Atlantis nebyl jen název legendárního ostrova, o němž se zmínil slavný řecký autor Plato, ale také název kapely, kterou koncem léta 1972 založili bývalí členové Frumpy, hudebníci Inga Rumpf, Jean-Jacques Kravetz a Karl-Heinz Schott. Zvolení tohoto jména vysvětlila Inga Rumpf tím, že se tehdy velmi zajímala o mýtus o Atlantidě, a odtud pramení toto jméno. Počáteční sestava zahrnovala i kytaristu Franka Dietze a bývalého náhradního bubeníka Curta Cresse (ex-Emergency, později Triumvirat, Passport). Jejich nejzajímavější alba jsou "Atlantis" a "It's Getting Better" (obě z roku 1973). V těchto 2 albech Atlantis představuje zajímavou kombinaci progresivního rocku podobného Frumpy (stejná zpěvačka, hráč na varhany a basista) se spoustou bluesových... a funky vlivů. Po těchto albech Jean-Jacques Kravetz kapelu opustil a Atlantis se změnila styl na typičtější funky/pop/bluesovou kapelu orientovanou na krátké písně. Nicméně dvě první alba jsou dostatečně progresivní. Kapela odehrála několik živých koncertů v Německu, než nahráli v londýnských Island Studios svůj bezejmenný debut "Atlantis", který byl obzvláště dobře přijat v USA, kde byl oceněn Rumpfův bluesově orientovaný hlas. Americký magazín Cash Box porovnával Atlantis s Doobie Brothers a chválil bluesově zabarvený hlas Ingy Rumpf. Krátce předtím, než se skupina vydala na čtyřtýdenní turné v únoru a březnu 1973, Cress a Dietz odešli. Dočasně je na turné po Anglii s Procol Harum, Traffic, Vinegar Joe and the Sharks nahradili bubeník Udo Lindenberg a kytarista George Meier. Po turné Atlantis rekrutovali Dietera Bornschlegela (ex-Traumtorte) na kytaru a Ringo Funka (ex-Jeronimo) na bicí jako nové stálé členy. S novými členy bylo nahráno druhé album "It's Getting Better" (1973). Rumpf a Kravetz zůstali uměleckým jádrem kapely. Kravetz prohlásil: "Inga určuje tuto kapelu jako Rod Stewart & the Faces, její hlas dělá náš obraz". Druhé album Atlantis "It's Getting Better" bylo ještě více určeno preferencí Ingy Rumpfové k černým rytmům: "Vždy jsem měla zvláštní zálibu v bluesové, jazzové a soulové hudbě, a protože píšu většinu písní, tento vliv je v naší hudbě rozhodující". Melody Maker "doporučoval" druhé album a Sounds potvrdili, že skupina je "nejvíce anglická ze všech německých skupin", New Musical Express poukázal, že jejich "příjemné album neobsahovalo nic, co už nebylo mnohokrát provedeno... zahráno před nimi". Po koncertu v pařížské Olympii 1. října 1973 se Atlantis opět vydali na čtyřtýdenní turné po Anglii, které zahrnovalo vystoupení na rockové show "Old Grey Whistle Test". Během tohoto turné ale kapelu opustil Kravetz, aby se připojil ke skupině Randy Pie, a musel být narychlo nahrazen Rainerem Schnellem (ex-Family Tree). Na konci roku 1973 se kapela podle průzkumu tehdejšího významného německého odborného časopisu Musikmarkt zařadila mezi tři nejoblíbenější skupiny čtenářů Musikmarkt. Další personální změna proběhla o půl roku později v létě 1974. Za Rainera Schelleho přišel britský klávesista Adrian Askew a za Dietera Bornschlegela kytarista Alex Conti z kapely Curly Curve. V roce 1974 bylo s touto sestavou nahráno třetí album "Ooh, Baby", které vyšlo na podzim. Oba noví hráči se již podíleli na třetí desce, když sedm z deseti písní napsala dvojice Askew/Conti, zatímco Rumpf měla na albu pouze tři své skladby. Výsledkem bylo "pikantní funkové album" (Musik Express) a "svazkem nejlepšího německého soulu" podle Sounds. Atlantis se zdáli být trvale na turné během roku 1975, takže skupina dala dohromady svá nejlepší vystoupení, nahraná v Hamburku v hale Fabrik v letech 1973 až 1975, a vydala živé dvojalbum nazvané jednoduše "Live", na kterém dokazuje, že Atlantis patřili na pódiu mezi ty nejlepší. Kvinteto hrálo ve špičkové formě, skladby hýřily nadšením a kapela ukázala svoji spontánnost i velkou hudební sílu. Německý hudební časopis POP, jehož čtenáři nedávno zvolili Ingu Rumpf jako nejlepší německou zpěvačku, uvedl, že album "už dosahuje světové třídy". Kapela složila 13 ze 14 písní, které byly završeny vynikající verzí klasické skladby B.B. Kinga "Rock Me Baby". V létě 1975 se Atlantis v sestavě Inga Rumpf, Alex Conti, Karl-Heinz Schott, Adrian Askew a Ringo Funk vydali na turné po Spojených Státech, většinou jako předskokani Lynyrd Skynyrd. Tam si uvědomili, že "musí být rockovější. Diváci chtějí mít na jevišti větší akci." Po turné byl vyhozen kytarista Alex Conti, který pak skončil v řadách kapely Lake. Nahradil jej navrátilec, zakládající kytarista Frank Diez, poprvé se ke skupině připojil i druhý kytarista Rainer Marz (dříve s Ringo Funkem v kapele Jeronimo). Pod vlivem své cesty do USA natočili Atlantis rockovější desku "Get On Board". Byl z ní cítit americký rockovější hard-rockový vliv. Vypadalo to, že se kapela nachází na pokraji průlomu, ale bylo smutné, že jejich vysoce profesionální album ani následné podzimní německé turné neměly příliš velký komerční úspěch. Není tedy divu, že kapele, ve které byl každý z nich již velmi zaneprázdněn jako studiový nebo hostující hudebník, chyběl potřebný podnět pro další investice do skupiny Atlantis. V lednu 1976 Inga Rumpf telefonicky informovala Franka Dieze, že odchází z Atlantis i s Karl-Heinzem Schottem. To v podstatě znamenalo, že jedna z nejlepších německých kapel nebo alespoň "pravděpodobně nejslavnější rocková skupina v Německu" (podle NEUE REVUE) již neexistovala. Po rozchodu kapely vyšlo ještě album "Top Of The Bill" s nevydanými studiovými nahrávkami z prosince 1975 a března 1976. Z bývalých členů Atlantis se stali špičkoví studioví hudebníci a Inga Rumpf zahájila svoji sólovou kariéru. Atlantis byla znovu ponořena do oceánu blues, ale zůstává legendárním jménem v análech rocku... Z iniciativy hudební společnosti Musikalienfirma proběhl 23. února 1983 ve "Fabrik" v Hamburku jedinečný revival koncert. Atlantis se objevili v původní sestavě Inga Rumpf, Frank Diez, Jean-Jacques Kravetz, Karl-Heinz Schott a Curt Cress a byla freneticky oslavována vyprodaným sálem.

Zakládající členové: Inga Rumpf - Vocals, Acoustic Guitar, Percussion Jean-Jacques Kravetz - Keyboards, Organ (1972-1973) Frank Diez - Guitars (1972-1973, 1975-1976) Curt Cress - Drums, Percussion Karl-Heinz Schott - Bass

Bývalí členové: Udo Lindenberg - Drums, Percussion (1973) George Meier - Guitars (1973) Dieter Bornschlegel - Guitars (1973-1974) Manfred "Ringo" Funk - Drums, Percussion (1973, 1975-1976) Rainer Schnelle - Keyboards (1973-1974) Adrian Askew - Keyboards (1974-1976) Alex Conti - Guitars (1974-1976) Rainer Marz - Guitars (1975-1976)

1972 - 1973	1973	1973-1974
Inga Rumpf - Vocals, Acoustic Guitar, Percussion Jean-Jacques Kravetz - Keyboards, Organ Karl-Heinz Schott - Bass Frank Diez - Guitars Curt Cress - Drums, Percussion	Inga Rumpf - Vocals, Acoustic Guitar, Percussion Jean-Jacques Kravetz - Keyboards, Organ Karl-Heinz Schott - Bass Udo Lindenberg - Drums, Percussion George Meier - Guitars	Inga Rumpf - Vocals, Acoustic Guitar, Percussion Jean-Jacques Kravetz - Keyboards, Organ Karl-Heinz Schott - Bass Dieter Bornschlegel - Guitars Manfred "Ringo" Funk - Drums, Percussion
1974 - léto 1974	léto 1974 - léto 1975	léto 1975 - 1976
Inga Rumpf - Vocals, Acoustic Guitar, Percussion Karl-Heinz Schott - Bass Dieter Bornschlegel - Guitars Manfred "Ringo" Funk - Drums, Percussion Rainer Schnelle - Keyboards	Inga Rumpf - Vocals, Acoustic Guitar, Percussion Karl-Heinz Schott - Bass Manfred "Ringo" Funk - Drums, Percussion Adrian Askew - Keyboards Alex Conti - Guitars	Inga Rumpf - Vocals, Acoustic Guitar, Percussion Karl-Heinz Schott - Bass Manfred "Ringo" Funk - Drums, Percussion Adrian Askew - Keyboards Frank Diez - Guitars Rainer Marz - Guitars

(Narozena 2. srpna 1946, Hamburg, Germany)                           Vocals, Percussion

Inga Rumpf je německá zpěvačka a skladatelka. Je známa hlavně z působení v kapelách The City Preachers, Frumpy a Atlantis. Později vystupovala i s kapelami Hamburg Allstars, I.D. Company, Inga Rumpf & Friends, Les Humphries Singers, Rockship a The Hamburg Scene nebo s hudebníky jako Joja Wendt. Inga Rumpf se narodila jako dcera hamburského námořníka a východopruské švadleny v hamburské čtvrti St. Georg. Již od dětství měla trochu hlubší výraznější hlas. Když ji byly čtyři roky, vydělala si své první peníze zpěvem na firemním večírku svého otce. Šéf ji za to dal pět marek. To bylo tehdy v poválečné období hodně peněz. Zpočátku zpívala šlágry a lidové písně. Všechno to přišlo od jejich rodičů. Otec hrával na akordeon a foukací harmoniku a matka zpívala - byla velkým fanouškem Hanse Albersa, takže poznala všechny jeho písně. Na začátku 60. let se poprvé objevila v domově mládeže v hamburské čtvrti St. Pauli. Tam se naučila první kytarové akordy a poté dokonce dávala lekce po okolí - pět marek za hodinu. Touhu stát se zpěvačkou v ní povzbudily bluesové a gospelové skladby - tato hudba jí byla vokálně i emocionálně nejbližší. Jejími vzory byly Mahalia Jackson a Nina Simone. Také milovala Johna Lee Hookera nebo Muddyho Waterse. Písně jako "Tom Dooley" nebo "House Of The Rising Sun" byly její oblíbené. Její matka měla z pěvecké vášně radost, otec nijak zvlášť neměl rád hudbu "hottentotů". Kvůli matce se také tři roky vyučovala jako dekoratérka výloh. Její rodiče se později rozvedli a s otcem dlouho nebyla v kontaktu. To už ale bydlela ve společném bydlení s její první kapelou. V roce 1965 se totiž stala zpěvačkou folk-rockové skupiny The City Preachers, ve které občas hrál na bicí Udo Lindenberg. V roce 1968 se zúčastnila jako sólová interpretka s názvem "Schade um die Tänen" první německé soutěže Schlager. V roce 1970 The City Preachers změnili název na Frumpy ve složení Carsten Bohn (bicí), Jean-Jacques Kravetz (klávesy), Karl-Heinz Schott (basa) a byla nahrána první deska "All Will Be Changed". V roce 1972 byla z Frumpy založena nová formace Atlantis, ve které se Schott, Kravetz a Lindenberg opět objevili jako zakládající členové a nově Rumpf, Curt Cress a Frank Diez. V té době už byla Inga Rumpf považována za jeden z největších talentů německé rockové scény. Úspěšná koncertní turné následovala do různých země s měnící se sestavou, včetně s Dieterem Bornschlegelem, Ringo Funkem, Alexem Conti, Adrianem Askewem a Rainererem Schnelle. V roce 1976 se Atlantis rozpadla. V letech 1981 až 1982 Rumpf cestovala se svou kapelou Reality a pracovala jako lektorka na Hamburské hudební univerzitě. V roce 1983 se objvila na jevišti na jednorázovém setkání Atlantis. Tina Turner také pokryla svou 81 píseň I Wrote a Letter, B-stranu jejího singlu Let's Stay Together. V letech 1986 a 1987 se hudebně angažovala ve skupině Inga Rumpf & Friends v iniciativě "Rock gegen Atom". V roce 1990 se Frumpy sešli jako trio Rumpf / Kravetz / Bohn. V následujících letech vyšly s Frumpy dvě studiová a jedno živé album s Frankem Diezem na kytaru. V roce 1994 následovaly projekty s hamburskou pianistkou Jojou Wendt a NDR Bigband. Na konci 90. let se stále více začala věnovat gospelové hudbě a vystupovala na různých církevních akcích. V roce 2004 založila vlastní label "25th Hour Music". Tam v roce 2004 vyšlo CD "Live in Michel" a v roce 2005 "Easy In My Soul", které vzniklo na památku jejího zesnulého druhého manžela Nikolause. Na albu pracoval i kolega z Frumpy Jean-Jacques Kravetz. V roce 2006 došlo k opětovnému vydání tří alb "My Life Is a Boogie", "I Know Who I Am" a "Reality" na dvojitém disku CD s názvem "Londýn - New York - Berlín". V roce 2006 byla v porotě "Gospel Award" za televizní práci protestantské a katolické církve a křesťanské humanitární organizace World Vision Germany. Inga Rumpf & Friends také hrála v úvodním dějství pro B.B. King během svého turné po Německu. V roce 2007 zahájila Inga Rumpf sérii CD Official Bootleg. Koncerty ve Worpswede, Stuttgartu a Schwerte byly zaznamenány a publikovány nesestříhané jako limitované edice. Inga Rumpf & Friends: Live in WDR-Rockpalast, první DVD, nahrané v bonnském hudebním klubu Harmonie. S big bandovým obsazením a 50členným sborem odehrála v roce 2008 koncert v hamburském Michelu poté, co tam devět let pořádala novoroční koncerty. U příležitosti 80. narozenin Fritze Rau v roce 2010 hostovala ve frankfurtské opeře s Udo Lindenbergem, Peterem Maffayem, Howardem Carpendaleem a dalšími umělci. Od roku 2012 hraje Inga Rumpf s kytaristou a zpěvákem Helmutem Krummingou z Kolína nad Rýnem (bývalý BAP) ve formacích KK’nZ a KK’nF, od roku 2014 také v duetu. V roce 2013 vydala Rumpf "White Horses" jako dvojité LP na vinylu, přímou nahrávku v hamburském studiu Joja Wendta, s Thomasem Billerem a Joe Dinkelbachem. Album dosáhlo čísla #5 v německých jazzových žebříčcích. Ve stejném roce převyprávěla příběh Jeníček a Mařenka pro pohádkové CD "Rotkäppchen & seine Freunde" vydané nakladatelstvím Pänz-Verlag. S částmi kapely BAP také odehrála deset koncertů pod heslem "Still Got The Rock". Poslední vystoupení se konalo na bohoslužbě motocyklu v Hamburku v Michel. "40 Jahre nach Atlantis - Live in der Fabrik" (1974) odehrála Inga Rumpf 21. listopadu 2014 v hamburské Fabrik poctivý koncert s KK’nF, který byl vydán ve stejném roce jako dvojité CD v jejich sérii Official Bootleg. U příležitosti 50. výročí Beat Clubu, ve kterém Rumpf kdysi hostovala s Frumpy, se spolu s KK’nF zúčastnili živého záznamu v televizi Radio Bremen v hudebním klubu Pier 2, kde představila píseň "How The Gipsy Was Born" z roku 1971. Kromě Rumpf se objevili jako hosté i Peter Maffay, Udo Lindenberg, The Pretty Things a Wolfgang Niedecken. Ke svým 70. narozeninám Rumpf koncertovala ve vyprodané Fabrik v Hamburku v roce 2016 a sdílela pódium s přáteli a čestnými hosty, jako jsou Stefan Stoppok, Alex Conti, Steffi Stephan z Panikorchester a dalšími. V roce 2018 byla Inga Rumpf oceněna renomovanou německou bluesovou cenou v kategorii "Nejlepší zpěvačka" na baltickém bluesovém festivalu v Eutinu, o dva roky později toto ocenění získala znovu. Inga Rumpf oslaví v roce 2021 své 75. narozeniny. Různé formáty médií vzdávají hold pětadvacetileté kariéře rodačky z Hamburku, objevují se články v časopisech jako Rocks, Schall a GoodTimes nebo v TV a rozhlasových pořadech jako Volle Kanne, HH Journal, DAS! nebo NDR 90.3. Z Hamburku se přestěhovala se svým přítelem, když v určitém okamžiku zatoužili po klidu a pohodě. Její tehdejší přítel pocházel odněkud z Porúří. V určitém okamžiku si našli tento dům, který byl stále v troskách. Pak jej dva roky rekonstruovali, vzali se a přestěhovali se tam. Poslední 20 let žije ve Wesermarschu, má tam svoji zahradu a když se vrátí z pódia - s jednou nohou stále v oblacích - zahradní práce jě rychle vrátí zpátky na Zem. Do roku 2017 byla stále v Hamburku, měla tam studio, ale pak bylo zaregistrováno pro osobní použití. A tak si řekla: "Nechám teď své město mladší generaci". Přesto Hamburk je pro ni nejkrásnějším městem, které zná, stále je to jjí domov a zná jej jako své boty. V mládí žila v St. Georg, naposledy pak v Eppendorfu. Pro její hudební kariéru je rozhodujících mnoho míst: domov mládeže v St. Pauli, "Flachsland" v Barmbeku a samozřejmě "Onkel Pö" v Eppendorfu. To byl biotop hamburské hudební scény. Michelský a hamburský kostel obecně byly později také velmi důležité. Zpívala na motorkářských bohoslužbách v Michelu více než 15 let. "Fabrik" označuje za svůj druhý obývací pokoj - od 70. let tam hrála s Frumpy, Atlantis a také sólově. Stále si vybavuje davy venku, které způsobovaly dopravní chaos.

(Narozen 23. května 1947, Paris, France) Keyboards, Organ Jean-Jacques Kravetz je francouzský klávesista, saxofonista a skladatel. Jean-Jacques je důležitou součástí německé rockové historie. Kapely jako Frumpy a Atlantis, které spoluzakládal, stále stojí jako milníky německé rockové historie. Jejich úspěch formovali Inga Rumpf a Jean Jacques Kravetz. Je otcem Pascala Kravetze. Jean-Jacques se narodil jako syn saxofonisty Raymonda Kravetze a Berty Kravetze v Paříži. Malý Jean-Jacques vyrůstal za velmi skromných podmínek se svými dvěma sestrami Monique a Martine v Colombes, na předměstí Paříže. Rodiče rozpoznali hudební talent dětí již v útlém věku a intenzivně je povzbuzovali hodinami klavíru. Zatímco sestra Monique přešla ke klasické hudbě, Jean-Jacques se inspiroval pouze u Bacha, Beethovena, Liszta a spol. A začal skládat vlastní skladby již v útlém věku. V letech 1960 až 1965 studoval Jean-Jacques Kravetz na pařížské konzervatoři jako hlavní nástroj altový saxofon. Klavír se stal 'jen' jeho doplňkovým nástrojem. Ve stejné době, na žádost svých rodičů, Jean-Jacques nastoupil do učení jako bankovní úředník ve francouzské společnosti Crédit Lyonnais, které přerušil o šest měsíců později ve prospěch hudby. Poprvé se objevil na pódiu s otcovým big bandem v roce 1964. Krátce poté v roce 1965 založil v Paříži svoji první vlastní kapelu "Jacques Ridels". S Ridels hráje vybrané koncerty ve Francii s různými hudebníky, které dal dohromady. V roce 1964 se připojil ke skupině "Les Peetles", která úspěšně koncertovala po Francii, hlavně s repertoárem Beatles. Moderní kluby v St. Tropez, Frejus a Alp d'huez si zajistily Le Peetles na celou sezónu. První nahrávací smlouva také na sebe nenechala dlouho čekat, jenže formace si musela z důvodu, že název kapely zní příliš podobně jako Beatles, získat nové jméno. Z "Les Peetles" se stali "Le Bain Didonc" a později konečně "Jelly Rolls". Kapela hrála od roku 1975 ve Francii se známými zpěváky, jako jsou Charles Trenet, který dosáhl světové slávy s 'La Mer'. Následovala TV vystoupení, studiová setkání a koncerty. Hudebníci si rychle udělali jméno, aby je mohli brát vážně, zahráli si v pařížské Olympii a byli předskokany pro Rolling Stones, Toma Jonese a Beatles. Krátce nato se Jelly Rolls spojili s Michelem Polnareffem, talentovaným zpěvákem, klavíristou, varhaníkem a skladatelem, který je stále oblíbeným francouzským zpěvákem a má kultovní status. V roce 1967 se kvůli své lásce přestěhoval do Hamburku, bez okolků opustil Jelly Rolls a přestěhoval z Francie do Hamburku. Bez znalosti německého jazyka se Jean-Jacques držel nad vodou s řadou zvláštních zaměstnání. Přes den byl prodavačem v oddělení lahůdek, později pracuje jako posel v Axel Springer Verlag a večer byl aktivní jako hudebník na hamburské hudební scéně. V letech 1967 až 1975 mladý Francouz vyučoval na hamburské konzervatoři saxofon. Poslíček ze Springer Verlag se rychle stal okouzlujícím asistentem vedení Hörzu. Jeho oblastí práce se stala podpora umělců. Doprovázel France Gall po Hamburku, stejně jako Inga Rumpf během focení. Díky této šťastné "náhodě" se Jean-Jacques seznámil se zpěvačkou Ingou Rumpf a bubeníkem Udo Lindenbergem, krátce poté se připojil k jejich kapele Die City-Preachers. Kapela je považována za první folk rockovou skupinu v Německu a proslavila se i za hranicemi země. Nahrávky kapely byly dobře přijímány. City Preachers fungovali na modulárním principu,-kdy každý si chtěl zahrát s každým. Na svém vrcholu se kapela skládala až z 5–15 členů, z nichž mnozí jsou dodnes aktivní na národní i mezinárodní úrovni. Hodně se také změnilo v jeho soukromém životě, Jean-Jacques si vzal svoji první manželku Christel. Jean-Jacques opustil City Preachers v roce 1969 společně s Lindbergem a Karl-Heinzem Schottem. Všichni tři se stali zakladateli legendární kapely FRUMPY. Po prvním vystoupení se zpěvákem Johnem Reedem začali hledat Frumpy jiného 'frontmana'. Inga Rumpf se poté připojila k tomuto jádru a připojila se k Frumpy jako zpěvačka krátce po jejím založení. Spolu s ní přišel i Carsten Bohn, který nahradil na jaře 1969 Lindenberga, který odešel, aby se věnoval sólové kariéře. Jean-Jacques je od samého začátku součástí základu mezinárodně úspěšné hamburské kapely a má trvalý dopad na jejich zvuk. Brzy následovaly koncerty po Francii a v Anglii. The Musikexpress o Frumpy uvedl: "S jejich hudební vynalézavosti a precizní souhrou jsou před Frumpy otevřeny všechny možnosti". První syn Jean-Jacquese Pascal se narodil v Hamburku. Po rozvodu v roce 1972 vyrůstal malý Pascal se svou matkou Christel, která už v raném věku povzbuzovala jeho hudební talent hodinami klavíru. Již v 10 letech nahrál s Udo Lindenbergem píseň "Why Are There Wars" a dosáhl s ní počátečního úspěchu. Kvůli rostoucí hudební touze se malý Pascal ve 14 letech přestěhoval ke svému otci do Lüneburger Heide. Tam, v nepřítomnosti svého otce, hrál v 16 letech na klávesy všechna videa Maffaye a Lindenberga. Ve věku skoro 18 let prostřednictvím iniciativy Fritze Raua nahradil Tonyho Careyho v kapele Maffay, aby ji posílil. Své první sólové album s názvem "KRAVETZ" vydalo v roce 1972 anglické kultovní vydavatelství Vertigo Swirl. Podíleli se na něm Udo Lindenberg (bicí, zpěv), Steffi Stephan (baskytara), Thomas Kretschmar (kytary) a Inga Rumpf (zpěv). Záznam obsahuje pouze anglické názvy. Vzhledem k tomu, že Udo Lindenberg byl již "pod smlouvou", bylo prostě rozhodnuto vydat desku pod názvem "Kravetz". Později byla deska znovu vydána, tentokrát pod názvem "8 Days in April". V roce 1972 se Jean-Jacques oženil se svoji druhou manželkou Inge. Frumpy se rozpadli v létě 1972 po 5 albech na vrcholu své kariéry. Legendární "oznámení o nekrologu" kapely se objevilo v Musikexpress. Krátce poté se někteří členové kapely proměnili v Atlantis, kterou zformovali společně Inga Rumpf, Karl-Heinz Schott, Kurt Cress, Frank Diez a Jean-Jacques. Na začátku roku 1974 ale Jean-Jacques opustil Atlantis kvůli hudebním rozdílům a prozatím měl dost všech druhů kapel. Kravetz pomáhal s demo nahrávkami příteli Mariusi Müller-Westernhagenovi a pomohl mu získat jeho první nahrávací smlouvu. V roce 1973 Kravetz spolupracoval s americkou zpěvačkou Lynn Carey, alias Mama Lion, která právě svým prvním singlem obsadila hitparády v Evropě. V roce 1974 se Jean-Jacques připojil k Randy Pie, kapele z Hamburku. Spolu s Dicky Tarrachem, Thissy Thiersem, Wernerem Beckerem, Berndem Wippichem a Jochenem Petersenem slavila kapela mezinárodní úspěchy až do roku 1977. Jejich album produkoval Spencer Proffer v Los Angeles. Jean-Jacques Kravetz je od roku 1975 stálým členem Panik Orchestra Uda Lindenberga. Jeho první Panic turné bylo "Sister King Kong". Od té doby je "pan Goldfinger" zodpovědný za klavír a varhany. Následovala řada vystoupení a alb. Kravetz také pracuje jako skladatel pro Lindenberga a složil hity jako "Bis ans Ende der Welt" a "Seid willkommen in Berlin". Prostřednictvím Franka Dieze se Jean-Jacques Kravetz v roce 1977 seznámil se zpěvákem Peterem Maffayem a stal se součástí kapely Petera Maffaye. Kravetz přivedl do kapely své kolegy baskytaristu Steffi Stephana a bubeníka Bertrama Engela. Zvuk se stále více proměňoval směrem k rocku. Úspěšně pracuje jako pianista, varhaník, skladatel a koproducent s Peterem Maffayem. Byl spoluautorem některých velkých hitů Petera Maffaye "Eiszeit", "Tiefer", "Alter Mann" a "Karneval die Nacht". Skládá rovněž pro další umělce jako jsou Eric Burdon, John Farnham, Chris Tompson a mnoho dalších. Byl rovněž hostujícím hudebníkem v mnoha německy mluvících kapelách, především Inga Rumpf, Udo Lindenberg, Peter Maffay a od roku 2004 s Caro (Caro Mizerski) a jeho kapelou. Hrál také v kapelách nebo s hubebníky jako jsou Das Waldemar Wunderbar Syndikat, Inga Rumpf & Friends, Jon Petersen & Skyliner, The Hamburg Scene a Uli Leicht. Dodnes je Jean-Jacques slyšet jako hostující hudebník v různých produkcích, včetně Marius Müller Westernhagen, Ulla Meineke, Otto Walkes, Heinz Rudolf Kunze, Stephan Remmler, Nino de Angelo, Milva, Harald Juhnke, Mireille Mathieu (1995), Saint Lu, Caro Josée a mnoho dalších. S klávesistou a pianistou Ericem Burdonem vytvořil v roce 1980 skupinu Fire Department, působili v ní mimo jiné i Frank Diez a Bertram Engel. Jean-Jacques dal dohromady kapelu a společně se vydali do známých oblastí, klubu "La Playa" ve Frejusu na jihu Francie, kde vzniklo album "The Last Drive". Během této doby Jean-Jacques složil pro Burdona skladbu "Dead Bird On The Beach". V roce 1980 kapela odehrála několik festivalů po celé Evropě. Syn Julien se mu narodil v Hamburku. Ve věku 3 let už byl Julien nadšený z bicích. V dospívání musely bubny na krátkou dobu ustoupit fotbalové kariéře. Po absolutoriu studoval hudbu na hamburské SAE a poté se stal druhým bubeníkem Bertrama Engela v Panic Panik Orchester. Se svým otcem Jean-Jacquesem skládá pro album Maffaye "Frohe Weihnachten mit Tabaluga" a získává svoji první zlatou desku. Do roku 2011 hrál v hamburské kapele The Glam. Působil rovněž v doprovodných kapelách Lukase Hilberta, Caro Joséeho, Fabiana Harloffa a Ballaró. Kromě toho předává své hudební znalosti další generaci a je aktivní jako učitel hry na bicí. V roce 1989 se opět setkal s Ingou Rumpf, Carstenem Bohnem, Karl-Heinz Schottem při reunionu Frumpy. Alba "Now" a "News" se nahrávala v Paříži. Následovala další alba v Německu a ve Francii. Pro Francii potřebovala kapela jiný název, protože Frumpy znamená "špinavá děvka", alba se tak objevují pod názvem UNION. V roce 1995 se Frumpy navždy rozloučili se scénou. Po 36 letech vychází druhé sólové album "Kravetz Jubile". Tentokrát je nahrál se svými dvěma syny Pascalem a Julienem a samozřejmě s jeho hudebními společníky Udo Lindenberg, Peter Maffay, Inga Rumpf, Caro, Steffi Stephan, Karola Kretschmer a Frank Diez. Ve stejné době se po roce a půl práce objevuje Jean-Jacquesův životopis "Meine 40 Jahre in der Deutschen Rockmusik". Kniha obsahuje mnoho zážitků a dojemných anekdot muže kláves. Mnoho přátel a kolegů vydalo svá osobní prohlášení, například Peter Maffay, Udo Lindenberg a Marius Müller Westernhagen. V roce 2008 založil Kravetz Entrée Music Foundation, která si dala za úkol stimulovat a propagovat aktivní tvorbu hudby v mnoha oblastech. Jako součást jeho založení se 31. května 2008 v hamburském Stadtparku uskutečnil velký koncert ke 40. výročí na pódiu ve prospěch nadace. Němečtí hudební velikáni jako Lindenberg, Maffay, The Scorpions, H.R. Kunze, Achim Reichel, Panik Orchestra, Frumpy s Udo Lindenbergem na bicí, Caro, Inga Rumpf, Julie Neigel, Heinz-Rudolf Kunz, Dorkas Kiefer, Wunder, The Glam a jeho dva synové Pascal a Julien Kravetzovi. 1. ročník festivalu Entrée se uskutečnil ve Stadtpark v roce 2009 za účasti mnoha umělců. V roce 2010 se hudební nadace Entrée a Jean-Jacques Kravetz poprvé představili na frankfurtském hudebním veletrhu. Koncem roku 2011 vystoupili Kravetz & Friends v Palais der Wartburg zu Eisenach s poctou Franzi Lisztovi. Jeho sestra Monique hrála na pódiu se svým mladším bratrem poprvé. Existuje také trvalá spolupráce s Nadací Lippmann + Rau. Mimo své nadační aktivity je Kravetz aktivní s Lindenbergem a Maffayem na turné i ve studiu. V Jesteburgu v Dolním Sasku je v roce 2012 založena hudební značka Jacko's Music. Na jaře Kravetz vystupoval se zcela vyprodanou 'Ich mach mein Ding Tour' s Udo Lindenbergem a Panic Orchestra. V kolínské Lanxess Areně kapela triumfálně oslavila konec turné před třemi vyprodanými sály. Na podzim je Kravetz na turné s Peterem Maffayem a Tabalugou. Dne 26. října 2012 vydali Kravetz & Friends živé album "Liszt & Live auf der Wartburg".

Frank Diez (také znám jako Frank Akrya) (Narozen 2. listopadu 1950, Berlin, Germany) Guitars Frank Diez je německý kytarista, skladatel, textař a producent a již řadu let patří k nejvýznamnějším evropským bluesovým kytaristům. Žije v Berlíně. Jeho mladším bratrem byl kytarista Stephan Diez, s nímž nahrál dvě alba jako "Diez Brothers". Frank spolupracoval s kapelami nebo hudebníky jako Armaggedon, Atlantis, Average Businessmen, Bärlin Blues Band, Emergency, Diez & Bischof, Double V Connection, Electric Blues Duo, Eric Burdon's Fire Dept., Frumpy, Snowball, The Diez Brothers, Sonny Hennig, Konstantin Wecker & Die Band a Telecats. Inspirován americkými folkovými bluesovými festivaly 60. let, Diez začal hrát na kytaru v 16 letech a měl velmi zásadní roli ve vývoji německé rockové historie v 70. letech 20. století. Dodnes působí jako živý a studiový umělec na národní i mezinárodní úrovni. Jako jediný německý hudebník hrál relace a koncerty s Jimi Hendrixem, Chuckem Berrym a Little Richardem. Mezi jeho další spolupráce proběhla mimo jiné s Atlantis, Frumpy, Karthago, Randy Pie, Klaus Kinski, Ihre Kinder, Snowball, Emergency, Johnny Tame, Konstantin Wecker, Eric Burdon, Giorgio Moroder, Donna Summer, Tom Principato, Miller Anderson, Paul Vincent, Maggie Bell a mnoha dalšími známými umělci. Jako zakládající člen byl Diez 30 let až do roku 2004 pravidelným kytaristou a producentem kapely Peter Maffay Band. Tehdejší Maffayův producent Peter Wagner je v té době spojil. Diez se opět zúčastnil turné Maffaye v roce 2009 a koncertu "Unplugged" v kolínské Lanxes Areně v roce 2018, tentokrát jako speciální host, a také na výročním turné v roce 2020. Na projektech spolupracoval s dalšími umělci, rovněž jeho vlastní kapela byla velmi důležitá. Electric Blues Duo s Colinem Hodgkinsonem na basu bylo součástí stálé provozovny v letech 1986 až 2019. V této formaci bylo vyrobeno více než 1300 koncertů doma i v zahraničí a bylo vyrobeno sedm nahrávek. V roce 2000 Diez realizoval projekt Bärlin Blues Band s Ingo Bischofem (Karthago, Kraan, Guru Guru) na klávesnicích spolu s německým kytaristou Alexem Contim (Atlantis, Lake), také kvůli jejich vzájemné afinitě k městu Berlín. Od roku 2011 do roku 2013 byl Diez členem The British Blues Quintet (BBQ) kolem Maggie Bell a Zoot Money. V roce 2014 spolupracoval mimo jiné se Stefanem Stoppokem a v roce 2018 se Siggi Schwarzem, Peteem Yorkem a Chrisem Thompsonem. Frank Diez poskytl nadaci Lippmann + Rau sbírku kytar, staré originální kazety ze studiových nahrávek, skicáky a další záznamy o jeho dlouholetých aktivitách a zkušenostech v hudebním průmyslu, které spravuje hudební archiv Lippmann + Rau, Eisenach.

Curt Cress (Narozen 11. srpna 1952, Schlierbach (Brachttal), Germany) Drums, Percussion Curt Cress je německý bubeník a skladatel, který se během své kariéry podílel na nespočetných produkcích a pracoval také pro mezinárodní hvězdy. Curt Cress dosud přispěl k přibližně 12 000 publikovaných nahrávek a je slyšet na nejméně 400 milionech prodaných desek. Curt Cress je ženatý a má tři děti. Curt Cress je na jevišti od svých jedenácti let a v nahrávacích studiích od svých patnácti! Svoji kariéru zahájil v roce 1965 v Hanau se skupinou Load. Později také hrál v Hanau s kapelami Inspiration Six a naposledy v roce 1969 s Orange Peel, která byla oficiálně rozpuštěna následující rok, ale stále se schází pro příležitostná vystoupení dodnes. Podílel se asi na 12 000 publikovaných nahrávkách prodaných na nejméně 400 milionech desek. Curt Cress pracoval jako člen několika kapel jako jsou Klaus Doldinger's Passport, Atlantis, Spliff, Snowball, Milli Vanilli, Oktagon, jeho vlastní Curt Cress Clan a hostoval na mnoha studiových nahrávkách a živých vystoupeních německých a mezinárodních umělců jako jsou Falco, Peter Maffay, Rick Springfield, SAGA a Tina Turner. Následovaly i jeho vlastní sólová vydání jako bubenická avantgardní produkce: AVANTI, SING, BANG, TRIP. Cress se stal známý také jako producent, mezi jinými např. pro Uwe Ochsenknechta na jeho prvních dvou albech, Claudii Cane, Heinera Pudelko, zpěvačku Nena, Ninu Hagen a Royal Philharmonic Orchestra. Pokračoval v práci studiového hudebníka, například pro počiny jako Boney M., Supermax, Falco, Dob Russkin, Hubert Kah, Michael Cretu, Rick Springfield, Meat Loaf, Scorpions, Alphaville, BAP, Inga & Annette Humpe, Peter Cornelius, Marianne Rosenberg, Stefan Waggershausen, Udo Lindenberg, Meat Loaf, Freddie Mercury ("Mr. Bad Guy"), Münchner Freiheit, Milli Vanilli a Kurt Baebi, ale rovněž vydal i 4 sólová alba a bezpočet produkcí s Royal Philharmonic Orchestra v Londýně. Cress se také proslavil jako TV a filmový hudební skladatel, když složil hudbu k seriálům SK Kölsch, Die Rote Meile, "HeliCops - Einsatz über Berlin" nebo pro telenovely "Bianca - Wege zum Glück" a "Julia - Wege zum Glück". Cress je jedním ze skladatelů scénické hudby v seriálu "Verliebt in Berlin". Pracoval také pro "Tatort" (česky Místo činu) a aranžoval mimo jiné ústřední melodie pro ARD Sportschau a Wetten, dass..? Cress byla najat jako doprovodný hudebník pro celovečerní film Bandits. Katja Riemann poté použila jeho pohyby a zvláštnosti během produkce CD jako předlohu pro její zobrazení bubeníka. V letech 2009 až 2010 byl spolu s Chrisem Wellerem a Manuelem Mayerem zodpovědný za hudbu telenovely ZDF "Alisa - Follow Your Heart". Cress je profesorem Hamburské univerzity hudby a divadla od roku 2006, vyučuje tam již od roku 2004. Curt Cress založil společnost Pilot Tonstudios GmbH a nyní vede společnost CC Holding GmbH, kde jeho společnosti vyrábějí mediální produkty pro hudbu, film a TV. Součástí holdingu je F.A.M.E. Recordings Publishing GmbH, F.A.M.E. Artist Recordings GmbH, Cress Publishing GmbH a Pilot Tonstudio GmbH. Od roku 2006 je profesorem Hamburské univerzity hudby a divadla a od roku 2001 prezidentem labelu F.A.M.E Recordings.

Karl-Heinz Schott (Narozen 10. června 1946, Hamburg, Hamburg, Germany) Bass, Percussion Karl-Heinz je německý hudebník, hráč na basovou kytaru a perkuze. Je znám z působení v kapelách Die City Preachers, Frumpy a Atlantis. V roce 1979 se ještě objevil na albu "Planet Show" od Petera Backhausena. Poté jeho hudební aktivity pominuly.

Udo Lindenberg (celým jménem Udo Gerhard Lindenberg) (Narozen 17. května 1946 v Gronau/Westfalen, Germany) Drums, Percussion Udo Lindenberg je německý rockový hudebník, spisovatel a malíř. Poté, co koncem 60. let zahájil kariéru bubeníka u kapel a hudebníků, jako jsou City Preachers a Peter Herbolzheimer, se na začátku 70. let stále více soustředil na zpěv a psaní vlastních skladeb. Jako jeden z prvních rockových hudebníků představil texty v němčině a pomohl tak německé rockové hudbě prorazit. Od té doby se Lindenberg nepřetržitě vypracoval na přední a opravdovou osobnost německé hudební scény a jeho nahrávky často získaly zlatý status. Se svým 34. studiovým albem "Stark wie Zwei" se v roce 2008 ve věku 62 let dostal poprvé na vrchol německých hitparád. V 80. letech se Lindenberg kromě své hudební tvorby věnoval také tématu vnitroněmeckých vztahů. Navzdory velkému úsilí nesměl vystupovat se svým Panikorchester v bývalé NDR - kromě kontrolovaného představení, které se konalo v roce 1983 před vybraným publikem FDJ ve Ostberliner Palast der Republik. Už naplánované turné na rok 1984 bylo vládou NDR opět zrušeno. Později došlo k mediálně účinné výměně dárků, když Lindenberg v roce 1987 obdaroval Ericha Honeckera koženou bundou, který na oplátku obdržel šál a při příležitosti své první návštěvy Spolkové republiky Německo dal Honeckerovi elektrickou kytaru. Od 90. let se Lindenberg projevuje také jako malíř. Po první výstavě v roce 1996 následovala řada dalších, včetně té v roce 2005 s názvem " Keine Panik". Udo Lindenberg vystavoval v Haus der Geschichte (Dům historie) v Bonnu. Jeho práce si získaly stále větší pozornost a nacházejí se mimo jiné v Německém spolkovém kancléřství. V roce 2010 vydalo federální ministerstvo financí dvě jím navržená speciální razítka. Lindenberg získal za svou tvorbu řadu ocenění. Od roku 1968 žije převážně v Hamburku. Od července 2016 je čestným občanem svého rodného města Gronau/Westfalia.

George Meier (celým jménem Klaus Georg Meier) (také jako George) (Narozen 1952, Bremerhaven, Germany) Vocals George Meier je německý hudebník, kytarista a zpěvák. Byl členem kapely Atlantis, ale působil také v kapelách Cravinkel, "Good, Bad N' Ugly", Hagen Allstars, Meier/Miller/Kaiser, Rotesand, The Rattles a Wolfsmond. Cravinkel byla rocková kapela založená v roce 1969 ve Wilhelmshavenu, v roce 1970 se přemístila do Hamburgu. Jejím lídrem byl Gert "Kralle" Krawinkel (později se stal členem Tria) a propojovala country a folk do rocku angloamerického typu (podobným způsobem jako severské kapely v době, např. Culpeper's Orchard). Meier/Miller/Kaiser byl projekt tří hudebníků, Boris Haupt, George Meier, Rolf Kaiser, kteří vydali alba "Meier/Miller/Kaiser" (1986), "Rauchsignale" (1987). Pak spolu s Borisem Hauptem nahrál pod hlavičkou synth-pop projektu "Good, Bad N' Ugly" v roce 1989 album "You Better Look Twice". Wolfsmond je německá rocková kapela založená v roce 1973 v Bremenu. V 80. letech minulého století vydali 5 desek, další dvě pak po pauze v roce 1991 a 1997. jejich poslední deska vyšla v roce 2013 jako živý záznam.

Dieter Bornschlegel (také Dieter "bornzero" Bornschlegel) (Narozen 26. ledna 1954, Dortmund, Germany) ¨ Guitars Dieter Bornschlegel je německý rockový kytarista, zpěvák, skladatel a textař, který se proslavil v souvislosti s érou německé kraut-rockové hudby. Dnes hlavně vystupuje se sólovými projekty. Umělecké jméno "bornzero" pochází z doby Deina Schattena a mimo jiné odkazuje na změnu milénia v roce 2000. Jeho neoficiální název také je "Král horizontální kytary" (Der König der horizontalen Gitarre). "Psychodelic Freestyle Guitar" je to, co marburský kytarový virtuos, zpěvák a skladatel Bornschlegel nazývá svým elektroakustickým sólovým vystoupením. Bývalý kytarista od Ingy Rumpf, který již v 70. letech postoupil mezi nejlepší rockové kytaristy v popových anketách, předvádí svým fanouškům svoji jedinečnou techniku hraní na cestě jeho vesmírem výstředních tanečních popových písní s prostorem a místem pro improvizace. Již v roce 1966, ve svých dvanácti letech, Bornschlegel, který hrál na kytaru od svých sedmi let, uspořádal svůj první veřejný koncert s dortmundskou kapelou The Dead Cops (později Prestige) společně se svým bratrem basistou Josefem Bornschlegelem. Po nedokončených studiích jako technický kreslíř pracoval mimo jiné jako chovatel v Zoo Dortmund. V letech 1970-1971 studoval na konzervatoři v Dortmundu. V letech 1971 až 1974 byl členem hamburské kapely Atlantis, která byla obzvláště úspěšná v USA a Anglii. V letech 1976 až 1979 a později znovu v letech 1994 až 1997 stál Dieter Bornschlegel na mezinárodních pódiích s vlivnou kraut-rockovou skupinou Guru Guru. Od roku 2001 do roku 2005 pracoval s "Dein Schatten" na sólovém gothic/industrial projektu. V roce 2005 byl jeho hudební sólový projekt "Das Ewige Eis - Dein Schatten" nominován ve dvou kategoriích na Mezinárodní hudební cenu. Bornschlegel žije v Marburgu a v současné době provádí elektroakustické sólové představení. Vyučuje také hru na kytaru a vede kurzy na bicí v hudební škole ve Fronhausenu.

Manfred "Ringo" Funk (Narozen 1945, Berlin, Germany) Drums, Percussion, Vocals Manfred je německý hudebník a hráč na bicí. Je nejznámější jako člen kapely Jeronimo. Působil však také v kapelách Atlantis, Frankfurter Kurorchester, Karthago, The Kentuckys, Glenn a The Rollicks. Po mnoha jednáních s nahrávací společností ve Frankfurtu Ringo Funk v listopadu 2000 úspěšně získal práva na všechny Jeronimo písně a patří mu značka Jeronimo-Rockband a Jeronimo-music. V poslední době žije ve Frankfurtu, Lubek, Šlesvicko-Holštýnsko, Německo.

Rainer Schnelle (Narozen 21. prosince 1951, Hamburk, Germany) Bass Rainer Schnelle je německý jazzový hudebník a hráč na klávesy. Působil v kapelách Family Tree, Rainer Schnelle Trio, Tomato Kiss a Weed. Schnell je synem Eberharda Schnelle a jeho manželky Telse Schnelle-Cölln a bratrancem Thomase Schnelle. Po absolvování střední školy v roce 1970 byl varhaníkem v kapelách Amon Düül II (1972) a Atlantis (1973). V roce 1974 se přestěhoval do Bostonu, kde studoval jazz na Berklee College of Music a New England Conservatory pro magisterský titul. V roce 1981 se vrátil do Německa, kde založil vlastní trio se Sigi Buschem a Jo Thönesem a nahrál své první album "Haymarket". Kromě četných vystoupení a nahrávek s vlastními skupinami Rainer Schnelle Trio, Tomato Kiss, Rainer Schnelle Quartet doprovázel pět let americkou zpěvačku Earthu Kitt jako klavírista a hudební ředitel na jejich mezinárodních turné. Spolupracoval také s umělci jako Ulrich Tukur, Evelyn Künneke, Bill Ramsey, s jazzovým saxofonistou Herbem Gellerem, vibrafonistou Wolfgangem Schlüterem, zpěvačkou Ingou Rumpf, bluesovým hudebníkem Taj Mahal, jazzovým baskytaristou Eberhardem Weberem a řadou dalších. Od roku 1982 Schnelle vyučuje jako lektor kontaktního kurzu populární hudby, který spoluzaložil, na Der Hochschule für Musik und Theater v Hambursku. Pět let cestoval po celém světě jako pianista a hudební režisér u Eartha Kitt. Rainer Schnelle Trio pravidelně hrají od roku 2007 s americkým zpěvákem Melvinem Edmondsonem, se kterým také natočil dvě alba "Come Together" (2009) a "You Gotta Watch Me" (2014). Trio také vystupovalo s Joe Gallardem a Peterem Lessem. Nahrávali s jeho vlastním kombem, stejně jako s Ulrichem Tukurem a Hildegard Knef. Spolupracoval také s Herbem Gellerem, Billem Ramseyem, Ingrid Cavenovou, Eberhardem Weberem, Evelyn Künneke a Manfredem Schoofem. Také skládal a aranžoval pro big band NDR, ve kterém se příležitostně objevil jako hostující sólista. Rozhlasová společnost jej pověřila skládáním a produkcí identifikační hudby stanice pro NDR 2 pro roky 1986 a 1987. Složil také různá hudební díla pro významné průmyslové akce, mimo jiné pro Volkswagen, Thyssen, Stinnes, Siemens, Postbank, Kieler Woche, Hamburg Messe. Od roku 2004 působil jako klavírista a hudební ředitel v hamburském hudebním a divadelním sektoru. Jako hudební režisér inscenací jako Heiße Ecke - Das St. Pauli Musical a My Fair Lady působí od roku 2004 také na hudební a divadelní scéně v Hamburku. V roce 2008 obdržel Schnelle kulturní ocenění okresu Pinneberg. Rainer Schnelle nadále koncertuje s Triem, často doplněném vynikajícími sólisty, jako jsou Joe Gallardo, Peter Less, Omar Rodriguez Calvo, Heinz Lichius a další.

Alex Conti (Narozen 2. dubna 1952, Berlin, Germany) Guitars Alex Conti je německý kytarista. Conti byl již v 17 letech v roce 1969 profesionálním hudebníkem. V roce 1973 strávil rok s kapelami (včetně Curly Curve) v Anglii. V roce 1974 se připojil ke skupině Atlantis, kde nahradil Dietera Bornschlegela na elektrickou kytaru. S Atlantis se Conti vydal na turné po USA v roce 1975, kde působili jako předskokani pro Aerosmith a Lynyrd Skynyrd. Slyšet jej lze na dvou albech Atlantis "Ooh Baby" a "Atlantis Live". V roce 1975, po krátké přestávce s Rudolf Rock & Die Schocker, Conti přešel k britské kapele Lake, jejíž debutové album v roce 1976 mělo evropský úspěch a překonalo několik hitparád. Vzhledem k tomu, že skupina byla úspěšná i v USA, uskutečnilo se tam v letech 1977 a 1978 několik turné, včetně toho s Neilem Youngem a znovu s Lynyrd Skynyrd. V roce 1980 Conti opustil kapelu Lake, která se rozpqadla v roce 1988. V letech 1981 a 1984 vydal dvě sólová alba, poté se na dva roky připojil k hamburské kapele Elephant. V letech 1986 a 1987 došlo ke spolupráci s Herwigem Mittereggerem na jeho albech "Immer mehr" a "Immermal". V roce 1993 hrál na turné "The Best Songs 1983-1993". Spolupracoval také na albu "Aus der Stille" v roce 1997 a doprovázel stejnojmenné turné. V letech 1990 až 1994 vedl Conti vlastní kapelu Rosebud, se kterou vydal tři alba. V roce 1997 také nahrál album s bývalou zpěvačkou Atlantis Ingou Rumpf. Conti je od roku 1992 členem Hamburg Blues Band, bluesové kapely, se kterou natočil čtyři CD a vystupoval více než 1000krát. V roce 2000 Conti společně s Frankem Diezem uskutečnili hudební exkurzi do minulosti rockové hudby. Spolu s Colinem Hodgkinsonem, Tony Hicksem, klávesistou Wolfgangem Normanem Dalheimerem a saxofonistou Jonem Smithem znovu nahráli své oblíbené skladby ze 60. a 70. let minulého století, které vyšly až v roce 2008 pod hlavičkou Bärlin Blues Band pod názvem "Berlin Blues". V roce 2003 Conti pomohl při reunionu kapely Lake, která vyjela následující rok znovu na turné a v roce 2005 vydala své comebackové album "The Blast Of Silence". Od podzimu 2006 Conti také spolupracoval s Richiem Arndtem, Gregorem Hildenem a Henrikem Freischladerem na produkci alba Rorymania, která zahrnovala také dvě turné. V roce 2008 se Alex Conti objevil na CD "Kaleidoscopia" švýcarského hudebníka Beatnik. Na tomto albu baskytarista Raoul Walton, klávesista Mathias Ulmer a bubeník Peter Kumpf také zahráli členy aktuální sestavy skupiny Anyones Daughter. V roce 2009 nahrál Conti instrumentální album, které vyšlo 30. dubna 2010 pod názvem "Shetar". V roce 2010 Conti a Lake podporovali turné Lynyrd Skynyrd potřetí, tentokráte v Německu. Další projekt s bluesovými kytaristy Timo Grossem a Richiem Arndtem vedl k vydání CD "The Vineyard Sessions Vol. II", po kterém následovalo stejnojmenné turné. Toto album bylo nominováno na Cenu německých hudebních kritiků.

Adrian Askew (Narozen 31. března 1947, Sheffield, South Yorkshire, England) Keyboards, Vocals Adrian je britský hudebník a hráč na klávesové nástroje, příležitostně i zpěvák. Je znám z působení v kapelách Atlantis (1974-1975, 1978), DJ's Factory, Neil Landon Band (1978), Lake (1979, 2005), Lucifer's Friend (1980-1982), Tone Band (1981-1982), Keith Foote One Love, Rudolf Rock & die Schocker, The Hamburg Blues Band (1996,1999,2001,2001,2005,2008), Herzberg Blues Allstars (od 2012), The Clem Clempson Band (2013) a hudebníky jako Neil Landon (1977-1978), Ulli Bögershausen, Jan Ten Hoopen (1979), Chris Garner, Vic Abram (1980-1981, 1988), John Lawton (1981) a Eddie Filipp (2013). Adrian se narodil v Sheffieldu v severní Anglii. Ve 14 letech začal v různých kapelách hrát bluesovou a rockovou hudbu. Mimo jiné s později slavným Joe Cockerem. V roce 1961 se Adrian Askew stal členem Tony & The Kingtones. Při pobytu v Londýně v 70. letech hrál také s Edison Lighthouse a Foundations. V 80. letech působil v řadách kapely Elephant. V Německu hrál na klávesy v Atlantis s Ingou Rumpf a Alexem Contim. Na svém americkém turné vystupovali společně se světoznámými skupinami jako Aerosmith, Wet Willy a Lynyrd Skynyrd. Adrian rovněž hrál se zpěvákem Mike Starrsem v německé rockové skupině Lucifer's Friend, s Alexem Contim pak v rock'n'rollové skupině "Rudolf Rock & die Schocker. Současně pracoval jako studiový hudebník pro kapely jako Truck Stop, Achim Reichel, Wolfgang Michels nebo jako hostující hudebník a producent pro Karat. Je uveden po Top Ten hity jako "Germany Calling" a "View To A Kill" se skupinou Toneband s Mike Starrsem a Mickiem Stickdornem na bicí. Po několika letech jako reklamní skladatel světoznámých produktů začal asi před 10 lety hlavně skládat hudbu pro filmy.

Rainer Marz (Narozen 1945, Frankfurt, Germany, zemřel 11. dubna 2016) Guitars Rainer je německý hudebník, zpěvák a hráč na kytaru. Je nejznámější jako zakladastel a člen kapely Jeronimo, se kterou se objevil na její prvním albu z roku 1969. Působil rovněž v kapelách Achim's Farm, Atlantis, Frankfurter Kurorchester, Krokodil, Speed Limit, Supermax, Thanx, The Rollicks, Wyoming a Sky Train. Rainer Marz se stal mimořádně vyhledávaným studiovým hudebníkem v prostředí úspěšného frankfurtského producenta Petera Haukeho (Nektar, Peter Maffay, Supermax). Marz se také stal stálým členem živé kapely Supermax.

Studiové desky: 1976 Top Of The Bill 1975 Get On Board 1974 Ooh, Baby 1973 It's Getting Better 1972 Atlantis

Ostatní nahrávky: 1999 Atlantis / Get On Board 1980 Greatest Hits Vol. 2 (komp.) 1980 Greatest Hits Vol. 1 (komp.) 1980 Rock Heavies (komp.) 1976 Attention! Best Of Atlantis (komp.) 1975 Live (live)

Skupina: Karl-Heinz Schott - Bass Ringo Funk - Drums Adrian Askew - Keyboards Frank Diez - Lead Guitar Rainer Marz - Rhythm Guitar, Lead Vocals (02,05) Inga Rumpf - Vocals, Lead Vocals (03,04,06,07) Hosté: Gerald Hartwig - Bass (01) Ingo Bischoff - Keyboards (01,02,05) Ringo Funk - Lead Vocals (01)	Top Of The Bill Vyšlo 1975, Venus, V78 AT-F1002 Seznam skladeb: Side 1: 01. He's Got A Gun In His Hand (Frank Diez) (4:12) 02. Hot Rocks (Applegate, R.Marz, R.Diesel-Smith) (2:53) 03. Out Of Tune (Inga Rumpf) (3:24) 04. Don't Put The Lady Down (F. Diez, Palmer James) (3:46) 05. Northern Bounty (Applegate, R. Marz, R.Diesel-Smith) (3:59) Side 2: 06. Haven't You Heard (Inga Rumpf) (5:26) 07. Just Blues (Session) (Atlantis) (11:28) Total Time: (35:08) 01,02,05 recorded at Dierks-Studios, March 1976 03,04,06,07 recorded at Dierks-Studios, December 1975 Producer: Dieter Dierks Artwork [Cover Design]: Fessel's Studio Liner Notes: Siegfried Schmidt-Joos
Skupina: Karl-Heinz Schott - Bass, Vocals Frank Diez - Guitar, Vocals Rainer Marz - Guitar, Vocals Adrian Askew - Keyboards, Vocals Inga Rumpf - Lead Vocals Ringo Funk - Drums, Percussion, Vocals Hosté:	Get On Board Vyšlo 1975, Vertigo, 6360 630 (Germany) Seznam skladeb: 01. Get On Board (3:45) 02. Change My Mind (4:32) 03. The Man (3:46) 04. Let Me Stay For A While (3:58) 05. Keep The Music Going On (2:50) 06. Chartbuster (3:10) 07. The Captain And The Ship (3:44) 08. If I Couldn't Sing (3:37) 09. Tried To Climb A Mountain (4:33) Total Time: (30:55) Arranged, Producer, Recorded: Dieter Dierks Arranged: Atlantis
Skupina: Jean-Jacques Kravetz - Grand Piano Alex Conti - Guitar, Backing Vocals Adrian Askew - Keyboards, Acoustic Guitar, Backing Vocals Linda Fields - Backing Vocals Inga Rumpf - Lead Vocals, Percussion, Backing Vocals Karl-Heinz Schott - Bass, Backing Vocals Ringo Funk - Drums, Percussion, Backing Vocals Jasper Van't Hof - Soloist, Piano Hosté:	Ooh, Baby Vyšlo 1974, Vertigo, 6360 621 (Germany) Seznam skladeb: 01. Brother (3:05) 02. Son Of A Bitch's Son (3:51) 03. Waiting And Longing (3:14) 04. Mr. Bigshot (5:34) 05. The Way I Choose (3:53) 06. Ooh, Baby (2:53) 07. Smiling People (3:33) 08. New York City (4:41) 09. Godfather (3:43) 10. Leave It To The Devil (3:13) Total Time: (37:40) Arranged, Engineer, Producer: Dieter Dierks Arranged: Atlantis Photography: Jens Ehlers
Skupina: Inga Rumpf - Acoustic Guitar, Guitar, Vocals, Percussion Ringo Funk - Drums, Percussion Jean-Jacques Kravetz - Electric Piano, Grand Piano, Organ Karl-Heinz Schott - Bass Dieter Bornschlegel - Guitars Gaspar Lawal - Percussion Hosté:	It's Getting Better Vyšlo 1973, Vertigo, 6360 614 (Germany) Seznam skladeb: 01. It's Getting Better (4:50) 02. Drifting Winds (5:06) 03. Days Of Giving (7:23) 04. Changed It All (6:05) 05. Fighter Of Truth (6:17) 06. Woman's Sorrow (3:23) 07. A Simple Song (1:59) Total Time (45:24) Producer: Atlantis Engineer: Chris Harding, Roger Wake
Skupina: Jean Roussel - Electric Piano, Organ Karl-Heinz Schott - Bass Rebop Kwaku Baah - Congas Curt Cress - Drums, Percussion Inga Rumpf - Vocals, Percussion Frank Diez - Guitars Jean-Jacques Kravetz - Piano, Organ Hosté:	Atlantis LP, vyšlo 1972, Vertigo, 6360 609 (Germany) Seznam skladeb: 01. Get Up (5:20) 02. Big Brother (5:03) 03. Rock 'N Roll Preacher (3:39) 04. Maybe It's Useless (3:39) 05. Let's Get On The Road Again (3:33) 06. Living At The End Of Time (9:05) 07. Words Of Love (4:52) Total Time: (35:11) Producer: Atlantis Management: Bodo Albes Engineer, Producer: John Burns Engineer: Phill Brown

Skupina: Karl-Heinz Schott - Bass, Vocals Frank Diez - Guitar, Vocals Rainer Marz - Guitar, Vocals Adrian Askew - Keyboards, Vocals Inga Rumpf - Lead Vocals Ringo Funk - Drums, Percussion, Vocals Hosté:	Atlantis / Get On Board Vyšlo 1999, ArsNova Seznam skladeb: Atlantis: 01. Get It Up (5:20) 02. Big Brother (5:03) 03. Rock'n'Roll Preacher (3:39) 04. Maybe It's Useless (3:39) 05. Let's Get On The Road Again (3:33) 06. Living At The End Of Time (9:05) 07. Words Of Love (4:52) Total Time: (35:11) Get On Board: 08. Get On Board (5:46) 09. Change My Mind (4:51) 10. The Man (5:45) 11. Let Me Stay For A While (5:57) 12. Keep The Music Goes On (2:49) 13. Chartbuster (5:12) 14. The Captain And The Ship (5:46) 15. If I Couldn't Sing (5:58) 16. Tried To Climb A Mountain (4:54) Total Time: (71:57) Bonus Track: 17. Mainline Florida (Single A-Side) (2:55)
Skupina: Hosté:	Greatest Hits Vol. 2 Vyšlo 1980, Venus, B/80029 Seznam skladeb: Side 1: 01. It's Getting Better (4:50) 02. The Man (3:45) 03. He's Got A Gun In His Hand (4:12) 04. The Captain And The Ship (3:44) 05. Don't Put The Lady Down (3:42) 06. A Simple Song (1:59) Side 2: 01. New York City (3:48) 02. Godfather (3:43) 03. Waiting And Longing (3:14) 04. Change My Mind (4:32) 05. Rock'n'Roll Preacher (3:39) Total Time: (41:080)
Skupina: Hosté:	Greatest Hits Vol. 1 Vyšlo 1980, Venus, B/80024 Seznam skladeb: Side 1: 01. Brother (3:05) 02. Out Of Tune (3:24) 03. Ooh Baby (3:52) 04. Leave It To The Devil (3:13) 05. Tried To Climb A Mountain (4:33) 06. Let Me Stay For A White (3:58) Side 2: 07. Get On Board (3:45) 08. Woman's Sorrow (3:23) 09. Let's Get On The Road Again (3:33) 10. Son Of A Bitch's Son (3:51) 11. The Way I Choose (3:53) Total Time: (40:30)
Skupina: Hosté:	Rock Heavies Vyšlo 1980, Vertigo, 9198 596 (Germany) Seznam skladeb: 01. Get On Board (3:45) 02. Chartbuster (3:10) 03. Woman's Sorrow (3:23) 04. Brother (3:05) 05. Mr.Bigshot (5:34) 06. Son Of A Bitch's Son (3:51) 07. Days Of Giving (7:23) 08. The Captain And The Ship (3:44) 09. Rock 'n' Roll Preacher (3:39) Total Time: (37:34)
Skupina: Hosté:	Attention! Best Of Atlantis Vyšlo 1976, Fontana, 6434 298 (Germany) Seznam skladeb: 01. Change My Mind (4:32) 02. Tried To Climb A Mountain (4:33) 03. Leave It To The Devil (3:13) 04. Waiting And Longing (3:14) 05. Let's Get On The Road Again (3:33) 06. Ooh, Baby (2:53) 07. Rock 'N' Roll Preacher (3:39) 08. Words Of Love (4:52) 09. Brother (3:05) 10. Friends (5:40) Total Time: (39:14)
Skupina: Inga Rumpf - Lead Vocals, Acoustic Guitar, Percussion Karl-Heinz Schott - Bass Ringo Funk - Drums, Percussion, Cymbal Alex Conti - Guitar, Vocals Adrian M. Askew - Keyboards, Vocals Hosté:	Live Vyšlo 1975, Vertigo, 6623 900 (Germany) Seznam skladeb: 01. Friends (8:29) 02. Ooh Baby (3:54) 03. Somewhere (5:37) 04. It's Getting Better (6:41) 05. Waiting And Longing (3:32) 06. Brother (5:29) 07. Rock 'N' Roll Preacher (4:10) 08. New York City (3:49) 09. Mr. Bigshot (5:43) 10. Mainline Florida (6:16) 11. Godfather (3:19) 12. Going To The Country (4:56) 13. Rock Me Baby (4:32) 14. Leave It To The Devil (4:12) Total Time: (70:39) Recorded live at the Hamburger "Fabrik" (CD Titel: Live At Fabrik) Engineer, Producer: Dieter Dierks Engineer: Heiner Friesz Photography, Design: Jens Ehlers Photography: Rainer Drechsler

Oficiální stránky: http://www.taurus-press.de/rockd/IA34.html http://www.krautrock-musikzirkus.de/de,Atlantis_25,N.html#imgbild1 http://www.alexgitlin.com/atlantis.htm https://born.jimdofree.com/ http://www.dierks-studios.de/

Made by  ©  21.8.2021  Poslední aktualizace: 21.8.2021

mbrezny@centrum.cz©  ...a vzkaz autorovi!©