Myšlenka na sestavení této superkapely není nijak nová, neboť Dave Grohl již v roce 2005 v rozhovoru s Mojo uvedl, že začíná
spolupracovat s Joshem Hommem a Johnem Paulem Jonesem. tehdy doslova prohlásil: "Příště to bude album, na kterém budu bubnovat,
Josh Homme bude hrát na kytaru a John Paul Jones na basu." Na narozeninovém večírku tak Dave představil Joshe baskytaristovi
Led Zeppelin, který po letech produkování a "nicnedělání" chytl takříkajíc slinu. Josh Homme: "Dave už měl dávno v plánu, jak
nás seznámit, tady to byla jedinečná příležitost. Já tomu ale vůbec nevěřil. Když ke mně Dave přišel a řekl ´víš ty co, seznámím
tě teď s Johnem Paulem Jonesem´, já odpověděl: 'A prezidenta tu náhodou nemáš? Ten by taky ušel...'. Přiznám se na rovinu, že jsem
od toho moc nečekal. Pak jsme si ale vyměnili mezi sebou pár e-mailů a do prdele, už to bylo jasný." Takže na projektu Them
Crooked Vultures začala trojice pracovat už někdy kolem roku 2005, ale intenzivnější práce byly zahájeny kvůli zaneprázdnění všech
muzikantů, kdy Homme vypomohl ještě coby producent na novém albu Arctic Monkeys, až když se trio setkalo ve studiu v červenci 2009,
kde začal posléze vznikat nový materiál. Těžko říci, kdo z muzikantů je vůdčím duchem tria.
Jak se ale dalo čekat, Them Crooked Vultures pojali komponování a la The Desert Sessions; s prázdnýma rukama vešli do studia a postupně
začal vznikat nový materiál. "Je to docela legrace. Jakmile jsme všichni kývli na to, že to spolu zkusíme, rozjelo se to jak neřízená
střela. Sice jsme neměli vůbec žádnou představu, co vlastně chceme. EP? Album? Dvojalbum? Kolik skladeb máme vlastně složit? Začali jsme
jamovat bez ladu a skladu a složili jsme jich naráz tolik, že jsme se ani nemohli rozhodnout, které vyřadit a které ne." Stejnýma očima
viděl situaci i nejstarší člen souboru, John Paul Jones: "Cítím, že je to jedna z nejlepších kapel, co právě vznikla. Připomíná mi to
Led Zeppelin: dobře zahraný rock´n´roll. Josh je pro mě osobně zjevení. Znal jsem před tím Queens Of The Stone Age, věděl jsem, jaký je to
skvělý zpěvák, ale ne to, že je i vynikající kytarista. Zřejmě to zůstane vždycky tak, že budu zase součástí té nejlepší kapely na světě."
A má zřejmě pravdu...
Grohl zběsile řádí za bicími a průběžně proměňuje svůj nástroj v sólový instrument. John Paul Jones je podle svého zvyku spíš nenápadný,
takže si všimnete jeho kousků až později. Nejdříve máte pocit, že je hlavně osou, která drží oba divoké muzikanty pohromadě. Teprve pak
vám začne docházet, jaké složité kousky a vlastní melodie si ve skladbách jen tak mimochodem vymýšlí. Zatímco oba jeho spolupracovníci
zní spíš silově, Jones hraje s lehkostí, uvolněně, bez násilí. Zasáhne přesně ve chvíli, když máte pocit, že někde něco chybí. Dokonalou
ukázkou je Scumbag Blues, které Josh Homme zpívá vysokým hlasem ve stylu Jacka Bruce. Pak rozjíždí kytarové sólo, vycházející z ústředního
riffu písně. Uprostřed skladby ve chvíli, kdy se kytara začíná příliš vzdalovat od původního motivu, nastoupí Jonesův nástroj (nejspíš
klavinet nebo syntezér) a zvláštním bublavým zvukem vyplní prázdno, které by jinak najednou v kompozici nastalo. To jsou okamžiky, o
kterých muzikanti říkají, že v nich „zafungovala chemie", vnitřní souznění celé trojice.
Zdá se, že v trojici dominuje Josh Homme. Může to být ale jen tím, že hraje na nejvýraznější nástroj a ještě navíc zpívá,
čímž na sebe strhává víc pozornosti. Většina písní pravděpodobně vznikla na základě jamování. Jsou postaveny na mocných
kytarových riffech, které jsou jak chytlavé, tak i pečlivě vybarvené jeho kytarovým příslušenstvím. Díky nim deska připomíná
barevného papouška - co skladba, to úplně odlišná, vždycky ale pořádně vymazlená kytara. Na druhou stranu se kapela snaží
vytvářet mezi alternativními kapelami oblíbený syrový garážový zvuk. Vzniká tak určitý rozpor, jehož se kapela až do konce
desky nezbaví, což ale není na škodu.
Riffy a kytarová sóla nejsou z kategorie jednoduchých. Všechny jednoduché už totiž byly dávno objeveny a natočeny. Soubor
se to snaží překlenout energií a velmi často se mu to daří. Deska je dobře nahraná a víc než slušně smíchaná. Je z ní cítit
tah dopředu a každý nástroj zní jasně a čitelně. Snadno od sebe rozeznáte i dvě nebo tři naplaybackované kytary. Nicméně,
zvlášť zvuk bicích je požitkem poslouchat. Viz třeba začátek prvního singlu New Fang, kde zrovna bubny kompozici rozjížději.
Jenže právě tahle skladba také prozradí, v čem je slabina zajímavého debutu. Spousta hudby je příliš poplatná nahrávkám
Queens Of The Stone Age z doby, kdy v ní hráli jak Homme, tak Grohl, čili roku 2002. Jsou to vlasně QOTSA s novým basistou.
Nic to však nemění na tom, že takovou desku si příznivec moderního rocku kdykoli s chutí poslechne.
Trojice TCV svoji albovou prvotinu natočila letos (2009) ve studiu v Los Angeles a koncertně propagovala na "Deserve the Future Tour"
během dvou šňůr po severním pobřeží Spojených států (včetně zastávek v Kanadě). Them Crooked Vultures berou propagaci svého aktuálního
alba poměrně zodpovědně, když již na 26. října 2009 ohlašují první singl "New Fang". Navíc v prosinci 2009 zavítají do Německa i Velké
Británie a v lednu 2010 má kapela namířeno do Austrálie a na Nový Zéland. Na koncertech jim se svojí doprovodnou kytarou vypomáhal
čtvrtý námezní hráč Alain Johannes (Eleven, Queens of the Stone Age).
Debutová deska Them Crooked Vultures se sice teprve objevila na pultech obchodů, nicméně muzikanti už v listopadu 2009 začali pomýšlet
(21.11.2009) na další nahrávku. Dave Grohl slíbil, že nové album bude ještě energičtější než předchozí dílo. "Mám pocit, že jsme se
teprve rozjeli. Proč bychom se teď měli zastavovat?" dodal zpěvák tria Josh Homme pro britský plátek The Sun. Baskytarista John Paul
Jones mu přitakal: "Všichni víme, že té energie v sobě máme ještě hodně."
2010
Muzikanti ze superskupiny Them Crooked Vultures to nemají od slov k činům daleko. Jak koncem loňského roku slíbili, brzy začnou s přípravou
další nahrávky. O informace z aktuálního dění v kapele se podělil baskytarista John Paul Jones. Oproti původním plánům přidali muzikanti
na tempu a do nahrávání nových skladeb pro nástupce eponymního debutu se pustí již v létě. Jejich druhý počin by tak mohl vyjít ještě do
konce letošního roku. V rozhovoru pro Stuff.co.nz basák ještě uvedl: "Všichni pracujeme velmi tvrdě a v podstatě to potřebujeme udělat
sami pro sebe. Jednou jsme si řekli, že budeme dřít přesně tak, jak by na sobě pracovala nějaká mladá kapela, a že tomu ten čas obětujeme.
Je dobré být dobrý - musíme si udržet naši reputaci."
Them Crooked Vultures: (Ne)očekávaný dýchánek heavy rocku
Zdroj: http://archiv.rockandpop.cz/clanky/them-crooked-vultures-ne-ocekavany-dychanek-heavy-rocku/
08.02.2010
Josh Homme (QOTSA) a Dave Grohl (Foo Fighters) platí dnes za jedničky ve svém oboru. První jmenovaný dokázal, že alternativní hudbu lze
zkomercializovat, aniž by zaprodal vlastní duši. Bývalý bicman Nirvany zase líbivé postgrungeové melodie přiblížil nenásilně do městečka
Palm Desert, čímž naučil diváky MTV poslouchat hudbu z jiného ranku. Když se ale tato dvojice potká s Johnem Paulem Jonesem (Led Zeppelin),
je na úspěch zaděláno a každému je jasné, že desert rock není jen okrajovou záležitostí pro fajnšmekry.
Posledních pár let nazpátek nebylo zrovna nad čím jásat. Přestože Era Vulgaris (2007) od Queens Of The Stone Age kráčí důstojně ve šlépějích
předchozích alb a Echoes, Silence, Patience & Grace (2007) od Foo Fighters je příjemný mainstreamový rockový opus, bylo jasné, že obě
kapely čerpají hlavně z toho nejlepšího, co dokázaly v minulosti, a postrádají tu správnou kreativitu a moment překvapení. Ve stejné době
ale vybuchla bomba: návrat Led Zeppelin na pódia. Po jednom jediném koncertě, spoustě spekulací o comebacku a nové desce je nyní jasné, že
pokračování se konat nebude. Ze všeho zbyla ale euforie okolo Led Zeppelin,
což bylo nejvíce vidět na Dave Grohlovi, který se nebál pozvat duo Page/Jones na pódium během vystoupení Foo Fighters na stadionu ve Wembley
(2008), kde překvapivě za mikrofonem stanul na chvíli i Taylor Hawkins (bubeník FF) a za bicí soupravu usedl Dave Grohl. Spolupracovat ale
s někým s Led Zeppelin měl v plánu předák FF už dávno; vždyť Jones se objevil na desce In Your Honor coby host a Dave se ucházel neustále
o uvolněný post v Led Zeppelin, neboť předem již tušil, že koncert v londýnské O2 aréně je na spadnutí. Dalo by se tedy směle říct, že Them
Crooked Vultures jsou Grohlovým dítkem se vším všudy. Nicméně pravda je ukrytá někde jinde.
Nekonečný jam
Na projekt Them Crooked Vultures se čekalo již od roku 2005, kdy Dave Grohl prohlásil pro časopis Mojo: „Příště to bude album, na kterém budu
bubnovat, Josh Homme bude hrát na kytaru a John Paul Jones na basu.“ Na narozeninovém večírku tak Dave představil Joshe baskytaristovi Led
Zeppelin, který po letech produkování a „nicnedělání“ chytl takříkajíc slinu. Josh Homme: „Dave už měl dávno v plánu, jak nás seznámit, tady
to byla jedinečná příležitost. Já tomu ale vůbec nevěřil. Když ke mně Dave přišel a řekl "víš ty co, seznámím tě teď s Johnem Paulem Jonesem",
já odpověděl: "A prezidenta tu náhodou nemáš? Ten by taky ušel…" Přiznám se na rovinu, že jsem od toho moc nečekal. Pak jsme si ale vyměnili
mezi sebou pár e-mailů a do prdele, už to bylo jasný.“ Pro zmiňované aktivity ostatních (Homme vypomohl ještě coby producent na novém albu
Arctic Monkeys) se trio setkalo ve studiu až v červenci 2009, kde začal posléze vznikat nový materiál. Jak se ale dalo čekat, Them Crooked
Vultures pojali komponování a la The Desert Sessions; s prázdnýma rukama vešli do studia a postupně začal vznikat nový materiál. "Je to
docela sranda. Jakmile jsme všichni kývli na to, že to spolu zkusíme, rozjelo se to jak neřízená střela. Sice jsme neměli vůbec žádnou
představu, co vlastně chceme. EP? Album? Dvojalbum? Kolik skladeb máme vlastně složit? Začali jsme jamovat bez ladu a skladu a složili
jsme jich naráz tolik, že jsme se ani nemohli rozhodnout, které vyřadit a které ne". Stejnýma očima vidí situaci i nejstarší člen
souboru, John Paul Jones: „Cítím, že je to jedna z nejlepších kapel, co právě vznikla. Připomíná mi to Led Zeppelin: dobře zahraný
rock´n´roll. Josh je pro mě osobně zjevení. Znal jsem před tím Queens Of The Stone Age, věděl jsem, jaký je to skvělý zpěvák, ale ne
to, že je i vynikající kytarista. Zřejmě to zůstane vždycky tak, že budu zase součástí té nejlepší kapely na světě.“ A má zřejmě
pravdu…
Magický jam a la Led Zeppelin
V Them Crooked Vulters se setkaly největší osobnosti, které určovaly směr rock´n´rollu a staly se nadčasovou událostí. Led Zeppelin dokázali
zkombinovat rock´n´roll, blues, country v jedno; Queens Of The Stone Age k tomu přidali navíc psychedelii, latinské prvky a jižanský rock.
Mix všeho dostupného, čemuž dodal Grohl energii a atmosféru. Magická chemie, kterou jsou proslulí všichni tři zmiňovaní. Jones: „Je tady
mnoho společného, co mají Them Crooked Vultures s Led Zeppelin. Připomíná mi to doslova naše začátky. Základ jakéhokoli jamu je v tom, že
budete poslouchat všechno a cokoliv, budete vnímat svoje okolí na sto procent až do úplného zblbnutí. Pak se najednou zastavíte, nebudete
vědět chvíli, kudy dál, až do prvního akordu, a tam to začne. Album bylo nahrané na jeden zápřah; v čistém čase v jediném studiu. Mezi námi
byla nepopsatelná chemie. Jakmile jsme dohráli první skladbu, hned přicházely nápady na další. Všechno jsme si vyzkoušeli nejdřív naživo,
až pak jsme začali natáčet. Každý z nás přispěl na album svým dílem, proto jsou pod všemi songy podepsaní Them Crooked Vultures.“
Them Crooked Vultures jsou na tom stejně jako tehdy Led Zeppelin. Bez velkého humbuku se stávají sledovanou událostí, vyhnuli se se ctí
termínu „superkapela“ a sázejí na mystiku a kult. „Nevím, jak bychom to dneska dělali s Led Zeppelin v době internetu,“ pokračuje Jones.
„Možná si lidi tehdy více volali a psali dopisy a těšili se na něco s větším nadšením. Nám se to ale podařilo i v této době. Náš projekt
jsme udrželi v největší tajnosti a nebyl kvůli tomu zbytečný povyk. Proto je to teď taková událost. Dělali jsme show, aniž by kdokoli
věděl, co jsme zač. Když jsme hráli v Amsterdamu, bylo už zcela vyprodáno. Jak se o tom všichni dozvěděli? Zcela jistě šeptandou, jak
to bylo skvělé na minulé zastávce…“ Není divu, že Them Crooked Vultures se stali záhy speciálním předskokanem Arctic Monkeys. Pro
fenomenálního basáka je tento projekt zcela zásadní; vrátil ho opět na scénu po dlouhých třiceti letech, což vysvětluje po svém:
"V osmdesátých letech nešlo, abych nastoupil do jiné kapely. Nebo si dokážete představit, že by se Paul McCartney po rozpadu Beatles
přidal k někomu jinému? Stejně tak i já, po rozpadu Zeppelin až po jeho krátkodobý reunion jsem to prostě nemohl udělat. Byl jsem svázaný
s Plantem, Jimim Pagem i Jasonem Bonhamem. Nedokázal jsem si nikdy představit, že by bylo lepší kapely než Led Zeppelin. Až doteď".
Poušť, psychedelie, energie...
...tři klíčová slova, bez nichž si Them Crooked Vultures nelze představit. Přestože jsou pod skladbami podepsaní všichni tři, je jasné,
že dominantní roli tu má Josh Homme. Jeho zpěv, hutně sekané riffy, psychedelie jižanského rocku, nečekané melodické linky a syrová kovová
přímočarost jsou poznávacím znamením Them Crooked Vultures. Bez Jonesových vyhrávek nebo typicky zeppelinovských varhan by se jednalo ale
o slabší počin Queens Of The Stone Age. Otázkou tak zůstává přínos Dave Grohla, který celý projekt vymyslel. Vkrádá se myšlenka, že umělecky
nejlepší desky jsou takové, na nichž sedí jen za bicí soupravou. Grohlovi se ale splnil klukovský sen; vždyť hraje „v té nejlepší kapele všech
dob“, jak se nechal často slyšet, a podporuje ostatní svým jedinečným bubenickým umem. První song vzniknul hned po prvním jamu – Reptiles
nese jasný rukopis Joshe Homma, stejně tak i prvně nahraná Spinning In Daffodils, nebo No One Loves Me & Neither I, Bandolieres. Všude lze
ale vyčíst mezi řádky, že duch Led Zeppelin je v každém akordu, vokálu i v samotné struktuře písní. Elephants začíná typicky Pageovým motivem,
Scumbug Blues nebo Gunman dýchají atmosférou Trampled Under Foot. Vše je originální a novátorské, nezapomínající na to nejlepší ze sedmdesátek;
zároveň ale tak hipísácké a svobodomyslné. Them Crooked Vultures se nezastaví ani na chvíli a poslední zprávy mluví o tom, že je trio zase
zavřené zase ve studiu a pracuje na dalších skladbách. Co nás tedy čeká v budoucnu? Prostě heavy rock 2010.
|