Deaf

Obskurní švýcarské kombo Deaf byla poměrně krátkotrvající kapela (1969-1972) ze Švýcarska, která se zformovala koncem roku 1969 z bývalých členů kapely The Shiver. Po rozpadu skupiny The Shiver založili kytarista Dany Rühle a varhaník Jelly Pastorini v roce 1969 psychedelickou skupinu Deaf pohybující se v heavy progressive rocku, zde se hovoří spíše o stylu krautrock/psych progressive rock. Kompletní sestavu kapely tvořili Dany Rühle (guitar, vocals), Jelly M. Pastorini (organ), Bert "Habli" Buchmann (bass), Jack R. Conrad (flute, vocals) a Güge Jürg Meier (drums). V pozdějších letech se k nim připojili i zpěváci Benjamin "Benni" Jäger (1971-1972) nebo Mark Storace (1972).

Deaf nahráli v roce 1970 na album živý jam-session s bluesovými a psychedelickými elementy, nahrávka však v 70. letech nebyla realizována. Z roku 1972 se zachovala studiová nahrávka na motivy Ravelova Bolera, jejímž výsledkem je slušná krautrocková klasika. Album s názvem "Alpha" pravděpodobně vůbec vyšlo poprvé v roce 1994 ve Švýcarsku. Oba dochované záznamy byly v 90. letech vydány na CD v tomu odpovídající kvalitě.

Album "Alpha" vyšlo se čtyřmi skladbami zaznamenanými v letech 1970 až 1972, o nichž se říká, že patří k nejkrutějším a nejchaotičtějším, které nabízí v Anglii styl "art rock" známý v německy mluvících zemích jako Krautrock. Psychedelická titulní píseň o délce 22 a půl minuty inspirována skladbou "Bolero" Maurice Ravela,

byla obzvláště působivá a vlnila se s kyseleji naočkovanými démonickými středověkými zpěvy, arabskými rytmy, varhanními tóny vymítanými z temné křesťanské fugy, s kontrolovanou zpětnou vazbou, renesančními orchestracemi, malým brit folk rachotem, prostorovými zvukovými efekty a elegantní cirkusovou hudbou. Jejich hudba je docela šílená, plná různých témat s hlasitými kytarami a kvílejícími varhanami. Není snadné poslouchat tuto hudbu, ale pro fanoušky krautrocku je určitě zajímavá.

Z celého alba vystupuje směsice těžkého a opepřeného kytarového nakopnutí a jakoby opilecké procházky po klávesách. První strana desky je nerovnoměrná s příliš velkým množstvím bluesové akrobacie. "No Time" je postavena na hypnotických kmenových rytmech podobajících se Can, free jazz freakouty a hned od začátku nás ohromuje freak out flétna, perkusní rytmická sekce, jednoduchá a vytrvale kolísající basa zatímco vysoce melodické progové klávesy udržují skladbu v pohybu. Proti jasné těžké rockové struktuře se tam objevují i temné hlasy (podobně jako historie této kapely). Ve druhé polovině přerušovaně následuje bubenické sólo a tajuplné kategorické klávesy. Druhá skladba "Run You Off The Hill" snad vystřeluje do našeho mozku zasněné ospalé heavy bluesové střely metané ze švýcarského odpalovače Deaf. V zásadě jednoduché bluesové číslo, ale současně s dráždivou psychedelií u kláves. Vokály ve skladbě "The Galactic Pöck Of Kari" jsou prakticky nedešifrovatelné (na rozdíl od Damo Suzukiho u Can). V písni se prolíná pokroucená flétna s podlézavou akustickou kytarou ve velmi aktivní a agresivní v perkusní rytmické fázi, zejména ve střední části. Rozhodně se nejedná o nějakou opiovou baladu, ale o nádherné tragédické téma.

Poslední extrémní suita "Alpha" založená na Ravelovu "Boléro", jedna z jejich mála a vzácných studiových nahrávek, by měla být absolutně bez výrazu. Klidný a laskavý falsetový sbor s exotickými, etnicky dřevěnými náladovými perkusními nástroji od fléten a klarinetových sól, plus trochu divné výkřiky, ne úplně sjednocené a vyleštěné, ale mírně rozptýlené do každé z instrumentálních skladeb. Samotné lahodné a vyprahlé zvuky varhan mohou připomínat nějakou krautrockovější klávesovou zvukovou sprchu. Svérázné perkuse a basové sólo s rozmáchlým kmenovým jammujícím souborem s rozmáchlejším prostorem pro syntezátor není v podstatě otevřený, ale trochu rozsekán flétnovými zvuky a složitým a flexibilním bubnováním. Samozřejmě shoegazey, garážové zvuky vytvořené na cestách, následují krvavé stopy boje mezi kytarou a syntezátorem. Možná nemohou být v poslední části příliš měkké ani příliš těžké a vyvážená bluesová boogie horečka se může vrhnout do světa zmatků. Ani si nelze uvědomit a poznat, kde a jak se proměňuje tato nejdelší suita od prvního až do posledního tónu.

Poté, co Dany Rühle opustil kapelu v roce 1971, aby spolu s Benjaminem Jägerem (ex-Toad) založili artrockovou skupinu Island. Poté kapelu opustil Jack R. Conrad, kterého následoval i Mark Storace, který po rozpadu skupiny vystupoval jako vokalista se skupinami Toad a Krokus. Skupina Deaf se tak v roce 1972 zcela rozpadla rozpadla.

Členové:
Dany Rühle - Guitars, Vocals
Jelly M. Pastorini - Organ, Keyboards, Piano
Bert "Habli" Buchmann - Bass
Güge Jürg Meier - Drums, Percussion
Jack R. Conrad - Flute, Vocals

Hostující členové:
Benjamin "Benni" Jäger - Vocals (1971-1972)
Mark Storace - Vocals (1972)

Dany Rühle
(Narozen 21. srpna 1949, Swiss)
Guitars, Harmonica, Keyboards, Organ

Dany je švýcarský hudebník, hráč na kytaru, harmoniku a klávesy, ale také působil jako zvukový inženýr v Masters Tonstudio, St. Gallen, Switzerland.

Působil v kapelách Deaf, The Shiver, Island a Just Two (Melodic Rock-Pop Rock, album "Side On Side", 1992).

Mezi jeho záliby patří science fiction, pořítače, hudba a sbírání kytar nebo hlubinné potápění.
Oblíbené jídlo: Jednoduché vaření (cokoli jiného než dršťky)
Oblíbený nápoj: Káva a sklenka dobrého vína
Oblíbení hudebníci: Je jich příliš mnoho
Silné stránky: Neporušitelný optimista
Slabé stránky: Nenapravitelný optimista

Jelly M. Pastorini
(také Marco "Jelly" Pastorini)
(Narozen ***, Swiss,
zemřel 2012, Swiss)
Organ, Keyboards, Piano

Marco "Jelly" Pastorini byl švýcarský hudebník a nadaný klávesista, ale také neméně talentovaný showman.

Jelly M. Pastorini, varhaník, začínal u Onion Gook (1965-1966), hrál s Anselmo Trend, poté nastoupil do beat a rhythm and bluesových The Sevens (1967–1968), když se oblékali Beatles a la Sgt. Pepper. Pak se přemístil k The Shiver (1968-1969) ze St. Gallenu, kde spolu s Rühlem přinesl změnu stylu od rytmu a blues k progresivnímu rocku. Tato skupina zvítězila 10. a 11. listopadu 1969 také na "2. švýcarském festivalu popu a R&B" v Curychu v Hazyland, a získala nahrávací kontrakt. Na jaře 1969 jim pak vyšel první švýcarský rockový singl "Hey Mr. Holy Man", který dokonce flirtoval s první desítkou ve švýcarských hitparádách. O něco později vyšlo album "Walpurgis" pod německou značkou Maris - bylo to první švýcarské rockové album. Po jejím rozpadu se se stal členem bohužel krátkodobě trvající kapely Deaf (1969-1970) hrající progresivní rock.

Jelly bohužel již zemřel v roce 2012 na rakovinu.

Bert "Habli" Buchmann
(Narozen ***)
Bass

Bert je švýcarský hudebník a hráč na basovou kytaru. Je znám pouze jako člen kapely Deaf.

Güge Jürg Meier
(Narozen ***, Swiss)
Drums, Gongs, Percussion

Güge je švýcarský hudebník a hráč na bicí a perkuse. Působil ve dvou švýcarských kapelách, nejprve Deaf a poté dark progressive rocková Island. S každou natočil jedno album. Po rozpadu obou kapel o něm není známo jeho další působení.

Jack R. Conrad
(Narozen ***)
Keyboards, Flute

Jack je švýcarský hudebník a hráč na klávesové nástroje. Působil v kapele Island v jejích raných začátcích a není uveden na žádné jejich nahrávce. Působil také v kapele Deaf a zahrál si na jejich jediném archivním albu "Alpha" z roku 1994.

Je majitelem StarDust Productions, což je hudební studio v Sound Image, L.A. Nyní žije v Curychu, kde pracuje rovněž jako hudební producent.

Benjamin Jäger
(také Benny Jäger)
(Narozen ***, Swiss)
Lead Vocals, Percussion

Benjamin je švýcarský hudebník a zpěvák. Byl členem kapely Toad (1970-1971), se kterou nahrál první desku, pak se ale zaměřila na instrumentální skladby. Poté působil v kapele Deaf, kterou ale s Danym Rühlem opustil v roce 1971 po jediném albu, a tak se objevil v řadách kapely Island.

Skupina:
Jack R. Conrad - Flute, Vocals
Dany Rühle - Guitar, Vocals
Güge - Drums, Percussion
Bert Buchmann - Bass
Jelly M. Pastorini - Organ, Piano
Hosté:
Benjamin Jager - Vocals (1971)
Mark Storace - Vocals (1972)

Vyšlo 1994, Black Rills Records, BRR-LP 9401

Seznam skladeb:
01. No Time (9:43)
02. Run You Off The Hill (6:39)
03. The Galactic Pack Of Fönds Kari (8:18)
04. Alpha (22:34)
      i. No Time
     ii. Run You Off The Time
    iii. The Galatic Fönds Of Fonds
     iv. Part 1
Total Time: (47:14)

Recorded between 1970 and 1972
Producer: Hans Kennel (03)
Mastered at Masters Studios, St. Gallen, Switzerland
Mastered at Greg Lee Processing – L-42469
Mastered: Dany Rühle
Designed at Star Sound Universal, L.A.
Design [Deaf Poster]: Bert Buchmann, Biber Buchmann, Jelly Postorini
Crew [Road]: Rene 'Mock' Tinner & Bullpeitsch!
Edited: Dany Rühle
Edited [Final]: Julie Zarling
Promotion: Julie Zarling

Psychedelická titulní píseň dlouhá 22 a půl minuty, ovlivněná skladbou "Bolero" Maurice Ravela, byla obzvláště působivá, kysele naočkovaná démonickými středověkými zpěvy, arabskými rytmy, varhanními tóny vymítanými z temné křesťanské fugy, s kontrolovanou zpětnou vazbou, renesančními orchestracemi, menším brit folk rytmem, ve které se prostorové zvukové efekty a elegantní cirkusová hudba rockově vlnily.

2nd DEAF incarnation 1971 (without Jelly unfortunately) [l > r: Bert "Habli" Buchmann (ex-Axis) bs,
Dany Rühle (ex-Shiver) gtr, Güge Meier (ex-Q66) dr and Jack R. Conrad (ex-Axis) fl+keys]

Poslední inkarnace DEAF 1972 [1969-1972] - zleva: Marc Storace - Vocals, Peter Scherer - Organ+Moog,
Dany Rühle - Guitars, Allbertu Buttigieg - Bass, Jack R. Conrad - Moog+Mellotron, Güge Meier - Drums

Güge Meier, Jack R. Conrad, Peter Scherer, Dany Rühle, Allbertu Buttigieg, Marc Storace

Oficiální stránky:
nejsou

https://johnkatsmc5.blogspot.com/2019/03/the-shiver-walpurgis-1970-swiss-psych.html
https://www.facebook.com/SwissRockLegends/posts/719034801470471/

Poslední aktualizace: 14.9.2020