     |
|
Všichni členové kapely se jako účinkující setkali s první německou folk rockovou kapelou Die City Preachers, kterou zformoval Ir John John O'Brien-Docker v Hamburku v roce 1965. The City Preachers hráli vynikající kombinaci americké a britské lidové hudby a někdy měli více než tucet lidé na jevišti. V roce 1968 se skupina rozštěpila a O'Brien-Docker a několik dalších členů odešlo. Zpěvačka Inga Rumpf, výrazná "ne-žensky" znějící zpěvačka, kterou často příznivě srovnávali s Janis Joplin, nadále používala název kapely v sestavě, kterou tvořili bubeník Udo Lindenberg, zpěvačka Dagmar Krause, francouzský varhaník Jean-Jacques Kravetz a basista Karl-Heinz Schott. Jean-Jacques opustil City Preachers v roce 1969 společně s Lindenbergem a Karl-Heinzem Schottem. Všichni tři se stali zakladateli legendární kapely FRUMPY. Po prvním vystoupení se zpěvákem Johnem Reedem začali hledat Frumpy jiného 'frontmana'. Na jaře 1969 ale odešel Lindenberg, aby se věnoval sólové kariéře. V té době ve skupině City Preachers kvůli nespokojenosti se zpěvačkou Dagmar Krause, Carsten vyzval kapelu, aby se vydala novým kreativním směrem, "fúzí rocku, blues, klasiky, folku a psychedelie". Na konec bubeník Carsten Bohn opustil Die City Preachers v listopadu 1969 a vzal s sebou zpěvačku Ingu Rumpf a doplnili tak sestavu kapely Frumpy. Název kapely je zřejmě hříčkou na příjmení Ingy Rumpf, ke kterému je inspirovalo slovo "frumpy" v katalogu labelu CBS. Jean-Jacques byl od samého začátku součástí základu mezinárodně úspěšné hamburské kapely a měl trvalý dopad na její zvuk. Následovaly koncertní vyjížďky po Francii a do Anglie. The Musikexpress o Frumpy napsal: "S jejich hudební vynalézavostí a precizní souhrou jsou před Frumpy otevřeny všechny možnosti". V březnu 1970 Frumpy debutovali na International Pop & Blues Festival v Essenu v dubnu 1970, kde byly zaznamenány a vydány dvě jejich písně "Duty" a "Floating" na živém kompilačním albu "Pop & Blues Festival '70". Na jaře roku 1970 zahájili Frumpy úspěšné turné po Francii, Německu a Nizozemsku, k úspěšným patřilo i vystoupení na Kiel Progressive Pop Festival v červenci 1970 a na Open Air Love amp; Peace Festival ve Fehmarnu, 6. září 1970. 
Na podzim roku 1970 vydali FRUMPY první album "All Will Be Changed", které obsahovalo
pouze vlastní materiál s výjimkou coveru Richie Havense. K propagaci alba se kapela vydala na padesáti zastávkové německé
turné se Spooky Tooth a také na hraní doprovodných slotů s Yes, Humble Pie a Renaissance. Album získalo kritický i komerční
úspěch.Zpočátku kapela hrála bez kytaristy, což bylo v rockovém žánru neobvyklé, skupina místo toho skvěle využívala Kravetzovy "vesmírné varhanní exkurze" a jeho výkonný Leslie Rotating Speaker System, což bylo zařízení pro úpravu zvuku a frekvenční modulaci. Rumpf řekla: "Ze začátku jsme byli dostatečně šťastní jako kvarteto. Hrála jsem a skládala jsem výhradně na akustickou kytaru. Teprve později jsme začali psát písně, které už volaly po kytaře." 
V roce 1971, než skupina začala nahrávat své druhé album nazvané jednoduše "Frumpy 2",
těsně předtím, přijali do sestavy bývalého kytaristu Sphinx Tush Rainera Baumanna. Druhé album, zalepeno v kulatém plastovém
přebalu, přineslo "těžší a vyzrálejší progresivní rock s klasickým podtextem v Kravetzově varhanním (a příležitostně
mellotronovém) díle," zopakovalo úspěch toho prvního a dalo kapele hit se skladbou "How Gipsy Was Born", která se stala
jejich "značkovou melodií". Německý hudební časopis Musikexpress označil Frumpy za nejlepší německý rockový počin roku,
zatímco Inga Rumpf, různě označovaná jako "vyuzená", "démonická" a "řvoucí" byla prohlášena národním deníkem Frankfurter
Allgemeine Zeitung za "dosud největší individuální vokální talent" německé rockové scény.V Německu bylo album dobře přijato a prokázalo, že rocková hudba z Německa dokáže vyhovět mezinárodním standardům. Jejich hudba kombinuje jazz, duši a východní prvky s klávesnicí jako nejdůležitějším nástrojem. Frumpy triumfoval v anketě Musik Express jako nejpopulárnější německá rocková skupina roku. Ale turné po Anglii s Mott The Hoople nedokázalo přilákat skupině popularitu v Británii. 
Kvůli "hudebním rozdílům" Kravetz kapelu opustil na začátku roku 1972, aby mohl spolupracoval s Lindenbergem a jeho Das
Panik Orchester. Také nahrál sólové album "Kravetz" (1972), na němž se objevila jak Rumpf, tak Lindenberg. Ve Frumpy jej
nahradil Erwin Kama, který předtím hrál v Murphy Blend, Kama se rovněž objevil na několika skladbách na třetím albu Frumpy
"By The Way". Nakonec byl vyloučen v polovině nahrávání v březnu 1972, kdy se Kravetz
vrátil ke skupině. Baumann rovněž vyjádřil své přání založit svoji sólovou dráhu a skupina odehrála 26. června 1972
"rozlučkový koncert" s Thomasem Kretschmerem na kytaru. Musikexpress zveřejnil nekrolog pro skupinu v srpnu 1972. Nekrolog
uzavíral slovy: "Žádáme vás, abyste se zdrželi soustrastných zpráv, protože brzy budete slyšet Ingu, Karl-Heinze a
Jean-Jacquesové pod jiným jménem." Dvojité živé album "Live" bylo vydáno až po jejich rozpadu v roce 1973.Krátce poté, co se Frumpy rozpustili, přijala trojice Inga Rumpf, Jean-Jacques Kravetz a Karl-Heinz Schott kytaristu Franka Dieze a bubeníka Curta Cresse, oba dříve s mnichovského jazz fusion comba Emergency, aby vytvořili na tehdejší poměry "superskupinu" s názvem Atlantis, která byla popisována jako "Frumpy přebalená komerčnějším hard-rockovým stylem". Nahráli své první album "Atlantis" v roce 1972, které vyšlo na začátku roku 1973. Rumpf byla čtenáři Musikexpress zvolena "Nejlepší rockovou zpěvačkou roku 1973". Diez a Cress byli nahrazeni Georgem Meierem a Lindenbergem pro následné turné, kde byli sami nahrazeni Dieterem Bornschlegelem a Ringo Funkem, když turné skončilo. Poté vydali "It’s Getting Better" (1973), které mělo silný vliv afrobeatu, a způsobili, že Die Zeit oslavil Rumpf jako "superstar", načež počátkem roku 1974 Kravetz kapelu opustil a připojil se k Randy Pie. Schnelleho opět nahradili Adrian Askew a Bornschlegela Alex Conti z Curly Curve. Třetí album "Ooh Baby" (1974) bylo napsáno převážně Askewem a Contim a směřovalo k p-funkovému zvuku. Kapela poté koncertovala po USA jako předskokan pro Aerosmith a Lynyrd Skynyrd. Po dalších změnách v sestavě vyšla další dvě alba "Get On Board" (1975) a "Live" (1975). Navzdory dosažení komerčního úspěchu v Německu se skupina rozpustila v lednu 1976. Dne 23. února 1983 zahráli zakládající členové jednorázový reunionový koncert v Hamburku. 
V roce 1989 Rumpf, Bohn a Kravetz v trojici reformovali Frumpy a vydali dvě alba "Now!"
(1990) a "News" (1991), která se nahrávala v Příži a pomohlo jim mnoho hostujících hudebníků.
Pro Francii potřebovala kapela jiný název, protože Frumpy znamená "špinavá děvka", alba se tak objevují pod názvem UNION. Ale
v roce 1992 se členové posunuli různými směry a skupina byla v roce 1995 znovu, tentokrát již natrvalo, rozpuštěna.Mezi řadou pro mě tehdy neznámých a nových skupin se objevili tito Němci, kteří mě dokonale odzbrojili a podobně jako Amon Düül II přesvědčili, že kvalitní progresivní rock nevzniká jenom na Temži, ale také v kontinentální Evropě na Rýně a v mnoha ohledech může být i zcela zaměnitelný. Osobitosti téhle dravé a syrové hudby dodávala zejména zpěvačka Inga Rumpf. |
|
|
|
Členové: Inga Rumpf - Vocals, Percussion Carsten Bohn - Drums, Percussion Jean-Jacques Kravetz - Organ, Piano, Mellotron, Spinet, Saxophone, Percussion Karl-Heinz Schott - Bass, Percussion Rainer Baumann - Guitars |
 |
(Narozena 2. srpna 1946, Hamburg, Germany) Vocals, Percussion |
Inga Rumpf je německá zpěvačka a skladatelka. Je známa hlavně z působení v kapelách The City Preachers, Frumpy a Atlantis.
Později vystupovala i s kapelami Hamburg Allstars, I.D. Company, Inga Rumpf & Friends, Les Humphries Singers, Rockship
a The Hamburg Scene nebo s hudebníky jako Joja Wendt.Inga Rumpf se narodila jako dcera hamburského námořníka a východopruské švadleny v hamburské čtvrti St. Georg. Již od dětství měla trochu hlubší výraznější hlas. Když ji byly čtyři roky, vydělala si své první peníze zpěvem na firemním večírku svého otce. Šéf ji za to dal pět marek. To bylo tehdy v poválečné období hodně peněz. Zpočátku zpívala šlágry a lidové písně. Všechno to přišlo od jejich rodičů. Otec hrával na akordeon a foukací harmoniku a matka zpívala - byla velkým fanouškem Hanse Albersa, takže poznala všechny jeho písně. Na začátku 60. let se poprvé objevila v domově mládeže v hamburské čtvrti St. Pauli. Tam se naučila první kytarové akordy a poté dokonce dávala lekce po okolí - pět marek za hodinu. Touhu stát se zpěvačkou v ní povzbudily bluesové a gospelové skladby - tato hudba jí byla vokálně i emocionálně nejbližší. Jejími vzory byly Mahalia Jackson a Nina Simone. Také milovala Johna Lee Hookera nebo Muddyho Waterse. Písně jako "Tom Dooley" nebo "House Of The Rising Sun" byly její oblíbené. Její matka měla z pěvecké vášně radost, otec nijak zvlášť neměl rád hudbu "hottentotů". Kvůli matce se také tři roky vyučovala jako dekoratérka výloh. Její rodiče se později rozvedli a s otcem dlouho nebyla v kontaktu. To už ale bydlela ve společném bydlení s její první kapelou. V roce 1965 se totiž stala zpěvačkou folk-rockové skupiny The City Preachers, ve které občas hrál na bicí Udo Lindenberg. V roce 1968 se zúčastnila jako sólová interpretka s názvem "Schade um die Tänen" první německé soutěže Schlager. V roce 1970 The City Preachers změnili název na Frumpy ve složení Carsten Bohn (bicí), Jean-Jacques Kravetz (klávesy), Karl-Heinz Schott (basa) a byla nahrána první deska "All Will Be Changed". V roce 1972 byla z Frumpy založena nová formace Atlantis, ve které se Schott, Kravetz a Lindenberg opět objevili jako zakládající členové a nově Rumpf, Curt Cress a Frank Diez. V té době už byla Inga Rumpf považována za jeden z největších talentů německé rockové scény. Úspěšná koncertní turné následovala do různých země s měnící se sestavou, včetně s Dieterem Bornschlegelem, Ringo Funkem, Alexem Conti, Adrianem Askewem a Rainererem Schnelle. V roce 1976 se Atlantis rozpadla. 
V letech 1981 až 1982 Rumpf cestovala se svou kapelou Reality a pracovala jako lektorka na Hamburské hudební univerzitě. V roce
1983 se objvila na jevišti na jednorázovém setkání Atlantis. Tina Turner také pokryla svou 81 píseň I Wrote a Letter, B-stranu
jejího singlu Let's Stay Together. V letech 1986 a 1987 se hudebně angažovala ve skupině Inga Rumpf & Friends v iniciativě
"Rock gegen Atom".
V roce 1990 se Frumpy sešli jako trio Rumpf / Kravetz / Bohn. V následujících letech vyšly s Frumpy dvě studiová a jedno živé
album s Frankem Diezem na kytaru. V roce 1994 následovaly projekty s hamburskou pianistkou Jojou Wendt a NDR Bigband.Na konci 90. let se stále více začala věnovat gospelové hudbě a vystupovala na různých církevních akcích. V roce 2004 založila vlastní label "25th Hour Music". Tam v roce 2004 vyšlo CD "Live in Michel" a v roce 2005 "Easy In My Soul", které vzniklo na památku jejího zesnulého druhého manžela Nikolause. Na albu pracoval i kolega z Frumpy Jean-Jacques Kravetz. V roce 2006 došlo k opětovnému vydání tří alb "My Life Is a Boogie", "I Know Who I Am" a "Reality" na dvojitém disku CD s názvem "Londýn - New York - Berlín". V roce 2006 byla v porotě "Gospel Award" za televizní práci protestantské a katolické církve a křesťanské humanitární organizace World Vision Germany. Inga Rumpf & Friends také hrála v úvodním dějství pro B.B. King během svého turné po Německu. V roce 2007 zahájila Inga Rumpf sérii CD Official Bootleg. Koncerty ve Worpswede, Stuttgartu a Schwerte byly zaznamenány a publikovány nesestříhané jako limitované edice. Inga Rumpf & Friends: Live in WDR-Rockpalast, první DVD, nahrané v bonnském hudebním klubu Harmonie. S big bandovým obsazením a 50členným sborem odehrála v roce 2008 koncert v hamburském Michelu poté, co tam devět let pořádala novoroční koncerty. U příležitosti 80. narozenin Fritze Rau v roce 2010 hostovala ve frankfurtské opeře s Udo Lindenbergem, Peterem Maffayem, Howardem Carpendaleem a dalšími umělci. Od roku 2012 hraje Inga Rumpf s kytaristou a zpěvákem Helmutem Krummingou z Kolína nad Rýnem (bývalý BAP) ve formacích KK’nZ a KK’nF, od roku 2014 také v duetu. V roce 2013 vydala Rumpf "White Horses" jako dvojité LP na vinylu, přímou nahrávku v hamburském studiu Joja Wendta, s Thomasem Billerem a Joe Dinkelbachem. Album dosáhlo čísla #5 v německých jazzových žebříčcích. Ve stejném roce převyprávěla příběh Jeníček a Mařenka pro pohádkové CD "Rotkäppchen & seine Freunde" vydané nakladatelstvím Pänz-Verlag. S částmi kapely BAP také odehrála deset koncertů pod heslem "Still Got The Rock". Poslední vystoupení se konalo na bohoslužbě motocyklu v Hamburku v Michel. "40 Jahre nach Atlantis - Live in der Fabrik" (1974) odehrála Inga Rumpf 21. listopadu 2014 v hamburské Fabrik poctivý koncert s KK’nF, který byl vydán ve stejném roce jako dvojité CD v jejich sérii Official Bootleg. U příležitosti 50. výročí Beat Clubu, ve kterém Rumpf kdysi hostovala s Frumpy, se spolu s KK’nF zúčastnili živého záznamu v televizi Radio Bremen v hudebním klubu Pier 2, kde představila píseň "How The Gipsy Was Born" z roku 1971. Kromě Rumpf se objevili jako hosté i Peter Maffay, Udo Lindenberg, The Pretty Things a Wolfgang Niedecken. Ke svým 70. narozeninám Rumpf koncertovala ve vyprodané Fabrik v Hamburku v roce 2016 a sdílela pódium s přáteli a čestnými hosty, jako jsou Stefan Stoppok, Alex Conti, Steffi Stephan z Panikorchester a dalšími. 
V roce 2018 byla Inga Rumpf oceněna renomovanou německou bluesovou cenou v kategorii "Nejlepší zpěvačka" na baltickém bluesovém
festivalu v Eutinu, o dva roky později toto ocenění získala znovu. Inga Rumpf oslaví v roce 2021 své 75. narozeniny. Různé formáty
médií vzdávají hold pětadvacetileté kariéře rodačky z Hamburku, objevují se články v časopisech jako Rocks, Schall a GoodTimes
nebo v TV a rozhlasových pořadech jako Volle Kanne, HH Journal, DAS! nebo NDR 90.3.Z Hamburku se přestěhovala se svým přítelem, když v určitém okamžiku zatoužili po klidu a pohodě. Její tehdejší přítel pocházel odněkud z Porúří. V určitém okamžiku si našli tento dům, který byl stále v troskách. Pak jej dva roky rekonstruovali, vzali se a přestěhovali se tam. Poslední 20 let žije ve Wesermarschu, má tam svoji zahradu a když se vrátí z pódia - s jednou nohou stále v oblacích - zahradní práce jě rychle vrátí zpátky na Zem. Do roku 2017 byla stále v Hamburku, měla tam studio, ale pak bylo zaregistrováno pro osobní použití. A tak si řekla: "Nechám teď své město mladší generaci". Přesto Hamburk je pro ni nejkrásnějším městem, které zná, stále je to jjí domov a zná jej jako své boty. V mládí žila v St. Georg, naposledy pak v Eppendorfu. Pro její hudební kariéru je rozhodujících mnoho míst: domov mládeže v St. Pauli, "Flachsland" v Barmbeku a samozřejmě "Onkel Pö" v Eppendorfu. To byl biotop hamburské hudební scény. Michelský a hamburský kostel obecně byly později také velmi důležité. Zpívala na motorkářských bohoslužbách v Michelu více než 15 let. "Fabrik" označuje za svůj druhý obývací pokoj - od 70. let tam hrála s Frumpy, Atlantis a také sólově. Stále si vybavuje davy venku, které způsobovaly dopravní chaos. |
Carsten Bohn(ta znám jako CeBee, Bert Brac) (Narozen 18. srpna 1948, Hamburg, Germany) Drums, Percussion Carsten Bohn je německý bubeník a skladatel. V letech 1969 až 1972 byl bubeníkem německé progresivní rockové skupiny Frumpy a měl za sebou dlouhou kariéru na německé hudební scéně. Natáčel s Peterem Baumannem (ex-Tangerine Dream) a hrál jako bubeník s kapelou Jana Hammera. Funky salonek soundtrackové hudby Carstena Bohna k dětským audioknihám ze 70. a 80. let byl v Německu dlouho hitem. Je znám také svoji hudbou ve zvukových hrách na etiketě Europa, za kterou byl v roce 2009 oceněn 62 zlatými a 4 platinovými deskami. Provozuje společnost Big Note Records a je otcem Dennise Bohna. Carsten začínal již v 5 letech lekcemi hry na piáno, v 15 letech poprvé uchopil paličky za bicími. Jeho první kapelou byli v roce 1964 The Rebels, školní skupina, která zkoušela v žokejském domě na závodišti. Carsten už v mládí vystupoval v legendárním hamburském Star-Clubu (kde začínali Beatles) a působil jako bubeník v různých kapelách, které si získaly určitou míru místní popularity. Během pár let vystrídal hned několik kapel jako London Mods (1965), Buddy's Rock'n Roll Circus (1966), Cops & Robbers (1967), Sunshine Highway (1968), než se stal profesionálním hudebníkem. Jeho první profesionální kapelou byli v roce 1969 City Preachers, kde nahradil Udo Lindenberga, nyní známou německou rockovou hvězdu. Jeho průlom v Evropě přišel v roce 1970, když se stal lídrem a bubeníkem kapely Frumpy, německé "kraut rock" skupiny, jejíž hlavní hvězdou byla hamburská bluesová zpěvačka Inga Rumpf, dalšími členy byli Jean-Jacques Kravetz a Karl-Heinz Schott. S kapelou vydal tři desky "All Will Be Changed" (1970), "Frumpy 2" (1970) a "By The Way" (1972). Po jejich rozpadu, či přeměně na Atlantis, v roce 1972 zajišťoval pro Zabbu Lindnera kompletní servis perkusí. V roce 1973 Bohn vytvořil skupinu Dennis, pojmenovanou po svém synovi narozeném v roce 1971 a vydal s ní v roce 1973 jedinou desku "Hyperthalamus". 
V roce 1974 nahrával s kapelou A.R.Machine (Achim Reichel) desku "A.R.4". V roce 1975 působil ve formaci Kickbit Information spolu
s Willi Papem, Ulim Treptem, Hansem Hartmannem, Otto Richterem a Wolfgangem Grasekampem, kteří vydali v roce 1975 desku "Bitkicks".
V roce 1976 působil v prvním reunionu Frumpy a odjeli na 3-měsíční návštěvu Hollywoodu v USA, což jej přivedlo ke vzniku jeho první vlastní kapely jménem Carsten Bohn's Bandstand, se kterou natočil 3 desky ve třech různých sestavách "Humor Rumor" (1977), "Mother Goes Shoes" (1978) a "C.B. Radio" (1979). Poté si dal pauzu a odjel znovu do Spojených států, tentokrát do New Yorku, kde nějakou dobu působil. V roce 1981 natáčel ve studiu s Peterem Baumannem (ex-Tangerine Dream) ve společnosti Cronex Media, NYC. Desku "Repeat Repeat" nahrávali v Compass-Point Studios, Nassau/Bahamy a v "Red Gate Studios", Upstate New York, a produkoval jej Jan Hammer. Vzešla z toho spolupráce s tímto českým hudebníkem, když bubnoval v letech 1982-1983 jako člen a bubeník Jan Hammer Band, kdy spolu s Colinem Hodgkinsonem a Jackem Brucem koncertovali po USA a Evropě. V roce 1986 se vrátil zpátky do Hamburgu na krátkou pauzu. V letech 1986-1988 spolupracoval jako klávesista a zpěvák s Georgem Kochbeckem v jeho projektu Georgie Red. Výsledkem byly dvě desky "We'll Work It Out" (1986) a "Helpless Dancer" (1987). V roce 1988 pak založil vlastní vydavatelství BigNoteMusic. V roce 1989 se podílel na dalším reunionu Frumpy s Ingou Rumpf a Jean-Jacques Kravetzem. Výsledkem byly dvě nová alba "Now" (1990) a "News" (1991) a jedna živá nahrávka. Poté se opět začal věnovat svému souboru Carsten Bohn's Bandstand, se kterým vydal v roce 1993 album "New York Times". Od té doby se začal více věnovat produkci hudby pro svůj vlastní label BigNoteRecords. V letech 1996-1998 působil jako producent a studiový manažer ve Studio Chateau du Pape. Následně v letech 1999-2003 pracoval ve Studio Management Home Studios ve spolupráci s novým majitelem Franzem Plasou. Až do roku 2002 s Norbertem Pape jako spolupartnerem. V červenci 2003 ukončil svoji práci jako Studio-Management, aby zahájil další kariéru v oboru filmové hudby prostřednictvím vztahu s režisérem Janem Růžičkou. 
V roce 2004 Bohn a jeho kapela, Carsten Bohn's Bandstand, znovu nahráli audioknihovou hudbu vydanou jeho vlastním vydavatelstvím
BigNoteRecords k opětovnému vydání. "Brandnew Oldies Vol. I" a "Brandnew Oldies Vol. II" plánované trilogie na CD byly vydány v
letech 2004 a 2005. Písně v něm obsahují Bohnův charakteristický salónní beat, který se těší kultovnímu postavení mezi následovníky.
Pro tyto nové nahrávky byly použity stejné nástroje a zařízení, které byly použity k výrobě původních nahrávek, aby se co nejvěrněji
replikovaly nahrané výkony původně ze 70. a 80. let. V roce 2009 po dvou živých nahrávkách vyšel i poslední kousek trilogie "Brandnew
Oldies Vol.3".Carsten Bohn nyní skládá a nahrává hudbu k filmům. Bohn byl již pevnou součástí německého hudebního průmyslu, když jako BERT BRAC začal skládat hudbu pro audio příběhy. Hudba doprovázející audioknihy se stala stejně populární jako samotné příběhy. Bohnova práce se soustředila na několik sérií zvukových knih, ve kterých zanechal svou vlastní stopu svou hudbou. Nahrávací společnosti odpovědné za audioknihy bez Bohnova vědomí nebo svolení používaly jeho dílo k vyprávění příběhu v nejméně 16 sériích zvukových knih v celkovém počtu přibližně 170 jednotlivých epizod. Bohn zapojil Europa Records do soudního boje o porušování autorských práv, který pokračuje dodnes, což má za následek, že ani nahrávací společnost ani Bohn nesmějí vydávat původní hudbu použitou pro zvukové knihy. Vydavatelé starých zvukových knih je museli znovu nahrát s novou hudbou, kterou nesložil Bohn. Výsledkem byl cílený nátlak fanoušků na raná vydáních Bohnových vinylových nahrávek. Speciální edice z té doby se studiovými verzemi Bohnovy hudby jsou vyhledávanými sběratelskými předměty. V Německu může původní vinylová LP s některou z jeho nahrávek dosáhnout velmi vysokých cen, až 250 USD. Kromě toho si komunity fanoušků daly práci s předěláváním nových zvukových knih a nahradily "cizí hudbu" skladbami z Bohnovy starší tvorby a distribuoval je v soukromém fanouškovském klubu. |
|
|
(Narozen 23. května 1947, Paris, France)Keyboards, Organ Jean-Jacques Kravetz je francouzský klávesista, saxofonista a skladatel. Jean-Jacques je důležitou součástí německé rockové historie. Kapely jako Frumpy a Atlantis, které spoluzakládal, stále stojí jako milníky německé rockové historie. Jejich úspěch formovali Inga Rumpf a Jean Jacques Kravetz. Je otcem Pascala Kravetze. Jean-Jacques se narodil jako syn saxofonisty Raymonda Kravetze a Berty Kravetze v Paříži. Malý Jean-Jacques vyrůstal za velmi skromných podmínek se svými dvěma sestrami Monique a Martine v Colombes, na předměstí Paříže. Rodiče rozpoznali hudební talent dětí již v útlém věku a intenzivně je povzbuzovali hodinami klavíru. Zatímco sestra Monique přešla ke klasické hudbě, Jean-Jacques se inspiroval pouze u Bacha, Beethovena, Liszta a spol. A začal skládat vlastní skladby již v útlém věku. V letech 1960 až 1965 studoval Jean-Jacques Kravetz na pařížské konzervatoři jako hlavní nástroj altový saxofon. Klavír se stal 'jen' jeho doplňkovým nástrojem. Ve stejné době, na žádost svých rodičů, Jean-Jacques nastoupil do učení jako bankovní úředník ve francouzské společnosti Crédit Lyonnais, které přerušil o šest měsíců později ve prospěch hudby. Poprvé se objevil na pódiu s otcovým big bandem v roce 1964. Krátce poté v roce 1965 založil v Paříži svoji první vlastní kapelu "Jacques Ridels". S Ridels hráje vybrané koncerty ve Francii s různými hudebníky, které dal dohromady. V roce 1964 se připojil ke skupině "Les Peetles", která úspěšně koncertovala po Francii, hlavně s repertoárem Beatles. Moderní kluby v St. Tropez, Frejus a Alp d'huez si zajistily Le Peetles na celou sezónu. První nahrávací smlouva také na sebe nenechala dlouho čekat, jenže formace si musela z důvodu, že název kapely zní příliš podobně jako Beatles, získat nové jméno. Z "Les Peetles" se stali "Le Bain Didonc" a později konečně "Jelly Rolls". Kapela hrála od roku 1975 ve Francii se známými zpěváky, jako jsou Charles Trenet, který dosáhl světové slávy s 'La Mer'. Následovala TV vystoupení, studiová setkání a koncerty. Hudebníci si rychle udělali jméno, aby je mohli brát vážně, zahráli si v pařížské Olympii a byli předskokany pro Rolling Stones, Toma Jonese a Beatles. Krátce nato se Jelly Rolls spojili s Michelem Polnareffem, talentovaným zpěvákem, klavíristou, varhaníkem a skladatelem, který je stále oblíbeným francouzským zpěvákem a má kultovní status. V roce 1967 se kvůli své lásce přestěhoval do Hamburku, bez okolků opustil Jelly Rolls a přestěhoval z Francie do Hamburku. Bez znalosti německého jazyka se Jean-Jacques držel nad vodou s řadou zvláštních zaměstnání. Přes den byl prodavačem v oddělení lahůdek, později pracuje jako posel v Axel Springer Verlag a večer byl aktivní jako hudebník na hamburské hudební scéně. V letech 1967 až 1975 mladý Francouz vyučoval na hamburské konzervatoři saxofon. 
Poslíček ze Springer Verlag se rychle stal okouzlujícím asistentem vedení Hörzu. Jeho oblastí práce se stala podpora umělců. Doprovázel
France Gall po Hamburku, stejně jako Inga Rumpf během focení. Díky této šťastné "náhodě" se Jean-Jacques seznámil se zpěvačkou Ingou
Rumpf a bubeníkem Udo Lindenbergem, krátce poté se připojil k jejich kapele Die City-Preachers. Kapela je považována za první folk
rockovou skupinu v Německu a proslavila se i za hranicemi země. Nahrávky kapely byly dobře přijímány. City Preachers fungovali na
modulárním principu,-kdy každý si chtěl zahrát s každým. Na svém vrcholu se kapela skládala až z 5–15 členů, z nichž mnozí jsou
dodnes aktivní na národní i mezinárodní úrovni. Hodně se také změnilo v jeho soukromém životě, Jean-Jacques si vzal svoji první
manželku Christel.Jean-Jacques opustil City Preachers v roce 1969 společně s Lindbergem a Karl-Heinzem Schottem. Všichni tři se stali zakladateli legendární kapely FRUMPY. Po prvním vystoupení se zpěvákem Johnem Reedem začali hledat Frumpy jiného 'frontmana'. Inga Rumpf se poté připojila k tomuto jádru a připojila se k Frumpy jako zpěvačka krátce po jejím založení. Spolu s ní přišel i Carsten Bohn, který nahradil na jaře 1969 Lindenberga, který odešel, aby se věnoval sólové kariéře. Jean-Jacques je od samého začátku součástí základu mezinárodně úspěšné hamburské kapely a má trvalý dopad na jejich zvuk. Brzy následovaly koncerty po Francii a v Anglii. The Musikexpress o Frumpy uvedl: "S jejich hudební vynalézavosti a precizní souhrou jsou před Frumpy otevřeny všechny možnosti". První syn Jean-Jacquese Pascal se narodil v Hamburku. Po rozvodu v roce 1972 vyrůstal malý Pascal se svou matkou Christel, která už v raném věku povzbuzovala jeho hudební talent hodinami klavíru. Již v 10 letech nahrál s Udo Lindenbergem píseň "Why Are There Wars" a dosáhl s ní počátečního úspěchu. Kvůli rostoucí hudební touze se malý Pascal ve 14 letech přestěhoval ke svému otci do Lüneburger Heide. Tam, v nepřítomnosti svého otce, hrál v 16 letech na klávesy všechna videa Maffaye a Lindenberga. Ve věku skoro 18 let prostřednictvím iniciativy Fritze Raua nahradil Tonyho Careyho v kapele Maffay, aby ji posílil. Své první sólové album s názvem "KRAVETZ" vydalo v roce 1972 anglické kultovní vydavatelství Vertigo Swirl. Podíleli se na něm Udo Lindenberg (bicí, zpěv), Steffi Stephan (baskytara), Thomas Kretschmar (kytary) a Inga Rumpf (zpěv). Záznam obsahuje pouze anglické názvy. Vzhledem k tomu, že Udo Lindenberg byl již "pod smlouvou", bylo prostě rozhodnuto vydat desku pod názvem "Kravetz". Později byla deska znovu vydána, tentokrát pod názvem "8 Days in April". 
V roce 1972 se Jean-Jacques oženil se svoji druhou manželkou Inge. Frumpy se rozpadli v létě 1972 po 5 albech na vrcholu své
kariéry. Legendární "oznámení o nekrologu" kapely se objevilo v Musikexpress. Krátce poté se někteří členové kapely proměnili
v Atlantis, kterou zformovali společně Inga Rumpf, Karl-Heinz Schott, Kurt Cress, Frank Diez a Jean-Jacques. Na začátku roku
1974 ale Jean-Jacques opustil Atlantis kvůli hudebním rozdílům a prozatím měl dost všech druhů kapel. Kravetz pomáhal s demo
nahrávkami příteli Mariusi Müller-Westernhagenovi a pomohl mu získat jeho první nahrávací smlouvu. V roce 1973 Kravetz
spolupracoval s americkou zpěvačkou Lynn Carey, alias Mama Lion, která právě svým prvním singlem obsadila hitparády v Evropě.
V roce 1974 se Jean-Jacques připojil k Randy Pie, kapele z Hamburku. Spolu s Dicky Tarrachem, Thissy Thiersem, Wernerem Beckerem,
Berndem Wippichem a Jochenem Petersenem slavila kapela mezinárodní úspěchy až do roku 1977. Jejich album produkoval Spencer Proffer
v Los Angeles.Jean-Jacques Kravetz je od roku 1975 stálým členem Panik Orchestra Uda Lindenberga. Jeho první Panic turné bylo "Sister King Kong". Od té doby je "pan Goldfinger" zodpovědný za klavír a varhany. Následovala řada vystoupení a alb. Kravetz také pracuje jako skladatel pro Lindenberga a složil hity jako "Bis ans Ende der Welt" a "Seid willkommen in Berlin". Prostřednictvím Franka Dieze se Jean-Jacques Kravetz v roce 1977 seznámil se zpěvákem Peterem Maffayem a stal se součástí kapely Petera Maffaye. Kravetz přivedl do kapely své kolegy baskytaristu Steffi Stephana a bubeníka Bertrama Engela. Zvuk se stále více proměňoval směrem k rocku. Úspěšně pracuje jako pianista, varhaník, skladatel a koproducent s Peterem Maffayem. Byl spoluautorem některých velkých hitů Petera Maffaye "Eiszeit", "Tiefer", "Alter Mann" a "Karneval die Nacht". Skládá rovněž pro další umělce jako jsou Eric Burdon, John Farnham, Chris Tompson a mnoho dalších. Byl rovněž hostujícím hudebníkem v mnoha německy mluvících kapelách, především Inga Rumpf, Udo Lindenberg, Peter Maffay a od roku 2004 s Caro (Caro Mizerski) a jeho kapelou. Hrál také v kapelách nebo s hubebníky jako jsou Das Waldemar Wunderbar Syndikat, Inga Rumpf & Friends, Jon Petersen & Skyliner, The Hamburg Scene a Uli Leicht. Dodnes je Jean-Jacques slyšet jako hostující hudebník v různých produkcích, včetně Marius Müller Westernhagen, Ulla Meineke, Otto Walkes, Heinz Rudolf Kunze, Stephan Remmler, Nino de Angelo, Milva, Harald Juhnke, Mireille Mathieu (1995), Saint Lu, Caro Josée a mnoho dalších. S klávesistou a pianistou Ericem Burdonem vytvořil v roce 1980 skupinu Fire Department, působili v ní mimo jiné i Frank Diez a Bertram Engel. Jean-Jacques dal dohromady kapelu a společně se vydali do známých oblastí, klubu "La Playa" ve Frejusu na jihu Francie, kde vzniklo album "The Last Drive". Během této doby Jean-Jacques složil pro Burdona skladbu "Dead Bird On The Beach". V roce 1980 kapela odehrála několik festivalů po celé Evropě. Syn Julien se mu narodil v Hamburku. Ve věku 3 let už byl Julien nadšený z bicích. V dospívání musely bubny na krátkou dobu ustoupit fotbalové kariéře. Po absolutoriu studoval hudbu na hamburské SAE a poté se stal druhým bubeníkem Bertrama Engela v Panic Panik Orchester. Se svým otcem Jean-Jacquesem skládá pro album Maffaye "Frohe Weihnachten mit Tabaluga" a získává svoji první zlatou desku. Do roku 2011 hrál v hamburské kapele The Glam. Působil rovněž v doprovodných kapelách Lukase Hilberta, Caro Joséeho, Fabiana Harloffa a Ballaró. Kromě toho předává své hudební znalosti další generaci a je aktivní jako učitel hry na bicí. V roce 1989 se opět setkal s Ingou Rumpf, Carstenem Bohnem, Karl-Heinz Schottem při reunionu Frumpy. Alba "Now" a "News" se nahrávala v Paříži. Následovala další alba v Německu a ve Francii. Pro Francii potřebovala kapela jiný název, protože Frumpy znamená "špinavá děvka", alba se tak objevují pod názvem UNION. V roce 1995 se Frumpy navždy rozloučili se scénou. 
Po 36 letech vychází druhé sólové album "Kravetz Jubile". Tentokrát je nahrál se svými dvěma syny Pascalem a Julienem a
samozřejmě s jeho hudebními společníky Udo Lindenberg, Peter Maffay, Inga Rumpf, Caro, Steffi Stephan, Karola Kretschmer
a Frank Diez. Ve stejné době se po roce a půl práce objevuje Jean-Jacquesův životopis "Meine 40 Jahre in der Deutschen
Rockmusik". Kniha obsahuje mnoho zážitků a dojemných anekdot muže kláves. Mnoho přátel a kolegů vydalo svá osobní prohlášení,
například Peter Maffay, Udo Lindenberg a Marius Müller Westernhagen.V roce 2008 založil Kravetz Entrée Music Foundation, která si dala za úkol stimulovat a propagovat aktivní tvorbu hudby v mnoha oblastech. Jako součást jeho založení se 31. května 2008 v hamburském Stadtparku uskutečnil velký koncert ke 40. výročí na pódiu ve prospěch nadace. Němečtí hudební velikáni jako Lindenberg, Maffay, The Scorpions, H.R. Kunze, Achim Reichel, Panik Orchestra, Frumpy s Udo Lindenbergem na bicí, Caro, Inga Rumpf, Julie Neigel, Heinz-Rudolf Kunz, Dorkas Kiefer, Wunder, The Glam a jeho dva synové Pascal a Julien Kravetzovi. 1. ročník festivalu Entrée se uskutečnil ve Stadtpark v roce 2009 za účasti mnoha umělců. V roce 2010 se hudební nadace Entrée a Jean-Jacques Kravetz poprvé představili na frankfurtském hudebním veletrhu. Koncem roku 2011 vystoupili Kravetz & Friends v Palais der Wartburg zu Eisenach s poctou Franzi Lisztovi. Jeho sestra Monique hrála na pódiu se svým mladším bratrem poprvé. Existuje také trvalá spolupráce s Nadací Lippmann + Rau. Mimo své nadační aktivity je Kravetz aktivní s Lindenbergem a Maffayem na turné i ve studiu. V Jesteburgu v Dolním Sasku je v roce 2012 založena hudební značka Jacko's Music. Na jaře Kravetz vystupoval se zcela vyprodanou 'Ich mach mein Ding Tour' s Udo Lindenbergem a Panic Orchestra. V kolínské Lanxess Areně kapela triumfálně oslavila konec turné před třemi vyprodanými sály. Na podzim je Kravetz na turné s Peterem Maffayem a Tabalugou. Dne 26. října 2012 vydali Kravetz & Friends živé album "Liszt & Live auf der Wartburg". |
Karl-Heinz Schott(Narozen 10. června 1946, Hamburg, Hamburg, Germany) Bass, Percussion Karl-Heinz je německý hudebník, hráč na basovou kytaru a perkuze. Je znám z působení v kapelách Die City Preachers, Frumpy a Atlantis. V roce 1979 se ještě objevil na albu "Planet Show" od Petera Backhausena. Poté jeho hudební aktivity pominuly. |
 (celým jménem Rainer Baumann Voss) (Narozen 29. června 1949, Villingen-Schwenningen, Germany zemřel 14. listopadu 2007, Hamburg, Germany) Guitars Rainer Baumann byl rockový a studiový kytarista, který studoval klasickou kytaru. Působil v kapelách Sphinx Tush, Frumpy (1971-1972) a Rainer Baumann Band. Od 60. let pracoval Baumann v různých kapelách. Rainer debutoval v triu Sphinx Tush před vstupem do kapely Frumpy v roce 1971. Sphinx Tush byli první německou skupinou, která podepsala celosvětovou smlouvu s americkou nahrávací společností Billingsgate. Protože Frumpy si předtím získali v USA stále silnější jméno (prodalo se kolem 20 000 LP) a ve Frumpy působil i kytarista Sphinx Tush Rainer Baumann, Američané se chtěli svézt na Frumpy vlně a přejmenovali Sphinx Tush na Rainer Baumann Band, s níž nadále vystupoval až do své rozlučky na jevišti koncem 90. let. V roce 1995 oslavil své 25. výročí na jevišti, mimo jiné s Ingou Rumpf a Jackem Brucem. Byl znám na národní i mezinárodní úrovni, deník Die Welt srovnával tehdy 21-letéhoRainera s Ericem Claptonem v roce 1970. V roce 1972 byl Baumann zvolen nejlepším kytaristou roku v hudebním časopise "Musik Express" a řada dalších anket tuto volbu potvrdila. 
Od roku 1973 studoval hudbu na hamburské konzervatoři, od roku 1974 pracoval mnoho let jako profesor populární hudby na Hudební univerzitě
v Hamburku. Napsal řadu kytarových učebnic a byl vyhledávaným soukromým učitelem. Absolvoval také nespočet workshopů a setkání mimo jiné
s Jackem Brucem, Rogerem Chapmanem a Ericem Burdonem. Baumann také vydal mnoho knih. Spolupracoval také s dalšími hudebníky jako jsou
Champion Jack Dupree, Achim Reichel, Jutta Weinhold a Randy Pie. Kromě toho produkoval nahrávky Champion Jack Dupree, Achima Reichela,
Jutty Weinhold a Randy Pie.V roce 1982 natočil Rainer Baumann desku s klasikou Jimmyho Reeda, kterou interpretoval svým vlastním stylem.
|
|
|
Studiové desky:
1991 News1990 Now 1972 By The Way 1970 Frumpy 2 1970 All Will Be Changed |
Živé nahrávky: 1995 Live NinetyFive 1973 Frumpy Live Kompilace: 1997 Best Of 1990 When I Fall In Love (EP) 1975 Inga Rumpf - Second-Hand Mädchen 1975 Attention 1973 In And Out Of Studios |
|
Skupina: Inga Rumpf - Vocals Jean-Jacques Kravetz - Keyboards, Organ, Saxophone Carsten Bohn - Drums, Programming Hosté: Ken Taylor - Bass Wesley Plass - Guitars Eddie Conrad - Percussion Carl Carlton - Guitars (01) Nils Tuxen - Guitars (06) Frank Diez - Guitars (06,10) Peter Maffay - Guitars (10) Dick Bird - Slide Guitar (10) Andreas Becker - Guitar (08,11) Pascal Kravetz - Keyboards (03) Henry Heggen - Harmonica (01) Detlef Petersen - Accordeon (05) Wim Both - Trumpet (01) Ruud Breuls - Trumpet (02) Jel Jongen - Trombone (12) Philip Kolb - Horn arrangements, Saxophone Solo (04) Victoria Miles - Chorus Vocals (01,02,12) Jacquie Virgil - Chorus Vocals (01,02,12) Jocelyn B. Smith - Chorus Vocals (01,02,12) |
NewsCD/LP, vyšlo 1991, Mercury, LP 510259-1 (Germany)/CD 510259-2 (Germany) Seznam skladeb: Side 1: 01. When The Night Comes (5:00) 02. Get Together (4:27) 03. Everyday Song (3:59) 04. Nothing But Love (4:21) 05. Like Driving (2:51) 06. Hold On (4:49) Side 2: 07. Loverman (3:26) 08. Right On Time (4:37) 09. Yes, I Would (3:45) 10. Love Is Gold (3:42) 11. Dreams Come True (4:12) 12. Can't Stop Myself (6:17) Total Time (51:26) Produced: Frumpy, Niko Müller, Ronald Prent  |
|
Skupina: Inga Rumpf - Lead & Backing Vocals, Rhythm Guitars, Programming Jean-Jacques Kravetz - Keyboards, Organ, Grand Piano Carsten Bohn - Ddrums, Percussion, Programming, Backing Vocals Hosté: Peter Maffay - Lead Vocals Duet (09) Carlos Alomar - Guitars, Fx, Harmonica, Bass (11) Rainer Baumann - Guitar Solo (13) Christian Wilckens - Saxophone Solo (06) Pascal Kravetz - Keyboards (13), Chorus Vocals Reggie Worthy - Bass, Chorus Vocals Oumar Koita - African Percussion Jaquie Virgil - Backing Vocals Jocelyn B. Smith - Backing Vocals Victoria Miles - Backing Vocals Themba - African Choir Ndlovu - African Choir Johnny Cassens - African Choir Jabu Zikalala - African Choir Victor Williams - African Choir Alsterspatzen - Children's Choir Teresa Douglas - Rapping |
Now Vyšlo 1990, Mercury, 842517-2 (Germany) LP 1990, Mercury, 842 517-1 (Germany) +3 *tracks on CD edition Seznam skladeb: 01. What It Is (4:13) 02. When I Fall in Love (4:47) 03. Good Good Feeling (3:58) 04. We Can Sing a Song (4:58) 05. One World (3:27) 06. Come On! (5:10) 07. Pirate Style (4:48) 08. Come Together! (4:59) 09. Now and Forever (4:46) 10. All We Need Is Music (6:18) * 11. Living in a Madhouse (3:30) 12. Love Train (4:21) * 13. Now the Gypsy Is Born (6:38) * Total Time: (61:53) * Not on LP Co-arranger & co-producer: Niko Muller  |
|
Skupina: Inga Rumpf - Vocals, Guitar Jean-Jacques Kravetz - Keyboards Karl-Heinz Schott - Bass Carsten Bohn - Drums, Percussion Erwin Kania - Keyboards Rainer Baumann - Guitar, Steel Guitar Jean-Jacques Kravetz - Keyboards Hosté: |
By The Way Vyšlo 1972, Seznam skladeb: Side 1 01. Goin' To The Country (Inga Rumpf) (3:40) 02. By The Way (Carsten Bohn, Inga Rumpf) (8:51) 03. Singing Songs (Inga Rumpf, Rainer Baumann) (7:02) Side 2 04. I'm Afraid Big Moon (Carsten Bohn, Inga Rumpf, Jean-Jacques Kravetz) (6:25) 05. Release (Carsten Bohn, Inga Rumpf) (8:50) 06. Keep On Going (Inga Rumpf) (5:25) Total Time: (40:13) Arranged: Frumpy Producer: Frumpy Management: Bodo Albes Engineer, Co-producer: Thomas Kukuck |
|
Album "By The Way" ukázalo, že Frumpy se mohou měřit s těmi nejlepšími. Je to bezpochyby jedno z nejlepších
progresivních rockových alb všech dob a mělo by zabírat místo ve sbírce jakéhokoli sebeúctivého milovníka
progresivní rockové hudby. | |
|
Skupina: Inga Rumpf - Vocals Rainer Baumann - Guitars Jean-Jacques Kravetz - Keyboards, Hammond, Mellotron Karl-Heinz Schott - Bass Carsten Bohn - Drums Hosté: |
Frumpy 2 LP, vyšlo 1971, Philips, 6305 098 (Germany) LP 2014, Lost Century Records, 71020 (Europe) CD 1993, Repertoire Records, REP 4339-WP (Germany) CD 2008, Revisited Rec., SPV 305992 CD (Germany) Seznam skladeb: 01. Good Winds (10:02) 02. How The Gipsy Was Born (10:05) 03. Take Care Of Illusion (7:30) 04. Duty (12:09) Total Time: (39:46) Producer: Rainer Goltermann |
|
Druhé album je považováno za nejlepší album Frumpy s propracovanou a rozsáhlou instrumentální tvorbou,
kytarovými a klávesovými duety, s klasickými a bluesovými podtóny. | |
|
Skupina: Inga Rumpf - Vocals, Percussion Carsten Bohn - Drums, Percussion Jean-Jacques Kravetz - Organ, Piano, Mellotron, Spinet, Saxophone, Percussion Karl-Heinz Schott - Bass, Percussion Hosté: |
All Will Be Changed LP, vyšlo 1970, Philips, 6305 067 (Germany) LP 2013, Lost Century Records, 71001 (UK) CD 1991, Repertoire Records, RR 4146-WP (Germany) +2 bonus tracks CD 2008, Revisited Rec., SPV 50842 CD (Germany) remastered: Willem Makkee +2 bonus tracks Seznam skladeb: 01. Life Without Pain (3:50) 02. Rosalie, Part 1 (6:00) 03. Otium (4:22) 04. Rosalie, Part 2 (4:14) 05. Indian Rope Man (3:19) 06. Morning (3:24) 07. Floating, Part 1 (7:39) 08. Baroque (7:36) 09. Floating, Part 2 (1:25) Total Time: (41:49) Bonus Tracks on 1991 & 2008 CD reissues: 10. Roadriding (1971 Single) (4:02) 11. Time Makes Wise (1971 Single) (2:49) Producer: Rainer Goltermann Artwork: Witt |
 Skupina: Inga Rumpf - Vocals, Acoustic Guitar Jean-Jacques Kravetz - Keyboards Karl-Heinz Schott - Bass Carsten Bohn - Drums, Percussion Frank Diez - Guitars, Steel Guitar Pascal Kravetz - Keyboards, Background Vocals Hosté: |
Live NinetyFive Vyšlo 1995, CD SPV Recordings, SPV089892 Seznam skladeb: 01. Loverman (4:33) 02. Get Together (5:54) 03. Amazone Dreams (4:47) 04. In And Out Of Studios (3:55) 05. How The Gipsy Was Born (9:14) 06. When I Fall In Love (5:31) 07. Everyday Song (8:39) 08. Come On (5:46) 09. Friends (9:02) 10. Dreams Come True (5:38) 11. Backwater Blues (7:52) Total Time: (68:11) |
 Skupina: Inga Rumpf - Vocals, Guitars Jean-Jacques Kravetz - Keyboards Rainer Baumann - Guitars Karl-Heinz Schott - Bass Carsten Bohn - Drums Hosté: |
Frumpy Live 2LP, vyšlo 1973, Vertigo CD 2001, Repertoire Records, rematered +2 bonus tracks Seznam skladeb: 01. Keep On Going (12:06) 02. Singing Songs (8:54) 03. Backwater Blues (4:56) 04. Duty (17:35) 05. To My Mother (11:34) 06. Release (22:00) 07. Take Care Of Illusion (8:54) Bonus Tracks: 08. Duty (7:33) 09. Floating (12:14) Total Time: (106:18) Skladby 03,04 nahrané 28. září 1971 v Hamburgu Skladby 06,07 nahrané 11. prosince 1971 v Bielefelde Skladby 01,02,05 nahrané 9. dubna 1972 v Bünde Skladby 08,09 z kompilace "Pop & Blues Festival ‘70 Live" |
|
V roce 1971 a 1972 FRUMPY sestříhali sedm písní pro jejich LP "Live". Bonusové skladby "Duty" a "Floating"
původně vyšly v roce 1970 na kompilačním albu "Pop & Blues Festival ‘70 Live". | |
 Skupina: Inga Rumpf - Vocals, Guitars Jean-Jacques Kravetz - Keyboards Karl-Heinz Schott - Bass Carsten Bohn - Drums, Percussion Rainer Baumann - Guitars Hosté: |
Best Of Vyšlo 1997, Phantom Imports (Germany) Seznam skladeb: 01. Life Without Pain (3:49) 02. Indian Rope Man (3:19) 03. Morning (3:23) 04. Duty (12:14) 05. How The Gipsy Was Born (8:51) 06. I'm Afraid Big Moon (6:26) 07. Singing Songs (7:02) 08. Take Care Of Illusion (8:58) 09. Keep On Going (12:05) Total Time: (64:47) |
 Skupina: Inga Rumpf - Vocals, Guitars Jean-Jacques Kravetz - Keyboards Karl-Heinz Schott - Bass Carsten Bohn - Drums, Percussion Rainer Baumann - Guitars Hosté: |
When I Fall In Love EP, vyšlo 1990, Mercury, 878 625-2 (Germany) Seznam skladeb: 01. When I Fall In Love (4:47) 02. What It Is (4:13) 03. Pirate Style (4:49) Total Time: (13:49) Produced: Ronald Prent, Frumpy, Nico Müller Photography: Armin Nasser |
 Skupina: Inga Rumpf - Vocals, Guitars Hosté: Frank Diez - Guitars Rainer Marz - Guitars Adrian M. Askew - Piano, Organ, Keyboards [Moog] Karl Schott - Bass Reggi White - Bass (01) Ringo Funk - Drums Claudio Szenkar - Percussion, Marimba Heinz Kretzschmar - Alto Saxophone Toots Thielemans - Harmonica Johnny Teupen - Harp Wilton Gaynair - Tenor Saxophone, Flute James Towsey - Baritone Saxophone, Flute Jiggs Whigham - Trombone Otto Bredl - Trombone Ack Van Rooyen - Trumpet Greg Bowen - Trumpet Peter Herbolzheimer - Arranged By [Orchestra] Jackie Carter, Linda Fields - Choir |
Inga Rumpf - Second-Hand Mädchen Vyšlo 1975, Philips, 6305 279 (Germany) Seznam skladeb: Side 1 01. Amerika (3:39) 02. Ich Bin Die Geborene Langschläferin (3:36) 03. Superstar (5:01) 04. Mallorca (6:32) Side 2 05. Speed-King (3:16) 06. Mona (3:53) 07. Schubiduah (3:17) 08. Spielen Verboten (3:33) 09. Second Hand Mädchen (3:06) Total Time: (35:53) Music, Lyrics: Inga Rumpf Recorded at Dierks Studios Lacquer Cut at Phonodisc GmbH Producer: Dieter Dierks  |
 Skupina: Inga Rumpf - Vocals Jean-Jacques Kravetz - Keyboards Karl-Heinz Schott - Bass Carsten Bohn - Drums Rainer Baumann - Guitars Hosté: |
Attention Vyšlo 1975, Fontana, 6434 163 (Germany) Seznam skladeb: 01. How the Gipsy Was Born (10:05) 02. Morning (3:20) 
03. Life Without Pain (3:45)04. Rosalie, Part I (5:54) 05. Otium (4:23) 06. Rosalie, Part II (4:10) 07. Indian Rope Man (3:17) Total Time: (34:54) |
 Skupina: Inga Rumpf - Vocals Jean-Jacques Kravetz - Keyboards Karl-Heinz Schott - Bass Carsten Bohn - Drums Rainer Baumann - Guitars Hosté: |
In And Out Of Studios Vyšlo 1973, Fontana (Germany) Seznam skladeb: 01. I'm Afraid, Big Moon (6:26) 02. Life Without Pain (3:45) 03. Keep On Going (5:23) 04. Indian Rope Man (3:17) 05. Morning (3:20) 06. Singing Songs (8:53) 07. Backwater Blues (4:55) 08. Take Care of Illusion (8:54) Total Time: (44:53) |
|
|
 Die City Preachers 1969: Inga Rumpf, Udo Lindenberg, Karl-Heinz Schott, Dagmar Krause und Jean-Jacques Kravetz  Jean-Jacques Kravetz, Carsten Bohn, Inga Rumpf, Karl-Heinz Schott  Inga Rumpf, Jean-Jacques Kravetz, Carsten Bohn, Rainer Baumann, Karl-Heinz Schott | |
 |
 |
  
   
   Frumpy 1990: Carsten Bohn, Inga Rumpf, Jean-Jacques Kravetz | |
|
|
|
|
Oficiální stránky: https://www.bignote.de/ |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Poslední aktualizace: 17.8.2021