Frumpy - progressrock.cz




























Zpět

Jean-Jacques Kravetz, Inga Rumpf, Carsten Bohn, Karl-Heinz Schott
Frumpy byla německá progresivní kraut-rocková kapela se sídlem v Hamburku, která působila v letech 1970-1972 a 1990-1995. V letech 1970-1973 vydali dvě alba a dosáhli značného komerčního úspěchu. Byli jednou z mnoha fantastických kapel ze scény "krautrock", která v té době kvetla. Frumpy však byli docela jedineční, protože jejich hudba obsahovala prvky folku, jazzu, blues, progresivního rocku a klasické hudby. Německý tisk je oslavoval jako nejlepší německou rockovou kapelu své doby a jejich zpěvačku Ingu Rumpf jako "největší individuální vokální talent" současné německé rockové scény. Rozešli se v roce 1972, ačkoli různí členové všichni pracovali společně v různých časech v průběhu následujících dvou desetiletí. Znovu se dali dohromady v roce 1989, vyprodukovali další tři alba v průběhu pěti let, ale pak se opětovně rozpustili.

Všichni členové kapely se jako účinkující setkali s první německou folk rockovou kapelou Die City Preachers, kterou zformoval Ir John John O'Brien-Docker v Hamburku v roce 1965. The City Preachers hráli vynikající kombinaci americké a britské lidové hudby a někdy měli více než tucet lidé na jevišti.

V roce 1968 se skupina rozštěpila a O'Brien-Docker a několik dalších členů odešlo. Zpěvačka Inga Rumpf, výrazná "ne-žensky" znějící zpěvačka, kterou často příznivě srovnávali s Janis Joplin, nadále používala název kapely v sestavě, kterou tvořili bubeník Udo Lindenberg, zpěvačka Dagmar Krause, francouzský varhaník Jean-Jacques Kravetz a basista Karl-Heinz Schott. Na jaře 1969 odešel Lindenberg, aby se věnoval sólové kariéře a byl nahrazen Carstenem Bohnem. Kvůli nespokojenosti se zpěvačkou Dagmar Krause, Carsten vyzval kapelu, aby se vydala novým kreativním směrem, "fúzí rocku, blues, klasiky, folku a psychedelie". Na konec bubeník Carsten Bohn opustil The City Preachers v listopadu 1969 a vzal s sebou zpěvačku Ingu Rumpfovou, francouzského klávesistu Jeana-Jacquese Kravetze a basistu Karla-Heinze Schotta, aby vytvořili novou kapelu Frumpy. Název kapely je zřejmě hříčkou na příjmení Ingy Rumpf, ke kterému je inspirovalo slovo "frumpy" v katalogu labelu CBS.

V březnu 1970 Frumpy debutovali na International Pop & Blues Festival v Essenu v dubnu 1970, kde byly zaznamenány a vydány dvě jejich písně "Duty" a "Floating" na živém kompilačním albu "Pop & Blues Festival '70". Na jaře roku 1970 zahájili Frumpy úspěšné turné po Francii, Německu a Nizozemsku, k úspěšným patřilo i vystoupení na Kiel Progressive Pop Festival v červenci 1970 a na Open Air Love amp; Peace Festival ve Fehmarnu, 6. září 1970.

Na podzim roku 1970 vydali FRUMPY první album "All Will Be Changed", které obsahovalo pouze vlastní materiál s výjimkou coveru Richie Havense. K propagaci alba se kapela vydala na padesáti zastávkové německé turné se Spooky Tooth a také na hraní doprovodných slotů s Yes, Humble Pie a Renaissance. Album získalo kritický i komerční úspěch.

Zpočátku kapela hrála bez kytaristy, což bylo v rockovém žánru neobvyklé, skupina místo toho skvěle využívala Kravetzovy "vesmírné varhanní exkurze" a jeho výkonný Leslie Rotating Speaker System, což bylo zařízení pro úpravu zvuku a frekvenční modulaci. Rumpf řekla: "Ze začátku jsme byli dostatečně šťastní jako kvarteto. Hrála jsem a skládala jsem výhradně na akustickou kytaru. Teprve později jsme začali psát písně, které už volaly po kytaře."

V roce 1971, než skupina začala nahrávat své druhé album nazvané jednoduše "Frumpy 2", těsně předtím, přijali do sestavy bývalého kytaristu Sphinx Tush Rainera Baumanna. Druhé album, zalepeno v kulatém plastovém přebalu, přineslo "těžší a vyzrálejší progresivní rock s klasickým podtextem v Kravetzově varhanním (a příležitostně mellotronovém) díle," zopakovalo úspěch toho prvního a dalo kapele hit se skladbou "How Gipsy Was Born", která se stala jejich "značkovou melodií". Německý hudební časopis Musikexpress označil Frumpy za nejlepší německý rockový počin roku, zatímco Inga Rumpf, různě označovaná jako "vyuzená", "démonická" a "řvoucí" byla prohlášena národním deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung za "dosud největší individuální vokální talent" německé rockové scény.

V Německu bylo album dobře přijato a prokázalo, že rocková hudba z Německa dokáže vyhovět mezinárodním standardům. Jejich hudba kombinuje jazz, duši a východní prvky s klávesnicí jako nejdůležitějším nástrojem. Frumpy triumfoval v anketě Musik Express jako nejpopulárnější německá rocková skupina roku. Ale turné po Anglii s Mott The Hoople nedokázalo přilákat skupině popularitu v Británii.

Kvůli "hudebním rozdílům" Kravetz kapelu opustil na začátku roku 1972, aby mohl spolupracoval s Lindenbergem a jeho Das Panik Orchester. Také nahrál sólové album "Kravetz" (1972), na němž se objevila jak Rumpf, tak Lindenberg. Ve Frumpy jej nahradil Erwin Kama, který předtím hrál v Murphy Blend, Kama se rovněž objevil na několika skladbách na třetím albu Frumpy "By The Way". Nakonec byl vyloučen v polovině nahrávání v březnu 1972, kdy se Kravetz vrátil ke skupině. Baumann rovněž vyjádřil své přání založit svoji sólovou dráhu a skupina odehrála 26. června 1972 "rozlučkový koncert" s Thomasem Kretschmerem na kytaru. Musikexpress zveřejnil nekrolog pro skupinu v srpnu 1972. Nekrolog uzavíral slovy: "Žádáme vás, abyste se zdrželi soustrastných zpráv, protože brzy budete slyšet Ingu, Karl-Heinze a Jean-Jacquesové pod jiným jménem." Dvojité živé album "Live" bylo vydáno až po jejich rozpadu v roce 1973.

Krátce poté, co se Frumpy rozpustili, přijala trojice Inga Rumpf, Jean-Jacques Kravetz a Karl-Heinz Schott kytaristu Franka Dieze a bubeníka Curta Cresse, oba dříve s mnichovského jazz fusion comba Emergency, aby vytvořili na tehdejší poměry "superskupinu" s názvem Atlantis, která byla popisována jako "Frumpy přebalená komerčnějším hard-rockovým stylem". Nahráli své první album "Atlantis" v roce 1972, které vyšlo na začátku roku 1973. Rumpf byla čtenáři Musikexpress zvolena "Nejlepší rockovou zpěvačkou roku 1973". Diez a Cress byli nahrazeni Georgem Meierem a Lindenbergem pro následné turné, kde byli sami nahrazeni Dieterem Bornschlegelem a Ringo Funkem, když turné skončilo. Poté vydali "It’s Getting Better" (1973), které mělo silný vliv afrobeatu, a způsobili, že Die Zeit oslavil Rumpf jako "superstar", načež počátkem roku 1974 Kravetz kapelu opustil a připojil se k Randy Pie. Schnelleho opět nahradili Adrian Askew a Bornschlegela Alex Conti z Curly Curve. Třetí album "Ooh Baby" (1974) bylo napsáno převážně Askewem a Contim a směřovalo k p-funkovému zvuku. Kapela poté koncertovala po USA jako předskokan pro Aerosmith a Lynyrd Skynyrd. Po dalších změnách v sestavě vyšla další dvě alba "Get On Board" (1975) a "Live" (1975). Navzdory dosažení komerčního úspěchu v Německu se skupina rozpustila v lednu 1976. Dne 23. února 1983 zahráli zakládající členové jednorázový reunionový koncert v Hamburku.

V roce 1989 Rumpf, Bohn a Kravetz v trojici reformovali Frumpy a vydali dvě alba "Now!" (1990) a "News" (1991), se kterými jim pomohlo mnoho hostujících hudebníků. Ale v roce 1992 se členové posunuli různými směry a skupina byla v roce 1995 znovu, tentokrát již natrvalo, rozpuštěna.

Mezi řadou pro mě tehdy neznámých a nových skupin se objevili tito Němci, kteří mě dokonale odzbrojili a podobně jako Amon Düül II přesvědčili, že kvalitní progresivní rock nevzniká jenom na Temži, ale také v kontinentální Evropě na Rýně a v mnoha ohledech může být i zcela zaměnitelný. Osobitosti téhle dravé a syrové hudby dodávala zejména zpěvačka Inga Rumpf.

Zpět
Členové:
Inga Rumpf - Vocals, Percussion
Carsten Bohn - Drums, Percussion
Jean-Jacques Kravetz - Organ, Piano, Mellotron, Spinet, Saxophone, Percussion
Karl-Heinz Schott - Bass, Percussion
Rainer Baumann - Guitars



Zpět










(Narozena 2. srpna 1946, Hamburg, Germany)
                          Vocals, Percussion

Inga Rumpf je německá zpěvačka a skladatelka. Je známa hlavně z působení v kapelách The City Preachers, Frumpy a Atlantis. Později vystupovala i s kapelami Hamburg Allstars, I.D. Company, Inga Rumpf & Friends, Les Humphries Singers, Rockship a The Hamburg Scene nebo s hudebníky jako Joja Wendt.

Inga Rumpf se narodila jako dcera hamburského námořníka a východopruské švadleny v hamburské čtvrti St. Georg. Již od dětství měla trochu hlubší výraznější hlas. Když ji byly čtyři roky, vydělala si své první peníze zpěvem na firemním večírku svého otce. Šéf ji za to dal pět marek. To bylo tehdy v poválečné období hodně peněz. Zpočátku zpívala šlágry a lidové písně. Všechno to přišlo od jejich rodičů. Otec hrával na akordeon a foukací harmoniku a matka zpívala - byla velkým fanouškem Hanse Albersa, takže poznala všechny jeho písně. Na začátku 60. let se poprvé objevila v domově mládeže v hamburské čtvrti St. Pauli. Tam se naučila první kytarové akordy a poté dokonce dávala lekce po okolí - pět marek za hodinu. Touhu stát se zpěvačkou v ní povzbudily bluesové a gospelové skladby - tato hudba jí byla vokálně i emocionálně nejbližší. Jejími vzory byly Mahalia Jackson a Nina Simone. Také milovala Johna Lee Hookera nebo Muddyho Waterse. Písně jako "Tom Dooley" nebo "House Of The Rising Sun" byly její oblíbené. Její matka měla z pěvecké vášně radost, otec nijak zvlášť neměl rád hudbu "hottentotů". Kvůli matce se také tři roky vyučovala jako dekoratérka výloh. Její rodiče se později rozvedli a s otcem dlouho nebyla v kontaktu. To už ale bydlela ve společném bydlení s její první kapelou.

V roce 1965 se totiž stala zpěvačkou folk-rockové skupiny The City Preachers, ve které občas hrál na bicí Udo Lindenberg. V roce 1968 se zúčastnila jako sólová interpretka s názvem "Schade um die Tänen" první německé soutěže Schlager. V roce 1970 The City Preachers změnili název na Frumpy ve složení Carsten Bohn (bicí), Jean-Jacques Kravetz (klávesy), Karl-Heinz Schott (basa) a byla nahrána první deska "All Will Be Changed".

V roce 1972 byla z Frumpy založena nová formace Atlantis, ve které se Schott, Kravetz a Lindenberg opět objevili jako zakládající členové a nově Rumpf, Curt Cress a Frank Diez. V té době už byla Inga Rumpf považována za jeden z největších talentů německé rockové scény. Úspěšná koncertní turné následovala do různých země s měnící se sestavou, včetně s Dieterem Bornschlegelem, Ringo Funkem, Alexem Conti, Adrianem Askewem a Rainererem Schnelle. V roce 1976 se Atlantis rozpadla.

V letech 1981 až 1982 Rumpf cestovala se svou kapelou Reality a pracovala jako lektorka na Hamburské hudební univerzitě. V roce 1983 se objvila na jevišti na jednorázovém setkání Atlantis. Tina Turner také pokryla svou 81 píseň I Wrote a Letter, B-stranu jejího singlu Let's Stay Together. V letech 1986 a 1987 se hudebně angažovala ve skupině Inga Rumpf & Friends v iniciativě "Rock gegen Atom".

V roce 1990 se Frumpy sešli jako trio Rumpf / Kravetz / Bohn. V následujících letech vyšly s Frumpy dvě studiová a jedno živé album s Frankem Diezem na kytaru. V roce 1994 následovaly projekty s hamburskou pianistkou Jojou Wendt a NDR Bigband.

Na konci 90. let se stále více začala věnovat gospelové hudbě a vystupovala na různých církevních akcích. V roce 2004 založila vlastní label "25th Hour Music". Tam v roce 2004 vyšlo CD "Live in Michel" a v roce 2005 "Easy In My Soul", které vzniklo na památku jejího zesnulého druhého manžela Nikolause. Na albu pracoval i kolega z Frumpy Jean-Jacques Kravetz.

V roce 2006 došlo k opětovnému vydání tří alb "My Life Is a Boogie", "I Know Who I Am" a "Reality" na dvojitém disku CD s názvem "Londýn - New York - Berlín". V roce 2006 byla v porotě "Gospel Award" za televizní práci protestantské a katolické církve a křesťanské humanitární organizace World Vision Germany. Inga Rumpf & Friends také hrála v úvodním dějství pro B.B. King během svého turné po Německu.

V roce 2007 zahájila Inga Rumpf sérii CD Official Bootleg. Koncerty ve Worpswede, Stuttgartu a Schwerte byly zaznamenány a publikovány nesestříhané jako limitované edice. Inga Rumpf & Friends: Live in WDR-Rockpalast, první DVD, nahrané v bonnském hudebním klubu Harmonie. S big bandovým obsazením a 50členným sborem odehrála v roce 2008 koncert v hamburském Michelu poté, co tam devět let pořádala novoroční koncerty.

U příležitosti 80. narozenin Fritze Rau v roce 2010 hostovala ve frankfurtské opeře s Udo Lindenbergem, Peterem Maffayem, Howardem Carpendaleem a dalšími umělci. Od roku 2012 hraje Inga Rumpf s kytaristou a zpěvákem Helmutem Krummingou z Kolína nad Rýnem (bývalý BAP) ve formacích KK’nZ a KK’nF, od roku 2014 také v duetu. V roce 2013 vydala Rumpf "White Horses" jako dvojité LP na vinylu, přímou nahrávku v hamburském studiu Joja Wendta, s Thomasem Billerem a Joe Dinkelbachem. Album dosáhlo čísla #5 v německých jazzových žebříčcích. Ve stejném roce převyprávěla příběh Jeníček a Mařenka pro pohádkové CD "Rotkäppchen & seine Freunde" vydané nakladatelstvím Pänz-Verlag. S částmi kapely BAP také odehrála deset koncertů pod heslem "Still Got The Rock". Poslední vystoupení se konalo na bohoslužbě motocyklu v Hamburku v Michel.

"40 Jahre nach Atlantis - Live in der Fabrik" (1974) odehrála Inga Rumpf 21. listopadu 2014 v hamburské Fabrik poctivý koncert s KK’nF, který byl vydán ve stejném roce jako dvojité CD v jejich sérii Official Bootleg. U příležitosti 50. výročí Beat Clubu, ve kterém Rumpf kdysi hostovala s Frumpy, se spolu s KK’nF zúčastnili živého záznamu v televizi Radio Bremen v hudebním klubu Pier 2, kde představila píseň "How The Gipsy Was Born" z roku 1971. Kromě Rumpf se objevili jako hosté i Peter Maffay, Udo Lindenberg, The Pretty Things a Wolfgang Niedecken.

Ke svým 70. narozeninám Rumpf koncertovala ve vyprodané Fabrik v Hamburku v roce 2016 a sdílela pódium s přáteli a čestnými hosty, jako jsou Stefan Stoppok, Alex Conti, Steffi Stephan z Panikorchester a dalšími.

V roce 2018 byla Inga Rumpf oceněna renomovanou německou bluesovou cenou v kategorii "Nejlepší zpěvačka" na baltickém bluesovém festivalu v Eutinu, o dva roky později toto ocenění získala znovu. Inga Rumpf oslaví v roce 2021 své 75. narozeniny. Různé formáty médií vzdávají hold pětadvacetileté kariéře rodačky z Hamburku, objevují se články v časopisech jako Rocks, Schall a GoodTimes nebo v TV a rozhlasových pořadech jako Volle Kanne, HH Journal, DAS! nebo NDR 90.3.

Z Hamburku se přestěhovala se svým přítelem, když v určitém okamžiku zatoužili po klidu a pohodě. Její tehdejší přítel pocházel odněkud z Porúří. V určitém okamžiku si našli tento dům, který byl stále v troskách. Pak jej dva roky rekonstruovali, vzali se a přestěhovali se tam. Poslední 20 let žije ve Wesermarschu, má tam svoji zahradu a když se vrátí z pódia - s jednou nohou stále v oblacích - zahradní práce jě rychle vrátí zpátky na Zem. Do roku 2017 byla stále v Hamburku, měla tam studio, ale pak bylo zaregistrováno pro osobní použití. A tak si řekla: "Nechám teď své město mladší generaci". Přesto Hamburk je pro ni nejkrásnějším městem, které zná, stále je to jjí domov a zná jej jako své boty. V mládí žila v St. Georg, naposledy pak v Eppendorfu. Pro její hudební kariéru je rozhodujících mnoho míst: domov mládeže v St. Pauli, "Flachsland" v Barmbeku a samozřejmě "Onkel Pö" v Eppendorfu. To byl biotop hamburské hudební scény. Michelský a hamburský kostel obecně byly později také velmi důležité. Zpívala na motorkářských bohoslužbách v Michelu více než 15 let. "Fabrik" označuje za svůj druhý obývací pokoj - od 70. let tam hrála s Frumpy, Atlantis a také sólově. Stále si vybavuje davy venku, které způsobovaly dopravní chaos.

Zpět Carsten Bohn
(ta znám jako CeBee, Bert Brac)
(Narozen 18. srpna 1948, Hamburg, Germany)
Drums, Percussion


Carsten Bohn je německý bubeník a skladatel. V letech 1969 až 1972 byl bubeníkem německé progresivní rockové skupiny Frumpy a měl za sebou dlouhou kariéru na německé hudební scéně. Natáčel s Peterem Baumannem (ex-Tangerine Dream) a hrál jako bubeník s kapelou Jana Hammera. Funky salonek soundtrackové hudby Carstena Bohna k dětským audioknihám ze 70. a 80. let byl v Německu dlouho hitem. Je znám také svoji hudbou ve zvukových hrách na etiketě Europa, za kterou byl v roce 2009 oceněn 62 zlatými a 4 platinovými deskami. Provozuje společnost Big Note Records a je otcem Dennise Bohna.

Carsten začínal již v 5 letech lekcemi hry na piáno, v 15 letech poprvé uchopil paličky za bicími. Jeho první kapelou byli v roce 1964 The Rebels, školní skupina, která zkoušela v žokejském domě na závodišti. Carsten už v mládí vystupoval v legendárním hamburském Star-Clubu (kde začínali Beatles) a působil jako bubeník v různých kapelách, které si získaly určitou míru místní popularity. Během pár let vystrídal hned několik kapel jako London Mods (1965), Buddy's Rock'n Roll Circus (1966), Cops & Robbers (1967), Sunshine Highway (1968), než se stal profesionálním hudebníkem. Jeho první profesionální kapelou byli v roce 1969 City Preachers, kde nahradil Udo Lindenberga, nyní známou německou rockovou hvězdu.

Jeho průlom v Evropě přišel v roce 1970, když se stal lídrem a bubeníkem kapely Frumpy, německé "kraut rock" skupiny, jejíž hlavní hvězdou byla hamburská bluesová zpěvačka Inga Rumpf, dalšími členy byli Jean-Jacques Kravetz a Karl-Heinz Schott. S kapelou vydal tři desky "All Will Be Changed" (1970), "Frumpy 2" (1970) a "By The Way" (1972).

Po jejich rozpadu, či přeměně na Atlantis, v roce 1972 zajišťoval pro Zabbu Lindnera kompletní servis perkusí. V roce 1973 Bohn vytvořil skupinu Dennis, pojmenovanou po svém synovi narozeném v roce 1971 a vydal s ní v roce 1973 jedinou desku "Hyperthalamus". V roce 1974 nahrával s kapelou A.R.Machine (Achim Reichel) desku "A.R.4". V roce 1975 působil ve formaci Kickbit Information spolu s Willi Papem, Ulim Treptem, Hansem Hartmannem, Otto Richterem a Wolfgangem Grasekampem, kteří vydali v roce 1975 desku "Bitkicks".

V roce 1976 působil v prvním reunionu Frumpy a odjeli na 3-měsíční návštěvu Hollywoodu v USA, což jej přivedlo ke vzniku jeho první vlastní kapely jménem Carsten Bohn's Bandstand, se kterou natočil 3 desky ve třech různých sestavách "Humor Rumor" (1977), "Mother Goes Shoes" (1978) a "C.B. Radio" (1979). Poté si dal pauzu a odjel znovu do Spojených států, tentokrát do New Yorku, kde nějakou dobu působil. V roce 1981 natáčel ve studiu s Peterem Baumannem (ex-Tangerine Dream) ve společnosti Cronex Media, NYC. Desku "Repeat Repeat" nahrávali v Compass-Point Studios, Nassau/Bahamy a v "Red Gate Studios", Upstate New York, a produkoval jej Jan Hammer. Vzešla z toho spolupráce s tímto českým hudebníkem, když bubnoval v letech 1982-1983 jako člen a bubeník Jan Hammer Band, kdy spolu s Colinem Hodgkinsonem a Jackem Brucem koncertovali po USA a Evropě. V roce 1986 se vrátil zpátky do Hamburgu na krátkou pauzu.

V letech 1986-1988 spolupracoval jako klávesista a zpěvák s Georgem Kochbeckem v jeho projektu Georgie Red. Výsledkem byly dvě desky "We'll Work It Out" (1986) a "Helpless Dancer" (1987). V roce 1988 pak založil vlastní vydavatelství BigNoteMusic. V roce 1989 se podílel na dalším reunionu Frumpy s Ingou Rumpf a Jean-Jacques Kravetzem. Výsledkem byly dvě nová alba "Now" (1990) a "News" (1991) a jedna živá nahrávka. Poté se opět začal věnovat svému souboru Carsten Bohn's Bandstand, se kterým vydal v roce 1993 album "New York Times". Od té doby se začal více věnovat produkci hudby pro svůj vlastní label BigNoteRecords.

V letech 1996-1998 působil jako producent a studiový manažer ve Studio Chateau du Pape. Následně v letech 1999-2003 pracoval ve Studio Management Home Studios ve spolupráci s novým majitelem Franzem Plasou. Až do roku 2002 s Norbertem Pape jako spolupartnerem. V červenci 2003 ukončil svoji práci jako Studio-Management, aby zahájil další kariéru v oboru filmové hudby prostřednictvím vztahu s režisérem Janem Růžičkou.

V roce 2004 Bohn a jeho kapela, Carsten Bohn's Bandstand, znovu nahráli audioknihovou hudbu vydanou jeho vlastním vydavatelstvím BigNoteRecords k opětovnému vydání. "Brandnew Oldies Vol. I" a "Brandnew Oldies Vol. II" plánované trilogie na CD byly vydány v letech 2004 a 2005. Písně v něm obsahují Bohnův charakteristický salónní beat, který se těší kultovnímu postavení mezi následovníky. Pro tyto nové nahrávky byly použity stejné nástroje a zařízení, které byly použity k výrobě původních nahrávek, aby se co nejvěrněji replikovaly nahrané výkony původně ze 70. a 80. let. V roce 2009 po dvou živých nahrávkách vyšel i poslední kousek trilogie "Brandnew Oldies Vol.3".

Carsten Bohn nyní skládá a nahrává hudbu k filmům.

Bohn byl již pevnou součástí německého hudebního průmyslu, když jako BERT BRAC začal skládat hudbu pro audio příběhy. Hudba doprovázející audioknihy se stala stejně populární jako samotné příběhy. Bohnova práce se soustředila na několik sérií zvukových knih, ve kterých zanechal svou vlastní stopu svou hudbou. Nahrávací společnosti odpovědné za audioknihy bez Bohnova vědomí nebo svolení používaly jeho dílo k vyprávění příběhu v nejméně 16 sériích zvukových knih v celkovém počtu přibližně 170 jednotlivých epizod. Bohn zapojil Europa Records do soudního boje o porušování autorských práv, který pokračuje dodnes, což má za následek, že ani nahrávací společnost ani Bohn nesmějí vydávat původní hudbu použitou pro zvukové knihy. Vydavatelé starých zvukových knih je museli znovu nahrát s novou hudbou, kterou nesložil Bohn. Výsledkem byl cílený nátlak fanoušků na raná vydáních Bohnových vinylových nahrávek. Speciální edice z té doby se studiovými verzemi Bohnovy hudby jsou vyhledávanými sběratelskými předměty. V Německu může původní vinylová LP s některou z jeho nahrávek dosáhnout velmi vysokých cen, až 250 USD. Kromě toho si komunity fanoušků daly práci s předěláváním nových zvukových knih a nahradily "cizí hudbu" skladbami z Bohnovy starší tvorby a distribuoval je v soukromém fanouškovském klubu.

Zpět Jean-Jacques Kravetz
(Narozen 23. května 1947, Paris, France)
Keyboards, Organ


Jean-Jacques Kravetz je francouzský klávesista, saxofonista a skladatel. Jean-Jacques je důležitou součástí německé rockové historie. Kapely jako Frumpy a Atlantis, které spoluzakládal, stále stojí jako milníky německé rockové historie. Jejich úspěch formovali Inga Rumpf a Jean Jacques Kravetz. Je otcem Pascala Kravetze.

V letech 1960 až 1965 studoval Jean-Jacques Kravetz na pařížské konzervatoři nástroje altový saxofon a klavír. V roce 1965 založil svoji první kapelu v Paříži. V roce 1966 se připojil ke skupině Les Piteuls a získal první nahrávací smlouvu. Později spolupracoval s Michelem Polnareffem a Charlesem Trenetem. V roce 1967 se kvůli jeho lásce přestěhoval do Hamburku. V letech 1967 až 1975 tam působil jako učitel saxofonu na hamburské konzervatoři a byl členem kapely Die City Preachers a poté spoluzakladatelem skupiny Frumpy a její nástupnické kapely Atlantis.

Jean-Jacques Kravetz je od roku 1975 stálým členem Panik Orchestra Uda Lindenberga a od roku 1977 je nedílnou součástí kapely Petera Maffaye. Byl spoluautorem některých velkých hitů Petera Maffaye "Eiszeit", "Tiefer" a "Karneval die Nacht". Byl rovněž hostujícím hudebníkem v mnoha německy mluvících kapelách, především Inga Rumpf, Udo Lindenberg, Peter Maffay a od roku 2004 s Caro (Caro Mizerski) a jeho kapelou. Hrál také v kapelách nebo s hubebníky jako jsou Frumpy, Atlantis, Bain Didonc, Die City Preachers, Das Waldemar Wunderbar Syndikat, Inga Rumpf & Friends, Jon Petersen & Skyliner, Peter Maffay Band, Randy Pie, The Hamburg Scene a Uli Leicht. S klávesistou a pianistou Ericem Burdonem vytvořil v roce 1981 skupinu Fire Department.

V roce 2008 založil Kravetz Entrée Music Foundation, která si dala za úkol stimulovat a propagovat aktivní tvorbu hudby v mnoha oblastech. Jako součást jeho založení se 31. května 2008 v hamburském Stadtparku uskutečnil velký koncert ve prospěch nadace, včetně Petera Maffaye a kapely, Udo Lindenberga a Panik Orchestra, Ingy Rumpf, Frumpy s Udo Lindenbergem na bicí, Caro, Julii Neigel, Heinz-Rudolfem Kunzem, Achimem Reichelem, Scorpions, Dorkas Kiefer, Wunder, The Glam a jeho dvěma syny Pascalem a Julienem Kravetz.

V roce 2008 vydal svůj životopis "Meine 40 Jahre in der deutschen Rockmusik".

Zpět Karl-Heinz Schott
(Narozen 10. června 1946, Hamburg, Hamburg, Germany)
Bass, Percussion


Karl-Heinz je německý hudebník, hráč na basovou kytaru a perkuze. Je znám z působení v kapelách Die City Preachers, Frumpy a Atlantis.

V roce 1979 se ještě objevil na albu "Planet Show" od Petera Backhausena. Poté jeho hudební aktivity pominuly.

Zpět
(celým jménem Rainer Baumann Voss)
(Narozen 29. června 1949, Villingen-Schwenningen, Germany
zemřel 14. listopadu 2007, Hamburg, Germany)
Guitars


Rainer Baumann byl rockový a studiový kytarista, který studoval klasickou kytaru. Působil v kapelách Sphinx Tush, Frumpy (1971-1972) a Rainer Baumann Band.

Od 60. let pracoval Baumann v různých kapelách. Rainer debutoval v triu Sphinx Tush před vstupem do kapely Frumpy v roce 1971. Sphinx Tush byli první německou skupinou, která podepsala celosvětovou smlouvu s americkou nahrávací společností Billingsgate. Protože Frumpy si předtím získali v USA stále silnější jméno (prodalo se kolem 20 000 LP) a ve Frumpy působil i kytarista Sphinx Tush Rainer Baumann, Američané se chtěli svézt na Frumpy vlně a přejmenovali Sphinx Tush na Rainer Baumann Band, s níž nadále vystupoval až do své rozlučky na jevišti koncem 90. let. V roce 1995 oslavil své 25. výročí na jevišti, mimo jiné s Ingou Rumpf a Jackem Brucem.

Byl znám na národní i mezinárodní úrovni, deník Die Welt srovnával tehdy 21-letéhoRainera s Ericem Claptonem v roce 1970. V roce 1972 byl Baumann zvolen nejlepším kytaristou roku v hudebním časopise "Musik Express" a řada dalších anket tuto volbu potvrdila.

Od roku 1973 studoval hudbu na hamburské konzervatoři, od roku 1974 pracoval mnoho let jako profesor populární hudby na Hudební univerzitě v Hamburku. Napsal řadu kytarových učebnic a byl vyhledávaným soukromým učitelem. Absolvoval také nespočet workshopů a setkání mimo jiné s Jackem Brucem, Rogerem Chapmanem a Ericem Burdonem. Baumann také vydal mnoho knih. Spolupracoval také s dalšími hudebníky jako jsou Champion Jack Dupree, Achim Reichel, Jutta Weinhold a Randy Pie. Kromě toho produkoval nahrávky Champion Jack Dupree, Achima Reichela, Jutty Weinhold a Randy Pie.

V roce 1982 natočil Rainer Baumann desku s klasikou Jimmyho Reeda, kterou interpretoval svým vlastním stylem.

Dne 7. prosince 2007 bylo oznámeno, že Rainer Baumann zemřel zemřel 14. listopadu 2007 ve věku 58 let.

Zpět
Studiové desky:
1991 News
1990 Now
1972 By The Way
1970 Frumpy 2
1970 All Will Be Changed
Živé nahrávky:
1995 Live NinetyFive
1973 Frumpy Live

Kompilace:
1997 Best Of
1975 Inga Rumpf - Second-Hand Mädchen
1975 Attention
1973 In And Out Of Studios


Skupina:
Inga Rumpf - Vocals
Jean-Jacques Kravetz - Keyboards, Organ, Saxophone
Carsten Bohn - Drums, Programming
Hosté:
Ken Taylor - Bass
Wesley Plass - Guitars
Eddie Conrad - Percussion
Carl Carlton - Guitars (01)
Nils Tuxen - Guitars (06)
Frank Diez - Guitars (06,10)
Peter Maffay - Guitars (10)
Dick Bird - Slide Guitar (10)
Andreas Becker - Guitar (08,11)
Pascal Kravetz - Keyboards (03)
Henry Heggen - Harmonica (01)
Detlef Petersen - Accordeon (05)
Wim Both - Trumpet (01)
Ruud Breuls - Trumpet (02)
Jel Jongen - Trombone (12)
Philip Kolb - Horn arrangements, Saxophone Solo (04)
Victoria Miles - Chorus Vocals (01,02,12)
Jacquie Virgil - Chorus Vocals (01,02,12)
Jocelyn B. Smith - Chorus Vocals (01,02,12)
Diskografie News
CD/LP, vyšlo 1991, Mercury, LP 510259-1 (Germany)/CD 510259-2 (Germany)

Seznam skladeb:
Side 1:
01. When The Night Comes (5:00)
02. Get Together (4:27)
03. Everyday Song (3:59)
04. Nothing But Love (4:21)
05. Like Driving (2:51)
06. Hold On (4:49)
Side 2:
07. Loverman (3:26)
08. Right On Time (4:37)
09. Yes, I Would (3:45)
10. Love Is Gold (3:42)
11. Dreams Come True (4:12)
12. Can't Stop Myself (6:17)
Total Time (51:26)

Produced: Frumpy, Niko Müller, Ronald Prent



Skupina:
Inga Rumpf - Lead & Backing Vocals, Rhythm Guitars, Programming
Jean-Jacques Kravetz - Keyboards, Organ, Grand Piano
Carsten Bohn - Ddrums, Percussion, Programming, Backing Vocals
Hosté:
Peter Maffay - Lead Vocals Duet (09)
Carlos Alomar - Guitars, Fx, Harmonica, Bass (11)
Rainer Baumann - Guitar Solo (13)
Christian Wilckens - Saxophone Solo (06)
Pascal Kravetz - Keyboards (13), Chorus Vocals
Reggie Worthy - Bass, Chorus Vocals
Oumar Koita - African Percussion
Jaquie Virgil - Backing Vocals
Jocelyn B. Smith - Backing Vocals
Victoria Miles - Backing Vocals
Themba - African Choir
Ndlovu - African Choir
Johnny Cassens - African Choir
Jabu Zikalala - African Choir
Victor Williams - African Choir
Alsterspatzen - Children's Choir
Teresa Douglas - Rapping
Diskografie Now
Vyšlo 1990, Mercury, 842517-2 (Germany)
LP 1990, Mercury, 842 517-1 (Germany) +3 *tracks on CD edition

Seznam skladeb:
01. What It Is (4:13)
02. When I Fall in Love (4:47)
03. Good Good Feeling (3:58)
04. We Can Sing a Song (4:58)
05. One World (3:27)
06. Come On! (5:10)
07. Pirate Style (4:48)
08. Come Together! (4:59)
09. Now and Forever (4:46)
10. All We Need Is Music (6:18) *
11. Living in a Madhouse (3:30)
12. Love Train (4:21) *
13. Now the Gypsy Is Born (6:38) *
Total Time: (61:53)

* Not on LP
Co-arranger & co-producer: Niko Muller



Skupina:
Inga Rumpf - Vocals, Guitar
Jean-Jacques Kravetz - Keyboards
Karl-Heinz Schott - Bass
Carsten Bohn - Drums, Percussion
Erwin Kania - Keyboards
Rainer Baumann - Guitar, Steel Guitar
Jean-Jacques Kravetz - Keyboards
Hosté:
Diskografie By The Way
Vyšlo 1972,

Seznam skladeb:
Side 1
01. Goin' To The Country (Inga Rumpf) (3:40)
02. By The Way (Carsten Bohn, Inga Rumpf) (8:51)
03. Singing Songs (Inga Rumpf, Rainer Baumann) (7:02)
Side 2
04. I'm Afraid Big Moon (Carsten Bohn, Inga Rumpf, Jean-Jacques Kravetz) (6:25)
05. Release (Carsten Bohn, Inga Rumpf) (8:50)
06. Keep On Going (Inga Rumpf) (5:25)
Total Time: (40:13)

Arranged: Frumpy
Producer: Frumpy
Management: Bodo Albes
Engineer, Co-producer: Thomas Kukuck
Album "By The Way" ukázalo, že Frumpy se mohou měřit s těmi nejlepšími. Je to bezpochyby jedno z nejlepších progresivních rockových alb všech dob a mělo by zabírat místo ve sbírce jakéhokoli sebeúctivého milovníka progresivní rockové hudby.

Skupina:
Inga Rumpf - Vocals
Rainer Baumann - Guitars
Jean-Jacques Kravetz - Keyboards, Hammond, Mellotron
Karl-Heinz Schott - Bass
Carsten Bohn - Drums
Hosté:
Diskografie Frumpy 2
LP, vyšlo 1971, Philips, 6305 098 (Germany)
LP 2014, Lost Century Records, 71020 (Europe)
CD 1993, Repertoire Records, REP 4339-WP (Germany)
CD 2008, Revisited Rec., SPV 305992 CD (Germany)

Seznam skladeb:
01. Good Winds (10:02)
02. How The Gipsy Was Born (10:05)
03. Take Care Of Illusion (7:30)
04. Duty (12:09)
Total Time: (39:46)

Producer: Rainer Goltermann
Druhé album je považováno za nejlepší album Frumpy s propracovanou a rozsáhlou instrumentální tvorbou, kytarovými a klávesovými duety, s klasickými a bluesovými podtóny.

Skupina:
Inga Rumpf - Vocals, Percussion
Carsten Bohn - Drums, Percussion
Jean-Jacques Kravetz - Organ, Piano, Mellotron, Spinet, Saxophone, Percussion
Karl-Heinz Schott - Bass, Percussion
Hosté:
Diskografie All Will Be Changed
LP, vyšlo 1970, Philips, 6305 067 (Germany)
LP 2013, Lost Century Records, 71001 (UK)
CD 1991, Repertoire Records, RR 4146-WP (Germany) +2 bonus tracks
CD 2008, Revisited Rec., SPV 50842 CD (Germany) remastered: Willem Makkee +2 bonus tracks

Seznam skladeb:
01. Life Without Pain (3:50)
02. Rosalie, Part 1 (6:00)
03. Otium (4:22)
04. Rosalie, Part 2 (4:14)
05. Indian Rope Man (3:19)
06. Morning (3:24)
07. Floating, Part 1 (7:39)
08. Baroque (7:36)
09. Floating, Part 2 (1:25)
Total Time: (41:49)

Bonus Tracks on 1991 & 2008 CD reissues:
10. Roadriding (1971 Single) (4:02)
11. Time Makes Wise (1971 Single) (2:49)

Producer: Rainer Goltermann
Artwork: Witt


Skupina:
Inga Rumpf - Vocals, Acoustic Guitar
Jean-Jacques Kravetz - Keyboards
Karl-Heinz Schott - Bass
Carsten Bohn - Drums, Percussion
Frank Diez - Guitars, Steel Guitar
Pascal Kravetz - Keyboards, Background Vocals
Hosté:
Diskografie Live NinetyFive
Vyšlo 1995, CD SPV Recordings, SPV089892

Seznam skladeb:
01. Loverman (4:33)
02. Get Together (5:54)
03. Amazone Dreams (4:47)
04. In And Out Of Studios (3:55)
05. How The Gipsy Was Born (9:14)
06. When I Fall In Love (5:31)
07. Everyday Song (8:39)
08. Come On (5:46)
09. Friends (9:02)
10. Dreams Come True (5:38)
11. Backwater Blues (7:52)
Total Time: (68:11)


Skupina:
Inga Rumpf - Vocals, Guitars
Jean-Jacques Kravetz - Keyboards
Rainer Baumann - Guitars
Karl-Heinz Schott - Bass
Carsten Bohn - Drums
Hosté:
Diskografie Frumpy Live
2LP, vyšlo 1973, Vertigo
CD 2001, Repertoire Records, rematered +2 bonus tracks
Seznam skladeb:
01. Keep On Going (12:06)
02. Singing Songs (8:54)
03. Backwater Blues (4:56)
04. Duty (17:35)
05. To My Mother (11:34)
06. Release (22:00)
07. Take Care Of Illusion (8:54)
Bonus Tracks:
08. Duty (7:33)
09. Floating (12:14)
Total Time: (106:18)

Skladby 03,04 nahrané 28. září 1971 v Hamburgu
Skladby 06,07 nahrané 11. prosince 1971 v Bielefelde
Skladby 01,02,05 nahrané 9. dubna 1972 v Bünde
Skladby 08,09 z kompilace "Pop & Blues Festival ‘70 Live"

V roce 1971 a 1972 FRUMPY sestříhali sedm písní pro jejich LP "Live". Bonusové skladby "Duty" a "Floating" původně vyšly v roce 1970 na kompilačním albu "Pop & Blues Festival ‘70 Live".


Skupina:
Inga Rumpf - Vocals, Guitars
Jean-Jacques Kravetz - Keyboards
Karl-Heinz Schott - Bass
Carsten Bohn - Drums, Percussion
Rainer Baumann - Guitars
Hosté:
Diskografie Best Of
Vyšlo 1997, Phantom Imports (Germany)

Seznam skladeb:
01. Life Without Pain (3:49)
02. Indian Rope Man (3:19)
03. Morning (3:23)
04. Duty (12:14)
05. How The Gipsy Was Born (8:51)
06. I'm Afraid Big Moon (6:26)
07. Singing Songs (7:02)
08. Take Care Of Illusion (8:58)
09. Keep On Going (12:05)
Total Time: (64:47)


Skupina:
Inga Rumpf - Vocals, Guitars
Hosté:
Frank Diez - Guitars
Rainer Marz - Guitars
Adrian M. Askew - Piano, Organ, Keyboards [Moog]
Karl Schott - Bass
Reggi White - Bass (01)
Ringo Funk - Drums
Claudio Szenkar - Percussion, Marimba
Heinz Kretzschmar - Alto Saxophone
Toots Thielemans - Harmonica
Johnny Teupen - Harp
Wilton Gaynair - Tenor Saxophone, Flute
James Towsey - Baritone Saxophone, Flute
Jiggs Whigham - Trombone
Otto Bredl - Trombone
Ack Van Rooyen - Trumpet
Greg Bowen - Trumpet
Peter Herbolzheimer - Arranged By [Orchestra]
Jackie Carter, Linda Fields - Choir
Diskografie Inga Rumpf - Second-Hand Mädchen
Vyšlo 1975, Philips, 6305 279 (Germany)

Seznam skladeb:
Side 1
01. Amerika (3:39)
02. Ich Bin Die Geborene Langschläferin (3:36)
03. Superstar (5:01)
04. Mallorca (6:32)
Side 2
05. Speed-King (3:16)
06. Mona (3:53)
07. Schubiduah (3:17)
08. Spielen Verboten (3:33)
09. Second Hand Mädchen (3:06)
Total Time: (35:53)

Music, Lyrics: Inga Rumpf
Recorded at Dierks Studios
Lacquer Cut at Phonodisc GmbH
Producer: Dieter Dierks



Skupina:
Inga Rumpf - Vocals
Jean-Jacques Kravetz - Keyboards
Karl-Heinz Schott - Bass
Carsten Bohn - Drums
Rainer Baumann - Guitars
Hosté:
Diskografie Attention
Vyšlo 1975, Fontana, 6434 163 (Germany)

Seznam skladeb:
01. How the Gipsy Was Born (10:05)
02. Morning (3:20)
03. Life Without Pain (3:45)
04. Rosalie, Part I (5:54)
05. Otium (4:23)
06. Rosalie, Part II (4:10)
07. Indian Rope Man (3:17)
Total Time: (34:54)


Skupina:
Inga Rumpf - Vocals
Jean-Jacques Kravetz - Keyboards
Karl-Heinz Schott - Bass
Carsten Bohn - Drums
Rainer Baumann - Guitars
Hosté:
Diskografie In And Out Of Studios
Vyšlo 1973, Fontana (Germany)

Seznam skladeb:
01. I'm Afraid, Big Moon (6:26)
02. Life Without Pain (3:45)
03. Keep On Going (5:23)
04. Indian Rope Man (3:17)
05. Morning (3:20)
06. Singing Songs (8:53)
07. Backwater Blues (4:55)
08. Take Care of Illusion (8:54)
Total Time: (44:53)


Zpět
Die City Preachers 1969
Die City Preachers 1969: Inga Rumpf, Udo Lindenberg, Karl-Heinz Schott, Dagmar Krause und Jean-Jacques Kravetz


Jean-Jacques Kravetz, Carsten Bohn, Inga Rumpf, Karl-Heinz Schott


Inga Rumpf, Jean-Jacques Kravetz, Carsten Bohn, Rainer Baumann, Karl-Heinz Schott














Jean-Jacques Kravetz


Frumpy 1990: Carsten Bohn, Inga Rumpf, Jean-Jacques Kravetz

Zpět

Oficiální stránky:

https://www.bignote.de/




Nahoru ProgressRock
Made by 
©  17.8.2021 
Menu Poslední aktualizace: 17.8.2021
mbrezny@centrum.cz 
...a vzkaz autorovi!