IT BITES

IT BITES je britská progressive rocková a pop fusion skupina založená v roce 1982 v anglickém Egremontu, Cumbria. Hudba skupiny byla směsí hudby Genesis i období po odchodu Petera Gabriela a 10cc s Van Halen, hlavně zpěv a strojená kytara. Skupina jednou dosáhla pozice #6 v žebříčku ve Velké Británii s jejich jediným hitovým singlem "Calling All The Heroes". Přirozená oblast kapely byla ale v albových žebříčcích a na koncertech, kde jejich fanoušci v tisících ukazovali podporu kapele, která se nikdy neucházela o přízeň FM rádií a obávané délky skladeb tři a půl minuty.

Navzdory zdravé fanouškovské základně po celém světě se It Bites stali jednou z mnoha progresivních pop rockových kapel, která podlehly velké redukci na počátku 90. let, kdy hlavní gramofonové společnosti, aby si zabezpečily svůj majetek a přestály hospodářský pokles, vypovídaly smlouvy hudebníkům ve prospěch levnějších a žebříčkových popových hvězd a mohly se tak zformovat ve velké nadnárodní organizace, jak je známe dnes.

První etapa historie kapely

IT BITES byli založeni v roce 1982, když se spolužáci z Egremontu, Frank Dunnery, Dick Nolan a Bob Dalton setkali s Johnem Beckem, který přijel z Whitehaven na místní Cumbrianský koncert. Frank, Bob a Dick všichni pocházejí z Egremont, Cumbria a znají se od útlého věku. Frank a Bob se setkali na základní škole, později přešli společně do místní střední školy, kde se setkali s Dickem a našli společnou touhu pokračovat spíše v hudbě než v akademických studiích. Frankův starší bratr Barry byl známý v hudebním průmyslu jako kytarista Ozzyho Osbourna a projektu Violinsky, jednoho z následovníků art-rockové kapely Electric Light Orchestra z 80. let. Dick, Bob a John následovali šlépěje svých otců hudebníků, John navíc již poznal místní klubovou scénu, když hrál na akordeon v otcově Country and Western počinu.

John pocházející z Whitehaven, vzdáleného pět mil nebo spíše z Cumbrianského pobřeží, se připojil k ostatním třem krátce poté, co se všichni opustili školu. Poté strávili své formující období z počátku 80. let koncertováním déle než rok v pánských klubech a nočních lokálních barech, krátce i s hostujícím saxofonistou Howardem "H" Smithem. Na repertoáru měli hlavně cover skladby od kapel jako Level 42 a Haircut 100. Ale jednoho dne se kapela rozhodla zabalit to ze dne na den. Frank se totiž přestěhoval do Londýna, Dick a Bob nakrátko pobývali v Birminghamu a John se odstěhoval do Manchesteru, kde již dříve žil.

O šest měsíců později se ale Bob, Dick a John náhodou setkali jednoho středečního večera v Egremontu v hospodě a probrali myšlenku na reunion kapely. Naštěstí Frank byl také ve městě a tak bylo rozhodnuto pokračovat, ale tentokrát v Londýně. Všichni čtyři členové se přestěhovali v roce 1984 do squatu v Peckhamu, kde se Frank usadil během předchozích šesti měsíců a tam strávili následující dva roky životem z ruky do úst a psaním původního materiálu a nahráváním demo nahrávek, které posílali do velkých nahrávacích společností. Důležitý první velký zlom přišel v roce 1985, kdy se setkali s mužem, který se měl stát jejich prvním manažerem, byl to Martyn Mayhead, který se jim snažil vyšlapat cestičku do kanceláří labelu WEA. Mayhead poslouchal jejich pásky, viděl jejich potenciál a dokázal jim zajistit smlouvu na osm alb s Virgin Records plus příslib podpory turné Go West po Velké Británii. Bob Dalton později poznamenal, "Byla to vlastně ideální situace, protože všechno, co jsme si mohli dovolit udělat, bylo psát písně 24 denně po 7 dnů v týdnu. Celou tu dobu jsme na sobě pracovali. Stali jsme silnými autory a silnými hudebníky." Jejich demo jim nakonec zajistilo podepsání smlouvy s Martynem Mayheadem (u WEA Records) a krátce nato nahrávací smlouvu s Virgin Records.

O vzniku názvu kapely napsal Francis později na své internetové stránce. "Můj přítel Alvin a já jsme vždycky diskutovali o oblíbených kapelách během studia na vysoké škole, takže když jsem se s ním setkal o pár týdnů později na týdenním angažmá v Butlins (Skegness). Řekl jsem mu o této skvělé nové kapele, kterou jsem objevil. On odpověděl "To kouše!" (=It Bites)." Podle druhé verze si název It Bites zvolili v návaznosti na psa, kterého vlastnil jeden jejich bedňák.

V březnu 1986 It Bites vydali svůj první singl "All In Red", který se mihl v žebříčcích velmi skromně. Jejich druhý singl "Calling All The Heroes" vyšel v červnu 1986 a stal se velkým hitem, když atakoval pozici #6 v britském singlovém žebříčku a pomohl získat kapele mnohočetné přehrávání skladby v rozhlase a také mnoho televizních vystoupení (včetně Top of the Pops, Wogan a Old Grey Whistle Test). Třetí singl "Whole New World" také zabodoval, ale již ne na tak vysoké pozice, když dosáhl jen na pozici #54. Všechny tři singly se objevily na prvním albu It Bites z léta roku 1986 s exotickým názvem "The Big Lad In The Windmill", které produkoval Alan Shacklock. Album se setkalo jen s mírným komerčním úspěchem, a to navzdory umístění v žebříčku na pozici #35.

Kapela se ke konci roku 1987 vydala na turné společně se skupinami Go West a Marillion, aby podpořila právě vydané album. Hrála i na hlavních evropských festivalech pod širým nebem (včetně jazzového festivalu v Montreaux v přímém přenosu po celé Evropě švýcarskou TV) a na začátku roku 1988 podporovala i turné Roberta Planta. Tento různorodý soubor kapel, které podporovali na koncertech, odhalil problém marketingu kapely, který trval po celou dobu jejich kariéry. It Bites směs "současného producent-popu 80. let, progressive rocku a hard rocku" (s využitím atraktivního zvuku kláves a spoustě harmonických vokálů proti těžkému bubnování, složitým taktům s kytarovými sóly inspirovanými Allanem Holdsworthem) přinesla kritiku od některých publicistů hudebního tisku, kteří obviňovali kapelu, že se jí nedaří usadit se ve zcela zřetelném směru. I přesto skupina probudila loajální a nadšené následovníky ve Velké Británii.

Aby uspokojili stále se zvyšující požadavky od fanoušků a mohli rozšiřovat informace o kapele, nadcházejících koncertech a nahrávkách, založili It Bites Appreciation Society. V ní se Dickova sestra Maggie Ward stala vynikající a neúnavnou tajemnicí, Joanne Slater,

Johnova přítelkyně, se ujala kanceláře v Londýně. Zbytek léta 1987 strávil hraním velkých evropských festivalech, včetně jazzového festivalu v Montreaux, v přímém přenosu v celé Evropě do švýcarských TV a slot podpory pro Marillion v Loreley, Německo. Kapela si pak zamluvila termíny v nahrávacích studiích Manor, Oxford, aby nahrála své druhé studiové album "Once Around The World" s producentem Markem Wallisem v polovině roku 1987. Záběry z tohto studiového nahrávání byly odvysílány 18. září 1987 na kanálu Channel 4 TV "Equinox" v programu Twang, Bang, Kerrang! (který dokumentuje historii elektrické kytary). Francis Dunnery, který uváděl prominentně tento program, porovnával své japonské a americké kytary značky Fender Stratocaster a diskutoval o technice a různých zařízeních. Album "Once Around The World" vyšlo v březnu 1988 a signalizovalo odchod ze zaměření na více popově-orientovaný zvuk It Bites prezentovaný na prvním albu, coř prokázala jednoznačně čtrnáctiminutová titulní skladba v plně progresivním rockovém stylu.

Kapela také cestovala jako podpora kapely Marillion na představeních ve Velké Británii v polovině koncem prosince 1987. Virgin Records ale trval na některých popově orientovaných nahrávkách s producentem Stevem Hillagem, což vyústilo v menších hitových singlech "Kiss Like Judas" (únor 1988) a "Midnight" (duben 1988). První singl z alba "Old Man And The Angel" (silně upravená verze delší skladby z nahrávky z Wallis) dosáhl vrcholu pouze u čísla #72 v žebříčků singlů. I přes rozpolcený charakter alba se ve finále ukázalo, že bylo konzistentní barevně i zvukově a stalo se oblíbené u fanoušků. Během tohoto období Francis Dunnery také získal odezvu a zájem tisku pro jeho vynález nástroje Tapboard, což byl nástroj vytvořený ze dvou spárovaných kytarových krků a použitím desetiprsté tapping techniky k zahrání mimořádně rychlých a jasných melodických zvukových palet a harmonií. Jako poděkování stále loajálnějším a nadšeným členům Appreciation Society, kapela uvedla jednorázový koncert pouze pro členy, v Tabernacle, západní Londýn, dne 14. ledna 1988. Odvysílán byl v TV pořadu na BBC1 "Wogan" 12. února 1988. Kapela odehrála čtyři koncerty v únoru 1988 - Trent Polytechnic v Nottinghamu, Warwick University v Coventry, Surrey University v Guildfordu a The Marquee v Londýně.

It Bites měli zajištěno turné podporující jako "speciální hosté" Roberta Planta a jeho "Manic Nirvana" turné v březnu a dubnu 1988. Jejich vlastní mini-turné po Velké Británii následovalo od konce dubna do poloviny května 1988, pak hráli na dvoudenním otevřeném hudebním festivalu na autodromu Nürburgring, Německo, v červenci 1988. Koncertovali také po Evropě a v Japonku, doprovázeli také Briana Adamse. V téže době také Dick přispěl basovými party pro tři skladby na album klávesisty Genesis Tonyho Bankse "Bankstatement" z roku 1989. Francis Dunnery zpíval doprovodné vokály na debutové desce uskupení členů Yes "Anderson Bruford Wakeman Howe" ve stejném roce. Kapela také získala nového manažera, stal se jím Brian Lane, který také řídil Yes, Jona Andersona, kapely Asie a GTR - ve spojení s těmito kapelami je jeho hudební vkus a hudební vlivy zřejmé. Ale nejen to, Frankovi se podařilo zatajit dvě operace, když si nechal odoperoavat perforované ušníní bubínky.

Třetí album "Eat Me in St. Louis" bylo nahráno na počátku roku 1989 v Musicland Studios v Mnichově, Německo, pod produkcí Reinholda Macka (nejznámějšího ze spolupráce s Queen a The Rolling Stones) a vyšlo 12. června 1989. B-strany singlů z alba byly nahrány v Town House Studios v Londýně. Album přineslo tvrdší vyznění, více kytarově-orientovaný

zvuk než dříve, kratší, říznější skladby a omezení přímého progresivního rockového vlivu. V rozhovorech po vydání alba Dunnery tvrdil, že byl nespokojen s více technickou a virtuózní části hudby It Bites v té podobě, jak ji předvedli na předchozím albu. "Bylo to pro nás velmi důležité v době, kdy jsme chtěli říci lidem... Podivejte se, cožpak nejsme dost inteligentní? Vůbec mě neobtěžuje psát všechny ty dlouhé party, jen chci uvést nějaké dobré písničky... Místo neustálého létání 9000 mil za hodinu jsem chtěl hrát písničky, které by si lidé mohli zapamatovat." Nicméně kapela se rozhodla pověřit zpracováním grafiky pro "Eat Me in St. Louis" a singly předcházející album famózního proslulého progresivního rockového výtvarníka Rogera Deana (známý z desek Yes). V tomto ohledu Dunnery přiznal, že to byl vcelku vypočítavý pokus zahrát si na jejich vlastní "progresivní rockovou" pověst a "naštvat lidi".

Vydané album "Eat Me in St. Louis" zaskórovalo skvělými recenzemi v rockových magazínech Kerrang! a RAW a přineslo i menší singlový hit "Still Too Young To Remember". Album dosáhlo britské Top 40. Během tohoto období se label Virgin pokoušel uvést kapelu jako seriózní hard rockový počin pomocí několika opakovaným vydáním nahrávek a natočením videa pro "Still Too Young To Remember" a následnně i pro skladby "Underneath Your Pillow" a "Sister Sarah". Přestože snahy Virgin, jak zvýšit komeční profil kapely, třeba krátkou propagační návštěvu do USA s pracovníky Virgin Records, byly nakonec neúspěšné, kapela stále osvědčovala svoji popularitu jako koncetní živý akt. Následovalo britské turné od poloviny června po začátek července 1989 na podporu alba. Jedno z jejich více exotičtějších a neobvyklých vystoupení bylo před 15,000 diváky na kluziště v Moskvě, Rusko. V létě 1989 It Bites odehráli evropská vystoupení při doprovázení Beach Boys. Tři koncerty absolvovali v polovině září 1989 v Tokiu v Japonsku, pak v USA a Kanadě podporovali Jethro Tull na konci října a začátkem prosince 1989, šest zastável měli i ve velké Británii v polovině prosince, včetně prvního vystoupeníé jako hlavní hvězdy v Hammersmith Odeon v Londýně.

První a jediný kongres It Bites Appreciation Society se konal v The Rock Garden, Covent Garden v Londýně 17. prosince 1989. Frank si bral oddechový čas ze zkoušek na koncert v Hammersmith Odeon a dostavil se tam, aby odpovídal na otázky, zahrál pár písní a ukázal svoji novou Tapboard kytaru. Od konce března do začátku dubna 1990 kapela odehrála osm představení, na kterých It Bites představili některý nový materiál z období po albu "Eat Me in St. Louis". V červnu 1990 kapela odcestovala do Los Angeles, aby

začali psát a nahrávat své čtvrté album. Jméno producenta desky dosud nebylo potvrzeno. Úmyslem bylo nahrát desku, která by pronikla na americký trh a Dunnery slíbil jednodušší skladby se "silnější příchuti blues". Avšak napětí uvnitř skupiny dosáhlo bodu zlomu v předzkušebním období a zpráva od členů Society z poloviny října 1990 potvrzuje, že Frank opustil řady It Bites den před zahájením zkoušek v Los Angeles. Kolovaly zvěsti o Frankových hudebních rozdílech, jeho touze být jediným kapelníkem, milostné zájmy a jiné osobní aspekty. Proslýchalo se, že Dunnery požadoval plné vedení kapely a kontrolu nad materiálem a také prohlálil, že se střetl s bývalým kreativním protějškem Johnem Beckem do té míry, že požadoval Beckovo vyhoštění z kapely. Jediné co je známo, že založil společný domů s partnerkou v LA.

Grafický znak názvu kapely na třetím albu jako by byl předzvěstí problémů kapely a zůžení její sestavy na pouhé tři členy.

Etapa bez Francise Dunneryho

Zbývající trio, nyní bez Francise Dunneryho, původně zůstalo v Los Angeles, kde nadále psali a skládali. John se v té době přemístil ke hře na kytaru proti své obvyklé úloze klávesisty. Ještě během pobytu ve Spojených státech se snažili, ale neúspěšně, vyhledat v konkurzech nového zpěváka. Po návratu do Anglie již bez Franka, angažovali Lee Knotta jako nového zpěváka It Bites. Knott předtím zastával post frontmana v kapele Innocence Lost, která hrávala jako doprovod It Bites na předchozích koncertech ve Velké Británii. Poté pokračovali v práci na materiálu pro nové album It Bites. Beck později připomně "dobu, o které si myslím, že byli všichni znechuceni z toho, co se děje, což chtělo celkovou změnu. Hrál jsem na kytaru a trochu na klávesy, ale především na kytaru. Pro mě to byla změna a Bob i Dick byli rádi, že jsem to udělal..."

Nové album It Bites bylo původně naplánováno na začátek roku 1991. John se nyní zaměřil na kytaru, takže většinu klávesových partů obstarávaly sekvencery, hudba se přitvrdila a v důsledku této nové pozměněné identity v čele se zpěvákem Knottem bylo vynecháno i jméno It Bites ve prospěch nového, odrážejícího změny. Kapela se přejmenovala v roce 1991 na Navajo Kiss. Na jaře roku 1991 zahráli svůj první koncert jako Navajo Kiss v Cat Club, New York, USA, pak měli čtyři vystoupení v UK na konci srpna 1991 - Duchess

v Leedsu, King Tut's v Glasgowě, Boardwalk v Manchesteru a Underworld, Camden v Londýně. Na nich uváděli nový materiál plus vlastní cover "Murder Of the Planet Earth" (z "Eat Me In St. Louis"). Další jméno kapely bylo Sister Sarah. Kapela nakonec také sáhla k odvážnému kroku, kdy se rozloučila s Virgin Records a rozhodli se založit svoji vlastní nahrávací společnost. Virgin Records pak následně vydala v srpnu 1991 živé album s názvem "Thank You And Goodnight", které se skládalo ke zděšení kapely většinou z vystoupení v Thames TV Town & Country ještě z působení Francise Dunneryho, které čerpalo z koncertních nahrávek skladeb alba "Eat Me In St. Louis". Tohle album tak v podstatě uzavřelo jednu etapu v historii kapely.

Skupina se poklidně rozpadla během jednoho roku z důvodu nedostatku zájmu od publika. John Beck později přiznal, že "zjistili velmi brzy, že lidé nebyli ochotni akceptovat takovou změnu směru." Členové kapely se sice v roce 1992 rozešli, ale zůstali stále v kontaktu.

Meziobdobí kapely

Po rozpadu It Bites se Beck a Dalton připojili ke kapele Johna Wettona na turné po Japonsku a nahráli živé album "Chasing The Dragon", Beck se také přesunul a stal se jedním z klávesových hráčů kapely Alan Parsons Project. Nolan, který rovněž pracoval také pro Alan Parsons Project, se nakonec etabloval jako basista výběru Raye Daviese. Dalton hrál na bicí u Chrise Normana a Ray Daviese a začal i vyučovat na Akademii soudobé hudby (Academy of Contemporary Music) v Guildfordu. Lee Knott strávil nějaký čas jako manager (Portishead,

Tricky, Underworld), krátce zabrousil jako polovina instrumentálního projektu Superior, s nímž vydal dvojici singlů "Being You" a "Coma" u Virgin Records v roce 1998. Francis Dunnery, nyní trvale přestěhovaný v USA, se reaktivoval v roce 1991, kdy začal svoji úspěšnou sólovou kariéru, která pokračuje v podstatě dodnes.

Částečný reunion It Bites se objevil v roce 1996 ve formě skupiny Unicorn Jones. V tomto projektu se představil John Beck, Dick Nolan

a zpěvák David Banks, který se již kdysi ucházel u It Bites o post zpěváka a který v minulosti byl součástí kapely Mummy Calls, jejíž píseň "Beauty Has Her Way" se objevila na soundtracku k filmu "The Lost Boys. Banks oslovil Becka a Nolana, aby mu pomohli nahrát cover album od Burta Bacharacha, ale trio nakonec odskočilo k nahrávání bizarního coveru Motörhead "Ace Of Spades", na kterém se popsali jako náhrada Lemmyho nadčasového zpěvu Davidovým šlágrovým hlasem a transformací heavy metal trashe do temného nepříčetného groove. Z této cover nahrávky se vytvořila kapela Unicorn Jones, která nahrála jediné album v roce 1996 s názvem "A Hundred Thousand Million Stars", které ale nikdy nepředvedla naživo.

Beck a Dalton se sešli jště v roce 2005 jako členové progresivní rockové kapely Kino, v níž se představil také basista Marillion Pete Trewavas a z britské prog scény pravidelný účastník John Mitchell (Arena, Frost*) jako zpěvák a kytarista, a ve které Dalton nahradil dřívějšího bubeníka Porcupine Tree Chris Maitlanda. Album skupiny "Picture" byl dobře přjijato na britské prog rockové scéně v roce 2005, kapela také představila verze písní It Bites "Kiss Like Judas" a "Plastic Dreamer" při živých koncertech.

Krátký reunion kapely

Dne 30. srpna 2003 během sólového koncertu v Union Chapel v Londýně se Francis Dunnery připojil na jevišti k jeho bývalému kolegovi z It Bites poprvé od roku 1990 Johnu Beckovi, když se přidal o odezpívání duetu ve skladbě It Bites "Hunting The Whale", načež se Dick Nolan a Bob Dalton také připojili ve finále koncertu ve skladbě "Still Too Young To Remember". Následkem toho se objevilo oznámení, že It Bites by se mohli vrátit znovu k napsání a nahrání nového alba, po kterém by následovalo turné. Ačkoli se nějaké skládání a počáteční nahrávky odehrály, plné shledání původní sestavy se nikdy neuskutečnilo, zřejmě kvůli Dunnery hektického rozvrhu zpátky ve Spojených státech, které ovlivnilo jeho schopnost účastnit se znovu činnosti v kapele. Krátký reunion však zapůsobil jako podnět pro vydání některých archivních nahrávek It Bites, alba "Live At Montreux" původně nahraném v roce v roce 1987 a DVD "Live In Tokyo", na kterém se představily záběry z období "Eat Me In St Louis". Obě nahrávky vydal Bob Dalton v zastoupení a pod jménem kapely.

Reunion s Johnem Mitchellem

V roce 2006 It Bites rozhodli oficiálně o reunionu, ale s již Beckovým a Daltonovým kolegou z kapely Kino Johnem Mitchellem místo Dunneryho na postu sólového zpěváka a kytaristy. Podle rozhovoru na francisdunnery.com ze dne 15. října 2008 Dunnery řekl Bobu Daltonovi z čista jasna, že už nemůže být dále v kapele. Dalton vysvětlil Dunnerymu, že už mají někoho, kdo by jej nahradil. Mitchell byl nadšený fanoušek It Bites od dob svého dospívání a těšil se na svoji novou úlohu. John Beck prohlásil: "Setkal jsem se s kytaristy, kteří by mohli nahradit Frankovy improvizace, ale nebyli zpěváci nebo naopak. John byl první, který zvládnul obojí. Bylo to všechno tak přirozené, že si ani nepamatuju souhlas, jak se to stalo, přinesl to prostě jenom život."

Noví It Bites naživo debutovali na celkem dobře přijatém turné v zimě 2006, kdy hráli materiál z původních tří alb, stejně jako měly premiéru tři nové skladby "Memory Of Water", "Playground" a "Lights". Z turné také vzniklo živé album s názvem "When The Lights Go Down", které vyšlo v roce 2007. Kapela začala nahrávat materiál pro nové album, převážně napsané Mitchellem a Beckem v letech 2006 a 2008, které se rozhodla vydat jen pod svoji hlavičkou. Studioví nahrávání bylo dokončeno v květnu 2008.

Dne 23. června 2008 skupina oznámila další změnu jejich sestavy, když odešel další zakládající člen basista Dick Nolan. Počátkem roku se Nolan nedokázal dostavit na vystoupení pro koncert Classic Rock Society, a objevily se informace o jeho nespokojenosti s projektem. Kapela vydala prohlášení, že všechny basové party nahrané na nadcházejícím albu ve skutečnosti natočili John Mitchell nebo John Beck - z tohoto pohledu jsou jako "něco jako Genesis", s odkazem na album Genesis "...And Then There Were Three..." z roku 1978, když se It Bites neochotně rozešli s Nolanem kvůli jeho nedostatečnému zapojení a odhodlání pokračovat. Nolana nahradil Lee Pomeroy, zavedené britský studiový basista a multi-instrumentalista, který hrával s Take That, Mike Oldfieldem a Rickem Wakemanaem v New English Rock Ensemble a považoval It Bites za "anglické progresivní rockové hudebníky". Pomeroye zřejmě kapele původně doporučil Dick Nolan.

Comebackové album It Bites "The Tall Ships" vyšlo nejdříve pro členy internetového fóra It Bites dne 21. července 2008, v plné verzi následně u Inside Out Music v říjnu 2008. Album si celkově získalo dobré hodnocení a bylo považováno za vynikající comebackové žebříčkové umístění srovnatelné s těmi nejlepšími z předchozího období. S nově zařazeným Pomeroyem v sestavě It Bites doprovodili Status Quo na jejich koncertu ve Whitehaven dne 2. srpna 2008 a odehráli i své vlastní turné po Velké Británii od 26. září do 7. října 2008 s neo-prog rockovými nováčky Touchstone jako doprovod.

V létě 2009 It Bites hráli na Three Rivers Progressive Rock Festival, a také koncertovali po Japonsku s kytaristou Level 42 Nathanem Kingem za nedostupného baskytaristu Lee Pomeroye. King byl následně potvrzen jako běžný koncertní zástupce basisty, když Pomeroy není k dispozici. Kapela pak pokračovala dalšími britskými koncerty na podzim roku 2009. Živé album s názvem "This Is Japan" bylo nahráno na koncertě v Tokiu dne 3. července 2009 s Kingem v sestavě a vyšlo v únoru 2010. Ještě předtím bylo album vydáno v Japonsku pouze pod názvem "It's Live".

Dne 28. února 2010 se skupina vydala nově nahranou verzi jejich hitu "Calling All The Heroes" z roku 1986 na podporu získání finančních prostředků na následky povodní, které potkaly Cumbrian na konci roku 2009. V této verzi se skupina se připojila různými hostujícími umělci, včetně bývalých členů Francise Dunneryho a Dicka Nolana. Dunnery znovu zpíval zahajovací part písně, zbytek odezpíval John Mitchell, John Wetton (Asie, King Crimson, Velká Británie), Jason Perry (A) a Steve Hogarth (Marillion). Další instrumentální příspěvky přišly od Nolana, Geoffa Downese (Asie, Yes, Buggles), Jema Godfreyho (Frost*, Atomic Kitten) a dalších členů Marillion. It Bites odehráli několik předstzavení v Británii v březnu 2010 a další dva koncerty v Japonsku ještě v témže měsíci opět s Nathanem na basovou kytaru.

Během roku 2011 Mitchell a Beck strávili opět nějaký čas skládaním pro další album. Později v průběhu roku bylo album nahráno v Mitchellově vlastním Outhouse Studios v plné sestavě kapely Mitchell, Beck, Dalton a Pomeroye. V roce 2012 skupina oznámila, že album nazvané "Map Of The Past" bude koncepční album "inspirované objevem staré rodinné fotografie". "Map Of The Past" je velmi osobitá výpověď, která se zabývá láskou, vášni, žárlivosti, vztekem, lítosti a ztrátami očima předchozí generace na pozadí Velké Británie, protože vstupujeme do nového století a jednoho z nejvýraznějších období jeho historie". Album vyšlo 26. března 2012.

V červenci byla kapela nominována ve třech kategoriích organizací Classic Rock Presents Prog na jejich Progressive Music Awards 2012, a to v kategoriích skladeb za "The Last Escape", alb za "Map Of The Past" a "virtuoz" pro Johna Mitchella. V roce 2012 kapela hrála 20. říjnu na Fish Convention v Assembly, Leamington Spa. V prosinci 2012 pak It Bites hráli na krátkém turné společně s Frost*.

V lednu 2013 It Bites oznámili jejich nadcházející turné po Velké Británii v březnu společně s kapelou FM. Bob Dalton prohlásil o tomto turné: "Je to skvělé, že jsme byli požádáni na společné koncerty s FM. Myslím si, že jsme nestáli na jednom pódiu spolu od festivalu v Reading v 80. letech. Tato příležitost je příliš dobré, než abychom se jí vzdali."

Pro rok 2014 kapela ohlásila další koncetní aktivity.

Francis Dunnery oznámil krátkou sérii britských termínů pro svou verzi It Bites na leden 2023. "Budeme hrát to nejlepší z It Bites z prvních tří alb," říká Dunnery. "Je to prog, prog a další prog! Skvělá hudba, skvělí muzikanti a spousta zábavy. Co víc by si každý seberespektující prog fanoušek mohl přát? (kromě přítelkyně)" V Dunneryho It Bites hrají kytarista Luke Machin (Maschine, Tangent), Peter Jones (Tiger Moth/Camel) na klávesy, Bjorn Fryklund na bicí, Paul Brown na baskytaru a multiinstrumentalista Quint Starkie.

Členové:
John Mitchell - Vocals, Guitars
John Beck - Keyboards
Bob Dalton - Drums
Lee Pomeroy - Bass
Nathan King - Bass (koncerty)

Bývalí členové:
Dick Nolan - Bass
Francis Dunnery - Vocals, Guitars
Lee Knott - Vocals
Howard Smith - Saxophone (jen krátce)

(celým jménem Jonathan Christian Mitchell)
(narozen 21. června 1973)
Kytarista, zpěvák a skladatel.

V současné době působí v britské kapele IT BITES.
Je také znám jako kytarista z několika progresivních rockových kapel jako ARENA, The Urbane, KINO, FROST*, kapely Johna Wettona. Ještě dříve se ukázal ve skupinách jako Lurch, Montserrat, Fake Smile nebo Gash.

V roce 2008 se Mitchell připojil ke kapele A, kde hrál na basu namísto původního basisty Daniela P. Cartera, aby podpořil jejich turné s Wildhearts během prosince po Velké Británii, stejně jako na desetizastávkovém turné v roce 2009.

V roce 2012 Mitchell cestoval s Martinem Barre s jeho kapelou "New Day", kde zpíval vokály v mnoha písních od Jethro Tull.

Je také hudebním producentem a zvukařem v Outhouse Studios, nahrávacím studiu v Readingu, Velká Británie, kde se nahrávala a produkovala hudba pro několik populárních britských rockových kapel včetně Enter Shikari, You Me At Six, Lower Than Atlantis, Architects, Ivyrise, Anavae, The Blackout, Kids In Glass Houses, Funeral for a Friend, My Passion, Exit Ten, Touchstone a You And What Army.

John Beck
Keyboards, Synthesizers, Backing Vocals

Je anglický hudebník, člen kultovní Cumbrianské progresivní rockové kapely It Bites.

John Beck je klávesový hráč nejznámější z jeho působení v britské progressive rock / pop kapele It Bites, ve které je jedním z hlavních autorů. Hraje na kytaru, baskytaru, bicí a harmoniku a zpívá (hlavně doprovodný zpěv).

Kromě toho byl Beck byl také členem Unicorn Jones, což bylo jeho vlastní trio spolu s basistou It Bites Dick Nolanem a zpěvákem David Banksem a britské prog-rockové superskupiny Kino, kterou tvořili kytarista John Mitchell (Arena, Frost*) a basista Marillion Pete Trewavas a bývalý Porcupine Tree bubeník Chris Maitland, kterého později nahradil bubeník It Bites Bob Dalton.

Beck také hrál s Johnem Wettonem a v kapele Alan Parsons Project nebo s Chrisem Normanem. Také se zapojil do koncertní sestavy zpěváka Fishe (ex-Marillion).

Bob Dalton
(Narozen 19. November 1962, Whitehaven, Cumbria)
Drums

Byl členem kapely The Urbane s Johnem Mitchellem.

Je zakládajícím členem kapely It Bites a doprovázel i některé další hudebníky včetně Roberta Planta, Marillion, Fleetwood Mac, Jethro Tull a Go West, koncertoval v Japonsku, USA a v Evropě.

Bob je také od roku 2006 bubeníkem a doprovodným zpěvákem zájmové a oddechové kapely Dark Blues. V roce 2011 se podílel na nahrávání deska projektu COSMOGRAF Roba Armstronga s názvem "When Age Has Done Its Duty".

Lee Pomeroy
(Narozen 23. února 1968, Hoxton, London)
Bass

Basista Lee Pomeroy je muž hudebních extrémů. Na jedné straně si udělal jméno, když hrál s jedním z velikánů progresivního rocku Rickem Wakemanem v jeho English Rock Ensemble. Na druhou stranu také pravidelné koncertoval jako basista velmi úspěšné chlapecké skupiny Take That. Není divu, že hráč takové všestrannosti se rychle stal jedním z nejžádanějších studiových hudebníků ve Velké Británii.

Je znám také tím, že na basu hraje levou rukou, když nástroje je jakoby osově převrácen. Takto hraje v podstatě už od svých 15 let, když dostal svoji první baskytaru a něco mu říkalo, že ji má převrátit. Ostatně není jediným hudebníkem, hraje tak např. baskytarista s kapelou na Yellowjackets, Jimmy Haslip, který je monstrózní baskytarista. A basák s Doves, Jimi Goodwin, hrající pravou rukou a bassu obrátil vzhůru nohama. Jak basistu jej nejvíce ovlivnili Chris Squire (Yes) ve skladbách "Roundabout" a "Heart Of The Sunrise". Z dalších to pak byli John Wetton, Geddy Lee a John Entwistle.

Během tříletého pobytu v Hackney v severním Londýně a tam byl skvělý servis s názvem "Link-Up", který se nacházel v zadní části Melody Maker a dával lidem kontakty na hudebníky, kteří se navzájem hledali. Zeptali se jej jaký styl hudby by chtěl hrát, on odpověděl "progresivní rock". Pak mu nabídli několik bluesových hráčů a hráčů na syntezátory, ale neměl zájem a tak jej nakonec poslali k partě kluků, kteří chtěli hrát prog rock. Přišel na konkurs a byl tam jediný basový hráč. Takže jeho první kapelou byli Vital Signs. Hrál s nimi asi dva roky, ale se začal více zajímat o jazz.

Další zjevením pro něj bylo, když si koupil video Modern Electric Bass od Jaco Pastoriuse někdy v roce 1987, které mu až vyrazilo dech! Na nějaký čas pak prog rock nějak upadl v nemilost a dostal se mezi lidi jako Chick Corea, John Patitucci, Stanley Clarke. V té době nebyl členem žádné kapely a věnoval se jen base dennodeně. V roce 1978 přešel na Fender Jazz a proseděl celé dny, kdy cvičil stupnice, arpeggia a sóla. Do té doby hrával jen pomocí trsátek, ale pod Jacovým vlivem rozvinul svůj prstový styl.

Tenkrát se živil různě mnoha rozličnými zaměstnaními, ale když ukončil školu, již věděl, že je dost dobrý na to, aby se uživil i jako hudebník. V té době se začal znovu zajímat o progresivní rock a Yes.

Další vliv na něj udělala kapela It Bites. Připojil se ke kapele Picture This, se kterou hrál až do konce 90. let. V té době pracoval na plný úvazek v hudebním obchodě v Croydon, jižní Londýn, kde se setkal s Dave Colquhoun, pozdějším kytaristou kapely Ricka Wakemana. Oba byli velcí fanoušci It Bites a Yes a tak se rozhodli založit kapelu, která dostala název Moon Digger. Hráli v sestavě basa, bicí a kytara a byli silně ovlivněni kapelami jako Rush, Kings X a It Bites. Docela se jim vedlo, a podařilo se jim vystoupit i v Marquee, kde doprovázeli skupiny jako Magnum a Samson.

Hráli tak několik let, ale nebyli schopni získat nahrávací smlouvu. Takže skončil opět na nějakou dobu v kapele hrající jazz, blues i rock. Pak ale zatoužil opět po koncertním turné a připojil se ke kapele Genocide II, jeden z inovátorů stylu drum & bass. Podařilo se jim pak procestovat Evropu s kapelou Prodigy, když zahráli i některé masivní koncerty, včetně toho na Rudém náměstí v Moskvě před téměř 250 tisíci lidí.

Devět let pak hrával s Tar Babies. Při nahrávání tributní desky Yes s názvem "Wonderous" se seznámil s Adamem Wakemanem, který mu řekl že otec hledá basistu do své kapely. S kapelou English Rock Ensemble pak procestoval snad celý svět, navíc s požitkem z toho, že mohl hrát s obdivovaným hudebníkem z Yes. Ke kapele Take That se také dostal díky Adamovi, který mu řekl že hledají zpívajícího basistu...

Podílel se i na formování kapely Headspace.

Nathan King
(Narozen 29. srpna 1970, Cowes, Isle of Wight, England)
Kytarista, Basista

Kapele IT BITES vypomáhá na koncertech.

Je kytarista, hráč na baskytaru a zpěvák.

Býval členem Level 42 od roku 1998 do roku 2001 - hrál na živém záznamu "Live At the Jazz Café" (2000), DVD "Live on the Isle of Wight 2000" (2000), studiovce "Retroglide" (2006), "Living It Up" (2010), "Live from Metropolis Studios" (2013).

V roce 2009 vydal desku "Rescue" (2009) pod hlavičkou projektu Keeping Secrets, ale spíše se jednalo o jeho sólový projekt.

Je znám také ze skupiny FROST* (2009-2011, 2011-dosud), s níž batočil desku "The Philadelphia Experiment" (2010) a IT BITES.

Dick Nolan
Bass

Dick patří k zakládajícím původním členům It Bites. Frank, Bob a Dick všichni pocházejí z Egremont, Cumbria a znají se od útlého věku. Frank a Bob se setkali na základní škole, později přešli společně do místní střední školy, kde se setkali s Dickem a našli společnou touhu pokračovat spíše v hudbě než v akademických studiích. Členem kapely byl po celou dobu od roku 1984 až do června 2008.

V roce 1989 Dick přispěl basovými party pro tři skladby na album klávesisty Genesis Tonyho Bankse "Bankstatement" (1989).

V mezipauze činnosti kapely Nolan spolupracoval také s Alan Parsons Project, nakonec se etabloval jako basista výběru Raye Daviese.

Skupina Unicorn Jones představuje částečný reunion It Bites, který se objevil v roce 1996. V tomto projektu se představil John Beck, Dick Nolan a zpěvák David Banks, který se již kdysi ucházel u It Bites o post zpěváka. Vydali společně jedinou desku v roce 1996 s názvem "A Hundred Thousand Million Stars", která ale nikdy nebyla předvedena naživo.

Francis "Frank" Dunnery
(Narozen 25. prosince 1962)
Vocals, Guitars

Je anglický hudebník, zpěvák, skladatel, hudební producent a majitel nahrávací společnosti.

Frank Dunnery byl zakládající frontman britské prog-popové kapely IT BITES. Členem kapely byl v letech 1982 až 1990 a byl i spoluautorem a zpěvákem jejich hitového singlu "Calling All the Heroes" s umístěním na pozici #6 v britském singlovém žebříčku. Od roku 1990 se Dunnery vydal na sólovou kariéru, od roku 2001 vlastní a provozuje vlastní nahrávací společnost Aquarian Nation . Kromě toho, že vystupuje jako doprovodný hudebník a hudebně přispěval pro umělce tak různorodé jako Robert Plant, Ian Brown, Lauryn Hill, Santana a Anderson Bruford Wakeman Howe. Působil jako producent a/nebo spolupracovník Davida Sanciouse, Chrise Difforda (Squeeze), Jamese Sonefelda (Hootie and the Blowfish), Erina Morana, Stevena Harrise (ex-The Cult, Zodiac Mindwarp a Love Reaction) a Ashley Reaks (Younger Younger 28s).

Dunnery byl jedním z kandidátů, který byl pozván na konkurz jako zpěvák a frontman Genesis po odchodu Phila Collinse v roce 1996, i když pozici nakonec získal Ray Wilson. On také hrál v reformované kapele beat/prog kapele The Syn z 60. let minulého století, u níž působil od roku 2008 do poloviny roku 2009.

Francis Dunnery vyrůstal jako součást hudební rodiny v malém Cumbrianském městě Egremont (při 28 Queens Drive v oblasti Gulley Flatts). Projevoval svůj zájem o hudbu již od útlého věku, slibně se vyvíjel jako bubeník.

Dunnery popsal svůj rodinný dům jako nějakou "rušnou kavárnu" plnou hudebníků a rodinných přátel všech generací, a připomíná, že "Máma a táta byli ti nejlepší". Milí, vtipní a laskaví dělnickým způsobem. Byli přejícní lidem. Dávali každému z nich pocítit, jak jsou všichni u nich doma vítáni... Máma a táta se dělili o skvělé jídlo, sdíleli cigarety a podíleli se na vtipných a zajímavých rozhovorech. Bohužel bylo ale Dunneryho dětství poznamenáno oboustranným alkoholismem rodičů. Jednou to popsal jako "flám konzumentů, dva týdny a dva měsíce někdy...". Jednou se k tomu vyjádřil: "Ještě než máma a táta začali pít alkohol, nikdy jsem nevěděl, co se bude dít. Vše se odehrávalo velmi rychle. Jednu minutu to byl ráj a další minutu naprosté peklo. Bylo to strašné... Každý, kdo žil v rámci takové nervozity, bude přesně vědět, co mám na mysli. Žil jsem kvůli tomu pod neustálou hrozbou po celý život".

Od svých jedenácti let tak Frank trávil čtyři dny z týdne sám na parkovišti v přívěsu, aby nedocházelo k problémům doma, chodil do školy během dne a posílil si svoji nezávislost a živobytí tím, že pracoval jako hudebník po večerech. Jeho první profesionální práce byla ještě v časném mladistvém věku účast v duu se svým přítelem Peterem Lockhartem, když hrávali na místních sportovištích včetně Tarnside Caravan Club a v různých kabaretních podnicích. Vzpomíná dále: "Byli jsme roztomilá dvojice, která zahajovala hlavní akce... Já jsem se jen přidával zatímco Peter zpíval Elvisovy písně a hrál na varhany". Když Francis přidal kytaru a zpěv ke svým hudebním schopnostem, dostal se i k dalším projektům s různou úrovní zapojení. "Hrál jsem v několika místních kapelách se spoustou různých hudebníků, zejména skupina s názvem Waving at Trains, kde jsem se setkal s Donem McKay, který je skvělý muzikant. Složil jsem také nějaké opravdu dobré písničky."

Co se týče tohoto období, Dunnery je později komentoval: "Nebyl nikdo, na koho jsem se mohl spolehnout... nějak jsem se ujistil, že musím žít na jiném místě a trávit jinak svůj čas, protože jsem nemohl zůstávat doma, když moji rodiče pili. Stále si pamatuji vůni domova, když se moji rodiče utápěli v chmelu. Dodnes když ucítím vůně Carlsberg Special Brew, chce se mi zvracet." V pozdějších letech Dunnery sám začal pít těžce, až nakonec podlehl alkoholismu, než se mu podařilo definitivně překonat svoji závislost počátkem roku 1990. Mnoho z jeho písní se dotýká jeho bojem s alkoholismem a chováním, které jej obklopuje.

V roce 1982, když mu bylo devatenáct, Dunnery založil rockovou kapelu It Bires, kde měl roli zpěváka a kytaristy. Ostatní členové kapely byli jeho spolužáci z Egremontu Bob Dalton (bicí, zpěv) a Dick Nolan (basa, zpěv) a navíc John Beck (klávesy, zpěv), který přišel z Mirehouse, předměstí Whitehaven. Po období hraní po hospodách a mládežnických klubech po okolí se kapela dočasně rozdělila, když se Dunnery přestěhoval do Londýna. Kapela se zreformovala o nějaký čas později a opustili Egremont úplně, když se odstěhovali do Londýna v roce 1984. Tam podepsali nahrávací smlouvu s Virgin Records. Hráli nemoderní, ale energickou směs progresivního rocku, hard rocku a čistého pop a pod názvem It Bites vydali tři studiová alba "The Big Lad in the Windmill" (1986), "Once Around the World" (1988) a kriticky oslavované "Eat Me in St Louis" (1989). It Bites "největším hitem byla skladba "Calling All The Heroes" z roku 1986, která dosáhla číslo 6 v UK Singles Chart. Během své této periody se

It Bites stali úspěšnou kapelou.

It Bites se rozešli v roce 1990 v Los Angeles v předvečer nahrávání své čtvrté studiové desky. Byly zmiňovány různé vlivy jako důvody rozpadu, které Dunnery připomíná slovy, že "skupina dospěla ke svému konci. Byl to přirozený proces. Zamilovali jsme se přes pár věcí, tam nebyl jeden velký problém nebo problém, to bylo Daft maličkosti. právě jsme se rozešli. Nebyla to ničí vina, ale rozdělili jsme se..." Po Dunneryho odchodu It Bites krátce pokračovali s novým zpěvákem (Lee Knott) a řadou nových názvů (Navajo Kiss, Sister Sarah), ale rozdělili se až poté, co nedokázali podepsat novou nahrávací smlouvu. Po rozchodu It Bites Virgin Records vydal živé album v roce 1991, které čerpalo převážně z koncertů roku 1989, s názvem "Thank You and Goodnight".

Po roce 1990 rozpadu It Bites se Dunnery usadil v Los Angeles, kde se oddával, jak se později přiznal, katastrofálněmu požitkářskému životnímu stylu. Během tohoto období nahrál své první sólové album "Welcome to the Wild Country", které vydali Virgin Records v roce 1991. Produkoval je David Hentschel, to bylo mnohem hrubší, než hodně vytříbené a technicky náročné nahrávky It Bites, skládalo se převážně z tvrdých rockových písní v tříčlenném podání, třebaže obsahovalo i nahrávku rozsáhlé bluesové a klávesové těžké balady s názvem "Jackal in Your Mind". Deska si získala velký úspěch při vydání pouze v Japonsku. Frank získal práva v roce 2001 a znovu ji vydal u Aquarian Nation Records. Album bylo zaznamenáno v době, kdy Frank "nevěděl, kdo je", neboť ke konci svého pobytu v Los Angeles Dunnery řešit svoji drogovou závislost a problémy s alkoholem a uklidňoval svůj životní styl.

V roce 1993 se Dunnery vrátil do Velké Británie a nastoupil do pozice kytaristy v kapele bývalého zpěváka Led Zeppelin Roberta Planta pro živé kancerty. Hrál v několika skladbách Plantova alba z roku 1993 "Fate of Nations" a koncertoval na násladujícím světovém turné, jako hlavní součást kapely. Plant naopak hostoval na Dunneryho druhém sólovém albu "Fearless", které vydal Atlantic Records v roce 1994. Jevilo se výrazně lepší než jeho předchůdce a ukázalo mnohem širší škálu stylů. Singl "American Life in the Summertime" získal značnou pozornost rádií v USA.

Dunnery podpořil "Fearless" svým prvním sólovým turné po Velké Británii, v akustickém provedení v malých sálech. Koncert v Glasgow byl zaznamenán na koncertním albu "One Night in Sauchiehall Street", které vyšlo u malého labelu Cottage Industry v roce 1995. Toto album dokumentuje změnu Dunneryho k akustickému přístupu, hraní sólově doprovázen pouze občas druhým kytaristou a doprovázejícím zpěvákem jménem Ashley Reakes, který měl pozdějí kratší úspěch jako hnací síla kapely Younger Younger 28s. Byl to také první nahraný důkaz o Dunneryho vyprávěčském přístupu na živých představeních vedle jeho hudebního projevu.

V roce 1995 se Dunnery opět stěhoval, tentokrát do New Yorku. Jeho třetí studiové album "Tall Blonde Helicopter" bylo vydáno u Atlantiku v témže roce. Opustil na něm převážně popově-orientovaný zvuk "Fearless" ve prospěch eklektické směsice měkkých balad a akustických rockových písní.

V roce 1996 byl Dunnery pozván na konkurz na sólového zpěváka jeho starým hrdinům Genesis, kde neuspěl a pokračoval ve své stávající sólové kariéře. Nespokojený s podporou labelu Atlantic, založil trio, které hrálo různá vystoupení v Americe. Zvuk kapely byl zachycen na Dunneryho dalším albu "Let's Go Do What Happens" (1998) vydaným u Razor a Tie Records, jejichž omezené zdroje způsobily, že album vyšlo zpočátku pouze ve Spojených státech. Během tohoto období si Dunnery také zahrál na debutové albu Lauryn Hill z roku 1998 " The Miseducation of Lauryn Hill" a comebackovém albu Carlose Santany z roku 1999 "Supernatural".

Stále častěji nespokojen s hudebním průmyslem nakonec Dunnery odešel do ústraní z hudební činnosti ke konci roku 1998 a vytvořil si nový domov v horách Vermont se svou přítelkyní, kde se věnoval v příštích několika letech chovu a výcviku koní, věnoval se také tesařině, astrologii a jungovské psychologii.

V roce 2000 byl ale inspirován při sledování vysílaný Shaktiho koncertu (známý od jeho hrdiny Johna McLaughlina), že se Dunnery později přiznal, že "si uvědomil, že je v něm ještě hudebník, a že musí zůstat věrný té straně jeho povaze, která zůstala stranou ostatních". Rozhodl se, že se znovu zapojí do hudebního byznysu, i když tentokrát se rozhodl to udělat zcela podle jeho vlastních podmínek, aby měl co největší odpovědnost za výsledek. Jeho prvním krokem bylo, že se vrátil do Velké Británie poprvé po pěti letech odehrát pár koncertů, jeho druhým krokem bylo vytvoření vlastní internetové vydavatelské značky Aquarian Nation, s cílem vydávat jeho budoucí alba na něm, podobně jako alba dalších umělců.

Na turné po Velké Británii Dunnery založil novou doprovodnou kapelu s názvem The Grass Virgins, v níž druhým kytaristou

byl Dave Colquhoun, baskytarista Matt Pegg a zpěvák a klávesista Erin Moran. Překvapen a potěšen tím, že zůstal v živé paměti dost populární prodanými koncerty, Dunnery se brzy vrátil na mnohem větší turné a za podpory Hootie And Blowfish. The Grass Virgins vystupovala jako jeho doprovodná kapela v příštích několika letech i přes změny v sestavě, kdy John Dunnery nahradil Colquhouna, Johna Williams a Wayne Wilkinson se připojil na klávesy a laptop a Dorie Jackson nahradila Erina Morana. První album u Aquarian Nation bylo Dunneryho comebackové album "Man", které vyšlo v roce 2001 a nahrávalo se ve Vermontu (USA) a Oswestry (UK). V průběhu roku 2002 Dunnery vydal několik alb dalších autorů pod hlavičkou Aquarian Nation. Prvním z nich bylo deska Chrise Difforda (ex-Squeeze) " I Didn't Get Where I Am". Další nahrávkou bylo album "Nearly Killed Keith", debutové album dua John & Wayne alias John Dunnery a Wayne Wilkinson z The Grass Virgins a rovněž debutové album Stephena Harrise. V roce 2003 odehrál velký koncert v Británii za doprovodu Dunneryho, Stephena Harrise, John & Wayne spolu s Dorie Jackson a hostujícím Chrisem Diffordem. Koncert se odehrál v Union Chapel a vyšel na DVD "Live at the Union Chapel" (s podtitulem Francis Dunnery & Friends) v roce 2004.

Během té doby Frank přesidlil do Pensylvánie, kde studoval psychologii na Goddard University a věnoval se práci pro svůj label Aquarian Nation. V informačním bulletinu slíbil, že jeho další tři projekty budou sólové album Dorie Jacksona a nové nahrávky reunionu It Bites. V roce 2005 Dunnery vydal první z nich, sólové dvojalbum s názvem "The Gulley Flats Boys", klidnější a akustické album, a němž nebyly téměř žádné bicí a zřídka se využívala elektrická kytara.

V roce 2005 se Dunnery pustil do tzv. "domovních koncertů" na turné, což znamenalo, že se koncerty odehrávají v jejich vlastních domovech platícím publikem, v drogovém a alkoholu volném prostředí. V roce 2006 bylo nakonec potvrzeno, že setkání původní sestavy It Bites se neuskuteční a Dunnery byl nahrazen zpěvákem a kytaristou Johnem Mitchellem (Arena, Frost*, Kino). V říjnu 2007 vydal Dunnery zdarma ke stažení skladbu s názvem "Feels Like Summertime", která byla původně napsána pro It Bites krátce před rozdělením původní kapely v roce 1990 a byla přepracována v rámci neúspěšného reunionu v roce 2003. Dunnery ji přepsal a přepracoval pro své třetí hudební období čas s novými hráči, které pak odehrál na opět "elektrickém" turné s doplněním skladeb z jeho alba z roku 1991 "Welcome to the Wild Country". V roce 2008 Dunnery pokračoval ve svých sólových představeních a "house concertech", tentokrát ze skladbami z desky "Tall Blonde Helicopter".

Dunnery se připojil ke zpěvákovi Steve Nardellimu, aby oživili progressive rock/beatovou kapelu The Syn ze 60. let. Dunnery jako kytarista hrál po boku Nardelliho, klávesisty Toma Brislina a baskytaristy Jamie Bishop, jakož i dvou členů americké progresivní rockové kapely Echolyn (kytarista Brett Kull a bubeník Paul Ramsey). Dunnery také uvedl jako svůj doprovodný vokální doplněk Dorie Jackson. Ujal se také produkce a řízení alba kapely "Big Sky" z roku 2009. Tato

sestava The Syn začala americké turné v dubnu 2009, ale rozešli se po šesti koncertech.

Dunnery pak ohlásil vytvoření svého projektu "New Progressives", který měl dva vytyčených cílů - za prvé kultivovat a přepracování Dunneryho písně napsané pro It Bites a za druhé vyvinout nový přístup k progresivnímu rocku. Jádro projektu vytvořili Dunnery jako sólista, kytara, klávesy a tapboard a sestava, která se sešla v The Sky v předchozím roce, ale bez minus Nardelliho (Tom Brislin, Jamie Bishop, Dorie Jackson, Brett Kull a Paul Ramsey). Dunneryho další album "There's a Whole New World Out There" vyšlo 3. října 2009 a představili se na něm New Progressives a několik hostů a objevilo se na něm staré It Bites skladby a některé podobně přepracované převzaté. New Progressives turné proběhlo po Velké Británii, Americe a Austrálii, aby podpořili desku, s hostováním jiných hudebníků.

Brislin / Nardelli / Dunnery

V roce 2009 Jem Godfrey (Frost*) oznámil, že on a Dunnery přispěli sóly v titulní skladbě kapely Big Big Train na jejich novém albu "The Underfall Yard". Dne 12. srpna 2011 Dunnery vydal nové album s názvem "Made in Space" napsané a nahrané v moderním stylu R'n'B a vyjel na doprovodné "Astrologie Theater Show" turné po Velké Británii, který uváděl sám a Dorie Jackson. Dunnery také uvedl, že nahrál cover verzi Petera Gabriela "The Rhythm of the Heat" jako součást Sonic Elements, nové "fantasy rock" kapely spolu s Dave Kerznerem. V roce 2012 Dunnery hostoval na vystoupení kapely Steve Hacketta "Genesis Revisited II", kde zpíval ve dvou skladbách - "Dancing With the Moonlit Knight" a "Supper's Ready" (v části "As Sure As Eggs Is Eggs (Aching Men's Feet)") a přidal se i na kytaru. V rámci tohoto turné si v New Yorku 27.března 2014 zazpíval i svoji od Genesis oblíbenou skladbu "Selling England by the Pound".

Od konce roku 2012 až do podzimu 2013 Dunnery pracoval na velmi odlišném, ale i tak osobním projektu, když nahrával soubor písní původně napsaných jeho zesnulým bratrem Barrym v roce 1970 pro hard rockovou kapelu Necromandus. Výsledkem je album "Frankenstein Monster", které vyšlo u Aquarian Nation dne 16. října 2013. Koncem roku 2013 dal Dunnery dohromady The Sensational Francis Dunnery Electric Band, který cestoval s písněmi Necromandus a písněmi od Francise Dunnery.

Lee Knott
Vocals

Je bývalý zpěvák kapely Innocence Lost. Role zpěváka se v It Bites ujal po odchodu Francise Dunneryho. Krátce po jeho příchodu kapela změnila název na Navajo Kiss a později ještě na Sister Sarah.

Po rozpadu kapely It Bites Lee Knott strávil nějaký čas jako manager (Portishead, Tricky, Underworld), krátce zabrousil jako polovina instrumentálního projektu Superior, s nímž vydal dvojici singlů "Being You" a "Coma" u Virgin Records v roce 1998.

Studiové desky:
2012 Map of the Past
2008 The Tall Ships
1989 Eat Me In St Louis
1988 Once Around The World
1986 The Big Lad In The Windmill

DVD:
2011 It Happened One Night
2003 Live in Tokyo (DVD)

Živé nahrávky:
2010 This Is Japan
2010 Deutsches Live!
2007 When The Lights Go Down
2003 Live in Montreux
1991 Thank You And Goodnight

Kompilace:
2014 Calling All the Heroes - The Very Best Of It Bites
2003 Calling All The Heroes - The Best Of It Bites
1995 The Best of It Bites - Calling All the Heroes
1989 The It Bites Album

Skupina: John Mitchell - Guitars, Vocals Lee Pomeroy - Bass John Beck - Keyboards Bob Dalton - Drums Hosté:	Map of the Past Vyšlo 26. nřezna 2012, Insideout Music/EMI USA: 23. března 2012 / EUR: 26. března 2012 Seznam skladeb: 01. Man in the Photograph (3:46) 02. Wallflower (4:50) 03. Map of the Past (4:37) 04. Clocks (5:44) 05. Flag (4:36) 06. The Big Machine (5:19) 07. Cartoon Graveyard (5:03) 08. Send No Flowers (4:15) 09. Meadow and the Stream (6:42) 10. The Last Escape (6:06) 11. Exit Song (1:44) 12. Come On (5:10) (Japanese special edition only) Total Time: (52:42) Bonus Disc on 2CD version: 01. Midnight (live) (5:34) 02. Bullet In The Barrel (live) (4:43) 03. Kiss Like Judas (live) (6:32) 04. Once Around The World (live) (20:25) 05. This Is England (live) (15:49) 06. All In Red (live) (3:57) Total Time: (57:00) 52:41 (Normal Version) 109:41 (2CD Version) Recorded At Outhouse Studios Producer: It Bites

Skupina: John Mitchell - Lead Vocals, Bass, Guitars John Beck - Keyboards, Bass, Backing Vocals Lee Pomeroy - Bass Bob Dalton - Drums, Backing Vocals Hosté:	The Tall Ships Vyšlo 26. září 2008, InsideOut The It Bites Music Partnership CD IBRCD002 Seznam skladeb: 01.Oh My God (5:47) 02. Ghosts (4:45) 03. Playground (5:32) 04. Memory of Water (4:49) 05. The Tall Ships (6:17) 06. The Wind that Shakes the Barley (8:12) 07. Great Disasters (4:59) 08. Fahrenheit (5:16) 09. For Safekeeping (5:27) 10. Lights (4:54) 11. This is England (13:34) 12. When I Fall (4:41) (European edition only) 13. These Words (6:03) (Japanese special edition only) Total Time: (69:32) (69:09) - Normal Version (75:12) - Japanese Version Recorded Outhouse Studios, Running Frog Studios Producer: It Bites Mastering: Tim Turan Design, art direction, band photography: Paul Tippett
The band's bass guitarist, Dick Nolan, did not contribute to recording sessions, and consequently all bass guitar parts were played by Beck and Mitchell in what they would describe as an ...And Then There Were Three situation. Nolan would be asked to leave the band shortly before the release of the album, and would be replaced by Lee Pomeroy.
Skupina: Fransis Dunnery - Lead Vocals, Guitars, Tapboard, Backing Vocals Dick Nolan - Bass Guitar, Backing Vocals Bob Dalton - Drums, Percussion, Backing Vocals John Beck - Piano, Synthesizers, Backing Vocals Hosté:	Eat Me In St Louis Vyšlo červen 1989, Virgin/Geffen 1989 CD David Geffen Co. 2-24261 / 1989 LP Virgin 2591 Seznam skladeb: 01. Positively Animal (4:33) 02. Underneath Your Pillow (5:25) 03. Let Us All Go (4:08) 04. Still Too Young to Remember (4:57) 05. Murder Of The Planet Earth (3:47) 06. People Of America (4:13) 07. Sister Sarah (4:17) 08. Leaving Without You (4:52) 09. Till The End Of Time (4:11) (CD/cassette only) 10. The Ice Melts Into Water (7:13) 11. Charlie (7:35) (CD/cassette only) 01. Positively Animal (4:34)33 02. Underneath Your Pillow (5:26)25 03. Let Us All Go (4:10)08 04. Still Too Young To Remember (4:58)57 05. Murder Of The Planet Earth (3:48)47 06. People Of America (4:14)13 07. Sister Sarah (4:19)17 08. Leaving Without You (4:54)52 09. The Ice Melts Into Water (4:12)11 10. The Ice Melts Into Water (7:16)13 11. Charlie (7:35) Total Time: (55:26) Limited edition bonus CD (15:22) 01. Having A Good Day (5:15) 02. Reprise (6:01) 03. Bullet In The Barrel (4:06) Total Time: (70:46) Recorded Musicland Studios, Munich - January/February 1989 Producer: Reinhold Mack spolupracoval s Queen), It Bites Studio assistant: Stephan Wissnet Artwork and design: Roger Dean Photography: Martyn Dean
Před vydáním CD "Eat Me In St. Louis" se objevily 3 CD singly se třemi přidanými skladbami. První dvě skladby ukázaly "Tapboard" od Francise Dunneryho. "Having a Good Day" nezapadá úplně do kontextu kapely a "Reprise" je rychlá minimalistická instrumentálka zahraná kterou předvedl Francis Dunnery.
Skupina: Francis Dunnery - Guitars, Vocals John Beck - Keyboards, Backing Vocals Dick Nolan - Bass, Backing Vocals Bob Dalton - Drums, Backing Vocals Hosté:	Once Around The World Vyšlo březen 1988, Virgin (UK)/Geffen (US) 1987 CD David Geffen Co. 2-24189 1988 LP Virgin 2456 Seznam skladeb: 01. Midnight (4:04) 02. Kiss Like Judas (4:08) 03. Yellow Christian (6:29) 04. Rose Marie (3:33) 05. Black December (3:50) 06. Old Man And The Angel (9:21) [The UK vinyl release had a shortened version of this track (3.59)] 07. Hunting The Whale (4:46) [CD only] 08. Plastic Dreamer (3:53) 09. Once Around The World (14:46) Total Time: (54:50) (44:49 LP version) Recorded Manor Studios, Oxfordshire 1986-1988 Producer: Steve Hillage, It Bites Producer, engineer and mixer: Mark Wallis Engineer: Nick Davies, Nick Froome - engineer

Skupina: Francis Dunnery - Guitars, Vocals John Beck - Keyboards, Backing Vocals Dick Nolan - Bass, Backing Vocals Bob Dalton - Drums, Backing Vocals Hosté: The Kick Horns - Brass (03)	The Big Lad In The Windmill Vyšlo březen 1988, Virgin (UK)/Geffen (US) Seznam skladeb: UK/European version 01. I Got You Eating Out Of My Hand (6:07) 02. All In Red (3:32)31 03. Whole New World (4:25) 04. Screaming On The Beaches (3:46)45 05. Wanna Shout (3:13) 06. Turn Me Loose (4:12)11 07. Cold Tired And Hungry (4:17)16 08. Calling All The Heroes (5:33) 09. You'll Never Go To Heaven (7:13)12 10. The Big Lad In The Windmill (0:48)47 Total Time: (43:06)07 North American version 01. All In Red (3:31) 02. Turn Me Loose (4:11) 03. Calling All The Heroes (5:33) 04. Whole New World (4:25) 05. I Got You Eating Out Of My Hand (6:07) 06. You'll Never Go To Heaven (7:12) 07. Screaming On The Beaches (3:45) 08. Cold, Tired And Hungry (4:17) 09. Wanna Shout (3:13) 10. The Big Lad in the Windmill (0:47) Total Time: (43:06)07 Producer: Alan Shacklock

Skupina: John Mitchell - Guitars, Lead Vocals Bob Dalton - Drums, Backing Vocals John Beck - Keyboards, Backing Vocals John Mitchell - Bass John Beck - Bass Hosté:	This Is Japan Vyšlo 1. ledna 2010, The It Bites Music Partnership, IBRCD003 Seznam skladeb: Disc 1: 01. Kiss Like Judas (4:07) 02. Oh My God (5:46) 03. Ghosts (4:44) 04. All In Red (3:31) 05. Plastic Dreamer (3:53) 06. Great Disasters (4:58) 07. Yellow Christian (6:29) 08. The Ice Melts Into Water (7:16) 09. Midnight (4:02) Total Time: (50:43) Disc 2: 01. The Wind That Shakes The Barley (9:01) 02. Old Man And The Angel (9:21) 03. This Is England (13:46) 04. Calling All The Heroes (3:54) Total Time: (80:48) Nahráno 3. července 2009 v Tokyu

Skupina: John Mitchell - Guitars, Lead Vocals John Beck - Keyboards, Backing Vocals Bob Dalton - Drums, Backing Vocals John Mitchell - Bass John Beck - Bass Hosté:	Deutsches Live! Vyšlo 1 Jan 2010, The It Bites Music Partnership /IBRCD004 Seznam skladeb: 01. Kiss Like Judas (4:07) 02. Oh My God (5:46) 03. Yellow Christian (6:29) 04. Midnight (4:02) 05. The Wind That Shakes The Barley (9:01) 06. Ghosts (4:44) 07. Calling All the Heroes (3:54) Total Time: (38:03)

Skupina: John Beck - Keyboards, Vocals, Acoustic Guitars Bob Dalton - Drums, Vocals Dick Nolan - Bass John Mitchell - Lead Vocals, Guitars Hosté:	When The Lights Go Down Vyšlo 2007, CD Just For Kicks Music 6655 Seznam skladeb: 01. Kiss Like Judas (5:40) 02. I Got You Eating Out Of My Hand (6:08) 03. Plastic Dreamer (4:14) 04. Leaving Without You (5:52) 05. Playground (5:27) 06. Old Man And The Angel (10:27) 07. The Ice Melts Into Water (7:23) 08. Still Too Young To Remember (5:58) 09. You'll Never Go To Heaven (7:11) 10. Calling All The Heroes (8:36) Total Time: (66:56)

Skupina: John Beck - Keyboards Bob Dalton - Drums Francis Dunnery - Vocals, Guitars Richard Nolan - Bass Hosté:	Live in Montreux Vyšlo 2003, selproduced Seznam skladeb: 01. Fanfare (1:42) 02. Turn Me Loose (5:12) 03. All In Red (4:20) 04. Black December (4:32) 05. Never Go To Heaven (7:01) 06. Yellow Christian (6:24) 07. Screaming On The Beaches (6:08) 08. Calling All The Heroes (6:16) 09. I Got You (6:42) 10. Once Around The World (15:46) Total Time: (64:03)

Skupina: Francis Dunnery - Guitar, Vocals John Beck - Keyboards, Backing Vocals Richard Dolan - Bass, Backing Vocals Robert Dalton - Drums, Backing Vocals Hosté:	Thank You And Goodnight Vyšlo srpen 1991 Seznam skladeb: 01. Kiss Like Judas (5:57) 02. All In Red (4:32) 03. Underneath Your Pillow (7:34) 04. Murder Of The Planet Earth (4:05) 05. Ice Melts (Into Water)(7:29) 06. Yellow Christian (6:55) 07. You'll Never Go To Heaven (9:11) 08. Calling All The Heroes (6:12) 09. Screaming On The Beaches (7:47) 10. Still Too Young To Remember (7:42) Total Time: (67:04)

Skupina: John Beck - Keyboards, Vocals Bob Dalton - Drums, Vocals Lee Pomeroy - Bass, Vocals John Mitchell - Vocals, Guitar Hosté:	It Happened One Night 2DVD/CD, vyšlo červen 2011, Independent Seznam skladeb: Disc I [DVD] 01. Ghosts 02. Oh My God 03. Playground 04. Barley 05. The Tall Ships 06. Great Disasters 07. Old Man 08. Midnight 09. Bullet In The Barrel 10. Kiss Like Judas 11. Once Around The World 12. This Is England Disc II [DVD] 01. How It Happened One Night Disc III [CD] 01. Ghosts 02. Oh My God 03. Playground 04. Barley 05. The Tall Ships 06. Great Disasters 07. Old Man 08. Midnight 09. Bullet In The Barrel 10. Kiss Like Judas 11. Once Around The World 12. This Is England Total Time: ()

Skupina: John Beck - Keyboards Bob Dalton - Drums Francis Dunnery - Vocals, Guitars Richard Nolan - Bass Hosté:	Live in Tokyo DVD, Vyšlo 2005, DVD Dark Peak Seznam skladeb: 01. Kiss Like Judas 02. Positively Animal 03. All in Red 04. Old Man and the Angel 05. Ice Melts into Water 06. Leaving Without You 07. Let Us All Go/Murder 08. Yellow Christian 09. Screaming on the Beaches 10. Calling All the Heroes 11. Still Too Young to Remember Total Time: ()

Skupina: Hosté:	Calling All the Heroes - The Very Best Of It Bites Vyšlo 27. května 2014, Seznam skladeb: 01. Calling All The Heroes () 02. Kiss Like Judas () 03. All In Red () 04. Still Too Young to Remember () 05. Old Man and the Angel () 06. You'll Never Get To Heaven () 07. Underneath Your Pillow () 08. Sister Sarah () 09. Strange but True () 10. Murder on Planet Earth () 11. I Got You Eating Out Of My Hand () 12. Vampires () 13. You'll Never Go To Heaven () Total Time: (61:38)

Skupina: Hosté:	Calling All The Heroes - The Best Of It Bites Vyšlo prosinec 2003, Seznam skladeb: 01. Still Too Young To Remember (3:57) 02. Calling All The Heroes (3:54) 03. Strange But True (4:04) 04. All In Red (3:31) 05. Kiss Like Judas (4:07) 06. Murder Of The Planet Earth (3:45) 07. Midnight (4:02) 08. Sister Sarah (4:18) 09. The Old Man And The Angel (3:46) 10. Underneath Your Pillow (7" Version) (4:24) 11. Screaming On The Beaches (3:45) 12. Whole New World (4:25) 13. Yellow Christian (6:29) 14. You'll Never Get To Heaven (Live Version) (7:11) Total Time: (61:38)

Skupina: John Beck - Keyboards Dick Nolan - Bass Frank Dunnery - Vocals, Guitars Bob Dalton - Drums Hosté:	The Best of It Bites - Calling All the Heroes Vyšlo 1. ledna 1995, Seznam skladeb: 01. Still Too Young To Remember (3:58) 02. Calling All The Heroes (4:03) 03. Strange But True (4:06) 04. All In Red (3:32) 05. Kiss Like Judas (4:08) 06. Murder Of The Planet Earth (3:47) 07. Midnight (4:03) 08. Sister Sarah (4:17) 09. Old Man And The Angel (3:46) 10. Underneath Your Pillow (4:25) 11. Screaming On The Beaches (3:46) 12. Whole New World (3:55) 13. Yellow Christian (6:30) 14. You'll Never Go To Heaven (live) (7:13) 15. Vampires (4:42) 16. Black December (3:50) Total Time: (70:01)

Skupina: John Beck - Keyboards Dick Nolan - Bass Frank Dunnery - Vocals, Guitars Bob Dalton - Drums Hosté:	The It Bites Album Vyšlo 1989, Virgin Seznam skladeb: 01. Kiss Like Judas (extended version) (6:15) 02. Midnight (extended version) (6:38) 03. Bullet in the Barrel (4:06) 04. Having a Good Day (5:14) 05. Reprise (6:01) 06. Underneath Your Pillow (5:26) 07. Staring at the Whitewash (4:55) 08. The Woman Is an Addict (4:02) 09. Still Too Young to Remember (3:57) 10. Calling All the Heroes (3:54) Total Time: (50:28)

	Oficiální stránky: http://www.itbites.com/
Další zdroje: http://www.francisdunnery.com/ http://www.performing-musician.com/pm/oct09/articles/francisdunnery.htm

Poslední aktualizace: 7.8.2022