APOLLO 440 - progressrock.cz

Apollo 440 (někdy psáno také Apollo Four Forty nebo @440) je anglická elektronická skupina, která vznikla v roce 1990 v Liverpoolu a nyní sídlí v londýnském Islingtonu. Skupina napsala, nahrávala a produkovala pět studiových alb, spolupracovala a produkovala i další umělce, remixovala jako Apollo 440 a jako kinematografické alter-ego Stealth Sonic Orchestra, tvořili hudbu pro film, televizi, reklamu i multimédia. Nejvíce oblíbené jsou jejich remixy a deska "Gettin' High On Your Own Supply" ze které pocházejí úspěšné singly "Lost In Space" a "Stop The Rock" (ten mimo jiné zazněl i ve filmu 60 sekund). Jejich hudba je často slyšet ve filmech, trailerech, televizních reklamách a předělech, v počítačových hrách a dalších multimédiích. Během své historie vydali pět alb na jejich labelu Stealth Sonic Recordings, které byly distribuovány společností Epic Records, a střihli si jedenáct špičkových britských Top 40 singlů a tři singly v Top 10 a získali si tak celosvětovou pozornost.

Jejich jméno je skládankou jména boha z řecké mytologie Apollóna (anglicky Apollo, bůh slunce a světla, lékařství, hudby, poezie, umění a čistoty, vládce múz a věštíren) a číslovka 440 určuje frekvenci tónu A (440 Hz), často označovaná jako "A440" nebo vzorkovač/sekvencer sekvenčního obvodu - Studio 440. Jednou si pozměnili jméno z Apollo 440 na Apollo Four Forty v roce 1996, i když se na posledním albu vrátili k původnímu názvu. Dosud Apollo zremixovali asi šedesát skladeb - od U2 na počátku 90. let až po Puff Daddyho/Jimmy Page a Ennio Morriconeho o deset let později. Jejich verze Puretoneovy "Addicted To Bass" se stal obrovským hitem v roce 2002. Mezi jejich renomé jako Stealth Sonic Orchestra patří i série singlů Manic Street Preachers. Nejnovější vydání "Achtung Baby Anniversary Edition" od U2 představovilo celkem 9 různých remixů Apollo 440.

Kapelu Apollo 440 vytvořili bratři Trevor a Howard Gray spolu s liverpoolským multiinstrumentalistou Normanem Fisher-Jonesem (známým také jako Noko) a James Gardner, ačkoli Gardner odešel po nahrání prvního alba. Členové experimentující s tanečním technem a své první singly vydali na vlastní značce Stealth Sonic Recordings. Všichni členové zpívají a přidávají množství samplů, elektroniky a počítačových zvuků. V roce 1993 podepisují smlouvu s firmou Sony Music. Skupina někdy nahrává i pod hlavičkou bočního projektu Stealth Sonic Orchestra.

V letech 1992 - 1993 Stevie Hyper-D a Tigga-Max čas od času hostovali s kapelou jako vokalisté. Když James Gardner opustil v roce 1993 kapelu a odjel na Nový Zéland, Noko se přeorientoval na electrickou kytaru a sólový zpěv, Trevor Gray přešel na klávesy, Howard Gray na baskytaru a ex-Modern Eon bubeník Cliff Hewitt se připojil nejdříve na electronické, později i na akustické bicí. Kenny Cougar krátce nahradil Reje na baskytaru v roce 1999. V roce 2000 Simeon Bowring z A1 People nahradil Reje na baskytaru pro několik evropských festivalů.

Po přemístění do Camdenské oblasti Londýna Apollo 440 nahr8li v roce 1994 své debutové album "Millennium Fever" a vydali je 30. ledna 1995 na jejich vlastním štítku Stealth Sonic Records (distribuované Epic Records). První album bylo věnováno mysliteli Jeanu Baudrillardovi. Celkem úspěšně atakovali jak albové žebříčky a taneční parkety s jejich kombinací rocku, breakbeatu a ambientu. Kapela byla ponejvíce známá pro své remixy až do vydání "Liquid Cool" ve Velké Británii. Po úspěchu singlů "Krupa" a "Ain't Talkin' 'bout Dub" pak jejich vlastní hudební úsilí přitáhlo i mezinárodní pozornost - zvláště pak posledně jmenovaný singl velmi přispěl k tomu, aby se Apollo 440 dostalo do centra pozornosti.

V roce 1997 vydali své druhé mnohovrstevnaté album "Electro Glide In Blue" s vynikajícími singly "Ain't Talkin' 'Bout Dub" s vysamplovaným riffem Eddieho Van Halena a celé album je bylo jakoby poctou bluesmanovi Robertu Johnsonovi. Kapela se dokáže trefit do nálady a ve vypůjčených skladbách objevit zcela nečekanou atmosféru a nekonvenční podněty nachází ve zcela rozdílných uměleckých sférách, naopř. v legendární filmové road movie Electra Glide In Blue z roku 1973, u beatnika Jacka Kerouaka, streetartisty Banksyho nebo hráče na gramofony Christiana Marclayeho. Obrovský hit "Krupa" s nasamplovaným dialogem z filmu Taxikář podpořený originálním klipem představuje bigbeatovou poctou otci moderního bigbandového bubnování Genu Krupovi, jednomu z nejvlivnějších jazzových bubeníků všech dob.

Apollo 440 spolupracovala na několika skladbách s Jean Michelem Jarrem, Jeffem Beckem (produkovali tři skladby na Beckově albu Jeff), Billy Mackenzim, Ianem McCullochem a a Tomoyasu Hoteiem (známý soundtrack z Kill Bill). V roce 2007 zahrála skupina tributní vystoupení pro Billyho Mackenzie.

Více než 50 různých skladeb Apollo se opakovaně objevilo na filmech, thrilerech, televizi, hrách a reklamách po celém světě, mezi něž patří celosvětově značkové automobily, piva, nealkoholické nápoje, telefony, audio a software. Napsali také skladby pro videohry, včetně dvou celých soundtracků pro Sony PlayStation a zařadili tematické melodie pro ITV World Cup '98 a Formula 1 (série 2000-2002), stejně jako uvedli oficiální píseň FA Cupu Liverpoolu F.C.

Angličtí Apollo 440 nechali svoje posluchače na nové album čekat skoro celé čtyři roky, ale jejich 2CD se se jim opravdu povedlo. Jmenovalo se

"Dude Descending A Staircase" a název alba byl je odvozen z obalu, který vyhotovil americký malíř Anthony Ausgang a zároveň je i narážkou na slavný Mattisův kubistický obraz, kde ovšem ze schodů scházela nahá dívka. Album je stylově rozmáchlé a vévodí mu funk a speciální hosté. Do svého studia Apollo Control si pozvali své kamarády, od rapperů Beatnuts až po livepoolského punkera Peta Wylieho, a po dvou letech práce natočili skoro sto minut nového materiálu, který se objevil na jejich nejnovější desce. Na své oficiální stránce skupina vysvětlili, že nahrávání nové desky silně ovlivnily zážitky z živých koncertů. Zvuk desky sami popisují jako "funkier". Apollo 440 se vydalo v podobných stopách jako Lo-Fi Allstars a stejně jako oni našli nakonec stejné východisko z bigbeatové nudy ve funku. Hned několik skladeb na druhém CD zní, jako by vypadlo z nějakého starého funkového soundtracku. Celou řadu písní navíc doplnila elektrická kytara znějící jako Prince, sbory v "Electronic Civil Disobedience" připomínají Funkadelic nebo Sly & Family Stone. Podstatným vkladem alba jsou hostující vokalisté, třeba dva členové legendární básnické squadry The Last Poets s originálním stylem přednesu básní do funkového podkladu, Elisabeth Gray s východním zpěvem v písní "Christiane", skladba "Diamonds In The Sidewalk" z byla postavena na samplu, kdy Jack Kerouac předčítá svoji báseň "Praised Be Man", což dokazuje i jeden pádný důkaz vlivu literatury na jejich hudbu. Píseň je tak plná optimismu a lehkosti.

Apollo 440 dvakrát vyhráli anglický fotbalový pohár hudebního průmyslu. Apollo 440 mělo vždycky speciální vztah k téhle nádherné hře. Howard i Trevor jsou držiteli fotbalových permanentek už od dětství. Zlatý hřeb našich fotbalových životů nastal v roce 2006, kdy udělali oficiální píseň pro FC Liverpool. Složili verzi "Ring Of Fire" od Johnnyho Cashe s Ianem McCullochem (z kapely Echo & The Bunnymen), který ji nazpíval. Dostali pak tu nahrávku k DJ-ovi na liverpoolském stadiónu, a ten ji tam pustil. Nahráli tehdy zpívající dav a ten zpěv pak nakonec přidali do konečné verze. Takže na nahrávce jsou vlastně samotní liverpoolští fanoušci. Pak viděli vyhrát Liverpool finále poháru a to byl asi jeden z nejvíce vzrušujících zápasů v historii fotbalu.

Apollo 440 vždy hrály naživo s řadou různých hostů. V prvním období s nimi zpíval jako host i legendární MC Stevie Hyper-D. V roce 1994 se poprvé připojili k základnímu triu zakládajících členů Noko, Howard a Trevor Cliffovi. V letech 1997 až 2000 pak celosvětově vystupovali jako osmičlenná koncertní kapela včetně dvou bubeníků, ke kterým se připojili Mary Byker (Vokály), Harry K (DJ & Vocals), Paul Kodish (Bicí) a Rej (Bass).

Od roku 2007 s do sestavy kapely zařadili zakládající Noko (Guitar), Howard Gray (FOH Vibe Controller) a Trevor Gray (Keyboards). Novým členem je dlouholetý spolupracovník Ewan MacFarlane, který zpívá na novém albu. Originální bubeník Cliff Hewitt je opět hlavním mužem za bicími s basistou Michaelem Cusickem a Ashley Krajewskim na klávesy a MPC samply.

Páté album Apollo 440 "The Future's What To Be" s 11 skladbami vyšlo v lednu 2012 a k dispozici ke streamování v obchodě iTunes bylo od 23. března 2012 a skupina pak pokračovala v pozměněné sestavě v živém vystupování při propagaci nové desky.

Kapela take vystupovala v České Republice, dne 3. července 2007 hráli v pražském klubu Roxy. Představili se ve složení Noko na kytaru, Trevor Gray na klávesy, Howard Gray coby vibe controller, Cliff Hewitt na elektronické bicí a Rej Ap Gwynedd s baskytarou a basové klávesy. Navíc s nimi zpíval Ewan MacFarlane, který s nimi nazpíval spoustu písní už od roku 1997. Další změnou bylo nahrazení DJe Harryho K. Suploval jej Ashley Krajewski, který působil jako DJ a hrál na přídavné klávesy.

Mezinárodní festival Colours of Ostrava, jehož desátý ročník se uskutečnil od 14. do 17. července 2011 nabídl velké zahraniční hudební lahůdky, mezí které patřili i Apollo 440 (vystoupili 16. července 2011), kteří prosluli divoce postmoderním mícháním elektroniky, rocku, ambientu i taneční hudby. Na festivalu představili skladby z aktuálního alba "The Future’s What It Used To Be" a samozřejmě většinu svých hitů.

V současné době skupina sídlí v Islingtonu v Londýně a opět se přestěhovala do ústředí (s náklonností označované jako "Apollo Control Studio"). Apollo 440 jsou především vynikající muzikanti tvořící kapelu, která má na kontě nejen řádku soundtracků k filmům, ale i k PC hrám. Jsou to tvůrci hudby, v níž se hloubka snoubí s energií a nářezem s takovou samozřejmostí, až nad tím zůstává rozum stát. Jako červená nit se jejich tvorbou line postmoderní filozofie, inspirace literaturou a výtvarným uměním. Apollo 440 jsou zkrátka víc než jen profesionální "rockové" hvězdy s rozhledem ohraničeným mantinely vyprodaných stadionů.

V současné době kapela nahrává své šesté studiové album, takže se necháme opět překvapit.

Členové 1990-1992:	Členové 1993-1995:	Členové 1996-2006:
Howard Gray - Keyboards, Samples, Programming Trevor Gray - Keyboards Noko - Vocals, Guitars James Gardner - Bass Stevie Hyper D - Raps, Vocals, MCs Cliff Hewitt - Drums Tigga-Max - Vocals	Howard Gray - Bass Trevor Gray - Keyboards Noko - Lead Vocals, Guitars Cliff Hewitt - D-Drums	Howard Gray - Vibe Controller/Live-mix Trevor Gray - Keyboards Noko - Guitars, Backing Vocals Cliff Hewitt - Drums Mary Byker (Ian Hoxley) - Vocals Rej Ap Gwynedd - Bass Paul Kodish - Drums Harry K - DJ, Samples, Vocals Simeon Bowring - Bass (záskok)
Členové 2007-2008:	Členové 2009-2010:	Členové 2010-dosud
Howard Gray - Vibe Controller/Live-mix Trevor Gray - Keyboards Noko - Guitars, Backing Vocals Cliff Hewitt - Drums Rej Ap Gwynedd - Bass Ashley Krajewski - Keyboards, Samples, Backing Vocals Ewan MacFarlane - Lead Vocals	Howard Gray - Vibe Controller/Live-mix Trevor Gray - Keyboards Noko - Guitars, Backing Vocals Cliff Hewitt - Drums Chuck Sabo - Drums (záskok v roce 2008,2009) Ewan MacFarlane - Lead Vocals Ashley Krajewski - Keyboards, MPC, Backing Vocals Michael Cusick - Bass, Backing Vocals	Howard Gray - Vibe Controller/Live-mix Trevor Gray - Keyboards Noko - Guitars, Backing Vocals Cliff Hewitt - Drums Michael Cusick - Bass, Backing Vocals Ewan MacFarlane - Lead Vocals Ashley Krajewski - Keyboards, Samples, Backing Vocals

Howard Gray
(celým jménem Howard James Gray)
(Narozen 15. července 1962, Sydney, Australia)
Keyboards, Samples, Programming

Howard Gray je anglický hudebník, zvukový inženýr, programátor, skladatel, remixer a producent, který spolupracoval se hudebníky jako Public Image Ltd, Orchestral Manoeuvres in the Dark, Kirsty MacColl, The Armoury Show, The Pale Fountains, Japan, The Stranglers, Simple Minds, The Pretenders, XTC, UB40, Scritti Politti, Cherubs, Terence Trent D'Arby, Jean Michel Jarre, The Cure, The Manic Street Preachers, Puff Daddy & Jimmy Page,Tom Jones a Van Morrison. Patří k zakladatelům kapely Apollu 440.

Howard James Gray se narodil v Sydney v Austrálii, krátce poté, co jeho rodiče emigrovali ze svého rodného Liverpoolu. Rodina se vrátila do Liverpoolu, když bylo Grayovi šest měsíců a toto město sehrálo svoji roli při vytváření mladých Grayových hudebních vášní. Raný zájem o hudbu a nahrávání zvuků jej přivedl k vytvoření první kapely už ve věku 15 let - Alvin the Aardvark and the Fuzzy Ants, v níž působili jeho bratr Trevor Gray a spolužáci Jono 'Kumo' Podmore, James Gardner, Norman 'Noko' Fisher-Jones a Gary Hancock.

V roce 1980, během svého posledního ročníku ve škole, Gray získal práci jako tape operator ve známém studiu Richarda Bransona nazvané Manor Studio, v budově ve vilové čtvrti na venkovském sídlišti nedaleko Oxfordu. Během své funkce v Manor a v nedávno dokončených studiích Branson Townhouse Studios v londýnském Hammersmith spolupracoval Gray s mnoha producenty, nejprve jako asistent zvuku, poté jako inženýr-zvukař. Producent, se kterým nejvíce spolupracoval, byl Steve Lillywhite. Někteří z mnoha umělců, kteří tehdy prošli pod jeho rukama byli Public Image Ltd, The Stranglers, Kirsty MacColl, The Armoury Show, Japan, Rip Rig + Panic a Van Morrison. Stal se i domovským zvukařem Virgin pro album kapely Orchestral Manoeuvres in the Dark nazvané "Architecture And Morality" a spolupracoval s producentem Adrianem Sherwoodem průkopnické album Dub Syndicate "The Pounding System (Ambience v Dub)".

Když Gray opustil post studiového inženýra ve Virgin, začal spolupracovat jako inženýr se Steve Lillywhitem, což vedlo k práci s tak různorodými umělci jako jsou Simple Minds, XTC, The Pretenders, UB40 a vokalistka kapely Abba Anni-Frid Lyngstad ('Frida'). Samostaným producentem se Gray stal v roce 1983, když jej požádali UB40, aby jim pomohl produkovat jejich později multiplatinové album cover verzí "Labour Of Love". Gray již předtím pracoval s kapelou UB44 v Townhouse na jejich albu. Jeho účast jako inženýr a asistent producenta na "Labour of Love" díky administrativní chybě byla označena pouze jako tape operátor na britském i americkém singlu "Red Red Wine". Ještě jako 21 letý Gray také ozvučil a co-produkoval další album UB40 "Geffery Morgan".

Gray pokračoval ve spolupráci se Scritti Politti na "Cupid & Psyche 85", s The Cure na "The Head On The Door" a produkoval debutový singl Terence Trent D'Arbyho "If You Let Me Stay", z jeho 12 milionů výlisků prodaného alba " Introducing the Hardline According to Terence Trent D'Arby". Mezi další umělce, které Gray produkovali od poloviny 80. let, byli The Bright Fountains, The Screaming Blue Messiahs, Hugh Cornwell, Red Guitars, Danny Wilson a Age of Chance, se kterými vytvořil jedno z prvních alb, které byy samplovány a kompletně sejmuty na vzorkovacím zařízení Studio 440.

V roce 1990 Gray vytvořil dance/rockovou skupinu Apollo 440 s bratrem Trevorem Grayem a starými přáteli a kolegy Jamesem Gardnerem a Noko, kteří pokračovali ve své hudební kariéře s dalšími kapelami včetně Luxuria (Noko) a The Umbrella (Noko a Gardner). Grayova role v Apollo 440 se většinou točila kolem modelování zvuku/produkce nebo, jak v poslední době nazval svoji pozici "Vibe Controller".

S Apollo 440 a pod jejich maskou Stealth Sonic Orchestra Grey zaznamenal různé zvukové stopy k filmů, včetně "Lost In Space" a Charlies Angels, pracoval na řadě her pro Sony PlayStation, včetně FIFA '98, Spiderman a Anti-Grav, a remixoval celou řadu umělců, včetně The Manic Street Preachers, Puff Daddy & Jimmy Page, U2, Puretone, Ennio Morricone a James. Kromě své role v Apollo 440 Gray nadále realizoval vedlejší spolupráci, včetně práce s umělci jako Tom Jones, The Manic Street Preachers, Gareth Sager & Jock Scott, Eighties Matchbox B-Line Disaster, Drive By Argument a The Wolfgang Press. Gray spolupracoval také s Johnem Fortisem na produkci The Cazals, Eight Legs a vychvalovaného debutového alba Art Bruta "Bang Bang Rock and Roll (The Bangs Rock and Roll)".

Gray byl co-producentem alba Joshe Braye "Whiskey and Wool" (2010). Grayova debutová produkce "Love Chains" pro Trevora Heriona obsahuje i neevidované vokály Holly Johnsona, který další den ve stejném studiu nahrával skladbu "Relax" s kapelou Frankie Goes To Hollywood.

Trevor Gray
(Narozen ***, London, United Kingdom)
Keyboards

Trevor je anglický hudebník, klávesista, programator, skladatel a arranžer. Je vyškolen ve klasické hře na piano. Od roku 1990 je členem, producentem a klávesistou kapely Apollo 440, se kterou natočil 5 alb, 12 Top 40 singlů, 3 Top 10 singly, absolvoval s nimi četné evropské a světové turné. Napsal a vytvořil doprovodnou nebo filmovou hudbu pro ITV World Cup 1998, ITV Formula 1, Ran (Germany’s Match Of The Day), Charlie’s Angels, Lost in Space, WWE The Rock, NBA, Toronto Rock Ice Hockey team a další. Napsal a produkoval hudbu pro videohry Gran Turismo 2 a 4, FIFA 2000, Rapid Racer, AntiGrav, ATV OffRoad Fury a další. Remixoval skladby Robbie Williamse, U2, Puff Daddyho, Manic Street Preachers, Sammy Davis Jnr, INXS, Frankie Goes To Hollywood a dalších. V roce 1995 vyhrál s Apollo 440 prestižní Music Industry Soccer Six Cup.

V letech 1988 - 1993 působil v Londýně jako studiový hudebník u Sony Music Entertainment a nahrával s takovými umělci jako Tom Jones, Kirsty MacColl, Duran Duran, OMD, Terence Trent D'arby a dalšími.

Mimoto má ještě od roku 2016 další povolání jako psychoterapet na Trevor Gray Therapy v Southborough, Kent, United Kingdom, když v letech 2013 -2017 vystudoval Wealden Psychology Institute v oboru Transactional Analysis Psychotherapy.

(celým jménem Norman Fisher-Jones)
(Narozen 1. února 1962, Bootle, Lancashire, England)
Vocals, Guitars

Norman Fisher-Jones známý jako Noko je britský multi-instrumentalista a zvukový visionř.

Koncertoval s The Cure a The Buzzcock Pete Shelleyho předtím, než vydal svůj první singl s vlastní kapelou The Umbrella. V roce 1987 vytvořil Luxuria spolu s Howardem Devoto z Magazine a vydal dvě alba s Beggars Banquet. Spolu s původním členem The Umbrella Jamesem E. Gardnerem, jejich školním přítelem Howardem Greyem a jeho bratrem Trevorem v roce 1990 založili Apollo 440.

V roce 1980 založil svoji první kapelu Alvin The Aardvark & The Fuzzy Ants, která poprvé vystoupila na After All That... v TV show Granada. Navzdory tomu, že DJ John Peel byl fanouškem jejich hudby, nikdy nevydali žádný materiál, nahráli pouze nevydaný singl v Open Eye Studios v Liverpoolu v roce 1981, před tím, než se rozpadli ve stejném roce.

V roce 1983 působil u tří kapel. K The Cure nastoupil jako basista, hrál pro některá evropská a britské živé televizní vystoupení a zformoval dvě kapely, Dynamo Futurista a The Umbrella. V druhé skupině působili Noko (kytara a zpěv), Simon Hoare (bicí), Mark Sanderson (basa) a James Gardner, vydali celkem tři písně před nahrávkami, které vyšly na EP "Make Hell (For The Beautiful People)".

Počátkem roku 1984 se vrátil k The Cure jako basista, ale jen dočasně jako náhrada za Phila Thornalleyho, který nebyl k dispozici. Ve stejném roce jste jej mohli vidět v The Pete Shelley Group leadera Pete Shelleyho na basu, kde nahradil Barryho Adamsona, který se připojil k Nicku Cave a jeho The Bad Seeds a pak znovu v roce 1986 na kytaru v pozdnější sestavě skupiny dokud ne Noko nespojil s bývalým členem The Buzzcocks Howardem Devoto. Existuje mnoho mýtů o tom, jak přesně proběhlo první setkání, od absurdně komických až po realistické, z nichž většina byla rozprostřena volně v rozhovorech samotných obou, ale bez ohledu na to, která z nich má pravdu, oba se spojili a vytvořili kapelu Luxuria v roce 1986.

Zakladatel The Buzzcock a frontman Magazine Howard Devoto začal s Nokem skládat v roce 1986 s cílem dát dohromady kapelu, která si zahraje na tohoročním Festival Factory Records na letním stadionu G-Mex v Manchesteru, aby připomněli desáté výročí punku. Oni hráli krátký soubor jako Adultery s vypůjčeným názvem od The Smiths. Noko také hrál s Pete Shelleym ve stejném koncertu v sestavě, v níž byl i exMagazine bubeník John Doyle. Sestavu Adultery tvořili Howard Devoto (zpěv), Noko (kytara, viola), Leroy James (klávesy, 2. kytara), Pete Kinski (basa) a Simon Hoare (bicí). Po podepsání smlouvy s Beggars Banquet v roce 1987 se rozhodli změnit jméno na Luxuria, Devoto a Noko vydali dvě desky "Unanswerable Lust" (1988) a "Beastbox" (1990) a koncertovali po Evropě a USA po celý rok 1988 v sestavě Devoto a Noko vokály/kytara a viola a jako obvykle Karl Leiker basa, Mark Rowlett na bicí/sekvenční studio 440, James Gardner klávesy, programování a Frog kytara/klávesy. Finální koncert Luxuria v The Town & Country Club (nyní Londýnské fórum) v Londýně uvedlo epizodní vystoupení Barryho Adamsona (basa) při předvedení skladby od Magazine "The Light Pours Out Me Me" v přídavku, a Morrisseyho, který četl pasáž Marcela Prousta je "La Recherche Du Temps Perdu" přes intro "Mademoiselle", než začal rozrhanou knihu házet do davu, když kapela zahájila skladbu.

Když se Luxuria rozštěpila v roce 1990, Noko se sešel s přáteli školy, bratry Trevorem a Howardem Grayovými a spolu s Jamesem Gardnerem zformovali Apollo 440. Kapela vydala singly a EP na jejich vlastní značce Stealth Sonic Recordings "Lolita" (1990), "Destiny" (1991), "Blackout" (1992) a "Lolita/Destiny '92" (1992).

Apollo 440 natočili alba "Millennium Fever" (1995), "ElectroGlide In Blue" (1997), "Gettin 'High On Your Own Supply" (1999) a "Dude Descending A Staircase" (2003) u Sony Records. Kapela hrála naživo v jedné či druhé podobě od svého založení v roce 1990 až do současnosti. Kapela představovila všechny zakládající členy na klávesy, sekvencery a bicí a MCs a v prvopočátcích i Stevie Hyper-D a Tigga-Max čas od času hostovali jako vokalisté.

V roce 2004 Noko působil v dvoučlenné kapele s Jamesem Makerem, kteří se nejdříve nazvali Frankenstein, ale později se přejmenovali na James Maker a Noko 440. Kapela vydala pouze jedno EP "I'm Unbearable/Born That Way" u Morrisseyho labelu Attack imprint a dva hudebníci se počátkem roku 2005 stali součásti konceerrní sestavy Morrisseyova doprovodu na evropských a britských zastávkách včetně jeho Meltdown v Royal Festival Hall, kde podpořili nově reunionované New York Dolls. V této sestavě byl i Paul Kodish na bicí, Simeon Bowring na basu a Ashley Krajewski na klávesy.

V listopadu 2008 byl Noko ohlášen jako kytarista reformovaných Magazine, když se připojil ke svým bývalým spoluhráčům Howardu Devoto, Barry Adamsonovi, Johnu Doylemu a Dave Formulovi. V únoru 2009 odehrála kapela několik koncertů po celé Británii. To bylo poprvé, kdy Magazine hráli naživo od roku 1980. Vystoupení "Real Life & Thereafter" vyprodali velmi rychle a získali širokou pozornost publika. V létě 2009 MAgazine hráli "Soap Show: Episode 2009" v Royal Festival Hall. Bylo rozděleno na dvě části, v první zaznělo album "The Correct Use Of Soap" v jeho originálním studiovém pořadí doplněné B-stranami a písni "Upside Down", která předtím nebyla nikdy živě předvedena. Vystoupili také na vybraných evropských festivalech se setlistem vybraným z "Real Life & Thereafter". Skupina završila své aktivity roku vystoupeními na BBC TV "Later - with Jools Holland" a The BBC Electric Proms. Magazine vydali zbrusu nové živé DVD a CD ", Real Life & Thereafter: Live at Manchester Academy 17.02.09".

V roce 2009 byla také dokončena a vydána první úplná filmová hudba Noka. Film "Une Affaire D'etat" je francouzský politický thriller s dějem podle nejprodávanějšího románu "Nos Fantastiques Années Fric" od Dominique Manotti a režíroval jej Éric Valette a hráli v něm André Dussollier, Thierry Frémont a Rachida Brakni. Premiéra filmu v Evropě byla v říjnu téhož roku.

V roce 2010 se také objevila formace Raw Chimp s Nokem (kytara, zpěv), jeho ženou Deborah Fisher-Jones (basa) a Constance Kalerovou (vokály). Raw Chimp si zahrál svůj živý debut téhož roku na festivalu Download.

Noko se také podílel na dalším filmu Érica Valette "La Proie", který byl uveden ve Francii v dubnu 2011 s celosvětovou distribucí následně později v roce 2012. Jeho další francouzsky namluvený thriller od scénaristy Laurenta Turnera a filmového producenta Luc Bossiho "La Proie" obsadili herci jako Albert Dupontel, Alice Taglioni, Stéphane Debac a Sergi Lopez. Jedná se o temný vysokooktanový ostrý film, který začíná ve vězení a kulminuje v napjatém horském rozuzlení. Hudební doprovod je čistě orchestrální s doteky elektroniky a množstvím Nokiko charakteristickou hrou na kytaru.

Magazine dokončili své album "No Thyself" na konci roku 2011, což byl první nový materiál kapely od roku 1981, který vyšel na labelu Wire-Sound. Kapela pak v listopadu cestovala po Velké Británii. Album, turné a BBC rozhlasové vystoupení byly první, na nichž se uvedl nový basový hráč Stan White, který nahradil Barryho Adamsona.

Začátkem roku 2012 vyšlo páté album Apollo 440 "The Future's What It To Be To Be" a skupina pokračovala v pozměněné sestavě v živém vystupování.

V roce 2012 vstoupil Noko na basovou kytaru a doprovodnými vokály s londýnským neo-grunge triem Levyathan (dříve jako Thick As Thieves) vedle Simona Maxwella na bicí a Davida Norrisa na kytaru a vokály. Kapela se chystala nahrát debutové album a zúčastnit se jejich pravidelné "Work The Room" hudební a alternativní kabaretní klubové noci v Resistance Gallery v Bethnal Green, Londýn.

V únoru 2013 vystoupili Noko a Brad Lee z Discoordinated na sérií multimédiálních uměleckých akcích Matthew Glamorra, na C.R.U.X. v Zero-One Gallery v Hopkins St. Soho, Londýn. Přapracovali také jejich dvou-člennou verzi klasiky Roxy Music "In Every Dream Home A Heart Ache" od jejiho posledního uvedení v roce 2007. V březnu 2013 Noko nahrál a vystoupil naživo s elektrickou kytarou v inscenaci Divadla Post Eroticism v BDSM adaptaci Fausta od Johanna Wolfganga Goetheho z roku 1808 "Faust" (Part 1).

Noko a Hotei

V roce 2014 spolupracoval Noko jako autor a producent některých skladeb pro japonskou "Kill Bill" superstar, kytaristu Tomoyasu Hotei, na albu "New Beginnings" u Japan Virgin. Byly to skladby Sons Of Sorrow", "New Chemical" a "Barrel Of My Own Gun". Noko hrál na basovou kytaru na "Sons Of Sorrow" a "Barrel Of My Own Gun" a zpíval na "Barrel Of My Own Gun" a "New Chemical". Když Hotei později podepsal s Universal/Spinefarm reedici, bylo album doplněno některými extra skladbami pro vydání mimo Japonsko jako "Strangers" (SPINE663762) a obsahovalo přepracované verze "New Chemical", titulové "Move It" s hostujícím zpěvákem Richardem Z. Kruspe z Rammstein. Noko také navrhl, aby Hotei nazpíval další dvě skladby na albu Iggy Popa, a to "How The Cookie Crumbles" a "Walking Through The Night".

Hotei a Noko jsou přáteli od roku 1997. Seznámili se, když Apollo 440 remixovalo jednu z Hoteiho skladeb. Navíc i sdílejí narozeniny, neboť se narodili přesně ve stejný den 1. února 1962. Od roku 2014 Noko pravidelně koncertoval s Hoteiem po Evropě, USA a Japonsku, když hrál na baskytaru, za bicími se střídali Steve Barney, Cliff Hewitt a Zachary Alford.

Koncem roku 2014 Noko produkoval a mixoval album od Pop Will Eat Itself "Reclaim The Game (Funk FIFA)" neoficiální znělku brazílského světového poháru 2014 představující brazilského rapového umělce BNegão. Noko pokračoval v produkci a mixování skladeb pro album skupiny Anti-Nasty League. To vedlo ke zformování skupiny s Bradem Lee, $HirtLiftA podporované PWEI na jejich britském turné v lézě - Brad Lee zpíval, Noko se ujal kytary a Frank Horovich na kytaru a elektroniku.

V roce 2016 se Noko sešel s Matthewem Glamorrem, aby vytvořili 'house-band' SCISM v jeho SCISM audio-vizuálním, multimediálním uměleckém nočním klubu na téma EU Referendum night v Londýně. Nahráli a vydali "Dalston Bump" doprovázející řadu událostí u Vogue Fabrics v Dalstonu. V létě 2017 hráli SCISM set na Churchtown festivalu v Cornwallu a v září v The Bargehouse v Londýně v rámci Open London víkendu.

V dubnu 2017 Magazine vydali vinyl "Old World Charm" se 6 skladbami zaznamenanými na BBC Electric Proms v Roundhouse v Londýně v roce 2009. Nedávno Noko dokončil hudební doprovod pro celovečerní dokument režiséra Darrena Cavanagha "Ex-Dominatrix", který byl vydán v prosinci 2017.

James Gardner
(Narozen 1. června 1962, Liverpool, England)
Bass

James Gardner je anglický hudebník a skladatel pocházející z Liverpoolu v Anglii. Byl školním přítelem Noka a Howarda Graye, se kterým později založil kapelu Apollo 440. Gardner strávil většinu 80. let v Londýně a programoval klávesy a syntezátory pro různé umělce. Během té doby také zformoval krátce trvající kapelu The Umbrella, v níž působil i Noko, kde zakotvil i John Barry. Později byl Gardner zapojen do skupiny Luxuria, kterou tvořili Noko a Howard Devot. V roce 1990 byl u založení Apollo 440, skupiny a remixujícího týmu.

V roce 1993 Gardner opustil Apollo 440, aby se soustředil na skládání, které bylo jeho paralelním zájmem, a v roce 1994 se přestěhoval na Nový Zéland se svou nynější manželkou Glendou Keamovou, která se v roce 2001 stala občanem země. V roce 1996 založil moderní hudební soubor 175 East, jehož byl donedávna režisérem a příležitostným dirigentem a jeho skladby se hrály a vysílaly po celém světě.

Gardner je také moderátorem hudby na novozélandské rozhlasové stanici Radio New Zealand Concert. Vyučuje hudbu na univerzitě v Canterbury v Christchurch, Unitec a na univerzitě v Aucklandu a píše a prezentuje představení o současné hudbě s vystoupením založeném na tak různorodých autorech jako John Cage, Frank Zappa a James Bond soundtracky Johna Barryho.

Stevie Hyper D
(rodné jméno Stephen Austin)
(Narozen 20. září 1967, London, England,
zemřel 5. července 1998)
MC, Raps

Stephen Austin se narodil v Londýně v Anglii španělské matce a barbadskému otci. Stevie byl jedním z průkopnických MC v drum and bass a old-school jungle scéně, byl prvním drum and bass MC, který měl významnější nahrávku, když "The Next Step" vyšla u Island Records v roce 1999. Je mu připsáno autorství "Double Time" MC stylu, kde zdvojnásobil rychlost generického toku MC, ale přesto nevybočil z rámce barové hudby. Nahrál také album "The Legend", které vyšlo až v roce 2004 na nezávislém drum and bass labelu Dance Concept, které bylo produkováno Bennym V. Tyto skladby byly vysílány na národních rozhlasových stanicích Kiss FM a BBC Radio 1, a získaly také podporu z podzemní pirátské scény včetně Kool FM, která byla jednou ze stanic, na kterých pravidelně vystupoval. Jeho skladba "Buffalo Soldier" z alba byla nominována v roce 2004 na DNBA melodii roku.

Stevieho kariéra jako MC se začala na dětské jungle party v roce 1991 na večírku s názvem "Still Buzzing" v centrálním Londýně. Nikdy se nebál převzít mikrofon, aby se ujal slova, a tak Stevova první hlavní přestávka na jungle scéně pomohla účasrnit se na Brettovi a Stingově víkendové Telepathy parties ve Wax Club ve Stratfordu v East London. Poté začal dělat MC s Nickym Blackmarketem na Thunder and Joy party v Raw Clubu na západním konci Londýna.

Steve se stal také součástí velmi úspěšné rozhlasové show na letité východo-londýnské stanici Kool FM s Nickym Blackmarketem v rámci programu "Super-Sundays". Vzhledem k tomu, že jeho reputace na scéně stále rostla kvůli rozhlasovým pořadům na Kool, svým pracovním zaměřením se začal zajímat o nové formy, když se stal bývalým ambassadorem MC. K udržení vysoké náročnosti byl Stevie ve Spojeném království na zhruba 60% provinčních jungle party a ve dvou případech získal bisexuální pro téměř všechny osoby ve scéně např. Desire, Innovation, Jungle Mania, One Nation, Heat a Hysteria. Steve také získal mezinárodní uznání, když přijímal rezervace z Německa a mimo jiné i z Kanady a Japonska.

Stevie zemřel 5. července 1998 na srdeční infarktu, který byl pravděpodobně připisován hluboké žilní trombóze po dlouhé mezinárodní cestě a v důsledku dědičného onemocnění v jeho rodině.

POZN. MC = Master of Ceremony, což je zde ve významu jako rapper nebo člen skupiny rytmicky mluvící do mikrofonu.

Cliff Hewitt
(znám také jako Sly Diva)
(Narozen 1964, ***)
Drums, D-Drums

Cliff je anglický hudebník a hráč na bicí nástroje. Byl členem kapel Apollo 440, Black Radio, Modern Eon (kde hrál v roce 1981 již jako 17 letý), Salon Kitty, The Vice Presidents nebo Virgin Dance.

Mary Byker
(rodným jménem Ian Garfield Hoxley)
(znám také jako Mary Mary)
(Narozen 20. prosince 1963, Sprowston, Norwich, England)
Vocals

Mary Byker je zpěvák, producent a DJ známý pro jeho práci jako sólový zpěvák kapel Gaye Bykers on Acid, Pop Will Eat Itself, Pigface a Apollo 440. Byker se narodil ve městě Sprowston, předměstí Norwich, otec byl Ken Hoxley a matka Wendy Hoxleyová. Byker strávil své první roky v Long Melford a Bury St. Edmunds v Suffolku předtím, než se jeho rodina přestěhovala do Leicestershire v roce 1970. Navštěvoval základní školu v Kibworth, Kibworth High School a Robert Smyth School v Market Harborough.

Byker byl zakládajícím členem grebo skupiny Gaye Bykers On Acid, kterou založil v roce 1985 s baskytaristou Robberem Bykerem v roce 1985 předtím, než se k nim připojil kytarista Tony Byker a bubeník Kevin Hyde v roce 1986. Vydali dva singly "Everythang's Groovy" a "Nosedive Karma" na In-Tape před podepsáním smlouvy s Virgin Records na 10 alb za 100.000 liber ročně. V roce 1987 vydali svůj debut "Drill Your Own Hole", po kterém následovala "Stewed To The Gills..." v roce 1989. Nedostatek propagace ale vedl ke špatnému prodeji, Virgin nakonec kapelu opustil. V roce 1990 kapela maskovaná jako fiktivní východoněmecká punková kapela Rektüm vydala thrash album "Sakredanus" a EP "Real Horrowshow". Po rozchodu s Virgin Records vydali další dvě alba "Cancer Planet Mission" a "Pernicious Nonsense" v roce 1990 na vlastním labelu Naked Brain před tím, než se skupina rozpustila koncem roku 1990.

Poté, co se Gaye Bykers On Acid 1990 rozpadli, Byker se šel podívat na Henry Rollinse naživo s Paulem Ravenem. Raven mu dal 200 liber a požádal jej, aby letěl do Chicaga, a tam se připojil k Industrial Music superskupině Pigface. Byker nechtěl utrácet peněze, ale během show Killing Joke jej Martin Atkins přesvědčil, aby odletěl do Chicaga a vstoupil do kapely. Byker se připojil ke skupině na jejich druhém turné a cestoval po USA a Evropě s Pigface. Vystupoval s nimi jako zpěvák na albech "Fook" a "6" a EP "Washingmachine Mouth".

V roce 1992 založil Byker skupinu Hyperhead spolu s Martinem Atkinsem, Karlem Leikerem, Williamem Tuckerem, dříve Revolting Cocks a My Life With the Thrill Kill Kult, a Paulem Dallowayem. Po demo nahrávkách skupina nahrála i celé album v Pachyderm Studios v Cannon Falls, než se vrátila do Londýna a namixovala desku s Noko. Výsledné album "Metaphasia" vyšlo v roce 1992 u Devotion Records. Koncertní sestava Mary, Leikera a Dalloway, s Oscarem (kytara), Chinem (bicí) a Keithem (perkuse) si vybudovala pověst pro svá živá vystoupení. Pak následovaly dvě EP, ale skupina se rozpadla bez vydání dalšího alba.

V roce 1997 nastoupil Byker do Apollo 440. Jeho prvním příspěvkem bylo nahrát zpěv pro píseň "Ain't Talkin' 'bout Dub", která se vyšplhala na pozici #7 v UK Singles Chart. Následně se skupinou nahrál i jejich druhé album "Electro Glide In Blue". Byker, Trevor Grey a Howard Gray napsali a produkovali finálový singl Liverpool FC "Pass & Move" (liverpoolská hymna) pod názvem "Boot Room Boyz". Dosáhl čísla #4 v britském Singles Chart. V roce 1999 skupina vydala "Gettin' High on Your Own Supply". Album se stalo hitem a dostalo se na pozici #20 v britském albovém žebříčku. Album přineslo dva britské Top 10 singly včetně tématu k filmu "Lost In Space" (1998) a "Stop The Rock". V roce 1999 se Baker objevil na "Never Mind The Buzzcocks" a hrál na FIFA 2000 s dalšími členy Apolo 440 Noko, Trevorem a Howardem Grayovými.

V roce 1998 se Byker spojil s Hoodlum Priest a přispěl vokály ke třem skladbám na jejich druhém albu. V roce 2002 se spojil s kapelou Maximum Roach. Zaznamenali album hodnotného materiálu, ale přišel vniveč po nedohodě se značkou Trenta Reznora Nothing Records. V roce 2002 se zúčastnil turné s bývalým spoluhráčem Noko jako součást Maximum Roach.

V roce 2010 se připojil k nedávno zreformovanému projektu Pop Will Eat Itself jako zpěvák spolu s Grahamem Crabbem. Uvedl se také na nové desce "New Noise Designed" od Sadist a Anti-Nasty League. Když není na turné a nenatáčí s Pop Will Eat Itself, Byker pracuje jako DJ, zatímco příležitostně zaznamenává hudbu pro filmy a televizi.

V roce 1987 se Byker oženil s přítelkyní a baskytaristou The Bomb Party Sarah Corinou. Po rozvodu na počátku 90. let se oženil s brazilkou Anou Vance. Byker se v roce 2007 přestěhoval do Brazílie se svoji ženou a otevřel východo-asijskou restauraci s názvem Mekong v Riu de Janeiru.

Rej Ap Gwynedd
(celým jménem Rheinallt Ap Gwynedd)
(Narozen ***, South Wales)
Bass

Rheinallt ap Gwynedd je velšský kytarista a basista kapely Apollo 440. Jeho bratr Peredur Wyn Ap Gwynedd (nar. 17. dubna 1975, člen Pendulum) je rovněž kytarista a sestra obou Llinor Ap Gwynedd je herečkou.

Vystupoval s řadou známých hudebníků jako Richard Ashcroft, Natalie Imbruglia, Sophie Ellis Bextor, krátce Skin (ex. Skunk Anansie) a KT Tunstall. Rej je velmi přizpůsobivý hráč, který dokáže obrátit svoji ruku ke všem stylům od Popu a Rocku až po Drum 'n' Bass... Jeho názor na hudbu vše vysvětluje: "Můj vkus v hudbě je tak pestrý, jak to jen jde. Pro mě existují jen dva druhy hudby - dobrá a špatná!"

Rej také vystupoval s Apollu 440 v průběhu let a v roce 1997 se k nim připojil, když se rozhodli dát dohromady koncertní kapelu. Objevil se v programu Rocková škola v roce 2010. Je také nadšeným cyklistou podobně jako jeho bratr a oba spolukomentují pro S4C Tour de France.

Paul Kodish
(Narozen 22. ledna 1965, Willesden, Middlesex, England)
Drums

Paul Kodish je profesionální bubeník sídlící v londýnském Willesdenu a vyznávající drum & bass, jungle a dubstep producenty, kteří chtějí znovu přetvořit svůj zvuk. Kodish vystupoval s řadou různých umělců, včetně hip hopového koncertu Whodini v roce 1986 a drum and bassové skupiny Bad Company. Byl také jedním ze dvou bubeníků pro elektronické kapely Apollo 440 v letech 1997 až 2005, bubeníkem v australsko-britském drum and bass kapele Pendulum v letech 2006 až 2009. Kodish strávil krátkou dobu v roce 2010 bubnováním s liverpoolskou kapelou Killaflaw na několika koncertech a bubnoval na jejich debutovém albu "Sleaze and Grit". V současné době spolupracuje se sestavou DJ Fresh na turné FRESH/Live.

Kodish vyrůstal ve Willesdenu v Londýně. Na bubny se naučil hrát už v raném věku a byl silně ovlivněn bubeníky jako Billy Cobham, Steve Gadd a Stewart Copeland. Jeho nejranější profesionální koncert byl spojen s booklynským hip hopovým počinem Whodini a jako bubeník se uvedl i na jejich studiovém albu "Back In Black" z roku 1986. Během příštích deseti let hrál a vystupoval s různými umělci včetně Eye To Eye, londýnskými průkopníky acid house T-Funk, Phunk Lawds, Lizzie Tear, The Franks, The Franks, Skunk Anansie, Jean Michel Jarre, mrTimothy a IBEX. Při zaměření na fusion se Paul brzy seznámil s londýnskou drum and bassovou scénou.

V roce 1996 založil Kodish junk-surf fusion skupinu Maximum Roach s Nokem z Apollo 440 a Ian "Mary Byker" Hoxleyem, bývalým zpěvákem anglické psychedelické rockové kapely Gaye Bykers on Acid z Leicesteru. V roce 1997 nastoupil do Apolla 440 s Marym a Harrym K, jako druhý bubeník. Kodish se v tomto roce intenzivně zúčastnili turné Apollo 440 a byl vyzváni k podpoře U2 v Izraeli.

Během tohoto období se s nimi objevil na dvou albech "Gettin High On Your Own Supply" a "Dude Descending A Staircase". O dva roky později, po mnoha změnách sestavy, Noko opustil Maximum Roach a nahradil jej Perry ap Gwynedd, který se nakonec připojil k Pendulum spolu s Kodishem. Noko se v roce 2005 opět spojil s kapelou Maximum Roach, aby zaznamenali nový materiál, který však nebyl nikdy nebyl vydán. V jednom rozhovoru Kodish nazval Maximum Roach a Apollo 440 za nejlepší kapely, se kterými kdy hrál a řekl, že zemře spokojen s těmito vzpomínkami. Kodish nyní hraje s DJ Freshem, který byl představen Kodishovi Howardem Grayem z Apollo 440. V současné době opět Kodish hraje s původní sestavou Apollo 440.

Před tím, než opustil Apollo 440, se Kodish připojil k drum and bass skupině Bad Company jako součást jejich koncertní sestavy. Ačkoli s nimi dlouho nezůstal, spřátelil se s Danem Steinem, známým jako Fresh, který produkoval několik písní Pendulum. V roce 2005 se Kodish setkal se sólovým zpěvákem a producentem Pendulum Robem Swirem, kterému navrhl, aby se pokusili při živém vystoupení zahrát skladby z debutového alba "Hold Your Color". Brzy poté se připojil ke kapele jako první koncertní bubeník a pokračoval ve spolupráci i na jejich druhém studiovém albu "In Silico". Kodish pak v letech 2006 až 2009 intenzivně koncertoval s Pendulum. V roce 2010 bylo oznámeno, že Kodish už není členem kapely. Po krátké odbočce s liverpoolskou electronickou skupinou Killaflaw se opět spojil s DJ Freshem a jeho Fresh/Live Project.

Harry K
(celým jménem Paul John Colbourne)
(znám také jako Harry K., The Booby Trap)
DJ, Samples, Vocals, Scratches, Shouts

Harry je britský hudebník, který působil v kapelách Apollo 440 (od roku 1997), Law One, Maximum Roach a Urban Delights. Dříve (i nyní) působil jako démonský kadeřník a zároveň i démonický mixer: DJ/kadeřník Harry K tak dělá obojí zároveň... V současné době žije v Brightonu a působí pod hlavičkou Magnetic Empire, stal se i autorem vlastních excentrických funkových záznamů.

Vydal zatím alba "Box Of Tricks" (1999), "The Reluctant Barber" (2000) a EP "Pen To The Pad" (2001).

Ewan MacFarlane
(narozen ***, East Kilbride, South Lanarkshire, United Kingdom)
Vocals

Ewan Macfarlane je frontman a dlouholetý spolupracovník skupiny Apollo 440, je také členem nového cyber dua Mennska. Vystudoval Larkhall Academy. Členem elektro-rockévé skupiny Apollo 440 je dlouhodobě, a to ve studiu i na koncertních pódiích. V současné době s nimi nahrává šesté studiové album.

Ewan kromě kapely Apollo 440 působil také v souboru The Grim Northern Social, kteří se rozpadli v roce 2007. Jedinou desku "The Grim Northern Social" vydali v roce 2003.

Mennska je společný projekt Ewana a norského Glitch Hop producenta Filipa Rasch-Olsena, se kterým nahrávají house music lidem k tanci.

Ewan je také ředitelem Royale Stag Records, která funguje jako prostředek k vydání jejich hudby veřejnosti, a doufají, že v budoucnu budou vydávat elektronickou hudbu od nadcházejících a budoucích umělců. Úzce přitom spolupracují s firmou Stimpy.

Ashley Krajewski
(Narozen ***, London, England)
Mix Engineer, Keyboards, Samples, Backing Vocals

Ash je britský nezávislý nahrávací a mix engineer, který pomáhá umělcům, aby jejich hudbu pochopili a cítili se lépe, než si dokonce představovali. Prvních deset let své kariéry strávil ve studiu, kde produkoval a na koncertech doprovázel dance/rock průkopníky Apollo 440 z Londýna. Pracoval na projektech Apollo 440 od singlů, alb a remixových produkcí až po herní soundtracky, TV reklamy a hudební knihovny. Během té doby se také stal členem živé kapely Apollo 440, vystupoval před velkým publikem na festivalech a koncertech po Evropě.

Během působení v Apollo Control získal bohaté inženýrské znalosti a zkušenosti s nespočetnými zpěváky, kapelami, umělci, producenty, a to jak zavedenými, i novými. Spolupracoval s producentem/inženýrem Howardem Grayem (Apollo 440, UB40, Scritti Politti), producentem a skladatelem Johnem Fortisem (Ellie Goulding, Razorlight, Paolo Nutini) při nahrávání s Art Brut, Eight Llegs a Cazals. Další projekty jej přivedly k nahrávání a míchání záznamů na albech folk-bluesového zpěváka Joshe Braye, elektro-indie kapely Drive-By Argument a vlivnoé post-punkové kapely Magazine. Ashley připravil dva celovečerní filmové soundtracky složené Nokem (z Apollo 440 a Magazine), namixované ve stereo i 5.1.

Ashley spolupracoval s Johnem Fortisem na mnoha jeho produkčních a skladatelských projektech, včetně zvučení a programování na hitových singlech Ellie Goulding "Explosions" (UK # 13) a "Long Will I Love You" (UK #3), stejně jako s irský folk-popovým duem Hudson Taylor "Chasing Rubies". Nahrál také Ellie vokály pro Skrillex "Summit", pro Zedd "Fall Into The Sky", stejně jako pro její cover "High For This" od The Weeknd.

Když v roce 2013 začal působit na volné noze, Ashley se od té doby zaměřuje na mixování, i když si stále užívá nahrávání a produkci. Většinou pracoval z domova v Londýně a spojoval se s umělci po celém světě od USA a Kanady až po Tchaj-wan a Austrálii. Ashley také mixoval písně na mando-popové legendy Sun Yanziho na jeho nejnovějším albu v Asii. Blíže k domovu mixoval také písně pro zpěváka a skladatele Matta Willse, se kterým Ashley předtím nahrával, mixoval a produkoval EP, což mu pomohlo dostat se k podpisu smlouvy s Virgin EMI. Ashley se připojil k indické skupině The Blackwhite a pomohl jim vyrobit celkem dobře přijaté EP. Spolupracoval s kytaristou a producentem Guyem Prallem, který připravil a mixoval umělce jako Serve The Servants, Tola Sun a australskou zpěvačku Jay Le Kat.

Michael Cusick
(Narozen ***)
Bass, Backing Vocals

Michael je anglický hudebník. Působí jako člen surf/rock/drum'n'bass kapely Maximum Roach. Když kapela pauzírovala Michael také cestoval a hrál na basu s pop/grime kapelou Prodigy nebo Lady Sovereign a nedávno spolupracoval s Amy Studt. Nahrával také a spolupracoval s Mary Byker (Apollo 440, Maximum Roach, Gay Bykers) a Steve Barneyem, ale také naživo a kapelou Apollo 440.

Studiové desky:
2010 The Future's What It Used To Be
2003 Dude Descending A Staircase
2002 Ain’t Talkin Bout Dub (pouze Japan)
1999 Gettin' High On Your Own Supply
1997 Electro Glide In Blue
1994 Millennium Fever

Skupina: Howard Gray Group Member Trevor Gray Group Member Cliff Hewitt Drums Ewan MacFarlane - Vocals Hosté: Oleg Mykhailiuta - Rap Mary Byker - Guest Artist	The Future's What It Used To Be Vyšlo 2010, Reverb Music (UK) 30. ledna 2012, Stealth Sonic Recordings, Magic Records, SSX 5440, 279 419 2 (Poland) Seznam skladeb: 01. Stay Frosty (2:47) 02. The Future's What It Used To Be (4:49) 03. Smoke & Mirrors (4:56) 04. Stealth Cantorum (0:10) 05. A Deeper Dub (5:24) 06. Love Is Evil (5:11) 07. Odessa Dubstep (4:57) 08. Motorbootee (4:14) 09. Traumarama (3:51) 10. Fuzzy Logic (5:39) 11. Music Don't Die (4:43) Total Time: (46:41) Additional Production, Engineer: Ashley Krajewski Artwork: Julie Dillon Photography: Beniamino Barrese, Lucas Bera, Bartek Ciechacki, Wee Davis Photography: Simon Di Principe, Keith Farmer, Lukasz Gieraltowski, Ganna Melekh Photography: Kamila M, Michelle Olley, Micha Przytulski, Michal Rejzek, Marek Skotarski

Skupina: Ewan MacFarlane - Vocals, Vocals (Background) Cliff Hewitt - Drums Paul Kodlish - Drums The Beatnuts - Vocals Hosté: Tommy Blaize - Vocals, Vocals (Background) Mary Byker - Vocals (Background) Andy Caine - Vocals (Background) Stuart Crichton - Cello, Keyboards, Programming, Vocals (Background) Elizabeth Gray - Vocals, Vocals (Background) Keith Holden - Harmonica Harry K - Vocals (Background) Kristine - Whisper Jalaluddin Mansur Nuriddin - Vocals Elroy "Spoonface" Powell - Vocals Stan Francisco - Saxophone Pete Wylie - Vocals Xan - Primary Artist, Vocals Jack Kerouac - Vocals	Dude Descending A Staircase Vyšlo 22. července 2003, XL Talent Partnership none (UK) 2003, Stealth Sonic Recordings, Sony Music UK SSX 4440CD, 5122702003 (UK) Seznam skladeb: Disc 1 01. Apollo 440: Dude Descending A Staircase (5:06) 02. Apollo 440: Hustler Groove (6:14) 03. Apollo 440: Disco Sucks (3:55) 04. The Stealth Sonic Orchestra: N'Existe Pas (6:45) 05. Apollo 440: Electronic Civil Disobedience (4:55) 06. Apollo 440: 1,2,3,4 (3:45) 07. The Stealth Sonic Orchestra: Escape To Beyond The Planet Of The Super Ape (4:40) 08. Apollo 440: Time Is Running Out (5:00) 09. The Stealth Sonic Orchestra: Children Of The Future (7:55) Disc 2 10. The Stealth Sonic Orchestra: Diamonds In The Sidewalk (3:41) 11. The Stealth Sonic Orchestra: Something's Got To Give (6:54) 12. The Stealth Sonic Orchestra: Christiane (5:37) 13. The Stealth Sonic Orchestra: Existe (6:00) 14. Apollo 440: Bulletproof Blues (6:21) 15. The Stealth Sonic Orchestra: Suitcase '88 (4:31) 16. Apollo 440: Check Your Ego (4:09) 17. The Stealth Sonic Orchestra: Rope, Rapture & The Rising Sun (7:06) 18. Apollo 440: Bad Chemistry (2:46) Total Time: (95:20) Recordede at Apollo Control, London, England, & Chung King Studios, New York, NY Producer: Apollo 440, Stuart Crichton Engineer: Chris Conway Mastering: John Davis Assistant Engineer, Mixing Assistant: Ashley Krajewski Mixing Assistant: Andrew Nicholls Photography: Tom Sheehan Sleeve Art: Anthony Ausgang Hair Stylist: John Birchall

Skupina: Cliff Hewitt - Drums Harry K - Beats, Scratching Ewan MacFarlane - Vocals Mary Mary - Vocals Hosté: Keith Holden Harmonica Elizabeth Gray - Vocals (01,11) Billy Mackenzie - Vocals (10)	Ain’t Talkin Bout Dub Vyšlo 19. února 2002, Japanese Import, 6685 Seznam skladeb: 01. Stealth Overture (T. Gray / Noko) (1:00) 02. Ain't Talkin' 'Bout Dub (Michael Anthony / Alex Van Halen / Eddie Van Halen / David Lee Roth) (4:31) 03. Altamont Super-Highway Revisited (Noko) (6:33) 04. Electro Glide in Blue (Howard Gray / Trevor Gray / Ewan MacFarlane) (8:36) 05. Vanishing Point (Noko) (7:28) 06. Tears Of The Gods (H Gray / T. Gray / Noko) (6:18) 07. Carrera Rapida (H Gray / T. Gray / Noko) (6:47) 08. Krupa (H Gray / T. Gray / Noko) (6:15) 09. White Man's Throat (H Gray / Noko) (4:55) 10. Pain in Any Language (B. Mackenzie / Noko) (8:40) 11. Stealth Mass in F#M (T. Gray) (6:34) Total Time: (67:37) Producer: Apollo 440 Engineer: Will O'Donovan Photography: Peter Anderson Art Direction, Design: Andrew Sutton

Skupina: Cliff Hewitt - Drums (Snare) Kodish - Drums (Snare) Kenny Cougar - Bass Harry K - Vocals Hosté: Mary Mary - Vocals Rhoda Dakar - Vocals (Background)	Gettin' High On Your Own Supply Vyšlo 6. září 1999, Epic, Stealth Sonic Recordings, EPC 495033 2, 4950332000 (Europe) Seznam skladeb: 01. "Are We A Rock Band Or What..?" (1:19) 02. Stop The Rock (3:32) 03. Crazee Horse (3:46) 04. Cold Rock The Mic (4:19) 05. Lost In Space (Theme) (3:25) 06. For Forty Days (5:32) 07. Heart Go Boom (5:01) 08. The Machine In The Ghost (6:43) 09. Blackbeat (3:23) 10. Stadium Parking Lot (3:50) 11. Yo! Future (4:08) 12. High On Your Own Supply (5:18) 13. The Perfect Crime (6:01) Total Time (56:17) Producer: Apollo 440
"Stop The Rock" je součásti soundtracku ke hře FIFA 2000, "Cold Rock The Mic" byla využita v soundtracku Gran Turismo 2 soundtrack, "Yo! Future" je využita v soundtracku ATV Offroad Fury a "Blackbeat" byly použita jako hlavní intro Intro a Soundtrack pro EA Sports F1 2002. Upravená verze byla také použita jako Intro ov ITV F1 z let 2000 až 2002.
Skupina: Apollo 440 - Primary Artist Hosté: Elizabeth Gray - Performer, Primary Artist Cliff Hewitt - Drums Keith Holden - Harmonica Harry K - Beats, Scratching Ewan MacFarlane - Vocals Billy Mackenzie - Performer, Primary Artist Mary Mary - Vocals	Electro Glide In Blue Vyšlo 3. března 1997, Stealth Sonic Recordings, Epic SSX2440CDR, 01-485372-11 (UK & Europe) Seznam skladeb: 01. Stealth Sonic Orchestra Featuring Elizabeth Gray Stealth Overture (1:00) 02. Apollo Four Forty: Ain't Talkin' 'Bout Dub (4:31) 03. Apollo Four Forty: Altamont Super-Highway Revisited (6:31) 04. Apollo Four Forty: Electro Glide In Blue (8:36) 05. Apollo Four Forty: Vanishing Point (7:27) 06. Apollo Four Forty: Tears Of The Gods (6:17) 07. Apollo Four Forty: Carrera Rapida (Theme From Rapid Racer) (6:46) 08. Apollo Four Forty: Krupa (6:15) 09. Apollo Four Forty: White Man's Throat (4:53) 10. Stealth Sonic Orchestra Featuring Billy MacKenzie Pain In Any Language (8:38) 11. Stealth Sonic Orchestra Featuring Elizabeth Gray Stealth Mass In F#m (6:35) 12. Apollo Four Forty: Raw Power (3:50) Total Time: (78:24) Recorded at Apollo Control, Camden, London, England Producer: Apollo 440 Engineer: Will O'Donovan Photography: Peter Anderson Art Direction, Design: Andrew Sutton
Titulní skladba byla uvedena na soundtracku k filmu Homegrown z roku 1998.
Skupina: Hosté: Carpet Gypsies - Design, Photography, Vocals (Background) Elizabeth Gray - Vocals Cliff Hewitt - Drums Simon Hoare - Drums Dee Jacobee - Vocals Heather Lewis - Voices	Millennium Fever Vyšlo 17. listopadu 1994, Stealth Sonic Recordings, SSX 440 CD (UK) Seznam skladeb: 01. Rumble / Spirit Of America (9:07) 02. Liquid Cool (12:12) 03. Film Me & Finish Me Off (4:45) 04. I Need Something Stronger (7:34) 05. Pain Is A Close Up (9:58) 06. Omega Point (7:35) 07. Don't Fear The Reaper (5:27) 08. Astral America (4:33) 09. Millennium Fever (5:47) 10. Stealth Requiem (5:35) Total Time: (72:33) Recorded at Liverpool Anglican Cathedral, at Marcus Studios, London, England, at Ultrasonic Studios, London, England, at XES Studios, Grüwald, Munich, Germany Mastering: Ian Cooper Design, Photography: Carpet Gypsies
Na přebalu alba je socha od britiského umělce Marca Quinna nazvaná "Self".