Michael John Cleote Crawford Rutherford
(narodil 2. října 1950 v Surrey, Anglie) Manželka Angie, svatba byla 13. listopadu 1976,
děti Kate (* 1977), Tom (* 1980), Harry (* 1986)
Rodina sportuje např. v polu a drezúra nebo horská kola.
Otec William sloužil v Královském námořnictvu, sestra Nicolette byla o čtyři roky starší, Otec byl, ale "jak říká", docela
vzdálená postava. On a moje matka, Annette, byli docela staří rodiče a nyní již zemřeli.
|
Když mu bylo sedm let, byl poslán do internátní školy, kde se nejprve vyvinul zájem na kytaru. Mikeův brzký zájem o kytaru
byl do velké míry podporován jeho starší sestrou Nicolette, se kterou často poslouchal populární hudbu, a to včetně Elvise
Presleyho. Jeho rodiče podporovali jeho nově nalezenou vášeň a koupili mu 6-strunnou nylonovou kytaru. To ale nebylo dlouho
předtím, než si Mike koupil svou první elektrickou kytaru a založil jeho první dětskou kapelu Chesters se dvěma svými
spolužáky.
Tohle je obrázek, který byl pořízen ve školní přípravce, když mu bylo asi 11 nebo 12 let, krátce poté, co založil svoji první
skupinu. Na kytaru začal hrát na kytaru o několik let dříve, inspirovaný Cliffem Richardem and The Shadows.
Přítel se jmenuje Dimitri (viz také obrázek), Mike a bubeník založili kapelu s názvem The Chesters, pojmenovanou po městě, protože
si mysleli, že je to v ucházející jméno. Hráli na školním koncertu a netušil, co si vzít na sebe, proto ten kriketový úplet.
|
Po jeho první škole, kterou byla denní škola v Cheshire, se dostal na chlapeckou Leas Preparatory School, což byla přípravná škola
v Hoylake v Wirralu. Bylo mu sedm a nebyl nadšený z toho, jít do internátní školy. Jeho otec mu řekl, abych "buď statečný", ale tehdy
se mu poprvé velmi stýskalo, a bylo to tam docela přísné - byl bit za jekékoliv drobné porušení pravidel. Také nenáviděl, když museli
do studených sprch v dopoledních hodinách, ani jídlo nebylo moc obzvlášní. Jednou dokonce našel hroudu velikosti malého golfového
míčku ve své kaši.
Dokončil řádně všechna svá studia, a pak ve 13 získal místo v Charterhouse, Surrey, ve veřejné škole. Těšil se tam, ale pak se z toho
stala noční můra. Jeho domácí jej nenáviděl od samého počátku a dělal mu ze života peklo. Byl přesvědčen o Mikovi, že zahajuje revoltu,
protože hrál na kytaru. Trestal jej rákoskou při sebemenší příležitosti - například, při pozdním příchodu - a zakazoval mu hrát na kytaru.
Ale to jen posloužilo tomu, aby se hraní stalo ještě více atraktivní!
Dokonce hráli koncerty ve škole, Mike pro jistotu zůstal ukrytý ve stínu v případě, že by si jej jeho domácí všimnul. Nakonec byl
vyhozen z Charterhouse v 16 letech, pravděpodobně pro více věcí, které se nakupily - například tajné odchody na nějaké koncerty do
Londýna. Snažil se jej vyhodit před datem jeho O-úrovně, ale Mikův otec trval na tom, aby zůstal, dokud jen mohl, takže má osm nebo
devět stupňů.
Při zpětném pohledu by si asi více užil Charterhouse, kdyby měl více pochopení u domácího. Takže jediná dobrá věc, kterou ty časy
přinesly byli Genesis. Odešel do šestého ročníku školy ve Farnborough v hrabství Hampshire, kam se těšil, když mu bylo nabídnuto
místo, aby přednášel angličtinu na univerzitě v Edinburgu.
Od září 1964 Mike navštěvoval školu v Charterhouse, prestižní anglickou státní školu založenou již v roce 1611 nedaleko Godalming.
Velmi přísná a akademicky zaměřená povaha Charterhouse nebyla snadná, aby se ji Rutherford dokázal přizpůsobit. V roce 1965 ale
Mike našel útěchu u kolegy spolužáka Anthony "Ant" Phillipse, který stejně jako Rutherford také hrál na kytaru a sdílel jeho zájem
o hudbu kapel jako The Beatles, The Kinks, a The Rolling Stones.
Phillips vytvořil novou školní kapelu nazvanou The Anon spolu s Rutherfordem a dalšími kolegy, Richard MacPhail, Rivers Job a
Rob Tyrrell. Během příštích dvou let Anon společně vystupovali na školních akcích a slavnostech. Počátkem roku 1967 pak Garden
Wall spojili své síly s kolegy z Carthusianské školy, Anthony Phillips a Mike Rutherford, kteří spolu působili společně po téměř
dva roky jako skupina The Anon. Nahráli nějaké demo snímky spolu s Peterem Gabrielem na bicí a se zpěvem, Tony Banks hrál na
klavír, Anthony Phillips na kytaru a Mike Rutherford na basu. Této nové kapela se nějak podařilo propašovat kazetové kopie
svých amatérských nahrávek k Jonathanu Kingovi, dřívějšímu absolventu z Charterhouse, který zaznamel nedávný úspěch na hudebním
žebříčku v roce 1965 s britským hitem "Everybody’s Gone to the Moon." King si přehrával pásku, zatímco jel jedoho dne domů, a
líbilo se mu, co slyšel z demo pásku, zejména pak hlas zpěváka, Petera Gabriela. King později podepsal s mladou, ještě
bezejmennou kapelou, smlouvu na nahrávky v roce 1967. Kapela požádala o pomoc bubeníka Chrise Stewarta, aby se Peter Gabriel
mohl zaměřit pouze zpěv, a tak byla sestava kapely kompletní.
Do té doby, než i ostatní kluci i Mike poslechli svá srdce v tom, aby pokračovali v hudbě. Když opustili výsadní vzdělání, jezdili
křížem krážem po zemi ve staré dodávce. Nechtěli jsme utrácet hodně peněz v prvních dnech, dokud se nenaučili své nové řemeslo a
následně dostali nahrávací smlouvu.
Poté, co opustili školu, strávili šest měsíců v chatě v Dorking psaním a zkoušením, to bylo v době, když se stali kapelou. Richard
McPhail byl jejich nejlepší kamarád, roadie, řidič, kuchař, všechno možné... chata patřila jeho otci, který chtěl, aby ožila ještě
dříve, než ji prodal. Tam našlo uplatnění krásná fráze, "Držme se spolu v zemi". Všichni byli v zemi, jakože spolu na chatě. Měli
možnost být zcela izolovaní a jen se oddávat hudbě.
Kapela nahrála další dema, kterými se ale nepodařilo získat další Kingův zájem, takže se kapela vrátila nahrát píseň ve stylu jedné
z tehdejších Kingových oblíbených kapel Bee Gees, a to píseň "The Silent Sun". Skladba, která znovu probudila Kingův zájem o skupinu,
byla později vydána jako první singl skupiny v roce 1968. Kapela stále hledala své jméno a navzdory mnoha doporučení, včetně návrhu
Petera Gabriela Gabriel’s Angels, zvolili si název, na Kingovo doporučení, Genesis.
Doba strávená u GENESIS je probrána už v profilu Tonyho Bankse a nebudu se zde opakovat. Takže v čase poskočíme až do doby kdy ve
skupině zůstali pouze tři členové, tj. po odchodu Steve Hacketta a v období po vydání desky "...And Then There Were Three...".
Navzdory tomu, kapela pokračovala, aby následovala jejich uměleckou vizi a nakonec získali veřejné uznání (i když, kritický ohlas
obvykle zmiňoval kapelu po většinu své kariéry). Po světovém turné z roku 1978, si skupina vzala volno na práci v nejrůznějších
vedlejších projektech a pro vyřešení osobních záležitostí.
Zatímco se na sklonku sedmdesátých let Phil Collins snažil zachránit první manželství, oba jeho spoluhráči z Genesis stihli připravit
své sólové debuty. Jen tři měsíce po albu "A Curious Feeling" Tonyho Bankse z října '79 představil premiérový titul "Smallcreep's Day"
i Mike Rutherford.
Mike Rutherford využil svůj čas mimo Genesis k tomu, aby napsal a nahral své první sólové album "Smallcreep’s Day", které bylo
napsáno podle smyšleného příběhu z knihy Petera Currel Browna. Rutherford angažoval producenta Genesis Davida Hentschela a pozval
si některé hudebníky, mezi nimiž byli Anthony Phillips na klávesy, Noel McCalla (Manfred Mann's Earth Band) pro vokály, velmi slušná
rytmická sekce Simon Phillips na bicí a Morris Pert na perkuze spolu s Rutherfordem, který se chopil kytaru a baskytary, podobně jako
na předchozím albu Genesis "...And Then There Were Three...". Album vyšlo v únoru 1980 u Charisma Records a dosáhlo #13 v U.K. Chart.
Album "Smallcreep’s Day" bylo podporováno labelem Passport Records ve Spojených státech, kde dosáhlo #163 v U.S. Charts. Navzdory úspěchu
u kritiků, dva albové singly "Working In Line" a "Time And Time Again" nezískaly žádný mimořádný komerční úspěch.
Genesis připravili k vydání desku "Duke" v dubnu 1980. Trio zjistilo, že vyprodukovali jejich nejúspěšnější album až do dneška.
Duke představilo dva populární hity "Turn It On Again" a "Misunderstanding" a velice úspěšnou orchestrálku "Duke's End". Během tohoto
období se Genesis přehnali anketou magazínu Melody Maker, když získali v Evropě pořadí #1 v celkem šesti kategoriích. Album "Duke" a
úspěch dvou singlů pak přinesly velmi úspěšné světové turné.
Genesis se poprvé dostali do americké top ten a RIAA-platinovým nejprodávanějším albem "Abacab", které bylo vydáno
v září 1981 a dosáhlo #9 na albovém žebříčku USA. Až do tohoto okamžiku se zdálo, že každé následující album dosáhne větší
komerční úspěch než to předchozí. Z "Abacab" se vyklubaly tři americké hitové singly "No Reply At All", "Man On The Corner"
a "Abacab." Následovníkem "Abacab", kterého se v té době prodalo více než dva milióny kopií v USA (a získalo double-platinové
ocenění), se stalo třetí živé album skupiny vydané v roce 1982 "Three Sides Live", které dosáhlo až na #10 příčku na
americkém albovém hitparádě.
V Severní Americe "Three Sides Live" vyšlo jako double LP se třemi stranami materiálu zaznamenaného živě na koncertech a
jedna strana nevydaných studiových nahrávek, včetně amerického hitu "Paperlate." Verze, která je v současné době k dispozici,
je totožná s evropským vydáním, který je kompletně naživo (většina nevydaných studiových nahrávek z původní americké verze
byla později zahrnuta v roce 2000 na druhém Archive box a znovu pak v roce 2007 na 1976-1982 box set). "Three Sides Live"
se prodalo více než 500.000 kopií v USA, což jim přineslo další zlaté album oceněné podle RIAA kritérií.
V té době Mike Rutherford podepsal sólový nahrávací kontrakt s WEA v Evropě a dceřinou společností Atlantic Records pro
Severní Ameriku. V roce 1982 nastal pro Rutherforda čas, aby vydal své druhé druhé sólové album "Acting Very Strange",
které obsahovalo skládanku písní, které napsal již dříve, ale nikdy nevydal. K nahrávání byl opět přizván Noel McCalla,
aby pomohl s vokály, koncertní kytarista Genesis Daryl Stuermer, bubeník z Police Stuart Copeland, Peter Robinson na
klávesy a řada dalších uznávaných muzikantů. Rutherford se rozhodl nazpívat album sám, jak ale později Mike připustil,
nebyla to asi ta nejlepší volba.
Na rozdíl od "Smallcreep’s Day", které bylo velmi progresivní rockové znějící album, Rutherfordovo "Acting Very Strange"
bylo více nasměrováno k pop/rockovému albu a setkalo se s velmi smíšeným ohodnocením. Singly "Halfway There", "Maxine",
a titulní skladba, podobně jako album, nepřinesly žádný komerční úspěch.
Roku 1983 se objevilo jen názvem skupiny označené album "Genesis", které se stalo čtyřnásobnou platinovou deskou
v USA, a přineslo skupině jejich první singl v top ten amerických singlů "That's All". Album ale vyprodukovalo několik
dalších hitových singlů a potvrdila se tak pozice Genesis jako superstar. Na konci roku 1984 po světovém turné skupina
opět pauzírovala a všichni členové se věnovali svým sólovým projektům.
V roce 1985 Rutherford zorganizoval hostující hudebníky pro ještě nepojmenovaný sólový projekt. Pokusně nazval nový projekt
"Not Now Bernard". Studiové nahrávky představovaly jím napsané skladby a některé od písničkářů Christophera Neila a B.A.
Robertsona.
Nakonec projekt přejmenoval na "Mike & The Mechanics" na popud svého manažera, Tonyho Smithe. Jejich debut vyšel v roce
1985 jen s názvem "Mike & The Mechanics". Jádro kapely se skládalo z Paula Carracka (zpěv), Paula Younga (zpěv), Adriana
Lee (klávesy), Petera van Hooke (bicí) a samozřejmě Mike Rutherford (kytara a basa). Píseň "Silent Running (On Dangerous
Ground)" se stala hitem na obou stranách Atlantiku a dosáhla #6 v Billboard Singles Chart ve Spojených Státech. V důsledku
úspěchu alba Mike Rutherford požádal zpěváka Paula Carracka a frontmana ex-Sad Café Paula Younga, aby jej doprovázeli na
turné k podpoře jeho projektu spolu s klávesistou Adrianem Lee a bubeníkem Peterem Van Hooke. Chtělo to ale více, než jen
partu dobrých hudebníků, kteří natočili dobré album, a to byl důvod, proč se Mike spojil s pány B.A. Robertsonem a
Christopherem Neilem. Pan Robertson s Mikem úzce spolupracoval - pomáhal mu psát písně. Chris Neil sice také napsal pár
písně, ale více častěji produkoval skladby. Často se i sám ujal role producenta.
V roce 1986 se "Mike & The Mechanics" vydali na turné po Spojených státech s Miracle Tour, a měli dva další hitové singly,
včetně "All I Need Is A Miracle", který dosáhl na #5 na Billboard Album Chart. Debutového alba "Mechanics" se prodalo více než
500.000 kopií v USA a získalo tak Gold status z Asociace nahrávacího průmyslu Ameriky (RIAA) a dosáhlo na pozici #26 v Billboard
Album Chart. Prostřednictvím "Mechanics" Rutherford konečně dosáhl sólového komerčního úspěchu, který konkuroval s jeho druhou
kapelou Genesis. Na konci turné "Mechanics" se Mike Rutherford vrátil do studia s Philem Collinsem a Tonym Banksem a začali
pracovat na šestnáctém albu Genesis.
V roce 1986 vyšlo album "Invisible Touch" a vykročilo si k dosažení #3 na albovém žebříčku Billboard. Alba se prodalo více
než šest miliónů kopií ve Spojených státech jednotlivě. Tento bezprecedentní úspěch z US pop historie nahrál tomu, že Genesis se
stávají první skupinou (ze zahraniční), která získala ve five top pět singlů z jednoho. V následujícím roce Billboard Magazine
poctil Genesis a její členy tím, že měli nejvíce singlů členů jedné skupiny (včetně sólových umělců pocházejících z jedné skupiny)
v publikaci Hot 100 Chart (Steve Hackett s GTR, Peter Gabriel, Michael Rutherford s Mikem and The Mechanics, Phil Collins a Genesis,
všichni měli singly v horní části žebříčku).
Světové turné Genesis 1986-1987 na podporu alba "Invisible Touch" bylo masivní. Turné trvající bezmála deset měsíců přineslo kapele
111 vystoupení v 59 městech a v 16 zemích, shlédlo jej celkem více než tři miliony fanoušků. Po jeho skončení se kapela rozešla,
aby se jednotliví členové zotavili a znovu mohlo pracovat na sólových projektech. Genesis byli obdařeni další poctou, když je tohoto
roku magazín Rolling Stone jmenoval "skupinou roku" ve svém každoročním hlasování.
V roce 1988, po masivním komerčním úspěchu alba Genesis "Invisible Touch" a světovém turné, se Mike Rutherford vrátil do studia
nahrávat další album s "Mike & The Mechanics" nazvané "The Living Years". Podobně jako u prvního alba Mechanics, se
jednalo více o zahalenou roušku pro sólovou kariéru Rutherforda než o skutečné album kapely, když většinu hudby opět napsal Chris
Neil, BA Robertson a Mike sám. Jednou z mála výjimek je "Black and Blue", kdy se jednalo vlastně o nepoužitý vzorek demo skladby
z poslední studiové práce Genesis pro Invisible Touch. Hudebníci účastnící se této druhé nahrávky "Mechanics" včetně Paula Carracka,
Paul Younga, Petera Van Hooke a Adriana Lee, ti všichi již hráli významnou roli v úspěchu předchozího alba i turné.
Přestože album nedopadlo stejně dobře jako první projekt, vydané album vyvolalo jen vlažnou komerční odezvu stejně jako debutový
singl "Nobody's Perfect" (Paul Young nazpíval melodii, která dosáhla #63 v žebříčku Billboard), další singl se naopak stal
největším hitem v historii "Mechanics". Píseň, kterou napsal Mike Rutherford a B.A. Robertson pod vlivem nedávné ztráty svých
otců, a vyjadující politování nad tím, jak to časem odeznělo, udeřila na správnou strunu spolu s Paulem Carrackem, který ztratil
otce již v mladém věku. Konečným výsledkem byla titulní skladba "Living Years", která vyletěla vzhůru v žebříčku Billboard až
na pozici #1 ve Spojených státech. Navzdory tohoto úspěchu, kterého Mike Rutherford dosáhl jak s Genesis i s "Mechanics", byl
to pouze jeho druhý hit č. #1 po stejně úspěšné titulní skladbě z Invisible Touch.
Úspěch singlu "Living Years" vytáhl album až na pozici #13 v Billboard Chart v USA a nakonec jim vynesl nominaci na Grammy pro
píseň roku. Zatímco třetí singl z alba "Seeing Is Believing" se zastavil na #62 v amerických žebříčcích, setrvačnost popularity
titulní skladby a popularita skupiny vlivem předchozího alba způsobily, že následující turné "Mechanics" bylo nejúspěšnější
světové turné v roce 1989.
V druhé polovině Living Years Tour, soubor představil i jejich cover verzi písně The Beatles "Revolution", která se objevila o
několik měsíců později na soundtracku ke katastrofickému filmu od Cheech a Chonga "Rude Awakening". Jako následníka alba "Living
Years" skupina vydala svoji první DVD antologii "A Closer Look", která uvedla i zákulisní záběry a hudební videa z jejich prvních
dvou alb. Video se objevilo na VHS i jako laserdisc, ale bohužel do dnešního dne si nenašlo cestu na DVD.
"The Mechanics" se rychle vrátili do studia, aby začali pracovat na třetí nahrávce skupiny s názvem "Word Of Mouth". Využili
stejné hudebníky pouze rozšířené o nějaké další studiové talenty jako Tim Renwick (který cestoval s "Mechanics" dříve). I přes to se
projekt neobešel bez obtíží a nepředvídaným zpožděním. Členové kapely Paul Young a Paul Carrack chtěli více rovnosti při skládání
v "Mechanics". Oba byli nadaní, zavedení skladatelé v jejich původních skupinách, a chtěl více vstupovat do tvůrčího procesu, který
zpočátku obstarával Rutherford. Zatímco se někteří kontroly tvorby písní vzdali, Mike také přivedl producenta Russe Titelmana, což
se ale nepovedlo. Titelman je opustil zhruba čtyři měsíce od začátku natáčení po vzájemné dohodě, protože jeho příspěvky nebyly
zrovna tím, co Mike hledal.
Aby to bylo ještě složitější, bylo nahrávání odloženo z důvodu nemoci a dalších osobních problémů, které bránily dokončení nahrávky.
Vzhledem ke všem těmto neočekávaným zdržením a pozdnímu dokončení třetího alba, byl Mike Rutherford donucen opustit "Mechanics"
v době nahrávání alba "Word of Mouth" a vrátit se k práci na další album Genesis. To způsobilo vážné třenice uvnitř "Mechanics",
kteří doufali ve správnou propagaci a turné na podporu alba "Word of Mouth". Nakonec tato situace vedla až k odchodu klávesisty
Adriana Lee a později i bubeníka Petera Van Hooke.
Albu "Word of Mouth" se nepodařilo dosáhnout úrovně obchodního úspěchu svých dvou předchůdců, dosáhlo pouze #107 v žebříčku Billboard
ve Spojených státech. Titulní skladba, která byla rovněž prvním singlem, sdílela podobný osud, když pouze stagnovala na pozici #78 v
žebříčku Billboard. Následující singly, chytlavá popová melodie "Everybody Gets a Second Chance" a odlehčená balada "Stop Baby", propadly
v žebříčku úplně. Ať už to bylo z důvodu náhlého vzestupu popularity mnohem temnější rockové hudby stylu "Grunge" od kapel Nirvana a
Alice In Chains nebo jen z pouhé skutečnosti, že album nikdy nezískalo podporu, kterou potřebovalo, nakonec, takže projekt byl považován
za celkové zklamání na všech frontách i přes menší úspěch s titulní skladbou v Evropě.
Trvalo to bezmála čtyři roky, než Genesis vydali v roce 1991 své další studiové album "We Can't Dance". Album bylo další rekordní
nahrávkou skupiny, když představilo pět hitových singlů a nakonec získalo opět platinový status za prodej více než čtyř miliónů kopií v
samotných USA. Stejně jako jejich předchozí turné, i to z roku 1992 generovalo nejvyšší hrubý průměr návštěvnosti na jedno vystoupení v
tomto roce. V tomto bodě kariéry se již z kapely Genesis stal hudební moloch a pravděpodobně se stali jedním z nejúspěšnějších současných
počinů, ne-li vůbec v historii hudby. Na závěr turné kapela vydala své čtvrté živé album "The Way We Walk".
"The Way We Walk" se skládá ze dvou disků, které se ale prodávaly jednotlivě. První část "The Shorts", která opět přinesla zlatou desku
v USA za prodej více než 500 000 kopií, byla zaměřena více na popově orientované písně kapely. Druhého disku "The Longs" se prodalo jen
260 351 kopií v USA a obsahovalo některé více epické skladby kapely (např. bubenický duet mezi Philem Collinsem a Chesterem Thompsonem
apod.). Nahrávky byly rovněž vydány na VHS video a laserovém formátu nebo později v roce 2001 na DVD pod stejným názvem "The Way We Walk".
V roce 1993 se Genesis znovu spojili k vystoupení na charitativním koncertě, který spolupořádal Mike Rutherford v Anglii. Na této charitativní
akci se Genesis postavili po boku neméně legendární rockové skupiny Pink Floyd. Aniž by skupina nebo publikum dopředu vědělo, bylo to naposledy,
kdy se Phil Collins představil naživo s Genesis za mikrofonem na dlouhých 14 let. Krátce po charitativním koncertu v roce 1993 Phil Collins
informoval Tonyho Bankse a Mike Rutherforda, že jeho osobní život, sólová kariéra a jiné zahraniční projekty se staly pro něj obtížně zvladatelné
se zájmy kapely a oficiálně oznámil svou rezignaci jako bubeník a frontman. Zprávy o odchodu Phila Collinse zůstaly dobře střeženým společným
tajemstvím pouze s nejbližšími členy tábora Genesis. Banks a Rutherford informovali Phila Collins, že skupina by pokračovala bez něj. Pak se
Tony Banks a Mike Rutherford rozhodli udělat u Genesis pauzu, aby se opět věnovali práci na vedlejších projektech před potenciálním hledání
nového zpěváka a bubeníka pro Genesis.
V roce 1994 se Mike Rutherford se vrátil do studia nahrát čtvrté album "Mike & The Mechanics" s názvem "Beggar On A Beach of Gold".
S mnoha změnami, které se projevovaly již od alba "Word of Mouth", když Paul Carrack a Paul Young dostali trochu více kreativního prostoru než
na natáčení posledního projektu. "Mechanics" se stali skutečnou kapelou v pravém významu tohoto slova. Bohužel i přes menší komerční úspěch
singlu "Over My Shoulder" v Evropě, album postrádalo jakékoli obchodní uznání v Severní Americe, stejně jako jeho předchůdce.
Po evropském turné na podporu alba "Beggar..." se kapela "Mechanics" vrátila s kompilací "Hits", což byla kolekce obsahující výběr z jejich prvních
čtyř studiových nahrávek a jedna nová skladba, remake svého hitu "All I Need Is A Miracle" zpívaný kolegou z "Mechanics" Paulem Youngem. Atlantic
Records, jejich americká nahrávací společnost, se rozhodla nevydat kompilaci kvůli slabým prodejům alba "Word of Mouth" a "Beggar On A Beach Of
Gold" a následně vyškrtla skupinu ze svého državí ("Hits" nakonec uvedlo své severoamerické vydání v roce 2005 pod hlavičkou Rhino).
Mechanics opět vyrazili na turné na podporu alba "Hits" v Evropě, po jehož ukončení Rutherford, Carrack a Young se opět rozešli, aby pracovali
na sólových projektech. Rutherford využil čas mimo "Mechanics" spolu s Tonym Banksem v naději, že snad konečně naleznou nového zpěváka, který
by nahradil Phila Collinse v Genesis. Oznámení o odchodu Phila Collinse z Genesis tajili až do zveřejnění 26.března 2006, kdy Mike Rutherford a
Tony Banks oznámili novinku poprvé. Banks a Rutherford potvrdili, že hledají náhradu za Collinse, který nahradil Petera Gabriel před ním.
Když se doslechl o odchodu Phila Chester Thompson, kontaktoval Mike Rutherforda, že by trvale zaujal křeslo bubeníka kapely. K velkému Chesterovu
zklamání se ale kapela rozhodla nepřijímat nějaké další stálé členy skupiny a rozvrhli praci mezi dva studiové bubeníky, Nick D'Virgilo a Nir Zidkyahu.
Začaly se šířit fámy o divoké rezignaci Phila Collinse a o tom, kdo by jej náhradil. Fanoušci a dopisovatelé časopisů spekulovali o každém, od zpěváka
z partnerské skupiny Mechanics Paula Carracka až po Fishe (ex-člen kapely Marillion, která byla ovlivněna progresivními Genesis) nebo až k návratu
Petera Gabriela... Je zřejmé, že ani jedna z těchto fám nebyla pravdivá. Dne 6. června 1997 Banks a Rutherford oficiálně oznámili, že Phila Collinse
nahradí zpěvák Ray Wilson ze skupiny "Stiltskin". Wilson už získal úspěch v této kapele se singlem "Inside", který se vyšplhal na vrchol hitparád
po celé Evropě.
V září 1997 Genesis konečně vydali další studiové album "Calling All Stations". Rutherford prozrazoval, že nové album bude "temnější" než
novější projekty, takže fanoušci se domnívali, že deska bude připomínat zvuk Genesis z roku 1970. Jak se ale ukázalo, nahrávka nebyla příliš temná,
ale o něco méně komerčnější než to, co fanoušci očekávali v předchozích letech. "Calling All Stations" se setkalo s chladným přijetím, prodej dosáhl
pouze 109.583 kopií ve Spojených státech. Slabé americké albové prodeje později vyústily v přehodnocení a případné zrušení severoamerického turné kapely.
Genesis se rozhodli pokračovat v turné po Evropě s použitím doprovodného kytaristy a basáka Anthony Drennona spolu s bubeníkem z "Calling All Stations"
nahrávání Nirem Zidkyahu, který doplnil novou sestavu ke konci roku 1997 a na počátku roku 1998, ale reakce od fanoušků byla významně slabší než u jejich
předchozích několika turné. Krátce po ukončení turné, po kterém Banks a Rutherford oznámili Wilsonovi rozhodnutí, že už s ním nepočítají dále pří další
studiové desce a aby to ještě nějaký čas tajil. A tak opět toto rozhodnutí drželi v tajnosti po nějakou dobu.
Dne 11. května 1998 se bývalí členové Genesis Steve Hackett, Phil Collins, Peter Gabriel, Anthony Phillips a John Silver sešli s Tony Banksem a Michaelem
Rutherfordem na tiskové konferenci na letišti Heathrow v Anglii, aby podpořili vydání chystané kompilace "Genesis' first box set, Archive 1967-1975". Box
set byl vydán v červnu téhož roku a obsahoval řadu raritních a nikdy nevydaných nahrávek. Sady se ale prodalo pouhých 35.237 kopií ve Spojených státech.
Pro box set Banks a Rutherford přizvali i bývalé členy Phila Collinse, Petera Gabriela a Steve Hacketta, aby znovu nahráli novou verzi písně "Carpet
Crawlers" z alba "The Lamb Lies Down On Broadway". I když se skladba nedostala na první Archiv box set, přece jen se vynořila v říjnu 1999 na první
oficiální kompilaci skupiny "Turn It On Again: The Hits". "Turn It On Again" dosáhl do top five na britském albovém žebříčku, ale nepodařilo se mu
atakovat U.S. top 40 chart. Kompilace se však prodalo více než 500.000 kopií v USA a získalo tak další zlatou desku pro Genesis.
V roce 1995 se skupina začala rozpadat, Adrian Lee a Peter Van Hooke odešli, jeden před albem "Beggar On A Beach of Gold"a druhý až po něm,
i Christopher Neil, jejich dlouholetý skladatel a producent skupiny končil. Nicméně Rutherford se rozhodl pokračovat s Mike + Mechanics jako
zpěvácké a skladatelské trio. V roce 1999 spatřila světlo světa již šestá nahrávka "Mike & The Mechanics", když "Hits" album byla označena
za jejich pátou nahrávku. Album pojmenované jen názvem skupiny (všeobecně označované jako M6) představovalo návrat Paula Carracka a Paul Younga
k vokálům, kteří do této doby objevili své silné místo v psaní písni při spolupráci s "Mechanics". Je smutné, že i přesto, že album je pravděpodobně
nejlepším albem kapely v dosavadní kariéře, nahrávka opět nebyla vydána v severní Americe. Jeho jediný hit se uplatnila skladba "Now That You've Gone",
když dosáhla pozice #35 ve Velké Británii. Kapela stále cestovala intenzivně po Evropě na podporu alba M6, včetně mnoha vyprodaných koncertů ve větších
místech jako Royal Albert Hall v Londýně, Anglie.
Bohužel šesté album "Mike & The Mechanics" a turné bylo ale zastíněno tragédií. Dne 15. července 2000 krátce poté, co M6 turné dospělo ke svému
závěru, zpěvák Paul Young zemřel na infarkt ve svém domě v Anglii. V důsledku tohoto tragického odchodu Younga se Mike Rutherford a Paul Carrack sešli
krátce nato na koncertu k uctění památky Paula Younga spolu s bývalými členy jiné kapely Paula Younga, ve které účinkoval, Sad Café. Koncert se konal
v rodném městě Younga v Manchesteru, Anglie před vyprodáným publikem.
Dopad smrti Younga zpočátku vedl zbývající členy "Mechanics" Carracka a Rutherforda ke konstatování, že pokud skupina bude pokračovat, nebudou dělat
turné na podporu budoucího úsilí. Toto rozhodnutí bylo jedním z těch, se kterým se kapela potýkala během několika příštích let. Nakonec se Carrack
a Rutherford se rozhodli, že Young by si určitě přál, aby pokračovat v "Mechanics" i bez něj. Skupina se přeskupila v roce 2004 jako "Mike + The
Mechanics featuring Paul Carrack". Jak vyplývá z nového jména, Carrack hrál větší roli než dříve, zastával všechny sólové vokály a klávesy a společně
psal i všechny písně.
V roce 2000 Genesis vydali "Archiv #2 1976-1992". Podobně jako první Archiv kolekce, tento box set obsahoval rovněž vzácné a nevydané materiály.
Podobně jako u první sady, jeho ohlas byl svěží s 21.031 prodanými kopiemi ve Spojených státech. Dne 21. září téhož roku se členové Genesis Collins,
Banks a Rutherford sešli spolu s Darylem Stuermerem v hotelu Dorchester v Londýně, Anglie na malém soukromém akustickém představení na počest svého
dlouholetého manažera, Tonyho Smithe, který odbržel prestižní ocenění Peter Grant Award za své úspěchy v hudebním průmyslu (Peter Gabriel se také
účastnil, ale nehrál).
Po několika měsících nahrávání a remixování ve studiu v červnu 2004 konečně album "Mike & The Mechanics" pojmenované "Rewired" vyšlo
v Evropě a Asii (nakonec bylo vydáno i v severní Americe v září 2005). Tentokrát jméno Paul Carrack bylo jedním z prominentních jmén skupiny,
které znamenalo určitou rovnost role Carracka v "Mechanics". Van Hooke krátce spolupracoval s kapelou během té doby, ale ne jako oficiální člen,
pouze jako koproducent "Rewired". Hrál také na bicí nástroje na albu a při koncertech.
Navzdory dřívějšímu rozhodnutí, že nebudou koncertovat bez zesnulého Paula Younga, Rutherford a Carrack se rozhodli pro krátké turné po Evropě
na podporu alba "Rewired", včetně několika evropských koncertů, kdy otevírali koncerty Phila Collins na jeho prvním First Final Farewell Tour.
V březnu 2005 se objevilo DVD "Mike & The Mechanics" nazvané "Live From Shepherds Bush", které zachyczje kapelu na jejich evropském turné
"Rewired" během roku 2004. O něco více než rok poté Paul Carrack oznámil, že oficiálně opouští "Mike & The Mechanics" a ukončuje tak 20
let úspěšné spolupráce s Mike Rutherfordem, když jeho sólová aktivita přerostla možnosti kapely. V rozhovoru pro rok 2007 ale Rutherford uvedl,
že Mike + The Mechanics pokračují na scé cestě.
V září 2005 Genesis vydali jejich zdánlivě rozlučkový 3-CD sborník, "Platinum Collection" v Severní Americe. Tato nová multi-disková sbírka 40
písní zpřístupňovala skupinovou studiovou tvorbu od alba "Trespass" z roku 1970 až po album "Calling All Stations" z roku 1997. Vydání se setkalo
ale se slabým prodejním ohlasem v Americe, pouze 65.328 kopií, především vzhledem k tomu, že evropská verze byla vydána téměř o celý rok dříve už
v listopadu 2004 a mnoho kopií bylo dovezeno i na trh v USA.
Koncem listopadu 2005 ale bývalý kytarista Steve Hackett Genesis potvrdil, že kapela měla soukromou schůzku k projednání možnosti obnovení Genesis
v počáteční sestavě z roku 1970 včetně Tonyho bankse, Mike Rutherforda, Petera Gabriela, Phila Collinse a Steve Hacketta. Dohady velmi rychle kolovaly
z médií do časopisu Rolling Stone a do CNN zpráv. Zprávy ale rychle umlčel Peter Gabriel v prosinci téhož roku, a management Genesis vydal oficiální
prohlášení, že neexistují žádné plány na reunion Genesis v roce 2006 - rovněž popřeli, že rozhovory měly nebo stále ještě probíhají. Mnoho fanoušků
se domnívalo, že rok 2007, 40. výročí skupiny, je příhodný rok pro případné znovushledání.
Dne 7. listopadu 2006 v Londýně a 7. března 2007 v New Yorku Genesis uspořádali tiskovou konferenci, kde oznámili oficiální reunion 2007 turné
v sestavě Tony Banks, Phil Collins a Mike Rutherford za doprovodu dlouholetých koncertních přátel Chestera Thompsona a Daryla Stuermera, což
představovalo obrovsky populární sestavu Genesis z konce 70. let a počátku 90. let. Představení zahrnující 48 koncertů (23 evropských a 25
severoamerických), vyvrcholilo koncertem pod otevřeným nebem na Circus Maximus v Římě, Itálii, který navštívilo odhadem 500.000 lidí. Genesis
tour vydělalo 129.000.000 dolarů po celém světě, což jsou druhé nejvyšší tržby turné z roku 2007.
V návaznosti na turné v dubnu 2007 skupina vydala 10CD+DVD box set s názvem "1976-1982", který představoval nově zremixované a předělané stereo
a surround verze studiových alb z té doby spolu se vzácnými videí, dobovými hudebními videí a nově nahranými rozhovory s kapelou o každém albu.
V září 2007 Genesis vydali kompilaci "Turn It On Again: The Hits - Tour Edition", rozšířenou 2CD limitovanou edici verzi z alb, která se objevila
na začátku turné po Severní Americe (bylo vydáno i v Evropě v červnu na začátku evropské části turné).
Druhý box set Genesis "1983-1998" včetně srovnatelného materiálu ze studiových alb z tohoto období, byl vydán v listopadu 2007. Třetí takovýto
výběr bude podle předpokladu uveden v září 2008 z alb zaznamenaných v letech 1970-1975. V listopadu 2007 také vyšlo šesté živé album Genesis "Live
Over Europe", které uvedlo nahrávky z různých večerů Evropské části turné. "Live Over Evrope" dosáhlo #44 v Evropě, ale nedopadlo stejně dobře
v severoamerickém žebříčku. Tuto verzi doprovází video "When In Rome", na kterém jezaznamenán koncert v Circus Maximus v Itálii. Video vyšlo
v květnu 2008 na DVD.
I když nikdo neví, co přinese budoucnost Genesis, skupina se rozhodla ponechat možnost další činnosti v uvážení. Mike Rutherford nadále píše a
nahrává hudbu, ale nevypadá to na nové studiové album "Mike & The Mechanics". Lze jen doufat, že nový sólový projekt Mike Rutherforda se
objeví v příštích letech. Spolu s Peterem Gabrielem a Philem Collinsem, Mike Rutherford zůstává jedním z nejvíce komerčně nejúspěšnějších
sólových umělců ve světě Genesis.
Během několika měsíců roku 2009 a 2010 vytvořil Rutherford novou kapelu. Přestože nebyla žádná naděje originální skupinu někdy zreformovat,
rozhodl znovu používat název "Mike & The Mechanics". V jednom rozhovoru v prosinci 2009 Rutherford uvedl, že "vlastně pracuje na novém
albu Mike & The Mechanics. Myslel jsem si, že jsem to již uložil do postele, ale stále si užívám písničkářství. Spolupracuji s několika
novými spoluautory a nových tváří v kapele. Paul Carrack dělá své sólové věci, takže máme chlápka jménem Andrew Roachford, zpěváka R&B,
je to trochu jiné, ale zdá se, že je tam duše".
Nové album "The Road" a turné "Hit The Road Tour 2011" byly vyhlášeny v listopadu 2010. Album pak vyšlo v dubnu 2011. Vystupovali na něm
Roachford a Tim Howar na vokálech, Luke Juby na klávesy, Gary Wallis na bicí a Anthony Drennan na kytaru a basu. Ačkoli album bylo prvním albem
B.A. Robertson jako spoluautora, album lze také označit za návrat Christophera Neila jako skladatele a producenta. Turné zahrnovalo vystoupení
ve Spojeném království, Německu a dalších evropských městech.
V dubnu 2017 se tato inkarnace kapely vydala další album "Let Me Fly" a pokračovala v koncertování. Zatím poslední album reinkarnovaných Mike
& The Mechanics s názvem "Out Of The Blue" vyšlo 5. dubna 2019 u labelu BMG. Pro rok 2019 kapela samozřejmě oznámila další turné
kapely.
|