Black Country Communion

Vznikla nová superskupina za účasti Bonhamova syna - debutová deska vychází koncem léta roku 2010... Sestava je přímo ukázková!!!:
Glenn Hughes - zpěv+basa
Joe Bonamassa - kytara+zpěv
Jason Bonham - bicí
Derek Sherinian - klávesy.
Druhou nepřímou souvislostí s Led Zeppelin je účast producenta Kevina Shirleyho, který s Jimmym Pagem produkoval již legendární Led Zeppelin DVD.

Nová superskupina byla zformována v L.A. a byla vytvořena Jason Bonhamem, Glenn Hughesem, Joe Bonamassou a Derek Sherinianem. Nazvali se Black Country, podle průmyslové oblasti v Anglii, ze které Bonham a Hughes pocházejí. Kapela je v současné době ve studiu s producentem Kevinem Shirleyem (Black Crowes, Aerosmith, Led Zeppelin). Čtveřice má v současnosti (únor 2010) natočeno šest skladeb a další nahrávací session je naplánována na březen. Producent Kevina Shirley by chtěl celé album dodělat začátkem dubna, aby debutové album mohlo vyjít buďto na konci tohoto roku nebo začátkem roku 2011.

Shirley prohlásil na svém website: "Tak a konec srandy, přátelé - obušku z pytle ven! (česky řečeno). To jsou Black Country. Skladby jsou veskrze původní a v jednotmé linii. Jsou to ti nejlepší muzikanti na světě, za všechny prachy!" Shirley dodává, "Jason Bonham, je naprosto unikátní bubeník a tak precizní, skoro jako počítač. Derek Sherinian je super univerzální, a prohání svoje Hammondky snad ve všech možných barvách. Glenn Hughes basu hraje a zpívá s celou řadou velmi, velmi málo se dostaneme blízko, a Joe Bonamassa, to je možná nejlepší Blues Rockový kytarista, jeho tvrdé riffy na kytaru jen podtrhují hudbu kterou zpívá Glenn. Budete si muset počkat - ale počkejte si na konec léta, je to slibné a bude to fenomenální!"

Tak teda jsme netrpěliví a čekáme !!!!!

Tak a je to tady ....
Pod labelem Maskot Records ve Velké Británii a ve zbytku Evropy vyjde nové album v pondělí 20. září, pak následuje Severoamerická verze přes J R Adventures v úterý 21. září 2010. Album produkoval a mixoval Kevin Shirley (Black Crowes, Aerosmith, Led Zeppelin), mastering provedl legendární Bob Ludwig. Všechny písně nazpíval Glenn Hughes, s výjimkou "Song Of Yesterday" a "Revolution In Me", které zpívá Joe Bonamassa. Hughes a Bonamassa pak společně nazpívali "Sista Jane" a "Too Late For The Sun". Součástí je také nová verze písně "Medusa", rocková klasika Hughese od jeho původně kapely Trapeze.

Druhé album hvězdné čtveřice - Glenn Hughes, Jason Bonham, Derek Sherinian a Joe Bonamassa – je doslova napěchováno nejen odkazy na klasický hard rock Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath, potažmo klasický hard rock, ale kupodivu i mladistvou pudovou silou, což je zejména u Glenna až proti přírodě. Mimoto je obdivuhodné, že právě on ve prospěch BCC potlačil své funky cítění a svým hlasem řeže jak nezničitelná vysokootáčková pila, nebál bych se srovnání s Robertem Plantem v plné síle, stačí si poslechnout I Can See Your Spirit. I Joe Bonamassa obětoval kus sebe sama, jeho sólová hra má spoustu přesahů, u BCC ale hraje fundamentálně, soustředěně na hardrockový středobod, bez příkras. Přesto je co poslouchat v každém tónu, a když to Joe rozjede, jako třebas v Little Secret, musel by Page i Blackmore smeknout. Na Jasona může být jeho otec tam nahoře pyšný. I mladej tluče jako kovář až žhavé okuje lítají z beden. Mně osobně se od dob raných Moody Blues líbí v rocku „smyčcové“ vycpávky: pravé, mellotronové, i ty syntezátorové, musí se ale s nimi umět, nesmí přehlušit bigbít. Derek Sherinian v tomto smyslu odvedl prvotřídní práci. Jeho "podmalůvky" dodávají syrové podstatě výrazu BCC aranžérskou barevnost a sytost. Nejvíc se samozřejmě vyřádí u hammondů. Jejich rozbouřené elektronky v An Ordinary Son dorážejí k uším jak vlny tsunami. Trojúhelník, vytyčený jmenovanými klasiky, slouží samozřejmě jen pro hrubou orientaci, odkudže vítr vane. Vzájemné interakce, plus osobité Hughesovo pojetí zpěvu, dodávají kapele svébytnost. Zjednodušeně řečeno, párplovskou linii zastupují: Save Me a Little Secret, co zní jak dospělá Šípková Růženka. Za Zeppelína pokládám kupříkladu Smokestack Woman, An Ordinary Son, I Can See Your Spirit a částečně i Cold. Temnou sabbathovskou sílou se sune vpřed valivá Faithless i svým riffem úporná a zpěvná Crossfire. Znovu ale opakuji, jde o orientační příměry. Nevím, jestli chlapi objevili elixír mládí, anebo stroj času. Jedno z toho určitě, protože vydat v dnešní době dvě skvělá alba během necelého roku je unikum. A to nepočítám sólové a boční kariéry!

Přátelé rockeři, vrstevníci, slavte: klobouky i paruky dolů, zuby pohlídat před vypadnutím, a komu ještě funguje, večer s maminou k poctě zbraň. Věk se dá porazit! Poslechněte si důkaz... Jedna z desek ro(c)ku.
Jaromír Merhaut **** a půl (4,5/5), Mascot Records 64:22

"Live Over Europe" DVD je naplánováno na 24. října 2011 (Blu-ray následuje 15. listopadu) na J&R Adventures. Dvou-DVD Live set byl natočen s 14 kamerami HD a prostorovým zvukem 5.1 Surround Sound na debutovém turné v létě 2011. Po tři noci hráli před přeplněným publikem v německých městech Hamburk, Mnichov a Berlín, 18 písní (17 originálů a jeden cover) představuje obě alba skupiny debut z roku 2010 a následovníka z roku 2011. Bunusová prémie zahrnuje exkluzivní 28-stránkový sběratelský booklet a DVD s 20-ti minutami "behind-the-scenes" záběry a sbírku fotografií.

Konec další superskupiny?
Kapely, ve kterých se sejdou světově proslulí hudebníci a pro které jsou tyhle "superskupiny" tak trochu bokovkou, to mají těžké. Sladit kalendáře muzikantů, kteří celý rok jezdí po turné neboť nahrávají, je totiž extrémně náročné a právě nedostatek času potom může znamenat pro takovou superskupinu konec.

Podobnou situaci teď řeší kapela Black Country Communion. Tu společně založili v roce 2010 basák a zpěvák Glenn Hughes (Deep Purple, Trapeze, Black Sabbath), bluesrockový kytarista a zpěvák Joe Bonamassa, bubeník Jason Bonham (Led Zeppelin) a klávesák Derek Sherinian (Dream Theater). Na kontě zatím společně mají dvě studiová alba a třetí je takříkajíc na cestě. Novinka Afterglow má vyjít 30. října.

V souvislosti s vydáním nového alba se nechal Glenn Hughes během rozhovoru pro ABC News Radio slyšet, že třetí album bude nejspíš i albem posledním. "Tohle asi bude naše poslední společné album. Nerad to říkám, ale nejspíš to tak bude. Já totiž potřebuju být v kapele, která spolu pravidelně koncertuje." prohlásil Hughes. Zejména náročný program Joe Bonamassy brání Black Country Communion ve vyjednání možného turné, které by mohlo kapelu dostat do širšího povědomí fanoušků. A právě to bylo největší Hughesovo přání, které ale bohužel nejde splnit.

Ale právě to, že kapela před sebou nemá další společnou budoucnost, probudilo v Glennovi tu správnou inspiraci pro psaní muziky pro nové album. "Řekl jsem si, že když to má být poslední album, tak musím přijít s něčím hodně divokým a epickým." Na konci října se budeme moci přesvědčit, jestli se BCC do historie rockové muziky zapíšou nějakým nezapomenutelným songem...
Podle: http://www.rock.cz/clanek/5616-konec-dalsi-superskupiny
06.09.2012, Hanka Šudáková

Tak je to jisté...
V polovině března 2013 potvrdil skvělý pětatřicetiletý kytarista, autor a zpěvák JOE BONAMASSA informaci, která byla víceméně jasná už na podzim – že nadále nehodlá být členem a tím svázán se skupinou BLACK COUNTRY COMMUNION a že se mu ulevilo, hlavně kvůli výrokům na jeho adresu ze strany zpěváka a baskytaristy Glenna Hughese. "Naštěstí už se nebudu více účastnit. Na posledním turné bylo vše příliš napjaté, nervózní. Já mám rád pohodu mezi muzikanty a doprovodem… BCC jsou strhující rocková kapela typu počátek 70. let a Glenn je fantastický zpěvák, jeden z vůbec nejlepších. Pro mne už to ale nebyla radost. Vše co Glenn napovídal médiím – obvinil mě, že za vše mohu já. Mé potěšení ze spolupráce rázem zmizelo a bylo by ode mne nepoctivé předstírat na jevišti, že vše je v pořádku a nic se nestalo." Zatímco jeho spoluhráči vedle Hughese ještě bubeník Jason Bonham a klávesista Derek Sherinian uvažují o tom, že budou pokračovat s jiným kytaristou, Joe má i tak nabitý program se sólovými aktivitami a množstvím spoluprací.

Jak uvedl baskytarista a zpěvák Glenn Hughes, skupina BLACK COUNTRY COMMUNION skončila. Sice prý chtěli pokračovat dál, ale Joe Bonamassa prý nedovolil, aby jméno používali s jiným kytaristou. Je otázkou, nakolik brát Hughesovo prohlášení za seriózní, když současně dodal, že se moc těší na přípravu prvního svého sólového alba po pěti letech. Producent Kevin Shirley, který spolupracuje také na kytaristových ostatních aktivitách například na skvělém koncertním záznamu z Vídně, se už dříve nechal slyšet, že kvůli roztržkám v kapele (Hughes-Bonamassa) se prý málem nedokončilo ani třetí album "Afterglow". Sám to nevidí tak černě a časopisu Classic Rock řekl: "...bude další album. Jestli mohu hádat, budeme ho nahrávat někdy začátkem roku 2015 - očekávat jej můžete v říjnu 2015."

Tak je to jisté... Nové album tohoto projektu už nevyjde. Glenn Hughes a Jason Bonham zakládají další společný projekt s názvem CALIFORNIA BREED. Na trio je doplnil třiadvacetiletý kytarista a zpěvák Andrew Watt. Nahrávání tohoto projektu už proběhlo v Nashvillu vr studiu producenta Devea Cobba. Debutové album by mohlo vyjít v květnu 2015. Album sice vyšlo ale kapela jej o moc déle nepřežila.

BCC REUNION ???
V jednom rozhovoru Jason Bonham prohlásil, že Black Country Communion by se mohli znovu dát dohromady v lednu, aby začali pracovat na novém albu, které by mělo vyjít v roce 2017. Bonham, spolu s basistou a zpěvákem Glenn Hughesem z Black Country Communion a producent Kevin Shirley potvrdili minulý měsíc (duben 2016), že kapela se vrátí někdy v roce 2017. Skupina, v níž působili také klávesista Derek Sherinian (Dream Theater, Alice Cooper, Billy Idol) a blues-rockový kytarista a zpěvák Joe Bonamassa, se rozpadla na konci roku 2012 v důsledku napětí právě mezi Bonamassou a Hughesem.

Dne 2. května v průběhu vystoupení na SiriusXM družicovém show "Eddie Trunk live", Bonham hovořil o tom, jak k rozhodnutí oživit Black Country Communion došlo. Řekl: "Joe mi poslal zprávu... nebudu zde hovořit o podrobnostech... ale napsal jen: "Víš, nějak nemůžu uvěřit, že je to už šest let, co jsme udělali první BCC album?. Cítím, že bychom to mohli všechno opravdu urovnat a udělat další úžasné album. Má někdo zájem?" A to bylo doslova ono." Bubeník pak přiznal, že "čekal, až všichni zareagují", než odpověděl. Vysvětlil to tak: "Nechtěl jsem být první, který by řekl: "Hele, víš co Jo, a proč ne??". Takže se múžeme opět těšit na pořádnou porci hudby.

Zdá se, že tak po čtyřech letech BLACK COUNTRY COMMUNION opět ožijí. Kvůli údajným roztržkám s kytaristou Joe Bonamassou se prý měla kapela rozpadnout, ale Glen Hughes to ale popírá. "Joe a já jsme se nikdy nerozešli. Jen Joe byl velmi zaneprázdněný, nestíhal dělat nic jiného mimo Bonamassovy sólové kapely, o které jsme věděli už při vzniku BLACK COUNTRY COMMUNION. Takže když vyšlo najevo, že Joe nemohl nijak omezit svůj plán, cítili jsme, že by bylo vhodné, dát si pauzu na chvíli, a prostě jít dál s jinými věcmi. Samozřejmě před rokem, když jsem byl uveden do Rock and Roll Hall Of Fame s Deep Purple, Joe mi zavolal, aby mi poblahopřál, a my jsme si povídali, povečeřeli a diskutovali jsme také o vytvoření nového alba Black Country, které jsme nyní udělali. Nikdy jsme si nebyli více přátelštější, nikdy blížeji, a to již dlouho, a dlouho i nadále."

K albu pak dodal: "Vezmeme to postupně. Nejdříve album, pak snad nějaké i koncerty a uvidíme, co se stane". Pokud jde o hudební směr nového materiálu Black Country, Hughes řekl: "Víte, je to kombinace všech tří alb. Bude to znít jako Black Country Communion. Až uslyšíte prvních pár taktů písně, budete vědět, že jsme to my, nechtěli jsme dělat žádné závažné levodbočky nebo otevírat nějaké nové dveře a snažit se udělat něco odlišnějšího od toho, než jsme začali. Děláme rockové album pro rockové fanoušky. Nechceme nic jiného, než čistě rockovou hudbu v tradičním provedení, se kterou Black Country Communion v úmyslu realizovat již v roce 2010.“ Podle posledních informací by se nové album mělo objevit v polovině září 2017. Producentského křesla se zhostí opět Kevin Shirley, který pracoval s umělci jako Iron Maiden, Journey a Bonamassou sólově na jeho albu "You & Me" z roku 2006. V dubnu 2017 Shirley dokončil poslední mixy jejich zabijáckého nového alba číslo 4 ve svém studiu v Sydney a následně odlej do Los Angeles dohrát saxofony. "Návrat Black Country Communion s novým albem BCCIV zahájíme letos v létě živými vystoupeními 2017/2018" dodal Glenn Hughes. Album je plánováno k uvedení na trh dne 22. záží 2017. První píseň z alba nazvaná "Collide" vyšla již 2. srpna 2017.

Joe Bonamassa - Guitars, Vocals
Jason Bonham - Drums
Glenn Hughes - Vocals, Bass
Derek Sherinian - Keyboards

Částečně zázrak, částečně virtuos, (zbytek je nemilosrdné pilování hry na kytaru, schopnost a neúnavná pracovní etika). Joe Bonamassa buduje svou pověst jednoho z největších světových kytaristů, protože jeho kariéra začala, ve věku 12 let, když hrál s BB Kingem. Silně ovlivněn britskými a irskými rockovými legendami jako jsou Eric Clapton, Jeff Beck a Rory Gallagher, Bonamassa šel na turné a hrál s umělci, včetně Buddy Guy, Foreigner, Bad Company, Joe Cocker a Gregg Allman před zahájením své nahrávací kariéru v časných v 90. létech s Bloodline, hard-rock-blues nabítou kapelou se syny Robby Kreigera (The Doors), Miles Davise a Berry Oakley (Allman Brothers Band).

Na sólové dráze jako zpěvák/skladatel, Bonamassa nahrál své kritiky oslavované debutové album "A New Day Yesterday", s legendárním producentem Tom Dowdem. Barley do jeho 30 let s dvaceti lety zkušeností v hudebním byznysu a zaznamenal celkem deset alb na vlastní nezávislý label J & R Adventures (z nichž šest debutoval jako #1 na Blues Chart Billboard), Bonamassa vyprodal londýnskou prestižní Royal Albert Hall na nejméně týden v roce 2009 pro ohromující představení a natočil na DVD Joe Bonamassa: Live From Royal Albert Hall, kde představil i hostujícího Erica Claptona.

"Always on the road"? Bonamassa hraje svůj transformační live act na více než 200 koncertech po celém světě každý rok i turné v roce 2010 na podporu své nejnovější verze, Billboard blues #1 (a #39 na Top 200 Chart) album "Black Rock", a plán opět sre spojit s Eric Claptonem na "Crossroads Guitar Festival" v Chicago v 26. června 2010.

Joe Bonamassa pochází z New Hartfordu ve státě New York. V prostředí muzikantské rodiny se brzy začal projevovat jako zázračné dítě, doslova "uměl hrát blues dříve, než řídit auto". Ve 4 letech slyšel poprvé Stevie Ray Vaughana, když mu bylo 10, předskakoval B. B. Kingovi, a o dva roky později pravidelně koncertoval s mnoha hudebními osobnostmi – Buddym Guyem, Johnem Lee Hookerem, Joe Cockerem nebo Los Lobos. Brzy poté Bonamassa vytvořil kapelu Bloodline, jejíž členy byli synové slavných hudebníků: Waylon Kriger (syn Robbyho Kriegera z The Doors), Erin Davis (syn Milese Davise) a Berry Oakley, Jr. (syn baskytaristy z Allman Brothers). Joe Bonamassa se ale chtěl dostat dále - v roce 2000 vydává první sólové album A New Day Yesterday, které produkoval jeho dlouholetý fanoušek Tom Dowd. Od té doby s obrovskou činorodostí sobě vlastní vydal další 10 sólových desek, řadů záznamů živých koncertů, včetně vyprodaného vystoupení v Royal Albert Hall spolu s Ericem Claptonem a Paulem Jonesem. V roce 2011 na podzim pracoval společně s Beth Hart na desce klasických soulových písní Don´t Explain. Je rovněž členem „superskupiny“ Black Country Communion spolu s Glennem Hughesem (Deep Purple), bubeníkem Jasonem Bonhamem (Led Zeppelin, Foreigner) a klávesistou Derekem Sherinianem (Dream Theater, Billy Idol). Bonamassa nejenže odehraje v průměru 200 koncertů ročně (mimochodem vyprodaný sál Hammersmith Apollo v Londýně po dva večery po sobě), je ale také mluvčím programu Blues In The Schools, kdy jako dobrovolník během turné vypráví skupinám středoškolských studentů o kořenech a dědictví amerického blues.

Odkaz Led Zeppelin žije dál v osobě Jasona Bonhama, britského bubeníka a syna legendárního Johna Bonhama. Zdědil ty nejlepší dovednosti od svého otce a řitom zvládl i vlastní schopnosti a dynamickou techniku. Bonham byl zavlečen na světovou scénu ve věku 17 s kapelou Air Race, otevřenou pro velké vzory jako Queen, Meat Loaf a AC/DC. V roce 1988, Bonham zastoupil svého otce v televizi, u prvního Led Zeppelin reunionu u Atlantic Records 40. výročí koncert.

Další rok, Bonhamovo turné s Jimmy Pagem a zaznamenané album "Outrider". Získal zlatou desku za skladbu "Wait for You?" z jeho sólové album "The Disregard of Timekeeping". Bonham pak ve spolupráci s Paulem Rodgersem, Slashem, Davidem Gilmorem a Jeffem Beckem nahrál na Grammy nominované album, "Tribute to Muddy Waters". Bonham pak ohromil diváky po celém světě, na turné s The Healing Sixes a Foreigner a spojením se členy kapely svého zesnulého otce na nejočekávanějším koncertu všech dob, 2007’s Led Zeppelin reunion v London O2 Arena. V roce 2006 Bonham nahrál nejlepší bluesové album roku, "You and Me" s Joe Bonamassou.

'The Voice Of Rock' je opravdový originál. Žádný jiný rockový hudebník nemá tak ostře osobitý styl míchat nejlepší prvky hard rocku, soulu a funku. To úžasný hlas Hughes je jeho vizitkou. Je to známý jako zpěvák zpěváků, s 80 zlatými a platinovými alby a kolektivním prodejem více než 100 milionů desek, nesoucích jeho jméno. Glenn byl na výsluní hudební scéně od svého prvního úspěchu v roce 1970 s kapelou "Trapeze", s níž pracoval dříve, než se dostal k celosvětovému uznání v roce 1973, kdy se stal členem jedné z nejpopulárnějších kapel ve světě, Deep Purple.

Hughesova 'R & B-infuzi basové linky a výbušný hlasový rozsah rozpaloval celou kapelu velmi úspěšné na světovém turné a albech, včetně jejich klasického z roku 1974 "Burn". Po opuštění Deep Purple v roce 1976, Hughes mnohokrát hostoval jako zpěvák, baskytarista, skladatel a textař na albech jiných umělců ', včetně sedmého alba "Star" od Black Sabbath. Od roku 1992, Hughes má turné v Evropě, Asii a Jižní Americe podporu sólových alb, včetně uznávaný "Soul Mover" a jeho nejnovějšího počinu, "First Underground Nuclear Kitchen", obě představují Red Hot Chili Peppers bubeník Chada Smithe.

Univerzální klávesista, který kombinuje technickou odbornost a výrazně syrovou sílu. Derek Sherinian cestoval a nahrával s některými z největších jmen ve světovém rocku. Jeho velký zlom nastal v roce 1989, při turné s legendárním šok-rockerem Alice Cooperem na podporu multi-platinovéhých alb "Trash" a "Hey Stoopid".

V roce 1991 Sherinian upoutal pozornost Gene Simmonse a připojil se ke kapele Kiss na jejich Revenge turné a nahrál s nimi album "Alive III". Po přesměrování do progresivního rocku se Sherinian připojil k Dream Theater v roce 1994, nahrál s nimi tři alba a odehrál dvě světové turné. Od začátku sólové dráhy v roce 1999 nahrál šest alb, spojoval se s legendami, včetně Billy Idola, Slashe, Al DiMeoly, Steve Lukathera (Toto) a Zakk Wylde (Ozzy Osbourne). Na svých albech vytvořil kategorii hudby, která spojuje hard rockovou intenzitu s dynamickým, jazz-infuze stylem.

Skupina: Glenn Hughes - Lead & Backing Vocals, Bass, Acoustic Guitar (10) Joe Bonamassa - Guitars, Backing Vocals, Co-lead Vocals Jason Bonham - Drums, Percussion, Backing Vocals Derek Sherinian - Keyboards Hosté:	BCC IV Vyšlo 22. září 2017, Maskot Records Seznam skladeb: 01. Collide (4:07) 02. Over My Head (4:06) 03. The Last Song For My Resting Place (7:57) 04. Sway (5:24) 05. The Cove (7:11) 06. The Crow (6:00) 07. Wanderlust (8:18) 08. Love Remains (4:53) 09. Awake (4:42) 10. When The Morning Comes (7:56) Total Time: (61:27) Bonus track on Vinyl edition only 11. With You I Go Producer: Kevin Shirley Nahráno leden – únor 2017

Skupina: Glenn Hughes - Lead & Backing Vocals, Bass, Acoustic Guitar (10) Joe Bonamassa - Guitars, Backing Vocals, Co-lead Vocals (05) Jason Bonham - Drums, Percussion, Backing Vocals (02) Derek Sherinian - Keyboards Hosté:	Afterglow Vyšlo 30. října 2012, Maskot Records Seznam skladeb: 01. Big Train (4:17) 02. This Is Your Time (4:32) 03. Midnight Sun (5:17) 04. Confessor (5:08) 05. Cry Freedom (5:09) 06. Afterglow (6:06) 07. Dandelion (4:02) 08. The Circle (7:01) 09. Common Man (5:26) 10. The Giver (5:23) 11. Crawl (5:30) Total Time: (57:51) Recorded June 11-16, 2012 at Revolver Studio, Thousand Oaks, California Production, Mixing: Kevin Shirley Engineering: Jared Kvitka Additional Engineering: Josh LaCount Mastering: Bob Ludwig Orchestration: Jeff Bova (06) Photography, Film Director: Marcus Sweeney-Bird

Skupina: Glenn Hughes - Bass, Vocals Joe Bonamassa - Guitars, Vocals Jason Bonham - Drums, Backing Vocals Derek Sherinian - Keyboards, Synthesizers, Organ Video Direction: Philippe Klose Photography: Marcus Sweeney-Bird, Christie Goodwin Graphic Design: Dennis Friel	Live Over Europe Vyšlo 24. října 2011 (DVD) 15. listopadu 2011 (Blue Ray), J&R Adventures Seznam skladeb: 01. Revolution Of The Machine (intro) (1:45) 02. Black Country (3:51) 03. One Last Soul (4:01) 04. Crossfire (6:32) 05. Save Me (8:08) 06. The Battle For Hadrian's Wall (4:51) 07. Beggarman (5:12) 08. Faithless (5:20) 09. Song of Yesterday (9:10) 10. I Can See Your Spirit (5:06) 11. Cold (7:56) 12. The Ballad of John Henry (10:45) 13. The Outsider (5:21) 14. The Great Divide (4:47) 15. Sista Jane (7:53) 16. Man In The Middle (4:50) 17. Burn (7:57) 18. Smokestack Woman (5:10) Total Time: (108:35) Bonusy: * Forging BCC - The Making of "Live Over Europe" * Photo Collection - Live On Tour * Photo Collection - Behind The Scenes Recorded July 4,5 and 16, 2011 at Zenith, Munich, Spandau Citadel, Berlin, and Stadtpark, Hamburg production, mixing, liner notes: Kevin Shirley Engineering: Warren Cracknell, Jared Kvitka Pro Tools Engineering: Josh De Jong Executive Production: Roy Weisman

Skupina: Glenn Hughes - Lead & Backing Vocals, Bass Joe Bonamassa - Guitars, Backing Vocals, Lead Vocals (03,07), Theremin (05) Jason Bonham - Drums, Percussion Derek Sherinian - Keyboards Hosté:	Black Country Communion 2 Vyšlo 13. června 2011, EUR: Maskot Records 14. června 2011, USA: J&R Adventures Seznam skladeb: 01. The Outsider (4:23) 02. Man In The Middle (4:35) 03. The Battle For Hadrian's Wall (5:11) 04. Save Me (7:43) 05. Smokestack Woman (5:10) 06. Faithless (5:12) 07. An Ordinary Son (7:59) 08. I Can See Your Spirit (4:12) 09. Little Secret (6:59) 10. Crossfire (6:03) 11. Cold (6:55) Total Time: (64:17) Recorded 11 January - 22 February 2011 at Shangri-La Studios, Los Angeles Production, Mixing: Kevin Shirley (Black Crowes, Aerosmith, Led Zeppelin) Mastering: George Marino Engineering: Jared Kvitka Orchestration: Jeff Bova
RECENZE 1: První album Black Country je zřejmě nejlepším albem roku 2010, proto jsem s opatrností a velkým očekávám přistupoval k druhému dílu tohoto alba. Bohužel, málo kdy se podaří, aby úroveň děl pod značkou „supergroups“ při opakování udržela kvalitu prvního alba, to však není případ tohoto alba. Díky nesmírné kvalitě jednotlivých hráčů lze mnohokrát zachránit i ne stoprocentně dokonalou skladbu, obraz tohoto alba je však vyvážený, jak úroveň muzikantů, tak úroveň skladeb je nepřekonatelná. Už začátek alba je výborný, první dvě skladby jsou" The Outsider" a "The Man in the Middle"jedná se o syrové hard-rockové písně, kde Bonamassa tvoří dva masivní riffy, které okamžitě zanechají stopu ve tvém sluchovodu. V první písni najdeme prudkou výměnu silných hráčů, hlavními protagonisty jsou Joe Bonamassa a Derek Sherinian. První překvapení nastává ve třetí skladbě"The Battle for the Adrian wall" zpívané Bonamassou, ponořena do atmosféry britské lidové písně, připomíná tvorbu Led Zeppelin. Další písní je rytmická skladba "Save Me", která začíná klasickým kytarovým riffem, který nám možná něco připomene, následuje jednoduchý, ale velmi efektní refrén, závěr je ozvláštněn prvky arabské melodiky. Poté v dalších skladbách dokonalost alba graduje rozhodujícím způsobem. Píseň" Faithless "je plná patosu, připomíná tvorbu kapely Free a pak se stočí do stylu mistrovského díla Glenna Hughese sólového alba Music For The Divine. V další skladbě"An Ordinary Son"se Bonamassa vrací k mikrofonu a vzniká velmi dobrý hard rock a své jednoduchosti je jedním z nejúspěšnějších epizod disku. Rychlost se zvyšuje spolu se zábavnou skladbou" I Can See Your Spirit". Píseň "Little Secrets"je pomalé blues s kouzelnou atmosférou, kde hlavní roli hraje Hughes, jen velmi málo umělců je dnes schopných důvěryhodně vytvořit skladbu podobné úrovně. Předposlední skladba" Crossfire" je hard rock s perfektním refrénem. Skutečná bomba vybuchne na konci, dech beroucí píseň "Cold". Skladba vyvolává obdiv k mimořádné skupině hudebníků, kteří jsou schopni na poslední chvíli vytáhnout takto mistrovské dílo. Doporučuji mít toto album stále po ruce, protože nabízí při každém dalším poslechu nové neodhalené zážitky. Převzato: http://www.rockovaskola.cz/clanek/MUSIC/recenze-alb/Black-Country RECENZE 2: Rok se s rokem nesešel a jak BLACK COUNTRY COMMUNION slibovali, tak splnili a servírují nám svoje druhé řadové album pod všeříkajícím názvem „2“. Loňský debut „Black Country“ nedopadl vůbec špatně a svým způsobem byl tou nejlepší pozvánkou k dalšímu hardrockovému chodu. Veškeré obavy z ultra rychlého kvašení ve mně vehementně uhasil hned první poslech. Proto nebudu dlouho mlžit a prozrazuji, že rtuť hodnotícího teploměru bude z hodnoty dosažené předchůdcem šplhat vzhůru. Těžším úkolem bylo určit o kolik. Ještě nikdy jsem tolik neváhal nad půl bodíky jako právě v případě recenzované „Dvojky“. Nicméně jednalo se krásné rozjímání, jelikož živelná přitažlivost studijní látky › kvalita hovořící sama za sebe › nenuceně narůstající frekvence poslechů › recenzentova radost. Nejde nezačít příjemným pocitem z party kolem producenta Kevina Shirleyho, ještě více vyprofilované do tváře opravdové skupiny, která má kromě „supergroup image“ za sebou již řadu koncertních vystoupení, společných zkušeností a novinka dokazuje, že i mnoho společné vůle. Tvůrčí období mezi oběma deskami bylo nutně potřebné k patřičnému porozumění potřeb a zvyků jednotlivých členů kvarteta, což shrnuje i sám Caveman. Tato skutečnost se velmi pozitivně promítla do jeho hudebního spoluautorství, a to hned na osmi skladbách, na rozdíl od prvotiny, kde se spolupodílel pouze na dvou. Kevin opět nesporně dokázal, že zatraceně ale zatraceně umí. Celkový zvuk se sám o sobě honosí ostrostí chirurgického skalpelu. Mix a aranže maximální akurátností a úctyhodnou účelností. Kapela tedy nesporně našla svojí polohu a to je poznání značně plusové. Nejlepším důkazem je sprostá návykovost, neplést s prachsprostou jednoduchostí, každé z jedenácti skladeb, za níž především hledejme zdravou skladatelskou nápaditost a talent tandemu Hughes & Bonamassa opírající se o kolektivní práci a nasazení. Klávesistu Sheriniana jsem chválil již minule, momentálně dostává ještě o něco více prostoru a jeho umění je znovu nastavené k jemnému doladění perfekcionistických ambic ansámblu. Ať už v ostrém duelu s kytarou zdobící „The Outsider“ nebo v druhé polovině „Crossfire” ponořeném do nemokrých divadelních snů. Na pomoc mu přicházejí i střídmě pojaté orchestrace v podání Jeffa Bovy, např. „Faithless” nebo „Cold“. Znatelný rozdíl se udál v nazvučení bicí soupravy. Shirleyho zlepšovák opustit dosamplování se zvukovými úpravami a použít momentální ryzí vyznění se jeví, oproti minulému poněkud utopenému, ideálním řešením. Nahrávka pak tímto krokem nabývá na větší živočišnosti a dostává Bonhama do pozice, kdy nás může bez obav pozvat do svého bubenického lahůdkářství nesoucího název například „Man In The Middle”. Jason podává strhující výkon, je to kavalír v koženém oblečku rázně kličkující na svém Harleyi v husté koloně závodu luxusních aut. Přesně ví, kde to více ohulit, kde správně houpnout na brzdy aby se včas zařadil do vznikajících a zanikajících mezer mezi miliónovými vozy. No a borci ve sporťácích a limuzínách, místo toho aby zuřili, se k přetahované přidávají, problikávají, salutují a dělají tuhle show pro zpravodajské vrtulníky kroužící nad nimi ještě zajímavější. Tvůrčí chemie vztahu mezi devětapadesátiletým Hughesem a o čtvrt stoletím mladším Bonamassou je magická karetní hra, kde se vynáší pouze trumfy. Nikdo tu nechce vyhrát, ale všichni na partičce zúčastnění se chtějí jenom bavit tím, kdo koho překvapí větším esem. Na Hughesovi je vidět jak moc chce ještě něco velkého okusit. Chvályhodné je, že se tak neděje s přehnaným sebevědomím pokročilejšího věku nebo křečí vůči mladším spoluhráčům, kteří mu spíše slouží jako zdravá motivace a naopak. Tóny jeho tlousto-strunky jsou čitelné, dostávají dost místa („The Battle For Hadrian´s Wall“) a je obdivuhodné jak se společně Bonhamem a Bonamassou dokážou doplňovat. Kapitolou samou pro sebe je Glennův vokál. Pokud pomineme jedinečnou rockovou barvu, potom kvalita zpěvu přinášená na disku je odzbrojující (a na živo se moc neliší). Zpěvák s pečlivostí profesionála nepřelézá své teritorium, navíc je schopen do vokálu vrazit neskutečné množství energie („Smokestack Woman”), naléhavosti („Save Me“) nebo jemnosti („Little Secret”). Co dodat k Bonamassovi a nechválit? Asi jenom to, že si podobnou partu lidí kolem sebe zasloužil a já bych nám všem přál, aby jim to v téhle fazóně vydrželo co nejdéle. Nadále pro mne bude ctí přemýšlet nad půl bodíky pod nejvyšší metou. Kytary jsou jednoduše leskem, alfou a omegou opusu. Jeho mistrovství, bez toho aby ho někam úzkostlivě cpal, dokáže obohatit a inspirovat ostatní. Poslechněte si po intenzivních šedesáti minutách poslední dech beroucí skladbu „Cold“ a přesně poznáte, o čem tady hovořím. BLACK COUNTRY COMMUNION v podobě „2“ dodávají šťavnatě rozmanitou, semknutou kolekci živelného vysoce kvalitního hard rocku provoněnou bluesovým kořením. Subeer, Zveřejněno: 2.8.2011 http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=5918
Skupina: Glenn Hughes - Lead & Backing Vocals, Bass Joe Bonamassa - Guitars, Backing Vocals, Lead Vocals (06,09), Co-lead Vocals (11,12) Jason Bonham - Drums, Percussion Derek Sherinian - Keyboards Hosté: Patrick D'Arcy - Uilleann Pipes, Tin Whistle	Black Country Communion Vyšlo 20. září 2010, Maskot Records Seznam skladeb: 01. Black Country (3:15) 02. One Last Soul (3:52) 03. The Great Divide (4:45) 04. Down Again (5:46) 05. Beggarman (4:52) 06. Song Of Yesterday (8:33) 07. No Time (4:19) 08. Medusa (6:57) (Trapeze) 09. The Revolution In Me (4:59) 10. Stand (At The Burning Tree) (7:02) 11. Sista Jane (6:55) 12. Too Late for the Sun (11:21) Total Time: (72:35) Recorded January - April 2010 at Shangri La Studios, Los Angeles Produkce a mixáž: Kevin Shirley (Black Crowes, Aerosmith, Led Zeppelin) Mastering: Bob Ludwig Orchestration: Jeff Bova
RECENZE 1: Metodická příručka Joe Bonamassy pro život superskupiny: 1. Vyhněte se prezentaci názvu kapely předtím, než ho zkonzultujete s úřadem pro ochranu obchodního jména Spojených Států. Kdo by si myslel, že Letz-Zep-Again už nejde použít? 2. Vyhněte se používání názvu superskupina a používejte raději „přeplacené nedokvašky“. 3. Buďte opatrní, abyste nepřišli o ženy nebo muže se špatnými vlastnostmi. To vlastně platí o hudebním průmyslu všeobecně. 4. Ujistěte se, že Artie Fufkin (nezpůsobilý promotér Polymer Records z parodie „Hraje skupina Spinal Tap“ v podání Paula Shaffera, pozn. red.) oznámí: „To je ta největší skupina, která přichází po té největší skupině, co tu byla před třemi měsíci a já je v důsledku toho také zastupuji“. 5. A konečně, vlastně to nejdůležitější: „Buďte si sakra jisti, že váš řidič limuzíny si zrovna musel odběhnout, aby nabral další řidiče limuzín“. Hned zpočátku bych ještě připojil asi zdaleka nejotřepanější moudrost a to, že skupina složená z vynikajících hudebníků ještě nutně nemusí produkovat vynikající muziku. Ta sice v souvislosti s debutem super kvartetu absolutně neplatí, k pravdě věci musím také předeslat, že cesta k jednoznačným superlativním závěrům se v případě „Black Country“ však také nekoná. V čem není problém? V první řadě v jednotlivých výkonech zúčastněných. Ti svoji kvalitu směle dokazují a navíc předvádějí, že jim není cizí týmová práce s persónami podobného věhlasu. Kolekce samozřejmě nepostrádá místa představující individuální mistrovství, vždy však umně a promyšleně zasazené do kompoziční struktury skladby, z nichž každá má svůj různorodý život, vlastní vrcholy resp. rozeznatelné momenty, na něž se dá opětovně těšit. Nikdy jsem nenabyl pocitu, že poslouchám nudící exhibicionistickou umělotinu. Tento dojem s důrazem nechávám ve striktně subjektivní rovině, protože například posluchač standardně valící do sluchovodů přímější muziku by mohl na podobný syndrom narazit („Too Late For The Sun“). Naprosto v pořádku je i ryzí zvukové vyladění disku umocňující milovníkům klasického hardrocku již tak velmi silný zážitek. Konceptu nechybějí opravdové hitové okamžiky. „One Last Soul“ se bez diskuze skutečně povedla a určitě má schopnosti zalahodit i širším masám konzumujícím rádiová vysílaní. Můj další osobní favorit do éteru je ostřejší „Sista Jane“, jež se jeví i jako aranžérsky šikovný záměr závěrečného zúčtování. Plusové body se opravdu musejí dávat za hrdelní fond Glenna Hughese, jemuž neméně zdařile zdatně sekunduje Joe Bonamassa při doprovodech a v plné parádě potom na „Song Of Yesterday“. Po několikerých posleších nemohu nezmínit i pomalu se odhalující půvab Sherinianových klávesových nápadů. Poslední pozitivní a nejdůležitější zjištění a to, že mixáž se silnými bluesovými závany, pro mě poměrně přesvědčivě kapelu definuje do osobitých a jasných rysů. V čem je problém? Těžko budu hledat mezi dvanácti skladbami nějakou, kterou bych vyloženě chtěl postrádat. Nevadí mě ani možná zbytečné zařazení znovu a svěže nahrané „Medusy“ od Hughesových TRAPEZE. Nicméně při pohledu na stopky se zastavíme na více než sedmdesáti minutách a já se musím se ptát, zdali to není v dnešní době širokého hudebního výběru a uspěchané posluchačské trvanlivosti až zbytečně přepálený luxus, hlavně pokud se skupina chtěla (kdo by nechtěl že?) přiblížit širšímu spektru posluchačů. Odpovědi se určitě budou lišit jako televizní programy na obou koncích korejského poloostrova. Osobně si dovolím pokárat producenta Shirleyho za to, že ovečky, jež sám pomáhal dávat dohromady, více v jejich rozletu nekrotil. Prokrácený materiál v podobné tvůrčí kvalitě by nabyl na ještě větší dynamice a přístupnosti, aniž by se musel kostrbatě podbízet. Na druhou stranu, album odmění každého, kdo si s ním dá trpělivost. Hodnocení by mohlo dosáhnout i vyšších stupňů, kdybych v kapele neviděl větší množství nevyužitého resp. neusměrněného potenciálu. Nakonec už letos v červnu se můžeme přesvědčit, jak tomu bude dál. Těším se! Subeer, Zveřejněno: 22.2.2011 http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=5666