Engine byla americká prog-metalová kapela, ve které figurovali známí a ostřílení hudebníci. Kapela byla
bočním projektem, kterou si k obrazu svému vytvořil člen amerických progresivistů Fates Warning, zpěvák
Ray Alder v těsné spolupráci s kytaristou Berniem Versaillesem. Oba jsou pak výhradními autory hudby,
Alder byl navíc dvorním textařem. Sestavu tak tvořili zpěvák Ray Alder (Fates Warning, Redemption) a kytarista Bernie Versailles (Agent Steel, Fates Warning, Redemption, Militants), kteří si k sobě přizvali baskytaristu a producenta Joeye Veru (A Chinese Firedrill, Armored Saint, Fates Warning, John Arch, Seven Witches, Jack Frost (USA), Office Of Strategic Influence, Anthrax, Invasion) a bubeníka Pete Parada (ex-Steel Prophet, ex-Halford, ex-Face To Face, The Offspring, ex-World in Pain, ex-Hot Mess, ex-Saves the Day). V roce 1999 tato čtveřice oblažila svět tvrdého rocku výbornou a kritikou a fandy náležitě oceněnou, prostě nazvanou "Engine" bezejmennou kolekcí, která vyšla díky labelu Metal Blade. Tehdy Alder popisoval projekt jako potřebu ukázat a dostat na povrch odlišnou podobu své osobnosti nežli tu, kterou se prezentuje v řadách Fates Warning, kde mu toto nemělo být umožněno. Jejich tvorba sa přikláněla ke kratším a rytmicky komplikovanějším skladbám s heavy-metalovým feelingem. Jejich debutové album přineslo hudební komunitě, rockově založeným kritikům i fanouškům, nahrávku, která je přivedla k nadšení. Alderovy ambice u Fates Warning asi nebyly naplněny i nadále, takže se zrodil druhý počin, opět jako nějaký muniční sklad narvaný supermoderní power metalovou municí. Následovník prvního alba, tentokrát již pojmenovaný, "Superholic" pochází z roku 2002 a vyšel opět u Metal Blade. V anglicko - českém slovníku nalezneme pro slovo "engine" české výrazy stroj a motor a z automobilově pojatých přebalů obou alb čtveřice jasně probleskuje, že tento překlad v jejím případě plně platí. Pokud na minulém produktu vyháněla Alderova parta svůj motor do hodně vysokých otáček, na nové nahrávce jej vytunila ještě více. Na potisku disku, kde je vyobrazen autootáčkoměr, tuto snahu dokumentuje faktem, že chybí toliko čtyři sta obrátek, aby ručička ukazatele dosáhla maximální hodnoty osmi tisíc. Malý rozdíl, který si kvarteto zřejmě nechává ještě jako rezervu pro možnou následující nahrávku. "Engine je něco, co jsem si vždycky přál udělat...", říká Engine/Fates Warning zpěvák Ray Alder. "(Je to), něco, co vyjadřuje mé myšlenky, pokud se jedná o hudební vkus." Výsledkem je originální nahrávka, náročné riffy, příjemně vtíravé melodie a texty plné nekonečné emocionální hloubky, kombinací, které mu dlouho scházely do toho dne a věku. Ray to rozvádí: "I když jsem v prog rockové kapele, jsem také fanouškem mnohem těžších stylů hudby." Zatímco album je nepochybně přímý heavy rock, nemusí si fanoušci Fates Warning dělat starosti. Není v očekávání dne, že by Ray opustil svoji původní kapelu v dohledné době. "Miluji to, co jsem schopen udělat s Warning, ale tato nahrávka doopravdy odráží mé vlivy, pokud jde o to, na čem jsem vyrůstal." S realizací Rayových vizí mu vypomohl Bernie Versailles na kytaru, bubeník Pete Parada z hardcore punkerů Face To Face a baskytarista Joey Vera z Armored Saint, který také propůjčil své schopnosti produkovat celý projekt. "Deska by nebyla tím co je bez nich nich," říká Ray, "Chtěl jsem, abychom se pokusil získat temný zvuk, aniž by to bylo příliš depresivní a zároveň získat těžký groove, který vám dává příjemný pocit." "Deska byla napsán z živého pohledu, což znamená, že když jsme skládali, vždy jsme měli na mysli živé provedení a chtěl jsem zachytit pocit a vzrušení, které dostanete, když jdete na show." Ačkoli původně byla kapela považována za boční projekt, na nové nahrávce jsou Ray, Joey, Pete a Bernie 100% na tom nejsprávnějším místě a výsledek určitě nelze označit jen za vedlejší projekt. Obě alba jsou výsostně vyrovnaná díla s brilantní produkcí Joey Very. Ray Alder se v tomto projektu ukázal opět jako zdatný zpěvák, který je právem zařazován už léta mezi absolutní špičku ve svém žánru. Dosáhnout totálního odloučení od tvorby mateřských Fates Warning by asi u Aldera nebylo možné a asi ani nebylo prvoplánovaným záměrem, avšak tady do ní pronikla jednoznačně mohutnější tvrdost, neboť Engine jsou heavy metalovější a mnohem méně komplikované, a to vše jsou zásadní elementy potřebné pro výstavbu neprostupné hráze navršené z vášní, citové vřelosti a emocí obou autorů. Vše bylo stavěno a skládáno za použití promyšlené a nápadité, nikoliv však zvlášť sofistikované instrumentace, která ale zní ve veškeré své monumentalitě navýsost ostře a agresivně, což nachází v dosaženém masivním zvuku navýsost zdatnou podporou a vytváří spolutvůrčí element pro vznik a udržení navozených nálad. Po rozpadu kapely Engine se Ray Alder a Bernie Versailles stali členy další prog-metalové formace Redemption, se kterou nahráli několik výborných nahrávek. |
Členové: Ray Alder - Vocals (Fates Warning, Redemption, ex-Syrus) Bernie Versailles - Guitars (Agent Steel, Masters of Metal, Redemption, ex-The Militants, ex-Fates Warning) Joey Vera - Bass (Fates Warning, Armored Saint, Arch/Matheos, Motor Sister, Joey Vera, ex-John Arch, A Chinese Firedrill, ex-Seven Witches, ex-Anthrax (live), ex-OSI, ex-Invasion, ex-Sapphire) Pete Parada - Drums (The Offspring, ex-Halford, ex-Steel Prophet, ex-World In Pain, ex-Face To Face, ex-Hot Mess, ex-Saves the Day) |
Ray Alder (Narozen 20. srpna 1967, San Antonio, Texas původním jménem Ray Balderrama) Vocals Je zpěvákem progresivní metalové kapely Fates Warning od jejich desky z roku 1988 "No Exit". Vydal také dvě alba "Engine" (1999) a "Superholic" (2002) s kapelou Engine. Ray Alder také vystoupil na představení s kapelou Dream Theater v Los Angeles, Kalifornie, dne 18. května 1998. Zpívál také s Redemption na albech "The Origins of Ruin", "The Fullness of Time", "Snowfall on Judgment Day" a "This Mortal Coil", navíc produkoval i jejich bezejmenné debutové album vydané v roce 2002. Nedávno spolupracoval s nezávislým promotérem a producentem Necro na jeho albu s názvem "Death Rap". Příchod k Fates Warning v roce 1988 (už před 26 lety, to mu bylo 18 let!), kdy nahradil skvělého Johna Archa, Ray připoměl v jenom rozhovoru: "Vzpomínám si, že jsem byl vystrašen a bál jsem se. Byl jsem mladý kluk. Oni byli moje nejoblíbenější kapela na světě a já jsem nikdy neopustil Texas a jediný důvod, pro který jsem jej opustil a odešel do Connecticutu, byl konkurz s těmito kluky. Vzpomínám si na let letadla a na následující večeři... to byla ta nejpodivnější věc na světě, strašidelná. Překonal jsem to a odvedl dobrou práci, a přišel Brian Slagel [z Metal Blade] já jsem si řekl: "Bože, Brian Slagel!" Nyní jsou z nás skvělí přátele. Bylo to vzrušující a nové, neměl jsem ponětí, kam to dojde, ale bylo mi to tenkrát jedno. Je to zábavné, protože hudba nebyla můj sen - hrával jsem jen v místních kapelách, ale jakmile jsem začal, bylo to úžasné. Pamatuji si, že na konkurzu jsem zpíval "Quietus", část z "Beyond The Ivory Gates", nahráli jsme tenkrát čtyři skladby." |
Bernie Versailles (Narozen 14. května 1967, United States) Guitars (Agent Steel) Bernie působil a působí v kapelách: Agent Steel - Guitars (1985-1987, 1998-dosud), kde v roce 1985 nahradil Kurta Kilfelta Engine - Guitars (1999-?) Redemption - Guitars (2001-present) Masters of Metal - Guitars (2011-present), Vocals (2012-present) The Militants |
Joey Vera (Narozen 24. dubna 1963, Los Angeles, California) Bass (Fates Warning, Armored Saint) Hudební kariéru začal v roce 1982 se svou první kapelou Armored Saint, se kterou to táhl až do roku 1992, kdy jejich zpěvák se přidal ke skupině Anthrax. V roce 1994 vydal své první sólové CD nazvané prostě Joey Vera - A Thousand Faces u labelu Metal Blade. Pak koncertoval s malou kapelou a dělal předskokany Fatee Warning nebo Korn. V roce 1995 byl zcela rozladěn a aby mohl směřovat dále, připojil se postupně ke různým cover kapelám hrajícím Classic Rock, R&B a Funk, Top 40 Pop apod. Připojil se také k 11 členné africké skupině, která hrála původní pop music ze západní Afriky. Tehdy poprvé začal i studovat teorii a naučil se toho docela dost i ze svých zkušeností. V roce 1996 byl osloven skupinou Fates Warning, aby nahradil odcházejícího baskytaristu Joe DiBiase. Postupně s nima nahrál 4 desky a několik živých videí. Během tohoto období začínal i hudební inženýrství. Od té doby spolupracoval s The Plain White T’s, Ridel High, Anthrax, Mother Superior, Fates Warning, Armored Saint, Steel Prophet, DC4, Seven Witches, Engine atd... S OSI nahrál jejich album "Free". Svoji druhou sólovou nahrávku pod názvem projektu A Chinese Firedrill "Circles" napsal a nahrával od května 2005 do června 2006. Nahrával si všechny nástroje a vokály s výjimkou bicích. Hudba byla koncipována s touhou vytáhnout vlivy z minulosti a doplněná experimenty a prvotními vlivy jako Pink Floyd, Peter Gabriel, Rush, a nedávnými vlivy jako jsou Tool, Porcupine Tree, Kings X a OSI. |
Pete Pete Parada (Narozen 9. července 1974, Arkport, New York, United States) Drums (Face to Face) Je americký bubeník, který je znám z působerní ve více pozoruhodných kapelách. Jeho bubenická kariéra začala v roce 1996, kdy nastoupil ke Steel Prophet a nahráli s nimi o rok později jedno album. Následně nastoupil do Face To Face a Saves The Day, v roce 2007 se pak stal novým bubeníkem The Offspring, kde nahradil původního bubeníka skupiny Adama "Atom" Willarda při nahrávání alba "Rise and Fall, Rage and Grace". Parada byl také spojován s prog-metalovou kapelou Engine a sólovým projektem Roba Halforda Halford. Krátce hrál na bicí i v punkové kapele Alkaline Trio. Byl také členem Hot Mess. Po konkurzu 25 různých bubeníků na nalezení náhrady Roba Kurtha se Parada oficiálně připojil se k Face To Face v roce 1998. Byl přítomen nahrávání čtyř alb kapely: "Ignorance Is Bliss" (1999), "Standards & Practices" (1999), "Reactionary" (2000) a "How To Ruin Everything" (2002). Býval uváděn jako klíčový člen kalifornské punkové skupiny Face To Face, kteří působili až do roku 2003, i když ještě odjeli rozlučkové turné v následujícím roce. Skupina od té doby zahájila pauzu na dobu neurčitou. Když frontman Trever Keith vzkřsil Face To Face v roce 2008, Parada se již neúčastnil, protože měl své koncertní závazky s The Offspring. Již dříve jej ale nahradil Danny Thompson (ex-The Uprising). Ještě před rozchodem Face To Face se Parada připojil ke kapele Saves The Day v roce 2002, aby nahradil bývalého bubeníka Bryana Newmana. Nahrál s nimi dvě alba "In Reverie" a "Sound The Alarm". Nahrál také ještě "Bug Sessions Volume One", první ze série úniků, které obsahují akustické verze jejich písní. Dne 28. března 2007 se ale objevilo oznámení, že Parada opouští kapelu. Sám Pete to okomentoval: "Po čtyřech a půl letech se Saves The Day, je mi smutno, když mám oznámit, že jsem se rozhodl opustit kapelu. Přeji jim všem hodně štěstí a těším se na nový začátek s novou kapelou." |
|
|
Oficiální stránky: nejsou |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |