Edison’s Children - progressrock.cz


Edison’s Children je britsko - americké rockové duo zformované v roce 2011 v Aylesbury, Anglie a Sugar Loaf, New York, které tvoří Pete Trewavas (Marillion, Transatlantic) a Eric Blackwood. Jejich těžce zařaditelná hudba se honosí několika, snad i bizárnímim zařazením jako "Haunting Progressive Rock", "Epic Prog Rock", "Symphonic Rock", "Neo-Prog", "Sci-Fi Rock", "Pink Floydian-Rock", "Maynard/Tool Rock" a "Space Rock", z nichž jen tři lze označit za klasické. To vše podněcuje jedinečný styl kapely, který, jak se zdá, čerpá ze všech těchto stylů, i když konkrétně není žádný po delší dobu. Vlastně jejich styl je tak unikátní, že pokaždé jim nový "žánr" propůjčí Prog Magazine resp. Prog Archives... zdá se, že to překonají a vyvinou se v něco ještě více vzrušujícího.

Edison's Children je intenzivní rocková kapela, která vytváří epické zvukové scenérie kombinující symfonickou instrumentaci se syrovou kytarou poháněnou energií, aby vzala své fanoušky na hodinovou a více delší cestu, která vám na konci zanechá pocit, jako byste právě přežili největší bouři svého života.

Pete Trewavas a Eric Blackwood napsali, produkovali a řídili nahrávání svého alba a nahráli téměř všechny nástroj na albu, s výjimkou zvláštních hostování: Marillion, Robin Boult (kytarista od Fish) a Andy Ditchfield z DeeExpus. Album Edison’s Children "In The Last Waking Moments..." se nahrávalo v době, kdy všichni členové Marillion pracovali na svém albu, takže s vydáním se čekalo až po vyjití desky Marillion.

Edison's Children vlastně vznikli už v roce 2006 během turné Marillion Los Tria Marillos. Před zvukovou zkouškou na Birchmere v Alexandrii ve Virginii, zvukový technik Marillion Colin Price a Roderick Brunton měli pár problémů s jednou z kytar Stevena Rotheryho. Zeptali se Erica Blackwooda, jestli by mohl nemohl jít na pódium a zahrát si s Rotheryho kytarou na chvíli, zatímco oni odstraňovali problém. Když Eric hrál jednu z jeho písní "Stranger In A Foreign Land", Pete Trewavas vyšel ze zákulisí uviděl Ericovo provedení s Rotheryho kytarou na pódiu. Vyskočil a připojil se k Ericovi na dalších 10 minut, spolu s nimi hrál na klávesy Steve Hogarth.

Poté Pete Trewavas navrhl Ericovi, že by se měli spojit a udělat nějaký společný projekt. Eric si myslel, že by to bylo skvělé, ale byl velmi skeptický, zda se tento projekt někdy uskuteční. Myslel si, že by to mělo být něco více než jenom, hey člověče, pojďme si zajamovat na nějaký čas nebo něco podobného.

Když Marillion vydali album "Somewhere Else", Pete Trewavas a Steve Rothery přiletěli do New Yorku na nahrávací/poslechovou party Kennyho Castawaye. Po setkání s Ericem Blackwoodem na představení, se Pete Trewavas a Steve Rothery setkali druhý den ráno s Ericem Blackwoodem na filmové scéně z Bourne Ultimatum, kde Eric pracoval jako jeden ze zvláštních FX techniků pro film Matta Damona.

Ještě když běžely scény s Bournem, Pete Trewavas opět nakousl téma udělat společný projekt. Eric znovu zopakoval, že je skvělý nápad a jakmile Pete bude mít nějaký čas, měli by začít spolu psát. I když se rýsovaly již plány na projekt, Eric přesto zůstal skeptický, že by tento projekt někdy byl realizován.

Po Marillion Convention v roce 2009 v Montrealu, Quebec, Pete Trewavas odešel do Nashville, Tennessee, nahrávat nové album "Whirlwind" a kapelou Transatlantic. Na zpáteční cestě do Anglie přes New York City, Pete zmeškal let a uvízl v Newark New Jersey na celých 24 hodin. Eric Blackwood Eric Blackwood a jeho žena Wendy Farrell-Pastore se setkali s Pete Trewavasem a vzali jej do Atlantic Highlands a Sandy Hook. Tam Pete opět zmínil, že by měli konečně naplánovat společný projekt nejlépe v té době. Nyní, když Pete potřetí otevřel otázku projektu s Ericem, Eric řekl Petemu, že nyní... že by to šlo splnit.

Plány byly předestřeny ohledně psaní a nahrávání u Erica doma v Black Dirt Studios. Usedlost i nahrávací studio jsou ve vlastnictví prezident Absolute A-Go Go Records Brada Morrisiona, kteří jako první podepsali smlouvy s Phish a Miracle Legion a byl to bývalý tour manažer kapel The Cure, Duran Duran, a byl také úzce spojen s Pixies. Eric si pronajal studio pro sebe na plný úvazek.

Album "In The Last Waking Moments" začalo ožívat během Whirlwind turné kapely Transatlantic po Spojených státech a Evropě. Eric Blackwood se spojil s Petem a členy Transatlantic na jejich východoamerických a kanadských vystoupeních a po představení ve Philadelphii, se vrátili zpátky na usedlost... V Ericově domácím studiu Black Dirt Studios konečně začínají skládat. V té době byly napsané a nahrané 4 písně - "Dusk", "Stranger In A Foreign Land", "Jammed Up" a "A Cold Gray Morning". Začaly také práce na novém konceptu, které Eric rozvíjel... Skladba tvořená 12 částmi (nejlépe ji napsat jako podobně vzrušivě jako kytara Steve Hacketta v Cinema Show a Supper's Ready) dostala název Silhouette. Z písně se nakonec stal 25 minutový epos, což měla být pro Edison's Children vzorová píseň... nebo si to alespoň mysleli.

Když se Eric a Pete znovu tajně setkali v týdnu během Marillion Convention Weekend v roce 2011 v Montrealu, Eric ukázal Petemu nový koncept, na kterém doma pracoval s názvem "Fracture". Pete přijel do Quebecu dokončit "Silhouette" a další materiál, se kterým začal v New Yorku a dokončit tak album. Když uslyšel "Fracture", místo toho se zaměřil na na tuto novou předlohu a ještě před prvními dny Marillion Conve začal zcela nové album psát a nahrávat na základě "Fracture". Nová koncepce zahrnovala novou epickou skladbu s názvem "The Awakening", na níž se podíleli i Ian Mosley, Steve Hogarth a Mark Kelly.

Většina písní byla nahrána v Chateau v Quebecu. Vzletná kytara Erica Blackwooda byla skutečně zaznamenána v zákulisí La Olympia Theatre v Montrealu... v zákulisí party k 50. narozeninám Marka Kellyho. Eric Blackwood pendloval s chlapci z Marillion tam a zpět po celý den mezi koncerty, hotely a restauracemi a asistoval Lucy and Frenchie, tak jako na všech amerických, kanadských a mexických show od roku 2005. Nechtěl promarnil 1,5 hodiny jízdy zpět do Chateau, tak Eric místo toho zakotvil na gauči v zákulisí La Olympia. Někdy uprostřed noci se ale probudil a s ním i pocit tvůrčí inspirace, šel na pódium a vzal jednu z kytar od Steve Hogartha ke stojícímu mikrofonu, který slouřil během druhé noci Marillion Convention 2011... a nahrál sólo, které nyní můžete slyšet v celém "The Awakening"... a to i navzdory vyčerpávajícímu výkonu minulý večer.

Znovu zpátky na Chateau v Quebecu, v lyžařském středisku Mont Saint Sauveur (jižně od Mont Treblant), pokračovaly práce na písních a několika upřednostňovaných pasážích. Z nich jsou Pete a Eric možná nejvíce hrdí na skladbu "Spiraling", ve které se představil Steve Rothery na sólovou kytaru. Pete a Eric se tak zapojili do nahrávání (kdy se živili jen těstovinami a sýrem), že snad na okamžik zešíleli. Eric navrhl, aby udělali něco jiného, možná trochu synkop, které by mohly být napsané pro basu, se kterou představí Pete Trewavas opět svůj talent.

Skladba "The Other Other Dimension" by to, co Pete Trewavas přijde zavolat ... jeho nejbizarnější projekt vůbec ... Neeskutečný příběh našeho hrdiny, který se probouzí a objevuje nějaké lékaře specialisty stojícího nad ním, kteří provádějí různá vyšetření, aby zjistili, co z něj dělá klíště. Eric začal psát texty založené kolem tohoto podivného setkání, které docela odpovídala tomu šílenství, které Pete vytvářel. Dokonce i Pete začal dávat všechno dohromady, pořád se podíval na Erika při nahrávání a ptal se znovu a znovu, zda si je tím jistý. Po dokončení nahrávání, Pete konečně provedl mixáž s Markem Kellym, a tak se píseň ubírala dalším zcela novým směrem, takže lze označit tuto píseň jako čisté šílenství. Jako kdyby hudebníky osobně kontaktoval nějaký mimozemšťan, aby vytvořili tak bizarní píseň, nebo to byl jen případ zažívání kvůli příliš mnoho ravioli... ale možná, že to bylo od obojího trochu.

Pete se vrátil do Spojených států v srpnu roku 2011, aby dokončil album a dopsal čtyři nové písně. Během práce ve studiu ale matka příroda obdařila hudebníky návštěvou v jejich Ocean City Maryland úkrytu Ocean Pines. Když Pete Trewavas nahrával své neskutečné vokály pro "Outerspaced", 5.9 stupňů silné zemětřesení otřáslo celým východním pobřežím. Pak při nahrávání titulní skladby "In The Last Waking Moments", chlapci byli opět překvapeni, tentokrát na ně udeřil hurikán 2 kategorie s názvem Irene, který procházel přímo přes jejich luxusní domácí pláž. I přes všechny bizarnosti počasí a okolností se zdá, že nahrávka "In The Last Waking Moments..." bude jedním z vůbec nejzajímavějších projektů Pete Trewavase.

Svůj název Edison's Children osvětlují tak, že v mnoha ohledech jsme všichni "Děti Edisona". Když vezmete do ruky svůj nový iPhone nebo se díváte na LED TV nebo posloucháte Edisonovo nové dvojité vinylové album "The Disturbance Fields", posloucháte... sledujete... a žijete v dalších generacích všech těch původních vynálezů Thomase Edisona (a mnoha dalších), který koncem 19. a začátkem 20. století pracoval s elektřinou, aby postavil první fonograf a první fotoaparáty a dokonce první generaci počítačů, které se jednoho dne stanou všemi našimi "moderními vymoženostmi", které jsou nyní běžnou součástí našeho světa. Kapela se zaměřila na Edisona kvůli jeho konkrétnímu použití elektřiny v hudbě (vytvoření fonografu) atd... a také už tu byla kapela jménem Tesla, takže jsme ji nechtěli navodit jakékoli spojení s již dobře známou kapelou v Arena Rock.

Na název přišel Pete Trewavas, který se právě probudil a přišel dolů do našeho krásného malého plážového domku Ocean City v Marylandu, který se proměnil na nahrávací studio a podíval se na všechny hudební kabely a dráty, které nyní visí všude na lustru... přes krb... kolem kuchyně a zvolal ... "Podívejte se na toto místo! Kde bychom byli bez Thomase Edisona? Jsme jako Edisonovy děti..." a bylo to. Od toho dne se stali Edisonovými dětmi. Mezi "pracovními názvy kapely" byly "The Disturbance Fields" nebo "Random Disturbance" a existujíi fotky 1. alba s těmito jmény jako názvem kapely. Skupina samozřejmě vydala své 4. album "The Disturbance Fields" jako poctu původnímu názvu a nahrávací společností za Edison's Children byla Random Disturbance Records.

V roce 2011 vyšlo konečně jejich společné koncepční album "In The Last Waking Moments". Píseň "A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine)" vyšla jako singl v červnu 2012 a dosáhla FMQB Top 40 po dobu 10 týdnů, nejvýše byla 18. října 2012 na #32 jako nejhranější píseň v komerčních rádiích ve Spojených státech (čehož dosáhla progresivní skladba málem po 10 letech).

Začátek roku 2014 přinesl dvě nové studiové nahrávky plodného basisty Marillion Pete Trewavase. Prvním z nich je album progresivních goliášů, album kapely Transatlantic "Caleidoscope". Tahle nahrávka byla ale již dlouho očekávaná, zato druhá je trochu překvapení - jedná se o druhou zprvu odloženou nahrávku projektu Edison’s Children "The Final Breath Before November", která představuje koncepční album s trochu strašidelným příběhem, který je opravdovým příběhem. Zatímco první nahrávka byl spíše hybrid se všemi členy Marillion, toto druhé album nahráli téměř výhradně Blackwood a Trewavas. Představilo jen hostující hvězdu v podobě bubeníka Henry Rogerse (Touchstone a DeeExpus), stejně jako Mike Huntera, producenta Marillion. První album bylo považováno za hlasité, suverénní a příliš sebevědomé, druhé je klidnější, reflexní a jemnější. Obě spojuje jen koncepční obsah a hlavní dlouhá epická skladba, na prvním 15 minutová "The Awakening", na druhém pak delší 12 dílná skladba "Silhouette", trvající bezmála 68 minut.

Vzhledem k prací na novém mistrovském dílu Marillion, které se letos připravuje na Racket, Edison’s Children odložily nahrávání svého dalšího "eposu" až po vydání 18. alba Marillion 18. V tomto mezičase kapela ale nechtěla opustit fanoušky, a proto vydali "překlenující album" příznačně nazvané "Somewhere Between Here And There...". jedná se o nekoncepční album obsahující několik skladeb, které vznikaly během několika let ve studiích při nahrávání skladeb EC, ale na albech se neobjevily. Toto CD obsahuje 14 předtím nikdy neslyšených, nově nahraných a remixovaných skladeb včetně 7 úplně nových skladeb přinášejících cca 80 minut hudby. Obsahuje také 3 písně, se kterými Eric Blackwood debutoval na Marillion Weekend v Montrealu 2013.

Dne 18. června 2018 kapela oznámila, že konečně dokončila svoji čtvrtou desku s názvem "The Disturbance Fields" po všech těch letech a bude to 68 minutové epické album podobně jako naše první a druhé album. Při nahrávání se připojili Rick Armstrong, syn prvního muže na Měsíci Neila Armstronga, na kytaru a baskytaru spolu s Lisou Wetton a Henrym Rogersem, kteří sdílejí bicí a percuse. Vydání alba se shoduje s koncertem Edison's Children, který podporuje Alana Parsonse. Kapela je nad3ena a poct2na, že Edison's Children budou součástí 50.letého výročí oslav přistání Apollo 11 na Měsíci. Eric a Pete se spojí na pódiu s jejich členem Rickem Armstrongem, synem Neila Armstronga, který udělal onen první kultovní krok. Velmi dobrá přítelkyně Lisa Wetton, manželka vedoucího zesnulého zpěváka Asie Johna Wettona, se ke koncertu připojí s Johnem Wesleyem (Porcupine Tree) a jeho bubeníkem Mark Pratorem.

Edison's Children nedávno oznámili, že jsou v procesu míchání nového studiového alba, které navazuje na čtvrté vydání "The Disturbance Fields" z roku 2019.

Členové:
Pete Trewavas - Bass Guitars, Lead and Backing Vocals, Lead and Backing Guitars, Samples and Effects, Drum programming, VST programming, Keyboards (Marillion, Transatlantic)
Eric Blackwood - Vocals, Lead and Backing Guitars, Bass, Keyboards, Drum Programming (Blackwood & Foti, Sunblister)
Rick Armstrong - Guitar, Bass, Keyboards
Henry Rogers - Drums, Percussion (Touchstone, DeeExpus)
Lisa (Nojaim) Wetton - Percussion, Drums, Vocals

Koncertní sestava:
Pete Trewavas - Bass, Lead Guitar, Keyboards, Vocals
Eric Blackwood - Lead Vocals, Lead Synth Guitar
Rick Armstrong - Guitar, Bass, Keyboards
Henry Rogers - Drums [DeeExpus, Touchstone] Album #2
Živá představení také zahrnují skupinu Iluvatar sloužící jako Edison's Children kapela:
Chris Mack - Drums
Dean Morekas - Bass
Dennis Mullin - Guitar
Anna Koropchak - Violin
Lisa Nojaim - Percussion, Drums, Vocals

Hosté:
Wendy Farrell-Pastore - Backing Vocals "The Final Breath Before November"
Steve Hogarth - Vocals "The Awakening"
Steve Rothery - Electric Lead Guitars "Spiraling"
Mark Kelly - Vocals, Keyboards "The Awakening", Keyboards "The "Other" Other Dimension"
Ian Mosley - Drums "The Awakening", "Slow Burn"
Robin Boult - Backing Power Rhythm Guitar "In The Last Waking Moments..."
Andy Ditchfield - Vocals "The Awakening"

.
Členové
(narozen 15. ledna 1959, Middlesborough, England)
Bass Guitars, Lead and Backing Vocals, Lead and Backing Guitars


Pete ze znám jako člen Marillion, Transatlantic, působil v kapelách Kino, Big Big Train, The Wishing Tree. Jeho prvními hudebními vzory byli BEATLES. Ještě si vzpomíná na svou mámu, jak mu v 5 letech přinesla desku se skladbou "Twist and Shout".
Své první kytarové lekce Pete začal v 7 letech se svým "malým kamarádem Robinem", ze kterého je nyní špičkový rockový kytarista Robin Boult. Ve 13 letech pak přešel k baskytaře. Přes svůj mladistvý věk už Pete hrával v mnoha kapelách. Vzpomíná si na své první živé vystoupení s WOLF Daryla Waye ve Friars, Aylesbury, "...což bylo opravdu divné" říká se smíchem, protože jsem zjistil po letech, že bubeník ve WOLF té noci nebyl nikdo jiný než Ian Mosley.
Po šestém semestru vysoké školy Pete pracoval nějakou dobu jako učeň televizního technika. Poté se připojil ke kapele s názvem THE METROS. Dali dohromady jednu EP v létě 1981 a byla jim nabídnuta šance nějakých koncertů v New Yorku. V METROS ukončil svoji kariéru představením jako předskokani Duran Duran.

V únoru 1982, po jednom z koncertů METROS, FISH, zpěvák Marillion, se zeptal se Peta, jestli nechce přijít na konkurs. Tam byl úspěšný a v březnu 1982 se připojil k Marillion, kde nahradil kytaristu Dize Minnetta.

Pete Trewavas hrál na všech albech Marillion od začátku a také přispíval doprovodnými vokály jak naživo, tak na studiových nahrávkách.

Členové (také Eric Pastore)
(narozen 24. července 1968m, Brooklyn, New York, Unired States)


Eric Blackwood je hudebník, fotograf, autor a speciální technik FX-rekvizit pro filmy. Narodil se v Brooklynu v New Yorku italským rodičům. Vychovavaly jej matka, sestra, zatímco jeho otec patřil k jedné z nejznámější postav podsvětí své doby.

Eric Blackwood strávil většinu svého dětství v Great Kills, části Staten Island NY. Poté, co strávil prvních 35 let svého života v New Yorku v oblasti Metro, přestěhoval se Eric do severního Sugar Loaf New Yorku a žije na ranči, odkud produkoval takové slavné kapely jako Miracle Legion and Phish. Vybudoval si tam Black Dirt Studios, které vlastní Brad Morrison, bývalý tour manažer takových kapel jako The Cure a Duran Duran.

Eric Blackwood svoji hudební kariéra začal s Nemesis - progresivní rocková kapela ze Staten Island která byla velmi ovlivněna Pink Floyd, Saga, Journey, Dan Fogelberg a Kansas s basistou Scottem Braunsteinem. Scott byl rekrutován heavy metalovou kapelou Crimson Steel s vazbami na Twisted Sister a Eric Blackwood se připojil jako doprovodný kytarista, hráli převážně hudbu ovlivněnou kapelami jako Queensryche, Rainbow, The Scorpions, Dio, Axe a Metallica. Všechny tyto metalové kapely nepodporovaly progresivní kořeny Blackwooda, nebo´t Ericův styl psaní byl založen hlouběji kolem progresivních kapel jako Pink Floyd, Genesis, Danem Fogelbergem a novou kapelou, která Blackwooda začala silně motivovat - Marillion. Eric se rozhodl odejít z heavy metalu a spojil se s kolegou z Pace University při postgraduálním studiu, s Anthony J. Fotim a vytvořili uskupení Blackwood & Foti.

Ericovo Blackwood první album "Haunted Memories" vyšlo v roce 1993 spolu s Anthonym J. Foti. Akustické progresivní duo napsalo 5 písniček a měli i hitový singl, který byl v Gavin Report 7 nejhranější písní v týdnu v Atlantě, Dallasu, El Paso a 7 dalších velkých jižních amerických městech. Několik písní z tohoto alba a další originální písně, které Blackwood napsal s Fotim pro jejich těžké turné, které časem remixoval Anthony J. Foti a v roce 2008, 2009 a 2010... Objevili se dokonce na Grammy v "dlouhém seznamu" kandidátů pro "nejlepší píseň". Na "Haunted Memories" se představili jako hosté kytarista Al Pitrelli (Asia Trans-Siberian Orchestra, Joe Lynn Turner, Alice Cooper), na bicí Vinny Conigliaro (Joe Satriani, Meatloaf), u kláves Brian Giarraffa (Fusion).

Když se projekt Blackwood a Foti blížil svému konci, kapela Erica Blackwooda pokračovala v turné 5-7 dnů v týdnu každý týden, než "grunge" a seattle scéna začala vládnout. V kapele Erica Blackwooda koncertní kytarista Mike Marchetta se ujal role jako hlavní zpěvák a autor a Eric přešel na basu po dobu 7 let jako Sunblister se stali jednou z New Yorkských předních alternativních rockových kapel, které měly pravidelné angažmá v takových oblíbených místech jako China Club, Webster Hall, Le Bar Bat a Kenny's Castaways. Kapela vydala dva disky s hudbou, která měla silné kořeny k Alice and Chains, Nirvana, Deftones, Tool, A Perfect Circle a Chevelle. Ty poslední 4 kapely stále velmi silně ovlivňovaly Erica Blackwooda. Když kapela podepsala smlouvu s Major Record Labels, neshody uvnitř kapely způsobily, že Eric opustil Sunblister a rozloučit se Mike Marchettou, se kterým koncertovala non-stop skoro deset let.

Znechucen hudebním byznysem Eric pověsil kytaru na chvíli, ale začal skládat a nahrávat 26 originálních skladeb pro hvězdu "The Sopranos" "Big Pussy" Vincenta Pastoreho film "Growing Down in Brooklyn" o mafii, který představil titulní skladbu, která přivedla Erica Blackwooda zpítky do jeho akustických progresivních kořenů. K prog rocku ztratil zájem a následně Eric opustil hudební scénu na 7 let, aby se stal FX specialistou a rekvizitovým technikem pro některé z největších filmů a televizních pořadů v historii.

Hudba nebyla jediným nástrojem jeho kreativity, Eric začal fotografovat baseballové stadiony po celé Severní Americe a po 11 letech, viděl a osobně vyfotografoval 650 stadionů!!!. Jeho webové stránky www.digitalballparks.com byly jmenovány jednou z top 20 stránek Yahoo! z celého světa v jejich ročním review 2002. Jako webmaster a fotograf webu Digitalballparks.com Blackwood napsal a vyfotografoval nejprodávanější knihu "500 Ballparks" se svoj manželkou, fotografkou Wendy Farrell-Pastore, pod jménem Eric Pastore. Kniha vyšla V listopadu roku 2011 u anglického vydavatele Greene Media a Thunder Bay Press a Baker & Taylor.

V roce 2005 na naléhání svého přítele z dětství Franka Lomassaro, aby "zvedl svůj zadek a začal dělat konečně nové album", Eric začal psát nový materiál, ale nebyl si jist, kdy bude správná příležitost předvést novou hudbu. Toto právo příležitost přišla v roce 2006, kdy se Pete Trewavas zeptal, nyní dobrého přítele Erica Blackwooda, zda by měl zájem udělat projekt, ve kterém by se spojili jen oni dva. Po 30 letech hraní v sestavě "kapely" chtěl Pete více prozkoumat "osobní přístup", v němž by mohl pracovat s jiným typem aranžmá a možná dokonce i některými vokály. Eric měl už slušný arzenál progresivního stylu hudby, jen čekal na správnou situaci a poté, co se Pete zajamoval s Ericem před zvukovou zkouškou Marillion na koncertu ve Washington DC v roce 2006... Tak se zrodili Edison's Children.

Eric Blackwood se také stal také hlavní součásti Marillion na severoamerickém turné od roku 2006, když osobně řídit členy kapely na koncertech a na jejich hotelech, vyzvedával nástroje, pomáhal Frenchie a Lucy, Roderickovi, Colinu a Pete Harwoodovi, stejně jako celé kapele s tím, co je potřeba, a když džíp byl přeplněn... Od roku 2005 je čestným členem turné Marillion.

Pastore také vystupoval jako speciální FX technik a údržbář nemovitostí ve více než 45 filmech a TV pořadech včetně Bourne Ultimatum, I Am Legend, Person of Interest, Boardwalk Empire, Men In Black 3, Smash, The Taking of Pelham 1-2-3, Spiderman 3, The Adjustment Bureau a American Gangster. Složil také soundtrack k filmům "Growing Down in Brooklyn" a "DeStressed".

Členové (narozen 30. června 1957, Lancaster, CA, United States)
Guitar, Bass, Keyboards
(Son of Neil Armstrong - 1st Man on the Moon)


Začalo to koncem 60. let 20. století. Neil Armstrong právě přistál na Měsíci a mezi mnoha následujícími oslavami se vrátil domů, jak doufal, že bude tichým a pokojným odpočinkem od toho všeho... jen aby našel podivné a děsivé zvuky vycházející z pokoje "malého Rickyho". Rick vybavil svůj pokoj elektronikou, kterou sebral z Radio Shack, aby zabránil jeho bratrovi Markovi šmírovat (což Mark nikdy tak úplně nezjistil). Bylo to z té místnosti... odkud se začaly vynořovat temné a zlověstné zvuky... stále hlasitější a hlasitější, což vedlo Neila a jeho ženu Janet k tomu, aby se divili, co se proboha děje za tím zmanipulovaným zámkem dveří.

Neil Armstrong se před tím vypořádal s děsivými okolnostmi, když se Gemini 8 vymkla kontrole a misi Apolla 11 téměř došlo dostatek paliva na to, aby mohli přistát na Měsíci a ještě bezpečně dopravit posádku domů... ale i tak to bylo vše pod Neilovou "kontrolou". Tohle však... bylo něco úplně jiného. Neil a Janet neměli žádnou kontrolu nad proměnou, která rychle překonala jejich sladkého synka "Ricka". Nakonec jim nezbylo nic jiného, než podlehnout skutečnosti, že bez ohledu na to, jak slušnou domácnost vždy chovali... jejich syn se najednou stal, troufáme si říci, "metalovou hlavou".

Zatímco Neil objevoval, co obíhá kolem Země... Rick Armstrong byl zaneprázdněn objevováním Black Sabbath. Rickův přítel z dětství byl v té době v kapele, kde hrál na baskytaru, a Rick přišel na nějaké zkoušky, aby jej viděl hrát. Když jeho přítel upgradoval na novější nástroj, daroval Rickovi svou starou baskytaru a Rick si ji vzal domů a začal hrát na poněkud ďábelský spodní konec jako Geezer Butler. Rick byl fascinován temnými a těžkými podtóny alba i jeho nového nástroje. Nakonec se Rickův vkus v hudbě začal pomalu vyvíjet k progresivnímu rocku, když objevil "Brain Salad Surgery" od EL&P, což Ricka přivedlo k Yes. Tam objevil basistu Chris Squireho, který skutečně posunul hraní na novou úroveň. Rick se zamiloval do Rickenbackerovského zvuku "Close To The Edge", což je ironicky a možná nepřekvapivě oblíbená basová linka Petea Trewavase a Erica Blackwooda (stejně jako Marka Kellyho). To vedlo k lásce ke kapelám jako Genesis, Pink Floyd a nakonec... až se stala jeho nejoblíbenější kapelou na světě... jeho objev Marillion.

Britský projekt s neuvěřitelným srdcem evokujícím texty přes okouzlující zvukovou scénu se stal Rickovou skutečnou vášní (stejně jako celého Armstrongova klanu). Rick následoval Marillion po celém světě a navštěvoval koncerty, kdykoli to bylo možné, a stal se skutečným "Freakem", jak byli fanoušci Marillion dobře známí.

Marillion, který by prodal přes 17 milionů alb po celém světě a dnes je žhavější než kdy jindy, v roce 2010 zplodil nové "dítě"... konkrétněji "Edison’s Children". Tento nový vedlejší projekt původně zahrnoval všechny členy Marillion, ale konkrétně baskytaristu Pete Trewavase. Tento "nový boční projekt" měl však jeden jedinečný rozdíl... ve skutečnosti, že vytvořili spojení s prvním Američanem, který se zapojil do kapely..., a to "East" Hollywood (NYC) Special FX guru a bývalý heavy metal hráč Eric Blackwood (z Crimson Steel a hard-alt rockové kapely Sunblister). Eric a Pete vzali společně Edison's Children do "vzdáleného vesmíru" s jejich prvním albem, sci-fi koncepčním dílem "mimozemského únosu" "In The Last Waking Moments...".

S jeho jedinečným zvukem a tématy byl Rick jedním z prvních, kdo kdy slyšel o zbrusu novém projektu Marillion "Edison's Children", skočil na palubu a stal se jedním z prvních 20 lidí, kteří si objednali nové album a navždy se tak stali známými. "Inaugural Children" (pocta, kterou si fanoušci Edison's Children velmi váží).

Eric Blackwood se původně setkal s Rickem Armstrongem v Montrealu v roce 2011, když byl s Marillion jako asistent a osobní řidič jejich tour manažera. Rick Armstrong vystupoval živě na kytaru se svou neteří a sólovou zpěvačkou Kali Armstrong (vnučka Neila Armstronga) během části "Swap the Band" v živé show Marillion (podruhé). Když hlavní zpěvák skupiny Edison's Children znovu viděl, jak se Armstrongův klan objevil na show v Chicagu v tričkách Edison's Children, posadil se, aby si s Rickem popovídal o hudbě a o Rickově vášni pro to, co dělali Marillion a Edison’s Children, a tehdy Rick poznamenal... "ahoj, kdybys někdy potřeboval kytaristu... dej mi vědět. Doslova vím, jak zahrát každou písničku Edison's Children zpaměti". Eric si vzpomněl na ten rozhovor, když byli Edison's Children zamluveni na dva koncerty ve stejný den, kdy měli začít Marillion v Montrealu, vystoupení celé kapely v Brutopia a poté sólový Pete & Eric otevírali pro album Marillion "Brave" později toho večera. Pete a Eric pozvali Ricka Armstronga, aby vystoupil na pódium s Edison's Children, aby hráli po celou odpolední koncertní show. Byla by to docela historická show, protože to bylo poprvé, kdy Pete a Eric hráli společně na pódiu s celou kapelou od začátku projektu.

Další významný krok nastal 23. března 2013, když Rick Armstrong debutoval s Edison's Children živě v Montrealu a na pódiu byl naprosto fenomenální. Věc, kterou si Eric o Ricku Armstrongovi uvědomil, byla ta, že to byl jediný člověk, kterého kdy potkal, a který se mohl vyrovnat jeho jedinečnému "středovýchodnímu" stylu hraní, Eric je italského původu, ale v jeho přirozeném stylu je něco trochu "jiného". Akordy a noty se nehrají v pravé ruce, ale v levé ruce... brnkání na noty, které je v Ericově stylu hry jedinečné. Funky nekonvenční vybrnkávání, které je Ericovi přirozené... nikdy nebyl schopen najít u nikoho jiného, kdo by to dokázal napodobit... dokonce ani u Ericova bratra Sonnyho, který jej naučil hrát. Jedním z důvodů Ericova jedinečného stylu hry je možná to, že se Eric naučil hrát na kytaru jako Cat Stevens... konkrétně album "Teaser and the Fire Cat" (Bitter Blue; Morning Has Broken; Moonshadow; Tuesday's Dead & Peace Train) a také album "Tea For The Tillerman", které se naučil od svého bratra Sonnyho.

I když Rick Armstrong jako dítě miloval heavy metal, první koncert, který kdy viděl, byl Cat Stevens živě ve Washingtonu D.C., který na něj hudebně velmi zapůsobil. Koncert jej přivedl ke koupi alba "Teaser And The Fire Cat", které bylo v Armstrongově domácnosti ceněno. Možná proto je Rick jediný hudebník, kterého Eric našel kromě Peta, který měl silnou představu o tom, co dělá na kytaru, a co je důležitější, věděl i proč. Mezi spojením Cata Stevensa a Chris Squire na "Close To The Edge" tkví Rickova skutečná schopnost přesně porozumět tomu, z čeho byl odvozen jedinečný styl Erica a Peta, spolu s jeho oceněním z pohledu skutečného "inauguračního fanouška", a to jej pro skupinu udělalo docela zvláštním. Rick mohl vidět věci z obou stran - "zevnitř studia" a zvenčí z "pohledu posluchače". To v kombinaci s Rickovým nastupujícím kytarovým a basovým talentem a schopností posunout styl psaní Edison's Children na jinou úroveň je důvodem, proč je nyní Rick Armstrong členem Edison's Children na plný úvazek. Rickův netradiční styl hraní spolu s jeho nekonvenčním smyslem pro humor také dobře ladily s výchovou Monty Pythonů Erica a Peta a ze slavného dua se brzy stalo trio, když byl Rick v roce 2013 přizván na plný úvazek v Edison's Children.

Bohužel na albu "The Final Breath Before November" byly téměř všechny části dokončeny před montrealskou show a jediná skladba, která zbyla, byla "What Did You Want", kterou ale Pete nahrál sám. Takže navzdory Rickově současnému stavu, se pomalu dopracovával k procesu nahrávání. Rick mezitím pokračoval ve výcviku na kytaru pod vedením sólového kytaristy Steva Rotheryho Davea Fostera, přičemž si zachoval své baskytarové schopnosti, které se objevily na albu "The Disturbance Fields v The Surge and Resurgence" a na připravovaném živém albu/DVD "Edison's Children Live" na koncertní oslavě 50. výročí Apolla 11, kde Rick přešel uprostřed koncertu ze syntetické kytary na baskytaru ve skladbách "A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine)", "The Tempest", "The Surge" a "Resurgence". Edison's Children také vytvořili alianci s dalším z největších vlivů Ricka Armstronga... Iluvatar, kteří dále vystupovali jako "back up band" Edison's Children živě při několika příležitostech, což umožnilo, aby se k Rickovi na pódiu přidalo mnoho dalších jeho hudebních hrdinů. Třetím albem Edison's Children "Somewhere Between Here And There" a nakonec celým koncepčním albem Epic "The Disturbance Fields", Rick Armstrong konečně přešwl z živého pódia i do nahrávacího studia a stal se kompletní součástí Edison's Children.

Členové (narozen červen 1991, ***)
Drums, Percussion (Touchstone, DeeExpus)


Poté, co strávil své první dny pod křídlem bubeníka Big Bandu a obklopoval se zkušenými profesionálními jazzovými hudebníky, Henry si vytvořil silnou náchylnost k tomuto žánru a stále nenalezl žádný jiný hudební styl, aby by překračoval hranice rytmu více. Zahrnutím vytrvalosti a vášně pro jazz s jeho širokou láskou pro funk, rock & progressive rock, Henry přinesl velmi unikátní a všestranný styl hraní a zařadil tento svěží a vzrušující styl do zvuku DeeExpus.

Henry byl/je členem kapel Touchstone, Alan Reed & The Daughters Of Expediency a nyní DeeExpus, k níž se připojil v roce 2009 při oslavě 18. narozenin po představení jejich společné přítelkyně Agnieskzy v Metal Mind v Polsku. Henry Rogers se připojil k Edison's Children jako jejich nový bubeník pro jejich nové album "The Final Breath Before November...". Edison's Children byli nadšení, že se Henry připojil po skvělých úspěších s DeeExpus a Touchstone. V pouhých 21 let se Henry pravidelně umisťuje v Classic Rock Prog's mezi 10 nejlepších bubeníků na světě a byl jmenován nejlepším bubeníkem od Classic Rock Prog's v roce 2013.

Poté, co spatřil světlo světa dne 6. června 1991, se Henry William Rogers vždy cítil jako bubeník a jeho první lekce, ještě jako teenager, jen potvrdila jeho přirozený talent.

Nějaký čas strávil pod křídly Big Bandu jako bubeník, který hrával po boku umělců jako Sir Paul McCartney, The Who, a další. Henry si ve svých raných letech velmi oblíbil jazz a funk, které stále považuje jedinečné hudební styly, které posouvají stále více své rytmické hranice. Začleněním vytrvalosti a vášně pro jazz, funk a progressive rock, Henry vytvořil velmi unikátní a všestranný styl hraní, který zní poutavě na každém projektu.

Daší valnou část svého mladí vyplnil hraním v různých místních kapelách kolem jeho rodného města Stoke on Trent, až se Henry ocitl v kapele Final Conflict, což byla dlouholetá zavedená progresivní rocková kapela se 6 studiovými alby. Během doby strávené s kapelou získal cenné zkušenosti na turné po Evropě a Velké Británii, když hrát na velkých festivalech a v hudebních sálech, včetně prestižního Wyspianski Theatre v Katowicích, Polsko, kde se představení natáčelo kamerami pro DVD kapely "Whilst Still At School".

Během posledních 3 let se Henryho schopnosti rozrostly, kráčel od úspěchu k úspěchu, což mu zajistilo i členství plný úvazek v kritikou oceňovaných kapelách Touchstone a DeeExpus, a také přineslo osobní poctu jako nejlepší bubeník roku od Classic Rock Society, kterou mu předal DJ Bob Harris v únoru 2013, zatímco byl zvolen 9. nejlepším bubeníkem od čtenářů Classic Rock Present Prog po bok známých zavedených bubeníků jako Neil Peart, Gavin Harrison, Mike Portnoy a Marco Minnemann.

Henry také hrál na některých významných festivalech - Voltage, RoSFest (USA) a podporoval kapely jako The Kaiser Chiefs, Reef a Marillion po celé Velké Británii a Evropě, zapnněných sálech jako je HMV Forum, Wolverhampton v Civic Centre, Manchester Academy One a Edinburgh HMV z těch hlavních. Jako studiový hráč pracoval pro hudebníky jako je Alan Reed (Pallas), The Daughters of Expediency, Morpheus Rising a Edison's Children. Je také známým studiovým hudebníkem pro živou i studiovou práci, pravidelně spolupracuje se zavedenými hudebníky jak z Velké Británie, tak z celého světa. Nedávno byl také pozván, aby si zahrál s kapelou Damanek Guye Manninga na Summer's End" 2016.

Henry nahrál desku s Nerve Toy Trio "Hard Cell", vydanou u Burning Shed, s Touchstone "Oceans Of Time" (dosáhlo na #24 v rockovém žebříčku BBC), s DeeExpus desku "The King of Number 33", která vyšla u EDEL a druhou nahrávku Edison’s Children "The Final Breath before November". Henry se rychle stal jedním z nejvytíženějších bubeníků ve studiu i při koncertních vystoupeních spolu se zavedenými umělci z celého světa. V době pauzy kapely vystupuje s popovější kapelou Puppet Rebellion, a poslední dobou i s kapelou Final Conflict.

Členové (narozena 27. června ***, Cazenovia, Syracuse)
Drums, Percussion


Lisa vyrůstala obklopena hudbou, měla v opeře zpívající mámu a otce profesionálního jazzového bubeníka. Nikdy nebyla příliš daleko od klavíru nebo bicí soupravy a byla nejvíce ovlivněna vášní svého otce pro World Music. Její první láskou se staly bubny, poté, co sledovala nigerijského bubeníka Babu Olatunji ve speciální televizi ve věku 8 let. V 80. letech navštěvovala Potsdam College a dokázala pracovat s mnoha talentovanými studenty hudby v renomované Crane School of Music, zpívat v různých kapelách za kapesné a studovat techniku studiové nahrávky. Teprve v roce 1997 se rozhodla, že se bude formálně učit hrát na bicí nástroje a během studia na Medical Boards si koupila svou první bicí soupravu, 4-dílnou jazzovou soupravu Gretsch.

Od té doby s mnoha bicími sestavami později, pokračovala v praktikování clinic vystoupení, zpívá a hraje jako hudebnice na zkouškách se skupinami v USA, zejména jako koncertní bubenice a perkusionistka s progresivní rockovou skupinou Edison's Children. Není jasné, jak k tomu došlo, ale Nojaim řekla na syracuse.com v roce 2013, že byla požádána o připojení k anglické rockové skupině Edison's Children na turné po severní Americe a Evropě. V roce 2014 blahopřál oficiální účet skupiny na twitteru Nojaim a Wettonovi k "progtastické romantice". Lisa Nojaim Wetton se připojila k Edison’s Children jako jejich koncertní hráč na bicí nástroje a jejich živého bubeník pro nadcházející americké turné, když Henry Rogers nebyl k dispozici, dokud nepřiletěl z Velké Británie. Lisa také obsluhuje syntezátory a doprovodné vokály.

Vystupovala u západoafrické bubenické jednotce Adanfo a studovala ruční bubnování na Středním východě a latinské perkuse. Naposledy vystupovala s kytaristkou Bowie, zpěvákem Earlem Slickem a Rolling Stones Bernardem Fowlerem. Je členkou skupiny nejtalentovanějších hudebníků v New Yorku The Ridge Tribute Tuesdays. Provozuje progresivní hudební agenturu SmokeWind Music and Productions.

Ačkoli její hudební vlivy jsou obrovské a mění se každý týden, mezi ně patří Peter Gabriel, King Crimson, UK, Bill Bruford, Gavin Harrison, Nina Simone a Oliver Mtukudzi. Významnou etapu Lisina hudebného životopisu tvořilo hraní krátce s Rusted Root na bicí. Její práce s Edison’s Children ji přináší obrovské nadšení při živých vystoupeních. Lisa je také šéfem Smokewind Music Agency. V poslední době také spolupracuje s australským projektem United Progressive Fraternity.

Zpěvák a basista King Crimson a Asia John Wetton se 29. listopadu 2016 oženil se bubenicí ze Syracuse Lisou Nojaim.

Zpěvák a basista progresivní rockové skupiny Asie a King Crimson zemřel zemřel v úterý 31. ledna 2017 ve věku 67 let po bitvě s rakovinou tlustého střeva. Jen o dva měsíce dříve se oženil s Lisou Nojaim, bubenicí z Cazenovia, která pravidelně vystupovala ve městě Syrakusy. "Mnohokrát děkuji za krásná přání k naší svatbě a za blaho Johna," napsala Lisa Wettonová na stránkách svého nového manžela v listopadu. "Jsme vděční za všechny naše přátele po celém světě, kteří si přejí uzdravení Johna. Je to dlouhá cesta s touto diagnózou rakoviny tlustého střeva, ale válka teprve začala. Budeme bojovat, dokud nenajdeme správnou léčebnou terapii, která přivede Johna k úplnému uzdravení. Jsme připraveni riskovat vše pro tuto šanci ve zdravém životě ještě jednou. Zbývá ještě hodně hudby na psaní a k hraní, nedoipustíme, aby nám všemožná choroba všechno odnesla.

Nojaim, která navštěvovala střední školu Jamesville-DeWitta u phishského bubeníka Jon Fishmana, byla do roku 2015 asistentkou lékaře v Crouse Hospital. Do podzimu se po více než roce scházení přestěhovala do Bournemouth, rodného anglického města Johna Wettona.

Členové

Wendy Farrell-Pastore je jedna z nových velkých rockových fotografů a cover alb umělců. Pochází z Binghamton v New Yorku. Wendy má při práci cit pro věci neočekávané a mimořádné.

Její fotografie (i všechny fotografie v 20 stránkové brožuže Edison’s Children k "In The Last Waking Moments…"), vyprávějí příběh Edison’s Children skrze její vize. Pete Trewavas si osobně přál, aby Wendy zachytila v obrazech, co se kapela snaží vyjádřit hudbou.

Byla součástí Edison’s Children během procesu nahrávání... ve studiu je s kapelou na každém kroku. Její obrazy zdobí všechny Edison’s Children webové stránky, desky a stala se i čestným členem Marillion v Severní Americe na téměř deset let.

Studiové nahrávky:
2019 The Disturbance Fields
2015 Somewhere Between Here And There...
2013 The Final Breath Before November...
2011 In The Last Waking Moments...
Ostatní nahrávky:
2013 In The Last Waking Moments (EP)
2013 Edison's Children Live From The Strand (live)
2012 A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine) (EP)
2012 In The First Waking Moments... (komp.)


Skupina:
Eric Blackwood - Lead Vocals, Lead Guitar, Bass, V-Flute, Paraglider Guitar, Synthesizers
Pete Trewavas - Bass, Guitars, Lead Vocals, Synthesizers, Orchestral Programming, FX, Drum Programming
Rick Armstrong - Lead Guitar, Bass
Henry Rogers - Drums, Percussion
Lisa Wetton - Drums, Percussion
Chris Mack - Drums
Diskografie The Disturbance Fields
CD vyšlo 20. července 2019, self-released
LP vyšlo 1. října 2019

Seznam skladeb:
01. Washed Away
     1. Captain’s Ledger (3:05)
     2. A Random Occurrence (5:24)
         i. Calm Before The Storm
     3. Asphyxiation (4:44)
     4. Captain's Refrain (0:49)
     5. The Approaching Front (3:24)
     6. Indigenous (3:46)
     7. The Surge (8:28)
         i. Navigating The Fog
     8. A Cold Gray Morning (5:24)
     9. Into The Dead Calm (4:57)
    10. The Tempest (6:12)
    11. A Random Disturbance (3:31)
    12. The Confluence (10:27)
         i. Convergence
        ii. A Rumble in the Distance
       iii. Landfall
        iv. Emergence Of The Eye
         v. Lost At Sea
    13. Resurgence (4:07)
        vi. Whirlpool
       vii. Resurgence
    14. Epitaph (3:23)
         i. Into the Abyss
Total Time: (67:00)

Music & Lyrics: Pete Trewavas, Eric Blackwood, Rick Armstrong
Engineered & Produced: Edison’s Children
Mixed: John Mitchell at Outhouse Studios
Re-Mastered: Andy VanDette at Engine Room Audio
Album Cover, Booklet Artwork, Graphic Design & Photography: Wendy "Darling" Blackwood
"The Disturbance Fields" jsou fyzické projevy, které mohou vyvolat vztek zuřivosti mateřské přírody proti lidské rase v důsledku špatného zacházení s oceány, deštnými pralesy a nadměrným rozvojem městských zástaveb. To vedlo k dramatickým klimatickým změnám teplot Země a moře a jsou příčinou mnohem silnějších a násilnějších bouří a ničivých přírodních událostí. "The Disturbance Fields" obsahuje pouze jednu píseň... 68-minutový epický kus hudby nazvaný "Washed Away", který vás vezme na cestu muže, který bojuje se všemi silami hněvu Matky Přírody. Je to také osobně založeno na skutečnosti, že během těchto nahrávání všech současných a připravovaných alb Edison's Children je zasáhl hurikán, zemětřesení stuipně 6.0, tornádo a masivní vánice, které způsobily mimořádný stav. Mít zkušenost z první ruky s mnohým z toho, co může zuřivost Matky Přírody přinést... bylo pro kapelu bezprostřední pro napsaní konceptu, ve kterém jsme možná... překročili tuto linii a je možné, že Matka Příroda přišla očistit svět od toho, co se stalo jeho největší odpovědností... lidské povahy.

Skupina:
Eric Blackwood - Lead Vocals, Lead Guitar, Bass, Synth Guitar, Acoustic Guitar
Pete Trewavas - Guitar, Lead Vocals, Bass, Synth Guitar, Orchestral Programming, Drum Programming
Rick Armstrong - Lead Guitar, Synth Guitar
Henry Rogers - Drums (08,09)
Chris Mack - Drums (02)
Wendy Farrell-Pastore - Backing Vocals (14)


Diskografie Somewhere Between Here And There...
Vyšlo 2. srpna 2015, Random Disturbance Records, RDR-EC06 (US)

Seznam skladeb:
01. Light Years (Single Edit) (3:51)
02. Stranger In A Foreign Land (4:41)
03. Ever Be Friends (4:56)
04. Solstice (3:56)
05. Growing Down In Brooklyn (5:46)
06. Someone Took My Heart Away (5:43)
07. A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine) - Live From Wolves UK (6:11)
08. The Seventh Sign (Jakko Mix) (7:07)
       i. The Wrong
      ii. The Acolyte
     iii. The Hollows
      iv. The Road
09. The Longing (Mike Hunter Orchestral Mix) (7:50)
10. Sinners Minus (2:31)
11. Light Years (Jakko Mix) (6:05)
12. Light Years - The Fading (Jakko Mix) (1:28)
13. The Darkness (3:30)
14. Where Were You (Jakko's "Whisper Ending Mix") (13:10)
15. The Second Coming of the Morphlux (John Mitchell Mix) (2:39)
Total Time: (79:00)

Available only on Bandcamp (Free) Download:
16. A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine) - Instrumental (Karaoke version) (2:39)

Total Time: (79:00)

Music & Lyrics: Pete Trewavas, Eric Blackwood, Rick Armstrong
Engineered & Produced: Edison’s Children
Recorded at Castle Edison, Endless Mountains Region Pennsylvania;
Mixed: John Mitchell (01,02,03,05,07,15), Robin Boult (04,06), Jakko Jakszyk (08,11,12,14), Mike Hunter (09), Pete Trewavas (10,13)
Mastered: Mike Hunter at Racket Studios Aylesbury UK (Marillion) except 05 - mastered: John Mitchell
Jakko Mix - originally mixed by King Crimson's Lead Singer Jakko Jakszyk
All Songs: Trewavas/Blackwood
Produced: Edison's Children
The Shed - Aylesbury UK;
Black Dirt Studios - Sugar Loaf New York;
Sun Sabre Studios - Cincinnati Ohio;
The Mack Shack - Baltimore Maryland;
Outhouse Studios - Reading UK;
Wolverhampton Civic Center - Wolverhampton UK
Booklet Artwork, Graphic Design, Photography: Wendy "Darling" Blackwood
Je nekoncepční album obsahující několik skladeb, které vznikly během několika let ve studiích při nahrávání skladeb EC, ale na albech se neobjevily. Toto CD obsahuje:
* 14 předtím nikdy neslyšených, nově nahraných a remixovaných skladeb včetně 7 úplně nových skladeb přinášejících cca 80 minut hudby. Obsahuje také 3 písně, se kterými Eric Blackwood debutoval na Marillion Weekend v Montrealu...
* nikdy dříve nevydané "A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine)" a "Live From Wolves" z Marillion Weekend 2013.

Skupina:
Pete Trewavas - Bass, Lead Guitar, Rhythm Guitar, Lead Vox, Backing Vox, Programming, Synthesizers
Eric Blackwood - Lead Vox, Lead Guitar, Rhythm Guitar, Backing Vox, Programming, Sythesizers, Bass
Hosté:
Henry Rogers - Drums (DeeExpus, Touchstone)
Wendy Darling - Backing Vocals
Robin Boult - Percussion
Diskografie The Final Breath Before November...
Vyšlo 13. prosince 2013, self-released

Seznam skladeb:
01. Final Breath (4:03)
02. Light Years (6:05)
03. Light Years - i. The Fading (1:27)
Song: SILHOUETTE (67 Minutes in 13 Musical Passages) (67:23)
04. Silhouette -    i. Silence Can Be Deafening (6:46)
05. Silhouette -   ii. Welcome To Your Dreamland (3:16)
06. Silhouette -  iii. Where Were You? (12:04)
07. Silhouette -   iv. The Longing (7:48)
08. Silhouette -    v. The Morphlux (3:12)
09. Silhouette -   vi. I Am Haunted (2:50)
10. Silhouette -  vii. What Did You Want? (2:04)
11. Silhouette - viii. The Seventh Sign (7:00)
      a. The Wrong
      b. The Acolyte
      c. The Hollows
      d. The Road
12. Silhouette - ix. The Second Coming Of The Morphlux (3:07)
13. Silhouette - x. Silence Can Be Deafening (part ii) (5:13)
14. Silhouette - xi. Welcome To Your Nightmares (3:06)
15. Silhouette - xii. Music For The End Credits Of An Existence (9:10)
16. Silhouette - xiii. The Clock Strikes November (1:41)
Total Time: (79:00)

Music & Lyrics: Pete Trewavas, Eric Blackwood
Engineered & Produced: Edison’s Children
Mixed: John Mitchel (03-06,08-11,13-15), Jakko M. Jakszyk (01, 02a), Pete Trewavas (02), Robin Boult (12,16), Mike Hunter (07)
Mastered: Mike Hunter v Racket Records Studios - Marillion - Aylesbury UK
Cover Artwork, Photography, Design Graphic: Wendy "Darling" Pastore

Skupina:
Pete Trewavas - Bass, Vocals, Lead Guitar, Synth Guitar, Orchestration, Drum Programming
Eric Blackwood - Vocals, Lead Guitar, Synth Guitar, Orchestration, Bass
Ian Mosley - Drums
Steve Hogarth - Vocals
Mark Kelly - Backing Vocals, Keyboards
Steve Rothery - Lead Guitar
Robin Boult - Rhythm Guitar
Andy Ditchfield - Backing Vocals
Diskografie In The Last Waking Moments...
Vyšlo 11. listopadu 2011, Random Disturbance Records-EC01
Re-released 12. prosince 2018
Seznam skladeb:
01. Dusk (6:42)
02. Fracture (5:50)
      i. Fracture
     ii. Fallout (Of The 1st Kind)
    iii. The Last Refrain
03. In The First Waking Moments... (0:44)
04. A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine) (5:01)
05. Fallout (Of The 2nd Kind) (4:55)
06. Outerspaced (3:14)
07. Spiraling (5:01)
08. The "Other" Other Dimension (4:45)
09. Across The Plains (2:26)
10. In The Last Waking Moments... (7:25)
11. Lifeline (3:17)
12. Fallout (Of The 3rd Kind) (4:00)
13. The Awakening (15:33)
      i. The Awakening (The Dawn)
     ii. Slow Burn
    iii. The Awakening (The Dusk)
14. Fallout (Of The 4th Kind) (1:46)
"Hidden Track" Available only on the 2018 Digipak CD Re-Release:
15. Haunted Memories
Total Time: (70:39)

Music & Lyrics: Pete Trewavas, Eric Blackwood
Engineered & Produced: Edison’s Children
Mixed: Mike Hunter (01,02,05-09,11-13), Robin Boult (03,04,10,14)
Hidden Track "Haunted Memories" on 2018 Re-release, Mixed & Mastered: John Mitchel
Mastered: Mike Hunter & The Racket Club
Album Cover, Photography: Wendy "Darling" Blaskwood
Graphic Design: Andy Wright


Skupina:
Eric Blackwood - Lead Vocals, Lead Guitars
Dennis Mullin - Lead Guitar (Iluvatar)
Dean Morekas - Bass (Iluvatar)
Chris Mack - Drums (Iluvatar)
Hosté:
Diskografie Edison's Children Live From The Strand
Live, vyšlo 28. února 2013, bootleg

Seznam skladeb:
01. Fracture (Live 1-26-13) (4:58)
02. A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine) (Live 1-26-13) (5:34)
03. Spiraling (Live 1-26-13) (5:20)
04. Lifeline (Live 1-26-13) (3:34)
Total Time: (19:26)
Jedná se o živý záznam nahrávky Edison's Children žijí z The Strand v Lakewood New Jersey - Hometown Heroes Benefit jako humanitární pomoc na škody hurikánu Sandy. Je to vůbec první vystoupení Edison's Children v The Strand v Lakewood New Jersey. Kapela Iluvatar se objevila jako Edison's Children koncertní sestava na tomto vystoupení. Pete Trewavas se nemohl zůčastnit, neboť byl na turné s Marillion v Barceloně.

Skupina:
Pete Trewavas - Bass, Guitars, Vocals
Eric Blackwood - Vocals, Guitars
Hosté:
Ian Mosley - Drums
Diskografie A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine)
EP, vyšlo 2012, Random Disturbance Records LLC, RDR-EC02

Seznam skladeb:
01. A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine) [Single Edit] (3:47)
02. Spiraling [Steve Rothery on lead guitar]
03. Haunted Memories [new song]
04. Fallout (Of The 5th Kind) [new song]
05. A Moment of Zen [new song]
06. Dusk (The Rising) [Remixed Trance Remix]
07. A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine) (Album Edit 5:04)
Total Time: ()

Written: Eric Blackwood, Pete Trewavas
Producer: Edison's Children
Mixed: Eric Blackwood (05,06), John Mitchell (03,04), Mike Hunter (02), Pete Trewavas (05,06), Robin Boult (01,07)
Mastered: John Mitchell (03-06), Mike Hunter (01,02,07)
Photography, Artwork: Wendy Farrell-Pastore

Skupina:
Pete Trewavas - Bass, Vocals, Lead Guitar, Rhythm Guitar, Synth, Programming
Eric Blackwood - Vocals, Lead Guitar, Rhythm Guitar, Synth, Bass
Hosté:
Henry Rogers - Drums (DeeExpus, Touchstone)
Diskografie In The Last Waking Moments
EP, vyšlo říjen/listopad 2013, Random Disturbance Records LLC, RDR-EC04 (UK)

Seznam skladeb:
01. In The Last Waking Moments... [Single Edit] (5:00)
02. Through The Ages [new song] (4:58)
03. Spiraling [Live in Montreal] (4:22)
04. A Million Miles Away (I WIsh I Had A TIme Machine) [Live in Montreal] (4:12)
05. In The Last Waking Moments... [Album Edit] (7:28)
Total Time: (26:00)

Engineer, Producer: Eric Blackwood, Pete Trewavas
Mixed, Mastered: Mike Hunter (01-04), Robin Boult (05)
Photography: Wendy Farrell-Pastore
Živé skladby nahrál Phil Brown během Marillion Montreal Weekend Convention 2013 a mixoval je Mike Hunter. Robin Boult doplnil Rhythm Guitar na konci skladeb 1 a 5.

Skupina:
Eric Blackwood - Guitars, Keyboards, Drum Programming, Lead Vocals
Pete Trewavas - Guitars, Keyboards, Bass, Drum Programming, Lead Vocals
Hosté:


Diskografie In The First Waking Moments...
(The Making Of "In The Last Waking Moments")
Demo, Vyšlo 2012, Random Disturbance Records LLC, RDR-EC03

Seznam skladeb:
01. Dusk [The Sugar Loaf Sessions]
02. Fracture 1.0
03. A Million Miles Away (I Wish I Had A Time Machine) 3.1 [Original version with Pete Trewavas on Lead Vocals]
04. Fallout 2 [Doc Pulse Mix]
05. Blackwater [Original version of Outerspaced with Eric Blackwood on Lead Vocals]
06. Spiraling [Pre-Rothers Mix - Original Version before Steve Rothery's addition]
07. The “Other” Other Dimension [Pre-Mad Jack Mix - Original Version before Mark Kelly's addition]
08. The “Other” Other Elevator Music ["Elevator Music Version" from the film "DeStressed"]
09. The “Other” Other On Hold Music ["On Hold Music Version" from the film "DeStressed" featuring Pete Trewavas on Rap]
10. The Doctors [Solo of "The Doctors" conversation in "The "Other" Other Dimension"]
11. In The Last Waking Moments... [Alternate Chorus Version. Original Version with Original Chorus]
12. Taking Aliens Filter [Writing Session of Lifeline]
13. Squonkie [Original Version of The Awakening with "The Longing" as the Bridge instead of "Slow Burn"]
   1. The Awakening (The Dawn)
   2. The Longing
   3. The Awakening (The Dusk)
14. Awakening Chorus 4 [Original Version of Fallout of the 4th Kind with different lyrics and a flute solo]
15. Dusk [Orchestral Instrumental Version]
16. Fracture [24 Remix from the film "DeStressed"]
17. Irene [New Song written while Hurricane Irene shut down the sessions. Recorded on Sony Camera's audio by Wendy Farrell-Pastore]
18. Rolling... [Outtakes of Pete Trewavas breaking into comedy instead of recording his vocals during ITLWM sessions]
Total Time: (80:00)

Produced: Eric Blackwood, Pete Trewavas
Engineer: Eric Blackwood, Pete Trewavas
Mixed: Pete Trewavas and Eric Blackwood
Mastered: Eric Blackwood
Artwork: Wendy Farrell-Pastore
Design: Andy Wright, Eric Blackwood

Limited Edition release of only 500 copies.










Wendy Farrell-Pastore a Steve Hogarth


Zleva doprava, Central New York bubenice - Sue Royal (Syrakusy), Cathy LaManna (Warners), Liz Strodel (Syrakusy) a Lisa Nojaim (Cazenovia) se představují pro Post-Standard 2013


Dennis Mullin (Iluvatar) - Lead Guitar, Eric Blackwood - Lead Guitar, Lead Vocals, Chris Mack (Iluvatar) - Drums, Dean Morekas (Iluvatar) - Bass



Oficiální web:
http://www.edisonschildren.com/
Facebook:
https://www.facebook.com/EdisonsChildren/timeline

Stránka Henry Rogerse:
http://kingofthekit.co.uk/
Nahoru ProgressRock
Made by 
©  11.7.2014 
Menu Poslední aktualizace: 12.2.2024
mbrezny@centrum.cz 
...a vzkaz autorovi!