|
|
Bývalý zpěvák, skladatel a co-producent uznávané australské kapely Unitopia oznámil vznik nového projektu
United Progressive Fraternity (Spojené progresivní bratrství) spolu s vydáním videa k písni s
názvem "The Water". Myšlenka na nový projekt se objevila někdy v červenci 2011, když pracoval na albu kapely Unitopia "Covered Mirror".
Mark Trueack a Stephen Layton začali rozvíjet hudební nápady a aranžmá pro koncepční album s názvem "Hope". Stephen dříve pracoval na
několika projektech s bývalým zpěvákem a skladatelem Yes Jonem Andersonem ("Survival and other Stories" a následně na Jonově klasice
"Olias z Sunhillow"). Při práci na tomto projektu si Stephen uvědomil, že tohle může být skutečná příležitost, kde by zazněly hlasy
Marka a Jona Andersona (ex-Yes) společně. Stephen kontaktoval Jona a zeptal se ho, zda-li by měl zájem spolupracovat na tomto projektu
a on souhlasil! Skladbou, která by tuto příležitost mohla otestovat v rámci vyhlídek budoucí spolupráce se stala skladba "The Water".
V průběhu druhé poloviny roku 2012 Mark a jeho partner z Unitopia Sean Timms začali pracovat na novém koncepčním albu s názvem "Turn Left". Nápad získali během Unitopia tour 2010, kde se kapela díky několika nesprávných odbočkám projela téměř po celé Evropě! Oba se shodli, že by to bylo skvělé koncepční album... "o rozhodování se a změnách směru apod." Takže od konce roku 2012 až do roku 2013 měl pár napsáno pár nadějných skladeb, které by mohly vytvořit další studiové album Unitopia. Nicméně v srpnu 2013 Sean změnil své priority vzhledem k jakékoli další nahrávce kapely Unitopia. Mnoho věcí přispělo k jeho rozhodnutí, ale nakonec plány pro album "Turn Left" v jeho současné podobě byly odloženy do šuplíku. Ale o veškeré hudbě, kterou nyní vytvořili, se oba dva se shodli, že by měli nadále používat písně a zaměřit se jednotlivě na nové projekty s různými hudebníky. Pro Marka to bylo opravdu vzrušující, protože jeho vize UPF k tomu perfektně sedla s ohledem na tyto písničky a přetvořit je do něčeho zcela odlišného od zvuku Unitopia. Mít dostatek materiálu na dvě alba bylo opravdu radostné a proto další logickou věcí, se kterou začal, bylo přepracování skladeb, které už Mark nazpíval. To se stalo nedlouho předtím, než Mark a Stephen napsali několik skvělých hudebních témat pro koncepční album, které se bude jmenovat "The Hope". Aranžmá pro tento projekt už jsou kompletní, ale vzhledem k závazkům s Unitopia, se Mark se rozhodl odložit toto album.  
Markova vize na základní hudební obsah hudby UPF je, že to nebude tak nepodobné tomu, co hrála skupina Unitopia, ale zvuk bude mnohem
ostřejší a méně závislý na klávesách. Ke spolupráci na výtvarné složce projektu byl opět přizván umělec Ed Unitsky, který spolupracoval
již s kapelou Unitopia, ale také s The Tangent, Guy Manningem a dalšími.
UPF v břenu 2014 oficiálně uvolnili video "The Water", které je převzato z jejich nadcházejícího alba. Na skladbě se podíleli ex-Yes
zpěvák Jon Anderson a zúčastnil se i bývalý kytarista Genesis Steve Hackett. Steve Unruh se také objeví jako speciální host, když na
albu hraje na housle a na flétnu. Dvě Markovy dcery Holly a Brittany se také objeví na albu, když několik skladeb podpoří zpěvem.
S několika producenty a skladateli v rámci jádra skupiny určitě přinesou posluchačům bohatou výbavu instrumentací a nálad! Na rozdíl od kapely Unitopia si UPF vždy pozvou speciální hosty při nahrávání alb. Tato politika "otevřených dveří" umožní Markovi používat producenty a hudebníky jako hudební inspiraci a zároveň umožní každému zůčastněnému muzikantovi šanci vložit svůj vlastní přínos k hudbě. Album s názvem "Fall In Love With The World" bude první UPF nahrávkou obsahující více než 60 minut hudby, která bude mít za úkol posluchače přesvědčit o kvalitách projektu. Album by mělo být oficiálně k dispozici do festivalu Summers End Festival ve Velké Británii, někdy v říjnu 2014. United Progressive Fraternity, mezinárodní prog kolektiv, v jehož čele stojí bývalý zpěvák Unitopia Mark Trueack a Steve Unruh, oznámili, že podepsali smlouvu s labelem GEP a vydají své nové album "Planetary Overload" v roce 2019. Nová nahrávka kapely vyjde ve dvou částech, "Planetary Overload: Loss" vyjde počátkem roku 2019. Jak název napovídá, za albem stojí silné poselství o životním prostředí. "Naše planeta není v mnoha směrech šťastná, naše klima se neustále mění, náboženská nesnášenlivost vede ke konfliktům, krveprolití a přímým válkám v již nestabilním sociálním systému," vysvětlil Trueack postálu Prog. "Pokud projekty, jako je ten náš, mohou přinést změnu a pokud můžeme zapojit naše přátele a další milovníky hudby, pak snad budeme mít lepší svět." Již avizované album projektu UPF s názvem "The Hope" bude dokončeno až jako druhá část ohlášené nahrávky a bude obsahovat mnoho speciálních hudebníků a producentů. Již realizovaná spolupráce na "The Water" s Jonem Andersonem se objeví znovu na albu "The Hope", ale ve zcela jiné verzi. Mezi některé hudebníky, se kterými Mark již konzultuje nahrávání a produkci "The Hope" patří Billy Sherwood, Tom Brislin, Guy Manning, Stephen Layton a Matt Williams. 
Kapela na svých stránkách oznámila vydání další desky "Planetary Overload, Part 1 - Loss",
která se objeví na pultech v únoru 2019. Jako již z názvu vyplývá, album bude mít pokračování "Planetary Overload, Part 2 - The Hope"
(koneečně víme důvod dosud nevydané nahrávky The Hope", bude součástí většího projektu), které se objeví koncem roku 2019 nebo počátkem
roku 2020. Nové album produkují Mark Truey Trueack a Steve Unruh. Nadcházející nahrávka podle tvůrců bude "nejkomunikovanějším albem,
které kdy dělali", je to ambiciózní záležitost, na kterém se pro Fraternity spojilo nahrávání dvou CD, které se zaměří hlouběji do
problematiky životního prostředí, světa, na problémy, které se již začínají projevovat na problematické planetě a očekáváme čelit
rostoucí závažnosti v blízké budoucnosti a okamžitě přijmout pozitivní opatření k zmírnění těchto účinků k zajištění přežití lidstva.
Mezi speciálními lze pak objevit hudebníky jako Jon Davison, Jerry Marotta, Nick Magnus, Steve Hackett, Hasse Fröberg, Clive Hodson, Brendon Darby, Marc Papeghin, Lisa Wetton, George Perdikis, Alex Grata, Matt Williams, David Hopgood, Valentine Halembakov, Phill Sokha, Marek Arnold, Daniel Mash, Charlie Cawood, Michel St-Pere, Hans Jörg Schmitz, Grace Bawden, Angus Keay, Guillermo Cides, Jesús Gancedo García, David Hopgood, Raf Azaria, Matt Goodluck, Christophe Lebled, Gordo Bennett, Ettore Salati, Mark Franco, Joe Toscano, Matthew Atherton, Cornel Wilczek, Brody Byrne, The Fraternity Symphony Orchestra nebo Colin Edwin. 
Dne 5. listopadu 2021 se objevila zpráva, že v roce 2022 vyjde nové album UPF! Konečně se tak snad dočkáme pokračování
"Planetary Overload, Part 2 - The Hope". Zároveň koncem listopadu 2021 byl zveřejněn nový singl
"Love Never Leaves Us". Nakonec se termín vydání alba nepotvrdil, ale významného pokroku bylo dosaženo ve vývoji textů, aranžmá,
ve výběru vokalistů a hudebníků přidělených pro každou skladbu.Nahrávky United Progressive Fraternity, nazvané "nejkomunikovanějšími alby, které kdy byly vyrobeny", jsou ambiciózním počinem, který sjednocuje Fraternity při natáčení dvou CD materiálu, který se ponoří hlouběji do problémů životního prostředí, kterým všichni společně čelíme jako sjednocený svět. Zaměřují se na problémy, se kterými se již začínáme setkávat na problémové planetě a které očekáváme a čelíme jejich rostoucí závažnosti v blízké budoucnosti, abychom přijali okamžitá pozitivní opatření ke zmírnění těchto účinků, aby bylo zajištěno přežití lidstva. Když se jako bonusové CD objevilo při albu "Planetary Overload, Part 1 - Loss" album "Romantechs: Reimagine", nikdo snad neočekával, že se jedná o více než jednorázový počin. Nyní stejní členové UPF, Mark Truey Trueack, Christophe Lebled a Steve Unruh, ohlásili druhý ppočin nazvaný "Romantechs II - The Secret Life of Light", který se objeví ještě v roce 2022. Druhé pokračování "Planetary Overload" bylo konečně ohlášeno na 15. červenec 2023 společně se zveřejněním všech skladeb. |
|
|
Členové:Mark (Truey) Trueack - Vocals [Unitopia - informace o něm tamtéž] David Hopgood - Drums, Vocals [Unitopia - informace o něm tamtéž] Matt Williams - Guitars, Vocals [Unitopia - informace o něm tamtéž] Tim Irrgang - Percussion [Unitopia - informace o něm tamtéž] Steve Unruh - Violin, Guitars, Flute, Vocals, Drumkit, Percussion, Mandolin Steve Gee - Bass, Vocals [Landmarq] Guy Manning - Keyboards, Guitars, Mandolins, Vocals [Manning, The Tangent] Ian Ritchie - Sax, Flutes, Vocals [Roger Waters, Steve Hillage a Robbie Neville] Dan Mash - Bass Guitar and Vocals Marek Arnold - Sax, Clarinet and Keyboards [Toxic Smile] Claire Vezina - Vocals, Piano, Synthesizer |
 (celým jménem Steven Lee Unruh) (Narozen 22. října ***) Violin, Guitars, Flute, Vocals, Drumkit, Percussion, Mandolin Působí/působil v kapelách: Resistor, The Samurai of Prog, Marco Bernard’s Decamerson I, II, III, Voices of Babylon, Deadwood Dyck, The Dayfly 4, Egeria Jazz Trio, The Jazz Mutants, Sign of Saturn Steve je hudebník, autor, producent a spoluproducent mnoha projektů. Od roku 1998 je ženatý s Angelou (Ena) Muhuri a je zaměstnán jako Sr. Electronic Engineer pro Hasbro Toy Group. Steve žije v Providence, RI, United States. Steve UNRUH vytváří jedny z nejhlubších a nejorganičtějších hudebních skladeb již téměř deset let. Jako sólista čerpá vlivy od progresivních kapel 70. let, jako jsou YES a JETHRO TULL, stejně jako je ovlivněn stylem folk a bluegrassovou scénou. Spojuje se do zemité, akustické tříčlenné kapely se vznášejícími se houslemi, veselou mandolínou, flétnou, občasnými klávesami a elektrickou kytarou a hlasem vznášejícím se někde mezi Jonem Andersonem a Ianem ANDERSONEM, Steve UNRUH zcela určitě zaujme fanoušky jakéhokoliv žánru, rock, folk, bluegrass i progresivní hudby, ale méně abrazivní než DREAM THEATER nebo SAVATAGE. Steve UNRUH vydal první slbum "Believe" v roce 1997 a otevřel dveře celému novému žánru. "Believe" je zatím nejekologičtější album Steva, téměř nesoucí pocit a dynamiku klasického alba. "Believe" je rozděleno do dvou částí, první se podobá deníkovým záznamům o vztahu ke skalám a druhá případnému řešení problémů a vzývání duchů. V roce 1998 vydal album "The Beginning Of A New Day", ve kterém všechny prvky představené na "Believe" byly zdokonaleny a zahrány ve špičkové formě. Vícevrstvé vokální harmonie, zemité rockové pocity, dobře načasované masivní orchestrace... V roce 2001 přišlo EP "Two Little Awakenings" nezbytně album mini-epiky (a jeden jakýsi-mini epos), na němž Steve předvedl složitou kytaru a orchestraci. Nástrojová a tematická souhra na tomto albu supluje většinu hlavních progresivních alb alba, a hloubka a krása, třebas houslí, udrží každého posluchače v transu. V roce 2002 vyšlo instrumentální album "Invisible Symphony" kombinující klasiku, jazz, folk, world music a rockový zvuk jako charakteristický Steveho zvuk. Rok 2004 přinesl odchod od normálu a album "Out Of The Ashes" stojí stranou od zbytku Stevova materiálu jako nejvíce vyostřené a přímé. Na "Out Of The Ashes" Steve dlouhodobě pozoruje válku s terorem/Irákem a zjistí, že hlavních vysvětlení toho, co se děje, je pramálo. Navzdory tématu se Stevovi doposud podařilo vytáhnout některé ze svých nejkrásnějších a nejzajímavějších melodií a písně přesahují situaci a zanechávají trvalé lekce. Pro fanoušky, kteří mají rádi prog hluboký, chytlavý a heavy (jako "2112" od Rush nebo "The Gates Of Delirium" od Yes), toto album osloví. V roce 2005 Steve vybral nejlepší prvky "The Beginning Of A New Day", to nejlepší z "Two Little Awakenings" a střípky z alba ery "Moonflower" od SANTANY, a vydal soulově objevnou nahrávku "Song To The Sky". Zatímco všechny Stevovy práce jsou zvukové vychutnávky, na "Song To The Sky" Steve ukazuje, že je jen člověkem jako my všichni a prochází stejnými věcmi jako ostatní, a vyjadřuje emoce tak krásně skrze hudbu, že člověk nemůže pomoci, ale pouze poslouchá. |
Steve Gee(narozen ***) Bass, Vocals [Landmarq] Steve začal svoji hudební kariéru již ve věku 10 let, kdy začal hrát na kytaru. V roce 1969 ve věku 15 let založil první seriózní kapelu Artemis, v níž začínal jako sólový a doprovodný kytarista a poté přešel na basovou kytaru. V letech 1973 až 1974 Artemis vystupovali v televizním programu "Music Alive" v ILEA-TV, kde byli m.j. představení také Franka Zappa, John Martyn a Kevin Coynea. GAMA Records, která je součástí Decca Records, viděla Artemis a chtěla s nimi podepsat smlouvu, neboť už měli Camel. GAMA uspořádala několik nahrávacích relací v Decca No. 1 Studio v Hampsteadu s podporou Camel. Podporovali také Capability Brown, Strider a absolvovali různá vystoupení na festivalech. Artemis skoro podepsali smlouvu s Decca Records, ale v té době se společnost rozhodla soustředit finance na hlavně na Camel. Následně se v roce 1975 Artemis rozpadli. V roce 1976 se Steve začal učit hrát na kontrabas, když dva roky studoval u soukromého učitele. Od roku 1978 pobýval v Paříži ve Francii, kde nahrával a hrál na basu pro amerického zpěváka a skladatele Irva Mowreyho na jeho albu z roku 1979 "Continental Drift", produkovaném Karlem Beerem a představujícím různé britské, americké a francouzské hudebníky včetně britské kapely Bachdenkel. V letech 1978-1979 stále v Paříži hrál na basu s francouzskou popovou hvězdou Danyelem Gerardem na různých významných místech, včetně Paris Olympia v listopadu 1978, s jeho vlastním 21-členným orchestrem, který režíroval francouzský skladatel a aranžér Yvan Julien. Finále tohoto koncertu zahrnovalo na jevišti cirkusovou skupinu s artisty na visutém laně, akrobaty atd. Tento koncert byl natočen a zaznamenán pro zamýšlené vydání jako dvojité živé LP. Pracoval také na příležitostných nahrávkách s dalšími francouzskými umělci. V roce 1979 se zůčastnil Festivalu hudebního průmyslu MIDEM na jihu Francie, v Cannes a nedaleké Grasse, na podporu alba Irv Mowreye, "Continental Drift". Mezi čas strávený ve Francii patřilo také krátké období pouličního hraní s Irvem Mowreym a dalšími hraním na akustickou basovou kytaru v pařížském metru. 
V roce 1983 již pomáhal formovat oceňovanou britskou country skupinu Firewater (1983-1989) se skotským zpěvákem a kytaristou
Jimmy Nicholem a bubeníkem Billym Redifem. Hodně cestovali po Velké Británii a podepsali smlouvu s Magnum Records, která v roce
1986 vydala na svém labelu Sundown dobře hodnocené debutové album "Brand New Vintage". Album bylo kombinací coverů a originálního
materiálu, včetně skladby "Lonely Road Café". Během této doby Firewater obdržel různá ocenění od mnoha country hudebních klubů
ve Velké Británii za nejlepší kapelu roku (Band of the Year). Kromě basové kytary a zpěvu Steve také dva roky hrál ve Firewater
na rytmickou a sólovou kytaru.Firewater v roce 1987 podporovali a byl také doprovodnou kapelou pro americkou country zpěvačku a skladatelku Becky Hobbs na jejím turné po Velké Británii, které bylo mimořádně dobře přijato a vystoupení proběhla v Londýně, Manchesteru, Bristolu a jinde. Od roku 1989 se podílí na aktivitách kapely Landmarq. V roce 1995 spolu s Tracy, Uwem a Davem z Landmarq a Martinem Orfordem (ex-IQ) hrál na basu pro zpěváka a basistu Johna Wettona (ex-Asia, King Crimson, UK, Roxy Music atd.) na konci jeho The Chasing Dragon světového turné. V roce 2000 byl přizván původním zakládajícím členem The Honeycombs, Martinem Murrayem, aby mu pomohl zformovat novou sestavu kapely z 60. let (např. skladba "Have I The Right"). Pro písničkářku a skladatelku Jeanette Murphy nahrával v roce 2002 ve studiu basové party pro její album "Sugar And Spice". Rok 2003 Steve naplnil psaním a hraním s kapelou Landmarq, které vyvrcholily dvěma koncerty v Holandsku. Začátkem roku 2004 hrál na basu pro původního kytaristu Yes Pete Bankse v několika nahrávacích relacích, které vedly k oživení jeho předchozí kapely The Syn. V roce 2005 byl pozván spolu s Daveem a Tracy na příspěvek pro "All Around The World", oficiální singl ProgAID, který byl vydán v březnu 2005 a jehož výtěžek byl věnovám na pomoc obětem strašného zemětřesení a katastrofy tsunami, které tragicky zasáhly Jihovýchodní Asie dne 26. prosince 2004. CD se nahrávalo v Cardiffu 29. a 30. ledna 2005 a uvedlo se na něm mnoho hostujících hudebníků ze světa prog rocku. 
Dalším projektem v letech 2005-2006 byl Audiovert, tříčlenná instrumentální kapela, která píše originální materiál zkomponovaný
Paulem Greensteinem v jazz-fusion stylu, který tvořili Paul Greenstein (kytara, kytarový syntezátor, smyčky), David Bouet (bicí
a perkuse) a Steve na různé druhy basy. V roce 2008 Steva kontaktoval bývalý spoluhráč Tony Lowe, který jej pozval hrát na basu
ve skupině ESP pro vůbec první živé vystoupení k jeho albu "All Of The Above", což je koncepční album a živé akce s ekologickým
a duchovním podtextem. Album bylo napsáno společně se zpěvačkou a skladatelkou Alison Fleming.V poslední době kromě psaní a vystupování s Landmarq hraje také s jednou nebo dvěma dalšími kapelami, m.j. také v projektu United Progressive Fraternity, příležitostně pracuje jako studiový hudebník nebo soukromě vyučuje hru na basovou kytaru a kytaru. |
Guy Manning(narozen 20. ledna 1957, Leeds, Yorkshire, Anglie) Keyboards, Guitars, Mandolins, Vocals [Manning, The Tangent] Je anglický multi-instrumentalista a zpěvák, nejznámější z jeho sólových desek a členství v progresivních rockových kapelách Parallel Or 90 Degrees, The Tangent ad hjeho vlastní Manning. Manning byl zakládajícím členem dvou v Leeds založených kapel v roce 1980, Let's Eat! a Bailey's Return. V roce 1987 byl také vyzván, aby se ujal kláves v art-rockové kapele Through The Looking Glass. Tato skupina se rozešla o rok později a více populárnšjší její odnož KingGlass, která se poté objevila, pokračovala ještě další rok. Manning a místní klávesista a zpěvák Andy Tillison brzy zformovali bez stálé smlouvy kapelu s názvem Gold Frankincense & Disk Drive. Součástí konečné sestavy této kapely byli David Albone na bicí a hostující varhaník z Van der Graaf Generator Hugh Banton. Jedna skladba této sestavy "Gap In The Night" byla později zařazena do repertoáru Parallel or 90 Degrees jako "The Corner of My Room" ještě předtím, než byla přepracována pro druhé album kapely The Tangent. Tillison a Manning také natočili album "No More Travelling Chess" v této době, která se obsahovala cover skladby z materiálu Petera Hammilla s několika originálními kousky. Toto album byla poprvé vydána jako zásilková kazeta, rozšířená a remasterovaná verze byla nakonec vydána labelem Cyclops Records v roce 2001 pod názvem kapely Parallel or 90 Degrees, kterou Tillison a Manning vytvořili spolu se Samem Bainem na klávesy. 
Manning pak vydával svá vlastní alba, pět na labelu Cyclops a další tři pro americký label ProgRock Records. S další změnou labelu
vyšla v roce 2007 deska "Songs From The Bilston House" a v roce 2009 pak deska "Number Ten", která vyšla u Festival Music (F2), což
je vydavatelství se sídlem ve Velké Británii. Tillison hostoval na několika z těchto alb, zatímco dalšími speciálními hosty byli Martin
Orford (IQ), Ian "Walter" Fairbairn (Hedgehog Pie & Jack the Lad), Stephen Dundon (Molly Bloom), Leon Camfield (Tinyfish), Marek
Arnold (Toxic Smile & Seven Steps to the Green Door), Chloe Herington (Knifeworld), John Young (Lifesigns, John Young Band, Asia,
Scorpions, Bonnie Tyler a další), Phideaux a Angela Gordon (Mostly Autumn).Nahrávky u ProgRock Records byly přebaly alb vytvořeny pozoruhodným grafickým umělcem Ed Unitskym. Manning a Tillison se také spojili do fiktivní italské kapely La Voce Del Vento, aby poskytli dvě delší skladby pro albový projekt Colossus (The Spaghetti Epics #1 a #2). Manning také poskytl nevydanou skladbu pro KINECTIONS, USA ProgDay, album na podporu festivalu. V dubnu 2008 se objevily zprávy na webových stránkách Classic Rock Society o tom, že Manning vytvořil novou kapelu, v níž působili Kevin Currie, Kris Hudson-Lee, Julie King, Danny Rhodos a Phil Wilkes. Kapela (bez Julie King) debutovala na Classic Rock Society's Tribute v Rob Leighton v červnu 2008. Bubeník Danny Rhodes ale poté brzy odešel a nahradil jej bývalý kolega Davidem Albone v roce 2009. Kapela Manning se představili na prestižním Rites Of Spring Festival v Gettysburg, PA dne 1. května 2010, na němž odehráli materiál z jejich alba "Charlestown", které pak vyšlo v říjnu 2010.  Dne 31. března 2014 se pak Manning objevil v sestavě skupiny United Progressive Fraternity pod vedením Marka "Truey" Trueacka a tří dalších bývalých členů Unitopia. |
 (Narozen 1954, Glasgow, Skotsko) Sax, Flutes, Vocals Ian Ritchie má za sebou dlouhou a pestrou hudební kariéru, která nejeví žádné známky v polevován. Je členem kapely vlivné liverpoolské art rockové skupiny Deaf School, dále The Roger Waters Band, The Ecstatic Dance Collective Urubu, Tina T Soul a R'n'B Revue, Ian Ritchie's SOHO project, Ian Ritchie Allstars a Harry Waters Band. Ke své první kapele se přidal jako saxofonista ještě během studií na univerzitě v Liverpoolu, kde studoval chemii. Tam našel v roce 1971 ¨ podobně smýšlející hudebníky se zájmem o stejný druh hudby. Jeho první kapela Dragon hrála repertoár převzatý od Milese z období "Bitches Brew", Mahavishnu Orchestra, Weather Report a Cannonball s Joe Zawinulem, stejně jako originální melodie. Dragon vystupovali v barech, na studentských večírcích a v klubech v Liverpoolu a Manchesteru. Rozlučkový koncert odehráli v londýnském klubu 100 na podporu velkého Dudu Pukwana. V posledním roku jeho studia Ian potkal skupinu ulítlých studentů umění (včetně Clive Langera, pozdějšího producenta kapel Madness a Dexy's Midnight Runners), který jej přesvědčil, aby se připojil k jejich kapele Deaf School, v níž působili producent Clive Langer (Madness) jako kytarista a Ian Broudie (Lightning seeds) jako bedňák. To se změnilo běh Ianova života, který byl směřován ke kariéře pracovat v chemické laboratoři a hrát hudbu jako koníček. Kapela cestovala hodně po Velké Británii, Evropě a USA, nahrála také tři alba a řadu singlů. Po počátečním slibném rozjezdu ale Punk Rock rozmetal i ambice spíše divadelních Deaf School, který utlumili svoji činnost v roce 1978. Během pauzy Deaf School se Ian přestěhoval do Londýna, kde byl aktivní jako studiový hudebník, hrál na saxofon na deskách Wham!, Davida Sylviana, The Beach Boys, Robbie Nevila, Dee C. Lee, Ash a Aswad mezi mnoha dalšími. K těm nejvýznamnějším patří "Watching You, Watching Me" od Davida Granta, "The Beach Boys" od The Beach Boys, "Babylon The Bandit" od Steela Pulse, "See The Day" od Dee C. Lee, "Club Tropicana" od Wham, "C’est La Vie" od Robbie Nevila a "Brilliant Trees" od Davida Sylviana. 
Později založil vlastní elektronické "New Romantic" duo s Miro Miroe, které jej přivedlo ke spolupráci ve studiu jako aranžér a programátor
s producenty jako Steve Levine, Zeus Held, Godley a Creme, Colin Thurston a Tim Palmer. Miro Miroe vydali desku "Nights Of Arabia" pod produkcí
Colina Thurstona v roce 1982. Mezi jeho produkční počiny patří v letech 1984 až 1992 "Radio KAOS" od Rogera Waterse, "Strange Angels" od Laurie
Anderson, "Sinful" od Pete Wylie, "Swimmer" od Big Dish a "Wolf" od Hugh Cornwella.V letech 2006 - 2007 Ritchie koncertoval jako saxofonista s Rogerem Watersem jako součást doprovodné kapely při turné Dark Side of the Moon Live tour. Více než 10 představení v roce 2008 bylo vyprodáno. Jeho vlastní skupina Ian Ritchie's SOHO Project je aktivní na londýnské jazzové scéně, stejně jako na evropských festivalech. Vydali svoji druhou desku "South Of Houston". Kapela Deaf School se zreformovala a absolvovala v Londýně řadu koncertů v klubu 100 a The Garage s triumfálním týdenním hostování v Everyman Theatre v Liverpoolu. ve svých volnějších dnech Ian vystupuje s úžasnou kabaretní divou Holly Penfield a a se "Zoobes" od Charlie Spencera. Ian hrál také v naší republice, a to konkrétně 13. 5. 2014 ve 20:00 v Klubu Parník v Ostravě, kde představil svůj SOHO PROJECT ve složení Ian Ritchie – saxophone, Tomáš Jochmann – piano, Jan Greifoner – kontrabas, Oliver Lipenský - drums. Fenomenální britský saxofonista, kterého mohli diváci vidět a slyšet například při tour Dark Side of the Moon zakladatele Pink Floyd, Rogera Waterse, na nahrávkách the Beach Boys, Wham! či The Boomtown Rats s legendárním Bobem Geldofem. Webside: http://ian-ritchie.com/ |
Daniel Mash(Narozen 9. řervence 1988, Bognor Regis, UK) Bass Guitar and Vocals [The Tangent, Maschine] Danovi se toho podařilo dosáhnout hodně ve velmi krátkém časovém období. Jeho hudební paleta je vytříbena z jeho lásky k různorodým stylům, zřejmých od vlivů velkých basových hráčů jako Wooten, King, Pastorius a Jamerson. Má značnou technickou zdatnost a obrovský cit pro své hraní, má dobrý sluch pro melodii a může trávit hodiny zaujetím pro umělce, kteří jsou obvykle zařazováni jinam než k Prog rocku, jako je Wind & Fire nebo raný Michael Jackson. Jeho koketování s funky se stalo pro The Tangent charakteristickým znakem, a stávající hudebníci v The Tangent brzy pochopili, že tento styl hraní je vlastně velmi vhodný způsob, jakým přistupovat k progresivnímu rocku, podobně jako hraní Chris Squire z legendárních Yes, které je ať už záměrně nebo ne, "velmi funky", jak říká Dan. Dan se setkal Luke Machinem (The Tangent, Maschine) při BIMM v Brightonu, kde Dan studoval pod dohledem Franc O'Shea a spolupracovali na mnoha projektech. V době, kdy se uvolnila pozice bassisty v The Tangent, nepřipadal ani nikdo jiný v úvahu. Dan byl ten správný člověk! "Snažím se zachytit melodickou kvalitu hráčů, jako je Jaco a McCartney a kombinovat je s rytmem basistů jako Wooten a Jamerson" říká. "Pokud se nalezne rovnováha mezi rytmem a melodií basové linky, že bude nejen sedět dobře, ale doplní a podpoří harmonii dané skladby." |
Marek ArnoldSax, Clarinet and Keyboards (narozen 7. listopadu 1974, Meerane, Sachsen, Germany) Saxophone, Clarinet and Keyboards Marek Arnold je německý saxofonista, klávesista, klarinetista, skladatel, hudební pedagog a producent. Působil v kapelách: Toxic Smile (Prog Metal, keys, sax), SEVEN STEPS TO THE GREEN DOOR (Progressive crossover, keys, sax), Flaming Row (Progressive Metal, keys, sax), United Progressive Fraternity (Progressive Rock, sax, clarinet, keys), CYRIL (Progr. Melodic rock, keys, sax), MANNING (Melodic (prog, songwriter rock) a Bluance (Swing / Latin, sax). Marek Arnold vyrůstal v Meerane v Sasku a pro hudební kariéru se rozhodl již v útlém věku 4 let. První hodiny hry na zobcovou flétnu dostal v pěti letech a v osmi letech se naučil hrát na klarinet v hudební škole Glauchau u Alberta Jägera. Stal se členem Meerane Youth Wind Orchestra, ve kterém hrál do 15 let. V 15 letech se také naučil na saxofon, hrál v salonním orchestru Wolfganga Pragera a v roce 1992 založil spolu s Udo Rupkalwisem a Steffenem Würkerem svou první kapelu "Die Herren - das Perfekte Chaos", hudební grotesku, se kterou odehrál svá první veřejná vystoupení, např. před Reichstagem zabaleným Christem v roce 1995. Skutečný obrat u něj nastal při objevení syntezátorů, staré dobré Atari a sekvencery, kdy za dlouhých nocí vznikaly písně, z nichž některé našly cestu do jeho prvních nahrávek. Tehdy napsal své první skladby elektronické hudby. V letech 1992 a 1995 byly vydány prezentační filmy okresu Chemnitzer Land s jeho hudbou. Po ukončení studia populární hudby a výuky saxofonu, hrál v několika kapelách hrajících jazz, hip hop, pop, progresivní rock/metal a vyučuje i hru na saxofon a klávesové nástroje na evropských gymnáziích. Arnold je aktivní v kapelách a projektech jako skladatel a producent, zejména na progresivní a artrockové scéně, a jako studiový a hostující hudebník v těchto žánrech. Kromě toho je na cestách hlavně živě se svou pohodovou kapelou Passage a společně se současným zpěvákem SCM Manuelem Schmidem. V roce 1994 začal Marek Arnold studovat populární hudbu, saxofon (u Konrada Körnera) a hudební výchovu na Hudební a divadelní univerzitě v Lipsku, kterou v roce 1999 úspěšně dokončil. Od roku 1997 hrál Marek Arnold v různých kapelách od jazzu (včetně Passage, Swing Kon.action), hip-hopu (Sooshee), rocku (Masslos) až po metal (Grain of Sand, Testimony). Se svou první vlastní kapelou Toxic Smile měl v roce 2001 velkou smlouvu s BMG Music Publishing, album "M.A.D." se vyšplhalo vysoko v jihokorejských albových žebříčcích, spojený s turné a radiovým vysíláním v Asii. Skupina vydala devět CD, EP a DVD, než se v květnu 2018 rozpadla. 
Spolu s Ulfem Reinhardtem (bicí) a Heiko Rehmem (baskytara) založil v roce 2004 progresivní crossoverovou kapelu "Seven Steps
to the Green Door". Debutové album "The Puzzle" vyšlo v srpnu 2006 a vyhrálo německou cenu za rock a pop ve dvou kategoriích
(experimentální/progresivní). Do roku 2019 kapela vydala další čtyři alba.V letech 2010 až 2012 byl členem východoněmecké artrockové kapely Stern Combo Meissen spolu se svými spoluhráči z kapely Toxic Smile Larrym B. a Robertem Brennerem. Po 24 letech vydali Stern Combo Meissen v roce 2011 studiové album s názvem "Lebensuhr", na které přispěl třemi skladbami. V červenci 2012 všichni tři hudebníci kapelu opustili kvůli vnitřním nesrovnalostem. Arnold je také aktivní v progresivní rockové kapele Cyril, která byla založena v roce 2012 a do roku 2022 vydá čtyři koncepční alba. Svůj talent přidal i do progmetalové kapely "Flaming Row". Arnold od roku 2007 provozuje vlastní nahrávací studio, které vede vedle studia na Freie Jugendkunstschule Waldenburg, kde od roku 2004 vyučuje. Hostuje v různých kapelách a produkcích, vydává vlastní produkce pod studiovým názvem "B'side-music" a produkuje pro externí hudebníky. Arnold od roku 2012 pracuje naživo i ve studiu s novým zpěvákem Stern Combo Meissen Manuelem Schmidem. Podílí se na svých sólových albech a píše další tituly pro Stern Combo Meissen. V lednu 2019 vyšlo první společné album Zeiten, v roce 2020 album Stern Meissen "Freiheit ist...", na kterém se Marek Arnold podílel na psaní a produkci šesti skladeb. Dne 30. září 2022 vyšlo druhé společné album "ZIELE". V roce 2018 začaly práce na "Project Artrock" ve spolupráci s organizátorem Artrockfestivalu Reichenbach Uwe Treitingerem. Poté, co Marek Arnold poprvé realizoval „festivalovou hymnu“ s názvem "Stay" s mnoha mezinárodními hosty, vyšel v roce 2021 singl "Come Away With Me" se zpěvačkou Zeynah a kupř. hudebníci Adam Holzmann, Laurence Cottle, Craig Blundell a Jane Getter. Arnold je aktivní na mezinárodní scéně progresivního rocku, je zastoupen na společném CD se Stevem Hackettem a Jonem Andersonem a jako hostující hudebník na albech (např. Subsignal, Argos, The Samurai of Prog, Guy Manning, Karibow a další) a absolvoval turné s jeho kapely a australské a britské hudebníky po celé Evropě. Marek samozřejmě také významně přispěl k řadě pozdějších vystoupení projektu Manning, kde je jeho výkon získal hodně chvály v recenzích! Marek také vyučuje různé nástroje na umělecké škole pro mládež, vede kurzy nahrávacího studia a koučuje kapelu. |
Claire Vezina(narozena ***, Québec, Canada) Vocals, Piano, Synthesizer Kanadská zpěvačka a hudebnice Claire Vezina, pocházející z Quebec City, je zkušená pianistka a zpěvačka. Původně se učila hrát na piáno v raném věku a studovala na School of Music na Université Laval. Už na počátku své kariéry působila jako zpěvačka v různých kapelách v okolí Quebecu a New Brunswicku, kde v letech 1984 až 1993 hráli po klubech s vybranými skladbami z oblasti rocku, blues a soulu. Mimo jiné byla také klávesistkou skupiny Rock'n'Soul Band, která se účastnila Blues Rock Jazz Festival v Montréalu. Je semifinalistkou v kategorii skladatel a umělec na Mezinárodním festivalu Granby Song v roce 1989 a vyhrála písňovou soutěž CHOI-FM Québec rozhlasové stanice "Quebec en chansons", zúčastnila se také Mezinárodního letního festivalu v Quebeku. Získala druhé místo v soutěži "Pouvoir de la chanson Diffusion-Power" v následujícím roce (1990). Počátkem roku 1990 Claire založila skupinu Rock'n'Soul Band, se kterou hrála klasické skladby ze soulového, bluesového a rockového repertoáru ve francouzštině a angličtině, a mohla také realizovat své vlastní skladby na turné po Quebecu a Franci. V letech 1990 a 1993 opět vystoupila na Festival d'été de Québec a na Jazz Festival Montréal. V roce 1993 byla Claire Vezina oceněna nominací "Fondation des Musiques du Monde" za zásluhy v umění a kultuře v Quebecu (Prix d'Excellence des arts et de la culture). V roce 1993 podepsala nahrávací smlouvu se Sony Music, u níž pak vydala své debutové album "Claire Vezina", nahrané ve studiu Asylum v St-Lazare, a obsahuje 10 skladeb od Claire, texty a hudbu. Úzce na něm spolupracovala s kytaristou Aldo Nova. Objevila se na něm i píseň společně napsaná s Aldo Novou a Jon Bon Jovim. V roce 1993 při propagaci desky vystoupila i na Quebeckém letním festivalu. V roce 1994 byla nominována na Gala de l'ADISQ v kategoriích "Rockové album roku" a "Objev roku". Vyjela také na koncerty pro kanadské ozbrojené síly na mírové misi (Kigali, Rwanda). 
O tři roky později, v roce 1996, se vrátila s její druhou deskou "Demi-tour", která spatřilo světlo světa ve studiu Momentum
v Quebecu a tentokrát vyšla na vlastním labelu. Přineslo skladby od Claire, tentokrát ve spolupráci s Cyrilem Chédotem, Donaldem
Charlesem, Réjeanem Julienem a Richardem Soucym. Během následujícího turné koncertovala ve Francofolies de Montréal, v Quebecu
a ve Francii (St-Malo, Le Havre). V letech 1997-1998 získala Cena "Foundation of World Music" na galavečeru Excellence Awards
za umění a kulturu v Quebecu. Poté v letech 2000-2001 vystupovala s "Claire Vezina Trio" v Quebecu. Se stejným seskupením se
vydala v roce 2002 i na turné po Francii.Pak se Claire odmlčela se svoji kariérou a vrátila se až v září 2003 s deskou "Alambic" vydanou u kanadského labelu Artic Records. Album se vydalo do trošku odlišnějších hudebních oblastí, když koketovalo i se stylem směřujícím k progresivnímu rocku, podobně jako Tori Amos a Kate Bush, což umožnilo, aby si jí všiml label Unicorn Digital. Ve stejném stylu pokračovala i na své čtvrté a zatím poslední desce "Cyber Neptune", která vyšla u kanadského labelu Unicorn Digital v roce 2008. Přineslo jí to také vystoupení na progresivním rockovém festivalu Terra Incognita v letech 2010, 2011 a 2012. Claire Vezina pokračuje ve své práci v prog hnutí tím, že propůjčila svůj hlas skladbě "Poussiere de lumiere" na třetím sólovém albu progresivního hudebního umělce Stéphana Desbiense "Big Face13". Podílí se také na zpěvu a klavíru na pátém albu Američanky Lisy LaRue "World class14". V poslední době se také zapojila do australského projektu United Progressive Fraternity. |
|
|
|
Studiové desky: 2023 Planetary Overload, Part 2 - The Hope 2019 Planetary Overload, Part 1 - Loss 2014 Fall In Love With The World |
|
Skupina: Mark Trueack - Vocals Steve Unruh - Vocals, Guitars, Sitar Guitar, Bass, Bass Pedals, Thumb Piano, Violin, Flute, Wind Chimes, Tambourine, Percussion, Narration, Harmony Vocals Hosté: Christophe Lebled - Keyboards, Synth Bass, Programmed Percussion, Sequences, Soundscapes, Programming Gordo Bennett - Keyboards, Piano, Orchestral Programming, Soundscapes, Guitars Alex Grata - Keyboards Ben Craven - Keyboards, Lead & Rhythm Guitars Nick Magnus - Piano, Mad Scientist Brass Section Rachel Flowers - Piano, Fretless Bass, Vocals, Multi-layered Harmony Vocals Sam Greenwood - Grand Piano Dale Nougher - keyboards, loops, samples Ryo Okumoto - Hammond organ, Minimoog Sean Timms - Piano, Loops Rachel Flowers - Piano Jean Pierre Louveton - Rhythm Guitars, Bass, Keyboards Michel St-Pere - Guitars John Greenwood - Guitars, Nylon-string Guitar Peter Lazar - Guitars, Keyboards, Bass, Loops, Soundscapes Tony Riveryman (aka Toni Jokinen) - guitar, keyboards Jamison Smeltz - Alto, Tenor & Baritone Saxophones Clive Hodson - Horns, Alto & Tenor Saxophones, Trombone Steve Hackett - Fernandez Sustainer Guitar Matt Williams - Guitars, Slide Guitar Don Schiff - Bass, Stickbass, Upright Bass, Cello, Keyboard Strings Charlie Cawood - Sitar, Glockenspiel, Harp, Electric Guitars, Zither, Daruan, Tremolo Bass, Liuqin, Nylon-string Guitar Colin Edwin - Fretless Bass, EBow Bass Jonas Reingold - Bass Hasse Froberg - Lead & Harmony Vocals Lisa Wetton - Drums & Percussion Tommy Murray - Drums Hans Jorg Schmitz - Drums Chus Gancedo - Drums Daniele Giovannoni - Drums Brendon Darby - Horns, Trumpet, Flugal Horn, Flugal & Harmon Mute Solos Jerry Marotta - Drums, Taos Drum, Spring Shaker, Weasel, Cymbal Fx, Rain Stick, Congas, Surdo Ian Ritchie - Saxophone Rod Ennis - French Horn Jeramy Stanton Essary - Harmony Vocals Claire Vezina - Vocals Michelle Young - Harmony Vocals Elisa Montaldo - Harmony Vocals |
Planetary Overload, Part 2 - The HopeVyšlo 15. července 2023, Progrock.com Essentials Seznam skladeb: 01. Hope Is Drums of Hope (7:44) 02. Love Never Leaves Us (7:43) 03. Soundscaped Quote Gerd Leonhard (0:48) 04. The Answer (5:31) 05. Being of Equal (20:49) 06. Islands (5:11) 07. Transition (Tuning In) (0:26) 08. Chants of Hope (2:24) 09. Homosapien (6:20) 10. Quote Sir David Attenborough (0:43) 11. Who We Really Are (3:54) 12. We Only Get One Chance (10:03) 13. Transition (Suspense) (0:13) 14. Faultline (6:38) 15. Learning (4:35) 16. Stabilization (8:03) 17. The Bees in Us (6:40) 18. Quote Chief Oren Lyons (1:01) 19. The Changes We Make (5:00) 20. Return to Earth (5:15) 21. Hymn of Hope (6:52) 22. Reprise (4:23) Total Time: (120:16) Produced: Mark Truey Trueack and Steve Unruh Arrangement: Christophe Lebled Artwork Logo: Ed Unitsky Digital Artwork and Video: Michael Camlo |
 Skupina: Mark (Truey) Trueack - Vocals [Unitopia] Cornel Wilczek - Guitars, Keys, Programing, Orchestration Christophe Lebled - Keyboards Daniel Mash - Bass [The Tangent, Maschine] Joe Toscano - Drums, Vocals Matthew Atherton - Keyboards, Acoustic Guitar, Vocals Steve Unruh - Violin and Flute [Resistor] Marek Arnold - Sax [Stern Combo Meissen, Toxic Smile, Seven steps to the green door, Cyril] Mark Franco - Bass, Vocals Hosté: Michel St-Pere - Guitar [Mystery, Huis] Claire Vezina - Vocals Jon Davison - Background Vocals, Chorus [Glass Hammer, Yes] Nick Magnus - Keyboards [Steve Hackett] Michelle Young - Vocals [Glass Hammer] Hasse Fröberg - Vocals [ex-The Flower Kings] Jerry Marotta - Drums Steve Hackett - Acoustic Guitars [ex-Genesis] Colin Edwin - Bass [Porcupine Tree, O.R.k.] David Hopgood - Drums (07), Vocals [Unitopia] Lisa Wetton - Drums, Background Vocals, Choir Matt Williams - Electric and Acoustic Guitars, Backing Vocals (07) [ex-Unitopia] ...and others |
Planetary Overload, Part 1 - Loss 2CD, vyšlo 19. března 2019, Giant Electric Pea, GEP CD1061 Seznam skladeb: CD 1 (Planetary Overload, Part 1: Loss) Phase I: Dawning On Us 01. Loss (Anthem) (2:25) 02. What Happens Now? (4:04) 03. Cruel Times (8:05) 04. What Are We Doing To Ourselves? (3:19) Phase II: Destraction And Destruction 05. Stop-Time (6:56) 06. One More (2:37) 07. Mercenaries (6:48) 08. What If? (1:44) 09. Forgive Me, My Son (7:46) Phase III: Growing 10. Dying To Be Reborn (5:19) 11. Seeds For Life (19:33) 12. Loss to Lost (5:15) Total Time: (74:57) CD 2 (Romantechs: Reimagine) (Bonus Album) 01. Fall In Love With The World (6:11) 02. This Time (5:08) 03. Loss To Lost (4:17) 04. Seeds For Life (8:27) 05. Rebirth (2:11) 06. One More (1:46) 07. Cruel Times (3:59) 08. Forgiveness (1:39) 09. The Great Reward (5:33) Total Time: (39:11) Produced: Mark Trueack and Steve Untuth Artwork: Ed Unitsky |
|
Doplňkové album s názvem U.P.F. představuje "Romantechs: Reimagine", který podle Trueacka vypadá jako
Vangelisova návštěva v Unitopii. Je čas představit trio, které tvoří Romantechs. Díky Graceinu jedinečnému
hlasu si zpěvák/skladatel Mark Trueack splnil sen o své kariéře v hudebním průmyslu. Od poloviny 80. let do
začátku 90. let Trueack pracoval na druhé straně byznysu a získával cenné znalosti jako šéf nahrávacího
vydavatelství EMI Music, než založil Unitopia, australskou skupinu. Připomenout se musí i druhý účastník,
Francouz Christophe Lebleda, který s Jonem Andersonem několikrát spolupracoval a poskytl základní nástroje
slavnému koncepčnímu albu lídra Yes, "Survival and Other Stories". Christophe se začal učit hrát na klasický
klavír a poté na různé klávesy, když se otevřel progresivnímu rocku. Chris vzdává hold Vangelisovi na albu
"Tribute To Vangelis" (2011), přičemž ve skladbách Vangelise zachovává stejnou melodii a stejné složité
struktury harmonie, zvuk a atmosféra jsou jeho vlastní, což z něj dělá mistrovskou rekreaci k dokončení
půvabnou zvukovou kulisu skladatele. Pokud jde o Steva Unruha, produkoval hlubokou, organickou a realistickou
hudbu ve spolupráci s projekty jako Resistor, The Samurai of Prog, Mark Bernard Decameron I, II, III, Babylon
Voices a zároveň měl vlastní skupinový prog/folk, Unruh... Toto druhé CD je kompilací progresivních písní
výjimečné kvality, které kromě fanoušků Unitopia a United Progressive Family přijdou i ti ostatní, aby si
tento dort užili takový, jaký je, monstrum návykových melodií! | |
|
Skupina: Mark (truey) Trueack - Vocals [Unitopia] David Hopgood - Drums, Vocals [Unitopia] Guy Manning - Keyboards, Guitars, Mandolins, Vocals [Manning, The Tangent] Matt Williams - Guitars, Vocals [Unitopia] Tim Irrgang - Percussion [Unitopia] Hosté: Jon Anderson - Vocals (04) Steve Unruh - Violin and Flute Steve Hackett - Guitars Claire Vezina - Vocals Guillermo Cides - Stick Bass (04) Jonathan Barrett - Bass and Backing Vocals Ian Ritchie - Wind Instruments Laurie Larson, Brittany and Holly Trueack |
Fall In Love With The World Vyšlo 24. listopadu 2014, InsideOut Records, IOMLP 409, 0506951 Seznam skladeb: 01. We Only Get One World (Overture) (4:01) 02. Choices (8:32) 03. Intersection (8:58) 04. The Water (5:21) (feat. Jon Anderson & Matt Williams) 05. Don't Look Back - Turn Left (song for Paul) (5:36) 06. Travelling Man (The Story of ESHU) (21:41) 07. Fall In Love With The World (4:35) 08. Religion Of War (3:49) Bonus Track: 09. The Water (5:47) (alternative mix with Steve Layton, Matt Williams Guilermo Cides) Total Time: (68:20) Producers: Matt Williams, Mark Trueack, David Hopgood and Sean Timms Additional arrangements: Guy Manning, Matt Coxhead* and Ian Ritchie |
|
|
    |
|
|
Oficiální stránky:Website: http://unitedprogressivefraternity.com/site/ Facebook: https://www.facebook.com/UPFrat http://www.guymanning.com/ |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Poslední aktualizace: 7.7.2023