Black Country Communion
 
 

Nahoru
Vznikla nová superskupina za účasti Bonhamova syna - debutová deska vychází koncem léta roku 2010... Sestava je přímo ukázková!!!:
Glenn Hughes - zpěv+basa
Joe Bonamassa - kytara+zpěv
Jason Bonham - bicí
Derek Sherinian - klávesy.

Druhou nepřímou souvislostí s Led Zeppelin je účast producenta Kevina Shirleyho, který s Jimmym Pagem produkoval již legendární Led Zeppelin DVD.

Nová superskupina byla zformována v L.A. a byla vytvořena Jason Bonhamem, Glenn Hughesem, Joe Bonamassou a Derek Sherinianem. Nazvali se Black Country, podle průmyslové oblasti v Anglii, ze které Bonham a Hughes pocházejí. Kapela je v současné době ve studiu s producentem Kevinem Shirleyem (Black Crowes, Aerosmith, Led Zeppelin). Čtveřice má v současnosti (únor 2010) natočeno šest skladeb a další nahrávací session je naplánována na březen. Producent Kevina Shirley by chtěl celé album dodělat začátkem dubna, aby debutové album mohlo vyjít buďto na konci tohoto roku nebo začátkem roku 2011.

BLACK COUNTRY COMMUNION v podstatě vznikli, když Hughes a Bonamassa spojili své styly na pódiu v Los Angeles při výbušném vystoupení na akci King Of The Blues v Guitar Center. S pomocí a vedením Shirley dále rozšířili svou rockovou linii rekrutováním Bonhama a Sheriniana. "Tato kapela má opodstatnění," řekl Glenn. "Vznikla na základě přátelství s Joem a mnou. Dostali jsme [jiné] kluky, aby přišli, a vždy to bylo silné bratrství. A my jsme prostě měli velké štěstí a štěstí, že jsme se potkali. Znám Jasona odmalička. Myslím si, že tito čtyři kluci v této kapele jsou těmi správnými kluky, aby v kapele hráli."

Shirley prohlásil na svém website: "Tak a konec srandy, přátelé - obušku z pytle ven! (česky řečeno). To jsou Black Country. Skladby jsou veskrze původní a v jednotmé linii. Jsou to ti nejlepší muzikanti na světě, za všechny prachy!" Shirley dodává, "Jason Bonham, je naprosto unikátní bubeník a tak precizní, skoro jako počítač. Derek Sherinian je super univerzální, a prohání svoje Hammondky snad ve všech možných barvách. Glenn Hughes basu hraje a zpívá s celou řadou velmi, velmi málo se dostaneme blízko, a Joe Bonamassa, to je možná nejlepší Blues Rockový kytarista, jeho tvrdé riffy na kytaru jen podtrhují hudbu kterou zpívá Glenn. Budete si muset počkat - ale počkejte si na konec léta, je to slibné a bude to fenomenální!"

Tak teda jsme netrpěliví a čekáme !!!!!

Tak a je to tady ....
Pod labelem Maskot Records ve Velké Británii a ve zbytku Evropy vyjde nové album v pondělí 20. září, pak následuje Severoamerická verze přes J R Adventures v úterý 21. září 2010. Album produkoval a mixoval Kevin Shirley (Black Crowes, Aerosmith, Led Zeppelin), mastering provedl legendární Bob Ludwig. Všechny písně nazpíval Glenn Hughes, s výjimkou "Song Of Yesterday" a "Revolution In Me", které zpívá Joe Bonamassa. Hughes a Bonamassa pak společně nazpívali "Sista Jane" a "Too Late For The Sun". Součástí je také nová verze písně "Medusa", rocková klasika Hughese od jeho původně kapely Trapeze.

Druhé album hvězdné čtveřice - Glenn Hughes, Jason Bonham, Derek Sherinian a Joe Bonamassa – je doslova napěchováno nejen odkazy na klasický hard rock Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath, potažmo klasický hard rock, ale kupodivu i mladistvou pudovou silou, což je zejména u Glenna až proti přírodě. Mimoto je obdivuhodné, že právě on ve prospěch BCC potlačil své funky cítění a svým hlasem řeže jak nezničitelná vysokootáčková pila, nebál bych se srovnání s Robertem Plantem v plné síle, stačí si poslechnout I Can See Your Spirit. I Joe Bonamassa obětoval kus sebe sama, jeho sólová hra má spoustu přesahů, u BCC ale hraje fundamentálně, soustředěně na hardrockový středobod, bez příkras. Přesto je co poslouchat v každém tónu, a když to Joe rozjede, jako třebas v Little Secret, musel by Page i Blackmore smeknout. Na Jasona může být jeho otec tam nahoře pyšný. I mladej tluče jako kovář až žhavé okuje lítají z beden. Mně osobně se od dob raných Moody Blues líbí v rocku „smyčcové“ vycpávky: pravé, mellotronové, i ty syntezátorové, musí se ale s nimi umět, nesmí přehlušit bigbít. Derek Sherinian v tomto smyslu odvedl prvotřídní práci. Jeho "podmalůvky" dodávají syrové podstatě výrazu BCC aranžérskou barevnost a sytost. Nejvíc se samozřejmě vyřádí u hammondů. Jejich rozbouřené elektronky v An Ordinary Son dorážejí k uším jak vlny tsunami. Trojúhelník, vytyčený jmenovanými klasiky, slouží samozřejmě jen pro hrubou orientaci, odkudže vítr vane. Vzájemné interakce, plus osobité Hughesovo pojetí zpěvu, dodávají kapele svébytnost. Zjednodušeně řečeno, párplovskou linii zastupují: Save Me a Little Secret, co zní jak dospělá Šípková Růženka. Za Zeppelína pokládám kupříkladu Smokestack Woman, An Ordinary Son, I Can See Your Spirit a částečně i Cold. Temnou sabbathovskou sílou se sune vpřed valivá Faithless i svým riffem úporná a zpěvná Crossfire. Znovu ale opakuji, jde o orientační příměry. Nevím, jestli chlapi objevili elixír mládí, anebo stroj času. Jedno z toho určitě, protože vydat v dnešní době dvě skvělá alba během necelého roku je unikum. A to nepočítám sólové a boční kariéry!

Přátelé rockeři, vrstevníci, slavte: klobouky i paruky dolů, zuby pohlídat před vypadnutím, a komu ještě funguje, večer s maminou k poctě zbraň. Věk se dá porazit! Poslechněte si důkaz... Jedna z desek ro(c)ku.
Jaromír Merhaut **** a půl (4,5/5), Mascot Records 64:22

"Live Over Europe" DVD je naplánováno na 24. října 2011 (Blu-ray následuje 15. listopadu) na J&R Adventures. Dvou-DVD Live set byl natočen s 14 kamerami HD a prostorovým zvukem 5.1 Surround Sound na debutovém turné v létě 2011. Po tři noci hráli před přeplněným publikem v německých městech Hamburk, Mnichov a Berlín, 18 písní (17 originálů a jeden cover) představuje obě alba skupiny debut z roku 2010 a následovníka z roku 2011. Bunusová prémie zahrnuje exkluzivní 28-stránkový sběratelský booklet a DVD s 20-ti minutami "behind-the-scenes" záběry a sbírku fotografií.

Konec další superskupiny?

Kapely, ve kterých se sejdou světově proslulí hudebníci a pro které jsou tyhle "superskupiny" tak trochu bokovkou, to mají těžké. Sladit kalendáře muzikantů, kteří celý rok jezdí po turné neboť nahrávají, je totiž extrémně náročné a právě nedostatek času potom může znamenat pro takovou superskupinu konec.

Podobnou situaci teď řeší kapela Black Country Communion. Tu společně založili v roce 2010 basák a zpěvák Glenn Hughes (Deep Purple, Trapeze, Black Sabbath), bluesrockový kytarista a zpěvák Joe Bonamassa, bubeník Jason Bonham (Led Zeppelin) a klávesák Derek Sherinian (Dream Theater). Na kontě zatím společně mají dvě studiová alba a třetí je takříkajíc na cestě. Novinka Afterglow má vyjít 30. října.

V souvislosti s vydáním nového alba se nechal Glenn Hughes během rozhovoru pro ABC News Radio slyšet, že třetí album bude nejspíš i albem posledním. "Tohle asi bude naše poslední společné album. Nerad to říkám, ale nejspíš to tak bude. Já totiž potřebuju být v kapele, která spolu pravidelně koncertuje." prohlásil Hughes. Zejména náročný program Joe Bonamassy brání Black Country Communion ve vyjednání možného turné, které by mohlo kapelu dostat do širšího povědomí fanoušků. A právě to bylo největší Hughesovo přání, které ale bohužel nejde splnit.

Ale právě to, že kapela před sebou nemá další společnou budoucnost, probudilo v Glennovi tu správnou inspiraci pro psaní muziky pro nové album. "Řekl jsem si, že když to má být poslední album, tak musím přijít s něčím hodně divokým a epickým." Na konci října se budeme moci přesvědčit, jestli se BCC do historie rockové muziky zapíšou nějakým nezapomenutelným songem...
Podle: http://www.rock.cz/clanek/5616-konec-dalsi-superskupiny
06.09.2012, Hanka Šudáková


Tak je to jisté...

V polovině března 2013 potvrdil skvělý pětatřicetiletý kytarista, autor a zpěvák JOE BONAMASSA informaci, která byla víceméně jasná už na podzim – že nadále nehodlá být členem a tím svázán se skupinou BLACK COUNTRY COMMUNION a že se mu ulevilo, hlavně kvůli výrokům na jeho adresu ze strany zpěváka a baskytaristy Glenna Hughese. "Naštěstí už se nebudu více účastnit. Na posledním turné bylo vše příliš napjaté, nervózní. Já mám rád pohodu mezi muzikanty a doprovodem… BCC jsou strhující rocková kapela typu počátek 70. let a Glenn je fantastický zpěvák, jeden z vůbec nejlepších. Pro mne už to ale nebyla radost. Vše co Glenn napovídal médiím – obvinil mě, že za vše mohu já. Mé potěšení ze spolupráce rázem zmizelo a bylo by ode mne nepoctivé předstírat na jevišti, že vše je v pořádku a nic se nestalo." Zatímco jeho spoluhráči vedle Hughese ještě bubeník Jason Bonham a klávesista Derek Sherinian uvažují o tom, že budou pokračovat s jiným kytaristou, Joe má i tak nabitý program se sólovými aktivitami a množstvím spoluprací.

Jak uvedl baskytarista a zpěvák Glenn Hughes, skupina BLACK COUNTRY COMMUNION skončila. Sice prý chtěli pokračovat dál, ale Joe Bonamassa prý nedovolil, aby jméno používali s jiným kytaristou. Je otázkou, nakolik brát Hughesovo prohlášení za seriózní, když současně dodal, že se moc těší na přípravu prvního svého sólového alba po pěti letech. Producent Kevin Shirley, který spolupracuje také na kytaristových ostatních aktivitách například na skvělém koncertním záznamu z Vídně, se už dříve nechal slyšet, že kvůli roztržkám v kapele (Hughes-Bonamassa) se prý málem nedokončilo ani třetí album "Afterglow". Sám to nevidí tak černě a časopisu Classic Rock řekl: "...bude další album. Jestli mohu hádat, budeme ho nahrávat někdy začátkem roku 2015 - očekávat jej můžete v říjnu 2015."

Tak je to jisté... Nové album tohoto projektu už nevyjde. Glenn Hughes a Jason Bonham zakládají další společný projekt s názvem CALIFORNIA BREED. Na trio je doplnil třiadvacetiletý kytarista a zpěvák Andrew Watt. Nahrávání tohoto projektu už proběhlo v Nashvillu vr studiu producenta Devea Cobba. Debutové album by mohlo vyjít v květnu 2015. Album sice vyšlo ale kapela jej o moc déle nepřežila.

BCC REUNION ???

V jednom rozhovoru Jason Bonham prohlásil, že Black Country Communion by se mohli znovu dát dohromady v lednu, aby začali pracovat na novém albu, které by mělo vyjít v roce 2017. Bonham, spolu s basistou a zpěvákem Glenn Hughesem z Black Country Communion a producent Kevin Shirley potvrdili minulý měsíc (duben 2016), že kapela se vrátí někdy v roce 2017. Skupina, v níž působili také klávesista Derek Sherinian (Dream Theater, Alice Cooper, Billy Idol) a blues-rockový kytarista a zpěvák Joe Bonamassa, se rozpadla na konci roku 2012 v důsledku napětí právě mezi Bonamassou a Hughesem.

Dne 2. května v průběhu vystoupení na SiriusXM družicovém show "Eddie Trunk live", Bonham hovořil o tom, jak k rozhodnutí oživit Black Country Communion došlo. Řekl: "Joe mi poslal zprávu... nebudu zde hovořit o podrobnostech... ale napsal jen: "Víš, nějak nemůžu uvěřit, že je to už šest let, co jsme udělali první BCC album?. Cítím, že bychom to mohli všechno opravdu urovnat a udělat další úžasné album. Má někdo zájem?" A to bylo doslova ono." Bubeník pak přiznal, že "čekal, až všichni zareagují", než odpověděl. Vysvětlil to tak: "Nechtěl jsem být první, který by řekl: "Hele, víš co Jo, a proč ne??". Takže se múžeme opět těšit na pořádnou porci hudby.

Zdá se, že tak po čtyřech letech BLACK COUNTRY COMMUNION opět ožijí. Kvůli údajným roztržkám s kytaristou Joe Bonamassou se prý měla kapela rozpadnout, ale Glen Hughes to ale popírá. "Joe a já jsme se nikdy nerozešli. Jen Joe byl velmi zaneprázdněný, nestíhal dělat nic jiného mimo Bonamassovy sólové kapely, o které jsme věděli už při vzniku BLACK COUNTRY COMMUNION. Takže když vyšlo najevo, že Joe nemohl nijak omezit svůj plán, cítili jsme, že by bylo vhodné, dát si pauzu na chvíli, a prostě jít dál s jinými věcmi. Samozřejmě před rokem, když jsem byl uveden do Rock and Roll Hall Of Fame s Deep Purple, Joe mi zavolal, aby mi poblahopřál, a my jsme si povídali, povečeřeli a diskutovali jsme také o vytvoření nového alba Black Country, které jsme nyní udělali. Nikdy jsme si nebyli více přátelštější, nikdy blížeji, a to již dlouho, a dlouho i nadále."

K albu pak dodal: "Vezmeme to postupně. Nejdříve album, pak snad nějaké i koncerty a uvidíme, co se stane". Pokud jde o hudební směr nového materiálu Black Country, Hughes řekl: "Víte, je to kombinace všech tří alb. Bude to znít jako Black Country Communion. Až uslyšíte prvních pár taktů písně, budete vědět, že jsme to my, nechtěli jsme dělat žádné závažné levodbočky nebo otevírat nějaké nové dveře a snažit se udělat něco odlišnějšího od toho, než jsme začali. Děláme rockové album pro rockové fanoušky. Nechceme nic jiného, než čistě rockovou hudbu v tradičním provedení, se kterou Black Country Communion v úmyslu realizovat již v roce 2010.“ Podle posledních informací by se nové album mělo objevit v polovině září 2017. Producentského křesla se zhostí opět Kevin Shirley, který pracoval s umělci jako Iron Maiden, Journey a Bonamassou sólově na jeho albu "You & Me" z roku 2006. V dubnu 2017 Shirley dokončil poslední mixy jejich zabijáckého nového alba číslo 4 ve svém studiu v Sydney a následně odlej do Los Angeles dohrát saxofony. "Návrat Black Country Communion s novým albem BCCIV zahájíme letos v létě živými vystoupeními 2017/2018" dodal Glenn Hughes. Album je plánováno k uvedení na trh dne 22. záží 2017. První píseň z alba nazvaná "Collide" vyšla již 2. srpna 2017.

Během vystoupení 1. srpna 2023 v epizodě SiriusXM "Trunk Nation With Eddie Trunk", kytarista Joe Bonamassa hovořil o postavení BLACK COUNTRY COMMUNION, jeho superskupině s legendárním zpěvákem/basákem Glennem Hughesem, bubeníkem Jasonem Bonhamem a klávesistou Derekem Sherinianem. Na otázku, zda již bylo dokončeno páté album kapely, Joe odpověděl (jak přepsal BLABBERMOUTH.NET): "To není hotové. Ve skutečnosti, až tě dneska uvidím, půjdu do Sunset Sound [studia v Hollywood] a uvidíme Glenna. A musím na tom trochu zazpívat a předělat jeden kytarový part pro [nahrávku]. A on tam teď stříhá vokály. Takže jsme, řekl bych, na 90% hotovi, ale hudba je hotová." A dodává: "Tak k BLACK COUNTRY COMMUNION, ať už se vám líbí, jak zníme nebo ne, když se všichni sejdeme, má to velmi specifickou věc. Každý přináší na stůl velmi konkrétní věc a je to speciální kapela."

Podle Joea přivedl členy BLACK COUNTRY COMMUNION znovu dohromady, aby vytvořili pokračování k "BCCIV", které vyšlo v září 2017 a znamenalo první studiový počin BLACK COUNTRY COMMUNION od "Afterglow" z roku 2013. "Byl jsem ten, kdo inicioval ten text, řekněme: "Hele, má někdo zájem udělat pátý?'," řekl. "A Derek mi odpověděl. Jason se také ozval docela rychle. A Glenn mi zavolal a řekl: "Nemohu nic dělat, dokud situace v The Dead Daisies nepůjde jedním nebo druhým směrem." Odpověděl jsem: "Správně." Takže když Glenn loni opustil THE DEAD DAISIES, byla to pro nás tak trochu zelená, abychom se dali zase dohromady."

Ohledně procesu psaní písní pro páté album BLACK COUNTRY COMMUNION a jeho srovnání s předchozím úsilím kapely, Joe řekl: "Bylo to stejné. Šel jsem do Glennova domu asi šestkrát a vyřešili jsme pár nápadů - docela drsných, volných nápadů. Nic na tvrdo. A tak jsem měl v telefonu seznam skladeb, hlasové poznámky, BCC 1 až 10. A to bylo vše. Takže první den jsme jen [řekli]: "Dobře, začněme s BCC 1". A seděli jsme na nádvoří v Sunset Sound - mají ten opravdu pěkný nádvoří s hromadou židlí - a seděli jsme tam s akustickou kytarou a pár věcmi a prostě jsme vymlátili aranžmá. Byli jsme, jako, "Dobře, to je v pohodě". Šli jsme dovnitř, hráli jsme to třikrát nebo čtyřikrát a bylo to. Nikdo nic nezmapoval, jen jsme si to zapamatovali a udělali to. A šli jsme do řídící místnosti, trochu poslouchali, možná něco vylepšili, ale jednou to nastartovali a po druhém dnu jsme opravdu vyrazili a řekli: "Dobře, kapela je zpátky." Protože jsme spolu nehráli šest let."

Co se týče nahrávacího procesu pro nový disk BLACK COUNTRY COMMUNION, Joe řekl: "Není tam mnoho overdubů. Málokdy zdvojuji kytary, protože Glennův basový zvuk je tak velký a zkreslený, víte, co tím myslím? Je to jako, proč potřebuji zdvojnásobit kytaru? To samé s Derekem. Je to skoro jako hrát v kapele FREE. Veškerý zvuk pochází od nás čtyř. A Jason zabírá obrovské množství šířky pásma, je to tak velký bubeník."

Bonamassa dále dodal, že se těší na další vystoupení s BLACK COUNTRY COMMUNION. "Příští rok bych s nimi rád odehrál několik živých vystoupení," řekl. "Myslím, že by to byla opravdu zábava... Plánování je ta nejtěžší věc, kvůli tomu, co všichni mají [přichází]... [Moje sólová kapela je] zamluvená téměř na dva roky. Ale příští rok si opravdu chci vyhradit alespoň týden, možná dva týdny, kdy můžeme jít ven a dělat vybraná vystoupení, udělat pár tady v USA, jít do Evropy, udělat pár tam. Protože je to zábava."

Zpráva o nahrávací činnosti BLACK COUNTRY COMMUNION přišla necelé tři měsíce poté, co bylo oznámeno, že skupina vystoupí v příštím roce na plavbě Keeping The Blues Alive At Sea IX, která se bude plavit z Miami na Floridě do Cozumelu v Mexiku ve dnech 18. až 22. března 2024. Jedno z posledních vystoupení BLACK COUNTRY COMMUNION se uskutečnilo v únoru 2018 na čtvrtém ročníku Keeping The Blues Alive At Sea, který je přínosem pro Keeping The Blues Alive Foundation, neziskovou organizaci Bonamassy, která poskytuje studentům, učitelům a hudebníkům zdroje a nástroje potřebné k dalšímu jejich hudebnímu vzdělávání.

V září 2022 v rozhovoru s Andym Hallem z Des Moines, Iowa, pro rozhlasovou stanice Lazer 103.3, Bonamassa uvedl, co jej na "situaci kapely" láká, vezmeme-li v úvahu, že většinu své kariéry strávil jako sólový umělec: "Nic mě nebaví víc, než být členem kapely a hrát na kytaru. Nemusím stát v popředí, nemusím pořád zpívat. A je to mnohem menší tlak než být hlavní osobou, osoba vepředu musí mít speciální dovedností. Musíte být bavič. Nemůžete tam jen tak sedět, zírat na kytaru a říkat: "Páni. Podívej, umím hrát na kytaru docela dobře." To auditorium nenaplní. Musíte předvést show. A předvést show vyžaduje být bavičem. Takže být v kapele je součet částí větší než jediná entita. Takže tahle věc, kde Glenn je co-frontman BLACK COUNTRY COMMUNION, můžu jen sedět a hrát na rytmickou kytaru a dívat se, jak dělá svou věc. Je to legenda. A pak naopak, Glenn nemusí zpívat celou noc; já zazpívám tři nebo čtyři [písně], takže jsme trochu rozprostřeli celou pracovní zátěž." Stejně jako jeho čtyř předchůdců, i na nové album BLACK COUNTRY COMMUNION dohlíží producent Kevin Shirley, který původně měl nápad dát Hughese a Bonamassu do kapely poté, co je v listopadu 2009 viděl jamovat spolu na pódiu v Los Angeles.


Hvězdná sestava, v níž se pod hlavičkou Black Country Communion sešli vokalista a basák Deep Purple a Black Sabbath Glenn Hughes, bluesový mág Joe Bonamassa, klávesista Derek Sherinian (Alice Cooper, Dream Theater, Billy Idol) a bubeník Jason Bonham (za svého zesnulého otce zaskočil mimo jiné v jediném reunionu Led Zeppelin), se po letech opět zavřela do studia. Výsledek jejich práce, páté, zatím nepojmenované studiové album projektu, vyjde letos v červnu. Trvalo to sedm let.

Zprávu vyslal do světa novinář Eddie Trunk, který s kapelou dělal propagační interview a desku měl možnost slyšet. Slibuje "100% zabijácký rock a album, které nakopává zadek". O nahrávce se dříve, právě v rozhovoru s Trunkem pro rádiovou stanici SiriusXM, rozpovídal Glenn Hughes. "Zní to jako Black Country Communion. Není tam moc odboček, neděje se tam nic, co by bylo nějak jiné. Navázali jsme na atmosféru prvních čtyř řadovek, takže je to rozšíření, ale je to vlastně progrese, pokud se tomu dá říkat progrese. Každý hraje tak, jak je stavěný," lákal tehdy posluchače a dodal: "Atmosféra v táboře kapely ještě nikdy nebyla tak přátelská a zábavná a při natáčení v Sunset Sound Studious v Hollywoodu jsme se vážně skvěle bavili. A už se nemůžu dočkat, až to uslyšíte."

A ve stejném pořadu aktuální dění v Black Country Communion komentoval i kytarista Joe Bonamassa. "Ať už tuhle kapelu máte rádi, nebo ne, fakt je ten, že když my čtyři hrajeme společně, je to jedinečné. Každý do toho vnese kus sebe a výsledek je unikátní."

Další detaily si muzikanti nechávají pro sebe, Bonamassa nicméně v jednom rozhovoru zmínil, že chystané dílo bude syrové, bez výrazných studiových zásahů. Prostě tak, jak jsme u téhle formace již zvyklí. Na palubu se vrací i producent Kevin Shirley, který dohlížel i na předchozí alba. Uvidíme, co prozradí první singl, kterého se bezpochyby dočkáme v nejbližších týdnech či měsících.

Na světě je od 8. března 2024 první singl "Stay Free". Natěšení hudebníci se rovnou podělili o první ukázku z nového alba. "Stay Free" otevírá tisíckrát provařený, ale zatraceně funkční nástup Bonhamových bicích, pak se přidávají Sherinianovy klávesy (ex-Dream Theater), které dostávají až funky kontury a po celou skladbu se nosně doplňují úspornou Bonamassovou kytarou, která si ještě pořádně zaperlí v povedeném sólu. Hlavní singl alba, je energická skladba, která mísí syrovou energii hard rocku s velkou dávkou blues a nasměruje ducha legend jako AC/DC a LED ZEPPELIN. Udává tón tomu, co mohou fanoušci očekávat od "V" – důkaz dynamické synergie a kreativního vývoje kapely.

Superskupina počátkem dubna 2024 vydala nový singl "Red Sun". Skladba je převzata z velmi očekávaného pátého studiového alba Black Country Communion, které dostalo jednoduchý název "V" a vyjde 14. června 2024. "Red Sun", který je nyní k dispozici na všech hlavních streamovacích platformách, představuje kolektivního génia Hughese a Bonamassy, a to jak ve svých silných textech, tak v hluboké hudební kompozici. Píseň je lyrickou cestou do hlubin duše, ozvěnou zápasů a odhalení, která přicházejí s životními výzvami. Bohatý příběh a podmanivou melodii této skladby umocňuje charakteristická směs hard rocku a blues kapely, což představuje další milník v jejich legendární kariéře.

Samotné album "V", produkované Shirley, představuje monumentální kapitolu v legendární kariéře kapely, ztělesňuje obnoveného ducha a evoluci jejich nezaměnitelného zvuku. Shirley zachycuje podstatu cesty kapely a říká: "Pro kapelu, která začala jako sbírka nejlepších praktikujících svých nástrojů, velmi rychle našla jedinečný zvuk. Tentokrát má více účelu, riffy jsou tvrdší. A jsou tam vychytávky! Ano, vychatávky! Je to ta nejkoherentnější nahrávka, plná duše a písku, a myslím, že tohle bude měřítko pro Black Country Communion". Glenn souhlasí: "Podle mého názoru jsme měli nejlepší čas při nahrávání této desky na Sunset Sound v Hollywoodu, spousta zábavy a magická nahrávka. Setkáváme se v hudbě." Jejich návrat s deskou "V" znovu potvrzuje jejich status rockové královské rodiny a předvádí jejich růst jako hudebníků i vypravěčů.

Shirleyin pohled na proces nahrávání zdůrazňuje jedinečnou chemii a kamarádství v kapele. "Když jsme se v roce 2023 sešli, abychom začali nahrávat album "V", bylo to opravdu jako vyzvednout den po posledním koncertu," přemýšlí Shirley. "Kamarádství je okamžitě evidentní. Jakmile začnou hrát, všichni to myslí smrtelně vážně a hudba zní jako tahle kapela a nic jiného jí nezní." Na oslavu vydání byl vypuštěn také nový singl "Letting Go" společně s videoklipem.

Nahoru
Joe Bonamassa - Guitars, Vocals
Jason Bonham - Drums
Glenn Hughes - Vocals, Bass
Derek Sherinian - Keyboards

Členové


(narozen 8. května 1977, New Hartford, New York, USA)
Guitars, Vocals

Částečně zázrak, částečně virtuos, (zbytek je nemilosrdné pilování hry na kytaru, schopnost a neúnavná pracovní etika). Joe Bonamassa buduje svou pověst jednoho z největších světových kytaristů, protože jeho kariéra začala, ve věku 12 let, když hrál s BB Kingem. Silně ovlivněn britskými a irskými rockovými legendami jako jsou Eric Clapton, Jeff Beck a Rory Gallagher, Bonamassa šel na turné a hrál s umělci, včetně Buddy Guy, Foreigner, Bad Company, Joe Cocker a Gregg Allman před zahájením své nahrávací kariéru v časných v 90. létech s Bloodline, hard-rock-blues nabítou kapelou se syny Robby Kreigera (The Doors), Miles Davise a Berry Oakley (Allman Brothers Band).

Bonamassa se narodil v New Hartford, New York, a vyrůstal v Utica, New York. V prostředí muzikantské rodiny se brzy začal projevovat jako zázračné dítě, doslova "uměl hrát blues dříve, než řídit auto". Na kytaru začal hrát ve čtyřech letech, když uslyšel poprvé Stevie Ray Vaughana. Byl povzbuzován svým otcem, který byl vášnivým hudebním fanouškem a představoval mu britské bluesrockové nahrávky Erica Claptona a Jeffa Becka, což jej velmi inspirovalo. Když mu bylo 10 let, otevíral v roce 1989 pro B. B. Kinga přibližně dvacet představení. V jedenácti letech byl Bonamassa mentorován a trénován americkou kytarovou legendou Dannym Gattonem. Když mu bylo dvanáct let, měl vlastní kapelu Smokin' Joe Bonamassa, která koncertovala po západním New Yorku a Pensylvánii, včetně měst jako Scranton a Buffalo, ale jen o víkendech, protože ve všední dny měl stále školní docházku. Bonamassa hrál na karmínovém Fenderu Stratocastera z roku 1972, kterému začal říkat "Rosie", když mu jej jeho otec věnoval.

O dva roky později pravidelně koncertoval s mnoha hudebními osobnostmi – Buddym Guyem, Johnem Lee Hookerem, Joe Cockerem nebo Los Lobos. Než dosáhl osmnácti let, Bonamassa vytvořil kapelu Bloodline, jejímiž členy byli synové slavných hudebníků Waylon Kriger (syn Robbyho Kriegera z The Doors), Erin Davis (syn Milese Davise) a Berry Oakley, Jr. (syn baskytaristy z Allman Brothers). Přestože se Bloodline nestala slavným počinem, přitáhla určitou pozornost Bonamassovým kytarovým zářezům.

Joe Bonamassa se ale chtěl dostat dále a v roce 2000 vydává své kritiky oslavované debutové album "A New Day Yesterday", které produkoval jeho dlouholetý fanoušek Tom Dowd. Album obsahuje originální melodie a coververze umělců jako Rory Gallagher, Jethro Tull a Warren Haynes. Obsahuje i hostující vystoupení Gregga Allmana v písni "If Heartaches Were Nickels". Album dosáhlo č. 9 v žebříčku Billboard Blues. "Always On The road" Bonamassa zahrál svůj transformační live act na více než 200 koncertech po celém světě každý rok i turné v roce 2010 na podporu své nejnovější verze, Billboard blues #1 (a #39 na Top 200 Chart) album "Black Rock", a plán opět se spojit s Eric Claptonem na "Crossroads Guitar Festival" v Chicago v 26. června 2010.

Od té doby s obrovskou činorodostí sobě vlastní vydal další 10 sólových desek, řadů záznamů živých koncertů, včetně vyprodaného vystoupení v Royal Albert Hall spolu s Ericem Claptonem a Paulem Jonesem. V roce 2011 na podzim pracoval společně s Beth Hart na desce klasických soulových písní "Don´t Explain".

Mezi lety 2002 a 2006 měl Bonamassa tři studiová alba Hit č. 1 v žebříčku Billboard Blues a všecné londýnské prestižní Royal Albert Hall v Londýně, nejméně týden, kde si s ním zahrál duet Eric Clapton. Bonamassovo živé album z tohoto koncertu "Beacon Theatre: Live from New York" vyšlo v roce 2012. V pořadu vystupoval jeden z Bonamassových hudebních hrdinů jako host, Paul Rodgers (ex-Free, ex-Bad Company). Album obsahuje hostující vystoupení Gregga Allmana v písni "If Heartaches Were Nickels" Album dosáhlo č. 9 v žebříčku Billboard Blues. Do jeho 30 let s dvaceti lety zkušeností v hudebním byznysu a zaznamenal celkem deset alb na vlastní nezávislý label J & R Adventures (z nichž šest debutoval jako #1 na Blues Chart Billboard)

Živé akustické album "An Acoustic Evening at the Vienna Opera House" bylo vydáno jako CD/DVD/Blu-ray set 26. března 2013. Tento koncert zaznamenal poprvé, kdy Bonamassa odehrál zcela akustickou show. Akustický soubor, který koncert předvedl, byl sestaven s pomocí Bonamassova dlouholetého producenta Kevina Shirleyho. Závěrečná třínoční schůzka Bonamassova turné na jaře 2013 se odehrála ve slavném divadle Beacon v New Yorku. Během léta 2013 Bonamassa předvedl v Londýně čtyři vystoupení se třemi různými kapelami (na jedné show i s hornovou sekcí), pokrývající čtyři různé stránky jeho hudby. Každá show měla jedinečný set list. Přehlídky byly nahrány pro vydání DVD a sada DVD byla vydána v říjnu 2013 jako "Tour De Force".

Bonamassovo album "Different Shades Of Blue" je jeho prvním sólovým studiovým albem od "So, It's Like That" (2002), které předvádí pouze původní písně (s výjimkou krátkého instrumentálního coveru Jimi Hendrixe). Bonamassa napsal album v Nashvillu se třemi skladateli: Jonathanem Cainem z Journey, Jamesem Housem (známým díky spolupráci s Diamond Rio), Dwightem Yoakamem, Martinou McBride a Jerry Flowersem, který psal pro Keitha Urbana. Bonamassa se v projektu snažil vytvořit seriózní blues rock namísto tříminutových rádiových hitů. Album bylo nahráno v hudebním studiu v hotelu Palms v Las Vegas a umístilo se na 8. místě v Billboard 200, na 1. místě v bluesové hitparádě a na 1. místě v indie hitparádě.

V květnu 2015 vyhrál Bonamassa Blues Music Award v kategorii Instrumentalista – Kytara. V dubnu 2018 vydal Fender charakteristický zesilovač Bonamassa, ’59 Twin-Amp JB Edition. Dne 27. června 2018 měl Bonamassa premiéru v Grand Ole Opry. Dělal hosta poté, co byl představen Chase Bryant, a hrál spolu s ním v jeho poslední písni souboru "I Need a Cold Beer".

Bonamassa vydal živé album a film "Now Serving: Royal Tea Live from The Ryman" 11. června 2021. Bylo to z jeho jednodenního koncertu v historickém Ryman Auditorium v Nashville, Tennessee ze dne 20. září 2020. Show se v té době vysílala živě a vybrala 32 000 dolarů pro program Bonamassa's Fueling Musicians, který během pandemie COVID-19 pomáhal hudebníkům, kteří se potýkali s finančními problémy. Bonamassa byla poprvé vystaven hudbě Beth Hart poté, co ji viděl hrát několik TV představení. Ti dva se často křížili, když hráli odděleně v Evropě, a na Bonamassu Hart velmi zapůsobila, když zachytil její vystoupení na festivalu Blue Balls ve švýcarském Lucernu. Při nahrávání svého alba "Dust Bowl" se Bonamassa inspiroval pokusit se vytvořit pár se ženou. Hart přišla na mysl a oba hudebníci se setkali v hotelovém baru v Dublinu. Bonamassa tuto myšlenku nadnesl, kterou Hart okamžitě přijala, i když měla zpočátku dojem, že ji žádá, aby nazpívala doprovodné vokály na jeho příštím albu. Když si uvědomila, že jeho záměrem bylo, aby zpívala hlavní vokály, řekla: "Byla jsem z toho paf."

Bonamassa, Hart a producent Kevin Shirley sepsali seznamy soulových písní, které rádi vymysleli s materiálem pro album, které se jmenovalo "Don't Explain". Skupina se ustálila na dvanácti písních, i když jen deset se nakonec nahrálo. Bonamassa a Hart si pro album vybrali pět písní. Některé z Hartových oblíbených skladeb na albu zahrnovaly "For My Friend" od Billa Witherse a "Sinner's Prayer" od Raye Charlese. Bonamassa chtěl udělat verze Brooka Bentona "I'll Take Care of You" a "Well Well" napsané Delaney Bramlett & Bonnie Bramlett. Jejich následné společné album "Seesaw" bylo v roce 2013 nominováno na Grammy v kategorii Nejlepší bluesové album. "Hart and Bonamassa" vyšlo pod Black Coffee 26. ledna 2018. Produkoval je, jak jinak, Kevin Shirley.

Bonamassa je také členem jazz-funkové kapely Rock Candy Funk Party. V roce 2013 vydali své debutové album "We Want Groove". Po něm následovala "Rock Candy Funk Party Takes New York – Live at the Iridium". Show byla nahrána během tří nocí v Iridium Jazz Club v New Yorku. Skupina hrála během Conan dne 10. února 2014. Bonamassa také produkoval podcasty s dalším kytarovým fanouškem, Mattem Abramovitzem, mezi lednem a červencem 2015. Epizody "Pickup Radio" jsou o "historii a tradici kytary". Bonamassa a Abramovitz probírají své oblíbené kytary, kytaristy a příležitostně nekytaristy spojené s blues a rockovými žánry.

Je rovněž členem hardrockové "superskupiny" Black Country Communion spolu s Glennem Hughesem (Deep Purple), bubeníkem Jasonem Bonhamem (Led Zeppelin, Foreigner) a klávesistou Derekem Sherinianem (Dream Theater, Billy Idol). V září 2017 skupina vydala již své čtvrté studiové album "BCCIV".

Bonamassa si zahrál na sólovou kytaru na dvou skladbách z alba z roku 2022 "From The New World" od Alana Parsonse. Bonamassa nejenže odehraje v průměru 200 koncertů ročně (mimochodem vyprodaný sál Hammersmith Apollo v Londýně po dva večery po sobě), je ale také mluvčím programu Blues In The Schools, kdy jako dobrovolník během turné vypráví skupinám středoškolských studentů o kořenech a dědictví amerického blues.
Členové


(narozen 15. července 1966, Dudley, Worcestershire, England)
Drums, Percussion


Jason Bonham je anglický bubeník, syn bubeníka skupiny Led Zeppelin Johna Bonhama. Odkaz Led Zeppelin žije dál v osobě Jasona Bonhama, britského bubeníka a syna legendárního Johna Bonhama. Zdědil ty nejlepší dovednosti od svého otce a řitom zvládl i vlastní schopnosti a dynamickou techniku. Bonham byl zavlečen na světovou scénu ve věku 17 s kapelou Air Race, otevřenou pro velké vzory jako Queen, Meat Loaf a AC/DC. V roce 1988, Bonham zastoupil svého otce v televizi, u prvního Led Zeppelin reunionu u Atlantic Records 40. výročí koncert. V poslední době je členem Black Country CommunionJason, Bonham's Led Zeppelin Evening a Sammy Hagar and the Circle. Působil také v kapelách Bonham, Foreigner, Steel Dragon, Damnocracy, Airrace, Virginia Wolf, Healing Sixes, UFO, California Breed a Led Zeppelin.

Bonham se narodil v Dudley, Worcestershire. Poprvé hrál na bicí ve čtyřech letech a objevil se společně se svým otcem ve filmu "The Song Remains The Same", kde bubnoval na zmenšené bicí soupravě. V sedmnácti letech hrál ve své první kapele Airrace. V roce 1985 vstoupil do skupiny Virginia Wolf, se kterou vydal dvě alba a absolvoval US turné, kde hráli jako předkapela skupiny The Firm.

V roce 1988 se Bonham spojil s bývalým kytaristou Led Zeppelin Jimmy Pagem, nahrál s ním album "Outrider" a absolvoval turné k tomuto albu. Následující rok se Bonham objevil se třemi zbývajícími členy Led Zeppelin na "reunion" koncertu ke 40. výročí skupiny, který pořádala společnost Atlantic Records v New Yorku. V roce 1989 se objevil jako speciální host na Mírovém festivalu hudby v Moskvě, kde hrál skladbu "Rock and Roll" s dalšími rockovými hvězdami.

Získal zlatou desku za skladbu "Wait for You?" z jeho sólové album "The Disregard of Timekeeping". Bonham pak ve spolupráci s Paulem Rodgersem, Slashem, Davidem Gilmorem a Jeffem Beckem nahrál na Grammy nominované album, "Tribute to Muddy Waters". Bonham pak ohromil diváky po celém světě, na turné s The Healing Sixes a Foreigner. Dne 12. září 2007 bylo oznámeno, že Jason Bonham by mohl kráčet ve šlépějích svého otce a mohl by hrát na koncertu Led Zeppelin ve spojení se členy kapely svého zesnulého otce na nejočekávanějším koncertu všech dob, 2007’s Led Zeppelin reunion v London O2 Arena pořádaném na počest Ahmeta Ertegüna 10. prosince 2007 v londýnské O2 Arena. Podle hodnocení od mnoha kritiků byl Jason důstojným nástupcem svého otce. V roce 2006 Bonham nahrál nejlepší bluesové album roku, "You and Me" s Joe Bonamassou.

V únoru 2009 začali Jason Bonham a James Dylan spolupracovat na koncertě Led Zeppelin Evening Jason Bonham, který je živou poctou kapele jeho zesnulého otce. Během podzimu 2010 se Led Zeppelin Evening Jasona Bonhama vydali na své první severoamerické turné a během roku 2011 koncertovali po celém světě. Od roku 2010 hraje se skupinou Black Country Communion.

Bonham nedávno hrál na bicí, spolu se sestrami Ann a Nancy Wilsonovými ze skupiny Heart na zpěv a kytaru, s postupnými přidáním celé kapely, smyčcových a lesních sekcí a sborů (včetně Joyce Garrett Youth Choir) na show při ukončení vystoupení "Stairway to Heaven" během pocty Led Zeppelin v Kennedy Center Honors pořádaném Barackem Obamou v prosinci 2012 za účasti členů kapely jeho zesnulého otce Roberta Planta, Jimmyho Page a Johna Paula Jonese. Show byla popsána jako verze "zbourat dům".

V létě 2013 se Led Zeppelin Evening Jasona Bonhama spojili s kapelou Heart pro "The Heartbreaker Tour" oslavující hudbu Led Zeppelin. Později téhož roku se znovu spojil s Glennem Hughesem a vytvořili novou rockovou kapelu, která se stala California Breed a přidal kytaristu Andrewa Watta. V roce 2014 se Bonham připojil k superskupině Sammy Hagara Sammy Hagar and the Circle. Skupina představovala skladby Led Zeppelin spolu s písněmi z různých kariérních projektů Hagara, jako jsou Montrose, Van Halen a Chickenfoot.

Od začátku března do konce května 2015 koncertovali Led Zeppelin Evening Jasona Bonhama po Severní Americe. Dne 4. prosince 2015 skupina zahájila své zimní turné po Severní Americe v San Jose v Kalifornii. Na začátku května 2016 se vydali na 22-denní turné po Severní Americe. V poslední době se vydali na další turné po celých Spojených státech s termíny do listopadu 2021. Také se připojují ke Kid Rock na jeho Bad Reputation Tour.
Členové


(narozen 21. srpna 1951, Cannock, Staffordshire, England)
Guitars, Vocals


Glenn Hughes také známý jako „The Voice of Rock“, je britský baskytarista a zpěvák, který v 60. letech působil jako frontman skupiny Finders Keepers a ve funk rockové kapele Trapeze. V polovině 80. let také působil jako hlavní zpěvák skupiny Black Sabbath a spolu s Davidem Coverdalem se v 70. letech (1973 až 1976) připojil k Deep Purple, kde působil jako baskytarista/zpěvák. 'The Voice Of Rock' je opravdový originál. Žádný jiný rockový hudebník nemá tak ostře osobitý styl míchat nejlepší prvky hard rocku, soulu a funku. To úžasný hlas Hughes je jeho vizitkou. Je to známý jako zpěvák zpěváků, s 80 zlatými a platinovými alby a kolektivním prodejem více než 100 milionů desek, nesoucích jeho jméno.

Glenn byl na výsluní hudební scéně od svého prvního úspěchu v roce 1970 s kapelou "Trapeze", s níž pracoval dříve, než se dostal k celosvětovému uznání v roce 1973, kdy se stal členem jedné z nejpopulárnějších kapel ve světě, Deep Purple.

Hughesova 'R & B-infuzi basové linky a výbušný hlasový rozsah rozpaloval celou kapelu velmi úspěšné na světovém turné a albech, včetně jejich klasického z roku 1974 "Burn". Po opuštění Deep Purple v roce 1976, Hughes mnohokrát hostoval jako zpěvák, baskytarista, skladatel a textař na albech jiných umělců, včetně sedmého alba "Star" od Black Sabbath. Od roku 1992, Hughes má turné v Evropě, Asii a Jižní Americe podporu sólových alb, včetně uznávaný "Soul Mover" a jeho nejnovějšího počinu, "First Underground Nuclear Kitchen", obě představují Red Hot Chili Peppers bubeníka Chada Smithe.

Celá 80. léta se zabýval spoluprací s jinými hudebníky. Na Nový rok 1991 nakoukl do "death´s door" jak sám říká. Rozhodl se začít žít jinak. Již za rok vydává sólovky Blues. Začíná spolupracovat s hudebníky po celém světě (J.J. Marsh, Dario Mollo, Chad Smith, Marc Bonilla, Gary Moore, John Norum, Joe Lynn Turner, Tony Iommi a mnoho dalších). Téměř každý rok se objevuje aspoň jedno album, které nese Glennovu stopu. Své sólové desky vydává v duchu hard rocku s příměsí funky, soulu a blues. V případ spoluprací mu však nedělá problém zazpívat jakýkoliv žánr. Krátce také spolupracoval s českou kapelou Monkey Business.
Členové


(narozen 25. srpna 1966, Laguna Beach, California, USA)
Keyboards, Synthesizers


Univerzální klávesista, který kombinuje technickou odbornost a výrazně syrovou sílu. Derek Sherinian cestoval a nahrával s některými z největších jmen ve světovém rocku. Jeho velký zlom nastal v roce 1989, při turné s legendárním šok-rockerem Alice Cooperem na podporu multi-platinovéhých alb "Trash" a "Hey Stoopid".

V roce 1991 Sherinian upoutal pozornost Gene Simmonse a připojil se ke kapele Kiss na jejich Revenge turné a nahrál s nimi album "Alive III". Po přesměrování do progresivního rocku se Sherinian připojil k Dream Theater v roce 1994, nahrál s nimi tři alba a odehrál dvě světové turné. Od začátku sólové dráhy v roce 1999 nahrál šest alb, spojoval se s legendami, včetně Billy Idola, Slashe, Al DiMeoly, Steve Lukathera (Toto) a Zakk Wylde (Ozzy Osbourne). Na svých albech vytvořil kategorii hudby, která spojuje hard rockovou intenzitu s dynamickým, jazz-infuze stylem.

Více na adrese:    Derek Sherinian

Nahoru
Studiové desky:
2023 BBC V
2017 BBC IV
2012 Afterglow
2011 Black Country Communion 2
2010 Black Country Communion
Ostatní nahrávky:
2011 Live Over Europe (live)



Skupina:
Glenn Hughes - Lead & Backing Vocals, Bass, Acoustic Guitar (10)
Joe Bonamassa - Guitars, Backing Vocals, Co-lead Vocals
Jason Bonham - Drums, Percussion, Backing Vocals
Derek Sherinian - Keyboards
Hosté:
BBC V
Vyšlo 22. září 2017, Maskot Records

Seznam skladeb:
01. Enlighten ()
02. Stay Free ()
03. Red Sun ()
04. Restless ()
05. Letting Go ()
06. Skyway ()
07. You're Not Alone ()
08. Love And Faith 09. Too Far Gone ()
10. The Open Road ()
Total Time: (00:00)

Producer: Kevin Shirley

Skupina:
Glenn Hughes - Lead & Backing Vocals, Bass, Acoustic Guitar (10)
Joe Bonamassa - Guitars, Backing Vocals, Co-lead Vocals
Jason Bonham - Drums, Percussion, Backing Vocals
Derek Sherinian - Keyboards
Hosté:
BBC IV
Vyšlo 22. září 2017, Maskot Records

Seznam skladeb:
01. Collide (4:07)
02. Over My Head (4:06)
03. The Last Song For My Resting Place (7:57)
04. Sway (5:24)
05. The Cove (7:11)
06. The Crow (6:00)
07. Wanderlust (8:18)
08. Love Remains (4:53)
09. Awake (4:42)
10. When The Morning Comes (7:56)
Total Time: (61:27)

Bonus track on Vinyl edition only
11. With You I Go

Producer: Kevin Shirley
Nahráno leden – únor 2017

Skupina:
Glenn Hughes - Lead & Backing Vocals, Bass, Acoustic Guitar (10)
Joe Bonamassa - Guitars, Backing Vocals, Co-lead Vocals (05)
Jason Bonham - Drums, Percussion, Backing Vocals (02)
Derek Sherinian - Keyboards
Hosté:
Afterglow
Vyšlo 30. října 2012, Maskot Records

Seznam skladeb:
01. Big Train (4:17)
02. This Is Your Time (4:32)
03. Midnight Sun (5:17)
04. Confessor (5:08)
05. Cry Freedom (5:09)
06. Afterglow (6:06)
07. Dandelion (4:02)
08. The Circle (7:01)
09. Common Man (5:26)
10. The Giver (5:23)
11. Crawl (5:30)
Total Time: (57:51)

Recorded June 11-16, 2012 at Revolver Studio, Thousand Oaks, California
Production, Mixing: Kevin Shirley
Engineering: Jared Kvitka
Additional Engineering: Josh LaCount
Mastering: Bob Ludwig
Orchestration: Jeff Bova (06)
Photography, Film Director: Marcus Sweeney-Bird

Skupina:
Glenn Hughes - Lead & Backing Vocals, Bass
Joe Bonamassa - Guitars, Backing Vocals, Lead Vocals (03,07), Theremin (05)
Jason Bonham - Drums, Percussion
Derek Sherinian - Keyboards
Hosté:
Black Country Communion 2
Vyšlo 13. června 2011, EUR: Maskot Records
14. června 2011, USA: J&R Adventures

Seznam skladeb:
01. The Outsider (4:23)
02. Man In The Middle (4:35)
03. The Battle For Hadrian's Wall (5:11)
04. Save Me (7:43)
05. Smokestack Woman (5:10)
06. Faithless (5:12)
07. An Ordinary Son (7:59)
08. I Can See Your Spirit (4:12)
09. Little Secret (6:59)
10. Crossfire (6:03)
11. Cold (6:55)
Total Time: (64:17)

Recorded 11 January - 22 February 2011 at Shangri-La Studios, Los Angeles
Production, Mixing: Kevin Shirley (Black Crowes, Aerosmith, Led Zeppelin)
Mastering: George Marino
Engineering: Jared Kvitka
Orchestration: Jeff Bova
RECENZE 1:
První album Black Country je zřejmě nejlepším albem roku 2010, proto jsem s opatrností a velkým očekávám přistupoval k druhému dílu tohoto alba. Bohužel, málo kdy se podaří, aby úroveň děl pod značkou „supergroups“ při opakování udržela kvalitu prvního alba, to však není případ tohoto alba. Díky nesmírné kvalitě jednotlivých hráčů lze mnohokrát zachránit i ne stoprocentně dokonalou skladbu, obraz tohoto alba je však vyvážený, jak úroveň muzikantů, tak úroveň skladeb je nepřekonatelná.

Už začátek alba je výborný, první dvě skladby jsou" The Outsider" a "The Man in the Middle"jedná se o syrové hard-rockové písně, kde Bonamassa tvoří dva masivní riffy, které okamžitě zanechají stopu ve tvém sluchovodu. V první písni najdeme prudkou výměnu silných hráčů, hlavními protagonisty jsou Joe Bonamassa a Derek Sherinian.

První překvapení nastává ve třetí skladbě"The Battle for the Adrian wall" zpívané Bonamassou, ponořena do atmosféry britské lidové písně, připomíná tvorbu Led Zeppelin.

Další písní je rytmická skladba "Save Me", která začíná klasickým kytarovým riffem, který nám možná něco připomene, následuje jednoduchý, ale velmi efektní refrén, závěr je ozvláštněn prvky arabské melodiky.

Poté v dalších skladbách dokonalost alba graduje rozhodujícím způsobem. Píseň" Faithless "je plná patosu, připomíná tvorbu kapely Free a pak se stočí do stylu mistrovského díla Glenna Hughese sólového alba Music For The Divine.

V další skladbě"An Ordinary Son"se Bonamassa vrací k mikrofonu a vzniká velmi dobrý hard rock a své jednoduchosti je jedním z nejúspěšnějších epizod disku.

Rychlost se zvyšuje spolu se zábavnou skladbou" I Can See Your Spirit". Píseň "Little Secrets"je pomalé blues s kouzelnou atmosférou, kde hlavní roli hraje Hughes, jen velmi málo umělců je dnes schopných důvěryhodně vytvořit skladbu podobné úrovně.

Předposlední skladba" Crossfire" je hard rock s perfektním refrénem. Skutečná bomba vybuchne na konci, dech beroucí píseň "Cold". Skladba vyvolává obdiv k mimořádné skupině hudebníků, kteří jsou schopni na poslední chvíli vytáhnout takto mistrovské dílo.

Doporučuji mít toto album stále po ruce, protože nabízí při každém dalším poslechu nové neodhalené zážitky.
Převzato: http://www.rockovaskola.cz/clanek/MUSIC/recenze-alb/Black-Country

RECENZE 2:
Rok se s rokem nesešel a jak BLACK COUNTRY COMMUNION slibovali, tak splnili a servírují nám svoje druhé řadové album pod všeříkajícím názvem „2“. Loňský debut „Black Country“ nedopadl vůbec špatně a svým způsobem byl tou nejlepší pozvánkou k dalšímu hardrockovému chodu.

Veškeré obavy z ultra rychlého kvašení ve mně vehementně uhasil hned první poslech. Proto nebudu dlouho mlžit a prozrazuji, že rtuťhodnotícího teploměru bude z hodnoty dosažené předchůdcem šplhat vzhůru. Těžším úkolem bylo určit o kolik. Ještě nikdy jsem tolik neváhal nad půl bodíky jako právě v případě recenzované „Dvojky“. Nicméně jednalo se krásné rozjímání, jelikož živelná přitažlivost studijní látky › kvalita hovořící sama za sebe › nenuceně narůstající frekvence poslechů › recenzentova radost.

Nejde nezačít příjemným pocitem z party kolem producenta Kevina Shirleyho, ještě více vyprofilované do tváře opravdové skupiny, která má kromě „supergroup image“ za sebou již řadu koncertních vystoupení, společných zkušeností a novinka dokazuje, že i mnoho společné vůle. Tvůrčí období mezi oběma deskami bylo nutně potřebné k patřičnému porozumění potřeb a zvyků jednotlivých členů kvarteta, což shrnuje i sám Caveman. Tato skutečnost se velmi pozitivně promítla do jeho hudebního spoluautorství, a to hned na osmi skladbách, na rozdíl od prvotiny, kde se spolupodílel pouze na dvou.

Kevin opět nesporně dokázal, že zatraceně ale zatraceně umí. Celkový zvuk se sám o sobě honosí ostrostí chirurgického skalpelu. Mix a aranže maximální akurátností a úctyhodnou účelností. Kapela tedy nesporně našla svojí polohu a to je poznání značně plusové. Nejlepším důkazem je sprostá návykovost, neplést s prachsprostou jednoduchostí, každé z jedenácti skladeb, za níž především hledejme zdravou skladatelskou nápaditost a talent tandemu Hughes & Bonamassa opírající se o kolektivní práci a nasazení.

Klávesistu Sheriniana jsem chválil již minule, momentálně dostává ještě o něco více prostoru a jeho umění je znovu nastavené k jemnému doladění perfekcionistických ambic ansámblu. Ať už v ostrém duelu s kytarou zdobící „The Outsider“ nebo v druhé polovině „Crossfire” ponořeném do nemokrých divadelních snů. Na pomoc mu přicházejí i střídmě pojaté orchestrace v podání Jeffa Bovy, např. „Faithless” nebo „Cold“.

Znatelný rozdíl se udál v nazvučení bicí soupravy. Shirleyho zlepšovák opustit dosamplování se zvukovými úpravami a použít momentální ryzí vyznění se jeví, oproti minulému poněkud utopenému, ideálním řešením. Nahrávka pak tímto krokem nabývá na větší živočišnosti a dostává Bonhama do pozice, kdy nás může bez obav pozvat do svého bubenického lahůdkářství nesoucího název například „Man In The Middle”. Jason podává strhující výkon, je to kavalír v koženém oblečku rázně kličkující na svém Harleyi v husté koloně závodu luxusních aut. Přesně ví, kde to více ohulit, kde správně houpnout na brzdy aby se včas zařadil do vznikajících a zanikajících mezer mezi miliónovými vozy. No a borci ve sporťácích a limuzínách, místo toho aby zuřili, se k přetahované přidávají, problikávají, salutují a dělají tuhle show pro zpravodajské vrtulníky kroužící nad nimi ještě zajímavější.

Tvůrčí chemie vztahu mezi devětapadesátiletým Hughesem a o čtvrt stoletím mladším Bonamassou je magická karetní hra, kde se vynáší pouze trumfy. Nikdo tu nechce vyhrát, ale všichni na partičce zúčastnění se chtějí jenom bavit tím, kdo koho překvapí větším esem. Na Hughesovi je vidět jak moc chce ještě něco velkého okusit. Chvályhodné je, že se tak neděje s přehnaným sebevědomím pokročilejšího věku nebo křečí vůči mladším spoluhráčům, kteří mu spíše slouží jako zdravá motivace a naopak. Tóny jeho tlousto-strunky jsou čitelné, dostávají dost místa („The Battle For Hadrian´s Wall“) a je obdivuhodné jak se společně Bonhamem a Bonamassou dokážou doplňovat. Kapitolou samou pro sebe je Glennův vokál. Pokud pomineme jedinečnou rockovou barvu, potom kvalita zpěvu přinášená na disku je odzbrojující (a na živo se moc neliší). Zpěvák s pečlivostí profesionála nepřelézá své teritorium, navíc je schopen do vokálu vrazit neskutečné množství energie („Smokestack Woman”), naléhavosti („Save Me“) nebo jemnosti („Little Secret”).

Co dodat k Bonamassovi a nechválit? Asi jenom to, že si podobnou partu lidí kolem sebe zasloužil a já bych nám všem přál, aby jim to v téhle fazóně vydrželo co nejdéle. Nadále pro mne bude ctí přemýšlet nad půl bodíky pod nejvyšší metou. Kytary jsou jednoduše leskem, alfou a omegou opusu. Jeho mistrovství, bez toho aby ho někam úzkostlivě cpal, dokáže obohatit a inspirovat ostatní. Poslechněte si po intenzivních šedesáti minutách poslední dech beroucí skladbu „Cold“ a přesně poznáte, o čem tady hovořím.

BLACK COUNTRY COMMUNION v podobě „2“ dodávají šťavnatě rozmanitou, semknutou kolekci živelného vysoce kvalitního hard rocku provoněnou bluesovým kořením.
Subeer, Zveřejněno: 2.8.2011
http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=5918


Skupina:
Glenn Hughes - Lead & Backing Vocals, Bass
Joe Bonamassa - Guitars, Backing Vocals, Lead Vocals (06,09), Co-lead Vocals (11,12)
Jason Bonham - Drums, Percussion
Derek Sherinian - Keyboards
Hosté:
Patrick D'Arcy - Uilleann Pipes, Tin Whistle
Black Country Communion
Vyšlo 20. září 2010, Maskot Records

Seznam skladeb:
01. Black Country (3:15)
02. One Last Soul (3:52)
03. The Great Divide (4:45)
04. Down Again (5:46)
05. Beggarman (4:52)
06. Song Of Yesterday (8:33)
07. No Time (4:19)
08. Medusa (6:57) (Trapeze)
09. The Revolution In Me (4:59)
10. Stand (At The Burning Tree) (7:02)
11. Sista Jane (6:55)
12. Too Late for the Sun (11:21)
Total Time: (72:35)

Recorded January - April 2010 at Shangri La Studios, Los Angeles
Produkce a mixáž: Kevin Shirley (Black Crowes, Aerosmith, Led Zeppelin)
Mastering: Bob Ludwig
Orchestration: Jeff Bova
RECENZE 1:
Metodická příručka Joe Bonamassy pro život superskupiny:
1. Vyhněte se prezentaci názvu kapely předtím, než ho zkonzultujete s úřadem pro ochranu obchodního jména Spojených Států. Kdo by si myslel, že Letz-Zep-Again už nejde použít?
2. Vyhněte se používání názvu superskupina a používejte raději „přeplacené nedokvašky“.
3. Buďte opatrní, abyste nepřišli o ženy nebo muže se špatnými vlastnostmi. To vlastně platí o hudebním průmyslu všeobecně.
4. Ujistěte se, že Artie Fufkin (nezpůsobilý promotér Polymer Records z parodie „Hraje skupina Spinal Tap“ v podání Paula Shaffera, pozn. red.) oznámí: „To je ta největší skupina, která přichází po té největší skupině, co tu byla před třemi měsíci a já je v důsledku toho také zastupuji“.
5. A konečně, vlastně to nejdůležitější: „Buďte si sakra jisti, že váš řidič limuzíny si zrovna musel odběhnout, aby nabral další řidiče limuzín“.

Hned zpočátku bych ještě připojil asi zdaleka nejotřepanější moudrost a to, že skupina složená z vynikajících hudebníků ještě nutně nemusí produkovat vynikající muziku. Ta sice v souvislosti s debutem super kvartetu absolutně neplatí, k pravdě věci musím také předeslat, že cesta k jednoznačným superlativním závěrům se v případě „Black Country“ však také nekoná.

V čem není problém? V první řadě v jednotlivých výkonech zúčastněných. Ti svoji kvalitu směle dokazují a navíc předvádějí, že jim není cizí týmová práce s persónami podobného věhlasu. Kolekce samozřejmě nepostrádá místa představující individuální mistrovství, vždy však umně a promyšleně zasazené do kompoziční struktury skladby, z nichž každá má svůj různorodý život, vlastní vrcholy resp. rozeznatelné momenty, na něž se dá opětovně těšit.

Nikdy jsem nenabyl pocitu, že poslouchám nudící exhibicionistickou umělotinu. Tento dojem s důrazem nechávám ve striktně subjektivní rovině, protože například posluchač standardně valící do sluchovodů přímější muziku by mohl na podobný syndrom narazit („Too Late For The Sun“). Naprosto v pořádku je i ryzí zvukové vyladění disku umocňující milovníkům klasického hardrocku již tak velmi silný zážitek. Konceptu nechybějí opravdové hitové okamžiky. „One Last Soul“ se bez diskuze skutečně povedla a určitě má schopnosti zalahodit i širším masám konzumujícím rádiová vysílaní. Můj další osobní favorit do éteru je ostřejší „Sista Jane“, jež se jeví i jako aranžérsky šikovný záměr závěrečného zúčtování.

Plusové body se opravdu musejí dávat za hrdelní fond Glenna Hughese, jemuž neméně zdařile zdatně sekunduje Joe Bonamassa při doprovodech a v plné parádě potom na „Song Of Yesterday“. Po několikerých posleších nemohu nezmínit i pomalu se odhalující půvab Sherinianových klávesových nápadů. Poslední pozitivní a nejdůležitější zjištění a to, že mixáž se silnými bluesovými závany, pro mě poměrně přesvědčivě kapelu definuje do osobitých a jasných rysů.

V čem je problém? Těžko budu hledat mezi dvanácti skladbami nějakou, kterou bych vyloženě chtěl postrádat. Nevadí mě ani možná zbytečné zařazení znovu a svěže nahrané „Medusy“ od Hughesových TRAPEZE. Nicméně při pohledu na stopky se zastavíme na více než sedmdesáti minutách a já se musím se ptát, zdali to není v dnešní době širokého hudebního výběru a uspěchané posluchačské trvanlivosti až zbytečně přepálený luxus, hlavně pokud se skupina chtěla (kdo by nechtěl že?) přiblížit širšímu spektru posluchačů.

Odpovědi se určitě budou lišit jako televizní programy na obou koncích korejského poloostrova. Osobně si dovolím pokárat producenta Shirleyho za to, že ovečky, jež sám pomáhal dávat dohromady, více v jejich rozletu nekrotil. Prokrácený materiál v podobné tvůrčí kvalitě by nabyl na ještě větší dynamice a přístupnosti, aniž by se musel kostrbatě podbízet. Na druhou stranu, album odmění každého, kdo si s ním dá trpělivost. Hodnocení by mohlo dosáhnout i vyšších stupňů, kdybych v kapele neviděl větší množství nevyužitého resp. neusměrněného potenciálu.

Subeer, Zveřejněno: 22.2.2011
http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=5666



Skupina:
Glenn Hughes - Bass, Vocals
Joe Bonamassa - Guitars, Vocals
Jason Bonham - Drums, Backing Vocals
Derek Sherinian - Keyboards, Synthesizers, Organ

Video Direction: Philippe Klose
Photography: Marcus Sweeney-Bird, Christie Goodwin
Graphic Design: Dennis Friel
Live Over Europe
Vyšlo 24. října 2011 (DVD)
15. listopadu 2011 (Blue Ray), J&R Adventures

Seznam skladeb:
01. Revolution Of The Machine (intro) (1:45)
02. Black Country (3:51)
03. One Last Soul (4:01)
04. Crossfire (6:32)
05. Save Me (8:08)
06. The Battle For Hadrian's Wall (4:51)
07. Beggarman (5:12)
08. Faithless (5:20)
09. Song of Yesterday (9:10)
10. I Can See Your Spirit (5:06)
11. Cold (7:56)
12. The Ballad of John Henry (10:45)
13. The Outsider (5:21)
14. The Great Divide (4:47)
15. Sista Jane (7:53)
16. Man In The Middle (4:50)
17. Burn (7:57)
18. Smokestack Woman (5:10)
Total Time: (108:35)

Bonusy:
* Forging BCC - The Making of "Live Over Europe"
* Photo Collection - Live On Tour
* Photo Collection - Behind The Scenes

Recorded July 4,5 and 16, 2011 at Zenith, Munich, Spandau Citadel, Berlin, and Stadtpark, Hamburg
production, mixing, liner notes: Kevin Shirley
Engineering: Warren Cracknell, Jared Kvitka
Pro Tools Engineering: Josh De Jong
Executive Production: Roy Weisman

Nahoru









Joe Bonamassa, Derek Sherinian, Glenn Hughes, Kevin Shirley, Jason Bonham, Jared Kvitka







Nahoru
Oficiální stránky skupiny: www.bccommunion.com

A jednotlivých členů:
www.jasonbonham.net

www.jbonamassa.com

www.glennhughes.com

http://www.dereksherinian.com


ProgressRock Nahoru
Made by 
©  2001-2012 
Menu Poslední aktualizace: 3.4.2024
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!
©