     |
|
Kapela s názvem Fields patří k těm pozapomenutým skupinám, které pokládaly základy žánru progresivní rock.
Natočili sice jen jedno album, ale se svoji sestavou mohli pomýšlet i mnohem dále. Fields bylo trio tvořeno
různými hudebníky z jiných skupin jako jsou King Crimson a Rare Bird. Fields byli pojmenováni podle příjmení
Grahama Fielda, zakládajícího člena Rare Bird, v jejichž řadách byl zodpovědný za mnohé z těch lepších skladeb
nacházejících se na prvních dvou albech. Po jeho odchodu Rare Bird změnili poněkud drasticky zvuk směrem k
rychleji taktovanému rocku s funky vlivy.
U zrodu kapely stál tedy nejvýrazněji hudebník Graham Field (klávesy), bývalý člen rovněž skvělé skupiny Rare Bird,
poté, co kvůli finančním neshodám ze skupiny odešel. Rare Bird tehdy patřila k řebříčkovým trhákům a hověla si na
výsluní hitparád v roce 1970 se skladbou "Sympathy", takže nebyl vůbec žádný velký problém, aby společnost CBS s
Fieldem podepsala na tři alba delší tříletý kontrakt. Následně zavolal Robertovi Frippovi, že zakladá novou skupinu
a ten mu řekl, že zná dobrého bubeníka. Tím bubeníkem byl Andy McCulloch, který zazářil na albu King Crimson s názvem
"Lizard". Deset měsíců poté, co opustil King Crimson, McCulloch souhlasil, že si zahraje s Fieldsem v nové kapele.
Navíc hned s sebou přivedl i svého kamaráda, kytaristu Alana Barryho. Field sice chtěl pokračovat v sestavě, která
by byla podobná té v Rare Bird, kde působili dva klávesisté, ale souhlasil, že se s Barrym setká. A hned jej
přemluvil, že i když je kytarista, aby se raději soustředil na baskytaru. K založení kapely Fields přivedla Grahama
především snaha více se realizovat jako skladatel a využít větší mírou své svižné prsty na klávesách.Jejich debutová a zároveň jediná studiová nahrávka vyšla v roce 1971 jen pod prostým označením kapely 
"Fields". Následovalo koncertné turné po Evropě, na kterém zaznamenali úspěch
v zemích jako Norsko, Švédsko, Německo, Španělsko, Holandsko, Itálie a Belgie. Z desky se objevil na pultech i
jediný singl kapely "A Friend of Mine" v roce 1973. Hudební oblast skupiny se pohybovala ve stejném světě jako ELP
s Keithem Emersonem, či variace Ricka Wakemana. Navíc obsazení kapely v triu je podobné, ne-li stejné jako u Emerson,
Lake & Palmer. Album slouží i jako výkladní skříň instrumentálních schopností Fieldse, albu nemůže být mnoho
vytýkáno - jedná se o klasickou-rockovou nahrávku s lídrem na klavír a varhany, které je plně poplatné době jeho
vzniku, když se tvořily kořeny žánru. Alan Barry poskytl vokály, baskytaru a příležitostně i kytaru. Bicí Andrew
McCullocha pak dominovaly vzrušujícím progresivním výletům, např. píseň "A Place to Lay My Head", nebo ke skladbám
kontrastnějším ovlivněným stylem R&B v typickém stylu britského heavy rocku 70. let minulého století. Krásná
a melodická skladba "Fair-Haired Lady" ukazuje, že Fields zvládali s grácií i akustickou baladu. Nicméně album
nesklidilo příliš úspěchů v obchodní oblati. K velké smůle byla CBS americkou společností, která se rozhodla po
hádce mezi šéfy CBS v New Yorku a jejich protějšky v Londýně, že kompletně vymění celé vedení firmy v Británii.
Novými manažéry se stali Američané a ti měli progresivního rocku až nad hlavu, chtěli vydávat pouze folkové skupiny
stylu The Birds a podepsaný kontrakt se tudíž stal minulostí. Ke smůle skupiny se tak stalo v době, kdy natáčeli už
druhou desku s Frankem Farrellem (ex-Supertramp) v sestavě, když nahradil Alana Barryho. Jak se Field jednou vyjádřil,
"nové tváře" CBS naznačily skupině, aby se raději rozpustila. Další hudební cesty členů kapely se rozdělily. Skupina
vykázala na svém jediném albu dosti invence a lze jen spekulovat o tom, kam by se skupina dostala, kdyby jí bylo
umožněno pokračovat dále.Naštěstí nahrané stopy nebyly ztraceny nebo zničeny a obě alba Fields, s Alanem i s Frankem jsou nyní k dispozici na vydáních na CD od Cherry Red. McCulloch se stal zakládajícím členem skupiny Greenslade. Barry se stal studiovým hráčem a také zakládajícím členem kapely King Harry. Field měl práva na název Rare Bird a po obrovském šoku od labelu CBS začal Graham psát různé televizní témata včetně sitkomu pro tevizi Thames s názvem "Agony", kde hlavní roli hrál Maureen Lipman a některé dávejší epizody Miss Marple (Slečna Marplová). Také aranžoval a produkoval hudbu pro Early Music zahrnující i album folkového zpěváka Boba Pegga pro Transatlantic. Graham také napsal hudbu pro shakespearovskou komedii dramatika Davida Edgara o pádu prezidenta Nixona, která běžela 4 měsíce v londýnském ICA. Později se úplně vytratil z rockového světa, protože se rozhodl věnovat hudbě, která pohne lidským nitrem a hudební bussines se jí netýká. Začal se prostě věnovat klasické hudbě a její interpretaci. |
|
|
|
Členové: Graham Field - Acoustic and Electric Piano, Organ (Rare Bird) Andy McCulloch - Drums, Tympani, Talking Drums (ex-King Crimson) Alan Barry - Vocals, Classical and Electric Guitars, Bass, Mellotron Frank Farrell - Bass, Vocals, Lead Guitars |
Graham Field(celým jménem Graham Frederick Stansfield) (narozen 3. května 1940, Beaminster, Dorset, England, zemřel 13. dubna 2018) Organ, Keyboards Graham byl anglický hudebník, který spoluzaložil hitovou kapelu RARE BIRD pro label Charysma Records v roce 1969 a poté kapelu FIELDS pro CBS v roce 1970. Působil také v kapelách David Moses And Group a The New World. Graham pochází z Beaminsteru, kde jeho matka, babička a strýc a teta byli varhaníky v různých kostelech. Nedlouho poté se rodina přestěhovala do Weymouth a Graham získal klasické vzdělání díky stipendiu na Westminster Abbey Choir School. Tam nejdříve působil jako choralista ve sboru Westminster Abbey Choir, zpíval i na Korunovaci v roce 1953, než se vrátil na Dorset and Hardye's Grammar School v Dorchesteru. Když jejich rodiče zemřeli přesně rok po sobě, Grahama a jeho bratra Rolyho se ujali manželé Frenchovi, rodinní přátelé z metodistické církve na Broadwayi, na což si Graham později vzpomněl jako na nejkřesťanštější věc, kterou kdy poznal. Hrál na varhany v místních kaplích a na radu ministra šel na učitelskou školu a poté studoval hudbu u skladatele Herberta Howellse, který byl jeho profesor na londýnské univerzitě. Začínal jako učitel hudby v malé katolické škole v Putney, kde mu bylo svěřeno mimo jiné vyučování tří talentovaných dětí od krajanské polské vlády. Po pěti letech odměňování však vycítil, že má podobně jako McCartney dar pro pro skládání nezapomenutelných melodií, což není tak běžné mezi učiteli hudby, a rozhodl se zkusit napsat nějaké populární písně. V roce 1969 Graham založil progresivní rockovou skupinu Rare Bird, v jejímž stylu se odrážely jeho hudební klasické zkušenosti, jeho láska k varhanám, a jeho pocit, že v populární hudbě bylo příliš mnoho dominujících kytar. Jejich první singl "Sympathy", který napsal Graham (jako Graham Field) po setkání s tulákem ve sněhu, se stal jedničkou ve Francii a Itálii a prodalo se ho tři miliony kopií po celém světě. Skladbu přebralo nejméně 300 dalších umělců. Špatný byznys způsobil konec Rare Bird a Graham přešel ke svému dalšímu projektu Fields, poté napsal ústřední melodie pro TV pořady včetně Agony, situačního komedie s Maureen Lipman. Poskytl také úpravy staré hudby pro folkové album Boba Pegga. Po kouzlech v South Hill Park Arts Center v Bracknellu a jako zakladatel a ředitel Epsom Playhouse se Graham vrátil do svého rodného Dorsetu a získal práci programování hudby a literatury v Poole Arts Centre, nyní Lighthouse, která trvala asi 28 let až do jeho odchodu do důchodu v roce 2010 a především dal svým pěti dětem dětství v Dorsetu, které si užil. V posledních letech Graham psal hudbu pro smyčcové kvarteto; komorní opera s názvem "The Treasure of the Knights Templar", oratorium "Not Just For Sundays" a baladická opera "Paix a Peyresq". Poslední tři roky se však z velké části soustředil na širokou škálu sborové hudby s Wessex Consort, neuvěřitelně talentovaným souborem 12 mladých zpěváků, na který byl tak hrdý. S nimi vydal dvě CD alba "A Choir For All Seasons" a "'Tis Christmastide". Třetí, obsahující Grahamovo předvedení Hardyho poezie, bylo k dispozici na Aeterna Records koncem léta 2018. Pracoval důsledně během dlouhých a často vysilujících období léčby. Skutečně, pouhých šest dní předtím představil své nejnovější dílo – nová ztvárnění básní svého milovaného Thomase Hardyho – na koncertě v St.Michael's Stinsford, rodinném kostele Hardy, pořádaném souborem Wessex Consort, který spoluzaložil s dirigentem Andrewem Kingem.
| |
Andy McCulloch(narozen 19. November 1945, Bournemouth) Drums, Tympani, Talking Drums McCulloch hrával s řadou kapel a umělců hlavně v žánru progresivního rocku, včetně Manfred Mann, Fields, Greenslade, Anthony Phillips, Crazy World of Arthur Brown a King Crimson. V období než jej oslovil Fripp bubnoval v kapele Manfreda Manna a nahrál s nimi v roce 1970 album "Chapter Three, Vol. 2". Na počátku roku 1970 nahradil zakládajícího Michaela Gilese v King Crimson. Objevil se pouze na jediném album King Crimson, jazzově ovlivněném "Lizard", která vyšla rovněž v roce 1970, v rámci sestavy kapely, která nikdy nehrála naživo. Deset měsíců poté, co opustil King Crimson, se McCulloch se objevil v sestavě krátkodobě trvající kapely Graham Field's, zkráceně pouze Fields, než se na podzim v roce 1972 připojil ke kapele Greenslade, v níž působil až do jejich rozpuštění v roce 1976 a se kterou nahrál 4 alba. V roce 1980 se objevil na 
nahrávce Anthonyho Phillipse (ex-Genesis). Poté ještě hostoval na několika nahrávkách, včetně "Opus One"
s London Philharmonic Orchestra, před odchodem z hudebního průmyslu. Přestože v době, kdy byl podle The
Guardian jedním z nejzručnějších a nejinvenčnějších bubeníků hrajících v širokém spektru od jazzu až po
rock, odešel, aby se více věnoval své druhé lásce, jachtingu.Jako instruktor RYA Yachtmaster se stal kapitánem a vyučoval na mnoha jachtách po celém Řecku, Turecku, na Kypru, v Itálii, Francii, Španělsku, Libanonu a Antigua. Nyní pronajímá vlastní jachty kolem řeckých ostrovů v letní sezóně, stejně tak trénuje, skippering a zkouší. | |
Alan Barry(původním jménem Allan Bowery) Vocals, Classical and Electric Guitars, Bass, Mellotron Je zpěvák, kytarista, basista a hráč na Mellotron. Alan byl zakládající člen Giles Brothers. Hrával ve skupinách The Actress, The Dowlands, The Fields a King Harry. Po rozpadu Fields se Barry stal studiovým hráčem a také zakládajícím členem kapely King Harry. Nahrál také album "It Is And It Isn't" od zpěváka Gordona Haskella. | |
Frank Farrell(celým jménem Francis Anthony "Frank" Farrell) (narozen 1947, Birminghamu, West Midlands, England, zemřel 19. července 1997, Birmingham, Anglie) Bass, Vocals, Lead Guitars Frank Farrell byl britský rockový hudebník, hráč na baskytaru, zpěvák a skladatel narozený v Birminghamu v Anglii. V letech 1959 až 1963 navštěvoval St. Philip's Grammar School v Hagley Road, Edgbaston. Během třicetileté profesionální kariéry je nejznámější jako baskytarista britské rockové skupiny Supertramp a pro své hudební spojení s Leo Sayerem. Farrell napsal píseň "Rosie Had Everything Planned" s Rogerem Hodgsonem, když byl v Supertramp, a řadu písní se Sayerem, včetně celosvětového hitu "Moonlighting". Frank byl docela činný hudebník a spolupracoval či hrál v kapelách Silverlinks, Ray King Soul Band, Breakthru (1965-1968), Supertramp (1971-1972), Joe Jammer, Leo Sayer, Tim Buckley či Renaissance (1973-1974). Jeho první veřejná vystoupení byla s birminghamskou beatovou kapelou "The Silverlinks", ke které se v roce 1964 připojil se svým nejlepším přítelem a spolužákem ze školy Robertem Shorterem, který hrál na bicí. Poté začal hrát na basu a poskytovat doprovodné vokály v Ray King Soul Band, který koncertoval ve West Midlands. Na začátku roku 1968 skupina podepsala smlouvu s Mercury Records a vydala celkem neúspěšný singl "Ice Cream Tree/Julius Caesar". Následný singl, rocková adaptace napsaná Farrellem a volně založen podle Peer Gynta "Hall Of ¨The Mountain King Overture" nebyl nikdy vydán, ale 20-minutová jevištní verze skladby se stala vrcholným číslem jejich vystoupení. Breakthru pak ve druhé polovině roku 1969 podnikl rozsáhlé turné po Německu a Švýcarsku, do Velké Británie se vrátili až v prosinci téhož roku. Kapela se po návratu ale rozštěpila, Farrell se zpěvákem Garym Aflalem se přestěhovali se do Londýna. Aflalo se připojil k původnímu londýnskému obsazení Hair a Farrell stal turné manažerem pro americký zpívající projekt Johnny Johnson and the Bandwagon během jejich sedmiměsíčního turné po Velké Británii. 
Když turné Bandwagon na začátku roku 1970 skončilo, Farrell se vrátil ke hře na baskytaru. V dubnu 1971 začal zkoušet
s tehdy velmi neznámýmou kapelou Supertramp.Po vydání prvního alba na labelu A&M (UK Division) s malým úspěchem
skupina začala připravovat materiál pro nadcházející album "Indelably Stamped". Poté, co už během působení v Breakthru
napsal několik písní, napsal Farrell píseň "Rosie Had Everything Planned" ve spojení s Rogerem Hodgsonem a píseň byla
nakonec zařazena na "Indelably Stamped", přičemž Farrell během nahrávání hrál na basu, klavír a akordeon. Farrell hrál
a cestoval se Supertramp více než rok až do února 1972, kdy odešel.Po svém odchodu ze Supertramp se Farrell připojil k britské progresivní rockové kapele Fields, kde nahradil zesnulého basistu a zpěváka Alana Barryho. Nová sestava nahrála "Contrasts: Urban Roar To Country Peace", což bylo druhé album Fields pro CBS, které mělo být vydáno v roce 1972, ale nahrávka byla odložena, čímž byla skupina prakticky zanikla. Nahrávka se nakonec dočkala svého vůbec prvního vydání v roce 2015. V říjnu 2007 bývalý kytarista Supertramp Roger Hodgson vzdal hold Farrellovi odehráním "Rosie Had Everything Planned" před nabitým sálem v Birmingham Symphony Hall. Hodgson poznamenal před koncertem "Frank už není s námi, ale já bych chtěl uvést píseň Supertramp, kterou jsem napsal s ním, když nyní vystupuji v Symphony Hall. Jelikož on pocházel z Birminghamu, je to hezká připomínka a já skutečně chci tímto vzdát hold jeho památce." V říjnu 2007 bývalý kytarista Supertramp Roger Hodgson vzdal hold Farrellovi odehráním "Rosie Had Everything Planned" před nabitým sálem v Birmingham Symphony Hall. Hodgson poznamenal před koncertem "Frank už není s námi, ale já bych chtěl uvést píseň Supertramp, kterou jsem napsal s ním, když nyní vystupuji v Symphony Hall. Jelikož on pocházel z Birminghamu, je to hezká připomínka a já skutečně chci tímto vzdát hold jeho památce." Na konci jara 1973 Farrell se stal ustavujícím hudebním ředitelem prvního Rocky Horror Show a přesedlal ke klavíru v koncertní kapele. Nicméně, krátce po premiéře show v Royal Court Theatre Upstairs v června 1973, Farrell odstoupil poté, co se pohádal s autorem představení Richardem O'Brienem. 
Téměř okamžitě se ale Farrell připojil ke kapele Renaissance a zůstal s nimi jako občasný basista až do začátku roku
1974, když se střídal u basy s Johnem Wettonem. Během působení u Renaissance Farrella objevil Leo Sayer a angažoval
jej jako basistu v tvořící se kapele Leo Sayer pro budoucí turné po Velké Británii, Evropě a USA. Během britské části
turné klávesista Dave Greenslade opustil kapelu nakrátko, aby mohl nahrát nové album kapely Greenslade "Spyglass Guest".
Farrell mezitím přešel ke klávesám pro zbytek turné, k base se vrátil až na turné po USA. V období podzim 1974 a počátek
roku 1975 Farrell a Sayer společně napsali velké množství písní, deset z nich se objevilo na albu "Another Year " v
příštím roce a jeden singl "Moonlighting" se stal číslem 2 na britském žebříčku singlů v srpnu 1975, později se stal
hitem i ve většině zemí po celém světě.Po jeho blízkém vztahu s Leo Sayer, který ale nenadále skončil, se zapojil opět v hudebním průmyslu, psaním písní, nahráváním a hrávání jako studiový hudebník pro televizní show a turné velkých umělců, včetně kouzelných americkýchi kytaristů, Joe Jammera a Tim Buckleyho.
|
|
|
|
Studiová alba: 2015 Contrasts - From Urban Roar to Country Peace 1971 Fields |
Singly: 1973 A Friend of Mine |
 Skupina: Graham Field - Organ, Keyboards Frank Farrell (Supertramp) - Vocals, Lead Guitars Andy McCullock (King Crimson) - Drums, Percussion Hosté: |
Contrasts - From Urban Roar to Country Peace Vyšlo 30. března 2015, Esoteric Antenna Seznam skladeb: 01. Let Her Sleep (5:01) 02. Wedding Bells (4:01) 03. Someone To Trust (3:48) 04. Wonder Why (3:38) 05. Music Was Their Game (3:01) 06. The Old Canal (4:17) 07. Put Out To Grass (3:29) 08. Storm (4:37) Bonus tracks: 09. Set Yourself Free (4:35) 10. The River (2:31) 11. Spring (1:49) Total Time: (40:47) |
|
Toto album zaznamenané v roce 1972 bylo velmi zmateně zavrhnuto k vydání labelem CBS Records a zůstalo
odložené do archívu na více než čtyřicet let. Původní master pásky tohoto jemného alba byly nedávno vyzvednuty
a byly remasterovány na CD pod nzvem jako "Contrasts - From Urban Roar to Country Peace", s plným zapojením
a podporou Grahama Fielda. | |
|
Skupina: Graham Field - Acoustic and Electric Piano, Organ Alan Barry - Vocals, Classical and Electric Guitars, Bass, Mellotron Andy McCulloch - Drums, Tympani, Talking Drums Hosté: Dafne Downs - Clarinet (09) |
Fields Vyšlo 1971, LP: CBS 69009, Epic EPC 31154 CD: 2010, Esoteric Recordings ECLEC 2207 Seznam skladeb: 01. A Friend Of Mine [Field] (5:25) 02. While The Sun Still Shines [Barry] (3:15) 03. Not So Good [Field] (3:07) 04. Three Minstrels [Field] (4:28) 05. Slow Susan [Field] (3:45) 06. Over And Over Again [Field] (5:55) 07. Feeling Free [Field] (3:12) 08. Fair-haired Lady [Barry] (3:00) 09. A Place To Lay My Head [Field] (4:25) 10. The Eagle [Barry, Field] (5:15) Bonus tracks (alternate versions and previously unreleased): 11. Slow Susan [Field] (3:45) 12. A Place To Lay My Head [Field] (4:27) Total Time: (37:02) CD (48:49) Recorded at I.B.C. Studios, London by Sympathy Music for CBS Produced: Fields Artwork (Illustration, Design): Colin Paynton |
|
Když Graham Field opustil Rare Bird okamžitě vytvořil svoji vlastní skupinu. Podepsal smlouvu s CBS, spolu s Alanem Barrym
na kytaru a basu a bývalým člrnrm King Crimson Andy McCullochem na bicí vydali album. Jejich eponymní debut se nakonec stal
jejich jediným albem, které lze zařadit mezi klasický raný britský rock 70. let minulého století, je písňově orientované
s varhanami na bázi progresivního rocku. Tahle deska je zapomenutým klenotem progresivního rocku počátku sedmdesátých let. Již od mocných úvodních akordů "A Friend of Mine" budete vědět, že se jedná o další z těch mnoha méně známých, ale vynikajících progresivních desek ze 70. let. Jedinečné a rozmanité zvuky Fields na varhany jsou snadno rozpoznatelné od Rare Bird, ale Fields dokázali vyvinout svůj vlastní styl. Písně jsou přísnější a kompaktnější a Barry je docela jiný zpěvák než Graham Gould. Jedna z nejlepších písní na albu je již zmíněná skladba "A Friend of Mine". Fields začínají ultra-těžkými varhaními akordy, než přejdou do velmi vážně znějící části, která se vyvine do mocného tématu, které se objeví v dramatické vokální části písně. Mezi další přednosti patří strukturálně podobná skladba "Over And Over Again" a středověce znějící "Three Minstrels". Zapojením mellotronu se aranžmá skladby "The Eagles" přináší symfonický zvuk a vzdušnost, která album přivádí velmi vhodně do finále desky. Skladby jako "While the Sun Still Shine" a "Not So Good" nejsou možná tak složité, ale zase obsahují silné melodie a velká aranžmá 70. let z nich dělá skladby pro radost na poslech. | |
 Skupina: Graham Field - Acoustic and Electric Piano, Organ Alan Barry - Vocals, Classical and Electric Guitars, Bass, Mellotron Andy McCulloch - Drums, Tympani, Talking Drums Hosté: Dafne Downs - Clarinet (09) |
A Friend Of Mine SP, vyšel 1971, CBS Seznam skladeb: A. A Friend of Mine (4:30) B. Three Minstrels (4:30) Total Time: (9:00) Cover Design: Colin Paynton |
|
|
   
|
|
|
Oficiální stránky:nejsou Další zdroje: http://www.grahamfieldmusician.com/ http://www.vintageprog.com/fff.htm |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 6.11.2022