     |
|
CASINO je projekt, dalo by se říci přímo "supergroup", který vznikl v roce 1992 jako jeden z projektů vokalisty Geoffa Manna
(ex-Twelfth Night) a přátel z britské kapely Shadowland Karla Grooma (Threshold) a Clive Nolana (Pendragon, Arena). V projektu
se sešli nejlepší britští progresivní umělci z počátku devadesátých let. Byli to Geoff MANN (vocals) z Twelfth Night, Clive
NOLAN (keyboards) z Pendragon a Arena, Karl GROOM (guitar) z Threshold a Shadowland, Sylvain GOUVERNAIRE z IRIS (guitar). K
nim se připojili bubeník Brian Devoil z Twelfth Night, Jon Jeary z Threshold, Mike Stobbie z Pallas a percussionista Paul
Flynn. Na nahrávání jejich alba se ovšem podíleli i další přizvaní hudebníci. Bohužel je to jeden z posledních počinů zpěváka
Geoffa Manna, jednoho z nejtalentovanějších hudebníků a autorů neo progresivní scény.Po více letech, kdy Geoff nahrával rocková alba se svými kapelami "The Geoff Mann Band" a "The Bond", toto album představuje jeho dlouho očekávaný návrat do světa progresivního rocku. "Casino" je klasické koncepční album, které je zaměřeno na závislost a zneužívání hazardních her a alkoholu a napsali je Clive Nolan a Geoff Mann. Je to alegorie o duchovní bytosti, která se obětuje, aby zachránila všechny ty v zajetí hazardu v kasinu, 
kterým je celý svět. Příběh je vyprávěn pomocí alegorie, v níž je svět velké kasino a my všichni jsme sázkaři, kteří jsou
odsouzeni k zatracení, pokud budeme nadále hrát dost dlouho - ale objeví se tajemný cizinec na návštěvu a navrhuje, že by
mohl být svět mimo kasina, který bychom si všichni mohli užít, pokud ihned položíme své karty a budeme jej následovat.
Poměrně standardní věci, ale příběh je vyprávěn s větší mírou humoru a vtipu, než je hodno pro křesťanský rock, takže to
nepůsobí zdaleka jako kázání, jak by se mohlo zdát. Tohle album je opravdu Mannův největší úspěch jako sólisty a textař,
předávájícího náboženské myšlenky, které byly pro něj důležité, v přesvědčivé a zábavné formě, kterou je příjemné poslouchat,
i když s nim nemusíte sdílet své náboženské přesvědčení.Casino by mohlo být také považováno jako symbol kapitalismu a hlavní postava by mohla být vnímána jako jakési ztělesnění Krista, který se staví proti systému a a je vykázán z kasina, ale možná každý slyší jiný příběh. Jedna věc je jistá: kněz Geoff Mann nemohl napsat lepší poselství předtím, než zemřel v následujícím roce. Všechny hlavní pasáže jsou velmi ostře provedené s velkým množstvím sól a melodických přestávek. Hudba je plná neo progu se silnými vrstvami kláves, které potěší všechny fanoušky Pendragon, IQ, Areny, Shadowland a Galahad. Občas hudba zní tak působivě jako Marillion, Twelfth Night či Pink Floyd, ale většina hudby je čistá magie a zcela originální. Album obsahuje skvělé vokály, v mnoha ohledech je to Geoffův největší počin v nahrávacím studiu, stejně jako jeho texty, doprovázené působivými kytarami od Gouvernaire a Grooma. Hodně prostoru na něm dostávají klávesy a syntezátory, společně s vokálním projevem Geoffa Manna. Gouvernairovu kytaru pak slyšíme spíše v pozadí (jak skvěle ji pak uplatnil v následujícím projektu IRIS). 
Geoff Mann byl zpočátku v kapele Twelfth Night jako hostující zpěvák, později jako stálý člen. Poslední album s nimi už
nenatáčel, ale na nahrávací epizodě z roku 1988 byl zase zpátky. Tato osobnost je jedna z nejzajímavějších na anglické
(nejen hudební) scéně. Srovnat jej lze snad s umělci typu Peter Hammill, Roger Waters, Fish, Peter Gabriel a dalšími.
Multiinstrumentalista, básník, textař, malíř (viz obaly Twelfth Night) a filozof. Vydal množství vlastních alb a projektů
s jinými hudebníky. Tato alba jsou ovšem často mimo klasické pojetí progrocku, někdy mohou připomenout Frippovy sólové
projekty. Avšak jeho poslední hudební pozemské dílo Casino - Casino (1992) spolu s Clivem Nolanem je excelentní progrock
s výraznými instrumentálními plochami, kde je důraz kladen na klávesy, zpěv a texty. Opět naprostý šperk každé progrockové
sbírky.Můžeme jen litovat, že tomuto projektu nebylo dopřáno delšího trvání. Mann umírá v lednu 1993 na rakovinu a příznivci kvalitního neoprogu se tak už dalšího alba tohoto příležitostného seskupení nikdy nedočkají. Je jenom škoda, že tomuto projektu nebylo umožněno nahrát další album. |
|
|
|
Členové: Geoff Mann - Vocals (Twelfth Night) Clive Nolan - Keyboards (Pendragon, Arena) Karl Groom - Guitars (Threshold) Sylvian Gouvernaire - Guitars (Iris, Arrakeen) Brian Devoil - Drums (Twelfth Night) Mike Stobbie - Keyboards (Pallas) Jon Jeary - Bass, Guitars (Threshold) |
Hostující hudebníci: Paul Flynn - Percussion Eileen Ruthford - Backing vocals Simon Forster - Harmonica Cliff Orsi & Patrick Toms - Bouncers |
GEOFF MANN(Narozen 11. dubna 1956, Carrington, Cheshire, plným jménem Edmund Geoffrey Mann zemřel 5. února 1993) Vocals Narodil se v Altrincham Hospital v Cheshire. Do Readingu přesídlil v září 1974, kde pak studoval výtvarné umění a akademii Fine Arts v Readingu absolvoval v roce 1978. Na škole se seznámil s kolegou Andy Revellem a ostatními studenty, s nimiž společně v roce 1975 vytvořil skupinu "živé malby" s názvem "Canvas". V roce 1978, Andy Revell band, představovat zmíněný Andy na kytaru a Brian Devoil na bicí, vyhrál Reading University soutěži talentů. GEOFF MANN byl v té době zaměstnán jako grafik a autor jevištního pozadí kapely a roadie pro kapelu. Spolužačka (a pozdější žena) Jane Mann (rozená Day) vzpomíná: "Oni všichni chodili do různých ročníků v různých letech. Já jsem chodila do Angličtiny, rok pozadu za Geoffem, ale jsme stejně staří (a pak nemoderní) a tak jsem rok odložila. Jednalo se o čtyřletý kurz, který jsme pak absolvovali společně. Poprvé jsem narazil na rev, když začal chodit s mojí nejlepší kamarádkou Sue, pak se zjistilo, že je kytarista." Geoff a Jane se vzali v září 1978, v roce, ve kterém Andy & Brian vyhráli RUSU soutěž kapel, která jim zcela změnila jejich život. Toho roku na podzim měl Geoff první z mnoha sólových výstav maleb a kreseb v Blackburn, Lancashire. Následují rok se Geoff a Jane se objevili jako soutěžící v britské televizní show TV Game Show Gambit. Po několika neúspěšných pokusech se Geoff konečně připojil ke kapele Twelfth Night v srpnu 1981, když debutopval na festivalu v Readingu o několik dní později. Napsal a nahrál s kapelou tři alba "Smiling At Grief", "Fact And Fiction" a "Live And Let Live" – druhá živá nahrávka z Marquee Club v Londýně z listopadu 1983, což bylo jeho rozlučkové představení. Před tím vystupoval s kapelou na festivalu v Readingu, rok předtím, než se s nimi objevil v televizním programu BBC "David Essex Showcase", kde zpíval píseň "East of Eden". Geoff Mann odehrál 94 koncertů s Twelfth Night v období mezi červnem a srpnem 1979, a poté v období mezi srpnem 1981 a listopadem 1983. Vydal své první sólové album (na kazetě) "Chants Would Be a Fine Thing" v březnu 1984, po běm následovalo LP "I May Sing Grace" v září 1984. "I May Sing Grace" bylo první ze dvou alb vydaných na "Food for Thought", sub-labelu Music for Nations. Během tohoto období byl Mann zapojen po několik měsíců v kapele The Earthlings, jejíž trvání přineslo asi pět neformálních koncertů. V červenci 1985 Geoff přispěl na kazetu s gospely "The Dawn" a zahrál si i hlavní postavu v jevištním provedení. Během srpna 1985 byla Geoffova hra "A Convenient Day" předvedena v Londýně a na Edinburgh Fringe. Geoffovo třetí sólové album "Psalm Enchanted Evening" vyšlo v únoru 1986 a Geoff zformoval kapelu Geoff Mann Band, v níž hráli Dave Mortimer a Steve Ridley. Kapela se 
ale rychle přeměnila na The Bond, které vyšly dvě alba "Won By One" (1987) a "Peace Offering" (1988). Mann se začal připravovat
pro zasvěcení do Anglikánské Církve v květnu 1987 a roku 1989 byl vysvěcen na jáhna v katedrále v Manchesteru.Koncem 80. let Geoff stále skládal hudbu a spolupracoval s hudebníky jako jsou Marc Catley, se kterým vydal dvě alba. Poslední koncert kapely The Bond se odehrál v novém klubu Marquee v Charing Cross Road v lednu 1989 a za bicími seděl Brian Devoil, bývalý kolega z Twelfth Night. V roce 1990 byl Geoff vysvěcen na kněze v Bolton Parish Church a zároveň začal formovat novou kapelu, již se účastnili Paul Keeble a Gary Mitchell spolu s Johnem Maycraftem. Pro nedostatek lepšího jména ji nazvali Eh! Geoff Mann Band. Vydali dvě alba "Loud Symbols" (1990), jehož zisk šel do nově vytvořeného církevního fondu Church Urban Fund a "Ministry of the Interior" (1991). V roce 1992 Geoff nahrál výborné album s Clive Nolanem z Pendragon, Arena a Shadowland, kolegy z Twelfth Night včetně hostujícího bubeníka Briana Devoila. Projekt dostal název Casino. SI nabídli také Geoff prostor pro sólové album, které pod názvem "Second Chants" vyšlo na počátku roku 1992 a představilo příspěvky vokalisty IQ Petera Nichollse. Oba zpěváci také plánovali nahrát společné album. V září 1992 musely být ale plány v návaznosti projekt Casino odvolány poté, co byla u Geoffa diagnostikována Crohnova choroba. Po třítýdennním odkladu z důvodu hospitalizace byl Geoff 22.září uveden jako vikář v chrámu St. Luke, Deepish, Rochdale. Brzy poté ale nálezy z histologie ukázaly, že ve skutečnosti trpí rakovinou dolní části tenkého střeva, která vypadala, že půjde úspěšně vyléčit. Geoff byl schopen odsloužit vánoční mše v jeho novém kostele, ale na konci ledna zjistil, že jeho rakovina v poslední fázi.
| |
CLIVE NOLAN(Narozen 30. června 1961) Keyboards (Pendragon, Arena) Je britský hudebník, skladatel a producent, který hraje významnou roli v posledních letech ve vývoji progresivního a symfonického rocku. Jako klávesový hráč je členem Pendragon (1986-dosud), Shadowland (1992-dosud), Strangers on a Train (1993-1994), Arena (1995-dosud) a Caamora (2006-dosud), stejně jako píše texty a hudbu pro Arenu, Shadowland, Caamora a mnoho dalších projektů, také produkuje či koprodukuje alba několika dalších kapel. Narodil se v Gloucestershire, chodil na na Wycliffe College a King's School v Gloucesteru. Absolvoval studia s B. Mus a M. Mus stupni na London University, kde studoval kompozici, orchestraci a dirigování. V šestnácti letech se Nolan se stal nejmladším hudebníkem v Anglii (v té době), který získal "A.L.C.M" diplom na London College of Music. V roce 1982 Clive vyhrál pohár a dvě medaile v soutěži skladatelů na hudebního festivalu v Cheltenhamu. Nolan hraje na housle, violoncello a violu, když jeho hlavní studijní obory ve škole byly skladba, instrumentace, hudební nastudování a dirigování. Nolan je zakládajícím členem The Caamora Theatre Company, kterou založil aby tvořila a předváděla muzikály Clive Nolana. Premiéra "She" se konala v Katovicích ve Wyspianski Theatre v Polsku v říjnu 2007. Následně, plné divadelní představení "She" byla provedeno v lednu 2010 v Santa Cruz, Bolívie, následně pak jako osmičlenné obsazení "She in Concert" variace v Holandsku v září 2011. V únoru 2012 divadelní verze "She" debutovala ve Velké Británii v Cheltenham Playhouse Theatre. Byl zvolen nejlepším hráčem na klávesové nástroje u Classic Rock Society v letech 1995, 1996, 1998, 2005, 2009, 2010 a 2011. V roce 2010 jej Bolivijská vláda poctila titulem Honorary Visitor města Santa Cruz, Bolívie za jeho divadelní práci ve městě Santa Cruz. V roce 2013 mu byl oceněn polským MLWZ cenou "Golden Lexicon Award" za vynikající výsledky v hudbě za jeho muzikál "Alchemy".  | |
KARL GROOM(Narozen 13. února 1964) Guitars (Threshold) Předešlé a další kapely: Believer, Shout The Dream, Mercy Train, Shadowland, Strangers On A Train, Whistler's Mother Nástroj: Charvel 375 Classic, Jackson (I don't know model), Fender Stratocaster Japanese Re-issue), Yamaha Pacifica 112 Karl Groom je britský kytarista a producent. Je nejznámější jako zakládající člen progressive metalové kapely Threshold v roce 1988. Produkuje a mixuje hlavně progressive a power metal kapely. S Threshold produkoval a vydal osm studiových alb, v současné době mají smlouvu s Nuclear Blast. Kromě toho vydali živé DVD s názvem "Critical Energy" v roce 2004, ještě na etiketě InsideOut Music. Také hrál na kytaru v Train, Shadowland a Strangers on a Train v polovině 90. let minulého století. Karl Groom prácuje ve vlastním studiu Thin Ice Studios od roku 1990, které bylo původně umístěno v v Berkshire, ale se přestěhoval se v roce 1995 do Surrey. Je znám především z produkce metalových stylů, jako je Threshold a DragonForce, ale také spolupracoval s progresivními počiny včetně Yes, Pendragon, Ulysses (Německo) a Johnem Wettonem. Alba The Strangers On A Train byla znovu vydána v roce 2012 u polského labelu Metal Mind Label. | |
SYLVIAN GOUVERNAIREGuitars (Iris, Arrakeen) Lyrics, Guitars, Piano, Vocals Sylvain byl ještě sotva šestiletý, když se začal učit a psát hudbu na klasickém piánu. Později šel studovat hudební teorii, housle a harmonium na universitu Aix-en Provence. Ukončil ji s osvědčením hudebního stupně "Master of Music". V sedmnácti letech, byl ovlivněn rockem a pociťoval frustraci z klasických hudebních forem, Sylvain se začal jako samouk učit hrát na kytaru. O čtyři roky později už byl označován za jednoho z nejlepších rockových kytaristů ve Francii, když cestoval po šňůrách jako vúdčí postava jeho první skupiny AKYLON. 
Sylvain pokračoval v úsilí dosáhnout mezinárodního uznání s jeho druhou skupinou ARRAKEEN jako sólový kytarista a hlavní autor
jejich originálních výtvorů.Během roku 1991, Arrakeen vydali jejich debutové album "PATCHWORK" na mezinárodním trhu a podporovali MARILLION na "Seasons End" turné, kde byli vyhlášeni jako nejlepší francouzská progressivní rocková skupina podle národních i evropských rockových medií. Hráli rovněž na ZENITH v Paříži 1990. V roce 1992 Sylvain přesídlil do Británie po odchodu z Arrakeen a začal skládat hudbu pro IRIS. Zatímco se zabýval vlastním skládáním, získával Sylvain cenné zkušenosti s mnoha rozmanitými hudebníky v Anglii včetně bubeníka COZY POWELL, klávesistou Marillion MARKEM KELLYM, při nahrávání s Clivem Nolanem v rámci projektu "CASINO" v THIN ICE studiu pro S.I. Holland. V době, 
kdy měl již spoustu materiálu připraveno, Sylvain zažil ohromné nadšení z členů Marillion Ian MOSLEY (bicí) a Pete TREWAVAS
(basista).V letech 1995-1996 nahráli společně hudbu Sylvainova nového projektu: IRIS. Zvolili si náročný přístup instrumentálního alba. Album se rozšířilo po Evropě v roce 1997 a bylo přijato velmi dobře jak tiskem tak i odezvy z veřejnosti. Prodalo se jej nakonec kolem 10000 kopií. Sylvain se pak vrátil zpátky do Provence (France) ke konci roku 1996, kde začal tvořit opravdovou skupinu IRIS pro živé vystupování. A začal znovu psát hudbu a texty pro další album IRIS. | |
BRIAN DEVOIL(narozen 20. července 1954, celým jménem Brian Ronald Devoil) Drums (Twelfth Night) Bubeník Brian Devoil vyrostl v londýnském East Endu, ale když mu bylo 7 let, odstěhovali se do Norfolku. "Můj zájem nejdříve upooutaly bicí," říká dnes Brian, "když jsem byl ještě dítě, když jsem nedokázal vyhrát Burnsovu kytaru v soutěži. Moje první bicí jsem měl (tenkrát ještě dortová forma) v deseti letech, když jsem hrával s pár přáteli ze školy. Nazávali jsme se The Lightnings. V roce 1970 jsem si koupil svoji první bicí soupravu za 43 liber v Drum City v Shaftesbury Avenue, hned za rohem od Marquee. Bylo mi 16 a hrál jsem podle svých oblíbených kapel / bubeníků v té době: Cream/Ginger Baker, Jimi Hendrix Experience/Mitch Mitchell, Jethro Tull/Clive Bunker, Genesis/Phil Collins a Pink Floyd/Nick Mason. Později se stal oblíbeným také Billy Cobham i když jsem se nikdy nepokoušel hrát jako on! Když jsem žil u Sandringham v Norfolku, moji inspirací byl Milly Mussett, místní hudebník, jehož styl jsem hodně obdivoval - spousta dvojitých basových bubnů, vykulené oči a vlající kadeře. Cestoval jsem s jeho kapelou Bone Orchard několikrát, včetně pomoci při vystoupení v Patto, celkem uznávané kapely v té době." Brian odešel do Readingu v říjnu 1972 studovat na bakaláře. Chemie a matematika, které absolvoval těsně před svými 21. narozeninami v červenci 1975. Pak zůstal v Reading jako studijní úředník na plný úvazek jako člen Studentské unie mající status studenta během jeho času v kanceláři. Brian řídil výbor unie Social Committee v letech 1973 až 1976. "Setkal jsem se s Brianem na Reading University v roce 1972," vzpomíná přítel a fotograf Nick Powell. "Byli jsme na různých kurzech, ale přáteli jsme se stali, když jsme se sešli v Social Committee. Brian a já jsme pořádali diskotéky každý pátek večer v hlavním sále na Unii. Nazývali jsme se "Mad John". Bylo to velmi populární. Udělali jsme další koncerty v okolí Readingu. Brian mě přemluvil poté, co jsem dostal diplom, a změnili jsme si jméno na "Crunchy Tiger"! Brian Devoil doplňuje: "Nick a já jsme organizovali desítky koncertů v období od roku 1972 do roku 1976. Jedním z nejzajímavějších byl koncert Wishbone Ash v červnu 1973, ze kterého se některé jejich skladby objevily na živém albu Live Dates. To bylo poprvé, co jsem viděl vnitřek mobilního nahrávacího studia." 
Po ukončení studia Brian odmítl několik nabídek, aby se stal pojišťovacím agentem, ale nechtěl působir po boku Paula Loasbyho ve výboru
Entertainment Committee u National Union of Students poté, co byl zvolen svými vrstevníky na Národní konferenci. Paul odešel v polovině
roku a připojil se k Harvey Goldsmithovi, později se stal úspěšným promotérem. Jejich cesty se opět setkaly asi o osm let později při
spolupráci v Marquee, když Loasby organizoval turné kapely Twelfth Night nazvané Art and Illusion. Stále dělá promotéra a organizátora
až dodnes, spoluprodukuje Pink Floyd s Tony Smithem. Během tohoto období Brian také vedl divadelní punkovou kapelu Clayson & the
Argonauts, kteří měli svůj londýnský debut v klubu "100 Club" podporováni The Jam v lednu 1977.Brian později se připojil k power-punkové kapele s názvem Trash, kterou založili na konci roku 1976 studenti z National College of Food Technology v St. George’s Hill, Weybridge, což byla jedna vzdálenější fakulta Reading Univerzity. Po sérii koncertů doprovázených 999 a The Lurkery, Trash podepsali smlouvu s Polydor Records v srpnu 1977. Písně "Look" a "Priorities" byly nahrány v Old Smithy ve Worcestere a vyšly jako singl v listopadu 1977. Brzy nato ale Brian opustil Trash. Jejich druhý singl produkoval legendární Shel Talmy, zatímco kytarista Mick Brophy pokračoval ve formování pub-rockové kapely The Cheaters, kteří se mihli v žebříčcích s jejich cover skladbou od Normana Greenbauma "Spirit In The Sky". Během tohoto období Brian byl známou osobností na Reading University a našli společný zájem o hudbu s Andy Revellem a jeho přáteli Rick Battersbym a Geoff Mannem. To je přivedlo k vítězství Andy & Brian na výroční studentské soutěži "battle of the bands" v únoru 1978, a to je začátek historie kapely Twelfth Night. Brian Devoil odehrál 316 koncertů s Twelfth Night mezi únorem 1978 a říjnem 1987 a jako jediný člen kapely vystoupil na každém koncertě, než odešel z hudebního průmyslu ve věku 33 let a stal se účetním. O pár let později díky ironickém osudu se Brian seznámil s Karen Meekings, jednatelkou nahrávací společnosti, jeho nynější ženou. "Toho večera, kdy jsme Andy a já vyhráli soutěž kapel, moje budoucí manželka Karen byla v publiku. Následující rok jsem pořádal diskotéku na oslavu jejich 21 narozenin, ale trvalo to až do roku 1989, skoro o deset let později, kdy jsme se vlastně seznámili správně. V té době pracovala na PolyGram TV a na můj podnět objevila kopii "PolyGram dokumentace" ve své kanceláři! I když jsem občas navrhoval televizi její kompilaci, podařilo se to až v GTV, kdy jsme konečně našli způsob, jak jednu nahrávku, kritiky oceňovanou, Classic Rock uvedl progressive rockové album vydané v roce 2005, na němž se objevila píseň "Love Song". Brian a Karen se vzali v roce 1995 a mají dvě děti Mariella (1997) a Jamese (1999). Kariéra Karen v hudebním byznysu se přesunula na práci u EMI, CBS (dnes Sony), ale také v PolyGramu a GTV. Ona dodala na trh doslova stovky alb, které dosáhla celkových prodejů v řádu desítek milionů. Karen nyní pracuje pro jednu z největších nezávislých značek ve Velké Británii Union Square Music. "Rodinný dům Devoilů je plný zlatých desek," směje se Brian, "ale bohužel žádná z nich není od Twelfth Night!" | |
MIKE STOBBIE(narozen 5. února 1958) Keyboards (Pallas) Mike je zakládajícím členem skupiny Pallas (z původních Rainbow). V Pallas působil v obdobích 27. říjen 1974 až prosinec 1979 (4 roky) a říjen 1987 až 1998 (10 let). Zůčastnil se i projektu Casino. Mike je zakládajícím členem skupiny Pallas, kde byl až do odstěhování do Aberdeenu na počátku 80. let. Do skupiny se vrátil později, bezmála po deseti letech a zůstal až do doby těsně před vydáním alba "Beat The Drum". Stejně jako Pallas, produkoval alba Areny a Landmarq. Mike je dokonalý skladatel, producent a klávesista. Jeho široká škála prací sahá od rocku a popu (Natalie Imbruglia, Jack Savoretti, Alex James z Blur, Betty Boo, Robbie Craig a John Wetton) na programování West End show (opery Andrew Lloyd Webbera Cats, Chess, Phantom of The Opera a The Sound of Music, Camerona Mackintosh Les Miserables, Mary Poppins a Miss Saigon, Trevora Lawrence Porgy a Bess a Victoria Wood a od Julie Walters Acorn Antiques). Mike pracuje v oblasti vážné hudby v Brompton Oratory Choir a také složil mnoho hudby pro televizní, filmové a reklamní společnosti. Mike je dlouholetý spolupracovník Audio Network a byl jeden z prvních skladatelů, který se zapojili do této společnosti. On je také zakládajícím akcionářem společnosti. | |
JON JEARYČlen Threshold - Lead Vocals (1988-1992), Bass (1992-2003) Již během studia v roce 1987 dělal spoustu sólových folkových koncertů v Holloway College. Začal hrát na basu v kapele Mothers Ruin, pak se několikrát ukázal s kapelou Sons of Eden, ale byli na něj příliš hlasití a příliš bezohlední. Pak začal hrávat v kapele, kde se sešli Karl Groom, Tony Grinham, Jon Jeary, Nick Midson spolu s basistou Ian Bennettem, což byli již budoucí Threshold, u nichž působil v letech 1988-2003 nejdříve i jako zpěvák a pak jako basista. Jeary opustil skupinu v roce 2003 a nahradil jej Steve Anderson, který v ní hraje dodnes. V roce 1999 se podílel na nahrávání alba "Jabberwocky" Olivera Wakemana a Clive Nolana. | |
|
PAUL FLYNN (narozen ***) Drums, Percussion Je irský bubeník, působil v kapele The Secret Life/The Quest. |
|
|
 Skupina: Geoff Mann - Vocals Clive Nolan - Keyboards Karl Groom - Guitars Sylvain Gouvernaire - Guitars Jon Jeary - Bass Mike Stobbie - Keyboards Brian Devoil - Drums Hosté: Paul Flynn - Percussion Eileen Ruthford - Backing Vocals Simon Forster - Harmonica Cliff Orsi & Patrick Toms - Bouncers |
Casino Vyšlo červenec 1992, SI Music, Zero, Verglas Catalogue Number: SIMPly 15, XRCN-1090, VGCD008 Seznam skladeb: 01. Prey (10:40) i) Prey ii) Overheard in Passing #1 (at the Bar) 02. Crap Game (5:42) 03. Drunk (12:00) i) Drunk ii) Overheard in passing #2 (In the Bedroom) iii) Play on ! 04. Crying Onto Baize (10:58) 05. Stranger (4:57) 06. Beyond That Door (11:40) i) A matter of Policy ii) Beyond that door iii) Overheard in Passing #3 (Bouncer on the Door) Total Time: (55:57) Recorded at Thin Ice Studios, Reading, May-June 1992 Engineered and Produced: Clive Nolan and Karl Groom Mastered at Digipro, Soest Cover Design and Artwork: Peter Labrow Sleeve Concepts: Peter Labrow, Geoff Mann and Andy Labrow |
|
Původní album od SI bylo vydáno v Japonsku pod licencí ZERO ve stejném formátu ale s vloženou kartou a japonskými
texty. Současné vydání od Verglas má některé odlišné barvy na kresbě. | |
|
|
 Brian Devoil a Geoff Mann |
 Geoff Mann |
 
 | |
|
|
|
Oficiální stránky: (nejsou žádné) Další zdroje: http://www.geoffmann.co.uk/ https://www.facebook.com/pages/Geoff-Mann/40445191761?sk=timeline |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 29.4.2023