Kapela K2 (K squared, čili Ká na druhou) je pro fanoušky prog rocku první opravdová progresivní superskupina od dob UK! Do sestavy skupiny patří Ken Jaquess, basista z los angelských Atlantis, multi-instrumentalista a zvukař Petera Gabriela Shaun Guerin, ex-UK kytarista Allan Holdsworth, mimořádně nadaný bubeník Doug Sanborn, hráč na klávesy a syntezátory Ryo Okumoto (Spock's Beard) a houslista Yvette Devereaux. Kapel s názvem K2 existuje v hudebním světě celkem dost na tento jednoduchý název, takže si je při hledání informací navzájem nepopleťtě. Japonský umělec pod názvem K2 vydal více než 50 desek !!! Ken Jaquess působil po mnoho let v progresivním rocku. Jeho bývalá kapela Atlantis z Los Angeles vydala pár alb v letech 1997 až 2002, poté pracoval s Art Rock Circus Johna Minera během působení v Anaheimu, při Kalifornském provedení rockové opery Heaven's Cafe Live, i když není zachycen na žádném z vydaných CD verzí této rockové opery. Když Ken rozpustil svoji předchozí skupinu Atlantis v roce 2000, zůstalo mu spoustu hodnotného materiálu z připravované nové třetí desky bývalé skupiny Atlantis. Zatím nový bezejmenný projekt potřeboval nový hnací motor a tak Ken oslovil svého starého přítele. Skupina K2 se tak začala formovat docela náhodou v květnu 2001, když baskytarista Ken Jaquess požádal bubeníka Douga Sanborna, zda by s ním nenahrál nějakou novou hudbu, na které zrovna pracoval. Nikdo z nich neměl žádnou představu, zda z tohoto společného nahrávání něco vzejde, ale během natáčení tohoto odvážného a ambiciózního projektu v něm našli zalíbení a přijali jej brzy za vlastní. Po pouhých 4 zkouškách a 5 hodinovém nahrávání Ken a Doug položili základy pro neuvěřitelně epické album s vysokou muzikálností, komplexními skladbami a strašidelnými tématy. Ken se tak dostal o stupínek výše, než jeho předchozí úsilí v Atlantis a dal dohromady progresivní "superskupinu", která by mu pomohla uskutečnit jeho vizi egyptské "Knihy mrtvých", kterou pojmenoval K2 (K-Squared nebo K2, čili K na druhou). Co se dělo dál, bylo naprosto neočekávané. Během následujících 4 let jejich další spoluhráči Allan Holdsworth, Ryo Okumoto, Shaun Guerin, Yvette Devereaux a John Miner přidávají vrstvu po vrstvě unikátních, charakteristických zvuků, které vedly k realizaci prvního alba K2 "Book Of The Dead". Je smutné, že jen po brzké době po nahrání vokálů, původní zpěvák Shaun Guerin zemřel. Guerin také hrál na bicí v Rocket Scientists a vypomáhal s vokály v Genesis tribute kapele Cinema Show, na desce zaznamenal zastřený hlas až bizarně podobný s Peterem Gabrielem. Vskutku hudba K2 vyvolává spoustu připomínek Gabrielovy éry Genesis, stejně jako Pink Floyd, Yes, Marillion a Arena. Jejich album zní nádherně jako čistý progresivní rock v jeho nejlepší kvalitě. K2 znějí docela podobně a stejně dobře jako cokoliv od legendárních U.K., a nejsou ani tak daleko od klasických GENESIS..., jejichž hudba je pevně zakořeněna v 70. létech minulého století, zatímco v jejich době zněla prostě neuvěřitelně. S pěti skladbami přes 46 minut, kapela získala více, než je jejich spravedlivý příležitost zazářit, ale součet částí je celek, který je úžasně velkolepé. Tyto písně jsou nejlepší, budete slyšeli od libovolného počtu ročníků a klasické britské 70 je prog alba, s vokálem, který je čistý GABRIEL-esque, pokud jde o jeho zvuku, jeho vášeň, i jeho frázování, a na skladby jako úžasně písemných a uspořádány tak, to, je to tak blízko prog nebe jako dostanete. Pochvalné kritiky z celého světa pak přivedly Kena i k předvedení nahrávky BOTD naživo. Problémem byl Allan Holdsworth, který nebyl k dispozici na turné a předčasná smrt Shauna Guérina. Ken hledal nového zpěváka a objevil Joshe Gleasona z The Waiting Room. "Kontaktoval jsem Joshe, abych zjistil, jestli by nechtěl být novým sólovým zpěvákem. Jsem velmi rád, že řekl ano! Také lidé se mě ptali, jestli K2 vůbec někdy vyjede na turné, tak jsem dal dohromady tuto novou sestavu, abychom vyrazili koncertovat" řekl Ken. Novou koncertní sestavu tvořili Ken a Doug, Ryo Okumota (klávesy), Alana nahradil bývalý kytarista Atlantis Karl Johnson a novým zpěvákem byl Josh Gleason. Dne 13. ledna 2006 K2 odehráli svůj první koncert, který byl zaznamenán a vyšel v roce 2008 jako jejich koncertní DVD s názvem "K2 Live in Hollywood". V roce 2007 se tato sestava vrátila k nahrávacím pultům vytvořit něco, co by se stalo základem jejich druhé desky "Black Garden". Nové album K2, které vyšlo 21. září 2010 u labelu Magna Carta Records, představuje toto moderní rockové kvinteto ve zcela novém prostředí. S ústředním tématem Oceánie K2 zkoumají skryté hlubiny této záhadné oblasti a vtahují posluchače během temné zvukové cesty do míst zřídka navštěvovaných a nabízejí pohled lidi rozdílné od jakýchkoliv jiných na zemi. Kapela K2 pak vyjela na podporu této nahrávky na krátké turné po východním pobřeží Spojených Států, které přinesly a získaly kapele nové fanoušky a uznání, zakončené úžasným koncertem v Bostonu, který byl vrcholem celého turné. Po ukončení turné začali skládat a nahrávat nový materiál s novými epickými náměty a některé kratší písně vznikaly s celou kapelou. V té době se změnila i sestava, když přišel zpěvák George Brent a kytarista Steve Poloni. Po těchto změnách bylo rozhodnuto, že se vydají koncertovat, ale tentokrát do Evropy! K2 2012 European Tour byl úžasný zážitek pro celou kapelu, kde poznávali nové přátele a získávali stále více fanoušků s každou zastávkou. Skok přes "velkou louži" se ukázal být naprostým úspěchem pro K2, vystupovali po celé Anglii a skončili v Holandsku. Nové DVD z jejich koncertu se natáčelo v Rotterdamu i během festivalu iO Pages. V současné době je nahrávka v produkci. Ke konci roku, v září 2015, se objevilo druhé živé DVD pod názvem "K2 Live in Hollywood". Původně to měl být bonusový disk pro jejich třetí album, ale nahrávka vyšla lépe než se očekávalo a byla proto vydána jako samostatné DVD. Je na ní zaznamenáno vystoupení kapely na festivalu The iO Pages Festival která se odehrál 6. října 2012 v klubu De Boerderij Zoetermeer v Nizozemsku při jejich turné po Evropě během tohoto roku. Z původní sestavy kapely se na nahrávce podíleli Jaquess, Sanborn a Okumoto, z té další pak zpěvák George Brent. Po turné začalo psaní a nahrávání nového materiálu s několika eposy a několika kratšími písněmi, které si prošly kapelou. Během této doby nastoupili zpěvák Brent George a kytarista Steve Poloni. S touto změnou sestavy bylo rozhodnuto vydat se zpět na cestu, tentokrát do Evropy. Evropské turné K2 v roce 2012 bylo úžasným zážitkem pro celou kapelu, navázali nové přátelství a přineslo další fanoušky s každou zastávkou. Ukázalo se, že to byl obrovský úspěch pro K2, kteří hráli po celé Anglii a skončili v Nizozemsku. DVD z jejich koncertu bylo natočeno v Rotterdamu na festivalu iO Pages během turné. Původně mělo jít o bonusový disk k jejich třetímu albu, ale vyšlo nad očekávání dobře a 15. září 2015 vyšlo jako samostatné DVD. Kapela K2 v současné době dokončuje nahrávání svého třetího zatím bezejmenného alba. Doufají, že jej uvolní co nejdříve i s následným koncertním turné. S novým DVD kapela oznámila, že třetí album je již nahráno a vyjde snad v roce 2020 i s dalším turné.

Členové: Ken Jaquess - Bass, Keyboards, Guitars, Vocals (Atlantis, New Cross) (2001-present) Doug Sanborn - Drums, Vocals (The Untouchables) (2001-present) Ryo Okumoto - Keyboards, Moog (Spock's Beard, Natalie Cole) (2002-present) Steve Poloni - Guitars (2012-present) Bývalí členové: Brent George - Vocals (2012-2014) Josh Gleason - Vocals (2005-2011) Karl Johnson - Guitars (2005-2011) (Atlantis) Allan Holdsworth - Guitars (Tempest, Soft Machine, Gong, U.K.) (2004) John Miner - Additional Guitars (Art Rock Circus) (2004) Yvette Devereaux - Electric Violin (2004) Shaun Guerin - Vocals (2003) (Clearlight, The Cinema Show)

Ken Michael Jaquess (Narozen 31. prosince 1964, West Covina, California) Bass, Keyboards, Guitars, Vocals (Atlantis, New Cross) (2001-present) Je americký basista a skladatel. Narodil se ve West Covina, California a vyrůstal v Downey. Je znám ze svého působení v progresivních rockových kapelách Atlantis a K2, kde byl v obou zakládajícím členem. Během dospívání žil v Downey v Kalifornii a na kytaru začal hrát ve věku 11, na baskytaru přešel, když mu bylo 13 let. Osm let soukromých lekcí vyvrcholilo až přihlášením se do Musicians Institute, který absolvoval v roce 1988. Působil v několika metalových kapelách, které byly oblíbené po celé jižní Kalifornii v průběhu osmdesátých let. Zatímco navštěvoval M.I., byl Ken požádán, aby se připojil k experimentální kapele "Newcross", což byla 100% improvizační skupina, která nikdy nezahrála stejnou melodii dvakrát. V té době se ale rozhodl jít jinou cestou od studiového hráče ke hraní původních skladeb. Několik pokusů u začínajících rockových kapel a jedné fusion kapele ale nemělo valné výsledky. Kenův první pokus o vytvoření nové progresivní rockové skupiny přišel, když zformoval kapelu "Atlantis" s kolegou z Los Angeles, hudebníkem Teknobudd X v roce 1993, což umožnilo Kenovi začít skládat s píšícím partnerem. Ken zůstal s kapelou až do jejího nečekaného rozpadu v roce 1999 z důvodu, že nemohli najít vhodného bubeníka poté, co se u nich vysrtřídalo snad osm bubeníků během několika let. S Atlantis vydal dvě desky "Atlantis" (1996) a "Pray For Rain" (1998). Na radu svého přítele Ken vydal v podstatě první sólovou nahrávku skrytou pod názvem projektu K2. Byo to album "Book Of The Dead", která vyšla v roce 2005. Album se stalo mezníkem, když získalo zaslouženou celosvětovou pozornost mezi nahrávkami progressivního rocku. Hned následně sestavil koncertní kapelu a vydal se na krátké turné po západním pobřeží, a posléze i po východním pobřeží. K2 se tak stali spíše plnohodnotnou skupinou než jen sólovým projektem. Ken pokračoval ve vývoji skupiny a K2 vydala živé DVD v roce 2008 a následně další album "Black Garden" už na etiketě Magna Carta Records v roce 2010. K2 se vydalo podpořit album "Black Garden" na European Tour na podzim roku 2012. Kapela se pak pustila do práce na jejich třetím dosud nepojmenovaným albu.

Doug Sanborn Drums, Vocals (The Untouchables) (2001-present) Dough je členem skupiny K2 od jejích počátků, když se připojil ve studiu ke Kenu Jaquessovi ve studiu k dokončení nahrávek jeho skladeb, ze kterých se pak stalo první album K2. Dough je také členem skupiny The Untouchables, která hraje zábavnou improvizační směs všemožných stylů, něco jako revival kapela.

(Narozen 24.května 1959 v Osace, Japonsko) Keyboards, Moog (Spock's Beard, Natalie Cole) (2002-present) Ryo Okumoto je japonský rockový klávesista, nejznámější z jeho členství v progresivní rockové skupině Spock's Beard. Ke kapele se připojil v roce 1994 a od té doby jej jejím stálým členem. Když zpěvák a klávesista Neal Morse byl v kapele, Ryo hrál na varhany Hammond a Mellotron na albech. Nyní převzal plnohodnotné klávesové povinnosti a proto hraje i syntezátor, zejména Minimoog. Bydlí v Los Angeles. Začal hrát na klasický klavír ve tří letech a pokračovaltak až do do 13. Pak se stal profesionálním hudebníkem ve věku 15 let vystupoval rok na Live House v Ósace. Protože měl velkou touhou dozvědět se více o různých stylech hudby a získat tak silnou nezávislost, přestěhoval se do Tokia v 16 letech. Tam Ryo vystupoval v nočních klubech a diskotékách dalších pět let. Jeho první skutečný zlom začal v roce 1978, když mu bylo 19. Koncertoval s dobře známou skupinou s názvem "Creation" a nahrál s nimi i album "Best of Creation". Další rok nato Ryo koncertoval s legendárním Kitaro a objevil se na jeho albu "Live in Parco". V únoru roku 1980 Ryo vydal své první sólové album "Solid Gold" u Canyon Records. Nahrával je v Air Studio v Londýně s dobře známými hudebníky: Richard Baily (bubeník u Jeffa Becka), Kuma Takeda (basa), Katsutoshi Morizono (kytara) a Delandro Winstone (kytarista u Eltona Johna). O dva měsíce později v dubnu Ryo vydal hned své druhé sólové album "Makin 'Rock" opět u Canyon Records. Toto album nahrával v Sound Labs Studios v Hollywoodu. Znovu měl ve studiu ty nejlepší muzikanty: David Foster (klávesy), Jay Graydon (kytara), Steve Lukather (kytara), Jeff Porcaro (bicí) a Neil Stubenhaus (basa). Ryovo třetí album vyšlo v červnu téhož roku u Canyon Records. Jmenovalo se "Synthesizer" a zaznamenal jej v Sound Design Studio v Tokiu. Následující rok se Ryo rozhodl udělat další velký krok a přestěhoval se v březnu do Los Angeles do Spojených Států. Zdálo se mu, že Tokyo hudebně stagnovalo a on se stále toužil dozvědět více o různých stylech hudby, které LA nabízelo. Ryo studoval na Dick Grove School of Music celá příští čtyři roky. Po dokončení studia a pro jeho jedinečný styl a techniku jej přivítala americká hudební scéna, když se zapojil do četných projektů po celém světě od té doby. Někteří z umělců, se kterými vystupoval byli Phil Collins, Eric Clapton, Aretha Franklin, Barry White, Eric Burdon, Peabo Bryson a Roberta Flacka. Ryo se také účástnil bezpočtu světových turné. Bylo to roku 1994, když se Ryo stal součástí skupiny progresivního rocku Spock's Beard. Kapela se rychle propracovala mezi špičku prog scény s mnoha úspěšnými evropskými a americkými turné. Jejich desáté studiové album "X" vyšlo v roce 2010 a kapela se v současné době nahrává nové album, vydává live CD/DVD z jejich úspěšného turné z roku 2010. Vystupoval a nahrával s mnoha dalšími umělci, včetně skupiny GPS a vydal i řadu sólových alb, hrál na klávesy v hard rock/heavy metalové kapele Eric Burdon & The New Animals v roce 1998, před Martinem Gerschwitzem (nyní Iron Butterfly), který se k nim připojil, koncertoval také s uskupením ASIA Featuring John Payne. V roce 2003 se připojil k nové rodící se kapele K2.

Stephen Poloni Guitars (2012-present) Steve je kytarista a skladatel pocházející z Toronta v kanadě a nyní žije v Hollywoodu, USA. Získal titul B.F.A hudbě a Masters ve skládání na York University. Podílel se na mnoha projektech v mnoha hudebních žánrech jako je jazz, jazz-fusion, rock, pop, blues, gospel, funk, a R&B. V současné době pracuje na rozšíření svého domácího studia a účastní se i nadále brát více nahrávacích projektů. V roce 2008 vystupoval např. na The Beaches International Jazz Festival v Torontu, Kanada. V roce 2009 spolupracoval s Allanem Holdsworth na "The Things You See". Během roku 2010 stihl vystupovat s uskupením Aeb z Los Angeles, CA hrající alternativní hudbu. Objevuje se na koncertních pódiích se skupinami The Matt Glaser Trio, Steve Poloni Band, Ori Dagan. V roce 2010 vydal sólovou desku s názvem "3 Windows", ze které zní jeho vlastní jazz fusion instrumentální skladby. Album nahrávali Steve Poloni (Guitar and composer), Marlon Pennant (Bass), Nathaniel James (Keyboards), Jeremy Morgan (Drums). Mezi hlavní huddební vzory Steva patří Weather Report, Miles Davis, John Scofield, Pat Metheny, Mike Stern, Joshua Redman, Chris Potter a mnozí další.

(Narozen v Dallas, Texas) Vocals (2012-2014) Brent George, rozený texasský umělec, pohybující se v Los Angeleské hudební scéně, pochází z metropolitní oblasti Dallasu je skvělý autor, zpěvák a hudebník. Nahrává všechny své své vlastní hudební nástroje a aranžmá. Brent zdokonaluje své dovednosti hraním pro média a plně se věnuje svému skládání pro filmovou hudbu, reklamy a své vlastní vystupování. K projektu K2 se připojil na jejich koncertní turné v letech 2012-2014.

Josh Gleason (Narozen 1976) Vocals (2005-2011) Josh se narodil v témže roce, kdy vyšlo album "Trick Of The Tail". Kdo by si pomyslel, že o 34 let později bude zpívat skladby z ery Genesis s Gabrielem? Ačkoli byl docela mladý pro tento materiál, Josh to vysvětluje, že "to byl jeho otec, který by byl nejvlivnější osobou, pokud šlo o směřování jeho hudebního talentu. Pokud si zpětně vzpomíná, byl to vždy progresivní rock, který hrál v jejich domě a na prázdninových výletech. Vzpomínám si přehled sbírky mého otce, která se skládala z různé skvělé hudby, jako je U.K., Genesis, Rush, Yes, Led Zeppelin, Vangelis, Police, Maynard Fergeson a Bill Chase, alespoň z těch některých". Josh měl vždy mnohem širší hudební vkus, než kterýkoliv z jeho přátel. "Vzpomínám si na výlet v 8. třídě do Darien Lake a všechny děti byly poslouchaly New Kids On The Block, Dino, Bell BIV Devoe, a já jediný jsem poslouchal Iron Maiden, Black Sabbath, Genesis, a v té době i spoustu Jethro Tull. Také jsem pamatuji svého otce, když mě vzal na Rush, když jsem chodil do 5. třídy." Protože Joshův otec hrál v kapelách jako dokonalý jazzový bubeník, Joshe vždycky přitahovala hudba a koncertní vystupování. Ačkoli nehrál na žádné nástroje, většinou popadl kartáč na vlasy a s ním jako s mikrofonem zpíval své oblíbené skladby před zrcadlem, čímž zároveň zdokonaloval své rockové pohyby místo práce na hlase. Mnoho lidí možná neví, ale to Josh se zná s Mariem z kapely The Waiting Room asi 20 let. "I když jsem byl mladší než on, chodil do stejné školy, a navíc sdílel stejný zápal pro progresivní rock jako já." V roce 1997 Mario a Josh psali spolu původní materiál spolu, když mu Mario řekl o projektu, který by předvedl "The Lamb Lies Down on Broadway" jako jednorázové představení. Nastudování se pak Josh účastnil. O mnoho let později se s mariem setkal znovu v Genesis tribute kapele The Waiting Room. Angažmá u The Waiting Room mu pak otevřela další skvělé hudební možnosti. V roce 2005 Josh byl rekrutován jako zpěvák pro nový progresivní projekt s názvem K2. http://www.genesistribute.com/Band.aspx

Karl Johnson Guitars (2005-2011) Člen kapely Atlantis, kde působil s Kenem Jaquessem. Se svým přítelem Kenem Jaquessem se podílel na nahrávání obou studiových alb K2.

Allan Holdsworth (Narozen 6. srpna 1946, Bradsford, Yorkshire, blízko Leedsu, zemřel 15. dubna 2017, Vista, Kalifornie, USA) Guitars (Tempest, Soft Machine, Gong, U.K.) (2004) K hudbě jej přivedli rodiče, zejména pak otec Sam Holdsworth, amatérský klavírista a fanoušek jazzové hudby. Pod dojmem poslechu otcových desek zatoužil malý Allan hrát na saxofon. "Saxofon byl pěkně drahý a rodina si to prostě dovolit nemohla. A tak jsem místo něj dostal kytaru. Od strýce. Bylo mi asi 15 nebo 16 let." Allan se vlastně na kytaru učit nijak zvlášť nechtěl. Jeho tehdejší vášní byla cyklistika a kytaru bral spíše jako náplast na svůj sen stát se jazzovým saxofonistou. Ale potom začal poslouchat trochu jiné desky a dostal se do místní skupiny, která hrála skiffle. Po prvních pokusech s místními kapelami, kde hrál i na housle, začal hrát se skupinou Igginbottom, se kterou roku 1969 natočil svou první nahrávku. Se saxofonistou Rayem Warleighem rozjel také pár vystoupení, ale první důležitý zlom přišel v okamžiku, kdy se přestěhoval do Londýna a vstoupil k Nucleus, což byla skupina trumpetisty Iana Carra, která svůj repertoár postavila na fúzi jazzu a rocku. Holdsworth zde nastoupil na post, na kterém před ním byli Bernie Holland a zejména Chris Spedding. Svého úkolu se ale zhostil dobře, což je znát na původním vydání LP Belladonna. Po Londýně se v kuloárech začalo mluvit o mladém talentu, ale tyto řeči nabyly na síle teprve poté, co se Allan stal členem prestižního rockového sdružení Tempest. Tuto kapelu, která se na prvním albu prokázala svým hardrockovým cítěním, tvořili vedle Allana už samé známé osobnosti, což nejvíce napovídá o vzrůstajícím věhlasu tohoto kytaristy: fenomenální Mark Clarke (bg) a Jon Hiseman (dr) (oba z Colosseum) a zpěvák Paul Williams (od Juicy Lucy). Hiseman se ale nevzdával svého snu obnovit Colosseum (po další desce s jiným kytaristou se mu to nakonec podařilo) a o Holdswortha se začalo zajímat stále více lidí, takže zákonitě došlo k jejich odloučení. Výrazný skok v Allanově kariéře znamenalo setkání s Tonym Williamsem, výrazným bubeníkem Milese Davise. Ten po prvních nahrávkách dal dohromady velmi silnou skupinu, v podstatě superskupinu první generace jazz rocku, kterou vedle něj tvořil John McLaughlin, legendární Jack Bruce (bg) a Larry Young (key). Po několika personálních přesunech to byl právě devětadvacetiletý Holdsworth, který se ujal McLaughlinova postu, a nutno říci, že velmi dobře. Výsledná alba (již pod hlavičkou New Lifetime) jsou rockovější a Allana proslavila natolik, že nyní mu v další cestě prakticky už nic nebránilo. Ještě slavnější kapelou, která se stala jeho další zastávkou, byli Soft Machine, původně progresívní skupina se silným experimentátorským podtextem, která se postupně dostala k jazz rocku. Allan ale tehdy chytil takové tempo, že vedle stále se rozšiřující studiové činnosti v rámci jeho hostování a vlastní koncertní činnosti Soft Machine začal pomýšlet i na sólovou dráhu. Výsledkem bylo LP Velvet Darkness, které svou fúzí přímo předznamenávalo, jakou cestou se budou ubírat další nahrávky. Na ty si ale jeho pomalu se rozšiřující fanouškovská základna musela dost dlouho počkat (až do roku 1983), protože v následujících letech neměl Allan (aspoň podle svých slov) ani jeden den oddychu. Není divu. Po odchodu od Soft Machine se stal členem původně avantgardní, v době příchodu Allana již k jazz rocku silně inklinující, skupiny Gong, se kterou natočil několik zajímavých alb. V této době se skupina jmenuje vlastně Pierre Moerlen's Gong. Během své činnosti s tímto sdružením (často přerušujícím svou činnost) rozjel Holdsworth spolupráci s fenomenálním houslistou Jean-Luc Pontym a stal se členem sólového projektu Billa Bruforda, jednoho z nejtechničtějších světových bubeníků. Spolu s nimi tam byli i Dave Stewart (key), Jeff Berlin (bg) a Annette Peacock (voc). Nahrávky s touto sestavou považuji za jedny z Holdswortových nejlepších počinů, ne-li vůbec nejlepších. Výborná souhra, kompaktnost projevu, žádná vypočítavá přetechnizovanost a těžkopádnost, alba se poslouchají velmi lehce. Ač se to zdá prakticky nemožné, v této době začal Allan spolupracovat i s další superskupinou, britskými U. K., kde se sešel opět s Billem Brufordem, Johnem Wettonem (bg, voc) a multiinstrumentalistou Eddiem Jobsonem (key, housle, známý ze svého působení u Jethro Tull, Roxy Music, Zinc, hrál také s Curved Air). Stejnojmenné debutové album skupiny je dodnes velmi ceněné, spolu s další Holdswortovou iniciativou, skupinou I. O. U., ho považuji za jeden z vrcholů jeho kytarového feelingu. Po řadě dalších spolupracích a členství v kapelách (užší bylo např. spojení s Gordonem Beckem) rozjel Allan prakticky již svůj sólový projekt, I. O. U., ve kterém se sešel s některými ze svých budoucích dlouholetých spolupracovníků, Paulem Williamsem (voc), Paulem Carmichaelem (bg) a Garym Husbandem (dr). Výsledné LP bylo velmi dobře přijato a Holdsworth si vzpomněl na svůj sen zkusit vydávat alba pod svým jménem. Na realizaci projektu si vybral Williamse a Jacka Bruceho na zpěvy, Chada Wackermana na bicí (další z jeho dlouhodobých kolegů) a Jeffa Berlina (bg). Deska může skvěle posloužit jako čítanková ukázka souhry kvarteta, nemluvě o dalším LP, které v podstatě etablovalo jeho sólové snahy. Metal Fatigue je ideálním albem pro všechny, kdo chtějí poznat Allanovu kytaru. I ostatní členové týmu, Williams a Paul Korda (voc), Jimmy Johnson a Gary Willis (bg), Mac Hine a Gary Husband (dr) a Alan Pasqua (keyS), se nedali zahanbit a vzniklou velice dravou a energickou desku můžeme právem řadit do zlatého fondu kytarové hudby. Zvláštní je, že Allan sám tímto albem opovrhuje... "Vůbec neposlouchám své starší nahrávky. Připadá mi to z mého současného pohledu hrozně primitivní. Žiju pro to, co dělám teď. Možná, že jsem příliš sebekritický, ale je to můj způsob uvažování." Osobní stránky: www.therealallanholdsworth.com

John Miner Additional Guitars (Art Rock Circus) (2004) Skladatel John Miner je nejznámější ze své rockové opery Heavens Cafe, která byla uvedena ve Flamingo Theater v Las Vegas v roce 1996, v Charleston Performing Arts Center v roce 1997 a později v Insurgo Theater v Los Angeles v roce 2004. Miner vytvořil progresivní rockovou skupinu Art Rock Circus, kde se vedle hudby naživo s kapelou na jevišti objevovali i zpěváci a herci. The Tributary Music Label vydal živé CD "Heavens Cafe" v roce 2000. Dříve Miner spoluzaložil kalifornskou art rockovou kapelu Mantra Sunrise v roce 1992 se zpěvákema basistou Joelem Bissingem a bubeníkem Wayne Garabedianem. Kapela vydala bezejmenné album "Mantra Sunrise" v roce 1994. V roce 2001 vyšlo CD "A Passage To Clear" od Minerovy kapely Art Rock Circus. Album představovalo dvě zpěvačky Karyn Anderson a Karen Marquart. Album ale nebylo tak dobře přijato jako "Heavens Cafe". Za spolupráce s bubeníkem a skladatelem Nolanem Stolzem, Miner přebudoval Art Rock Circus od základů a v roce 2005 vydali 2CD "Tell a Vision". Rozsáhlá klávesová paleta zvukůťa Minerrův eklektický kytarový styl našel příznivější ohlas u progresivního publika. V roce 2005 Miner napsal a aranžoval kytarové party pro album K2 "Book of the Dead", které byly obestavěny kolem kytary Allana Holdswortha.

Yvette Devereaux (Narozena *** Los Angeles, California) Electric Violin (2004) Yvette Devereaux je americkou houslistkou, dirigentkou a ředitelkou The South Pasadena Music Center and Conservatory v Pasadeně, California. Stala se první afro-americkou ženou, která získala kvalifikaci jako dirigentka od Peabody Conservatory of Music. Byla oceněna městem Los Angeles v únoru 2007 jako Living Legends. Stala se také první afro-americkou ženou, která řídila Los Angeles Philharmonic jako hostující dirigent v roce 1996. Jako houslistka se Devereaux představila s hudebníky jako Chaka Khan, Stevie Wonder, Alicia Keys, Bruno Mars, Justin Timberlake, Whitney Houston a K2.

Shaun Grant Guerin (narozen 1962, zemřel 17. července 2003) Vocals (2003) (Clearlight, The Cinema Show) Shaun Guerin byl velmi vyhledávaný bubeník, byl synem Johna Guerina, který byl také top studiový bubeník a člen LA Express a stal se členem doprovodné kapely Joni Mitchell a Toma Scotta. Shaun začal hrát na bicí v roce 1969, ve věku sedmi let a následoval tak svého otce Johna. Zpočátku poslouchal Jimmyho Hendrixe, The Cream, Jannis Joplin a samozřejmě Beatles, ale pak uslyšel ELP, které zcela změnily jeho zaměření. Zaposlouchal se do hudby Genesis, Hatfield and the North, King Crimson a Briana Eno. Shaun se stal obrovským prog rockovým fanouškem, když v pozdějších letech studoval také hru na klávesy a na kytaru. Kromě toho, že byl talentovaný bubeník a perkusionista, Shaun Guerin byl také zkušeným zpěvákem a skladatelem a klávesistou. Shaun Guerin se stal zpěvákem a druhým bubeníkem v Genesis tribute band The Cinema Show, který se zaměřil na éru Petera Gabriela v Genesis. Po 3 letech se Guerin se rozhodl, že je čas začít pracovat na svých vlastních progresivních kompozicích a začal pracovat na svém prvním sólovém albu z roku 2002 "By The Dark Of Light", ve kterém Shaun hrál na bicí, klávesy, kytary a nazpíval všechny vokály. V roce 2003 Guerin vydal své druhé sólové CD "The Epic Quality of Life", které nahrával opět sám (vokály, bicí, klávesy, kytara a basa), ale také přivedl některé své spoluhráče z The Cinema Show, John Thomas - elektrické a akustické kytary, Matt Brown - klávesy, Mellotron, zpěv a Dan Shapiro - bass. Toto CD daleko méně sólové dílo, než jeho první album a dává pocit spíše o dílo "kapely". V roce 2003 také Guerin nahrál pro Clearlight Music CD "Infinite Symphony", kde hrál na bicí a perkuse a přispěl i vokály u jedné skladby. Byl také u vzniku prog rockové supergroup K2 (Allan Holdsworth, Ken Jaquess, Ryo Okumoto, Guerin, Doug Sanborn a Yvette Devereaux), která vydala album "Book Of The Dead", kde se ujal zpěvu. Bohužel Shaun zemřel krátce po dokončení tohoto CD dne 14. července 2003, bylo mu 41 let. Měsíc nato zemřel i jeho otec John Guerin. Deska následně vyšla až v roce 2005.

Skupina: Brent George - Vocals, Guitars Ken Jaquess - Bass, Vocals Steve Poloni - Guitars Ryo Okumoto - Keyboards Doug Sanborn - Drums, Vocals	Live at iO Pages Festival 2012 Vyšlo 25. září 2015, Lost Tales Seznam skladeb: 01. Black Garden 02. Passage To The Deep 03. Freefall 04. Infinite Voyage 05. Walking Of The Wind Total Time: (54:00)
"Live At iO Pages Festival 2012" je druhou živou nahrávkou kapely. Z první sestavy kapely zůstali Jaquess, Sanborn a Okumoto, z té další pak zpěvák a kytarista Brent Georg. Původně měl být materiál vydán jako bonus k třetímu studiovému albu, ale vypadal tak dobře, že se skupina rozhodla jej vydat samostatně.
Skupina: Josh Gleason - Vocals Karl Johnson - Guitars Ryo Okumoto - Keyboards Ken Jaquess - Bass, Keyboards, Guitars, Vocals Doug Sanborn - Drums, Vocals	Black Garden Vyšlo 21. září 2010, Magna Carta, MGG91072/MAX-9107-2 Seznam skladeb: 01. Black Garden (6:25) 02. Passage To The Deep (11:35) 03. Widows Watch (6:37) 04. Encounter Or Absence (7:11) 05. Storm At Sunset (11:05) 06. Summer's Fall (2:12) 07. Path Of The Warrior (10:43) Total Time: (55:48)
"Black Garden", první nahrávka K2 u Magna Carta Records je bezprostřední progresivní klasika přinášející zručnou instrumentaci, neodbytný zpěv a bohatou lyrickou kulisu, která vypráví příběh o starověké Oceánii. "Black Garden" popisuje epickou cestu starých Polynésanů při plavbě přes třetinu našeho světa před usazováním na ostrovech v jižním Tichomoří. Tuhle plavbu vykonali více než 2000 let před Kryštofem Kolumbem. Ken Jaquess nalezl inspiraci k sepsání tohoto dávného příběhu po návštěvě jižního Pacifiku a Havaje, když byl okouzlen krásou přírody a historií ostrovů. Byl fascinován příběhem o tom, jak člověk jako první přijel obývat ostrovy tak náročné, nádherné a zdánlivě odříznuté od známého světa.
Skupina: Josh Gleason - Vocals Karl Johnson - Guitars Ken Jaquess - Bass Ryo Okumoto - Keyboards	Live In Hollywood DVD, vyšlo 1. listopadu 2008, Umbrella Records, UMBDVD007 Release Date: April 8, 2008Seznam skladeb: 01 Infinite Voyage 02 Mirror to the Spirits 03 The Edge of Light 04 Forest Cathedral / Freefall 05 Cloak of Antiquity 06 Beware of Darkness Total Time: (1:06:50) Recorded at first live show on January 13th, 2006
Skupina: Ken Jaquess - Bass, Keyboards & 10 String Acoustic Shaun Guerin - Vocals Allan Holdsworth - Guitars Ryo Okumoto - Piano, Moog Doug Sanborn - Drums Yvette Devereaux - Violin John Miner - Additional Guitars	Book Of The Dead Vyšlo 2005, ProgRock Records, PRR160, USA Released on Jun 5, 2007 2008, Umbrello Records Seznam skladeb: 01. Chapter 1: Infinite Voyage (23:25) 02. Chapter 2: Mirror to the Spirits (6:54) 03. Chapter 3: The Edge of Light (7:03) 04. Chapter 4: Aten (Window of Appearences) (3:22) 05. Chapter 5: Cloak of Antiquity (5:54) Total Time: (46:38)
Ken hraje basu, klávesy a 10-strunnou akustickou kytaru, je také skladatelem, aranžérem a producentem, takže K2 je opravdu jeho "dítě". Ale i seznam dalších členů kapely zní jako "kdo je kdo" v progresivním rocku. Hlavní kytary má na starosti progresivní ikona Allan Holdsworth (U.K., Bruford, Gong), klavír a Moog obsluhuje Ryo Okumoto (Spock's Beard), zpěv od pozdního, velký Shaun Guerin (Clearlight a Genesis tribute band Cinema Show) a bubeník Doug Sanborn. Další hudebníci představují členy Art Rock Circus John Miner hrající na doprovodné kytary a Yvette Devereaux na housle. Jestli máte strach z toho, že to zní jako beznadějná směsice stylů, nemějte strach! Jaquess dokáže všechny tyto hudebníky sjednotit na kouzelnou cestu do starověkého egyptského posmrtného života. Tyčící se kytary, výbuchy Mellotronu a mnoha moderních symfonických klávesových zvuků, basové linky jako vyvedené od Chrise Squire, jako dřívejší Beardish synthezátorová sóla a Guerin je mrtvý-Ringer-pro-Peter Gabriel vokály okamžitě dát toto album do komfortní zóny každého, kdo slyšel každý práce těchto umělců před. Konvergence stylů zde, které by mohly se ukázaly být nepříjemný nebo nevhodné vzhledem k rozmanitosti pásma, místo toho vedou posluchače dolů cestu příjemné zvratů. Celé album zůstane překvapivé a drží úroky za celou dobu trvání, a má ještě více odhalit na následujících poslechy. Tento poslední, podle mého názoru, je to, co odděluje dobré od fenomenální, a K2, země přímo do druhé kategorie. Ale to v žádném případě není celý příběh - mluvíme Holdsworth tyto kytary práci na svém nejvíce prog-znějící a expresivní nejlepší, melodický, kapaliny, proudící a je to jako U.K. znovu. Na bicích je každý úder tak dobrý podobně jako by hrál Bruford nebo Bozzio, či dokonce mix obou, zatímco Okumoto a Devereaux poskytují moře Mellotronů a syntezátorů, a housle, jen sílící a vznášející se způsobem, ze kterého vám upadne čelist v obdivu a ohromení! Album samotné tvoří nahrávku v tradici nejlepších prog desek 70. let, "koncepční album" napsal a upravil Ken Jaquess. Úvodní skladba je překvapivě jemný dvacetitřiminutový epos, který bude zabírat místo v přehrávači v nadcházejících letech s jeho fantastickými symfonických klávesnice intro a mnoha zvraty a obraty na cestě, čiré tekoucí stavebnictví a vášnivé dodávky, což je " večeři Připraveno "nového tisíciletí. Vše o této trati vyzařuje čistou třídu a kvalitu, ale víc než to, čirá podívaná vyslechnutí syntezátory, vokály, rytmická sekce, elektrická kytara a housle hrají jako je tento, není nic menšího páteře brnění věci! 2. skladba má intro, které opustí jste přísahal, že jste byla přepravena zpět do opojných dnech 70., zatímco hlavní část skladby má podobný účinek. Zvuk víří všude kolem vás a je to jako když klasický Genesis hrát ve vašem obývacím pokoji v době - ??je to monumentální a pak některé, skoro sedm minut naprosté blaženosti prog. To, co následuje, je jako lahodný srážky UK a Genesis s 3 tracky běží na sedm, tři a šest minut, a to jen dát třešničku na dortu již honosné.

Brent George - Lead Vocals, Electric Guitars, Doug Sanborn - Drums, Vocals, Ryo Okumoto - Keyboards, Steve Poloni - Electric Guitars, Ken Jaquess - Bass, Backing Vocals

Oficiální stránky: www.magnacarta.net/K2/index.html https://www.facebook.com/K2-54333771423/ www.reverbnation.com/k2band www.kenjaquess.com www.gepr.net/ka.html www.myspace.com/k2ken www.sonicbids.com/k2

Made by  ©  19.7.2015  Poslední aktualizace: 28.5.2019

mbrezny@centrum.cz©  ...a vzkaz autorovi!©