    | |
|
Kapela DRUID byla britská, dnes zcela opomíjená a pozapomenutá progresivní rocková kapela z Anglie ze 70. let, která
hrála posluchačsky chytlavý artrock, pohybující se někde na pomezí stylů kapel Yes, Genesis a Camel. Na svém počátku
získala pozornost veřejnosti tím, že v časopise Melody Maker vyhrála v roce 1974 kategorii neznámá kapela. Kapela
se vydala na TV show The Old Grey Whistle Test a nahrála dvě alba, jejichž zvuk značně připomínal Yes.
V tom památném roce se třásli spolu s třinácti jinými začínajícími kapelami na pódiu ve vyřazeném železničním depu, kde Melody Maker uspořádal soutěž talentů Melody Maker Rock and Folk, sponzorovanou asociací výrobců hudebních nástrojů Association of Musical Instrument Industries. Výhrou bylo 500 liber na nástroje a jevištní vybavení, vysílání na Capital Radio (tehdy jediná londýnská komerční hudební stanice), reklama na první stránce v Melody Maker a možná nejdůležitější ze všeho nahrávací smlouva s EMI. V čele poroty byli Bob Harris, Clifford T Ward, Roy Wood, Elkie Brooks, producenti EMI Martin Clarke a Wally Allen, a rovněž editor Melody Makeru Ray Coleman. Druid zahráli své dva songy "Shangri-La" a "Toward The Sun" (oba se objevily i na debutovém albu). Mimo porotců se akce zůčastnilo více než 200 rozvášněných příznivců jednotlivých kapel. Chris Welch se zběsile snažil vykouzlit atmosféru této příležitosti ve své zprávě v příštím týdnu Melody Maker. "Napětí bylo vyšponováno do takové míry, až se zdálo pravděpodobné, že dojde k výtržnostem," napsal. Posluchači čekali na výsledky, zatímco soudci byli uzamčeni ve svých komorách a srovnávali si poznámky. Když byl vyhlášen verdikt ve prospěch Druid, ozval se spontánní řev a dokonce i zklamaní účastníci přijali výsledky v dobrém. Natolik bylo vítězství Druid přesvědčivé, že všichni, i fanoušci soupeřů, je přijali bouřlivým potleskem. Navíc bubeník Cedric Sharpley získal dalších 5 liber, když byl navíc oceněn extra cenou jako nejlepší hudebník celé soutěže. 
Kapela získala v rámci ocenění nové nástroje, ale hlavně nahrávací smlouvu u EMI - tedy to, co ji všechni další začínající
kapely mohly jenom závidět. Po tomto vítězství přesunuli Druid své aktivity do Londýna, kde pravidelně hráli rovnou na dvou
hospodských pódiích - v Brecknocku a u Lorda Nelsona. V rámci jejich touhy uspět si najali manažéra Larryho Westlanda, který
jim doporučil rozšířit jejich zvuk připojením hráče na klávesové nástroje. Tím se stal Andrew McCrorie-Shand, který právě
externě dokončil studia na the London College of Music a hrával s různámi kapelami v oblasti lázní Leamington. Vzdálený
příbuzný skotského hudebníka Jimmy Shand si je šel poslechnout u Brecknocka na jednom z jejich vystoupení, líbili se mu a
tak Andrewowi doporučil, aby se připojil. Krátce po vítězství jim EMI v červenci 1975 pronajímá v Sheppertonských filmových
ateliérech studio pro nahrávání debutového alba. Zdálo se, že v kariéře kapele nic nestojí v cestě, za zády velký label,
k tomu patronát věhlasného Melody Makeru, nové nástroje, zesilovače a další muzikantské vybavení. Navíc byli mladí, nadšení
a plní elánu. Manažer Westland mezitím zúročil nadšení pro skupinu, které dal najevo porotce Robert Harris a požádal jej
rovnou o produkování připravovaného debutu. Harris, bývalý policista, který se stal novinářem a moderátorem, se právě
stal i producentem, když pracoval společně s Rickem Wakemanem při tvorbě prvního alba skupiny Wally. Ale protože to bylo
poprvé jako producent, udělal s Druid nejdříve demonahrávky, než EMI souhlasila s nahráním alba. Producent Robert Harris
byl jinak rovněž tvůrce tehdy jediné britské rockové TV show "The Old Grey Whistle Test".
V Sheppertonských filmových ateliérech stáli uprostřed rekvizit, zbylých po natáčení filmu Lisztomania, hráli pro hosty sezvané
firmou k oslavě zahájení nahrávání a byli si jisti, že stojí na počátku dlouhé a skvělé hudební kariéry. Potíže s obalem jejich
prvního alba "Toward The Sun" zpozdily vydání alba až na červenec 1975. Tím ale nebyl problémům
konec. Spolu s debutovým albem se objevily i závistivé šepoty od konkurenčních kapel a hudebních publikací. Spousta lidí z branže
jim začala dávat najevo, že jsou prý protekčními dítky Boba Harrise, EMI a Melody Makeru, a ke všemu se dostali až příliš snadno.
Projevila se i další odvrácená strana vítězství v soutěži magazínu Melody Maker. Konkurenční hudební tisk je programově ignoroval.
Rádio One je zase nehrálo kvůli tomu, aby je někdo nenařkl, že hrají muziku, kterou produkoval jejich disc-jockey. Také se objevilo
podezření, že do TV pořadu The Old Grey Whistle Test se dostali opět jen díky Harrisovi. Ten se nakonec musel ostře ohradit v tisku
a producenta TV show Michaela Appletona musel přesvědčit o kvalitách Druid tím, že mu věnoval výlisek jejich alba a ortel šéfa byl
jasný, žádná protekce, ale jen a jen kvalita.Kapela měla obtížné období, kterým otřásla obvinění z humbukování a byli v některých ohledech byli i obviněni, že jsou zvukovými porodky Yes, či pozdějí v USA byli psání stejným štětcem jako Starcastle. Ve skutečnosti Druid zahajovali řadu koncertů Yes. Srovnání s Yes, i když se samo nabízelo, není zcela přesné. Zatímco Danovy vokály jsou jasně ovlivněné Jonem Andersem a baskytara Neila Brewera má klasický pick-driven drowl Rickenbackera, který je spojován s Chrisem Squirem, zbytek skupiny se odchyluje od tohoto vzorce - například McCrorie-Shandovy nevyšperkované klávesové části mají málo společného s bohatě barokním zábleskem Rika Wakemana nebo s bojovnou nakládačkou Hammondek Tonyho Kaye. Jejich první deska přináší plynulé a melodické písně, vrstvené za pomocí Mellotronu, často v kombinaci s citlivými elektrickými kytarami. Ozvěny z YES jsou zřejmé - spousta vokálních harmonií, baskytara typu Chrise Squire, Wakemanovy klávesy a dokonce i zpěvné vokály jako Jon Anderson. Ale Druid hrají méně složitě a virtuózně, jejich sound je více příjemnější než 24 karátový Yes klon, američtí Starcastle. 
Snad každý jednou zažil pocit zmařených nadějí, kdy už to vypadalo, že se konečně usmálo štěstí, a najednou ve chvílích vrcholné
euforie člověk zjistí, že je všechno jinak. V roce 1975 producent Harris zorganizoval ještě podzimní turné pod názvem Whistlestop
Tour pro několik kapel, jehož koncerty se odehrávaly převážně na vysokoškolských kolejích, Druid se však rozhodli v té době osamostatnit.
Své druhé album "Fluid Druid" produkovali sami, pouze ve spolupráci se zvukovým technikem Paulem
"Rockette" Hardimanem. Druhé album je v duchu prvního, ale připadá méně zralé, jako kdyby kapela trochu vyčerpala myšlenky. I přesto
je to hezké album. Po jeho dokončení následovalo zjara 1976 obvyklé propagační turné, které doprovázela i reklama nabízející čtenářům
Sounds šanci dostat lístky na jejich koncerty za poloviční cenu. Nemohlo však vynahradit slabší materiál na jejich druhém úsilí.
Ale bylo už pozdě, uplynul čas. V týdnu, kdy se začaly objevovat reklamy na druhé album a turné, se v hudebních novinách objevily
také první recenze na představení skupiny nazvané Sex Pistols. Opona se roztrhla a na hudební scénu se přiřítil punk rock. A ten
smetl všechno, usedlé dinosaury i nováčky v rozletu. Skupina nakonec oznámila, že končí, aniž by jim byla dána možnost se pořádně
rozjet. Když se rozpadli v roce 1977, přerušili zrovna práce na svém třetím albu "Newfoundland"...Naštěstí po kapele zůstal alespoň jejich hudební odkaz z prvního alba. Velebné a barvité tóny kláves Andy McCrorie-Shanda evokují osvěžující hru Tony Bankse v Genesis těsně po odchodu Petera Gabriela, melodická a zpěvná kytara Dana Stevense připomíná zase Andy Latimera z Camel a rovněž jeho falzet má hodně společného s Jonem Andersonem z Yes. K tomu sbory, spousta melodií a aranžérská pompa, prostě vše, čeho si vyznavači klasického prog-art-rocku raných 70.let tak cení. No a dnes Druid až na pár vyjímek nenajdete v žádné, ani z těch nejpodrobnějších encyklopedií a skoro to vypadá to jakoby nikdy neexistovali. Dva zakládající členové Dane Stevens a Neil Brewer se stali v roce 1979 členy kapely The Never Never Band. Muzikantská štěstěna se v časech budoucích usmála pouze na Cedrica Sharpleye, který se v postpunkové éře připojil k představiteli futuristického synthie popu Garymu Numanovi, bývalému členovi novátorských Tubeway Army a nahrál s ním jeho dvě nejslavnější studiová alba "Pleasure Principle" (1979) a "Telekon" (1980). Objevil se i na živých záznamech "Living Ornaments 1979" a "Living Ornaments 1980", vydaných v roce 1981. Dále se podílel na albu skupiny Dramatis a jejím singlu "Love Needs No Disguise" (GB Nr.33). Protože na něm spolupracoval i Gary Numane, nejčastěji se v encyklopediích objevuje pod jeho heslem. |
 |
|
Členové: Dane Stevens - Guitars, Vocals Neil Brewer - Bass Cedric Sharpey - Drums Andy McCrorie-Shand - Keyboards |
 (Narozen ***) Guitars, Vocals Dane je britský hudebník, kytarista a zpěvák a zakládající člen progresivní britské kapely Druid. Dva zakládající členové Dane Stevens a Neil Brewer se stali v roce 1979 členy kapely The Never Never Band. The Never Never Band byla skupina založená v Hertfordshire, ve které se sešli dva bývalí členové progresivní rockové skupiny Druid, Dane Jeffries/Stevens (kytara a vokály) a Neil Brewer (basa). Spojili se s klávesistou Paul Fulfordem a na bicí hrál Bryan Fitzpatrick. Později nahradil Neila na basu Peter Burkin, který byl do té doby bedňákem kapely. Kapela pravidelně koncertovala v letech 1979-1980 na místech jako je The Corndolly v Oxfordu a Horn of Plenty v St. Albans. V roce 1980 natočili materiál na album spolu s dalšími skladbami napsanými jak Jeffriesem, tak Brewerem, včetně dvou skladeb z druidského alba "Fluid Druid". Od roku 1981 se skupina rozdělila na dvě samostatné skupiny - v post-punkové kapele Splash se spojil Neil Brewer a bubeník Bryan Fitzpatrick, zatímco Dane a Paul vytvořili popové duo The Vetos a hráli i některé skladby The Never Never Band v letech 1981 až 1983 na stejných místech. Dane nahrál i jedno sólové album "Love Is My Life" u labelu Stomp Music/STOMP DSCD27. |
 (Narozen 1954, ***) Bass Neil Brewer je britský hudebník, který je nejznámější jako člen rockové skupiny Druid ze 70. let a za prezentaci posledních čtyř sérií seriálu pro děti Rosie and Jim. Brewer hrál roli hudebního majitele úzkorozchodného člunu, který se plavil po kanálech, skládal skladby založené na zkušenostech, které měl. Zpíval píseň na konci každé epizody, doprovázel sám sebe na koncertě a někdy hrál harmoniku během epizod, zatímco hledal inspiraci. Od listopadu 2018 je jediným přežívajícím bývalým moderátorem Rosie and Jim, když Pat Hutchins zemřel dne 7. listopadu 2017 rakovinu a John Cunliffe zemřel 20. září 2018 na srdečního selhání. |
 (Narozen 2. července 1951, Cape Town, South Africa, zemřel 13. března 2012) Drums Narodil se v Kapském Městě v Jižní Africe v roce 1952. Cedric byl od přírody rozený bubeník. Od doby, kdy byl malým dítětem, všechno, co kdy chtěl dělat, bylo bouchat do věci dřevěnými hůlkami. Zpočátku jej to dostalo do spousty potíží, zvláště toho dne, kdy náhodou zabil rodinného psa. Cedric, který byl vynalézavým dítětem, to prokázal tím, že psa stáhl a použil jeho kůži, aby vyrobil svůj první domácí buben. K jeho čtvrtým narozeninám mu rodiče koupili v následujícím roce jako buben "Junior Noise Polluter" a nikdy na ně nezapoměl. Roky se učil hrát na bicí a naučil se bubnovat v každém možném stylu a žánru hudby, ačkoli říkal, že srdcem patří k "básníkům" školy bubnování. V 60. letech se Sharpley přestěhoval do Británie a usadil se v Hertfordshire. S baskytaristou Neilem Brewerem a zpěvákem a kytaristou Dane Stevensem založili Druid, progresivní rockovou kapelu často srovnávanou s Yes, obzvláště poté, co se k nim připojil klávesista Andrew McCrorie-Shand v roce 1974. Podporování Bobem Harrisen se objevili v TV show The Old Grey Whistle Test, nahráli dvě studiová alba pro EMI v polovině 70. let před tím, než se rozpadli. 
Na jaře roku 1979 se Sharpley připojil ke Gary Numanovi, který již na nahrávkách zaznamenal dvě alba pod hlavičkou Tubeway
Army s Gardinernem a jeho strýcem Jessem Lidyardem. Strýce nahradil v pravou chvíli, aby vystoupil s "Down In The Park" a
"Are 'Friends' Electric?" na Whistle Test a objevil se v Top Of The Pops jako "Electric" na vrcholu žebříčků. Když Numan
ohlásil svůj odchod do důchodu po dvou letech a třemi vizuálně oslňujícími zájezdy, včetně série rozlučkových koncertů
v Wembley Aréně v dubnu 1981, Gardiner se rozhodl jít sólově, zatímco zbytek skupiny, Sharpley, Payne, kytarista Russell
Bell a klávesista Denis Haines, zformovali velkolepě pojmenovaný Dramatis.
Podepsali smlouvu s Rocket Records a vydali album "For Future Reference" a půl tuctu elektro-popových singlů, ačkoli uspěly
pouze singl "Love Needs No Disguise", k němuž Numan přispěl svým adenoidním vokálem a "I Can See It Now". V roce 1983 Sharpley
znovu podpořila Gary Numana. Poté se opět spojil s Brewerem v kapelách Frame By Frame a Tinderfish. Poslední roky žil v Butlins.
Ced nahrával s Numanem ve studiu a hrál živě s kapely ve většině osmdesátých let. Objevil se na albech Telekon, Dance, Warriors a Berserker a několik dalších Numanových hitech včetně "Complex", "This Wreckage" a "She's Got Claws". Nahrál také bubny a naprogramoval elektronické bicí na "Fade To Gray", průlomové písni New Romantic kapely Visage, kterou napsali Payne a klávesista Ultravox Billy Currie, další Numan následovník v roce 1979. Cedric měl úspěšnou kariéru jako rockový bubeník a mnoho let hrál s Gary Numanem a skupinou Dramatis. Bohužel se Cedova kariéra dostala do vážného úpadku, když ztratil cit v obou rukách při bizarní nehodě s elektrickým kartáčkem na zuby. Bývalý člen kapely Cedric Sharpley, který se připojil k Garymu Numanovi v kapele Tubeway Army, zemřel na srdeční záchvat dne 13. března 2012. "Ced nebyl jen opravdu skvělý bubeník, ale jemný, fascinující a zábavný muž, který se býval všude okolo, a bude mi velmi chybět", napsal Gary Numan na svých internetových stránkách. |
 (celým jménem Andrew William John McCrorie-Shand) (Narozen 14. května 1955, Cheltenham, Gloucestershire, England) Keyboards Andrew je britský hudebník, multiinstrumentalista, skladatel, aranžér, producent a autor dětské televizní a filmové hudby v posledních letech žijící v Monmouth. Andy se narodil v Cheltenhamu v roce 1955 do hudební rodiny a objevil rodinné piáno už v raném věku 5 let. Poté vyrazil na známou konvenční cestu ke zvládnutí nástroje formou lekcí, klasifikací, zpíval ve sboru a obecně vynikal ve všech hudebních věcech. Čtrnáctiletý Andy měl další ideu. Ovlivněn americkým rockovým hudebníkem, skladatelem a filmařem Frank Zappou a britským rockovým hudebníkem Keithem Emersonem, Andy převzal nekonformní, volně improvizační styl a vrhl se do rock and rollu, když si koupil kytaru, učil se se na ni hrát a chtěl založit kapelu. Jeho cíl stát se profesionálním klávesovým hráčem byl realizován v roce 1974, kdy se připojil k progresivní skupině Druid, s níž spolupracoval a nahrál jejich 2 alba "Toward The Sun" (1975) a "Fluid Druid" (1976) pro EMI. Po jejich rozpadu pak pokračoval hraním s Curved Air, kde se za bicími objevoval Stewart Copeland, budoucí člen Police. Později spolupracoval i s dalšími hudebníky jako Leo Sayer, Sally Oldfield, Billy Ocean nebo Sarah Brightman. McCrorie-Shand nyní pracuje i jako skladatel BBC, když skládal doprovod pro dětské televizní pořady, včetně originálních melodií pro Teletubbies, a také vrchol hit hit, který následoval to, Teletubbies říkat "Eh-oh!". Andrew také složil hudbu pro Rosie and Jim, Brum a Tots TV, Boohbah, The Adventures of Abney & Teal a Twirlywoos. U pořadu Rosie & Jim se Andy setkal se starým přítelem baskytaristou Neilem Brewerem z bývalých Druid. K remake Teletubbies se už nevrátil, třebaže nová show uvádí orchestrální verze jeho originálních témat. |
|
|
|
Studiové desky: 1976 Fluid Druid 1975 Toward The Sun |
Kompilace: 1995 Toward The Sun/Fluid Druid (komp.) 1976 Barnaby (SP) Dramatis: 1976 For Future Reference |
|
Skupina: Neil Brewer – Bass Guitar Cedric Sharpley – Drums, Percussion Dane – Guitars, Vocals Andrew McCrorie-Shand – Keyboards Hosté: Sbor z The Royal College of Music |
Fluid DruidVyšlo 1976, EMI, EMC 3128 (UK) Seznam skladeb: Side One: 01. Razor Truth (Dane/Brewer) (5:41) 02. Painters Clouds (Dane/Brewer) (4:59) 03. FM 145 (McCrorie-Shand) (2:10) 04. Crusade (McCrorie-Shand/Brewer) (7:52) Side Two: 01. Nothing But Morning (Dane/Brewer) (4:10) 02. Barnaby (Dane) (3:13) 03. Kestrel (McCrorie-Shand) (3:37) 04. Left To Find (McCrorie-Shand/Dane/Brewer) (7:18) 05. The Fisherman's Friend (McCrorie-Shand) (0:45) Total Time: (39:45) Recorded at Advision Studios Producer: Druid, Paul "Rockette" Harman Assistant Engineer: Ken "Superstar" Thomas Artwork: The Cream Group |
|
Skupina: Neil Brewer – Bass Guitar Cedric Sharpley – Drums, Percussion Dane – Guitars, Vocals Andrew McCrorie-Shand – Keyboards, Choral arrangements Hosté: |
Toward The Sun Vyšlo 1975, EMI, EMC 3081 (UK) Seznam skladeb: Side One: 01. Voices (McCrorie-Shand/Dane) (8:14) 02. Remembering (Brewer/Dane) (5:24) 03. Theme (Brewer/Dane/McCrorie-Shand/Sharpley) (5:26) 04. Toward The Sun (Dane) (5:08) Side Two: 05. Red Carpet For An Autumn (Brewer/McCrorie-Shand) (3:09) 06. Dawn Of Evening (Brewer/McCrorie-Shand) (10:03) 07. Shangri-La (Brewer/Dane) (10:08)08 Total Time: (47:32) Recorded at Morgan Studios Producer: Bob Harris Engineer: George Nicholson Artwork: Adrian Sadgrove |
 Skupina: Dane - Guitars, Vocals Andrew McCrorie-Shand - Keyboards Neil Brewer - Bass Cedric Sharpley - Drums, Percussion Hosté: |
Toward The Sun/Fluid Druid Vyšlo 1995, Beat Goes On, BGOCD 285 Seznam skladeb: Toward The Sun 01. Voices (8:14) 02. Remembering (5:25) 03. Theme 5:26) 04. Toward The Sun (5:08) 05. Red Carpet For An Autumn (3:09) 06. Dawn Of Evening (10:03) 07. Shangri-La (10:09) Fluid Druid 01. Razor Truth (5:41) 02. Painters Clouds (4:59) 03. FM 145 (2:10) 04. Crusade (7:52) 05. Nothing But Morning (4:10) 06. Barnaby (3:13) 07. Kestrel (3:37) 08. Left To Find (7:18) 09. The Fisherman's Friend (0:45) Total Time: (01:27:22) |
 Skupina: Dane - Guitars, Vocals Andrew McCrorie-Shand - Keyboards Neil Brewer - Bass Cedric Sharpley - Drums, Percussion Hosté: |
Barnaby SP demo, vyšlo 1976, EMI, PSR 395, neprodejné Seznam skladeb: A1. Barnaby (Dane) () A2. Kestrel (Andrew) () B. Nothing But Morning (Dane, Neil) () Total Time: (00:00) Producer: Druid, Paul Hardiman |
 Skupina: Denis Haines - Piano, Keyboards, Backing Vocals, Noises [Abstract Vocal] Russell Bell - Guitar [Guitars], Synthesizer [Moog Liberation], Strings [Vi-tar], Saxophone [Abstract], Backing Vocals, Chapman Stick Cedric Sharpley - Drums, Percussion, Electronic Drums [Synth Drums], Backing Vocals Chris Payne - Viola, Keyboards, Pipe [Cornamuse], Electronics [Recorders], Backing Vocals Hosté: Gary Numan - Vocals (A5) Gus - Backing Vocals (A3, A4) |
For Future Reference Vyšlo listopad 1981, The Rocket Record Company, TRAIN 18/6302 145 Seznam skladeb: A1. Oh! 2025 (4:27) A2. Human Sacrifice (3:46) A3. I Only Find Rewind (4:07) A4. No-One Lives Forever (3:49) A5. Love Needs No Disguise (4:37) B1. Turn (5:17) B2. Take Me Home (5:22) B3. On Reflection (3:24) B4. Ex Luna Scientia (4:55) Total Time: (39:44) Written, Arranged: Dramatis Recorded at Ridge Farm Studios Producer: Dramatis, Simon Heyworth Engineer: Simon Heyworth, Simon Smart Photography: Martyn Goddard Photography [Inner Sleeve]: Brian Aris Design Concept [Sleeve Concept], Design: Keith McEwan/Folio |
|
|
 Cedric Sharpley, Neil Brewer, Dane Stevens  Cedric Sharpley, Dane Stevens, Neil Brewer  
 
  |
|
|
|
Oficiální stránky: nejsou Další zdroje: https://www.allmusic.com/artist/druid-mn0000763389 http://www.oocities.org/sunsetstrip/pavilion/4807/cd_drui_towa.html https://alchetron.com/Druid-(band) |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 31.12.2018