Rain překvapí jako malá prog superskupina s velmi speciálním mixem. Každý rok a v každém hudebním stylu vzniká spousta zajímavých i méně zajímavých projektů s krátkou, nebo s jen o něco malinko delší dobou trvanlivosti. Některé z nich, pokud se uvnitř sejdou jen trošku známější osobnosti a profláknutá jména z branže, bývají označena za supergroup. Jednou takovou se stal i nový objev na poli progresivního rocku, který si dal prostý název Rain. Jeho členové jsou britskými občany a v hudební oblasti mají své nemalé zkušenosti.

Nenechte se odradit označením jejich stylu "crossover", tohle není žádný obyčejný pop-prog. Občas připomínají pečlivý eklekticismus Echolyn nebo relativních nováčků Pattern-Seeking Animals, avšak členové inspirovaní žánry z různých zdrojů, ať už ze světa progu nebo mimo něj, je pak formují do soudržných a nepředvídatelných písní. Kapela vznikla v dubnu 2020 a původní nápad se zrodil, když byl John v polovině roku 2019 požádán, aby se připojil k Andymu v kapele Quill. Nápady byly zformovány jako součást myšlenky napsat progresivní album společně s Robem Groucuttem a Bev Bevanem (z ELO a The Move) a zpěvačkou Joy Strachan-Brain z Quill pod názvem Reign. I když se to neuskutečnilo, původní nápady, které Andy a John nahráli s Robem, tvořily základ některých písní na přejmenovaném prvním albu Rain "Singularity". Andy už dlouho chtěl spolupracovat s Mirronem, protože pomáhal s propagací alba Hey Jester, a "Singularity" obsahuje jedny z nejlepších prací, které kdy tato čtveřice vytvořila. Zakladateli skupiny Rain jsou Rob Groucutt (zpěv, kytary, klávesy), Mirron Webb (zpěv, kytary), Andy Edwards (bicí nástroje) a John Jowitt (baskytara). Sešli se zde vlastně dva kamarádi John Jowwitt a Andy Edwards. John Jowitt je nejznámější z kapely IQ, se kterou dvě desetiletí (1991-2011) vibroval basové struny. Během jejich společného působení si s bubeníkem Andym Edwardsem vybudoval solidní rytmický základ, který oba dva převzali s Frost* a s progresivním kombem IQ natočili výbornou desku "Frequency". Tito dva muzikanti se však střetli už dříve, na prvních dvou deskách moderních progresivistů Frost* "Milliontown" a "Experiments In Mass Appeal". Andy také hrál s Robertem Plantem v jeho kapele Priory of Brion, basistou Stevem Lawsonem a skupinou Magenta, se kterou vydal album "The Twenty Seven Club". Hudební nitky je pak spojily s veteránem Bevem Bevanem (z ELO a The Move) v kapele Quill, takže cesta k Robu Groucuttovi, synovi zesnulého basisty ELO Kellyho Groucutta, který je sám o sobě zpěvákem a multiinstrumentalistou, nebyla dlouhá. Mimořádný mladý talent Mirron Webb, vynikající kytarista i zpěvák, se s Groucuttem a Edwardsem setkal jako jejich student hudby na vysoké škole ve Worcestershire v Anglii. Společně Jowitt, Edwards, Groucutt a Webb nyní založili kapelu Rain. "Chtěli jsme krátký, chytlavý název, jako Yes, a proto jsme změnili název z 'Reign' na 'Rain'," vysvětlil Rob Groucutt. V novém projektu Rain, se tedy tato osobitá rytmická sekce spojila znovu. S vedlejšími vokály vypomáhá kytarový mladík Mirron Webb, který svůj tenký hlásek občas představí také sólově. Mirron Webb je výjimečný mladý talent, skvělý kytarista, který si s Robem vyměňuje role hlavního zpěváka. Mirron také hraje s kapelou Hey Jester, kteří v roce 2019 vydali své první album se stejnojmenným názvem. Rob udržuje spojení s ELO synem Kellyho Groucutta, baskytaristy ELO. Je skladatelem a multiinstrumentalistou, dříve hrál s Groucutt & Haynes a River City Portrait. Brzy podepsali nahrávací smlouvu s GEP Records a během lockdownu ve Spojeném království nahráli a vyprodukovali materiál pro své debutové album s názvem "Singularity", které spatřilo světlo v listopadu 2020. Album bylo nahráno individuálně v létě 2020 během lockdownu a Andy ho dal dohromady ve svém domácím studiu. Čtyři členové se osobně setkali až po nahrání alba. Naštěstí vypadali jako na fotografiích a stále jsou spolu… "Je to asi deset let, co jsem hrál s Andym, jak v IQ, tak ve Frost* - je to opravdu instinktivní rytmická sekce," říká Jowitt. "S albem Rain měl Andy šanci ukázat, jakým všestranným hudebníkem je. Rob a Mirron jsou úžasní hudebníci, skladatelé a zpěváci a je to prostě skvělá kombinace. Jsem opravdu rád, že naši staří přátelé z GEP projevili důvěru v kapelu - je to jedno z těch alb, která bych si koupil, kdybych na něm nebyl. Je to prog, Jime, ale ne tak, jak ho známe..." "Rain není projekt, je to kapela a my chceme dělat čím dál víc hudby," dodává Edwards. "Tohle je podle mě dream team - každý je velmi talentovaný, ale v různých oblastech, takže celek je větší než jednotlivé části. A Rain je také čistý prog, žádné výhrady, dělá vše, co má na sobě. Tohle album je jedno z nejjednodušších alb, jaké jsem kdy vytvořil, každý miluje to, co dělají všichni ostatní, byla radost slyšet všechny tyhle nápady!" Ačkoli v době koronaviru mohli dema a příspěvky sdílet pouze elektronicky, debutové album se stalo skutečným počinem kapely. Například Groucutt a Webb, ze skladby založené na demu Andyho Edwardse, který také přispěl klávesami a elektronikou, vyvinuli vokální a kytarové linky, což vedlo k silné úvodní skladbě alba "Devils Will Reign". Groucutt říká: "Nápady prostě plynuly, i když jsme se během nahrávání osobně nesetkali. Ale byl to opravdu zajímavý přístup, kde se vše nesmírně organicky spojilo do celku". Vzhledem k virtuozitě a komplexnosti hudby, která osciluje mezi klasickým prog a la Yes a melodickou bohatostí podobnou ELO na jedné straně a šílenými fusion improvizacemi a jazzovými groovy na straně druhé, je to o to překvapivější výsledek. Na ideální časovou plochu něco málo přesahující pětačtyřicet minut, kapela složila a nahrála pouhých pět skladeb v rozmezí sedmi až dvanácti minut. Pokud se znalci ostrovní prog rockové větve, jelikož především právě pro ně je tato nahrávka tím nejsladším bonbónkem ptají, v jakých stylových intencích se ona kolekce nachází, odpověď není úplně nejjednodušší. Album "Singularity" osciluje hned v několika progresivně rockových rovinách. Od prvních tónů úvodní "Devils Will Reign" je slyšet, že tato hudba nebude určena zastydlým staromilcům, kteří si spokojeně lebedí na vavřínech pokrytých mistry hlavního progresivního proudu sedmdesátých a 80. let. Odkojenci klasiků Yes, Genesis nebo Marillion (z éry Fishe), si tady na žádné gurmánské hody nepřijdou. Moderní tvář této skladby, nebo ještě znatelnější expresivita druhé písně "Dandelion", která směřuje spíše než k IQ, do světa budovatelů nezvyklých hudebních ornamentů Frost. Mezi nejoblíbenější skladby na této záměrně moderně pojaté kolekci patří předposlední píseň "Magician". Její název naprosto přesně vystihuje i charakter a koncepci tohoto songu, potažmo celého alba. Hned na několika místech kapela bez zjevnějších problémů překvapuje posluchače množstvím neotřelých hudebních nápadů, ploch a motivů, které v běžné ostrovní prog praxi každý den neuslyšíme. Využívá k tomu všech dostupných prostředků moderních technologií, ideálně sloužících k budování uhrančivých aranží, značně odlidštěného hyper prostoru. Esoterické závratě plující vně titulní "Singularity", nemohou nedát nevzpomenout na moderní odstín Marillion alba "Anoraknophobia" stejně, jako na podivný kolorit nadčasových troj-barevných alb King Crimson, vedených čerstvým Adrianem Belewem. Rain se vrátil v roce 2023 se svým druhým albem, na které čekalo netrpělivě mnoho progresivních headů vzhledem k hloubkě jejich debutového alba z roku 2020. Ačkoli byl debut nahrán za lockdownu, nové album "Radio Silence" vzniklo na základě spolupráce, přičemž mnoho doprovodných skladeb bylo nahráno živě v moderním studiu Marka Westwooda ve Worcestershire. Album je ještě rozmanitějším talířem stylů než jejich debutové album "Singularity". Je zřetelně slyšet, jak se John a Andy spojili způsobem, jakého je možné dosáhnout pouze mnoha hodinami sdílení pódia i studia, a právě tato platforma umožňuje Robovi a Mirronovi skutečně zazářit. Nahrávka je živá a opravdová, svěží a vzrušující, s energií kapely, která se šťastně usadila v "crossoverovém" stylu progresivního rocku, ale zatímco do svého celkového zvuku vnáší komerční prvky, do svého progresivního repertoáru začleňuje prvky jazzu, popu, funku a rocku a nabízí posluchačům devět nových skladeb. Hudba má hloubku, nitky, které jsou vrstvené a pohyblivé, ale zároveň je v ní i lehkost, která ji činí bezprostřední, ale teprve při opakovaných hrách se projeví plná komplexnost. Vokály a jejich harmonie jsou nezbytnou součástí a ačkoli Rob často nechává své klávesy v pozadí, umožňuje Mirronovi poskytnout několik skvělých kytarových breaků. Po nádherné úvodní instrumentálce "Genaú", což je slavnostní rockové intro, symfonické s neo klávesami a dunícími sbory, se kapela rozjela na plné obrátky s "Hypnosis", ohnivou skladbou, která mísí energický prog-rock (s důrazem na "rock") s funkem a jazzem, doplněnou o žhavé kytarové záblesky a sóla, akrobatické rytmy a vynikající vokální souhru. "Something New" je více jazzová, okouzlující a svérázná. Titulová skladba "Radio Silence" je snovým kouskem popu, zvuk Porcupine s dlouhým crescendem sotva 5 minut, pre-post rockové kytarové sólo, které stoupá, stoupá, od plné intenzity až k jemnému finále s těmito hlasy, které se vracejí jako vlny podél útesů. Pomalu stoupající "Solid State" pokračuje jako jedna ze 3 skladeb přes 8 minut; čerstvý vzduch, krájený, trhaný rytmus a znovu je cítit kreativa XTC. "Bring It Back" je strašidelná popová melodie, hudebníci se vrhají do rytmu, kde se každý pouští dopředu; je to svěží, ovocný rock-pop; kytarové sólo chce být žhavé, znepokojivé, hysterické s perkusemi, kytara flirtuje s trubkou, xylofonem, hudební magií. To vše signalizuje, že si kapela opravdu čas ve studiu užila. Jazzová zemitost "Never Ending Circle" přichází s očividným funky groove, blízkému Earth, Wind & Fire, je to taneční rock ve finále s intenzivním rytmem připomínajícím druhé období King Crimson. "Winter Sun" je křišťálová, ledová klavírní mezihra; snění, které doslova zaplaví uši po tolika probraných nových nápadech. Závěrečná "Fear In The Night" s žalostnou atmosférou, stále King Crimson co se týče hlasu a atmosféry obsahuje stoupající vokální harmonie a stručné využití hudebních vrstev, k nimž přispěl Rob Groucuttův otec Kelly během slavných let Electric Light Orchestra. Album je vynikající práce celé kapely, s veterány z hudebního průmyslu, Andy Edwards a John Jowitt jako vždy tvoří silný rytmický tým a Rob i Mirron docela pěkně vyvažují své vokály a kytarové party. "Radio Silence" je silné moderní, vysoce propracované progresivní rockové album, které lze snadno doporučit. Lze se jen divit, že na scéně není více více informací o Rain, protože se jedná o další skvělé album a doufám, že na další nebudeme muset čekat tak dlouho. John Jowitt uvedl: "'Radio Silence' ukazuje, jak Rain sebevědomě rozšiřují zvuk vyvinutý na "Singularity", je těžší a údernější, ale zachovává si charakteristické jazzové a funkové prvky, s hlavními vokály Roba [Groucutta, klávesy], Mirrona [Webba, zpěv] a nyní i mě". A Andy Edwards dodává: "Toto album bylo opravdu dílem lásky. Věděl jsem, že musíme překonat první vydání, a díky rozšířené produkční paletě, kterou poskytl Mark v jeho neuvěřitelném studiu, a díky zkušenosti s konečným vystoupením a společným živým hraním si myslím, že jsme vytvořili jedny z nejlepších písní, na kterých jsem se kdy podílel během své kariéry v prog. Tato sbírka melodií vás opravdu zavede na úžasná místa. Jsem na ni velmi hrdý a nemůžu se dočkat, až tyto písně vydám". Rain mění svůj hudební rejstřík a nabízí neuvěřitelné album, co se týče zvuku i kompozice, jedná se o progresivní album s návaly hudebního adrenalinu, surfující mezi popem, jazzem a funkem, taneční, rytmické zejména na druhé "straně". Poté, co hráli ve folkové skupině QUILL, investují skutečně do zářivého art-rocku. Je to alternativní prog fusion rock, který má ukázat postpandemickou tvorbu, kde se hudebníci konečně mohli setkat, aby společně tvořili. Album, které pomáhá vydat se na úžasná imaginární místa, samotnou podstatu prog, kde je objevování spojeno s každým uchem, ale zachovává si společnou nit určitých dinosaurských mistrů, kteří nás předtím otřásli.

Album je vynikající doplněk do jakékoli sbírky progresivní rockové hudby - odolné, pečlivě zkonstruované a provedené, promyšlené dílo zasazené do křišťálové produkce, bezchybně provedené.

Členové: Mirron Webb - Vocals, Guitars Rob Groucutt - Vocals, Guitars, Keyboards John Jowitt - Bass Andy Edwards - Drums

Bývalí členové:

Mirron Webb (narozen 20. června ***, Worcestershire, England) Vocals, Guitars Mirron Webb je výjimečný mladý talent; úžasný kytarista, zpěvák a skladatel. Je frontmanem jedné z nadějných britských prog rockových kapel. Působí také jako producer žijící v Burbank, Los Angeles, Kalifornie. Mirron se výrazně zapsal do povědomí fanoušků spoluprací s populární bubenicí Sina. Nazpíval a nahrál kytarové party pro úspěšné skladby jako "Thirsty Tree" v rámci projektu Chi Might II. V roce 2018 Mirron hostoval jako zpěvák na albu britského kytaristy Phi Yaan-Zeka "Reality Is My Play Thing". Altrockové trio Hey Jester z Worcestershire, England, úspěšně kombinuje švih Mr. Big a srdce Jeffa Buckleyho s progresivní rockovou excentricitou. Kapelu tvoří Mirron (Guitar, Vocals, Songwriting), Joe Davies (Bass) a Nick Davies (Drums). V roce 2018 začala kapela spolupracovat s Johnem Mitchellem (Frost*, It Bites, Arena), Robem Reedem (Magenta, Kiama) a zvukovým inženýrem Robem Groucuttem. Hey Jester v roce 2019 vydali své první album se stejnojmenným názvem. Od roku 2020 je také členem kapely Rain, s níž už vydal dvě alba.

Rob Groucutt (narozen ***, England) Keyboards, Backing Vocals Robin Groucutt je mezinárodně uznávaný hudebník a producent, skladatel a multiinstrumentalista, je nejznámější svou prací s neoprog kapelou Rain. Rob je syn Kellyho Groucutta, baskytaristy ELO a udržuje stále spojení s ELO. Jeho sestrou je britská kytaristka a zpěvačka Jenny Groucutt. Dříve hrál s Groucutt & Haynes a River City Portrait.

John Jowitt (narozen 25. února 1961, Birmingham, England) Bass Baskytarista známý pro jeho práci s britskými progresivními kapelami: arK (1987-1990), IQ (1991-2011), ARENA (1996-1999, 2011-2014), FROST* (2004-2009) a JADIS. Učastnil se i dalších projektů NEO, Blind Ego nebo John Young Band, Dirtbox či hrál naživo na basu pro Johna Wettona v The John Wetton Band, ale také s Uriah Heep a Johnem Youngem a dalšími. Kromě basové kytary také pravidelně zpívá v několika kapelách. V dubnu 2011 odešel z IQ a vrátil se zpět ke své staré kapele Arena. John Jowitt je nejvíce známý svou prací s IQ, se kterou nahrál pět studiových alb "Ever", "Subterranea", "The Seventh House", "Dark Matter" a "Frequency". Byl oceněn britskou Classic Rock Society Award sedmnáctkrát jako nejlepší baskytarista, v letech 1993 až 1998 a znovu v letech 2002 až 2011, ale nyní výslovně požádal, aby sponzoroval ocenění v 2013 a nebyl zařazen do hodnocení. Vydal i své sólové album "Dirtbox" (1999), na kterém hráli Mark Westwood (ex-IQ, Arena), Tracy Hitchings, Martin Orford (ex-IQ). Album je směsici prog, heavy metal, ska, techno, pop ballads, jazz, piano music a dalších stylů.

Andy Edwards (narozen 21. dubna 1968, Kidderminster, England) Je britský bubeník. Andy začal bubnovat ve svých 12 letech, když jej inspirovaly skupiny jako The Police, Motorhead a bubeníci z jazzových nahrávek jeho otce. V roce 1988, v jeho 20 letech, Andy absolvoval své první placené vystoupení, když hrál v místní kabaretní kapele, cestující po různých prázdninových táborech a pracovních pánských klubech. Jak se vyvíjelo Andyho hraní, začal se zajímat o liché časy, rytmy a pokročilou koordinace a pak založil kapelu s Paulem Wettonem (kytara) a Tonym Thomasem (baskytara) s názvem Sinister Footwear, ve které nadále prozkoumával tyto oblastí. Zařídil si své vlastní čtyř-stopé studio v jeho ložnici a začal experimentovat s různými styly. Vyprodukoval doslova tisíce nahrávek během tohoto období. Během tohoto období hrál v řadě kapel a s různými styly včetně folku s Polly Bolton Band a bhangra s kapelou Geet. Koncem devadesátých let vytvořil elektronic/jazz uskupení "Juggernaut", ve kterém také působili Paul Timotey, Mark Hartley, Will Holland a Adam Walder. I když Adam odešel, aby se stal úspěšným house DJ Funkagenda (v současné době dosáhl na Grammy za svou produkci u The Black Eyed Peas) a Will se proslavil jako Quantic, Andy pokračoval v práci s Paulem v The Priory of Brion, s nimiž nahrál album "Anomalies" s kytarovým virtuózem Phi Yaan Zekem, který propagoval baskytaru značky Mark. V roce 1993 Andy začal učit hudbu na Kidderminster College po boku kytaristy Kevyna Gammonda. Kevyn kdysi byl kytaristou Band of Joy, kterou uváděli členové Led Zeppelin Robert Plant a John Bonham. Ke konci roku 1997 Robert Plant Kevyna požádal, aby zahrál v tenisovém klubu charitativní koncert. Kevyn angažoval Andyho pro obsazení postu u bicích stejně jako Marka Hartleyho na basu. Po koncertě se hovořilo o větší spolupráci, ale nic z toho nevzešlo a Andy pak pokračoval v práci v kapele Police tribute band. V roce 1999 Robert Plant se rozhodl odejít z The Page and Plant projektu a založit kapelu, ve které mohl prozkoumat své formující vlivy od stylu rock'n'rollu hopla, které byly svázané s jeho původní skupinou. K tomu znovu zformuloval Kevyna (kytara) a Andyho, kteří na oplátku přivedli své staré přátele Paula Wettona (baskytara) a Paula Timothyho (kytara a klávesy). První vystoupení obnovených The Priory of Brion bylo 23. července 1999 v pubu The Three Tuns v Bishop’s Castle pro zhruba sto lidí. Oni hráli cover verze písní Love, Moby Grape a Buffalo Springfield mimo jiné. V roce 2000 kapela vystoupila mimo Velkou Británii, když zahrála na Ole Blues festivalu v norském Bergenu. V průběhu roku se koncerty dostávaly na větší úroveň a tak se během léta objevili na festivalu v Glastonbury a uváděli festival v Cropredy a The Cambridge Folk Festival. Dne 15. července kapela odehrála jejich největší koncert na festivalu Vilar de Mouros v Portugalsku před asi 40.000 fanoušky. Po asi 100 koncertech a (nevydaném) záznamu představení v Rockfield se Robert rozhodl ze dne na den spolupráci ukončit a tak The Priory of Brion odehráli svůj poslední koncert v The Wulfran Hall ve Wolverhamptonu 21. prosince 2001. Rozpuštěním The Priory se Andy ocitl nezaměstnaný a na nějaký čas zkoušel znovu hrát v různých cover a hold kapelách. Toto jej drželo pracovně vytíženého až do roku 2002, když mu zavolal virtuózní bluesový kytarista Ian Parker. Ian získal místní slávu ve skupině Parker’s Alibi, ale po jejím rozpadu Parker a příslibu sepsání smlouvy s Ruf Records se Ian chystal vytvořit novou kapelu na koncertování a nahrávání a chtěl Andyho angažovat na bicí. The Ian Parker Band stačila nahrát dvě alba, "Lost And Found" a "Inside", a značně cestovat, včetně koncertů s Walterem Troutem a Thin Lizzy. Během té doby se Andyho bubenický virtuózní styl dostal ve známost i výrobcům bicích nástrojů a Andy podepsal smlouvu s Tama Drums a Meinl Cymbals a začal dělat různé bubenické kliniky po celé Velké Británii. Poté, co hrál na turné Simona Phillipse po Velké Británii v roce 2000, Andy odjezdil své vlastní clinic turné po UK v roce 2001, které mu pomohlo vyhrát anketu časopisu Rhythm Clinic v roce 2002. V roce 2005 hrál na prestižním Drumfest, kde hrál s bubeníky jako Thomas Lang, Kenny Aronoff, Terry Bozzio, Jimmy Chamberlain, Terry Bozzio, Billy Cobham, Greg Bisonette, Marco Minneman, Karl Brazil, Mark Schulman, Bobby Arechiga a Craig Blundell mezi jinýma. V roce 2005 Andy poslechl intuitivně svoji novou hudební výzvu. Po vyslechnutí britské prog legendy IQ, kteří hledali bubeníka, Andy zakotvil na jejich koncertech, kde během několika dní po absolvování konkurzu nahradil původního bubeníka Paula Cooka. A tak se Andy ocitl v Kanadě a ve Spojených státech (a později i v Německo), kde se natáčelo a nahrávalo živé DVD "Stage". To pak přivedlo Andyho i k nahrávání a psaní pro oceněné CD a DVD album IQ "Frekvence" (2009). Přes jeho spojení s IQ, Andy požádal, aby se přidal ke krátkotrvající prog superskupině NEO, která nahrála živé CD/DVD "Broadcast" v roce 2006. Toho času se Jem Godfrey ze společnosti Ivor Novello rozhodl dát pauzu od psaní pop hitů a oddávat se jeho zájmu o progresivní hudbu. K tomu Jem angažoval Andyho na bicí vedle Johna Jowetta a Johna Mitchell na basovou kytaru. A zrodili se Frost*. V roce 2006 nahráli klasické CD "Milliontown" a vydali se na evropské turné se Spocks Beard. Kapela přibrala Dec Burkeho na zpěv a kytaru a nahrála další desku "Experiments In Mass Appeal". Po příchodem Nathana Kinga na basu (od Level 42) se kapela ocitla jako speciální host u Dream Theater na jejich turné po Velké Británii v roce 2009. V roce 2009 se Paul Cook vrátil do IQ a nahradil Andyho. Andy pak se rozhodl skupinu opustit, ale ještě stihl nahrát jednu skladbu, než odešel ("The Dividing Line" z The Philadelphia Experiment). V roce 2009 se Andy rozhodl zanechat bubnování a soustředit se na svou rodinu a na svoji novou pozici jako ředitel hudební sekce na Kidderminster College. Ale náhodné setkání s bubeníkem Mal Garrettrm a následné vzdělávací lekce u Andyho znu povbudily chuť hrát a rostoucí zájem o elektronické bubnování s e-drums Jobeky a činely Zildjian a-e. Nedávno Andy nahrál sérii promo videí pro Jobeky drums a the 2box drum module. V roce 2012 hrál spolu s Craig Blundellem a Pete Ray Bigginem na The Jobeky Drum Festival. Proto také podepsal smlouvu s Dream Cymbals a vystupuje s nimi po celé Velké Británii i na vystoupeních v Drum Show v Londýně. Vyučuje také na Midland Academy of Drumming (www.MidlandAcademyOfDrumming.co.uk) a je v čele hudební Kidderminster College (www.yourkctv.co.uk).

Studiové desky: 2023 Radio Silence 2020 Singularity

Ostatní nahrávky:

Skupina: Rob Groucutt - Vocals, Guitars, Keyboards Mirron Webb - Vocals, Guitars John Jowitt - Bass Andy Edwards - Drums, Additional Instruments Hosté:	Radio Silence Vyšlo 27. ledna 2023, Seznam skladeb: 01. Genaú (1:40) 02. Hypnosis (5:42) 03. Something New (3:23) 04. Radio Silence (5:24) 05. Solid State (8:09) 06. Bring It Back (8:17) 07. Never Ending Circle (6:51) 08. Winter Sun (1:49) 09. Fear In The Night (8:30) Total Time: (49:45) Recorded live at Mark Westwood’s studio in Worcestershire Written: RAIN Mixed and Produced: Mark Westwood & RAIN Album Design: Phil Jolly Cover: Phil Jolly
Skupina: Rob Groucutt - Vocals, Guitars, Keyboards Mirron Webb - Vocals, Guitars Andy Edwards - Drums John Jowitt - Bass Hosté:	Singularity Vyšlo 23. listopadu 2020, Gep Records, GEPCD1067 Seznam skladeb: 01. Devils Will Reign (7:02) 02. Dandelion (7:02) 03. Walkaway (12:51) 04. Magician (11:17) 05. Singularity (9:24) Total Time: (47:36) Mixed: Mark Westwood Cover Painting: Matthew Bourne Album Design: Phil Jolly

Oficiální stránky: https://rainprogband.bandcamp.com/ https://gep.co.uk/collections/rain https://progarchy.com/2021/03/03/album-review-rains-singularity/

Made by  ©  19.8.2026  Poslední aktualizace: 19.8.2026

mbrezny@centrum.cz©  ...a vzkaz autorovi!©