 
 |
|
 
Počáteční roky (1967-1969)
Přechod k labelu Charisma (1969-1970)
Krátká éra klasické sestavy kapely (1971-1972)
První reunion (1975-1978)
Druhý reunion (2005)
Již jen jako trio (2007-dosud) |
Van der Graaf Generator je anglická rocková skupina založená v roce 1967 v Manchesteru, která byla
pojmenována po fyzikálním přístroji na vytváření statické elektřiny (název však obsahuje dvě chyby,
správné pojmenování přístroje v angličtině zní "van de Graaff generator"). Určitě patří mezi velikány
progressive, art, či jinak vzletně označeného rocku, patří mezi těch pár vyvolených, k nimž lze zařadit
King Crimson, Yes nebo Genesis... a samozřejmě i Van Der Graaf Generator. Pokud by jste byli studentem
na konci 60. let v Británii, existuje velká šance, že byste byli spatřeni, jak klusáte se svými kamarády
ve skvělém kabátě nebo vestě Afghan, s vlasy až po zadek a hrdě svíráte kopii prvního alba Van Aer Graaf
Generator "The Aerosol Grey Machine". Pokud byste nebyli jen víkendoví hippie, udrželi byste si kult tím,
že byste si nahráli "The Least We Can Do Is Wave To Each Other" a uznávanou klasiku "H To He, Who Am The
Only One". Zkrátka: byli by jste "in". Kapela byla založena roku 1967 v Manchesteru písničkáři Peterem
Hammillem a Chrisem Judge Smithem a vůdčí osobností po celou její kariéru byl právě zpěvák, kytarista
a klávesista Peter Hamill. Jednalo se v podstatě o projekt jednoho z nejosobitějších rockových interpretů.
Kapela byla aktivní od založení do roku 1972 a pak po tříleté přestávce způsobené slabou podporou ze strany nahrávací společnosti mezi léty 1975-1978. Následně se Peter Hamill vydal na sólovou dráhu. K dalšímu obnovení Van der Graaf Generator došlo až v roce 2005. V září 2006 byl ohlášen odchod Davida Jacksona ze skupiny, která od té doby působí jako trio. 
Počáteční roky (1967-1969)V roce 1967 mladý Christopher John Judge Smith čerstvě po státní škole odjel na prázdniny do USA. Již jako žák v Oundle School hrál v několika britských rhythm and bluesových skupinách. Ve škole se věnoval blues a tradičním jazzovým kombům - jedno z nich se jmenovalo The Gutbucket Stompers. V San Franciscu potkal členy Country Joe and the Fish, žil v Haight Ashbury a chodíval zkoumat S.F. scénu v The Fillmore a Avalon Ballroom. Chris Judge Smith, který vrátil domů z výletu do San Francisca na konci "léta lásky", jej napadlo založit rockovou kapelu a nechal se inspirovat kapelami, které tam poznal, když dával dohromady seznam možných jmen budoucí kapely. Jednou z alternativ názvu byl Zeiss Manifold and the Shrieking Plasma, ke kterému Peter Hammill na závěr přidal Exudation. Další alternativou byl Van der Graaf Generator. Mezitím londýnský rodák Peter Joseph Andrew Hammill z Derby začal psát poezii v raném věku, když navštěvoval jezuitskou školu Beaumont College. Jeho první nahrávací zkušenost byla ve 12 letech na přípravné škole, kdy zpíval hlavní výšky školního sboru v nahrávce písně "Silent Night". Svou první píseň, také vánoční koledu, napsal přibližně ve stejném věku. Jeho zájem o hudbu skutečně propukl kolem roku 1965 ovlivněný bluesmany jako John Lee Hooker, Sony Boy Williamson, a také britským beatem, rhythm'n'blues a soulovým boomem (Beatles, Kinks, Who, Animals). Pak přišel Dylan a folkové hnutí a jeden Jimi Hendrix o něco později předvedl sílu rock and rollu. Během studií na Beaumont College postoupil k hraní v kapelách, jedna z Peterových kapel ve škole se jmenovala The Hex. Na jejich jediném koncertu hrál Peter na elektrickou kytaru přes ředitelův zesilovač, který vyhořel. Pokračoval v psaní písní, které chtěl prodat, zatímco byl krátce zaměstnán jako počítačový programátor pro IBM v Londýně. Během této doby jak následně tvrdil, napsal většinu raného materiálu skupiny, než se zapsal do Manchesteru. Na podzim roku 1967 navštěvoval Manchester University, aby získal titul v oboru liberálních studií ve vědě. Judge ve stejnou dobu zahájil svou krátkodobou univerzitní kariéru - čtení dramat. Zhruba po týdnu si oba přečetli oznámení: "Kdo má zájem o rockovou hudbu, sejde se v ten a ten den v takové a takové místnosti, možná založí kapelu." Asi 15 lidí se objevilo na jammovaní/zkoušení několikrát a - podle Judge, který jim dal jméno - odehráli alespoň jeden koncert. První sestava byla zlověstně nestabilní jednotka, která zvládla pouze jedno vystoupení - pro které byla kapela téměř pojmenována Zeiss Manifold and the Shrieking Plasma Exudation. Po neuspokojivém konkurzu, kterého se oba zúčastnili v reakci na inzerát na založení kapely, potkal spolužáka Petera Hammilla, který hrál některé z jeho původních písní. Judge vzpomíná: "Po jednom z těchto amorfních jam sessions jsem slyšel toho chlapíka hrát v rohu, brnkat na kytaru a zpívat si píseň pro sebe. Byla to nádherná píseň! Řekl jsem "Kdo napsal tu píseň?" a on odpověděl: "Já". Zeptal jsem se "Pro Krista, máš nějaké další?" a on řekl "Asi osmdesát nebo devadesát", nepamatuji si, kolik jich řekl. Každopádně, tohle byl Hammill. Zeptal jsem se "Mohu je slyšet prosím? Zahraj mi je, to je úžasné!" A tak jsem jej skutečně poznal. Psal fantastické písně, plně vyzrálé, nádherné...". Smith byl tak ohromen kvalitou Hammillova původního materiálu, že se oba dohodli, že spolu vytvoří kapelu. Název kapely vybraný ze Smithova seznamu byl podle Van de Graaffově generátoru, mechanickém zařízení, které produkuje statickou elektřinu pomocí blesků - překlepy jsou náhodné. Smith si vzpomíná, že důvodem pro toto mohlo být to, že Van de Graaff zemřel v roce 1967, což bylo široce hlášeno v médiích.
V únoru 1968 to bylo trio Hammill (kytara/zpěv), Judge Smith (bicí) a Nick Pearne (varhany) plus dvojice tanečníků (koneckonců to byla 60. léta). Zbývající trio odehrálo pravděpodobně jen jeden koncert, na univerzitě, kde se všechno pokazilo. Zničila to banda opilých studentů medicíny. Měli však několik koncertů v oblasti Manchesteru jako duo, protože kapela neměla varhany a protože Nick se stahoval do ústraní. Jeden z nich byl jako podpora pro Tyrannosauros Rex v klubu Magic Village. Při jiné příležitosti hráli na univerzitě spolu s bosými tanečnicemi ve splývavých oděvech. Judge poznamenává: "Bylo to účtováno jako Happening. Lidé zaplatili, aby se dostali dovnitř, a celou noc se nic nedělo, kromě toho, že jsme přišli s touto nedostatečně zesílenou, nedostatečně nacvičenou kapelou. Bylo to děsivé, naprosto hrozné... Jedna z mých nejhorších vzpomínek!" Mezi kapelami, které pravidelně hrály na univerzitě, včetně Cream, Jimi Hendrix a Pink Floyd, na ně zapůsobil zejména The Crazy World of Arthur Brown a naverbovali varhaníka Nicka Pearna, aby odpovídali formátu kapely Arthura Browna. Spolu se dvěma tanečnicemi byla počáteční sestava Hammill na kytaru a zpěv, Smith na bicí, dechové nástroje a zpěv a Pearne na varhany (ačkoli zpočátku neměl nástroj). Podle Smithe skupina zpočátku hrála jako dvoučlenná, přičemž Smith příležitostně používal psací stroj jako bicí nástroj. Jejich první koncert jako tria se odehrál ve studentském svazu, který trval pět minut, než vybuchly zesilovače skupiny. Kapele se podařilo přesvědčit spolužáka Caleba Bradleyho, aby je řídil, a začátkem roku 1968 se skupině podařilo nahrát demo kazetu ovlivněnou blues a jazzem za pochybných podmínek, které dal dohromady jejich první manažer Caleb Bradley, spolužák, v domě jeho rodičů, jen zesílené dvěma televizory. Páska obsahovala "Firebrand" a "Sunshine" a doprovázel je déšť a hromy v pozadí, aby tomu odpovídaly, protože nahrávky byly částečně pořízeny venku, aby byly zajištěny správné zvukové podmínky. Poslali ji Lou Reiznerovi, tehdejšímu britskému šéfovi Mercury Records, který v květnu nabídl triu Hammill, Smith a Pearne nahrávací smlouvu. V tomto okamžiku se kapela musela rozhodnout, zda zůstat na univerzitě, nebo opustit své kurzy a přestěhovat se do Londýna, aby se stali profesionály. Pearne nechtěl opustit svá studia, a tak se rozhodl skupinu opustit. Judge a Hammill opustili Nicka na univerzitě a odjeli do Londýna. Zašli k Johnu Peelovi domů s bubny a kytarou, zaklepali na dveře a řekli: "Jsme Van der Graaf Generator". Odpověděl: "Pojďte dál Van der Graaf Generator" a poté seděli a hráli si na podlaze jeho obývacího pokoje. Udělali totéž pro Lou Reiznera, vedoucího britské kanceláře Mercury, než s ním podepsali smlouvu. Po příjezdu do Londýna se Hammill a Smith setkali s klasicky vyškoleným varhaníkem Hughem Bantonem, který byl mladším bratrem jednoho z jejich přátel v Manchesteru, a tak poměrně brzy našli nového a skvělého hráče na klávesy. Byl klasickým varhaníkem, elektronickým whizz-dětem a před nástupem do VdGG pracoval jako televizní kameraman. Odešel z Manchesteru a setkal se s nimi v Londýně, ale kromě vytváření spousty plánů, výše zmíněného setkání a setkávání s jinými hudebníky se událo jen velmi málo. Potkali i Grahama Bonda, který byl jakýmsi hudebním režisérem v Mercury. Peter se naučil hrát na klávesy u Grahamových Hammondových varhan. 
Když Peter a Judge odjeli na letní prázdniny, Hugh musel najít manažera a hudebníky, kteří by skupinu
rozšířili. Vložil dodatek do podzemních novin International Times. Později téhož roku narazil také na
skvělého Tonyho Strattona-Smithe, který založil později slavnou vydavatelskou značku Charisma, jíž se
kapela stala její kmenovou součásti, a souhlasil s podpisem manažerské smlouvy a brzy se stal jejich
prvním správným manažerem.Prostřednictvím Stratton Smithe kapela získala hráče na basovou kytaru Keitha Ellise, kterého znal z jeho působení v The Koobas/The Kubas. Nedlouho poté se přidal bubeník Guy Evans, který pravděpodobně viděl Hughův příspěvek v International Times. Guy Evans vzpomíná: "Byl jsem na Warwick University a dělal různé zábavné věci... (to bylo v roce 1968, kdy získal titul) a slyšel jsem, že Tony Stratton-Smith byl zapojen do kapely, která hledala bubeníka... Zazvonil jsem jim, přijel do Londýna, šel na konkurz, neuspěl, myslel jsem si, že kapela je hrozná, ale nějak jsem se nakonec přidal." Sestava se ustálila na kvintet Hammill, Banton, Evans, Nic Potter (basa) a David Jackson (žestě). Tato sestava nahrála sérii dem pro Mercury, než nahrála jiskřivý singl "People You Were Going To/Firebrand" u Tetragrammaton, obchod zajištěný Stratton-Smithem, který vyšel v lednu 1969. Melody Maker uvedla, že singl byl "jednou z nejlepších desek týdne". Ale singl byl rychle stažen pod tlakem Mercury, protože porušil smlouvu členů kapely Hammilla a Smithe, kterou podepsali minulý rok. Nyní je to vzácný sběratelský kousek. Mezitím Mercury odmítli nechat kapelu nahrávat a zároveň Stratton Smith odmítl nechat ostatní členy kapely podepsat snlouvu s Mercury, protože si nemyslel, že dohoda byla vůči kapele fér (z kapely nyní zůstal pouze Hammill z původních tří, kteří podepsali smlouvu s Mercury). Smith, který cítil se nadbytečný vůči požadavkům, přátelsky opustil kapelu krátce po vydání singlu. Později vydali dema s jeho působením ve Van der Graaf Generator na CD "Democrazy". Zbývající čtyři členové vystupovali v listopadu pro Johna Peela v pořadu BBC Radio 1 v rádiu Top Gear a v následujících měsících odehráli několik koncertů v Anglii. Navíc koncem ledna 1969 jim byla ukradena dodávka a nové vybavení kapely čtyři dny po jeho zakoupení. Krádež prohloubila jejich finanční potíže. Přestože kapela úspěšně koncertovala, což zahrnovalo únorový koncert v Royal Albert Hall na podporu Jimiho Hendrixe, rozpadla se v červnu poté, co 10. května 1969 odehrála poslední koncert na Nottingham's Pop & Blues Festival se zcela s vypůjčeným vybavením. John Peel, který show moderoval, divákům oznámil jejich rozchod. Rozešli se po frustrujících koncertech na vypůjčeném vybavení, nedostatku koncertů a kvůli Peterově prohnilé nahrávací smlouvě. Stratton-Smith nechtěl, aby se nikdo z ostatních členů kapely nezapletl s Mercuryho, a to ani smluvně. 
V červenci 1969 začal Hammill vystupovat sólově v klubu Marquee v Londýně. Protože nebyla k ruce žádná skupina,
plánoval studiové sezení pro sólové album a rozhodl se nahrát své první sólové album v Trident Studios 31. července
a 1. srpna, kam s sebou přivezl 3 hotové písně a své staré kamarády v sestavě Hammill (kytara, zpěv), Hugh Banton
(klávesy), Keith Ellis (bass), Guy Evans (bicí), Jeff Peach (flauta) a Chris Judge Smith si zazpíval doprovodné
vokály ve skladbě "Firebrand". Banton, Evans a Ellis, členové studentské kapely, vystupovali jako studioví hudebníci.
Po 6 hodinách zkoušek, 12 hodinách nahrávání a 8 hodinách mixování měli hotových 9 skladeb. Spolu s nahrávkami
"Afterwards" a "Necromancer" z předchozího ledna bylo album dokončeno. Než bylo album vydáno (v listopadu 1969),
Stratton Smith přesvědčil Mercury, aby uvolnili Petera Hammilla od prohnilé smlouvy podepsané jeden a půl roku
předtím. Prostřednictvím této dohody vypracované Strattonem Smithem bylo album nazvané
"The Aerosol Grey Machine" vydáno v září 1969 u Mercury pod jménem skupiny
výměnou za uvolnění jejich smlouvy. Kapela měla přece jen nějakou reputaci v Británii na rozdíl od Hammilla.
Album bylo původně vydáno pouze ve Spojených státech s téměř žádnou propagací, kde byli VdGG stejně neznámí
jako Hammill, takže prodeje byly minimální. Album bylo dovezeno do Velké Británie v určitém množství, ačkoli,
a nakonec vyšlo v Evropě. Skupina se uprostřed nahrávání rozhodla reformovat. Ellis se již zavázal připojit
se k Juicy Lucy a byl nahrazen Evanovým bývalým spoluhráčem z The Misunderstood, Nic Potterem.Skupina se také těšila z příspěvků flétnisty Jeffa Peacha na albu a chtěla naverbovat dalšího instrumentalistu. "Vždycky tu byla myšlenka mít další melodický nástroj," vzpomínal Evans. "On [Banton] zahraje sólo, jistě, a opravdu tomu něco dá, ale nechce to dělat pořád." Peach byl osloven, aby se stal členem na plný úvazek, ale po jedné zkoušce vypadl, protože si nemyslel, že jeho styl hraní kapele nesedí. Pozici nakonec obsadil saxofonista a flétnista David Jackson, který předtím se Smithem hrál v kapele s názvem Heebalob. Hammill už viděl koncert Heebalob na Plumpton National Jazz Festival v Plumptonu 9. srpna 1969, a ohromen Jacksonovou hrou, jej pozval, aby se připojil ke kapele, částečně proto, že také potřeboval spolubydlícího, který by mu pomohl platit nájem. Sdíleli byt v Londýně a celý den hráli a skládali.
Přechod k labelu Charisma (1969-1970)
Hammill napsal většinu písní a představil je kapele jako hotové skladby, se kterými by mohli hrát, ale aranže vypracovali všichni ve skupině, zejména varhaník Hugh Banton a nový člen, saxofonista David Jackson a celá skupina skupina improvizovala několik kusů dohromady. Banton měl hudební základy jako kostelní varhaník a jeho nadšení pro moderní francouzskou klasickou hudbu se dobře kombinovalo s Hammillovým psaním písní. Album bylo nahráno během čtyř dnů v Trident Studios, Londýn, v období od 11. do 14. prosince 1969 s producentem Johnem Anthonym. Smith si držel "hands-off" přístup k nahrávání, což skupině umožnilo plnou uměleckou svobodu. Bubeník Guy Evans připomněl, že Anthony byl "velmi dobrý organizátor", který rozpoznal Hammillovu inteligenci a umělecké schopnosti. Studio Trident mělo jedny z nejpokročilejších studiových zařízení v té době, většina alba byla nahrána na 8-stopém kotoučovém stroji, s výjimkou "After The Flood", při které bylo již využito 16 stop. Anthony přidal zvukové efekty ze zvukové knihovny BBC na začátku "Darkness" a nakrmil Hammillův hlas přes tremolo a zkreslení boxů pro sekci "After The Flood". Své album "The Least We Can Do Is Wave to Each Other" nahráli za čtyři dny v polovině prosince 1969. 
Tony Stratton Smith založil v prosinci 1969 label Charisma Records a podepsal s kapelou smlouvu jako svůj první počin,
který poté vydal jejich druhé (první opravdové) album "The Least We Can Do Is Wave to Each Other"
od 11. do 14. prosince 1969 s producentem Johnem Anthonym v Trident Studios. Hammillův hlas byl elektronicky zpracován
na "After the Flood", zatímco "Refugees" a "White Hammer" představovaly violoncello a kornet. Skladba "Darkness (11/11)"
dostala svůj název podle dokončení 11. listopadu 1968 a byla prvním dílem, které obsahovalo Jacksonovu sekci dvojitého
hornu ovlivněnou Rolandem Kirkem, který hrával současně na alt a tenor saxofon. "Refugees" napsal Hammill pro bývalé
spolubydlící Mikea McLeana a Susan Penhaligon, zatímco píseň "White Hammer" byla napsána o Malleus Maleficarum
dokumentujícím středověké čarodějnictví. "Whatever Would Robert Have Said?" se odkazovala na Roberta J. Van de Graaffa,
vynálezce Van de Graaffova generátoru, od kterého skupina převzala své jméno. K "Out Of My Book" napsal Jackson hudbu
na klavír, který doplnil Hammill na kytaru. Poslední skladba "After The Flood" byl sci-fi kousek, který ukazoval dopad
apokalyptické záplavy a obsahovalo dvanáctitónovou figuru (tzv. dodecaphony) zaranžovanou Jacksonem a řadu různých změn
nálad a stylu. Text částečně citoval Alberta Einsteina vyjadřujícího své znepokojení nad závody ve zbrojení mezi USA a
Sovětským svazem, které vedly k zahájení studené války. "Boat Of Millions of Years", nahrávka ze zkoušek, která byla
vydána jako B-strana bez alba a čerpá z egyptské mytologie s texty, které vyprávějí o konfliktu mezi bohy Horus,
Osiris a Set. Samotný název alba je převzat od umělce Johna Mintona:"We're all awash in a sea of blood, and the least we can do is wave to each other." Protože kapela skončila dříve, než plánovali zkoušky, Potter se rozhodl předubovat elektrickou kytaru - nástroj, na který nikdy předtím nehrál. Těžkotonážní art rockové album "The Least We Do Is Wave To Each Other" vyšlo v únoru 1970 a dostalo se do Top 50 ve Velké Británii, Melody Maker řekl: "Kdyby byly všechny naše skupiny tak pohromadě, britská hudební scéna by se desetkrát zlepšila". Přestože se jedná o druhé album v katalogu Van der Graaf Generator, bylo první, které vyšlo ve Velké Británii, a kapela to považovala za své první řádné studiové album. Po jeho vydání začali koncertovat v Anglii, aby album propagovali. Další album skupiny bylo nahráno mezi koncerty. Nic Potter však necítil, že by zapadal do stále experimentálnějšího zvuku, který kapela vyvíjela, a měl tendenci čekat, až si ostatní vypracují své party během zkoušek, a na poslední chvíli přidával své basové linky. Po nahrání tří skladeb " Killer", "The Emperor In His War-room" a "Lost" z jejich třetího alba "H to He, Who Am the Only One" se rozhodl z kapely na podzim 1970 odejít. Jeho poslední vystoupení bylo 9. srpna na festivalu v Plumptonu v roce 1970. Zbývající členové vyzkoušeli 
Davea Andersona, roadie Brinsleyho Schwarze a přítele kapely, ale po týdenní zkoušce zjistili, že věci hudebně
nefungují, prostě se nehodil. Banton byl mezitím ovlivněn prací Vincenta Cranea v Atomic Rooster, kde Crane hrál
basové linky na basové pedály varhan Hammond a navrhl, že by to mohl udělat také. Do dalšího koncertu zbývalo jen
několik dní a zkusili zkoušet ve čtyřech a bylo to úspěšné. Banton později hrál na basovou kytaru v některých písních,
na nástroj se naučil již v polovině 60. let a Hammill rozšířil své instrumentální schopnosti na jevišti, aby pokryl
klavír a klávesy stejně jako kytaru. Jackson upravil své saxofony tak, aby byly zcela elektrické, na rozdíl od
prostého zesílení přes mikrofon, a spojil zvuk s wah-wah pedálem a oktávovým předělem.Písně na albu většinou složil lídr skupiny Peter Hammill, ale zaranžoval a nacvičila celá kapela. Texty se týkaly různých témat včetně vztahů s přáteli, čarodějnictví a apokalyptických katastrof, zatímco hudba sahala od balad jako "Refugees" až po neobvyklé a agresivní hraní ve "White Hammer" a "After The Flood". První písní, o kterou se pokusili, byla "Killer", která vyšla ze zkoušky, která se pokoušela spojit fragmenty písní dohromady v úmyslném pokusu vytvořit něco, co by bylo komerčně úspěšné. Skladba byla namnixována ze základní struktury písně, kterou napsal leader kapely Peter Hammill v roce 1968, ze staré písně napsané zakládajícím členem Judge Smith s názvem "A Cloud As A Big As A Man's Hand" a rockového riffu složeného varhaníkem Hughem Bantonem, který později řekl, že byl ovlivněn skladbou "Brontosaurus" od The Move. Texty odkazovaly na žraloka v oceánu, který se stává osamělým tím, že zabíjí všechno. "Killer" se rychle stala oblíbenou naživo mezi fanoušky a charakteristickým trackem skupiny. Hammill napsal "The Emperor In His War Room" o tyranovi, který mučil lidi bez rozdílu, ale nakonec je sám pronásledován těmi, které mučil. Hudba spojila dvě různé sekce, ponurý úvod a závěr kombinovaný s basovou rockovou sekcí uprostřed. Píse%n "Lost" byla pro kapelu netypická, přímočará, píseň o ztracené lásce a skupina přidala do základní struktury několik různých instrumentálních sekcí. Skladbu "Pioneers Over C" napsali společně Hammill a saxofonista David Jackson. Píseň měla silnou sci-fi předlohu a byla o skupině astronautů, kteří cestují rychleji než rychlost světla (proto to "C" v názvu) na relativistické jednosměrné cestě, která je zavede za fyzický vesmír. Texty jsou popisem zážitku z pohledu astronauta z pohledu první osoby a popisují osud kosmonautů:
S aranžmá písně pomáhala celá kapela, vymýšlela hudební témata, aby odpovídala lyrickým tématům izolace a rozpadu. Poslední skladbu, která byla napsána pro album, byla "House With No Door", Hammill složil při klavíru a byla o někom, kdo měl potíže s navazováním přátelství a nebyl schopen mít smysluplný kontakt s ostatními lidmi. Píseň je jednou z několika od Hammilla, která používá dům jako metaforu, ke které se v následujících sólových dílech vracel.
Skupina nahrávala album "H to He..." v několika fázích během poloviny roku 1970 v Trident Studios s producentem Johnem Anthonym. Skupina si dala pauzu od nahrávání, aby během léta 1970 odehrála několik festivalů. V červenci hráli na festivalech v Mnichově a Aachenu s Deep Purple, Pink Floyd, Black Sabbath a Fairport Convention. V srpnu skupina odehrála show v rámci seriálu BBC Radio 1 "In Concert", v setu obsahujícím "Killer", vystoupila také dne 9. srpna 1970 na 10. National Jazz and Blues Festival v Plumptonu. Ihned po koncertě basista Nic Potter opustil skupinu v srpnu ještě během nahrávání, když se podílel na již nahraných skladbách "Killer", "The Emperor In His War Room" a "Lost". Varhaník Hugh Banton pak ve studiu hrál na baskytaru a koncertoval na basové pedály. Představil se na něm i hostující Robert Fripp z King Crimson, který přispěl kytarou v "The Emperor In His War-Room". Producent John Anthony Frippa znal ze společnosti a pozval jej zkoušky jako hosta, což Fripp v té době nikdy předtím neudělal. Podle Jacksona si Fripp "nasadil sluchátka a začal se rozpalovat", poslechl si skladbu jednou a pak provedl dvě nahrávky. Skladba "Killer", která se později stala oblíbenou naživo, recyklovala prostřední osmičku ze staré písně Heebalob a Smith získal zásluhu na společné kompozici skladby. Album vyšlo v prosinci 1970, ale neprodávalo se tak dobře jako "The Least We Can Do..." kvůli scházejícímu. Charisma navrhla "Killer" jako singl, ale kapela to odmítla. Přebal alba byl prvním z několika alb kapely, který obsahoval kresbu Paula Whiteheada, který se později stal dvorním grafikem jejich souputníků Genesis nebo autorem slavného loga pro label Charisma. Při hodnocení alba Sounds zvláště ocenil Jacksonovu saxofonovou práci. Kromě krátkého komerčního úspěchu bylo album celkem dobře přijato kritiky a i nadále je chváleno.
Během jara 1970 se prostřednictvím Tonyho Strattona Smithe seznámili s filmovým producentem Albertem "Cubby" Broccolim (slavný 007) a začali natáčet zvukový doprovod pro jeho film "Eyewitness" (Očitý svědek) (také nazývaný Sudden Terror), režírovaný Johnem Houghem a v hlavní roli se Susan George. Většina nahrávek byla považována za "příliš zlověstnou" a nikdy nebyla použita. Ve filmu bylo slyšet jen pár Jaxonových saxofonových pískání. Nebylo žádné soundtrackové album a nahrávky zůstaly nevydané dodnes. Některé prvky však mohly inspirovat tvorbu "A Plague Of Lighthouse Keepers" (z roku 1971 Pawn Hearts). Během roku 1970 se začali předvádět živě, přičemž jedním z jejich fanoušků byl i filmový režisér Anthony Minghella, ale věci se obrátily proti červnové show v Royal Festival Hall, která vyvolala negativní recenze od Chrise Welche z Melody Maker. V této době se kapela rozhodla napsat nějaký nový materiál pro další album.
Krátká éra klasické sestavy kapely (1971-1972)Kvarteto Hammill/Banton/Jackson/Evans, které vzniklo při "H po He, Who Am the Only One" je nyní považováno za "klasickou" sestavu. Skupina hrála na "Six Bob Tour" na začátku roku 1971 s kolegy z Charisma, kapelami Genesis a Lindisfarne. Navzdory složitosti jejich hudby byla kapela na turné dobře přijata, k čemuž Hammill poznamenal: "Téměř na všech koncertech většina publika zná většinu písní... Bylo to vlastně jako velká rodina, přesně jako všechny z nás si to představovali ve svých nejdivočejších snech." 
Zatímco na turné, skupina začala mezi koncerty vymýšlet skladby pro jejich další album, kterým se mělo stát "Pawn
Hearts". Další vývoj a aranžování probíhalo v domě manažera Tonyho Strattona-Smitha v Crowborough, Sussex po dobu
dvou měsíců. Záměrem bylo vydat dvojalbum a kapela materiál i nahrála, přesto z ekonomických důvodů bylo vydanou
nahrávkou jediné album obsahující tři skladby, "Lemmings", "Man-Erg" a 23-minutový koncepční epos "A Plague of
Lighthouse Keepers". Hammill se nad tím zamyslel: "Charisma Records se domnívali, že není vhodné, abychom vydali
dvojalbum, a vetovali živé studiové nahrávky a sólové skladby Guye, Davida a Hugha." Hlavní páska záznamů byla
ztracena. Fripp opět poskytl hostující part na kytaru. Zatímco "Man-Erg" již byla na pódiu provedena, "A Plague of
Lighthouse Keepers" se vyvinula ve studiu, nahrávala se po malých částech a poskládala se během mixování. Podle
producenta Johna Anthonyho obsahuje skladba mnohem více studiových experimentů než na předchozích albech, když řekl:
"Dotlačili jsme zařízení v Tridentu k limitu a v určité fázi jsme použili každý jednotlivý magnetofon v Tridentu."
Experimenty zahrnovaly manipulaci s páskou a Bantonovu hru na Mellotron a syntezátor. Podle Jacksona je v jedné jeho části
celá kapela 16-krát overdabována. Album bylo pod názvem "Pawn Hearts" vydáno v říjnu
1971 a nemělo úspěch ve Spojeném království, ale ukázalo se jako velmi úspěšné v Itálii, kde se 12 týdnů drželo v čele
žebříčku. Následující singl "Theme One" dosáhl čísla jedna i v Itálii. Nealbový singl "Theme One" byla instrumentální
skladba, kterou původně napsal producent Beatles George Martin jako fanfáru pro rozhlasovou stanici BBC Radio 1, později
se objevil na amerických výliscích "Pawn Hearts".
Dne 2. října 1971 Van Der Graaf Generator odehráli i koncert v Cardiff Institute of Science and Technology při jejich
Pawn Hearts Tour. Judge poté hostoval na vánoční session v BBC 14. prosince 1971, ve veselém eposu s názvem "An Epidemic
Of Father Christmases" v několika částech, jakési vánoční pokračování "A Plague Of Lighthouse Keepers"! Několik rozsáhlých
italských turné je nakonec rozdělilo. Rozkol nebylo možné plně vysvětlit lidem mimo skupinu, podle Petera Hammilla.Po komerčním úspěchu v Itálii tam kapela na začátku roku 1972 absolvovala šestitýdenní turné. Kapela se tam koncertovat bála, když se obávala, že by mohli hrát v poloprázdných sálech, ale všichni byli šokováni naprostou hlasitostí davu během koncertu, který se na ně přišel podívat. David Jackson vzpomíná: "Poprvé jsme jeli do Itálie na začátku roku 1972. Mysleli jsme si, že toto šestitýdenní turné bylo trochu riskantní a nedostávali jsme za to moc zaplaceno... Na cestě na náš první koncert, který bylo ve velkém divadle v Miláně, auta uvízla v tomto masivním davu. Byla tam armáda a policie se snažila ovládat všechny ty tisíce lidí. Mysleli jsme si, že jde o nějaké masivní občanské nepokoje nebo co, a uvědomili jsme si koncert byl pravděpodobně zrušen. Vojáci házeli do davu dýmovnice. "Co se tady děje?" zeptali jsme se. "Je to proto, že je tady Van der Graaf Generator", zněla odpověď. A takhle to pokračovalo celých šest týdnů. Dělali jsme dva koncerty denně a vždy bylo víc než vyprodáno. Z "Pawn Hearts" se stalo Number One v italských žebříčcích po dobu 12 týdnů a bylo považováno "za nejlepší album od nejlepší kapely..." Po šesti týdnech jsme se vrátili do Anglie absolutně vyčerpaní, ale téměř okamžitě jsme měli všechny ty italské promotéry, kteří se navzájem předháněli ve snaze získat abychom udělali další turné. Se zvýšenými penězi v nabídce jsme nemohli odolat a vrátit se tam znovu. Tak jsme se vrátili a udělali další turné, tentokrát tři koncerty denně! A pak, když jsme z toho dorazili domů, další promotér dostali jsme se do kontaktu, takže jsme se vrátili potřetí a dělali čtyři koncerty denně..." Pro Jacksona bylo občas těžké chodit po ulici v některých částech Itálie, aniž by ho někdo poznal. "Turné bylo, jako by přistáli proroci... nemohli jste nikam vyrazit, aniž by nevypukla tato šílená "Generator Mania"."  Po tomto turné bylo skupině okamžitě nabídnuto další italské turné, tentokrát až tři představení denně. Mezi turné se kapela objevila v belgické televizi s uvedením "Theme One" a "A Plague of Lighthouse Keepers". Zpěvák a skladatel Fish byl fanouškem alba, zejména skladby "A Plague Of Lighthouse Keepers" a Julian Cope nazval album "mistrovské dílo". Vzhledem k tomu, že studiová nahrávka "A Plague Of Lighthouse Keepers" byla koláží několika nahrávek, které nebylo možné 
živě reprodukovat v jednom prostředí, kapela jednoduše natočila jednotlivé části písně a spojila je dohromady ve střižně.
Bylo to jediné živé provedení písně až do roku 2013.V červnu 1972 pak skupina absolvovala další italské turné, již třetí tohoto roku, a chtěla začít nahrávat nový materiál. Odehráli příliš mnoho koncertů v příliš velkém horku bez přestávky a na konci června měli jít nahrávat další album. Kombinace příliš dlouhé práce bez přestávky v kombinaci s nedostatkem podpory od Strattona Smithe a Charisma a pokračující finanční potíže způsobily, že kapela implodovala. Všechna ta neustálá práce, tři roky bez volného času a nikdy žádný prostor, pořád nahrávání nebo turné, všichni byli vyhořelí. Peter Hammill řekl, že už toho má dost a odešel v polovině roku 1972 na sólovou dráhu. A některé nahrávky pro nové album skončily na Hammillově sólovém albu "Chameleon In The Shadow Of The Night" z roku 1973. Tři zbývající členové nahráli instrumentální album s Nic Potterem, Cedem Curtisem a Pietrem Messinou pod názvem The Long Hello. Jejich stejnojmenné album "The Long Hello" vyšlo v roce 1975. Dominovaly na něm Jaxonovy jemné instrumentálky a nahrávalo se v místě, z něhož se vyklubalo Foel Studio Dave Andersona ve Walesu, bez úzkosti ze zapojení nahrávací společnosti a obávané nutnosti udržovat stálou kapelu. Ventilový pult, který si Guy koupil, používal Polydor po celá 60. léta, mimo jiné pro nahrávání prvního alba Jimiho Hendrixe. Hugh byl na jeho naléhání přijat jako technický poradce a inženýr během nahrávek a ne jako hudebník. Všem zakázal vstup do studia, aby znovu seřídil magnetofon a nakonec nahrál všechny nástroje na Brain Seizure. Velké množství Italů přicházelo a odcházelo; piáno dorazilo přívěsem na ovce a hrál, na něm nakonec Piero Messina.
První reunion (1975-1978)Hammillovo rozdělení se skupinou bylo přátelské a Banton, Jackson a Evans, mimo jiné, všichni přispěli k jeho sólové práci v různých dobách. V únoru 1975 byli členové kapely připraveni znovu spolupracovat na plný úvazek a rozhodli se kapelu reformovat. Všichni členové chtěli pokračovat v nové hudbě, bez nostalgie po předchozí éře a nechtěli hrát oblíbence na dřívějších pódiích, jako je "Killer" (úvodní skladba "H to He, Who Am the Only One") a "Theme One". "Nechtěli jsme pokračovat, jako by se nic nestalo," řekl Hammill. 
Po odchodu z Van der Graaf Generator začal navrhovat varhany pro společnost v Oldhamu, až se v roce 1991 vydal
na sólovou dráhu. Hugh Banton se připojil k Seventh Wave kvůli koncertům a albu "Psi-Fi" (Gull 1975). Snad hrál
i v místních hospodských kapelách během 80. let a určitě se připojil k Judgeovi a Gold Frankincense & Disk
Drive na pódiu VdGG-convention 3. května 1992. Banton, který byl v té době uprostřed stavby varhan na zakázku
a zastavil projekt, aby se připojil k reformované skupině, místo toho použil pronajaté varhany Hammond C3.
Hammill začal hrát na elektrickou kytaru v kapele, která dříve v jejich kariéře nápadně chyběla.Mezi prosincem 1976 a květnem 2005 se uskutečnila nejméně tři živá vystoupení Van der Graaf Generator. Na podzim 1991 údajně předvedli "House With No Door", "Sleepwalkers", "Still Life", "Refugees" a "Arrow" ve stanu na oslavě čtyřicátých narozenin Sue Jackson. "Velmi bizarní. NENÍ TO ŽÁDNÝ padělek!" řekl poté Peter Hammill. Na uzavřených večírcích mohlo dojít i k dalším zvláštním vystoupením. Na velmi speciálním vystoupení Guye a Petera Hammilla s přáteli v Union Chapel v Highbury Islington v Londýně 3. listopadu 1996 zahráli čtyři z nich bez ohlášení "Lemmings" před ohromeným publikem. To poslední bylo také neohlášené, a sice provedení "Still Life" jako přídavek vystoupení Petera Hammilla v Queen Elizabeth Hall 20. února 2003. Což spustilo skutečný reunion. 
Reformovaná kapela pracovala v plodném tempu, zkoušela a cestovala po Francii, než během pouhých 12 měsíců nahrála
tři nová alba, počínaje "Godbluff" z října 1975. Na rozdíl od dřívější práce
s Johnem Anthonym v Tridentu byly sessions produkovány samotnou skupinou a Melody Maker i Sounds si mysleli, že
jsou těsnější a soudržnější než dříve. Zejména na albu Hammill významně využíval klávesy Hohner clavinet. Přebal
alba byl minimalistický, když se skládal jen z nově vytvořeného loga kapely, které navrhl John Pasche, a "razítkového"
červeného názvu alba na jinak černém pozadí. Stejné logo bylo také použito na dalších dvou albech. Godbluffův návrh
přebalu byl později parodován na přebalu "Fall Heads Roll" punkovou kapelou The Fall.V létě 1975 kapela bez incidentů koncertovala v Itálii, ale když se tam v listopadu vrátili na turné, dostihla je vypjatá politická situace, kterou země procházela. Zahajovací koncert v Padově se nesl ve znamení střetů s komunisty s politickými projevy a publikum začalo házet rachejtle směrem k pódiu. Po koncertu bez incidentů v Janově došlo třetí den turné v PalaSport v Římě před 40 000 lidmi k podobným konfrontacím jako na koncertě v Padově. Na místě vypukl požár, ale podařilo se jej dostat pod kontrolu. Další den se kapela dozvěděla, že většina jejich vybavení byla ukradena z cestovní dodávky, včetně Hammillova modrého Fender Stratocasteru, pokřtěného "Meurglys". Navzdory hrozbám ze strany promotérů, že skupina bude pokračovat v cestě za použití najatého vybavení (což Jackson považoval za nemožné vzhledem k elektronickým úpravám, které provedl na svých saxofonech), tak ukončili turné. Jako zázrakem všechny Jacksonovy saxofony krádež přežily. 
Šesté album anglické progresivní rockové kapely Van der Graaf Generator "Still Life"
původně vyšlo 15. dubna 1976. Bylo to jejich druhé album po reumionu a Banton považuje toto album za jedno ze svých
nejoblíbenějších od skupiny. Přední strana alba, kterou vyfotografoval Paul Brierley, ukazuje Lichtenbergův prachový
obrazec jako rozvětvený elektrický výboj, který se někdy objevuje na povrchu nebo uvnitř izolačních materiálů. Obrázek
popsal novinář Geoff Barton v knize Sounds: "Je to vlastně zmrazený záběr elektrického výboje ze skutečného Van de
Graaffova generátoru, zasazeného do akrylu." Jedna živá bonusová skladba byla přidána pro re-mastered vydání z roku
2005. Nový re-master s remixy 5.1 prostorového zvuku od Stephena W Taylera byl vydán 3. září 2021.Geoff Barton ze Sounds napsal: "Tam, kde "Still Life" boduje na rozdíl od předešlých alb, je jeho přesná a precizní reprodukce vokálů lídra Hammilla. Ve skutečnosti nikdy nezpívá, spíše mumlá, křičí, křičí nebo mluví, a tento široký rozsah tonality má představovaly v minulosti často nepřekonatelné problémy pro inženýry, techniky apod. Zde však byla úspěšně zachycena každá jemná nuance "akordů, což poskytuje větší variace, hojnost světla a stínu." 
"World Record" je sedmé studiové album britské progresivní rockové skupiny Van der
Graaf Generator, původně vydané v říjnu 1976 u Charisma Records. Pro znovuvydání v roce 2005 byly přidány bonusové skladby.
V roce 1976, když byli v Torontu na krátkém severoamerickém turné, dostali VdGG zprávu od Franka Zappy, že jim chce nabídnout
koncert s Mothers v Buffalu, ale kvůli dalším závazkům spojeným s jejich koncertem v NYC museli VdGG odmítnout.Bylo to poslední album nahrané klasickou sestavou kapely až do jejich reunionu v roce 2005. V prosinci 1976, po World Record Tour, Hugh Banton a David Jackson odešli v prosinci 1976, resp. v lednu 1977. Banton v kapele skončil, ale kvůli finančním potížím a jeho tehdy novopečenému manželství se odložil, aby dokončil své závazky na turné. V lednu 1977 se basista Potter vrátil, aby jej nahradil, a pokračoval s Peterem Hammillem a Guyem Evansem ve zkouškách s novou sestavou po boku nově příchozího houslisty Grahama Smithe (z folk-rockové kapely String Driven Thing), ale krátce po založení kapely odešel, těsně před dalším turné. 
Jacksonův odchod vedl ke čtyřčlenné sestavě s docela odlišným zvukem a zkráceným názvem Van der Graaf, aby odehráli
jarní turné. Jméno bylo zkráceno kvůli právním záležitostem nebo snad jako gesto Hughovi a Davidovi. Vyprodukovali
ještě album "The Quiet Zone/The Pleasure Dome", vydané v září 1977 jako osmé album
britské progresivní rockové kapely Van der Graaf Generator. Bylo to jejich poslední studiové album před jejich reunionem
v roce 2005. Jaxon odešel po dvou zkouškách, ale hostoval v "The Quiet Zone/The Pleasure Dome". Album obsahuje energičtější
zvuk nové vlny než jeho tři bezprostřední předchůdci a předjímá sólovou tvorbu zpěváka a skladatele Petera Hammilla z konce
70. let. Violoncellista a klávesista Charles Dickie se ke kapele připojil v srpnu a zůstal s ní poslední rok. Kvarteto
debutovalo v londýnském Roundhouse a poté se vydalo do Norska!Další studiové album nebylo nikdy nahráno, ale odehráli několik silných koncertů. Jaxon se 16. ledna 1977 připojil k show v klubu Marquee v lednu 1978, která je zdokumentována na živém dvojalbu "Vital" s několika novými písněmi. Jackson se na těchto koncertech sešel s kapelou a objevil se v šesti skladbách. V době, kdy album vyšlo v červenci 1978, se skupina již rozdělila kvůli nedostatku podpory nahrávací společnosti ve Spojených státech a finančním potížím. 
V roce 1982 byla vydána sbírka nedodělků a nahrávek ze zkoušek z pauzy 1972-1975 (zpočátku pouze na kazetě), nazvaná
"Time Vaults". Písně byly určeny pouze jako dárek pro hardcore fanoušky, podle
Petera Hammilla se většinou nejedná o nahrávky ve studiové kvalitě, některé mají dokonce dost špatnou zvukovou kvalitu
plnou zkreslení. Obsahuje dříve nevydané písně převzaté ze zkoušek reformované kapely v roce 1975, plus několik živých
čísel z poloviny roku 1972, původně zamýšlené pro plánované album na konci roku 1972.V "Coil Night" hraje Peter Hammill na basovou kytaru a David Jackson na klavír. Titulová skladba "Time Vaults“ je koláž skládající se z několika nevydaných skladeb smíchaných se studiovým žvaněním. Jiná verze "Black Room" se objevila na sólovém albu Petera Hammilla "Chameleon In The Shadow Of The Night". Skladba "Faint And Forsaken" je kombinací instrumentálních středních pasáží "Forsaken Gardens" a "Faint-Heart And The Sermon", jejichž různé verze se objevily na sólových albech Petera Hammilla "The Silent Corner" a "The Empty Stage" a "In Camera". V červnu 1994 u Band of Joy Records vyšlo album "Maida Vale: The BBC Radio One Sessions" jako kompilační album Van der Graaf Generator, které obsahuje osm písní ze čtyř různých nahrávacích relací v Maida Vale Studios pro BBC Radio 1 v letech 1971, 1975 a 1976, z nichž tři byly Peel Sessions. Všechny skladby byly znovu vydány na 2CD kompilaci BBC z roku 2015 "After the Flood: At the BBC 1968-1977", spolu se všemi ostatními relacemi BBC, které přežily v dobré zvukové kvalitě. Zde uvedené verze skladeb "When She Comes" a "Masks" byly vydány také jako bonusové skladby v reedici "World Record" v roce 2005 u Charisma. Celkem nepravděpodobná zpráva byla oznámena 29. listopadu 2004. Van der Graaf Generator se 6. května 2005 sejde alespoň na jednom koncertě v Royal Festival Hall! Také kapela vydá nějaké 2CD s novým materiálem někdy před koncertem!! Budou následovat další koncerty, "dokud tomu atmosféra zůstane příznivá".
Druhý reunion (2005)
Navzdory rozdělení v roce 1978 Banton připomněl, že skupina "nikdy neklesla příliš hluboko do našeho podvědomí". Banton,
Jackson a Evans se objevili na Hammillových sólových albech a všichni čtyři spolu občas hráli. V roce 1996 se kvarteto
objevilo na pódiu během koncertu Hammilla a Evanse v Union Chapel v Londýně, aby provedli skladbu "Lemmings", která byla
později v březnu 1997 vydána jako The Union Chapel Concert.Klasická sestava Banton, Jackson, Evans a Hammill se bez ohlášení dala dohromady a zahrála "Still Life" jako přídavek koncertu Petera Hammilla v Queen Elizabeth Hall v Londýně 20. února 2003. Guy byl však vybaven pouze tamburínou. Jednalo se o druhé shledání a druhou píseň, kterou spolu veřejně hrála klasická sestava Generator za 26 let. Pravděpodobně to a možná spolupráce na Judgeho albu "Curly's Airships" před několika lety přimělo bývalé členy, aby přemýšleli o společném hraní a nahrávání. Po vystoupení v Queen Elizabeth Hall diskutovali členové kapely o spolupráci. Po mnoha e-mailových výměnách během léta 2003, po které následovalo plánovací setkání v Londýně v září, se dohodli, že se v únoru 2004 sejdou v Pyworthy v Severním Devonu a začnou psát a zkoušet nový materiál, což se jim podařilo i přes srdeční infarkt Petera Hammilla v prosinci roku 2002. Pokračovalo mnoho jammování a bylo zaznamenáno několik nových čísel. Overduby pokračovaly během léta 2004 na různých místech. Z tiskové zprávy Petera Hammilla z prosince 2004: "Dostával jsem neustálé nabídky ohledně reunionu, včetně jedné ze South Bank. Do té doby jsem je nikdy nebral vážně, ale teď se zdálo, že by tu mohl být nějaký zájem. Povídali jsme si a uvědomil si, že se častěji potkáváme na pohřbech bývalých členů naší posádky na turné. Takže pokud se to mělo uskutečnit, mělo by to být, dokud jsme všichni čtyři ještě byli naživu!" Pak 29. listopadu 2004 Van der Graaf Generator oznámili jejich reunion... Výsledkem bylo dvojalbum "Present" vydané v dubnu 2005. "Present" je deváté studiové album britské progresivní rockové kapely Van der Graaf Generator a bylo to první studiové album kapely od doby "The Quiet 
Zone/The Pleasure Dome" v roce 1977 a první s "klasickou" sestavou od alba "World Record" z roku 1976. Skládá se z jednoho
disku skladeb (pět písní plus instrumentálka "Boleas Panic") a jednoho disku studiových improvizací. Kapela vždy během své
historie improvizovala ve studiu, ale nikdy předtím (s výjimkou "Time Vaults" v kvalitě bootlegu) nebyla žádná z těchto
improvizací oficiálně vydána. Label Charisma Records byl znovu aktivován pro jeho vydání, stejně jako re-edici série
katalogu Van der Graaf Generator a sólových nahrávek Petera Hammilla z let 1972-1986.Odezva v recenzích byla příznivá, např. Peter Marsh z BBC Music řekl, že skupina je "ochotná trochu posouvat hranice a požehnal jim za to", zatímco Dave Thompson z AllMusic řekl, že skupina "nikdy v životě neudělala méně než báječné album. A ani se nechystají začít hned." Dne 6. května 2005 se v Royal Festival Hall v Londýně uskutečnil reunionový koncert, který byl vydán jako "Real Time" v březnu 2007. Po koncertě ve Festival Hall následovalo několik evropských termínů v létě a na podzim. Koncert v německém Leverkusenu 5. listopadu 2005 byl natočen pro TV pořad Westdeutscher Rundfunk Rockpalast, který byl vysílán 16. ledna 2006. V roce 2005 se kapela vydala na úspěšné re-unionové turné, na kterém zazněly pouze dvě písně z alba "Present", a to "Every Bloody Emperor" a "Nutter Alert". Hammill ve zpravodaji z prosince 2005 uvedl, že neexistují žádné plány na další nahrávky nebo vystoupení "klasické" sestavy Van der Graaf Generator jeho, Bantona, Evanse a Jacksona. Hammill následně oznámil, že skupina bude pokračovat jako trio, pro živou a studiovou práci, bez Jacksona. Později uvedl, že důvodem Jacksonova odchodu bylo to, že "se zdá, že má potíže s pochopením toho, na čem jsme se vzájemně dohodli", a že se střetl s ostatními členy kapely. Vztahy mezi Jacksonem a ostatními byly napjaté a Hammill, Banton a Evans si uvědomili, že jediný způsob, jak skupina může pokračovat, je bez něj.
Již jen jako trio (2007-dosud)Po Jacksonově odchodu si skupina dala pauzu, než v dubnu a červenci 2007 koncertovala jako trio po Evropě. Koncert ze dne 14. dubna 2007 v amsterdamském Paradisu byl zaznamenán a streamován na webových stránkách FabChannel do března 2009 a v červnu byl vydán na DVD a CD. 
První nahrávka tria "Trisector" byla vydána 17. března 2008. Živé koncerty se odehrály
v březnu a dubnu v Evropě a v červnu v Japonsku, mezi nimi i jeden na Gouveia Art Rock Festival. V lednu 2009 se konaly další
koncerty v Evropě a v létě 2009 skupina odehrála několik koncertů v Kanadě a Spojených státech, mezi nimi vystoupení na NEARfest
v Bethlehemu, PA. Bylo to teprve podruhé, co Van der Graaf Generator navštívil Spojené státy (poprvé v New Yorku v roce 1976).
Přípravy na práci na novém albu začaly v Devonu koncem roku 2008 a začátkem roku 2009, kdy členové kapely začali shromažďovat fragmenty písní a vyměňovat si "nápady, teorie, zásady a směry". V dubnu 2010 se kapela sešla na intenzivních session v Cornwallu, kde se celé album aranžovalo, zkoušelo a nahrálo během jednoho týdne. Během následujících měsíců byly skladby overdabovány, upravovány a zkoušeny členy kapely, kteří si i nadále vyměňovali soubory přes internet nebo na CD-R v jejich vlastních studiích. V září 2010 byl materiál připraven ke smíchání a v tomto momentu byl pro mix alba osloven Hugh Padgham. Po třech týdnech v jeho londýnském studiu Sofasound bylo album dokončeno. 
Na jaře 2010 skupina nahrála v Devonu své jedenácté studiové album "A Grounding In Numbers",
které vyšlo 14. března 2011. Pokud se datum vydání napíše jako 3,14, obsahuje první tři číslice čísla "Π". Druhá skladba "Mathematics"
odkazuje na Eulerovu konstantu, někdy známou jako matematická báseň. Vydání alba signalizuje pokračování ve směru, který nastavila
současná sestava tria, ale vychází na novém labelu Esoteric Recordings, což je odklon od předchozích vydání na Virgin/Charisma.
Koncertní album "Live At Metropolis Studios 2010" jako záznam koncertu v Metropolis Studios ve West London ze dne 18. prosince 2010 vyšlo jako 2CD/DVD pod hlavičkou ITV Studios Home Entertainment dne 4. června 2012. Skupina poté během června absolvovala turné po východní části Spojených států a Kanady. a července 2012, včetně vystoupení na NEARfest Apocalypse v Bethlehem, Pennsylvania dne 22. června. Album nevyužitého materiálu a studiových jamů, podobné druhému disku "Present", nazvané "ALT", 
bylo vydáno v červnu 2012. Na album se dostaly pouze instrumentální skladby. Hammill uvedl, že se mu současný reunion líbil,
protože "tato aktivita jej znovu povzbudila. Přecházet od jedné věci k druhé je energizující věc".Úvodní skladba "Earlybird" byla inspirací pro projekt Earlybird (2014-2015), což byl neziskový projekt ekologického umění, jako nějaký apel na ochranu světa. Tento projekt byl výsledkem spolupráce mezi italsko-ruským umělcem Vladislavem Shabalinem, který pracuje s fosiliemi, a kapelou Van der Graaf Generator.
Skupina pokračovala v koncertování i v roce 2013, včetně prvního živého vystoupení "A Plague of Lighthouse Keepers". V roce 2014 skupina spolupracovala se sovětským disidentským umělcem Vladislavem Shabalinem na uměleckém projektu s názvem Earlybird Project. Název pochází ze stejnojmenné skladby na albu "ALT". V roce 2015 skupina vydala živé album "Merlin Atmos" obsahující skladby nahrané během turné v roce 2013 a "After The Flood: At The BBC 1968-1977", album nahrávek BBC z let 1968-1977. 
Nové album "Do Not Disturb" vyšlo 30. září 2016 pod hlavičkou Esoteric Recordings.
Zahrnovalo i píseň "Alfa Berlina", která dokumentovala italská turné skupiny v 70. letech. Kris Needs při recenzi alba pro
TeamRock uvedl, že zpěvák Peter Hammill poslal varhaníkovi Hughu Bantonovi a bubeníkovi Guyi Evansovi CD s novými písněmi,
nad kterými strávili týden nacvičováním, další týden nahráváním doprovodných skladeb, pak šest měsíců overdubbingem a laděním
skladeb v jejich domácích studiích. Kritici spekulovali, že to bude poslední album skupiny, i když to nebylo potvrzeno.Toto 13. studiové album kapely vydané v září, je vášnivě experimentální záležitost, plná ohromujících momentů hranaté zuřivosti a nádherného ticha, nemluvě o další typicky překvapivé ukázce Hammillova mimořádného multioktávového rozsahu. Co nová deska zjevně není, je pohodlná aktualizace známého zvuku, místo toho je naznačeno, že kapela zůstává zděšená myšlenkou, že by ve skutečnosti mohli někam zapadnout, být někam zařazeni. 
V roce 2021 se kapela vydala na evropské turné, které má pokračovat do května 2022. Ve dnech 24. a 25. října 2021 kapela
poprvé zahrála ve Finsku, na dvou koncertech v Savoy Theatre v Helsinkách, Finsko. Kapela vystupovala jako duo, protože
Evansovi nebylo dovoleno překročit hranice, když bylo zjištěno, že jeho pas již není platný, kvůli nedávnému zvýšení
přísnosti předpisů o Brexitu. Problém s pasem byl vyřešen předtím, než se kapela vydala na dvě vystoupení ve Stockholmu
a Göteborgu ve Švédsku a jedno v norském Oslu. Termín koncertu anglické art rockové legendy Van der Graaf Generator
v České republice byl přeložen na 13. května 2022 v divadle Archa, Praha.Třebaže skupina byla obecně komerčně neúspěšná mimo Itálii na počátku 70. let, inspirovala několik významných hudebníků, včetně Rush, Johna Lydona, Marca Almonda, Grahama Coxona, Lucy Prodana, Marka E. Smithe, Johna Fruscianteho, Bruce Dickinsona a Juliana Copea. Samotný Dickinson, který byl fanouškem kapely od té doby, co je viděl na Oundle School ve věku 13 let, řekl, že Hammill byl jedním z jeho dětských hrdinů. Coxon má obzvláště rád "House With No Door" z "H po He", přičemž říká, že skladba je "extrémně krásná, s Jacksonovou opravdu krásnou instrumentální sekcí na saxofon a flétnu." Almond si vzpomněl, že poprvé slyšel "Killer" a řekl: "Nikdy předtím jsem nic podobného neslyšel. Nebyl to jen Peterův vrčící operní vokál, byl to mix nástrojů... Okamžitě jsem se stal fanouškem." I když je Cope obecně klasifikovál jako progresivní rockovou skupinu, chce kapelu od tohoto hnutí distancovat a prohlašuje: "Jejich hudba byla jako nějaká brechtovská barová kapela - opak prog rocku, skutečně...". Nicméně, skupině byl uznáván vliv na neo-progresivní rockový subžánr, který se objevil v 80. letech a představoval Marillion jako svou nejúspěšnější kapelu. Zpěvák Marillion Fish si Hammilla velmi vážil a pozval ho, aby byl podporou na prvních turné kapely. Vytvářet hluboce zvláštní hudbu po dobu 50 let vyžaduje velkou dávku nebojácnosti a odhodlání, ale Van der Graaf Generator nikdy nebyli kapelou, která by se klonila ke špičce. Neoficiální nepohodlná skupina progresivního rocku, která se vynořila z úrodného rocku na konci 60. let a stabilně se stala jedním z nejrespektovanějších počinů, navzdory tomu, že sdíleli malou hudební DNA buď s psychedelickými meandry Pink Floyd, nebo s divadelní složitostí Genesis (se kterou často koncertovali ). Místo toho jejich raná alba, jako je jejich mistrovské dílo "Pawn Hearts" z roku 1971, vykazovala předčasnou a prozíravou ignoraci téměř všeho ostatního, co se dělo během počátečního rozkvětu prog. Dlouhé a propracované, ale napínavě nespoutané a ostré kompozice zpěváka a hlavního skladatele Petera Hammilla, plné bouřlivých riffů a brutální dynamiky, vázané na něco temnějšího a primitivnějšího než cokoli, co jste mohli najít mezi virtuózním předváděním ELP nebo kvaziduchovním bohatstvím Yes.
To může vysvětlovat fakt, proč se členové punkové generace, která se měla zříci a svrhnout prog - mezi nimi John Lydon, Jello Biafra a Mark E Smith - všichni prohlásili za fanoušky VdGG, kteří jako navzdory rozchodům, pauzám a četným změnám v sestavě, přežili spálenou zemi punku. |
|
|
Současní členové:
Peter Hammill - Lead and Backing Vocals, Guitars, Electric & Acoustic Piano, Keyboards, Bass (1967-1972, 1975-1978, 2005-present)
Hugh Banton - Organ, Piano, Keyboards, Bass Pedals, Bass Guitar, Backing Vocals (1968-1972, 1975-1976, 2005-present)
Guy Evans - Drums, Percussion (1968-1972, 1975-1978, 2005-present)Bývalí členové:
Chris Judge Smith - Drums, Percussion, Wind Instruments, Backing & Lead Vocals (1967-1968)
Nick Pearne - Organ (1967-1968)
Keith Ellis - Bass Guitar (1968-1969; died 1978)
Nic Potter - bass guitar, guitar (1969-1970, 1977-1978; died 2013)
David Jackson - Alto, Tenor, Baritone & Soprano Saxophones, Flute, Piano, Backing Vocals (1969-1972, 1975-1977, 1978 (guest), 2005-2006)
Graham Smith - Violin (1977-1978)
Charles Dickie - Cello, Keyboards (1977-1978) |
| 1967 |
podzim 1967 - květen 1968 I. |
léto 1968 - podzim 1968 II. |
|
Peter Hammill - Guitar, Piano, Keyboards, Vocals Chris Judge Smith - Vocals, Drums, Wind Instruments |
Peter Hammill - Guitars, Piano, Keyboards, Vocals Chris Judge Smith - Vocals, Drums, Ocarinas Nick Pearne - Organ, Guitars Maggie ? - Bass Gordian Troeller - Piano |
Peter Hammill - Guitars, Piano, Keyboards, Vocals Chris Judge Smith - Vocals, Drums, Percussion, Ocarinas Hugh Banton - Organ, Bass Pedals, Bass |
| podzim 1968 - červen 1969 III. |
červenec - srpen 1969 IV. |
září 1969 - srpen 1970 V. |
|
Peter Hammill - Guitars, Piano, Keyboards, Vocals Chris Judge Smith - Vocals, Percussion, Ocarinas, Saxophone Hugh Banton - Organ, Piano Keith Ellis - Bass Guy Evans - Drums, Percussion |
Peter Hammill - Guitars, Keyboards, Vocals Hugh Banton - Keyboards, Vocals Keith Ellis - Bass Guy Evans - Drums |
Peter Hammill - Guitars, Keyboards, Vocals Hugh Banton - Keyboards, Vocals Guy Evans - Drums, Percussion, Vocals David Jackson - Saxophone, Flute, Vocals Nic Potter - Bass, Guitars |
| srpen 1970 - srpen 1972 VI. |
září 1972 - červenec 1974 |
srpen 1974 - prosinec 1976 VI.b |
|
Peter Hammill - Guitars, Piano, Keyboards, Vocals Hugh Banton - Keyboards, Bass, Vocals David Jackson - Saxophone, Flute, Vocals Guy Evans - Drums, Percussion, Vocals Guests: Chris Judge Smith - lignaph., Vocals Dave Anderson - Bass Robert Fripp - Guitars |
Disbanded |
Peter Hammill - Guitars, Piano, Keyboards, Vocals Hugh Banton - Keyboards, Bass, Vocals Guy Evans - Drums, Percussion, Vocals David Jackson - Saxophone, Flute, Piano |
| leden 1977 - říjen 1977 VdG |
říjen 1977 - červenec 1978 VdG |
1978 - 2004 |
|
Peter Hammill - Guitars, Piano, Vocals Guy Evans - Drums, Percussion, Vocals Nic Potter - Bass David Jackson - Saxophone, Flute, Piano Graham Smith - Violin, Viola |
Peter Hammill - Guitars, Piano, Vocals Guy Evans - Drums, Percussion, Vocals Nic Potter - Bass Graham Smith - Violin Charles Dickie - Cello, Keyboards |
Disbanded |
| únor 2004 - 2006 |
2006 - present |
|
|
Peter Hammill - Guitars, Keyboards, Vocals Guy Evans - Drums, Percussion Hugh Banton - Organ, Bass David Jackson - Saxophone, Flute |
Peter Hammill - Guitar, Piano, Keyboards, Vocals Guy Evans - Drums, Percussion Hugh Banton - Organ, Bass Pedals, Bass |
|
 (celým jménem Peter Joseph Andrew Hammill) (narozen 5. listopadu 1948, Ealing, London, England) Lead and Backing Vocals, Guitars, Electric and Acoustic Piano, Keyboards, Bass Peter Hammill je anglický hudebník a skladatel. Byl zakládajícím členem progresivní rockové kapely Van der Graaf Generator. Nejznámější je jako zpěvák a skladatel, hraje také na kytaru a klavír a produkuje vlastní nahrávky a příležitostně nahrávky jiných umělců. V roce 2012 byl oceněn cenou Visionary na první Progressive Music Awards. Spolupracoval také s The London Saxophonic a Islo Mob. Od roku 1969 hraje Hammill také sólové koncerty, pouze s kytarou a klávesami. Peter se narodil v Ealingu v západním Londýně a se svou rodinou se přestěhoval do Derby, když mu bylo 12 let. Navštěvoval Beaumont College a Manchester University, kde studoval liberální vědy. Hammill uvedl, že jeho dědeček byl původem z Pákistánu. Hammillova sólová kariéra koexistovala s aktivitami Van der Graaf Generator. V roce 1968 byla kapele nabídnuta smlouva od Mercury Records, kterou podepsal pouze Hammill. Když se Van der Graaf Generator v roce 1969 rozpadli, chtěl nahrát své první sólové album. V létě roku 1969 měl Hammill rezidenci v The Lyceum a hrál tam týdenní sólové koncerty. Nakonec bylo zamýšlené sólové album vydáno pod hlavičkou Van der Graaf Generator jako jejich první album (The Aerosol Grey Machine). Hammillovým prvním skutečným sólovým albem bylo Fool's Mate (1971), obsahující písně z raných (1967/1968) dnů Van der Graaf Generator. Když se Van der Graaf Generator v srpnu 1972 znovu rozešli, Hammill pokračoval ve své sólové kariéře. Písně, které byly určeny pro Van der Graaf Generator, nyní skončily na jeho sólových albech, zejména "Black Room" (na Chameleon in the Shadow of the Night) a "A Louse Is Not A Home" (na The Silent Corner a Empty Stage ). U většiny svých sólových písní i písní skupiny je uváděn jako jediný skladatel a na některých jeho sólových albech se objevují všichni členové Van der Graaf Generator. Obecně se Hammillova sólová tvorba tematicky zabývá osobnějšími záležitostmi, zatímco písně kapely se zabývají širšími tématy. 
"Nadir's Big Chance" (1975) byla velkou změnou oproti předchozímu "In Camera". Zatímco In Camera se vyznačuje
extrémně intenzivními a komplexními skladbami a má v sobě i určitou hudbu, Nadirova Velká šance obsahuje
očekávání punk rocku. V rozhlasovém rozhovoru z roku 1977 zahrál John Lydon ze Sex Pistols dvě skladby
z alba a svůj obdiv k Hammillovi vyjádřil zářivými slovy: "Peter Hammill je skvělý. Skutečný originál.
Mám ho prostě rád už léta. Pokud posloucháte on, jeho sólová alba, jsem si zatraceně jistý, že Bowie
toho z toho hajzla hodně zkopíroval. Úvěr, který si zaslouží, mu prostě nebyl přisouzen. Miluji všechny
jeho věci.""Over" (1977) obsahuje velmi osobní písně o rozpadu dlouholetého vztahu. Hammillovo první sólové album po rozpadu Van der Graaf v roce 1978 bylo "The Future Now". Poskytl vokály na třech skladbách pro sólový debut Roberta Frippa "Exposure", který vyšel v červnu 1979. S dalšími sólovými alby "pH7" a "A Black Box" se zvuk stal kompaktnějším, více ve stylu new wave. Na těchto albech hrál Hammill sám na bicí. Následovala skupina K. V pozdějších letech Hammill někdy označoval kapelu jako "beatovou skupinu". Skupinu K tvořil Hammill sám na kytary a piano, John Ellis na sólovou kytaru a hlavní opory Van der Graaf Generator Nic Potter na basu a Guy Evans na bicí a perkuse. Tato skupina nahrála alba Enter K a Patience. Živé koncerty Petera Hammilla se vyznačují určitou nepředvídatelností, pokud jde o hrané písně, aranže a zúčastněné hráče. Hammill obecně nepodniká živá turné k propagaci alb. Kdykoli hraje v určité převažující sestavě, téměř vždy dojde i na koncerty prokládané různými permutacemi muzikantů, takže slovo „turné“ není vždy příliš použitelné. Phil Collins se chystal hrát na bicí na sólovém albu Petera Hammilla "Sitting Targets" z roku 1981, ale nakonec musel věnovat více času a energie vlastním projektům, takže se nakonec na albu Petera Hammilla neobjevil. Od září 1981 do září 1985 Hammill hrál se skupinou K, hrál syrový, energický rock nové vlny. Živý záznam řady těchto koncertů byl vydán jako The Margin. V březnu a dubnu 1983 byli Hammill s Johnem Ellisem předkapelou Marillion na jejich britském turné na podporu jejich debutového alba "Script For A Jester's Tear". 
Od února do října 1990 hrál s Nicem Potterem na baskytaru a Stuartem Gordonem na housle. Živý záznam těchto
pořadů byl vydán jako Room Temperature. Od dubna 1993 do srpna 1996 se k nim připojil Manny Elias na bicí.
Živý záznam těchto pořadů byl vydán jako There Goes The Daylight. Od října 1994 do srpna 1996 hrál Hammill
s Davidem Jacksonem na flétny a saxofony, Stuartem Gordonem na housle a Manny Eliasem na bicí (tato sestava
je někdy neformálně označována jako Peter Hammill Quartet).Od ledna 1998 do listopadu 2006 hrál Hammill jen se Stuartem Gordonem na housle. Z těchto vystoupení byla vydána živá nahrávka Veracious. Hammillovy rané nahrávky, jako alba Van der Graaf Generator, byly vydány na Charisma Records. Rozešel se s nimi po "pH7" (1979) a poté vydal alba na řadě malých labelů. "Black Box" vyšel na S-Type, labelu provozovaném Hammillem a jeho manažerkou Gail Colsonovou. Enter K and Patience se objevily na Naive, Skin and The Margin na Foundry a In A Foreign Town, Out of Water a Room Temperature na Enigma Records. V roce 1992 založil vlastní label Fie! Records, na kterých vyšla všechna jeho alba od Fireships. Logo štítku je řecké písmeno phi (?), slovní hříčka na PH-I. Od 70. let má také vlastní domácí nahrávací studio Sofa Sound. Jeho webové stránky byly později pojmenovány po studiu. V roce 1991 vydal Hammill dlouho očekávanou operu The Fall of the House of Usher. Napsal hudbu a spoluzakladatel Van der Graaf Generator Judge Smith libreto a oba na něm pracovali od roku 1973. V roce 1999 vydal přepracovanou verzi The Fall of the House Of Usher (Deconstructed & Rebuilt). Na konci roku 2004 mu byla udělena italská cena Tenco za psaní písní. V roce 2005 Hammill oznámil reformaci Van der Graafova generátoru. V roce 2004 natočili nové album Present, které vyšlo v dubnu 2005, a od května do listopadu 2005 odehráli sérii velmi přijatých koncertů. Mezi lety 2005 a 2007 Hammill dohlížel na remastering téměř všech jeho pre-Fie! vydání a také provedl podobnou práci na svém novějším katalogu. Poslední z remasterů Charisma byl vydán v září 2007. Hammillova sólová kariéra neskončila kvůli reunionu Van der Graaf Generator. V prosinci 2006 vydal album Singularity. Bylo to první sólové album, které dokončil po infarktu, a z velké části se zabývá otázkami života a (náhlé) smrti. V roce 2007 se uskutečnilo několik koncertů Van der Graaf Generator jako trio (minus David Jackson) v Británii a Evropě; jejich nové album Trisector vyšlo v březnu 2008. V létě a na podzim roku 2008 podnikli Hammill sólové turné po USA a Kanadě, které zahrnovalo vystoupení na progresivním rockovém festivalu NEARfest. Hrál také svůj jediný profesionální „společenský koncert“ v soukromé rezidenci v Holandsku, Michigan. V létě 2009 Van der Graaf Generator cestoval po USA a Kanadě, což způsobilo Hammillův triumfální návrat na NEARfest. Thin Air vyšlo 8. června 2009. V říjnu 2011 následovalo živé dvojCD Pno, Gtr, Vox, nahrané na vystoupeních v Japonsku a Velké Británii v roce 2010. Rozšířený box set na 7 CD, Pno, Gtr, Vox Box byl propuštěn v limitované edici roku 2000 v únoru 2012.  "Consequences", sólové studiové album vyšlo v květnu 2012. Hammill opět hrál na všechny nástroje. Texty se zabývají konfliktními postavami v různých scénářích. Other World, společné album s kytaristou Garym Lucasem, bylo vydáno v únoru 2014. Album obsahuje Hammillův zpěv, Hammill a Lucas na kytarách a Hammillovy zvukové úpravy a je směsí konvenčních písní s rozšířenými avantgardními instrumentály. V roce 2019 vyšlo In Amazonia, album spolupráce s progresivní rockovou skupinou Isildurs Bane. Hammill vydal druhé album s Isildurs Bane v září 2021, In Disequilibrium. Začátkem toho roku v květnu vyšlo In Translation, Hammillovo první cover album. Hammill, napsaný ve světle Brexitu, jej nazval „milostným dopisem [Evropě]“ a obsahuje písně, které napsali mimo jiné Astor Piazzolla, Leiber a Stoller, Gustav Mahler, Rodgers a Hammerstein a Gabriel Fauré. |
Hugh Banton(celým jménem Hugh Robert Banton) (narozen 25. dubna 1949, Yeovil, Somerset, England) Organ, Piano, Keyboards, Bass Pedals, Bass Guitar, Backing Vocals Hugh Banton je britský varhaník a stavitel elektronických varhan, nejznámější pro svou práci se skupinou Van der Graaf Generator. Působil také v kapelách The Long Hello a René Van Commenée. Banton se narodil v Yeovil, Somerset, v hudební rodině. Jeho otec hrál na klavír, matka pravidelně zpívala s hudbou v rádiu a dva strýcové byli kostelními varhaníky. Na klavír začal hrát ve čtyřech letech a v sedmiletech začal chodit na formální lekce. Ve svém dětství (50. léta 20. století) poslouchal hudbu přes bezdrátovou síť (kterou občas rozebíral) a předtím, než ve věku 7 let začal s výukou klavíru. Byl ovlivněn rodinnou sbírkou klasických desek a hudbou z rádia Luxembourg. Vybíral melodie podle sluchu na klavír. V dospívání studoval klasický klavír a varhany v katedrále ve Wakefieldu, zatímco navštěvoval Silcoates School v Yorkshire pod vedením Dr. Percyho G. Saunderse, varhaníka z Wakefieldské katedrály (a dával dohromady rádia a magnetofony). Nadále se mu líbil rock 'n' roll i klasická hudba. Po ukončení školy se vyučil televizním inženýrem u BBC v Eveshamu a následně v Londýně. V květnu 1968 se Hugh Banton připojil k inovátorům rockové hudby Van der Graaf Generator jako hráč na varhany, když se skupina (tehdy složená pouze z Petera Hammill a Judge Smith) přestěhovala z Manchesteru do Londýna. Při vystoupení s touto skupinou hrál na varhany Farfisa a Hammond a přidal širokou škálu efektů včetně fázování, ozvěny pásky, zkreslení a overdrive. Později upravil 
varhany Hammond E112 tak, aby umožňovaly samostatné zesílení výstupu ze dvou kláves a pedalboardu s různými efekty,
a přidal jednotku vzdáleného reverbu. Na nahrávkách hrál také na klavír a basovou kytaru. V roce 1975 začal stavět
vlastní varhany založené na Hammond, ale s přidanými elektronickými oscilátory, aby se co nejvíce přiblížily plnému
zvuku varhan, s basovými tóny až do 16 Hz hranými přes 24-palcové subwoofery.V roce 1969, během pauzy Van der Graaf Generator, než se zreformovali, se Hugh Banton zúčastnil konkurzu do kapely Wishbone Ash. V roce 1970 převzal roli baskytaristy ve skupině pomocí varhanních nožních pedálů. Na nahrávkách hrál také na basovou kytaru. Upravil své varhany Hammond E112 tak, aby umožňovaly oddělené zesílení s různými efekty výstupu ze dvou kláves a pedalboardu, a vymyslel stereo reverb jednotku. V roce 1975 začal stavět vlastní varhany založené na Hammondu, ale s přidanými elektronickými oscilátory, aby se přiblížily plnému zvuku varhan. Elektronika, zvláště vývoj orgánů, byla paralelním zájmem od jeho raného dospívání. Banton změnil kariéru na konci roku 1976 a opustil Van der Graaf Generator, aby pracoval od února 1977 na vývoji, návrhu a instalaci elektronických kostelních varhan pro společnost Makin Organs v Oldhamu v Lancashire, kde se stal technickým ředitelem. V roce 1992 založil vlastní společnost The Organ Workshop v Lymm v Cheshire a později v Eveshamu, Worcestershire. Jeho varhany používají digitálně generované křivky k emulaci zvuku varhanních zarážek a nedávnou specialitou je kombinování digitálně generovaných varhanních zarážek v konvenčních varhanách a poslední specialitou je kombinování digitálních varhanních zarážek v konvenčních varhanách poháněných větrem, aby vznikl větší hybridní nástroj. Jeho společnost instalovala varhany všech velikostí ve Velké Británii i v zahraničí. Počínaje rokem 2017 Banton vyvíjí projekt softwaru pro PC - HB3 - který dále zkoumá produkci zvuků varhan v reálném čase digitálními prostředky.  Hugh Banton nadále přispíval k nahrávkám bývalých členů Van der Graaf Generator a od reunionu Van der Graaf Generator v roce 2005 pravidelně přispívá na koncerty a nahrávky s bývalými členy; pokračují jako trio s Peterem Hammillem a Guyem Evansem. Jeho sólová diskografie zahrnuje desky "J.S. Bach: The Goldberg Variations" (organ) (2003), "Gustav Holst: The Planets" (organ) (2009), "J.S. Bach - HB plays JSB on HB3" (HB3 organ system) (2019), "100 Up, Vol 1 - compositions from 1870-1899" (HB3 organ system) (2021) a "100 Up, Vol 2 - compositions from 1900-1921" (HB3 organ system) (2021). |
Guy Evans(celým jménem Guy Randolph Evans) (narozen 17. června 1947, Birmingham, England) Drums, Percussion Guy Evans je britský progresivní rockový bubeník, perkusionista a skladatel. Nejznámější je jako člen kapely Van Der Graaf Generator, který se objevil na každém z jejich studiových alb. Spolupracoval také s kapelami Amon Düül II (1983, 1989), Charlie & The Wide Boys (1974-1976), Life Of Riley, Mother Gong (1982), The K Group, The Long Hello, Big Buddha (1993), The Misunderstood, Unkestra a Islo Mob. V poslední době je také členem kapel Echo City (1987-2000) a Subterraneans (od roku 2000). Guy Evans vyrůstal kolem jazzu v Birminghamu, kde jeho matka zpívala klasiku Sarah Vaughan a Peggy Lee a jeho otec byl kapelníkem. Bydleli v bytě naproti velké hospodě a tanečnímu podniku, kde měla sídlo kapela jeho otce, Joe Evans Orchestra. Začal hrát na soprán saxofon a zobcovou flétnu, docela legrační, ale chodil v sobotu na zkoušky a zvukové zkoušky svého táty. Kdysi se proplížil k bicí soupravě a začal si ve volných chvílích pohrávat, několik vrtkavějších členů kapely začalo hrát, takže mívali takové malé druhy free jazzových intermezzí a Guy prostě miloval ovládání, když všichni začali dělat to, co jim diktoval. V roce 1965 šel studovat sociologii a ekonomii na Warwick University v Coventry, kde v letech 1965-1968 byla skvělá doba být studentem. Byl tam v zakládajícím roce univerzity a byly to ty nejzajímavější místa, kam se dalo jít. Byl jedním ze 400 studentů, kteří tam chodili v prvním ročníku. Jak řekl jeho již zesnulý starý kamarád Mal Peet, hlavními rušivými prvky byly minisukně a psychedelie. Ale byla tam také hudba a měli fantasticky štědrý rozpočet na zábavu. Kapely tam rády jezdily hrát, protože to nebylo daleko, platili docela dobře a měli velmi dobré publikum. Mívali tam pravidelné koncerty Bluesbreakers, všechny klasické londýnské kapely jako Steampacket, Shotgun Express, Graham Bond, dokonce i Cream, podařilo se jim získat prostřednictvím některých osobních kontaktů i Spencer Davis Group. 
Během doby, kdy studoval na na University of Warwick (1965-1968), Evans hrál v univerzitní kapele The New
Economic Model, taková soul/R&B cover kapela. Kapela hrála především americkou soulovou hudbu 60. let,
hrála na univerzitních večírcích a podporovala kapely jako Pink Floyd a The Move.Kolem roku 1967 byl Guy součástí psychedelického tria s názvem Green Marble Mind. Bylo to power trio, opravdu chtěli být jako The Jimi Hendrix Experience, hrál s nimi velmi dobrý kytarista, který ve skutečnosti nepocházel z Warwick University, byl z Oxfordu. Do Van der Graaf Generator vstoupil v létě 1968. Evans byl členem Van der Graaf Generator od roku 1968 do jejich rozpadu v roce 1978 a od jejich reformace v roce 2005. Kromě své práce ve Van der Graaf Generator Evans spolupracoval s dalšími hudebníky, často s dalšími (bývalými) členy Van der Graaf Generator, jako na projektu The Long Hello a v K Group. Spolupracuje také s Echo City, staví venkovní stavby, které lze použít k tvorbě hudby, nazývané "zvuková hřiště", mnohé i pro handicapované děti. Evans také řadu let pracoval v Shape Arts v administrativní roli a jako vedoucí dílen. Od roku 2002 je bubeníkem v Subterraneans. Ve "Van der Graaf Generator - The Book" je obrázek Evanse se zbytkem The New Economic Model. Dodnes je Guy nadále zapojen do mnoha hudebních spoluprací, kromě toho, že je nedílnou součástí současné tříčlenné verze VdGG. |
Chris Judge Smith(celým jménem Christopher John Judge Smith) (narozen 1. července 1948, England) Drums, Percussion, Wind Instruments, Backing and Lead Vocals Chris Smith je anglický skladatel, autor, textař a performer, je znám jako zakládající člen progresivní rockové kapely Van der Graaf Generator. Zpočátku pracoval pod jménem Chris Judge Smith, od roku 1994 je znám jednoduše jako Judge Smith. Po Van der Graaf Generator psal písně, scénické muzikály a opery a od počátku 90. let vydal řadu sólových CD, včetně tří "Songstories". Spolupracoval také s kapelami The Diversions, Heebalob a René Van Commenée. Ve škole Chris hrál na bicí v docela příšerné jazzové kapele Trad s názvem The Gut Bucket Stompers, v níž Maxwell Hutchinson, budoucí spolupracovník, hrál na kontrabas. Napsal také jednu nebo dvě písničky pro kapelu. Max a Chris také zpívali písně z prvního alba Boba Dylana. Jinak byl vášnivým posluchačem "Pick Of The Pops" s Alanem Freemanem jako konzument populární hudby bez ambicí být tvůrcem pop music. Chtěl více točit filmy. Jeho otec byl vášnivým jazzovým fanouškem, hrát mainstreamový moderní jazz 50. a 60. let a Chris od něj vstřebal spoustu hudby. Otec vzal Chrise a Maxe do původního Ronnie Scott’s Club v China Town, a když mu bylo 16, dal mu pětku a nechal jej jít do Ronnie Scott’s Club samotného. Když dokončil školu, přeplul s kamarádem na nákladní lodi Atlantik a objeli jsme Ameriku autobusem Greyhound. Skončili v San Franciscu, kde zažili "léto lásky" z roku 1967, Height Ashbury, a celou hippy scénu. Spatřil většinu skvělých kapel ze západního pobřeží té doby a uvědomil si, že rocková hudba dokáže neobyčejné věci a ubírá se zvláštními směry a stojí za to ji brát vážně jako uměleckou formu. 
Pokoušel se stát bubeníkem, protože mu to přišlo jednodušší než hrát na cokoliv jiného, když "neměl žádné
instrumentální schopnosti". Neuměl brnkat na kytaru a po půlstoletí používání kláves má stále malé kuličky
z plastelíny, které mu ukazují, kam mám položit prsty. Byl opravdu velmi špatný bubeník a chtěl místo toho
zpívat, ale trvalo mu roky, než se to naučil.Spolu s Hammilltonem byli studenty prvního ročníku Manchesterské univerzity. Ve Studentské unii (Student Union) se objevilo oznámení, které zvalo všechny zájemce o založení kapely na schůzku, a objevila se velká sbírka rádoby rockových hvězd. Peter v rohu brnkal na kytaru a zpíval, kterou Chris považoval za úžasnou píseň, a ukázalo se, že píseň složil právě on, takže Chris si pomyslel: "je dobrý, mohl bych s ním být v kapele". Seznámili se a chodili na spoustu koncertů. Student Union v té době pořádala několik úžasných vystoupení a viděl tak Hendrixe, Cream, Pink Floyd (na jiné vysoké škole v Manchesteru) a Stevieho Wondera. Nicméně Peter a Chris byli vyřazeni z účasti v The Crazy World of Arthur Brown, a je inspirovalo k tomu, aby zkusili být spíše varhanní kapelou, než kytarovou. Chris Judge Smith v roce 1967 spoluzaložil s Peterem Hammillem kapelu Van Der Graaf Generator. Kamarád, který s nimi chtěl hrát na varhany, bohužel neměl nástroj, a tak s Petrem chvíli vystupovali jako duo, s Petrem na akustickou kytaru a Chris na perkuse, píšťalky a podobně, a dělali dost riskantní doprovodné vokály. Fungovalo to dobře, protože Peterovy rané písně byly opravdu dobré. Původně byl zpívajícím bubeníkem a perkusionistou (někdy hrál i na psací stroj), ale poté, co se ke kapele připojil bubeník Guy Evans, Smith si uvědomil, že pro něj nezbývá mnoho práce, protože jeho role byla zredukována na roli doprovodného zpěváka. Po nahrání prvního singlu Van der Graaf Generator "People You Were Going To / Firebrand" Smith v roce 1968 přátelsky opustil skupinu a od té doby pracoval na své sólové kariéře. Skládal písně pro svá vlastní sólová alba, muzikály, opery a režíroval krátký film.
Po zániku Heebalob, když zkrachovala nahrávací společnost Marmalade od Giorgio Gomelskyho, se Smith věnoval sólové kariéře a napsal a nahrál mnoho písní, z nichž některé se objevily na jeho (aktuálně nedostupném) prvním sólovém albu "Democrazy" (1991). Smith také napsal několik divadelních muzikálů jako textař se skladatelem Maxwellem Hutchinsonem. Ty zahrnovaly "The Kibbo Kift" produkované v Traverse Theatre pro Edinburský festival v roce 1976 a v Crucible Theatre v Sheffieldu následující rok, "The Ascent Of Wilberforce III" s podtitulem "The White Hell of Iffish Odorabad" a produkované na Traverse Theatre v roce 1981 a v Lyric Theatre, Hammersmith, Londýn v roce 1982. Jeho vlastní komorní opera "The Book Of Hours" byla režírována Melem Smithem v Young Vic Theatre v Londýně v roce 1978. "Mata Hari" inscenovaná v Lyric Theatre v roce 1982 byla jeho posledním muzikálem, který napsal společně s Lene Lovich a Les Chappell a v hlavní roli se zpěvačkou Lene Lovich. Kolem roku 1973 začal Smith společně se spoluzakladatelem Van der Graaf Generator Peterem Hammillem pracovat na opeře podle povídky "The Fall of the House of Usher" (Pád domu Usherů) od Edgara Allana Poea, Smith napsal libreto a Hammill složil hudbu. Album bylo nakonec vydáno v roce 1991 na Some Bizzare Records, s obsazením zpěváků včetně Lene Lovich, Andy Bell, Sarah Jane Morris a Herbert Grönemeyer. Přepracovaná verze s názvem "The Fall Of The House Of Usher - Deconstructed & Rebuild" byla vydána na Hammillově labelu Fie! v roce 1999. Nová verze je pozoruhodná tím, že má čistší, lépe produkovaný zvuk, další kytary a na rozdíl od první verze žádné perkuse. Peter Hammill nahrál řadu písní napsaných Smithem, včetně "Been Alone So Long" na "Nadir's Big Chance" (1975), "Time For A Change" na "pH7" (1979) a "Four Pails" na "Skin" (1986), a pravidelně je hraje živě. Lene Lovich také nahrála písně napsané Smithem, včetně "What Will I Do Without You" a "You Can't Kill Me", obě na "Flex" (1979). V roce 1974 Smith napsal a režíroval krátký film s názvem "The Brass Band", který získal několik mezinárodních ocenění. Smith také napsal hudbu pro britský TV skečový komediální seriál "Not The Nine O'Clock News", který se vysílal na BBC2 v letech 1979 až 1982, včetně punkrockové parodie "Gob on You". 
V roce 1993 vyšlo "Dome Of Discovery", Smithovo první vlastní CD. Kromě vokálů prakticky každá nota na
albu pocházela z nasamplovaných zvuků skutečných nástrojů. Smith strávil měsíce výrobou vlastních samplů,
najímáním různých hudebníků a nahráváním jednotlivých not. Od roku 2006 je na iTunes ke stažení remasterovaná
verze.Po mnoha letech práce na vývoji nové formy narativní rockové hudby, kterou nazývá "Songstory", aby "naplnil osobní potřebu, kterou jsem cítil, najít nový a umělecky uspokojivý způsob, jak vyprávět dlouhé příběhy pomocí slov a hudby". Smith dokončil a vydal v roce 2000 2CD "Curly's Airships" o schématu Imperial Airship Scheme z roku 1924 a katastrofě vzducholodě R101 v roce 1930. Projekt obsahoval vystoupení mnoha známých a talentovaných hudebníků jako Peter Hammill, Hugh Banton, Arthur Brown, David Jackson, John Ellis, Pete Brown a mnoho dalších. Smith věří, že 2 hodiny 20 minut délka může být největší a nejambicióznější jednotlivá skladba rockové hudby, která byla kdy zaznamenána. "Curly's Airships" měla být první ze tří "Songstories", které Smith dosud napsal a složil. Od roku 2000 vydal tři skladby pod názvem "Songstory". Ve stejný den, kdy Van der Graaf Generator odehráli svůj reunionový koncert v Royal Festival Hall v Londýně dne 6. května 2005, Smith odehrál odpolední koncert v Cobden Clubu v Londýně. Na tomto koncertě bylo pokřtěno jeho nové album "The Full English" a Smith zahrál (mimo jiné) všechny skladby z tohoto alba. Doprovázeli jej John Ellis na elektrickou kytaru, Michael Ward-Bergeman na akordeon a René van Commenée na perkuse. DVD se záznamem koncertu Smithe v Guastalle, Itálie, "Live In Italy 2005", bylo vydáno dne 20. března 2006. V roce 2006 také vyšlo "The Vesica Massage", album instrumentální hudby navržené pro použití masážními terapeuty. V říjnu 2007 Smith vydal dvoupísňové singlové CD "The Light Of The World/I Don't Know What I'm Doing" pod názvem The Tribal Elders. Tuto kapelu tvořili Judge Smith, David Jackson, John Ellis, Michael Ward-Bergeman a Rikki Patten. V lednu 2008 vyšlo plnohodnotné album "Long-Range Audio Device" pod názvem L-RAD, které vzniklo ve spolupráci mezi Judge Smithem a americkým umělcem Stevem Defoem. Defoe je zakladatelem The Larry Mondello Band, který v 80. a 90. letech vydával četné kazety s jejich lo-fi hudbou. 
V květnu 2009 Smith uvedl pod "Songstory" premiéru své druhé písničky "The Climber" napsané v roce 2005. Dílo
bylo provedeno s norským mužským sborem Floyen Voices a žádnými jinými nástroji kromě kontrabasu na USF Verftet
v Bergenu v Norsku. Studiová nahrávka byla vydána 17. května 2010. V letech 2007 až 2011 Smith a David Jackson
uvedli své dílo "The House That Cried" šestkrát živě v Itálii se sborem a orchestrem.Svou třetí písničku jako "Songstory" Smith vydal pod názvem "Orfeas" dne 9. května 2011. Jde o převyprávění starověkého mýtu o Orfeovi v podání sedmi samostatných souborů, z nichž každý hraje úplně jiný druh hudby. Představuje vystoupení mimo jiné Johna Ellise (jako George Orfeas), Lene Lovich (jako Eurydice) a Davida Jacksona (jako saxofonistu v George Orfeas Band). Smithovo album "Zoot Suit" vyšlo 17. března 2013, je to sbírka písní, kterou produkoval David Minnick. Album obsahuje duet s Lene Lovich, studiovou nahrávku "Been Alone So Long", úryvek z "The Book of Hours" a jakési rozloučení s nahráváním "I'm Through". V roce 2013 Smith vydal rovněž svou první knihu "The Universe Next Door" o životě po smrti s podtitulem "Book One Of The Judex Trilogy". Druhá kniha "The Vibrating Spirit" byla vydána v roce 2014. V roce 2016 vyšlo CD "Requiem Mass", Smithovo provedení "Latin Mass for the Dead" s texty v latině. Zádušní mše byla původně napsána v roce 1975. Obsahuje vystoupení The Crouch End Festival Chorus pod vedením Davida Templa, čtyřčlenné rockové kapely, a barytonového zpěváka Nigela Richardse. V dalších letech vydal desky "Towers Open Fire" (2020) s Brakemanem, "The Solar Heresies And The Lunar Sequence" (2020) a zatím poslední "Old Man In A Hurry" v roce 2021. |
Nick Pearne(narozen ***, England) Organ Když byl v prvním roce student liberálních studií v Manchesteru, běhal s dramatickým oddělením a levicí. S Chrisem Judge Smithem a Nickem Pearnem tvořili v letech 1967-1968 VdGG této éry. Jako trio skutečně vystupovali jen jednou, když je z pódia vyhnali (samozřejmě studenti medicíny). Už přišli o jejich baskytaristku Maggie, která v útržcích křiku odcházela během generální zkoušky když se Judge vynořil zpoza své bicí soupravy v plném kostýmu/latexové masce/efektu krevní kapsle a rázoval si to k ní na vrcholu vlkodlačí melodie. Nik později zůstal v Manchesteru, když se Judge a Nick vydali do Londýna, kteří spolu byli spolu tak zavázáni, že pokračovali jako duo. |
Keith Ellis(celým jménem Keith Ian Ellis) (narozen 19. března 1946, Matlock, England, zemřel 12. prosince 1978, Darmstadt, Germany) Bass Guitar Keith Ellis byl anglický baskytarista. Narodil se v Matlock, Derbyshire. Je znám svým působením v kapelách The Koobas, The Misunderstood a Juicy Lucy. V letech 1968 až 1969 byl také členem Van der Graaf Generator. Ellis pracoval s Mike Patto a Ollie Halsallovou skupinou Boxer od roku 1975 do konce roku 1976, kdy se původní sestava rozdělila. Působil také v kapelách Boxer nebo Absence Of Malice. Ellis zemřel v Darmstadtu v Německu v roce 1978 na turné s Iron Butterfly. Nebyla stanovena žádná příčina smrti, ačkoli hudební novinář Ralph Heibutzki ve vydání Ugly Things z roku 2011 uvedl, že se stal obětí náhodného předávkování drogami. Zanechal po sobě vdovu Deboru. Píseň "Not For Keith" na albu "pH7" od Petera Hammilla (1979) byla poctou Ellisovi. |
Nic Potter(celým jménem Nicolas Potter) (znám také jako Mozart) (Narozen 18. října 1951, Wiltshire, England, zemřel 16. ledna 2013, London, England) Bass Guitar, Guitars Nic Potter byl britský basista, skladatel a malíř, nejznámější pro svou práci se skupinou Van der Graaf Generator v 70. letech 20. století. Je znám také z působení v kapelách Nic Potter And Friends, Pool Sharks, The K Group, The Misunderstood, The Noise, The Tigers a Unkestra. Nic Potter se narodil ve Wiltshire. Na na kontrabas začal hrát už jako dítě! Školu opustil v 15 letech, původně se chtěl vyučit tesařem. Jeho starší sestra Sally je známá filmová režisérka. Ve věku 16 let se připojil k pozdní sestavě The Misunderstood ve stejnou dobu jako bubeník Guy Evans, který přišel z Van der Graaf Generator, poté na krátkou pauzu. Když se Van der Graaf po vydání The Aerosol Grey Machine rozhodl reformovat a dřívější basista Keith Ellis se rozhodl místo toho připojit k Juicy Lucy, Evans doporučil, aby se Potter přidal jako náhrada. Potter se poprvé objevil na albu "The Least We Can Do Is Wave To Each Other", kde kromě své obvyklé basy hrál v několika skladbách také na elektrickou kytaru. V polovině během nahrávání následujícího alba "H To He, Who Am The Only One" (1970) opustil skupinu po nahrání tří skladeb ("Killer", "The Emperor In His War Room" a "Lost"). Zbytek basových skladeb alba dokončil varhaník Hugh Banton, který koncertně převzal basové linky na basových pedálech. Po VdGG se na několik měsíců spojil s Jeffem Beckem a snažil se dát dohromady novou Jeff Beck Group. Zůstalo ale pouze u zkoušek. Potter zůstal s kapelou v kontaktu a v roce 1971 hrál na baskytaru na prvním sólovém albu Petera Hammilla "Fool's Mate", na albu Colina Scota "Colin Scot" a se skupinou Magna Carta. V 70. létech ve studiu také nahrával s Paulem Kordou (jedno album, které nebylo vydáno), Roy Young Bandem (koncerty) a se Stevem Swindellsem. Na začátku roku 1972 Nic hrál s The Roy Young Band, kteří byli požádáni, aby se stali doprovodnou kapelou Chucka Berryho na Lanchester Arts Festival, který se konal 3. února 1972. Různí členové kapely hráli na koncertu v Coventry Locarno, který byl nahrán. Pink Floyd hráli později toho večera. Naposledy vystupoval i s Davem Kaffinettim z Rare Bird. Nic a Dave také hráli sessions na albu Beach Boys "Holland", ale na LP se neobjevili. Později to Nic zkoušel se svým starým spolužákem Paulem Kossoffem z Free (1974). Na koncertě Van der Graaf Generator v roce 1971 v Lyceum Ballroom Bantonovy basové pedály selhaly během úvodního čísla; protože Potter byl náhodou v publiku, kapela ho přesvědčila, aby přišel na pódium a hrál na baskytaru pro celý set. V roce 1973 spolupracoval na projektu The Long Hello. Jeho hru můžeme slyšet i na albu Petera Hammilla "Over" (1977). V roce 1977, poté, co Hugh Banton a David Jackson opustili Van der Graaf Generator, byl Potter požádán, aby se znovu připojil. Hraje jak na The Quiet Zone/The Pleasure Dome (1977), tak na dvojitém živém albu Vital (1978). Nicméně byl stále nepohodlný s dynamikou kapely, jak tomu bylo dříve, a prohlásil: "Někdy to bylo jako mrak, který se stáhl dolů - velmi zlověstný pocit." Obzvláště byl znepokojen koncertem v Annecy ve Francii, kde tvrdil, že se někdo na pódiu pokoušel provést exorcismus hudby kapely a museli mu pomoci vrátit se do šatny, cítil se velmi otřesený. 
V roce 1980 se připojil k The Tigers, do kterých patřili kromě něj Tony Jacks (vocal, guitar), Ross McGeeney
(guitar), Nick Cola (keyboards), Pete Dobson (bicí, ex-Juicy Lucy). Jejich pop, rock a ska směs jim zajistila
tučnou dohodu s American A&M Records. Vystřihli si jedno album "Savage Music" for A&M. V roce 1980
koncertovali v USA, ale později téhož roku se rozešli. V roce 1987 Jacks shromáždil stejný gang kromě Peta
Dobsona, který byl nahrazen Johannem Jamesem pouze pro účely nahrávání a vyvinuli se v The Pool Sharks. Malé
množství výsledného alba "Final Adjustments" bylo vylisováno pro vlastní label Strike (1987). Zní to velmi
podobně jako The Tigers, jenom bez ska.
Mezi závazky s The Tiger v USA se Nic vrátil domů do Anglie a navštívil Guyův nový domov a domácí studio
Hidden Drive, které se Guy chystal založit v Devonu. Nic s sebou pokaždé přinesl nějaký nový nástroj nebo
zařízení a bezmezné nadšení, říká Guy, a nahráli spolu "The Long Hello Vol. Two" v intervalech během roku
1980 pomocí starého ventilového pultu z doby "Long Hello Vol. One". Jaxon během víkendu přidal své rohy
a flétnu. Guy doplnil: "Namíchal jsem celé album během jednoho čtyřiadvacetihodinového posezení, pak
jsem odjel na sněh a začal pracovat na "Sitting Targets"."Během 80. a začátkem 90. let Potter pokračoval v nahrávání a turné s Peterem Hammillem, včetně toho, že byl baskytaristou K-Group (v letech 1981 až 1985) a s Tigers (v roce 1980) a Duncanem Brownem (v roce 1984). V roce 1983 zahájil sólovou kariéru a vydal řadu alb s převážně elektronickou hudbou. V roce 1995 Potter produkoval a hrál na baskytaru na posmrtném albu Songs of Love and War od Duncana Browna. V roce 2008 Potter vydal živé album Live in Italy, spolu s mnoha hudebníky jako David Jackson a Tony Pagliuca (Le Orme). 
Nicovým albům dominují syntezátory, částečně klidné a náladové. Jeho poslední tři alba jsou skvělá! Nic/Zomart
znovu vydali "The Long Hello Vol. One", "The Long Hello Vol. Two" se třemi bonusovými skladbami z "The Blue
Zone Party" a "Mountain Music / Sketches In Sound" (dvě bonusové skladby) na CD v roce 1993. Zomart vydal
CD zesnulého Duncana Browna ("Songs Of Love & War") v roce 1994 s Nicem na basu. Nic se také podílel
na soundtrackovém albu "Traveling Man" (Prestige Records 1995) Duncana Browna a Sebastiana Graham-Jonese.
Všechna Potterova sólová alba byla vydána a remasterována v roce 2009.Během posledních dvou let svého života Nic Potter trpěl Pickovou chorobou. Nic již byl nějakou dobu nemocný, ale začátkem ledna 2013 byl přijat na University College Hospital se zápalem plic.
|
David Jackson(celým jménem David Nicholas George Jackson) (znám také jako Jaxon) (narozen 15. dubna 1947, Stamford, Lincolnshire, England) Alto, Tenor, Baritone and Soprano Saxophones, Flute, Piano, Backing Vocals David Jackson je anglický progresivní rockový saxofonista, flétnista a skladatel. Nejvíce se proslavil svou prací s kapelou Van der Graaf Generator a svou prací v hudbě a handicapu. Spolupracoval s umělci včetně Petera Gabriela, Keitha Tippetta, Osannou, Judge Smithem, Davidem Crossem, Howarda Moodyho a dalšími. Zahrál si s kapelami The Long Hello, The Tangent, Lüüp, René Van Commenée, Sunlight Orchestra, Sweet Water Well, The Memorials, Le Jury, Treloar School, Andy Baker, Ballard School, N.Y.X., Nic Potter And Friends a Hand To Mouth. 
David Jackson se narodil ve Stamfordu, Lincolnshire. Jeho dcera je zpěvačka Dorie Jackson, která mimo
jiné spolupracuje s Chrisem Diffordem, Francisem Dunnerym a Williamem Topleym. Jeho syn je nahrávací
inženýr Jake Jackson.Jeho hra se vyznačuje častým používáním dvojitých lesních rohů, ovládá dva saxofony současně, což je styl, který napodobuje od Rahsaana Rolanda Kirka (jehož styl a technika ovlivnila Jacksona). Hraje také na flétny a píšťalky. Recenzent Jonathan Barnett v NME nazval Davida Jacksona „van Gogha saxofonu - odpadlíka impresionisty, který ze svého soukromého azylového okna vydává zkreslené představy o světě venku“. Jackson byl členem anglické progresivní rockové kapely Van der Graaf Generator po většinu 70. let a na jejich reunion turné v roce 2005. Jeho specialitou byly tehdy elektrické saxofony, využívající oktávové aparáty, wah-wah a výkonné zesílení. Kromě své práce ve Van der Graaf Generator, Jackson spolupracoval s dalšími hudebníky, často s dalšími členy Van der Graaf Generator, jako na projektu The Long Hello. Spolupracoval na řadě projektů se spoluzakladatelem Van der Graaf Generator Judge Smithem. Hrál s Peterem Gabrielem na festivalu v Readingu v roce 1979. Jackson často spolupracuje s italskými rockovými hudebníky, zejména Alex Carpani Band z Bologni a Osanna z Neapole. Jackson navštěvoval University of St Andrews, kde studoval psychologii, a University of Surrey, Roehampton, studoval učitelství. Pracoval jako učitel matematiky pro děti základních škol ve Velké Británii. Pracoval také s fyzicky a mentálně postiženými lidmi, kterým umožnil dělat hudbu pomocí technologie známé jako Soundbeam. Je také trenérem Soundbeam, systémovým návrhářem a stavitelem.[9] Dokument o jeho práci s autistickými dětmi byl vysílán na BBC Radio 4 v roce 1998. Tonewall je název pro jeho nápad. Kromě Soundbeams obsahuje také Echo-Mirrors a Jellybean Eye. Jackson spolupracuje se skupinami lidí všech úrovní schopností a dokonce i hlubokého postižení, aby společně tvořili hudbu na pódiu, doprovázeni hudebníky různých stylů, jako jsou orchestrální a jazzoví hudebníci, karibská hudba a mnoho dalšího. V letech 2012 a 2013 procestoval evropský a americký kontinent s italským Alex Carpani Bandem. |
Graham Smith(Narozen ***) Violin Graham Smith je britský hudebník a hráč na housle. Působil v kapelách String Driven Thing, Van Der Graaf Generator a Eddie Kidd. V druhé polovině 70. let hrál jako host na mnoha albech mnoha skupin a sólových umělců včetně Osibisa, Greenslade, Steva Hacketta a Petera Hammilla. S pocitem potřeby vrátit se ke klasické hudbě přijel v roce 1979 na Island a stal se členem Islandského symfonického orchestru. Graham hrál jako hostující hudebník na několika deskách na Islandu. Grahamovo první sólové album "Med Töfraboga/Touch of Magic" vyšlo v roce 1981 u Island. Graham Smith se podílel rovněž na třech albech Petera Hammilla "Over", "The Future Now" a "pH7" a dvou turné. Poté, co se přestěhoval na Island, nahrál 3 sólová alba islandské lidové hudby, která z něj udělala místního hrdinu a popovou hvězdu. Dvě z jeho alb se jmenují "Med Töfraboga/Touch of Magic" (SG Hljómplötur, 1981) a "Kalinka" (Steinar, 83). Graham Smith nyní žije v Bristolu, kde hraje v místním orchestru a vyučuje hru na housle na dívčí škole. V roce 1995 se připojil k reformovanému String Driven Thing pro jednorázový koncert a živé CD. |
Charles Dickie(Narozen ***, Dorchester, England) Cello, Keyboards Charles Dickie je britský hudebník a hráč na cello a klávesy. Působil v kapelách Van Der Graaf Generator, Chrome Strings, ZAUM a Field Of Blue. V letech 1971-1972 vystudoval na Rolle College Exmouth s titulem ed exeter v oboru Music Education. Předtím docházel v letech 1969 – 1971 na N.E.E.T.C Colchester v Essexu. V roce 1979 se Charles připojil k Pool Of Sound spolu s Grahamem Smithem. V roce 1982 kapela pokračovala jako duo s Chasem a Cathy Stevens (viola) až do roku 1990. Toto duo se také připojilo ke Keith Tippett's Ovary Lodge, které zahrnovalo Keitha Tippetta, Julie Tippett, Frank Perry a Marcio Mattoo na jednom koncertě v Southampton Jazz Club v roce 1988. Duo se také podílelo na prvním albu Startled Insects "Curse Of The Pheromones" (1987) a objevilo se na albech "Love For All" (1989) od Lilac Time a "Out There" s básníkem Owenem Davisem a perkusionistou Frankem Perrym, které bylo natočeno v roce 1990 a vydáno až v roce 2001. Dickie je také skladatel a přispěl instrumentálními hrami na 6CD knihovnu "Big Life", určenou pro TV filmy a reklamy - "Folk Roots Vol. 1", "Ancient Voices", "Jingles Vols. 1" a "Jingles Vols. 2", "Short Stories Themes Vols. 1" a "Short Stories - Themes Vols. 2". Hrál na violoncello a klávesy ve vlastních skladbách. Alba obsahují i další kousky, na kterých hrál. Jeho studiová práce zahrnuje alba P.J. Harvey, Jasona Feddyho, Lucky Bishops, Robbieho McKintoshe, Julie Levy a Gordona Haskella a soundtrack, který napsal Andrew Dickson k filmu Mikea Leigha "Secrets and Lies". Charles má v současnosti dvě kapely Roadrunners a Polygenes. Druzí jmenovaní vydali album Nine Stones v roce 1996. V současné době se připravuje i sólové album Chase Dickieho. Má specializované znalosti vedení hodin improvizace pro hráče na smyčcové nástroje. Vlastní zázemí zahrnuje kariéru ve hře a workshopové improvizaci na violoncello, od roku 1977/1978, kdy působil jako hráč na elektrické violoncello a klávesy ve Van der Graaf Generator. Napsal 7 skladeb pro smyčcové kvarteto a skladby pro smyčcový orchestr, které jsou dostupné na www.chascello.com Workshopy zahrnují E.S.T.A, Cello Club of Great Britain, London Cello Society. Vlastní smyčcové kvarteto Pool of Sound kvarteto. |
|
|
|
Studiové desky: 2016 Do Not Disturb 2012 ALT 2011 A Grounding In Numbers 2008 Trisector 2005 Present 1977 The Quiet Zone/The Pleasure Dome 1976 World Record 1976 Still Life 1975 Godbluff 1971 Pawn Hearts 1970 H to He, Who Am the Only One 1970 The Least We Can Do Is Wave to Each Other 1969 The Aerosol Grey Machine |
Koncertní alba: 2023 The Bath Forum Concert 2018 Live At Rockpalast - Leverkusen 2005 2017 Godbluff Live 2015 After The Flood: At The BBC 1968-1977 2015 Merlin Atmos 2012 Recorded Live In Concert At Metropolis Studios, London 
2009 Live At The Paradiso 14:04:072007 Real Time: Royal Festival Hall 1994 Maida Vale 1978 Vital Ostatní nahrávky: 2014 After The Flood: The Early Sessions (bootleg) 1982 Time Vaults (komp.) 1980 Rock Heavies (komp.) 1972 Repeat Performance (komp.) 1972 68-71 (komp.) |
|
Skupina: Peter Hammill - Vocals, Guitars, Piano Hugh Banton - Organs, Keyboards, Bass, Accordion, Glockenspiel Guy Evans - Drums, Percussion Hosté: |
Do Not DisturbVyšlo 2016, Esoteric Antenna, EANTLP1062 (UK) CD 2016, Esoteric Antenna, EANTCD 1062 (UK) +2 bonus tracks and different running order Seznam skladeb: 01. Aloft (7:20) 02. Alfa Berlina (6:40) 03. Room 1210 (6:48) 04. Forever Falling (5:40) 05. Shikata Ga Nai (2:29) 06. (Oh No! I Must Have Said) Yes (7:44) 07. Brought To Book (7:57) 08. Almost The Words (7:54) 09. Go (4:35) Total Time: (57:07)56 19 Recorded on End of 2015 / Spring 2016 Engineering: Ben Turner Mastered: Christian Wright Coordinator: Mark Powell, Vicky Powell Design, Artwork: Paul Ridout Photography: Tamra Gray |
|
Skupina: Peter Hammill - Guitars, Keyboards Guy Evans - Drums Hugh Banton - Organ, Bass, Bass Pedals Hosté: |
ALT Vyšlo 25. června 2012, Esoteric Recordings, EVDGCD 1003 (Europe) Seznam skladeb: 01. Earlybird (4:01) 02. Extractus (1:39) 03. Sackbutt (1:54) 04. Colossus (6:33) 05. Batty Loop (1:11) 06. Splendid (3:46) 07. Repeat After Me (7:37) 08. Elsewhere (4:17) 09. Here's One I Made Earlier (5:41) 10. Midnite Or So (3:32) 11. D'Accord (2:25) 12. Mackerel Ate Them (4:47) 13. Tuesday, The Riff (2:42) 14. Dronus (10:37) Total Time: (61:01) Recorded on 2011-2012 Producer [An Illuminati Production]: Illuminati Cover, Photography: Paul Ridout |
|
Skupina: Peter Hammill - Vocals, Piano, Electric Guitar and Ashbory Bass (07) Hugh Banton - Organs (including bass pedals), Bass Guitar, Harpsichord, Piano, Glockenspiel, 10-string Bass, Guitar (11) Guy Evans - Drums, Percussion, Guitar (12) Hosté: |
A Grounding In Numbers Vyšlo 11. března 2011, Esoteric Recordings, EVDGLP 1001, Cherry Red Records Ltd. (Europe) CD 2011, Esoteric Recordings, EVDGCD1001 (UK) Seznam skladeb: 01. Your Time Starts Now (4:13) 02. Mathematics (3:37) 03. Highly Strung (3:37) 04. Red Baron (2:24) 05. Bunsho (5:03) 06. Snake Oil (5:20) 07. Splink (2:37) 08. Embarrassing Kid (3:07) 09. Medusa (2:12) 10. Mr. Sands (5:23) 11. Smoke (2:30) 12. 5533 (2:42) 13. All Over The Place (6:01) Total Time: (43:56) Recorded on 3-9 April 2010 at Studio Propagation House, Holsworthy, Devon, UK Producer: Van der Graaf Generator Mixed: Hugh Padgham Artwork: Paul Ridout |
|
Skupina: Peter Hammill - Vocals, Piano, Electric Guitar Hugh Banton - Organs (including bass pedals), Bass Guitar Guy Evans - Drums, Percussion Hosté: |
Trisector Vyšlo 17. března 2008, Virgin, CDV 3046 (UK) Seznam skladeb: 01. The Hurlyburly (instrumental) (4:38) 02. Interference Patterns (3:52) 03. The Final Reel (5:49) 04. Lifetime (Hammill) (4:47) 05. Drop Dead (4:53) 06. Only In A Whisper (6:44) 07. All That Before (6:29) 08. Over the Hill (12:29) 09. (We Are) Not Here (4:04) Total Time: (53:45) Recorded on 2-13 July 2007 at The Gaia Centre, Delabole, Cornwall Producer: Van der Graaf Generator Artwork: Paul Ridout with Brendan Buesnel (photo) |
|
Skupina: Peter Hammill - Vocals, Guitars, Keyboards David Jackson - Saxophone, Flute Hugh Banton - Organ, Bass Guy Evans - Drums, Percussion Hosté: |
Present 2CD, vyšlo 20. dubna 2005, Virgin, 7243 8 73679 2 0 (Europe) 2CD 2005, Charisma, CDVD 2999 (UK) Seznam skladeb: Disc 1: 01. Every Bloody Emperor (Hammill) (7:03) 02. Boleas Panic (Jackson) (6:50) 03. Nutter Alert (Hammill) (6:11) 04. Abandon Ship! (Evans, Hammill) (5:07) 05. In Babelsberg (Hammill) (5:30) 06. On the Beach (Jackson, Hammill) (6:48) Disc 2: (All written by Banton, Evans, Jackson, Hammill) 07. Vulcan Meld (7:19) 08. Double Bass (6:34) 09. Slo Moves (6:24) 10. Architectural Hair (8:55) 11. Spanner (5:03) 12. Crux (5:50) 13. Manuelle (7:51) 14. 'Eavy Mate (3:51) 15. Homage To Teo (4:45) 16. The Price of Admission (8:49) Total Time: (102:05) Recorded on 15-21 February 2004 at Studio Pyworthy Rectory, North Devon Artwork: Paul Ridout (Design & Photo) |
|
Skupina: Peter Hammill - vocals, electric and acoustic guitars, piano Graham Smith - violin Nic Potter - bass guitars Guy Evans - drums, percussion Hosté: David Jackson - Saxophone (07,09) |
The Quiet Zone/The Pleasure Dome Vyšlo 2. září 1977, Charisma, CAS 1131 (UK) 1977, Charisma, 9124 014 (Germany) Seznam skladeb: The Quiet Zone 01. Lizard Play (4:11) 02. The Habit Of The Broken Heart (4:19) 03. The Siren Song (5:43) 04. Last Frame (5:52) The Pleasure Dome 05. The Wave (3:01) 06. Cat's Eye / Yellow Fever (Running) (5:04) 07. The Sphinx In The Face (5:40) 08. Chemical World(5:52) 09. The Sphinx Returns (1:10) Total Time: (43:34) Recorded on 13 May - 12 June 1977 at Studio Foel, Morgan and Rockfield Studios Producer: Peter Hammill Engineer: Dave Anderson, Ian Gomm, Pat Moran Design [Collator]: Frank Sansom Layout, Illustration [Logo]: John Pasche Painting: Jess Artem Calligraphy: Jet Photography [Cover]: Robin Schwartz Photography [Liner Photography]: Anton Corbijn |
|
Skupina: Peter Hammill - vocals, guitar, piano David Jackson - saxophone, flute Hugh Banton - Hammond organ, bass pedals, Mellotron Guy Evans - drums, percussion, cymbal Hosté: |
World Record Vyšlo 1976, Charisma, CAS 1120 (UK) 1976, Charisma, 9124 001 (Germany) Seznam skladeb: Side one 01. When She Comes (8:02) 02. A Place To Survive (10:05) 03. Masks (7:01) Side two 04. Meurglys III, The Songwriter's Guild (20:50) 05. Wondering (Banton, Hammill) (6:33) Total Time: (52:19) 2005 re-release bonus tracks /* 06. When She Comes (8:13) 07. Masks (7:23) /* 06 and 07 recorded for the BBC Radio One "The John Peel Show", 11 November 1976 Recorded on 10-30 May 1976 at Rockfield Studios, Monmouthshire, Wales Producer: Van der Graaf Generator Engineer: Pat Moran Management [Gordianisation]: Gordian P. Troeller Mastered [The Cut]: Arun Chakraverty Art Direction: Frank Sansom Design [Sleeve Designed]: A.D. Design |
|
Skupina: Peter Hammill - vocals, guitar, piano Guy Evans - drums, percussion David Jackson - tenor and soprano saxophones, flute Hugh Banton - Hammond organ, bass, Mellotron, piano Hosté: |
Still Life Vyšlo 1976, Charisma, CAS 1116 (UK) CD 1988, Charisma, CASCD 1116 (UK) CD 2005, Charisma, CASCDR 1116 (UK) remastered: P.Hammill +1 bonus track recorded Live at Theatre Gwynedd, Bangor, Wales on 10 May 1975 Seznam skladeb: Side One: 01. Pilgrims (Hammill, David Jackson) (7:12) 02. Still Life (7:25) 03. La Rossa (9:53) Side Two: 04. My Room (Waiting for Wonderland) (8:03) 05. Childlike Faith in Childhood's End (12:24) Total Time: (44:57) Bonus track (2005 reissue) /* 06. Gog (10:29) /* Recorded live at Theatr Gwynedd, Bangor, Wales, on 10 May 1975 Producer: Van der Graaf Generator Engineer, Mixing: Pat Moran Lacquer Cut: Arun Chakraverty Photography (front cover): Paul Brierley Photography (back cover): Mike Van der Vord |
|
Skupina: Peter Hammill - vocals, piano, clavinet, electric guitar David Jackson - saxophones and flute Guy Evans - drums and percussion Hugh Banton - Hammond organ (including bass pedals), bass guitar Hosté: |
Godbluff Vyšlo 10. října 1975, Charisma, CAS 1109 (UK) CD 1988, Charisma (Virgin/EMI), CASCD 1109 (UK) CD 2005, Charisma (Virgin/EMI) CASCDR 1109 (UK) remastered: P.Hamill +2 previously unreleased bonus tracks (both songs from PH's solo "The Silent Corner And The Empty Stage") Seznam skladeb: Side One: 01. The Undercover Man (7:32)23 02. Scorched Earth (Hammill, David Jackson) (9:44)49 Side Two: 03. Arrow (9:48)45 04. The Sleepwalkers (10:40)30 Total Time: (37:44) Bonus tracks on CD reissue /*: 05. Forsaken Gardens (7:58) 06. A Louse Is Not a Home (12:47) /*Both recorded live at L'altro Mondo, Rimini, Italy on 9 August 1975 Recorded on 9-29 June 1975 at Rockfield Studios, Monmouthshire Produced: Van der Graaf Generator Engineered: Pat Moran Mixed: George Peckham at The Master Room Band Logo: John Pasche |
|
Skupina: Peter Hammill - Lead Vocals, Acoustic & Slide Guitars, Piano, Electric Pianos Hugh Banton - Hammond (E&C) & Farfisa Professional Organs, Piano, Mellotron, Bass & Bass Pedals, ARP Synthesiser, Fx, Backing Vocals Guy Evans - Drums, Timpani, Percussion, Piano David Jackson - Tenor, Alto & Soprano Saxophones, Flute, Fx, Backing Vocals Hosté: Robert Fripp - Electric Guitar (01,02,03) |
Pawn Hearts Vyšlo říjen 1971, Charisma, CAS 1051 (UK) Seznam skladeb: 01. Lemmings (11:39) 02. Man-Erg (10:21) 03. A Plague of Lighthouse Keepers (23:04) a) Eyewitness b) Pictures / Lighthouse c) Eyewitness d) S.H.M. e) Presence of the Night f) Kosmos Tours g) (Custard’s) Last Stand h) The Clot Thickens i) Land’s End j) We Go Now Total Time: (45:04) Bonus tracks on 2005 Charisma remaster:04. Theme One (original mix) (3:15) # 05. W (first version) (5:04) ° 06. Angle of Incidents (4:48) * 07. Ponker's Theme (1:28) * 08. Diminutions (6:00) * # A different mix from the version on the U.S. and Canadian LPs or the UK single ° The February 1972 single used the second version * Originally intended to be part of the abandoned double disc initial project Recorded on July-September 1971 at Studio Trident, London Producer: John Anthony Engineering: Robin Cable, David Hentschel, Ken Scott Engineer [Assistant, "Brightest Hope"]: Howard Thompson Tape op: Mike and Dave C Sleeve Design: Paul Whitehead Cover: Cleen Mashine Studio (Art studio related to British painter/designer Paul Whitehead) Inner Sleeve Photography: Keith Morris |
|
The original US & Canada releases contained a fourth track between "Lemmings" and "Man-Erg".
"Theme One" (2:55) was an arrangement of an old BBC Radio 1 theme composed by George Martin.
| |
|
Skupina: Peter Hammill - Lead Vocals, Acoustic Guitar David Jackson - Alto Saxophone, Tenor Saxophone, Baritone Saxophone, Flute, Vocals, Effects [Devices] Guy Evans - Drums, Timpani, Percussion Hugh Banton - Organ [Hammond], Organ [Farfisa], Piano, Electronics [Oscillator], Vocals Hosté: |
H to He, Who Am the Only One Vyšlo 1970, Charisma, CAS 1027 (UK) Seznam skladeb: Side One 01. Killer (Hammill, Chris Judge Smith, Hugh Banton) (8:24) 02. House With No Door (6:37) 03. The Emperor In His War Room (8:15) a. The Emperor b. The Room Side Two04. Lost (11:17) a. The Dance In Sand And Sea b. The Dance In Frost 05. Pioneers Over C (Hammill, David Jackson) (12:42) Total Time: (43:56) Bonus tracks on 2005 reissue 06. Squid 1 / Squid 2 / Octopus (Recorded during the sessions for Pawn Hearts) (15:24) 07. The Emperor in His War Room" (first version) (8:50) Lyrics [All]: Peter Hammill Producer: John Anthony Engineer: Robin Cable Engineer [Assistant]: David Hentschel Cover: Paul Whitehead |
|
Skupina: Peter Hammill - Lead Vocals, Acoustic Guitar, Piano (02) Hugh Banton - Farfisa Organ, Piano, Backing Vocals Guy Evans - Drums, Percussion David Jackson - Tenor & Alto Saxophones, Flute, Backing Vocals Nic Potter - Bass, Electric Guitar Hosté: Mike Hurwitz - Cello (02) Gerry Salisbury - Cornet (03) |
The Least We Can Do Is Wave to Each Other Vyšlo únor 1970, Charisma, CAS 1007 (UK) Seznam skladeb: 01. Darkness (11/11) (7:25) 02. Refugees (6:22) 03. White Hammer (8:15) 04. Whatever Would Robert Have Said? (6:17) 05. Out Of My Book (4:07) 06. After The Flood (11:28) Total Time: (43:56) Bonus tracks on reissue, originally the B- and A-sides of an April 1970 single: 07. Boat Of Millions Of Years (3:50) 08. Refugees (5:24) Recorded on 11-14 December 1969 at Studio Trident, London, GB Producer: John Anthony Recording and Engineering: Robin Geoffrey Cable Design [Sleeve]: C.C.S. Advertising Assiociates Ltd. Design [Sleeve]: Jim Flynn, Van Der Graaf Generator Photography: Ged Grimmel |
|
Skupina: Peter Hammill - Vocals, Acoustic Guitar Guy Randolph Evans - Drums, Percussion Hugh Robert Banton - Piano, Organ, Percussion, Backing Vocals Keith Ian Ellis Bass [Wah Wah Bass], Backing Vocals Hosté: Jeff Peach - Flute (04) Chris Judge Smith - Slide-saxophone and Harmony Vocals (10), Chorus Vocals (12) |
The Aerosol Grey Machine Vyšlo září 1969, Mercury, SR 61238-1 (US) CD 1997, Repertoire Records, REP 4647-WY (Germany) < Seznam skladeb: 01. Afterwards (4:53) 02. Orthenthian St (Part I) (2:23) 03. Orthenthian St (Part II) (3:53) 04. Running Back (6:32) 05. Into A Game (5:56) 06. Aerosol Grey Machine (0:56) 07. Black Smoke Yen (1:18) 08. Aquarian (8:27) 09. Necromancer (3:30) 10. Octopus (7:41) Total Time: (46:58) 1997 German CD bonus tracks: 11. People You Were Going To (2:44) 12. Firebrand (4:08) Recorded on January 1969, 31 July - 1 August 1969 at Marquee and Trident Studios, London, England Producer: Van Der Graaf Generator Producer, Liner Notes: John Anthony Engineer: Gerry Collins, Robin Geoffrey Cable Liner Notes: Peter Hammill |
 Skupina: Peter Hamill - Guitars, Vocals Hugh Banton - Keyboards Guy Evans - Drums Hosté: |
The Bath Forum Concert 2CD/Blu-Ray/DVD, vyšlo 10. března 2023, Esoteric Recordings Seznam skladeb: Disc 1 - CD 01. Interference Patterns () 02. Every Bloody Emperor () 03. A Louse Is Not a Home () 04. Masks () 05. Childlike Faith in Childhoods End () 06. Go () Disc 2 - CD 01. La Rossa () 02. Alfa Berlina () 03. Over the Hill () 04. Room 1210 () 05. Man Erg () 06. House with No Door () Disc 3 - BLU RAY 01. Interference Patterns () 02. Every Bloody Emperor () 03. A Louse Is Not a Home () 04. Masks () 05. Childlike Faith in Childhoods End () 06. Go () 07. La Rossa () 08. Alfa Berlina () 09. Over the Hill () 10. Room 1210 () 11. Man Erg () 12. House with No Door () Disc 4 - DVD 01. Interference Patterns () 02. Every Bloody Emperor () 03. A Louse Is Not a Home () 04. Masks () 05. Childlike Faith in Childhoods End () 06. Go () 07. La Rossa () 08. Alfa Berlina () 09. Over the Hill () 10. Room 1210 () 11. Man Erg () 12. House with No Door () Total Time: (00:00) Recorded at The Forum Bath, UK March 1, 2022 |
 Skupina: Peter Hammill - Vocals, Guitar, Keyboards Guy Evans - Drums Hugh Banton - Organ David Jackson - Saxophone, Flute Hosté: |
Live At Rockpalast - Leverkusen 2005 2CD/DVD, vyšlo 25. května 2018, MIG, MIG 90812 (Germany) 2CD/DVD 2018, Westdeutscher Rundfunk, MIG 90812 (Germany) 2CD/DVD 2018, Rockpalast, MIG 90812 (Germany) Seznam skladeb: 01. The Undercover Man (7:09) 02. Scorched Earth (9:39) 03. Every Bloody Emperor (7:36) 04. Lemmings (13:57) 05. Darkness (7:52) 06. Childlike Faith (12:28) 07. The Sleepwalkers (10:38) 08. Nutter Alert (7:01) 09. Man Erg (12:29) 10. Killer (8:33) 11. Wondering (6:37) 12. The Undercover Man (7:09) 13. Scorched Earth (9:39) 14. Every Bloody Emperor (7:36) 15. Lemmings (13:57) 16. Darkness (7:52) 17. Childlike Faith (12:28) 18. The Sleepwalkers (10:38) 19. Nutter Alert (7:01) 20. Man Erg (12:29) 21. Killer (8:33) 22. Wondering (6:37) Total Time: (00:00) Producer, Directed: Peter Sommer Authoring: Daniel Müller Photography: Frank Seifert Liner Notes: Sascha Seiler |
 Skupina: Peter Hammill - Vocals, Electric Piano, Guitars David Jackson - Flute, Saxophone, Devices Hugh Banton - Organ, Bass Guy Evans - Drums & Percussion Hosté: |
Godbluff Live Vyšlo 2017, The Store for Music/Vivid Sound, VSCD 4392 (Japan) Seznam skladeb: 01. The Undercover Man (7:57) 02. Arrow (9:03) 03. Scorched Earth (10:12) 04. The Sleepwalkers (10:12) Bonus tracks: 05. Theme 1 (4:04) 06. A Plague of Lighthouse Keepers (24:03) a. Eyewitness b. Picture Lighthouse c. Eyewitness d. S.H.M. e. Presence of the Night f. Kosmos Tours g. Custard's Last Stand h. The Clot Thickens i. Land's End [Sineline] j. We Go Now Total Time: (65:31) Recorded at Charleroi, Palais Des Expos, September 27, 1975 (01-04) Recorded at Belgian TV, 1972 (05,06) |
 Skupina: Van der Graaf Generator - All Instruments & Vocals Hosté: |
After The Flood: At The BBC 1968-1977 2CD, vyšlo 2015, Virgin EMI Records, 472 210-3 (Europe) Seznam skladeb: CD 1 (78:29) 01. People You Were Going To (3:29) 02. Afterwards (4:41) 03. Necromancer (4:08) 04. Darkness (6:49) 05. After the Flood (10:56) 06. Man-Erg (11:08) 07. Theme One (2:56) 08. Vision (3:13) 09. Darkness (7:15) 10. Man-Erg (10:37) 11. W (5:08) 12. Killer (8:09) CD 2 (78:27) 01. Refugees (6:17) 02. Scorched Earth (9:40) 03. Sleepwalkers (9:59) 04. Still Life (7:19) 05. La Rossa (9:56) 06. When She Comes (8:09) 07. Masks (7:23) 08. Cat's Eye / Yellow Fever (4:44) 09. The Sphinx in the Face (5:32) 10. (Fragments of) A Plague of Lighthouse Keepers / Sleepwalkers (9:28) Total Time: (156:56) Remastered: Ben Wiseman Design: Phil Smee Compiled, Liner Notes: Mark Powell |
 Skupina: Peter Hammill - Vocals, Guitars, Keyboards Guy Evans - Drums Hugh Banton - Organ, Bass Pedals Hosté: |
Merlin Atmos Vyšlo 2. února 2015, Esoteric Antenna, EANTCD1044 Seznam skladeb: Regular album 01. Flight (A Black Box (1980) (21:30)* 02. Lifetime (Trisector, 2008) (5:11) 03. All That Before (Hammill, Hugh Banton, Guy Evans / Trisector, 2008) (7:46) 04. Bunsho (Hammill, Banton, Evans / A Grounding in Numbers, 2011) (5:48) 05. A Plague of Lighthouse Keepers (Hammill, Banton, Evans, David Jackson / Pawn Hearts, 1971) (24:05) 06. Gog (In Camera, 1974) (6:39)* Bonus Atmos 01. Interference Patterns (Hammill, Banton, Evans / Trisector, 2008) (4:28) 02. Over The Hill (Hammill, Banton, Evans / Trisector, 2008) (12:36) 03. Your Time Starts Now (Hammill, Banton, Evans / A Grounding in Numbers, 2011) (4:14) 04. Scorched Earth (Hammill, Jackson / Godbluff, 1975) (10:14) 05. Meurglys III, The Songwriter's Guild (World Record, 1976) (15:24) 06. Man-Erg (Pawn Hearts, 1971) (11:30) 07. Childlike Faith in Childhood's End (Still Life, 1976) (12:37) Total Time: (00:00) * Peter Hammill solo album Recorded during the band's European tour in June 2013 Producer: Van der Graaf Generator Engineer [Assembled And Balanced]: Peter Hammill Mixed: Hugh Banton Artwork, Design: Paul Ridout Photography [HB with Organ]: Ed Clarke Liner Notes: Guy Randolph Evans |
|
Live album includes a full onstage performance of the suite "A Plague of Lighthouse Keepers",
originally recorded for Pawn Hearts in 1971. | |
 Skupina: Peter Hammill - Vocals, Guitars, Piano Guy Evans - Drums Hugh Banton - Keyboards, Organ, Bass Hosté: |
Recorded Live In Concert At Metropolis Studios, London 2CD/DVD, vyšlo 6. června 2012, ITV Studios Home Entertainment, 3711534533 (UK) Seznam skladeb: Disc One (52:07) 01. Interference Patterns (4:22) 02. Nutter Alert (5:35) 03. Your Time Starts Now (4:25) 04. Lemmings (14:26) 05. Lifetime (5:24) 06. Bunsho (5:38) 07. Childlike Faith (12:14)16 Disc Two (34:29) 08. Mr Sands (5:22) 09. Over The Hill (12:21) 10. We Are Not Here (4:54) 11. Man-Erg (11:50) Total Time: (60:26) Recorded in concert at Metropolis Studios, West London, 18 December 2010 |
 Skupina: Peter Hammill - Vocals, Guitars, Pianos Hugh Banton - Organ Guy Evans - Drums Hosté: |
Live At The Paradiso 14:04:07 2CD, vyšlo 2009, Voiceprint, VP517CD (UK) DVD 2009, Voiceprint, VPDVD64 (UK) Seznam skladeb: CD 1 (52:53) 01. Lemmings (13:54) 02. A Place To Survive (6:54) 03. Lifetime (5:12) 04. (In The) Black Room (11:43) 05. Every Bloody Emperor (7:28) 06. All That Before (7:42) CD 2 (55:43) 07. Gog (7:25) 08. Meurglys III, The Songwriter's Guild (15:55) 09. The Sleepwalkers (11:04) 10. Man-Erg (11:55) 11. Scorched Earth (9:24) Total Time: (108:36) |
 Skupina: Peter Hammill - Vocals, Guitars, Pianos David Jackson - Saxophones, Flute Hugh Banton - Organ, Bass Pedals Guy Evans - Drums Hosté: |
Real Time: Royal Festival Hall Vyšlo 5. března 2007, 2CD, Fie! Records, FIXD 01 (UK) Seznam skladeb: Disc One 01. The Undercover Man (Peter Hammill / Godbluff, 1975) (8:29) 02. Scorched Earth (Hammill, David Jackson / Godbluff, 1975) (10:05) 03. Refugees (Hammill / The Least We Can Do Is Wave to Each Other, 1970) (6:01) 04. Every Bloody Emperor (Hammill / Present, 2005) (7:36) 05. Lemmings (Hammill / Pawn Hearts, 1971) (13:20) 06. (In the) Black Room (Hammill / Chameleon in the Shadow of the Night, 1973) (11:16)* 07. Nutter Alert (Hammill / Present, 2005) (6:05) 08. Darkness (11/11) (Hammill / The Least We Can Do Is Wave to Each Other, 1970) (7:20) Disc Two 01. Masks (Hammill / World Record, 1976) (6:47) 02. Childlike Faith In Childhood's End (Hammill / Still Life, 1976) (12:34) 03. The Sleepwalkers (Hammill / Godbluff, 1975) (10:44) 04. Man-Erg (Hammill / Pawn Hearts, 1971) (11:36) 05. Killer (Hammill, Chris Judge Smith, Hugh Banton / H to He, Who Am the Only One, 1970) (9:55) 06. Wondering (Banton, Hammill / World Record, 1976) (7:01) Bonus tracks on the Japanese edition (released on Strange Days Records) 07. Pilgrims (recorded Paris, 12 July 2005) (Hammill, Jackson / Still Life, 1976) (7:30 08. When She Comes (recorded Amsterdam, 23 July 2005) (Hammill / World Record, 1976) (8:08 09. Still Life (recorded Taormina, 15 July 2005) (Hammill / Still Life, 1976) (7:51 10. Gibberish (recorded Amsterdam soundcheck, 23 July 2005) (Banton, Evans, Hammill, Jackson / N/A) (13:37 Total Time: (00:00) Recorded by reunion concert at The Royal Festival Hall in London, England on 6 May 2005 |
 Skupina: Peter Hammill - Vocals, Piano, Guitars and Moods Hugh Banton - Organ, Bass Pedals Guy Evans - Drums and Tiptoe David Jackson - Saxophones, Flute and His Own Devices Hosté: |
Maida Vale Vyšlo červen 1994, Band of Joy Records, BOJCD008 (UK) Seznam skladeb: 01. Darkness(7:17) (Sounds of the Seventies, 10 June 1971) 02. Man-Erg (11:00) (same) 03. Scorched Earth (9:40) (John Peel Show, 3 July 1975) (Hammill, David Jackson) 04. Sleepwalkers (8:58) (same) 05. Still Life (7:20) (John Peel Show, 1 April 1976) 06. La Rossa (10:00) (same) 07. When She Comes(8:08) (John Peel Show, 11 Nov 1976) 08. Masks (7:22) (same) Total Time: (71:09) Recording sessions at Maida Vale Studios for BBC Radio 1 in 1971, 1975 and 1976 The Radio One Sessions: Tracks 01 and 02 recorded for "Sounds Of The Seventies" (10/6/71) Tracks 03 and 04 recorded for "The John Peel Show" (3/7/75) Tracks 05 and 06 recorded for "The John Peel Show" (1/4/76) Tracks 07 and 08 recorded for "The John Peel Show" (11/11/76) Producer: John Muir (01,02), Tony Wilson (rest) Design: Hugh Banton, Definition Liner Notes: Peter Hammill |
 Skupina: Peter Hammill - Vocals, Piano, Guitars Nic Potter - Bass Graham Smith - Violin Charles Dickie - Cello, Electric Piano, Synthesizer David Jackson - Saxophones and Flute (04-07) Guy Evans - Drums Hosté: |
Vital 2LP, vyšlo červenec 1978, Charisma, CVLD 101 (UK) CD 1989, Virgin, CVLCD101 (UK) +2 tracks from original double LP omitted due to time constraints 2CD 2005, Virgin, 0946 3 32981 2 5 /Charisma, CVLCDR 101 (UK) Seznam skladeb: Side One 01. Ship Of Fools (B-side of "Cat's Eye" single, 1977) (6:44) 02. Still Life (Still Life, 1976) (9:44) 03. Last Frame (The Quiet Zone/The Pleasure Dome, 1977) (9:05) Side Two 04. Mirror Images (ph7, 1979) (5:51)* 05. Medley: A Plague of Lighthouse Keepers/The Sleepwalkers (Hammill, Hugh Banton, Guy Evans, David Jackson / Hammill) (Pawn Hearts, 1971/Godbluff, 1975) (13:43) Side Three 06. Pioneers Over C (Hammill, Jackson) (H to He, Who Am the Only One, 1970) (17:08) 07. Sci-Finance (In A Foreign Town, 1988) (6:13)* Side Four 08. Door (The Box, 2000), The Quiet Zone/The Pleasure Dome "bonus track", 2005 reissue) (5:30) 09. Urban / Killer / Urban (Hammill / Hammill, Chris Judge Smith, Banton / Hammill) (H to He, Who Am the Only One, 1970) (8:18) 10. Nadir's Big Chance (Nadir's Big Chance, 1975) (3:59)* Total Time: (86:23) * Peter Hammill solo album Recorded on 16 January 1978 at the Marquee Club in London Producer: Guy Evans Existential Producer: Peter Hammill Recording Engineer: Mike Dunne Engineer: Dave Anderson Mixed at Foel Studio, Llanfaircaereinion, Powys Lacquer Cut: Allen Landau Stage Equipment: Faraday & John Goodman Sound: H.H.B., Martin Westwood, Noel Mawer & Graham Hayes 16 track: Brian Gordianisation [sic]: Troeller Cover Photo [Front Photo]: Gordian Troeller Photography [Back Photo], Lighting [Stage], Other [Model]: Rod Illingworth |
 Skupina: Peter Hammill - Lead Vocals, Piano, Acoustic Guitar Nick Pearne - Keyboards (10) Hugh Banton - Organ, Piano, Vocals (01-09) Guy Evans - Drums, Percussion (01-09) David Jackson - Alto Saxophone, Tenor Saxophone, Baritone Saxophone (01-03,05) Chris Judge Smith - Drums, Backing Vocals (10) Keith Ellis - Bass (04,06-09) Nic Potter - Bass (02,03,05) Hosté: |
After The Flood: The Early Sessions Bootleg, vyšlo 2013, Verne Records, VER 07 (France) Seznam skladeb: 01. Killer (6:07) 02. After The Flood (10:54) 03. Darkness (11/11) (6:49) 04. Ferret and Featherbird (4:29) 05. Whatever Robert Would Have Said (5:55) 06. People You Were Going To (3:32) 07. Necromancer (4:11) 08. Afterwards (4:44) 09. Octopus (5:45) 10. Firebrand (Demo) (3:45) Total Time: (56:11) Recorded on November 1967 - October 1970 Recorded at Maida Vale Studios, at Trident Studios Written: Hugh Banton (01), Chris Judge Smith (01), Peter Hammill |
|
Side One: Track 01 recorded at BBC Maida Vale 4 studio London 12 October 1970 for Top Gear Program Tracks 02,03 recorded at BBC Maida Vale 4 on 27 January 1970 for Top Gear Program Track 04 recorded on Trident Studios London on 1 July and 1 August 1969 Side Two: Track 01 recorded in Bremen on 5 April 1970 for German Beat Club TV Show Tracks 02-05 recorded in London 18 November 1968 for BBC Top Gear Program Track 06 from first demo tape recorded late 1967 somewhere on the English South Coast | |
|
Skupina: Peter Hammill - vocals, guitar, piano, bass Hugh Banton - organ, bass David Jackson - saxophone, piano Guy Evans - drums Hosté: |
Time Vaults Cassette/LP, vyšlo 1982, Sofa Sound, SS 3 (UK) LP 1985, Demi Monde, DM003 (UK) Seznam skladeb: 01. The Liquidator (5:24) 02. Rift Valley (4:40) 03. Tarzan (2:09) 04. Coil Night (4:12) 05. Time Vaults (3:33) 06. Drift (I Hope It Won't) (2:40) 07. Roncevaux (6:55) 08. It All Went Red (4:07) 09. Faint And Forsaken (2:45) 10. Black Room (8:52) Total Time: (45:18) Recorded at: Rockfield 1973 (01) Norton Canon 1975 (02,04,09) Rockfield 1974 (03) Compilation (05) Ross-on-Wye 1972 (06,07,10) Crowborough 1971 (08) Treatments, editing and mix at Sofa Sound: Peter Hammill |
| Collection of demos, rehearsal tapes and rough mixes recorded by the 'classic' VdGG line-up (Hammill, Banton, Jackson, Evans) between 1971 and 1975 in the 'lost' period of the band, post 'Pawn Hearts', and pre 'Godbluff'. These are not studio quality recordings, it was stressed by Peter Hammill himself that "this 'anti-compilation' [was] intended for those who are already VdGG aficionados". Thus, these recordings were first released by the band for their fans on cassette, before being reissued several times by several record labels, or on cheap compilation CD. | |
 Skupina: Peter Hammill - lead vocals, guitars, pianos Hugh Banton - organs, piano, Mellotron, bass, bass pedals, synthesizer (03), Fx (03), backing vocals (03) David Jackson - saxophones (03,04,05), flute (03,04,05), Fx (03), backing vocals (03) Graham Smith - violin (01,02), viola (01,02) Nic Potter / bass (01,02) Guy Evans - Drums, Percussion, Timpani (03), Cymbal (04) Hosté: Robert Fripp - Electric Guitar (03) |
Rock Heavies Vyšlo 1980, Charisma, 9198 637 (Germany) Seznam skladeb: Side A 01. Lizard Play (4:11) 02. The Habit Of The Broken Heart (4:19) 03. Lemmings (including Cog) (11:36) Side B 04. A Place To Survive (10:00) 05. La Rossa (9:47) Total Time: (39:53) Cover Photography: Keith Morris |
 Skupina: Peter Hammill - Vocals, Guitar Nic Potter - Bass, Guitar (02-03,05,07) Hugh Banton - Keyboards, Backing Vocals Keith Ellis - Bass, Backing Vocals (01,06) Guy Evans - Drums David Jackson - Saxophone, Flute, Backing Vocals (02-05,07-08) Hosté: Jeff Peach - Flute (01,06) Robert Fripp - Electric Guitar (07-08) |
Repeat Performance Vyšlo 1972, Charisma, 9279 537 (Italy) LP1980, Charisma, BG 3 (UK) Seznam skladeb: 01. Afterwards (4:53) 02. Refugees (Single Edit) (5:21) 03. Boat Of Millions Of Years (Single B-Side) (3:49) 04. W (Single B-Side) (4:24) 05. White Hammer (8:12) 06. Necromancer (3:37) 07. The Emperor In His War-Room (8:12) a. The Emperor b. The Room 08. Man-Erg (10:19) Total Time: (48:47) Producer: John Anthony Engineer: Neil Slaven Graphics: Jon Sellers |
 Skupina: Peter Hammill - lead vocals, acoustic guitar, piano (06) Hugh Banton - piano, organs, percussion (01,05), oscillator (04,08), backing vocals David Jackson - saxophones, flute, Fx (04,08), backing vocals (02,03,04,06,07,08) Nic Potter - bass (02,03,04,06,07,08), electric guitar (02,03,06,07) Keith Ellis - wah-wah bass (01,05), backing vocals (01,05) Guy Evans - drums & percussion, timpani (04,08) Hosté: |
68-71 Vyšlo 1972, Charisma, CS 2 (UK) LP 1975, Fontana, 9286 002 (1975) re-titled "Reflection", new cover art Seznam skladeb: 01. Afterwards (4:53) 02. The Boat of Millions of Years (3:30) 03. Whatever Would Robert Have Said? (7:00) 04. Lost (11:00) 05. Necromancer (3:30) 06. Refugees (6:00) 07. Darkness (7:40) 08. Killer (8:43) Total Time: (50:49) Producer: John Anthony Lacquer Cut: Ray "Rays" Staff Design [Sleeve Design]: Paul Whitehead Photography: Gordian Troeller |
|
|
 Judge, Hammill and Banton in 1968 (probably summer 1968)  Van der Graaf Generator at Hampstead Heath, 1968 (Left to right): Keith Ellis, Guy Evans, Hugh Banton, Judge Smith, Peter Hammill | |
 |
 Autumn of 1968 - Hammill, Smith, Banton, Evans & Ellis |
 Původní obal určený pro vydání ve Spojeném království je zobrazen níže. Nikdy to nespatřilo světlo světa. Tento obal je ve vlastnictví sběratele, o kterém se předpokládá, že za něj zaplatil asi 500 liber (bez LP).     Van der Graaf Generator eehearsing at Norton Canon in 1975  Van der Graaf Generator at The Bataclan, Paris, 18 March 1972  The classic Van der Graaf Generator line-up in its ’70s heyday Van der Graaf Generator playing frisbee in 1975  The band in Paris, France - May 1975  Van der Graaf Generator, 1975, with Peter Hammill, second right   Van der Graaf, 1977 - Graham Smith, Guy Evans, Peter Hammill, Nic Potter  Van der Graaf Generator, reunion 2005 (L to R): Peter Hammill, Guy Evans, Dave Jackson, Hugh Banton  Od pondělí 2. března 2020 strávili VdGG týden ve West Country zkouškou na nadcházející turné.  | |
|
|
Oficiální stránky:http://wheelband.net/ http://www.vandergraafgenerator.co.uk/index.htm#oldjump https://www.pressreader.com/uk/prog/20190607/281479277900010 https://www.judge-smith.com/wp/about/ |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 25.11.2023