NOVINKY NA STRÁNKÁCH PROGRESIVNÍ HUDBY 2020

2024   2022   2022   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010 a starší

SIX DAYS END - nový objev z překvapivé země!!! Six Days End byla založena v roce 2018, kdy se spolu seznámili Parsa Fayal a Armin Namdar na kurzu mixování a masteringu v Teheránu v Iránu. Když oba dva zjistili, že mají podobný hudební vkus, po nějaké době společného jammování Parsa nabídl Arminovi, aby zahájil nový projekt a začali skládat nové písně. A tak vzniklo duo vyznávající styly od electronic po heavy space rock se stopami ambientu, jazzu k dosažení elektroakustické atmosféry. Začali psát a nahrávat své debutové album v květnu 2018 a byli připraveni jej vydat v zimě roku 2019. Ale kvůli pandemii Covid-19 se rozhodli odložit oficiální datum vydání. Jak vysvětluje spoluzakladatel kapely Parsa Fayal: "Nebyli jsme schopni nic vydat, země byla v protestech kvůli ceně plynu a poté bylo ukrajinské letadlo sestřeleno íránskými silami, lidé a my jsme tak byli v hlubokém zármutku, pak se Coronavirus dostal až k našim hranicím a všechno se stalo tak komplikované, že jsme byli uzamčeni, nemohli jsme si rezervovat žádné místo pro naši hudbu, tak jsme se rozhodli odložit datum vydání a místo toho jsme vydali dva singly na podporu naše album". Íránská dvojice Six Days End oznámila 16. říjen jako datum vydání svého debutového alba nazvaného "In Between Two Nothings", které rozhodně stojí za poslech. [Zapsáno: 29.12.2020]

AIRBRIDGE - pozapomenutá kapela z neo-prog historie... Airbridge je britská progresivní rocková skupina pocházející z Norwich ve východní Anglii. Zpočátku aktivní v 80.letech, ale poté skupina strávila dlouhou dobu v nečinnosti, ze které vystoupila až v roce 1990. Byly provedeny různé pokusy oživit Airbridge ke konci 20. století, dokud se kapela neustálila v nové tříčlenné sestavě, která nakonec vydala nový materiál v roce 2013. Různí členové Airbridge pokračovali v hraní v LaHost, Henry Fool nebo v živé sestavě No-Man. Skupina vznikla na podzim roku 1981 a jejími zakládajícími členy byli David Beckett (drums), Lorenzo Bedini (guitars, vocals, keyboards), Sean Peter Godfrey (bass, vocals), později se k nim připojil Edward Percival (guitar, keyboard, vocals). Všichni se znali z Norwiche, z nového univerzitního centra a začali tvořit své unikátní songy ve východní Anglii. Jejich první debutové album "Paradise Moves" vyšlo v roce 1983. Po období intenzivního koncertování byla sestava rozšířena o Stephena Jamese J. Bennetta (klávesy), právě v době vydání singlu "Words & Pictures", oceněného DJ Johnem Peelem z Radio 1. Po reunionu v 90. letech, kdy se věnovala kapela koncertování, pokud pomineme nevydané album, vyšlo dne 12. července 2013 vyšlo nové čtyřpísňové EP Airbridge s názvem "Return", na němž se představily písně od Bediniho a Dowdeswell-Allawaye. S albem jim pomáhala Lorenzova sestra Arabella Rodrigues. Od to doby kapela opět hodně koncertuje. [Zapsáno: 27.12.2020]

DAVID GILMOUR, toho není třeba představovat... Richard Wright byl anglický skladatel a hudebník. Byl zakládajícím členem, klávesistou a jedním ze zpěváků progresivní rockové kapely Pink Floyd. Objevil se na všech jejich albech (kromě "The Final Cut") a odehráls nimi všechna jejich turné. V prosinci 1967 oslovil Davida Gilmoura, co by blízkého přítele Syda Barretta, bubeník Pink Floyd Nick Mason s nabídkou, jestli by se nechtěl stát členem skupiny a hrát s Pink Floyd při vystoupeních jako pojistka pro případ, že by Syd Barrett nebyl schopen sám hrát, což se stávalo poměrně často. Tak začíná Davidovo nejúspěšnější a nejvýznamnější hudební období. Ten po něm převzal sólovou kytaru a částečně i zpěv, který se rozdělil i mezi baskytaristu Rogera Waterse a klávesistu Ricka Wrighta. Na prvních albech bez Syda je stále značný Sydův vliv, ale postupem času si Pink Floyd vytvářejí nový styl, na kterém má velkou zásluhu právě David. Měl podíl na tom, že se kapela postupně odvracela od barrettovských "hippies" témat a vydala se na dráhu artrockového a progresivního experimentování. Po pár poměrně úspěšných a ceněných albech, čeká na Pink Floyd velký úspěch. Po Watersově odchodu z Pink Floyd až o rok později Gilmour s Nickem Masonem vydali tiskovou zprávu o Watersově odchodu ze skupiny s tím, že chtějí pokračovat bez něho. Po odchodu Rogera Waterse se David stává jakýmsi frontmanem Pink Floyd a snaží se udržet jejich činnost vydáním dalších alb. Lídrem dvojčlenné kapely se stal David Gilmour a v roce 1987 Pink Floyd nahráli s pomocí najatých studiových hudebníků (včetně klávesisty Ricka Wrighta) nové album "A Momentary Lapse Of Reason". Wright se stal řádným členem skupiny v roce 1988 během světového turné Pink Floyd. Následující album kapely "The Division Bell" bylo vydáno v roce 1994. Dodnes patří David Gilmour k nejvýznamnějším a nejvlivnějším osobnostem na hudební scéně. Podle jeho originální hry na kytaru se ročně učí tisíce mladých kytaristů. Po hudební stránce je nadále velmi aktivní. Vystupuje na koncertech, hraje jako host na albech předních světových umělců a především vydává stále desky a nahrává novou hudbu. [Zapsáno: 18.12.2020]

SAGA - kanadská stálice na hudebním nebi... SAGA je kanadský progresivně rockový kvintet z Oakville v Ontáriu, Kanada. Ve své vlastní zemi si kapela vydobyla celkově lepší než příležitostné uznání, ale přímo status superhvězdy ji charakterizuje v Evropě. Kapela vznikla 6. července 1977 v Torontu, v Kanadě, den po narozeninách Michaela Sadlera, když tři bývalí členové skupin Fludd a Truck spojili své síly. Z jádra Fludd přišli basista Jim Chricton, klávesista Peter Rochon a bubeník Steve Negus a rekrutovali Chrichtonova mladšího bratra Iana na post kytaristy. Pro svůj projekt zvolili původně jméno The Pockets. Když ale v roce 1977 jeho členové zjistili existenci stejnojmenné skupiny ve Spojených státech, přejmenovali se podle severské mytologie na Saga. Skupina se pohybovala po místní torontské oblasti, kde několik měsíců působila v barech, dokud zpěvák Michael Sadler neopustil místní skupinu nazvanou Truck, aby se stal jejich novým frontmanem. Jeho vokální styling se výborně zkombinoval s jejich progresivním, ale eklektickým zvukem. Stalo se to krátce předtím, než si skupiny všimla společnost Maze Records a krátce poté s nimi podepsala smlouvu. Jim Crichton (basová kytara), Steve Negus (bicí) a zpěvák Michael Sadler původem z Walesu s výjimkou čtyřleté Sadlerovy pauzy v letech 2007-2011 zůstali stálicemi v sestavě. Doplnili je již zmíněný Jimův bratr Ian Crichton na kytaru a první klávesista Peter Rochon. Jim Crichton a Michael Sadler se stali hlavními skladateli kapely. Skupina přes mnohá úskalí a změn v sestavě pokračuje dodnes ve svém úsilí. [Zapsáno: 9.12.2020]

MAJESTIC - pozoruhodný prog projekt Jeffa Hamela... MAJESTIC byl založen jako progresivní rockový projekt z Minneapolis, MN. Vytvořil jej producent a hudebník Jeff Hamel ze své vášně pro všechny formy progresivního rocku spojujících vzácnou směs hudebních žánrů. Jeff Hamel se narodil v Detroitu, nyní ale žije v Minneapolis. Hudbě se začal věnovat již na základní škole jako mnoho jiných, když hrál na housle ve školním orchestru. Na střední škole se vzdal hraní v orchestru a ve 14 letech Hamel začal hrát na kytaru. Rok hrál pod dohledem kytaristy Joey Mazzoly, zakládajícím kytaristou kapely Sponge. Svoji hudební kariéru začínal jako kytarista progresivní metalové skupiny z 80. let Osmium. Po střední škole šel na studium produkce nahrávání v The Record Institute v Detroitu pod dohledem nahrávacího titána Roberta Dennise. Během těchto let hrál v pár místních klubech a v různých kapelách. Většinou byly metalové nebo cover kapely. Spousta hudby, která byla v té době, jej však nudila, a tak začal poslouchat více prog rocku ze začátku 70. let. Bylo však těžké najít hráče, kteří by se zajímali o to samé, taksi sedl za klávesy a začal skládat svoji vlastní hudbu. Opustil tak od účinkování naživo a pracoval na svých vlastnícg věcech nějakou dobu. Tehdy si vytvořil svůj vlastní styl a zvuk, který používá dodnes. Mezi jeho vlivy patří kapely jako Yes, Genesis, Dream Theater, Riverside, Ayreon, King Cromson a Deep Purple, stejně jako hudba z 80. let, například Pat Benetar a Heart. Dne 27. listopadu 2020 vydali nové album nazvané "Monument". Během příštích několika dní bylo zveřejněno na streamovacích webových stránkách. Novou nahrávku si lze poslechnout i na webu Bandcamp. [Zapsáno: 4.12.2020]

XYZ - alias eX-Yes-Zeppelin neuskutečněný experiment... XYZ (Ex Yes/Zeppelin) byla anglická krátce existující rocková superskupina, která byla založena koncem roku 1980. Název XYZ vznikl z eX-Yes- & -Zeppelin, t.j. skupina skládající se z dřívějších členů skupin Yes a Led Zeppelin. Rok 1980 i tak nebyl pro rock skvělým rokem, když se "dočasně" rozešli Yes i Led Zeppelin, první kvůli rozpadu během neúspěšného následovníka alba "Tormato", druhý po smrtí Johna Bonhama. V té době tak právě naskočily na mrtvu kolej dvě oblíbené kapely a přání některých konečně vidět živé Led Zeppelin v létě 1980 bylo zmařeno Bonhamovou předčasnou smrtí. Hudební podnebí bylo těžké, problémy se závislostmi byly na denním pořádku a hudba se vlivem nástupu punku měnila. Jimmy Page byl citově zničený, a to jak smrtí svého přítele a spoluhráče, tak i koncem své kapely. Yes nahráli a vydali desku "Drama", ale problémy týkající se managementu a financí, které měly podíl na odchodu Ricka a Jona, neskončily. Po turné k "Drama" si v lednu 1981 čerství nováčci už plánovali odchod. Tváří v tvář klesajícím prodejům a klesající fanouškovské základně se Yes rozpadli a Downes se připojil ke kytaristovi Stevu Howeovi v nové superskupině s názvem Asia s bubeníkem ELP Carlem Palmerem a bývalým basistou a zpěvákem King Crimson Johnem Wettonem. Takže Squire a White zůstali bez projektu. Basista Chris Squire a Alan White chtěli pokračovat ve spolupráci, a žili docela blízko Jimmyho Page v Surrey v Anglii. Kapela XYZ se dala dohromady poté, co se Squire náhodně setkal s Pageem na večírku krátce před Vánocemi 1980. Skupina potřebovala silného zpěváka, takže oslovili bývalého frontmana Led Zeppelin Roberta Planta. Plant se zúčastnil jedné zkoušky XYZ dne 25. února 1981, ale rozhodl se nepřipojit ke skupině s odvoláním na jeho nechuť ke komplexnosti předvedené hudby a kvůli stále hlubokému zármutku z nedávné smrti svého dlouholetého přítele z Led Zeppelin, bubeníka Johna Bonhama. Všichni tři se sešli a začali v únoru jammovat, od dubna 1981 pod odmítnutí Planta i s klávesistou Dave Lawsonem, bývalým hráčem na klávesy a zpěvákem kapely Greenslade. Zpěvu ujali Chris Squire a David Lawson. Leč jakés takés nahrávky se zachovaly pouze nahrávky tria Squire - White - Page. [Zapsáno: 25.11.2020]

BEGUILED - pravý hard rock z Británie!!! Koncem 90. let skupinu Beguiled založili kytarista P.J. Jennings a zpěvák, kytarista a skladatel Phil White. Sestava, pokud jde o bubeníky a baskytaristy, se za ta léta několikrát změnila, ale současná sestava se skládá ze dvou zakládajících členů plus Nick Meyerse na bicí a doprovodný zpěv a basová kytara a klávesy Marcos Eguia. Beguiled je hardrocková kapela hrající převážně svůj vlastní materiál, která se nechá inspirovat od klasických kapel jako Black Sabbath a Led Zeppelin, až po progresivnější počiny jako Pink Floyd, Dream Theater a Opeth. Beguiled jsou označování jako novodobí Pink Floyd, Modern Day Classic a Progressive Rock ve stylu kapel jako Porcupine Tree a Dream Theater. Jejich vůbec první nahrávkou bylo EP "24 HOURS", které nahráli v roce 2001 ve studiu Premier Sound Studios a vyšlo ještě v témže roce. O tři roky později vydali druhou nahrávku "Untold Stories" v délce cca 39 minut opět nahrávané v Premier Sound Studios. Třetí deska pod názvem "Visions In Blue" vyšla v roce 2008, znovu se nahrávalo v jejich skoro domovském studiu Premier Sound Studios. Jejich čtvrté, již plnohodnotné album, "Man In The Mirror" z roku 2011 obsahuje 9 skvělých hudebních kousků v 5 skladbách. Kapela už v roce 2016 byla připravena začít nahrávat v červenci 2016 nové studiové album s názvem "King For A Day". Skladba "Close My Eyes Again" zveřejněná v čevnu 2020 spolu s videem je první zveřejněnou nahrávkou z nového připravovaného alba kapely. Nové album pod názvem "Ghosts Of Tomorrow" by mělo vyjít koncem července 2020 a bude obsahovat opět 16-stránkovou brožuru. [Zapsáno: 25.11.2020]

AVANDRA - nový objev prog scény z Portorika!!! Progresivní metal/progressive rockový projekt ze San Juanu z Portorika pojmenovaný Avandra je duchovním dítětem kytaristy, skladatele a producenta Christiana Ayaly, který vznikl v polovině roku 2011. Posledních několik let Ayala pracoval na debutovém albu zatím jednočlenného projektu Avandra "Tymora". Projekt si získal mezinárodní pozornost svým debutovým albem a ocitla se v žebříčcích na konci roku. Po vydání své první desky získal Ayala pocit, že je povinen přivést svou práci i na pódium. Kompletní sestavu tak tvoří těsná rytmická sekce bubeníka Adriána Arroya Schucka a basisty Gabriela Rodrígueze Martineze. Je v ní i druhý kytarista Luise Javier Rivera Guilbot a není jasné, jak jsou role kytar rozděleny, ale kytarové linie jsou po celé toto album stručné a efektivní. Skupina si svoji popularitou zajistila místo i na prestižní Progpower Europe Festival v roce 2020, který byl bohužel pozastaven da odsunut do roku 2021. Kapela se proto vrátila zpět, aby pracovala na novém materiálu. Realita nám však občas udělá podrazy a šířicím se Covid-19 po celém světě byla touto pandemie těžce zasaženo i Portoriko (a tedy Avandra). Místo toho, aby seděl a čekal, až věci pominou, začal Christian psát píseň s názvem "Celestial Wreaths", která byla věnována situaci, ve které se svět právě nacházel, když pandemie zasáhla. Po dokončení a produkci nové hudby se skupina rozhodla nazvat toto dílo "Skylighting" a chystá se představit vydat novou desku světu už 20. listopadu 2020 prostřednictvím nezávislé značky Layered Reality Productions. Produkce vrstvené reality. Kapela Avandra rovněž jako upoutávku vydala nový singl "Celestial Wreaths". [Zapsáno: 17.11.2020]

LAHOST - pozapomenutá neo-prog kapela... LaHost je zcela pozapomenutá skupina pocházející z východoanglického města Norwiche, odkazující se na inspiraci Genesis. LaHost vznikli v roce 1983 po rozpadu norwichské progresivní kapely a stali se jednou z nejvýraznějších neo-progresivních skupin, které vznikly ve Velké Británie během krátké renesance progresivní hudby v 80. letech. LaHost jsou velmi dobrým příkladem scény New Wave of British Progressive Rock z 80. let. Napjatá, energická, melodická, komplexní a přitom i zábavná hudební stopa. Dalo by se říci, že hráli v komerčním křídle zmíněného hnutí, a přesto bez ohledu na to, jak moc se snažili, každá skladba v dodatčně vydané kompilaci z roku 1992 se objevila v progresivní rockové podobě. Pokud bychom chtěli hudbu LaHost někam zařadit, představte si spojení alba "Heads Or Tales" od kapely Saga a "The Wake" od IQ, s nějakými doplňkovými vlivy sólové éry Petera Gabriela z počátku 80. let. [Zapsáno: 15.11.2020]

SOFT MACHINE - další velké jméno canterburské scény... Soft Machine byla britská rocková skupina, která vznikla v polovině roku 1966, tehdy ještě do roku 1969 nebo 1970 označovaní jako The Soft Machine. Je to pozoruhodná kapela, jejich hudba sahá od psychedelických alternativních popových písní v 60. letech až po vysoce komplexní fusion v 70. letech. Mezi tím došlo ke spoustě personálních změn. Na začátku byla skupina stejně slavná jako Pink Floyd, ale zdálo se, že jejich poslední nahrávka byla napsána jen pro malou skupinu fanoušků. Jejich hudba v kombinaci s velkolepou světelnou show byla pro tu dobu neznáma. S Pink Floyd sdíleli tu čest být příkladem toho, jak přinést na pódium obrovskou multimediální podívanou. Po jejich prvním albu se vlivy jazzu zvětšily a o kapele se mluvilo jako o "rockové kapele s vlivy jazzu", krátce řečeno "rock jazz". Nedlouho poté, zřejmě poté, když se jazzová část rozrostla se označení změnilo na "jazz-rock" (Ještě později se tento druh hudby stal známým jako "fusion"). Ale do té doby bylo jasné, že Soft Machine byli téměř zapomenuti, koneckonců nebyli ani popová skupina a ani jazzová skupina. Nebyl tam žádný hitový singl a hudební tisk psal o skupině polovičatě pokud vůbec, nebo spíše negativně. Vždycky si našli důvod - pokud to nebyly vokály, pak kritizovali zvuk nebo právě vliv jazzu či cokoliv jiného. [Zapsáno: 12.11.2020]

JINJER - metalová kometa z Ukrajiny... Jednou snad na samém začátku jejich cesty v jejich rodném městě někdo prohlásil za jejich zády: Nedojdou dále než na místní koncerty! Pouze patos a nabručenost! Dnes jsou JINJER jednou z nejlepších metalových kapel na Ukrajině se širokou popularitou jak v mateřské zemi, po celé Evropě, tak i v zámoří. Jejich heavy groove metal s prvky numetalu a progresivní death metal s moderními prvky, někdy také označováni nálepkou progressive/groove/metalcore/djent, si prostě podmanil rockový, potažmo metalový svět. Podařilo se jim vystoupit z undergroundové kapely z Ukrajiny v roce 2016 a dnes jsou Jinjer bezesporu zaslouženě považováni za jednu z nejlepších metalových skupin Východní Evropy a v cestě vzhůru jim momentálně kromě koronaviru a možnosti vystupovat naživo nic nebrání. Někteří kritici se dnes odvažují dokonce nazvat tuto kapelu budoucností metalu. [Zapsáno: 6.11.2020]

HYVMINE - nový objev, prog hard rockový outfit z Los Angeles... Hyvmine je nový projekt založený v Los Angeles, který se zrodil v mysli světově proslulého progresivního metalového kytaristy a virtuoze Al Josepha. Tento absolvent Berklee strávil poslední roky tvorbou collabs s dalšími hudebníky, ale hlavně vydával své vlastní třetí sólové album "All Of Creation", které bylo čistě progresivním instrumentálním pčíspěvkem. Prog hard rockový outfit Hyvmine je bezesporu jedním z dalších jmen power-house v progresivní hardrockové hudbě. Jeho nový manažer a publicista mu navrhl, aby odbočil ze své virtuózní kytarové tvorby a znovu začal zpívat. Joseph strávil čas zpěvem v jeho předchozím projektu Hyperion. Po sestavení týmu dalších talentovaných hráčů od poloviny roku 2017 založili kapelu a začali zkoušet písničky. Objevil kytaristu Alona Mei-Tala z kapely Sirion za basistu angažoval svého bratra Chrise Josepha hrajícího v kapele Suppressor. Jako bubeník se připojil další z přátel Billy Gerrity. V lednu 2018 připraven představit světu svoji zbrusu novou skupinu Hyvmine. Joseph nakonec vzal čtyři skladby ze svého sólového alba a předělal je na vokály přes vrchol. Poté napsal dalších skladeb pro debutové album Hyvmine nazvané "Earthquake", které vyšlo v lednu 2018. Poté narostly problémy se členy kapely, které vyústily v celkovou změnu původní sestavy. Al Joseph zůstal u kormidla jako leader a hlavní autor, nyní se k němu připojili Andy Frederick na kytaru a Yas Nomura hrající na basu. Nová sestava s bubeníkem Felipe Guzmánem Martínezem a basistou Yasutaka Nomurou byla představena 2. března 2019. Druhé album "Retaliation" obsahuje devět nových písní (s titulovým singlem celkem 10) a kapela se stává ještě více heavy, aniž by ztratila vokálnosti hudby. Na tomto albu lze slyšet projekt, který si pojistil své základy a rozbíhá se do silných riffů. Joseph čerpá inspiraci od zpěváků, jako jsou legendy progoví Russell Allen a James Labrie, až po zpěváky ovlivněné post-grung, jako jsou Dave Grohl a Scott Stapp. Spojením těchto vlivů do své vlastní směsi dynamického vokálního přístupu přichází s vlastním solidním stylem, který skutečně zapadá do atmosféry Hyvmine. [Zapsáno: 2.11.2020]

NATIONAL HEALTH - Canteberská scéna je bezedná... National Health byla anglická progresivní rocková skupina spojená s canterburskou scénou. National Health byla něco jako canterburská "superskupina", která se ve velmi temné době spojila pro progresivní hudbu. Kupodivu je jejich hudba jednou z nejlepších, nejtvrdších a strhujících, jaké canterburská scéna vyprodukovala. Zvuk, který očividně navazuje na předchozí vývoj v Hatfield and the North, nabízí také něco nového. Kapela se pokoušela o kuriózní směsici klasických kompozičních technik 20. století inspirovaných m.j. Stravinským, aplikovala je na jazzrockové struktury a dospěla k nejzásadnější směsi, která se blíží k "třetímu proudu jazzu", třebaže bez jeho orchestrálnosti. Tato kapela usilovala o napjatější a svobodnější přístup. Jak si Phil vzpomíná: "V zásadě jsme méně psali a více hráli". Nikdy však nevydala žádné živé nahrávky. Ty se objevily až po mnoha letech. Skupina byla založena v roce 1975 a sešli se v ní členové skupiny Hatfield and the North klávesisty Dave Stewart a skupiny Gilgamesh Alan Gowena, včetně kytaristů Phila Millera a Phila Lee a basisty Mont Campbella jako původních členů. Skupina byla pojmenována podle Stewartových brýlí National Health. Bill Bruford (ex-Yes a King Crimson) byl původním bubeníkem, ale brzy jej nahradil Pip Pyle. Campbella nahradil Neil Murray a poté John Greaves. Alan Gowen přestal hrát se skupinou po jejím prvním albu, ale vrátil se na jejich závěrečné turné a nahradil Davea Stewarta, který pro změnu rezignoval po druhém albu. Kytarista Phil Miller byl jediným stálým členem National Health. Během své existence skupina vydala tři studiová alba "National Health" v roce 1977 a "Of Queues and Cures" o rok později. Třetí album "D.S. Al Coda" vyšlo až v roce 1982 po úmrtí Gowena v květni 1981 jako soubor většinou dosud nezaznamenaných Gowenových skladeb. [Zapsáno: 28.10.2020]

MATCHING MOLE - další perlička z Canteberské scény... Matching Mole byla anglická progresivní rocková skupina spojená s canterburskou scénou. V létě 1971 opustil bubeník Robert Wyatt soubor Soft Machine po vydání jejich čtvrtého alba "Soft Machine Four". Jeho odchod nebyl úplně překvapením, když Robertův hlas byl slyšet stále méně, na koncertech i na deskách. A po třetím albu dokonce zmizel úplně. Další nahrávka "Soft Soft" se vydala více jazzovým směrem a rock odhodili. Jejich hudební skladby se staly delšími a složitějšími a Robert se cítil nepříjemně jako bubeník i jako člověk, a to ve své vlastní kapele. Hudba Matching Mole obsahuje jazzové elementy, které jsou v delších improvizacích velmi proměnlivé. Jsou prokládány free-jazzovými pasážemi, v jejichž struktuře prorážejí vtipné texty (hra se slovíčky). Zvuk Matching Mole je jazzovejší, než byste čekali. Je na něm dostatek prostoru pro improvizace a hlavně je to uvolněnější a někdy ještě zábavnější než zvuk The Soft Machine. Matching Mole vydali dvě uznávaná alba a neustále koncertovali po Anglii a Evropě, dokud Wyatt skupinu na konci roku 1972 nerozpustil kvůli finančním potížím a stresu z vedení kapely. Právě v době, kdy chtěl zreformovat Matching Mole, nová sestava Matching Mole skládající se z Wyatta, MacCormicka, bývalého klávesisty Curved Air Francise Monkmana a jazzového saxofonisty Garyho Winda (ex-Nucleus) měla začít v květnu 1973 nahrávat třetí album. K tomu už bohužel nedošlo, když na vině byla tragická Wyattova nehoda, který během večírku 1. června 1973 opilý vypadl z okna ve čtvrtém patře a zlomil si páteř. Tato nehoda jej paralyzovala od pasu dolů, proto nemohl pokračovat v bubnování a de facto to znamenalo konec kapely. [Zapsáno: 23.10.2020]

KHAN - další perlička z Canteberské scény... Khan byla anglická progresivní rocková kapela náležící do canterburské scény v letech 1971-1972. U jejího zrodu stál výjimečný kytarista Steve Hillage na počátku své kariéry. Její historii lze vystopovat až do roku 1968 a je spojená s kapelou nazvanou Uriel. Když Steve končil střední školu v Londýně, dal se dohromady s Davem Stewartem (kytara, ale stal se klávesistou), Hugem "Mont" Campbellem (basa) a Clivem Brooksem (bicí), který se kapele ozval po uvedení inzerátu ve známém magazínu Melody Maker. Hillage opustil kentskou univerzitu v roce 1971 a vrátil se do Londýna, kde se zrodila skupina Khan. Založil ji v dubnu 1971 Hillage s basistou a zpěvákem Nickem Greenwoodem, dříve v The Crazy World of Arthur Brown. Ačkoli Pip Pyle, budoucí bubeník Gong a Hatfield and the North, byli zapojeni do raných fází, sestava se nakonec po odchodu Pipa Pyleho ke kapele Gong stabilizovala přijetím jeho náhradníka u bicích Erica Peacheye a varhaníka Dicka Heninghema, kteří oba nedávno spolupracovali na Greenwoodově sólovém projektu "Cold Cuts", zaznamenaném v Kalifornii v roce 1970, ale opožděně vydaném až v roce 1972. [Zapsáno: 21.10.2020]

EGG - Canteberská scéna je nedostižná... Egg je jednou z řady kapel řadících se a vylíhlých na canterburské hudební scéně. Zrodila se v červenci 1968 a jejími zakládajícími členy byli Dave Stewart, který hrál na varhany, Mont Campbell na basu a zpěv a bicí zastával Clive Brooks. Egg jsou přiřazování ke kapelám canterburské scény, ale za to může spíš pozdější Stewartovo účinkování ve skupinách Hatfield and the North nebo National Health. Jejich tvorba by se dala spíše přirovnat k The Nice, a to jako spojení progresivního rocku s prvky psychedelie a klasické hudby. Ovšem počátky kapely Egg je nutno přiřadit až ke skupině Uriel, pojmenované po jednom z archandělů, což byla anglická psychedelická bluesrocková skupina založená v roce 1968, kterou tvořili Steve Hillage (kytara, zpěv), Dave Stewart (varhany), Clive Brooks (bicí) a Mont Campbell (basa, zpěv). Léto 1968 strávili v Ryde Castle Hotel na Isle of Wight. Na tomto letním pobytu v srpnu se ale Hillage rozhodl odejít studovat na University of Kent v Canterbury a kapelu opustil. Zbývající trio Uriel vypustilo z repertoáru covery a začalo hrát originální materiál napsaný Campbellem a Stewartem. Díky tomuto zásahu do složení měli Dave Stewart (varhany), Mont Campbell (basa, zpěv) a Clive Brooks (bicí) před sebou novou definici hudebního konceptu, když se rozhodli, že se nyní nebudou vracet k šestistrunné kytaře. Stihli natočit tři alba a poté se rozešli pro nedostatek zájmu od vydavatelského labelu. Členové se pak setkávali v dalších projektech canterburské scény. Ovšem naštěstí hudba po nich zůstala, a je dodnes hodně novátorská... [Zapsáno: 18.10.2020]

HATFIELD AND THE NORTH - další klasika z Cantebery !!! Hatfield and the North byla britská experimentální progresivní rocková skupina z canterburské scény působící od října 1972 do června 1975, po vydání svou studiových alb v roce 1975 rozpadla, ale zaznamanala několik reunionů v posledních letech. Zakládajícími členy skupiny byli bratři Phil Miller (kytara) a Steve Miller (klávesy), Pip Pyle (bicí) a Richard Sinclair (basová kytara a zpěv). Steva Millera poté nahradil Dave Sinclair, který rovněž nevydržel dlouho a brzy jej nahradil Dave Stewart. Tato vynikající kapela z canterburské školy s extrémně rozvinutým muzikantstvím, kterou vedl bývalý leadr Caravan a baskytarista Richard Sinclair. Jeho silné a charakteristické vokály přispívaly k hudbě, již tak bohaté na instrumentaci. Klávesista Dave Stewart je dalším velkým hráčem, který navozoval atmosféru svým výrazným klávesovým zvukem. V roce 1990 se Hatfield and the North krátce sešli pro TV show na soukromém ústředním televizním kanálu UK. Dave Stewart pozvání odmítl a na jeho místo nastoupila tehdejší přítelkyně Pipa Pyle a kolegyně z Equip'Out Sophia Domancich. V lednu 2005 se kapela znovu reformovala s Alexem Maguireem (z Pip Pyle's Bash!) na klávesy a cestovala v letech 2005 až 2006, kde mezi jejich pozoruhodná vystoupení patřilo také krátké japonské turné na konci roku 2005 a festivaly Baja Prog a NEARfest v Severní Americe. Na pár zastávkách evropských termínů v červnu 2005 posílil kapelu Mark Fletcher z Millerovy kapely In Cahoots, zatímco Pyle se zotavoval z předchozí operace zád. Osud kapely tak zřejmě byl definitivně uzavřen úmrtím dvou hudebníků její sestavy, když od roku 2006 kapela již nebyla moc aktivní a jako vzpomínka na ní vycházejí jen kompilace a archivní nahrávky nebo autorizované bootlegy jejich živých vystoupení. [Zapsáno: 16.10.2020]

CARAVAN - není nad stále aktivní starou klasiku !!! Když se 60. bohémská léta postupně dostala do Kentu, sešly se tam podivné postavy, jazzoví obsedanti, bluesoví hudebníci a volnomyšlenkáři v tzv. "canterburské scéně", kterou je možno označit za hnutí, které vytvořilo řadu kultových kapel, které propagovaly raný progresivní rock. Spolu se Soft Machine, Gong a Robertem Wyattem, Caravan spojil psychedelické styly tehdjší doby s pozemskými lidovými melodiemi, ambiciózními rockovými riffy a experimentálními avantgardními nápady; a vyprodukovali klasická kultová alba "If I Could Do It All Again Again" (1970) a "In The Land Of Grey And Pink" (1971), "For Girls Who Grow Plump In The Night" (1973, s písněmi "Memory Lain, Hugh", "Headloss", "Be Alright/Chance Of A Lifetime", "L'Auberge du Sanglier…"), "Caravan And The New Symphonia" (1974, s písněmi "For Richard", "The Love In Your Eye") a "Cunning Stunts" (1975, "The Show Of Our Lives", "Lover"). Kapela si i navzdory nepříliš velkému zájmu, přestála i neslavnou historii punku a dokázala zachovat kontinuitu a vystupuje dodnes. Vždyť kapela vydala 24. února 2014 své zatím poslední album s názvem "Paradise Filter". Ve dnech 2. - 4. května 2014 Caravan zahajovali hlavní festival RoSfest v Pensylvánii v USA. Caravan pokračují v turné po světě a jsou stále velmi vzrušujícím živým vystoupením. V roce 2018 se těšili na oslavu 50. výročí sérií koncertů. [Zapsáno: 13.10.2020]

URIAH HEEP - není nad starou klasiku !!! Tak jsem se dokopal konečně dokončit profil kapely Uriah Heep. No prostě klasika - jejich živáč z roku 1973si to trůní v mé sbírce, ostatně ve své době to byla jedna z nejlepších živých nahrávek vůbec!!! Takže, mezi úctyhodné britské rockové instituce, kde se rozprostírají Black Sabbath a Jethro Tull, se snad vejdou jenom Deep Purple, Yes Genesis a Uriah Heep, kteří udržují tradici kvalitního originálního progresivního hard rocku, kovaného na samém začátku zlaté éry této hudby, koncen 60. léta do přelomového roku, kterým se stal rok 1970. Na této pomyslné křižovatce spolu s Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple pomohli Uriah Heep vytvořit dekorativní a jedinečnou britskou formu heavy metalu už s jejich debutovým albem "Very ‘Eavy, Very‘ Umble". Tato deska byla historicky masivní ve vynálezu hudebního formátu, který zavládl v 70. letech a zintenzivnil se pouze během 80. let. Hned poté následovaly jejich nejlepší desky "Salisbury" (1971), "Look At Yourself" (1971), "Demons And Wizards"(1972), "The Magician's Birthday" (1972) a "Sweet Freedom" (1973) nahrané v té jejich nejlepší sestavě s podmanivým hlasem Davida Byrona a dunivou rytmikou, která byla jejich charakteristivkým znakem. Melodický hard rock Uriah Heep měl velmi blízko ke kapele Deep Purple, Byron zpíval podobným způsobem jako Ian Gillan, ale na rozdíl od Deep Purple zde byly určujícím faktorem spíše klávesy a proto byli Uriah Heep okrajově zařazování i do progresivního rocku. Zdůrazňovali také roli vícehlasých vokálů, které měli v rámci žánru vedle Queen a Sweet nejpropracovanější. I kvůli tomu se o skupině žertovně hovořilo jako o "The Beach Boys heavy metalu". Jejich hudební tvorba byla v podstatě směsicí progressive rocku, hard rocku, heavy metalu, jazzu a country. To vše je slyšet už od jejich debutového alba. [Zapsáno: 5.10.2020]

NATHAN FROST - pozoruhodný projekt jednoho hudebníka... Nathan Frost představul za pomocí spřízněných virtuózních hudebníků jako Derek Sherinian, Marco Minnemann, Virgil Donati, Marco Sfogli a Taka Minamino, svoji vizi ultra-progressive, genre-fusing, stream-of-consciousness metalu. Po více než třináct let Nathan Frost vylepšoval výrazně ultra-progresivní, žánrově fúzující proud metalového povědomí, které se stalo "synecronem" mezi vývojem vysoce hodnocených videoher. Když mu konečně vybyl nějaký čas na nahrávání, kontaktoval Dereka Sheriniana (ex-Dream Theater, PlanetX, Yngwie Malmsteen), hlavně proto, že žil poblíž v Los Angeles, a Nathan si myslel, že by to byla zábavná záminka k zaslání e-mailu jednomu z jeho osobních hudebních hrdinů. Když Derek materiál uslyšel, nabídl se, že Nathanovy klávesy bude produkovat a zvukařit. Po protlařčení hudby přes Derekův filtr včetně inspirativními aranžmá zahrnujících jeho vlastní nastavení varhan Hammond B3, moderních a vintage hardwarových syntezátorů a další čarodějnictví s klávesami, ji představil Sherinian Nathan dalším ze svých hudebních hrdinů, bubeníkovi Virgilovi Donatimu (PlanetX, Steve Vai, Allan Holdsworth) a dnes jednomu z nejlepších interpretům progresivního metalu bubeníkovi Marco Minnemannovi (Tony Macalpine, Kreator, Paul Gilbert) a kytaristům Marco Sfoglimu (James LaBrie, Jordan Rudess, Alex Argento, Creation's End) a Taka Minaminovi (Derek Sherinian). [Zapsáno: 25.9.2020]

FRUUPP - pozapomenuté irské kořeny art rocku... FRUUPP je progresivní rocková kapela, která vznikla v Severním Irsku, ale fanouškovskou základnu si vytvořila až v Británii. Vydali čtyři alba a byli relativně populární, zejména na studentské scéně z důvodu, že jako podpůrná skupina doprovázeli na turné po Velké Británii v roce 1974 i skupiny Genesis a Queen. A právě díky společným fanouškům a velice příbuzné hudbě právě s Genesis si získali pozici jedné z nejnápaditějších skupin oné doby. Jejich alba obsahují klasický progresivní rock srovnatelný s kapelami Genesis, Yes, Druid, Asgard a England. Jejich hudba byla obzvláštněna příchutí irské lidové, klasické hudby a jazzu. Jejich výsledný sound se však více podobal canterburskému zvuku kapel jako Caravan a Camel, protože Fruupp šli mnohem více v "nevinném pohádkovém" směru než Yes a Genesis. Táhlá kytarová sóla Latimerovsky libozvučná byly rámovány vrstvami kláves a smyčcovými nástroji, častými změnami temp, propojováním skladeb do promyšleně stupňovaných skladeb – to vše bylo poplatné Fruupp a vlastně tehdy se rodícímu stylu art rock. Některá kytarová sóla připomínají pozdější hru kytaristy Steve Howea od Yes. V tehdejších recenzích se při popisu jejich zvuku nejčastěji objevovaly termíny bohatý, symfonický, pastorální, umělecký či dokonce bláznivý. Každé ze čtyř řadových alb mělo svůj doprovodný epický rozměr, image kapely vždy doplňovaly v promo materiálech zámecké interiéry a zdobné, stylizované kostýmy a pódiové masky. Většinu uměleckých přebalů jejich alb vytvořil basista a zpěvák Peter Farrelly. Navzdory rozsáhlému koncertování v Irsku a ve Velké Británii, i v Evropě, a pravidelné podpoře větších jmen, jako jsou King Crimson či Genesis, se skupina nikdy moc neprosadila. Jejich čtyři alba pro Dawn Records jsou až po mnoha letech vysoce ceněna. [Zapsáno: 23.9.2020]

TRACE - pozapomenutý přepychový symfonický rock z Holandska... Trace bylo nizozemské progresivní rockové trio založené Rickem van der Lindenem v roce 1974 poté, co opustil skupinu Ekseption. Byla to v podstatě první skutečná holandská superskupina! Vydali tři alba, než se spojili s dalšími hudebníky a znovu obnovili Ekseption. První dvě alba kapely přinesly vzrušující, často přepychový, symfonický rock ovládaný mocně zvukem kláves, převážně instrumentální hudba byla nabitá virtuózními klávesovými tóny, vířícími varhanami Hammond a majestátními erupcemi Mellotronu, za nimiž čaroděje Ricka van der Lindena podporovanla silná a dravá rytmická sekce. V roce 1969, krátce poté, co přišel do skupiny Ekseption klávesista Rick van der Linden, když byli ovlivněni koncertem skupiny The Nice, van der Linden se rozhodl soustředit na kapelu na rockovou re-interpretaci děl klasické hudby. To se nezamlouvalo dalším členům, a tak po vydání alba "Trinity" v roce 1973, byl ostatními členy skupiny požádán, aby ze skupiny odešel. V lednu 1974 van der Linden začal skládat novou kapelu, v níž se kromě něj zabydleli bubeník Pierre van der Linden (pak jen nahradil Ian Mosley) a basista Rick Jaap van Eik (ex-Cuby & The Blizzards). V září 1974 skupina vydala své stejnojmenné první album "Trace", které mělo obrovský úspěch a skládalo se z písní napsaných Rickem van der Lindenem a z úprav klasických děl Bacha a Griega. Jejich druhé album "Birds" vyšlo v lednu 1975 a také si vedlo velmi dobře. Po vydání třetího alba "The White Ladies" se Trace de fakto rozpadli. [Zapsáno: 18.9.2020]

THE SHIVER - třetí švýcarská kapela z dob raného prog rocku... V souvislosti se dvěma předchozími kapelami jsem se zaměřit i na další zmíněnou švýcarskou kapelu The Shiver, která je s těmi již uvedenými spjata hlavně personálně. Švýcarská psychedelic rocková skupina The Shiver vznikla v St. Gallen poblíž Bodamského jezera, St. Gallen, Switzerland, v roce 1965. Původně pod názvem On Shiver v ní kromě jiných začínali kytarista a zpěvák Dany Rühle a jeho kamarád ze školní lavice Roger Maurer na bicí. Fungovali méně než rok, poté se skupina v roce 1966 rozpadla, aniž by zanechala nějaké nahrávky. Ale hned následující rok ji zmíněná dvojice obnovila pod pozměněným názven The Shiver spolu s basistou Mariem Conzaem z idylického města Rovio, který začal skládat originální materiál a vystupovat s nimi na festivalech. Zpočátku hráli rytmické a bluesové skladby ve stylu The Yardbirds a The Spancer Davis Group, stejně jako covery kapel jako Procol Harum a The Moody Blues. V roce 1968 kapela vystoupila na prvním švýcarském rhythm & blues festivalu v Hazylandu v Curychu. The Shiver byli zvoleni nejlepší kapelou v soutěži kapel. Krátce po úspěchu festivalu se ke kapele připojil klávesista Marco "Jelly" Pastorini z formace The Sevens. Tato změna skupinu katapultovala nahoru, když jeho přítomnost způsobila, že se odvrátili od R & B a nasměrovali si to do psychedelických a "progresivnějších" oblastí hudby... S doplněnou sestavou vstoupili v prosinci 1968 do Soundcraft Studio Biel v Bienne a nahráli své debutové album nazvané "Walpurgis". Produkoval je Peter Hochstrasser a společně s deskou se objevil rychle už v lednu 1969 singl "Hey Mr. Holy Man/The Peddle", který dokonce flirtoval s první desítkou švýcarských hitparád. Obal singlu navrhl slavný švýcarský grafik H. R. Giger, který v nápadu pokračoval a upravil jej i pro studiové album. Desku a kapelu lze označit jako jednu z prvních psychedelic progressive krautrockových legend ze Švýcarska. [Zapsáno: 14.9.2020]

DEAF - další švýcarská kapela z dob raného prog rocku... Obskurní švýcarské kombo Deaf byla poměrně krátkotrvající kapela (1969-1972) ze Švýcarska, která se zformovala koncem roku 1969 z bývalých členů kapely The Shiver. Po rozpadu skupiny The Shiver založili kytarista Dany Rühle a varhaník Jelly Pastorini v roce 1969 psychedelickou skupinu Deaf pohybující se v heavy progressive rocku, zde se hovoří spíše o stylu krautrock/psych progressive rock. Kompletní sestavu kapely tvořili Dany Rühle (guitar, vocals), Jelly M. Pastorini (organ), Bert "Habli" Buchmann (bass), Jack R. Conrad (flute, vocals) a Güge Jürg Meier (drums). V pozdějších letech se k nim připojili i zpěváci Benjamin "Benni" Jäger (1971-1972) nebo Mark Storace (1972). Deaf nahráli v roce 1970 na album živý jam-session s bluesovými a psychedelickými elementy, nahrávka však v 70. letech nebyla realizována. Z roku 1972 se zachovala studiová nahrávka na motivy Ravelova Bolera, jejímž výsledkem je slušná krautrocková klasika. Album s názvem "Alpha" pravděpodobně vůbec vyšlo poprvé v roce 1994 ve Švýcarsku. Oba dochované záznamy byly v 90. letech vydány na CD v tomu odpovídající kvalitě. Album "Alpha" vyšlo se čtyřmi skladbami zaznamenanými v letech 1970 až 1972, o nichž se říká, že patří k nejkrutějším a nejchaotičtějším, které nabízí v Anglii styl "art rock" známý v německy mluvících zemích jako Krautrock. Psychedelická titulní píseň o délce 22 a půl minuty inspirována skladbou "Bolero" Maurice Ravela, byla obzvláště působivá a vlnila se s kyseleji naočkovanými démonickými středověkými zpěvy, arabskými rytmy, varhanními tóny vymítanými z temné křesťanské fugy, s kontrolovanou zpětnou vazbou, renesančními orchestracemi, malým brit folk rachotem, prostorovými zvukovými efekty a elegantní cirkusovou hudbou. [Zapsáno: 14.9.2020]

ISLAND - švýcarská kapela z dob raného prog rocku... Kapela Island, který je často nazývána jako švýcarský Van der Graaf Generator, měla podobné cítění a velmi podivné vybavení pro rockovou kapelu a navíc zpěváka, který zněl téměř jako hybrid Petera Hammilla (s německým přízvukem) a někdy i jako temnější styl Petera Gabriela. Kapela byla založena ve Windlachu ve městě Raat ve Švýcarsku v roce 1973. Švýcarsko často nebývá spojováno s progresivním rockem, ale tato dokazuje, že Švýcaři nejsou neutrální, pokud se jedná o úžasnou hudbu. Byla to kapela připomínající canterburský styl. Obsazení kapely zahrnovalo klávesy, saxofon, bicí a zpěv, mělo širší obsazení, než se později objevilo na debutovém albu. Největším vlivem pro Island však rozhodně byli Van der Graaf Generator a skupina je bezpochyby blíží progresivnímu rocku od temnějšího konce spektra. Jejich styl byl označován jako dark progressive rock. Původní formace Island měla premiéru naživo ve Wasserstelzenschulhaus v Dornachu v únoru 1973 ve vyprodaném kulturním sále s fantastickým osvětlením a přibližně 800 skalních fanoušků bylo naprosto nadšeno. Debutové album "Pictures" od švýcarské skupiny Island je prostě další prog album, které stojí za poslech. Vyšlo v roce 1977 a jedná se o velmi hustou hudbu, která je nabitá zemitým zvukem se složitou ansámblovou prací, ohromnou virtuozitou, atonálními pasážemi a neuvěřitelně obtížnými rytmickými pasážemi. Přebalovou grafiku neudělal nikdo jiný než H.R. Giger (navrhl také obálku pro "Brain Salad Surgery" od ELP (1973) a navrhl i tvory, prostředí a krajinu planety pro sci-fi film Alien (1979). Zakladatel Dany Rühle se však v roce 1975 oddělil od Island, takže už není slyšet na albu "Pictures", ale hraje pouze na CD1 archivního alba "Pyrrho", které vyšlo z archivních nahrávek po mnoha letech. [Zapsáno: 14.9.2020]

LUFEH BATERA - zajímavý brazilsko-americký projekt z Kalifornie... Lufeh Batera je projekt původem brazilského bubeníka, který vznikl v roce 2019 v Los Angeles, Kalifornie, Spojené státy, jako skupina brazilských i amerických hudebníků. Tato skupina progresivních metalistů z Los Angeles v dubnu 2020 vydala nové album "Luggage Falling Down" a výsledky spolupráce je nemohly více potěšit. Těžká, složitá a sofistikovaná tapiserie aranžmá zahrnuje vlivy popu, progresivního metalu a brazilské hudby. V roce 2008 nahrál Lufe své první sólové album "Drummed In Classics", které jedinečným způsobem spojilo mix klasických skladeb s progresivním rockovým bubnováním. Od roku 2014, kdy se Lufe přestěhoval do USA, pokračoval ve své hudební kariéře, jež začala na Floridě, kde vystupoval s Kristo Reggae a Big Pine Bans. Lufe se v roce 2016 účastnil Blue Man Group Drum Off, kde získal privilegium, aby se zúčastnil velkého finále v Las Vegas a byl vybrán jako jeden z pěti nejlepších bubeníků v soutěži. Poté se přestěhoval do Los Angeles v Kalifornii, kde se stal oficiálním bubeníkem Kenny Shipmana. Nyní v roce 2020, Lufeh nahrál své vysoce očekávané druhé album "Luggage Falling Down", které získalo velkou pochvalu od recenzentů a označilo jej za mix brazilské hudby, hudby Rush a Dream Theatre. [Zapsáno: 5.9.2020]

JUPITER HOLLOW - nadějný prog projekt z Kanady... Jupiter Hollow je ambientní progresivní metal/rockové duo z Barrie v Ontariu s vlivy kapel jako Tool, A Perfect Circle a TesseractT, které vzniklo v létě 2015 a osvojilo si umění přinášet svým fanouškům zvukový a vizuální zážitek. Někteří lidé je považují za alternativní metal, jiní za progresivní rock. Sami sebe neškatulkují nikam, nedávají přednost žádnému žánru. Duo už funguje skoro 22 let a přiznávají zaujetí pro kapely Tool, Karnivool, TesseracT, The Contortionist, BTBAM Rush, Pink Floyd, A Perfect Circle nebo Leprous. Grant MacKenzie a Kenny Parry se setkali v místní soutěžní bitvě kapel. Oba dva hrávali v jiných kapelách na stejných pódiích, Kenny v Colony a Grant ve Final Sight. Jejich první nahrávkou bylo 5-ti skladbové EP s názvem "Odyssey", které jim přineslo známost po celé Kanadě. Své plnohodnotné studiové debutové album kapela vydala pod názvem "AHDOMN" (název je poskládán z prvních liter názvů skladeb), které vyšlo v květnu 2018. Kanadské prog duo Jupiter Hollow streamovalo v premiéře 3. dubna 2020 svůj zbrusu nový singl "The Rosedale". Skladba je převzata z červnového nového alba kanadského prog dua, které dostalo název "Bereavement", které vyšlo 12. června 2020. [Zapsáno: 2.9.2020]

ASTRAL OCEANS - zajímavý americký sólový progress projet... Astral Oceans je instrumentální progresivní metalový projekt Davida Baileyho, který obstarává všechny nástroje a psaní písní. Pobývá ve městě Williamsburg, Virginia, ve Spojených státech. David je americký hudebník, multiinstrumentalista a skladatel. Je znám z působení v kapele Autokrator (od roku 2014), od roku 2011 také nahrává pod hlaviškou svého vlastního projektu Astral Oceans. Nahrával také s death metalovou skupinou Necrovoid. Od roku působí také jako kytarista a zpěvák dvoučlenné industrial-strength deathgrind metalové kapely Heavy Industry z Williamsburgu spolu se Scottem Smethurstem (Bass, Vocals). První album "Extrasolar" pochází z roku 2011 a obsahovala pět skladeb z raných dnů Astral Oceans. Druhé album progresivního metalového sólového projektu Astral Oceans "Skycraft" tvoří 8 instrumentálních skladeb prog ovlivněných kapelami Canvas Solaris, Cynic, Gordian Knot a mnoha dalších. Album Astral Oceans je inspirováno vším slunečním a vesmírným. Čím více abstrakce, tím snazší může být o tom napsat píseň... [Zapsáno: 31.8.2020]

METHODICA - a jeden italský progress metal... METHODICA je progresivní/heavy metalová kapela, která vznikla v italské v San Martino Buon Albergo, 10 km od Verony, v roce 1995. Můžeme je definovat jako hard-rock/metal-progresivní kapelu inspirovanou počiny jako Dream Theatre, Flower Kings, Spock's Beard, Genesis a dalšími, ale se zcela originálním repertoárem zpívaným v angličtině. V první sestavě se objevili Paolo "Pecchia" Pesavento na kytaru, Marco Piccoli na bicí, baskytarista Alessandro Brusco a Riccardo dal Zovo (Ciaba) na klávesy, všichni pocházející ze San Martino Buon Albergo a z jiných rockových metalových kapel. Jako většina začínajících kapel střídají na svých koncertech v repertoáru vlastní materiál s covery (Dream Theatre a dalších), aby měli naplněný repertoár vystoupení. Původní čtyřčlenná sestava byla spojena jejich vzájemnou touhou vytvářet odlišnou a jedinečnou hudbu nad rámec obvyklého hard rockového formátu, který se hrál a poslouchal kolem v té době. Kapela začala zkoušet a psát jako instrumentální čtyřčlenná tvorba a teprve později přibrali i zpěváka do sestavy. V roce 1998 přichází nahrávka prvního dema, jednoduše nazvaného "Methodica" produkovaného samotnou kapelou. V prosinci 2007 začala skupina nahrávat první skutečné studiové album v Opal Arts Studio od Fabia Serry. Cesta k jejich studiovému debutovému albu "Search For Reflections" byla dlouhá a obtížná, ale nahrávka konečně spatřila světlo světa v březnu 2009. Druhé studiové album "The Silence Of Wisdom" vyšlo v roce 2015 u Vrec/Audioglobe. Na 2. říjen 2020 italští prog metalisté Methodica vydají své třetí album pod názvem "Clockworks". [Zapsáno: 28.8.2020]

RØSENKREÜTZ - italský projekt prog rocku 70. let... Røsenkreütz je italská progresivní kapela pocházející z Verony, Itálie, vedená producentem Fabio Serrou, která vznikla jako jeho sólový projekt a podporuje crossoverový zvuk mezi klasickým britským prog rockem 70. let a moderním stylem. Až do současné podoby se dostal po dlouhém čase a díky zapojení mnoha přátel z řad hudebníků. Røsenkreütz je hlavně duchovním dítětem tohoto zkušeného multi-instrumentalisty a producenta z Verony jménem Fabio Serra. V roce 2006 shromáždil kolem sebe spoustu talentovaných hudebníků, aby zdokonalil některá ze svých starých demonahrávek a pracoval na nových skladbách. V roce 2014 bylo po dlouhé tvrdé práci debutové album skupiny Røsenkreütz konečně dokončeno a vyšlo pod názvem "Back To The Stars" na nezávislém labelu Andromeda Relix. K celkovému obohacení zvuku a konečným výsledkem je vynikající crossoverová formule, která bez přílišného srovnávání určitě osloví fanoušky kapel Toto, Kansas nebo The Spock's Beard. Jejich debutové album s dlouhou genezí, včetně sedmi hudebních příběhů o vysokém napětí, vytvářejí "virtuální most" mezi zlatými roky prog rocku a současným světem. Kapela, přestože byla vytvořena jako studiový projekt, se rozhodla vystupovat naživo i na pódiu. Po dlouhém úsilí, kdy se vyskytly i rodinné obtíže, které bohužel nutily drasticky zpomalit realizaci desky, vyšlo 21. března 2020, pět let po debutovém albu, hodně očekávané druhé album Røsenkreütz pod názvem "Divide Et Impera". Výsledkem je koncepční album skládající se z osmi kapitol, z osmi dobře rozložených skladeb, vše zaměřené na téma "kontrola" (z latinského hesla "divide et impera", čili rozděl a panuj), které je představuje introspektivním a osobním způsobem. [Zapsáno: 21.8.2020]

THE LOVETONES - australský psychedelický odkaz 60. let... The Lovetones je australská psychedelic rocková kapela, kterou založil v roce 2000 australský zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista Matthew J Tow. The Lovetones povstali z popela Towovy předchozí kapely, pop z 60. let ovlivněné Drop City, která se i přes prožívání populárního a kritického úspěchu stala obětí rozpadu mezi nezávislou hudební scénou a hlavních labelů 90. let. Tow poté zamířil do USA, kde působil s Antonem Newcombem a The Brian Jonestown Massacre, u nichž našel jak příznivce Towových písní, tak ducha 60. let. The Lovetones vydali pět studiových alb a vytvořili silné živé pokračování, a to zejména v USA, kde je kapela známější než v rodné Austrálii. Inspirován psychedelii z konce 60. let a popových undergroundových počinů jako je Matthew Sweet, byli australští The Lovetones zformováni na počátku roku 2000 Matthewem J. Towem, Matthewem Sigleyem, Serge Lucou a Chrisem Cobbem. The Lovetones vydali své debutové album "Be What You Want" v roce 2002 prostřednictvím Bomp! Records. Album bylo recenzováno v časopisech Creem i Rolling Stone. Druhý jmenovaný magazín označil skládání Matthew J Towa jako hodné srovnání s Rayem Daviesem, Bowiem, Lennonem a McCartneyem. Své páté a nejúplnější studiové album vydali Lovetones "Lost" v září 2010 u Yep! Records. Matthew J. Tow se s The Lovetones spojil s indie značkou Cleopatra Records se sídlem v Los Angeles, aby 28. února 2020 vydal asi po 10 letech zbrusu nové album The Lovetones nazvané "Myriad". Po desetileté přestávce Lovetones jako by nikdy neodešli. [Zapsáno: 21.8.2020]

STROMBOLI - aneb nejzásadnější objev českého rocku 80. let... Skupina Stromboli, hrající fúzi rocku, jazzu a nové vlny, patří k nejzásadnějším kapelám tuzemského rocku 80. let minulého století. Existovala sice pouhopouhé čtyři roky, zanechala po sobě jen dvě alba, ale přesto se nesmazatelně zapsala do historie české rockové hudby a ze svého odkazu se vyhoupla do koncertního reunionu. Na jaře 1985 dal ovšem dohromady příležitostnou skupinu pro live koncert v rámci festivalu Jazz Praha. Jednalo se o příležitostnou skupinu, v podstatě instrumentální trio, ve kterém jej doplnil baskytarista Vladimír "Guma" Kulhánek a bubeník Klaudius Kryšpín. Tato trojice se stala základem pozdější stálé kapely, která v únoru 1986 dostala název Stromboli, pojmenované podle italské sopky Stromboli v Tyrhénském moři. Několik skladeb, které se svoji strukturou vymykaly repertoáru obnovujícího se Výběru a jako "na potvoru" se přesně trefovaly do Bářina sférického hlasu, oslovil ji a požádal o spolupráci. Ta na nabídku kývla, podobně oslovil i klávesistku Vendulu Kašpárkovou, takže od února 1986 začala skupina působit pod "eruptivním" názvem Stromboli v obsazení: Michal Pavlíček (kytara, zpěv), Klaudius Kryšpín (bicí), Vladimír "Guma" Kulhánek (baskytara), Bára Basiková (zpěv), Vendula Kašpárková (klávesy, zpěv) a jako příležitostný host se objevoval další ex-člen Pražského výběru, basista a zpěvák Vilém "Wilda" Čok. Tato první "klasická" sestava se ustavila v únoru roku 1986. V roce 1987 se na pultech prodejen Supraphon objevilo vinylové dvojalbum "Stromboli", vydané pod tehdejší "progresivní" značkou Panton, které mělo čtyři části, shrnující prakticky veškerou tvorbu skupiny v letech 1985-1986. Skupina dokončila své první (a poslední) anglické album "Shutdown" (Michal Horáček název překládá jako "spadla klec"), které vyšlo v roce 1989. Do zrychlených 90. let pak již hlavní aktéři Stromboli vstoupili s jinými projekty a skupina se rozpadla a do 90. let už také jako kapela nevstoupila. To se podařilo až v roce 1997 a 2001. až po dlouhých 24 letech se znovu sešli, aby nahráli nové album s názvem "Fiat Lux". [Zapsáno: 15.8.2020]

FINAL CONFLICT - další déletrvající britský neo-prog... FINAL CONFLICT je britská neo prog kapela s vlivy SAGA, pozdějších Marillion a Galahad. Hudebně může jejich zvuk připomínat kapelu Egdon Heath, se spoustou přízvuků a barev, výbuchů sólové kytary, měnící se rytmy a vynikající korelace mezi kytarou a klávesami. Důraz je kladen na vokálně orientované skladby. Hudebnost je pevná a podporuje zpěvní základa vokály. Kapela se zformovala v roce 1985 ve Stoke on Trent, Staffordshire, U.K. z podnětu Andy Lawtona a Briana Donkina. K nim se připojili Mark Price (keyboards), Tony Moore (bass) a Arnie Wheatley (drums). Po vydání dvou alb na kazetách "Chanel 8" (1987) a "The Time Has Arrived" (1989) na vlastním labelu Future Records podepsala smlouvu se společností Gaia Records. První CD album u nového labelu bylo vydáno pod názvem "Redress The Balance" v roce 1991 a bylo založeno na ekologickém tématu. Od té doby vydali další čtyři alba s různou kvalitou i přijetím. K těm lepším patří koncepční album "The Quest" (1992), které bylo inspirováno kompilátorem křížovek Leonardem Dawem, kterému v roce 1944 nechtěně unikla kódová slova z Operace Overlord v křížovce Daily Telegraph. Album je o obyčejném člověku, jako si Dawe představoval, že je ve zkoušce pro selhání v jeho životě. V roce 2012 vyšlo na Gaolhouse Records uznávané koncepční album "Return Of The Artisan" jako první část trilogie, která vypráví příběh dýchající entity, která je maskovanou postavou řemeslníka. Další část trilogie v podobě nového alba "Rise Of The Artisan" byla připravena na leden 2020. Po přízivě přijaté nahrávce "Return Of The Artisan" se "Rise Of The Artisan" zabývá hledáním slávy a uměleckého uznání v rychle se měnícím světě sociálních médií, což je téma, které je stále více středem veřejné diskuse. Pokud se zaměříme na hudební vystoupení, jsou Final Conflict i nadále silně orientováni na velmi chytlavý a melodický Neo Prog, aniž by zcela předešli náznakům Prog Metalu. [Zapsáno: 7.8.2020]

MONO - japonská stálice post-rocku... Mono je čtyřčlenná instrumentální kapela pocházející z Tokya, Japonsko, která se zformovala již v roce 1999. Skupina Mono patří k otcům zakladatelům tvrdého kytarového "post-rocku", občas se vyskytne jeji zařazení ve stylu math metal. Kapelu tvoří Takaakira "Taka" Goto (electric guitar, glockenspiel), Hideki "Yoda" Suematsu (electric guitar, glockenspiel), Tamaki Kunishi (bass guitar, electric guitar, piano, glockenspiel) a Yasunori Takada (drum kit, glockenspiel, synthesizer). Název MONO si zvolili, aby prostřednictvím hudby vyjádřili jednoznačnou věc, která překonává rozdíly národností, jazyků, kultůr i historie. Styl hudby skupiny je ovlivněn žánry experimentálního rocku a shoegazing, stejně tak klasickou i současnou klasickou hudbou a také noise a minimalism. Zvuk Mono je charakterizován sólovou a doprovodnou kytarou Gota a Yody, když oba využívají efektů reverb, zkreslení a efektu zpoždění. Živá vystoupení skupiny jsou známá svou intenzitou, a to jak ve hře, tak v dynamice. Od svého založení lze vysledovat celý její vývoj, od intuitivních začátků přes experimenty s noise, dron až po příklon ke klasické kompozici. Mohlo by se zdát, že Mono jsou jednou z mnoha žánrových kapel, ale při chronologickém srovnávání stylu jednotlivých alb se ukazuje, že byli vždy na špici a žánr utvářeli, místo toho aby mu byli poplatní. [Zapsáno: 27.7.2020]

TESSERACT - skvělý britský djent progresivní metal... Tesseract (často uváděný jako TesseracT) je britská progresivní metalová kapela z Milton Keynes, Anglie. Kapela Tesseract původně vznikla v roce 2003 jako sólový projekt Acle Kahneyho, který v té době působil v kapele Mikaw Barish, podporované francouzským zpěvákem Julienem Perierem. Kapelu tvoří Daniel Tompkins (zpěv), Alec "Acle" Kahney (zpěvák a producent), James Monteith (rytmická kytara) a Amos Williams (basa, doprovodný zpěv). Do roku 2007 působila jako sólový projekt Acle Kahneyho. Kapela je momentálně smluvně vázana ke společnosti Kscope. Jsou označování jako jedna z kapel propagující djent hnutí v progresivním metalu. Do roku 2018 vydali Tesseract čtyři studiová alba: "One", "Altered State", "Polaris" a "Sonder", stejně jako živé album "Odyssey / Scala" a EP "Concealing Fate", "Perspective" a "Errai". Existují alba, které je možné poslouchat, a kapely, které lze sledovat, ale jen několik elitních hudebních kolektivů projevuje tvůrčí práci, kterou je třeba zažít. TesseracT stoupají do popředí progresivní hard rockové a metalové komunity prostřednictvím kreativní nebojácnosti a odhodlání, zvou posluchače na expanzivní, esoterickou a atmosférickou cestu, vytvářející v jejich hudbě jedinečné a pohlcující světy, to vše prostoupené vířícími vrstvami zvuku, výraznými melodiemi a neaplikačními experimenty. [Zapsáno: 19.7.2020]

GARY MOORE - skvělý irský blues-rockový kytarista... Gary Moore byl nejznámější irský blues rockový kytarista a byl řazen k nejlepším kytaristům rockové historie, který spolupracoval rovněž z řadou známých umělců jako například George Harrison, Peter Green, Ozzy Osbourne a Jack Bruce. Vydal také řadu úspěšných sólových alb. Za svoji kariéru vystřídal řadu různých stylů, začínal jako hardrocker, prošel legendární formací Thin Lizzy, v 80. letech zajímavým způsobem spojoval irský folklór s módním pop-metalem. Na samém počátku let 90. se vrátil k bluesovým kořenům a těm už zůstal věrný. Vystoupení Garyho Moora byla pokaždé výjimečným zážitkem. Na pódiu stála kapela sestavená jako vždy ze skvělých muzikantů, obohacena navíc o dechovou sekci a všemu tomu vévodila brilantní expresivní Moorova kytara a v neposlední řadě i Garyho procítěný a přitom profesionálně pojatý a interpretovaný zpěv. Gary už dávno přišel na to, že svůj vlastní repertoár si asi nejlépe zazpívá sám, a tak se brzy zařadil mezi zpívající kytaristy, jako třeba Rory Gallagher, Eric Clapton, Johnny Winter, Alvin Lee, a především pak dlouhá fronta černých bluesmanů, Jimiho Hendrixe nevyjímaje. Gary Moore se proslavil hity jako třeba "Parisienne Walkways", "Out In The Fields" či "Empty Rooms". V průběhu jeho tvorby vznikaly desky inspirované různými vlivy od blues, rock přes keltské melodie. Rád experimentuje a tak na jednom z projektů spojil síly s ex-Skunk Anansie basistou Cassem Lewisem a bubeníkem Darrinem Mooneym z Primal Scream. [Zapsáno: 3.7.2020]

FLAGSHIP - vedlejší projekt členů kapely NARNIA... Skupinu FLAGSHIP založili v létě 2002 Linus Kåse a Christian Rivel, oba dva ze známé kapely NARNIA. Oba sdíleli vášeň pro symfonický rock, jaký produkovaly skupiny Kansas, Styx, Buggles nebo Queen. Uvědomili si, že jen velmi málo kapel dnes hraje tento druh progresivní hudby, kde melodie je zásadní a klíčovou věcí. Přišlo spousta nápadů a brzy začali nahrávat některá dema. Nejprve pojmenovali skupinu Windy City podle názvu jedné z písní, ale v roce 2004 si pojmenování změnili na FLAGSHIP. Jedním z cílů kapely bylo znovu upoutat a přivést pozornost na tento druh hudby. Záměrem bylo také udržet kapelu jako duo, podobně jako byli Buggles na konci 70. a na začátku 80. let. Společně si přáli vnést do hudby nové prvky, které předtím ještě nezkoušeli. Aby zachytili zvuk, který si přáli, museli si přibrat ke spolupráci právě ty správné hudebníky, aby do písní vložili správnou chemii. FLAGSHIP chtěli vytvořit nový zvuk a produkci s kořeny z konce 70. let, ale již s nádechem nového tisíciletí. Protože aranžmá skladeb je velmi náročné, sestava musela být prvotřídní, s hudebníky, kteří porozuměli vnímání a podstatě písní tak, aby je mohli technicky provést. Tým FLAGSHIP byl tedy doplněn až po důkladném výběru správných hudebníků. Jejich společné dílo bylo posléze dokončeno a vyšlo v roce 2005 pod názvem "Maiden Voyage" a obsahuje celkem šest delších skladeb. [Zapsáno: 23.6.2020]

FRAMEPICTURES - výjimečný progresivní projet z Portugalska... Portugalský outfit FRAMEPICTURES vznikl již v roce 2004 v Portu, Portugalsko, zpočátku pouze jako "studioví hudebníci" doprovázející sólové portugalské "popové" umělce. Později přišli s nápadem využít příležitost a založit v podstatě novou kapelu poté, co se připojil jako sólový zpěvák Tiago Delgada, kytarista a zpěvák kapely Kandia. Skupinu od té doby tvoří Tiago Delgado (zpěv), Artur Jorge (bicí), Helder da Silva (kytara), Ricardo Drummond (basa) a Mafalda Brogueira (klávesy). Zpočátku hráli jako skupina usilující o smíchání hudebních stylů kapel jako je Planet X a Tool. Kapela tak zahájila s tím, že "Frames" (rámec) byl vyřešen. Když se kapela sehrála, začali rozšiřovat svoji zvukovou paletu, skupina vyzkoušela další stylové reference - od metalu po jazz-fusion až k elektronice, postupně přidávali drobné kousky ochutnávek z jejich hudebních zkušeností, odtud druhá část názvu "Pictures" (obrázky). Nakonec zkombinovali odkazy progresivních rockových kapel z konce 70. a počátku 80. let do svého zvuku a "prog-rock" přijala jako svůj hlavní stylotvorný směr. Framepictures je určitě jedna z nejzajímavějších prog kapel pocházejících z Portugalska. Poté FramePictures v roce 2009 vstoupili se zvukovým technikem a koproducentem Ivo Magalhaesem do studia, aby nahráli své debutové album. Jejich prvotní úsilí pod názvem "Remember It" vyšlo v roce 2010 u labelu Galileo Records a jejich americké partnerské značky Progrock Records. Nicméně poté se kapela odmlčela, a nejsou známy její další kroky. Členové většinou působí v dalších projektech nebo se věnují jiným činnostem. I tak jejich jediná vydaná deska působí jako velice výjimečný projekt, který by neměl být zapomenut. [Zapsáno: 16.6.2020]

GRAND TOUR - skotský neo-progresivní projet... Grand Tour je neo-progressive kapela ze skotského Glasgowa, kterou zformovali v roce 2015 bývalý klávesista skupiny Abel Ganz Hew Montgomery a tři členové skupiny Comedy Of Errors - Mark Spaulding (kytara), Joe Cairney (vokály) a Bruce Levick (bicí). Hew spoluzaložil Abel Ganz v roce 1982 a působil v ní až do roku 2007, kdy odešel, aby se mohl soustředit na svůj sólový projekt Grand Tour. Dne 2. února 2015 bylo konečně po dlouholetém úsilí vydáno první album Grand Tour nazvané "Heavy On The Beach" prostřednictvím vlastních distributorů skupiny, labelu Grand Tour Music. Grand Tour se zrodila z dlouhodobé fascinace studenými válečnými roky a jaderným napětím mezi velmocemi - film "On The Beach" měl obrovský vliv i na hudbu a mnoho hudebních nápadů, které vyplynuly z vizuálních snímků filmu. Koncepční album vychází z postapokalyptického filmu "On The Beach", který je tak hudebně přepracován na albu do hodnoty povznášejících písní zabarvených patosem. Děj filmu je o skupině lidí v Austrálii čekajících na radioaktivní spad z jaderné války, která zničila severní polokouli, než se k nim dostane. V žádném případě to není moc sentimentální. Dne 7. ledna 2019 Grand Tour Music s potěšením oznámili, že nové album je k dispozici pro předobjednávky. Album dostalo konečný název "Clocks That Tick (But Never Talk)" a bude vyšlo 25. března 2019. [Zapsáno: 11.6.2020]

ADEKAEM - polský neo-progresivní outfit... Polskou prog rockovou formaci The Adekaem pocházející ze Slezska založili počátkem roku 2013 Andrzej Białas (klávesy) a Krzysztof Wala (kytary), o několik měsíců později se k nim připojili Marcin "Budda" Pękała na basu a Dariusz Goiński na bicí. Název kapely byl tedy vytvořen z prvních písmen prvních čtyř členů psaných v polštině: A-De-Ka-eM. The Adekaem se od počátku chystali vytvářet hudbu, která byla výsledkem hudebních inspirací, konkrétně progresivní rock, psychedelická hudba a prvky klasického rocku a jazzu. Velká část jejich práce byla zpočátku založena na týmových improvizacích zaměřených na space rock, jak je možné zjistit z mnoha improvizačních a skvělých nahrávek na youtube. Kapela v podstatě hraje široce definovaný neo-progresivní rock, i když u The Adekaem můžete slyšet i vlivy hard rocku a pop rocku. Kapela se inspirovala progresivním a psychedelickým rockovým žánrem z 80. let a přelomu 60. a 70. let. V jejich dílech naleznete ozvěny od psychedelicko-experimentálně free jazzových úletů přes progresivní rock, hard rock, classic rock, až téměř k k pop-rocku. Pro každého něco pěkného a honého k zaujetí. Jak kapela říká, neustále je hlavně zajímá hraní, hraní a opět hraní. V roce 2017 vyšla jijich druhá deska pod názvem "Sound Coloring" u nezávislé značky LYNX Music z Krakova, která je známá vydáváním mnoha skvělých prog-rockových nahrávek. [Zapsáno: 10.6.2020]

KRAFTWERK - klasika a průkopníci elektronické hudby... Kraftwerk je známá německá hudební skupina, která významně přispěla velkou měrou jako inovátoři a průkopníci k vývoji elektronické hudby, byli i prvními úspěšnými popularizátory tohoto žánru. Skupina začala jako součást experimentální scény krautrocku ze Západního Německa na počátku 70. let, než se plně obklopila elektronickou instrumentaci, včetně syntezátorů, bicích strojů a vokodérů. Kraftwerk rovněž přivedli na svět docela novou odnož moderní populární hudby, která postupně vytlačila kralování kytar a rocku, a lze do ní zahrnout všechno možné - od synthpopu a new wave přes techno a house, ovlivnili detroitské techno, americký hip hop i britský rave. Kraftwerk prorazili jako první Němci na mezinárodní popový trh a jejich úspěchu se dodnes vyrovná málokterá německá kapela. "Společně s Ralfem Hütterem stál Florian Schneider u zrodu kapely, bez níž by David Bowie nejspíš až do konce svých dnů drhnul na španělku folk-rockové písně, nebyli by Depeche Mode, New Order, nevznikla by elektronická taneční scéna," konstatoval hudební publicista Jindřich Göth. Kraftwerk sami svůj styl označili jako "robot pop", který kombinoval elektronickou hudbu s popovými melodiemi, střímými aranžemi a opakujícímí se rytmy. "Rádi ignorujeme publikum. Když hrajeme, veškerou naši koncentraci věnujeme pouze hudbě. Velice nás zajímá původ hudby. Zdroj hudby. Čistý zvuk je něco, čeho bychom velmi rádi dosáhli," prohlásil v jednom rozhovoru Schneider. Továrna globálního popu už po nich nikdy nebyla stejná. [Zapsáno: 9.6.2020]

THE NICE - klasika z počátku prog rocku... The Nice byla anglická progressive rocková kapela působící v 60. letech minulého století, která hrála směs rocku, jazzu a klasické hudby, byla to první komerčně úspěšná kapela Keitha Emersona. The Nice jsou také často uváděni jako předchůdci více známé skupiny Emerson, Lake & Palmer. Skupinu založili v roce 1967 Emerson, Lee Jackson, David O'List a Ian Hague, aby doprovázeli soulovou zpěvačku P.P. Arnold. Když Haaga nahradil Brian Davison, skupina se vydala vlastní cestou a rychle začala rozvíjet svá silná živá vystoupení. Jevištní představení skupiny představovalo Emersonův varhaní výstup s Hammondkama a zneužívání nástroje, jako je hraní rytmů při zapínání a vypínání reverbu, zatímco jarní jednotka se zhroutila. K jejich repertoáru patřily i přestavby témat klasické hudby a písní Boba Dylana. Kapela dosáhla komerčního úspěchu instrumentální předělávkou skladby "America" od Leonarda Bernsteina, po kterém O'List opustil skupinu. Zbývající členové pokračovali jako trio a vydali několik alb, než se Emerson rozhodl opustit skupinu na začátku roku 1970, aby vytvořil Emerson, Lake & Palmer. Skupina se v roce 2002 stručně zreformovala pro řadu koncertů. [Zapsáno: 2.6.2020]

COMEDY OF ERRORS - návrat po 21 letech se povedl... Comedy Of Errors vznikli v Glasgow ve Skotsku v roce 1984, rozpuštěni byli kolem roku 1990, když se neúspěšně snažili etablovat v neo-progovém žánru v jeho rozkvětu, a zůstali v mlčení 21 let. Avšak v roce 2011 byli zreformováni a vydali briskní alba, aby znovu nastartovali svoji kariéru, která stále trvá. Tato skotská skupina přispěla svým vlastním způsobem k oživení britského prog rocku v 80. letech, i když museli čekat více než 25 let na svůj oficiální debut. Pojmenováni si zvolili po stejnojmenné hře Williama Shakespeara. Kapelu založili v lednu 1984 Joe Cairney (vokály), Jim Johnston (klávesy), John MacPhee (bicí), Mike Barnard (kytary) a Steve Stewart (bass), který byl v roce 1985 nahrazen Markem Spaldingem (basa). V první fázi kariéry vydali jen několik EP alb a pravidelně hráli po celém Skotsku a poté tiše zmizeli z dohledu na dlouhých 21 let. V té době bylo jediným způsobem, jak hudbu dostat ven, získat nahrávací smlouvu. Poslali demo pásky nahrávacím společnostem stejně jako stovky dalších kapel, ale bez úspěchu. Možná právě proto jejich první inkarnace vyprchala do ztracena. Je však pozoruhodné, že příběh tam neskončil a v roce 2011 došlo k reunionu kapely Comedy Of Errors. Skládání písni v podstatě nikdy nepřestalo a nástup cenově dostupné technologie znamenal, že hudbu si mohli začít nahrávat a míchat sami ve vlastní režii. Nové návratové album kapely "Disobey" bylo vydáno v roce 2011 a je považováno za jejich první opravdu studiové album. [Zapsáno: 29.5.2020]

PAUL WARDINGHAM - skvělý autorský instrumental cyber metal... Paul Wardingham je australský hudebník narozený v Anglii. Sám svůj styl nazývá "instrumental cyber metal" a jeho styl může být klasifikován jako hybridní směs rocku, progresivního metalu s elektronickými elementy. Stejný styl bývá přiřazován kapelám Fear Factory, Sybreed a Mnemic. Ve své hudbě kombinuje 7-strunné a 8-strunné mechanické riffy, melodické sbory, průmyslové syntetizátory a jiné neobyčejné nástroje k vytvoření vizí futuristického světa. Jeho hudba je podobná umělcům jako jsou Steve Vai, Devin Townsend, Scar Symmetry, Fear Factory a Meshuggah. Paul Wardingham se narodil 26. ledna 9999 ve Velké Británii, kde se naučil hrát na kytaru a byl obklopen bluesovou a jazzovou fusion. V současné době žije v australském Launcestonu, kde vystupoval v projektu "The Collins/Wardingham Project", což je progresivní metal fusion kapela. V roce 2006 s touto skupinou nahrál a vydal album "Interactive". Od roku 2010 Paul působí i jako sólový umělec a do října 2018 vydal alba "Asimilate Regenerate" (2011), "The Human Affliction" (2015), "Spiritual Machines" (2016) a "Electromancer" (2018). Dne 1. září 2018 Paul Wardingham na svých webových stránkách oznámil, že začalo nahrávání následovníka jeho koncepčního alba "Electromancer". Nové album dostalo název "Day Zero I : Raise Of The Horde" a je plánováno k vydání 30. června 2020. [Zapsáno: 25.5.2020]

ART OF ILLUSION - další skvělí představitelé polského prg rocku... Art of Illusion je polský instrumentální fenomén, který vznikl v roce 2002 v městečku Bydgoszcz, Polsko. Jejich hudba je skládankou jazzu, rocku a dalších ostřejších metalových odstínů, od samého začátku připravovala komplexní prog-rockové skladby kombinované s ostřejším zvukem heavy metalu. Skupina je kvartetem instrumentalistů, ale spolupracovala také s různými zpěváky, známými také z dalších projektů jako Hologram, Plotnicky, Yesternight, Fractal Mind nebo Pianomatyk. Kapela Art Of Illusion je formací uznávanou nejen v Polsku, ale je také značkou uznávanou po celé Evropě. V hudbě Art Of Illusion, spolu se svůdnými kytarovými sóly a silnými riffy, najdete také nádherné, experimentálně znějící klávesy, skvělou mistrovskou rytmickou sekci a jeden z nejlepších hlasů polské progresivní hudby. Kapela se úspěšně podílí na velkých koncertních turné známých kapel a hraje stále častěji na velkých zahraničních festivalech. A stále více příznivců progresivního metalu o nich již nehovoří jako o polských Dream Theater. Druhé album polských Art of Illusion vyšlo dne 26. ledna 2018 u 12 Sounds Production a dostalo název "Cold War Of Solipsism". [Zapsáno: 21.5.2020]

GLASYS - nový skvělý projekt jednoho hudebníka... Gil Assayas, v poslední době spíše známější jako GLASYS, je izraelský skladatel, klávesista, producent a zpěvák. Předtím byl sólovým zpěvákem a klávesistou skupiny missFlag. V současné době žije v Portlandu v Oregonu. Po hlavičkou GLASYS nabízí vášnivé vokály, složité virtuózní party kláves a elektronické zvukové scény v jednom balíčku, který kombinuje jeho mnoho hudebních vlivů včetně stylů indie rock, klasická hudba, alternativní rock, elektronická hudba a jazz. Assayas také vydal mnoho videí prostřednictvím svého kanálu GLASYS YouTube, často se zaměřením na improvizace nebo nové hudební vybavení, které zkouší. Své debutové EP "The Pressure" vydal GLASYS v roce 2016. V roce 2018 Assayas koncertoval jako klávesista kapely Utopia Todda Rundgrena poté, co původně oznámený klávesista Ralph Shuckett vystupování odřekl. Následně se GLASYS objevil i na živém videu v roce 2019 při vydání záznamů z tohoto turné. Během června a července vydal GLASYS dva singly "Slow Things Down" a "NebuLa b". V červenci 2019 Assayas a Rundgren společně vydali singl "People" pod hlavičkou GLASYS. Jeho první studiové album "Defective Humanity", které vyšlo v srpnu 2019 , bylo úspěšně financované pomocí fondu Kickstarter. Na album se dostaly jeho nejlepší písně z posledních 2-3 let. [Zapsáno: 19.5.2020]

NEKTAR - skvělí představitelé prog rocku... Kapela NEKTAR vznikla v německém Hamburku v roce 1969, kde se tehdy v legendárním hamburském klubu "Star Club" setkali angličtí hudebníci (jak jinak v tehdejší době) a zakládající členové Roye Albrighton (kytara, zpěv), Derek "Mo" Moore (baskytara, zpěv), Allan "Taff" Freeman (klávesy, zpěv) a Ron Howden (bicí). Tehdy byl ještě každý z nich členem jiné kapely, které se na podiu "Star Club" střídaly během večerů. Brzy však všichni poznali, že jejich obdivují stejné hudební múzy, a v roce 1970 tak vznikl soubor NEKTAR. Dne 10. ledna 1970 se Mick Brockett připojil ke kapele a byl oficiálně označen jako "světelný hudebník" pro ovládání světel a "speciální efekty". Přidal své myšlenky, texty a vizuální prvky pro pohyblivé světlo na pozadí, aby dokončil psychedelický obraz kapely, stal se de fakto pátým členem Nektar. Od té doby kapela funguje už přes padesát let, přečkala i úmrté svého zakladatele, zpěváka a hlavního autora Roye Albrighton v roce 2016. Dnes existují dvě verze kapely, jedna se přemístila do Spojenýcgh Států, druhá působí v Německu, v obou dvou působí bývalí či zakládající členové. O obě inkarnace již vydaly svá alba... [Zapsáno: 19.5.2020]

AIRBAG - skvělí norští pokračovatele Pink Floyd... Airbag je ceněna jako jedna z nejdůležitějších kapel, které se vynořily z norské prog scény v posledním desetiletí. Kapela vznikla v norském Oslu v polovině roku 2000, kde ji v roce 2004 založilo pět školních přátel s podobným vkusem v hudbě. Tito přátelé ze střední školy spolu hráli společně pod tímto názvem, když skutečně vznikli v roce 1994 a současná sestava funguje od roku 1999. Ale až rok 2004 se dá označit za začátek, nebo možná proměnu na obvyklou práci jako skupina. Často jsou srovnáváni s kapelami jako Pink Floyd, Radiohead a Porcupine Tree. Své první EP vydali v roce 2004 pod názvem "Sounds That I Hear". Mícháním vlivů z kapel jako jsou A-ha, Porcupine Tree and Pink Floyd se jim podařilo vytvořit zvukový výraz vzdorující normálním konvencím žánrů. Přestože byly EP nahrány pro propagační účely, byly na jejich webové stránce zdarma tyto EP nabízeny ke stažení, coř se ukázalo jako chytrý krok, když během několika měsíců získaly téměř 230 000 stažení a Airbag položili základ ke vstupu na mezinárodní scénu. A v letošním roce Airbag vydávají své páté album "A Day At The Beach" čtyři roky od vydání desky "Disconnected". Nahrávka vychází u Karisma Records a vyjít má 19. června 2020. [Zapsáno: 15.5.2020]

THE CHEMICAL BROTHERS - představitelé elektronického big beatu... The Chemical Brothers je anglické elektronické duo pocházející z Manchesteru z roku 1989. Skládají elektronickou hudbu několikrát oceněnou cenou Grammy a spolu s The Prodigy, Fatboy Slim a dalšími kolegy byli průkopníky, kteří přenesli velký beatový žánr do popové kultury. Jeho členové Tom Rowlands a Ed Simons si zpočátku říkali The Dust Brothers, ale poté, co zjistili, že ve Spojených státech existuje stejnojmenné duo, přejmenovali se na The Chemical Brothers. Dosáhli rozsáhlého úspěchu, když jejich druhé album "Dig Your Own Hole" atakovalo britské žebříčky v roce 1997. Ve Spojeném království už vydali šest alb alba a 13 top 20 singlů, včetně dvou singlů číslo jedna. Velmi oblíbené jsou i jejich živé sety. Tom a Ed se navzájem seznámili v roce 1989 díky středověkému spisovateli Geoffrey Chaucerovi, neboť oba dva tehdy studovali historii na Manchesterské univerzitě. Během pouhých několika týdnů od prvního setkání začali spolu hrát. Rowlands a Simons začínali pod názvem The Dust Brothers, le brzy se přejmenovali na The Chemical Brothers. Doposud vydali devět studiových alb, to poslední vyšlo v roce 2019 pod názvem "No Geography", i když to předtím vypadalo, že se duo již rozpustí vlivem dalších spoluprácí obou partnerů. [Zapsáno: 9.5.2020]

SEVEN IMPALE - další skvělý prog-jazz z Bergenu... Norská skupina Seven Impale byla založena v roce 2010 v Bergenu a je tvořena šesticí mladíků. Vydavatelství Karisma Records brzy podepsalo smlouvu s šesti mladými muži z Norska přicházejících z pozadí jazzu a klasické hudby. Jejich hudba bývá označována jako progresivní jazz-rock. Mezi vlivy, které kapela zmiňuje, patří vše od Jana Garbareka a Side Brok Enslaved, Tool a Meshuggah, ale lze u nich objevit shlédnutí se v The Mars Volta a Jaga Jazzist. Seven Impale založil v roce 2010 zpěvák a kytarista Stian Okland. Fredrik Mekki Wideroe se nedlouho poté připojil na kytaru vedle některých bývalých členů, než se posadil za bicí soupravu. Na saxofon se brzy připojil Tormod Fosso, nejdříve také pouze jako hráč na violoncello a nakonec přešel k baskytaře, a Fredrikův mladší bratr Benjamin Mekki Wideroe. Na konci léta 2010 se k Seven Impale připojil Hakon Vinje na klávesy a Erlend Vottvik Olsen na kytaru. Fredrik a Benjamin jsou bratři a vyrůstali ve stejné oblasti jako Håkon a Tormod. Čtyři členové hodně pracovali na různých projektech po dlouhou dobu. Fredrik se seznámil se Stianem a Erlendem prostřednictvím společných přátel už mnoho let před vznikem Seven Impale. Zbytek příběhu je většinou náhodný a o tom, že je správné být na správném místě ve správný čas a se správným nástrojem. Hudba na jejich prvním albu je rozmanitá i objevuje se tam i klasický progresivní rock. Kapela se ale nikdy nebála vydávat mnohem hlasitější zvuky, které se běžně vyskytují v metalovém žánru. Se začleněním saxofonu má skupina ve své hudbě také mnoho jazzových prvků. "City Of The Sun" je debut, který měl obrovský dopad na všechny fanoušky progresivního rocku. nyní už mají na svém kontě i druhé album "Contrapasso" z června 2016. [Zapsáno: 7.5.2020]

SHAMAN ELEPHANT přinášejí svůj prog-jazz... Shaman Elephant přidali další progresivní rockové album na této hodně prosperující scéně Norska. Rocková a progresivní scéna kolem města Bergenu v Norsku již zaznamenala vznik mnoha kapel jako jsou Seven Impale, Tiebreaker, D'accorD a Ossicles. Nejnovějším přírůstkem této rozvíjející se scény jsou Shaman Elephant. Shaman Elephant je norská psychedelická rocková skupina. Jejich zvuk zahrnuje prvky žánrů jako jsou jazz a progresivní rock. Skupina je známá svými energickými koncerty s těžkými riffy, plynoucími melodiemi a improvizací. Inspirace pocházejí od Jimiho Hendrixe, Mahavishnu Orchestra a Motorpsycho, až po Steely Dan a Bushman's Revenge. Druhé studiové album skupiny "Wide Awake But Still Asleep" je naplánováno na 29. květen 2020. Kapela již zveřejnila první skladbu z alba "Magnets", a věru její poslech za to stojí, má prostě grády. Kapela sama svůj styl označuje jako prog-jazz. [Zapsáno: 3.5.2020]

OZRIC TENTACLES - stálice psychedelic space rocku... Ozric Tentacles (zkráceně The Ozrics či Ozrics) je instrumentálně rocková skupina ze Somersetu v Anglii, jejíž hudba se dá volně popsat psychedelická nebo space rock. Do své hudby včlenila prvky z různých žánrů, včetně psychedelického rocku, progresivního rocku, kosmického rocku, jazzové fúze, elektronické hudby, dubové hudby, světové hudby a ambientní hudby. Historie kapely sahá až hluboko do 80. let, kdy jejich první tehdy ještě kazetové nahrávky, kolovaly mezi hudebními libůstkaři a díky velmo aktivní koncertní činnosti byla skupina tehdejšího "britského" rockového undergroundu. Její první oficiální počiny si vydobyly neochvějný kultovní status v rámci alternativní hudební scény, skupina si vždy zachovala přízeň nejen v minoritní subkultuře, ale i nezávislým labelům, a to i přes jejich pozdější obchodní úspěch. Od roku 1983, kdy skupina vznikla, vydala přes 30 alb a stala se tak domácí kapelou, která prodala přes milion alb po celém světě a vydělala v prvních deseti letech přes 3 miliony dolarů navzdory tomu, že nikdy neměla žádnou podporu z velkých nahrávacích společností, a jsou tak označování legendou britského undergroundu. Během mnoha změn v sestavě v průběhu let zůstal spoluzakladatel a kytarista Ed Wynne jediným původním členem kapely. [Zapsáno: 3.5.2020]

HAWKWIND - klasičtí průkopnící space rocku... A nyní opět jedna historická z rané historie rocku, měl jsem ji připravenou už několik let, ale posledních 14 dnů mi dala zabrat. Hawkwind je britská rocková skupina založená v listopadu 1969, bývá označována jako jedna z prvních space rockových skupin, vedl ji a stále vede zpěvák a kytarista Dave Brock. V kapele také hrál Lemmy předtím, než založil své slavné Motörhead. Tato londýnská undergroundová hippie kapela je považována za představitele acid space rocku a tvořila pomyslný stylový průsečík mezi Pink Floyd a Black Sabbath, navíc ovlivněný německým psychedelickým hard rockem. Navíc kapela ve své hudbě velmi často a dlouze improvizovala, až se jejich vystoupení podobala nekonečným dlouhým jam sessionům. Od svého vzniku v listopadu 1969 prošli Hawkwind mnoha proměnami a do své hudby začlenili mnoho různých stylů, včetně hard rocku, progresivního rocku a psychedelického rocku. Jsou také považováni za vlivnou proto-punkovou kapelou. Hawkwind jsou zřejmě nejznámější pro píseň "Silver Machine", která se stala singlem číslo tři ve Velké Británii v roce 1972, ale zabodovaly i jejich další singlové hity "Urban Guerrilla" (další Top 40 hit) a "Shot Down In The Night". Skupina měla v své historii dvacet dva alb pohybujících se v žebříčcích ve Velké Británii v letech 1971 až 1993. Texty skladeb se zabývaly kosmickými tématy ve spolupráci se sci-fi básníkem Bobem Calvertem a sci-fi spisovatelem Michaelem Moorcockem nebo utopickými vizemi, které vznikly převážně pod vlivem acidu. Členové kapely se také přesně v duchu filozofie "for free" anarchistického hippiesovského undergroundu zúčastňovali různých zadarmo odehraných koncertů nebo benefic za pronásledované či uvězněné hippies. A jejich koncerty bývaly opravdu divoké, se spoustou světel a tanečníky či tanečnicemi, a to topless nebo jen oděné v body painting. A k tomu všemu tehdejší drogová psychedelická komunita... [Zapsáno: 25.4.2020]

THE MARS VOLTA - progress rockový živel z El Pasa... Vše začalo ve městě El Paso v Texasu, kde jednoho dne v garáži začíná v roce 1993 společná etapa Cedrica Bixlera-Zavaly a kytaristy Jima Warda pod hlavičkou kapely At The Drive-In. Nově vytvořená kapela zahrála svůj první živý koncert dne 14. října 1994 v Attic, v El Paso, Texas, po kterém následovalo show 15. října na trhu Loretto High School. Hardcorové začátky znamenaly ale desítky tisíc kilometrů v dodávce, krátké nahrávací sekvence, první singly, nějaké záskoky. At The Drive-In jsou známí hlavně pro agresivní a celkem poměrně strávitelnou směs, která definovala zvuk, který se v současné době označuje jako post-hardcore. ATDI se však nacházeli na pokraji komerčního zájmu, částečně kvůli nudě, částečně kvůli hudebním rozdílům. Po třetí desce, kdy se zdálo, že motor přestal škobrtat a nabral otáčky, přišel zlom. Rodriguez-López a Bixler-Zavala opustili na At The Drive-In v roce 2001 kvůli kreativním rozdílům a nárokům kvůli mainstreamového úspěchu a také zneužívání drog. Zbývající členové kapely vytvořili kapelu Sparta. Během roku 2001 se basistka Eva Gardner připojila ke skupině De Facto a nahráli dvě písně s bubeníkem Blakem Flemingem, nahrávky ze kterých se stalo v podstatě první demo The Mars Volta. Sestava pro jejich první veřejné vystoupení na Chain Reaction v Anaheimu v Kalifornii byla Rodríguez-López, Bixler-Zavala, Owens, Gardner, Ward a bubeník Jon Theodore. Tato sestava nahrála další tři skladby s Alexem Newportem, z nichž se stalo EP "Tremulant", které vyšlo na začátku roku 2002. Poslední album se jmenovalo "Noctourniquet" a vyšlo v roce 2012. Smutná zpráva dorazila ke všem fanouškům avantgardního progresivního rocku z amerického El Pasa, když po šesti albech a více než 10 letech se Mars Volta rozštěpili. Všechno vzešlo ze skutečnosti, že se kytarista Omar Rodríguez-López rozhodl více věnovat svému projektu Bonsian Rainbows. To značně rozčílilo druhého klíčového člena zpěváka Cedrica Bixlera-Zavalu, který se rozhodl celé The Mars Volta rozpustit. Dne 23. ledna 2013 Cedric zpěvák Cedric Bixler-Zavala na Twitteru oznámil, že kapelu opouští a obviňuje z nedostatku zájmu kytaristu a spoluzakladatele Omara Rodríguez-Lópeze. [Zapsáno: 9.4.2020]

COHEED AND CAMBRIA - progress rock a jejich The Amory Wars vesmír... Coheed and Cambria je americká crossover prog/progressive rocková skupina z Nyacku, New York. Vznikla v roce 1995 pod názvem Beautiful Loser, který byl nedlouho poté změněn na Shabütie. Pod tímto názvem vyšla tři první EP "Plan To Take Over The World", "The Penelope EP" a "Delirium Trigger". Kapelu v současbé době tvoří Claudio Sanchez (vokály, kytary, klávesy), Travis Stever (kytary, vokály), Josh Eppard (bicí, klávesy, doprovodné vokály) a Zach Cooper (basy, doprovodné vokály). Hudba skupiny zahrnuje aspekty progresivního rocku, popu, heavy metalu a post-hardcore. Kapela bývá uváděna první a jediná plně "koncepční skupina", což znamená, že většina alb Coheed and Cambria jsou koncepční alba založená na propojeném sci-fi příběhu nazvaném The Amory Wars, sérii, kterou napsal Claudio Sanchez a byla převedena do řady komiksů i na plnohodnotný román. The Amory Wars se odehrává v Nebeském okruhu, kolekci 78 planet a sedmi hvězd, které jsou drženy na místě propojením paprsků energie, které je spojují pod názvem "The Keywork". Kapela vydala devět studiových alb, tři živá alba a několik speciálních vydání. Jejich nejnovější deska "Vaxis - Act I: The Unheavenly Creatures", je návratem ke konceptu The Amory Wars po albu "The Color Before The Sun" z roku 2015, které bylo prvním nekonceptuálním albem kapely od jejich vzniku. "The Color Before The Sun", "The Afterman: Descension", "Year Of The Black Rainbow" a "Good Apollo, I'm Burning Star IV, Volume One: From Fear Through The Eyes of Madness", všechna tato alba se dostala do Top 10 žebříčku Billboard. [Zapsáno: 30.3.2020]

BE'LAKOR - australský objev stylu Melodic/Progressive Death Metal... Bel'akor je australská melodic death metalová skupina z Melbourne, Victoria. Svoji cestu zahájili jako malý místní počin v australském Melbourne a cesta to nebyla vůbec snadná. Be'lakor původně vznikli jako kapela již v roce 2004, mezi zakladatelé patří George Kosmas (kytara, zpěv), Shaun Sykes (kytara), John Richardson (basa), Steve Merry (klavír, klávesy) a Jimmy Vanden Broeck (bicí), ale živá vystoupení začali předvádět až v roce 2005. Postupem v průběhu let, zatímco je stále drželo původní nadšení, stali se rychle známou kapelou jako jedna z nejslibnějších a nejkreativnějších metalových skupin v Austrálii. Čtvrté, zatím poslední, album kapely "Vessels" vydali Be'lakor dne 24. ďż˝ervna 2016 pod hlavičkou Napalm Records a bylo to jejich první studiové koncepční album, na které se chystali již nějakou dobu. Dne 16. listopadu 2016 získala kapela ocenění "Best Heavy Album" v soutěži The Age Music Victoria Awards 2016 na slavnostním večeru. Dne 8. listopadu 2017 kapela oznámila, že připravuje své další, již páté album. Jsou právě ve fázi skládání písní a mají k dispozici již hromadu riffů a nápadů. Předchůdce "Vessels" bylo koncepční album s jedním dlouhým příběhem, příští nahrávka se vrací k samostatným skladbám. Všichni se snaží, aby nová hudba byla napsána během třetího čtvrtletí 2019, aby se následně mohli vrhnout na nahrávání. [Zapsáno: 20.3.2020]

QUEENSRŸCHE - dlouholetá hvězda progresive rocku z USA... Queensrÿche je americkická heavy metal/progressive metal skupina, patřící k jedním z nejznámějších a byla založena v roce 1981 v Bellevue, Washington. Kapela vydala již 15 studiových alb, několik EP a DVD a stále pokračuje v koncertování a nahrávání. Queensrÿche jsou na scáně progresivního metalu relativně úspěšní, prodali už celosvětově více než 20 miliónů alb, včetně 6 milionů alb jen v USA. Profil téhle kapely jsem připravoval hodně dlouho, ale velmi intenzivně jsem se tomu věnoval až v posledních dvou týdnech... a to nejen díky coronaviru... Založení kapely lze dohledat až k počátku 80. let. Kapela jménem Queensrÿche vznikla roku 1981 jako projekt kamarádů ze střední školy na předměstí Bellevue, v Seattlu, Washington. Základy Queensrÿche byly položeny již koncem 70. let, když kytarista Michael Wilton založil v roce 1978 skupinu Joker s přáteli z Interlake High School v Bellevue ve státě Wash. Kapela měla svůj vrchol při vydání alba "Operation: Mindcrime" v roce 1988 a jeho následovníku albu "Empire" z roku 1990. V novém tisíciletí kapela musela vyřešit svůj největší rozkol se svým nyní již bývalým zpěvákem Geoffem Tate, kterrý si i se svoji rodinou začal dělat větší nároky na kapelu než mu příslušelo. Naštěstí skupina celkem rychle našla pěveckou náhradu v osobě Todda La Torre, který si se svým předchůdcem v ničem nezadal a skvěle zapadl do nové sestavy kapely. Ostatně s jeho zpěvem se objevily již tři studiové nahrávky, ta poslední s názvem "The Verdict" vyšla 1. března 2019. A kapela celkem pilně koncertuje, dokonce již dvakrát navštívila i naši republiku. [Zapsáno: 18.3.2020]

ELDER - nová hvězda psychedelic/progresive rocku z USA... Elder je čtyřčlenná progresivní heavy rocková skupina, kterou založili v malém pobřežním městě New Bedfordu, Boston, Massachusetts, na počátku roku 2006 tři dlouholetí přátelé Nick DiSalvo (kytara, klávesy a zpěv), Matt Couto (bicí) a Chas Mitchell (baskytara). Elder kombinuje zvuky těžkého psychedelického rocku s progresivními prvky a evokativními zvukovými scénami. Začínali jako stoner rock/doomový projekt ve stylu kapel Sleep, Electric Wizard a Fu Manchu. Inspiracemi jim byly například kapely Black Sabbath, Sleep nebo Dopesmoker, jejich společně oblíbenými kapelami byly Colour Haze a švédští Dungen. V průběhu deseti let se kapela neustále zdokonalovala a rozvinuli se v jeden z nejunikátnějších hlasů v undergroundu: psychedelický, progresivní, heavy a melodický nenapodobitelným způsobem. V roce 2015 překvapili albem "Lore", které se stalo přelomovým v kariéře kapely, která do staršího zvuku přinesla prvky post-, prog- a space rocku. Proti debutu o čtyři roky dříve na "Lore" málem zdvojnásobili své psychedelické a klasické rockové vlivy, které se do jejich hudby zakously, a představili tak plně expresionistický rock v tradici Jimi Hendrixe a Pink Floyd. Poslední album "Omens" z roku 2020 odpovídá na veškeré spekulace o nových směrech s potvrzením: evoluce nebo zániku. Svěží, složitě propletené melodie rostou a rozpouštějí se v rozložených jamech; masivní riffy hromující do vířícího se psychedelického zvuku a nepředvídatelné drážky odvádějí posluchače. Elder malují obrázky svou hudbou a "Omens" ukazuje, že skupina experimentuje s ještě pestřejší paletou - s dobrým důvodem. Po třinácti letech je to první celovečerní nahrávka s novou sestavou, včetně kytaristy Michaela Risberga a nového bubeníka Georga Ederta, spolu s hostujícími vystoupeními Fabio Cuomo na klavír Rhodos a syntezátory. [Zapsáno: 8.3.2020]

SECTILE - mladá progresivní krev z Irska... Sectile je pětičlenná prog metalová kapela z irského Dublinu. Jejich hudba kombinuje melodický zvuk klasického progu s moderním heavy metalem. Výsledkem je složitá sbírka svůdných zvukových scén - od světla po temnotu se kapela pohybuje v každé části spektra. Bývají zpavidla zařazování pod pojmy Progressive Metal nebo Progressive Groove Metal. Kapela byla oficiálně založena v listopadu 2016, ale začalo to několik měsíců předtím jako online spolupráce mezi Markem O'Reillym (kytara), Cormacem Henniganem (basa) a zpěvákem a textařem Gabrielem Gabou, kterého našli online. Trio si brzy uvědomilo, že spřízněnost jejich společného hudebního zájmu by neměla být brána na lehkou váhu. Po příchodu Zacharyho Newmana na bubenický post získal projekt svůj vlastní život a vyvinul se v ambiciózní koncertní kapelu. Brzy poté byl přiveden i druhý kytarista Daniel Boyce, který byl ale v roce 2017 nahrazen kytaristou Michaelem Sheridanem. Sectile strávili velkou část roku 2017 nahráváním svého bezejmenného debutového EP "Sectile", které bylo vydáno ještě v listopadu roku 2017, a získalo pochvalné recenze. Debutové album "Falls Apart" vyšlo v 25. února 2020. [Zapsáno: 3.3.2020]

JACK POTTER - velmi talentovaný bubeník... Americký skladatel a hudebník Jack Potter je především znám pro jeho práci jako progresivní instrumentalista, umělec a skladatel. Jack Potter se aktivně zabývá hudbou tak či onak od 70. let minulého století a skládá hudbu od 90. let, ale pokud jde o vydávání hudby, jeho příspěvky se v této oblasti většinou omezily na uctívání hudby. Pohyboval se v okolí domova po více než dvě desetiletí, v oblasti CNY, s proměnlivým počinem Entourage a mnoha dalšími regionálními umělci. Vystupuje také s malým souborem Take Four Jazz, v němž Jack přináší energii i zápal vyvinutý v průběhu let živého vystupování. Během mnoha let hraní a nahrávání si vyvinul Potter koncepční produkci inspirovanou skvělými kapelami ze 70. let. Když se kapela, v níž působil, rozpadla, Jack začal pracovat na svém materiálu, z čehož se vyvinulo koncepční CD "Celestial Adventures", které vydal v prosinci 2012. Jedná se o neo hybrid prog-sympho rocku se spoustou vyprávěných částí, které slouží potřebám konceptu, a se spoustou vrstvenách klávesových partů se zřejmým vlivem Genesis. Pokud se do hudby zaposloucháte důkladně, poznáte v ton jednoznačně hudbu Genesis, i když se tu a tam připojí i saxofon. Své nejnovější v recenzích opět příznivě hodnocené album "Pride Before The Fall" ale vydal až 18. června 2018 s mnoha hostujícími hudebníky a zpěváky. [Zapsáno: 1.3.2020]

DEAD END SPACE - jedna zajímavá švédská kapela... Dead End Space je progresivní rocková kapela z Örebro, Karlskoga, Švédsko. Kytarista, zpěvák a skladatel Johnny Engström pocházející z Chicago začal hrát na kytaru ve věku 12 let a od té doby hraje v kapelách. Od roku 1992 pracuje jako hudebník na plný úvazek a dělá to, co má nejraději, vyučuje hru na kytary, pomáhá dětem při vytváření vlastních kapel, skládá písně a hraje před živým publikem. V mladém věku se přestěhoval do švédského města Karlskoga, které mělo rozkvetlou hudební scénu. Jeho rodiče vlastnili letní chalupu nedaleko města Nora, a přátelili se s talentovaným kytaristou ABBA Lasse Wellanderem, který jej inspiroval k rozvoji jeho kytarových dovedností. V roce 2007 měl Johnny skladby, které chtěl nějak zveřejnit, a tak si vytvořil účet na Myspace. V příštím roce jej kontaktovala nezávislá nahrávací společnost, která mě chtěla podepsat a vydat album. V tu chvíli Johnny neměl kapelu, tak jednoduše použil své vlastní jméno. Spolu s basistou Niklasem Höbergem a bubeníkem Galle Johanssonem album nahráli. Od té doby už nahráli 5 studiových alb, to poslední "The Resistance" bylo vydáno 15. června 2018. Za pozornost stojí ještě jejich předchozí album "Distortion Of Senses" z května 2013. Kapela s potěšením oznámila, že nahrává již šesté studiové album, práce ve studiu začínají v květnu 2020. [Zapsáno: 29.2.2020]

A DYING PLANET... další pokračování bratří Tiptonových... Progresivní metaloví nadšenci Jasun a Troy Tipton, známí svou prací v Zero Hour, Cynthesis, Abnormal Thought Patterns po více než za poslední dvě desetiletí, založili v roce 2018 jejich nejnovější hudební počin A DYING PLANET. Pro ty kdo znají historii Zero Hour, Cynthesis a Abnormal Thought Patterns, je obtížné nejásat nadšením, když Jasun a Troy Tipton oznámili, že mají nový projekt připravený k vydání její nové nahrávky. V posledních letech se v rodině Tiptonů věci neplánovaly, protože basista Troy musel zavěsit svou basovou kytaru, pravděpodobně navždy. Je to zničující verdikt zdánlivě nevyléčitelného zdravotního stavu. Pokud jste někdy slyšeli souhru mezi kytarou a baskytarou mezi bratry Tiptony, okamžitě pochopíte, proč je progresivní metalový svět tak obrovskou ztrátou. Tento nový outfit dokončil své debutové album "Facing The Incurable", které bylo vydáno nezávisle prostřednictvím vlastní značky kapely CynNormal Lab Recordings na CD a digitálních platformách 17. srpna 2018. Jasun Tipton napsal hudbu, zatímco Troy Tipton poskytl většinu textů. Album obsahuje i příspěvky od několika hostujících hudebníků, včetně kláves od Billa Jenkinse z Enchant v "Missing" a zpěvu Paula Villarreala v "Resist", v "Poisoning The Well" pak Erik Rosvold a zpěv Luda Arno v "Facing The Incurable" a "Missing". Album je doplněno fotografiemi Briana Kirkseyho a obalem od Ericka Wurma Pollarda. Album určitě stojí za poslech... [Zapsáno: 27.2.2020]

A což tak rovnou tři kapely??? Na počátku jsem začal zpracovávaz profil kapely Zero Hour, ale jak jsem se dopátral ke stále více informací, najednou z toho byly profily tři. Ale začnene tou první... Zero Hour je americká progresivní metalová kapela, kterou v roce 1993 vytvořili dvojčata Jasun Tipton a Troy Tipton v Pleasantonu v Kalifornii z oblasti San Francisco Bay Area. K nim se brzy přidal bubeník Mike "Mikey" Guy, ale v kapele se vystřídalo v počátcích několik zpěváků a klávesistů. Nakonec skupina objevila počítačového programátora Erica Rosvolda, jehož mocný hlas a impozantní technika byly dokonalým střípkem zapadajícím do silného, temného a složitého progresivního metalu Zero Hour. Hudba Zero Hour v sobě nese prvky těžkotonážních technických vyhrávek. Vyzařuje z nich také temnější atmosféra a silné vokály. Jejich kombinace jemných a extrémních prvků s precizní technikou z nich dělá jednu z nejzajímavějších kapel v žánru Progressive Metal. Kapela fungovala až do roku 2008, kdy stihla vydat 5 studiových desek, z nichž The Towers Of Avarice z roku 2001 určitě stojí za pozornost. Kvůli poranění ruky, které Troy Tipton utrpěl, skupina pozastavila své aktivity v roce 2008. Troy trénoval v tělocvičně a dělal bicepové cviky. V levé paži to ale luplo a v podstatě mu kost rozdrtila loketní nerv. Kvůli tomu, co se stalo, měl velmi omezený průtok krve do levé paže a do ruky. Troy musel podstoupit transplantační operaci loketního nervu. Toho využil jeho bratr Jasun a začal skládat novou hudbu. A podle charakteru hudby se tak zrodily rovnou dva další projekty - instrumentální akt Abnormal Thought Patterns a vokálně zaměřený Cynthesis. Podobně jako kapela Liquid Tension Experiment členů Dream Theater, i Abnormal Thought Patterns poskytuje zajímavou kombinaci instrumentální exhibice pouze progresivního metalu, neoklasického preludování a jazzové fusion. Abnormal Thought Patterns už vydali tři desky. Cynthesis je progresivní metalová skupina z Pleasantonu, California, která byla vytvořena v roce 2010 bývalými členy Zero Hour, bratry Jasun Tipton a Troy Tipton, Erikem Rosvoldem a bubeníkem Seanem Flanaganem z kapely Enchant. Zpěvák Erik Rosvold zpíval na prvních dvou albech skupiny Zero Hour před odchodem z kapely. Jejich první album "DeEvolution" z roku 2011 vypráví příběh elitní skupiny vůdců z těžce industrializovaného města, který pokračuje i na druhém albu "ReEvolution". Alba byla zamýšlena jako součásti trilogie, na třetí část se zatím čeká... [Zapsáno: 25.2.2020]

NEW ORDER - pokračování legendy... Po předešlém profilu zde musí nutně být i tento... to by prostě nešlo. New Order je britská rocková skupina, významný představitel žánru new wave se silným komerčním potenciálem. Skupinu založili v roce 1980 pozůstalí členové skupiny Joy Division, poté co její zpěvák Ian Curtis zmítaný epileptickými stavy spáchal v tomto roce sebevraždu, když se oběsil po ránu ve vlastní kuchyni. Kapela Joy Division se již dříve dohodla s tím, že pokud některý člen odejde z nějakého důvodu, Joy Division přestanou existovat. Zbylí členové Peter Hook, Stephen Morris a Bernard Albrecht (nyní Sumner) vytvořili kapelu New Order, brzy se k nim připojila Gillian Gilbert na klávesy, Bernard se stal zpěvákem. Jejich pochmurné debutové album "Movement", opět produkované Martinem Hannettem a trvale ovlivněné hudbou Joy Division a jejími podivnými tanečními písněmi. Dne 22. září 2015 vydala skupina zatím své poslední studiové album "Music Complete", jejich první album bez zakládajícího Petera Hooka. Britští New Order byli jednou z mála důležitých zahraničních kapel, které se vyhýbaly České Republice. To skončilo až 3. října 2019 jejich vystoupením ve Forum Karlín, Praha. V takřka vyprodaném sále pražského Fora Karlín se tak po téměř 40 letech existence představili ve výborné formě. [Zapsáno: 19.2.2020]

JOY DIVISION - a co tak jedna britská legenda? A nyní je zde jedna ne zcela tradiční prog kapela, ale tím, jak ovlivnila hudbu po ukončení její činnosti si nejspíše zaslouží být tu uvedena. Ačkoli jejich hudba nezněla jako nic jiného, byla označena jako new-wave, cold-wave nebo gothic, ale bez ohledu na její název ovlivnila mnoho skupin new-wave jako jsou The Cure, Echo a Bunnymen, U2 a dalších. Joy Division byla anglická hudební skupina založená v anglickém Salfordu, Manchester, v roce 1976. Vynořili se ze středu rodícího se punkového hnutí kolem roku 1976 a za necelé 3 roky se stali základní kapelou stylu new-wave, dokonce i očima souputniků jako U2, Echo And The Bunnymen nebo The Cure. Během své existence vydala dvě studiová alba "Unknown Pleasures" a "Closer". Hudba Joy Division je zároveň temná a průzračná, utiskující a osvobozující, dramatická a stimulující, jedním slovem, je plná života. Zcela v protikladu k tomu je ale osud kapely. Epilepsií a depresemi trpící zpěvák Ian Curtis ale v roce 1980 spáchal sebevraždu, bylo mu nedožitých 24 let. Zbylí členové založili dodnes existující skupinu New Order. (zesnulý Ian Curtis druhý zleva) [Zapsáno: 15.2.2020]

DOPAPOD - zajímavý americký projekt... Kapelu Dopapod charakterizuje "symetrie". Název kapely a každého z jejich sedmi alb mají palindromické jméno, což znamená, že se dají přečíst stejně zepředu i odzadu. Více než to, rovnováha se stala modusem operandi skupiny, která vědomě žongluje s tmavšími tóny těžkého rocku s lehkým humorem, se syntetizujícím vkusem funku, jazzu, bluegrassu, electroniky a dalších stylů v jejich komplexních improvizačních kompozicích. Počátky kapely Dopapod lze nalézt na bostonské Berklee College of Music v roce 2007, kde začali působit jako duo složené z Eli Windermana a bubeníka Michelangelo Carubboua. V tomto složení hráli několik let po New England, než se k nim připojil další student z Berklee Rob Comp na kytaru. Po roce působení jako trio přijali Chucka Jonesa na basu, který v té době hrál s jinou kapelu s Windermanem nazvanou The Actual Proof, a s Neal Evansem na bicí. V roce 2010 se Carubba stal bubeníkem na plný úvazek pro Turkuaz a Evans zaujal post za bicími u Dopapod. Kapela se rozešla s Evansem v roce 2013, kterého nahradil Scotty Zwang, dokud se v roce 2016 Evans nevrátil. Koncem května 2019 vydalo kvarteto své nejnovější studiové album "Emit Time", následovníka alba "Megagem" z roku 2017. [Zapsáno: 10.2.2020]

DARKSTAR - jeden zapomenutý projekt... Darkstar je progressive-metalová kapela zformovaná ve městě Düsseldorf, North Rhine-Westphalia, Německo, v roce 1996. Kapela vznikla jako vedlejší projekt členů skupiny Psychotic Waltz. Během turné po Evropě v roce 1991 se kytarista Dan Rock a bubeník Norm Leggio seznámili s německými hudebníky Uwe Osterlehnerem (Deathrow) a Siggi Blaseyem. Zrodilo se dobré přátelství a rozhodli se společně zahájit nahrávání. Psychotic Waltz vystupovali v té době s německým technickým thrash metalovým souborem Deathrow, kteří podporovali své album "Life Beyond" (1992). Oba hudebníci vytvořili projekt End Amen, který vydal v roce 1992 album "Your Last Orison". V projektu End Amen se také uvedl Siggi Blasey v sestavě a takto se seznámil Siggi Blasey a Dan Rock. Jejich projekt End Amen byl však jen krátce trvající ideou. O několik let později v roce 1995 Psychotic Waltz znovu koncertovali v Evropě. Dan a Siggi se znovu setkali a přišli s myšlenkou vytvořit instrumentální album. Předvýroba probíhala ve studiu v Danově ložnici. V Siggiho mini domácím studiu také vymysleli koncepty, zvuky a atmosféru alba. Úzké vazby na projekt End Amen jsou zde cítit, když se zaposloucháte do úvodní skladby alba "Marching Into Oblivion" z roku 1996, která sdílí jak samply, tak několik dalších nápadů ze skladby "End Amen" z alba "Your Last Orison". Projekt pak vydal v roce 1999 ještě druhé album nazvané "Heart of Darkness", i když již v pozměné sestavě. Po druhé desce se ale už Darkstar znovu nesešli a neexistují žádné plány na znovuobnovení kapely. [Zapsáno: 23.1.2020]

PSYCHOTIC WALTZ - albový návrat po 23 letech... Psychotic Waltz pocházející z předměstí El Cajon ze San Diego, California USA, je progresivní metalová formace. Psychotic Waltz byli jednou z nejprogresivnějších metalových kapel 80. a 90. let. Svoji kariéru začali koncem roku 1986 pod názvem Aslan, když název byl zvolen podle lva Aslana z fantasy románu "The Lion, The Witch And The Wardrobe" (Lev, čarodějnice a skříň) od C. S. Lewise. Zdlouhavá soudní bitva, která následovala pod vydání jejich alba "Bleeding", spojená s různými hudebními zájmy, které měli členové kapely, přispěla k prvnímu rozpadu kapely. Na přelomu let 1997 a 1998 opouštějí kapelu nejdříve Buddy Lackey a později i Leggio. Zbývající členové kapely se na krátkou chvíli pokusili s kapelou pokračovat, ale nakonec se každý vydal svoji vlastní cestou. Psychotic Waltz tak defakto ukončili svoji činnost... Teprve po cca 23 letech se Psychotic Waltz v roce 2010 znovu sešli v původní sestavě, vystupovali po Evropě na podporu Nevermore a Symphony X na turné nazvaném The Power Of Metal a objevili se i na různých festivalových vystoupeních. Mezitím Century Media Records vydala každé ze čtyř alb skupiny na vinylu jednotlivě a poskládala také 6-LP box sadu nazvanou "The Architects Arise: The First Ten Years" limitovanou pouze na 500 kopií, která obsahovala čtyři alba plus jejich demo nahrávky. Kapela se pak vrhla na psaní materiálu pro páté studiové album, které by mělo být jejich první nahrávkou za dvou desetiletích. V červenci 2019 Psychotic Waltz podepsali smlouvu s InsideOut Music a vstoupili do studia, aby nahráli své první album po 23 letech. Páté studiové album dostalo název "The God-Shaped Void" a jeho vydání je naplánováno na 14. února 2020 pod hlavičkou InsideOut Music. [Zapsáno: 22.1.2020]

MILLENIUM - známá prog kapela z Polska... MILLENIUM je polská neo-progresivní skupina s polskými vokály na svém prvním albu a anglickými vokály, které již dominují po druhém albu, se skladbami obvykle ve stylu Pendragon a raných Marillion, ale také s kořením od Pink Floyd a klasických Genesis 70. let. Existují u nich i vlivy starších polských kapel, jako je Collage (jak můžete v každé polské neo-prog skupině). Od samého začátku distribuci desek kapely Millenium zajišťuje vydavatelství Rock Serwis, desky pak vznikají pod hlavičkou Lynx Music, což je label i studio založené zakladatele kapely. Millenium vznikla v roce 1999 z podnětu Ryszarda Kramarskiego. Před vznikem Millenium ale založil ještě jejího předchůdce, kapelu Framauro. Multi-instrumentalista Ryszard Kramarski doslova zaznamenával demonahrávky ve své ložnici, později vyšly oficiálně jako bootlegs v polském Krakově. Cítil však, že jeho vize by měly být plně realizovány, a proto si v roce 1996 přivedl svého bratrance Stacha Kramarskiego a Tomasze Pabiana, aby doplnil sestavu. Projekt Framauro byl v podstatě hraním tří bratranců, což byl jeden ze způsobu, jak trávit čas, a nebylo v plánu vydávat CD. Zvědavost však byla silnější a Ryszard poslal domácí demo nahrávku do soutěže Yamaha Music. Framauro se nakonec při nahrávání druhé desky přejmenovali na Millenium. Kapela Millennium se vrátila v říjnu 2019 s novým koncepčním albem "The Web" a otevírá novou kapitolu v historii skupiny, která uzavřela poslední stránku s albem MMXVIII. Na albu se opět podílí nenahraditelný Łukasz Gall, který napsal všechny texty a vokální linky. Album bylo nahráno v pětičlenné sestavě, která je jádrem skupiny Millenium. [Zapsáno: 7.1.2020]

Made by  ©  2020  Poslední aktualizace: 29.12.2020

mbrezny@centrum.cz©  ...a vzkaz autorovi!©