     |
||
 |
Skupina SHYLOCK se vynořila z oblasti Nice, konkrétně Saint-Dalmas-le-Selvage, Provence-Alpes-Côte d'Azur,
ve Francii, je to francouzské instrumentální progresivní rockové trio, pozdějí rozšířené na kvarteto, které
vzniklo v červenci 1974 v oblasti Nice a bylo aktivní od začátku až ke 70. let. Její jméno převzali podle
jedné z postav ve hře William Shakespeare "Kupec benátský" (The Merchant of Venice). Tento benátský židovský
lichvář Shylock je hlavním padouchem hry. Jeho porážka a konverze ke křesťanství tvoří vyvrcholení příběhu.
Někteří další badatelé zdůrazňují, že ačkoli toto jméno odpovídá některým hebrejským jménům, "Shylock" bylo
běžné anglické jméno ze 16. století, které by bylo známé i Shakespearovým Londýňanům, a jméno je pozoruhodné
svým saským původem, což znamená "bělovlasý". Mezi Shylocky z Londýna 16. století patřili "zlatníci, obchodníci
a nejviditelněji ze všech písaři", podle významného učence Stephena Orgela, profesora ze Stanfordu, který
působil (s A.R. Braunmullerem) jako generální redaktor The Pelican Shakespeare série od Penguin.70. léta byla živnou půdou, ze které vzešlo velké množství nových talentů ve francouzské rockové krajině, byla to doba velké exploze, přes noc vycházela skvělá alba podepsaná těmi "velkými" nebo neznámými skupinami. Zrodil se hudební trend orientovaný spíše na komplexní skladby Yes, King Crimson, Gentle Giant, Van Der Graaf Generator, Magma nebo Ange než na tradiční binární rytmy anglického či amerického rocku. Ale taky ne hudbu pro intelektuály, to ne, ale hudbu promyšlenější, hlubší, komplexnější, ale stále přístupnou. Příběh Shylock začal na konci června 1974, kdy dva hudebníci, klávesista Didier Lustig, talentovaný hudebník, který se od 8 let učil na klavír, než v 16 přešel na varhany, a bubeník-samouk Andre Fisichella. Opustili v Nice skupinu Fusion, specializovanou na covery Deep Purple a Uriah Heep, aby vytvořili svoji vlastní kapelu zaměřenou na progresivnější hudbu. Začali hledat další muzikanty. Všimli si přitom inzerátu umístěného v obchodě s hudebními nástroji, v němž mladý kytarista Frédéric L'Épée hledá muzikanty do progresivní hudební skupiny. Ti tři se potkali 1. července 1974 a okamžitě si padli do oka, měli stejné ambice, byli mladí a druhý den se rozhodli založit svou skupinu. 
Dne 4. července 1974 odjíždějí na letní prázdniny do malého městečka Maralpin do kostela St.Dalmas-Le-Selvage
v Alpách, kde Didier prožil dětství, aby pracovali na svém repertoáru. Přemluvili starostu, aby je nechal
zkoušet v kostele, který se tak na dva měsíce školních prázdnin stává jejich zkušebnou.V té době kapelu nepovažovali za rockovou. Mysleli si, že rocková hudba je primitivní, a náš jejich zájem se soustředil na klasickou a současnou klasickou hudbu, stejně jako na avantgardní a progresivní kapely, které podle jejich názoru dělaly hudbu budoucnosti. Dohoda s knězem byla následující: Použivali kostel jako místo na zkoušky a výměnou za to hráli na nedělních mších. Ale celá skupina byla příliš hlasitá na uctívání a Didier, klávesista, byl nakonec jediný, kdo se musel v neděli ráno probouzet. Atmosféra kostela a celého okolí (vesnice, hory) měla velký vliv na jejich práci. V noci hráli v kostele, Frédčric si dokonce vzpomíná, že obyvatelé vesnice věřili, že tam nacvičují černé mše, ale jim se to líbilo! Do svých skladeb se snažili přimíchat různé vlivy a v průběhu skladeb přecházejí do zvukové kulisy letmé stíny hudby King Crimson, Ange, Yes, Emerson Lake & Palmer a Zeühl. Ale teď potřebují jméno. Při hledání ve slovníku narazil Didier na Shylock, jednu z postav hry Williama Shakespeara. V klidu Alp, odříznutí od zbytku světa, vylepšují názvy a vlastní aranžmá. Nápady plynuly, melodie, zlomy, každý přinesl svůj pohled a brzy skončily v několika skladeb, které byly pouze instrumentální, pojmenovali je podle pořadí "První", "Čtvrtá" atd. Za jejich hudbou nikdy nebyl žádný koncept, to je i důvod, proč svým písním dali čísla. Názvy by byly příliš sugestivní. Zpátky na univerzitě v Nice, Shylock hledali basistu, který by doplnil jejich sestavu. Ale po mnoha neúspěšných pokusech se skupina rozhodla zůstat v triu. Shylock byli kontaktováni bývalým manažerem Fusion, který nabídl své zkušenosti do služeb skupiny. Následující prázdniny se tři přátelé vrátili do Alp a složili "Le Cinquième" a "Le Sixième". Během této doby, Cristian Gouttenoire, manažer, uspořádal skupině jejich první koncert, v La Maison des Jeunes de Magnan v Nice dne 7. dubna 1975, kde Shylock hráli před 300 lidmi. 
V červnu pak hráli na fakultě písemnictví a v okolí Nice a Cannes. Místní publikum bylo nadšené i přes mučivou
a poměrně komplexní stránku hudby. Zvukové zkoušky před koncertem zajišťovali přátelé skupiny. S touhou dát
svou hudbu najevo a udělat si jméno, se skupina rozhodla nahrát album. V červnu 1975 si hudebníci pronajali
Studio 16 v La Fontaine nedaleko Antibes na dobu 10 dnů. Ale bez finančních prostředků se dohodli s majitelem
Studia, když cenu pronájmu rozdělíli na dvě části výměnou za účast na produkci.Se získaným výsledkem ale skupina spokojena nebyla, kvalita nahrávky nebyla tak dobrá, jak by si hudebníci přáli. Finální mixování je neuspokojilo, tak šli do studia v Lyonu, kde udělali druhý... ale také u nich neuspěl. Nakonec Frédéric kamarádově v hudebním obchodě stříhal pásky čepelí, aby na různých místech v každé písni sestavil různé mixy. Tato místa jsou snadno rozpoznatelná! Své první album skupina nahrála a sama produkovala ještě před vojenskou službou a bylo vydano v lednu 1977 na značce CBS Records. Podivný název alba "Gialorgues" je převzat po hoře, kterou trio vidělo z kostela, který byl po mnoho měsíců jejich zkušebnou. Byli tehdy hluboce ovlivněni horami, které je obklopovaly, a proto dali albu její název "Gialorgues". Přebal vytvořil jejich přítel z té doby Jean-Charles Cohen, který také vytvořil přebal i na "Ile de Fievre" a později i všechna alba "Philharmonie". Album bylo nahráno ve studiu poblíž Nice, které 
bylo několik měsíců po nahrávání uzavřeno. Ještě neměli basistu, proto Frédéric napsal a nahrál i basové linky. Byla
to jejich první zkušenost s nahráváním, byli nadšení a velmi mladí, album nahráli velmi rychle, moc toho nenaspali.
Na jejich vlastním labelu Gialorgues Music bylo vydáno pouze 1000 kopií a byly chápány tak, aby se po vystoupeních
prodávaly a sloužily jako "super demo" k odeslání velkým labelům.Když vyšlo "Gialorgue", museli je začít propagovat. Christian Gouttenoire, jejich přítel, se rozhodl, že jim pomůže najít termíny koncertů a příležitosti všeho druhu. Stal se v podstatě jejich manažerem. Našel tedy rozhlasové a TV pořady, kde mohli hrát a hovořit o jejich hudbě. Jednou měli tv. pořad v místním vysílání Tele Monte-Carlo, kde režisér CBS France byl pozván ve stejnou dobu. Christian na něj přímo ve vysílání zavolal, aby podepsal smlouvu se Shylock pro CBS. Následující týden měl schůzku a další měsíc byla smlouva podepsána. Debutové album "Gialorgues" z roku 1977 bylo nahráno s primárními členy, které tvořili bubeník André Fisichella, kytarista Frédéric L'Épée a klávesista Didier Lustig. Tehdy nahráli nějaké pásky, které stále existují, ale jsou velmi špatné kvality. Písně na nich jsou "Le Premier", "Le Dixième", "Le Troisième", všechny tři zpívané a od velmi mladé kapely bez nijak zvlášt dostatečných zkušeností a dovedností, neboť tehdy jim bylo 16, 17 resp. 18 let. Pro album bylo nahráno 16 skladeb a Frédéric L'Épée nahrál i všechny basové party. Konečné míchání se provedlo v Lyonu ve Studiu ABM. Na album se dostaly pouze tři skladby, hlavně "Le Quatrième" o délce přes 13 minut, ve které Didier odhalil všechny své schopnosti. Na svém debutu, který vyšel v roce 1977, vykouzlili jedinečný mix klasicky naplněného symfonického progu s temnějšími a disonantnějšími kytarovými dováděním Roberta Frippa z King Crimson. Album možná neuchvátilo svět, ale poskytlo fascinaci těm v undergroundu a album nakonec poskytlo primární vliv kapelám jako Anglagard, podobně smýšlející kapele v 90. letech revival prog. 
Jejich velmi francouzský styl měl také pozoruhodné vlivy od King Crimson díky frippovské kytaře Frédérica
L'Épée a expresivní Brufordově bubenické práci André Fisichelly, a s klávesami Didiera Lustiga, které přenesly
hudbu do originálních a odlišných oblastí. Shylock vykreslil paralely s King Crimson kvůli jejich složité
kompozici a bohaté instrumentaci. Projevoval zálibu ponořit se do témat, která vyvolávala úzkost, pouštět
se do hudebních výstupů naplněných elektrizující silou a zvýšeným napětím. Tato instrumentální konfigurace
plynule zapadá do zastřešujícího proudu pulzujícího a úzkostného progresivního rocku, charakterizovaného
bouřlivou atmosférou, a zároveň vytváří svou osobitou identitu.Bez King Crimson je těžké si představit zrod tak jedinečných kapel, jako jsou Shylock a Arachnoid, které vyprodukovaly tři nejnebezpečnější, nejrozzlobenější a nejzlověstnější nahrávky nezeuhlského (čili Magma) francouzského rockového světa. Kytarové party odvozené od Frippa, mučené a žíravé nebo dechberoucí, se na těchto deskách bouří, ale spojují se s nimi rozmanité klávesové zvuky a úžasně synkopované bubnování ve skladbách podstatně odlišných od toho, co by se dalo od Crimson očekávat. Album obsahuje "Le Quatrième", pozoruhodnou 13-minutovou skladbu, která je ze všech tří skladeb na albu nejkonzistentnější. Ukazuje klasické vlivy a má opravdu úžasné melodie. Kytara je hlavním nástrojem, pokud jde o melodie s doprovodem kláves, bicích a baskytary. Druhá skladba se jmenuje "Le Sixième" a stejně jako úvodní skladba je hlavním "vokálním" nástrojem kytara. Jsou tam nějaké změny v tempu, ale hlavní téma má "pochodový" nádech, s jemným bubnováním Fisichelly. Druhá strana LP se skládala pouze z jedné skladby "Le Cinquième". Prvních pár minut zní, jako by se trio bavilo experimentováním se zvuky a efekty "stolního tenisu". Pak převezmou vládu některé strašidelné klávesy a stejně strašidelný kytarový zvuk, připomínající zvuk Steva Hacketta na jeho prvních několika albech Genesis, a hudba vyvrcholí, než se zredukuje na klasickou mezihru kláves, ke kterým se o něco později připojí akustická kytara a následně basa a orchestrálnější klávesy. Konec této písně byl složen na pódiu na zvukové zkoušce těsně před jejich prvním koncertem... Tato část mohla být klidně nahrána jako součást "Trick Of The Tail" od Genesis. O nějakých deset minut dál, v téže skladbě, je více kytarově orientovaná hudba, opět trochu znějící jako Genesis, ale tentokrát raní Genesis a album "Tresspass" s kytarou Anthonym Phillipsem. Posledních pár minut jsou experimenty a efekty na poměrně jednoduché téma hrané na klávesnici. Závěrečné akordy zní opět jako "slušná" hudba. 
Bonusové skladby hrají Didier Lustig a Frédéric L'Épée. Byly nahrány ve studiu v Nice v jižní Francii v roce
1981, tedy pár let poté, co se Shylock rozpadli. Kvalita zvuku těchto skladeb je ve skutečnosti lepší než
kvalita původních LP skladeb. Jen kytary a klávesy, ale úžasná hra obou muzikantů a směs klasických vlivů,
folku a také trochu jazzu ve skladbách "Pendule" a "Sous une Arche de Pierre". Některé momenty připomínají
rané poloakustické kousky od Focus.Poslední tři poměrně krátké kusy byly zamýšleny jako části soundtracku, ale producenti filmu, pro který byla hudba napsána, tyto kusy nikdy nepoužili. "Prélude a l'éclipse" je vynikající skladba ovládaná klávesami s některými přídavky z basy, na kterou hraje L''Epée. "La robe et le chat" má kvalitu a vlastnosti písně, která mohla být na albu "And Then There Were Three" od Genesis. Konečně "Pour le bal des pauvres" je velmi pěkná klávesová skladba Lustiga, první část využívá zvuk barrel varhan (francouzský flašinet). Po nahrávání skupina hledala nahrávací společnost, která by mohla album vydat. Manažer byl ale odveden na vojenskou službu. Mezitím kapela sama vyrábí a lisuje 1500 výlisků. Skupinu lze spatřit na Télé-Monté-Carlo, album skupina poskytuje obchodům na pobřeží a místním rádiím. Přijetí bylo dobré a jižanský tisk jim věnoval řadu článků. Album bylo také zasláno do odborných časopisů, Best, Extra, Rock & Folk. Pro skupinu je toto první album jako vizitka. Následně členové kapely dočasně ukončili svou činnost, aby absolvovali vojenskou službu. Christian Gouttenoire se po návratu z vojenské služby vydává do Paříže, aby představil album velkým společnostem. CBS se rozhodla album vydat. Na začátku roku 1978 bylo album ve všech obchodech s deskami ve Francii. Pod CBS se prodalo 3000 kopií a album bylo rychle uznáno jako středobod francouzského progresivního rocku, v čisté tradici skvělých alb King Crimson. Ale je to "GIALORGUES", které zůstane navždy v naší paměti. Nádherná a zároveň komplexní hudba, bohatá na silné melodie, které se lámou k lepší reformě, atmosférická ve svých výtvorech, podmanivá, hypnotická, repetitivní. Ovšem návrat ze služby do civilu se ukázal komplikovanější, než se očekávalo a soudržnost se vracela jen obtížně, ale i přes těžkou atmosféru bylo nahráno druhé album. Trio se potýkalo se značnými problémy najít vhodného basistu. Po mnoha pokusech objevili Christiana Villénu, vynikajícího hudebníka, fanouška Chrise Squirea. Napsal docela snadno basové linky na "Ile de Fievre" a "Laocsetal" a vyrazili jsme na turné. Po turné museli nahrát demo "Ile de Fievre". Ale Christian byl tajný muž a nikdy o sobě moc nemluvil. Jednoho dne, uprostřed zkoušení, jim řekl, že musí jít a už se nevrátil. Předpokládali tehdy, že má velké problémy se svou rodinou, ale nikdy nevěděli jaké. Serge Summa, kterého André potkal před několika dny v Nice, je poté přišel zachránit a zůstal s nimi až do konce. 
Nahrávání druhého alba se ukázalo být mnohem obtížnější, jak se očekávalo, ale nakonec začátkem roku
1978 toto druhé album s názvem "Île de Fever", neboli "Fever Island", bylo zveřejněno v roce
1978 pod hlavičkou labelu Musea. Na tomto albu zněli v mnoha ohledech jako úplně jiná kapela. Na
"Gialorgues" byly temný hypnotický groove v kontextu symfonického progu posílen avant-prog
experimentalismem, ale pro tuto příchuť na druhém vydání SHYLOCK vyměnili citlivost Rock In Opposition
za jazz-fusion. Na rozdíl od debutového alba, které obsahovalo dvě dlouhé skladby a kratší, druhé album
obsahovalo šest kratších skladeb, které se vyhnuly éterické trýznivosti debutu a místo toho se věnovaly
technickým kytarovým a baskytarovým útokům jazz-fusion. Dvě skladby stále překračovaly hranici 10 minut.
Dynamická a okouzlující titulní skladba "Île de Fievre", název odvozený z knihy o Kryštofu Kolumbovi, je úžasným dílem se skvělými melodiemi, je protkána opakujícími se tématy a úlety Moogu. Nejprve jsou rozpoznatelné náznaky hry Tonyho Bankse, o něco později je zcela zřejmé, že hlavní vliv měli Gentle Giant. Druhá skladba je úplně jiná. "Le sang des capucines" zní mnohem více jako improvizace bez jasné konstrukce a nosné melodie. Atmosféra má tendenci jít mnohem více směrem k experimentům King Crimson. Skladba s převahou kytary se rozvine do dlouhého kytarového sóla, doprovázeného především bicími a basou, a jen s doplňkem klavíru. "Choral" je vhodný název pro třetí skladbu, nejsnáze odlišitelnou od ostatních, a jedná se o pomalou melodickou skladbu primárně hranou Lustigovými klávesami a nějakou basou od Sumnyho, která obsahuje syntetizovaný sborový efekt spolu s krásnými harmonickými vokály. King Crimson se zde setkávají s Gentle Giant v "Himogene", poměrně silné téma, které je známo z písní Gentle Giant, každopádně v duchu "Valedictory". 
Mnohem více experimentálnější a pravděpodobně hlavně improvizační jsou zvuky v "Lierre d'aujourd'hui",
ve kterých si hudebníci zahráli oda srdce více v duchu free jazzu. Gentle Giant opět ovlivnili skladbu
"Laocsetal", jednu z prvních písní nahraných pro druhé album. Jedná se o pestré hudební dílo se spoustou
změn tempa a atmosféry. Divoké kytarové zvuky od L'Épéeho dominují hudbě, postrádají přitom rozpoznatelnou
strukturu a jsou zcela oddané hudební svobodě, kterou kapela tak zoufale hledala. Druhá část je soustředěna
kolem poměrně jednoduchého basového tématu GG s několika orchestrálními klávesami, spoustou perkusních
zvuků a efektů.Bonusová skladba na CD, "Le Dernier" je druhou vznešenou skladbou na tomto albu. Vlivy King Crimson a Gentle Giant jsou sice rozpoznatelné, ale skladba je mnohem melodičtější a má několik skvělých témat a mezi všemi nástroji je dobrá rovnováha. V posledním díle prosvítá zvuk kytary Genesis, který se přibližuje hře a zvuku Steva Hacketta. Album stále nachází spoustu crimsonské inspirace roztroušenou po celou dobu svého běhu, ale rychlá tempa symfonického prog vlivu byla zcela posílena stylem divokého rychlého jazz-fusion v duchu Mahavishnu Orchestra nebo kapel, které mají jako kytaristu John Abercrombie. Jazzové aspekty jsou zdaleka nejdominantnějšími zvuky, které na "Île de Fever" slyšíte, a ačkoli se to mohlo ukázat jako příliš velký hudební odklon, který zpečetil osud SHYLOCKu během jeho běhu, z moderního pohledu je toto album stejně jako strhující jako debut, i když ne tak experimentální povahy. Následné turné pro ně bylo velkou výzvou, protože všichni byli houževnatými individualitami. Často se hádali a hašteřili i kvůli sebemenší věci, ale přesto si užili i spoustu legrace. Cestovali jsme hlavně ve Francii, s nějakými koncerty v Belgii, Švýcarsku a Itálii a velmi zřídka si vyhradili pódia s jinými kapelami. Přestali zkoušet v kostele v St Dalmas, zřejmě to bylo kvůli tomu, že bylo nutno zkoušet častěji a snadněji. Ale když 
více zkoušeli, strávili i více času hádkami. Vlastně už nebyli ani stejně kompozičně naladěni, každý z nich
táhl jiným směrem a bylo velmi těžké se dohodnout na hudbě. Mezi zbývajícími členy se objevují hudební rozdíly.
Frédéric L’Épée obhajuje experimentálnější směr, spíše klasický pak Didier Lustig a více jazz-rockový jejich
rytmická sekce André Fisichella a Serge Summa.Přesto udělali nové demo pro CBS, a protože žádali něco konvenčnějšího, zkusili skládat i jednodušší písničky s připojením zpěváka. Ale byla to nějaká polovičatá práce a nikdo z toho nemohl něco dostat, ani CBS, ani Shylock. Navíc prodeje jejich desky byly zklamáním a nahrávací společnost CBS naléhala na kapelu, aby se hudebně vydala více komerčnějším směrem. Jejich vydavatelství je zároveň žádalo o vysílání krátkých formátů v rádiu. To vedlo k nekonečným diskusím ve skupině a přes několik pokusů vyhovět přání CBS byla smlouva se Shylock ukončena. Frustrace a nedostatek společného cíle vedly v roce 1979 k tomu, že se nakonec všichni shodli na ukončení činnosti skupiny a členové se rozhodli skupinu rozpustit. Shylock udělal v 70. letech jen dvě alba, než se hudebníci vydali za jinými životními cíli. To, co dělá SHYLOCK jedinečnými mezi přeplněnými zlatými roky prog rocku 70. let, je to, že tito hudebníci byli nejen technicky zdatní, ale měli také schopnost skládat písně, aby se spojili na hlubší emocionální úrovni, což je vítězný kombinovaný efekt vyhrazený pouze velkým chlapcům z raného věku. prog scéna. "Ile de Fievre" se z větší části drží stejného vzorce, pokud jde o kytaru a baskytaru vedenou jazz-fusion, ale klávesy nebyly vůbec utlumeny. Jen se přizpůsobují novému stylovému přístupu a nabízejí ty správné kontrapunktické momenty kontrastu. Ostinátní basové groovy z debutu jsou zachovány, což poskytuje jedinou společnou vlastnost mezi oběma alby. Tento jako debut je 100% instrumentální, a přestože byly vzneseny stížnosti na špatnou produkci, je hudba považována za příliš přesvědčivou, a to dokonce i svým zvukem. Album "Ile de fievre" bylo pro Shylock labutí píseň, ale talent Frédérica L’Epée mohl být znovuobjeven během 90. let a počátkem nové tisíciletí v projektu Philharmonie a později i Xango, dvěma dalšími velkými kapelami ovlivněnými také King Crimson. Následně znovu vydané CD verze obsahují další bonusové skladby. Na "Gialorgues" (1981) jsou to dva tituly složené a provedené L'Épéem a Lustigem, a tři krátké skladby původně určené pro hudební ilustraci. Na "Ile de Fievre" se objevila dosud nevydaná skladba z konce skupiny v roce 1979. 
O 33 let později, začátkem roku 2012 se skupina ve složení André Fisichella, Frédéric L'Épée a Didier Lustig
reformovala na žádost jednoho festivalu z USA, který se nakonec nekonal, ale vystoupili ve stejném roce na
Gouveia Art Rock, festivalu v Portugalsku. Z koncertů bylo vydáno jedno DVD se záznamem vystoupení na Festival
PROG'SUD z 19. května 2012 v Jas'Rod, Les Pennes-Mirabeau, poblíž Marseille. Laurent James (kytarista Lord of
Mushrooms) nahradil Serge Summu na basu. Od té doby se zúčastnili několika dalších festivalů ve Francii a po
celém světě. Dne 8. února 2014 kapela oznámila, že odcházejícího Didiera Lustiga na klávesy nahradil Luca
Mariotti. Až tehdy, mnohem později, se kapela dočkala uznání, když slavný japonský label Belle Epoque vydal
v roce 2016 album "La Somme des Party - Re-Recorded Best Of Shylock" na CD, nahrané ve Studiu Arion
v Nice již s novým klávesistou. V dubnu 2022 bylo oznámeno, že začnou znovu nahrávat a vydávat staré věci,
stejně jako na jejich albu "Best Of..." z roku 2016. |
 |
|
Členové: André Fisichella - Drums, Percussion Frédéric l'Épée - Guitars, Bass (at first album) Laurent James - Bass (od roku 2012) Luca Mariotti - Keyboards (od roku 2014) |
Bývalí členové: Didier Lustig - Keyboards Serge Summa - Bass |
| 1974 |
1977 |
1978 |
|
André Fisichella - Drums, Percussion Frédéric l'Épée - Guitar, Bass Didier Lustig - Keyboards |
André Fisichella - Drums, Percussion Frédéric L’Epée - Guitars Didier Lustig - Keaboards Christian Villena - Bass |
André Fisichella - Drums, Percussion Frédéric L’Epée - Guitars Didier Lustig - Keaboards Serge Summa - Bass |
| 2012 |
2014 |
|
|
André Fisichella - Drums, Percussion Frédéric L’Epée - Guitars Didier Lustig - Keaboards Laurent James - Bass |
André Fisichella - Drums, Percussion Frédéric L’Epée - Guitars Laurent James - Bass Luca Mariotti - Keyboards |
|
André Fisichella(narozen 7. února 1958, Casablanca, Casablanca-Settat, Morocco) Drums, Percussion André Fisichella je francouzský hudebník a hráč na bicí a perkuze. Je nejznámější jako zakladatel a člen kapely Shylock. Je multidisciplinárním umělcem, skladatelem, hudebníkem a zvukovým inženýrem. André Fisichella, který žije Nice, Provence-Alpes-Côte d'Azur, France, vystudoval hudební konzervatoř v Nice. I přes studium zůstává atypickým hudebníkem, otevřeným všem hudebním stylům. André také vytvořil skupiny Shylock, Jafis, G’Zer a XY. Jeho manželka Sylvie Fisichella je zpěvačkou skupiny Magma, referenční vokální koučka ve Francii (partner Gérard Louvin), původem z Norska, a je známá tím, že vychovala mnoho talentů, některým skladbám Andrého propůjčuje svůj hřejivý hlas a své velmi zvláštní zabarvení. André je skladatel samouk, navzdory hudebnímu studiu bicích nástrojů na C.R.R v Nice. Hudbě se věnuje od roku 1975. Styl "André Fisichella" je rozpoznatelný podle svého spojení moderní a klasické hudby, vášeň vznešená v jeho psaní přichází také prostřednictvím etnické hudby, kterou má obzvláště rád. André začal svou kariéru ve skupině Shylock, jejímž byl zakladatelem. Od 16 do 20 let skládal a hral na bicí ve skupině Shylock. Natočili dvě alba produkovaná CBS a koncertovali po celé Evropě. O 25 let později jsou jejich nahrávky stále komercializovány v Japonsku a Spojených státech. Svou hudbu nahrávali v několika velkých evropských studiích společně s Andy Scottem v Super Bear a setkali se s Alanem Parsonem, Patrickem Morazem z Yes v Aquarius a Patricem Quefem v Le château de Miraval. 
Nadchl se také pro filmovou hudbu, v roce 1978 vytvořil soundtrack ke krátkému filmu "Tant d’années de
Bonheur", jehož hlavní roli ztvárnila Edwige Feuillere. Film získal 1. cenu na festivalu amatérských filmů
v Cannes v roce 1978. Od 80. let se André zajímal o hudbu pro audiovizuální sektor. Produkoval a skládal
hudbu k TV filmům a dokumentům DVD: Flash Gordon, The polštář kniha (StudioCanal). Skládá hudbu od klasiky
po jazz a nevynechá ani etnickou hudbu. O několik let později napsal hudbu pro TV a rozhlasové reklamy:
UNICEF, PEUGEOT, CASINO, Caisse d'épargne, Editions XO, S.A.P, Résidences décoration...V roce 1987 založil vlastní nahrávací studio Arion Musical Center v Nice. Napsal několik písní pro místní umělce a nahrával Mario Barravecchia a Lucie (Star Academy), Cécilia Cara (Roméo et Juliette). Marilyne Desbiolles (vítězka ceny Femina v roce 1999) spolupracovala s texty u několika písní. V roce 2004 spolu s UNIVERSAL napsal píseň "Arrivero" pro Maria Barravecchia. Ve Studiu Arion nahrávaly mezinárodní hvězdy jako Herbie Hanckock, Vinnie Colaiuta, Rock Voisine, Peter O'Toole pro americký film "NutsCracker", stejně jako evropští umělci Umberto Tozzi, Stella Vander, Patrick Juvet, Michel Roux, Robert Waechter, Georges Descrieres, Jean-Marc Jafet … Rozhodl se skládat a produkovat hudbu k filmům, aniž by zapomínal psát písně. Ke konci 90. let se nadchl pro 7. umění, hudba pro obrazy a originální tvorba se stala jeho skutečným povoláním. Od roku 2000 je André trenérem AFDAS hudby pro plátno. V roce 2000 zformoval kapelu SYLAN se svou ženou Sylvii (zpěvačka), se kterou stvořil spoustu alb pro "hudební knihovnu" pro profesionály. V poslední době realizoval soundtracky pro dva americké krátké filmy "Passing through" a "The Chase" a také pro audio knihy "Crim sur la prom", "On line", "In-vitro". 
V roce 2013 získal dokument Indian Talkies, doplněný Andrého hudbou, první cenu na Mezinárodním filmovém
festivalu Maritimes (Prix Henri Baixe). André byl také vybrán, aby vytvořil hudbu k 50. výročí Les Ménuires
v roce 2015. V roce 2015 byl rovněž autorem hudby k mezinárodní akci "Florissimo" (186 000 návštěvníků),
pro kterou napsal opus, který nahrál s Pražskou filharmonií.V roce 2023 vytvořil vlastní vydavatelství ARION Edition s velkým katalogem hudebních ilustračních alb určených pro profesionály v oblasti image. Arion Édition nabízí jedinečnou hudbu pro profesionály v oblasti image a médií. Od té doby produkoval a uvedl velké množství děl ovlivněných skladateli jako Ennio Morricone, John Barry a nyní Gabriel Yared. Nedávno podepsal TV reklamu na vozy Smart ForTwo a přeje si vrátit se znovu do Prahy, aby využil filharmonický orchestr pro budoucí soundtrack. Po téměř 40 albech je v každém tónu stále živá vášeň pro tohoto umělce hudební tvorby, který znovuobjevuje náš snový svět s každým dílem. V poslední době je i členem skupiny Ructus, která je inspirována výkřikem, který jsme mohli dlouho najít v hudbě Johna Coltrana. André (bicí, Shylock), Sylvie (zpěv, Magma) a Jean-Marc Baccarini (saxofony klávesy) jsou propojeni více než dvacet let a krystalizují hlavní část jejich hudební aspirace, diktované energií a hledáním původních smyslů: rytmus a melodie. Tato formace nechává prostřednictvím improvizace otevřené dveře všem hudebním žánrům. |
Frédéric L'Épée(také znám jako Frederic Lepée, Frederic L'Épée, F. L'Epée, Frédérique L'Epee, Philip L'Epee, L'Épée) (narozen ***, France) Guitars, Bass Frédéric L’Épée je francouzský skladatel a háč na kytaru. Je nejznámější jako spolu zakladatel progresivní rockové kapely Shylock v roce 1974, a reunionu v roce 2012), kytarové kapely Philharmonie v roce 1988 a instrumentálního kvarteta Yang v roce 2002. V roce 2008 vytvořil také akustickou rockovou skupinu Lobotonics v Paříži. Frédéric vyrůstal v Nice na jihu Francie, jeho otec byl architekt a dobrý houslista. Tím pádem doma hodně poslouchali klasickou hudbu. Jako dítě (už asi psychedelické), byl nejlepší způsob, jak mu zastavit pláč, bylo postavit jej před jejich gramofon a hodiny přehrávat desky. Později objevil Beatles, Kinks a všechny ty anglické kapely ze 60. let. Jeho sestra se v té době chtěla naučit hrát na kytaru, jednu si koupila a hned to vzdala, takže kytara visela na zdi a Frédéric ji jednoho prostě popadl a začal na ni hrát. Ale mezitím si hrál (svým způsobem jako s hračkami) s každým klavírem, harfou, flétnou, nějakým znějícím předmětem, který se mu připletl do cesty. Poprvé jsem vzal kytaru, aby zahrál píseň Beatles "Michelle". A od této chvíle se mu podařilo naučit se akordy od přátel a najít mnoho písní poslechem. Jeho "domácí úkoly" v této době tvořily písně od Crosbyho, Stillse Nashe a Younga, Cream, pak Led Zeppelin, Deep Purple, Uriah Heep a dalších. Ale nehrál pouze výhradně na kytaru, protože také miloval dlouhotrvající zvuky nástrojů jako flétna, varhany, saxofon apod. 
Mezi 14 a 16 lety hrál na pódiu písně od známých kapel jako Deep Purple, Pink Floyd, Led Zeppelin, Crosby,
Stills Nash & Young. V této době také zpíval, hrál na varhany a kytaru. Tak to probíhalo až do dne, kdy
si v obchodě koupil úplně černou desku s nápisem "King Crimson - Earthbound". Koupil to kvůli obalu, celý
černý, stříbrná slova, ale když pustil "21st Century Schizoid Man", byl tou hudbou úplně ohromen! A pak
uslyšel sólo, pomyslel si, že to byly nejprve zkreslené varhany (když hrával i na varhany), a uvědomil si,
že je to kytara. Byl to přesně ten zvuk, který hledal! Tak začal vážně cvičit, bylo mu pouhých 17 let.Progresivní scéna v Nice a okolí byla tvořena 3 nebo 4 kapelami, ale bez konkurence a/nebo vzájemného ovlivňování. Některé z nich se staly známé, jako Carpe Diem. Protože Nice bylo a je více než kdy jindy turistické město, většina hudebníků hrála covery v klubech a vydělávala si tímto způsobem na živobytí. Kapelu Shylock založil v Nice v roce 1974 bubeník-samouk André Fisichella spolu s hráčem na klávesové nástroje Didierem Lustigem, talentovaným hudebníkem, který se od 8 let učil na klavír, než v 16 přešel na varhany. Prostřednictvím inzerátu Didier a André našli kytaristu Frédérica L'Épée, také hudebního samouka. Od roku 1974 do roku 1977 trio zkoušelo ve ztraceném kostele na v horské vesničce v Alpách Saint-Dalmas-de-Selvage. To bylo trochu divné, aby „rocková“ kapela mohla zkoušet v kostele, ale asi to znělo skvěle, vzhledem k atmosféře. S kapelou následně vydal dvě alba. Když se Shylock v roce 1979 rozešli, Frédéric založil rodinu a na několik let, vlastně osm, přestal úplně koncertovat. Ale aktivně studoval a cvičil, nastoupil na konzervatoř na hodiny harmonie, kontrapunktu a kompozice, stal se učitelem hry na kytaru, aby si vydělal na živobytí, a poslouchal spoustu muziky - experimentální, klasické a současné. Až v roce 2006 založil Philharmonie, hudební a experimentální soubor složený z 5 kytaristů. Chtěl udělat kapelu jen s kytarami, měl v hlavě zvláštní zvuk. Napsal pětikytarovou verzi Vivaldiho koncertu "F moll" (Winter), shromáždil přátele a studenty a začal zkoušet. Jeden z pěti kytaristů musel odejít do práce, takže pokračovali ve čtyřech a začali improvizovat a skládat. Později z kapely odešel další, skupina se stala triem, poté kvartetem (i s bubeníkem). V té době se jeho hlavní zájem týkal děl Steva Reicha a africké hudby. Dokončoval studium skladby a zajímali jej minimalistickí skladatelé obecně, ale především možnost distribuovat hudební party mezi více nástrojů, vytvářet kolize not, generovat nové harmonie, nové melodie, které ale ve skutečnosti nikdo nehrál, což se vyskytuje v mnoha afrických tradičních písních. Několik lidí přirovnávalo projekt Philharmonie ke Guitar Craft Roberta Frippa, ale oni pracovali úplně jiným způsobem. Do roku 1998 nahráli 6 alb pod tímto názvem, což pak znamenalo i konec tohoto dobrodružství. Na konci Philharmonia se kapela začala již více orientovat na rock. Po nějaké době odpočinku po nehodě a sólových koncertech se Frédéric v roce 2002 rozhodl založit novou kapelu Yang, vlastně jakési "power trio" s Volodiou Brice, posledním bubeníkem Philharmonie, a Stéphanem Bertrandem, baskytaristou, kterého 
potkal na společném improvizovaném vystoupení. Velmi rychle se ukázalo, že věci by měly začít tam, kde
Philharmonie skončila. Velký rozdíl mezi Yang (nyní 4 hudebníci) a Philharmonie byl ten, že Yang vycházel
hlavně z jeho vlastních skladeb, alespoň zpočátku, nyní se už i ostatní hudebníci stále více zapojují do
procesu skládání. Dalším rozdílem bylo, že Yang je mnohem více zapojen do nějakého sofistikovaného rocku
orientovaného na "King Crimson".Jeho posledním projektem je skupina Lobotonics, trio, které má v sobě hodně afrických vlivů. Pokaždé, když v hudebním životě zkusil spolupracovat se zpěvákem, něco se pokazilo: hlas nebyl takový, jaký chtěl, nebo osobnost zpěváka nebyla kompatibilní, napsal mizerné texty a pod. V Paříži potkal Petera, fotografa, který zpíval pro své potěšení. Líbil se mu jeho hlas, i muž se mu zamlouval a navrhl mu, aby udělali kapelu. I když to nebyl moc zručný zpěvák, roli v tom hrál jeho hlas a texty, takže se mu podařilo skládat krátké a jednoduché písně (možná takové, které CBS chtěla, aby Shylock skládali v 70. letech), a Lobotonics byl na světě. Jejím stylem je "akustický rock", což znamená perkuse místo bicích, akustická kytara místo elektrické (ale někdy i elektrické), všechno nové. Lobotonics nemá zvláštní africké vlivy, ale perkusionista Moussa je griot v Burkině-Faso a umí hrát na jakýkoli nástroj. Přináší tedy do Lobotonics vlastní kulturní punc, dále je to vlastní Frédéricova hudba ovlivněna africkou hudbou, ale také hudba východní a střední Asie - to vše se projevuje v práci Lobotonics. V poslední době spolupracoval s pěti soubory - Yang, Lobotonics, Shylock, Talip Trio a E-Werk. Talip Trio se skládá z tureckého ženského (úžasného!) hlasu, hráče na Saz (tureckou loutnu), který je mojí ženou, a elektrické kytary. Pracujeme na specifickém tureckém tradičním repertoáru, který „aktualizujeme“. První koncert plánovaný na konec listopadu 2012 v Paříži. E-Werk je německé kvarteto pro elektrickou kytaru sídlící v Berlíně, které se věnuje současné klasické hudbě pro elektrickou kytaru. První koncerty byly plánovánz na konec února 2012 v Berlíně. Mezitím probíhala příprava budoucích koncertů Talip Tria, Lobotonics, Shylock, E-Werk, restartování zkoušek s Yang pro jejich další album. V polovině února 2013 koncertoval s kytaristy Sergem Pescem a Stevem Waringem na jihu Francie. A také se přestěhoval v létě 2013 do Berlína. Je také výkonným sólovým umělcem, skladatelem soudobé hudby a podílí se na několika kolektivních projektech jako e-w e r k a Steppe-Scape. V poslední době žije a vyučuje v Berlíně. S Didierem Lustigem zůstává v pravidelném kontaktu. Působil také v Groupement Des Libres Improvisateurs. |
Didier Lustig(narozen ***, France) Keyboards Didier Lustig je talentovaný francouzský hudebník a skladatel, hráč na klávesové nástroje. Je nejznámější jako spoluzakladatel a dlouholetý člen kapely Shylock. 
Didier se od 8 let učil na klavír, než v 16 přešel na varhany. V roce 1974 opustil spolu s Andre Fisichellou
v Nice skupinu Fusion, specializovanou na covery Deep Purple a Uriah Heep, aby vytvořili svoji vlastní kapelu
zaměřenou na progresivnější hudbu. Začali hledat další muzikanty. Všimli si přitom inzerátu umístěného v
obchodě s hudebními nástroji, v němž mladý kytarista Frédéric L'Épée hledá muzikanty do progresivní hudební
skupiny. Ti tři se potkali 1. července 1974 a okamžitě si padli do oka, měli stejné ambice, byli mladí a
druhý den se rozhodli založit svou skupinu Shylock.Skuoina nahrála dvě alba "Gialorgues" (1977) a "Ile di Fievres" (1978), ale poté se rozešla. Didier Lustig poté 10 let vyučoval klavír a věnoval se astrologii. Zůstává v pravidelném kontaktu s Frédéricem l'Epéem. O 33 let později, začátkem roku 2012 se skupina v původním složení André Fisichella, Frédéric L'Épée a Didier Lustig reformovala na žádost jednoho festivalu z USA, který se nakonec nekonal, ale vystoupili ve stejném roce na Gouveia Art Rock, festivalu v Portugalsku. Z koncertů bylo vydáno jedno DVD se záznamem vystoupení na Festival PROG'SUD z 19. května 2012 v Jas'Rod, Les Pennes-Mirabeau, poblíž Marseille. Laurent James (kytarista Lord of Mushrooms) nahradil Serge Summu na basu. Od té doby se zúčastnili několika dalších festivalů ve Francii a po celém světě. Dne 8. února 2014 kapela oznámila, že odcházejícího Didiera Lustiga na klávesy nahradil Luca Mariotti. Didier Lustig také v roce 2012 vydal svoji sólovou desku "Passage". |
Serge Summa(Narozen ***) Bass Serge Summa je francouzský hudebník a hráč na basovou kytaru. Je nejznámější jako bývalý člen kapely Shylock, v níž nahradil basistu Christiana Villénu, který pouze napsal basové party na druhé album "Île de Fever" (1978). Serge Summa je také vlastníkem hudebního obchodu. |
Laurent James(narozen ***, France) Bass, Guitars Laurent James studoval kytaru u Frédérica L’Épée, získal licenci na hudební vědu na univerzitě v Nice a poté odešel na Berklee College of Music. Po návratu z Bostonu studoval harmonii, skladbu a orchestraci na konzervatoři v Nice. Od roku 1999 působil jako člen kapely Lord of Mushrooms, s níž natočil alba "Lord Of Mushrooms" (2002), "Seven Deadly Songs" (2005) a "Perspectives" (2012). V roce 2003 p§sobil také jako člen Kabbal (As XZ) na jejím albu "Synthetically Revived" (2003). Od roku 2004 vede a spolupracuje s více "rockově" orientovaným kvartetem Yang a "Rejoice!" je jejich páté album. "Nelíbí se mi zvuk mého vlastního hlasu," pokračuje kapelník, a tak se Yang po většinu své existence soustředil především na instrumentální hudbu. Na "Designed For Disaster" však německá zpěvačka Ayse Cansu Tanrikulu přidala své jazzově skloněné frázování do pěti skladeb a nyní na "Rejoice!" na většinu alba nastoupila houslistka a zpěvačka ze Sleepytime Carla Kihlstedt. Laurent James (kytarista Lord of Mushrooms) nahradil v roce 2012 Serge Summu na basu. Z koncertů Shylock bylo vydáno jedno DVD se záznamem vystoupení na Festival PROG'SUD z 19. května 2012 v Jas'Rod, Les Pennes-Mirabeau, poblíž Marseille, kde lze již slyšet Laurenta Jamese. Od té doby se s kapelou zúčastnil několika dalších festivalů ve Francii a po celém světě. |
Luca Mariotti(narozen ***, France) Keyboards Luca Mariotti je francouzský hudebník a hráč na klávesy, který je znám z působení v kapele Lord of Mushrooms, se kterou nahrál album "Perspectives" z roku 2012. Dříve působil také jako klávesista v kapeke Inner Sphere. |
 |
|
Studiové desky: 1978 Ile di Fievres 1977 Gialorgues |
Ostatní nahrávky: 2016 La Somme Des Parties - Re-recorded Best Of Shylock 2012 Prog'Sud 2012 |
|
Skupina: Frédéric l'Épée - Guitars André Fisichella - Drums & Percussion Didier Lustig - Elka Rhapsody 610, Hammond B3, Minimoog, Mellotron, Yamaha Electric Grand Piano, Hohner Clavinet D6 Serge Summa - bass Hosté: |
Ile di FievresVyšlo 1978, CBS, 82862 (France) LP 1989, Musea, FGBG 2027 (France) CD 1996, Musea, FGBG 4177.AR (France) +1 bonus track CD 1996, Belle Antique, MAR 96241 (Japan) +1 bonus track CD 2012, Belle Antique, BELLE 121936 (Japan) remastered +1 bonus track LP 2019, Replica Records, RPC038 (France) remastered Seznam skladeb: 01. Ile de fievre (13:00) 02. Le sang des capucines (5:40) 03. Choral (1:52) 04. Himogene (5:11) 05. Lierre d'aujourd'hui (2:13) 06. Laocksetal (10:25) Total Time: (38:21) Bonus track on CD: 07. Le dernier (9:12) Tracks 01-06 recorded and mixed at Aquarius Studio, Geneva, Switzerland, in April 1978 Bonus track "Le Dernier" recorded and mixed at Le Vigilant Studio, Nice, 1979 Management [Contact Et Management]: Christian Gouttenoire Engineer [Assisté De]: Eroll Maibach Engineer [Ingénieur Du Son]: Jean Ristori Stage Manager: Alain Piris Design [Maquette]: Guy Bariol Photography [Photos]: Jean-Charles Cohen |
|
Skupina: André Fisichella - Drums, Percussion Didier Lustig - Keyboards Frédéric l'Épée - Guitars, Bass Hosté: |
Gialorgues Vyšlo 1977, 1989, Musea, FGBG 2026.AR-Fra-1989 CD 1994, Musea, FGBG 4105.AR-Fra-1994 Seznam skladeb: 01. Le Quatrième (13:05) 02. Le Sixième (3:50) 03. Le Cinquième (18:54) Total Time: (35:49) Bonus tracks on CD editions: 04. Pendule (3:02) 05. Sous une arche de pierre (6:26) 06. Prélude a l'éclipse (2:11) 07. La robe et le chat (1:48) 08. Pour le bal des pauvres (1:45) Total Time: (15:12) Producer [Production, Produit Par]: Shylock Remastered: Julien Louvet Artwork: Jean-Charles Cohen |
|
Skupina: André Fisichella - Drums, Percussion Frédéric l'Épée - Guitars Didier Lustig - Keyboards Serge Summa - Bass Hosté: Luca Mariotti - Keyboards Laurent James - Bass |
La Somme Des Parties - Re-recorded Best Of Shylock LP/CD, vyšlo 2. července 2016, Belle Antique, B01FUZAS6K (Japan) 2017, Gialorgues, Gialorgue7614/1 (France) Seznam skladeb: 01. Le Quatrième (13:38) 02. Cascade, Le Cinquième, Choral (20:19) 03. Le Sixième (4:00) 04. Le Septième (Laocksetal) (8:39) 05. Le Huitieme (Ile De Fievre) (14:16) 06. Neuvième (Le Dernier) (8:28) 07. Le Dixième (5:57) Bonus Track: 08. La Roche Trouée (3:25) Total Time: (78:42) All track have been re-recorded at the studio Arion in Nice Artwork [Coordinator]: Izumi Idogawa |
 Skupina: André Fisichella - Drums, Percussion Frédéric l'Épée - Guitars Didier Lustig - Keyboards Serge Summa - Bass Hosté: Luca Mariotti - Keyboards Laurent James - Bass |
Prog'Sud 2012 DVD, vyšlo 2012, not on label (France) Seznam skladeb: 01. Le Sixième () 02. Le Quatrième () 03. Le Cinquième () 04. Choral () 05. Laocksetal () 06. Ile De Fievre () Total Time: (00:00) Recorded at Festival PROG'SUD, 19 mai 2012, Jas'Rod * Les Pennes-Mirabeau |
 |
 
       
  
  |
 |
|
Oficiální stránky: https://www.dprp.net/features/2022/collectors-corner-5 https://replicarecords57.bandcamp.com/album/le-de-fi-vre https://replicarecords57.bandcamp.com/album/gialorgues https://papyblues.com/?p=20171 |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Poslední aktualizace: 10.9.2024