|
|
Trace bylo nizozemské progresivní rockové trio založené Rickem van der Lindenem v roce 1974 poté, co opustil
skupinu Ekseption. Byla to v podstatě první skutečná holandská superskupina! Vydali tři alba, než se spojili
a znovu obnovili Ekseption. První dvě alba kapely přinesly vzrušující, často přepychový, symfonický rock
ovládaný mocně zvukem kláves, převážně instrumentální hudba byla nabitá virtuózními klávesovými tóny, vířícími
varhanami Hammond a majestátními erupcemi Mellotronu, za nimiž čaroděje Ricka van der Lindena podporovanla
silná a dravá rytmická sekce.V roce 1969, krátce poté, co přišel do skupiny Ekseption klávesista Rick van der Linden, když byli ovlivněni koncertem skupiny The Nice, van der Linden se rozhodl soustředit na kapelu na rockovou re-interpretaci děl klasické hudby. Většina z jejich následujících alb obsahuje jak původní písně, tak re-interpretované klasické skladby. Brzy se stalo zřejmým, že se van der Linden chopil vedení skupiny a také se k tomu při tiskovém interview u příležitosti vydání alba "Ekseption 5" otevřeně přiznal. Dokonce v té době získal odpovídající přezdívku "Ricktator". Po vydání alba "Trinity" v roce 1973, byl však ostatními členy skupiny požádán, aby ze skupiny odešel. V té době byli Ekseption docela slavní, což vedlo jejich nahrávací společnost Philips k tomu, dát van der Lindenovi příležitost najít novou kapelu. V lednu 1974 van der Linden začal zkoušet s Peterem de Leeuwe, který předtím hrál na bicí v Ekseption. Krátce nato se dvojice znovu rozdělila, protože van der Linden shledal u de Leeuweho nedostatek dovedností. V únoru vystřídal De Leeuwea Rickův bratranec Pierre van der Linden, když byl kontaktován během jeho narozenin a přijal nabídku spolupracovat. V té době Pierre totiž v říjnu 1973 opustil další známou kapelu Focus. K dokončení sestavy na trio požádal Rick Jaapa van Eika (ex-Cuby & The Blizzards), hudebního samouka, který je považován za jednoho z nejlepších holandských baskytaristů. Nová skupina obdržela mnoho smluvních nabídek kvůli slávě členů kapely. V květnu byla podepsána smlouva se společností Philips a jejich nové album mělo vyjít v září. Původně se chtěli pojmenovat Ace, podobně jako Cream a Flash, aby zdůraznili svůj status superskupiny. Mezitím ale zjistili, že už existuje anglická kapela jménem Ace, která už měla ochrannou známku s tímto názvem, a tak si museli změnit název na Trace. Brzy začali zkoušet materiál, který Rick napsal v předchozích měsících. 
V posledních květnových týdnech roku 1974 nahráli materiál v Soundpush Studios v holandském Blaricum. Tam trio
nahrálo i svůj první singl, progrockovou cover verzi "Tabu" od Dizzy Gillespieho, doprovázenou původní skladbou
"Progress", který byl vydán v červenci 1974. Dne 9. září 1974 skupina konečně vydala své stejnojmenné první album
"Trace". Album mělo obrovský úspěch. Skládalo se z písní napsaných Rickem van
der Lindenem a z úprav klasických děl Bacha a Griega. Skladba "The Death Of Ace" je dílo ze suity "Peer Gynt Suite"
(1875) norského skladatele Edwarda Griega a "Ace" mělo být hláskováno "Ase" nebo "Aase". Trace s tímto citlivým dílem
zacházelia opatrně, ale pokud si uděláte čas a poslechnete si originál, pohne to s vámi.Kapela začala cestovat v srpnu 1974 po celém Nizozemsku a získala jim značné pokračování. Z alba se během několika měsíců prodalo 50 000 kopií pouze v Nizozemsku, poté album vyšlo i v Německu a ve Spojených státech (na etiketě Sire). Během koncertu v Paradiso se Van der Linden setkal s britským organizátorem koncertu Milesem Copelandem, který pozval Trace na turné do Velké Británie jako předskokany anglické kapely Curved Air na začátku roku 1975. Na konci turné ale opustil kapelu bubeník Pierre van der Linden, který byl vyčerpán zdlouhavým cetováním. Rick van der Linden a Jaap van Eik zůstali v Londýně, aby si našli nového bubeníka. Publikovali inzerát v anglickém hudebním časopise a nakonec si vybrali Iana Mosleye, který se později stal členem Marillion. Rick van der Linden se vrátil do Focus, kde zůstal několik měsíců, aby je znovu opustil. S Mosleyem se kapela vrátila do Rickova letohrádku v Den Dolder v Nizozemsku, kde nacvičovali nový materiál. 
Své druhé album nahráli s výpomocí houslisty Darryla Waye (ex-Darryl Way's Wolf, Curved Air). Rick se s ním seznámil
během turné s Curved Air, protože Way byl jejich houslista, ale Way také hrál s Mosleyem v kapele Wolf. Album bylo
opětovně nahráno ve studiích Sounpush a nahrávání jim zabralo tři týdny. Na podporu alba vydal Philips singl
představující dvojici skladeb "Birds/Tabu". Jejich druhé album "Birds" vyšlo
1. ledna 1975 a také si vedlo velmi dobře. Výlisky se vyráběly po celém světě.V Nizozemsku vystupovali s kapelami Osibisa a Curved Air na festivalu poblíž Eindhovenu, v červenci a srpnu pak cestovali po evropském kontinentu s anglickými Wishbone Ash a také se vydali do Spojených států na dvouměsíční živé turné v měsících říjen až listopad. Po turné však zůstal Rick van der Linden pouze sám jako jediný člen. 
Třetí album "The White Ladies" vyšlo v roce 1976 bylo nahráno kromě trumpetisty
Rein van den Broek za pomoci některých členů Ekseption a byl to spíše sólový projekt než skupinové úsilí. Ačkoli je
album označeno jako třetí album Trace, je to v podstatě první album obnovených Ekseption. Jaap van Eik, Ian Mosely
a Pierre van der Linden (z Trace) jsou již mimo, zatímco jsou zde přítomni Cor Dekker, Peter de Leewe a Dick Remelinck
z Ekseption. Zvuk alba se bez překvapení blíží spíše k "Ekseption 3" a "Beimetar Julia's Timetrip" více než k Trace
ovlivných kapelou EL&P.Jedná se o koncepční album, které představuje van der Lindenovu hudební interpretace staré holandské legendy o "The White Ladies", která pochází ze středověku. "Bílé dámy" byly víly, které lákaly lidi svou hudbou do lesa. Jakýkoli člověk, kterého se dotkli, byl zbaven starostí a chtěl protancovat zbytek svého života. Dvě krátké vyprávění dodávají základy příběhu. Píseň, kterou Bílé dámy používají k pokušení farmářské manželky daleko od studny, by vás zcela jistě poslala do lesa, abyste se k nim přidal. Poté následuje vzrušující záchranná "scéna" a konec popisuje roztrhané pocity ženy po jejím návratu domů. V roce 1976 hráli Rick a Pierre van der Linden s Janem Akkermanem a Kaz Luxem (oba ex-Brainbox) na jejich dvojalbu "Eli". A poté ještě jednou v roce 1980 na albu "Transparental". Po vydání alba "The White Ladies" se Trace de fakto rozpadli. Později v roce 1976 van der Linden založil skupinu Spin, se kterou pak vydal další dvě alba "Spin" (1976) a "Whirlwind" (1977), ale bez úspěchu. V roce 1978 se skupiny Trace a Spin spojily a obnovila se tak znovu skupina Ekseption. Pravidelná setkání (s novými členy) byla pořádaná až do van der Lindenvy smrti v roce 2006. Na konci roku 2005 totiž Rick van der Linden vážně onemocněl a 28. ledna 2006 zemřel na komplikace z mozkové mrtvice v nemocnici v Gröningenu. 
Poprvé v historii byla všechna tři alba Trace správně remasterována z původních hlavních pásků a vyšla ke konci
roku 2014. Kromě toho každé album obsahuje bonusové skladby, představující outtakes, dema a živě nahraný materiál.
"Trace" bylo rozšířeno na 2CD s více než 100 minut dalších skladeb, zatímco "Birds" obsahuje vzácnou samostatnou
edici titulní skladby a jednu hodinu čistého "Trace On Stage" nahraného ve Švédsku a Německu. QAlbum "The White
Ladies" obsahuje několik surových nahrávek a mixů skladeb alba, stejně jako předehru "Fuga" na varhany během jednoho
z posledních koncertů, které skupina odehrála v roce 1977. Všechna tři alba byla vydána v krásně navržených boxech
se vzácnými fotografiemi a exkluzivními rozhovory s Jaapem van Eikem, Ianem Mosleyem, inženýrem Janem Schuurmanem
a aranžérem Jobem Maarse. S těmito dlouho očekávanými reedicemi příběh Trace je nyní konečně zobrazen nejpoctivějším
a nejpřesnějším způsobem. |
|
|
|
Členové: Rick Van Der Linden - Keyboards, Piano, Harpsichord Jaap Van Eik - Bass, Guitars Pierre Van Der Linden - Drums, Percussion |
Bývalí členové: Peter de Leeuwe - Drums, Guitars Cor Dekker - Bass Ian F. Mosley - Drums, Percussion |
 (Narozen 5. srpna 1946, Badhoevedorp, North Holland, Netherlands zemřel 22. ledna 2006, Groningen, Netherlands) Keyboards, Piano, Harpsichord Rick van der Linden byl holandský skladatel a klávesista, který se nejprve proslavil jako člen Ekseption (1969-1973, 1978-1981), ale hrál také v několika dalších kapelách, zejména jeho projekt Trace. Spolupracoval ale i s dalšími projekty jako Cum Laude, Mistral, Session, či The Revells, Wizard's Convention. Van der Linden byl nejlépe známý pro své přepracování klasické hudby v oblasti populární hudby, často s jazzovými improvizacemi. Jeho první manželkou byla Penney de Jager, baletka a tanečnice burlesky, s níž se oženil 5. srpna 1971. Syn (Rick Jr.) se narodil v roce 1972, ale pár se nakonec rozvedl v roce 1983. Dne 17. května 1989 se van der Linden oženil s Inez Zwart, která byla také manažerkou kapely a zpěvačkou v Ekseption i na mnoha Rickových sólových dílech. Po smrti van der Lindena Zwart pokračuje v šíření své hudby pro veřejnost. Van der Linden se narodil nedaleko Amsterdamu v Nizozemsku jako druhý z pěti van der Lindenových dětí. Jeho rodina se přestěhovala, když Rickovi bylo pouhých 5 týdnů, do Rotterdamu, kde žili až do roku 1957. Otec Ricka van der Lindena byl klavíristou, takže nebylo překvapením, že mladý Rick dostal lekce na klavír. Začínal s lekcemi klavíru ve věku 7 let, ale o dva roky později se jich vzdal, protože jej nebavily. Když mu bylo 11, jeho rodina se znovu přestěhovala do Haarlemu, kde se van der Linden docházel na Triniteitslyceum. V 13 letech jej otec přesvědčil, aby znovu zkusil hru na klavír, takže byl zapsán na uznávanou Haarlem School of Music. O dva roky později se stal soukromým žákem slavného profesora Piet Vincenta v Haarlemu. V 17 letech vstoupil na konzervatoř v Haarlemu, kde jej Aad Broersen a Albert de Klerk vyučovali hru na církevní varhany. Van der Linden ukončil studium o dva roky později a v roce 1965 složil zkoušky na Královské konzervatoři v Den Haagu, kde získal ocenění za klavír, varhany, harmonii a kontrapunkt. V roce 1967 ukončil hudební studia na Královské konzervatoři v Haagu, které ukončil s vyznamenáním v oboru klavír, varhany, harmonie a kontrapunkt. Van der Linden si myslel, že by se mohl stát učitelem na Haarlemské konzervatoři. Na začátku 60. let se van der Linden zamiloval do rock and rollu, spolu s jazzem a baletem. Ještě jako student přijal práci v baru v nočním klubu, hrál foxtrot, boogie-woogie, ragtime, filmy, soundtracky, blues, tango, pop, Straussovy valčíky a kabaretní melodie během denního studia klasických mistrů. Našel si také čas na psaní hudby pro několik místních baletních souborů. Hrál v mnoha kapelách a nočních klubech a zapůsobili na něj především Brian Auger a Keith Emerson. 
V roce 1964 založil svoji první kapelu, klavírní trio a později žesťový jazzový septet, které hrál pouze pro zábavu
a zkoušel (nikdy neodehrál jakýkoliv koncerty. Po absolutoriu se van der Linden připojil k Occasional Swing Combo,
profesionálnímu jazzovému septetu, se kterým již hojně vystupoval. Současně také cestoval po Nizozemsku, hrál se
symfonickými orchestry a vystupoval jako sólista v koncertech Bacha, Rachmaninova, Beethovena a Mendelssohna.
V roce 1966 se skupina Occasional Swing Combo podělila o pódium s jazzovým kombem Rein van den Broeka The InCrowd
a na van den Broeka zapůsobil mladý klávesista. Nabídl van der Lindenovi šanci připojit se k The InCrowd, což van
der Linden přijal. Brzy poté ale zjistili, že existuje další holandská kapela s názvem "The In Crowd", a tak si
změnili název na Ekseption. V roce 1968 se van der Linden zúčastnil rotterdamského koncertu The Nice, neoklasického
rockového tria Keitha Emersona, kde hráli verzi Bachových Braniborských koncertů. Van der Linden byl rázem inspirován,
aby spojil svou lásku ke klasické hudbě s moderní prezentací.Ekseption v letech 1968 až 1974 hodně koncertovali, hlavně po Evropě, kde Rick získal celosvětové uznánípro svůj "klasický rockový vzorec" a získal ohlas u kritiků. Brzy se stalo zřejmým, že se van der Linden chopil vedení skupiny a také se k tomu při tiskovém interview u příležitosti vydání alba "Ekseption 5" otevřeně přiznal. Po vydání alba "Trinity" v roce 1973, byl však ostatními členy skupiny požádán, aby ze skupiny odešel. V roce 1974 založil kapelu Trace, rockové trio v duchu Emerson, Lake & Palmer, s nímž vydal tři alba. Nyní dostal příležitost rozpracovat své vlastní nápady pomocí symfonického rocku ovládaného klávesami. V roce 1974 Trace vydali své eponymní debutové album, v roce 1975 vyšlo jejich druhé album s názvem "Birds", kde Ian Mosley nahradil Pierra van der Lindena. Po vydání alba třetího alba "The White Ladies" se Trace de fakto rozpadli, když Rick zůstal osamocen. Později v roce 1976 van der Linden založil skupinu Spin, se kterou pak vydal další dvě alba, ale bez úspěchu. V roce 1978 se skupiny Trace a Spin spojily a obnovila se tak znovu skupina Ekseption, ale reunion byl méně úspěšný než ten předchozí. Trace byli druh nizozemského ekvivalentu raných ELP, ale Rick měl širší škálu kláves, včetně varhan Hammond B3, 
Hohnerova klavinetu a pianetu, syntezátorů ARP a EMI, cembalo, smyčcový soubor Solina, Mellotron a kostelní varhany.
Dokonce použil zvuk klasických dud! Hudba je lahůdkou pro fanoušky kapel jako The Nice, ELP, Triumvirat a raných
Le Orme. Navzdory dobrým albům, skvělým koncertům a celosvětovému uznání Trace nevyřešila velká očekávání a
"supertrio“ se na konci 70. let rozpustilo.Hrál také s Mistral (1977–1980, s Robbie van Leeuwenem (ex-Shocking Blue)) a Cum Laude (1980–1989). Vydal několik sólových alb, většinu přepracování klasické hudby ve stylu Ekseption. Zaměřil se na studiovou práci, typické pro jeho tvorbu byly kombinace klasické hudby (kostelové varhany) s moderním popem a rockem. Rick byl první (známý) hudebník hrající na syntezátor v Nizozemsku, kde spolupracoval s mnoha místními umělci, ať už při nahrávání nebo na pódiu, včetně takových jako Liesbeth List, Jan Akkerman, Connie van den Bos, Willy Alberti, Boudewijn De Groot Joachim Kuhn, Deep Purple, Phil Collins, Vangelis, Jack Lancaster a Brand X. Rick po mnoha letech opět vyrazil na turné s novou sestavou Ekseption, včetně nádherných digitálních varhan a jeho manželkou na vokálech. V letech 2002 až 2005 Ekseption tvořili převážně kanadští členové. Poprvé mohl van der Linden cestovat po Kanadě i po předchozích místech v Evropě.
|
 (Narozen 17. října 1944, The Hague, Netherlands) Bass, Guitars Jaap je holandský hudebník a basista, který je považován za jednoho z nejlepších holandských baskytaristů. Působil v kapelách The Moans (1964-1966), Cuby & The Blizzards 1967-1970), Blues Dimension (1966-1967, 1969), Panda (1970-1971), Livin' Blues (1972-1974), Solution (1974), Trace (1974-1975) a Chain of Fools (1976). Nyní žije v Nijmegen, Gelderland, pracuje jako novinář na volné noze. Zchátralá kytara s vybledlými strunami změnila život čtrnáctiletého studenta po domově. Narodil se sice v Haagu, ale vyrůstal ve Venezuele a dny trávil v hradní internátní škole s příkopem, ze které denně cestoval nebo jezdil na kole na střední školu v nejbližším městě. Během velkých prázdnin měl mladý kytarista dovoleno odjet ke své rodině v Jižní Americe s KLM a mnoha mezipřistáními. Tam přicházel do kontaktu s americkými vrstevníky, kteří měli vždy nejnovější desky a poskytli mu spoustu inspirace. Po návratu do Nizozemska se Jaap van Eik zdokonalil v klasické hře na kytaru, po chvíli ale přešel na basovou kytaru, protože nikdo jiný nemohl a ani nechtěl. Na Arnhemské akademii výtvarných umění narazil jednou na Hermana Brooda. Setkání popsal následovně: "Setkávali jsme se na autobusové zastávce ve stanici Arnhem. Na cestě do čtvrti Hoogkamp vyprávěl Herman chutné příběhy o bouřlivém představení The Rolling Stones v Kurhausu ve Scheveningenu, kterého se zúčastnil". Se třemi přáteli založili v říjnu 1964 beatovou kapelu The Moans, spolu s Hermanem Broodem, která uchvátila hlavní město Gelderlandu. Tím začala bouřlivá kariéra talentovaného baskytaristy, který se pohyboval od jedné špičkové kapely do druhé, vystupoval noc co noc v době, kdy to bylo ještě možné, spolupracoval se slavnými hudebníky, zažil tolik výšin i pádů, nahrával, objevil se v médiích, absolvoval turné po různých zemích, s nimiž zažil pozoruhodná dobrodružství. Po dvou letech, v nichž The Moans vystupovali hlavně v Německu, byl Van Eik ze skupiny vyloučen. Poté se stal baskytaristou 
skupiny Blues Dimension. Brood hrál také s Cuby & The Blizzards a přemluvil Van Eika v roce 1967, aby se stal basovým
kytaristou ve skupině, vedené Willy Middelem. V roce 1969 se Van Eik vrátil zpátky k Blues Dimension. Poté následovaly
kapely Panda v letech 1970-1971, Livin' Blues (1972-1974) a krítké působení v Solution (1974).V roce 1974 byl požádán Rick van der Lindenem, aby se zapojil do sestavy nové holandské supergroup Trace, se kterou nahrál dvě desky. Svoji hudební kariéru pak zakončil v roce 1976 ve Vitesse. Poté se rozhodl pro povolání popového novináře a v roce 1977 založil hudební časopis Music Maker, ve kterém působil až do roku 2001. Poté pracoval mimo jiné pro nově založený časopis Aloha a pro Revolver's Lust for Life. "Skutečně jsem odložil svoji basu doslova i obrazně," přiznává. "Cítil jsem, jako bych z toho již dostal všechno. Za těch osm let jsem byl v bezpočtu kapel a ve velmi zranitelném postavení. Jako basový kytarista jsem se vždy cítil jako jakýsi žoldák. Měl jsem toho opravdu dost! V roce 1990 jsem však byl požádán, abych se zúčastnil zvláštního koncertu kolem Harryho Muskeeho v Utrechtu Vredenburg. V té době byl už mimo několik let. Tam jsem se setkal a zahrál se svými starými kamarády z Cuby & The Blizzards, včetně Distant Smile. To bylo opravdu naposledy. A byl tam také Jan Akkerman". V letech 1977 až 2001 působil jako šéfredaktor hudebního časopisu Music Maker. Od té doby pracuje jako novinář na volné noze. V minulosti napsal knihy o skupinách Focus (2013), Deep Purple (2015) a Cream (2018). V roce 2019 napsal Van Eik knihu nazvanou "De bas moet knorren" (The Bass Must Grunt), která vypráví o Van Eikových hudebních dobrodružstvích v období od roku 1965 do roku 1977. Kniha vyšla v listopadu 2019. |
 (Narozen 19. února 1946, Amsterdam, Netherlands) Drums, Percussion Pierre van der Linden je nizozemský jazzový bubeník, jehož styl hraní ovlivnil jeho dětský hrdina Buddy Rich. Je nejznámější jako skladatel a člen skupiny Focus, a zvláště se proslavil bubenickým výkonem na singlovém hitu "Hocus Pocus". Působil v kapelách Johnny and his Cellarrockers (1961-1963), ZZ & De Maskers (1963-1964), Jumping Pop-In (1966-1967), Tee-Set (1967), Met & Zonder (1968), After Tea (1968), Brainbox (1969-1971, 1982-1984, 2003-2004), (1971-1973, 2006-now), Trace (1974-1975), Crypto (1975), Sweet 'd Buster (1978-1979), Flavium (2001-now), Rinus Groeneveld Trio, Swung! (2014), Focus a Focus And Friends. Van der Linden byl ovlivněn svým dětským hrdinou Buddym Richem. Inspiraci nacházel i ve francouzských filozofech a klasických skladatelech 20. století. Pro bubnování byl ovlivněn Tony Williamsem a Elvinem Jonesem. Van der Linden cvičil svou techniku bubnování každý den, alespoň jednu hodinu na své zkušebně. Vyhýba se modernímu ladění a dává přednost otevřenému ladění, blíže k jazzu než rockovému bubnování, a používá kombinaci uzavřeného a tradičního úchopu. Mimo hudbu van der Linden s oblibou maloval a psal poezii. V 60. letech bubnoval s významným kytaristou Janem Akkermanem v kapelách jako Friendship Quartet, Johnny and the Cellar Rockers, The Hunters a Brainbox, ale také v dalších nizozemských skupinách jako After Tea, Tee-Set a ZZ En De Maskers. Na konci roku 1970 se vrátil k Akkermanovi do Focus, k progresivní rockové kapele, která je přivedla k mezinárodní slávě. Jeho buben ovládá serio-komický, proto-metalový singlový opus "Hocus Pocus", který se v 70. letech stal tím, co "Wipe Out" bylo v šedesátých letech, základem rádia FM ve Spojených státech. Nespokojen se změnou směru kapely na komerčnější zvuk hlavního proudu, který zahrnoval méně synkopované a jednodušší rytmy, opustil Focus v říjnu 1973 a byl rychle obsazen do holandské superskupiny Trace vedené klasickým klávesistou Rickem Van Der Lindenem (nejsou příbuzní) a basistou Jaap Van Eikem. 
Když jeho nahradník ve Focus Colin Allen opustil kapelu, Pierre se ke skupině krátce vrátil v roce 1975 na živé koncerty
a nevydanou skladbu "Glider", následně vydanou na albu "Ship Of Memories". Koncertoval a nahrával s Janem Akkerman na
Janově sólovém albu "Eli" v roce 1976, na "Floatin'" na Akkermanově stejnojmenném vydání z roku 1977. Rovněž nahrával
s jazzovým klávesistou Jasperem van't Hofem a s kapelou Sweet d'Buster na albu "Out Of The Blue" v roce 1980. V 90.
letech nahrával a živě vystupoval s free jazzovou skupinou Advance Warning, s nimiž hrál na čtyřech albech "Cut The
Crap", "Regroovable", "Hot House" a "HiFi Apartment". Nahrával také v triu s varhaníkem Herbertem Noordem a tenorovým
saxofonistou Rinusem Groeneveldem a album "Dare To Be Different" hodnotil jako album, na které byl pyšný. V roce 2004
se vrátil ke klávesistovi a flétnistovi Thijs Van Leeremu do Focus, se kterým v současné době nahrává a hraje živě na
mnoha místech po celém světě. Vydal také nahrávku "Swung Vol. 1 & 2" (2014) pod hlavičkou projektu Swung a první
sólové album "Drum Poetry" (2017). |
 (také De Leeuwe, P. De Leeuwe, P.E. De Leeuwe) (Narozen 31. prosince 1947, Haarlem, Netherlands zemřel 4. února 2014) Drums, Guitars Peter de Leeuwe byl holandský hudebník a hráč na bicí (jako samouk) a na kytaru. Objevil se v řadě kapel jako The Moans, The Hottletts, Los Zooms, Bintangs (1966-1967), Cuby & the Blizzards (1967), Ekseption (1968-1975), The Selfkick a Trace (1976). De Leeuwe byl hudební samouk. Ter Plegt jej poznal, když mu bylo dvanáct a hrál klauna v cirkusu mládeže Bas v Santpoortu. Svoji první bicí soupravu dostal od Martinova bratra. Ter Plegt jej pak představil Bintangs, tak i později Ekseption, kteří roky zkoušeli v budově Bavo (pozdější Toneelschuur) v Haarlemu. Peter byl součástí kapel The Moans, The Hottletts společně s Corem Dekkerem, Los Zomos, a dalších neznámých kapel z oblasti Haarlemu a Beverwijku. Po The Hottletts krátce hrál v kapele The Bintangs (1966-1967). Odešel však dříve, než stihli The Bintangs nahrát své první album. Podle Petera Koelewijna je však De Leeuwe slyšet na jejich singlu "Splendid sight". Na dalším singlu "Pile-works" byla skupina vyobrazena i s jeho jménem, takže hrál i na tomto singlu. De Leeuwe pak přešel do Cuby & The Blizzards. Z podnětu roadie Martina ter Plegta se však v roce 1969 stal bubeníkem skupiny Ekseption, kapely s pozdější celosvětovou slávou. V této funkci vystřídal Tima Grieka. Byl také zamýšleným bubeníkem kapely Trace, kapelu, kterou založil Rick van der Linden po svém odchodu z Ekseption. Van der Linden si však usoudil, že jeho prasynovec Pierre van der Linden je technicky lepší. Již od narození jej provázely vážné problémy se sluchem. Ter Plegt uvedl: "Petera trápily zvonící uši. Na mnoha setkáních 
Ekseption, kterých se účastnil v 70. a 80. letech, to byl jeho velký problém. Je to jako mít hlavu v umyvadle a všechno tak
znělo, říkával." De Leeuwe poté opustil hudební svět, částečně proto, že měl problémy se sluchem. Mohl vystupovat jen
příležitostně, když se Ekseption znovu zformovali. Nakonec hrál na bubny na třetím albu Trace "The White Ladies" z roku
1976.V posledních letech se De Leeuwe věnuje fotografii a komponování. "De Leeuwe byl v posledních letech ve slabší fyzické i psychické kondici", řekl bývalý Ekseption roadie a přítel z dětství Martin ter Plegt. Důvodem, proč Peter odešel žít do pečovatelského prostředí, že měl na něj od obce. Získal tak od nich pozornost a respekt i tím, že jeho pokoj byl obložený zlatými deskami. Doslova žil mezi svými starými úspěchy.
|
 (Narozen 2. října 1948, Santpoort-Noord, Netherlands, zemřel 26. října 2005, Santpoort-Noord, Netherlands) Bass Cor Dekker byl holandský basový kytarista. Je znám z působení v kapelách The Shepherds, Trace (1976-1976) a Ekseption (1969-1975, 1979). Dekker zpočátku hrál s The Hottletts, ale stal se nejlépe známým jako basista symfonické rockové skupiny Ekseption, jejíž byl členem v letech 1968 až 1978. Rick van der Linden přivedl Dekkera do Trace na album "The White Ladies" (1976). Po období u Ekseption se Dekker stal závislým na heroinu. Později se stal prodejcem této tvrdé drogy i uživatelem. Byl odsouzen, ale kvůli svému zhoršujícímu se zdraví byl v září 2005 propuštěn z vazby. Dekker zemřel o šest týdnů později ve věku 57 let ve svém rodném městě Santpoort-Noord na komplikace, které utrpěl v důsledku rakoviny močového měchýře. Byl pohřben 1. listopadu 2005. Dekker byl přítelem Helen Shepherd z The Shepherds. |
 (také Ian F. Mosley) (Narozen 16. června 1953, Paddington, London, England) Drums, Percussion Ian je britský hudebník a hráč na bicí a perkuseh, který je spjat jako bubeník s kapelami Walrus (1968) - místní kapela z Highgate, Darryl Way's Wolf (1973-1974), Trace (1975–1976), Gordon Giltrap (1978-1980) a Iris (1996), doprovodnou kapelou Steve Hacketta, a mnoha dalšími. Nejznámější je však jako dlouholetý člen v neo-progresivní rockové kapele Marillion, ke které se připojil při jejich druhém albu "Fugazi" ke konci roku 1984, kdy nahradil Micka Pointera. Již předtím byl žádaným studiovým bubeníkem, když od 16 do 29 let svého věku byl hudebníkem na volné noze. Mosleyovy schopnosti byly široce oceňovány, včetně bývalého kytaristy skupiny Genesis Steva Hacketta, se kterým hrál v letech 1980-1984 na bicí na jeho dvou sólových albech, "Highly Strung" (1983) a "Till We Have Faces" (1984), a poté i na turné. Portál Modern Drummer jej charakterizoval jako "bubnujího velikána". Iana ovlivnil jeho otec Raymond, vedoucí Westminster Symphony Orchestra. Ian se zajímal o bicí od útlého věku a kolem 10 let už na ně hrával. Když vyšel školu, byl Ian přijat do školy Guild Hall of Music and Drama na studium hry na bicí pod vedením učitele Gilberta Webstera, kde se živil tím, že hrával koncerty a rozvážel mléko. Ještě za působení v Guild Hall Ian získal pár štací, hrál treba na West Endu v muzikálech Hair a Jesus CHrist Superstar. V roce 1966 už hrál se School's Jazz Orchestra. Ve věku 18 let už hrál v West End Theatre Orchestra pro muzikál Hair, kde nahradil Petera Wolfa. V letech 1969-1970 působil v kapele Manfreda Manna, kde nahradil Jeffa Brittena. Poté se věnoval studiové práci, objevil se také ve filmu „Romantická Angličanka“ jako hrající v kapele v místní hospodě (jeho první vystoupení na videu!). Jeho první profesionální kapelou byl Darryl Way's Wolf, kde vstoupil v roce 1973. V letech 1973 až 1980 se Ian účastnil rozmanitých projektů, mezi jinými Peter Gordino, holandská skupina Trace a její album "Birds" (1975). Hrál také v kapele Curved Air a v letech 1978-1980 s Gordon Giltrap. Ian rovněž absolvoval několik představení pro Stevie Wondera a Dianu Ross mezi jinými. 
Naštěstí se doslechl, že Marillion hledají nového bubeníka a jeho přítel z hudební branže jej představil jejich manažeru
Johnu Arnisonovi. Mosley se připojil k Marillion v roce 1984 po jejich dlouhém hledání náhrady za bubeníka a zakládajícího
člena Micka Pointera, který opustil kapelu nečekaně v roce 1983. Marillion jej požádali, aby jim pomohl s albem "Fugazi"
ve studiu, načež se toho hned ujal a po prvním koncertu si uvědomil, že na této kapele je něco velmi zvláštního. Během
prvního turné v lednu 1984 k tomuto albu se jej zeptali, jestli by se připojil trvale. Byl pátým bubeníkem, který hrál
za Marillion, a byl vybrán hlavně frontmanem Fishem, který byl nespokojen s předchozími bubeníky kapely. Hudební kritik
John Franck označil Mosleyho "spot-on" bubnování za perfektní fólií pro pečlivé muzikantství Marillion. Během 12 let
a 10 miliónů prodaných desek později, se Ian Mosley již cítil jako integrální součást Marillion. Členem Marillion
je dodnes.V roce 1992 si zopakoval spúolupráci se Steve Hackettem na jeho albu "Time Lapse". Sylvain Gouvernaire v roce 1992 odešel z kapely Arrakeen a přesídlil z Francie do Londýna v Británii a začal skládat hudbu. Při pobytu v Anglii v roce 1995 měl již připraveno spoustu materiálu, když vzbudil ohromné nadšení od členů Marillion Iana Mosleyho (bicí) a Pete Trewavase (basista), rytmickou sekcí Marillion, se kterými se již dříve spřátelil. V letech 1995-1996 pak nahráli společně hudbu Sylvainova nového projektu IRIS, které se nahrávalo v Racket Club, soukromém studiu Marillion. Zvolili si náročný přístup instrumentálního alba. Album se pod názvem "Crossing The Desert" rozšířilo po Evropě v roce 1996 a bylo přijato velmi dobře jak tiskem tak i odezvou od prog rockové komunity. Prodalo se jej nakonec kolem 10000 kopií. V roce 2001 se Mosley připojil k saxofonistovi Benovi Castleovi, synovi baviče Roye Castleho, a nahráli společné album s jazzovou tematikou nazvané "Postmankind". Na albu se také objevili hostující hudebníci John Etheridge, Steve Hackett členové Marillion Steve Rothery a Pete Trewavas. Mosley hrál i na albu kolegy z Marillion Pete Trewavase a Erica Blackwooda v jejich projektu Edison's Children. Na albu "In The Last Waking Momenty..." z roku 2011 hraje na bicí v epické 16-minutové "The Awakening". |
|
|
|
Studiové desky: 1976 The White Ladies 1975 Birds 1974 Trace 1974 Progress/Tabu (SP) Ostatní nahrávky: 2008 An Ekseptional Trace 2004 Trace(1974)/Birds(1975)/The White Ladies(1977) (komp.) |
Rick van der Linden: 2002 Verandering 2001 Vivace 1998 Rainbow 1988 Cum Laude 2 (with Rein van den Broek) 1985 Old Friends New Friends 1983 Golden Combination (with Cãtãlin Tîrcolea) 1982 Norfolk Line (with Cãtãlin Tîrcolea) 1981 Solo 1980 Cum Laude 1 (with Rein van den Broek) 1979 Variations (with Cãtãlin Tîrcolea) 1979 Wild Connections (with Jack Lancaster) 1978 Night Of Doom 1977 GX1 1976 Plays Albinoni, Bach And Handel 1973 Dynastie Der Kleine Luyden |
|
Skupina: Rick van der Linden - Keyboards Cor Dekker - Bass Guitar Peter de Leeuwe - Drums, Guitars Hetty Smit - Vocals Dick Remelink - Saxophone, Flute Hosté: Hans Jacobse - Additional Keyboards Harry Schäfer - Narrator The Benny Behr Strings conducted by Job Maarse  |
The White Ladies Vyšlo 1976, Vertigo, 6360 855 (Netherlands) LP 1976, RCA, 21815 CD 2001, Musea, FGBG 4189.AR Seznam skladeb: Side one 01. Legend (part I) (R.v.d.Linden/H. Schäfer) (3:29) 02. Interlude I (R.v.d.Linden) (0:20) 03. Confrontation (R.v.d.Linden/H. Schäfer) (4:11) 04. Interlude II (R.v.d.Linden) (0:49) 05. Dance Of The White Ladies (R.v.d.Linden) (1:34) 06. Doubts (R.v.d.Linden) (3:28) 07. Trace I (R.v.d.Linden) (0:16) 08. Witches' Dance (R.v.d.Linden) (2:36) 09. Surrender (R.v.d.Linden) (2:13) 10. Interlude III (R.v.d.Linden) (0:30) Side two 11. Pathétique (Sonata pathetique No.8 in C minor, op. 3 by Ludwig van Beethoven, arr. R.v.d. Linden) (2:26) 12. Legend (part II) (R.v.d.Linden/H. Schäfer) (2:20) 13. Interlude IV (R.v.d.Linden) (0:10) 14. The Rescue (from Sonata No.3 in C major, op.2,3 by L.v.Beethoven, arr. R.v.d.Linden) (3:48) 15. Trace II (R.v.d.Linden) (0:25) 16. Back Home (R.v.d.Linden) (3:18) 17. Meditation (for René) (R.v.d.Linden) (3:58) 18. Flash back (R.v.d.Linden) (0:33) 19. Conclusion (R.v.d.Linden) (3:34) Total Time: (39:58) Pseudonym CD Bonus tracks: 01. Matthäus passion (J.S. Bach) (2:02) (demo) 02. Interlude - part two (R. van der Linden) (0:44) (demo) 03. Dance of the white ladies (R. van der Linden) (1:40) (demo) 04. Doubts (R. van der Linden) (3:50) (demo) 05. Whitches' dance (R. van der Linden) (2:53) (demo) 06. Pathetique (L. von Beethoven) (2:56) (demo) 07. Legend (H. Schäfer, R. van der Linden) (2:42) (demo) 08. Interlude - part four (R. van der Linden) (0:14) (demo) 09. Back home (R. van der Linden) (2:17) (demo) 10. Meditation (For René) (R. van der Linden) (4:16) (demo) 11. Flashback (R. van der Linden) (0:32) (demo) 12. Conclusion (R. van der Linden) (4:45) (demo) 13. Back home (R. van der Linden) (2:50) (demo) 14. Fugue (2:28) (R. van der Linden) (live) Produced: Rick van der Linden, Pieter Nieboer and Job Maarse Engineerded: Pieter Nieboer, assisted by Freek Jansen Cover Design: Cor Wijtemans The track "Doubts" would later reappear as "Faith" on the Ekseption '78 album |
|
Skupina: Jaap Van Eik - Guitar [Fender Stratocaster, Fender Fuzz, Phased], Bass [Fender Precision], Vocals Ian Mosley - Drums, Timpani, Gong [Chinese], Reeds [Duckcall], Tambourine Rick Van Der Linden - Grand Piano [Kawai], Clavinet [Hohner], Electric Piano [Hohner Pianet], Organ [Hammond B3-m3, Church Organ, Riha Classica], Harpsichord [Neupert], Synthesizer [Arp 2600, Emi Synthi A, Solina String Ensemble], Mellotron [Choir Strings Bass], Keyboards [Optigan Music Maker], Steel Drums Hosté: Coen Hoedeman - Performer [Assorted Monkeys] (01) Darryl Way - Violin [Acoustic], Electric Violin (04)  |
Birds Vyšlo 1975, Sire, 7514 (Holland) 1975, Philips, 6413080 CD 2001, Musea, FGBG 4176.AR CD 2014, Pseudonym, CDP-1125 Seznam skladeb: 01. Bourrée (From: English Suite No. 2 in A minor by J.S. Bach) (2:26) 02. Snuff (R. van der Linden) (2:24) 03. Janny (in a mist) (B. Beiderbecke, W. H. Challis) (1:12) 04. Opus 1065 (J.S. Bach) (7:44) 05. Penny (R. van der Linden) (2:42) 06. Trixie-dixie (R. van der Linden) (0:22) 07. Birds suite (21:18) a. King Bird (R. van der Linden) (4:06) b. First Avenue (R. van der Linden) (0:31) c. Sculptor-Bird (R. van der Linden) (1:29) d. Second Avenue (R. van der Linden) (0:15) e. Preacher-Bird (R. van der Linden, H. Mojo) (2:10) f. Third Avenue (R. van der Linden) (0:27) g. Birdcorps (R. van der Linden) (0:52) h. Firecorps (R. van der Linden) (0:43) i. Birdcorps (R. van der Linden) (0:12) j. Mail-Bird (R. van der Linden) (0:29) k. Fourth Avenue (R. van der Linden) (1:54) l. Soul-Bird (R. van der Linden) (1:41) m. Mail-Bird (R. van der Linden) (1:24) n. Sculptor-Bird (R. van der Linden) (1:29) o. Second Avenue (R. van der Linden) (0:15) p. Preacher-Bird (R. van der Linden, H. Mojo) (2:16) q. Last Avenue (R. van der Linden) (0:12) r. King-Bird (1:20) s. Reflection (R. van der Linden) (1:09) Total Time (45:24) Bonus tracks on 2001 Musea reissue 08. Birds (Short Edit) (3:42) 09. Tabu (Second Version) (4:14) Pseudonym Live Bonus CD 01. Birds (R. van der Linden) (5:16) 02. Tabu (D. Gillespie) (11:47) 03. Gaillarde (J.S. Bach) (11:06) 04. King bird (R. van der Linden) (2:15) 05. Gaillarde (J.S. Bach) (6:26) 06. Snuff (R. van der Linden) (2:32) 07. Gaillarde - reprise (J.S. Bach) (3:29) 08. Birds (R. van der Linden) (3:15) 09. Peace planet (J.S. Bach) (4:02) Recorded and mixed at Soundpush Studio, Blaricum, The Netherlands, May 1975 Produced: Trace, supervised by Richard de Bois Arranged, Directed: Rick Van Der Linden Sound Engineer: Jan Schuurman Sleeve Design: Rens Benerink Photograph: Pim Westerweel The live tracks on the Pseudonym bonus cd were recorded: (01-04) on Swedish Radio, Stockholm, Sweden, April 7th, 1975 [01-04] and (05-09) in Langelsheim, Germany, January 18th, 1976 |
 | |
|
Skupina: Rick Van Der Linden - Keyboards Jaap Van Eik - Bass, Guitars Pierre Van Der Linden - Drums, Percussion Hosté:  |
Trace Vyšlo 1974, LP Philips (Holland) LP Sire 7504 CD 2001, Musea, FGBG 4144.AR with 2 bonus tracks Philips CD 2014, Pseudonym, CDP-1124 Seznam skladeb: Side One: 01. a. Gaillarde (J.S. Bach) (6:07) b. Gare Le Corbeau (J. van Eik) (2:02) c. Gaillarde (J.S. Bach) (4:55) 02. The Death Of Ace (E. Grieg) (5:13) 03. The Escape Of The Piper (R. van der Linden) (3:08) 04. Once (R. van der Linden) (4:11) Side Two 05. Progression (R. van der Linden) (12:02) 06. a. A Memory (Traditional) (3:54) b. The Lost Past (R. van der Linden) (3:27) c. A Memory (Traditional) (1:40) 07. Final Trace (R. van der Linden) (3:50) Total Time: (50:32) CD Bonus Tracks 08. Progress (R. van der Linden) (4:05) 09. Tabu (D. Gillespie) (4:14) Pseudonym Bonus CD 01. Bach-Atel (single version)[3:30] 02. Another world [5:14] (demo) 03. Gnome dance [5:07] (demo) 04. Final Trace [3:52] (demo) 05. Fairy tale - overture [4:48] 06. A Swedish largo [19:46] 07. Gnome dance [4:29] 08. Nocturne [6:01] 09. Bach-Atel [4:11] 10. Another world [5:10] 11. Escape of the piper [5:21] (extended version) 12. Once [6:00] (jam) 13. A memory [8:47] (demo) 14. A Swedish largo [5:49] (demo) 15. Once [4:50] (demo) Recorded at Soundpush Studios, Blaricum, Holland, May 1974 Produced: Trace, supervised by Richard de Bois Composed, Arranged and Directed: Rick van der Linden, except track 2 composed by Jaap van Eick and track 9 composed by Pierre van der Linden The bonus tracks are the a- and b-side of a single released before the album Sleeve Design: Jan H. van Uden Photograph: Pim Westerweel |
 Skupina: Rick Van Der Linden - Keyboards Jaap Van Eik - Bass, Guitars Pierre Van Der Linden - Drums, Percussion Hosté: |
Progress/Tabu SP, vyšlo 1974, Philips, 6012 452 Promotion single Not For sale Seznam skladeb: Side A: 01. Progress (17.11.173) (From Progression) (Rick van der Linde n) (4:02) Side B: 02. Tabu (M. Lecuona) (1:22) 03. Synti (Rick van der Linden) (1:16) 04. Tabu (M. Lecuona) (1:35) Total Time (8:15) Producer: Trace |
 Skupina: TRACE Rick Van der Linden - Keyboards Ian Mosley - Drums Hans Jacobse - Keyboards Jaap van Eik - Bass, Guitars Eksepsion 2003 Inez van der Linden - Vocals Mark Inneo - Drums, Percussion Bob Shields - Guitars Meredith Nelson - Bass Ekseption 1973 Rein van den Broek - Trumpet Jan Vennik - Saxophone Cor Dekker - Bass Pieter Voogt - Drums, Percussion Hosté: |
An Ekseptional Trace Vyšlo 2008, Musea Records, FGBG 9024.AR Seznam skladeb: Trace 01. King-Bird (6:12) 02. Sculpture-Bird (2:03) 03. Pathetique (3:27) 04. Surrender (6:43) 05. Medley (7:58) i. Confrontation ii. Preacher Bird iii. A Memory Total Time: (26:23) Ekseption 01. Song For Life (4:28) 02, Dreamwish (2:29) 03. Angelsong For Jolease (2:41) 04. Just For You (3:09) 05. A Prayer (3:02) 06. The Fifth Symphony (3:41) 07. Fireworks (15:06) 08. Happiness (4:01) 09. Toccata 1973 (4:03) 10. Medley (16:18) i. Fireworks ii. Gaillarde Total Time: (58:06) Tracks 01-04 are recorded as Trace, Musikladen May 22nd 1977 Tracks 05-13 are recorded as Ekseption, Oldenzaal Live June 14th 2003 |
|
Toto DVD obsahuje dříve nevydané live nahrávky Trace z německé TV show Musik Laden z 22. května
1977. Na tomto představení hrál Ian Mosley na bicí. Také je zde obsaženo vystoupení ze 14. června
2003 obnovených Ekseption. | |
 Skupina: sestava příslušná každé z desek    |
Trace(1974)/Birds(1975)/The White Ladies(1977) Vyšlo 2004, Vox Humana Records, VHRCD 007070 (Russia) Seznam skladeb: Disc 1 - Trace (1974) 01. Gaillarde (6:22) 02. Gare Le Corbeau (2:04) 03. Gaillarde (4:36) 04. The Death Of Ace (5:15) 05. The Escape Of ThePiper (3:13) 06. Once (4:13) 07. Progression (12:00) 08. A Memory (3:47) 09. The Lost Past (3:26) 10. A Memory (1:40) 11. Final Trace (3:52) 12. Progress (4:05) 13. Tabu (4:14) Birds (1975) 14. Bourree (2:26) 15. Snuff (2:24) 16. Janny (In A Mist) (1:12) 17. Opus 1065 (7:45) 18. Penny (2:41) 19. Trixie-Dixie (0:26) Total Time: (61:41) Disc 2 - Birds (1975) 01 King-Bird (21:58) a. First Avenue b. Sculptor-bird c. Second Avenue d. Preacher-bird e. Third Avenue f. Birdcorps g. Firecorps h. Birdcorps / Mail-bird / Fourth Avenue / Soul-bird / Mail-bird / Sculptor-bird / Second Avenue / Preacher-bird / Last Avenue / King-bird / Reflection Bonus Tracks: 02. Birds (short edit) (3:39) 03. Tabu (second version) (4:14) The White Ladies(1977) 04. Legend (part I) (3:28) 05. Interlude I (0:20) 06. Confrontation (4:10) 07. Interlude II (0:48) 08. Dance Of The White Ladies (1:33) 09. Doubts( 3:27) 10. Trace I (0:15) 11. Witches 1 Dance (2:36) 12. Surrender (2:11) 13. Interlude III (0:36) 14. Pathetique (2:25) 15. Legend (part II) (2:19) 16. Interlude IV (0:10) 17. The Rescue (3:47) 18. Trace II (0:25) 19. Back Home (3:18) 20. Meditation (for Rene) (3:58) 21. Flashback (0:33) 22. Conclusion (3:34) Total Time (69:44) |
 Nahráli: Rick van der Linden - Keyboards, Organ Hosté: |
Verandering Vyšlo 2002, STB440564 Seznam skladeb: 01. Vaste rots (4:47) 02. Jezus die mijn ziel (3:32) 03. Lof zij de heer (2:34) 04. Wat god doet is welgedaan (2:39) 05. Welk een vriend is onze Jezus (1:58) 06. Neem mijn leven (2:29) 07. Heer wees mijn gids (3:10) 08. Tel uw zegeningen (2:29) 09. Nader mijn God (3:05) 10. Veilig in Jezus' armen (3:00) 11. Blijf bij mij heer (3:21) 12. Wilt heden nu treden (2:36) Total Time (35:46) |
 Nahráli: Rick van der Linden - Church Organ Allard Bualda - Flute and Saxophone Frank van Essen - Rhythm and Percussion Erik Olsman - Bass Guitar and Strings Peter Weekers - Panflute Dik ten Lange - Pag Pipe Hans Hollestelle - Solo Guitar, Male-choir and Strings |
Vivace Vyšlo 2001, Seznam skladeb: 01. The Naked Truth (5:24) 02. Angelsong For Richinez (1:28) 03. Peace (4:03) 04. Dreamwish (3:03) 05. Blessings (4:40) 06. Dance Of The Keys (4:08) 07. Are You With Me (6:23) 08. Angelsong For Jolease (1:46) 09. Victory (6:13) 10. Whispering Thoughts (4:48) 11. A Prayer (2:28) 12. Angelsong For Both (1:30) 13. Happiness (3:33) 14. Crossroads (4:31) 15. Fireworks (8:39) Total Time (1:02:37) |
 Nahráli: Rick van der Linden - Keyboards Hosté: |
Rainbow Vyšlo 1998, Blue Planet Seznam skladeb: 01. Song for Life (4:02) 02. Fatherhood of Jola-Betty (2:43) 03. A Touch of Bach (2:10) 04. Flood (3:00) 05. You're the Only One I Love (3:30) 06. Bist du bei Mir (2:32) 07. Lulleby (3:20) 08. Whisdom Tree (4:44) 09. Allegro (4:14) 10. Richinze (Baby) (3:35) 11. Nature Walk (2:10) 12. Andante (6:14) 13. Windmills of Our Lives (2:10) 14. Memorles (3:00) 15. Spary (2:00) 16. Noel (2:31) 17. L. and A. (3:18) 18. Boris d'Hubermont (3:36) 19. Reality (1:33) 20. Leazer's Crazy Dance (2:00) 21. Good Afternoon Mam (3:00) 22. Adagio (1:20) 23. Circles (3:20) 24. Allegro (3:33) 25. Autumn of My Life (3:14) 26. Song for Nikki's Voice (3:10) 27. Wir Setzen Uns Im Tranen Nieder (4:40) Total Time (1:24:39) |
 Nahrávali: Rick van der Linden - Organ, Grand Piano Rein van den Broek - Trumpet, Bugle Tom Parker - Keyboards, Clarinet, Saxophone, Trumpet, Trombone |
Cum Laude 2 Vyšlo 1987, EVA Hitmaster, PL 71639 (Europe) Seznam skladeb: 01. Interlude (3:50) 02. Watermusic (2:50) 03. Bist Du Bei Mir? (6:16) 04. Annabel (3:04) 05. Morning Dew (4:11) 06. Pathétique (2:33) 07. After Rain (2:39) 08. Mozart (2:36) 09. Fall (3:20) 10. Nikky (3:16) 11. Diary (2:54) 12. Caminante (3:11) 13. Candlelight (4:10) Total Time (44:50) Producer: Gerrit-Jan Leenders Executive-Producer: Frits Hirschland Recorded: Ruud van Lieshout Engineer: Jan Audier Arranged: John Gaasbeek |
 Nahráliu: Rick van der Linden - Synthesizer Eddie Conard - Percussion Clive Bunker - Drums Rein van den Broek - Trumpet Brigitte Wendebaum - Vocals Danny Sahupala - Drums Kees ten Dam - Saxophone Dick Remelink - Tenor Saxophone |
Old Friends New Friends Vyšlo 1985, CNR, 655.230 (Netherlands) 1990, Castle Legends, CLC 5008 (Germany) Seznam skladeb: 01. Branderburger Concert III In G Dur B.W.V. 1048 Allegro (2:30) 02. Branderburger Concert IV In G Dur B.W.V. 1049 Presto (3:54) 03. Bis Du Bei Mir -Aus Notenbuchlein Von Anna Magdalena Bach B.W.V. 508 (5:47) 04. Prelude Opus 28 No. 20 In C-Mineur Van Frederic Chopin (1:08) 05. Branderburger Concert V In D Dur B.W.V. 1050 Allegro (2:52) 06. Concert Voor Trompet En Orkest Joseph Haydn 3e Deel Allegro No. 1 In Es Dur Hob VII E:1 (3:05) 07. Bacchus (3:26) 08. New Friends (3:20) 09. Sunshine (4:58) 10. 1986 (3:44) 11. I Cried In My Sleep (3:00) Total Time (37:44) Producer: Rick van der Linden Supervised: Inez Dorst |
 Nahráli: Rick van der Linden - Keyboards Cãtãlin Tîrcolea - Pan Flute |
Golden Combination Vyšlo 1983, Seznam skladeb: 01. Annie's Song (2:29) 02. Greensleeves (2:08) 03. Calypso (3:37) 04. Diamonds (3:46) 05. Mull Of KinTyre (3:09) 06. Sailing (4:53) 07. Birght Eyes (3:17) 08. I Have A Dream (2:59) 09. Bells Of Freedom (2:42) 10. Auld Lang Syne (2:30) 11. Moon River (3:09) 12. Your Song (4:08) Total Time (38:47) |
 Skupina: Hosté: Chris Hinze - Flute (06,10) |
Solo Vyšlo 1981, Keytone, KYT 709 Seznam skladeb: Side A: 01. It's An Ekseption To Be An Ekseption (Rick Van Der Linden) (3:00) 02. Prelude Nr 24 In B Minor (Arranged, Adapted: Chris Hinze / Written: J.S. Bach) (2:50) 03. O Haupt Voll Blut Und Wunden (Arranged, Adapted: Chris Hinze / Written: J.S. Bach) (2:56) 04. Etude Op. 10 Nr 3 (Arranged, Adapted: Rick Van Der Linden / Written: F. Chopin) (4:21) 05. Gymnopedie Nr 1 (Arranged, Adapted: Chris Hinze / Written: E. Satie) (2:33) 06. Moonlight Sonate (Arranged, Adapted: Chris Hinze / Written: L. van Beethoven) (6:07) Side A: 07. Romance (Arranged, Adapted: Rick Van Der Linden / Written: F. Chopin) (3:12) 08. Impromptu In G Major (Arranged, Adapted: Rick Van Der Linden / Written: F. Schubert) (2:35) 09. Penney Is From Heaven (Talk To Words) (Written: Rick Van Der Linden) (3:42) 10. Prelude Nr 15 In D Flat Major (Arranged, Adapted: Chris Hinze / Written: F. Chopin) (4:23) 11. Courante (Arranged, Adapted: Rick Van Der Linden / Written: D. Scarlatti) (2:53) 12. Andante, Larghetto E Staccato (Arranged, Adapted: Chris Hinze / Written: G.F. Händel) (3:51) Total Time (42:11) Producer: Chris Hinze Engineer: Patrice Quef Mixed: Chris Hinze, Patrice Quef, Rick van der Linden Mastered: Chris Hinze, Joop Niggebrugge Design: Hans Martens Liner Notes: Willem Duys Photography: Annemarie Hinze |
 Skupina: Rick van der Linden - Organ, Grand Piano Wilma van Diepen - Lead Vocals Rein van den Broek - Trumpet, Bugle Balloon - Vocals Getty Kaspers - Vocals Hosté: |
Cum Laude 1 Vyšlo 1980, K-Tel, TN 1481 (Netherlands) Seznam skladeb: 01. Jesu Meine Freude (3:48) 02. Ave Maria (2:37) 03. Lord's Prayer (Onze Vader) (3:43) 04. Song Of Joy (2:49) 05. I Don't Know How To Love Him (3:44) 06. Oh Haupt Voll Blut Und Wunden (3:11) 07. Jesu Joy Of Man's Desiring (3:18) 08. Ave Verum (2:32) 09. Finale (6:28) Dank U Improvisation Synfonia Total Time (32:10) Producer: Gerrit-Jan Leenders Executive-Producer: Frits Hirschland Recorded: Ruud van Lieshout Engineer: Jan Audier Arranged: John Gaasbeek |
 Nahráli: Rick van der Linden - Keyboards Cãtãlin Tîrcolea - Pan Flute |
Variations Vyšlo 1979, Ariola, 200 771 (Germany) Seznam skladeb: 01. Doina (3:26) 02. Briul (Tanz) (1:05) 03. Pan (2:40) 04. Air (3:25) 05. Gymnopedies (3:11) 06. Love Destruction (2:56) 07. Blackbird (2:22) 08. Diana (2:50) 09. Polonaise (2:12) 10. Rondo (2:16) 11. Pan-Tasie (2:38) 12. Fuge G-Moll (5:33) Total Time (34:34) Art Director: Manfred Vormstain Design: M.Vormstain/K.Dengler Photos: Uwe Behrendt |
|
A world premiere! Year 1979 - Pan flute & Synthesizer. Rick van der Linden & Catalin Tircolea.
Romanian folk, Bach's music and some pop titles like P. McCartney's Blackbird. | |
 Skupina: Rick van der Linden - Synthesizer The English Chorale - Choir Barry Morgan - Drums Hosté: Jack Lancaster |
Wild Connections Vyšlo 1979, Acrobat Records, 660 038 (Netherlands) Seznam skladeb: 01. Early Morning Jones (5:49) 02. Your Home (4:56) 03. African Violet (5:08) 04. Fortuna (4:20) 05. Wild Connections (4:49) 06. Claudia (3:51) 07. Aural Exciter (2:30) 08. Nyala (5:14) Total Time (36:37) Engineer: Stephen W. Tayler, Frans Peters Lyricon, Producer: Jack Lancaster Artwork: Jonathan Dent, Mike Jaroszko, David Stewart Photography: Andy Seymour |
 Nahráli: Rick van der Linden - Synthesizer, Keyboards Ton Scherpenzeel - Keyboards Thijs van Leer - Flute Max Werner - Percussion, Drums |
Night Of Doom Vyšlo 1978, CNR, 655.072 (Netherlands) Seznam skladeb: 01. Night of Doom (3:57) 02. Lonely (How Long) (3:16) 03. Choo Choo (Chattanooga Choo Choo) (3:32) 04. Love Bird (3:16) 05. Gonnie (Talk To Words) (2:00) 06. Walking Fingers (3:33) 07. Bacchus (Concert For Harpsichord And Orchestra In F-Moll) (3:30) 08. Paco (3:18) 09. Largo (3:05) 10. Anna (3:34) Total Time (33:01) Producer: Rick van der Linden Producer, Engineer: Frans Peters Cover, Design: Myosotis |
 Nahráli: Rick van der Linden - Yamaha GX 1 Ton Scherpenzeel - (05) |
GX1 Vyšlo 1977, Seznam skladeb: 01. GX1 (4:25) 02. Mystic Eyes (3:38) 03. Double Flute X 2 (4:14) 04. Clouds (3:25) 05. Wizzard Dance (2:41) 06. Super Dream GT-2000 (4:15) 07. Bermuda (3:15) 08. Bachatel (7:52) 09. Game (3:12) Total Time (36:57) Produced: Ton Scherpenzeel from Kayak and Camel |
 Skupina: Rick Van Der Linden - Harpsichord Job Maarse - Conductor National Philharmonic Orchestra Orchestra Hosté: |
Plays Albinoni, Bach And Handel Vyšlo 1976, Philips, 6413 088 (Netherlands) Seznam skladeb: Concerto In F Major For Organ And Orchestra Op. 4 No. 4 01. Part 1 Allegro (4:10) 02. Part 2 Andante (6:20) 03. Part 3 Adagio (1:18) 04. Part 4 Allegro (3:28) Concerto In A Minor For 4 Harpsichords And Strings, No. 14, BWV 1065 05. Part 1 Allegro (3:42) 06. Part 2 Largo (2:21) 07. Adagio In G Minor For Organ And Strings (7:28) 08. Concerto In F Minor For Harpsichord And Strings No. 5, BWV 1056. Part 2 Largo (2:08) 09. Wir Setzen Uns Mit Tränen Nieder (From St. Matthew Passion) (4:07) Total Time (45:24) |
 Nahráli: Rick Van Der Linden - Keyboards Caroline van Hement - Vocals (01c,05a) Martijn van Egmond - Vocals (02b,03c)  |
Dynastie Der Kleine Luyden Vyšlo 1973, Philips, 6410 072 červen 1974, Fonos LP-5379 Seznam skladeb: Side A 01. Thema de Kleine Luyden I (1:25) a. Veertiende-eeuws Danswijsje b. Margaretha c. Ridder op Uw Witte Ros d. Margaretha's Dood 02. Twaalf Ambachten (4:02) a. Veertiende-eeuws Danswijsje b. Margaretha c. Ridder op Uw Witte Ros d. Margaretha's Dood 03. Zestien Ducaten (4:25) a. Maria b. Kerkhofdans c. Kom Liefje Laat U Minnen d. de Tweede Maria 04. Het Gemeene Leven (6:51) a. de Ontmoeting b. Paniek c. de Brief 05. De Kwade Geest (3:27) a. Benedicta Tu b. Godefrieds Laatste les c. het Afscheid van Catharina Side B 06. De Kinderen Uwer Knechten (6:03) a. de Innerlijke Vertroosting b. de Dood van Catharina c. Aagje Slof d. een Vaste Burg 07. De Gebroeders (5:16) a. Jeroen Bosch b. Jan Allaertsz c. Heksenjacht d. Slaet op den Trommele 08. Slaet op den Trommele (4:39) 09. Thema de Kleine Luyden II (2:31) Total Time (38:39) Writen: Rick Van Der Linden Lyrics: Willy van Hemmert (01c,02b,03c,05a) Producer: Pierre Van Der Linden Assistant Producer: Paul Natte Supervisor: Rine Geveke Liner Notes: Willy van Hemmert, Rick Van Der Linden |
|
|
 Trace 1974 (zleva): Jaap van Eik, Pierre van der Linden, Rick van der Linden  
  
  
 |
|
|
Oficiální stránky:nejsou http://members.home.nl/gerser/dutchprog/home.htm http://members.home.nl/gerser/dutchprog/trace.htm |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 18.9.2020