 
|
|
Bachdenkel byla anglická rocková skupina, která se zformovala v oblasti King's Heath v Birminghamu a jejím okolí
koncem 60. let minulého století a vyvinula se z 5-členného komba nazvaného "U No Who", jehož členy byli Colin
Swinburne, Peter Kimberley, Terry Hyland, Dave Bradley a Ron Lee. Nikdy se moc neprosadila a dodnes je zná jen
omezený počet fanoušků. Do extraligy mezi Yes, Genesis, Pink Floyd, The Moody Blues, Emerson Lake & Palmer
jim nebylo souzeno vstoupit. Původně se jmenovali U-No-Who, pak The Bachdenkel Purists, až se název usadil na
nepřeložitelném Bachdenkel.Bachdenkel patří mezi natolik svérazné rockové kapely z přelomu 60. a 70. let, že si na jejich rámcovém stylovém zařazení a připodobnění každý spolehlivě vyláme zuby. Už jen pouhý výčet je impozantní, namátkově Beatles, Hendrix, Byrds, Pink Floyd, Soft Machine, Procol Harum, Joni Mitchell, Who... Psychedelie, hardrock, punk guitar, hippie, sixties a progressive seventies. Bachdenkel byla jednou z klíčových kapel na birminghamské scéně koncem 60. let, která zaznamenala rozvoj psychedelické kultury a elektrické rockové hudby.
Koncem roku 1967 John Taylor z nahrávacího studia Hollick and Taylor navrhl, aby se na kapelu podíval začínající hudební producent a skladatel Karel Beer. Udělal to na Vánočním policejním plese a byl náležitě ohromen a rozhodl se napsat několik písní se zpěvákem Peterem Kimberleym a kytaristou Colinem Swinburnem s cílem udělat v nejlepším případě desku, nebo alespoň demo. Byly napsány tři skladby "An Apple A Day", "Strange People" a "Now & Again Rebecca", které byly nahrány na začátku roku 1968. Bachdenkel vznikli v roce 1968 v King's Heath (Birmingham) ze souboru "U No Who", když Brian Smith nahradil Rona Lee na bicí. Brian Smith, který byl v Hamburku, přišel se soupravou a šestistrunná baskytara Fender si našla cestu do Peteova vlastnictví. Když i Dave Bradley opustil skupinu, stali se tříčlennou kapelou v sestavě Peter Kimberley (baskytara Fender, zpěv), Colin Swinburne (kytara, zpěv), Brian Smith (bicí) a textař, klávesista, manažér Karel Beer. Bachdenkel se chystal přimět Midlands, aby se posadili a naslouchali. V roce 1968 zvelebili grafiku během italského týdne ve vznešeném obchodním domě "Rackhams" a poté, co změnili text kolem Davidovy hlavy z Bravissima Italia, kapela v hluboké noci pověsila uzurpované plakáty na krk řadě soch na průčelí obchodu. 
Název Bachdenkel vygeneroval spolu s mnoha dalšími názvy počítač a byl prý vybrán jako originální, nicneznamenající,
nevyslovitelný. Kapela si brzy získala lokální renomé, magazin Rolling Stone ji dokonce v jedné toulavé reportáži
označil za nejlepší britskou neznámou skupinu. Jméno kapely, ne-li hudba, teď alespoň zapůsobilo. Měli úzké vazby
na Birmingham Arts Lab, místo pro experimentální umělce všech typů, a často vystupovali s plnou psychedelickou
světelnou show. Koncerty byly často vylepšovány Amoeba Light Show Freda Smithe a tato stále mladá kapela dělala
vážný pokrok na univerzitách, vysokých školách a hip klubech. Pryč byly hospodské koncerty a společenské kluby,
které nahradilo pozorné publikum, které poslouchalo nejen hudbu, ale i texty. Skupina byla adoptována malou, ale
aktivní subkulturou Birminghamu a začala vystupovat na klíčových undergroundových akcích, sit-inech, bezplatných
koncertech a sbírkách finančních prostředků pro Birmingham Arts Lab.Zajímavé existenční peripetie pokračovaly, muzikanti jednu dobu přenocovávali zamčeni v obchodním středisku, kde jak vzpomínají, měli k dispozici plné regály jídla a všeho co hrdlo ráčí. Po této reklamní kampani, která zahrnovala rozvrácení marketingového loga velkého obchodního domu a focení s klavírem v místní fontáně, opustili zemi. Londýn byl sice lákavý, ale po marném pokusu dát to v Anglii dohromady, rozhodli se přenést své aktivity na kontinent, nejdříve do Holandska, posléze do Francie, kde byly nájmy levnější (či zdarma) a skutečná živá anglická rocková kapela byla stále novinkou. Francie se stala jejich zemí zaslíbenou natolik, že některé encyklopedie je uvádějí coby francouzskou skupinu. Následně se ocitli v Paříži, na dlouhou dobu útočištěm revolučních umělců a uměleckých revolucionářů. Po květnových událostech roku 1968 byla Francie připravena na nové nápady a nová hudba a anglické rockové kapely byly v té době hodně v módě. Na jaře roku 1969 se tedy stalo, že popletené minety a minety klubu Romeo na Bd St Germain byly představeny "White Bicycles", "Morning Rain" a Vanilla Fudge nasáklé verze "Homeward Bound", Dear Delilah" a "I Can't Let Go". Tato vysoce emocionální čísla podobná žalozpěvu jen málo zlepšila taneční dovednosti publika, ale bezpochyby měla nějaký vliv na jejich neurony. Dobré prý bylo i přebývání v pařížském Americkém centru, kde si při nočních toulkách mohli užít mj. plavecký bazén. V té době potkali nejen spoustu různých existencí, amerických vojenských zběhů, pacifistů odmítajících Vietnam, ale i jazzových muzikantů, například Anthonyho Braxtona a členy Ensemble of Chicago, jejichž volnomyšlenkářský avantgardní přístup k hudbě je prý velmi ovlivnil. Další zastávkou po povinné návštěvě ambulantního oddělení American Hospital byly Alpy a doufejme pobyt v zasněženém klubu. Stará dodávka Morriss se dostala na vrchol Alp d'Huez a ještě rychleji se dostala dolů do Grenoblu a klubu Birdland, nejpůsobivějšího panství vlastněného jazzovým fanatikem, který měl také zálibu pro paví kohouty (a kohouty všeho druhu), rybník plný pstruhů, dobrmany a nacistického ucho v dřevěné bedně. Bylo jasné, že to bylo obrovské zlepšení oproti Birminghamu, městě, kde byly a stále jsou nacistické uši, jen velmi málo. Alespoň do té doby, než během snídaně jeden z dobrmanů kousl kytaristu do ruky! 
Neschopný hlavní kytarista znamenal, že důležitý koncert na pařížském Golf Drout musel být odložen, nezapomenutelný
rošťák Jean Besnard, který téměř deset let přivážel a odvážel britské beatové skupiny, poslal kapelu do nově
otevřeného pizza-teque v St Aubin mezi Nogent sur Seine a Troyes. Klub Le Tabou provozovaný přívětivou partou
oportunistických Severoafričanů, kteří se nestarali o to, že kapela má jednorukého hlavního kytaristu, byl zasazen
do malé vesničky obklopené akry plantáží červené řepy. Řada spacáků na půdě měla být na několik týdnů domovem.
Při výrazném poklesu standardů z Birdland v St. Ismier poblíž Grenoblu, ale s menším rozptylováním začala skupina
psát mnoho písní, které později figurovaly na prvním albu.Příznačné je, že právě tam vznikly zárodky skladeb pro první album. První nahrávkou se ale stala "A Thousand Pages Before", která vyšla jako EP, nedlouho poté skupina dostala nabídku od argentinského tanečníka a choreografa Graziella Martineze, jenž spolupracoval i se Soft Machine, aby pro jeho baletní představení složili hudbu, tak vznikla například úvodní skladba debutu "Translation" a fragmenty několika dalších. Na jedné z četných exkurzí do Paříže kapela skončila hraním v klubu Oasis na severním předměstí Sarcelles nedaleko příhodně pojmenovaného města Stains. Zde potkali začínajícího hudebního producenta/majitele labelu jménem Chou Chou (neboli zelí o síle dvou) a jistého Bernarda Szajnera, který začal fušovat do světelných show, což bylo načase, protože Fred Smith měl brzy vzít zpět svou světelnou show Amoeba do Birminghamu. Chou Chou, který dostal do rukou skutečnou živou anglickou kapelu, brzy zařídil, aby je umístil do nahrávacího studia a nechal je udělat singl. Píseň "Through The Eyes Of Child" a první nahraná verze "An Appointment With The Master" byly vybrány k nahrání, ani ne tak pro jejich komerční hodnotu, ale pravděpodobně proto, že alespoň jedna z písní trvala méně než 3 minuty. Nedlouho po těchto nahrávacích sezeních byla kapela představena avantgardní argentinské tanečnici a choreografce Graciele Martinez, která předtím spolupracovala s The Soft Machine a světelnou show Marka Boyla. Byly to vážné odkazy a Graciela a její skupina zanedlouho spolupracovali s kapelou na baletu s názvem "Translate", podle kterého by se jedna z nově složených písní jmenovala. Současný tanec financovaný jedním praštěným bankéřem, který skupinu ubytoval v multimediálním drodistickém komplexu v Orsay (jižně od Paříže), byl pro kapelu velmi atraktivní nabídkou. Spaní a bydlení v zeštíhleném kulturním obchodním domě bylo dalším krokem správným směrem. Kapela možná byla v noci zavřená, ale s plně zásobeným barem a ledničkami plnými dobrot se nedostatek svobody si snadno vykompenzovali. 
Během několika týdnů se balet přestěhoval do Amerického Centra na levém břehu v Paříži, stejně jako kapela. Americké
Centrum bylo z alkoholického hlediska sušší, ale bylo vybaveno bazénem a provozováno divokými Američany, kteří jej
používali jako vodní postel bez plastového obalu. Pod ochranou Mika McVaye se kapela přestěhovala do různých skrytých
zákoutí Amerického Centra. Když byly dveře v noci zamčené, skupina vyšla z různých komor a pochodněmi si svítila na
cestu kolem prázdné budovy. Byly to vzrušující a poněkud revoluční časy, kdy se do tohoto bezpečného útočiště uchýlili
různí neplatiči a dezertéři z vietnamské války. Přítomni byli také někteří vlivní avantgardní jazzoví hudebníci jako
Art Ensemble of Chicago a Anthony Braxton, kteří troubili na roh a hráli nelítostnou partii šachů. Tito hudebníci a
jejich způsob přístupu k hudbě měli oplodnit módu ve kterém by kapela přistoupila k improvizaci.Přišel červenec 1969 a byl čas zjistit, zda by se dodávka mohla dostat zpátky do Anglie a nyní mnohem sevřenější kapela by možná mohla prorazit i ve své domovině. Bylo uspořádáno několik koncertů v Londýně a okolí, včetně setu v Implosion v Roundhouse, kde se setkali s dalším předním manipulátorem světelné show Vincem Dunnem. Po cestě dolů do Sandbanks v Dorsetu a místě zkoušení a la francais v nedalekém kostelním sále, kde byla zaseta semena písně "Settlement Song", odsunula se kapela zpět do Birminghamu na několik bezplatných letních koncertů, než ws dodávkou zamířila dolů do Cassis na jihu Francie na reprízu "Translate" s Gracielou na jevišti a Vincem Dunnem barvícím projektory aldis. 
V létě 1969 se Bachdenkel vypravili na pár štací zpět do Anglie, ale zanedlouho byli zpět v jižní Francii, kde se docela
etablovali na hudebních festivalech. Sdílet festivalový účet s Art Ensemble, Brigitte Fontaine, Jacques Higelin a Areskias
stejně jako Georges Moustaki bylo jistě exotičtější než bezplatný koncert s Earth (raní Black Sabbath) v B'ham's Calthorpe
Park. Festivaly jako Cassis nepřinesly jen neobvykle dobré peníze, ale nabídly hotel a jídlo na týden. Bylo jasné, že pro
Alex's Pie Stand v Digbeth bude těžké vzdát se takového životního stylu. Pokus o odvoz jejich White Bicycle z Big Ben
klubu (Cassisova žhavá diskotéka) vedl k tomu, že kapela způsobila těžké poškození sluchu překvapeným rekreantům a
obdržela jejich protesty od vedení.Tuto divokou značku rockové hudby bude těžké přesvědčit Rivierany k tanci. Byl čas přesunout se do vnitrozemí. V Cassis potkali architekta jménem Vincent Butel, který se zmínil, že má dům ve Vaucluse, který je prázdný a pro Bachdenkel se hodil náramně. Vesnice Villars možná neměla diskotéku, ale měla kostel a hromadu nestřežených melounů. Co víc si může ambiciózní rocková kapela přát? Jednou za čas Croque-monsieur a spolehlivá dodávka. Do konce roku 1969 nahráli nevydaný singl, stali se pevným, volně létajícím triem, sdíleli účet a roll-up s Led Zeppelin, opustili svou dodávku v Grenoblu a veškeré vybavení přivezli do Paříže. vlaku, kde je v předvečer Štědrého dne zatkla policie. Je nepravděpodobné, že by někdo někdy viděl tolik příručních zavazadel v nočním vlaku, který odvezl kapelu a vybavení zpátky do Anglie poté, co je úřady propustily. Bez dodávky, ale připraveni udělat dojem na nahrávací společnosti, se Bachdenkel ukryli v opuštěné velšské škole, aby se připravili na důležitý koncert na University of Aston, kde budou přítomni muži z A&R z Londýna, doufejme, že s tlustými šekovými knížkami a nabídkami smluv zdarma. Možná, že Colin se po "An Appointment With The Master" pustil do písně "Donna" se stále rozladěnou kytarou, což byl jeden z důvodů, proč muži z A&R odjeli vlakem domů. Možná nepomohlo ani pokračování po "Taste", ale hudba Bachdenkel se zjevně nehrála podle žádného z bluesových pravidel, kterým rozuměli tvůrci rozhodnutí. Šňůra univerzitních koncertů po celé zemi a vystoupení v londýnském Roundhouse (s nově formujícím se Bowiem) alespoň prokázaly, že publikum reagovalo na tuto náročnou a nekonvenční hudbu. Bez nadšení nebo prostředků zůstat v Anglii a pokusit se získat smlouvu, se vrátili na noční trajekt pro chlapce. Vince Dunne vypomohl tím, že odvezl kapelu a vybavení do Ostende ve své dodávce, kde je potkal Karel ve vozidle registrovaném ve Francii a proplížili se přes belgickou hranici do Francie. Karel jim zajistil potenciálně dlouhou a lukrativní rezervaci jako rezidenční kapela s Open Circus, což byl šílený podnik ve stanu, který provozoval bohatý mecenáš. Nebyla tam žádná zvířata, o kterých by se dalo mluvit, kromě umělců na hrazdě, vysokých drátěných chodcích, polykačů ohně a spousty kapel. Záměrem bylo, aby Bachdenkel využil improvizačních dovedností, které si vypilovali při práci s baletem "Translate", k doprovodu cirkusových představení. Teoreticky to byl dobrý nápad, ale v praxi to bylo úplně jinak. Schůzka s vedoucím okruhu skončila ošklivě a Bachdenkel byli na mizině a bez dodávky. 
Organizace Open Circus zapomněla hotelu oznámit, že obyvatelé čtyř pokojů již nejsou na výplatní listině. Hotel
Louisiane na Rue de Seine měl být hlavním sídlem kapely na pěkných pár týdnů a snídaně byla v ceně. Pak se vrátili
do Amerického Centra na šňůru koncertů, které posílily pařížskou proslulost kapely a ještě pár měsíců držely vlka
přede dveřmi. Jediná věc, která držela kapelu pohromadě, byl jejich smysl pro humor a hudba, kterou vytvořili. Pokud
se zdálo, že neexistuje žádná jiná soudržná budoucnost, pak bylo načase dostat písně alespoň na kazetu, aby bylo co
slyšet, ne-li předvádět za poslední tři roky.Karel se doslechl o nahrávacím studiu na Avenue Wagram, které právě převzala skupina studií Europa Sonor. Studio Wagram mělo 8 stopový rekordér, velmi málo klientů a agresivní sousedy. Složením malé zálohy se kapele podařilo dostat se do studia na týdenní nahrávání. Dostatek času na to, aby nahráli základní písně. Nahrávací proces, který byl ponechán jejich vlastním prostředkům s vyhovujícím a dychtivým inženýrem Pierrem Guichonem, se rychle rozšířil z navrhované kytary, baskytary, bicích plus vokální overdub na plnohodnotnou pandořinu skříňku studiových triků. Vrstvy kytar, dvoustopé basy, varhan, klavíru a vibrací si brzy našly cestu do skromných 8 dostupných stop. Mnoho skladeb mělo až pět různých nástrojů, jak se každá skladba vyvíjela. Kapela tou dobou pracovala na dluh, Karel na konci každé session podepsal list a druhý den byli zpátky ve studiu. Nikoho nenapadlo ptát se, jak bude vyúčtován konečný účet, ani kdy nebo jak budou přidány vokály, protože na pásce nezůstaly žádné stopy. Europa Sonor dlužili značné množství peněz kapele, která byla stejně na mizině jako byla vynalézavá a jediný způsob, jak album dokončit, bylo přenést projekt do většího 16 stopového studia, kde bylo možné přidat vokály. Protože nebylo potřeba dalších 8 skladeb pro vokály, chlapci doplnili tyto dostupné skladby ještě více zvuky. Inženýři nikdy předtím nic takového neviděli, pracovali s šílenci nebo vizionáři? Pro Bachdenkel už "Lemmings" nemělo nic společného s kapelou, bylo to všechno o hudbě a způsobu, jakým jí studiový proces dodal extra hloubku, bohatost a emoce. V době, kdy Europa Sonor konečně ztratili trpělivost a vytáhli zástrčku, čekalo na smíchání něco zcela mimořádného. Misi splnila kapela prodejem vybavení, kterého se ještě nezbavili, aby zůstali naživu během týdnů, kdy byli zavřeni za mikrofony a vrátili se do Anglie, takže Karel nechal rozmotat a namíchat to, co bylo zamýšleno jako jejich labutí píseň. Zpátky v Birminghamu měli Colin, Pete a Brian své nástroje, ale už žádné vybavení Rolling Stone (nebo to byli Strange Days), poté, co slyšeli vinyl "Lemmings", tvrdili, že Bachdenkel byli "Největší neznámá skupina Británie". Byl tam bzukot, ale žádná kapela. Karel byl v Americe a snažil se získat obchod nebo získat nějaký rizikový kapitál, aby kapele umožnil mít vybavení, které by jim umožnilo naživo znovu vytvořit něco blízkého albu. Trvalo více než šest měsíců, než se kvarteto znovu sešlo. Z Ameriky nebyl vytěžen žádný kapitál, ale v Anglii tomu šťouchaly etikety nekompromisní kombo. United Artists se nadechli jako první a následovala CBS, jejíž nabídka nepokryla množství peněz, které dlužili Europa Sonor, kromě toho tu stále byli Warner Brothers, kteří byli nejžhavějším labelem v okolí. Známky byly dostatečně povzbudivé, aby se kapela vrátila na cestu. Investor byl nalezen v Birminghamu a zařízení a byla zakoupena objemná dodávka Ford Transit. Bachdenkel byli zpátky na turné a rovnou na nočním trajektu do Francie. 
Kapela, která se zastavila na belgických hranicích bez karnetu ATA, byla zastavena francouzskými celníky. Na několik
týdnů uvízli v severní Francii, ale díky pomoci místních přátel, jako je Jean-Noel Coghe, se jim podařilo zorganizovat
několik koncertů, s vybavením nebo bez něj, a to do té doby, až bylo možné dokončit papírování k uvolnění zařízení.
Poté se jelo dolů do Dordogne a la Forge, rozlehlého komplexu napoleonských budov, kde kdysi vyráběli dělové koule.
Tam s Bernardem Szajnerem a jeho světelnou show uspořádali dlouhou letní sérii koncertů iniciovaných nadživotním architektem Peterem Rawstornem, který kdysi v Rhodesii vletěl letadlem vzhůru nohama do stromu. Přítomnost chlupaté rockové kapely ve vesnici Les Eyzies měla brzy rozdělit místní obyvatelstvo natolik, že jednoho dne v 6 hodin ráno desítky četníků, CRS, celníků obklíčily komplex a hledaly drogy, o nichž jim bylo naznačeno, že je tam najdou. Kdyby si přinesli vlastní, četníci by možná nějaké našli, ale konečným výsledkem tohoto masivního manévru bylo zabavení ilustrované Karma Sutra a několika dalších knih, které považovali za pornografické. Pokuta byla 60 franků. Chuť ale zůstala hořká. Navzdory nevraživosti určitých lidí v Les Eyzies měla být la Forge ještě nějakou dobu základnou Bachdenkel. 
Do konce roku 1971 na "Lemmings" dodělali nějaké remixy a kapele opět došly peníze. Výsledkem byl první z několika
"rozlučkových" koncertů v Paříži. Vždy dobrý způsob, jak přinést nějaké peníze navíc, "In Memoriam" se konal v Americkém
Centru a chlapci se vrátili do Londýna zdánlivě nadobro. V lednu 1972 byli zpět ve Francii a pracovali na cestě do Cannes
na hudební festival Midem v nepojištěné dodávce, kterou nyní řídil plnohodnotný roadie Dave "crash" Cassidy.Jednou v Cannes s pár promáčklinami na Fordu Transit se jim podařilo přesvědčit kněze, který měl na starosti kostel Notre Dame des Mers, aby jim dovolil uspořádat koncert a slíbil, že publikum bude uctivé a hudba bude v souladu s posvátným prostředím. Zanedlouho byli ti, kdo rozhodují o světovém hudebním průmyslu, informováni, že jejich přítomnost v kostele bude prospěšnější než být v baru hotelu Martinez. Nahrávací šéfové byli pozváni, ale od obecného publika se očekávalo, že si zakoupí lístky. To však bylo jen do té doby, než Sam Bernett, který koncert Byrds/Poco konferoval, publiku řekl, že ve čtvrtek večer bude v místním kostele bezplatný koncert. Málokdy bylo v kostele vidět tolik chlupatých hippies a v baru Martinez zůstalo tak málo nahrávacích manažerů. Koncert byl nezmírněnou katastrofou, kněz nebyl šťastný mnich. Událost vešla do místní historie a Midem pokračoval, aniž by Bachdenkel objevili. Narychlo domluvený koncert v Grasse umožnil kapele přidat další promáčkliny na Ford Transitu a získat peníze nutné k tomu, aby se dostali z města přes vždy přívětivé kluby a univerzitu v Grenoblu. Bylo to v Drac Ouest v Grenoblu, kde za záhadných okolností, které zahrnovaly manažerské hulení v šatně, zmizela Peteova šestistrunná basa Fender. V době, kdy se majiteli klubu "dobře (i když pochybně)" podařilo získat basu, Bachdenkel souhlasili s multimediálním rozšířením rezidence kapely v klubu. Bylo to období jejich šílených psů a Angličanů s lesní sekcí, doprovodnými vokalisty, klavíristou plus projekcemi videa, filmů a světelných show. Ve středověké stodole připojené ke klubu spalo asi dvacet mužů, žen a elektrikářů. Klub si nechal techniky na re-vamp a po týdenním zkušebním provozu poslal muzikanty balit. Byli zpátky na cestě a až koncem dubna 1972 byl v Paříži uspořádán další koncert na rozloučenou. Nastal čas nabídnout "Lemmings" přímo vydavatelstvím v Londýně. 
Mezi květnem a říjnem 1972 skupina udělala vše, co bylo v jejích silách, aby získala hlavní vydavatelství, kterému
by se upsali. To zahrnovalo úklid domu, venčení psů, distribuci letáků a provozování nezákonné pozdní noční autobusové
dopravy v zadní části dodávky Transit. CBS učinilo nabídku, United Artists projevili zájem, Island pominul projekt
a Warner Brothers navrhli, aby znovu nahráli "Lemmings" s Guyem Stevensem jako producentem. Po schůzce s Warner execs
a velmi rychlým Stevensem se kapela rozhodla vypadnout z Londýna a vydat se zpět do Paříže, kde studia Europa Sonor
ztratila trpělivost a uzavřela smlouvu na vydání "Lemmings" s Philips. V lednu 1973 byli zpět ve studiích a nahrávali
nové verze "Faceless" a "Appointment". Dne 29. května konečně album "Lemmings" vyšlo. Kapela byla zpět na cestách
se spoustou plakátů.V létě roku 1973 se vrátili na jih Francie, kde měli snášet své vyhnanství na hlavní ulici v podstatně menším pohodlí než Rolling Stones. Během roku 1973 Bachdenkel v letech 1974 a 1975, nyní čtyř-členní s Karlem Beerem na 12 strunce, neúnavně cestovali po celé Francii a dokonce podnikali výlety i do Švýcarska, jediného místa, kde mohla dodávka Transit projít opravami. 
V listopadu 1975 vstoupili do Damiens Studio, aby nahráli své druhé a poslední album nazvané
"Сталигрaд". Album bylo vydáno o dva roky později na Initial
Records v roce 1977, do té doby byla kapela bez tranzitu. Skupina ještě pokračuje zhruba rok v pravidelném koncertování,
ale další aktivity byly již jen sporadické, i když zůstala stále ve Francii, kde všichni žijí dodnes a dokonce se vídají
poměrně pravidelně. Dne 6. března 2019 uplynulo 50 let od jejich příjezdu do Francie. Karel Beer zmiňuje jednorázový
reunion Bachdenkel v listopadu 1982 a plány na léto 1990. Co ale platí, bylo, ře naposledy spolu hráli jako celá kapela
v listopadu 1982.Strange Days, krátkodobá britská publikace ve stylu Rolling Stone, kdysi nazývaná Bachdenkel "...největší neznámá britská skupina". Škoda, že neexistují ucelené záznamy koncertů, Pete tvrdí, že Bachdenkel byli nejsilnější na pódiu, že velice rádi improvizovali, dotvářeli přebudovávali skladby přímo na místě. Členové Bachdenkel o sobě vědí dodnes, Pete Kimberley sděluje v jedné netové fanouškovské diskuzi, do které se připojil, nejen podrobnosti, kdo kterou skladbu na "Lemmings" zpíval a jak probíhal kolektivní tvůrčí proces v kapele, či jak to doopravdy bylo s produkcí, ale sděluje, že Colin dává dohromady další staré záznamy Bachdenkel pro vydání na CD. Karel funguje jako produkční pařížského hudebního stánku a má i kapelu La Java, Brian pokračuje v muzikantské kariéře jako bubeník a zpěvák a on sám se věnuje akustické hudbě a komponování. Bachdenkel vzkřísil z hlubin zapomnění až sběratelský boom vydávání i těch nejzahrabanějších záznamů rockových kapel působících v 60. a 70. létech. Bachdenkel se dají doporučit jen zkušenějším "badatelům", kteří už něco vědí o starých kapelách a jejich době a umí ocenit i zakuklenou krásu. |
|
|
|
Členové: Colin Swinburne - Lead Guitar, Vocals Peter Kimberley - Bass Guitar, Vocals Brian Smith - Drums, Vocals Karel Beer - 12-string Guitar, Producer |
Bývalí členové: Terry Hyland Dave Bradley Ron Lee - drums |
Colin Swinburne(celým jménem Colin Norman John Swinburne) (Narozen 1948, zemřel 20. února 2021, France) Vocals, Guitars, Piano, Mandolin, Bass Guitar Colin Swinburne je britský hudebník, hráč na kytaru a klávesy a zpěvák, který je nejznámější jako zakladatel a člen kapely Bachdenkel, i její předchůdkyně The U (Don't) No Who. Působil také v kapelách Clin D'Oil a Faton Cahen Complot.
|
Peter Kimberley(celým jménem Peter Adrian Kimberley) (Narozen ***) Bass Guitar, Vocals Peter Kimberley je britský hudebník, hráč na baskytaru a a zpěvák, který je nejznámější jako zakladatel a člen kapely Bachdenkel, i její předchůdkyně The U (Don't) No Who. |
Brian Smith(celým jménem Brian Edward Smith) (Narozen ***) Drums Brian Smith je britský hudebník, hráč na bicí, který je nejznámější jako zakladatel a člen kapely Bachdenkel. |
Karel Beer(Narozen 1947, Sutton, Coldfield, UK) 12-string Guitar, Producer Karel Beer je hudebník a producent narozený v Sutton Coldfield, UK, je nejznámější jako součást kapely Bachdenkel i její předchůdkyně The U (Don't) No Who. Působil také v kapelách Proroky a The Prophets. Karel začínal jako DJ na pirátské stanici Radio City v roce 1965. O rok později se poprvé vydal do Paříže, kde působil jako herec (dabing anglických filmů), novinář (korespondent pro NME) a textař. Při návratu do Birminghamu se seznámil se skupinou Bachdenkel, pro kterou napsal texty a stal se jejím producentem. Karel Beer přestěhoval kapelu do Francie, což jim umožnilo napsat, vystupovat a vyprodukovat 2 alba. Karel Beer založil v roce 1977 label The Initial Recording Company ("IRC"), který produkoval a vydával alba mimo jiné Jacka Nitzscheho, Danielle Dax, Irv Mowreyho a Bernarda Szajnera. Karel Beer také vytvořil se Szajnerem efemérní duo The Hypothetical Prophets. Od roku 1982 do roku 1984, souběžně s různými produkcemi v Británii pro jeho label „IRC“, byl mezinárodním manažerem Nimbus Records (vydavatelství klasické hudby). V roce 1986 se Karel Beer znovu usadil v Paříži. Otevřel si vlastní studio, specializované na soundtracky pro audiovizuální představení (Disney / Magic Planet / Bicenternaire / Science City / Futuroscope). V roce 1995 založil společnost Beer Necessities, která pořádá akustické koncerty v Paříži na místech jako Hotel Du Nord a La Java. V průběhu let a po tolika spolupracích s různými hudebníky uspořádal Karel Beer v srpnu 2005 konečně první ročník festivalu "Rochefort en Accords", jehož programátorem zůstal až do roku 2009. V roce 2010 začal natáčet své sólové album Informer Times pomohl mnoha hudebníky, s nimiž spolupracoval v předchozím desetiletí. |
|
|
|
Studiové desky: 1977 Сталигрaд 1973 Lemmings |
Ostatní nahrávky: 2022 Rise and Fall |
|
Skupina: Peter Kimberley - Bass [6- & 4-String], Bass [Moog], Piano [Mighty Wurlitzer], Vocals Brian Smith - Drums, Percussion, Vocals Karel Beer - Electric Guitar [12 String], Slide Guitar Colin Swinburne - Lead Guitar, Rhythm Guitar, Mandolin [Electric], Piano, Bell Tree, Vocals Hosté: Andy Scott - Synthesizer [Arp] Irv Mowrey - Vocals  |
СталигрaдLP, vyšlo 1977, The Initial Recording Company, IRC 002 (UK) Seznam skladeb: 01. The Whole World (Looking Over My Shoulder) (3:32) 02. After The Fall (4:23) 03. Seven Times Tomorrow (4:08) 04. For You To Live With Me (3:25) 05. The Tournament (2:47) 06. (It's Always) Easy To Be Hard (4:45) 07. Xenophon (4:54) 08. Сталигрaд (3:30) 09. Stalingrad (4:27) Total Time: (35:50) 1990 CD Reissue 01. The Whole World (Looking Over My Shoulder) (3:37) 02. After The Fall (4:27) 03. Seven Times Tomorrow (3:56) 04. For You To Live With Me (3:23) 05. The Tournament (2:52) 06. (It's Always) Easy To Be Hard (4:46) 07. Xenophon (4:51) 08. Ctalingpad (3:30) 09. Stalingrad (4:33) The Unreleased Singles 10. You Lied About Your Age (3:11) 11. Ring Of Truth (2:55) 12. Sirocco (2:58) Studio Live 13. Ctalingpad (3:23) 14. After The Fall (5:35) 15. For You To Live With Me (4:38) 16. Seven Times Tomorrow (6:50) Archives 17. Through The Eyes Of A Child (4:01) 18. An Appointment With The Master (3:39) 19. Live Cannes 1975 (Extract) 20. Bo Bo's Party 21. The Tournament Producer: Andy Scott, Karel Beer Engineer [Recording]: Andy Scott, Didier Périer Engineer [Remix]: Didier Perier, Karel Beer Lacquer Cut: BilBo, Denis Blackham Mastered: Denis Blackham Cover: Luciano Lanati |
|
Skupina: Peter Kimberley - Bass Guitar [6 Strings] Brian Smith - Drums Colin Swinburne - Guitar, Organ, Piano Hosté: |
Lemmings Vyšlo 29. května 1973, Philips Records CD 1990, SPM, WWR CD 004 - with bonus tracks Seznam skladeb: 01. Translation (4:16) 02. Equals (1:52) 03. An Appointment With The Master (5:19) 04. The Settlement Song (11:23) 05. Long Time Living (2:22) 06. Strangerstill (You Leave Me) (6:56) 07. Come All Ye Faceless (9:06) Total Time: (41:14) Producer: Karel Beer Engineer: Claude Marteneau, Didier Perier, Pierre Guichon Cover: Luciano Lanati Photography [Inside]: Bottin |
 Skupina: Colin Swinburne - Guitars, Organ, Piano Peter Kimberley - 6-string Bass, Piano Brian Smith - Drums Hosté: Karel Beer - Electric 12-string Guitar (CD2), Slide (CD2) Irv Howray - Vocals (CD2 07) Andy Scott - ARP Synthesizer (CD2) CD 1 as "Lemmings" CD 2 as "Сталигрaд"  |
Rise and Fall Vyšlo 19. srpna 2022, Seznam skladeb: CD 1 Lemmings (1973) 01. Bachdenkel - Translation (Swinburne, Beer) () 02. Bachdenkel - Equals (Beer, Kimberley) () 03. Bachdenkel - An Appointment With The Master (Beer, Kimberley) () 04. Bachdenkel - The Settlement Song (Smith, Swinburne, Beer, Kimberley) () 05. Bachdenkel - Long Time Living (Swinburne, Beer, Kimberley) () 06. Bachdenkel - Strangerstill (You Leave Me) (Smith, Swinburne, Beer, Kimberley) () 07. Bachdenkel - Come All Ye Faceless (Smith, Swinburne, Kimberley) () 08. Bachdenkel - The Slightest Distance (Is A Long Time) (Swinburne, Beer, Kimberley) () 09. Bachdenkel - Donna (Beer, Kimberley) () 10. Bachdenkel - A Thousand Pages Before (Swinburne, Beer) () Bonus Tracks 11. Bachdenkel - Equals (Live) (Bachdenkel) () 12. Bachdenkel - Long Time Living (Live) (Bachdenkel) () 13. Bachdenkel - Happiness Is A Warm Jam (Bachdenkel) () CD 2 Stalingrad (1977) 01. Bachdenkel - The Whole World (Looking Over My Shoulder) (Beer, Kimberley) () 02. Bachdenkel - After The Fall (Swinburne, Beer) () 03. Bachdenkel - Seven Times Tomorrow (Swinburne, Beer) () 04. Bachdenkel - For You To Live With Me (Swinburne, Beer, Kimberley) () 05. Bachdenkel - The Tournament (Beer, Kimberley) () 06. Bachdenkel - (It's Always) Easy To Be Hard (Beer, Kimberley) () 07. Bachdenkel - Xenophon (Swinburne, Beer) () 08. Bachdenkel - Сталигрaд (Swinburne, Beer) () 09. Bachdenkel - Stalingrad (Smith, Swinburne, Kimberley) () Bonus Tracks 10. Bachdenkel - 7 x 2morrow (Live) (Bachdenkel) () 11. Bachdenkel - Easy To Be Partial (Bachdenkel) () 12. Bachdenkel - Bo Bo's Party (Safka) () 13. Bachdenkel - Donna Jam (Bachdenkel) () 14. Bachdenkel - Happiness Is A Warm Gun / Come Together (Lennon/McCartney) () 15. Bachdenkel - Bye Bye Johnny (Berry) () CD 3 Other Appointments (1967-1982) 01. U-No-Who - The Pain Of Love (Swinburne, Kimberley) () 02. U-No-Who - An Apple A Day (Swinburne, Beer) () 03. U-No-Who - Now And Again Rebecca (Swinburne, Beer, Kimberley) () 04. U-No-Who - Strange People (Beer, Kimberley) () 05. Bachdenkel - Through The Eyes Of A Child (Swinburne, Beer, Kimberley) () 06. Bachdenkel - An(other) Appointment With The Master (Bachdenkel) () 07. Bachdenkel - You Lied About Your Age (Bachdenkel) () 08. Bachdenkel - Ring Of Truth (Swinburne, Beer) () 09. Bachdenkel - Miracle (Booz, Beer) () 10. Bachdenkel - Sirocco (In Like Flynn) (Bachdenkel) () 11. Bachdenkel - Ballerine (Bachdenkel) () 12. Bachdenkel - The 1st Person (Bachdenkel) () 13. Bachdenkel - 4 U 2 Live With Me (Bachdenkel) () 14. Bachdenkel - 7 x 2morrow (Bachdenkel) () 15. Unknown Artist - It’s Over (Kimberley) () 16. Irv Mowrey - The Miraculous Escape (Mowrey) () 17. Unknown Artist - Sitting Pretty (Kimberley) () 18. The (Hypothetical) Prophets - Fast Food (Szajner, Beer) () 19. Faton Cahen Complot - Has To Be (Swinburne, Cahen) () 20. Unknown Artist - Day By Day (Kimberley) () 21. The Wink - Twilight Zone (Swinburne) () 22. Karel Beer - Emergency Exit (Beer, Kimberley) () Total Time: (00:00) Project Manager: David Wells, John Reed Compiled: Karel Beer Mastered: Oli Hemingway at The Wax Works Designed at Pepperbox Design, Artwork: Andy Morten Liner Notes: David Wells |
|
|
  Colin Swinburne, Brian Smith, Peter Kimberley   Pete Kimberley, Colin Swinburne, Brian Smith   
 |
|
|
|
Oficiální stránky: http://www.anythingmatters.com/bachdenkel/index.htm https://www.facebook.com/groups/142864160104/ http://expose.org/index.php/artists/display/bachdenkel-eng.html |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 12.12.2022