 
  |
|
|
Jan se narodil v Liverpoolu jako syn nizozemského otce a anglické matky. Schelhaas byl původně basista a svoji kariéru začínal mezi lety 1963 a 1965 hraním na basu pro několik progrockových kapel v okolí Canterbury. V roce 1968 nastoupil do soulové kapely The Buzz Band, se kterou si vystřihl dva singly. Následujícího roku 1969 pomáhal vytvořit progresivní rockovou kapelu The Business. Zakládal ji tehdy John Schelhaas (basa), který si své muzikantské ostruhy brousil v první polovině 60. let v rodném Liverpoolu a od roku 1968 také v soulové skupině The Buzz Band. Dalšími členy byli Neil Ford (kytara), David Paull (basa) a John Skorsky (bicí). Hlavní činností byla ale podpora zpěváků a vokální skupiny, jako byli Scaffold a Mike Hart. Ještě během hraní se Scaffoldem se ale přeorientoval na klávesové nástroje, kde se cítil mnohem jistější se svým talentem na tomto novém nástroji. Padli do oka známému Johnu Peelovi, který si právě v té době podporoval Mikea Harta. Peel mu v roce 1969 na své značce Dandelion vydal album "Mike Hart Bleeds" a doprovodnou skupinu tvorili právě The Business. A právě těch si všimli agenti Mighty Mole Management, kteří přišliise zajímavou myšlenkou. Vytvořili název kapely National Head Band, ale nemaěi do ní hudebníky. Takže navrhli Schelhaasovi a spol., zda-li nechtějí nahrát album?  National Head Band A oni chtěli. Smlouva s Warner Brothers byla ihned na stole k podpisu. Pravdou je, že obchod se dojednal v jedné restauraci, kde vyfasovali obálku s 33 000 librami. Avšak, když ji po večeri otevřeli, byl v ní šek pouze na 11 000 liber. Navzdory slibům, že se všechno doplatí, kapela už nespatřila ani penny navíc. Warner Brothers se tenkrát chovali přímo nechutně. Chtěli například (kromě nechuti platit) vnutitť do kapely druhého bubeníka, kterým byl shodou okolností hráč z Toe Fat slyšící na jméno Lee Kerslake, budoucí člen Uriah Heep. Skorsky se pochopitelně bránil a před nahrávaním se jim na to všechno, slušně řečeno vykašlal.  Album se nahrávalo v Advison Studios v květnu 1971, ale trvalo téměř tři měsíce, než bylo dokončeno. Warner alespoň skupině přivedli skvělého producenta Eddieho Offorda, který slavil úspěch s "The Yes Album" kapely Yes a zároveň se právě rozváděl. Obal vytvořila Ginny Gilliam a kapelu na něj vyfotografoval Vincent Clegg. Ještě před uvedením albu na trh kapela musela podstoupitť celkem divné turné nazvané Top Rank, kde hráli asi tak pro dvěstě lidí na večer spolu s Pink Fairies a Alexisom Kornerom. Diktát akce velel – žádné džínsy, ale Korner zahlásil: "Žádné džíny, žádná hudba!“ a pořadatelé museli ustoupit. 
Album se na pulty dostalo pod názvem "Albert 1 (Warner Bros K46094) a nabízelo dobový mix rockové
hudby, kterou dnes s hlavně nazýváme progresivní. Přestože hudba zní svěže a na tehdejší dobu i moderně, album proběhlo bez valného
úspěchu v žebříčcích. Navíc Offord to poněkud pokazil, takže se na nahrávku se dostal i zvukový výpadek v jedné skladbě. V roce 1970
se těšíli z menšího úspěchu v softrockovém pořadu "Sounds of the 70s" v jednom rádiu. Na albu se objevily i původní skladby od Schelhaase.
Kerslake měl však plné zuby jak nedůstojně s kapelou vydavatelství zachází, takže si sbalil fidlátka a odešel, fanoušci Uriah Heep a Ozzyho
Osbourna už určitě vědí kam. Nahradil jej podle všeho Jim Payne, ale kapela se koncem roku 1971 rozpadla. Další smutný příklad zasahování
vydavatelství do osudů kapel a hudebníků.Album se objevilo na CD v roce 2008, když jej v Europě vydal label Esoteric Recordings (ECLEC 2074), v USA pak Second Harvest (429) a v Japonsku Arcangelo (ARC-7296). Kromě jiného byl odstraněn i zvukový kaz z původního LP. Schelhaas se pak přidal ke skupině Gary Moorea a pak nahradil Davida Sinclaira v canterburské legendě Caravan. Paull se vrhl na těžký progres s vynikající kapelou Jonesy (kde si přibral i Payna). Ford si pak zahrál na albu "The Party Album" (1979) od Alexise Kornera. |
Další jeho zastávkou byla kapela kytaristy Gary Moore, s nimiž se objevil na jejich debutové nahrávce
"Grinding Stone" z roku 1973. Jedná se o debutové album Garyho Moorea, které vyšlo pod hlavičkou skupiny
"The Gary Moore Band". Bylo to první a poslední album, které nahrál Gary Moore Band ve složení Moore - zpěv a kytara, Pearse Kelly na bicí
a perkuse a John Curtis na baskytaru. A na něm právě Jan hostoval. Pak ale z kapely Gary Mooreho po dokončení alba odešel, aby se v letech
1974-1975 věnoval sólovým projektům.V roce 1973 ještě stihl hostinsky nahrát album "Vagabonds Of The Western World" s kapelou Thin Lizzy, kde se uvedl ve dvou prvních skladbách "Mama Nature Said" a "The Hero And The Madman". Se skupinou Thin Lizzy pak znovu pracoval v letech 1980 a 1985, kdy u nich hostoval na albech "Continuing Saga Of Ageing Orphans" (1979), "Rockers" (1981) a "Whiskey In The Jar" (1984). |
V roce 1975 odešel ze skupiny Caravan klávesista Dave Sinclair a jednoho dne v červenci 1975 mu byla nabídnuto místo u kláves v Caravan
právě jako jako náhrada za Sinclaira. Jan Schelhaas cestoval s kapelou po celém a se skupinou nahrál alba "Blind Dog At St. Dunstans",
"Better By Far" - zvláště na tomto albu je vynikající, a album "Cool Water", která ale bylo vydáno až v roce 1994. Neobyčejná sestava
Caravan, která spojila pravidelné členy Pye Hastingse, Richarda Coughlana a Jana Schelhaase s návrátivším se Richardem Sinclairem,
zaznamenala v březnu 1978 ještě sérii demosnímků s výhledem na druhé album Caravan pod labelem Arista. Plánované album se ale neuskutečnilo
a Caravan od Aristy odešli. V roce 1994 vydal Pye Hastings své skladby z těchto sessions (ostatní napsal Sinclair nebo Schelhaas) jako CD
"Cool Water". Sinclair později vydal jednu z jeho písní "Uncle's Farm", raná verze od Camel "Down On The Farm" na svém CD "Live Tracks"
v roce 2003.
V roce 1978 když se situace u Caravan tak vyvinula, byl Schelhaas šťasten, že dostal nabídku hrát se skupinou Camel. Mezitím totiž album "Breathless" kapely Camel vstoupilo do hitparád a docela krátce poté rychle vystoupalo i celkem vysoko. Ale úspěch alba v žebříčcích nebyla ta poslední událost, která u skupiny Camel nastala během roku 1978. Dne 30. července 1978 po prudké hádce a navíc v předvečer turné, totiž formaci opustil s Latimerem již delší dobu rozhádaný klávesista Peter Bardens. Jejich rozepře vznikla již při nahrávání LP "Rain Dancers" a Bardens velmi rozumně odešel až poté, co společně s ostatními dotočil desku "Breathless". Roztržka s Peterem Bardensem byla prudká, ale nevyhnutelná. Bardens odešel rovnou na zkoušky s bývalým kolegou z kapely Van Morrisonem k albu "Wavelength" a na turné. Bardens také ihned podepsal novou lukrativní sólový kontrakt s Arista Records a brzy vydal vlastní desku "Heart To Heart". Andy Ward a Andrew Latimer se rozhodli využít danou příležitost, aby mohli rozšířit kapelu. Dvoje klávesy by vytvořily v Camel souhru, se kterou dříve nebyli schopni experimentovat. V létě 1978 proto kontaktovali Richardova bratrance Dave Sinclaira a jeho bývalého spoluhráče Jana Schelhaase z Caravan pro letní turné v roce 1978 na podporu alba "Breathless". Schelhaas rád přijal nabídku, aby se připojil ke CAMEL na jejich světovém turné k albu "Breathless". Turné na podporu "Breathless" trvalo 3 měsíce. Když byl u Camel, zahrál si ještě Schelhaas během krátkého propagačního turné s Caravan po vydání antologie "Canterbury Tales" na podzim 1976, kde se Dave objevil s kapelou jako "speciální host". Schelhaas pracoval s Camel až do roku 1981, kdy se podílel ještě na "I Can See Your House From Here" v roce 1979 a na albu "Nude" v roce 1981. Zúčastnil se i turné kapely během tohoto období, když se u kláves střídal s nově zlanařeným Kit Watkinsem z americké progresivní kapely Happy The Man.  Bohužel v té době byla hudební kariéra Jana Schelhaase přerušena. V letech 1982-1985 Jan absolvoval Middlesex University v oboru Hudba a filosofie s titulem bakaláře. Poté, co se v červenci 1983 znovu spojil s Caravan na výroční představení k 25. letému výročí založení kapely, které se odehrálo v Marquee Club. Následně se přesunul do produkce a různých povolání, které jej držely daleko od jeho nástroje. Po krachu jeho studia a produkční firmy počátkem 90. let pracoval Schelhaas jako instruktor a zkoušející na British School of Motoring v Britské škole motorismu), ale opakovaně se zmiňoval o hudebních návrzích. V posledních letech odmítal žádosti k návratu ke Caravan, ale do spolupráce při své sólové práci zapojoval i Douga Boyleho a Jimmy Hastingse z Caravan. A tak bylo překvapením a trochu i šokem, když se Schelhaas po hostování u Caravan na Canterbury Festival dne 18. srpna 2001 plně vrátil do kapely po hudebních neshodách mezi Pye Hastingsem a Davem Sinclairem během natáčení nového alba. Schelhaas opět souhlasil s tím, že zaplní uvolněné místo opět po Sinclairovi d října 2002 a poté "znovu debutoval" s Caravan na britském a nizozemském turné v listopadu 2002. Od té doby se objevil na posledním albu skupiny "The Unauthorized Breakfast Item" z 29. září 2003 u Eclectic Records. Ačkoli toto období není hudební vrcholem kariéry Caravan, Jan přispěl svými klávesovými dovednostmi k úspěchu těchto nahrávek, zvláště pak ve skladbě "The Last Unicorn" na "Better By Far". 
 Album "Ghosts Of Eden" představuje vítaný návrat Jana Schelhaase po loňském nejprodávanějším albu "Living On A Little Blue Dot". Jan Schelhaas s potěšením oznámil, že jeho nejnovější sólové CD vyjde prostřednictvím kampaně Pledge 16. listopadu 2018. |
|
|
|
Spolupracovníci: Pye Hastings - Guitars, Backing Vocals Jimmy Hastings - Alto & Soprano Saxophones, Flute, Clarinet Doug Boyle - Acoustic Guitars, Lead Guitar |
Pye Hastings(rodným jménem Julian Frederick Gordon Hastings) (narozen 21. ledna 1947, Tomnavoulin, Banffshire, Scotland) Byl členem kapel: Wilde Flowers (1965-67), Caravan (1968-dosud) Pye Hastings je britský zpěvák, kytarista a hudební skladatel. Byl členem skupiny The Wilde Flowers a od roku 1968 působí v kapele Caravan, ve které hraje dodnes. Spolu s bubeníkem Richardem Coughlanem je jediným stálým členem skupiny. Pye Hastings se narodil v roce 1947 v Taminavoulin, Banffshire, Skotsko, a vyrůstal v Canterbury v Kentu. Je kytaristou a zpěvákem kapely z canterburské scény Caravan a je bratrem Jimmyho Hastingse. Hastings je samozřejmě přezdívka (legenda o něm říká, že znamená "miluje své jídlo horké"!, jeho skutečné příjmení je Julian Frederick Gordon Hastings. Rodina Hastingsova se přestěhovala ze Skotska do Lyddena v Kentu, když bylo Hastingsovi deset let. Později navštěvoval veřejnou školu v Pilgrims. V roce 1963 opustil školu po tom, co bylo původně plánováno jako krátká dovolená, která se nakonec prodloužila na celý rok pobytu ve Španělsku a Maroku! V Canterbury pak prošel řadou dočasných zaměstnání, včetně pojišťováka, čili obchodního zástupce pojišťovny. 
V té době začal Hastings hrát na kytaru, když se spojil s Kevinem Ayersem, který se v té době randil s jeho sestrou Jane. Vybaven Kevinovou kytarou se
nakonec ocitl na konkurzu u The Wilde Flowers na rytmickou kytaru, krátce poté, co Richard Sinclair zanechal tuto pozici opuštěnou. Nakonec mu bylo nabídnuto,
aby se k nim připojil a poprvé vystoupil na jevišti s kapelou (vůbec s nějakou kapelou) dne 24. června 1966 v soutěži rockové hudby Radio London, která se konala
v sále Dreamland Ballroom v Margate. Nakonec to byl i poslední koncert Roberta Wyatta s The Wilde Flowers předtím, než odešel do Soft Machine.The Wilde Flowers pokračovali až do následujícího léta. Bohužel v tomto období nebyly nahrány žádné nahrávky, protože kapela s tvorčím úsilím upustila od svého původního materiálu ve prospěch přehrávání coverů. Poté, co Brian Hopper volal další den, zbývající členové The Wilde Flowers - Hastings, Richard Coughlan, David Sinclair a basák Dave Lawrence - zůstali pospolu v tom, co se vyvinulo v Caravan. Lawrence samozřejmě nahradil Richard Sinclairem, nyní na basu a vokály. Hastings přišel na jméno Caravan, když pohlížel na skupinu jako na "karavan hudebních nápadů" a skldal i většinu materiálu kapely, s výjimkou "In The Land Of Grey And Pink" (1971) a "Cunning Stunts" (1975), kde napsal pouze jednu a resp. dvě písně. Ve skutečnosti se Hastings vždycky choval spíše jako skladatel než kytarista. "Jsem více v kapele, když hraji společně, než jako sólista," říká. Jako textař má tendenci být docela líný a obecně píše slova k písním skoro na poslední chvíli, někdy i ve studiu. Překvapivě to ale vedlo k některým velmi nezapomenutelným písním (a několika málo méně nezapomenutelným) s enigmatickými a někdy "riskujícími" texty. Pozoruhodnými příklady jsou skldaby "The Dog, The Dog", "He's At It Again", "Memory Lain, Hugh" a "Behind You".  Během pauzy v činnosti Caravan v roce 1979, seHastings pustil se do zrušeného sólo projektu, který byl nakonec opět odstaven, když se skupina se reformovala později téhož roku. Několik skladeb bylo nahráno se členy Gordon Giltrap Band a Jimmym Hastingsem, čtyři z nich se později objevily na CD "Cool Water" z roku 1994. Po rozpadu Caravan v roce 1982 Hastings pokračoval v psaní písní, ale přesto, že se v letech 1990-1992 zreformovala kapela, neuvažoval o tom, že by je nahrál až do roku 1994, kdy mu bylo nabídnuto smlouva na sólovou desku od společnosti HTD Records. Mezitím založil vlastní firmu na pronájem, zvěčněnou v písni Richarda Sinclaira "Only The Brave". Při plánování tohoto projektu s pracovním názvem How Large Is Your Barge?, který měl být zaznamenán s bývalými členy Caravan, tak s některými dalšími hudebníky, Hastings se zúčastnil katastrofálního turné Mirage v prosinci 1994, vedle Davida Sinclaira a Jimmyho Hastingse, stejně jako bývalých členů Camel Petera Bardense a Andy Warda. Měl vlastně status "zvláštního hosta", který hrával jen při číslech od Caravan jako "Nine Feet Underground", "For Richard" a ve směsích různých skladeb. Obzvláště hořká píseň "Liar", z následujícího alba Caravan "Battle Of Hastings", je Hastingsovým svědectvím této neslýchané události. 
Na jaře roku 1995 se Hastingsův sólový projekt proměnil v nové album Caravan "The Battle of Hastings", po kterém brzy následovalo další album "All
Over You", a první britské koncerty kapely po čtyřech letech na podzim roku 1996. Když se ohlédne zpátky na svoji kariéru, Hastings lituje, že Caravan
se nestali velice úspěšnými, ale souhlasí s tím, že politikou kapely nebylo sledování komerčního úspěchu, ale vyrovnání "umění" se zábavou. On si vždycky
držel svoji hudební víru a filozofii.V roce 1999 vydali Caravan další album přepracovaných oldies "All Over You Too", i když Hastings se zmiňoval o plánech na nový materiál, který měl být nahrán, buď s Caravan nebo v podobě sólového alba. Vlastně "The Battle of Hastings" bylo původně naplánováno jako sólové album, dokud někdo nepřišel s nápadem, uělat to jako nahrávku Caravan. Totéž se nakonec stalo s novým projektem a v roce 2003 se objevilo nové album Caravan "The Unauthorized Breakfast Item". V roce 2017 úspěšně financoval prostřednictvím kampaně PledgeMusic nové album s názvem "Into the Half House". Bylo to před třiceti pěti lety, kdy Pye Hastings založil počátkem roku 1968 Caravan, a kromě několika drobných příspěvků a sólových snah, jeho jedinou hudební aktivitou byli Caravan. Jediný, kdo v sestavě setrval spolu s bubeníkem Richardem Coughlanem, po působivé sérii změn sestavy lze říci, že byl opravdovou tvůrčí silou kapely. |
Jimmy Hastings(celým jménem James Brian Gordon Hastings) (narozen 12. května 1938, Aberdeen, Scotland) Alto & Soprano Saxophones, Flute, Clarinet Jimmy je britský profesionální hudebník spojený s Canterburskou scénou. Narodil v Aberdeen ve Skotsku. Hrál se svým bratrem Pye Hastingsem v kapele Caravan, v Soft Machine, Caravan Of Dreams (1991-1993), Hatfield And The North, National Health, s Bryanem Ferrym, s kapelou Trapeze, Chrisem Squire mezi mnohými a vystupoval v mnoha studiových nebo koncertních akcích. Hrál také alto saxofon, klarinet a flétnu s osmičlennou jazzovou kapelou Humphreyho Lytteltona, v souborech Ronnie Caryl Band (1963-1964), Ken McKintosh's Orchestra, BBC Radio Orchestra (1969-1973), Michael Garrick Sextet (koncem 70. let). Nekonečně kreativní a beznadějně profesionální, hudební příspěvky Jamese Briana Gordona Jimmyho Hastingse na Canterburské scéně jsou konstantním zdrojem potěšení pro milovníky tohoto žánru již od jeho sólové flétny v "Love Song With Flute" na prvním albu Caravan z roku 1968. Jimmy je samozřejmě bratr Pye Hastingse - leadera Caravan, nejmladšího bratra z rodiny pěti dětí, z nichž Jimmy byl nejstarší. Hastingsův otec byl dokonalý klavírista a mladý Jimmy se učil na klavír již od tří let. I když se narodil v Aberdeenu, Jimmy Hastings strávil své dětství v Indii a vrátil se do Skotska až ve věku 8 let, když se rodina usadila v Banffshire. Jako teenager odehrál na klavír mnoho tanečních vystoupení, pak ale 16 letech Jimmy uchopil saxofon. Tehdy začal vážně uvažovat o kariře profesionálního hudebníka a přesedlal na alto saxofon a následně v 18 letech na klarinet a na tenor saxofon ve 21 letech. Jeho prvním krokem byl konkurz na pozici prvního tenorového saxofonu v kapele Leslie Thorpeové v Beach Ballroom v Aberdeenu. Tam ale neuspěl. Pak několik let před tím, než se odstěhoval na jih v roce 1959 hrával na lokálních představeních na alto saxofon, klarinet nebo tahací harmoniku. Po 15 strávených měsících v Canterbury opustil své rodné Skotsko, aby zkusil své štěstí "na jihu" v Londýně. Tam se doslechl, že Humphrey Lyttelton pořádá konkurz na saxofonistu, takže se jej také zůčastnil. Ale ani tam mu to nevyšlo. Bylo zřejmé, že Jimmyho talent (neboť takových jako on bylo tehdy plno) spočívá v jiných hudebních směrech, pročež se odhodlal vyrazit na loď, aby si užíval několik světových výletů jako lodní hudebník. A tak začátkem šedesátých let Hastings absolvoval sedm plaveb kolem světa na palubě lodi Southern Cross. Po návratu domů do Anglie byl v letech 1963-1964 byl trumpetistou v kapely Ronnie Caryla, koncertoval po Francii, Jersey a Londýně. Poté nastoupil do kapely Jack Honeyborn a podporoval Reg Brooks v tanečním sále Top Rank v Croydonu. Později působil na volné noze v Londýně a strávil dva roky v Ken MacKintosh Orchestra na postu prvního tenor saxofonu. O dva roky později opustil Kenovu kapelu, aby se připojil k BBC Radio Orchestra od léta 1969 do října 1973, kde převzal od Arta Ellefsona první tenor saxofon. Během této doby BBC přejmenoval sekci tanečního Orchestru na "BBC Big Band". Během 70. let hrál v občasných velkých kapelách vedených Davem Hancockem, Lesem Semonsem a Tonym Kinseyem, se kterými také pracoval v kvartetu. Během svého působení u BBC se Jimmy poprvé objevil na londýnské jazzové scéně s koncerty v Bull's Head v Barnes a později s Tonym Leeem a Bill Le Sagem. Na návrh Billa Le Sage se Jimmy spojil s Davem Horlerem na sobotní noční koncerty v Bull's Head s triem Billa Le Sage a tak se zrodil Jimmy Hastings/Dave Horler kvintet. Dave Horler ale odešel do Německa, aby se připojil ke Cologne Radio Orchestra (Kolínský rozhlasový orchestr), takže se Jimmy spojil s mladším bratrem Davem a původně vytvořil duo Jimmy Hastings/John Horler. To se pak stalo triem, kvartetem a kvintetem s připojením kytaristy Phila Lee, ale nyní se ustálili v kvartetu s Johnem na klavír nebo Philem na kytaru. Po čtyřech letech opustil Jimmy BBC, aby zahájil novou kariéru jako hudebník na volné noze. To znamenalo, že kromě rozhlasu Jimmy také hrál sóla na nahrávkách pro popové umělce, nahrával pro televizi, filmy a reklamy. Pak přišly muzikály na West End, které začaly s "Treasure Island" v Mermaid Theatre. Posledním z nich byl dlouze běžící Gershwinův hudební muzikál "Crazy For You", ale byly i tam i jiné včetně "A Chorus Line" od Marvyna Hamlische, "Jazz Calendar" od Richarda Rodney Bennetta, "Jeeves" od Andrewa Lloyd Webbera, od Cole Portera "High Society ", "Happy End" od Kurta Weilla a "Dash" od Wayne Sleepa, který se těšil velkému a dlouhému zájmu v Apollo Victoria, po kterém následovalo velmi chválené turné. Jimmy také vystupoval v řadě dalších představení jako "Cats", "Starlight Express", "West Side Story", "Anything Goes", "A Funny Thing Happened On The Way To The Forum", "Singing In The Rain", "City Of Angels", "Blues In The Night", "Aspects Of Love", "The Pirates Of Penzance" a "The Mikado". Souběžně s touto kariérou také vyučoval na Královské akademii hudby a londýnské vysoké škole hudby. V průběhu let byl Jimmy členem orchestru doprovázejícího Franka Sinatru, Sammy Davise Jr., Tony Bennetta, Sarah Vaughan, Arethu Franklin a mnoho dalších zpěváků. Pracoval také pro Nelsona Riddlea, Roberta Farnona, Henryho Manciniho a Bennyho Cartera. Na jazzové scéně si užil kouzel s Red Rodney, Art Farmerem, Billem Berry, Lanny Morganem, Billy Mitchellem a Al Grayem. Jimmy se také objevil na rockové scéně spolu s bratrem Pyeem jako pátý člen Caravan, který se objevil na všech jejich raných albech a občas na scéně nebo v rozhlasových a televizních pořadech. Třetí nahrávka "In The Land Of Grey And Pink" přinesla kapele ocenění jako zlatá deska. V nedávne době si získali velký úspěch na několika reunionových koncertech. 
Asi třicet let po nešťastném konkurzu s Humphrey Lytteltonem mu Humphrey zatelefonoval, aby mu nabídl práci. Jimmy je nyní stále s Humphreyovou
kapelou a každý den v ní je pro něj potěšením. Přestože byl Jimmy do té doby primárně tenorový hráč, nastoupil do skupiny Humphreyho na alto saxofon,
klarinet a flétnu v roce 1993. S kapelou mnoho cestovala koncertoval a vystupoval i na všech jejich dosavadních nahrávkách. Během roku 2001 se kapela
připojila k Radiohead na jejich albu "Amnesiac", kde se Jimmyho uvedl na klarinet. Jimmy je také členem skupiny John Dankworth Generation Band
na baryton saxofon, bas klarinet, klarinet a flétnu.Jimmy je profesorem jazzového saxofonu na londýnské vysoké škole hudby a byl také profesorem saxofonu na Royal Music School of Music v Portsmouthu v letech 1998 až 2004. Vždy si však uvědomuje své skromné počátky a snaží se podporovat toužebné mladé hudebníky vždycky jak nejlépe. Jimmy je dnes velmi žádaný na všech národních jazzových scénách, aťto jako sólový interpret nebo s vlastním kvartetem. Pravidelně hostuje v mnoha současných velkých kapelách včetně Don Lusher Big Band, Back To Basie Band od Paula Laceyho, Syd Lawrence Band, Echoes of Ellington Band a dalších. Co se týče jeho kariéry na "Canterburské" scéně, Hastings ¨se poprvé objevil s bratrem Pyeem jako "pátý člen" Caravan, který se objevil na všech jejich raných albech (s výjimkou "Blind Dog At St. Dunstan's") a příležitostně i na jevišti nebo při rádiových nahrávkách. Jeho další spojení s Canterbury představuje kapela Hatfield and the North a jejich akbum "The Rotters' Club" (a několik jejich koncertů), kapela Soft Machine s albem "Third and Fourth" a všechny tři alba National Health, stejně jako nahrávání s Bryanem Ferry a Chrisem Squire z Yes. V roce 1986 natočil vynikající album "Point Of Intersection" spolu s klavíristou Johnem Horlerem. V současné době je Jimmy Hastings velice žádoucí jako hráč na volné noze, vede svůj vlastní jazzový kvintet (v němž působí i Horler), jednou měsíčně pobývá v Bear's Head v Barnes a také je zaměstnán rovněž výukou hry na saxofon na London College of Music. Kromě toho byl na počátku 90. let součástí reunionu kapely Caravan a odehrál s nimi koncerty ve Velké Británii a Itálii. V letech 1991-1993 byl také příležitostným členem Caravan Of Dreams Richarda Sinclaira, který s nimi nahrál alba "Caravan Of Dreams" (1992) a "R.S.V.P." (1994). Hostoval rovněž na "Wilde Canterbury Dream" (1992) od Todda Dillinghama. V prosinci 1994 také koncertoval s Peterem Bardensem a Andy Wardem, členy Camel, v jejich all-star kapele Mirage v prosinci 1994. I když není plnoprávným členem Caravan, stále se účastní natáčení jejich alb a příležitostných koncertů. Hraje stejně brilantně jako vždy na albech Caravan, "The Battle Of Hastings" (1995), "All Over You" (1996) a "The Unauthorized Breakfest Item" (2003). Ke Caravan se také připojil na jejich britském turné v říjnu a listopadu 1996, kde nahradil nedostupného Geoffa Richardsona, a na výročním koncertu v Astorii dne 30. října 1998. Zúčastnil se i koncertu k 35. výročí kapely v Londýně v listopadu 2003. Mezi jeho poslední aktivity patří také evropské turné s Phil Collins Big Band a hostující vystoupení - mimo jiné veterány britských jazzmanů - na albu Radiohead "Amnesiac", stejně jako jeho televizní koncert pro Jools Holland Show v roce 2001. Jeho bohatá diskografie: http://www.jimmyhastings.co.uk/Discography.htm |
Doug Boyle(Narozen 6. září 1962, Buckhurst Hill, Essex) Acoustic Guitars, Lead Guitar Působil nebo půdobí v kapelách: Robert Plant (1987-1992), Caravan (1996-2005), Nigel Kennedy (1994-dosud). Jednou z věcí, které kapele Caravan koncem 90. let/počátkem nového století přinesly jedny z jejich nejlepších výsledků, byla přítomnost vynikajícího kytaristy Douga Boyleho. V kapele, kde kytara vždy hrála nepodstatnou část, jeho doplněk opravdu přinesl něco nového ke zvuku kapely, a verze "Nine Feet Underground", která byla uvedena na živém setu Caravan, byla dostatečným důkazem toho, že Boyle byl perfektní volbou kapely. Doug Boyle vyrůstal v období, kdy na hudební scéně probíhalo mnoho vzrušujících věcí. "Ze zpětného pohledu to byla zlatá éra, hudebně pro mladé vnímavé uši. Beatles a Stones stali v centru dění a většina jejich nahrávek vstoupila do našeho domu (s velkými, zářícími elektrickými kytarami). Moji rodiče se seznámili na hudební škole a poslouchali také Bartoka, Stravinského a desky Milese Davise. Stále si užívám veškerou hudbu, ale pro mě byla elektrická kytara vždycky *TO*!". Boyle začal hrát vážně ve věku 11 let, učil se z různých hudebních knih nebo se zlepšoval poslechem a přebíráním věcí z desek. "Hezky jsem se na několik málo let uzamkl, inspirovan v různých časech hráči jako Hendrix, Blackmore, McLaughlin a Holdsworth." 
Poté, co opustil školu, vytvořil Boyle několik dalších kapel během příštích pár let - "zkoušel různé hudební klobouky...". Nakonec mu byla nabídnuta práce
sólového kytaristy v kapele bývalého zpěváka ex-Led Zeppelin Roberta Planta. Objevil se na albech "Now And Zen" (1988) a "Manic Nirvana" (1990) -
kde byl spoluautorem pěti písní - a hodně koncertoval po celém světě v letech 1987 až 1992, včetně tří dlouhých severoamerických turné květen-červenec
1988, říjen-prosinec 1988 a květen-listopad 1990. Byla to zkušenost, která v Boyleovi zanechala kontrastní vzpomínky. "Robert respektoval skutečnost,
že mohu hrát, ale ne že bych se měl snažit najít svůj vlastní styl. Z mé strany jsem byl v té době docela arogantní a nekompromisní a nerespektoval jsem
fakt, že mi platí peníze na to, co považoval za správné! ... Nakonec mě vyřadili z kapely." Nicméně hrál na dvou skladbách a byl spoluautorem dalších
dvou na Plantově albu "Fate Of Nations" z roku 1993.Pak působil několik let na volné noze - studiové nahrávky, příležitostné koncerty apod. - včetně turné a nahrávání s proslulým houslistou Nigelem Kennedym. "Nigela jsem potkal se svou přítelkyni Jacquie Turnerovou, která chodila s Roy Harperem. Byl to pro mě nesmírně uspokojující koncert, který pokrýval obrovskou škálu hudby a využíval i neobvyklé skupiny nástrojů (akordeon, hoboj, fagot aj.) stejně jako kombinace improvizací s velmi uspořádanými a komplikovanými úseky, poněkud ve stylu "Canterbury". Tato spolupráce byla obnovena na jaře roku 1998, kdy se Boyle připojil ke Kennedyho skupině na evropské turné. Mezi jeho dalšími aktivitami byly živé koncerty s ženskou skupinou Never The Bride, na jejichž eponymním debutovém albu hrál v roce 1995. V září 1996 se Doug Boyle připojil ke kapele Caravan, aby si vyzkoušel své první turné po několik let. Zpočátku to bylo jako dočasná "náhrada" za chybějícího člena Geoffreyho Richardsona, který byl zaneprázdněn dalšími závazky. Ale všichni v kapele byli s tímto přírůstkem tak šťastní, že David Sinclair dokonce zahlásil "jak je skvělé mít končně dobrého kytaristu!", než se nyní stal plnoprávným členem. Pokud jde o to, jak byl Boyle přijat, Pye Hastings jej viděl hrát na koncertu a po rozhovoru s ním si uvědomil, že mají hodně společného, zejména skutečnost, že Boyle je fanouškem hudby Caravano, i když byl příliš mladý, aby viděl, jak skupina hrála živě v době jejího rozkvětu. 
"Nemohu si vzpomenout, když jsem poprvé slyšel Caravan," říká Boyle, "ale vzpomínám si, že jsem byl ohromen kombinací náladových
písňových forem spojených s dlouhými evokujícími instrumentálními party a opravdu inspirativní klávesovou práci. Myslím, že síla hudby vychází
z její jedinečné fonetické identity a smyslu otevřených prostorů spojených s intimitou. Stejně jako u většiny "Canterburské" hudby se zdá, že
existuje na místě mimo trendy a machinace hudebního průmyslu - čistá... Od té doby jsem fanouškem. Moje oblíbená alba jsou "In The Land Of Grey
And Pink" a "For Girls Who Grow Plump In The Night"."Ale Boyle není jen fanouškem Caravan. Je také milovníkem celé scény v Canterbury. "Já miluju také hudbu Egg, Hatfield a National Health. Dave Stewart a Mont Campbell jsou nesmírně důležití hudebníci, pokud jde o mě, stejně jako Phil Miller, s nímž někdy hrávám. Jehi kompozice, jakože jsou dojímavé, jsou zároveň čertovské na naučení a na odehrání. Velmi příjemná výzva. Všichni tito lidé mi zůstávají inspirací a cítím se opravdu privilegovaný, že jsem s některými z nich mohl hrát, neměl bych také zapomenout na kapely Henry Cow a Soft Machine. Něco co spojuje tyto lidi, je záměr vytvořit hudbu bez omezení a limitů labelů, jako je rock, jazz nebo klasika. Existuje čistě pro vlastní potřebu pod deětníkem ART." Předtím se objevil na živém setu Canterbury Comes To London a druhou sérií rearanží na "All Over You Too", na kterém si zahrál prominentně, vytvořil v roce 2003 svůj vlastní debut s Caravan a přispěl svým bohatým talentem na albu "Unauthorised Breakfast Item". Vedle svého členství v Caravan také hostoval na albu Phila Millera "Out Of The Blue" a připojil se k triu In Cahoots pro pár francouzských koncertů v červnu 2001. Byl rovněž významným přispěvatelem k sólovému albu Dave Sinclaira v roce 2003 s názvem "Full Circle". V říjnu 2008 vydal Boyle své debutové sólové album "The Third Rail" s hostováním Canterburských legend Jimmym Hastingsem, Davidem Sinclairem a Pipem Pylem v závěrečné skladbě. |
|
|
|
Sólové nahrávky: 2018 Ghosts Of Eden 2017 Living On A Little Blue Dot 2008 Dark Ships Desky s CAMEL: 1981 Nude 1979 I Can See Your House from Here Desky s CARAVAN: Caravan Live At RosFest 2014 1977 Better By Far 1976 Blind Dog At St.Dunstans |
Pye Hastings 2017 From The Half House Richard Sinclair 2002 Live Tracks Lee Fardon 1982 The God Given Right Thin Lizzy 1973 Vagabonds Of The Western World The Gary Moore Band 1973 Grinding Stone National Head Band 1971 Albert 1 |
|
Nahráli: Jan Schelhaas - Keyboards, Vocals, Bass, Drum Programming Jimmy Hastings - Tenor Saxophone, Sopranino Saxophone Doug Boyle - Guitars (03,04,07,08) Hosté: |
Ghosts Of EdenVyšlo 16. listopadu 2018, Shell Records, SHELL-2 Signed copies were available from Pledge Music Campaign Seznam skladeb: 01. Still Is Mine (5:09) 02. Heaven Knows (5:00) 03. Ghosts Of Eden (6:18) 04. Nosferatu (9:01) 05. No Requiem (7:04) 06. Die Tryin' (5:18) 07. Blink (4:47) 08. They'll Be Gone (5:10) Total Time (47:47) All tracks written, arranged, recorded, mixed Jan Schelhaas Producer: Jan Schelhaas Recorded [Sax Recording]: Ross Power Mastered: Julian Hastings Artwork, Design [Cover]: Becky Stewart Photography: Loly Breijo |
|
Nahráli: Jan Schelhaas - Keyboards, Vocals, Bass, Drum Programming Andy Latimer - Lead Guitar (08) Doug Boyle - Acoustic Guitar (06), Lead Guitar (02-08) Pye Hastings - Rhythm Guitar (08), Backing Vocals (03) Jimmy Hastings - Alto Saxophone (01), Clarinet (05), Flute (02,03), Soprano Saxophone (02) Neil Ford - Slide Guitar (06) Mark Walker - Percussion (10) (02,04) Geoffrey Richardson - Strings (05) Hosté: |
Living On A Little Blue Dot Vyšlo březen 2017, Shell Records, SHELL-1 Seznam skladeb: 01. Stars On Fire (4:06) 02. Living On A Little Blue Dot (7:06) 03. In Her Mind (5:32) 04. When The Sun Comes In (4:23) 05, Makin' Babies (3:44) 06. Someone (3:59) 07. The Last Time (4:50) 08. The Gypsy's Comin' Home (5:21) 09. If Not (3:22) Total Time (42:23) All tracks written, arranged, recorded, mixed Jan Schelhaas Producer: Jan Schelhaas Recorded [Backing Vocals]: Julian Hastings (03) Mastered: Julian Hastings Artwork, Design [Cover]: Becky Stewart Photography: Loly Breijo |
|
Nahráli: Jan Schelhaas - All Instruments, Vocals Jimmy Hastings - Flute [Flutes] (02), Soprano Saxophone (05,08) Doug Boyle - Guitar [Atmospheric] (01,11), Lead Guitar (01,05,06,08,10) |
Dark Ships Vyšlo 2008, Esoteric Recordings, ECLEC2063 Esoteric Recordings is a Cherry Red label Seznam skladeb: 01. Dark Ships (8:15) 02. Red Sky At Morning (2:04) 03. Sails In The Sun (5:53) 04. True Blue (3:33) 05. Holy Voices (7:56) 06. Nothing On Earth (3:59) 07. The Voyage Of Moby Dick (7:23) 08. Goin' To Shanghai (6:43) 09. Silent Solos (4:43) 10. Dolphins And Oceans (4:18) 11. The Coast Of Peru (6:52) 12. Soon Be Dreaming (2:01) Total Time: (63:40) Recorded, Engineer, Written, Mixed, Producer, Design: Jan Schelhaas Mastered at The Audio Archiving Company, London Liner Notes, Coordinator: Mark Powell Mastered: Paschal Byrne Photography [Cover]: Jan Schelhaas Artwork [Watercolor]: Joan King Layout: Becky Stewart |
 Nahráli: Pye Hastings - Guitar, Bass, Vocals Jimmy Hastings - Flute, Clarinet, Soprano Saxophone Jan Schelhaas - Keyboards John Etheridge - Lead Guitars Mark Walker -Percussion Hosté: |
From The Half House Vyšlo 2017, Pye Hastings Caravan Records, JFGH/1 Seznam skladeb: 01. Better Days Are To Come (6:54) 02. There'll Always Be Someone (4:01) 03. I'll Be The Judge (7:22) 04. When You're On Your Own (6:20) 05. Put Me In The Middle (4:58) 06. Some People (4:48) 07. Hold On To Me (4:02) 08. To See You Again (3:32) 09. Shine A Light For Me (4:02) 10. Away (2:53) Total Time: (48:52) Recorded [Assisted], Producer [Assisted], Mixed [Assisted], Mastered [Assisted]: Rufus Gordon-Hastings Written: Pye Hastings Recorded, Producer, Mixed, Mastered: Julian Gordon-Hastings Artwork: David Cross Design [Cover], Layout: Moravian Digital Press |
 Skupina: Richard Sinclair - Vocals, Bass, Acoustic Guitar Pip Pyle - Drums (03,04,06,07) David Rees Williams - Pianos, Organ (03,04,05,06,07) Tony Coe - Clarinet (03,04,06,07) Patrice Meyer - Guitar (07) Andy Ward - Motor Horn, Percussion (09) David Cohen - Srums (09) Ric Troll - Hand Drums (02,08) Pye Hastings - Guitar (10) Richard Coughlan - Drums (10) Jan Schelhaas - Keyboards (10) Richard Sinclair - Bass (10), Viocals (10) Hosté: |
Live Tracks Vyšlo 2002, Sinclair Songs, RSS CD 003 Seznam skladeb: 01. Disassociation (2:37) 02. Land Of Grey And Pink (4:24) 03. What's Rattlin'? (RSVP Band) (7:51) 04. Barefoot (RSVP Band) (9:01) 05. What In The World (5:03) 06. Meeting The Flintstones (RSVP Band) (8:37) 07. Over From Dover (RSVP Band) (9:49) 08. Raga Of D Pieces (9:16) 09. Three Go Wilde (3:17) Bonus Caravan Track 10. Caravan Uncle's Farm (5:15) Total Time: (65:12) |
 Skupina: Lee Fardon - Vocals, Guitar Jim Hall - Lead Guitar Colin Fardon - Bass Chris Brown - Drums Jan Schelhaas - Keyboards Hosté: |
The God Given Right Vyšlo 1982, WEA, 58487/AURA, 58487 /Aura, AUL 720 Seznam skladeb: 01. Show Me (Like This Again) (3:26) 02. When She Rains (3:47) 03. Together In Heat (3:39) 04. Dreaming Still (3:45) 05. The God Given Right (4:31) 06. Like An Automatic (4:00) 07. Turn Out The Light (4:38) 08. Window Display (3:25) 09. If I Can't Have You (4:22) 10. I Remember You (3:43) Total Time: (53:34) Recorded At – Bray Sound Studios Written: Lee Fardon Producer: Jim Hall, Lee Fardon Engineer: Stewart Eales Executive-Producer: Aaron Sixx Design: Photography Consultants Photography: Peter Mountain |
|
Skupina: Philip Lynott – Bass Guitar, Vocals Eric Bell – Guitars Brian Downey – Drums, Percussion Hosté: Eric Gaffney - Guitar, Vocals Kid Jensen – Voice (02) Jan Schelhaas – Organ (01,02) Fiachra Trench – String Arrangement (08) Ian McKinnon, Donald McVay, Tony Harris - Viola Allen Sloan, Alan Merrick, Peter Oxer, Godfrey Salmon - Violin Paul Mosby - Cor Anglais, Oboe Quentin Williams - Cello David Jenson - Vocals |
Vagabonds Of The Western World Vyšlo 21. září 1973, Decca, SKL 5170 Seznam skladeb: 01. Mama Nature Said (4:52) 02. The Hero And The Madman (6:08) 03. Slow Blues (Brian Downey, Lynott) (5:14) 04. The Rocker (Eric Bell, Downey, Lynott) (5:12) 05. Vagabond Of The Western World (4:44) 06. Little Girl In Bloom (5:12) 07. Gonna Creep Up On You (Bell, Lynott) (3:27) 08. A Song For While I'm Away (5:10) Total Time (45:24)39:59 Recorded on July 1973 at AIR London and Decca 4, Tollington Park Producer: Nick Tauber Photography: Mick Rock, John Thomson Engineers: Derek Varnals, Alan Harris, John Fuller Assistant Engineers: Alan Leaming, Dave Baker, Pete Swetenham Artwork, Design: Jim Fitzpatrick Design: Rodney Matthews Liner Notes: John Tracy |
|
"Vagabonds Of The Western World" je třetí studiové album iriské hard rockové kapely Thin Lizzy, které vyšlo v roce 1973.
Jednalo se o poslední album kapely s původním kytaristou Ericem Bellem a první, které představilo cover art Jima
Fitzpatricka, jehož práce by se objevila na mnoha dalších albech skupiny. | |
|
Skupina: Gary Moore - Lead Guitars, Vocals John Curtis - Bass Guitar Pearse Kelly - Drums, Percussion Hosté: Frank Boylan - Bass Guitar Philip Donnelly - Rhythm Guitars Jan Schelhaas - Keyboards |
Grinding Stone Vyšlo květen 1973, CBS, S 65527 Seznam skladeb: 01. Grinding Stone (9:38) 02. Time To Heal (6:19) 03. Sail Across The Mountain (7:15) 04. The Energy Dance (2:30) 05. Spirit (17:11) 06. Boogie My Way Back Home (5:41) Total Time: (48:31) Producer: Martin Birch, Gary Moore Art Direction: Roslav Szaybo Cover Design, Sleeve Design: Michael Farrell |
|
"Grinding Stone" z roku 1973 je debutové album Garyho Moorea, které vyšlo pod hlavičkou skupiny "The Gary Moore Band". Jednalo se o první
a poslední album, které nahrál Gary Moore Band ve složení Moore - zpěv a kytara, Pearse Kelly na bicí a perkuse a John Curtis na baskytaru.
Mooreovo kytarové hraní je absolutně vznešené. Nicméně, těm, kteří milují své bluesové věci, se toto album nezavděčí, protože to bylo děláno v době,
kdy Moore myslel, že je skvělý kytarista a ten musí být rychlý. "Grinding Stone" je těžké někam zařadit do hluboké kariéry Garyho Moora, ale hodí
se někde mezi Colosseum II a Skid Row. V každém případě, stejně jako jeho sólový debut, je jedním z nejposlouchanějších alb Garyho Moora.
Označením stylu hudby by mohl být zdánlivě rozporuplné, něco jako experimentální boogie rock, ale na albu Moore zkoumá celé množství stylů,
od instrumentální boogie rockové titulní skladby až po oduševnělé vokály v "Sail Across the Mountain" a 17 minutové kytary a exkurze kláves v
překvapivě funky "duchu". V některých ohledech "Grinding Stone" dává chuť k tomu, co bylo možno slyšet od Coloseum II o několik let později, ale
pokud zde může být použito slovo fusion, není to ve druhovém smyslu. Album ale zdaleka není plně soudržné a kvalita písní se mění velmi divoce.
Nemusí to být album pro náhodného metalového fanouška, není pro Moorea ani reprezentativní a není to jeho nejlepší album. Ale už nikdy Moore
nezvykoušel takový eklektický mix a velmi osobní a většinou instrumentální blues slyšené na "Grinding Stone" je nejen ojedinělé, ale mnohem
zajímavější než hitový seznam blues, který zahrál v 90. letech, a kreativnější než většina britského blues rocku z roku 1973. | |
 Skupina: Neil Ford - Electric and Acoustic Guitars, Bottle-neck, Moog, Vocals David Paull - Bass, Acoustic Guitars, Moog, Vocals Jan Schelhaas - Piano, Organ, Harmonium, Moog Lee Kerslake - Drums, Percussion, Moog, Vocals Hosté: |
Albert 1 Vyšlo 1971, Warner Bros. Records, K 46094 CD 2008, Esoteric Recordings, ECLEC 2074, EUR, CD 2008, Second Harvest (429), USA, CD 2008, Arcangelo, ARC-7296, (Japan) Seznam skladeb: 01. Got No Time (4:00) 02. You (3:11) 03. Too Much Country Water (4:20) 04. Lead Me Back (4:06) 05. Listen To The Music (6:47) 06. Ilsington Farm (2:17) 07. Try To Reach You (4:20) 08. Brand New World (6:35) 09. Mister Jesus (8:40) Total Time: (00:34) Album se nahrávalo v Advison Studios v květnu 1971, ale trvalo téměř tři měsíce, než bylo dokončeno Producer: Eddie Offord Cover: Ginny Gilliam Photography: Vincent Clegg Reissue Producer: Mark Powell Remastered: Ben Wiseman |
|
|
 
  Camel 1978 - L/R: Andy Ward, Mel Collins, Andrew Latimer, Dave Sinclair, Richard Sinclair, Jan Schelhaas  Camel 1979 - L/R: Jan Schelhaas, Andrew Latimer, Kit Watkins, Andy Ward, Colin Bass 
 Camel 1981 - L/R (snímek vlevo): Jan Schelhaas, Kit Watkins, Andrew Latimer, Colin Bass and Andy Ward   |
|
|
|
Oficiální stránky: https://www.janschelhaas.com/ |
|
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Působil ale v mnoha dalších kapelách:
Poslední aktualizace: 8.10.2020