Magma je francouzská progresivní undergroundová rocková skupina ze 70. let založená v Paříži v roce 1969. Založil ji klasicky vyškolený bubeník Christian Vander, který jako inspiraci kapely prohlásil "vizi duchovní a ekologické budoucnosti lidstva", která jej hluboce zneklidnila. Skupina nahrávala konceptuální alba odehrávající se v dystopickém světě planety Kobaia, texty písní jsou psány ve fiktivním jazyce. Vander vytvořil vlastní hudební styl, který pojmenoval "Zeuhl" a spojil v něm vlivy rocku, jazzu, folkloru přírodních národů a soudobé klasické hudby. Zvuk skupiny je charakteristicky temný s dominujícími bicími nástroji a hypnotickým, různě zkresleným zpěvem. Ve své době byla Magma pravděpodobně nejvíce experimentální kapela na světě. Jejich hudba se vždy lišila od ostatních stávajících kapel, byla odvážná, někdy dokonce strohá, dobrodružná, nekompromisní a rozhodně předběhla dobu. Pro ty, kteří neznají buď Magma, nebo Vanderův Kobaïanský mýtus, může být vstup k hudbě skupiny extrémním způsobem náročný a může dokonce vyústit ve zmatek, dezorientaci a nepochopení. Jazzové rytmy, pochmurné vojenské kadence, vokální teatrální zvuk brnící v páteři, kmenové bubnování, zlověstné dechové nástroje a samozřejmě rostoucí vrčení a barbarské chrochtání v Kobaïan, které rozehrávají střídavě ječící a zpívající vokály refrénu - tímto opravdu nelze popsat hudební zážitek a překlad do slov, co to udělá s vaším mozkem! Vander vytvořil smyšlený jazyk "Kobaïan", ve kterém se zpívá většina textů. V rozhovoru s Vanderem a dlouholetým zpěvákem Magma Klausem Blasquizem z roku 1977 Blasquiz řekl, že Kobaïan je "fonetický jazyk vytvořený prvky slovanského a germánského jazyka, aby bylo možné hudebně vyjádřit některé věci. Jazyk má samozřejmě obsah, ale ne slovo od slova". Sám Vander řekl: "Když jsem psal, zvuky [Kobaïan] s tím přirozeně přišly - proces jsem neintelektualizoval slovy: "Dobře, teď budu psát některá slova v konkrétním jazyce", to byly opravdu zvuky, které přicházely současně s hudbou". Pozdější alba vyprávějí různé příběhy zasazené do starověku, jazyk Kobaïan však zůstal vždy nedílnou součástí hudby. Nápad zpívat o planetě Kobaia v umělém jazyce Kobaïan nebyl předem určen, jednoho dne je to prostě napadlo, možná k tomu přispěl smutek z věcí, které se tehdy odehrávaly. Ani kobaiština nebyla dopředu promýšlená, jazyk vznikal současně s hudbou, kterou Christian hrál. Ve svém mládí pociťoval smutek, když cítil bolest nebo depresi, a to vše jsem ve své hudbě vyjadřoval. Ten smutek se obtížně definuje, vlastně se přesněji definovat nedá, protože šlo o velmi osobní pocit. Podobný smutek a hloubku Vander cítil v hudbě u jedné osoby, která jej v té době hodně osvítila, která mu dávala energii a inspirovala jej, byl to právě John Coltrane. Alba vydaná po roce 1978 však nesou stále znatelnější stopy Vanderova nekritického narcismu a již pouze znaveně opakují dávno vyřčené. Prakticky kompletní produkce na CD je k dispozici u labelu Seventh. Ze nejlepší bývá považována deska "Mëkanik Dëstrukti Kömmandöh" (1973), posluchačsky nejpřístupnější budou nejspíše alba "Üdü üdü" (1976) a "Attahk" 1978). Obecně však lze doporučit všech prvních sedm desek a rovněž tak Vanderovo sólové album obsahující výtečný soundtrack k "Tristan a Isolda", později vydávané pod názvem "Wurdah Itah". Pomineme-li stopáž, je přijatelné ještě 20-minutové album "Simples" obsahující pět na albech neuvedených singlových skladeb z let 1971, 1972 a 1974 (poslední bohužel nahraný z vinylu s četnými prskanci). Podobně byly pořízeny i některé z prvních CD edic na labelu Seventh (a CD Live na Tomato) - nejvýraznější to bylo u původního vydání "Mëkanik Dëstrukti Kömmandöh". Teprve při kompletní reedici katalogu Seventh v polovině devadesátých let vyšla nahrávka z původního masteru, ale pro změnu bez bonusu, jímž byla později kupodivu už nikde nevydaná verze M.D.K. (jiná, než je na CD Mekanik Kommandöh!) - přesto je jednoznačně vhodné dát přednost novější edici. Skupina v sedmdesátých letech inspirovala řadu hudebníků, jako byl Johnny Rotten nebo Steven Wilson. Ukončila činnost v roce 1984, ale v roce 1996 Vander se svojí manželkou Stellou tento projekt obnovil a obklopil se mladými hudebníky s jazzovou průpravou. V roce 1966 Vander napsal kus a už působil v kapele s Bernardem Paganottim, který se stal baskytaristou. Už hledal správné slovo. Píseň, kterou tehdy napsal, se jmenovala "Nogma". Poté našel i slovo Magma (ano je to láva ze sopek), ale nevěděl, že je to právě to, co hledal. Počátkem roku 1967 hrál bubeník Christian Vander ve dvou rhythm and bluesových kapelách Wurdalaks a Cruciferius Lobonz. S těmito skupinami napsal své první skladby "Nogma" a "Atumba". Smrt Johna Coltranea zarmoutila Vandera, který skupiny opustil a odcestoval do Itálie. V roce 1969 se vrátil do Francie a setkal se se saxofonistou René Garberem a basistou a dirigentem Laurentem Thibaultem. Na jaře roku 1969 hledal baskytarista Laurent Thibault (ex-Zorgones) muzikanty do skupiny, která by doprovázela vystupy zpěváka během krátkého letního turné po kasinech na Côte d'Opale. Tato skupina vyjela na turné pod názvem CARNABY STREET SWINGERS a hrála stále více free rock, rhythm n' blues a jazz. V této době se rodila Kobaïa a její jazyk. Po návratu do Paříže se Laurent a Christian rozhodli rozvíjet hudbu, kterou načrtli s touto skupinou. Přidali se k nim další hudebníci. Spolu se zpěvákem Lucienem Zabuskim a varhaníkem Francisem Mozem vytvořili skupinu Uniweria Zekt Magma Composedra Arguezdra, zkráceně Magma. Tato formace zkoušela ve studiích Pathe. Všiml si jich americký klasický pianista Karl Knutt a stal se jejich patronem/producentem. Kapela poprvé vystoupila na pódiu v Rock'n' Roll Circus v Paříži. Tehdy kapela, když ještě neměla jméno, postávala před poměrně známým pařížským klubem. Vedení klubu jim řeklo, že pokud nemají jméno, nemůžou toho večera přijít hrát. Šli tedy na kávu do vedlejšího obchodu. Bylo potřeba najít takové jméno, které evokuje sílu a sopečný výron hudby. Vander se hluboce zamyslel a zaznělo slovo Magma. I když zpočátku to bylo MAGMA ARGUEZDRA s dalšími přívlastky, pak už jen zkráceně MAGMA. Současně založili Univeria Zekt. Napsal to na stvrzenku z kavárny a nechal si ji. Bylo nahráno 4-stopé demo, ale nikdy nebylo vydáno, protože skupina byla vyhozena z Pathe! Magma začala působit téměř mimo tehdejší undergroundovou hudební scénu. Ve skutečnosti většina původních členů dříve pracovala v jiných rockových a jazzových skupinách, i když bez velké proslulosti. Přicházeli další hudebníci. Kapela od té doby prošla téměř neustálým proudem personálních změn, ale seznam členů vypadá jako "kdo je kdo" z nejlepších francouzských hudebníků - Klaus Blasquiz, Guy Khalifa, Claude Engel, Jannick Top, Bernard Paganotti, Patrick Gauthier, Francis Moze, Rene Garber, Jean-Luc Manderlier, Benoît Widermann, Didier Lockwood, Teddy Lasry, Yochk'o Seffer, Michel Herve, Florence Berteaux, Daniel Denis, Clement Bailly a dalších. Celou tu dobu je jedinou konstantou Vander a jeho vize, i když příspěvky ostatních hudebníků na realizaci této vize nelze bagatelizovat. Vytvoření vývoje původního konceptu a jazyka Kobaïan bylo ve skutečnosti skupinové úsilí. Někteří hráči byli vlivnější než ostatní, ale s každou změnou v personálu přišla mírná změna ve zvuku kapely. Magma intenzivně zkoušela 10 hodin denně v domě, který měl pronajatý Karl Knutt. Skladby prvního alba se pomalu rodí. Po svém prvním turné zaznamenala Magma značný obrat v sestavě. Klaus Blasquiz se seznámil s Claudem Engelem na Golf Drouot a poté se účastnil zkoušky kapely. Krátce poté se stal zpěvákem skupiny, když nahradil zakládajícího Luciena 'Zabu' Zabuskiho. Ke skupině se připojili také klavírista Eddie Rabin, kontrabasista Jacky Vidal a kytarista Claude Engel. Skupina pracovala na materiálu tři měsíce v domě v údolí Chevreuse. Od října 1969 až do ledna 1970 skupina neúnavně zkoušela a doslova se odřízla od světa. Ve stejné době se zrodilo hnutí UNIWERIA ZEKT, které vytvořili Christian VANDER a STUNDËHR (René GARBER), které mělo za cíl podporovat MAGMU a propagovat jakoukoli tvorbu v podobném duchu. Eddieho Rabina na klávesnicích nahradil François Cahen a Laurent Thibault opustil basu, aby se věnoval produkci. Francis MOZE se vrátil ke skupině a přešel z kláves na baskytaru. Kapela se také rozšířila o dechovou sekci, kterou tvoří Teddy Lasry na saxofon a klarinet, Richard Raux na saxofon a flétnu a Paco Charlery na trubku. Přicházejí za nimi umělečtí ředitelé několika nahrávacích společností a jsou v šoku. Nakonec je to Lee Hallyday (bratranec, učitel a adoptivní otec Johnnyho), který je vzal pod smlouvu pro Philips. Tehdy se jim nabídl k vystupování tehdy prakticky neznámý COLUCHE. Byl odmítnut... První album skupiny, vlastně 2LP, nazvané jednoduše "Magma" bylo vydáno na jaře 1970 společností Philips Records. Toto dvojalbum mělo velký úspěch, skupina způsobila senzaci, ale reakce publika byly smíšené. Kritici byli rozděleni, tato hudba je příliš nová a ruší všechny konvence. Na prvním albu začíná celý příběh. První disk se zabývá odjezdem a cestou do Kobaie, příchodem do cíle, dlouhým a trpělivým procesem budování nové společnosti podle jejich vize a procesem jejich učení, jak žít v souladu se svým novým okolím a zároveň dosáhnout vysokého stupně technologického pokroku. Druhý disk zahrnuje záchranu cizí kosmické lodi, která se dostane nad orbitální potíže nad Kobaïou, tato loď je obsazena posádkou ze Země. Návštěvníci vyprávějí o pokračující degeneraci a katastrofách, které postihly Zemi, a zároveň jsou ohromeni pokrokem, kterého Kobaïané dosáhli, jejich filozofií, společenskou organizací a tím, jak se naučili žít jako celek v míru se svým okolím. Pozemšťané žádají, aby Kobaïané navštívili Zemi a pokusili se propagovat jejich filozofii, aby zachránili společnost před jejím určitým zničením. Po nějaké úvaze malá party souhlasí, že uvízlé návštěvníky doprovodí na jejich cestě domů. V červnu 1970 se skupina poprvé objevila v televizi v pořadu Denise Glasera "Discorama". Christian tam křičí nadávky "Stoah" z dvojalba, v nedělní poledne, mezi mší a sportem... Začínají také koncertovat, zejména v Musicorama de l'Olympia. Skupinu začíná získávat následovat jádro fanoušků. Styl progresivního rocku, který Vander vytvořil s kapelou Magma, nazvali "Zeuhl" a byl využit i u dalších kapel ve Francii, které působily ve stejném období a u některých novějších japonských kapel. Z "úsporných" důvodů vzniká i paralelní skupina TRANSITION s Ch. Vanderem, F. Mozem, F. Cahenem, C. Engelem a T. Lasrym. Konkrétně na konci října 1970 otevírali pro DEEP PURPLE, hvězdnou anglickou hard-rockovou skupinu své doby. Počínaje interpretací jazzových standardů nepříliš vhodných pro publikum zvolili i parodii DEEP PURPLE až k přeměně názvu na DIS POPAUL, a to interpretací směsi založené na jazzu, kapely Santana a Jimi Hendrixe s bravurou. Poté, co album vyšlo, Claude Engel, Richard Raux a Paco Charlery skupinu opustili. Claude Engel se ještě účastnil lednového turné 1971, ale odjel uprostřed zkoušek na druhé album. Neobjevil se na disku a nebyl nahrazen, Christian Vander jej považuje za nenahraditelného. Jeff Seffer nahradil Rauxa na saxofon a Louis Toesca nahradil Charleryho na trubku. V lednu 1971 se Magma v Château d'Hérouville podílela na natáčení 2LP kompilace "Puissance 13+2" pro label THELEME, který nově vytvořil Laurent Thibault, první baskytarista skupiny. Magma narála první verzi "Mëkanïk Kommandö", odlišnou od té, která vyjde příští rok na singlu. Druhé album "Magma 2" bylo velmi rychle přejmenováno na název "1001° Centigrades" a vyšlo v dubnu 1971. Album získalo kapele větší pozornost, včetně vystoupení na jazzovém festivalu v Montreux. Druhé album začíná příchodem Kobaïan posádky zpět na Zemi se zdánlivě přátelským přivítáním, které se jim dostává. Lidé na Zemi poslouchají příběhy o vzniku a růstu Kobaïanské civilizace, jejich filozofii a myšlenky na zlepšení života na Zemi prostřednictvím očisty a duchovního osvícení. Ale po uvedení těchto myšlenek na setkání s pozemskými úřady je skupina Kobaïanů okamžitě uvězněna a jejich kosmická loď byla zabavena. Do Kobaïe je ale poslána zpráva a bylo zahájeno záchranné úsilí. Kobaïanská záchranná mise nabízí orgánům Země možnost propustit uvězněné Kobaïany nebo čelit určité destrukci Kobaïanskou konečnou zbraní. Uvěznění Kobaïané jsou okamžitě propuštěni, a přestože slibují, že se nikdy nevrátí, jejich návštěvu si bude pamatovat několik málo lidí, se kterými se setkali po delší dobu, a jejichž myšlenky se zachovaly a byly předaly dalším generacím. Kvalita druhého alba byla chválena, ale přístup skupiny nebyl jednotný. Od roku 1970 hudebníci Magma také znásobili seance s různými zpěváky jako Gilles Elbaz, Jean-Max Brua, Franck Fernandel, Yves Touati, Eddy Mitchell, Zabu... Magma měla mnoho vystoupení na "Gibus" v Paříži a dostalo se jí skvělého přijetí na jazzovém festivalu v Montreux. V září 1971 Magma úspěšně vystupuje na Fete de l'Humanité a v říjnu na Olympii. V září na turné v Belgii hrála skupina ARKHAM v první části koncertu Magma a udělala na muzikanty velmi dobrý dojem. Dva z členů belgického tria, Jean-Luc Manderlier a Daniel Denis se stali součástí Magma v následujícím roce, ARKHAM byl bohužel rozpuštěn. Ještě v říjnu se Magma zúčastnila rozhlasového programu "Carré Bleu" na Europe 1 a nahrála tam singl "Mëkanïk Kommandö" (2. verze) a "Klaus Kömbälad", který vyšel až v roce 1972. Koncert v Théâtre 140 v Bruselu 12. listopadu byl zaznamenán a v roce 1996 vydán na 2CD. Mezi dvěma koncerty se tehdy hudebníci seznámili s Giorgiem Gomelskiym, slavným producentem, který se poté, co se staral mimo jiné o Rolling Stones, rozhodl se postarat o MAGMA! Byl to on, kdo vyvinul okruh MJC, který Magma zahájila s další vlajkovou lodí tehdejší doby, kapelou Gong. Od ledna do srpna 1972 skupina intenzivně cestovala ve Francii, včetně návštěvy Olympie 7. května, a také v Belgii a Holandsku. Kapela pokračovala v sestavě se dvěma klávesami. Na druhou stranu přítomnost druhého bubeníka byla krátká, protože Daniel Denis, který nerozumšl této formuli se dvěma bicími, odešel téměř okamžitě, po jednom nebo dvou koncertech. V srpnu 1972 vydala Magma album "The Unnamables", jinak také "Univeria Zekt". Tato deska byla pro skupinu příležitostí prozkoumat další, dostupnější hudební cesty. Tato hudba měla být použita jako soundtrack k filmu "24 Heures seulement" věnovanému 24 hodinám Le Mans, ale to se nestalo. Alba se prodalo jen 1 500 kusů. Toho roku kapelu opustilo mnoho hudebníků, včetně Françoise Cahena, Louise Toescy, Jeffa Seffera, Francise Mozeho a Teddyho Lasryho. Skupina, vyčerpaná galejemi neustálých a rušných zájezdů, se na podzim rozpadla. Zpočátku odešel Jeff Seffer a nebyl nahrazen. Poté Francise Moze vystřídal Jean-Pierre Lembert na basu. V září začala Stella Vander, která do té doby měla na starosti pouze osvětlení, zpívat na deskách, později i na pódiu. Od této chvíle budou v Magma vždy znít ženské doprovodné vokály. V září 1972 se dočasná skupina zúčastnila natáčení filmu Jeana Yanneho "Moi y'en a avoir des sous", který byl uveden v roce 1973. Pro účely filmu Magma vystoupila před církevním publikem, které ohromila svým výkonem. Stalo se to v září 1972 ve falešném moderním kostele, ve skutečnosti tělocvična Porte de Pantin v Paříži. Předvedli skladbu Teddyho Lasryho o délce přibližně tří minut, která zůstala na disku nepublikována. Hudební úryvek z tohoto období se objevil na 2CD "Korusz" vydaném v roce 2000. Bubenický sbor Christiana Vandera byl nahrán v Bourges 29. září 1972. Krátce poté skupinu opustil Teddy Lasry a François Cahen. První nebyl nahrazen. Druhého nahradil Michel "Mickey" Graillier. Silnou dechovou sekci o 3 členech nahradil René Garber (basklarinet a zpěv). Znamenalo to posun v hudbě Magma. Gérard Bikialo rychle vystřídal u kláves Mickeyho Grailliera, který turné nevydržel a který se připojí k pop-rockové skupině Tertempion. Sotva vzniklá nová skupina měsíc intenzivně zkoušela a vyrazila na turné, mimo jiné na vyprodaných koncertech vystoupila zejména na festivalu Sigma v Bordeaux a v Bruselu. Magma se v prosinci 1972 objevila v televizní show. Z roku 1972 bohužel neexistovaly žádné studiové nahrávky, vzhledem k neustálým změnám hudebníků. V roce 1973 Vander zformoval novou sestavu kapely s připojením Stelly Vander jako druhou zpěvačku, Claude Olmos na kytaru, Jannick Top nahradil Francise Moze na basu, René Garber na saxofon a klarinet a Jean-Luc Manderlier na klávesy kromě jiného. Byla to tato skupina, která nahrála „Mëkanik Dëstruktïw Kömmandöh" v dubnu 1973 v Manor Studio v Oxfordu, Anglie, bez Gérarda Bikiala, ale s Teddy Lasrym, který se vrátil, aby poskytl dechové a doplnil ženské doprovodné vokály (Evelyne RAZYMOVSKI, Doris REIHNARDT, Michele Muriel STREISFELD). Tato nová verze kapely vydala jejich nejslavnější dílo a první dlouhou verzi "Mëkanik Dëstrukti Kömmandöh" se sbory orchestru STORCHHAUS, které se později stalo jejich nejoceňovanějším albem, a přineslo jim mezinárodní věhlas, včetně místa na prestižním Newport Jazz Festivalu při jejich prvním americkém vystoupení. Příběh navázal o osudu jednoho z lidí, kteří si pamatovali podstatu návštěvy Kobaïanů, a byl to muž jménem Nebehr Gudahtt, spiritualista, kterému je věnováno právě třetí album Magma. Jeho poselství lidem na Zemi je, že jejich spása z konečné a jisté zkázy je možná pouze prostřednictvím sebeočištění a komunikace s božským duchem nejvyšší bytosti, Kreuhnem Kohrmanem. Na tomto albu jste uvedeni do příběhu Theusze Hamtaahka (doslovný překlad: Čas nenávisti) týkajícího se časového období na Zemi mezi Kobaïanskou návštěvou a nebeským pochodem za osvícením vedeným Nebehrem Gudahhtem, který toto album uzavírá. Zpočátku je Gudahttovo poselství odmítnuto a lidé pochodují proti němu, ale jak pochodují, začínají zpochybňovat jejich samotnou existenci a účel. Jeden po druhém začínají vidět jeho pravdu, pomalu dosahují osvícení a začínají pochodovat s ním místo proti němu. V tomto období ve skupině přišel začátek legendárního basisty Jannicka Topa, který hluboce poznamenal hudbu Magma. Bylo to také potvrzení přítomnosti dvou klávesnic, které si přál Christian Vander. Magma pak byla v plné mutaci, bez dechové sekce, s električtější hudbou (baskytara / kytara / 2 klávesy). Z tohoto období pocházejí všechna velká díla skupiny. Repertoár Magma zahrnoval skladby, které zůstaly dlouho nevydané, jako například "K.A.", vydané teprve v roce 2004 a úryvky, které se objevily na "Inédits" (1977). Některé písně ještě nebyly vydány na disku. Vzácné koncerty umožnily slyšet tyto skladby v jejich první verzi, jako byl Ponts-de-Cé, malé město poblíž Angers, dne 11. května 1973. Tento koncert se stal dokonce legendárním. I když se repertoár připravoval, některé pasáže vypadaly stejně jako improvizace. V červnu 1973 Magma uskutečnila americké turné s patnácti termíny koncertů, zejména na Newport Festival a v New Yorku, a to za podpory dvou skvělých amerických hudebníků - Randyho a Michaela Breckerů (saxofon a trubka) pod vedením Teddyho Lasryho (saxofon, flétna). Jejich vystoupení překvapilo publikum, které si přišlo poslechnout jazz. V srpnu skupina hrála na Reading Festival v Anglii a měla obrovský úspěch. V listopadu a prosinci 1973 Magma intenzivně koncertovala ve Francii a vrátila se i do Anglie na desetidenní turné. "Mëkanik Dëstrukti Kömmandöh" je třetí část příběhu Theusze Hamtaahka, která vede k otázce - kde je první a druhá část? Původně byl Theusz Hamtaahk ambiciózně plánován jako tři cykly po třech dílech (celkem devět obrazů), ale myšlenka byla po "Mëkanik Dëstrukti Kömmandöh" zřejmě opuštěna, alespoň další obrazy s tímto bodem jako takové nebyly identifikovány. Druhá část se však objevila následující rok jako soundtrack k filmu Yvana Lagrange "Tristan et Yseult", zaznamenaný pouze 4-člennou sestavou kapely a oficiálně uvedena jako sólový záznam Christiana Vandera. Ve skutečnosti bylo jeho opětovné vydání na CD připsáno kapela Magma a obnovuje jeho správný název "Wurdah Ïtah" (v překladu: Dead Earth/Mrtvá země). První věta "Theusz Hamtaahk", celovečerní pětatřicetiminutový opus, byl uváděn pravidelně naživo, ale byl vydán až v roce 1980 na živém albu "RETROSPEKTIW I-IV". Od 1. do 12. května 1974 probíhalo nahrávání alba "Köhntarkösz" v Bastide de Pierrefeu ve Valbonne ve studiu Virgin Mobile. Při této příležitosti byl Claude Olmos nahrazen anglickým kytaristou Brianem Goddingem (ex-Blossom Toes). Magma poté navázala svým čtvrtým albem "Köhntarkösz", které bylo mezi fanoušky úspěšné, ale mezi veřejností nebylo přijato tak dobře jako "Mëkanik Dëstrukti Kömmandöh". Album je považováno za první obraz druhého cyklu Theusze Hamtaahka, příběh Ementeht-Re. Tady se příběh stává trochu tajemnějším, a to záměrně, protože v této době hudba Magma nabývá duchovnějšího a čistě hudebního rázu, kde se zdálo, že vokály jsou spíše prvkem hudby než věcí pro poskytování textů. Kohntarkosz je muž, který objeví staroegyptskou hrobku starověkého mistra, zavražděného, než mphl dosáhnout svého cíle, kterým byla nesmrtelnost. Když vstoupí do hrobky, má vizi Ementeht-Re a všechna jeho tajemství jsou poté odhalena Kohntarkoszovi. V červnu 1974 se konalo turné s přibližně patnácti termíny ve Velké Británii, následuje asi deset termínů ve Francii, především na jihu. V srpnu průjezd Španělskem na čtyři termíny špatně připraveného kola, které skončilo noční můrou. Byl to puč z milosti. Skupina se rozpadá. Nové turné v Anglii bylo zrušeno. Poslední koncert této formace se konal 5. října 1974 v Colmaru... se čtyřmi muzikanty J. Top, G. Bikialo, Klaus a Christian. Památný, mýtický koncert, bezpochyby jeden z nejlepších ze skupiny. Christian a věrný Klaus se opět vydávají hledat hudebníky. V Colmaru první část zajišťovala regionální skupina ASTHME CONGELATOR. Oba akolyti si všimli kytaristy hrajícího na židli, kytara pózovala velmi klasickým způsobem - Gabriel Federow. Zanedlouho jej kontaktovali. Několik měsíců po nahrávání se skupinou VISITORS nabídli své služby bratři Lockwoodovi, Didier na housle a Francis na klávesy. Přijat byl pouze první. V 18 letech přišel se svou první houslovou cenou získanou na konzervatoři o dva roky dříve! Jean-Pol Asseline (ze skupiny RHESUS O) se stal prvním klavírem, Benoit Widemann (17 let!) druhým klavírem. Na post Jannicka Topa povolal Christian Bernarda Paganottiho, se kterým hrál o deset let dříve ve skupině CRUCIFERIUS LOBONZ. Aby skupinu doplnil místo Clauda Olmose, přijíždí Gabriel Federow se svou kytarou a židlí! V prosinci 1974 takto obnovená skupina začala intenzivně zkoušet několik měsíců. Koncerty s touto novou formací začínaly v únoru 1975. Nové týdenní turné po Velké Británii bylo vysoce ceněno. Skupina prokazovala impozantní efektivitu. V červnu začalo dlouhé turné ve Francii s 5 koncerty v Taverne de l'Olympia, během kterých byly pořízeny živé záznamy, díky kterým vydali své první živé album "Live/Hhaï" v prosinci 1975. Koncert z 24. září 1975 v Théâtre du Taur v Toulouse byl zaznamenán a na CD vyšel v roce 1994. Dne 17. října 1975 v rámci Nancy Jazz Pulsations Festival vedl Jannick Top velkou formaci osmnácti hudebníků a zpěváků pod názvem UTOPIC SPORADIC ORCHESTRA k vytvoření svého mistrovského díla "De Futura". CD (včetně zkoušky z předchozího dne) mělo vyjít až v roce 2001 na jeho značce UTOPIC. Z hudebníků kromě Jannicka Topa se tam uvedli Christian Vander, Stella Vander, Didier Lockwood, Gérard Bikialo. V létě se skupina reformuje, aby zajistila plánované termíny. V říjnu a listopadu 1975 podnikla Magma pozoruhodná turné po Velké Británii, Německu, Dánsku a Švýcarsku. Dva koncerty kapela odehrála v Palais de Chaillot dne 16. ledna 1976, jeden v 18:00 a druhý ve 21:00. Magma se představila Jeanu Giraudovi (alias GIR/MOEBIUS, grafický designér a kreslíř), absolutnímu fanouškovi, a Alexandru Jodorowskymu, mexickému filmaři, který skupině nabídl zkomponování hudby k jedné částí svého filmu "Dune". Tento záměr bohužel nikdy nespatřil světlo světa. Po těchto koncertech skupina od září 1975 ve složení Ch. a S.Vander, B. Paganotti, K. Blasquiz, P. Gauthier, B. Widemann, G. Federow a D. Lockwood podnikla dlouhé turné po Francii od ledna až do března 1976. Záznam koncertu z 2. března 1976 v Opéra de Reims vyšel v roce 1996 jako 3CD. V květnu 1976 začalo nahrávání alba ve Studio de Milan v Paříži. Skupina měla pouze virtuální existenci, většina disku byla nahraná s Jannickem Topem na basu a Mickey Graillier se vrátil ke klavíru v titulní skladbě alba. Na nahrávce se podíleli také čtyři zpěváci včetně Stelly a dva hudebníci mimo dechovku. Na tomto disku se objevila první verze skladby Jannicka Topa "De Futura" vytvořené minulý rok v Nancy, která byla vydaná na disku. V říjnu 1976 vzniká nová skupina pod dvojím hudebním vedením Christiana VANDERA a Janika TOP pod názvem VANDERTOP. Repertoár kapely byl složen ze stejných podílů skladeb obou autorů. Již na albu "Mekanïk" byli v roce 1973 již čtyři hudebníci, což bylo pro Christiana symbolem. Disk vyšel v říjnu 1976 s logem VANDERTOP pod názvem "Üdü Wüdü". V roce 1990 bylo znovu vydáno na CD s bonusovou skladbou. V roce 1976 se sice Top krátce vrátil ke skupině pro nahrávání alba, ale brzy poté odešel kvůli napjatým vztahům s frontmanem Christianem Vanderem. Sotva zformovaná skupina se vydala na měsíc v říjnu a listopadu na turné, včetně série 11 koncertů v Théâtre de la Renaissance v Paříži. Působivě se představila zejména na jazzrockovém festivalu Le Castellet dne 24. července 1976. Síla této skupiny byla docela impozantní: Kobaïa a Ork spolu! Christian si myslel, že to nikdy nebude tak dobré jako s Jannickem, ale nedokázali se shodnout na hudebním směřování skupiny, která se rozpadla v listopadu, po odchodu nejprve Jannicka, poté Gabriela Federowa a Didiera Lockwooda. Po rozpadu sestavy VANDERTOP se skupina "Live" 1975 reformovala bez D. Lockwooda na některé koncerty v listopadu a prosinci. Ta přestala existovat 10. prosince 1976. Prosincové turné po Skandinávii muselo být zrušeno. Nová formace se začala vytvářet až v únoru 1977, po měsíci a půl zkoušení, kdy nastal další obrat v sestavě. Jean De Antoni nahradil Gabriela Federowa na kytaru, Guy Delacroix nahradil Bernarda Paganottiho na basu a Clement Bailly byl přijat jako druhý bubeník. Na začátku roku 1978 opouští skupinu Benoît Widemann (klávesy), aby se mohl věnovat své sólové kariéře a studiovému hraní. Příběh ale pokračoval. Předpokládaná druhý obraz "Ementeht-Re" nebyl nikdy zaznamenán v jednom kuse, ale je náhodně rozptýlen na následujících dvou albech "Live" ve skladbách "Hhai" a "Ementeht-Re" a na "Üdü Wüdü" skladby "Zombies", "Soleil D'Ork" a "De Futura". V tuto chvíli je příběh stále nejasnější. Ostatní skladby jako "Om Zanka" a "Gamma Anteria" z živého alba "INEDITS" a "Ptah" (z neautorizovaného živého MEKANIK ZEUHL WORTZ) se zdají být také do obecného konceptu, ale Vander nabídl několik vodítek, kde příběh jde po Kohntarkoszovi. V květnu 1978 vydala Magma album "Attahk", které vypadá, že má také téma, ale zdá se, že je jedinečné samo o sobě a není spojeno s žádným z předchozích záznamů. Album diskrétně nahrál v září 1977 Laurent Thibault v Hérouville. Z disku vyzařuje divoká atmosféra připomínající první dvojalbum z roku 1970 nahrané stejným L. Thibaultem. Jedná se o příběhy Ourgona a Gorga, dvou vesmírných vojáčků, tak odporných, jak to umí jen švýcarský výtvarník H.R.Giger, který je vymaloval na přčbal alba. Představuje dvě postavy, Urgona a Gorga, jakési pankáče, kteří se na pódiu postaví proti sobě: dvě basy, což nejsou dva nástroje, ale dvě postavy, které si rozbijí obličej ohromnými zvuky! Vander opět nabízí několik indicií. Také to znamená poslední studiové album, které je zpíváno výhradně v Kobaïanském jazyce. Album, které usilovalo o další komerční úspěch, obsahovalo prvky soulu, rhythm & blues a funkové hudby. Na albu už nejsou dlouhé zaříkavé fresky, ale krátké a silné kousky. Guy Delacroix zastává dvě role Urgona a Gorga. Hlavní vokály obstarává Christian Vander, Klaus Blasquiz je pouze doprovodný zpěvák. Celkem 7 titulů, z nichž první se jmenuje "The Last Seven Minutes", na tomto disku nahraném v roce 1977, na konci cyklu 7 let od počátků skupiny... The 7, Christianovo oblíbené číslo (7. deska ...). Sedmý titul "Nono" udává tón novému cyklu, který logicky skončí o 7 let později v roce 1984 albem "Merci". "Attahk" bylo znovu vydáno na CD v roce 1990. V roce 1978 byl znovu vydán soundtrack k filmu "Tristan et Iseult" vydaný v roce 1974, ale s novým přebalem. V létě 1978 kolovaly zvěsti evokující nahrávání sólového alba Reného Garbera "Dëhrstün-Stündëhr" s některými členy Magma. Tento disk ve skutečnosti nikdy nevyšel. Magma podnikla dlouhé turné po Francii od září do prosince 1978 s kompletně obnoveným repertoárem a velmi vizuální show. V roce 1980, když Magma slavila 10 let jako kapela, vystoupila tři večery v pařížské L'Olympia s hostováním s mnoha bývalými členy skupiny. Koncerty byly zaznamenány a vyšly jako "Retrospekti? (Parts I+II)" a "Retrospekti? (Part III)". Koncerty byly úspěšné a umožnily kapele Magma odehrát řadu koncertů po celé Francii, včetně třítýdenního pobytu v pařížském Bobinu v roce 1981, který byl nahrán a natočen a později vydán jako "Concert Bobino 1981". A tím se Kobaïanův příběh uzavírá. V roce 1984 skupina nahrála album "Merci", které je zpíváno ve francouzštině a angličtině, s několika povinnými skladbami v Kobaïan, ale z hudby a celkového směru, kterým se kapela pohybuje, to vypadá velmi jasně, že Theusz Hamtaahk a celá 70. léta konceptu Magmy je něco, co se usilovně snažili ponechat za sebou. To bylo také bylo poslední vydání kapely Magma, neboť se krátce poté rozpadla. Christian Vander vytvořil během několika měsíců další projekty jako nová kapela Offering, která se posouvala hlouběji a hlouběji do akustičtějších jazzových směrů inspirovaných Coltranem, kterými se Magma dosud pouze odvážila cestovat. Člověk cítí osvobození, které Offering nabídlo, což Vanderovi umožnilo prozkoumat nové cesty, které nebyly vhodné pro styl Magma ze 70. let. V tomto období se také zrodilo jazzové Christian Vander Trio a mnoho sólových projektů, které si všechny zaslouží poslechnout. V roce 1986 byl založen francouzský label Seventh Records, aby (znovu) publikoval dílo Magma a Vander. V průběhu let vydala společnost Seventh také alba od příbuzných umělců, jako jsou Stella Vander, Patrick Gauthier a Collectif Mu. Při vystupování s Offering občas Vander předváděl písně Magma. V roce 1989 profesionální mistr v kulečníku Steve Davis přesvědčil Vandera, aby provedl reunion turné (nejméně šest show), což vedlo Vandera k úvaze o opětovném zformování Magma. Po rozpuštění Offering to bylo plně realizováno v roce 1996 poté, co se přítel Bernard Ivan zeptal Vandera, zda zvažuje oživení Magma, protože byl přesvědčen, že by mohl získat Vanderovy termíny koncertů. Vander souhlasil, ale přiznal, že si nemyslí, že by o kapelu zůstal nějaký zbývající zájem. Ivan se vrátil k Vanderovi, aby mu řekl, že si pro Magmu a Vandera plně zarezervoval několik koncertů, překvapen, rychle dláždil sestavu z Offeringu a přátel na hudební scéně, aby vytvořil novou 14-člennou Magma. Po vcelku zdařilém 8-minutovém singlu "Flöë Ëssi/Ëktah" z roku 1998 nenásledovalo k překvapení fanušků tolik očekávané nové studiové album, ale zase jen další živé repetice; singl tak zůstal jedinou studiovou nahrávkou Magma za poslední dvacetiletí! Vander se rozhodl oživit některé části skladeb, které napsal v letech 1972-1973, když pracoval na "Köhntarkösz" na tomto novém turné. Nakonec se tyto party sloučily do jedné velké skladby "K.A (Köhntarkösz Anteria)", která vyšla v roce 2004, aby oslavila a připravila jejich comeback. "K.A" je koncepčně prequel ke "Köhntarkösz". Hlavním přínosem boxu "Theusz Hamtaahk" z koncertů z květnového turné roku 2000 je asi ze všeho nejspíš 80-stránková knížečka s kompletním libretem v kobaištině, a bohužel i hlavním nedostatkem, že libreto opět není přeloženo. Zatím poslední pastičkou na peníze fanoušků je reedice všech Offereingů ve 4CD boxu s jediným třicetiminutovým bonusem. V roce 2009 navázalo pokračování "Ëmëhntëhtt-Ré" a zakončilo tak narativní trilogii mezi třemi alby. Deska "Ëmëhntëhtt-Ré" je ve svém poselství, stejně jako ve své genezi a tvorbě intimním eposem, okultním krokem vpřed, hledáním vznešeného. Vznikla v roce 1975 a její složení po více než třech desetiletích zaznamenává své naplnění. Je svědectvím neochvějně nadčasové inspirace, o níž se nastávající současnost prosazuje mimo historii. Propojuje široké a kontrastní scény a nastavuje svou soudržnost v samotné dynamice, hraje si s šerosvitem, mezi sborovou nádherou, operním jásotem a uragánem duchů za hroby. "Ëmëhntëhtt-Ré", jak serafická liturgie, jako telurická opera, přichází jako konečné uzavření druhé trilogie, navazující na Theusze Hamtaahka v korpusu Christiana Vandera. Toto je hudba z doby před člověkem. Zrozena v srdci mlhovin, živená minerální záři a jezdeckými kryptami zakončenými kosmickou klenbou. Magma stále ještě koncertuje. V České republice Magma vystoupila v letech 2005 a 2015. "Magma - 45 Years Anniversary Show" byl název turné, ve kterém se na jediném českém koncertě představila kapela Magma dne 12. října v pražské Akropoli. Francouzská skupina Magma je považována publikem i odborníky za jednu z nejinvenčnějších kapel světové hudební scény. Na turné k 45 letům představil tento legendární soubor výběr z nových nahrávek, ale zahrál i významné skladby ze své historie. Magma se vrátila zahrát svým českým fanouškům po deseti letech. "Pražské publikum je vášnivé, uctivé a hudebně vzdělané. Bude pro nás radost hrát pro tak osvícené publikum," uvedl před koncetem Christian Vander. "Félicité Thösz" je jedenácté studiové album francouzské zeuhl kapely Magma, vydané 3. července 2012. Album bylo první studiovou nahrávkou Magma po 27 letech, které obsahovalo nový materiál napsaný po reformaci kapely v roce 1996. Skladbu "Félicité Thösz“ napsal v letech 2001-2002 Christian Vander, ale živě ji kapela hrála až od roku 2009. Další skladba "Les Hommes Sont Venus" byla napsána a provedena v roce 1992 Les Voix De Magma a znovu v roce 1995 na 25. výročí, tehdy nazývané "Tous Ensemble". "Félicité Thösz" je zpívána téměř celá v Magmou vytvořeném jazyce Kobaïan, kromě pasáže ve francouzštině nazvané "Seule une fleur est places au fond des bois en mon cour (âme)". Další, již dvanácté, tentokrát EP album nazvané "Rïah Sahïltaahk" vyšlo 4. října 2014. Titulová píseň píseň "Rïah Sahïltaahk" byla uvedena na druhém studiovém albu kapely "1001° Centigrades" v raném období jejich činnosti a zabrala celou stranu elpíčka. Vedoucí skupiny, Christian Vander, nebyl spokojen s finální nahrávkou na albu, ale ustoupil, protože ostatní členové kapely to považovali za uspokojivé. Ke 45. výročí Magma se Vander rozhodl pokračovat v alternativním pojetí písně s novými instrumentálními pasážemi, které nebyly přítomny na původní nahrávce, spolu s upuštěním od dechové instrumentace ve prospěch vokálních partů. Zpěvák Hervé Aknin tak na různých místech vytváří řadu vokálních přechodů. Mezi skladbami jsou nyní mezery a to vedlo k zásadnější ztrátě plynulosti. Chybí však také určitá energie, která je nevyhnutelným důsledkem mládí, stejně jako pronikavá, mimozemská podivnost, která může být jednoduše výsledkem používání zastaralých technologií. Tyto změny samozřejmě poznají pouze milovníci Magmy. Nováčci budou mít z bláznivé hudby prostě radost. Název desky "Rïah Sahïltaahk" je jméno Kobaïana, který odešel ode všech ostatních, navzdory jejich nesouhlasu. Myslel si, že je lepší než kdokoli jiný, a byl si jistý, že dokáže přeměnit Kobaiovy nepřátele na kobaiského ducha. Ale neuspěl a odešel sám do Kobaie. Na symbolické zastávkové planetě, Malárie, musel čelit zuřivým živlům, o kterých si myslel, že je dokáže zvládnout. Když je jeho loď téměř potopená, nakonec je prosí... bez úspěchu...a zmizí. Utopen, smeten zběsilými živly. Po hluku... nastává ticho. Za svítání zůstává jen konečně uklidněný zbytek, osvícený měkkými paprsky slunce v tomto novém dni. "Šlag Tanz" je třinácté studiové album francouzské zeuhlské kapely Magma, které vyšlo 10. ledna 2015. Podobně jako "Félicité Thösz", i "Šlag Tanz" hrála kapela od roku 2009. Předpokládá se, že byla také napsána v roce 2009. Obsahuje značné množství textů ve francouzštině, což není pro diskografii kapely obvyklé. "Silná, hypnotická, nezařaditelná, MAGMA se nedá srovnat s ničím, co se dosud dělalo... kromě MAGMY. Magma bude bomba, která rozdrtí všechny konvence hudby, která si začíná až příliš libovat v krásnu... Konečně hudba, která vzrušuje... Magma se prostě nedá srovnat s ničím, co se dosud dělalo." To bylo řečeno o MAGMA v roce 1970. A v roce 2015, s novým albem "Šlag Tanz" (vyslov Shlag tanz), je šok stejně intenzivní! "Šlag Tanz", který kapela vyvíjí na pódiu od roku 2009, je symfonií rozžhaveného heavy metalu. Syrový zvuk, střídající se sekvence vzdušných hlasů, dojemné, dramatické melodie, které vás zavedou do vícesměrného finále a tam vás nechají samotného, na okraji propasti... "Zëss" (také známé jako "Zëss: Le Jour Du Néant)" je čtrnácté studiové album francouzské progresivní rockové nebo zeuhl skupiny Magma, které vyšlo 14. června 2019 u Seventh Records Christiana Vandera. Skalní fanoušci Magma skladbu budou znát ze dvou předchozích oficiálních vydání, CD "Bobino Concert 1981" (vydán v roce 1995), kde dostaneme 30-minutový výňatek z toho, jak to bylo v té době, pak znovu na vydání "Les Voix Concert 1992" Douarnenez pro 17-minutovou převážně vokální verzi (jako součást suity s "Ëmëntëht-Ré" a "C'est pour Nous") s devíti zpěváky, klavírem a bicími, a na "Mythes Et Legendes Volume IV" z roku 2008. Zřejmě první návrh skladby pochází z roku 1977, vylíhl se během zkoušek pro "Attahk", ale nebyl slyšet z žádných nahrávek z té doby, dokonce ani z neoficiálních živých nahrávek. Po postupném dokončování se skladba představila na koncertě na jaře 1979. Stala se základem repertoáru Magmy, dokud nebyla v roce 1983 odložena. Takže konečně v roce 2019 zde máme definitivní studiovou verzi "Zëss", která je někde mezi tím, co jsme slyšeli v dvou předchozích verzích. Dílo bylo předvedeno živě v Grande Salle Pierre Boulez z Philharmonie de Paris 26. června 2019 při oslavě 50 let Magma. Zajímavé je, že Christian Vander se rozhodl, že nebude hrát na bubny, místo toho se soustředil na sólový zpěv spolu s osmi dalšími zpěváky v refrénu (včetně Stelly, která také zpívá některé sólové vokální party), zatímco bicí soupravu předal velmi schopnému Morganu Ågrenovi. Mezi další hráče patří Simon Goubert na klavír, Philippe Bussonnet na baskytaru a Rudy Blas na kytary a všechny další orchestrace (aranžuje Rémi Dumoutin) zajišťuje Filharmonie hlavního města Prahy v režii Adama Klemense. Skladba je rozdělena do sedmi částí, ale po celou dobu nejsou žádné pauzy. Francouzská zeuhl legenda Magma oznámila, že 30. září 2022 prostřednictvím Seventh Records vydává zbrusu nové studiové album nazvané "Kãrtëhl". "Více než 18 měsíců bez možnosti koncertovat - tento časový úsek, tato vynucená 'pauza' byla využita k přípravě nového alba, skupinového alba, jaké Magma už dlouho nedělala," uvedla skupina. Na novém albu se další členové sestavy kapely připojují k předchozímu jedinému skladateli Christianu Vanderovi při psaní materiálu pro nové album. Píseň "Do Rin Ili Üss" napsal zpěvák Hervé Aknin, hráč na klávesové nástroje Thierry Eliez "Walömëhndem" a jeho kolega na klávesy Simon Goubert "Wiï Mëlëhn Tü", zbývající tři skladby napsal Christin Vander. Po vytvoření nové sestavy v roce 2020 si Vander opět přál skladby od hudebníků. Christian Vander se nikdy záměrně nerozhodl být jediným skladatelem kapely, nicméně žádný hudebník z desítek, kteří se tohoto dobrodružství účastnili, za desítky let nenapsal novou skladbu. Po "ZËSS", které naznačovalo spíše temnou budoucnost, je toto jasné a rozhodně optimistické nové album výsledkem společné práce. Kromě šesti skladeb, které kapela nahrála v roce 2022, album obsahuje i dvě bonusové skladby, ukázky nahrané "doma" z Vanderovy osobní sbírky. "Hakëhn Deis" a "Dëhndë" byly oba zaznamenány v roce 1978. Album "Kãrtëhl" nahrál a smíchal Francis Linon ve studiu UZ mezi 7. březnem a 12. červnem 2022 a masteroval je ve studiu Greasy Records Marcusem Linonem. Album produkovala Stella Vander Linon. Podstatně přínosnější než produkce firmy Seventh v posledních letech se tak jeví zatím jednorázová ediční činnost labelu původního basáka Magmy Jannicka Topa Utopic Records, kde v roce 2001 vyšly čtyři disky s nahrávkami z let 1974-1976 a po jednom z 1980 a 1998, až na ten poslední vše s Vanderem (prodobnosti viz http://www.utopic-records.com/). Kapela Magma nebyla pouze inspirovaná science fiction, její tvorba byla čistou science fiction. Všech sedm prvních desek líčí fiktivní dějiny planety Kobaia, jejich války s pozemšťany - "Magma", někdy též nesprávně "Univeria Zekt" nebo "Kobaia" (1970), "1001 Centigrades" (1971) a "Mëkanïk Dëstruktiw Kömmandöh" (1973) a obyvateli Orku "Köhntarkösz" (1974), "Live" (1975), "Üdü Wüdü" (1976), jakož i příhody Ourgona a Gorga v "Attahk" (1978), dvou vesmírných žoldnéřů, tak odporných, jak to umí jen Giger, který je na přčbal alba vymaloval. Další vývoj Magma se utopil v živých a retrospektivních albech i v sólových projektech hlavního Kobaïana - Christiana Vandera. Vander svým způsobem nikdy nepředstíral, že by jeho hudba byla snadno přístupná. Ačkoli vždy říkal, že je to hudba pro každého, ale musíte se nejprve uvolnit a vklouznout do toho zvláštního "magického stavu mysli" a nechat všechno, co jste o hudbě věděli, abyste mohli skutečně ocenit toto nepřekonatelné mistrovské dílo. Cesta k porozumění Magma tedy rozhodně stojí za to, a to možná pečlivým poslechem třeba tří nebo čtyř alb skupiny, a může úplně změnit vaše pojetí hudby! Pokud fanouškům připadají názvy desek trochu divné (a to ještě nemají všechny náležité dvojtečky nad I, čárky nad W a háčky nad G, protože by bylo příliš pracné je ve fontech písem vyjádřit), je to tím, že tyto názvy, stejně jako názvy skladeb a všechny zpívané texty jsou v kobaištině. To může snad působit jako určitá překážka v porozumění ději, ale ten jednak není až tak moc podstatný a jednak by většině fanoušků příliš nepomohla ani mateřština členů Magma, neboť obecná znalost jazyka francouzského není nijak valná. Kobaiština naopak zdůrazňuje čirou hudebnost sci-fi od Magma. Použitá pompézní forma s rozsáhlými aranžemi je nezaměnitelnou směsicí rocku i jazzu se slyšitelnými vlivy Wagnera a Orffa. Jakkoli mnohým dnes snad může tato hudba připadnout už poněkud vyčpělá, přece jenom je zřejmé, že verze Magma ze 70. let byla jednou z nejvlivnějších ze všech francouzských kapel a jednou z největších pozoruhodností 70. let, která se vyrovnaly pouze Gong a Ange. Zanechali odkaz hudby, který se vzpírá jakékoli standardní a pohodlné klasifikaci rocku, místo toho působí v říši své vlastní tvorby. Čekají na objevení novými a neustále se vracejícími staršími fanoušky. Kobaia iss de hundin!

Členové: Christian Vander - Drums, Vocals, Percussion, Piano, Electric Piano Stella Vander - Vocals (1972-1976,1977-present) Hervé Aknin - Vocals (2008-present) Rudy Blas - Guitars (2016-present) Sandrine Destefanis - Vocals (2019-present) Simon Goubert - Drums, Keyboards, Percussion (1982-1985, 1992-1996, 2019-present) Thierry Eliez - Keyboards (2019-present) Sylvie Fisichella - Vocals (2019-present)      Laura Guarrato - Vocals (2019-present) Jimmy Top - Bass (2019-present) Isabelle Feuillebois - Vocals (1990-1991, 1992-2001, 1990-present) Bývalí členové:      Benoît Alziari - Keyboards, Vibraphone, Theremin (2006-2019) Philippe Bussonnet - Bass (1996-2019) Jérôme Martineau-Ricotti - Keyboards (2015-2019) Jim Grandcamp - Guitars (2015-2016) Jérémie Ternoy - Keyboards (2012-2015) James Mac Gaw - Guitars (1997-2015) Bruno Ruder - Keyboards, Piano (2008-2012) Emmanuel Borghi - Keyboards (1990-1991, 1992-1996, 1997-2009) Antoine Paganotti - Drums, Vocals (1992, 1999-2008) Himiko Paganotti - Vocals (2002-2008) Frédéric D'Oelsnitz - Keyboards, Piano (2003-2005)      Jean-Christophe Gamet - Vocals (1992-96, 1999-2001)      Bertrand Cardiet - Vocals (1996-1998) Pierre-Michel Sivadier - Keyboards (1990-1991, 1992-1998) Franck Vedel - Guitars (1990, 1996-1997)      Jean-François Déat - Vocals, Keyboards (1990-1991, 1996-1997)      Alex Ferrand - Vocals (1983-1984, 1992-1996)      Bénédicte Ragu - Vocals (1992-1996) Julie Vander - Vocals (1990-1991, 1992-1996)      Philippe Dardelle - String Bass (1990, 1992-1996) Didier Lockwood - Violin (1975-1976, 1979-1981, 1992) Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion (1969-1978, 1980, 1990, 1992) Patrick Gauthier - Keyboards (1975-1976, 1980, 1981, 1983, 1992)      Addie Déat - Vocals (1990-1991)      Marc Delouya - Drums (1990)      Jean-Claude Buire - Percussion (1990)      Jean-Marc Duroure - Bass (1990) Marc Éliard - Bass (1980-1983, 1990)      Claude Salmiéri - Drums, Percussion (1984-1985)      Frédéric Briet - String Bass (1984-1985) Francis Moze - Electric Bass, String Bass, Keyboards (1969-1972, 1980, 1984-1985) Guy Delacroix - Bass (1976-1978, 1984-1985) Guy Khalifa - Keyboards, Vocals (1980-1981, 1982-1985) Jean Marc Jafet - Bass (1983-1985)      Pierre Marcault - Percussion (1984-1985)

Bývalí členové (pokračování): Claude Salmieri - Drums (1984-1985) Jean-Luc Chevalier - Guitars, Bass (1978-1979, 1980-1983, 1984-1985)      Jean-Pierre Fouquey - Keyboards (1977, 1980-1985)      Lisa De Luxe - Vocals (1977, 1978-1985) Remy Sarrazin - Bass (1984-1985) Michel Le Bars - Drums (1984-1985) René Garber - Saxophone, Bass Clarinet, Vocals (1969,1972-1973,1977-1978,1980-1982,1983-1984)      Denis Leloup - Trombone (1982, 1983-1984)      Michel Gaucher - Saxophone (1982, 1983-1984) Dominique Bertram - Bass (1979-1984) François Laizeau - Drums, Percussion (1980-1981, 1982, 1983-1984)      Freddy Hovsepian - Trumpet (1982, 1983-1984)      Christian Martinez - Trumpet (1982-1983, 1983-1984)      Steve Shehan - Vocals (1983-1984)      François Kokelaere - Percussion (1981-1983) Michel Graillier - Piano, Keyboards (1972, 1973-1974, 1982-1983)      Pierre Moerlen - Drums (1983)      Sylvin Marc - Bass (1983)      Alain Guillard - Saxophone, Horns, Winds (1980-1982)      Arrigo Lorenzi - Winds (1980-1982) Maria Popkiewicz - Vocals (1978-1982)      Yvon Guillard - Horns (1980-1982) Richard Raux - Saxophone, Flute (1969-1970, 1980-1981) Jean-Michel Kajdan - Guitars (1979-1981) Jannick "Janik" Top - Bass (1973-1974, 1980-1981) Benoît Widemann - Keyboards (1975-1977, 1979-1981) Jeff Yochk'o Seffer - Saxophone, Bass Clarinet, Flute (1970-1972, 1980) Bernard Paganotti - Bass (1975-1976, 1980) Gabriel Federow - Guitars (1975-1976, 1980)      Claire Laborde - Vocals (1980) François "Faton" Cahen - Keyboards, Piano, Electric Piano (1969-1972, 1980) Claude Engel - Guitars, Flute, Vocals (1969-1971, 1980) Michel Hervé - Bass (1978-1980) Teddy Lasry - Saxophone, Flute (1970-1972, 1980)      Louis Toesca - Trumpet (1971-1972, 1980) Jean de Antoni - Guitars (1976-1977, 1979) André Hervé - Keyboards (1978-1979)      Clément Bailly - Drums, Percussion (1976-1977)      Florence Bertaux - Vocals (1976)      Jean-Paul Asseline - Keyboards (1975, 1976) Claude Olmos - Guitars (1973-1974)      Brian Godding - Guitars (1974) Gérard Bikialo - Piano, Keyboards (1972-1974)      Jean-Pierre Lembert - Bass (1972-1973) Jean-Luc Manderlier - Piano, Organ (1972-1973) Daniel Denis - Drums (1972) Marc Fosset - Guitars (1972) Lucien 'Zabu' Zabuski - Vocals (1969) Laurent Thibault - Bass (1969) Guy Marco - Trumpet (1969) Eddie Rabin - Keyboards (1969)      Erik Goger - Guitars (1969)      Jacques Vidal - String Bass (1969) René Morizur - Saxophone (1969)      Jean-Jacques Ferry - Guitars (1969) (now guitarist with Tri Yann)      Paco Charlery - Trumpet, Percussion (1969)

poč. roku 1969	jaro 1969	červenec/srpen 1969
Christian Vander - Drums, Vocals Laurent Thibault - Bass Jean-Jacques Ferry - Guitars Lucien 'Zabu' Zabuski - Vocals Francis Moze - Keyboards (Zorgones) Eric Grimbert - Guitars (Chinese)	Christian Vander - Drums, Vocals Lucien 'Zabu' Zabuski - Vocals Laurent Thibault - Bass Eddie Rabin - Keyboards Claude Engel - Guitars (OMEGA PLUS) Guy Marco - Trumpet René Morizur - Saxophones René Garber - Bass Clarinet	Christian Vander - Drums, Vocals Laurent Thibault - Bass Eddie Rabin - Keyboards Claude Engel - Guitars Guy Marco - Trumpet René Morizur - Saxophones René Garber - Bass Clarinet Klaus Blasquiz - Vocals (Blues Convention)
říjen 1969	leden - srpen 1970 "Magma" 4/1970	říjen - prosinec 1970
Christian Vander - Drums, Vocals Laurent Thibault - Bass Claude Engel - Guitars René Garber - Bass Clarinet Klaus Blasquiz - Vocals Francis Moze - Keyboards François "Faton" Cahen - Keyboards (MAL WALDRON) Paco Charlery - Trumpet Richard Raux - Saxophone, Flute Jacques Vidal - String Bass	Christian Vander - Drums, Vocals Claude Engel - Guitars Klaus Blasquiz - Vocals Francois Cahen - Keyboards Paco Charlery - Trumpet Richard Raux - Saxophone, Flute Francis Moze - Bass (National Service) Teddy Lasry - Clarinet	Christian Vander - Drums, Vocals Claude Engel - Guitars Klaus Blasquiz - Vocals Francois Cahen - Keyboards Francis Moze - Keyboards Teddy Lasry - Clarinet Jeff Yochk'o Seffer - Saxophone (Perception)
leden 1971 - poč. 1972 "1001° Centigrades"	1971 UNIVERIA ZEKT	květen 1972
Christian Vander - Drums, Vocals Francis Moze - Keyboards Francois Cahen - Keyboards Klaus Blasquiz - Vocals Claude Engel - Guitars Teddy Lasry - Clarinet Jeff Seffer - Saxophone Louis Toesca - Trumpet (Eddy Mitchell) Y.Youati (?)	Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Francois Cahen - Pianos Francis Moze - Bass, Organ Jeff Seffer - Saxophone Teddy Lasry - Saxophones, Flute, Organ Tito Puentes - Trumpet Claude Engel - Guitars Lucien 'Zabu' Zabuski - Ghost Vocal Lionel Ledissez - Ghost Vocals	Christian Vander - Drums, Vocals Francis Moze - Keyboards Francois Cahen - Keyboards Klaus Blasquiz - Vocals Teddy Lasry - Clarinet Jeff Seffer - Saxophone Louis Toesca - Trumpet Jean-Luc Manderlier - Keyboards Daniel Denis - Drums
září 1972	listopad 1972	leden 1973
Christian Vander - Drums, Vocals Francois Cahen - Keyboards Klaus Blasquiz - Vocals Jean-Pierre Lembert - Bass Teddy Lasry - Clarinet Jean-Luc Manderlier - Keyboards René Garber - Bass, Clarinet	Christian Vander - Drums, Vocals Jean-Pierre Lembert - Bass Klaus Blasquiz - Vocals René Garber - Bass Clarinet (Alumni) Jean-Luc Manderlier - Keyboards Gérard Bikialo - Piano (Tempest) Michel Graillier - Keyboards Marc Fosset - Guitars Stella Vander - Vocals (studio)	Christian Vander - Drums, Vocals, Organ, Percussion Jean-Pierre Lembert - Keyboards Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Jean-Luc Manderlier - Piano, Organ René Garber - Bass Clarinet, Vocals Stella Vander - Vocals (studio)
březen 1973 "Mëkanïk Dëstruktiw Kömmandöh"	květen 1973	2. pol. 1973
Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Jannick "Janik" Top - Bass (Troc) Claude Olmos - Guitars (Coeur Magique) Jean-Luc Manderlier - Piano, Organ Gérard Bikialo - Keyboards, Piano René Garber - Bass Clarinet, Vocals Stella Vander - Vocals (studio)	Christian Vander - Drums, Vocals Jannick Top - Bass Claude Olmos - Guitars Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion René Garber - Bass Clarinet, Vocals Michel Graillier - Keyboards (Tartempion) Gérard Bikialo - Keyboards Stella Vander - Vocals (studio) Teddy Lasry - Saxophone, Flute (US tour) Randy Brecker - Brass (US tour) Michael Brecker - (US tour)	Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion René Garber - Bass Clarinet, Vocals Stella Vander - Vocals (studio) Claude Olmos - Guitars Jannick Top - Bass Michel Graillier - Keyboards
leden - březen 1974	červen 1974	červenec 1974 "Köhntarkösz"
Christian Vander - Drums, Vocals Jannick Top - Bass Michel Graillier - Keyboards Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Gérard Bikialo - Keyboards Claude Olmos - Guitars Stella Vander - Vocals (studio)	Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Claude Olmos - Guitars Jannick Top - Bass Michel Graillier - Keyboards Gérard Bikialo - Keyboards Stella Vander - Vocals (studio)	Christian Vander - Drums, Vocals Jannick Top - Bass, Cello, Vocals, Piano Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Gérard Bikialo - Pianos, Yamaha Organ Michel Graillier - Pianos, Clavinet Stella Vander - Vocals Brian Godding - Guitars
září 1974	leden - srpen 1975	září 1975
Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Stella Vander - Vocals Jean-Pierre Asseline - Keyboards (Rhesus O) Benoît Widemann - Keyboards Gabriel Federow - Guitars (Moerlen/Federow) Didier Lockwood - Violin (Visitors) Francis Lockwood - Keyboards (Visitors) J. Yvres (??)	Christian Vander - Drums, Vocals Gabriel Federow - Guitars Bernard Paganotti - Bass Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Jean-Pol Asseline - Keyboards Benoît Widemann - Keyboards Didier Lockwood - Violin Stella Vander - Vocals (studio)	Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Stella Vander - Vocals (studio) Benoît Widemann - Keyboards Gabriel Federow - Guitars Didier Lockwood - Violin Bernard Paganotti - Bass Patrick Gauthier - Keyboards (Heldon)
březen - září 1976	říjen 1976 VANDERTOP	listopad 1976
Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Stella Vander - Vocals (studio) Benoît Widemann - Keyboards Gabriel Federow - Guitars (do 3/76) Didier Lockwood - Violin Bernard Paganotti - Bass Patrick Gauthier - Keyboards Lisa Deluxe - Vocals	Christian Vander - Drums, Vocals Jannick Top - Bass Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Michel Graillier - Keyboards Didier Lockwood - Violin Gabriel Federow - Guitars	Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Benoît Widemann - Keyboards Jean-Pierre Asseline - Keyboards (Alumni) do 1/77 Gabriel Federow - Guitars (Alumni) do 1/77 Janik Top - Bass (Alumni) do 1/77
prosinec 1976 - leden 1977	jaro - léto 1977	září 1977 "ATTAHK"
Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Benoît Widemann - Keyboards Clément Bailly - Drums (Tryptique) Guy Delacroix - Bass Jean de Antoni - Guitars (Welcome) Florence Bertaux - Vocals	Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Benoît Widemann - Keyboards Guy Delacroix - Bass Jean de Antoni - Guitars Clément Bailly - Drums Stella Vander - Vocals Lisa Deluxe - Vocals	Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Guy Delacroix - Bass Benoît Widemann - Keyboards René Garber - Bass Clarinet Stella Vander - Vocals
leden 1978	květen 1978	srpen - listopad 1978
Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Benoît Widemann - Keyboards Guy Delacroix - Bass Stella Vander - Vocals Lisa Deluxe - Vocals René Garber - Bass Clarinet	Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Guy Delacroix - Bass Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Stella Vander - Vocals René Garber - Bass Clarinet André Hervé - Keyboards (Z.O.U.) Jean-Luc Chevalier - Guitars (Zig Zag)	Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Stella Vander - Vocals René Garber - Bass Clarinet Jean-Luc Chevalier - Guitars André Hervé - Keyboards Michel Hervé - Bass (Z.O.U.) Maria Popkiewicz - Vocals (Z.O.U.)
léto 1979 reunion	podzim 1979	leden 1980
Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Jean-Luc Chevalier - Guitars Michel Hervé - Bass Maria Popkiewicz - Vocals Benoît Widemann - Keyboards Michel Hervé - Bass Jean de Antoni - Guitars O. Angeles (?)	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Maria Popkiewicz - Vocals Benoît Widemann - Keyboards Michel Hervé - Bass O.Angeles (?) Francis Lockwood - Keyboards (Alien) Jean-Michel Kajdan - Guitars (Alien) Dominique Bertram - Bass (Alien)	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Maria Popkiewicz - Vocals Benoît Widemann - Keyboards Michel Hervé - Bass O.Angeles (?) Jean-Michel Kajdan - Guitars Francis Lockwood - Keyboards Dominique Bertram - Bass Jean-Luc Chevalier - Guitars Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion
prosinec 1980 - poč. 1981	uprostřed 1981	poč. 1982
Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Maria Popkiewicz - Vocals René Garber - Bass Clarinet Benoît Widemann - Keyboards Jean-Michel Kajdan - Guitars Jean-Pierre Foquey - Keyboards Guy Khalifa - Vocals François Laizeau - Percussion Francis Lockwood - Keyboards Dominique Bertram - Bass Jean-Luc Chevalier - Guitars Marc Eliard - Bass (Jazz Groups) Janik Top - Bass Richard Raux - Winds (HAMSA MUSIC) Arrigo Lorenzi - Winds (ALIEN) Alain Guillard - Winds, Horns Yvon Guillard - Horns Doudou Weiss (?) (ALICE)	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Maria Popkiewicz - Vocals René Garber - Bass Clarinet Benoît Widemann - Keyboards Jean-Michel Kajdan - Guitars Jean-Pierre Foquey - Keyboards Guy Khalifa - Vocals Dominique Bertram - Bass Jean-Luc Chevalier - Guitars Marc Eliard - Bass Arrigo Lorenzi - Winds Alain Guillard - Winds, Horns Yvon Guillard - Horns Doudou Weiss (?) Patrick Gauthier - Keyboards (Paga)	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Maria Popkiewicz - Vocals René Garber - Bass Clarinet Benoît Widemann - Keyboards Jean-Pierre Foquey - Keyboards Dominique Bertram - Bass Jean-Luc Chevalier - Guitars Marc Eliard - Bass Arrigo Lorenzi - Winds Alain Guillard - Winds, Horns Yvon Guillard - Horns Patrick Gauthier - Keyboards Francois Kokelaere - Percussion A.Cullaz (?) (Escoude/Cullaz)
léto 1982	leden - léto 1983	konec 1983 - léto 1984
Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Maria Popkiewicz - Vocals René Garber - Bass Clarinet Jean-Pierre Foquey - Keyboards Dominique Bertram - Bass Jean-Luc Chevalier - Guitars Marc Éliard - Bass Arrigo Lorenzi - Winds Alain Guillard - Winds, Horns Yvon Guillard - Horns Francois Kokelaere - Percussion A.Cullaz (?) Simon Goubert - Keyboards Christian Martinez - Trumpet Denis Leloup - Trombone (Ornicar Jazz Band) Freddy Opsepian - Trumpet Michel Gaucher - Saxophone Francis Laizeau - Percussion (Neffesh Music) Guy Khalifa - Vocals Michel Graillier - Keyboards	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Jean-Pierre Foquey - Keyboards Dominique Bertram - Bass Jean-Luc Chevalier - Guitars Marc Eliard - Bass Francois Kokelaere - Percussion A.Cullaz (?) Simon Goubert - Keyboards Christian Martinez - Trumpet Guy Khalifa - Vocals Michel Graillier - Keyboards Sylvain Marc - Bass Patrick Gauthier - Keyboards Pierre Moerlen - Drums (P.M.Gong)	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Jean-Pierre Foquey - Keyboards Dominique Bertram - Bass Simon Goubert - Keyboards Christian Martinez - Trumpet Guy Khalifa - Vocals Denis Leloup - Trombone Freddy Opsepian - Trumpet Michel Gaucher - Saxophone Francis Laizeau - Percussion Rene Garber - Bass Clarinet M.Dupont (?) Alex Ferrand - Vocals Jean Marc Jafet - Bass Steve Sheehan - Percussion
léto 1984 - poč. 1985	1985 - 1990	1990
Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Jean-Pierre Foquey - Keyboards (Dan Ar Bras) Simon Goubert - Keyboards Guy Khalifa - Vocals Jean Marc Jafet - Bass Guy Delacroix - Bass Jean-Luc Chevalier - Guitars Francis Moze - Bass Pierre Marcault - Percussion Claude Salmieri - Drums Michel Le Bars - Drums (EIDER STELLAIRE) Remy Sarrazin - Bass (POTEMKINE) Frederic Briet - Contra-bass	neaktivní	Christian Vander - Drums, Vocals Marc Delouya - Drums Jean-Claude Buire - Percussion Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Stella Vander - Vocals Julia Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Addie Déat - Vocals Jean-Francois Déat - Vocals Franc Vedel - Guitars Marc Éliard - Bass Jean-Marc Duroure - Double Bass Phillip Dardelle - Contra-Bass Emmanuel Borghi - Piano Pierre Michel Sivadier - Keyboards
1991	1992	1993-1995
Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Julia Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Addie Déat - Vocals Emmanuel Borghi - Piano Pierre Michel Sivadier - Keyboards	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Julia Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Phillip Dardelle - Contra-Bass Emmanuel Borghi - Piano Pierre Michel Sivadier - Keyboards Patrick Gauthier - Keyboards	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Julia Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Phillip Dardelle - Contra-Bass Emmanuel Borghi - Piano Pierre Michel Sivadier - Keyboards
1995-1996	1996	1997
Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Julia Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Phillip Dardelle - Contra-Bass Phillippe Bussonnet - Bass Emmanuel Borghi - Piano Pierre Michel Sivadier - Keyboards	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Julia Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Jean-Francois Déat - Vocals Franck Vedel - Guitars Phillip Dardelle - Contra-Bass Phillippe Bussonnet - Bass Emmanuel Borghi - Piano Pierre Michel Sivadier - Keyboards	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Jean-Francois Déat - Vocals Franck Vedel - Guitars Phillippe Bussonnet - Bass Emmanuel Borghi - Piano Pierre Michel Sivadier - Keyboards
1998	1999-2002	2003-2004
Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals James Mac Gaw - Guitars Phillippe Bussonnet - Bass Emmanuel Borghi - Piano Pierre Michel Sivadier - Keyboards	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Antoine Paganotti - Vocals James Mac Gaw - Guitars Phillippe Bussonnet - Bass Emmanuel Borghi - Piano	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Antoine Paganotti - Vocals James Mac Gaw - Guitars Phillippe Bussonnet - Bass Emmanuel Borghi - Piano Frédéric D'Oelsnitz - Keyboards, Piano
2005	2006-2007	2008
Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Antoine Paganotti - Vocals James Mac Gaw - Guitars Phillippe Bussonnet - Bass Emmanuel Borghi - Piano	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Antoine Paganotti - Vocals James Mac Gaw - Guitars Phillippe Bussonnet - Bass Emmanuel Borghi - Piano Benoît Alziari - Keyboards	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Emmanuel Borghi - Piano James Mac Gaw - Guitars Phillippe Bussonnet - Bass Hervé Aknin - Vocals Benoît Alziari - Keyboards Bruno Ruder - Keyboards, Piano
2009-2011	2012-2015	2016-2018
Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Hervé Aknin - Vocals James Mac Gaw - Guitars Phillippe Bussonnet - Bass Benoît Alziari - Keyboards Bruno Ruder - Keyboards, Piano	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Hervé Aknin - Vocals James Mac Gaw - Guitars Phillippe Bussonnet - Bass Benoît Alziari - Keyboards Jérémie Ternoy - Keyboards	Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Hervé Aknin - Vocals James Mac Gaw - Guitars Phillippe Bussonnet - Bass Benoît Alziari - Keyboards Jérémie Ternoy - Keyboards Rudy Blas - Guitars
2019-dosud
Christian Vander - Drums, Vocals Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Hervé Aknin - Vocals James Mac Gaw - Guitars Phillippe Bussonnet - Bass Benoît Alziari - Keyboards Jérémie Ternoy - Keyboards Rudy Blas - Guitars Sandrine Destefanis - Vocals

Christian Vander (je znám také jako Hassan Rashid, Theius Bingöh, Zébehn Strain Dë Geustaah) (Narozen 21. února 1948, ***, France) Drums, Percussion, Vocals Christian Vander je francouzský bubeník, hudebník a zakladatel kapely Magma. Kromě své práce s Magma založil také skupinu Offering, což mu umožnilo odložit paličky a soustředit se na vokály, jazzové projekty Christian Vander Quartet a Christian Vander Trio, a dvě fusion kapely Fusion a Alien. Všechny tyto kapely představovaly bývaly členy Magma. Dále působil v kapelách Cruciferius, Univeria Zekt, Utopic Sporadic Orchestra, Vandertop a Welcome. V roce 2012 začal vystupovat také sólově. Vander je v jazzu známý pojem. Christianův (nevlastní) otec Maurice Vander, uznávaný jazzový pianista, je známý zejména tím, že byl až do konce oficiálním doprovodem Clauda Nougara. Doma Christian jako dítě viděl největší jazzové hudebníky - Elvina Jonese (bubeník Johna Coltranea), Cheta Bakera a mnoho dalších. Jeho rodiče odjeli na turné do USA, během kterého se ale rozešli. Velmi brzy si mladý Christian, syn klavíristy Maurice Vandera, sednul s významnými jazzmany jako Elvin Jones, Kenny Clarke nebo dokonce Chet Baker, který mu nabídl své první bicí. Ve třinácti letech objevil Johna Corltranea, který zůstal velkým hudebním vzorem jeho života a měl mít zásadní vliv na jeho budoucí trajektorii. Současně poslouchal hudbu Stravinského, konkrétněji "Svěcení jara" a svatbu, Bartoka, Wagnera, stejně jako soulových zpěváků jako Ray Charles, Sam & Dave, James Brown nebo Marvin Gaye. Všechny tyto inspitace určily hudební horizont budoucí Magma. V sedmnácti letech, v roce 1965, začal hrát v rhythm'n'bluesových skupinách. Jeho první skupinou budou WURDALAKS (The Avengers), kteří si mysleli, že jsou mistři světa, pak CHINESE ve složení Christian VANDER (drums), Bernard PAGANOTTI Název WURDALAKS pochází z povídky Leona TOLSTOIe, kterou v roce 1963 uvedl na plátno spolu se dvěma dalšími povídkami Mario BAVA (Itálie), konkrétně s Borisem KARLOFFEM, pod názvem "Les trois visages de la peur/Tři tváře strachu" ("Black Sabbath" do USA). Tato legenda o karpatských upírech chce, aby se muž pokousaný WURDALAKEM stal upírem... (bass), Gilles Benoît (guitars) a Jean-Jacques FERRY (guitars). Z nich se stali CRUCIFERIUS LOBONZ, s basistou Bernardem PAGANOTTIM, který byl součástí MAGMA o deset let později. Interpretovali několik skladeb od Christiana, z nichž jedna se jmenuje "Nogma". Už zpívají v jiném, nestrukturovaném jazyce. Jedna ze skladeb, "Atumba", představuje z těchto let poměrně silnou analogii s rytmickou strukturu "Mekanik". Hudba byla inspirována coltranským jazzem. V roce 1967 smrt Johna COLTRANEHO uvrhla Christiana do hlubokého zoufalství, které jej přivedlo k tomu, aby opustil Paříž. Zakládá novou rhythm 'n' bluesovou skupinu a rozhodl se s ní odejít do italského exilu. Skupina se objevila v Miláně a téměř okamžitě se rozpadla. Christian poté několik měsíců hrál v klubech s různými skupinami jazzu a rhythm'n'blues. Vystupoval i v několika orchestrech včetně orchestru zpěváka Arthura CONLEYHO. Začínalo to jít dobře, ale vrátil se do Paříže ke své matce. Hrál s největšími jazzovými muzikanty jako jsou Mal WALDRON, Chick COREA, Dave HOLLAND, Jack de JOHNETTE... ale jazz jej uspokojoval jen napůl, vezmeme-li v úvahu, že COLTRANE tuto hudbu "zabil". Vrací se k rhythm'n'blues a potkává René GARBERA, který se stane velmi důležitým v hudbě a vesmíru MAGMA. Vander se definitivně vzdal jazzu pro binární hudbu, velmi originální druh jazz-rocku pod vlivem Coltranea a Stravinského, poznamenaný zcela výjimečnou rytmickou představivostí a energií. Na začátku roku 1969 Christiana kontaktoval baskytarista Laurent Thibault, který právě dával dohromady skupinu pro turné po několika kasinech na Opálovém pobřeží (Côte d'Opal), mimo jiné s Francisem Mozem na varhany a zpěvákem Zabu (Lucien Zabuski) na vokály, přeběhlíci jako Laurent z pozdních Zorgones. Měli se jmenovat (aniž by to tušili) The Carnaby Street Swingers... Byl to začátek společného hudebního dobrodružství a dlouhého přátelství, které vedlo k legendě Magma. Po návratu do Paříže se Laurent a Christian rozhodli pokračovat ve vývoji hudby, kterou načrtli. Opět společně s Francisem Moze a Zabu, přidali se k nim i další hudebníci, René Garber, přezdívaný Stuhnder., na saxofon, ke kterému se brzy připojí Claude Engel na kytaru, François "Faton" Cahen na klávesy, Jacky Vidal na basu. Tato bezejmenná kapela začíná zkoušet. Stala se z ní MAGMA ARGUEZDRA a poté zkrácením názvu MAGMA, slovo připomínající "Nogma" a evokující žhavý výbuch jejich hudby. Po prvních zkouškách odešel Laurent THIBAULT jako hudebník, aby se mohl věnovat produkci. Od té doby byl Christian jediným velitelem na palubě lodi MAGMA, která byla statečná desetiletí až do té míry, že v roce 2009 oslavila své 40. výročí! Čtyři desetiletí jedinečného a mýtického hudebního dobrodružství, které zanechalo trvalou stopu v této době a vytvoří hudební styl ZEUHL. V roce 1979 Christian vytvořil skupinu paralelní k MAGMA s repertoárem založeným na jazzu: ALIEN QUARTET. Stalo se z ní VANDER TRIO, které existuje dodnes. V roce 1983 to byli OFFERING, nová akustickější formace s převahou hlasů, kláves a perkusí. V letech 1992 až 1995 je vystřídala vokální skupina LES VOIX DE MAGMA, která interpretovala témata z repertoáru MAGMA. V roce 1994 vytvořil Christian se Simonem GOUBERTEM skupinu WELCOME s originálním složením: dvoje bicí, dva kontrabasy, dva saxofony a klavír. Ale MAGMA stále existuje a svůj velký comeback na scénu zažívá v roce 1996 po deseti letech virtuální existence a není konec! Vander je znám svým jedinečným skládáním písní, virtuózním bubnováním a pronikavým falsetovým improvizačním/scatovým zpěvem. Jeho skladby spojují vlivy jazzu, rocku, klasiky a opery a čerpají z práce tak různorodých hudebníků, jako jsou John Coltrane a Carl Orff. Vanderova hudba v Magma je široce klasifikována jako progresivní rock, ale styl je tak jedinečný, že spadá do vlastní kategorie - výstřední styl hudby, který sám Vander nazývá "Zeuhl". Pro Magmu vymyslel také nový jazyk známý jako Kobaïan, kterým byly psány texty skladeb. Se svoji první manželkou Stellou Vander je spoluzakladatelem labelu Seventh Records. http://www.allyouneed.free.fr/rmagma.htm

Stella Vander (rodným jménem Stella Zelcer) (narozena 12. prosince 1950, France) Vocals Stella je francouzská zpěvačka a hudebnice. Je známa také jako Stella nebo Tauhd Zaia. Stella je známá jako sólistka nebo z působení v kapelách Magma, Offering a Utopic Sporadic Orchestra. Jako dítě studovala hru na klavír, ale její preference byly spíše jazz nebo rhythm 'n' blues než klasický repertoár. Zatímco pokračovala ve studiu, natočila už ve věku 13 let své první album. Celkem natočila asi patnáct disků: SP, EP a LP v letech 1963 až 1968. V USA jí dokonce vyšlo album. Bylo to hezké jako všechno, plné humoru a drzosti. Bylo nahráno 44 písní, napsaných za spoluúčasti jeho mladého strýce Maurice Chorenslupa. Vzhledem k tomu, že se v tehdejší hudbě "yé-yé" objevila jako svěží vzduch, měla tu čest pobývat v hitparádách. Tento snadný a povrchní život úspěšné zpěvačky ale neodpovídal životu hudebníka, kterého si představovala. V roce 1968, ve věku 17 let, proto dobrovolně ukončila svoji sólovou kariéru. Její desky se staly kultovními a byly znovu vydány na 2CD v roce 1997 a poté v roce 2000. Po skončení sólové kariéry zpívala a hrála na klavír, kytaru a flétnu v různých skupinách. V roce 1969 spojila svůj osud s osudem Christiana Vandera, leadera vznikající skupiny Magma. Ze Stelly Zelcer se stala Stellou Vander a pro skupinu pracovala v pozadí, přičemž se starala zejména... o osvětlení, než se v roce 1972 stala sboristkou kapely. Od té doby jsou v MAGMA vždy ženské sbory. Aby ukončila četné galeje s neméně mnoha nahrávacími společnostmi, které vydávaly desky MAGMA, založila v roce 1987 s pomocí Francise Linona, zvukového specialisty, SEVENTH Records, která od té doby byla jediným oficiálním labelem skupiny a hudebníků Zeuhl nebo jim blízkých. V roce 2002, když si vyhradila SEVENTH pro produkci Christiana Vandera, založila, ještě s Francisem Linonem label EX-TENSION, aby produkovala další hudebníky. Své aktivity hudebnice/sboristky v rámci MAGMA a ve spolupráci s dalšími umělci nyní spojuje s produkčními a administrativními aktivitami labelů. Pod svým jménem natočila i 2CD, první od roku 1968...

Hervé Aknin (také znám jako Hervé Aknin, R.V. AKN1) (narozen 15. června 1961, Constantine, Constantine, Algeria) Vocals, Percussion Hervé Aknin je francouzský zpěvák alžírského původu. Je znám z působení v kapelách Elull Noomi, Les Felés du vocal, Magma a Offering. Nyní žije v Montpellier, Languedoc-Roussillon, Francie. Mohlo mu být 14 nebo 15, když poprvé slyšel přebuzené kytarové zvuky Deep Purple, Led Zeppelin, Queen dalších kapel. Dříve to byl k poslechu jen Guy Lux a Carpentier. A pak se stal zázrak, když jeho bratr měl dost peněz, aby si koupil stereo! A tam šly všechny tehdejší metalové skupiny... Hervé začal poslouchat velké rockové kapely jako Deep Purple, Led Zeppelin nebo Queen, když mu bylo 15 let. Začal tím, že se v 17 letech naučil základy hry na kytaru, a jakmile byl schopen zahrát tři akordy, "složil" ve spolupráci se svým starším bratrem, který psal texty, své první písně. Postupem času ale směřoval k tzv. "progresivní" hudbě kapel Yes, Genesis atd., poté i jazz-rock Return to Forever, Mahavishnu Orchestra, Zappa... V tichosti přešel i k funky hudbě přes Al Jarreau a Earth, Wind & Fire. A pak si poprvé poslechl Magmu... a jazz! Bez Magmy by možná nikdy neposlouchal jazz a přišel by o Coltrana, Milese, Arta Blakeyho. Jeho první rozhodující kontakt s hudbou Magma se odehrál v roce 1979. Pracoval tehdy v továrně na nábytek v Lunel, malém městě na jihu Francie, bylo mu 18 let. Potkal tam fanouška Magmy. Byl to muzikant a baskytarista, který byl členem skupiny, která v té době byla ekvivalentem Beatles v Lunel. Byli to Zakmoon a on se jmenoval Jean-Charles Matta. Nejprve jej donutil poslouchat Magma Live. Bomba! Nikdy o ničem takovém neslyšel! Neuvěřitelné, nadčasové zvuky. A ten rytmus! Pak to šlo jednoduše, když si poslechl desku "Magma", nemohl poté poslouchat nic jiného, samozřejmě kromě další desky Magma... Na začátku 80. let začal zpívat v mnoha progresivních rockových skupinách v regionu Montpellier jako Gandalf a Futuo. Začal také pracovat na svém hlase někdy v letech 1985-1986 se soukromým učitelem. Pak se rozhodl "zkusit" konzervatoř, nebyl to ale ten nejlepší nápad, jaký měl! V roce 1985 tak vstoupil na konzervatoř, kterou navštěvoval pouhé dva roky, a poté začal studovat u prestižních profesorů jako Jean-Pierre Blivet (učitel Natalie Dessay) a Yva Barthelemy. Konečně se po mnoha letech bloudění vrátil ke svému prvnímu učiteli, panu Verhagenovi, kterému vděčí za vše. Souběžně se studiem začal zpívat v různých jazzových souborech. V 90. letech jsem se podílel na vzniku vokální skupiny Les Grandes Gueules, vstoupil do klasicko-komické skupiny Le Quintet de l'Art, nahrál a cappella album s Les Felés du vocal. V roce 2002 založili Hervé a Odile Fargere a cappella vokální skupinu Elull Noomi se skladbami, které podepisuji, zpívanou imaginárním jazykem vynalezeným Odile. Své první album vydali v roce 2007 na labelu Ex-tension Records Stelly a Francise Linona a v roce 2004 se k nim připojil Antoine Paganotti. V roce 2008 se připojil k legendární francouzské kapele Magma. Když mu Stella v únoru zavolala a požádala jej, aby se zúčastnil tohoto dobrodružství, trvalo mu 45 minut, než po zavěšení popadl dech! Pak tu byl samozřejmě Antoine Paganotti. Pro Hervého bylo důležité vědět, jak to všechno prožívá a hlavně jestli je šance, že si své rozhodnutí rozmyslí. Zavolal mu a dlouze se o situaci bavili. Nakonec mu řekl, že nemá důvod odmítat. A další den už volal Stellu a voila...

Rudy Blas (narozen 1980, Lorient, Brittany, western part of France) Guitars Rudy Blas je francouzský hudebník a hráč na kytaru. Působil v kapelách Badume's Band, Caillou a Magma. Žije v Rennes, Bretagne, France. Začal jsem hrát už ve 12 letech, když objevil Jimiho Hendrixe a Jimmyho Page, a začal jsem chodit na lekce hry na kytaru. Také miloval bubny a měl i pár lekcí na bubny, ale musel si vybrat, bydleli s rodiči v bytě a doma prostě hru na bubny nezvládl. Jeho rodiče poslouchali hodně vážné hudby a něco jazzu, s tátou Rudy chodil na jazzové koncerty, takže jako teenager měl možnost slyšet McCoye Tynera, Mal Waldrona, Jacka de Johnette, a to naživo! Zároveň s sbírkou LP desek jeho staršího bratra objevil rock 70 let: Jimi Hendrix, Led Zeppelin, The Doors a pak King Crimson... a... Magma. Navždy si zapamatoval, když poprvé poslouchal "Köhntarkösz". Byl velmi mladý a samozřejmě hudbě nerozuměl, ale měl dojem, jako by se vznášel ve svém pokoji, v jakési pozastavení času a prostoru. Přes Magma se dostal dále k jazzu (Coltrane, Sanders... ) a soulové hudbě (Otis..). Takže jeho první vlivy byly směsicí Hendrixe, Magmy a Coltrana. Od roku 2011 je zakladaterle a členem kapely Caillou, kterou založil společně s Philippem Gleizesem. Nahráli album, na kterém se Rudy podílel ze 100%, od kompozice po nahrávání a mix, dokonce i grafiku. Dodnes je na to první album hrdý. Vystuupovali například na koncertě na R.I.O. Festival 2014. Momentálně je kapela v období klidu, ale nebyla oficiálně rozpuštěna. Poté, co kytarista Magma, James Mac Gaw dočasně opustil kapelu loni v červnu 2016 kvůli jeho zdravotním problémům, když se zotavoval z vážné nemoci. Magma si pozvala 2 kytaristy. Jim Grandcamp a poté Rudy Blas. Magma odehrála v únoru 4 koncerty v Le Triton, kde kytaristou byl ještě Jim Grandcamp. Od konce března 2016 odjela Magma na 3 týdny do USA ještě s Jimem, Rudy se ke kapele přidal v červnu až po tomto turné. Jim řekl, že bohužel nemohl dál pokračovat s Magmou, protože byl příliš zaneprázdněn jinými projekty. Všichni z kapely a veřejnosti samozřejmě doufají, že se James vrátí v dobrém zdraví. Rudy býval velkým fanouškem Magma, takže je mnohokrát viděl naživo, spřátelil se s nimi, začal hrát s Jamesem, Philippem, dokonce i s hudebníky Offering jako Philippe Dardelle, který je nyní jeho blízkým přítelem. Takže když Magma hledala kytaristu, věděli o něm, udělal jakýsi konkurz v 'Le Triton', a to je vše. Kromě kapely Magma stále hraje se svými přáteli v Bretani v soulové/funkové poctě Otisi Reddingovi a Jamesi Brownovi jménem Heat Wave. Vystupuje rovněž v duu s hráčem na akordeon Meriadecem Gouriou, hraje na baskytaru v kapele Belly Up.

Sandrine Destefanis (narozena ***, France) Vocals Sandrine Destefanis je franouzská jazzová zpěvačka. Je přezdívaná ve specializovaném tisku na "Lady Swing" a je umělkyní, jejíž dílo vzbuzuje obdiv... Když ji bylo 20 let, prostě propadla Ellině jazzu... s K7 od labelu "Gitanes". Poslouchala, zpívala a cestovala na 3 výletních lodích spolupracujících s italskou skupinou "I Cavallieri", což ji přineslo seznámení s Anne DUCROS (mnohonásobně odměněno v Jazz: Victoires du Jazz, PRIX BILLIE HOLLIDAY, IAJE NEW YORK USA, DONNE DI SCENA, DJANGO D'OR) a VALTER SCEBRAN (bubeník MINA, Pino DANIELE, RAI...). Od roku 1998 vyučuje s Anne Ducros v Paříži, kde žije. Všimlo si ji několik jazzmanů z Nice a začala pracovat v kvartetu na jazzových standardech s renomovaným klavíristou Robertem Persim (doprovod mimo jiné Claude Nougaro, Les Etoiles, Marcia Maria), se kterým pravidelně vystupovala, např. na Festival "CAP JAZZ", Festival "LA NOTE BLEUE" v Monaku, "SPORTING" v Monaku. Rovněž si velmi oblíbila bosa novu Antonia Carlose Jobima. Zároveň se rozhodla vyučovat na IMFP (Musical Institute for Professional Training) v Salon de Provence. V roce 2008 vyprodukovala své první album "Sandrine Destefanis" s původními kompozicemi ve francouzštině s vlivy jazzu a bossa novy, kde k písním napsala i několik textů, spolu s jinými autory (Sylvana Da Costa, Yona Yacoub). Touto nahrávkou se ji otevřely i dveře na NICE JAZZ FESTIVAL OFF. Měla to štěstí, že potkala dalšího skvělého pianistu Alaina Jeana MARIEHO, a nabídla mu, aby ji doprovázel během show case v Paříži ve Fnac na Champs Elysées a v kvintetu SUNSET/SUNSIDE. Podílí se na TV a rozhlasových pořadech jako jsou France Ô, France 3, rádio France Bleue, rádio Shalom, Radio TSF jazz se Sirem Alim a Frédéricou Randrianome, poté hostitelem, který se stal hudebním ředitelem Nice Jazz Festivalu v roce 2019. V roce 2011 vydala můj druhý jazzový opus "Never Let Me Go" s klavíristou, trumpetistou, aranžérem a skladatelem Fredem D'Oelsnitzem z Nice Jazz Orchestra. Její vášeň pro brazilský svět v průběhu let ještě více vrostla a její touha uctít tuto hudbu ji přivede k nečekanému setkání s klavíristou Philippem Martelem a jeho 3 doprovody: bratry Le Van, skvělými hudebníky brazilské hudby a také Fulvio Albanem, italským mezinárodním saxofonistou. Sandrine, která se chce ponořit do swingovějšího a rock'n'rollového repertoáru, v doprovodu své sestry Yaël a Laury Guarrato nabízí výbušné vokální trio v duchu Puppini'Sisters, trio se jmenuje BABY DOLL. Od roku 2019 je zároveň zapojena jako sborová zpěvačka do mytické skupiny Magma, se kterou nahrála několik alb, "JOHN COLTRANE, L'Homme Supreme“, "Félicité Thösz", "ZESS le jour du neant", "ESKÄHL 2020" (2CD live). Zlom v její kariéře pak začal silou s objevem zpěvačky Sylvie Telles, průkopnice bossa novy v 50. letech. Rozhodla se pak brzy připravit nové album v umělecké spolupráci s vyučující Kristin Marion (postava a představitelka jazzové scény jen USA ve Francii).

Simon Goubert (narozen 22. října 1960, Rennes, France) Drums, Keyboards, Percussion Simon je legendární francouzský hudebník a hráč na bicí a perkuze, jedna z živoucích legend francouzského jazzu. Je znám hlavně ze spolupráce s kapelou Magma, ale spolupracoval nebo působil v mnoha dalších projektech jako Arnaud Mattei Nonet, Babik Reinhardt Trio, Belmondo Big Band, DAG, Didier Levallet Tentet, Eddie Henderson Quartet, Jacques Vidal Quintet, Manabu Ohishi Trio, Manuel Rocheman Trio, Michel Edelin Quartet, Soft Bounds, Sophia Domancich Pentacle nebo Welcome. Muzikant původem z Rennes se začal ve třech letech učit hrát na piano. Bicí objevil 4. února 1970, když Kenny Clarke hrál koncert v jeho rodném městě. Poté studoval hru na bicí nástroje nejprve na konzervatoři v Rennes, od začátku roku 1976 u Sylvia Gualdy na konzervatoři ve Versailles. Studoval harmonii a svoji kariéru začal jako perkusista Ensemblu Polyphonique tehdejší ORTF pod vedením Charlese Raviera. Večery však trávil také v jazzových klubech, zejména v Riverbop, kde mohl vystupovat a zkoušet s Aldo Romanem, Jacquesem Thollotem, Bernardem Lubatem a Christianem Vanderem. V letech 1979-1980 hrál v kvartetu pod vedením kytaristy Philipa Petita spolu s Emmanuelem Bexem a Dominiquem Lemerlem. V roce 1981 založil svoji první skupinu s Dominiquem Lemerlem a Ericem Barretem. V následujícím roce založil spolu s Arrigem Lorenzim a klavíristou Jeanem Claudem Lubinem skupinu Spiral, která hrála v čisté Coltraneově tradici. Od roku 1982 do roku 1987 hrál na klávesy se skupinami Christiana Vandera Magma a Offering a v roce 1992 s "Les Voix de Magma", v roce 1996 i s reformovanou Magma. V letech 1987 až 1997 měl pravidelné trio s Michelem Graillierem a Albi Cullazem. S jeho rostoucí reputací byl často zván, aby doprovázel takové osobnosti jako Steve Grossman, Michel Graillier, Alby Cullaz, Francis Lockwood, Kim Parker, Sonny Fortune, Andy Laverne, René Urtreger, Alain Jean-Marie, Michel Benita, Rick Margitza, Christian Escoudeza, Riccardo Del Fra, Dave Liebman, Harold Danko, Joackim Kuhn, Eric Le Lann, Jean François Jenny Clarke. V roce 1987 Simon GOoubert zformoval sextet, který v roce 1989 zredukoval na kvintet. V roce 1991 vyšlo jeho debutové album "Haiti", které nahrával spolu s hosty jako Jean Michel Couchet, Laurent Fickelson, Stéphane Persiant a jako hostující hvězda Steve Grossman. Své druhé album "Couleurs De Peaux" vydal v roce 1993. Dne 17. listopadu 1995 vydal své třetí album "L'Encierro". V letech 1994-1997 spoluvedl projekt Welcome s Christianem Vanderem v sestavě složené ze dvou bubeníků, dvou kontrabasistů, dvou saxofonistů a klavíru. Album této skupiny bylo vydáno pod názvem "Bienvenue". V letech 1999-2002 byl v triu "BFG" po boku Glenna Ferrise a Emmanuela Bexe. Od roku 1999 je členem kvintetu klavíristky Sophie Domacich Pentacle a vytvořil s ní kvartet Invitation. Spolu se Sophií Domancichovou hrál s bývalými členy Soft Machine Hughem Hopperem a Eltonem Deanem v Soft Bounds v letech 2004-2006. V roce 2006 vytvořil trio DAG se Sophií Domancich a Jean-Jacquesem Avanelem. Mezi mnoha dalšími také hrál se Stevem Grossmanem, René Urtreggerem, Christianem Escoudém, Jacquesem Vidalem, Davem Liebmanem a Laurentem de Wildem. V posledních letech propůjčuje svůj jedinečný otisk rovněž African Jazz Roots kvartetu. Kvarteto African Jazz Roots vzniklo v Senegalu, na jazzovém festivalu v Saint-Louis. Simon Goubert tam tehdy oslovil o generaci mladšího hudebníka, griota a virtuózního hráče na tradiční nástroj západní Afriky koru, Ablayeho Cissoka. A právě jazzová oslava griotské tradice a zásnuby klavíru a kory - to je to, oč v African Jazz Roots kvartetu běží.

Thierry Eliez (znám také jako Terry Nolsen) (Narozen 24. června 1964, Arcachon, France) Piano, Keyboards Thierry Eliez je skvělý francouzský hudebník, skladatel a zpěvák. Thierryho hlavními nástroji jsou klávesy a klavír. Je znám z působení v kapelách Ceccarelli Trio, Itoiz, Minhas, Jean-Marc Jafet Quartet, Magma, Sol En Si, The Syndicate a Big Band Gironde. Thierry Eliez se narodil v Arcachonu a ve čtyřech letech začal hrát na klavír a varhany. Deset let se věnoval klasickému studiu, než objevil jazz. Do té doby milovník anglické hudby se rychle stal jedním z významných klavíristů improvizace a evropského jazzu. Thierry Eliez vytvořil své první trio ve věku 17 let, E.T Trio, a stal se známým od Bayonne po Cholet. V roce 1985 vstoupil do Paříže, do pařížských jazzových klubů a stal se etablovaným pianistou na pařížské scéně. V roce 1986 spolupracoval s houslistou Didierem Lockwoodem na albu "1234", což je začátek dlouhého přátelství s Jean-Marcem Jafetem a André Ceccarellim v rytmice. Symbióza byla taková, že v roce 1989 se zrodilo Ceccarelli Trio, po němž následovala tři legendární alba, která zanechala v jazzu trvalou stopu "Dansez sur moi", "Hat Snatcher" (Hudební vítězství za nejlepší jazzové album v roce 1992) a "3 around the 4", pocta Beatles. Od roku 1990, kdy se seznámil se zpěvákem Dee Dee Bridgewater, Thierry s nim spolupracoval na pódiu i ve studiu až do roku 2004 jako pianista, skladatel, aranžér a hudební režisér. Vydali čtyři alba "Keeping Tradition", "Love & Peace" (Tribute to Horace Silver), "Dear Ella" a "Live At Yoshi's". Napsali spolu píseň "For Your Love", kterou zazpíval v duetu se svou dcerou China Moses pro Sol en Si. Zpěvačka a houslistka Catherine Lara ve stejném roce oslovila Thierryho Elieze. Připojil se k ní, aby v roce 1993 zhudebnil show "Les Romantiques", hrál na několika z těchto alb a spoluskládal hudbu pro alba "Maldone" a "Graal". Catherine Lara a Thierry Eliez společně složí mnoho skladeb, ať už pro sebe, pro Johnnyho Hallydaye, pro filmovou a seriálovou hudbu… především pro TF1. V roce 2004 jej Muriel Robin požádala, aby složil hudbu pro její novou show Au Secours. Později společně pracovali na tvorbě písní pro projekt alba Muriel Robin, album nakonec nespatřilo světlo světa. Thierry Eliez se věnuje i svým osobním projektům a zformoval Thierry Eliez Trio se svým bratrem Philippem Eliezem na bicí a přítelem Danielem Ouvrardem na basu. Jeho první osobní album s názvem "Hot Keys" (2009) tvořila skládanka všech hudebních světů, které jej živily od dětství. Skladatel Éric Serra zároveň vyzval Thierryho Elieze, aby se stal klavíristou jeho jazzrockové skupiny RXRA. Tvoří ji sedm hudebníků a přeskupují hlavní témata soundtracků k filmům Luca Bessona, které napsal Éric Serra. Od té doby jej Europacorp vyzval k interpretaci hudebních pasáží z Angel-A, Bandidas a The Extraordinary Adventures of Adele Blanc-Sec. Thierry Eliez křižuje Francii a spolupracuje s různými formacemi včetně Paris Jazz Big Band v čele s Pierrem Bertrandem a Nicolasem Folmerem. Michel Legrand jej pozval, aby hrál na varhany na jeho albu "Legrand Nougaro" na poctu Claudu Nougarovi. Toto album umožnilo Thierrymu Eliezovi znovu hrát se svým přítelem André Ceccarellim a setkat se mimo jiné s baskytaristou Ronem Carterem. Thierry objevil zpěvačku Ceilin Poggi, se kterou se rozhodl spolupracovat. Poté vytvořili Jadden, jehož ženským hlasem byla Ceilin Poggi, a rozhodli se předělat velká popová témata 70. a 80. let. Od roku 2007 se jejich duo stalo kvintetem a bylo obohaceno o violoncello (Yan Garac), perkuse (Xavier Sanchez) a kontrabas (Dominique Bertram) mísící akordy, generace a hudební vlivy. V prosinci 2019 se připojil ke skupině Magma.

Sylvie Fisichella (narozena ***, Porsgrunn, Norway) Vocals Sylvie Fisichella je francouzská zpěvačka norského původu. Pracuje jako hlasová referenční trenérka ve Francii, je tak partnerkou Gérarda Louvina. Její manžel je hudebník Andre Fisichella. Je také známa z působení v kapelách Jafis a Magma. Studovala na škole BI, Porsgrunn, pak na střrdní školu v Eidanger. Jako vokální koučka pracuje od ledna 1994 až dodnes ve společnosti Centre musical Arion v Nice ve Francii. Od ledna 2013 až dodnes působí jako pomocný redaktor ve vydavatelství Sylan. Od roku 2019 působí jako sborová zpěvačka v kapele MAGMA. Žije v Nice, Provence-Alpes-Côte d'Azur, Francie

Jimmy Top (narozen ***, Paris, France) Vocals Jimmy Top je francouzský hudebník a hráč na basovou kytaru. Je synem Jannicka "Janik" Topa. Je znám z působení v kapele Keys Zuna a kapele, v níž působil jeho otec, Magma. S hudbou začal už ve věku 5 let. V letech 1996-2008 studoval Conservatoire de Vincennes (Městské konzervatoři ve Vincennes) hru na violoncello. Nakonec si ale vybral basu a studoval ji v letech 2009-2013 na American School of Modern Music (dnes IMEP) v Paříži. Poté v letech 2014 - 2016 absolvoval Conservatoire a Rayonnement Régional de Paris. Zároveň se školil v kompozici, Maovi a kompozici tvorbou a hraním v různých projektech. V roce 2007 působil jako baskytarista francouzské popové skupiny Assary, s nimiž odehrál několik živých vystoupení včetně těch v Cirque D'hiver a klubu Bataclan. V roce 2009 vstoupil do hudebního kolektivu Funk Wondersoul jako baskytarista. V roce 2010 působil jako kytarista pro představení Dominique Conteho (bývalý baletní ředitel Folies Bergeres) nazvaném "These years in St Germain". V témže roce absolvoval koncertní týdenní JAM v Art Café Bastille. Na přelomu let 2010 a 2011 uzavřel smlouvu se Sony Music Entertainment pro Sylvie Vartan, s níž se objevil ve dvou TV pořadech Champs-Elysées a Vivement dimanche od Michela Druckera, a posléze i v Radio Europe 1. Během let 2012 až 2013 spolupracoval s rapperem Hi Levezem jako režisér, aranžér a producent na jeho druhém EP. V roce 2013 odjel letní turné asi dvaceti koncertů se skupinou Bluebox, v roce 2014 navázal spolupráci s producentem Nekfeu. Od roku 2015 vstupuje do skupiny Keys Zuna, projektu, se kterým téhož roku vydal EP "Dance With The Moon", v roce 2018 i druhé EP "Keys Zuna". S touto kapelou v březnu 2018 vydal i první album na labelu Cascad Record. V roce 2016 zformoal duo elektronické hudby s Dave Smithem. V následujících dvou letech se účastnil různých projektů. Realizoval třetí EP rappera Hi Levels, hudební show projekt s bývalými průkopníky francouzské televize. S Carlem Eggerem (Chromatik) vytvořili v březnu 2019 elektrorockové duo Elephant Tone, se kterým vydali v březnu 2019 první stejnojmenné EP. V roce 2020 se připojuje k legendární kapele MAGMA po boku Christiana Vandera.

Isabelle Feuillebois (známa také jako Enör Zanhka) (narozena 6. srpna 1963, France) Vocals Isabelle je francouzská zpěvačka. Je známa z působení v kapelách Ad Vitam, Magma (od 2008) a Offering. V roce 1986 ji přijal Christian Vander, aby zpívala v jeho novém projektu Offering. Od té doby zpívá ve všech inkarnacích Vanderových kapel, včetně Magma a Offering. V roce 1999 se také připojila ke skupině Ad Vitam v čele s Jad Ayache.

Philippe Bussonnet (Narozen ***) Bass Philippe Bussonnet, původem z Belfortu, je baskytarista samouk využívající patero ladění (Do grave, Sol, Ré, La). V roce 1995 se přestěhoval do Paříže, poté se připojil ke skupině Magma v roce 1996, se kterou cestoval po celém světě a účastnil se mnoha alb a živých DVD. Vedle této spolupráce byl Philippe v roce 1997 zakládajícím členem skupiny One Shot, která do roku 2015 koncertovala ve Francii i v zahraničí (Evropa, USA, Japonsko) a vydala pět alb. Byl také s Guillaume Perretem, Jimem Grandcampem a Yoannem Serrou u zrodu skupiny Electric Epic, která v letech 2007 až 2014 nahrála dvě alba a koncertovala (Evropa, USA, Latinská Amerika). Účastnil se také mnoha projektů s jazzovými hudebníky jako Laurent de Wilde, Alex Tassel, Olivier Témime, Sylvain Beuf, Nicolas Folmer, Eric Le Lann. Dnes kromě Magma působí Philippe v jazz-metalové skupině Wax'in spolu s Christophem Godinem, Médéricem Collignonem a Franckem Vaillantem a právě zahájil spolupráci se zpěvákem Samem Künem a skupinou Welcome-X (Metal-prog-alternativa), jejíž první album vyšlo v dubnu 2019.

Jérôme Martineau-Ricotti (také znám jako Jérôme Martineau) (narozen ***, France) Keyboards Jérôme Martineau-Ricotti je francouzský hudebník a hráč na klávesové nástroje. Je znám z působení v kapelách Magma, Old School Funky Family, La Compagnie Des Musiques Télescopiques, Le Mutant, Okabe a Ptäh. Nyní žije v Bayonne, Nouvelle-Aquitaine, France.

Jim Grandcamp (narozen 1983, France) Guitars Jim Grandcamp je francouzský skladatel, rockový a jazzový hudebník a hráč na kytaru. Je znám z působení v kapelách Guillaume Perret & The Electric Epic, Magma, Seven Indies a Les Presteej. Je bratrem Jona Grandcampa. Jim Grandcamp vyučuje hru na kytaru v moderní hudbě na PSPBB (Pôle d'enseignement supérieur de Paris Boulogne-Billancourt/ Centrum vyššího vzdělávání v Paříži Boulogne-Billancourt) a na ESMD (Higher School of Music and Dance Hauts-de-France Lille) i v soukromém sektoru.

Jérémie Ternoy (narozen 1977, Béthune, Nord-Pas-de-Calais, France) Keyboards Jérémie Ternoy je francouzský hudebník a hráč na klávesové nástroje a piáno. Je znám z působení v kapelách Adoct, Gérard Marais Quartet, Jérémie Ternoy Trio, Magma (20121-2015), Thomas Grimmonprez Trio, TOC a Vazytouille. S kapelou Magma se objevil na albech "Rïah Sahïltaahk" (2014) a "Šlag Tanz" (2015). Podílel se rovněž na albech "Bleeu" (2020) s hudebníky Thomasem Grimmonprezem, Jérémiem Tertnoyem a Christophem Hachem, a albu "Bloc" (2008), které vyšlo pod hlavičkou JÉRÉMIE TERNOY TRIO (Jérémie Tertnoy, Nicolas Mahieux a Charles Duytschaever).

James Mac Gaw (Narozen 27. září 1968, zemřel 8. března 2021) Guitars James Mac Gaw byl nejznámější jako kytarista francouzské progressive rock kapely MAGMA. Od července 1997 (Nice Jazz Festival) do června 2015 (Osaka, Japonsko) byl kytaristou proslulé vokální jazz-rockové skupiny Magma. Spolu s baskytaristou Philippem Buissonnetem se stal páteří fenoménu znovuzrození, po boku lídra Christiana Vandera (bicí/zpěv. Tandem se brzy stal velmi zapojen a se svým telepatickým spojením a rytmickou synergií vytvořili "Bubu" & James ideální společníky pro dobrodružného a nepředvídatelného mistra bubeníka. Mladí muži tak stáli u kolébky comebacku Magma, který vedl k téměř nekonečným světovým turné a nesčetným albům. Díky své skvělé muzikálnosti, všestranné hře a obratné technice, vyvinutému kytarovému zvuku a kontrole nad FX-boardem byl James Mac Gaw dokonalým a kompletním kytaristou pro Magma. Kromě ohromující kytarové práce a oslnivých sól, jeho absolutní sluch, teoretické znalosti a hudební průprava Jamese (společně s vibrafonistou Benoîtem Alziarym) poskytly partitury mistrovských děl geniálního Vandera, který sám nikdy nesvěřil novinám ani notu. Jeho 17 let členství každopádně patřilo k nejvěrnějším členům kapely, která se vyznačuje stále se měnícím složením. James se zúčastnil stovek koncertů, desítek studiových a živých alb a DVD, někdy k vystoupením přidával workshopy. Neúnavně koncertoval s Magma and One Shot (jazz-rocková formace se členy Magma), dokud jej v roce 2015 nenapadl agresivní nádor na mozku. Operaci přežil a pustil se do boje svého života, neférového boje, který skončil na začátku roku 2021. V prosinci 2020 produkoval James Mac Gaw své album na rozloučenou s názvem "La Fin des Temples", poctu svému příteli a lídrovi Christianu Vanderovi. Krásná ozvěna všeho, čím se Zeuhl stalo známým. Dne 8. března 2021 zemřel francouzsko-skotský kytarista James Mac Gaw. Christian Vander, který posmrtně psal svému věčnému příteli Jamesovi, to nazývá "nejvyšším poselstvím; nebeskou hymnou, která nás spojuje s vaším novým vesmírem..." Stella Vander, zpěvačka Magma, označila Jamese jako svého okouzlujícího přítele a skutečného "Syna Magmy", ale především hudebního čaroděje, který vytvořil osmózu. "Ztratit Jamese bylo pro nás všechny velmi těžké...".

Bruno Ruder (Narozen ***) Keyboards, Piano Bruno je francouzský hudebník a hráč na klávesy a piáno.Je znám z působení v kapelách Kami Octet, Magma, One Shot, Orchestre National De Jazz, Radiation 10, Kinski Elevator a Umlaut Big Band. Bruno Ruder s hudbou začal studovat klasický klavír v šesti letech a studoval jej bezmála tucet let, tedy tak, že se přiblížil malé části rozsáhlého repertoáru věnovaného tomuto nástroji. Cvičení vážné hudby ale nikdy příliš neposouval. Jeho učitel mu dal příležitost poznat i jazz a právě k této hudbě se jako teenager začal vážně obracet. Teprve s objevem jazzu a improvizace v pubertě se jeho zájem o hudbu prosadil. Poté si vyzkoušel kolektivní praxi, zakládal první skupiny a koncertoval. Když mu bylo 14 let a založil s přáteli svou první kapelu, Jean De Antoni, kytarista, který kdysi hrál v Magma a žil v jeho regionu, přišel, aby je jednou týdně donutil zkoušet. Tam o kapele Magma slyšel poprvé. Později objevil i desky a poslouchal "Üdü Wüdü" s mnoha opakováními docela dlouho! Později, když ponechal stranou studium matematiky, věnoval se hudbě. Později si prošel hudební školou Villeurbanne a v roce 2000 nastoupil na katedru jazzu a improvizované hudby CNSM v Paříži, kterou v roce 2003 absolvoval s první cenou. Poznal tam spoustu muzikantů, se kterými dodnes rád hraje, zejména se seznámil s Riccardem Del Fra, který jej od té doby pravidelně navštěvoval, nejprve pro jeho Jazoo Project (album "Roses And Roots" s Joey Baronem, 2005) a dnes v kvintetu (album "My Chet, My Song" s Billym Hart and the Babelsberg Symphony Orchestra, 2014). Dostal příležitost zahrát si s velmi dobrými muzikanty, jako jsou Joey Baron, Kenny Wheeler, Dave Liebmann, Billy Hart, Simon Goubert, Daniel Humair, Tony Malaby. Samozřejmě se účastní/účastnil v několika dalších skupinách jako Yes Is a Pleasant Country, trio se zpěvačkou Jeanne Added a soprán saxofonistou Vincentem Le Quangem, která je mu nyní možná nejdražší. Na škole byl ve stejném ročníku jako Benoît Alziary, vibrafonista Magma, a Rémi Dumoulin a Fabrice Theuillon, kteří s kapelou Magma občas také spolupracují. V roce 2002 založil s Vincentem Le Quang a Jeanne Added trio "Yes is a pleasant country", které je dodnes aktivní a je jeho nejstarší skupinou. Svou první desku vydali se Sans Bruit v roce 2011 (Coup de Coeur z Charles Cros Academy a nominace na Victoires du Jazz). Než se stal členem Magma, byl v kontaktu s určitými členy Magma, samozřejmě Benoît, ale také James Mac Gawe, se kterým už měl projekt spolupráce, skupina N'Walk s bubeníky Philippem Gleizesem a Danielem Jeand’Heurem. Také hraje v kvartetu Erica Prosta, saxofonisty, který byl součástí Christian Vander Quartet. V letech 2008 až 2011 zastával pozici pianisty Magma a zúčastnil se turné k výročí 40. let skupiny, které jej zavedlo od Evropy až po Spojené státy a Japonsko. Objevil se na několika albech a DVD skupiny. Začátkem roku 2011 se připojil ke skupině Radiation 10, projekt hudebníků spjatých s kolektivem Coax. Druhé album Radiation 10 "Bossa Supernova" byla následována vyvrcholením několika tvůrčích rezidencí a četných koncertů, vyšlo v květnu 2013 na labelu Coax Records. V roce 2012, po mnoha letech fungování této skupiny, začal vystupovat jako sólový klavírista. Po sérii koncertů nahrál své první album "Lisieres", vydané na labelu La Buissonne v červnu 2014 a bylo vychváleno "Choc" z Jazz Magazine – Jazzman. V lednu 2016, během pobytu v Opéra de Lyon, založil se saxofonistou Rémi Dumoulinem kvintet, který sdružuje Aymerica Avice na trubku, Guida Zorna na kontrabas a legendárního bubeníka Billyho Harta, v repertoáru speciálně vyvinutém těmito dvěma lídry kolem hudební osobnosti tohoto velkého umělce. Je také pianistou Umlaut Big Bandu pod vedením Pierra-Antoina Badarouxe, který přebírá repertoár Big Bandů 20. a 30. let, hraje na Rhodos a syntezátor v novém triu Emmanuela Scarpy Blue Yonder s Guillaume Ortim na saxofon, podílí se na Spirit Dance Quintetu Yves Rousseau a Christopha Margueta, stejně jako v kvartetu saxofonisty a skladatele Vincenta Le Quang, dlouholetého společníka na cestách. Měl možnost zahrát si na pódiu nebo ve studiu s hudebníky jako jsou Joey Baron, Han Bennink, Roy Hargrov, Dave Liebmann, Michel Portal, Enrico Ravo, Tony Malaby, John Ruocce, Daniel Humaire, Henri Texier, François Mervill, Rick Margitzou, Simon Goubert, Dré Pallemaerts, Airelle Besson, Pierrick Pedron, Jacques Pellen, Steve Grossman, Tony Coe, Axel Dörner, Karim Ziad, v triu s Louisem Sclavisem a Ericem Echampardem nebo ve dvojici s Jozefem Dumoulinem. Byl zvolen 2. objevem roku 2014 v Jazz Magazine – Jazzman.

Emmanuel Borghi (znám také jako Dëh Dzeuhr Ëmëhnëtt) (Narozen 1963, France) Keyboards Emmanuel Borghi je francouzský hudebník, hráč na klávesy a piáno. Je znám z působení v kapelách Christian Vander Quartet, Christian Vander Trio, Emmanuel Borghi Trio, Himiko, Magma, NHX, Offering, One Shot, Slug a Welcome. Emmanuel Borghi začal svoji kariéru v polovině 80. let v sextetu bubeníka Simona GOUBERTA. V letech 1987 až 2008 spolupracoval s Christianem VANDEREM na většině jeho projektů (Magma, Trio atd.). Zároveň občas zasáhl jako "sideman" po boku hudebníků z francouzské i mezinárodní jazzové scény jako jsou Steve GROSSMAN, Stafford JAMES, Peter KING, Sarah LAZARUS a mnoho dalších. V roce 1996 se přestěhoval do Mâcon, připojil se ke "COLLECTIF MU" a začal pracovat na projektu elektrické hudby ONE SHOT. V roce 2001 se připojil k "NHX", experimentální elektrojazzové skupině. Dnes Emmanuel BORGHI dělí svůj čas mezi různé jazzové formace jako leader nebo sideman v Emmanuel Borghi Trio s Antoine Paganotti a Blaise Chevallier, David Prez/Emmanuel Borghi Electric Project se Simonem Tailleu a Antoine Paganotti... a samozřejmě jeho vlajkovém projektu HIMIKO se zpěvačkou a skladatelkou Himiko PAGANOTTI.

Antoine Paganotti (také jako Wöss Këmkah) (Narozen 1972, France) Drums, Vocals Antoine Paganotti je legendární francouzský hudebník, hráč na bicí a zpěvák. Je znám z působení v kapelách Arnaud Sacase Quartet, Emi Oshima Quintet, Emmanuel Borghi Trio, Gaël Horellou Organ Trio, Gaël Horellou Quintet, Gaël Horellou Trio, Les Fées du Rhin, Magma, Monkey Toon, Polish Jazz Quartet, Yo5 a Yoann Loustalot Quartet. Je synem Bernarda Paganottiho a výtvarnice Naoko Paganotti, bratrem zpěvačky Himiko Paganotti. Naoko se v roce 1969 seznámila s Bernardem Paganottim, skvělým francouzským hudebníkem, na turné v Japonsku, což znamenalo zlom v životě Naoko. V roce 1971 se za něj provdala do Francie a brzy mu porodila dvě děti, syn Antoine a dcera Himiko. Oba zdědili po rodičích talent na umění, zpěv a hudbu. Antoineův otec, který byl v letech 1975 až 1976 baskytaristou Magma, a proto bylo přirozené, že se rovněž připojil ke skupině. Po první zkušenosti v roce 1992 se objevil i jako zpěvák s Christianem Vanderem a v letech 1999 až 2008 plnil roli hlavního zpěváka po boku své sestry Himiko. Jeho talent pro interpretaci kobaijského vesmíru je obecně uznáván veřejností i kritiky. Ale nutně ovlivněn Vanderem nezanedbává bicí, svůj výchozí nástroj. Je to také on, kdo hraje na bicí ve skladbě "Zëss" během koncertu v roce 2008. Podílel se na albech "Theusz Hamtaahk Trilogie" (2001, CD/DVD), "K.A." (2004) a "Ëmëhntëhtt-Re" (2009) a na desítkách koncertů v Evropě, ale i ve Spojených státech a Japonsku. Antoine Paganotti je také přítomen na třech ze čtyř DVD "Myths And Legends" vydaných v letech 2006 až 2008 "Epok II", "Epok III" a "Epok IV". Jeho poslední koncert s Magma se datuje na 11. února 2008. Poté skupinu opustil z osobních důvodů, které nechtěl prozradit. Od roku 2004 se podílel jako bubeník ve skupině Paghistree s Himiko Paganotti, svoji sestrou (zpěv) a Emmanuelem Borghim (klávesy), rovněž členy Magma. Skupina přijala jméno SLuG v roce 2009 s příchodem Johna Trapa (kytara) a Gabriela Dilassera (baskytara). První album vyšlo v roce 2009 na labelu Still, druhé "Namekuji" v roce 2012 na labelu Signature Radio France. Na desce se objevil i jeho otec Bernard Paganotti na basu.

Himiko Paganotti (Narozen 1974, France) Vocals Himiko Paganotti je francouzská zpěvačka. Je dcerou Bernarda Paganottiho a výtvarnice Naoko Paganotti, je setrou bubeníka Antoine Paganottiho. Naoko se v roce 1969 seznámila s Bernardem Paganottim, skvělým francouzským hudebníkem, na turné v Japonsku, což znamenalo zlom v životě Naoko. V roce 1971 se za něj provdala do Francie a brzy mu porodila dvě děti, syn Antoine a dcera Himiko. Oba zdědili po rodičích talent na umění, zpěv a hudbu. Himiko od dětství studovala klasický tanec a jako teenager začala i zpívat. Během tohoto období dělala doprovodné vokály po boku Dabyho Tourého v senegalské skupině Touré Touré. Zároveň se přidala ke skupině Monkey Toon s pop-rockovými vlivy, která se stala jejím prvním projektem jako hlavní zpěvačka a ve které začala skládat. Poté spolupracovala s mnoha umělci jako jsou Touré Kunda, Sixun, Patrick Gauthier, 13NRV, Juan Rozoff, Régis Ceccarelli, Coco M'Bassi, Francis Cabrel, Céline Bonacina Po 7 let byla také součástí skupiny Magma. Po odchodu z Magma vyvinula projekt Paghistree, elektropopové duo s pianistou Emmanuelem Borghim. V srpnu 2008 se ze setkání tří hudebníků Himiko Paganotti, Emmanuel Borghi a John Trap zrodila skupina SLuG, která vydala dvě alba "SLuG" (2009) a "Namekuji" (2012). Po odchodu Johna Trapa v roce 2014 se ze SLuG stává HIMIKO, ve které Himiko skládá, píše a zpívá, vždy ve spolupráci s klavíristou Emmanuelem Borghim. Vydali album "Nebula" (2016). Duo neustále vyvíjí hudbu, která čerpá z rozmanitosti estetiky. Pop, elektro a jazz, to všechno jsou teritoria procházející, aniž by se kdy usadili na jednom z nich, někdy inspirovaní filmem, obrazem, slovem, pocitem, jejich hudba je protkána jejich denními sny. Jejich "ambiciózní a uhrančivá" hudba je často přirovnávána k "psychedelické a klikaté duši" Portishead a jejich univerzum k hudbě filmaře Tima Burtona, Kate Bush, Laurie Anderson, Bjork, Peter Gabriel, Annie Lennox, Yoko Ono, Nina Hagen a dokonce i Grace Jones jsou také několikrát citováni, aby popsali jejich vesmír... Himiko během koncertu vyzvala různé hudebníky, Gabriela Dilassera (baskytara), Maxime Bedot (baskytara) a Constance Amiot (zpěvačka, kytaristka). Od nahrávání druhého alba "Namekuji" tvoří Antoine Paganotti (bicí) & Bernard Paganotti (basa) rytmickou sekci skupiny. I nadále propůjčuje svůj hlas různým projektům, zejména po boku Nguyen Le, Sophie Domancich, Johna Greavese, Michaela Mantlera, Henriho Texiera a Oliviera Mellana.

Frédéric D'Oelsnitz (narozen 25. října 1970, Nice, Provence-Alpes-Côte d'Azur, France) Keyboards, Piano Frédéric D'Oelsnitz je francouzský hudebník, hráč na klávesy a piáno. Je znám z působení v kapelách Magma (2003-2005), Christian Vander Trio, Offering, Pacific Trio, Stéphane Persiani Quintet, Jimi Brown Experience, Frederic d'Oelsnitz Trio, nebo vystupoal s hudebníky jako Alex Ferrand, Tahina Razafindratsiva a Stéphane Foucher. S kapelou Magma se objevil na jediném albu "K.A" (2004).

Pierre-Michel Sivadier (Narozen 1971, Le Mans, France) Keyboards, Vocals Pierre-Michel je francouzský zpěvák, pianista a skladatel, který skládal písně i pro jiné umělce. Nejlépe by se dal umístit do poetické oblasti někde mezi jazzem a populární písní. Spolupracoval mimo jiné s Jane Birkin, Jamesem Ivorym a Michelem Hermonem, deset let byl členem skupiny Christiana Vandera Magma a spolupracoval také se Stellou Vander. Je bratrem herce a režiséra Jean-Françoise Sivadiera. Působil ve skupinách A3, Magma a Offering. Jako klavírista se pohybuje mezi jazzovou improvizací a doprovodem němého filmu. Bohatost a vřelost jeho kompozice a interpretace lze slyšet na Paysages avec Piano, Rue Francoeur, D'amour Fou d'Amour a Coltrane a l'Instant - speciální píseň napsaná pro CD Christiana Vandera s poctou Johnu Coltraneovi. Pierre-Michel zaranžoval jazzovou verzi Carmen s názvem Regarde Carmen s africkou zpěvačkou Awou Timbo a kytaristou Didierem Guegdesem. Pierre-Michel také napsal originální písně a Regarde Carmen se hrála v théâtre de Caen a v jazzových klubech v Paříži. Jednu z písní Pierre-Michel Follement doux můžete slyšet v jednom z filmu bratří Larrieu Peindre ou faire l'amour s Danielem Auteuilem a Sabine Azemou. Skládá také pro Céline Caussimon a Stellu Vander. Pierre-Michel Sivadier často spolupracuje s Michelem Hermonem. Oba hráli písně Léo Ferrého po celém světě (Japonsko, Rusko, USA, Evropa), Pierre-Michel také doprovází Hermona na klavír v show "Ditrich hotel". Pierre-Michel Sivadier si zahrál ve filmu "A soldier's daughter never cries/Dcera vojáka nikdy nepláče" režiséra Jamese Ivoryho, kde se setkal s Jane Birkin. Poprvé s ní hrál v roce 1999 na festivalu d'Avignon. CD Pierre-Michel Sivadiera "D’amour fou d’amour" produkoval Christian Vander v roce 1995. V "D'amour fou d'amour" Pierre-Michel hraje a zpívá svou vlastní hudbu s moderní jazzovou kapelou. Sivadier spolupracoval s mnoha jazzmany jhako jsou Louis Petrucciani, Magik Malik nebo Peter Oxley. Nahrál "Les Fous du Large" se svou vlastní jazzovou kapelou A3 s Mishko a Yvo Abadi. Protože také rád improvizuje a skládá hudbu, Pierre-Michel doprovází němé filmy na klavír. Často hrál v Cinématheque française nebo v Musée d'Orsay v Paříži. Hrál také v Amsterdam Filmuseum a na německých filmových festivalech. Psal filmovou hudbu ("A ciel ouvert Casablanca" de Rachel Stella) a na klavír doprovázel "Nosferatu" od Murnaua, "Die Nibelungen" od Fritze Langa a Carla Dreyera, Bustera Keatona, Charlieho Chaplina, Louise Delluca. Vydal tři pěvecká alba "D'amour Fou d'Amour" (1995), "Rue Francoeur" (2008) a "Si" (2019), čtyři literární texty, dvě partitury a harmonizace v pop-rockové estetice. Jako pianista, skladatel nebo autor spolupracoval na zhruba 30 albech s francouzskými šansonovými a jazzovými umělci.

Franck Vedel (Narozen ***) Guitars Franck Vedel je francouzský hudebník a hrář na kytaru. Je znám z působení v kapelách TYB (jazz rock), MAGMA (1990, 1996-1997), DON'T DIE, MAN'S WORLD (R'nB), ASCENT (jazz), SOUL FAMILY (soul music), kytarista a dudák v LE GRÉ DES VENTS (Trad Centre-France a Trad Fusion).

Julie Vander (známa také jako Aïna) (narozena ***, France) Vocals Julie Vander je francouzská vokalistka v rockové a jazzové scéně. Je dcerou Stelly a Christiana Vander. Působila v kapelách Ad Vitam, Magma a Alex Ferrand. S kapelou Magma je zachycena hlavně na živých záznamech "Theusz Hamtaahk Trilogie" (2001), "Theusz Hamtaahk: Trilogie au Trianon" (2001), "Ëmëhntëhtt-Ré Trilogie" (2017) a na posledním albu "Zëss" z roku 2019. Objevila se také na albech svého otce "A Tous Les Enfants" (1994) a "Les Cygnes Et Les Corbeaux" (2002). S kapelou Ad Vitam nahrála v roce 2002 album "La ou va le vent", kde zpívala a navrhla také přebal.

Didier Lockwood (také znám jako "Didier Lecoude") (narozen 11. února 1956, Calais, Nord-Pas-de-Calais, France, zemřel 18. února 2018, Paris, Île de France, France) Violin Didier Lockwood byl francouzský jazzový houslista. V 70. letech hrál v progresivní rock/jazzové fusion kapele Magma a byl znám svým používáním elektrického zesilovače a experimentováním s různými zvuky na elektrických houslích. Rodák z Calais experimentoval se zvukovými možnostmi elektrických houslí. Poté se věnoval rovněž spojování jazzu s etnickou hudbou. Nevyhýbal se ani klasice, když nahrál například album Jazz a diva se sopranistkou a svojí bývalou manželkou Caroline Casadesus. Na akustické nástroje hrál skvěle bebop i to, čemu Francouzi říkají jazz manouche, tedy cikánský jazz. A šestistrunné elektrické housle zase Lockwood po svém využíval v jazzrockových sestavách, nejslavněji v 70. letech jako člen skupiny Magma či později v kvartetu s kytaristou Mikem Sternem. Během své kariéry napsal dvě opery, houslové a klavírní koncerty, lyrická díla i hudbu k filmům. Kromě nahrávání alb a koncertování působil Lockwood jako hudební pedagog. Vytvořil vlastní metodu výuky hry na housle a založil školu hudební improvizace. Lockwood byl ženatý s operní zpěvačkou Patricií Petibonon a měl tři dcery. Také se sopranistkou Petibon také natočil společné album. Rodák z Calais britského původu Didier Lockwood neměl velké potíže s výběrem svého povolání, protože téměř celá jeho rodina nebo téměř celá jeho rodina byla živena klasickou hudbou a jazzem, přesně těmi dvěma póly, které mu posloužily jako umělecký kompas. Jeho otec byl učitel houslí, matka amatérskou malířkou a jeho starší bratr Francis jazzovým klavíristou. Navíc Didieru Lockwoodovi bylo pouhých 17, když se připojil k nepochybně nejambicióznější francouzské rockové kapele Magma. Světelné roky daleko od školáckého popu Martin Circus a tehdejších rockových formací, Magma vynikala svými ambicemi v oblasti fusion, kde spojení rocku, popu a jazzu muselo promítat zvuk stejně originální jako mimozemské texty Christiana Vandera. Jako houslista v ní působil v letech 1974 až 1976, občasně si v ní zahrál i později. V 80. letech natočil několik výtečných alb. V Americe se o něm hodně mluvilo díky desce "Out Of The Blue" z poloviny 80. let, která v tehdy vlivném časopisu Down Beat dostala tři hvězdičky. Údajně se pak po Lockwoodovi sháněl dokonce i veliký Miles Davis. Když ale spoluhráči mladého Francouze včas nepřivedli, elektrické housle na jeden track Davisovy desky Tutu natočil Polák Michał Urbaniak. Z Lockwoodova amerického období dodnes zůstává skvělá nahrávka "New York Rendez-vous". Jak se blížilo nové tisíciletí, byl Lockwood čím dál všestrannější. Zajímal se o indickou hudbu, zkomponoval houslový koncert pro orchestr, dokončil operu na libreto spisovatele Georgese Perece. Napsal živopisnou knihu Profession jazzman. Vytvořil učebnici houslové improvizace a na jihu nedaleko od Paříže založil hudební školu. I když tato zkušenost byla krátká, ukázala se jako zuřivě formující. Ve skutečnosti je to zejména v postmagmatickém období, poté, co byl objeven a osloven nesmírným Stéphanem Grappellim, Lockwood proměnil svá nejkrásnější šlechtická písmena v sólovou kariéru, zvláště na mezinárodní úrovni, až do té míry, že se upsal živě labelu WEA/Atlantic a s obrovským úspěchem investovat do klubů města Anges, ať už s jeho slavným DLG (Didier Lockwood Group) nebo bez něj. Ale ze všech jeho schopností zůstane nejvýmluvnější právě jeho taneční karta. Ve francouzském jazzu je to rituál: první zdejší raný houslista Michel Warlop kdysi svůj nástroj předal Stéphanu Grappellimu, aby na něj ukázal jako na svého následníka. Grappelli housle později věnoval Jean-Lucovi Pontymu a nakonec skončily u Didiera Lockwooda. Tento věčný mladý muž prožíval velikost a sílu svých houslí po boku největších baronů v historii hudby od Milese Davise po Barbaru přes Herbieho Hancocka, Higelina a mnoho dalších. Později, v 90. letech zkoumal vnitřní vazby, které má jazz s klasickou hudbou. K houslistovým spoluhráčům krátce patřil i slavný český rodák, klávesista Jan Hammer - mezi sběrateli dodnes koluje vinylová nahrávka jejich koncertu z festivalu Montreux roku 1980. Jeho poslední album s názvem "Open Doors" vyšlo právě v listopadu 2017. V roce 1979 Lockwood vydal své první album jako leader, "New World", a celkem nahrál více než 20 alb. V roce 1994 se na dva roky přestěhoval do New Yorku. Během té doby nahrál dvě alba "New York Rendez Vous" a "Storyboard". Mezi Lockwoodovy vlivy patřil i houslista Jean-Luc Ponty. Začal hrát na elektrické housle poté, co slyšel Pontyho na albu "King Kong: Jean-Luc Ponty Plays The Music Of Frank Zappa". Dalším významným vlivem byl Francouz Stéphane Grappelli. V roce 2000 nahrál Lockwood poctu Grappellimu. Během své mezinárodní kariéry vystoupil na přibližně 4 500 koncertech a spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, mezi něž patří například Billy Hart, Manu Dibango a François Bréant. Didier také vystoupil spolu s kytaristy Christianem Escoude, Philipem Catherine jako hlavní hvězda jednoho z koncertů XV. Mezinárodního jazzového festivalu Praha dne 21. října 1984 v pražské Lucerně. Didier Lockwood zemřel na infarkt 18. února 2018 ve věku 62 let. Svůj poslední koncert odehrál pouhý den před svým úmrtím v pařížském jazzovém klubu Bal Blomet. Jeho odchod vyvolal ohlas i mezi francouzskými politiky. "Bude nám chybět jeho otevřenost a jeho obrovský hudební talent," řekl francouzský prezident Emanuel Macron. Francouzská ministryně kultury Francoise Nyssenová označila Lockwooda jako "velmi velkorysého a skvělého" hudebníka, který bude všem chybět. "Chtěl, aby hudba byla bez hranic nebo předsudků," sdělila.

Klaus Blasquiz (znám také jako Klötsz Zaspiaahk, N'Dongo Lumba) (Narozen 19. června 1950, Paris, France) Vocals Klaus je francouzský zpěvák a známou postavou hudebního světa, který je nejznámější jako sólový zpěvák kapely Magma v letech 1970 až 1980. Jeho mnohonásobná pěvecká kariéra mluví za něj - MAGMA, Cokpit, Maison Klaus. Je také novinářem, lektorem a sběratelem zvukového a obrazového materiálu, pedagogem audiovizuálního oboru, sběratelem a opravářem profesionálních hi-fi videí. Ve vlastní skupině Maison Klaus pak je perkusionistou a baskytaristou a zvukovým inženýrem. Působil také v kapelách Blues Convention, Le Grand Blues Band, Maison Klaus, Mapop & The Rotules, Odeurs, Paga Group, Univeria Zekt a Vandertop. V poslední době je i členem Blackfoxy, což je klasická sestava 13 hudebníků Soul Rap Funk, kterou spojil zakladatel Kalid Bazi. Ambicí Blackfoxy je vytvořit francouzský "Kool and the Gang". V Blackfoxy je zpěvákem, ale také vokálním trenérem.

Patrick Gauthier (Narozen 27. února 1953, Paris, Île-de-France, France) Keyboards Patrick Gauthier je francouzský klávesista a skladatel, který v 70. letech hrál v kapelách Heldon, Magma (1975-1976, 1980, 1981, 1983, 1992), Bernard Paganotti's Paga, Lockwood, Schizo a Weidorje. Nadaný pianista, geniální aranžér, talentovaný skladatel Patrick Gauthier je jednou z těch postav, které mají dar být přesně tam, kde se odehrávají důležité události, a to v několika kompozičních plánech současně. Patrick Gauthier se narodil v roce 1953 a věnoval se zpočátku klasické literární vědě a poté filozofii, která se stala jeho věrným společníkem. Náhodně se zapletl do rhythm & blues a v řadách kapely Schizo potkal Richarda Pinhase, který jej seznámí s Klausem Blasquizem, budoucím zpěvákem Magma. Objevil svět modulárních syntezátorů a intenzivně spolupracoval s Pinhasem. Patrick Gauthier je jako prog klávesista docela úspěšný. Studoval orchestraci a harmonii na vysoké škole, ale brzy zjistil, že je ukolébán vznikajícím světem analogových syntezátorů. Brzy se stal členem průkopnické progressie elektronické skupiny Heldon a účinkoval na všech jejich albech. Patrick Gauthier se realizoval v Heldona a objevil tam explozi snímků a vytváření zvuků, kterými pak v rámci Magma nahradil Jean-Pol Asseline. Po pár zkouškách nejobtížnějších částí skladeb Magmy se ocitl na pódiu, aniž by kdy odehrál celý repertoár. Bylo mu teprve třiadvacet let. Odtud začíná geneze hlubokého přátelství s Christianem a jejich dlouhé společné práce, která začíná s Magma a pokračuje v "Baby Godzilla", Alien, Offering, The Voices of Magma. Absolvoval turné s Magma a objevil se v jedné skladbě na albu "Üdü Wüdü" (1976), než opustil kapelu, aby založil skupinu Weidorje s bývalým basistou Magma Bernardem Paganottim. Weidorje se před rozpadem proměnili v Paganottiho vedenou Paga a Gauthier se poté vrátil k Heldon. Jeho sólová kariéra zahrnuje několik alb, z nichž každé obsahuje poměrně neuvěřitelné obsazení bývalých členů Heldon, Magma a Weidorje. V roce 1981 vydal album "Bébé Godzilla" na CY Records ve složení Bernard Paganotti (bass) ;kirt Rust (drums), Cookie Rhynoceros (guitars), Yvon Guillard (bugle), Steve Shehan (percussion) a Patrick Gauthier (piano, keyboards, composition). Album jednomyslně uznávané kritiky nabízí extrémně plynulou a inovativní, i když komplexní hudbu. Každý kousek je věnován jeho přátelům. Hosté jsou působiví, oživení neuvěřitelnou energií, kterou předvádí Gauthier. Osudné je i setkání s Jacquesem Higelinem, se kterým nahrává, domlouvá a cestuje po celém světě. Patrick Gauthier si opět vybere správný okamžik a vstoupí do nejlepší formace, kterou Jacques Higelin založil. Hraje s Didierem Malherbem, bratry Guillardovými (žesť), Éricem Serrou (baskytara). Africké turné končilo duetem s kamerunským hudebníkem San Fantomasem. Nakonec v roce 1993 založil skupinu pod svým vlastním jménem. Podepisuje velmi krásné album "Sur les Flots Verticaux" (1993), které bylo z velké části ignorováno hudebním tiskem. Patrick Gauthier se tentokrát obklopil málo známými hudebníky, často spojenými se světem Seventh Records, tedy Magma, a zaměřil se více na kompozici než na zvukové efekty. Rozeznáváme jak styl specifický pro francouzského pianistu, tak jeho extrémní harmonické zpracování i vlivy různých formací, na kterých se mohl podílet. V květnu 1996 vyšlo jeho třetí album "Le Morse", velkolepé dílo, které rozhodně řadí Patricka Gauthiera mezi ty nejlepší.

Marc Éliard (rodným jménem Marc Henri Dani Éliard) (znám také jako Mr. Marco) (Narozen 30. června 1958, Machecoul-Saint-Meme, Pays de la Loire, France) Bass Marc Éliard, také přezdívaný "Mr. Marco", je francouzský hudebník, skladatel a hráč na basovou kytaru. Je znám z působení v kapelách Indochine (francouzská new wave/rock kapela), Magma a Yann Viet Free Songs Trio. Účinkuje také v některých sborech Indochine. Už od 5 let začal hrát na akordeon, se kterým až do 15 let získal řadu cen. Pak objevil basu. Původně jazzový baskytarista se ke skupině Indochine přidal v roce 1992. Skupinu tehdy ještě tvořili tři ze čtyř zakládajících členů skupiny - Nicola Sirkis (zpěvák a textař), Dominique Nicolas (kytarista a skladatel) a Stéphane Sirkis (kytarista). V kapele tehdy hrál na bicí Jean-My Truong. Marc Eliard je po Nicolovi Sirkisovi, lídrovi skupiny, nejstarším členem Indochine, který je v současné době stále ve skupině. Na pódiu se vyznačuje vždy velmi elegantními outfity. Během své kariéry jazzmana spolupracoval v letech 1981 až 1984 zejména s Christianem Vanderem, když hrál na baskytaru na singlu "You" (název přítomen na kompilaci Enneade) a na albu Magma "Merci". Od roku 1983 do roku 1986 také hrál s Jean-Luc Chevalierem, který se také angažoval v Magma, v kvartetu Dromadaire. V poslední době spolupracoval s Mano Solo nebo zpěvákem Guillaume Payenem, se kterým natočí 3 alba. Kromě Indochine je baskytaristou jazzové kapely Yann Viet Free Songs Trio.

René Garber (také jako Stündher, Stoht Wurdah Melekaahm) (Narozen listopad 1975, Berlin, Germany, zemřel 13. srpna 2015) Saxophone, Bass Clarinet, Vocals Narodil se v Berlíně v listopadu 1945, těsně po válce, do umělecké rodiny. Když mu bylo 7 let, jeho rodina se přestěhovala do Paříže. V 15 letech se začal učit na saxofon na konzervatoři. O několik let později navštěvoval pařížské jazzové kluby. Tam se setkal s Christianem Vanderem, který často jamoval s hudebníky rhythm'n'blues. Jednoho večera Christian mezi jinými hudebníky objevil bláznivého saxofonistu schopného hrát tři až čtyři hodiny refrénů, byl to René, kterého okamžitě pokřtí "Stündëhr" (ten blázen). René GARBER vstoupil do MAGMA od začátku skupiny, v září 1969. Stal se možná nejdůležitějším a nejskrytějším hudebníkem v historii MAGMA, přítomným občas, ale nikdy daleko, ve stínu. Mezi Christianem a ním se vytvořil jedinečný vztah, aniž by museli mluvit. Oba byli blázni do Coltranea, "jediného, který vypadal jakoby nic". Když se na konci léta 1969 po návratu ze společného turné Laurent Thibault a Christian Vander rozhodli založit novou skupinu, Christian zavolal Stündëhrovi. Z této původně bezejmenné skupiny se stala MAGMA a René hrál na kontrabasový klarinet a dodával nějaké vokály. Ale především jeho přítomnost byla rozhodující, jako katalyzátor. Byl přítomen v každém okamžiku, v koncepci, kompozici i interpretaci. Považuje se za hudebníka, ale ne natolik technika, aby mohl hrát ve skupině. Na natáčení prvního dvojalba se nepodílel a nahradil jej Teddy Lasry. Od roku 1969 byl René Garber také součástí skupiny CONTREPOINT (progresive jazz rock), kde hrál na soprán saxofon. Nahrávka skupiny z léta 1971 v Château d'Hérouville se objevila na kompilaci "Power 13+2" vydané na labelu Laurent THIBAULT's Théleme v roce 1972. Je to jediná nahrávka skupiny, kterou René v září 1971 opustil. Na samém počátku MAGMA vytvořili Christian a René UNIWERIA ZEKT Kobaien Movement (UZMK), jehož cílem bylo propagovat kvalitní hudbu v podobném duchu a jehož logo bylo přítomno na všech discích jako umělecký směr. V roce 1972 se René vrátil do skupiny. V září se podílel na nahrávání skladby (nevydané na disku) od MAGMA pro film Jeana Yanneho "Moi y'en a avoir des sous". Ve skupině zůstal a byl tehdy jediným zástupcem dechové sekce Magma, která měla dříve tři členy. V roce 1973 se podílel na natáčení "Mekanik Destruktiw Kommandöh", mistrovského díla MAGMA, a učastnil se také turné, které následovalo do konce roku. Pak se vrátil zpátky do stínu a vrátil se až na konci roku 1977, aby Christianovi pomohl při nahrávce a turné k albu "Attahk" jako "1st Lieutenant", hodnost, kterou obdržel v roce 1980 v Olympii během Retrospect 10 let ve skupině MAGMA. V létě roku 1978 se objevily fámy, které vyvolaly s některými hudebníky MAGMA v reformaci nahrávku sólového alba Reného s názvem "Dëhrstün-Stündëhr", která měla vyjít na podzim, což se ale nestalo a album nikdy nevyšlo. Titul, který složil, "Eliphas Levi", se objevil v roce 1984 na "Merci", posledním studiovém albu MAGMA, než bylo pozastaveno. Jiná verze téže skladby se objevuje na 2CD nevydaných skladeb "Archiw I & II" připojeném k boxu "Studio Zünd" (kompletní studio) vydaném na konci roku 2008 ke 40. výročí kapely Magma. Od té doby je René stále tam, v jazzovém světě a ve stínu MAGMA, které občas najde v Tritonu nebo jinde... Rene Garber zemřel 13. srpna 2015 ve věku 69 let. René Garber byl hlavním pilířem dobrodružství Magma a jedním z nejbližších přátel Christiana Vandera. Na oficiálních stránkách kapely napsali: "Byli jsme zvyklí ho vídat, jak se odnikud objevil a pak najednou zmizel. Budeme si muset zvyknout na skutečnost, že se už nikdy nevrátí. S velkým smutkem jsme slyšeli o odchodu."

Dominique Bertram (Narozen 8. srpna 1954, Algiers, Alger, Algeria) Bass Dominique Bertram je francouzský jazzový a rockový basista původem z Alžíru. Je znám z působení v mnoha kapelách jako jsou Chardo's Airlines, Magma (1979-1984), Quintet Debarbat, Surya, Yochk'o Seffer Big-Band, Yochk'o Seffer Neffesh Music, ZAO a College Colette. V současné době žije v Paříži, Île-de-France, Francie. Jako profesionální hudebník debutoval v květnu 1968 v Paříži. V počátcích byl hodně ovlivněn Otisem Reddingem a rythm&blues. Vášnivý jazz-rock hrával v té době v kapelách Zao, Neffesh Music, Alien Quartet. Přestože z velké části spolupracoval s fusion kapelami "Zeuhl" spřízněnými s Magma, hrál také s mnoha mezinárodními jazzovými, rockovými a popovými hudebníky, než se setkal s Christianem Vanderem, aby se připojil k Magmě (Live at Bobino 1981). V 80. letech spolupracoval s Renaudem, Michelem Jonaszem, Véronique Sanson, Catherine Larou a Nicole Croisille, s nimiž dodnes hraje na své tribute show Claudovi Nougarovi. V závislosti na umělcích, které během své kariéry doprovází, jej lze spatřit hrát na basu, kontrabas nebo dokonce na kytaru. V letech 1990–2000 hrál s Eddy Mitchellem a připojil se k Patricku Bruelovi na jeho dvě velká turné. Hrál také s I Muvrini, Laurentem Voulzym na "Gothique Flamboyant Pop Dancing Tour" a s Liane Foly (koncert v Palais des Sports a Une étoile dort). Hrál na baskytaru na prvním turné Enfoirés a objevil se na několika show Taratata, kde hrál s Al Jarreau a zesnulým Michelem Petruccianim. Jako plodný jazzový hudebník je často vídán s Mino Cinelou, Khalilem Chahinem, Thierry Eliezem a Frankem Monbayletem. Vydal dvě sólová alba "Chinese Paradise" v roce 1985 s hostujícími Manu Katché, Jean-Yves d'Angelo, Kamil Rustam a "Bass Now" v roce 1992 s Loicem Ponthieuxem, Michelem Gaucherem, Thierrym Elliezem. V roce 2007 dokončil turné Patricka Bruela (včetně turné po USA) a vytvořil elektronický projekt pro basu a kytaru, projekt, který je od té doby úspěšný a byl oceněn zejména Lépine Competition 2010. V roce 2008 byl na turné s Véronique Sanson a Nicole Croisille. Také produkoval nové album Véronique Sanson, které vyšlo v říjnu 2010. V roce 2019 se zúčastnil turné Dignes Dingues Donc s Véronique Sanson.

François Laizeau (narozen 19. listopadu 1955, Paris, France) Drums, Percussion François Laizeau je francouzský jazzový a fusion hudebník a hráč na bicí. Je znám z působení v mnoha kapelách jako Celea-Couturier Group, Djoa, Magma (1980-1981, 1982, 1983-1984), Offering, Orchestre National de Jazz, Paga Group, Claus Stötter's Nevertheless, Antoine Hervé Big Band, Bex Machine, Didier Levallet Quintet, DJOA - Sextet Claude Sommier, Eric Le Lann Quartet, Jean-Marc Padovani Septet, Jef Sicard Trio, JM Brisson Septet, Laurence Saltiel Quartet, Multicolor Feeling Fanfare, Simon Spang-Hanssen Quartet, The George Gruntz Concert Jazz Band a Zaka Percussion. Laizeau se učil od Dante Agostiniho v letech 1973 až 1976. Od roku 1975 působí jako profesionální hudebník. Nejprve hrál s Yochk'o Sefferem, Taniou Marií a Claudem Barthélémym. V letech 1981 až 1984 se podílel na produkcích Magma a na počátku 80. let byl také členem Zaka Percussion, se kterým také vydal dvě alba. Poté vystupoval s umělcí jako Toots Thielemans, Martial Solal, Eddy Louiss, Benoît Widemann, Michel Portal, François Jeanneau, Dominique Pifarély, Claus Stötter, George Gruntz, Emmanuel Bex a Mônica Passos. Dvakrát byl na několik let přizván jako perkusionista v Orchestre National de Jazz, a to jak pro inscenace Denise Badaulta, tak pro inscenace Didiera Levalleta. V posledních letech hrál na perkuse v Michel Legrand-Natalie Dessay Quartet s Pierrem Boussaguetem, doprovázel i zpěvačku Christel Assan. Poté pokračoval ve spolupráci s Jean-Marcem Padovanim. Spolu s Françoisem Méchalim a Françoisem Couturierem se zabýval dílem Frederica Mompoua v projektu Musica Callada a hrál hudbu Jaco Pastoria v kapele Frédérica Monina Around Jaco. V roce 1994 byl jmenován profesorem hry na bicí nástroje na Regional-Konservatorium v Aubervilliers.

Maria Popkiewicz (také známa jako Kruciferiah) (narozena ***, France, zemřela 7. úora 2021, France) Vocals Maria Popkiewicz byla francouzská jazzová a rocková zpěvačka. Je známa hlavně z působení v kapele Magma (1978-1982). Spolupracovala ale i s dalšími umělcí a soubory jako Mapop & The Rotules, Youssou N'Dour, Carol Vinci, The Holladay Sisters, Z.O.U, Maria & The Pops. V posledních letech ji bylo možno spatřit především v klubech, po boku Klause Blasquize, Laurenta Cokelaere nebo v rámci jejího vlastního projektu Maria & The Pops. V neděli 7. února 2021 ráno se objevila na Facebooku zpráva že, Maria Popkiewicz alias Kruciferiah nás opustila. Zůstane navždy emblematickou doprovodnou zpěvačkou Magma 1978-1979 uprostřed éry Tamla Zeuhl, kde excelovala, a je pro mnohé ve zvukovém odkazu této skupiny.

Richard Raux (znám také jako R. Raux, Ri. Raux, Richard Rau, Richard Roux) (narozen 1945, Périgueux, Nouvelle-Aquitaine, France) Saxophone, Flute Richard Raux je frencouzský jazzový a rockový hudebník a hráč na saxofon. Je znám z působení v kapelách Distance, Hamsa, Les Madalascars, Magma (1969-1970, 1980-1981), Nadavati, Utopic Sporadic Orchestra, Richard Raux Quartet, Roy Burrowes Sextet, Sunny Murray Quintet a Zabu & Co. Richard Raux se narodil v roce 1945 a studoval hru na saxofon u Daniela Deffayeta, Phila Woodse, Nathana Davise a George Russella. Hru na flétnu si doplnil na Ecole Normale de Paris a také skládá jako samouk. Richard Raux je profesionální hudebník již přes 25 let a hrál a/nebo nahrával s hudebníka jako Jimmy JOHNSON, Aldo RUMANO, Daniel HUMAIR, Sonny GRAY Big Band a kvintet, Jean RABESON, Christian VANDER (Magma), Eddy LOUIS, Pierre VASSILIU, Clifford THORNTON, MELMOTH, Luther ALLISON, Kim PARKER, Roy BURROWES, Mal WALDRON, René URTREGER, Siegfried KESSLER, Jo MAKA, Charlie HADEN (Lisabonský jazzový festival - 1978), Sunny MURRAY, T. REX, Jacques HIGELIN, Bernard LUBAT, Georges MOUSTAKI, Mamma BEA, Eddy MITCHELL, Bobby FREY, Willie MABON nebo Memphis SLIM.

Michel Graillier (znám také jako Mickey Graillier, Tsoi Menekaah) (narozen 18. října 1946, Lens, Nord-Pas-de-Calais, France, zemřel 11. února 2003, Paris, Île-de-France, France) Piano, Keyboards FrancoMichel Graillier byl francouzský jazzový pianista. Byl znám z působení v kapelách jako Alien, Chet Baker Quartet, Chet Baker Trio, Ivan Jullien Big Band, Jacques & Micheline Pelzer Quartet, Magma (1972, 1973-1974, 1982-1983), Open Sky Unit, Tartempion a Vandertop. Během studií na univerzitě v Lille objevil jazzové hraní se svými přáteli ze studia, včetně Didiera Levalleta, který jej od začátku povzbuzoval a pomáhal. Jakmile studium dokončil, odjel do Paříže, tehdy v plném proudu (květen 1968). Rozhodování o kariéře v průmyslu nebo v hudbě netrvalo příliš dlouho. Rozhodování bylo urychleno, když byl kontaktován mladým houslistou plným talentu, Jean-Luc Pontym, s nímž od roku 1968 cestoval dva roky po Evropě. V roce 1972 se začlenil i do legendární kapely Magma Christiana Vandera. Byla to nepopsatelná dvouletá cesta. Festival New York, Evropa, Anglie především a album "Köntarkörsz". Když Magma měla pauzu, ocitl se na volné noze. Své první skutečné sólové album "Ad Lib" pak nahrál pod svým jménem. Jedna strana jako volné sólo a druhá v triu s Aldo Romanem a Jean-François Jenny Clarkem, což mu vyneslo ocenění Prix Django Reinhard 1978 pro nejlepšího hudebníka roku. Toto trio pak dva roky doprovázelo saxofonistu Françoise Jeanneaua. Turné přirozeně vedlo k nahrávkám Techniques douces, Ephémere, Jazz a Confronto (Pařížské kvarteto) a k hraní na festivalu Antibes Juan les Pins v roce 1977. V roce 1978 se seznámil s Chetem Bakerem. Michel opustil všechno, aby ho následoval. Během následujících deseti let doprovázel kytaristu Cheta Bakera, se kterým natočil více než deset alb a absolvoval turné po celém světě od New Yorku po Japonsko. Když Chet zmizel, Michel byl opět na volné noze, ale o něco zralejší. Rozhodl se proto natočit druhé CD s Michelem Petruccianim, Aldo Romanem a Jean-François Jenny Clarkem, "Dream Drops", kde si vyzkoušel hru na syntezátoru, třetí "Fairly" pak nahrál sám na klavír v čínském protestantském kostele v Paříži. Michelův výrazný vkus pro duety jej přivedl k nahrávce "Trois Heures du Matin" s trumpetistou Ericem le Lannem. Můžeme jej slyšet v pařížských klubech, jak destilují jejich záměrně intimní hudbu. Na druhou stranu právě v kvintetu svého starého přítele Simona Gouberta se aktuálně umí bavit. Dvě CD "Couleurs de Peaux" a "L'Encierro" jsou toho důkazem. Michel Graillier také doprovázel Pharoah Sanders, Steve Grossman, Barney Wilen a byl součástí mnoha francouzských kapel během 90. let. V 90. letech také působil v různých souborech s bubeníkem Simonem Goubertem. V roce 2000 nahrál Michel Graillier s Riccardem Del Fra album "Soft Talk", které vyhrálo Académie Charles Cros a album nejlepších nahrávka roku z Académie du jazz. Nové album Michela Grailliera "Fairly" vyšlo 1. března, je to nahrávka pořízená v roce 1991 v čínském protestantském kostele v Paříži. "Chet Baker mě naučil hloubce, střízlivosti, tichu a váze tónů," zdůrazňuje Michel Graillier. Michel Graillier zemřel 11. února 2003, Paris, Île-de-France, France.

Jean-Michel Kajdan (narozen 1954, Paris, France) Guitars Jean-Michel Kajdan je francouzský hudebník a producent, hráč na kytaru. Je znám z působení v kapelách Didier Lockwood Group, Quintet Debarbat a Magma (1979-1981). Kytarista Jean-Michel Kajdan je jedním z představitelů stylu elektrické kytary, který vdechl nový život "Strat" jako jazzovému nástroji. Tento samouk, živený britským blues jako Eric Clapton a Peter Green a okořeněný groovy Jeffa Becka a Jimiho Hendrixe, vyvinul pro sebe osobitý moderní rockový styl při hraní v místních pařížských kapelách. Jeho objev BB Kinga a později Wese Montgommeryho jej přivedl k jazzovějšímu blues, které je mu vlastní, zatímco hrál v pařížských kapelách a po celém světě s Didierem Lockwoodem. Jean-Michel Kajdan vydal své první album "First Step" v roce 1979 s Manu Katchém, které mu také dalo jeho první singl "Melissa". Tento úspěch jej přivedl k účinkování v živých sestavách mnoha významných umělců jako jsou Jacques Higelin, Michel Jonasz (Amnesty International Concert), Eddy Mitchell, Catherine Lara, Tommy Snyder, Enzo-Enzo nebo Maurane. S přítelem Ericem Serrou také nahrál soundtracky k filmům "Subway", "Kamikaze" a "The Big Blue". Jako koncertnímu umělci mu jeho zkušenosti ze 4 let celosvětových turné s Didierem Lockwoodem poskytlo širší uznání. A seznam nahrávacích «přátel» stále roste: Tony Williams, Jan Hammer, Bob Malach (USA), Gerry Brown, David Sancious (USA), Alfonso Johnson (USA), Babik Reinhardt, Barry Finnerty, Abraham Laboriel, Steve Gadd , Max Middleton (Velká Británie), Toots Thielmans (Belgie), NHOP (Dánsko), John McLaughlin (Velká Británie), Gordon Beck (Velká Británie), André Ceccarelli, Eric Seva, Dee Dee Bridgwater (USA), Fabienne Thibeault (Kanada), trio Catherine-Escoudé-Lockwood, toto veškeré hraní upevnilo jeho pozici studiového umělce, producenta a skladatele. Jean-Michel Kajdan je zkušený a velmi zábavný judebník a skladatel, jehož tvorba je okamžitě dostupná každému milovníkovi jazzu, rocku a blues. V roce 1997, po jeho vystoupení na turné s Lionelem Richiem (pro TV a rádio) a Omarem Hakim na bicí, Jean-Michel vyjel na turné s Eddy Mitchellem a Eddiem Louissem. Během léta hrál Jean Michel s Larrym Carltonem na jazzovém festivalu v Montreux. V říjnu 1998 jej Richard Gotainer pozval, aby si zahrál na jeho nejnovější "unplugged" show v Européen Theatre v Paříži. V roce 1999 se Jean-Michel věnoval filmové hudbě a napsal skladby k prvnímu filmu režiséra Bruna Garcii "Trait d’Union" s Françoisem Berléandem a Guillaume Canetem. Poté složil hudbu pro kreslený film "Wild Instinct" režiséra Philippa Leclerca a rozšířeného na mnoha evropských kanálech v roce 2000 (BBC, RTL TV). V roce 2001 jej Bruno Garcia požádal, aby skládal pro jeho nový film "8, rue Charlot" s Maiwenn a Bruno Solo. V roce 2003 vystupoval Jean-Michel Kajdan s Gaiou ve Švýcarsku s Jeremy Spencerem (Fleetwood Mac), Johnem Helliwellem a Rogerem Hodgsonem (Supertramp), Justinem Haywardem (Moody Blues) a produkoval první album zpěváka a skladatele SKYE "Impressionnable" a v roce 2006 její nové album "Appaloosa", které vyšlo v březnu 2007. V roce 2008 jej André Soulies představil Jimu McCartym a Chris Drejovi, zpět k British Blues. Jean-Michel byl hostem The Yardbirds po celou dobu jejich francouzského turné. V roce 2011 Jean-Michel vytvořil novou sestavu "Kajdan Rough Trio" s Laurentem Davidem na baskytaru a Jean-Christophe Calvetem na bicí. První album Kajdan Rough Trio "In A New Light" vyšlo v březnu 2013. Výtvarník Acko vytvořil originální malbu na obal. Pak přišlo druhé album "ON/OFF" vydané v roce 2015. Francouzská ministryně kultury Aurélie Filippetti v lednu 2013 ocenila Jeana-Michela titulem "Chevalier de l’ordre des Arts et des Lettres" (Rytíř Řádu umění a literatury). O 7 let později francouzský ministr kultury Franck Riester v lednu 2020 ocenil Jeana-Michela jako "Officier des Arts et des Lettres".

Jannick "Janik" Top (Narozen ***, Marseille, France) Bass Jannick "Janik" Top je francouzský baskytarista a skladatel, narozený v Marseille. Top hraje na elektrické basy a violoncello. V 70. letech byl spolu s Christianem Vanderem a Didierem Lockwoodem vedoucím členem vlivné skupiny zeuhl Magma. Vander objevil Jannika hrajícího na basovou kytaru v malém klubu v kapele Troc, v jejímž čele stál bývalý zpěvák Brian Auger Alex Ligertwood. "Byl jsem uchvácen," vzpomíná bubeník. "Nevnímal jsem ostatní hudebníky, slyšel jsem jen tento krásný baskytarový koncert a věděl jsem, že jej musím mít v Magma, i když jsem si uvědomoval, že jeho zařazení by znamenalo zničení kapely v její současné podobě. Jannik všechno změnil". Jeho melodický, vynalézavý přístup k basům je jistě jedním z hlavních vrcholů jakéhokoli vystoupení Magma. V červenci 1975 Jannick Top dokončil nahrávání první verze svého mistrovského díla "De Futura", kde hraje na všechny nástroje kromě kytary, se kterou mu vypomohl Richard Pinhas. Tato verze se objevila na jeho CD "Sun Of Ork" vydaném v roce 2001. Tento kousek vznikl na pódiu na festivalu Jazz Pulsations v Nancy o tři měsíce později a objevil se v další verzi, kratší a rychlejší, na albu "Üdü Wüdü" od MAGMA VANDERTOP v roce 1976. V letech 1977-1980 hrál také v populárním elektronickém projektu Space. Od té doby spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, včetně studiového hraní umělce jako Michel Berger, France Gall, Richard Cocciante, Bonnie Tyler, Eurythmics, Ray Charles, Céline Dion a také pro živé hraní a hudební režii show, včetně Johnna Hallydaye a Starmania. Ve spolupráci s klávesistou Serge Perathonerem také natočil řadu filmových a reklamních skladeb.

Benoît Widemann (Narozen 1957, France) Keyboards Benoît Widemann je francouzský pianista a skladatel, je znám z působení v kapelách Magma, Heldon a Dan Ar Braz. Většinu života prožil v Paříži. Hudbu často poslouchali různí rodinní příslušníci se spoustou klasického a barokního původu. Hudbu se učil velmi brzy, již od 5 let, na skvělé umělecké škole Martenot. Přístup k učení byl velmi hravý a kreativní, otevřený a doslova tlačil děti k improvizaci. V letech dospívání jej definitivně ohromily rané jazz-rockové nahrávky, elektrizovaný Miles, Weather Report, Mahavishnu Orchestra, Lifetime... V tomto velmi kreativním desetiletí se objevilo mnoho dobré hudby. Ovlivnilo jej i album "The First Seven Days" od Jana Hammera, což byl ve své době opravdový šok. Byl skutečným vynálezcem syntezátorové artikulace. Jan Hammer a Joe Zawinul byli důležitými majáky v jeho mladých letech s radikálně odlišnými přístupy syntezátoru a prstokladu. Také to byl zrod mainstreamových elektrických klávesnic a to jej také nadchlo. Poznal také hudbu Magma a hodně se mu líbila. Jednou potkal Didiera Lockwooda na večírku a zasekli se spolu. Řekl mu, že Magma hledá klávesistu, tak se přihlásil a byl přijat. Do kapely Magma nastoupil v prosinci 1974, když mu bylo pouhých 17 let. Spěchali na to a on byl super rychlý student, takže to určitě pomohlo. Vlastně to trvalo ještě pár měsíců, než mohl náležitě hrát. S Magma zůstal až do roku 1982 a lze jej slyšet hrát na albech jako "Magma Hhaï", "Inéditsm", "Üdü Wüdü", "Attahk" a "Merci". Společně také hrál jazz a fusion hudbu mimo Magma, v kapelách jako Alien Quartet a Fusion. Pod vlastním jménem vydal dvě alba "Stress!" v roce 1977. S nahráváním alba mu vypomohlo několik hudebníků z Magma. Klávesisté Patrick Gauthier a Jean-Pierre Fouquey, bubeník Clément Bailly (ex-Nemo) a baskytarista Guy Delacroix. Hostující Patrick Tison a zpěváci Emmanuelle Parrenin a Hughes de Courson byli také součástí nahrávky. Album je vysoce založeno na klavírech a syntezátorech, mnoho skladeb nemá žádné jiné nástroje. Další album "Tsunami" vyšlo v roce 1979. Nahrával je společně s Jean-Pierre Fouquey a pozvanými hosty přicházejícími z rodin Dall'anese a Ceccarelli. Byla to skutečná kapela, která trvala dostatečně dlouho na to, aby k této kolektivní hudbě dozrála. Je velmi smutné, že tato skvělá skupina nepokračovala a nehrála naživo tak málo. Benoîtovi bylo tehdy 22 let a nebyl dost starý na to, aby zvládl vedení, které by bylo vyžadováno. Tato kapela byla skvělý okamžik. Třetí sólový titul "3" vyšel v roce 1984 na CY Records. V roce 1981 se spojil s několika příznivci Magma v jazz-rockové superskupině Fusion pro studiové album a živý disk. Spolupracoval s Vanderem mimo Magma, spolu s Didierem Lockwoodem a Jannickem Topem. Několikrát spolupracoval s Jean-Michel Kajdan, včetně docela skvělého alba "Blue Scales" zahrnující Kirta Rusta a Sylvina Marca na bicí a basu. Tato skupina byla na chvíli aktivní a stále mají občasné projekty. Hrál také na několika albech s Danem Ar Brazem, včetně "Septembre Bleu".

Jeff Yochk'o Seffer (znám také jako Yochiko Seffer, Jeff Seffer, Seffer József) (narozen 10. července 1939, Miskolc, Borsod-Abaúj-Zemplén, Hungary) Saxophone, Bass Clarinet, Flute Yochk'o Seffer je francouzský skladatel a instrumentalista maďarského původu. Je také malířem a sochařem, včetně některých vlastních nástrojů ("sochařství" nebo "sefferofony"). Je sice saxofonista (hraje na sedm nástrojů saxofonové rodiny) a klavírista, ale hraje také na flétnu, klarinety a tárogatós (maďarské dechové nástroje tureckého původu, které od roku 2004 rehabilituje). Je otcem Debory Seffer. Ve Francii žije od roku 1956. Je znám z působení v kapelách François Cahen & Yochk'o Seffer, Faton Cahen-Yochk'o Seffer Septet, Yochk'o Seffer 4tet, Magma (1970-1972, 1980), Perception, Trio Scriptoral, Les Soul Brass, Speed Limit, Ethnic 3, Sax Septuor, Ethnic Duo, Yochk'o Seffer Big-Band, Yochk'o Seffer Neffesh Music, Yochk'o Seffer S.T.S., Yochk'o Seffer String Orchestra, Univeria Zekt, Utopic Sporadic Orchestra a Zao. Aby si připomněl své hudební kořeny, říkával "Můj dědeček je Bela Bartok a můj otec je John Coltrane". Yochk'o Seffer se narodil v Miskolci, Maďarsko. Po dětství poznamenaném válkou a sovětskou okupací, ale také po klasickém hudebním výcviku a začátku cvičení na saxofon a klavír, opustil Yochk'o Seffer během událostí roku 1956 Maďarsko a uchýlil se do Francie. Po těžkém období si jej vzalo pod svá křídla několik dobrodinců a umožnili mu chodit na hodiny saxofonu u Marcela Mulea, profesora pařížské konzervatoře. Během těchto let na konzervatoři, kde Yochk'o pracoval hlavně na klasické hudbě, objevil určité jazzmany jako Thelonious Monk, John Coltrane a poté Ornette Coleman a tvorbu Domaine, dodekafonismus a serialismus Pierra Bouleze. Studoval harmonii a hudební analýzu u Nadie Boulanger, poté saxofon jako žák Marcela Mulea v letech 1959 až 1962. Studoval harmonii a hudební analýzu u Nadie Boulanger, poté saxofon jako žák Marcela Mulea v letech 1959 až 1962. Po absolvování konzervatoře byl Yochk'o Seffer přijat k přijímací zkoušce na Beaux-Arts de Paris, kde setrval až do roku 1964. V té době se specializoval na kostelní fresky a vitráže a od roku 1965 začal vystavovat svá obrazová díla. Od poloviny 60. let 20. století také sochařsky a od té doby poznamenalo jeho kariéru mnoho výstav, některé ve společnosti děl Rouaulta nebo Vasarelyho. Yochk'o neúnavně pokračuje ve svém hledání syntézy tří umění sochařství, malby a hudby. V letech 1963 až 1968 hrál Yochk'o v orchestru Eddyho Mitchella především s Michelem Gaucherem a Louisem Toescou (dnes tvořící žesťové trio), než založil freejazzovou skupinu Perception s Didierem Levalletem, Siegfriedem Kesslerem a Jean-My Truongem. V roce 1969 se seznámil s Christianem Vanderem, ke kterému se přidal o dva roky později ve skupině Magma. Nahrál s ní alba "1001° centigrades" (1971), pod hlavičkou Univeria Zekt album "The Unnamables" (1972). Tam se seznámil s Fatonem Cahenem, klavíristou skupiny. Oba odešli z Magma na konci roku 1972, aby založili Zao s cílem hrát více improvizované hudby. Yochk'o ale opustil Zao v roce 1976, po čtyřech albech, včetně "Shekina" (1975), nahraných se smyčcovým kvartetem. Toto oddělení žádným způsobem neovlivnilo hluboké přátelství mezi Fatonem Cahenem a Yochk'o Sefferem a oba hudebníci spolu nahrávali a vystupovali několikrát až do Fatonovy smrti 13. července 2011. V letech 1976 až 1980 byl jediným vůdcem Neffesh-Music, formace, která mu umožnila rozšířit své zkušenosti se smyčcovým kvartetem Margand a poté s maďarskou houslistkou Kathy Lajos Horvath. Po 42-denním americkém turné v roce 1979 a velké reorganizaci v roce 1980 Yochk'o Seffer rozpustil Neffesh-Music, aby se zapojil do nové zkušeností jako jazzový big band (s technikou Soundpainting), v duetech s Fatonem Cahenem, Kathy Lajos Horvath nebo Siegfriedem Kesslerem, v triu s Fatonem Cahenem a Françoisem Causse, v septetu (s šesti dalšími saxofonisty) a s různými formacemi s proměnlivou geometrií, z nichž některé využívají "sochařství" a zahrnují jazzové hudebníky jako Barre Phillips, Barry Altschul nebo François Méchali, nebo současníci jako Quatuor Parrenin nebo Alain Bouhey. 80. léta také znamenala začátek pedagogické kariéry na konzervatořích a během stáží, tato kariéra trvala až do roku 2002. Z hudebníků, kteří následovali výuku Yochk'o Seffera, můžeme zmínit Serge Bertocchiho, Laurenta Matherona, Érica Sévu, Sylvaina Millera, Guillaume Ortiho, Freda Calmeila a Cyrila Marche. 90. léta byla poznamenána provozováním těchto rozmanitých aktivit, k nimž se přidala řada poct Thelonious Monk, John Coltrane, Ornette Coleman (která se také podílela na albu Ornette For Ever) a Duke Ellington a nahrání velkého díla "oratorium". V roce 2003 byla vydána nová pocta Johnu Coltraneovi za účasti smyčcového orchestru a Christiana Vandera, následovala reformace Zao v letech 2004 až 2007, poté Neffesh-Music s violoncellovým kvartetem, Belli Cell. Yochk'o Seffer poté vytvořil jazzový kvartet v souladu s Perception, s jehož baskytaristou Didierem Levalletem se v roce 2011 znovu sešel při nahrávání Acel Toll, s klavíristou Sébastienem Lovato a bubeníkem "JP" Molinou.

Bernard Paganotti (znám také jako A 440, Fatty Nauty, Wurd Λëmgalai) (narozen 20. ledna 1950, Oran, Algeria) Bass Bernard Paganotti je francouzský jazzový a popový hudebník a hráč na basovou kytaru. Je znám hlavně z působení v kapelách Cruciferius, Heldon, Magma (1975-1976, 1980), Paga Group a Weidorje. Ve 13 letech začal hrát na kytaru a někdy ve 14 se přesunul k baskytaře, kterou definitivně přijal za svou. Z jeho setkání s Christianem Vanderem se v roce 1966 zrodila skupina Chineese, která se velmi rychle přejmenovala na Cruciferius Lobonz. V roce 1967, po odchodu Christiana Vandera, Bernard pokračoval ve skupině s Françoisem Bréantem, Marcem Perru a Patrickem Jeanem. Pod jménem Cruciferius natočili album, na kterém lze ocenit Bernardův hluboký a podmanivý hlas, absolvovali turné po Japonsku, kde se Bernard setkal s Naoko, která se brzy stala jeho manželkou, a zahráli v Paříži, kde zotevírali koncert pro Vanilla Fudge. Od roku 1970, po rozpuštění skupiny, začíná přibližně čtyřleté období, během kterého Bernard prováděl impozantní vynikající práci doprovázenou mnoha rozmanitými hvězdami, až do prosince 1974, kdy se setkal s Christianem Vanderem, který mu navrhl nahradit Jannicka Topa v kapele Magma. V září 1976 Bernard opustil Magma ve společnosti Patricka Gauthiera a založil skupinu Weidorje, která se po bájném albu, dechberoucích koncertech, ale i nemálo galejích rozpadla v roce 1979, kdy na přání Laurenta Thibaulta nahrával pro Jacquese Higelina basové party. Poté začal pracovat v nové formaci s názvem Paga Group a produkoval "Paga", své první sólové album. Vyšlo po dlouhém zrání v roce 1984. Poté zahájil důležitou činnost jako studiový hudebník, aranžér a režisér, přičemž pokračoval v osobnějších produkcích. Během 80. let se stal jedním z nejžádanějších francouzských basistů, o čemž svědčí množství alb, kde se jeho jméno objevuje např. Francis Cabrel, Johnny Hallyday, Vanessa Paradis, Mylene Farmer, Elsa, Véronique Sanson nebo Bill Deraime. Je otcem zpěvačky Himiko Paganotti, doprovodné zpěvačky Magma, a zpěváka a bubeníka Antoina Paganottiho, také zpěváka Magma, se kterým se občas dělí o své party. V roce 2011 stále doprovází Francise Cabrela a Gipsy Kings.

Gabriel Federow (znám také jako Dos Ünbrükainzoïn Gorutz) (Narozen ***, Colmar, Alsace, France) Guitars Gabriel Federow je francouzský (alsaský) hudebník a hráč na kytaru. Působil v kapelách Magma (1975-1976, 1980) a Vandertop (2001-2002) a nahrával také s Christianem Vanderem. Nyní žije v Melbourne, VIC, Australia.

François "Faton" Cahen (narozen 24. července 1944, France, zemřel 13. července 2011, France) Keyboards, Piano, Electric Piano François "Faton" Cahen byl francouzský hudebník a klávesista, který v 70. letech hrál v kapelách Magma a byl leaderem kapely Zao. Zao byl francouzský soubor stylu Zeuhl, který byl aktivní během 70. let a znovu ve sporadických intervalech během následujících desetiletí. Skupina vydala pět alb na Vertigo, Urus a RCA v letech 1973 až 1977. "Z=7L" (1973), "Osiris" (1974), "Shekina" (1975), "Kawana" (1976), "Typhareth" (1977) a "Live!" (2004). Během druhé poloviny dekády vydal čtyři alba na nejrůznějších labelech v sólových a kombinovaných konfiguracích - "Piano Concerts" (1975), "Tendre Piano Solo" (1978), "Thank You Friends" (1978, François Cahen & Didier Lockwood), a "Great Winds" (1979).

Michel Hervé (Narozen 1947, Paris, Île-de-France, France) Bass Michel Hervé je francouzský hudebník a hráč na basovou kytaru. Působil v kapelách Magma (1978-1980), Les Enfoirés, Les Ramulots, Tribu, Z.O.U a Zoo. Jeho bratry jsou Stéphane Hervé, André Hervé a Joël Hervé.

Jean de Antoni (také znám jako Auguste De Antoni) (narozen 1946, France, zemřel 22. dubna 2015, France) Guitars Jean de Antoni je francouzský hudebník a kytarista. Působil v kapelách Magma, Mainhorse a Villa Borghese. Jean De Antoni začal hrát na sólovou kytaru v 60. letech v jazz-rockovém progresivním duchu. Aby unikl vojenské službě, odletěl studovat do Austrálie, poté koncem 60. let zůstal v Anglii a ve Švýcarsku, kde hrál v Mainhorse Airline. Po návratu do Paříže koncem roku 1976 v pouhých třiceti letech se připojil ke kapele Magma, ale o rok a půl později byl nucen kapelu opustit. Zahořklý opustil hlavní město a přestěhoval se zpátky do Lyonu, kde se smetánkou elektro-jazzové scény založil Villa Borghese. Bohužel kapela dlouho nevydržela. "Velmi obohacující. A bez budoucnosti. Je to hloupé. Děláme spoustu práce a když můžeme sklízet výhody, rozpadneme se...", hodnotil později tuto životní etapu. Podílel se poté na různých projektech, než se vrátil do Roissiatu, aby podpořil dlouhodobou nemoc své ženy. Manželka Marie-Françoise zemřela v roce 1991. Po jejím úmrtí řekl: "Zjistila jsem, že jsem úplně sám. Tam jsem se potápěl. Moje kariéra skončila"., odradilo jej to od pokračování v hudbě. Rok 1991 byl koncem jeho hudební kariéry. Vysoký blonďák se pokusil ještě o pár "comebacků", na plesech nebo pod svým jménem. Ale nic více. V 69 letech vedl zelený život mezi Bourg a Roissiat se svou partnerkou Maryse. "Pokračuji v hraní a skládání, pro zábavu..." Mezi Bresse a Revermontem si všichni hudebníci a asimilovaní udržují image Maestra de Antoniho, jeho neuvěřitelný cit a jeho nesrovnatelný cit. Všichni byli ohromeni, když vzal šestistrunku na pár jam session s přáteli. Jean de Antoni zemřel ve středu 22. dubna 2015. Nebyl ten typ, který by se předváděl a ještě méně se zapouštěl. Plachý člověk vždy na vedlejší koleji. V roce 2014 jej na koncertě Magma nikdo neviděl, dokonce ani Vander. Virtuos se vytratil v životě, který spálil na obou koncích.

André Hervé (narozen 19. prosince 1946, France, zemřel 9. března 2004, France) Keyboards, Organ, Electric Piano, Guitars André Hervé byl francouzský hudebník a hráč na klávesové nástroje. Nejznámější je ze svého působení v kapele Magma v letech 1978-1979. Byl klavíristou a bratrem Michela Hervého, Stéphana Hervého a Joëla Hervého. Je znám z působení i v dalších kapelách The Musicians, Tribe, Z.O.U a Zoo.

Claude Olmos (narozen 22. května 1946, France) Guitars Claude Olmos je francouzský hudebník a kytarista, tako hrající na perkuze. Je znám z působení v kapelách 5 Gentlemen, Alan Jack Civilization, Alice, Coeur Magique, Doc'DAil, Magma (1973-1974), Roy Swart'S Et Ses Blues Shakers a The Foxes. Claude 0lmos je skalní příznivec rock 'n' rollu. Přehrál snad všechny riffy od Chucka Berryho až po Hendrixe, Claptona a Becka. Už v patnácti letech hrál s "Les Gentlemen", očividně přední francouzskou r'n'b kapelou té doby. O několik let později přišel do Paříže a hrál s Alicí, Coeur Magique a Alan Jack Civilisation, z nichž nikdo podle jeho slov za moc nestál. Studiové hraní se ukázalo být rychlou finanční záchranou a stejně jako před ním Vander přijal řadu komerčních koncertů a chvíli spolupracoval i se zpěvačkou Sylvii Vartan. A pak na dva roky Claude zavěsil sekeru a rozhodl se hudbu studovat. Naučil se číst noty a na vysoké škole se seznámil s hudbou McLaughlina a Larryho Coryella, se kterými cítil určitou spřízněnost. Ještě důležitější ale bylo, že objevil africkou a indickou hudbu, a ty, jak tvrdí, měly hlubší dopad na jeho vlastní styl, než kterýkoli jiný kytarista. Objevil také Coltrane, přirozeně. "Magma se mi vůbec nelíbila, když jsem je poprvé slyšel. Zapůsobila na mě jejich odvaha být tak daleko jako oni, ale bylo to v období, kdy měli čtyři dechy v první linii a všichni zdálo se, že stříleli různými směry. Zdálo se, že neexistuje jednotný směr. Tak jsem se vrátil ke svým rokenrolovým kapelám." O rok později Jannik trval na tom, aby přišel na jeden z koncertů Magma, a tak neochotně přišel na nedělní odpolední koncert do Centra pro mládež v St. Michel a byl úplně vyklepaný. "Byl jsem opravdu omámený. Říkal jsem si, wow, to je totální šílenství. Takže po show jsem s nimi jamoval a od té doby jsem zůstal. Ale stále stojím na vlastních nohou. Pokušením je hrát jako rockový nebo jazzový kytarista, ale ani jedno z toho není pro Magma to pravé, takže se snažím pro sebe definovat nový styl. Ale není to vůbec snadné." Také není příliš snadný způsob, jakým Claude skutečně hraje na kytaru, levou rukou a hlavou dolů, bez přehazování strun. Spodní E je tedy nahoře a při strunovém rytmu Claude udeří spíše nahoru než dolů. Vypadá to sakra divně, ale zní to dobře.

Gérard Bikialo (narozen 19. prosince 1946, France, zemřel 9. března 2004, France) Piano, Keyboards Gérard Bikialo je francouzský pianista, aranžér a producent. Jeho otcem je Nicolas Bikialo a jeho bratrem je Jean-Yves Bikialo. Gérard je znám z působení v kapela Magma (1972-1974). Objevil se také v kapelách Pado & Co, Pouin Final, Jean-Baptiste Quenin a Utopic Sporadic Orchestra nebo doprovázel zpěváka Francise Cabrela. Otec hudebníka dovolil, aby nástroje byly přítomny všude v jeho dětském domě. Naučil se hrát na akordeon a saxofon, než se definitivně uchytil klavíru a začal navštěvovat konzervatoře. Hudební kariéra mladého Gerarda Bikiala byla téměř u konce, dříve než začala. Jako zázračné dítě u klavíru cestoval bez doprovodu 75 kilometrů z Montargis do Orleans ve věku devíti let po dva dny v týdnu. Účelem tohoto cvičení bylo studium na konzervatoři v Orleansu a byla to ideální příprava pro mladíka, který se rozhodl stát se koncertním pianistou. Ředitel Gerardovy základní školy to myslel jinak a zakázal mu navštěvovat hudební školu, čímž fakticky ukončil jeho kariéru. Hudba byla opuštěna, ale nebyla zapomenuta a o devět let později, když byl Gerard na univerzitě v Paříži, začal koncertovat s tanečními skupinami a všemožnými druhy, než založil vlastní rokenrolovou kapelu, jejíž výtěžek věnoval na další lekce klavíru na pařížské konzervatoři. Mezitím studoval matematiku a psychologii, ale měl problém se studenty, byl totálně izolovaný. Nevypadal jako oni a nebyl moc v pohodě. Jakmile se mu podařilo najít muzikanty, cítil se líp. "Ale moje srdce v tom opravdu nebylo, nakonec jsem odešel a rozhodl se zasvětit svůj život hraní hudby." Opět jej dohnaly vnější okolnosti. Armáda po něm požadovala, aby vykonal svou vojenskou službu. Poté se rozhodl zapsat na konzervatoř jako prezenční student ke studiu klavíru a saxofonu. "Učil jsem se na alt saxofon, protože ten se učí nejsnáze, ale později jsem se dostal i k tenor saxofonu". Skupiny tedy šly jedna za druhou a Gérard si ještě ani zdaleka neuměl představit, co jej přiměje jít na profesionální scénu. Bubeník jménem Christian Moran, kterého často navštěvoval, jej seznámil s hudbou Magma. Měl první album a celou noc tu věc hráli znovu a znovu. Gérard nikdy nic podobného neslyšel. O čtyři roky později Vander a Moran házeli nápady na perkusní kapelu na částečný úvazek a Vander se náhodou zmínil, že Magma je momentálně bez pianisty. Moran navrhl Bikiala. Nakonec byl Gerard požádán, aby šel na konkurz. Tak se připojil k Magma. Gérardovi bylo kolem 23 let a připojil se tak k tomu, o čem se nikdy neodvážil ani snít. "Ani jsem nechápal, proč si vybrali mě. Měl jsem velký strach, ale od prvních taktů jsem se hudebně cítil dobře. Lidsky to bylo složitější, byl jsem ohromen, nikdy jsem nevěděl, kde jsem." Nikdy neměl s takovými kluky nic společného a chvíli trvalo, než se adaptoval a získal sebedůvěru. Dokonce chtěl ze skupiny odejít ale oni jej zadrželi. Zůstal v Magma a začala tvrdá práce. Koncerty, zkoušky, nahrávání..." Bikialo nakonec po dvou letech z Magmy odešel s touhou po blues a rocku. Právě díky jeho seznámení s Denysem Lablem (kytarista, později věrný korepetitor Francise Cabrela) se mu konečně podařilo zapadnout. Tento muž byl mimo jiné dirigentem Juliena Clerca, který se chtěl obklopit novým týmem. Gérard Bikialo se brzy integroval a přitáhl na sebe i pozornost. Řada francouzských zpěváků (Michel Berger, France Gall, Capdevielle, Duteil atd.) volala pianistovi a postupně si nasazoval další roli, tentojrát producenta alba. "Tuto další profesi jsem se naučil postupně. Nevím proč, navíc jsem vždycky dostával trochu zodpovědnosti. Přijížděl jsem na zkoušky a když chyběl někdo organizovat, padlo to na mě. Je těžké muset režírovat lidi, to nemám v povaze, mám rád, když jsem tiše za svým klavírem". Setkání s Francisem Cabrelem proběhlo v roce 1980 u alba "Fragile". Bikialo vložil své klavírní akordy a poté připsal smyčcová aranžmá na následujících deskách. Věci se mezi oběma muži vyjasnily v roce 1985 pro album "Travel Photos". Muzikanti se mění, právě dorazili Bernard Paganotti (také bývalý hráč Magma) a Denys Lable. "Nevím, jestli je to kvůli tomu, ale zase jsem byl požádán, abych měl manažerský klobouk, abych se o všechno trochu postaral. Zjistil jsem, že jsem investoval, aniž by to bylo skutečně řečeno." Tak tady je, instrumentalista a producent. To se dodnes nezměnilo. Na turné zůstalo od té doby beze změny i tvrdé jádro muzikantů.

Claude Engel (narozen ***, Paris, France) Guitars, Flute, Vocals Claude Engel se narodil v Paříži a jeho hudební zájem se téměř okamžitě projevil debutem na pódiu od roku 1960, kdy hrál jako kytarista ve varietním orchestru, který řídil jeho otec. Během osmi let, kdy se takto seznámil s několika aspekty populární hudby se věnoval paralelně studiu na Hudební konzervatoři v Tours. V roce 1968 pro něj začala mnohostranná kariéra, kde jako v mimořádné polyfonii jeho psaní pro klasickou kytaru, jeho vášeň pro rockovou hudbu, nespočet studiových nahrávání ke kterému přináší i svůj kytarový vklad jeho hudební angažmá ve světě reklamy a karikatury, aniž bychom zapomněli na tři alba a četné show kde střídavě sám a ve společnosti dalších umělců dává volný průchod na jeho talent jako skladatel, kytarista a dokonce zpěvák. Až do počátku roku 2000 skládal téměř všechny písně Richarda Gotainera... Claude byl kytarista a zpěvák skupiny z Tours, Omega Plus, kde působil se svým bratrem Marcelem "Celmarem" na bicí a Gérardem Levym na basu. Hrál také na flétnu a saxofon. V roce 1969 vydali desku ve vlastní produkci "How To Kiss The Sky" jejíž strana A byla nahraná jako doma, strana B nahrána živě v Grand Théâtre de Towers. Při poslechu tohoto úryvku si lépe uvědomit důležitost přítomnosti Claude Engel na prvním dvojalbu Magma vydaném v roce 1970. Zejména druhá část úryvku má Zeuhl akcenty dávno předtím - na konci hraje Claude téma docela blízké tomu, co bude Klaus zpívat v "Auraë" z dvojalba! Kobaia není daleko... Claude Engel byl prvním kytaristou Magma jako takové. Do skupiny přišel v srpnu 1969, krátce před zpěvákem Klausem Blasquizem. V roce 1970 byl Claude Engel i součástí TRANSITION, krátkodobé skupiny složené z hudebníků Magma. Na začátku roku 1971 opustil Magma. Ale příští léto jej lze objevit v řadách UNIVERIA ZEKT. Od Charlese Aznavoura po Serge Gainsbourga přes Vladimira Cosmu, Larry Carltona, Robbena Forda, Francise Cabrela, Jean-Jacques Goldmana, Sida Viciouse (Sex Pistols), Astora Piazzollu a Herbie Hancocka, existuje nespočet předních umělců v Evropě i v Americe, kteří kdysi ocenili spolupráci s Claudem Engelem. V roce 1979 se podílel na natáčení Starmania v původním znění. V roce 1986 složil "La fugue du petit Poucet", hudební příběh inspirovaný povídkou Michela Tourniera a interpretovaný zejména Renaudem, Jacquesem Higelinem, Fabienne Thibault, Richardem Gotainerem a Alainem Souchonem. V roce 1997 přijal úkol napsat a nahrát kytarové party opery Notre-Dame de Paris Richarda Coccianteho. Poté spolupracoval na dalších muzikálech včetně "Roméo et Juliette" (Romeo a Julie), "Le petit prince" (Malý princ), "Cindy", "Autant en emporte le vent" (Gone With The Wind), "Les enfants du soleil" (Children of the Sun). Nahrál také několik vysoce kvalitních sólových disků, včetně prvního "Claude Engel" (1972) s Francisem Mozem na baskytaru, velmi v souladu s Omega Plus. Od té doby vedl tento vynikající hudebník, korepetitor a skladatel, stejně jako Jannick TOP, všestrannou kariéru - hudba k filmům, kresleným filmům, TV seriálům, relacím a vystupoval na pódiu s těmi největšími, po hospodách se svým bratrem Marcelem "Celmarem" a jeho přítelem Richardem Gotainerem, klasická kytara a dokonce i punk.

Francis Moze !znám také jako Francis Bacon) (Narozen 2. února 1946, France) Electric Bass, String Bass, Keyboards Francis Moze je francouzský hudebník a baskytarista, který je nejznámější pro jeho práci v kapelách Magma, Gong Pierre Moerlen's Gong, Femme Fatale, Prigal, Rhésus O, Troc, Univeria Zekt a Zorgones. V roce 1969 vyšla jediná deska skupiny pařížských studentů Zorgones. Tři z jejích členů, Laurent Thibault (baskytara), Francis Moze (klávesy) a Zabu (zpěv), založili následující rok s Christianem Vanderem skupinu, z níž se stala MAGMA. Moze tak hrál v rané sestavě s Magma. Laurent Thibault brzy opustil post baskytaristy a začal se věnovat produkci. Christian poté nabídl Francisovi, aby ve skupině držel basu. Po deseti letech solidního klasického tréninku na klavír Francis změnil nástroje s úžasnou brilantností. Svým stylem a inspirací poznamenal první dvě alba MAGMA. Stačí si poslechnout jeho mocné tóny ze začátku "Kobaia" (1970) a samotný duet bossa-nova, který tvoří s klavírem Fatona CAHENA na začátku "Mekanik Kommando". V roce 1972 si MAGMA po několika měsících intenzivních turné po festivalu Chateauvallon dala pauzu. Francis Moze skupinu opustil v září, když jej Giorgio Gomelsky seznámil s Gong. V Magma jej nahradil ho Jean-Pierre LEMBERT. Francise najdeme téhož roku na prvním sólovém LP Clauda ENGEL. O pár měsíců později se pod pseudonymem Francis BACON (basa a klávesy) podílel na natáčení alba GONG "Flying Teapot" (1973). V Gong hrál na baskytaru asi pět let. Zahrál si také v TROC, v Rhésus O a pak se znovu připojil ke kapele, z níž se v té době stali Pierre Moerlen's Gong pro album "Gazeuse!" (1976) (v USA se tomu říkalo Expresso). Po odchodu Pierra Moerlena zůstal Moze v Londýně a připojil se k triu Petera Lemera, také s Laurie Allan na bicí. Na konci 80. let vytvořili John Greaves (klávesy), Pip Pyle (bicí, Gong, Hatfield and the North, National Health) a Moze krátkodobě působící kapelu. Pak Francis Moze hraje pro Bernarda Lavillierse, Jacquese Higelina, Dana Ar Braze... a také v "Prigal" a přidal skladbu s názvem "Je suis fou de toi" s Amaurym Filliardem na kytaru. Následně jeho velký basový zvuk doprovázel Catherine Laru, která poté zahájila svůj rockový posun. Absolvoval také spoustu sessions s dalšími umělci, zejména v Hérouville, se svým přítelem z dětství Laurentem THIBAULTEM. V roce 1982 Francis nahrál LP "Naissance" s několika hudebníky. Bylo vylisováno v nákladu 500 kusů, ale nebylo distribuováno. Reedici CD (MUSEA) nebylo možné provést, neboť některé třetí strany se proti tomu postavily. Hudební atmosféra je na něm velmi jazzová, intimní, s momenty virtuozity a nádhernými basovými linkami Francise. Byl součástí skupiny „Roccoco“, se kterou nahrával v roce 1992. V listopadu 2017 vystoupil jako pianista na několika titulech alba "42" francouzské rockové skupiny V produkované Laurentem Thibaultem.

Guy Delacroix (znám také jako Stöht Ourgon, Guy de Lacroix Herpin, Guy De Lacroix-Hérpin, Guy Lacroix) (Narozen 19. května 1948, France) Vocals Guy Delacroix je francouzský rockový a jazzový hudebník a hráč na basovou kytaru. Je znám hlavně z působení v kapelách Les Enfoirés, Magma (1977-1978), Jean-Michel Jarre (1986-1995), Soundforce, Torpedos, Voyage, Dynamite Yan a Claude Jacquin. Jeho hudební kariéra začala v roce 1969 ve skupině Voyage, pro kterou je také skladatelem. Voyage byla francouzská kapela, kterou založili v roce 1968 Jacques Pfeffer (zpěv, flétna), Dominique Cherer (kytara), Jean-Noël Rochut (kytara, zpěv), Claude Chierici (varhany), Guy Delacroix (baskytara), Gringo Olivier (bicí). Rozpadla se v roce 1973. Po spolupráci s Magma na albu "Attahk" (1978) a Françoisem Bréantem (1978) se rychle stal jedním z nejvyhledávanějších baskytaristů ve Francii. Je autorem několika filmových skladeb a reklam. Michel Geiss si jej všiml na koncertě Louise Chedida, kde hrál napůl syntezátor a napůl baskytaru, a představil jej Jean-Michelovi Jarremu. Do týmu Jarreho se připojil na koncertě v Lyonu v roce 1986. Stal se jedním z nejvěrnějších basistů Jean Michel Jarreho. Všestranný umělec používal na pódiu nejen baskytary, ale také syntezátory a elektrický kontrabas. "K hraní na syntezátorovou basu dávám přednost použití klaviatury, je to jednodušší a smyslnější než používat MIDI baskytaru. Basa s dobrými kompresory je skvělý hudební nástroj a syntezátor, se kterým se dá hrát na baskytaru, je také skvělý, cokoliv mezi tím je příliš velký problém". Po dobu 10 let se účastnil různých scénických služeb a propagace skladatele, s výjimkou koncertu v Hongkongu, pro který jej nahradil Michel Valy. Jean-Michel Jarre se poté v roce 1995 vydal jiným hudebním směrem koncertu při Concert pour la Tolérance a nahradil jej Sylvain Durand. Delacroix, který nebyl k dispozici pro Oxygen Tour z roku 1997, pak definitivně přenechal své místo mladému Christopherovi Patendieckovi. Guy Delacroix nepracoval nejen pro Jarreho, hrál pro mnoho zástupců francouzské písně, jako jsou Alain Souchon, Maxime Le Forestier a Jean-Jacques Goldman. Často byl vidět v TV pořadech jako "Les Victoires de la Musique", "Taratata", měl také na starosti po dobu 20 let orchestr Enfoirés.

Guy Khalifa (také jako Guy "Zu" Khalifa, Gary Jenkins, Gary Picketson) (narozen 1953, Algeria) Keyboards, Vocals Guy Khalifa je francouzský hudebník, pianista a dirigent. Je znám z působení v kapelách Magma (1980-1981, 1982-1985), Offering, Synthesis a Treponem Pal (1977, jako Gary Picketson). Guy Khalifa se narodil v Alžírsku a začal hrát na klavír ve věku 5 let. Studoval na Ecole Normale de Musique v Paříži, kde v roce 1972 získal bakalářský titul v oboru klavír. V letech 1976 až 1980 složil a nahrál několik filmových skladeb (pro TV) i scénickou hudbu pro "café de la gare". Paralelně se pohyboval v řadách skupiny Odeurs. Od roku 1980 do roku 1990, s krátkou pauzou, se připojil ke skupině Magma na deskách a i na turné. Doprovázel rovněž různé francouzské zpěváky, jako jsou Renaud, Bernard Lavilliers, Guyon, Michel Jonasz, Francis Lalanne a další. V roce 1985 získal v Paříži cenu za interpretaci polské hudby. A od roku 1988 vyučuje hru na klavír a zpěv na několika konzervatořích (12. a 19. obvod v Paříži) a také na různých hudebních školách v Akvitánii (C.I.A.M-Bordeaux, Atelier 104, hudební škola lége cap fret. Jako velmi ceněný sólista a korepetitor pravidelně vystupuje na pódiu s různými sbory a tanečními kurzy, stejně jako se svoji ženou, klasickou zpěvačkou Marie-Louise Khalifa. V roce 2012 zahájil duet s klasickým kytaristou a zpěvákem Arnaudem Chevalierem na repertoáru Léa Ferrého.

Jean-Marc Jafet (Narozen 8. května 1956, Nice, France) Bass Jean-Marc Jafet je francouzský basista a skladatel. Je považován za jednoho z nejlepších basistů ve Francii. Jean-Mark je znám ze spolupráce s mnoha hudebníky a kapelami jako Ceccarelli Trio, Christian Escoudé & Progressive Sextet, Christian Escoudé Group, Jafis, Jean-Marc Jafet Quartet, Offering, Orchestre National De Jazz, Thierry Maillard Trio, Trio Sud. Jean-Marc Jafet se narodil v Nice ve Francii, jeho otec byl kytarista a matka zpěvačka. Jean-Marc Jafet začal bubnovat někdy v 1965/1970. Poté změnil svůj nástroj v roce 1978 a stal se basistou, což proběhlo v restauraci "Speedway" v Le Suquet v Cannes, aby mohl vystoupil s brazilským duem "Les Etoiles". Takže Jean-Marc Jafet začal svou kariéru jako baskytarista doprovodem dua brazilských zpěváků Luise Antonia a Rolanda Faria "Les Etoiles" v Olympii v roce 1979. Jean-Marc Jafet poté hrál v letech 1980 až 1982 s Orchestrem Jeana Ceccarelliho, otcem André Ceccarelliho. V roce 1983 požádal kytarista Christian Escoudé Jean-Marca Jafeta, aby se k němu připojil a zahrál si s jeho skupinou složenou z Tonyho Rabessona na bicí a Oliviera Hutmana na klávesy, se kterým nahrál CD "Brazilian Witch" s Tootsem Thielemansem jako speciálním hostem, poté následovaly další hudební setkání v Paříži. Jean-Marc Jafet nahrál v roce 1985 své první album pod svým jménem "Dolores" po boku několika skvělých hudebníků, jako je akordeonista Richard Galliano, kterého dodnes doprovází a se kterým jako baskytarista nahrál skvělé album "Spleen" v roce 1986 s Didierem Lockwoodem. S Christianem Escoudém nahrál dvě alba "Brasilian Witch" a "Mayaya". V roce 1986 hrál s Christianem Vanderem v Offering a podílel se na nahrávání prvního alba této skupiny, zejména s názvem "Earth", poté s nimi nahrál živě v divadle Dejazet v Paříži v roce 1987 se stejnou skupinou. Jean-Marc Jafet hrál s Antoinem Hervém s Orchestre National de Jazz v období 1986/1987. Poté sestavil kvartet se zpěvačkou Marciou Marií, Robertem Persim na klávesy, Luis Augusto na bicí a nahrál s tímto orchestrem tři velkolepé desky včetně slavné "Color do Rio". Jean-Marc Jafet se podílel na nahrávce svého přítele kytaristy, zpěváka a skladatele Paula Adjadje "Vida Doce" s řadou skvělých hudebníků. Jeho hra na baskytaru pak vyniká vedle skvělých jazzových kytaristů, jako jsou Babik Reinhardt a Bireli Lagrene, se kterými si zahrál později. V letech 1989 a 1994 se Jean-Marc podílel na třech albech kytaristy skladatele Khalila Chahine včetně slavného "Mektoub". V letech 1992 a 1995 se Jean-Marc Jafet podílel na dvou vynikajících albech Babika Reinhardta "Nuance And Vibrations". V roce 1993 získal Jean-Marc Jafet své první hudební vítězství za alba "Hat Snatcher" a "Roba Capeu" s triem Ceccarelli ve složení Thierry Eliez na klávesy a André Ceccarelli na bicí. V roce 1994 vyšlo jeho druhé sólové album "Agora" po boku Sylvaina Luca, Denise Leloupa, Jeana Yvese Candely, Françoise Laizeau, Stéphana Belmonda, Françoise Constantina, Thierryho Arpina, Erica Sevy a Marca Berthoumieuxe. Toto album bylo kritiky hodnoceno jako jedna z nejzajímavějších produkcí roku. Mezitím odehrál mnoho koncertů s různými formacemi. V roce 1997 se objevil na nové nahrávce pod jeho jménem "Live au parc Floral" se Sylvainem Lucem, Denisem Leloupem, Françoisem Laizeau a Thierrym Eliezem. V letech 1998/1999 Jean-Marc Jafet opět nahrál sólové album "Douceur Lunaire", které vyšlo v březnu 1999 a nahrál je s bratry Belmondovými, Stéphanem na křídlovku a Lionelem na tenor saxofon, Babikem Reinhardtem, Françoisem Chassagnitem, Neilem Gerstenbergem na alt saxofon, Francesco Castellani na pozoun. V prosinci Jean-Marc Jafet nahrával s André Ceccarellim a Sylvainem Lucem album zbrusu nového Tria SUD, které v roce 2000 vyšlo u Dreyfus Jazz. Dva roky po úspěchu alba "Sud" se stejnou skupinou získal Jean-Marc Jafet podruhé vítězství hudby jako nejlepší jazzová skupina roku 2002! Třetí CD Sud tria "Young And Fine", považované za jejich nejlepší album, bylo vydáno pod labelem Dreyfus Jazz v roce 2008. Ve stejném roce se Jean-Marc Jafet podílel na nahrávce zpěvačky Nicole Croisille "Jazzille" s harmonikářem Tootsem Thielemansem, Didierem Lockwoodem, zpěváky Diane Tell, Lavelle, Maurane, saxofonisty Manu Dibango a Steve Grossman, pianistou Bernardem Arcadio, pianistou Aldo Frankem, bubeníkem André Ceccarellim, klavíristy Thierry Eliez a Franck Sitbon, bubeník a perkusionista a Paco Sery programovací syntezátor. Mezitím Jean-Marc Jafet nahrál dvě alba se zpěvákem Michelem Jonaszem. V roce 2006 Jean-Marc Jafet nahrál nové album "Mes Anges" oslavované tiskem s Jean-Paul Ceccarellim na bicí, Olivier Ker Ourio na harmoniku, Yoann Serrou na bicí, kytaristy Sylvain Luc, Christian Escoudé a Maurice Jafet, Jean-Yves Candela na klavír, Frederic d'Oelsnitz na klavír, Jean-Jacques Franchin a Fredéric Viale na akordeon, Denis Benarroch na perkuse a Raul Mascareinas na flétnu. V roce 2008 se s živou nahrávkou France Musique v programu Claude Carriere's Jazz Club Jean-Marc Jafet rozhodl vydat nové album na Cristal Records "Live Moments" s hudebníky tohoto nového živého vystoupení jsou bubeník Yoann Serra, klavírista Thierry Eliez, trombonista Denis Leloup a samozřejmě Jean-Marc Jafet na baskytaru. V letech 2008 až 2015 hrál Jean-Marc v různých formacích, jako je Tangaria od Richarda Galliana, také se skupinou Jean-Pierre Como a jeho projektem "Bolero", Jobim Project, který, jak jeho název napovídá, je poctou Antoniu Carlosovi Jobimovi s brazilskou zpěvačkou Nina Papa, pianistou Robertem Persim a bubeníkem Jean-Luc Danna. Jean-Marc Jafet se podílel na albu švédského kytaristy Linuse Olssona "Hands Down" s bubeníkem Nicolasem Viccarem a pianistou Franckem Amsallem. Nahrál také dvě skvělá alba s kytaristou Richardem Manettim "Why Not" (2012) a "Groove Story" (2014). Podílel se na nahrávání alba s folk/rock/andaluskou hudbou zpěvačky, kytaristky a skladatelky Melissy Grzesitza "Kom Une Lionne" s kytaristou Louisem Winsbergem, bubeníkem a perkusionistou Sébastienem Boulandem a kytaristou Christian Fernandez. Jean-Marc Jafet se také podílel na třech nahrávkách Hot Club de Corse, první je z velké části dílem Djanga Reinhardta v čisté cikánské tradici, druhé je poctou velmi skvělému kytaristovi jižní Francie Etienne Bousquetovi, který také hrál tradiční cikánskou hudbu se stejným rytmem, třetí bylo album ve stejném rytmu, ale pestřejší s covery akordeonisty Richarda Galliana a za účasti vynikajícího kytaristy Angela Debarre. Jean-Marc nahrál také se skvělou skupinou Be-bopN Choro brazilského bubeníka, perkusionisty, skladatele, zpěváka a kytarista Fernando Alvese hudbu plnou slunce v tradici brazilského chora a bebop jazzu. Také si zahrál a nahrával s mladou zpěvačkou Deborah de Blasi. V roce 2014 se Jean-Marc Jafet podílel na nové živé nahrávce CD/DVD se skupinou Offering Christiana Vandera. Jean-Marc také nahrával se zpěvačkou Fatihou Meziane a jejím jazzovým kvartetem poctu Nině Simone s Alainem Asplanatem na bicí a Philippem Cocognem na klavír. Jean-Marc se podílel i na nahrávání velmi krásného alba "Sweet Memories" zpěvačky a kytaristky a skladatelky Marjorie Martinez se skotským pianistou Ronniem Raem a bubeníkem Alainem Asplanatem. Se všemi těmito skupinami hrál na mnoha jazzových festivalech. Jean-Marc je jedním z nejznámějších, nahraných a nejžádanějších hráčů na elektrickou baskytaru ve Francii a je známý pro svou práci se André Ceccarellim, Sylvainem Lucem, Didierem Lockwoodem, Biréli Lagrenem, Michelem Petruccianim a mnoha dalšími. Spolupracoval se stovkou kapel a hudebníků jako jsou Christiana Escouda, Toots Thielmans, Les Etoiles, Richard Galliano, Christian Vander, Antoine Herve, Aldo Romano, Marcia Maria, Babik Reinhardt, Birelli Lagrene, Sylvain Marc, Olivier Ker Ourio, Christian Escoude, a Michel Jonasz. Pod svým jménem vydal také pět sólových alb. V současné době je pilířem tria Sylvain Luc a Andre Ceccarelli (s klávesistou Thierrym Eliezem) a skladatel v kapele Joga.

Claude Salmieri (narozen 30. prosince 1959, Tunis, Tunisko) Drums Claude Salmiéri je výjimečný francouzský bubeník s působivou kariérou. Je znám ze svého působení v kapelách Claude Salmieri Quintet, Magma (1984-1985), Claude Salmieri Trio, Clivage, David Rose Group, M.B. School, Paga Group a STS. Claude se narodil v Tunisu v rodině "ritálních" hudebníků. Jeho otec byl profesionální bubeník, který jej ve věku 5 let posadil za jeho první bicí. Ve věku 8 let vstoupil na konzervatoř Saint Maur do třídy bicích nástrojů a začal studovat hudební teorii a zároveň začal studovat hru na klavír. V roce 1974 ve věku 15 let, byl přijat na Conservatoire National de Paris, kde získal 1. cenu za bicí nástroje. Konzervatoř Saint Maur opouštěl také s cenou za klasický klavír. V roce 1976 začal svou kariéru jako doprovod Yvese Simona, skupiny Davida Rose, Roberta Charleboise. V letech 1978 až 1980 to byla zkušenost v Magma, která mu po boku Christiana Vandera umožnila čerpat další energii. Velmi rychle se podílel na mnoha albech pro tak odlišné umělce jako Ray Charles, F. Gall, M. Berger, Renaud, Don Cherry, Marvin Gaye a doprovázel na pódiu umělce jako Lalo Schiffrin, F. Cabrel, V. Sanson a Vladimir Cosma, se kterými spolupracuje také na filmové hudbě. V roce 1988 hrál se skupinou Paga Group. V roce 1991 nahrál své první album "Self Portrait". V roce 1996 založil s Jannickem Topem a Ericem Sevou skupinu STS a nahráli album "Solar System". Claude Salmiéri se také podílel na různých muzikálech jako Starmania, Tycoon a Notre Dame de Paris. V roce 2005 založil vlastní jazzové trio a téhož roku vydal své album "Light Night". Ve stejném roce vytvořil svou značku bicích a mikrofonů ve spolupráci s Prodip. Bicí a mikrofony jsou distribuovány po celém světě. V listopadu 2006 se připojil k týmu "Autour du Blues“. Doprovází rovněž Larryho Carltona a Robbena Forda v New Morning. Jeho rostoucí sláva na jevišti způsobila, že se o něj hlásí mnoho hvězd jako Véronique Sanson, Vladimir Cosma, Lalo Schiffrin, Yves Simon, David Rose Groupe, Robert Charlebois, Renaud, Larry Carlton, Robben Ford a účast v úspěšných muzikálech jako Starmania, Tycoon nebo Notre-Dame-de-Paris. S dokonale ovládající technikou studiové práce se podílí i na nahrávkách alb tak prestižních umělců jako Ray Charles, Marvin Gaye, Don Cherry, Johnny Hallyday, France Gall, Michel Berger, Renaud. V poslední době představil svůj nový kvintet, který je doplněn albem "Projections Jazz Series". Přebírá největší témata TV seriálů a filmů, jako jsou Mannix, Les rues de San Francisco, Mission Impossible, Bullit.

Jean-Luc Chevalier (také znám jako Wurd Gorgo) (Narozen 1948, Cholet, Pays de la Loire, France) Guitars, Bass Jean-Luc Chevalier je francouzský rockový a jazzový hudebník, hráč na akustické a elektrické kytary a baskytaru. Je znám hlavně z půsovení v kapelách Tri Yann (od roku 1988), Magma (1978-1979, 1980-1983, 1984-1985), Zig Zag (1970-1977) a Cernunos. Chevalier se narodil v Cholet v roce 1948. V letech 1977 až 1983 byl také součástí Magma jako kytarista a baskytarista. Lze jej slyšet na albech "Attahk" (1977), "Retrospektïá I-II" a "Retrospektïá III" (1981), "Bobino" (1981) a "Merci" (1984). V roce 1970 Jean-Louis Jossic, Jean Chocun a Jean-Paul Corbineau založili Tri Yann an Naoned, což doslovně znamená "tři Jean de Nantes" ve spojení s křestním jménem "Jean" společným pro tři zpěváky-hudebníky. Jejich první veřejné vystoupení se konalo v Plouharnel 27. prosince 1970, na den svatého Jana. Tri Yann an Naoned se zrodili v návaznosti na hnutí za modernizaci a propagaci bretonské a keltské hudby, kterou zahájil v roce 1966 Alan Stivell. Ve svých počátcích skupina reinterpretovala tradiční bretaňské písně (zejména ze země Gallo). Následně vytvořili vlastní originální repertoár ve francouzštině a bretonštině. Do skupiny Tri Yann vstoupil v roce 1988. Je řečníkem na jazzových konzervatořích a hudebních školách. Jean-Luc Chevalier také hraje s mnoha skupinami, jako je Cernunos, jehož je spoluzakladatelem s "Loumi" (Louis-Marie Séveno), bývalým hudebníkem skupiny Tri Yann. Aktivně se podílí na kolektivních aranžmá Tri Yann, zejména s ohledem na harmonické psaní. Pod svým jménem vydal dvě alba na labelu Seventh Records "Km 5 à Bangui" v roce 1994 a "Hommage à Jacoa" v roce 1996.

Remy Sarrazin (Narozen 12. července 1959, Paris, France) Bass Rémy Sarrazin je francouzský hudebník, baskytarista, producent, skladatel a aranžér, který byl v letech 1987 až 1997 především basistou skupiny Les Muscles. Je znám také z působení v kapelách Faton Bloom, Magma (1984-1985), Potemkine, Chéreze a Sir Ali's Girls. Proslavil se také tím, že hrál ve seriálech Hello Musculars a La Croisiere foll'amour. Rémy Sarrazin se narodil v Paříži. Velmi brzy jej přitahovala hudba, v roce 1964 začínal studiem hudební teorie, harmonie a houslí na Městské konzervatoři v Thiais (v letech 1964 až 1974) a poté na Národní konzervatoři Créteil. O několik let později se Rémy Sarrazin začal učit na elektrickou basu. V letech 1996 až 1998 navštěvuje třídu kompozice J. Lepeuta Lévina na pařížské konzervatoři. Od 18 let začal pracovat ve studiu. Během své kariéry působil také TV, jako skladatel, hudebník, režisér ale i jako producent. Prosadil se díky skládání filmové hudby, reklam, soundtracků a znělek. Rémy Sarrazin hrál s mnoha skupinami jako jsou Magma, Potemkine, Chéreze, Moze Sextet, Faton Cahen Trio, Faton Bloom, Pierre Ben Susan, Lorenzini 5tet, Nene's band (Brazílie), Bruno Letort, F. Sitbon 4tet, Babik Reinhardt, Bex & Jouvelet, Chance Orchestra, Bex/Pino/Teslar/Sarrazin. Kromě toho doprovázel mnoho zpěváků jako Gilbert Montagné, Sheila, Rachid Bahri, Shake, Julie Pietri, Jacques Higelin, Alain Chamfort, Dorothée, Hélene Rolles, Jeanne Mas, Percy Sledge, Charles Dumont, Ray Charles a Tshala Muana. Zároveň složil mnoho písní pro různé umělce a instrumentální hudbu pro labely CDM, Koka Media, Kosinus, APL, Musique et Music, Penny Bank či Raft Music. Od roku 1987 se na 10 let Rémy Sarrazin připojil ke skupině Les Muscles. V této skupině pěti hudebníků ztělesnil svůj vlastní charakter a byl baskytaristou. S Club Dorothée se Les Muscles objevili v TV, na TF1 a účastnili se několika koncertů v letech 1987 až 1997. The Muscles jsou také přítomni v situačních komediích Salut les Muscles od roku 1989 do roku 1994, a La Croisiere Foll'Amour od roku 1994 do roku 1997. Rémy Sarrazin si zahrál svou vlastní roli v TV seriálech Salut Les Muscles a La Croisiere foll'amour na TF1 v letech 1989 až 1997. V roce 2013 se objevil ve 4 sezóně Mysteries of Love, stále ve své vlastní roli. V roce 2018 se také objevil opět ve své vlastní roli v sezóně 18 Mysteries of Love. Rémy Sarrazin se také věnoval své produkční společnosti Trinore, která vznikla v roce 1995.

Michel Le Bars (Narozen ***) Drums Michel Le Bars je francouzský hudebník, hráč na bicí, který je znám především jako bubeník a hlavní skladatel francouzské zeul kapely Eider Stellaire. Eider Stellaire byli založeni v roce 1980 bubeníkem Michelem Le Barsem, který se v polovině 80. let připojí k post-Magma kapele Offering Christiana Vandera. Skupina měla předchozí inkarnaci pod názvem Astarte, ve které byli 3 členové Eiderovy sestavy - Michel Le Bars (bicí), Patrick Sinergy (baskytara) a Jean-Claude Delachat (kytara). Tato sestava existovala 3 roky. Rozdělili se na začátku roku 1980 a na konci toho roku se reformovali jako Eider Stellaire s několika novými členy. První album Eider Stellaire bylo nahráno a vydáno v roce 1981 ve vlastní režii. Eider Stellaire v roce 1982 často zahajovali koncerty Magma, protože obě kapely sdílely stejnou hudební vizi - evropské klasické kořeny 20. století (Bartok, Stravinskij, Orff) smíchané s čistou rockovou energií, obrovským významem rytmické sekce a ženský vokál beze slov. Ze 3 LP vydaných za dobu existence kapely je jejich první unikátní a představilo kapelu hrát si s ohnivě silnými kompozicemi.

Teddy Lasry (Narozen 1947, France) Saxophone, Flute Teddy Lasry je francouzský multiinstrumentalista a skladatel, který v letech 1975 až 1987 vydal řadu knihovních nahrávek na Patchwork a Sonimage. Dvě z jeho alb byla vydána na RCA Victor koncem 70. let, včetně populárního "E=MC2" z roku 1976.

Jean-Luc Manderlier (narozen 1. září 1949, Jemappes, Hainaut, Belgium) Piano, Organ Jean-Luc je belgický hudebník, skladatel, aranžér a hráč na klávesové nástroje, také je znám svoji hrou na perkuse. Působil v kapelách Abraxis, Arkham, Magma, Daniel Schell & Karo, Timber a Le New - J.J. Psychedelic Orfeon. V poslední době žije v Genappe, Brabant wallon, Belgie. V srpnu 1969 viděl koncert tria Soft Machine na Festival de Billez v Belgii. Krátce nato se Jean-Luc Manderlier seznámil s Danielem Denisem, který se také zajímal o vytvoření kapely inspirované Soft Machine. Daniel Denis v roce 1971 založil belgický prog-fusion outfit ARKHAM, s níž vydal jednu desku "Arkham" (1971). Jean-Luc Manderlier byl jejím členem až do roku 197, kdy zaskočil na koncertech Magma, až se stal jejich členem. Posléze se podílel na jejich nejznámějším albu "Mëkanïk Dëstruktiw Kömmandöh" (1973). V roce 1977 se objevl ještě na albu "Inédits", živé nahrávce z Gibus Club, Paris, France, 1974.

Daniel Denis (narozen 22. září 1952, Nivelles, Brabant Wallon, Belgium) Drums Daniel Denis je belgický hudebník, multiinstrumentalista a hráč na bicí a perkuze. Je znám z působení v kapelách Univers Zéro, Arkham, Present, Art Zoyd (od 1969) a Supersister (od 1973). Hudební kariéra Daniela Denise začala v jeho 15 letech, kdaž nahradil v kapele svého bratra, který musel nastoupit vojenskou službu. Byla to skupina, která hrávala k tance a to mu posloužilo jako první zkušenost s muzikanty a také příležitost koupit si za vydělané peníze první bicí. V letech 1968 až 1969 byl součástí dvou skupin, jedné amatérské a druhé poloprofesionální. Kluci, kteří hráli Hendrixe, Cream, repertoár Yardbirds a další, to bylo v té době dost neobvyklé. Škola se mu stávala zátěží a členství v kapele jej přimělo definitivně opustit školu, aby se mohl věnovat hudbě. Bylo mu sotva 16 let. Měl velmi chápavé rodiče, netrvalo tak dlouho, než je přesvědčil. Jasně viděli, že je totálně "kontaminovaný" hudbou, ale stále tak naivní, pokud jde o cestu, kterou je třeba ještě ujít. V srpnu 1969 viděl koncert tria Soft Machine na Festival de Billez v Belgii. Opravdu jej to nadchlo, zvuk a atmosféra jejich hudby byla zcela mimořádná. Tehdy pochopil a cítil, že chce směřovat k této hudební formě. S Jean-Luca Manderlierema se seznámil krátce poté, co viděl koncert "Soft". Také se zajímal o vytvoření kapely inspirované Soft Machine. Daniel Denis v roce 1971 založil belgický prog-fusion outfit ARKHAM, s níž vydal jednu desku "Arkham" (1971). Hráli eklektické jazzové a rockové směsi v "canterburském" duchu, inspirované Soft Machine a Egg. Jean-Luc měl silnou a širokou hudební kulturu a oceňoval Milese Davise, Stravinského, Bartoka a také všechny ty zajímavé skupiny, které v té době vznikaly. Jeho skladby, které byly v duchu toho, co Daniel očekával, dodaly skupině hodně kvality. Pokud jde o basistu Patricka Cogneauxe, byl součástí skupiny, ve které dříve hrál. Požádal je ho, aby v Arkham nahradil prvního basistu Piccola Berkovitche, který odešel krátce po založení kapely. Vystupovali tehdy na koncertech a festivalech v Belgii. V roce 1971 předskakovali kapele MAGMA na pódiu a Denis s nimi párkrát na pódiu hrál, nakonec Jean Luc Manderlier odešel do MAGMA. Když se rozpadli, pokračovali členové kapely v Magma a Univers Zero, kterou založil v květnu 1974. V roce 2021 vyšlo album nahrávek koncertů a zkoušek kapely Arkham. Nikdy předtím nevydané skladby reprodukované na tomto albu pocházejí z magnetických pásek některých koncertů a zkoušek Arkhamu, nahraných v různých časech. Na klávesy hraje Jean-Luc Manderlier, který se později připojil k Magma, bubeník Daniel Denis, který také přešel do Magma a Univers Zéro, a bubeník Patrick Cogneaux. Jean-Luc složil veškerou Arkham hudbu, ale když se kapela rozpadla, začal Daniel nesměle skládat sám, aniž by vlastně věděl, kam to směřuje. Trvalo to dlouho, protože se zároveň začal učit hrát na klávesy, bylo to nutné pro skládání. Ve stejném období objevil i další hudební zdroje, jako je současná vážná hudba, Stravinskij, Bartok, Milhaud a jiní. Když Jean-Luc na chvíli odešel do Magma, ocitl opuštěn na začátku roku 1972. Navrhl tedy Claudu Deronovi (trubka), který byl součástí poslední sestavy Arkham, aby společně vytvořili novou skupinu. Poté, co navrhli několik hudebníků, kteří nebyli vhodní, šli oslovit Segerse a Trigauxe, kteří hráli ve skupině v Bruselu a kteří zkoušeli ve stejné hale jako Arkham. Kapela si říkala Necronomicon, ale výsledkem byla mozaika hudby, která nebyla zrovna zajímavá. Dlouho pracovali na nepřesvědčivém výsledku. O pár měsíců později naši motivaci, kterou oživili další muzikanti, a od té chvíle si kapela říkala Univers Zéro. Když Claude opustil skupinu, zaměřili jsme se na to, co se stalo jejich vlastním přístupem a zvukem, založeným na hudbě z evropštějšího zdroje. Denis se ukázal jako hlavní skladatel a UNIVERS ZERO během několika příštích let vydali řadu uznávaných alb. V roce 1979 se spoluzakladatel Roger Trigaux oddělil a založil skupinu PRESENT a Denis od té doby hraje v obou kapelách. Byla to Rogerova kapela, ale Daniel měl naprostou svobodu vytvářet si vlastní bicí party. V roce 1987 se UNIVERS ZERO rozpadli. V polovině 80. let Denis navázal dlouhou spolupráci s ART ZOYD. Art Zoyd byli založeni v Maubeuge, což nebylo příliš daleko od jeho domova. Na konci roku 1977 se setkali a objevili docela podobnou formu hudebního přístupu. Začlenil se do Art Zoyda jako performer. Poprvé s nimi v roce 1985 přispěl do baletu Rolanda Petita "Le mariage du ciel et de l’enfer", kde hrál na perkuse a klávesy. V roce 1993 jej Gérard požádal, aby se vrátil do skupiny na koncertní sérii němého filmu ("Nosferatu", "Faust" a "Häxan"). Od té chvíle přešel na elektronické perkuse a klávesy. Během 7 let, co u nich zůstal, odehráli spoustu koncertů po celém světě. Art Zoyd jej také přivedli k zájmu o samplery, které později použil v některých deskách Univers Zero. Poprvé si dal Daniel velmi dlouhou pauzu s kapelou v letech 1987 až 2004. Již znal příznaky únavy z přepracovanosti prospekce a dalších skupinových funkcí. Denis nahrál a vydal dvě skvělá sólová alba "Sirius And The Ghosts“ (1991) a "Les Eaux Troubles" (1993). První byla z velké části sólová záležitost, přičemž Denis hojně využíval elektrické klávesy a syntetizátory a dalo se na ni pohlížet jako na pokračování posledního alba UNIVERS ZERO. Na "Les Eaux Troubles" se objevilo velké množství hostujících hudebníků, včetně minulých a budoucích členů UNIVERS ZERO, a bylo složeno z kratších skladeb. Lze to považovat za udávání směru vpřed reformovaným UNIVERS ZERO. Denis znovu zreformoval UNIVERS ZERO po 13-leté přestávce a k dnešnímu dni vydali celkem vynikající alba. Obě Denisova sólová alba stojí za to si poslechnout, "Sirius And The Ghosts" je pro začátek asi nejlepší. V září s kapelou Univers Zero [Belgie] odehrál svůj druhý koncert v USA, ve Washingtonu D.C. Poprvé to bylo v roce 2004 na festivalu NEARfest v Pensylvánii. Po reunionu Univers Zéro v roce 2004 se stejné příznaky z přepracovanosti vrátily o 11 let později. V roce 2015 se Daniel rozhodl zastavit aktivity s Univers Zéro. Na mnoho let se stal multifunkčním tím, že se staral o grantové žádosti, prospekce koncertů, vyjednávání smluv, staral se také o sociální poplatky všech hudebníků a tak dále.

Marc Fosset (rodné jméno Marc Hubert Marie Fosset) (znám také jako Marc Fasset, Marc Fossey, Mark Fosset, Marc Fossett) (Narozen 17. května 1949, Paris, Île-de-France, France, zemřel 31. října 2020, Verrieres-le-Buisson, Île-de-France, France) Guitars Marc Fosset byl francouzský jazzový kytarista. Byl znám ze svého působení v kapelách Magma, Endeka, Marc Fosset Trio, Michel Delage Big Band, The Dany Doriz Caveau de la Huchette Orchestra, Rouen Big Band a Stéphane Grappelli Trio. Spolupracoval s Patricii Galas, Michelem de Villers, Marcelem Azzolou, Jacquesem Bolognesi, Au Jazzland a Patrice Caratini z mnoha dalších. Marc Fosset se narodil v Paříži. Naučil se hrát na kytaru levou rukou poté, co viděl Yvese Montand a Didi Duprata hrát, byl také ovlivněn stylem Django Reinhardta. S Michelem De Villersem začal Fosset doprovázet jazzové a bluesové hudebníky v klubu Trois Mailletz v Paříži. V roce 1969 se připojil k rockové kapele Magma, hrál s René Urtregerem a Claudem Guilhotem a v roce 1976 založil trio s Franco Manzecchim a Patricem Galasem. V roce 1977 vytvořil duo s Patricem Caratinim. V 80. a 90. letech 20. století absolvoval turné se slavným Stephanem Grappellim. Fosset často vystupoval v duu s Jean-Michel Cazorlou a jako trio s Laurentem a Philippem Briandem. Fosset zemřel 31. října 2020 kvůli Parkinsonově chorobě ve věku 71 let.

Zabu (rodné jméno Lucien Zabuski) (narozen 1. srpna 1946, Paris, France, zemřel 13. dubna 2019, Paris, France) Vocals Zabu byl franccouzský zpěvák polského původu, který se narodil v Paříži. Je znám z působení v kapelách Magma, Univeria Zekt, Zabu & Co a Zorgones. Zabu byl prvním zpěvákem MAGMA před příchodem Klause BLASQUIZE. Obdařen velmi krásným bluesovým rockerským hlasem se účastnil několika skupin, než se stal součástí první sestavy skupiny, z níž se stala MAGMA. Lucien Zabuski se narodil v roce 1946 v Paříži do rodiny polského původu a dětství prožil ve čtvrti Place des Vosges. Jeho zdrobnělinu "Zabu" získal už ve školce. V dospívání se učil hrát na kytaru se svým kamarádem P. GRÜÜNBERGEM. Během letní brigády v Club Med na Sicílii během prázdnin v roce 1966 se svým přítelem Philippem-Frédéricem ANGELLOZEM potkal nadaného amatérského kytaristu Yves-Michel Dargenta. Zpátky v Paříži založili s baskytaristou Laurentem THIBAULTEM skupinu, která se jmenovala The PIVES (anagram The VIP's, anglická skupina, která byla v té době ve Francii populární). Pak potkali další skupinu, CHINESE, s Bernardem PAGANOTtim a Christianem VANDEREM. Yves-Michel Dargent opustil skupinu, aby se mohl věnovat studiu. Ostatní pokračovali a začali skládat vlastní hudbu MAGMA. ZABU byl její součástí, a podílel se na prvních nahrávkách, ale neobjeví se na žádném disku skupiny, ani Laurent (kazety ale existují!). Na konci roku 1969 a v začátku roku 1970 odešel i ZABU a nahradil jej Klaus BLASQUIZ. Najdeme jej v roce 1972 na LP "The Unnamables" UNIVERIA ZEKT (na labelu Théleme založeného Laurentem THIBAULTEM), formace složené z členů MAGMA a pár přátel muzikantů. V roce 1972 také nahrál Zabu pod svým jménem desku "My Coffin's Ready" na labelu THELEME. Vynikající deska městského blues-rocku a rhythm'n'blues, kde mezi hudebníky najdeme členy MAGMA (T. LASRY, F. MOZE, J. SEFFER, C. VANDER). Další album Zabua nazvané "Zabu & Co" (s R. RAUX a F. MOZE) vyšlo v roce 1976 (label SONOPRESSE), ale nebude mít stejnou úroveň jako první nahrávka. Následně realizoval projekt reggae alba nahraný v Kingstonu na Jamajce a produkovaný Lee PERRY, ale deska neuspěla. ZABU se vrátil na Jamajku v roce 1979/1980 a nahrál několik reggae desek pod názvem IMMIGRATION ACT se svým přítelem Laurentem GRANGIEREM. Poté se zúčastnili četných sezení v Hérouville pod vedením... Laurenta THIBAULTA a společně složili soundtracky k filmům a TV seriálům, zejména k závěrečným titulkům seriálu "Navarro". ZABU byl také součástí kapel na turné po klubech v pařížském regionu, včetně jednoho s Laurentem THIBAULTEM, měl i další nahrávací projekty.

Laurent Thibault (také znám jako Naü Ektilah, Wham-Dam) (Narozen 1946, Paris, France) Bass Laurent je francouzský hudebník, inženýr, producent, zakladatel a majitel Studio Couleurs v Auvers-sur-Oise. Laurent byl prvním baskytaristou Magma, a je také sólový umělec s jedním z nejlepších francouzských progresivních rockových alb všech dob. Díky hledání hudebníků na turné v roce 1969 a kontaktování Christiana Vandera byl Laurent Thibault u zrodu fantastického hudebního dobrodružství Magma. Byl součástí skupiny na úplném začátku, než se začal věnovat realizaci a produkci desek. Christian Vander se pak stal nesporným vůdcem skupiny. Laurent produkoval několik nahrávek Magma, založil label THELEME, než převzal otěže Studio du château d'Hérouville a založil další nahrávací studia. Pod jeho vedením vzniklo několik stovek desek. Natočil také výborné sólové album a údajně chystá další. Laurent se narodil v Paříži belgickému otci a francouzské matce, kabaretní zpěvačce. Ve 12 letech se spřátelil s Francisem Mozem. Laurent, hudebník samouk, se s pomocí svého přítele Francise chopil klavíru a kytary. Byl součástí skupin v pařížském regionu (včetně JETS), kde také hrál na bicí, než objevil basu. Připojil se ke skupině PIVES (název inspirovaný britskými VIP), bluesrockové skupině, kde zpíval Lucien Zabuski alias ZABU. Na náhodných koncertech se setkal se skupinou CHINESE Christiana Vandera a Bernarda Paganottiho, kteří hráli rhythm and blues. V roce 1968 Laurent pokračoval v turné se skupinou, zatímco studoval žurnalistiku a sociologii v Nanterre. Během souběhu okolností z května 1968 měla jeho skupina, zejména Francis Moze a Zabu, příležitost nahrát demo čtyř skladeb. Lee Hallyday, producent PHILIPS, ohromen hudbou kapely, jim nabídl možnost nahrávat v lepších podmínkách. Podepsal s nii smlouvu pod jménem ZORGONES. Celé album bylo nahráno za deset dní v červnu 1968, ale nikdy nebylo vydáno, Lee Hallyday je považoval za příliš podvratné... Na labelu MERCURY byl v roce 1969 vydán pouze 45 ot./min. singl, což vyvolalo rozpad skupiny, jejíž členové se vrátili do svých drahých studií. Jen Laurent, Zabu a Francis spolu hráli dále. Laurent se v létě 1969 odklidil na turné po kasinech Côte d'Opale, jako doprovod zpěvačky Charlotte LESLIE, a hledal přitom hudebníky. Kromě Christiana Vandera dal dohromady Francise Moze, Zabu a dva kytaristy Jean-Jacquese Ferryho (alias Mc Gill, bývalý člen Chinese s Christianem) a Erika Gogera. Styl skupiny se špatně shodoval se stylem zpěvačky, experiment byl zkrácen na pouhé dva koncerty. Pořadatel, svedený charismatem skupiny, se je ale rozhodl začlenit do turné. Tato skupina se měla jmenovat Dread Euphoria (něco jako "Macabre Euphoria", název našel Zabu, ale organizátor turné se rozhodl, aniž by jim řekl, že se budou jmenovat Carnaby Street Swingers a rozhodl, že jsou Angličané! Je jen na nich, jak se tomuto dokonale staromódnímu názvu přizpůsobí. Skupina interpretovala v anglických jménech Spirit, Sam & Dave, Stones, Pharoah Sanders, Zabu a během koncertů stále více používala jazyk tvořený onomatopojou a verbálními klamy. Výraz "Kobaia" se zrodil v ústech Christiana během tohoto turné, kobaien také. Když turné skončilo, Laurent a Christian měli nápad založit skupinu, která by hrála tuto hudbu, která se v jejich myslích začínala formovat, prostřednictvím zkoušek, které zpočátku dělali společně. Najít hudebníky, kteří by hráli takovou hudbu, ale nebylo snadné. Kromě Zabua a Francise Moze se k nim připojil René Garber (přítel Christiana, iniciátor UNIWERIA ZEKT). Pak přišli Eddy Rabin, americký pianista, Claude Engel na kytaru, Guy Marco a René Morizur na žesťě. A začaly intenzivní zkoušky, úplné delirium... Pro tuto bezejmennou skupinu chtěl Christian takový název, který by evokoval ničivou sopečnou sílu jejich hudby. Slovo "magma" se se přímo nabízelo samo... "MAGMA ARGUEZDRA", s jinými slovy připojenými nebo ne, se ze skupiny stala prostě Magma. Nahrávání probíhalo ve studiích Pathe, ale nevznikl žádný disk. V té době Laurenta Thibaulta kontaktoval zpěvák Guy Skornik, který by po vyslechnutí pásek alba Zorgones byl rád, aby jej doprovodila skupina na jeho dalším disku založeném na knize "Le Matin des Magiciens" od Louise Pauwelse. Nahrávání mělo proběhnout ve studiích PATHE. To se nakonec nestalo, MAGMA raději vyvíjela vlastní hudbu. To podpoří pověst o přítomnosti hudebníků MAGMA na disku "Pour Pauwels" Guye Skornika. Kapela ale byla vyhozena ze studia Pathe za vážné, sice neúmyslné, narušení nahrávání desky Tino Rossiho! Následující zkoušky intenzivně probíhaly v domě v St-Rémy-les-Chevreuse, který si pronajal Karl Kmutt, americký klasický pianista nadšený jejich hudbou. Laurent Thibault brzy přenechal basu Francisi Mozemu, aby se věnoval produkci. Hned nato produkoval několik desek MAGMA, první dvojalbum "Magma", soundtrack k filmu "Tristan et Yseult", "Attahk" a také "Univeria Zekt" na jeho vlastním labelu THELEME. První dvojité LP MAGMA, produkované Laurentem, bylo vydáno v roce 1970 společností PHILIPS, pod dohledem Lee Hallydaye, který produkoval Zorgones v roce 1968/1969. Není tam ani Laurent ani Zabu, ale objevil se na něm "Naü Ektila", skladba Laurenta. Přestože skupinu opustil, zůstal velmi blízký Christianu Vanderovi a Magma, když jim produkoval desku "Attahk" vydanou v roce 1978. Po odchodu z Magma se Laurent stal uměleckým ředitelem společnosti BARCLAY a poté v roce 1971 založil vlastní značku THELEME ve společnosti PHILIPS. Dvojkompilační album francouzských skupin (včetně MAGMA) "Puissance 13+2" bylo jeho první produkcí pod tímto labelem. Natočil také první LP svého kamaráda Zabua a album "The Unnamables" skupiny vzniklé příležitostně se členy MAGMA a spřátelených muzikantů pod názvem UNIVERIA ZEKT. Pod tímto labelem pak nahrávali pouze francouzští progresivní rock/pop/folk umělci. Navzdory kvalitě dosažených výsledků trvala historie THELEME pouze dva roky, když prodeje nebyly dostatečné. Laurent Thibault dobře znal slavná studia Château d'Hérouville ve Val d'Oise, produkoval zde již několik desek pro Barclay a všechny desky Theleme. V roce 1974 mu skladatel/dirigent Michel Magne, zakladatel studií, po období opuštění spojeném s bouřlivou historií nabídl, aby převzal vedení s několika spolupracovníky. Laurent udělal hodně pro mezinárodní slávu tohoto bájného místa. Za asistence Michela Marie (ex-ZORGONES), nahrával tam pro svého přítele Alaina KANA (nebo KHAN), T. REX, Tom Jones, Jacques Higelin (dvojité mistrovské dílo "Champagne..."), Hawkwind, Elton John, The Bee Gees, David Bowie, Iggy Pop, Bernard Lavilliers, Magma ("Attahk"), Albert MARCOEUR, TRUST, Marvin GAYE... mezi mnoha dalšími slavnými jmény. To trvalo až do roku 1985, což bylo osudné datum konce studia Hérouville, promotérovi, který zámek několik let vlastnil, se podařilo tým vyloučit. Château d'Hérouville, který byl několik let opuštěn, by mohl být brzy rehabilitován... V roce 1978, poté, co produkoval album MAGMA „Attahk“, se Laurent ujal koncepce a nahrání svého prvního a prozatím jediného sólového disku "Mais on ne peut pas rever tout le temps" za pomoci své manželky Jacqueline na klávesy a mnoha přátel muzikantů včetně některých členů nebo bývalých členů MAGMA (Francis MOZE, Richard RAUX a Lisa BOIS). Nahrávka po stopě zvlášť každým hudebníkem během období dostupnosti studia a sestavená Laurentem, výsledek je pozoruhodný. Toto album, vydané v roce 1979, je založeno na hudební evokaci naivních maleb Douaniera ROUSSEAU, jejichž reprodukce zdobí obal, a je jednou z nejlepších progresivních rockových nahrávek produkovaných ve Francii. Toto sofistikované album, složené z 24 krátkých skladeb sestavených do 4 dílů o celkové délce asi třicet minut, připomínající koláž, rozvíjí snový vesmír tvořený rozmanitými atmosférami: klidnými, éterickými, zvláštními, dokonce znepokojujícími, se vzdušnými hlasy a nádhernými basovými party podepsaný Laurentem. a Františka. Tento disk k (znovu)objevení se může objevit jako harmonický úvod k Zeuhl, hudbě MAGMA, v tradici „Naü Ektila“. Po vydání prvního alba začal Laurent připravovat druhé. Nahráno v letech 1980 až 1992, nikdy nevyšlo. V roce 1980, když pracoval v Hérouville, Laurent THIBAULT vytvořil studio „Le Voyageur“, první francouzské mobilní vícestopé studio, ve kterém je živě nahráno mnoho z největších umělců. O tři roky později ho prodal. Stejně legendární jako Hérouville, Le Voyageur se v roce 1999 stal plně digitálním nákladním automobilem prakticky jedinečným na světě. Se sídlem v Roissy se stala evropským lídrem v mobilním nahrávání. Po svém vystěhování ze studia Hérouville založil v Auvers-sur-Oise také stále fungující studio „Couleurs“, které bude provozovat dvanáct let. Jeho posledním klientem byl Gilbert BECAUD. Před několika lety přijel do Nantes, aby zde založil ambiciózní projekt, který nakonec nevyšel, a později se usadil v Angers. Ve svém doupěti Angevin není Laurent nečinný. Kromě projektu pro centrum současného umění v Angers pokračuje v psaní svého prvního románu, který by měl být brzy dokončen. Po hudební stránce také připravuje třetí album a podílí se na psaní knihy Alaina DISTERA o Château d'Hérouville, která vyjde na konci roku 2008. Laurent THIBAULT se neobjevuje na žádné nahrávce skupiny. Před svým působením v Magmě hrál Laurent Thibault se Zorgonesem již v 68 letech, kde se setkal se jmény jako Aphrodite's Child, a nahrál album, které v té době nevyšlo. Když se Zorgones rozešli, Thibault založil Magmu s Chritianem Vanderem a Francisem Mozem, když se setkali během popového turné, které skončilo na prvním koncertě, celá doprovodná kapela byla vyhozena za to, že nehrála popové zpěvačce. Ale odešel v 70. letech, kdy se vrátil na univerzitu. Poté se stal členem a vedoucím legendárních Moving Gelatine Plates. Tibaultovi byla poté nabídnuta práce jako producent, zejména první dvě alba Alaina Markusfelda, v mezinárodním labelu Barclay, ale odešel, aby založil Theleme Records, podepsal Ergo Sum, Mor a Zabu, a jakmile to skončilo, koupil úspěšnou Hérouville Studia, známé Chateau D'Ysaster od Jethro Tull. V roce 1978 začal Thibault pracovat na svém vlastním albu "Mais on ne peut pas rever tout le temps" (1979), založeném na naivním malířském stylu Douaniera Rousseaua (proto neobvyklý umělecký přebal alba), ale panství v Hérouville bylo několik týdnů poté nabídnuto k prodeji. Thibault utrácel jmění u soudů, snažil se udržet si svá práva, ale nedostalo se mu zadostiučinění, ale podařilo se mu do konce tohoto desetiletí vytvořit nové studio Couleurs.

Eddie Rabin (Narozen ***, Brooklyn, United States) Keyboards Eddie RABIN je americký pianista narozený v Brooklynu, studoval hru na klavír na prestižní Juilliard School of Music v New Yorku. V 60. letech vytvořil skupinu NOVAE POLICE, která hrála zejména v Night Owl Cafe v Greenwich Village se zpěváky jako James TAYLOR. Klasicky vystudovaný pokračoval ve studiu hry na klavír ve Francii u virtuosů jako Georgy SEBÖK a Jeanne-Marie DARRÉ. Koncertoval také s houslisty Philippem LANGLOISEM a Howardem YANGEM. V září 1969 se začalo mluvit o vznikající skupině kolem bubeníka Christiana VANDERA a basisty Laurenta THIBAULTA. Jeho členové navštěvovali Rock 'n' Roll Circus, pařížský sál, kde se scházeli všichni francouzští pop rockoví hudebníci té doby. Eddie RABIN, který tam často jamoval, potkal zpěváka Guye SKORNIKA, který mu jednoho dne řekl, že tato skupina hledá pianistu. V září 1969 Eddie RABIN převzal místo Francise MOZE u kláves v MAGMA, když byl povolán k vojenské službě. Začaly zkoušky, ale rychle se ukázalo, že Eddie má problém zařadit své skladby do hudby kapely. Po několika vystoupeních v Rock'n'Rol Circus skupinu opustil, za dobrých podmínek s Christianem. Na jeho místo nastupuje François "Faton" CAHEN, jazzový pianista. Pár not od Eddieho však muselo skončit uprostřed skladby MAGMA. Eddie RABIN není na žádné nahrávce skupiny. Po MAGMA Eddie pokračoval v jamování v Rock 'n' Roll Circus a připojil se ke CALCIUM, skupině Stéphana Vilara (syna Jeana Vilara, slavné divadelní osobnosti) a zpěvačky a herečky ZOUZOU. Stále na tomtéž místě se seznámil s textařem Stéphanem DELAROCHE, se kterým napsal desítky písní. Poté odjíždí do Londýna, kde potkal Ringa STARRA, aniž by se cokoliv zhmotnilo. Zpátky v New Yorku pracoval v klubech s lidmi jako Edgar WINTER, Pat BENATAR, LABELLE a účastnil se mnoha studiových sessions. Lze jej objevit na Broadwayi v několika muzikálech jako hudebního režiséra a pianistu, zejména v revivalu "Saturday Night Fever" v letech 1999/2000. V roce 2007 znovu vyhledal Stéphana DELAROCHE a připravili novou hudební komedii.

René Morizur (Narozen 1944, Brest, France) Saxophone Narodil se v Brestu a byl saxofonistou Gene Vincenta a francouzské bluesové skupiny let 1965/1968 ALAN JACK GROUP. Na podzim roku 1969 se René MORIZUR připojil ke skupině hudebníků, kteří jamovali v Rock'n'Roll Circus, tehdy módní hudební scéně v Paříži. Z této skupiny, tvořené kolem výjimečného bubeníka Christiana Vandera, se měla stát Magma. René Morizur vstoupil do formace MAGMA v září 1969. Ve společnosti Reného GARBERA a Guy MARCO (trubka), kteří se ke skupině připojili ve stejnou dobu, byl René součástí první dechové sekce MAGMA. Po několika vystoupeních v Rock'n'Roll Circus proběhly první zkoušky ve studiích Pathé-Marconi s cílem nahrát hudbu pro MAGMA, která se právě vyvíjela. Protože bylo nutné si vydělat na živobytí, René MORIZUR a Guy MARCO opustili MAGMU a připojili se k orchestru Johnnyho Hallydaye. V jeho dechové sekci pobyli deset let na pódiu i ve studiu od počátku 70. let. René prokázal své skvělé kvality jako hudebník, specialista na sbor, a aranžér. Doprovázel také mnoho zpěváků včetně bluesmana Billa Deraime. René MORIZUR se vrátil zpět do MAGMA, aby nahradil Alaina GUILLARDA na saxofon od léta 1981 do začátku roku 1982. Následně byl znám také svou přítomností ve skupině "LES MUSCLÉS" vytvořené pro program pro mládež "Le Club Dorothée" vysílaný na TF1 v letech 1987 až 1997. Hrál zde na saxofon a akordeon. Tato velmi oblíbená skupina zpívala pro mladé publikum texty, které se zdály lehké, ale často plné dvojsmyslných či chlípných podtónů. Tato skupina, složená z vynikajících hudebníků, zahrnovala také Rémyho SARRAZINA, který byl zejména baskytaristou FATON BLOOM, skupiny tvořené Françoisem "Fatonem" CAHENEM (ex-pianista MAGMA) a Didierem "Bloom" MALHERBE (saxofon z GONG). V posledních letech byl René součástí mnoha regionálních skupin různých stylů, od blues po variety, na pobřeží Atlantiku a poté na jihovýchodě. Tam našel Reného GUÉRINA, bývalého bubeníka ALAN JACK GROUP a MARTIN CIRCUS, skupiny, se kterou jamoval v roce 69 v Rock n' Roll Circus! Poté tvoří MARTIN MUSCLÉS, bluesrockovou skupinu. Zpět k základům pro dva hudebníky. Toto bude poslední skupina Reného MORIZURA. René zemřel 26. srpna 2009 na prasklé aneurysma.

Guy Marco (Narozen ***) Trumpet Hudebníci skupiny kolem Christiana VANDERA a Laurenta THIBAULTA jamovali v Rock 'n' Roll Circus, pařížském sále, kde se scházeli všichni hudebníci tehdejší francouzské pop-rockové scény. Guy MARCO (trubka) a René MORIZUR (sax) se připojili k této skupině, z íž se později stala MAGMA. Guy MARCO se připojil k MAGMA poté v tréninku v září 1969. Guy MARCO a René MORIZUR vytvoří s René GARBEREM (kontrabasový klarinet) první dechovou sekci MAGMA. V této formaci skupina vystoupí několikrát v Rock'n'Roll Circus. První zkoušky začaly ve studiích Pathé-Marconi s cílem nahrát tehdy rodící se hudbu MAGMA. Guy MARCO a René MORIZUR, kteří hráli s MAGMA, která nekrmila svého muže, opustili skupinu a připojili se k orchestru Johnnyho HALLYDAY. Od začátku 70. let byli dlouho součástí jeho dechové sekce, na jevišti i ve studiu. Guy MARCO se účastní četných studiových sezení, zejména s ženskou skupinou CASTAFIORE BAZOOKA od Elisabeth WIENER na konci 90. let. V současné době je Guy mimo jiné členem COULOMMIERS BIG-BAND ORCHESTRA v Seine-et-Marne, velkého orchestru 18 hudebníků se swingovým repertoárem s tituly od lidí jako Count BASIE, Duke ELLINGTON a... John COLTRANE! Guy MARCO není na žádné nahrávce skupiny.

(Narozen ***) Vocals

Studiové desky: 2022 Kãrtëhl 2019 Zëss 2012 Félicité Thösz 2009 Ëmëhntëhtt-Ré 2004 K.A (Köhntarkösz Anteria) 1989 Mëkanïk Kommandöh 1984 Merci 1978 Attahk 1976 Üdü Wüdü 1974 Köhntarkösz 1974 Tristan & Iseult (reissued Wurdah Ïtah) 1973 Mëkanïk Dëstruktiw Kömmandöh 1971 The Unnamables (jako Univeria Zekt) 1971 1001° Centigrades 1970 Magma (reissued as Kobaia) EP desky: 2015 Šlag Tanz (EP) 2014 Rïah Sahïltaahk (EP) 1998 Floë Ëssi/Ëktah (SP)

Živé nahrávky: 2021 Eskähl 2020 2014 Zühn Wöhl Ünsaï – Live 1974 2009 Live In Tokyo 2005 2008 Akt XV: Bourges, 1979 2001 Trilogie Theusz Hamtaahk (CD/DVD) 1999 Akt XIII: BBC 1974 Londres 1996 Akt IX: Opéra De Reims, 1976 1996 Akt VIII: Bruxelles 1971 1995 Akt V: Concert Bobino 1981 (CD/DVD) 1994 Akt IV: Theatre Du Taur Concert, 1975 1992 Akt I: Les Voix 1981 Retrospektïw (Part III) 1981 Retrospektïw (Parts I+II) 1977 Inédits 1975 Live/Hhaï

Skupina: Christian Vander - Drums, Lead Vocals, Tambourine Stella Vander - Lead Vocals, Vocals, Chime Hervé Aknin - Lead Vocals, Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Sylvie Fisichella - Vocals Caroline Indjein - Vocals Laura Guarrato - Vocals Simon Goubert - Piano, Fender Rhodes, Keyboards Rudy Blas - Guitars Thierry Eliez - Piano, Fender Rhodes, Keyboards Hosté:	Kãrtëhl Vyšlo 30. září 2022, Seventh Records, (France) Seznam skladeb: 01. Hakëhn Deis (Christian Vander) (7:12) 02. Do Rin Ili Üss (Hervé Aknin) (4:38) 03. Irena Balladina (Christian Vander) (5:11) 04. Walömëhndem (Thierry Eliez) (7:36) 05. Wiï Mëlëhn Tü (Simon Goubert) (8:54) 06. Dëhndë (Christian Vander) (6:55)* Bonus Tracks: 07. Hakëhn Deis (Christian Vander) (6:11) 08. Dëhndë (Christian Vander) (6:38)* Total Time: (37:57) * Enregistré en 1978 - Christian Vander - Piano, Vocals & René Garber - Vocals Producer: Stella Vander
Skupina: Christian Vander - All compositions music & words, Lead Vocals Rudy Blas - Guitars Philippe Bussonnet - Bass Morgan Agren - Drums Simon Goubert - Piano Stella Vander - Lead Vocals Hervé Aknin - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Julie Vander - Vocals Laura Guarrato - Vocals Sandrine Destafanis - Vocals Marcus Linon - Vocals Sylvie Fisichella - Vocals Remi Dumoulin - Orchestration City of Prague Philharmonic Orchestra - Orchestra Adam Klemens - Conductor Lucie Svehlova - Concertmaster Hosté:	Zëss Le jour du néant Vyšlo 14. června 2019, Seventh Records, A 40 (France) LP 2019, Music On Vinyl, MOVLP2503 (Europe) Seznam skladeb: 01. Wöhm Dëhm Zeuhl Stadium (Hymne au Néant) (4:57) 02. Da Zeuhl Wortz Dëhm Wrëhntt (Les Forces de l'Univers/Les Eléments) (6:22) 03. Dïwöóhr Spraser (La Voix qui Parle) (5:12) 04. Streüm Ündëts Wëhëm (Pont de l'En-Delá) (6:04) 05. Zëss Mahntëhr Kantöhm (Le Maître Chant) (8:08) 06. Zi Ïss Wöss Stëhëm (Vers l'Infiniment) (3:15) 07. Dümgëhl Blaö (Glas Ultime) (3:58) Total Time: (37:57) Producer: Stella Vander
Skupina: Christian Vander - Drums, Vocals, Piano, Keyboards, Glockenspiel (11) Stella Vander - Vocals, Tambourine Isabelle Feuillebois - Vocals, Bells Hervé Aknin - Vocals, Backing Vocals (11) James Mac Gaw - Guitars Bruno Ruder - Piano Philippe Bussonnet - Bass Benoît Alziary - Vibraphone Hosté: Sandrine Destefanis - Backing Vocals (11) Sylvie Fisichella - Backing Vocals (11) Marcus Linon - Backing Vocals (11)	Félicité Thösz CD 3. července 2012, Seventh Records, A 37 (France) LP, vyšlo 2015, Jazz Village, JV33570056 (France) Seznam skladeb: 01. Félicité Thösz (28:08):      1. Ëkmah (2:39)      2. Ëlss (1:11)      3. Dzoï (2:27)      4. Nüms (1:51)      5. Tëha (5:15)      6. Waahrz (4:03)      7. Dühl (1:19)      8. Tsaï! (3:41)      9. Öhst (4:53)     10. Zahrr (0:49) 02. Les Hommes Sont Venus (4:18) Total Time (32:26) Producer: Christian Vander Recorded on September 2011 - April 2012 at Studio ÜZ, France Artwork: Gérald Nimal with Christian Vander (lettering)
Skupina: Christian Vander - Vocals, Piano, Fender Rhodes, Clavinet, Drums, Percussion Stella Vander - Vocals, Percussion Isabelle Feuillebois - Vocals Hervé Aknin - Vocals James Mac Gaw - Guitars (01-04) Bruno Ruder - Fender Rhodes (02-04) Philippe Bussonnet - Bass, Piccolo Bass Benoît Alziary - Vibraphone (01-04) Hosté: Emmanuel Borghi - Piano (01-03) Himiko Paga	Ëmëhntëhtt-Ré CD+DVD, vyšlo 2009, Seventh Records, A XXXV (France) bonus DVD Video w/ Making-Of documentary CD 2014, Seventh Records, A 35 V2 (France) Seznam skladeb: 01. Ëmëhntëhtt-Ré I (6:53) 02. Ëmëhntëhtt-Ré II (22:25) 03. Ëmëhntëhtt-Ré III (13:06) 04. Ëmëhntëhtt-Ré IV (3:54) 05. Funëhrarïum Kanht (4:19) 06. Sehë (0:27) Total Time: (51:04) Bonus DVDv from 2009 Seventh Records edition: DVD-1 Phases (Documentary directed by Marcus Linon) (56:17) Artwork: Bertrand Mac Gaw
Skupina: Christian Vander - Vocals, Drums, Percussion Stella Vander - Vocals, Percussion Isabelle Feuillebois - Vocals Himiko Paganotti - Vocals Antoine Paganotti - Vocals James Mac Gaw - Guitars Emmanuel Borghi - Piano, Fender Rhodes Frédéric d'Oelsnitz - Fender Rhodes Philippe Bussonnet - Bass Hosté:	K.A (Köhntarkösz Anteria) CD, vyšlo 2004, Seventh Records, A XXXIV (France) CD 2009, Seventh Records, 274 1709 (France) remastered Seznam skladeb: 01. K.A I (11:12) 02. K.A II (15:53) 03. K.A III (21:43) Total Time (48:49) Artwork: Gérald Nimal
Skupina: Christian Vander - Vocals, Organ, Drums, Percussion Jean-Pierre Lambert - Bass Stella Vander - Vocals, Choir Leader Klaus Basquiz - Vocals, Percussion Jean-Luc Manderlier - Piano, Organ René Garber - Bass Clarinet, Vocals Hosté: Choir of the Stochhaus Orchestra - Chorus Vocals	Mëkanïk Kommandöh CD, vyšlo 1989, Seventh Records, REX VI Z (France) CD 1997, AKT, AKT X (France) Seznam skladeb: 01. Mëkanïk Dëstruktïw Kömmandöh (38:47) Total Time (38:47) Artwork: Jean-Paul Fenneteau
Earlier studio recording of Mekanik Destruktiw Kommandöh from 1973) [different from the bonus track mentioned above]
Skupina: Christian Vander - Lead & Backing Vocals, Piano (05-07), Rhodes Electric Piano (02,03,06), Celesta (07), Synthesizer (01,02), Linn drum programming (01), Percussion (06), Horns Arrangements (01,03,05) Benoît Widemann - Synthesizer (01-03,05) Simon Goubert - Synthesizer (01,03), Horns Arrangements (01,03,05) Stella Vander - Lead & Backing Vocals (01,05) Klaus Blasquiz - Lead Vocals (05) Marc Éliard - Bass (02,03,05) Guy Khalifa - Lead & Backing Vocals (01,03,05), Rhodes Electric Piano (02), Flute (02,06) François Laizeau - Drums (02,03,05), Percussion (5), Linn Drum Programming (01) Hosté: Jean-Luc Chevalier - Guitars (03) Jean-Pierre Fouquey - Rhodes Electric Piano (02) Michel Graillier - Rhodes Electric Piano (06) Patrick Gauthier - Synthesizer (03) Phillipe Slominski - Trumpet (01,03,05) Christian Martinez - Trumpet (01,05) Michel Goldberg - Saxophone (01,03) Michel Gaucher - Saxophone (02) Paul Bayle - Saxophone (03) Robin Kenyatta - Saxophone (02) Freddy Opsepian - Trumpet (02) Christian Guizen - Trombone (02) Arrigo Lorenz - Sopranino Saxophone (03) Denis LeLoup - Trombone (03,05) Jerome Naulay - Trombone (05) Zaka Percussions - Handclaps (05) Steve Shehan - Percussion (06) Alex Ferrand - Backing Vocals (01,03) Liza Deluxe - Backing Vocals (02,05) Maria Popkiewicz - Backing Vocals (05)	Merci LP, vyšlo 1984, Jaro, JARO 4120 (Germany) tracks order changed on future LP/CD reissues (B-Side first) LP 1985, Du Bon Independant, 2403371 (France) different cover art and 'correct' track order CD 1988, Seventh Records, REX III (France) CD 2009, Seventh Records, 274 1708 (France) remastered Seznam skladeb: 01. Call From The Dark (Ooh Ooh Baby) (7:20) 02. Otis (5:20) 03. Do The Music (4:25) 04. Otis (Ending) (1:32) 05. I Must Return (6:32) 06. Elephas Levi (11:15)v 07. The Night We Died (3:40) Total Time (40:24) Producer: Christian Vander Artwork: Jean-Paul Fenneteau
Skupina: Christian Vander - Lead Vocals, Drums, Percussion, Grand Piano, Rhodes, Chamberlin Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Stella Vander - Vocals Lisa "Deluxe" Bois - Vocals Benoît Widemann - Grand Piano, Rhodes, Mini-Moog, Oberheim Polyphonic Synthesizer Guy Delacroix - Bass Jean-Luc Chevalier - Bass René Garber - Bass Clarinet, Vocals Tony Russo - Trumpet Jacques Bolognesi - Trombone Hosté:	Attahk LP, vyšlo 2. května 1978, Eurodisc, 913 213 (France) CD 1988, Charly Records, 111 (France) CD 2009, Seventh Records, 274 1707 (France) remastered Seznam skladeb: 01. The Last Seven Minutes (1970-77, Phase I) (7:00) 02. Spiritual (Negro Song) (3:17) 03. Rind-ë (Eastern Song) (3:07) 04. Lirïïk Necronomicus Kanht (In Which Our Heroes Ürgon And Gorgo Meet) (4:59) 05. Maahnt (The Wizard's Fight Versus The Devil) (5:29) 06. Dondai (To An Eternal Love) (7:59) 07. Nono (1978, Phase II) (6:17) Total Time (38:08)48 Artwork: Hans Rudolf Giger
Skupina: Christian Vander - Drums, Percussion, Keyboards (01,03,05), Synthesizer (03,05), Piano (07), Lead & Backing Vocals Janik Top -Bbass, Horns Arrangements (01), Cello (03,05,06), Synthesizer (04,06), Keyboards (06), Percussion (04), Backing Vocals Klaus Blasquiz - Lead & Backing Vocals Bernard Paganotti - Bass, Percussion, Backing Vocals (02) Patrick Gauthier - Piano (02), Synthesizer (02,07) Stella Vander - Backing Vocals (01,07) Hosté: Lisa "Deluxe" Bois - Backing Vocals (01) Lucille Cullaz - Backing Vocals (01) Catherine Szpira - Backing Vocals (01) Michel Graillier - Piano (01) Pierre Dutour - Trumpet (01) Alain Hatot - Saxophone (01), Flute (04)	Üdü Wüdü LP, vyšlo 1976, RCA, FPL1-7332 (France) CD 19887, Decal, CD CHARLY 105 (Europe) CD 2003, Charly Records, SNAP 160 CD (UK) Remastered CD 2009, Seventh Records, 274 1706 (France) remastered w/ a previously unreleased bonus track Seznam skladeb: 01. Üdü Wüdü (4:10) 02. Weidorje (4:30) 03. Troller Tanz (Ghost Dance) (3:40) 04. Soleil D'Ork (Ork's Sun) (3:50) 05. Zombies (Ghost Dance) (4:10) 06. De Futura (18:00) Total Time: (38:20) Bonus Track on 2009 Seventh Records remaster: 07. Ëmëhntëht-Re (extrait n°2) (3:12) Artwork: Klaus Blasquiz
Skupina: Christian Vander - Drums, Percussions, Piano, Vocals Brian Godding - Guitars Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Stella Vander - Vocals Gérard Bikialo - Pianos, Yamaha Organ Michel Graillier - Pianos, Clavinet Jannick Top - Bass, Cello, Piano, Vocals Hosté:	Köhntarkösz LP, vyšlo 1974, Vertigo, 6325 750 (France) CD 1988, Seventh Records, REX VIII (France) mastered from a vinyl copy +1 bonus track CD 2009, Seventh Records, 274 1705 (France) remastered + bonus track but otherwise same track running order as previous CD Seznam skladeb: LP Track List: 01. Köhntarkösz (Part One) (15:24) 02. Ork Alarm (5:27) 03. Köhntarkösz (Part Two) (15:59) 04. Coltrane Sündia (4:11) Total Time: (41:01) Seventh Records 1988 CD Track List: 01. Köhntarkösz (Part One) (15:22) 02. Köhntarkösz (Part Two) (15:55) 03. Ork Alarm (5:28) 04. Köhntarkösz (2nd version) (29:50)* 05. Coltrane Sündia (4:11) Total Time: (70:46) * Bonus track only on this edition Artwork: Fabio Nicoli
Skupina: Christian Vander - Drums, Piano, Fender Rhodes, Percussion, Vocals, Composer Hosté: Stella Vander - Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Jannick Top - Bass	Tristan & Iseult LP, vyšlo 1974, Barclay, 80.528 (France) CD 1989, Seventh Records, REX IX (France) newly entitled "Wurdah Ïtah" and different cover art CD 2009, Seventh Records, 274 1704 (France) remastered and this time credited to Magma CD 2012, Seventh Records, REX IX (France) this time also credited to Magma LP 2015, Jazz Village, JV33570069 (France) credited to Magma, with another cover art CD 2017, Seventh Records, REX IX-V2 (France) remastered, credited to Magma +1 bonus track Seznam skladeb: 01. Mala Welekaahm (Incantation) (3:37) 02. Bradia Da Zimehn Iegah (L'Initié a parlé) (2:17) 03. Maneh Fur Da Zess (Ensemble pour le Maître) (1:37) 04. Fur Di Hel Kobaia (Pour la vie éternelle) (4:55) 05. Blüm Tendiwa (L'âme du peuple) (3:25) 06. Wohldünt M^ë M Deweless (Message dans l'étendue) (3:31) 07. Wainsaht!!! (En avant) (2:29) 08. Wlasik Steuhn Kobaia (Ascension vers l'Éternel) (2:47) 09. Sehnnteht Dros Wurdah Süms (La mort n'est rien) (3:25) 10. C'est la vie qui les a menés la! (2:03) 11. Ek Sun Da Zess? (Qui est le Maître ?) (2:57) 12. De «Zeuhl» Undazir (Vision de la musique céleste) (5:57) Total Time: (39:00) Bonus track on 2017 CD edition: 13. Wurdah Itah (Prima Materia) (25:53)
Initially released under Christian Vander's name as a soundtrack studio album for Yvan Lagrange's 1972 avant-garde film Tristan et Iseult, it was re-released on Magma's label Seventh Records in 1989 with the Magma logo on its cover, and is generally regarded as a Magma album. Wurdah Ïtah (which translates from Kobaïan roughly as "Dead Earth") is the second part of the Theusz Hamtaahk trilogy.
Skupina: Christian Vander - Drums, Percussion, Vocals, Organ Claude Olmos - Guitars Stella Vander, Muriel Streisfeld, Evelyn Razymovski, Michele Saulnier, Doris Reihnardt - Chorus Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Jean-Luc Manderlier - Piano, Organ Jannick Top - Bass Teddy Lasry - Brass, Flute René Garber - Bass Clarinet, Vocals Hosté:	Mëkanïk Dëstruktïw Kömmandöh LP, vyšlo 1973, Vertigo, 6499 729 (France) CD 1988, Seventh Records, REX VII (France) mastered from a vinyl copy + bonus track CD 2009, Seventh Records, 274 1703 (France) remastered Seznam skladeb: 01. Hortz Fur Dëhn Stekëhn West (9:34) 02. Ïma Süri Dondaï (4:28) 03. Kobaïa Is De Hündin (3:35) 04. Da Zeuhl Wortz Mëkanïk (7:48) 05. Nebëhr Gudahtt (6:00) 06. Mëkanik Kömmandöh (4:08) 07. Kreühn Köhrmahn Iss De Hündïn (3:14) Total Time (38:47) Bonus Track on 1988 Seventh Records CD edition: 08. M.D.K. (Alternative Version) (34:35)
Skupina: Christian Vander - Drums, Percussion, Vocals (06) Klaus Blasquiz - Vocals (04,07), Percussion Francois Cahen - Pianos Francis Moze - Bass, Organ Teddy Lasry - Saxes, Flute, Organ Jeff Seffer - Saxophones Tito Puentes - Trumpet Claude Engel - Electric & Acoustic Guitar Zabu - Vocals (02) Lionel Ledissez - Vocals (04) Hosté:	The Unnamables (také "Univeria Zekt") Vyšlo 1971, Musea, FGBG 4086.AR Seznam skladeb: 01. You Speak and Speak Colegram (Lasry) (2:10) 02. Altcheringa (Cahen, Zabu) (3:27) 03. Clementine (Lasry) (3:00) 04. Something's Cast A Spell (Lasry, Ledissez) (4:16) 05. Ourania (Vander) (4:23) 06. Africa Anteria (Vander) (11:30) 07. Undia (Vander) (4:47) Total Time (00:00)
During the "1001 Degrés Centigrades" period, MAGMA was struggling to find a wider audience. This was mainly due to the fact that the French band played such an innovative music and used it's own language, usually known under the name Kobaïan. So, drummer extraordinaire Christian VANDER and his teammates decided to hide behind a different name and write texts in English. Not too long in fact, as the second side of the only opus recorded have been designed to lead the listener to discover musical landscapes not so far away from Zeuhl. "Ündia" even sees the comeback of Kobaïan... Unfortunately, the UNIVERIA ZEKT exeperience didn't last long, and MAGMA went back to it's own concept shortly after with much success. That's why "The Unnamables" (1971) is often regarded as a mythical album ! As every Musea reissue, the CD version includes biography, rare photographs, etc. Dear friends collectors, prepare your money!
Skupina: Christian Vander - Drums, Percussion, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion François Cahen - Piano, Fender Electric Piano Teddy Lasry - Clarinet, Sax, Flute, Vocals Jeff Seffer - Saxophone, Bass Clarinet Louis Sarkissian - Winds Conducting Louis Toesca - Trumpet Francis Moze - Electric Bass Hosté:	1001° Centigrades LP, vyšlo 1971, Philips, 6397 031 (France) CD 1988, Seventh Records, REX VI (France) different cover art from LP editions CD 2009, Seventh Records, 274 1702 (France) remastered Seznam skladeb: 01. Rïah Sahïltaahk (21:51) 02. Ki Ïahl Ö Lïahk (11:45) 03. "Iss" Lanseï Doïa (8:67) Total Time (42:43) Producer: Roland Hilda Engineer: Dominique Blanc-Francard Sleeve Notes: Christian Vander, Theius Bingöh
Skupina: Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals Claude Engel - Guitars, Flute, Vocals Teddy Lasry - Soprano Saxophone, Flute, Woodwinds Richard Raux - Alto & Tenor Saxophones, Flute Alain Charlery (Paco) - Trumpet, Percussion Francois Cahen - Pianos Francis Moze - Electric Bass, Contrabass Hosté:	Magma 2LP, vyšlo 1970, Philips, 6395 001/002 (France) 2CD 1988, Seventh Records, REX IV-V (France) 2CD 2009, Seventh Records, 274 1700.01 (France) remastered and re-entitled as "Kobaia" Seznam skladeb: Disc 1 (43:07) 01. Kobaia (10:15) 02. Aïna (6:15) 03. Malaria (4:20) 04. Sohïa (7:35) 05. Sckxyss (3:47) 06. Auraë (10:55) Disc 2 (39:13) 07. Thaud Zaia (7:00) 08. Naü Ektila (12:55) 09. Stöah (8:05) 10. Muh (11:13) Total Time: (82:20) Composed, Producer: Laurent Thibault Technical Assistant: Marcel Engel Engineer: Roger Roche, Claude Martenot Supervised: Lee Hallyday Stage Manager: Louis Haig Sarkissian Artwork: Marie-Josèphe Petit Layout, Makeup: M.J. Petit

Skupina: Christian Vander - Drums, Vocals (08), Percussion, Piano James Mac Gaw - Guitars Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Jérémie Ternoy - Piano, Fender Rhodes Hervé Aknin - Vocals Benoît Alziary - Vibraphone Philippe Bussonnet - Bass Hosté:	Šlag Tanz CD, vyšlo 10. ledna 2015, Jazz Village, JV 570051 (France) CD/LP 2015, Jazz Village, A39JVPK (France) LP 2015, Jazz Village/Seventh Records, JV 33570051 (France) Seznam skladeb: 01. Imëhntösz - Alerte! (2:19) 02. Šlag (3:03) 03. Dümb (2:57) 04. Vers La Nuit (3:30) 05. Dümblaë (Le Silence Des Mondes) (2:58) 06. Zü Zaïn! (2:16) 07. Šlag Tanz (2:29) 08. Wohldünt (1:23) Total Time: (20:51) Recorded on September 2013 - September 2014 at Studio ÜZ, France All tracks are written: Christian Vander Producer: Christian Vander Mastering: Southestern lab. Fierce Mountain, NC Artwork: Gérald Nimal
Skupina: Christian Vander - Drums, Voice, Piano Stella Vander - Voice Isabelle Feuillebois - Voice Hervé Aknin - Voice Benoît Alziary - Vibraphone James Mac Gaw - Guitars Jérémie Ternoy - Piano Philippe Bussonet - Bass Hosté:	Rïah Sahïltaahk EP/CD, vyšlo 4. října 2014, Jazz Village, JV 570045 (France) LP 2014, Jazz Village, JV 33570045 (France) Seznam skladeb: 01. Watseï Kobaïa (4:40) 02. Di Mahntër Sahïltaahk (3:00) 03. Süri Sï Toïdo (3:31) 04. Ün Zoïn Glaö (3:10) 05. Ïss Walomëhn Dôm (2:25) 06. Bradïa Ëtnah (2:24) 07. Môm Loïlë (3:45) 08. Woleï (1:29) Total Time: (24:24) Producer: Christian Vander Recorded on September 2013 - June 2014 at Studio ÜZ, France
Skupina: Stella Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Bertrand Cardiet - Vocals Emmanuel Borghi - Fender Rhodes James Mac Gaw - Guitars Phillipe Bussonnet - Bass Christian Vander - Drums, Vocals, Keyboards Hosté:	Floë Ëssi/Ëktah SP, vyšlo 10. dubna 1998, Seventh Records, CD A XXVI Seznam skladeb: 01. Floë Ëssi (2:58)) 02. Ëktah (5:52)) Total Time (8:50)

Skupina: Hosté:	Vyšlo 4.10.2012, Seznam skladeb: Total Time (45:24)
Skupina: Christian Vander - Drums, Vocals Jimmy Top - Bass Isabelle Feuillebois - Bells Rudy Blas - Guitars Simon Goubert - Keyboards Thierry Eliez - Keyboards Stella Vander - Vocals Hervé Aknin - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Laura Guarrato, Sandrine Destefanis, Sylvie Fisichella, Thierry Eliez - Choir Hosté:	Eskähl 2020 Vyšlo 2021, AKT, AKT XIX (France) Seznam skladeb: CD 1 - Zünd I (Theusz Hamtaahk Anthologie) (55:59) 01. Theusz Hamtaahk (Fragment) (16:20) 02. ?urdah Itah (Fragment) (17:02) 03. Mëkanik Dëstrukti? Kömmandöh (Fragment) (22:37) CD 2 - Zünd II (38:01) 04. Kobaia (13:19) 05. For Tomorrow (9:16) 06. Auroville (9:49) 07. Tröller Tanz (5:37) Total Time (94:00) Recorded [Enregistré Par]: Francis Linon, Olier Arnaud Mixed [Mixé Par]: Francis Linon Mastered [Masterisé Par]: Marcus Linon Cover [Pochette Réalisée Par]: Gérald Nimal Liner Notes [December 2, 2020]: Christian Vander Photography [Photo Couverture Pochette]: Chart Photography, Alain Pelletier
Skupina: Christian Vander - Drums, Vocals Jannick Top - Bass Michel Graillier - Keyboards Gérard Bikialo - Keyboards Claude Olmos - Guitars Klaus Blasquiz - Vocals, Percussions Hosté:	Zühn Wöhl Ünsaï – Live 1974 2CD, vyšlo 24. dubna 2014, MIG, MIG 01102 2CD (Germany) Seznam skladeb: 01. Sowiloï (Soï Soï) (12:24) 02. Mëkanïk Dëstruktïw? Kömmandöh (35:12)       i. Hortz Fur Dëhn Stëckëhn West (8:46)      ii. Ïmah Süri Dondaï (4:42)     iii. Kobaïa Iss De Hündïn (2:23)      iv. Da Zeuhl Wortz Mëkanïk (7:41)       v. Nëbëhr Gudahtt (7:40)      vi. Mëkanïk Kömmandöh (4:01) 03. Korusz II (20:09) 04. Theusz Hamtaahk (25:49) Total Time (93:34) Recorded at Radio Bremen Sendesaal on February 6th, 1974 Producer [Produced]: Peter Schulze Engineer [Recording Engineer]: Dietram Köster Technician [Recording Technician]: Gisela Kniemeyer Mastered [Pre-Mastering]: Christoph Romanowski Mastered: Hoppi Artwork: Helmut Havelka Liner Notes [French Synopsis], Photography [Additional Photos]: Mas Guy Liner Notes [Linernotes]: Charly Heidenreich
Skupina: Christian Vander - Drums, Vocals, Percussion Stella Vander - Vocals, Percussion James Mac Gaw - Guitars Emmanuel Borghi - Piano, Fender Rhodes Frédéric d'Oelsnitz - Fender Rhodes Philippe Bussonnet - Bass Isabelle Feuillebois - Vocals Himiko Paganotti - Vocals Antoine Paganotti - Vocals Hosté:	Live In Tokyo 2005 Vyšlo 24. dubna 2009, Seventh Japan, SJCD-2005 (France) Seznam skladeb: CD 1 Magma - Tokyo 2005 Live at O-East 01. Applause Debut (0:37) 02. K.A. I (10:38) 03. K.A. II (15:27) 04. K.A. III (22:38) 05. Applause Fin (1:37) CD 2 Les Voix de Magma - Tokyo 2005 Live at Club Quattro 06. Applause Debut (0:55) 07. Theusz Hamtaahk (13:40) 08. Wurdah Ïtah (16:53) 09. Mëkanïk Dëstruktïw Kömmandöh (19:44) 10. Applause Fin (2:19) Total Time (104:28)
Skupina: Christian Vander - Drums, Vocals Klaus Blasquiz - Vocals Stella Vander - Vocals, Piano, Fender Maria Popkiewicz - Vocals Lisa Deluxe - Vocals Jean-Luc Chevalier - Guitars, Bass André Herve - Piano, Fender, Synthesizer Michel Herve - Bass Hosté: René "Stündëhr" Garber / presentation, saxophone, vocals	Akt XV: Bourges, 1979 Vyšlo 2008, AKT, AKT XV (France) Seznam skladeb: Disc 1 (62:11) 01. Entrée En Scene (1:06) 02. Retrovision (16:42) 03. The Last Seven Minutes (10:44) 04. Ürgon Gorgo (12:04) 05. Korusz XXVI (21:07) Disc 2 (48:18) 06. Entrée En Scene (0:30) 07. Hhaï (10:55) 08. Nono (8:14) 09. Mëkanïk Dëstruktïw Kömmandöh (28:32) Total Time (45:24) Recorded in Bourges in 1979 Recorded: Francis Linon Sleeve: UZ Grafik Sleeve [Réalisation]: Gérald Nimal Photography: X, Jean-Pascal Boffo, Muriel Huster, Patrick Thubaut
Skupina: Christian Vander - Drums Philippe Bussonet - Bass Emmanuel Borghi - Piano James Mac Gaw - Guitars, Piano, Vocals Stella Vander - Vocals, Piano, Percussion Antoine Paganotti - Vocals, Piano Isabelle Feuillebois - Vocals, Percussion Jean-Christophe Gamet - Vocals Julie Vander - Vocals (disc 2,3) Claude Lamamy - Vocals (disc 3) Benoît Gaudiche - Trumpet (disc 3) Yannick Neveu - Trumpet (disc 3) Fred Burgazzi - Trombone (disc 3) Ronan Simon - Trombone (disc 3) Hosté:	Theusz Hamtaahk 3CD, vyšlo 2001, Seventh Records, SRA 29-30-31 (France) Seznam skladeb: Theusz Hamtaahk - Ier Mouvement 01. Malawëlëkaahm (6:28) 02. Sëwolahwëhn Öhn Zain (6:42) 03. Dëümb Ëwëlëss Dölëhn (3:52) 04. Zeuhl Wortz (2:28) 05. Gorutz Waahrn (3:15) 06. Tü Lü Lï Ë Üi Dü Wïï (1:08) 07. Se Lah Maahrï Donsaï (2:31) 08. Slibenli Dëh Theusz (5:21) 09. Zortsüng (3:09) Wurdah Ïtah - IIe Mouvement 01. Malawëlëkaahm (Incantation) (4:21) 02. Bradïa Da Zimehn Iëgah (L'Initié A Parlé) (2:35) 03. Manëh Fur Da Zëss (Ensemble Pour Le Maître) (1:42) 04. Fur Dï Hël Kobaïa ( Pour La Vie Éternelle) (5:38) 05. Blüm Tendiwa (L'Âme Du Peuple) (5:49) 06. Wohldünt Me¨m Dëwëlëss (Message Dans L'Étendue) (3:08) 07. Waïnsaht !!! (En Avant !!!) (3:11) 08. Wlasik Steuhn Kobaïa (Ascension Vers L'Éternel) (2:44) 09. Sëhnntëht Dros Wurdah Süms (la Mort N'Est Rien) (6:00) 10. C'est La Vie Qui Les A Menés Là! (4:32) 11. Ëk Sün Da Zëss (Qui Est Le Maître) (2:37) 12. De Zeuhl Ündazir (Vision De La Musique Céleste) (6:11) Mëkanïk Dëstruktïw Kömmandöh - IIIe Mouvement 01. Hortz Fur Dëhn Stekëhn West (10:16) 02. Ïma Sürï Dondaï (4:13) 03. Kobaïa Iss Dëh Hündin (2:07) 04. Da Zeuhl Wortz Mëkanïk (7:20) 05. Nebëhr Gudahtt (7:39) 06. Mëkanïk Kömmandöh (8:05) 07. Kreühn Köhrmahn Ïss Dëh Hündin (1:30) 08. Da Zeuhl Wortz Waïnsaht (Hymne De La Zeuhl Wortz) (1:53) 09. Untitled (Joyeux Anniversaire) (5:41) Total Time (132:27) Recorded 13 and 14 May 2000 at the Trianon theate, Paris, France Recorded: Francisco Juan Guerrero Recorded [Assistant]: Stéphane Jacottin Sounds, Mixed: Francis Linon Sleeve: Gérald Nimal Photography: Anja, Georges Piganau, Jean-Louis Blérol Photography [Photos Éléments "Feu, Terre-Eau, Air"]: Christian Vander
Skupina: Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Claude Olmos - Guitars Michel Graillier - Fender Piano, Keyboards Gérard Bikialo - Fender Piano Jannik Top - Bass Christian Vander - Drums, Vocals Hosté:	Akt XIII: BBC 1974 Londres Vyšlo 1999, AKT, AKT XIII (France) Seznam skladeb: 01. Theusz Hamtaahk (30:03) 02. Köhntarkösz (27:26) Total Time (57:29) Recorded on March 14, 1974 at the London BBC studios Sleeve [Pochette Réalisée Par]: Gérald Nimal, UZ Grafik
Skupina: Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Stella Vander - Vocals Didier Lockwood - Violin Gabriel Federow - Guitars Benard Paganotti - Bass Patrick Gauthier - Keyboards Benoît Widemann - Keyboards Christian Vander - Drums, Vocals Hosté:	Akt IX: Opéra De Reims, 1976 3CD, vyšlo 1996, AKT, AKT IX (France) Seznam skladeb: Zünd 1: 01. De Futura (25:00) 02. Sons et Chorus de Batterie (27:00) Zünd 2: 03. Köhntarkösz (33:32) 04. Theusz Hamtaahk (33:34) Zünd 3: 05. Mëkanïk Dëstruktïw Kömmandöh (42:00) Total Time (161:06) Recorded in the opera of Reims on March 2nd, 1976
Skupina: Christian Vander - Drums, Vocals, Organ, Percussion Francis Moze - Bass Klaus Basquiz - Vocals, Percussion Louis Toesca - Trumpet Teddy Lasry - Clarinet, Saxophone, Flute, Vocals Jeff Seffer - Saxophone, Bass Clarinet Francois Cahen - Acoustic & Electric Piano Hosté:	Akt VIII: Bruxelles 1971 2CD, vyšlo 1996, AKT, AKT VIII (France) Seznam skladeb: Zünd I 01. Stoah (5:23) 02. Kobaïa (7:24) 03. Aïna (6:17) 04. Riah Sahiltaahk (19:09) Zünd II 05. "Iss" Lanseï Doïa (11:20) 09. Ki Ïahl O Lïahk (9:36) 07. Sowiloï (Soï Soï) (6:58) 08. Mekanïk Kommandöh (17:19) Total Time (00:00) Recorded on November 12th, 1971 at the Théatre 140, Bruxelles Artwork [Pochette Réalisée Par]: Géraud Nimault Sleeve: Adolphe Alias, Christian Kranz, UZ Grafik
Skupina: Christian Vander - Drums, Vocal Stella Vander - Vocal Lisa Deluxe - Vocal Benoît Widemann - Keyboards Guy Khalifa - Keyboards Dominique Bertram - Bass Jean-Luc Chevalier - Guitars Doudou Weiss - Drums Alain Guillard - Winds, Horns Yvon Guillard - Horns Hosté:	Akt V: Concert Bobino 1981 2CD, vyšlo 24. září 1995, AKT, AKT V (France) Seznam skladeb: CD 1 01. Zaïn (7:39) 02. Hhaï (12:52) 03. Ürgon Gorgo (6:04) 04. Retrovision (19:48) CD 2 05. Who's My Love (7:07) 06. Otis (12:48) 07. Zëss (30:19) 08. You (10:10) Total Time (106:47) Recorded live in Paris in 1981 at BOBINO theatre Recorded: Francisco Juan Guerrero Sleeve: Adolphe Alias, Christian Kranz, UZ Grafik Sleeve [Réalisation]: Géraud Nimault
Skupina: Klaus Blasquiz - Vocals, Percussion Stella Vander - Vocals Didier Lockwood - Violin Gabriel Federow - Guitars Benoît Widemann - Keyboards Patrick Gauthier - Keyboards Bernard Paganotti - Bass Christian Vander - Drums Hosté:	Akt IV: Theatre Du Taur Concert, 1975 2CD, vyšlo 1994, AKT, AKT IV (France) Seznam skladeb: Zünd I 01. Köhntarkösz (32:29) 02. Hhaï (11:18) 03. Kobaïa (11:49) Zünd II 04. Mëkanïik Destruktïw Kommandöh (38:15) Total Time (93:51) Recorded in Toulouse on 24 September 1975 Sleeve: Adolphe Alias, Christian Kranz, UZ Grafik Sleeve [Réalisation]: Géraud Nimault
Skupina: Christian Vander - Vocals, Piano, Drums Stella Vander - Vocals Addie Deat - Vocals Julie Vander - Vocals Isabelle Feuillebois - Vocals Benedicte Ragu - Vvocals Jean Christophe Gamet - Vocals Alex Ferrand - Vocals Jean Francois Deat - Vocals Pierre Michel Sivadier - Keyboards Simon Goubert - Piano, Keyboards Philippe Dardelle - Contrabass Hosté:	Akt I: Les Voix Vyšlo 8. února 1992, Seznam skladeb: 01. Ëmëhntëht-Rê (Announcement) (3:39) 02. C'est Pour Nous (7:56) 03. Zëss (Extrait) (17:18) 04. Wurdah Ïtah (Extrait) (15:46) Total Time (44:39) Recorded on August, 2nd, 1992, in Douarnenez (France) during "Jazz en Baie" festival Recorded: Francisco Juan Guerrero Realization [Sleeve]: Géraud Nimault Sleeve: Adolphe Alias, Christian Kranz, UZ Grafik
The music of MAGMA interpreted in acoustic performance by the band members of OFFERING – this was the idea behind LES VOIX DE MAGMA (The Voices of Magma), presented on the 2nd August 1992 at the “Jazz in the Bay” Festival at Douarnenez. Subtly re-arranged for 9 voices, double bass and keyboards, the themes underlying the Kobaïan Universe here take on a new dimension. Full of power, captivating and lyrical, the absence of electricity takes nothing away from a repertoire which retains all its splendour. A fantastic success, but which at bottom is nothing amazing to those who understand that singing has always been the point of departure for MAGMA’s music.
Skupina: Christian Vander - Drums, Piano (03), Vocals (02) Rene Garber - 1st Lieutenant Stella Vander - Vocals Liza Deluxe - Vocals Maria Popkiewicz - Vocals Guy Khalifa - Vocals (01,03) Didier Lockwood - Violin Jean Luc Chevalier - Guitars (01,02), Bass (03) Benoît Widemann - Keyboards Bernard Paganotti - Bass (02,03) Jean Pierre Fouquey - Fender Piano (01,02) Francois Laizeau - Percussion (01,02) Dominique Bertram - Bass (01) Hosté:	Retrospektïw (Part III) Vyšlo 1981, RCA Victor, PL 37481 (France) Seznam skladeb: 01. Retrovision (Je Suis Revenu De L'Univers) (18:17) 02. Hhai (Version Intégrale) (13:24) 03. La Dawotsin (4:08) Total Time (45:24) Producer: Uniweria Zekt Recorded: Alain Français Directed: Benoît Widemann Photography: Didier Ferry Liner Notes: Christian Vander
Skupina: Christian Vander - Drums, Keyboards, Vocals (01,02) Klaus Blasquiz - Vocals (01,02) Stella Vander - Vocals (01,02) Liza Deluxe - Vocals (01,02) Claire Laborde - Vocals (02) Maria Popkiewicz - Vocals (02) Didier Lockwood - Violin (01,02) Gabriel Federow - Guitars (01,02) Jean-Luc Chevalier - Guitars (02) Patrick Gauthier - Keyboards (01,02) Benoît Widemann - Keyboards (01,02) Bernard Paganotti - Bass (01,02) Hosté:	Retrospektïw (Parts I+II) 2LP, vyšlo 1981, RCA Victor, PL 37497 (France) Seznam skladeb: Rétrospective Vol. 1 01. Mëkanik Destruktiw Kommandöh (3e Mouvement De Theusz Hamtaahk) (22:37) 02. Mëkanik Destruktiw Kommandöh (3e Mouvement De Theusz Hamtaahk) (17:20) Rétrospective Vol. 2 03. Theusz Hamtaahk (1er Mouvement) (17:10) 04. Theusz Hamtaahk (1er Mouvement) (19:05) Total Time (76:12) Producer: Uniweria Zekt Recorded 9–11 June 1980 Recorded: Alain Français Mixed: Alain Cluzeau, Bruno Menny, Jean-Bernard Plé Mixed, Realization: Benoît Widemann Mastered: Yves Delaunay Photography: Didier Ferry Liner Notes: Christian Vander
Skupina: Christian Vander - Drums Klaus Basquiz - Vocals, Percussion Gerard Bikialko - Keyboards (01,02,04,06) Micky Grailler - Keyboards (01,02,04) Benoît Widemann - Keyboards (03) Francois Cahen - Keyboards (05) Jean Luc Manderlier - Keyboards (05,06) Francis Moze - Bass (05) Jean-Pierre Lambert - Bass (06) Janik Top - Bass (01,02,04) Bernard Paganotti - Bass (03) Claude Olmos - Guitars (01,04) Marc Fosset - Guitars (06) Gabriel Federow - Guitars (03) Didier Lockwood - Violin (03) Rene Garber - Vocals, Bass Clarinet (05,06) Teddy Lasry - Saxophones (05) Jeff Seffer - Saxophones (05) Louis Toesca - Trumpet (05) Hosté:	Inédits Vyšlo 10. dubna 1977, Tapioca, TP 10.001 CD 1996, Seventh-1996 Seznam skladeb: 01. Sowiloï + KMX - E XII - (Opus 3) (13:45) 02. KMX - BXII - (Opus 7) (6:13) 03. Om Zanka (5:30) 04. Gamma (4:00) 05. Terrien Si Je T'ai Convoqué (4:10) 06. Gamma Anteria (7:45) Total Time (41:23) Management: G. Leton Recorded [Enregistré Par]: Giorgio Gomelsky, Klaus Blasquiz, Louis Sarkissian Edited [Egalisé Et Recopié Par]: Christian Vander, Klaus Blasquiz, Emmanuel Guiot, Stella Vander Design [Maquette]: Klaus Blasquiz
Skupina: Christian Vander - Drums, Vocals Benoît Widemann - Keyboards Bernard Paganotti - Bass Didier Lockwood - Violin Gabrid Federow - Guitars Jean-Paul Asseline - Keyboards Klaus Blasquiz - Vocals Stella Vander - Vocals Hosté:	Live/Hhai 2LP, vyšlo 12. prosince 1975, Utopia, CYL2-1245 (US) Seznam skladeb: LP 1 (32:00) 01. Köhntark (Part 1) (15:44) 02. Köhntark (Part 2) (16:16) LP 2 (40:12) 03. Köbah (6:23) 04. Lïhns (La Pluie) (5:51) 05. Hhaï (Extrait De Ëmëhntëht-Re) (8:41) 06. Mëkanik Zain (19:17) Total Time (52:12) Recorded 1–5 June 1975, Paris, France Producer: Giorgio Gomelski Recorded [Recording Engineer]: Frank Owens Mixed [Mixing Engineer]: George Chkiantz Design [Logos]: Klaus Blasquiz Design [Cover Design : Outside Pictures From The Light Show of]: Barved Zumizion Photography [Inside Pictures]: Henri Curt

Historical photo of the recording of the first MAGMA album. Paris, Europa Sonor studio, April 1970. Klaus Blasquiz, Claude Engel, Francis Moze, Christian Vander
Magma 1970 léto, vzadu: Richard Raux, Teddy Lasry, François Cahen, Francis Moze vpředu: Paco Charlery, Christian Vander, Claude Eengel Klaus Blasquiz	Magma 1971, vzadu: Jeff Seffer, (L. Sarkissian), François Cahen, Christian Vander, Klaus Blasquiz vpředu: Francis Moze, Teddy Lasry, Louis Toesca

Magma květen 1973 - nahoře: G. Bikialo, (L. Sarkissian) uprostřed: C. Olmos, K. Blasquiz, J. Top dole: R. Garber, C. Vander, M. Graillier

Magma 1974, Londýn - (L. Sarkissian), G. Bikialo, J. Top, C. Olmos, K. Blasquiz, Ch. Vander, M. Graikkier

MAgma 1973 at the Reading Festival - from left to right: Claude Olmos, Gerard Biakilo, Klaus Blasquiz, Christian Vander, Jannick Top, Nico Velmi raritní foto Petera Gabriela (Genesis) s kapelou Magma z roku 1974. Zpíval tehdy s kapelou v Marquee v Londýně

Magma leden 1975 - K. Blasquiz, B. Widemann, G. Federow, D. Lockwood, J.-P. Asseline, B. Paganotti, Ch. Vander, S. Vander

Magma 1976 - J.Top, G.Federow, K.Blasquiz, M.Graillier, Ch.Vander, D.Lockwood

Magma 1976 - K.Blasquiz, J.De Antoni, B.Widemann, Ch.Vander, C.Bailly, G.Delacroix Magma 1978 - M.Hervé, J.-L.Chevalier, M.Popkiewicz, Ch.Vander, R.Garber, S.Vander, L.DeLuxe, K.Blasquiz, A.Hervé Christian and Stella Vander. Radio interview in the 80's Zëss Chorists - Stella Vander, Isabelle Feuillebois, Sandrine de Stephanis, Laura Guarrato and Sylvie Fisichella

O kapele byl stvořen i neuvěřitelný sběratelský komiks s názvem "Pop et Rock et Colégram" od slavných francouzských karikaturistů Solé, Distera a Gotliba! Komiks zobrazuje parodie na hudební legendy po celém světě. Takže mezi stránkami o Beatles, Franku Zappovi, The Who, Pink Floyd, Roxy Music a Patti Smith najdete také naše oblíbené progresivní rock: MAGMA! Stránky o MAGMA jsou, jak by se dalo očekávat, kompletně napsané v jazyku Kobaïan, ale je to rozhodně vážnější, je to něco jako příběh Super Hero: Mladý Christian Vander, stejně jako dřívější člen MAGMA Klaus Blasquiz, narazili na strašlivou příšeru ZÜPER SHÖBÎZH (Super Showbiz), reprezentovanou dlouhými vlasy, rohovými, rozšířenými kalhotami a slunečními brýlemi! Vander a Blasquiz začínají bojovat proti této obludě, která je bije záblesky "Yéyé music (hnutí Pop Music v 60. letech Francie)", nahráváním kazet a "hitů". Popíjením "Kobaiak - Le Velours de l'estomac" (Kobaiak - sametový lektvar pro váš žaludek) se Vanderova ruka promění v ikonický dráp vyobrazený na albech a oblečení MAGMA, což mu a Blasquizovi nakonec umožní porazit příšeru Showbiz s pokřikem "ZÜPER SHÖBÎZH KÂPÖÖUT!", což pravděpodobně znamená něco jako "Super Showbiz is dead"). Karikaturisté Solé, Dister a Gotlib, opravdu zaujali postoj MAGMA správně, protože kapela vždy tvrdila, že nesleduje žádné hudební trendy a vždy dělá svou vlastní věc. Jak řekl Christian Vander v rozhovoru MAGMA s Rock Hebdo v roce 1978: "Jsme nepřipojená kapela. Přesto je Magma rozhodně "vůdce" ve smyslu "avantgardy"; je to nejstarší francouzská kapela a slouží jako odkaz mladším... Pokud jde o showbyznys, nazval bych "plechovku červů", pokud víte, co tím myslím!" Ony ty komixy byly celkem tři: 1972: "Hamster Jovial et ses louveteaux" (Marcel Gottlib) - stránka publikovaná v Rock n' Folk v červenci 1978: "Pop et Rock et Colegram" (Solé - Dister - Gottlib) - Ed. Fluide Glacial (reedice v roce 1993) (3 stránky věnované dobrodružstvím Christiana a Klause v albu obsahujícím francouzské překlady skvělých písní amerických nebo anglických skupin - viz ukázky) 2005: "Mission Saturne" (Mathilde et Herlé) - Publikováno v Pif Gadget v květnu

Oficiální stránky: http://www.magmamusic.org/en/home/ https://seventhrecordsmagma.bandcamp.com/music http://magma.fan.free.fr/zeuhl/index.html https://www.last.fm/music/Magma/+albums http://magma.fan.free.fr/bio.html https://www.aftphotography.tokyo/blog/magma-at-shibuya-www-ex-theater-tokyo-20-21-september-2019

Made by  ©  30.9.2022  Poslední aktualizace: 30.9.2022

mbrezny@centrum.cz  ...a vzkaz autorovi !