 |
 |
|
Bylo zformováno nové super trio, když se hudebníci z kapely Stevena Wilsona, Nick Beggs, Craig Blundell a Adam Holzman
rozhodli vytvořit vlastní projekt s názvem Trifecta a brzy podepsali smlouvu s Kscope Records. Trifecta představuje 3
nejchválenější a nejuznávanější hudebníky současné hudební scény - baskytarista a skladatel Nick Beggs, mimořádný
klávesista Adam Holzman a sestavu doplňuje Craig Blundell - jeden z nejuznávanějších světových bubeníků.
Kapela 20. srpna 2021 vydala své debutové album. Poté, co společně vystupovali jako součást kapely Stevena Wilsona,
všichni tři spolu po zvukových zkouškách jamovali a vytvořili to, čemu říkali "jazzový klub" a z těchto sezení se
zrodily začínající nápady pro album "Fragments". Nick Beggs k tomu poznamenal:
"Po posledním turné se Stevenem, které skončilo, jsme měli připravenou hrst skladeb, na kterých jsme mohli pracovat,
a jak jsme procházeli našimi různými samostatnými projekty, dohodli jsme se na práci na Trifecta."Nahrávka se primárně přiklání k fúzi jazz-rocku, je instrumentální s výjimkou prvního singlu, nádherně nazvaného "Pavlov's Dog Killed Schrodinger's Cat". Beggs uvádí, že jejich texty jsou "napsány z pohledu laika, který se snaží porozumět kvantové mechanice... a selhává". Každý člen kapely dokončil nahrávání a inženýrství svých vlastních příspěvků ve svých různých domácích studiích, což pomohlo vnést do každé skladby jejich individuální nápady na produkci. Adam Holzman desku mixoval ve svém newyorském domácím studiu a o mastering se postaral Andy VanDette (Rush, David Bowie, Deep Purple, Porcupine Tree, Beastie Boys) v New Yorku. Na otázku, co mohou fanoušci hudebníků očekávat od Trifecta, odpovídají: "Fission! Je to jako Fusion, ale méně účinné a nebezpečnější." Debutové album, které je výsledkem tohoto "štěpení/fission" těchto mimořádných hudebníků, dostalo název "Fragments" a vyšlo na Kscope 20. srpna 2021. Někde v průběhu se z přívětivého machrování stala Trifecta, ale kolektivní radost z hudby samotné, která řídila tyto počáteční jamy, je stále tlukoucím srdcem každého posledního tónu na debutu tria. Téměř zcela instrumentální, hlavní singl "Pavlov's Dog Killed Schrodinger's Cat" se vyhýbá bezcílnému nudlení, které často podbarvuje takové vedlejší projekty, ve prospěch krátkých, svižných a důmyslných výbuchů potrhlé jazzové fúze a mutantního funku. "Clean Up On Aisle Five" to odstartuje, všichni tři muži vesele vzplanou v přívalu odlivu a odlivu zabarveného Canterbury. S tím v porovnání "Check Engine Light" jde koktavou, jazz-funkovou cestou, s Holzmanovými syntezátory popichujícími a vířícími kolem Beggse a Blundellova vzduchotěsného míchání. Od té doby jsou všechny sázky pryč, protože Trifecta se vydává na divoce rušnou jízdu na kouzelném koberci, která se jen zřídka opakuje, ale vždy budí dojem, že tato precizní a synkopovaná věc jen magicky plyne z jejich nashromážděných konečků prstů. Fanoušci individuálního showboatingu zde nebudou zklamáni, i když řemeslné džemy Trifecta jsou jen zřídkakdy samolibé. Konkrétně Beggs si pustí některé z nejdrsnějších a nejfunkovějších her své kariéry, zejména na "Auntie", což zní jako nějaký pekelný, přes zrcadlo Level 42 předvádějící soundtrack k automobilové honičce. Na drze nazvaném kousku "The Enigma Of Mr Fripp" se zdá, že Holzmanovy hrozivé karnevalové varhany svádějí bitvu se svými rytmickými soudruhy, než se celá věc promění v hranatý chaos ve stylu Van der Graaf. Jazzový kvocient je pevně naladěn pro jachtařský rockový nervní "Dry Martini", zatímco "Lie 2 Me And Take My Money" se obrací z mlhavé oblasti Lonnie Liston Smith do jiného naléhavého, funky pulzu. Výše zmíněný singl je skutečnou křivkou alba. "Pavlov's Dog Killed Schrodinger's Cat" staví Beggsův rozechvělý tenor na nádherném, bublajícím, měkkém rockovém pozadí. Obklopen erupcemi pronikavého lesku, je to velmi pěkná změna tempa. Fragments má skromné kouzlo, které je povyšuje nad naprostou většinu podobně smýšlejících podniků. Jak se míhají od jednoho nakažlivého, nacpaného a lissom džemu k druhému, skoro slyšíte, jak se jeho tvůrci šklebí. Jako, když uslyšíte Trifectu v plném proudu, také budete. 
Trifecta, prog fusion superskupina, kterou vytvořili Nick Beggs a kolegové od Steva Wilsona Craig Blundell a Adam
Holzman, oznámili, že v dubnu vydají druhé album. "Chceme vzít posluchače na cestu, na kterou nezapomenou"
uvedla Trifecta. "The New Normal" následuje po debutovém albu kapely "Fragments"
z roku 2021 a vyjde prostřednictvím Kscope 12. dubna 2024. "Myslím, že jsme všichni cítili, že je důležité nezapadat
příliš do jednoho idiomu," připouští Beggs. "Bylo toho hodně, co jsme chtěli říct, a nemohli jsme to všechno
pořádně zkomprimovat do jednoho předem určeného zvuku. Jsem obzvlášť hrdý na "Dot Are You Wooing" a "Chinese Fire
Drill". Chtěli jsme vzít posluchače na cestu, kterou nebudou zapomenout. Kořeny každé písně reprezentují jednoho
člověka v této kapele. Adam přišel s něčím jako "Wacky Tobaccy", zmapoval zvuk a pak jsme to společně rozšířili
a měnili věci tam, kde to vyhovovalo hudbě. Craig přišel s písní "Ornamental Lettuce" a pak jsme s Adamem přidali
naše party navrch. Je toho hodně, co nás čeká!"K základnímu triu na novém 19 skladbovém albu se připojují kytarista Rush Alex Lifeson a kolega Stevena Wilsona, bývalý žák Theo Travis. "The New Normal" bylo nahráno v Leighton Buzzard v Bedfordu ve Velké Británii a v New Yorku v USA v letech 2019 až 2023, o zvuk se postarala celá kapela a obsahuje přebal, který byl inspirována originálním nápadem Hajo Mullera. "The New Normal" bude k dispozici na limitované edici bílého a černého vinylového 2LP, na CD a jako digitální album. Kytarista Rush Alex Lifeson hostuje na zbrusu novém singlu Trifecta "Once Around The Sun With You". Skladba je převzata z druhého alba kapely "The New Normal", které vychází prostřednictvím Kscope Records 12. dubna 2024. "Once Around The Sun With You je výroční píseň napsaná pro mou manželku na památku všech let, která se mnou strávila. Musím říct víc. The Woman je svatá," vysvětluje baskytarista a zpěvák Nick Beggs, se kterým kapelu Trifecta vytvořili bývalí spoluhráči Stevena Wilsona Craig Blundell a Adam Holzman. |
|
|
|
Členové: Adam Holzman - Keyboards Nick Beggs - Bass, Vocals Craig Blundell - Drums, Percussion |
Bývalí členové: |
 (celým jménem Adam Jonathan Holzman) (Narozen 15. února 1958, New York City, New York, U.S) Keyboards Adam Holzman je americký jazzový klávesista. Je synem zakladatele Elektra Records Jaca Holzmana. Adam je jedním z nejinovativnějších hudebníků na světě. Je trvalým vítězem ankety v kategorii Fusion magazínu Pulse! žebříčku Top Ten na konci roku. Časopis "Keyboard" jej označil za jednoho z 10 nejlepších hráčů na světě, "Down Beat" chválil jeho "zabijácký groove" a přirovnával jej k Janu Hammerovi, a dokonce i "New York Times" a "Washington Post" chválily Adama za jeho živá vystoupení. Zahrál si s kapelami Adam Holzman & Brave New World, Adam Holzman Band, ESP, Jane Getter Premonition, Moonparticle, The Avengers, The Fents, The Mahavishnu Project a Jordan McLean. Adam se narodil v New Yorku a je synem zakladatele Elektra Records, Jaca Holzmana. Adam vyrůstal v Kalifornii. Holzman se naučil hrát na klávesy v raném věku a nástroj si vzal do ruky, když byl ve třetí třídě. S lekcemi klasického klavíru začal ve věku 12 let, ale jeho hlavními vlivy byli The Doors, Leon Russell a Dr. John. Vzhledem k tomu, že byl ve vnitřním kruhu Elektra Records, byl nejen vystaven mnoha průkopníkům éry, ale také mohl vidět, jak fungují. Poflakoval se na zkouškách The Doors, potkal Love a viděl Paul Butterfield Blues Band v jejich nejlepších letech. Jako mnoho hudebníků jeho éry byl také silně ovlivněn Beatles. Zjistil, že jej přitahuje hudba Butterfield a Fab Four, což ho přivedlo k tomu, aby prozkoumal řadu různých umělců od Leona Russella po Joe Cockera, což nakonec vedlo ke klávesovým prog-rockerům Emerson, Lake & Palmer a Yes. Do progresivního rocku a jazz-rocku se začal dostávat koncem 70. let, což vedlo k rostoucímu zájmu o jazz. Holzmanova zamilovanost do prog-rocku se ukázala být branou k jeho vášni pro jazz-fusion a syntezátory. Během chvíle EL &P ustoupilo průkopnickému Return to Forever Chicka Corei a inovativní práci Herbieho Hancocka z počátku 70. let. Na začátku 80. let pracoval v Goodman's Music, respektovaném obchodě s nástroji v Los Angeles. V Goodman's se stal expertem na MIDI technologii a programování syntezátorů, což vedlo k pravidelným studiovým koncertům. Brzy upoutal pozornost Milese Davise, který se zajímal o MIDI. "Nejdříve mě ovlivnily skupiny jako Emerson, Lake & Palmer nebo Yes. Když jsem slyšel Chicka Coreu, Mahavishnu Orchestra a Billyho Cobhama, úplně mě zaujal jazz," říká dnes. "S jazzovými harmoniemi jsem se ale začal vážně zabývat až ve svých necelých 20 letech. I dnes jsou v mých jazzových znalostech určité mezery. Svou hudební roli ale nepovažuji za strážce jazzových tradic. Snažím se dnes o zábavnou hudbu ovlivněnou rockem, jazzrockem, funky a spoustou dalších stylů a nápadů." 
Jednou z jeho prvních velkých zakázek byla nová nahrávka opery „Carmina Burana“ skladatele Carla Orffa, kterou
vedl Ray Manzarek z The Doors a produkoval je Philipp Glass. Kromě své role sidemana se Holzman věnoval mnoha
svým vlastním projektům. Spolu s kytaristou Tedem Hallem vedl jazz-rockovou skupinu The Fents z Los Angeles.
Vydali "The Other Side" na Passport Jazz v roce 1987, než se dostal do povědomí zpěváka Randyho Halla.V roce 1985 byl najat Milesem Davisem, aby hrál na klávesy na trumpetistově albu "Tutu" a poté jako druhého klávesistu pro živé turné, které následovalo. Zatímco Miles Davis během těchto let enormně najímal a propouštěl hudebníky, Adam Holzman ve skutečnosti zůstal téměř 5 let. Můžete jej vidět vystupovat v Davisově koncertním videu "That's What Happened: Live in Germany 1987". "Musel jsem něco udělat správně," říká dnes Holzman. "Ze začátku jsem byl tak nervózní - nemyslel jsem si, že přežiju první turné". Musel asi dělat spoustu věcí správně, protože jej Miles později od roku 1988 do roku 1989 povýšil na hudebního ředitele, když Robert Irving v roce 1988 kapelu opustil. Po dalším roce Adam přešel ke spolupráci s Michelem Petruccianim, který jej v roce 1989 požádal, aby se k němu připojil ke spolupráci, ke které také přispěl několika skladbami. "Nemohl jsem odolat výzvě, protože mi dala šanci expandovat několika způsoby, jako scénárista i jako hráč, protože živé show byly mnohem méně strukturované než Milesovy show." Na začátku 90. let Adam také pracoval pro Chaka Khan, Robbena Forda, kapelu Kelvynator a mnoho dalších. V této době také připravoval svoji sólovou kariéru, která začala skladbou "In A Loud Way", kdy na podzim roku 1993 vyšla v USA. Paralelně s tím také založil stálou živou kapelu, která se původně jmenovala Mona Lisa Overdrive (s názvem inspirovaným románem Williama Gibsona). Kvůli autorským právům byl název později změněn na současný název Brave New World. První sestava kapely zahrnovala basistu Steve Logana a bubeníka Van Romainea. Během roku 1994 se kapela změnila před turné po Německu a Polsku. Působili v ní Aaron Heick (Sax, ex-Chaka Khan Band), Freddy Cash (Bass, dříve s "Arrested Development" a Mark Ledford), Juju House (bicí, ex-Chaka Khan Band a Arrested Development, bubeník legendární nahrávky "Slave To The Rhythm" Grace Jones) a kytarista Mitch Stein, který vystupoval pro Taniu Marii, Davida Sanborna a Chaka Khan. 
V roce 1995 se Adam objevil v USA s Brave New World a pokračoval příležitostně vystupováním s Michelem Petruccianim,
ale byl také členem skupiny Wayne Shorters, která na podzim roku 1995 koncertovala po celém světě. Zatímco Wayne
Shorter získal na toto turné velmi smíšené recenze, mnoho recenzentů chválil Adama jako jednoho z vynikajících
hudebníků v doprovodné kapele.V 90. letech vydal několik sólových alb "In A Loud Way" (1991), "Overdrive" (1994), "Manifesto" (1995) a "Big Picture" (1997). Na jaře 1997 se připojil ke skupině Grovera Washingtona Jr., se kterým nahrával a koncertoval v letech 1997-2000. Koncem 90. let také hrál s FM Tribe a Francisem M'Bappem v New Yorku. Během několika posledních let nového tisíciletí pokračoval ve spolupráci se svou vlastní newyorskou kapelou Brave New World, která vydala eponymní album v roce 1993. Kapela byla sama o sobě nahrávací entitou a vydala "Worldwind" na podzim roku 1998. V roce 2005 vydal Jazz Rocket Science a 4 živé CD nahrávky v rámci série "Alive". Adam také produkoval nové projekty Milese Davise pro Sony a nadále hraje vedlejší koncerty s Droidem a skupinou Jane Getter. Adam začal hrát se Stevenem Wilsonem na jeho prvním sólovém turné na podzim roku 2011, kdy propagoval Stevenovo druhé sólové album "Grace For Drowning". Od té doby, co se připojil k živé kapele Stevena Wilsona, hrál Adam na klávesy na všech dosavadních sólových albech a koncertních turné Stevena Wilsona. Patří mezi ně kritikou oceňovaná "The Raven That Refused To Sing (and other stories)" z roku 2013, "Hand Cannot Erase" z roku 2015 a "To The Bone" z roku 2017 jako nejlépe umístěné v žebříčcích. Jako koníčka Adam také kreslí komiks a na bigfuncomics.com se můžete podívat na jeho skvělou a velmi úspěšnou službu "vytvořit vlastní komiks“. Je ženatý s kytaristkou Jane Getter a mají syna Russella, který se narodil v roce 1994. Adam má také skvělou malou webovou stránku Jazz-Rock.com. Holzman vystupoval jako sideman s hudebníky jako Bob Belden, Tom Browne, Wayne Escoffery, Charles Fambrough, Anton Fig, Robben Ford, Jane Getter, Randy Hall, Ray Manzarek, Jason Miles, Marcus Miller, Michel Petrucciani, Wallace Roney, Steps Ahead, Grover Washington Jr., Lenny White, Ray Wilson, and Steven Wilson. Peo mnoho z těchto interpretů také produkoval, aranžoval a skládal. V roce 2020 Holzman, Nick Beggs a Craig Blundell vytvořili superskupinu Trifecta se svým debutovým albem "Fragments", které vyšlo v roce 2021. Jejich další album "The New Normal" je ohlášeno na 12. duben 2024. |
 (celým jménem Nicholas Leighton Beggs) (Narozen 15. prosince 1961, Winslow, hrabství Buckinghamshire, Anglie) Bass, Chapman Stick, Backing Vocals Nick Beggs se narodil rodičům Herbertu a Joan Beggsovým. Ještě když byl dítě, se rodina přestěhovala do městečka Leighton Buzzard nedaleko Londýna, kde Nick Beggs žije dosud. Jeho mladší sestra se jmenuje Jacqueline. Dětství a dospívání měl opravdu těžké, neboť matka mu zemřela na rakovinu, když mu bylo 17 v listopadu 1979. Otec odešel ještě předtím, když mu bylo 10 let. Musel se starat i o svoji sestru. Proto začal pracovat jako popelář hned po ukončení školní docházky. V té době již cítil, že se chtěl stát profesionálním hudebník s trvale uddržitelnou kariérou, takže se musel přizpůsobit pravidlům té doby. Od raného mládí jej fascinovala hudba, především pak artrockové kapely v čele s Yes. Již v deseti letech založil svoji první kapelu Johnny and The Martians, kde hrál na bicí a jeho dva přátelé na trubku a akustickou kytaru. Zásadnější ovšem bylo navštěvování střední školy Linsdale Secondary School, kde se setkává se Stevem Askewem, Stuartem Nealem a Jazem Strodem. S nimi zakládá v roce 1979 kapelu Art Nouveau. V té době už působil na umělecké škole Barnfield College v Lutonu, odkud ale záhy po smrti matky odchází a živí se jako popelář v Leighton Buzzard. apela přesvědčuje Beggse, že pokud chtějí uspět, musí se věnovat spíše krátkým, tří až čtyřminutovým písničkám a Beggs ustupuje od svého pobláznění art rockem. Mezitím obrážejí všechny hospody a kluby ve městě a jeho širokém okolí a snaží se za každou cenu prorazit. V roce 1980 natočili svou první desku "Fear Machine", již se sice dostalo určité publicity v rádiovém programu legendárního Johna Peela, ale prodalo se jí jen několik set kusů a k nahrávací smlouvě s velkým vydavatelstvím to nevedlo. K úspěchu jim citelně chyběl frontman, a proto v roce 1981 vyhlásili konkurz na místo hlavního zpěváka. Ten posléze obsadil sólový performer a herec Limahl (Chris Hamill, přesmyčka vznikla z jeho pravého příjmení Hamill) a kapela se na Beggsův návrh přejmenovává na Kajagoogoo. Ještě před příchodem Limahla chtěli znít jako kříženec mezi Devo a Talking Heads. Kajagoogoo Inspirací k tomuto názvu údajně byly první zvuky, které vydává batole - Gaga Goo Goo, a s trochou úpravy z toho vychází konečně Kajagoogoo. Nick Beggs na tento název údajně přišel ještě v době, když pracoval jako popelář. V roce 1982 se kapela dostala na prestižní pódium londýnského Embassy Clubu. Tady si jich všimli nejen zástupci nahrávací společnosti EMI, ale i klávesista kapely Duran Duran Nick Rhodes. Kapela tak díky jednomu koncertu získala jak nahrávací smlouvu, tak producenta svého prvního alba "White Feathers", které vyšlo v roce 1983 a produkce se po boku Nicka Rhodese ujal Colin Thurston, který produkoval i předchozí desky Duran Duran. Deska se dostala na pátou pozici v britském prodejním žebříčku a v americkém pak na 35. pozici. Singl, který desce nejvíce pomohl k tomuto úspěchu, byl "Too Shy", který se v několika zemích dostal do 
Top 5. Z desky vzešly i další hity "Ooh To Be Aah" a "Hang On Now", které se oba dostaly do Top 20 ve Velké Británii. Paradoxem
je, že Kajagoogoo měli hit na vrcholu hitparády dříve než jejich mentoři z Duran Duran. Během následujícího turné, které kapela
absolvovala po Evropě, se z nich staly megahvězdy mezi kapelami nové vlny, jako byli již zmínění Duran Duran nebo The Police,
Spandau Ballet a další. S tím, jak přišel úspěch, ale narostlo i napětí v kapele, což v polovině roku 1983 vyústilo ve vyhození
zpěváka Limahla z kapely. Jeho roli frontmana převzal Nick Beggs a teď již jen čtyřčlenná sestava se pustila do práce na novém
albu.Prvním singlem ohlašujícím nové album byl "Big Apple", který se dostal v Británii do Top 10. Následoval "The Lion’s Mouth", který zaznamenal podstatně menší úspěch a skončil pouze v Top 30. Samotné album "Islands" vyšlo v květnu 1985. Jeho produkce se ujali samotní členové společně s Colinem Thurstonem. Album se nakonec dostalo na 35. místo v britském prodejním žebříčku a ve Spojených státech se sotva dostalo do Top 200. Pro potřeby amerického trhu se kapela navíc přejmenovala na Kaja a pozvolnou ztrátu fanoušků se snažili vyrovnat nekonečným koncertováním. Zřejmě znechucen vývojem v kapele a ústupem ze slávy odešel na počátku roku 1985 z kapely bubeník Jaz Strode. V reakci na jeho odchod se kapela rozhodla přejmenovat definitivně na Kaja (své v tom sehrálo i přesvědčení, že se tím zbaví své „bubblegum“ nálepky). V roce 1985 vydávají album "Crazy People’s Right To Speak", jež se dostává pouze na 65. místo v britské hitparádě a prakticky tak předpovídá brzký zánik kapely. Ve studiu se spolu s kapelou objevuje několik zajímavých lidí - na bicí hraje Dave Mattacks (Fairport Convention, Jethro Tull, Chris Rea), perkusista Luis Jardim (McCartney, Rolling Stones, Asia, Elton John, Jeff Beck ad.) nebo kytarista Michael Thompson. V roce 1986 se ale kroky kapely na dlouhých osmnáct let rozchází. Reunion V roce 2004 přichází krátký reunion kapely. Původní pětice muzikantů spojila své síly pro program hudební stanice VH1 Bands Reunited. Přes nabídky na další hraní se kapela dohromady ve skutečnosti nedala, neboť mezi nimi stále vládly neshody. V roce 2007 se ovšem trojice, která v roce 1986 s kapelou končila - tedy Beggs, Askew a Neale, rozhodla s Kajagoogoo pokračovat a začali koncertovat. V polovině roku vyšel singl "Rocket Boy", který byl o rok později následován novým albem "Gone to the Moon". To už byla kapela znovu v pěti členech, neboť se připojili i Limahl a Jaz Strode. Společně začali objíždět pódia a ještě téhož roku vydávají EP "Death Defying Headlines". V roce 2009 pokračovali v turné po Evropě a vydali album "Best Of", jehož součástí je i několik dalších nových skladeb. V současnosti kapela, resp. společnost EMI, vydává další album "Best Of", jehož součástí budou i remixy skladeb. A také stále koncertují. Další projekty Po rozpadu Kajagoogoo v roce 1986 se Nick Beggs snažil psát s různými dalšími autory nové skladby, vše si ale sedlo až s projektem Ellis, Beggs & Howard, který vznikl v březnu 1987. Vedle Beggse byli členy klávesista Simon Ellis a zpěvák Austin Howard. V Británii kritikou nepříliš dobře přijatý projekt se nakrátko uchytil v dalších evropských zemích, zejména díky hitu "Big Bubbles, No Troubles". V Británii se skladba dostala pouze do Top 50 a kritika neměla tento projekt ráda hlavně kvůli Beggsovi a jeho předchozímu působení v Kajagoogoo. V roce 1987 předskakují Ronniemu Woodovi, Bo Diddleymu, T’Pau nebo Roachford. V roce 1988 vydává kapela album "Homelands", které ale nenásledovalo úspěch singlu a nezabodovalo. Přesto díky singlu kapela pobrala alespoň v kontinentální Evropě několik cen. A prakticky celý rok 1988 projezdili na turné. V roce 1989 se však projekt rozpadá. Po několika letech potom Beggs dává k dispozici nahrávku "The Lost Years Vol. 1", kterou stačili natočit těsně před svým rozpadem. Za zmínku stojí, že se na zmíněném albu podíleli i kytaristé Robert Fripp a Warren Cuccurullo. Na začátku roku 2010 dal Nick k dispozici pokračování "The Lost Years Vol. 2" (na obal desky byl použit portrét kapely od Ronnieho Wooda).  V době působení v Ioně se ale Nick věnoval i dalším projektům - několikrát byl na turné s Cliffem Richardem a natočil několik alb, např. se Stevem Howe nebo Gary Numanem. V roce 1989 začal studovat na Guitar Institute and Bass Tech v Londýně, kde o tři roky později začal i učit hru na baskytaru a Chapman Stick. V polovině devadesátých let vystřídal několik zajímavých zaměstnání - ať už jako vyhledávač talentů pro Phonogram Records, nebo jako hudební ředitel německých Alphaville. Také natočil mnoho desek s jinými umělci jako Belinda Carlisle, John Paul Jones, Howard Jones, Gary Numan, Maddy Prior, Cliff Richard, Midge Ure, Seal a Tina Turner, vyjel na turné s Warrenem Cuccurulloem, Vinniem Colaiutou nebo Howardem Jonesem. Na počátku tisíciletí se konečně dostal k natočení sólového alba, pro které psal materiál již od poloviny osmdesátých let. Na rok se také stal členem tria Johna Paula Jonese (díky doporučení Roberta Frippa) a natočil s ním jedno album. V té době také začal psát pro prestižní hudební časopis Bass Player pravidelné sloupky, stal se stálým členem kapely Kim Wilde a hrál na koncertech s ABC, Toyah, Midgem Ureem, Howardem Jonesem nebo Nenou. V progresivním rocku si zahrál se Steve Hackettem, Steve Howem a Rickem Wakemanem na mnoha turné a nahrávkách. V roce 2009 dostal lano do kapely bývalého kytaristy Genesis Steve Hacketta a od té doby s ním intenzivně koncertuje. V roce 2010 s ním také natočil desku "Out Of The Mouth’s Tunnel". V poslední době také koncertoval s kapelou doprovázející Steve Wilsona z Porcupine Tree. Primárně je členem kapely a autorem u progresivních kapel Iona, Lifesigns a Fish On Friday (Belgie). Připojil se také k nahrávání desky sólového projektu Johna Mitchella s názvem Lonely Robot, kterému vyšla deska "Please Come Home" v únoru 2015. Nickova dcera Lula se narodila 29 květnu 1991 a jeho první manželství s Eleni Gagoushi skončilo v roce 1994. Měl další dceru Willow Beggs v roce 2002 se svoji přítelkyně Ann Staniford, kterou si vzal v roce 2003. Nyní je také nevlastním otcem dětí Ann - Olivia, Jake a Callum Keenan. Nick v současné době žije v Leighton Buzzard, Bedfordshire. |
 (narozen 18. července 1973, ***) Drums, Backing Vocals Craig je britský hudebník a hráč na bicí a perkuze. Je bubeníkem na volné noze, producent, zvukový designér, skladatel a pedagog a skutečný velvyslanec britského bubnování. Craig hraje na bicí více než 30 let. Craig je respektovaný bubeník po celém světě, je jedním z předních pedagogů, clinic hudebníků, motorem a inovátorem svého nástroje a skutečným přdstavitelem britského bubnování. Je tváří Premier, Roland a Paiste v mezinárodním měřítku a v průběhu let hrál s mnoha hudebními legendami z mnoha rozličných žánrů. Craig je řazen mezi do skupiny nejlepších "progresivních" bubeníků, pedagogů a clinic hudebníků na světě. Blundell začal hrát na bicí ve třech letech, ale za svou první vážnou zkušenost s bubny považuje hru v Royal Marines Corps of Drums v 16 letech. V průběhu let hrál v mnoha různých prostředích a žánrech, až po vystoupení na největších světových bubenických festivalech. Poprvé se proměnil na profesionálního hudebníka v roce 2008 poté, co se dostal do povědomí tím, že si zahrál s Brucem Dickinsonem a Mikem Rutherfordem z Genesis a Mike & the Mechanics na několika sezeních s Celine Dion, než se vrátil zět ke "své každodenní práci". Svou zkušenost ze sezení s Rutherfordem popsal jako určující moment pro jeho kariéru, protože ho naučila zdržet se při bubnování. Zjistil, že sám tíhne k progresivnímu rocku a byl fanouškem King Crimson a Yes. Ostatně mezi své vlivy uvádí hudebníky jako Clive Deamer z Roni Size/Reprazent, Vinnie Colaiuta, Jeff Porcaro z Toto, Phil Collins z Genesis a Brand X, Billy Cobham, Michael Giles z King Crimson, Neil Peart z Rush, Terry Williams z Dire Straits, Dave Lombardo ze Slayer a Clive Burr z Iron Maiden. Vystupoval se členy mnoha ikonických kapel, ale je to právě žánr progressive, kde se celosvětově prosazuje a kde je nejvíce doma. Hrál se členy King Crimson, Dire Straits, Genesis, Deep Purple, Iron Maiden, Porcupine Tree a Rainbow. Byl členem progresivní rockové kapely Frost* od roku 2009 do roku 2019 a znovu od roku 2022 do současnosti. Je také členem superskupiny Kino, kapely, která zahrnuje kytaristu Frost* Johna Mitchella po boku Johna Becka z It Bites a Pete Trewavase z Marillion, když se v roce 2017 reformovali. V roce 2010 vydal jako Dr. Octopus první album "oNe", které oslovilo široké publikum v hudebním průmyslu a má na celém světě mnoho následovníků. Mimo to Craig vydal i "Electronica Groove Challenge" v březnu 2011, což je inovativní učební pomůcka pro studenty a učitele všech stupňů a zájem o ní neustále roste.  Velký zlom prožil, když bubeník Marco Minnemann zmínil jeho jméno, když koncertoval s Joe Satriani, což vedlo k tomu, že získal práci u Stevena Wilsona z Porcupine Tree, kterých byl silným fanouškem. V roce 2015 tak byl na poslední chvíli uveden do Wilsonovy uctívané kapely jako náhrada za nepřítomného Marca Minnemanna - představení, které by většinu bubeníků přimělo k útěku. V ten den byl poslední na konkurzu a doporučil jej bývalý bubeník Porcupine Tree Gavin Harrison a také John Mitchell. "Je všeobecně známo, že když jsem poprvé měl koncert, byl jsem extrémně nepřipravený," prozrazuje Blundell svou zkoušku ohnivým úvodem ke koncertu. "Měli jsme jen dva dny zkoušek a pak jsme jeli do Chile a začali koncerty". Craig dodává: "Později jsem zjistil, že Steven nahrává show každý večer, poslouchá ji, dělá si poznámky a pak za vámi přijde druhý den ráno. Strávil jsem asi tři týdny a nebyl jsem si jistý, jestli to zvládnu. Každý den jsem se vracel na cvičnou podložku a hrál jsem pilněji a pilněji..." Blundell se osvědčil do té míry, že jej Wilson pozval, aby nahrál nějaké bicí na jeho EP 2016, 4 1, a také na nové album "To The Bone". Jeho první turné s Wilsonem bylo na podporu jeho alba "To The Bone" v roce 2017. V roce 2018 Blundell oznámil, že se na turné poprvé připojí ke Steve Hackettovi a dva týdny po jeho odchodu nahradí dlouholetého bubeníka Garyho O'Toola. Turné nazvané "Selling England By The Pound tour" začalo brzy poté, co Blundell dokončil turné "To The Bone" se Stevenem Wilsonem. 
Craig je v současné době na turné se Stevem Hackettem na jeho světovém turné Foxtrot nebo nahrává pro mnoho mezinárodních umělců
ze svého studia ve Velké Británii, v poslední době se pohybuje v progresivním světě, Steven Wilson, Frost*, Matt Berry, Lonely
Robot, Fish, Trifecta, Kino, The Backstage a mnoho dalších.Je V-Drums Roland International Ambassador a Clinician pro Premier a Paiste. Má velmi úspěšný pedagogický ateliér, kde vyučuje některé nové talenty měsíc co měsíc. Je pravidelným přispěvatelem do časopisů a má svůj pravidelnný velmi populární sloupek v magazínu Drummer, který má mnoho čtenářů kvůli jeho jedinečné perspektivě a pozitivní přinos. Zastává roli mezinárodního clinic hráče pro značku Roland. Nahrává a vystupuje s legendárním junglistem Congo Natty, objevuje se na mezinárodněch akcích firem Mapex a Paiste a k vidění může být i na R & B festivalech s uskupením King King. Vyučoval na mnoha bubenických seminářích vedle některých z nejlepších jmen v oboru a stává se široce považováným vynikajícím pedagogem s jedinečným rozhledem. Produkuje a píše svůj vlastní hudební materiál pro různé vnitrostátní rozhlasové pořady, reklamy a společností pod názvem Dr. oKtopUs, pravidelně pořádá wowing představení pro diváky jako neuvěřitelný DJ Dr.oKtopUs. Skládá také hudbu pro televizi a film, který se vysílal ve více než 30 zemích, včetně značného množství nahrávek bicích pro BBC. Miliony lidí každý den slyšelo Craiga pracovat po celém světě a je skvělým doplněním kapely Pendragon. V současné době hraje živě s Davidem Crossem z King Crimson a neo progressivisty FROST*. |
|
|
|
Studiové desky: 2024 The New Normal 2021 Fragments |
Ostatní nahrávky: |
|
Skupina: Adam Holzman - Keyboards Craig Blundell - Drums Nick Beggs - Bass, Vocals Hosté: Theo Travis |
The New NormalVyšlo duben 2024, Seznam skladeb: 01. Beck And Call () 02. Dot Are You Wooing? () 03. Stroboscopic Fennel () 04. Just Feel It Karen () 05. Sibling Rivalry () 06. Ornamental Lettuce () 07. Daddy Long Legs () 08. What Are You Doing? () 09. Stupid Pop Song () 10. Crime Spree () 11. Bach Stabber () 12. Kleptocrat () 13. Once Around The Sun With You () 14. Chinese Fire Drill () 15. Ouch! My OCD () 16. Wake Up Call () 17. Wacky Tobaccy () 18. Canary In A Five And Dime () Total Time: (00:00) |
|
Skupina: Adam Holzman - Keyboards Craig Blundell - Drums Nick Beggs - Bass, Vocals Hosté: |
Fragments Vyšlo 20. srpna 2021, KScope, KSCOPE720 (UK) Seznam skladeb: Side One 01. Clean Up on Aisle Five (3:07) 02. Check Engine Light (2:54) 03. Proto Molecule (2:19) 04. Auntie (2:57) 05. Venn Diagram (2:41) 06. The Enigma of Mr. Fripp (2:43) 07. Sally Doo-Dally (2:53) 08. Have You Seen What the Neighbours Are Doing? (2:58) Side Two 09. The Mute Gospel (3:15) 10. Pavlov's Dog Killed Schrodinger's Cat (4:11) 11. Voyage of Discovery (3:02) 12. Nightmare in Shining Armor (2:00) 13. Dry Martini (3:12) 14. Lie 2 Me and Take My Money (3:13) 15. Hold It Like That (3:28) Total Time: (44:53) |
|
|
      |
|
|
|
Oficiální stránky: https://kscopemusic.com/artists/trifecta/ https://www.facebook.com/trifectahq/?ref=page_internal https://craigblundell.com/ |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 12.2.2024