     |
|
Le Orme (anglicky The Footprints/otisk šlépěje, stopa) je italská progresivní rocková skupina založená v roce 1966 v Margherě, nedaleko Benátek. Kapela
byla v 70. letech jednou z hlavních skupin italské progresivní rockové scény 70. let a je jednou z mála italských rockových kapel, která měla úspěch i
mimo svou vlast. Vystupovala napříč Severní Amerikou a Evropou a na vrcholu svého úspěchu vydávala alba v angličtině.První jádro skupiny vzniklo v roce 1966 v Margherě, průmyslovém předměstí Benátek (Venice), z iniciativy benátského kytaristy Nino Smeraldiho a 21 letého Alda Tagliapietry ze čtvrti Murana (= zastavěná oblast benátské laguny ležící na sedmi ostrovech), tehdy čerstvého vítěze v soutěži pro mladé skladatele a nespokojeného s jeho stávajícím souborem Corals, což byla typická cover kapela působící koncem 60. let. Spolu s basistou Claudiem Galietim a bubeníkem Marino Rebeschinim tak vznikla první sestava Le Orme. Původně uvažovali o názvu Le Ombre (doslovný překlad The Shadows), nakonec se rozhodli pro podobně znějící Le Orme, aby se vyhnuli ironickým dvojím výkladům slova "ombre/stín", který v benátském nářečí také znamená "sklenku vína" (benátsky n'ombra de vin). Navíc se v té době v Benátkách objevila vznikající kapela s tímto názvem. Rané výtvory skupiny se pohybovaly někde mezi beatem a psychedelickým rockem, podobně jako vše, co v té době přicházelo ze Spojeného království. Jedno z jejich prvních důležitých představení se odehrálo 2. června 1966, když spolu s dalšími místními kapelami doprovázeli britskou beatovou skupinu The Rokes v Teatre Corso v Mestre. Tato první formace, kterou label EMI odmítl, když se snažili získat smlouvu, nahrála v roce 1967 jediný singl "Fiori E Colori" produkovaný Tony Tasinatem pro CAR Juke Box v Miláně od maestra Carla Alberta Rossiho. Singl podle tehdejší módy byl také zaznamenán v angličtině pod názvem "Flowers And Colours". V roce 1967 den po vydání prvního singlu "Fiori E Colori" se ale Rebeschini vzdálil ze zkoušek a odešel do armády ke splnění své vojenské povinnosti. Rychle jej nahradil bubeník Michi Dei Rossi ze skupiny Hopopi, v té době přední kapely na benátské scéně, která se právě zúčastnila Liverpool Beat Festival na pozvání Los Bravos. 
V roce 1968 získal Le Orme určitou popularitu díky živým vystoupením v tehdy slavné restauraci Piper v Římě a nahráli druhý singl "Senti l'estate Che
Torna". S tímto dílem publikovaným také v angličtině pod názvem "Summer Comin'" se zúčastnili televizní hudební soutěže "Un disco per l'estate/Deska
pro léto", organizované Italskou fonografickou asociací a RAI. Pro toto vystoupení byl najat nový hudebník klávesista Tony Pagliuca, zakladatel kapely
již rozpadlých Hopopi.
Ke konci téhož roku vstoupilo pět hudebníků do nahrávacího studia, kde nahráli své debutové album "Ad Gloriam",
které vyšlo v roce 1969. Album v psycho přebalu je stále považováno za jedno z nejlepších z italského beatu, jehož hudba má mírný psychedelický nádech
v písních jako "Io Non So Restare Solo", "Fumo" nebo "Milano 1968". Jak již název napovídá, 33 otáček za minutu bylo zaznamenáno pouze "pro slávu",
protože si pět lidí dobře uvědomovalo, že vydání bylo riskantní, když by deska měla malý komerční úspěch, což se skutečně stalo. To nakonec vedlo
k ukončení smlouvy s labelem CAR. Titulní skladbu o mnoho let později samploval irský DJ David Holmes pro své album "Bow Down To The Exit Sign"
(2000) pod názvem "69 Policie". Poté byla znovu použita v soundtracku k filmu Oceans Eleven, kde se výzazně podepsala v závěrečné scéně.V roce 1969 byl i Galieti nucen opustit kapelu pro nástup na vojenskou službu a přenechal Tagliapietru post basového kytaristy. Dei Rossi byl také povolan sloužit, přesto zůstal v kapele a na krátkou dobu jej nahradil anglický bubeník Dave Baker. S Rissim ještě nahráli další singl "Irene", v angličtině pod názvem "She Lives For Today" a zkoušeli i další dvě skladby Brandenburský koncert č. 3 Johanna Sebastiana Bacha a Blue Rondo a la Turka, standard od Dave Brubecka. Nahrávka tohoto singlu představovala opravdový posun italského progresivního rocku, ale vyšla až v roce 1973, protože v roce 1969 nebylo vydání pro italskou veřejnost považováno za vhodné. Tyto dva singly takéznamenaly hudební průlom skupiny, která navždy opustila snadné tóny Beatu. V té době skupina zaznamenala a zveřejnila další kolekci skladeb, které byly zkompletovány na "L'aurora Delle Orme", což byla svým způsobem kompilace 
jejich singlových skladeb, kterou ale jejich label Car Juke Box vydal bez souhlasu skupiny a brzy byla stažena z trhu. Kolekce vyšla znovu až o mnoho
let později a původní výlisky jsou nyní velmi vzácné. Mezitím se projevovaly rozdíly v názorech mezi Pagliucou, který chtěl zaměřit zvuk kapely více
na klávesy, a Smeraldim, který se místo toho chtěl zaměřit více na svoji sólovou kytaru. Zakrátko nato Smeraldi kapelu opustil a zůstali pouze jako
trio, které se stalo jádrem kapely pro její nejúspěšnější období. Z kvinteta se proměnili na trio, které bývá obecně označováno jako "klasická sestava"
- Tagliapietra na basu, kytary a zpěv, Pagliuca na klávesy a Dei Rossi na bicí.Vývoj jejich zvuku směrem k větší bohatosti a složitosti je již slyšet na singlu, který skupina vydala v roce 1970 "Il Profumo delle Viole / I Ricordi Piu Belli". Po odchodu Smeraldiho je Pagliuca prvním italským hudebníkem, který si uvědomil, že beatová hudba je nyní za svým zenitzem a nový symfonický rock pocházející ze Spojeného království bude brzy úspěšný i v Itálii. Vydal se také do Londýna, aby sledoval aktuální bouřlivý hudební vývoj. Své dojmy si potvrdil na své první cestě do Londýna, kde se setkal s Armandem Gallou, novinářem-fotografem odborného časopisu Ciao 2001, který jej uvedl do post-Beatlesovské hudební branže v Londýně zaplněné skupinami jako Quatermass, The Nice, Yes a Emerson, Lake & Palmer. Zpátky v Benátkách přesvědčil své kolegy v Le Orme, Alda Tagliapietra a Michi dei Rossiho, aby experimentovali a rozvíjeli nové hudební jazyky. Tak se zrodil i výlet na Isle of Wight, který již zachytil na festivalu v roce 1970 novou rockovou vlnu. 
Trio poté změnilo nahrávací společnost, nejprve přešlo na Telegram (dceřiná společnost Phonogram) a poté v roce 1970 skupina podepsala smlouvu se
společností Philips Records, která se stala dlouholetým partnerem a vydala jejich dalších 10 alb během deseti let. První nahrávkou pod novou hlavičkou
byl singl "Il Profumo Delle Viole".Na jaře 1971 Le Orme nahráli své druhé studiové album "Collage" a první pod hlavičkou Philips. Album vydali v triu, Aldo Tagliapietra přešel z kytary na basu a skupina měla nyní zvuk založený na klávesách podobně jako například skupina Emerson, Lake & Palmer. Album je charakterizováno typickými zvuky žánru s masivním využitím klávesnic. Je to velmi dobré album obsahující některé z jejich nejlepších skladeb jako "Sguardo Verso Il Cielo" a "Cemento Armato". texty skladeb "Era Inverno" a "Morte Di Un Fiore" se zabývají prostituci a násilnou smrtí, snad kvůli předávkování, a staly se ustálenou charakteristikou skupiny, která se bude zabývat ve svých písních pálivými problémy nebo problémy, které jsou ve své době spíše tabu. Díky propagaci alba prostřednictvím rozhlasového programu RAI Per voi giovani bylo album celkem rychle úspěšné a vyneslo album do Top 10 v italských žebříčcích. Disk, který byl zaznamenan s rozhodujícím přínosem producenta Giana Piero Reverberiho a byl velmi ovlivněn poslechem Quatermass, je tradičně považován za první italskou progresivní rockovou desku a stal se předchůdcem tohoto "nového" hudebního žánru, který během velmi krátké doby zaplavil celou zemi. 
V roce 1972, po období odpočinku na Sardinii, složili Le Orme album "Uomo Di Pezza", jakési koncepční album, které
s velkým živým zájmem kapela vydala v roce 1972 s výrazným fantasy přebalem, a které se stalo jedním z jejich největších hitů a jejich první zlatou deskou.
Nahrávka rovněž atakovala italské žebříčky a přineslo singlový hit "Gioco Di Bimba", který vypráví ve formě pohádky jemný a často nepochopený milostný
příběh mezi dvěma mladými milenci. Singl ale mnoho fanoušků nemělo zrovna v lásce pro jeho přílišnou melodičnost. Novinkou, kterou přinesla tato deska,
je přebal, na kterou byl poprvé v Itálii angažován malíř Walter Mac Mazzieri. V instrumentálním aranžmá se naplno projevuje vliv skupin jako jsou Emerson,
Lake & Palmer.Ve stejném roce skupina navštívila festival pod širým nebem a zahájila individuální vystoupení s důležitými hosty, jako je třeba Peter Hammill, leader kapely Van der Graaf Generator, pravidelný host během divadelního turné skupiny. V prosinci 1972 skupina koncertovala po Itálii právě s Peterem Hammillem z Van der Graaf Generator, kteří tou dobou právě pauzírovali. 
V roce 1973, ve zlatém roce progresivního rocku, vydali Le Orme své první skutečné ambiciózní album "Felona E Sorona",
bylo koncepční na kosmické téma o dvou protichúdných a doplňujících se planetách z názvu desky. Deska si rychle dobyla první místa v italských prodejních
žebříčcích, stala se druhou zlatou deskou od Le Orme. Dnes ji mnozí považují za umělecký vrchol skupiny, samotné album je považovano za jeden z "nejlepších
příkladů italského progresivního rocku", i když v té době část hudebních kritiků je označila za "naivní". Kapela si touto nahrávkou získala obrovskou reputaci
v jejich domovské zemi. Zvuk byl originálnější díky klávesám Pagliuca, které se staly hlavním nástrojem, a jemný originální hlas Alda Tagliapietry dával
nahrávce výrazný nádech. Le Orme pak na žádost Tonyho Strattona Smithe nahráli pro Charisma Records, pod níž patřily již zmíněný Van der Graaf Generátor
nebo Genesis, i anglickou verzi "Felona & Sorona" s anglickými texty, které napsal Peter Hammill. Deska měla na anglickém trhu určitou odezvu a kapela
vyrazila na turné po Velké Británii na podporu alba, včetně vystoupení v Marquee Club a Commonwealth Institute.Později ale Hammill odmítl další spolupráci kvůli potížím s interpretací významu textů v angličtině a ne vždy přesvědčivé interpretací Tagliapietrových skladeb.  Po návratu do Itálie se stali nejpopulárnější živou skupinou v té době. Tohoto velkého úspěchu skupiny zneužila CAR Juke Box, bývalý labek skupiny, a vydali singl "Blue rondo A La Turk/Concerto N. 3", který byl již zaznamenán v roce 1969. Vydali jej navzdory nesouhlasu skupiny, která z právního hlediska nemohla nijak oponovat. Dne 17. ledna 1974 Le Orme koncertovali v Teatro Brancaccio v Římě. Vystoupení bylo zaznamenáno italským pod dohledem Ronny Thorpa z Phonogramu aby mohlo vyjít jako živé album. Skupina byla původně proti této myšlence, byla však přesvědčena nesplněným slibem prodávat desku za sníženou cenu. Z finální verze alba, které vyšlo v lednu 1974 pod názvem "In concerto" byly odstraněny některé ne kvalitně nahrané skladby. Podařilo se však zachránit bezprecedentní anglickou, takřka 21 minutovou suitu, "Truck Of Fire", který nikdy nebyla zaznamenána v nahrávacím studiu. Bylo to vůbec první živé album italské prog rockové skupiny a celkem i velmi úspěšné, ačkoli kvalita nahrávek byla daleko od dnešních standardů. 
Po cestě Pagliuca, Tagliapietra a Reverberiho na ostrov Ceylon nahráli a vydali další studiové album "Contrappunti".
Vyšlo v roce 1974 a představuje nový obrat ve zvuku skupiny, který vychází temnější a rafinovanější. Nahrávka oslovila spíše recenzenty než veřejnost.
Název lze interpretován různými způsoby. Z hlediska hudebního se jedná o propletení vágních barokních nálad. Skladby stojí navíc hudebně proti sobě.
Ve skutečnosti se instrumentální skladby a písně střídají s určitou pravidelností a deska je charakterizována střídáním při každé změně skladby mezi
rytmickou a dynamičtější hudbou (liché skladby) a pomalejší a tišší (sudé skladby). Název "Contrappunti" lze interpretovat i jako postoj proti sociálním
problémům. Píseň "Indie" je například protestem proti rozhodnutí indické vlády vyrobit téhož roku atomovou bombu. Píseň "La fabbricante d'angeli" je také
součástí této kritické atmosféry a zaujímá postoj proti zneužívání tajných potratů (kritika tehdy platného zákazu), zatímco "Maggio" diskutuje o protestech
dělníků z 1. května nebo kritizují církev za zanedbávání sociálních hodnot. Pouze jeden z textů v "Quello Di Frutto Acerbo" je omezen na téma jedince,
aby vyprávěl první zkušenost dospívajícího se sexualitou.Prozradilo se, že původně měl být titul alba "La Fanciulla Di Neve E La Fanciulla Di Fuoco" (The Snow Maiden And Fire Maiden), který byl inspirován Sněhurkou od Nikolaje Andreeviče Rimskij-Korsakova. Sníh a oheň byly považovány za dva protichůdné prvky, což odpovídá konceptu alba a jednalo se o kontrast podobný konceptu předchozího alba, které vyprávělo o dvou imaginárních planetách Felona a Sorona, jedna zářivá a druhá upadlá v zapomnění. Album bylo sice také úspěšné, pohybovalo se v první desítce žebříčků, ale nedosáhlo vzletných výšek, které nastavilo "Felona e Sorona". Album je charakteristické dlouhými instrumentálními pasážemi, tři ze sedmi skladeb byly také instrumentální, a produkoval je Gian Pier Reverberi, který byl v průvodních poznámkách uveden jako člen kapely a hráč na klavír.  V roce 1975 vydal Neil Kempfer-Stocker Cosmos výlisek "Beyond Leng", převážně instrumentální kompilace, které představily kapelu širšímu americkému publiku. Komerční neúspěch "Contrappunti" však zanechal svoji stopu. Pro obnovení popularity musela skupina kompromitovat s nahrávací společností a účastnit se vystoupení na Festivalbar 1975 s chytlavým singlem "Sera", nevydaným na albu. 
Krátká krize ve skupině skončila rozhodnutím, původně navzdory Tagliapietřovi, aby do sestavy zahnuli i kytaristu. Výběr padl na tehdy neznámého 24
letého kytarového virtuóza Tola Martona z Trevisa z kapely Raptus. Kapela pak zamířila do Los Angeles, kde s novým členem na elektrickou kytaru a
harmoniku natočili další album "Smogmagica". Album začíná instrumentální skladbou "Los Angeles", které dominuje
dynamika kousavé elektrické kytary. Disk obsahuje i píseň "Amico Di Sunlight", vybranou za singl, "Laserium Floyd", rozmáchlý tribut skupině Pink
Floyd. Album se může pochlubit přebalem z dílny Paula Whiteheada, bývalého autora alb Genesis, Van der Graaf Generator a dalších.Album bylo výrazněji komerčně orientováno než jejich předchozí práce. Má ve skutečnosti jiný zvuk s menší dominancí kláves a se zdůrazněnou kytarou. Na všech písních se objevuje silná osobnost Martona, ale blues rockové náznaky disku nebudou přitahovat část starých fanoušků. Fanoušci jej z velké části považovali za zklamání. Producent Gian Piero Reverberi nebyl na změnu přístupu zvyklý a album "Smogmagica" zůstalo až na pár výjimek poslední spolupráci mezi Reverberim a Le Orme. Poslední události ve skupině zanechaly své stopy, z jedné strany Tagliapietra, Pagliuca a Dei Rossi chtěli působit jako alternativní hudebníci, ale z druhé strany nemohli ani ignorovat ekonomické zájmy nahrávacích společností. Nutnost kompromisu s těmi, kteří z nich chtěli "komerční skupinu", se stanou příčinou druhé velké krize skupiny, která se dostaví za několik let. Z tohoto hlediska stojí za pozornost myšlenka Pagliucy zřložit novou show, nazvanou "Rock-Spray", ve které si chtěl, i s jistým množstvím sebeironie, dělat legraci z velikánů rockové hudby, a předvěděl tak téměř o dvacet let dříve některé aspekty U2 ZooTV Tour. Tato volba stejně jako nepřesvědčivé přijetí alba nepotěšily Martona, který z tohoto důvodu opustil skupinu ani ne po roce a prakticky bez žádného živého vystoupení, i když v následujících letech se stal jedním z nejuznávanějších kytaristů na světě. Na jeho místo v Le Orme byl přijat devatenáctiletý kytarista Germano, také z Trevisa. 
Serafin debutoval na Festivalbar v roce 1976, na kterém se skupina předvedla "Canzone d'amore", další singl určený pro rádia, který měl dobrou
odezvu v prodejích a pohyboval se na prvních místech hitparády díky svěžímu, podmanivému a rockovému rytmu a melodii. S novým členem vydali další
album "Verita Nascoste" v roce 1976, které bylo zaznamenáno ve slavném Nemo Studios zřízeném řeckým hudebníkem
Vangelisem v Londýně. Album bylo návratem k předešlé formě a udrželo si vysokou úroveň, stalo se pravděpodobně jedním z posledních dobrých alb na
mnoho let. Obsahuje některé písně tentokrát věnované nebezpečím drog a přineslo také jeden singlový hit "Regina al Troubadour". I přes některé
melodické písně má některé velmi dobré momenty, jako je "Insieme Al Concerto" a "Vedi Amsterdam". Stejně jako "Felona E Sorona" bylo i toto album
nahráno v anglicky zpívané verzi pro zahraniční trhy, ale "Secret Truths" (Verita nascoste) nebylo nikdy vydáno, ačkoli existuje ve formě bootlegu.
Skupina však i přesto brzy utrpěla pokles popularity na progresivní rockové scéně a od roku 1977 vstoupila skupina do svého nejhoršího období.V tomto historickém období se změnil hudební vkus veřejnosti a hrozící exploze punkové hudby, styly new wave a disco hudby brzy daly drtivou lekci progresivním skupinám a skladatelům do tehdejší doby tak populárním. Skupina poté oznámila, že jejich nová deska bude představovat "konec etapy". Nahrávací společnosti poté kvarteto nutili, aby se přizpůsobily módě v budoucích nahrávkách. Po vydání jejich osmé studiové desky "Storia O Leggenda" byla reakce kapely byla přesně opačná, Le Orme vzdali koncertování a zaměřili se na zkoumání nových směrů své hudby, zvláště pak studiu typických nástrojů vážné hudby. Výsledkem bylo album "Florian" z roku 1979 pojmenované podle slavného baru na náměstí Piazza San Marco v Benátkách. Členové kapely na něm zaměnili své elektrické nástroje za klasické, a přišli se zvukem více podobným komorní hudbě než rocku. Album bylo pochvalně hodnoceno a získalo Cenu italské hudební kritiky, ale bylo méně komerčně úspěšné než předchozí dvě nahrávky. 
 Poté se vrátili ke své klasické trio formaci. Vzhledem k neshodám o hudebním stylu se tito tři hudebníci rozhodli natočit poslední nahrávku společně a přijali návrh jejich nového labelu D.D.D. (La Drogueria di Drugolo), účastnit se Sanremo Festival 1982 s písní "Marghera", později přejmenovanou na "Marinai". Po interní diskusi se Pagliuca stáhl ze Sanrema a přinutil své společníky, aby se také vzdali vystoupení. 
Skupina se pokusila vrátit k mainstreamu s přímočařejším popovým přístupen na albu "Venerdi" z roku 1982, které
přineslo typické zvuky éry "new romantic" se silnou náchylností k elektronice. Pod všechny skladby na desce se podepsali Tagliapietra a Pagliuca, ale
také autoři mimo skupinu. V říjnu 1982 proto vystoupili na Premiatissima '82, televizní hudební soutěži mladé televizní stanice Canale 5. V roce 1983
Le Orme uzavřeli s D.D.D. smlouvu na vydání singlu "Rosso Di Sera/Sahara". Byl také vytvořen videoklip, pro kapelu první, ve kterém lze spatřit bubeníka
Michi Dei Rossi se syntezátorem v ruce, slavným Casio vl-1. Avšak ani album "Venerdi" nebylo neúspěšné a kapela se po jeho vydání poprvé rozešla.Až v roce 1986 se Le Orme dočasně znovu sešli s myšlenkou hrát pouze koncerty. V roce 1984 nahrál Tagliapietra své první sólové album "...Nella Notte", na němž hostoval Dei Rossi, ale ne Pagliuca, Tolo Marton a budoucí člen kapely Michele Bon. Skupina ve skutečnosti již neexistovala, když v roce 1986 Ronny Torpe nechal v Japonsku znovu vylisovat vzácnou nahrávku "Orme Live", jediný existující záznam z turné Rock-Spray s Germano Serafinem. Vzhledem k úspěchu alba v zemi vycházejícího slunce přišlo se objevilo během krátké doby také jako bootleg Rlegory Hidden, často vydávaný pod titulem "C'era un volto". Ve stejném období skupina pokračovala v živém hraní a byla kontaktována společností Baby Records s návrhem vrátit se podruhé ma vystoupení na jevišti divadla Ariston. Brzy ale byli přesvědčeni, aby nahráli singl "Dimmi che cos'e" na 37. ročník festivalu Sanremo Music Festival, kde skončili sedmnáctí z 24 účastníků, ale mezinárodní porota se sídlem v Bruselu ji označila za nejlepší píseň festivalu. Pak vyrazili na turné, když využili připomenutí se ze Sanrema z roku 1987 s manažerem Gianni Maserem, byl najat kytarista Ruggero Robin z Padovy. Ten pak opustil skupinu v roce 1988, aby se stal členem kapely Giulia Capiozzo Area 2. Ve stejném roce oslavila skupina v Mestre své 20. výročí, když na jedno vystoupení došlo k návratu Galietiho, Martona a Serafina, nikoli však Smeraldiho. Baby Records, který poslal Le Orme do Sanrema, ale nepovažoval za užitečné nechat si tento koncert zaznamenat. V následujících letech skupina vystupovala naživo s různými hostujícími hudebníky, včetně Enrica Ulricha, Michele Bona a Francesca Sartoriho na klávesy a kytaristu Giorgia Mantovana. 
Přestože kapela soustředila své úsilí hlavně na koncertování, nastala další pauza v aktivitě. Bylo to období, ve kterém veřejnost začala znovuobjevovat
symfonický rock, a to díky směru nazvaném neo-progresivní. Opravdové obnovení činnosti skupiny začalo znovu pro společnost Philips, nahrávací společnost,
která sdílela úspěchy Le Orme v jejích "zlatých letech". V roce 1990 se znovu vrátili a vydali další studiové album nazvané prostě
"Orme". Pro album byl mimo jiné uložen umělecký dohled Mogola a k nahrávání byli přizváni Angelo Branduardi a Mario
Lavezzi. Rovněž by vyprodukován také videoklip písně "L'univers/The Universe". Bohužel ale tato téměř popová nahrávka se mihla do značné míry bez
povšimnutí.Ve stejném roce se Tagliapietra objevil jako host v písni "Nightstorm", nahrané na album "Ancient Afternoons" neoprogresivní skupiny Ezra Winston. Rozdíly mezi Tony Pagliucou a ostatními členy se začaly koncem 70. let a prohloubily se ještě více po sanremském vystoupení v roce 1982. Nyní byl zcela netolerantní s novým směrem vývoje kapely, přesto hudebník z Abruzza pokračoval ve vystupování s Le Orme jakoby nuceně až do začátku roku 1992, když Toni Pagliuca ukončil po více než dvou desetiletích partnerství s kapelou, a vydal se na svoji sólovou kariéru. Další dva členové Tagliapietra a Dei Rossi zreformovali skupinu tentokrát se dvěma klávesisty. Tonyho nahradil nastálo dosud hostující klávesista Michele Bon a později se téhož roku ke kapele připojil Francesco Sartori na klavír. Takto obnovená skupina začala znovu koncertovat. Skupina byla natolik povzbuzena úspěchem svých koncertů a silným prodejem svých kompilací z let 1970-1980 a vrátila se znovu do nahrávacího studia, kde nahrála remake skladeb z celého jejich repertoáru. Skupina se na krátkou dobu rozhodla vyzkoušet si zahrát i covery. V roce 1991 se účastnili televizního programu Sapore di mare, ve kterém zahráli "4/3/1943" od Lucia Dally a "Generale" od De Gregoriho. V novém show skupiny v roce 1993 vzdávali hold dalším italským a mezinárodním prog umělcům, když do repertoáru zařadili také skladby od Banco del Mutuo Soccorso, Premiata Forneria Marconi, New Trolls, Joe Cockera, Boba Marleyho, kde také promítali obrázky a videa při sledování historie italského a mezinárodního progresivního rocku. V roce 1993 také Polygram publikoval nákladnou kompilaci s názvem "Antologia 1970-1980" s digitálním remasteringem největších úspěchů skupiny, který si vybral label, ale nikoli autoři. Kompilace měla docela dobrý prodejní úspěch, ale nedali Le Orme možnost nahrát novou desku, přestože bylo připraveno velké množství materiálu, a to i přesto že se znovu v roce 1993 zrodil národní fanklub ve Sponganu (LE), který skupina okamžitě přijala za svůj. Fan Club již několik let publikoval fanzine o skupině zasílané předplatitelům, nahrávacím společnostem a koncertním agenturám v oběhu bylo přes dva tisíce pět set kopií, a v následujících letech se stalo jediným oficiálním místem setkávání fanoušků se skupinou. Ve stejném období vydali Pagliuca i Tagliapietra svá druhá sólová alba. 
Skupina toužila po tom aby mohla jednat bez jakéhokoli tlaku shora, rozhodla se proto vydat cestu vlastní produkce pro budoucí alba. Výsledkem tak bylo
nové studiové album z roku 1996 "Il Fiume" ("vítězný návrat") se vrátilo ke zvuku, díky němuž se stali slavnými před
více než dvaceti lety. Tring, nezávislý label, ke kterému se skupina připojila, nevěřil, že by album mohlo být úspěšné. Proto je požádal a přesvědčil
skupinu, aby nahráli album předělávek pod názvem "Amico Di Ieri". Baly to kolekci dřívejších hitů, která vyšla v
roce 1997, a skupina je přehrála, aby kompenzovala pravděpodobné ztráty z originálního alba. "Il Fiume" se ale místo toho prodávalo mnohem více, než
se očekávalo, prodalo se asi padesát tisíc kopií, navzdory špatné distribuci. V roce vydání nové desky se narodil další Fan Club v Ventimiglii Gian
Piero Trifiro, díky kterému Le Orme překobnali další laťku tím, že se stali první italskou hudební skupinou, která měla svůj vlastní web, díky kterému
zjistili, že mají fanoušky po celém světě. Nový klub zpřístupnil fanouškům nepublikovaný filmový a fonografický materiál, bohužel za poplatek, což
vzbudilo hněv skupiny, která se pak distancovalaod fanklubu a jeho zakladatele a nedůvěřovala mu pak v pokračování jeho aktivit.Jako demonstrace nově nalezené popularity byla jako jediná italská kapela pozvána na ProgFest do Los Angeles s vystoupením 23. květnu 1997. Následovala pak řada dalších koncertů v Americe, zejména v San Franciscu, které vyvrcholily vystoupením na progresivních rockových festivalech Prog East v Quebec City, Mex Prog v Mexico City a Baja Prog Fest v Mexicali, v Buenos Aires, na Rarf Prog Fest v Rio de Janeiro, v Macae a Chihuahua. V roce 1998 opustil skupinu Francesco Sartori, autor velmi slavného "Con te partiro" od Andrea Bocelliho, aby definitivně vstoupil do Sugar, nahrávací společnosti Caterina Caselliho. V kapele jej nahradil klavírista a houslisa Andrea Bassato z Mysie. V roce 2001 Le Orme vydali další pěkné album "Elementi", na kterém se představil poslední přírůstek, klávesista a houslista Andrea Bassato. Zvuk na albu byl navíc obohacen o neobvyklé samplované kytarové zvuky a Michele Bon zcela ovládl klávesy, zdálo se, že 
Le Orme zcela jistě nalezli své druhé mládí. V roce 2004 vydali album "L'infinito", které tak doplnilo předchozí
"Il fiume" a "Elementi" na trilogii kolem pojmu "podstaty" lidské bytosti a jeho vztahu k přírodě. Skupina měla nyní trochu odlišný zvuk než v minulosti,
hudebně představovali návrat k progresivnímu zvuku 70. let s nádechem orientálních zvuků díky sitaru, na který začal hrát Aldo Tagliapietra v roce 1994.
Zvuk byl více založen na klavíru a kytaře, ale kvalita jejich děl byla stále velmi vysoká, stejně jako jejich živá scéna. Je zajímavostí, že na přebaly
těchto alb byly použity malby Paula Whiteheada, známého z raných desek kapely Genesis. Le Orme se účastnili jako headlineři v Americe známého festivalu
NEARFest 2005 v Betlémě v Pensylvánii, ze kterého byl pořízen záznam. Později se však opět vrátili k formaci tria, se kterým hráli koncerty v Itálii i
mimo ni.V roce 2004 se také objevily nové živé vystoupení Toni Pagliucy, který hrál s etno-progovou kapelou Malaavia z Neapole na mnoha koncertech, kde při živých vystoupeních přidal i několik starých klasik od Le Orme. Ve stejném roce Pagliuca vydal dvě zajímavá CD - "Demos a Marghera" ze studiových nahrávek z let 2003 a 2004, vydané pouze v limitní edici, nyní těžko dostupné, a živé "Re-Collage", jak název napovídá, založené na klasice od LeOrme "Collage" s pomocí saxofonisty Van Der Graaf Generator Davida Jacksona a Massimo Dona Quintet. V lednu 2006 vyšla kniha věnovaná celé skupině "Le Orme Storia o leggenda" od Gian Piera Trifiro, která nebyla distribuována v knihkupectvích, ale soukromě, byla plná zpráv získaných hlavně z výtahů článků z různých časopisů, hudebních i jiných z předchozích let, ale s mnoha pravopisnými a lexikálními chybami. Daleko lepší a podrobnější úroveň historie chronologicky uspořádané a vhodně napsaném byla kniha "Le Orme: il mito, la storia, la leggenda" od Oronza Balzana, kterou vydalo Editrice Bastogi. V roce 2007 v místním SonnyBoy v San Vendemiano v provincii Treviso dali Le Orme podnět ke vzniku oficiálního fanouškovského klubu, když se o každou jeho iniciativu osobně zajímali. Na začátku roku 2008 Andrea Bassato opustil Le Orme, kteří tak opět zůstali v činnosti jako trio Tagliapietra, Dei Rossi a Bon. Nové turné skupiny zahájili v lednu 2008 už zase jako trio. Ve stejném roce skupina konečně vydala živé DVD "Live In Pennsylvania", nejprve v limitované edici výhradně pro členy Fan Clubu a později v oficiální podobě jako 2CD/DVD set, který byl zaznamenán při jejich živém vystoupení na Nearfest v Pensylvánii v roce 2005. 
Navzdory obtížím způsobeným odchodem Bassata našla skupina již poněkolikáté dynamiku a motivaci začít znovu a začali nahrávat album. Rok pak zakončili
na turné společně s Tolo Martonem, který s nimi spolupracoval jako zvláštní host. Aldo Tagliapietra mezitím vydal další sólové dílo "Il Viaggio". Dne
27. února 2009 skupina zahájila turné s prvním vystoupením v Pescaře, stále jako trio, ale s oznámením, že od května se k nim na jevišti připojí čtvrtý
člen, basista a kytarista Fabio Trentini. Skupina sliboval odehrání skladeb, které po mnoho let chyběly v jejich živém repertoáru. V listopadu 2009 ale
Aldo Tagliapietra oznámil svůj odchod z Le Orme z důvodu odchodu do důchodu po 40 letech.Zbylí hudebníci Michi dei Rossi a Michele Bon, nadále užívající jméno Le Orme, se rozhodli společně pokračovat s baskytaristou a kytaristou Fabio Trentinim a s pomocí vokalisty Jimmyho Spitaleriho z italské progresivní rockové skupiny Metamorfosi. Tato sestava vydala oficiální bootleg, nahraný naživo v roce 2010 a prodávaný pouze jejich Fan Clubem, nazvaný "Progfiles - Live in Rome". Mezitím v září 2010 se Tagliapietra znovu spojil s Tony Pagliucou a za účasti bývalého člena Tolo Martona a dalšího bubeníka se představili na Prog Exhibition, důležité festivalu, který se konal 5. - 6. listopadu 2010 v Římě ke 40. výročí progresivní hudby v Itálii. Úspěch u veřejnosti přivedl trojici k rozvoji iniciativy, když prohlásili, že mají v úmyslu pokračovat ve spolupráci a vyhlásili turné s několika zastávkami, které měly u veřejností velký úspěch. Vzhledem k tomu, že nemohli použít historické jméno skupiny, objevili se pouze pod jménem Tagliapietra Pagliuca Marton. 
Dne 21. března 2011 se v Hard Rock Café v Římě uskutečnila tisková konference Le Orme, zastoupená Michim Dei Rossim a Jimmym Spitalerim, kde představili
nově nahrané album s názvem "La Via Della Seta" s texty Maurizia Montiho. Skupina je vydala skupina v novém složení
a jedná se koncepční album inspirované historii "Hedvábné stezky" (Silk Road). Během následujících dvou dnů skupina představila i živě nové album v
prestižním sále "Casa del Jazz" v Římě. Pak se vydali se na dlouhé turné na propagaci tohoto alba, které skončilo 25. dubna v Benátkách.V prosinci 2011 odchází z kapely Federico Gava, která jej ale nenahradila. V průběhu roku 2012 vystupovala kapela několikrát společně s Banco del Mutuo Soccorso, která slavila své 40. výročí, účastnili se 27. a 30. dubna 2012 v Tokio v Městském klubu na Progressive Rock Festival společně se skupinami Poohy, New Trolls-UT, Formula 3 a Locanda delle Fate. Začátkem listopadu 2012 Jimmy Spitaleri oznámil, že opouští kapelu, aby pokračoval ve svých budoucích projektech s Metamorfosi, progresivní skupinou, jejíž se cítil vždy nedílnou součásti. Současně se z kapely odchází i William Dotto (vrátil se ještě v roce 2014), ze které se opět stává trio s vokály, kterých se ujal Trentini. V roce 2013 se kapela účastní dlouhého turné, když mnoho koncertů hráli společně s další historickou skupinou ze 70. let, New Trolls. V roce 2014 se objevili Le Orme opět na Prog Exibithion v Miláně, kde poprvé vystupují na stejné scéně před PFM. Skupina pod vedením Michi dei Rossi vydala v roce 2016 dvojité album s názvem "Felona E/And Sorona 2016", obsahující plný remake historických alb z roku 1973 v italské i anglické verzi. Během sezóny vystoupili Le Orme na 40 koncertech v Itálii i v zahraničí ve Švédsku, Belgiu a Švýcarsku. DVD "Live In Pennsylvania" je ale nejspíš poslední příležitostí, kdy si lze skupinu Le Orme vychutnat v téměř původní sestavě. Dne 8. února 2017 na oficiálním webu kapely oznámili odchod zpěváka a basisty Fabia Trentiniho a příchod nového člena Alessio Trapelly. V roce 2017 kapela 
také oznámila vydání nového studiového alba, obsahující tři nepublikované a remake klasických písní kapely, které jsou rozšířeny s klasickými doplňnky,
skupina totiž využila pro realizaci alba komorní orchestr, soprán Marta Centurioniho a finského tenora Eero Kaarlo Ilmari Lasorla. V roce 2018 bylo možno
Le Orme shlédnout na dvou zahraničních turné, Japonsko v květnu a Mexiko v listopadu, a na italském turné spolu s slavným houslistou King Crimson Davidem
Crossem.Rok 2019 otevřeli představením nového alba, které se v obchodech objevilo 19. března 2019 pod názvem "Le Ali Di Un Sogno" vydaného labelem Sony Music. Kapela pak oznámila nové zámořské turné po Japonsku a návrat i do Latinské Ameriky. Nezapomenutelný progresivní italský rockový večer odehráli v Govi Theatre v Janově a na turné se vrátili s elektrickým kytaristou ve své historické tříčlenné formaci Michi Dei Rossi (bicí) jako jediný původní člen, Michele Bon (hammond, klavír, klávesnice a sinth), Alessio Trapella (basa, zpěv, kytara) a hostující Ivan Geronazzo (elektrická, klasická a akustická kytara). Dnes už odkaz kapely udržuje jenom Michi Dei Rossi a skupina v podstatě už jen dožívá. Ještě, že po takovýchto kapelách zůstávají jejich nezapomenutelné nahrávky, které se navždy zapsaly do historie... |
|
|
Současní členové:
Michi Dei Rossi - Drums (1967-present)
Michele Bon - Keyboards (1990-present)
Alessio Trapella - Vocals, Bass, Contrabass (2017-present)Zakládající členové:
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars (1966-2009)
Nino Smeraldi - Lead Guitars (1966-1969)
Claudio Galieti - Bass (1966-1969)
Marino Rebeschini - Drums (1966-1967)Koncetní členové: Giorgio Mantovan - Guitars (1991-1992) Ivan Geronazzo - Electric and Acoustic Guitars |
Bývalí členové:
Fabio Trentini - Guitars, Bass (2009-2017)
William Dotto - Guitars (2010-2015)
Davide Spitaleri - Vocals, Flute (2010-2012)
Federico Gava - Piano, Synthesizers, Keyboards (2010-2011)
Andrea Bassato - Keyboards, Violin (1998-2008)
Tony Pagliuca - Keyboards (1968-1991)
Gian Piero Reverberi - Piano
Francesco Sartori - Keyboards (1992-1997)
Germano Serafin - Guitars (1976-1981)
Tolo Marton - Guitars (1975-1976)
Dave Baker - Drums (1969 - 1970) |
| Zakládající sestava 1966-1967 |
1967 | 1968-1970 |
|
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Marino Rebeschini - Drums Nino Smeraldi - Lead Guitars Claudio Galieti - Bass |
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Michi Dei Rossi - Drums Nino Smeraldi - Lead Guitars Claudio Galieti - Bass |
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Michi Dei Rossi - Drums Nino Smeraldi - Lead Guitars Claudio Galieti - Bass Toni Pagliuca - Keyboards |
| 1969 | 1970-1975 | 1975 |
|
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Dave Baker - Drums Nino Smeraldi - Lead Guitars Toni Pagliuca - Keyboards |
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Toni Pagliuca - Keyboards Michi Dei Rossi - Drums |
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Toni Pagliuca - Keyboards Michi Dei Rossi - Drums Tolo Marton - Guitars |
| 1976-1980 | 1980-1982 a znovu 1986-1990 |
1992-1997 |
|
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Toni Pagliuca - Keyboards Michi Dei Rossi - Drums Germano Serafin - Guitars |
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Toni Pagliuca - Keyboards Michi Dei Rossi - Drums |
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Michi Dei Rossi - Drums Michele Bon - Keyboards Francesco Sartori - Keyboards (1992-1997) |
| 1998-2001 | 2008 | 2009 |
|
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Michi Dei Rossi - Drums Michele Bon - Keyboards Andrea Bassato - Keyboards, Violin |
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Michi Dei Rossi - Drums Michele Bon - Keyboards |
Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars (do 11/2009) Michi Dei Rossi - Drums Michele Bon - Keyboards Fabio Trentini - Guitars, Bass (od 05/2009) |
| 2010-2011 | 2012-2013 | 2014-2016 |
|
Michi Dei Rossi - Drums Michele Bon - Keyboards Fabio Trentini - Guitars, Bass William Dotto - Guitars Davide Spitaleri - Vocals Federico Gava - Keyboards (do 11/2011) |
Michi Dei Rossi - Drums Michele Bon - Keyboards Fabio Trentini - Guitars, Bass Davide Spitaleri - Vocals (do 11/2012) |
Michi Dei Rossi - Drums Michele Bon - Keyboards Fabio Trentini - Guitars, Bass (do 02/2017) William Dotto - Guitars |
| 2017-2018 | ||
|
Michi Dei Rossi - Drums Michele Bon - Keyboards Alessio Trapella - Vocals, Bass, Contrabass |
Michi Dei Rossi(celým jménem Giuseppe "Michi" Dei Rossi) (narozen 22. března 1949, Venezia, Italy) Drums, Percussion Giuseppe (Michi) Dei Rossi je italský bubeník a od roku 1967 dlouholetý člen hudební skupiny Le Orme. V 60. letech Michi hrál se skupinou Hopopi, která byla v té době hlavní skupinou na benátské scéně. Po vstupu do Le Orme vybudoval rytmický doprovod pro frázování kláves Tonyho Pagliucy. Během 70. let se ve skupině nezabýval psaním textů a hudby, i když skladby jako "Aliante" jsou založeny na instrumentaci jeho bicích. Během klasického období skupiny, během níž vyšla alba jako "Florian" a "Piccola rapsodia dell'ape" přinesl cenný a plnohodnotný melodický příspěvek, když hrál na vibrafon, je však třeba říci, že Dei Rossimu se vůbec nelíbí toto kreativní období kapely. Také hostoval při nahrávce prvního sólového alba Alda Tagliapietry "...nella notte". Od počátku 90. let po odchodu Tonyho Pagliucy z Le Orme začal také přispívat i autorky při psaní skladeb. Po odchodu Alda Tagliapietry z Le Orme v listopadu 2009 zůstal Michi jediným původním členem. Spolu s Michele Bonem a Fabio Trentinim obnovili kapelu ve spolupráci se zpěvákem Jimmym Spitalerim, kytaristou Williamem Dotto a mladým klavíristou Federicem Gavou. Deska této nové sestavy "La Via Della Seta" vyšla 22. března 2011. |
Michele Bon(také Michele "Piovra" Bon) (narozen 14. června 1960, Venezia, Italy) Keyboards Michele je italský hudebník a hráč na klávesové nástroje. Již od útlého věku kultivoval své dvě velké vášně, hudbu a elektroniku. Absolvoval soukromou praxi v teorii a solfeggio na konzervatoři v Cesare Pollini v Padově. Začínal v první kapele v roce 1973, kde hrávali covery kapel jako Le Orme, PFM, Banco del Mutuo Soccorso, ale také Led Zeppelin, Grand Funk, Deep Purple, Genesis. Poté jsem pracoval v různých jiných skupinách až do roku 1976, ve kterém vytvořil společně s kytaristkou Andrea Vio skupinu T.I.A. Band. Andrea jejdoprovázela až do roku 1983 a realizovala s ním i jeho první progresivní album,které napsal zcela sám s texty od Andrey Vio. Jejich prvního alba se podařilo prodat přes pět tisíc kopií. Téměř bezprostředně poté se ale rozpadli a stále s Andreou vytvořili Random, více méně popovou kapelu, protože v té době byli Duran Duran v oblibě. Nyvedali žádnou desku, ale zúčastnili se velmi slavného programu Renzo Arbore: DOC. Mezitím se seznámil s Aldou Tagliapietrim, který právě natáčel své první sólové album "...Nella Notte", a připojil se k jeho skupině jako klávesový hráč, a pak s ní vyrazil i na propagační turné. Později vypomáhal při aranžování Aldova živého alba "Radiolondra", až se nakonec v roce 1990 se podílel na nahrávání alba Le Orme "Orme" jako klávesista a programátor. Odchod z kapely Tony Pagliuca umožnil Michelovi stát se definitivně členem Le Orme vedle Francesca Sartoriho na klávesnisy. S Le Orme nahrál pět alb "Il Fiume", "Amico Di Ieri", "Elementi", "L'infinito", "La Via Della Seta" a také živé DVD "Live In Pennsylvania". Současně hraje na klávesy v tributní skupině Front del Vasco, která hraje skladby Vasca Rossiho, s nimiž každoročně vystupuje na několika koncertech po celém Trivenetu. Od začátku roku 2008 do konce roku 2010, po odchodu Andrea Bassato z Le Orme, nahrával všechny klávesové party sám, dokud se nepřipojil ke skupině mladý Federico Gava. |
Alessio Trapella(narozen ***) Vocals, Bass, Contrabass Alessio je italský hudebník, zpěvák, multiinstrumentalista a skladatel. Alessio je velmi eklektický hudebník, který se pohybuje mezi klasickou a rockovou hudbou. Začal hrát hudbu, když ještě jako velmi mladý ve věku osmi let. Jeho prvním nástrojem byla trubka, na kterou se učil asi čtyři roky, poté objevil rockovou hudbu a začal hrát na elektrickou basu a zároveň zpívat. Později absolvoval kontrabas na Konzervatoři v Adria, kde získal plné vzdělání. Na stejné konzervatoři studoval pět let i kompozici. V letech 2010 až 2012 hrál s Luigi Cherubini Young Orchestra pod vedením Maestra Riccarda Mutiho, v letech 2006 až 2013 byl prvním kontrabasem v J Futura Orchestra z Trenta. S těmito orchestry a dalšími skupinami komorní hudby se účastnil řady festivalů a akcí organizovaných v Itálii, Evropě a Americe. Vystupoval také s umělci jako Luis Bacalov, Elio z Elio e le storie tese, Buena Vista Social Club, Giovanni Sollima, Paolo Fresu nebo Lucio Dalla. Od roku 2012 vyučuje kontrabas na hudební škole Marco Polo v Benátkách. Rockovou kariéru začal profesionálně jako zpěvák a basista v roce 1999. Připojil se k různým kapelám, které hrály covery Iron Maiden, Toto a i Ian Paice, bubeník Deep Purple, několikrát na mnoha vystoupeních v Itálii. Od roku 2011 zpívá s kapelou Markonee z Bologny, se kterou hrál v Anglii a ve Spojených státech, aby propagoval jejich nejnovější album vydané v roce 2014. V letech 2011 až 2013 spolupracoval s Aldo Tagliapietrou z Le Orme, se kterým nahrával dvojité album "Unplugged". V roce 2014 napsal a nahrál s kytaristou Alexem De Rosso (ex-Dokken) a bubeníkem Roberto Artusem album "The Big Swing" pod stejnojmenným názvem kapely. Od roku 2014 do roku 2016 byl členem kapely UT New Trolls jako basista a zpěvák, s nimiž spolupracoval i jako autor jejich posledního albu "è", vydaného v prosinci 2015. V roce 2017 nastoupil do skupiny Le Orme jako zpěvák, baskytarista a kytarista. |
 (narozen 20. února 1945, Murano, Venezia, Italy) Vocals, Bass, Guitars Aldo se narodil na ostrově Murano u Benátek. Měl opravdu krásné dětství. Mnoho přátel, voda a slunce. Jeho otec byl váženým mistrem sklářů, ale navzdory práci ve sklárnách na ostrově to nebylo to sklo, které by Alda fascinovalo, neboť brzy upřednostnil hudbu. Rozhodl se studovat hudbu, když mu bylo 14 či 15 let. Začínal jako velmi mladý s lekcemi klavíru od prof. Guido Vecchi. Po několika letech vyhrál soutěž pro mladé autory a získal stipendium v oboru Teorie a Zpěv na konzervatoři Cesare Pollini v Padově. Svoji první kapelu Corals založil v roce 1962. Opravdovou hudební činnost zahájil v roce 1965, když vstoupil do hudební skupiny, která se v tomto roce zrodila a stala se hodně známou pod názvem Le Orme. Aldo je okamžitě oceněn jako zpěvák a jeho falsetto se stane silným prvkem kontinuity a uznání skupiny. Kromě zpěvu se stal brzy také basistou a autorem většiny nejúspěšnějších písní. Od festivalu Disco per l'Estate v létě 1968 se Le Orme účastnili dvou festivalů v San Remo, vystoupení na Dischi d'Oro, Premio della Critica. Vystupovali na stovkách koncertů nejen v Itálii, ale také v zahraničí a účastnili se na nejdůležitějších progresivních hudebních festivalech, na kterých získali vynikající mezinárodní uznání. V roce 1984 v době nečinnosti Le Orme se vydal Aldo poprvé na sólovou dráhu a vytvořil album "...nella notte", ve kterém představil dílo vracející se ke kořenům rocku. Jeho samostatná hudební aktivita, vždy charakterizovaná objevováním, pokračovala i později paralelně s aktivitami skupiny. Když se v roce 1994 setkal s Budhadityou Mukherjem, začal studovat hru na Sitar, fascinující indický nástroj a jeho starodávnou vášeň, který se pro něj stal novou a důležitou součásti umělecké tvorby. Lekce se konaly mezi Benátkami, Londýnem, Frankfurtem a Kalkatou. Pro tento nástroj Aldo také píše dosud nezveřejněnou Příručku indické hudby a Sitaru. V roce 1998 po poslední cestě do Indie chtěl vyjádřit význam této zkušenosti, ve které se jeho západní vzděkání setkávalo s indickou filozofií a hudbou, a složil "Il viaggio", kde poprvé použil Sitar jako hlavní nástroj. V květnu 2008 o deset let později vyšel Set Box se stejným názvem, která obsahuje CD a knihu, autobiografii, ve které se cesta do Indie stává metaforou života a Aldo v ní vypráví svůj příběh, jak prožil prožil roky Beatu, Rocku, s hudebními experimenty, až po indickou stopu. 
Turné Le Orme v Kanadě na konci roku 2009 bylo posledním s Aldem Tagliapietrem na basu a vokály. Od této chvíle ostatní členové kapely
pokračovali už bez něj i nadále pod jménem Le Orme. Aldo proto pokračuje ve své činnosti jako sólista a začíná dokončovat nevydané album,
až do září 2010, kdy se znovu spojil s Tonym Pagliucou, a obnovili dvojici spoluautorů z historie Le Orme a společně s Tolo Martonem se
v triu s pomocí bubeníka Carla Bonazzy účastnili festivalu v Římě ke čtyřicátému výročí progresivní hudby v Itálii. Později oznámil turné,
ve kterém znovu vystoupil na jevišti jako dříve pod hlavičkou Le Orme. Z důvodu výsledků soudního řízení na používání názvu Le Orme jsou
uváděny pouze pod svými jmény: Aldo Tagliapietra, Toni Pagliuca, Tolo Marton. Společně nabídli čtyři nezapomenutelné koncerty oddané prog
rocku s Manuelem Smaniottem za bicími.V květnu 2011 vyšlo album "Unplugged", 2CD obsahující úspěchy jeho kariéry, nahrané živě ve studiu. Je to poprvé, kdy byla do sbírky začleněna kolekce písní Le Orme a některé z jeho sólových alb, které byly přearanžovány do akustické podoby. "Nella pietra e nel vento" je jeho první album nevydaných písní napsané po pdchodu z Le Orme, které vyšlo v lednu 2012 a bylo pokračováním tradice jeho typické melodické prog rockové skladatelské linky. V únoru 2012 doprovázel Adriana Celentana do San Remo, aby pro něj hrál na Sitar. Aldo nalezl nové podněty, nové pocity a především obnovenou uměleckou žílu a v průběhu roku 2012 také složil nepublikovaný koncept "L'Angelo Rinchiuso", napsaný u příležitosti 40. výročí nejslavnějšího alba Le Orme, které se stalo mistrovským dílem historie italského prog rocku "Felona E Sorona" z roku 1973. Toto nejnovější dílo, prog rocková suita, byla vydána 10. září 2013. O měsíc později 9. října 2013 publikoval i svůj první oficiální životopis nazvaný "Le mie verita nascoste" (Moje skryté pravdy) vydaný u Edizioni Arcana. |
Nino Smeraldi(celým jménem Giovanni "Nino" Smeraldi) (narozen ***) Lead Guitars Nino je italský hudebník a kytarista. Je nejznámější jako spoluzakladatel kapely Le Orme a byl účastníkem prvních velkých úspěchů slavné benátské kapely. V roce 1967 nahrál s Le Orme první singl "Fiori E Colori/Lacrime Di Sale". V roce 1969 vydali album "Ad Gloriam", na němž Nino složil s Aldem Tagliapietrem a mistrem Salizzatim všech 11 písní, které se dostaly na disk. V roce 1970 opustil Le Orme kvůli uměleckým rozdílům a začal hledat novou hudební cestu. O pár let později Nino spolu s rakouským zpěvákem Hansem Triebnigem vytvořil skupinu Re Mida (King Midas), která těžce čerpala z hard rocku kapely Led Zeppelin. Bohužel King Midas nevydali žádné album, zůstaly ječn dlouhé improvizace nahrané se na stopách Revox 2. Po King Midas sice nic nezůstalo, ale jméno Nino Smeraldiho se stalo legendou. 
V polovině 70. let Nino vytvořil Hans & Babilonia. Připojil se k němu rakouský zpěvák Hans Triebnig, basista Piercarlo D'amato
(skladatel pro Lucio 48, Caterina Caselli, Dik Dik, Trophy aj.), bubeník Giorgio Fattoretto, kytarista Ivano Zanenghi, jeden z nejvíce
rafinovanějších hráčů staré hudby, Carlo Rebeschini, klavírista La Fenice Orchestra z Benátek a Paolo Zanella, kytarista, flétnista,
skladatel a bývalý člen Blues Right Off.V roce 1980 vyšlo album od Hanse Triebniga "Nach Der Arbeit Lieder", kterou nahrála sestava Pier Carlo Damato (Bass), Iwano Zanenghi (Guitar), Nino Smeraldi (Guitar, Piano), Hans Triebnig (Guitar, Vocals, Bouzouki, Backing Vocals, Percussion) a Wolfram Kronsteiner (Vocals, Guitar). Brzy po nahrávkách této vzácné spolupráce, která trvala 3 roky, se ale skupina rozpustila a na pásky se "pozapomělo", v zásuvce ležely více než 35 let. Piercarlo D’amato spolu s Claudiem Donem, manažerem Caligola Records a Gutenberg Music, pásky ojevili, zrekonstruovali a připravili k vydání. Asi 300 kopií desky s názvem "Ibindo" pod hlavičkou kapely Hans & Babilonia vyšlo v červenci 2018 u společností Gutenberg Music, vydavatelství Caligola Records, spolu s mimořádně elegantním přebalem a brožurou se všemi texty v německém a italském jazyce, které navrhl významný benátský umělec Luigi Gardenal. |
Claudio Galieti(narozen ***, zemřel 4. července 2016) Bass Claudio byl italský hudebník a hráč na basoou kytaru. Byl spoluzakladatelem a členem kapely Le Orme v letech 1966 až 1969. Basista opustil skupinu, aby splnil svoji "povinnost vojenské služby". Pak pokračoval v hraní pouze pro zábavu a občas se setkával se starými Le Orme. V poslední době se Michi a Claudio několikrát setkali. Claudio zemřel v noci na náhlý srdeční infarkt. |
Marino Rebeschini(narozen ***) Drums, Percussion Marino je italský hudebník a hráč na bicí. Je nejznámější jako zakládající člen kapely Le Orme. V roce 1967 den po vydání prvního singlu "Fiori E Colori" se ale Rebeschini vzdálil ze zkoušek a odešel do armády ke splnění své vojenské povinnosti. není o něm více informací. |
Fabio Trentini(narozen 17. prosince 1968, Roma, Italy) Guitars, Bass Fabio je italský hudební producent, zvukař, multi-instrumentalista a hráč na basovou kytaru. Jako producent pracuje ve svém FabLabs Europe studio. Produkoval například alba kapely Guano Apes. Působil nebo spolupracoval s kapelami Dada (Ante Portas), Frigidaire Tango, H-Blockx, Banco del Mutuo Soccorso, Tuner, Illegal Aliens, Le Orme (od roku 2009), Subway To Sally, La Storia New Trolls nebo se známým bubeníkem Marco Minnemannem. Ve třinácti letech v roce 1981 se Trentini naučil hrát na basovou kytaru. V té době to ještě střídal s bicími a kytarou. Během dospívání v 80. létech se věnoval hudbě hraním v různých italských new-wave a jazz-rockových kapelách nebo pracoval jako zvukař. V roce 1991 se přestěhoval do Göttingenu v Dolním Sasku. V dubnu 1994 koprodukoval Guano Apes a pre-produkoval jejich první album "Proud Like a God". Spolu s Wolfgangem Stachem Trentini produkoval v květnu 1999 i druhé album Guano Apes "Don’t Give Me Names". Zahrál si také na basu v projektech Marca Minnemanna "Illegal Aliens" a "Comfortably Homeless". Poté pracoval jako producent a zvukový technik s různými německými a mezinárodními umělci, mezi nimiž byli Subway To Sally (D), Mr.Mister (USA), Stick Men (USA, skupina Tony Levina a Pat Mastelotto z King Crimson), Donots (D), Intersphere (D), Sasha (D), Paddy Kelly & Kelly Family (IRL), All Ends (S), Dada Ante Portas (CH), Dan D (SLO) a mnoha dalšími. V roce 2000 tak spolupracoval s Donots na jejich rockovém albu "Pocketrock", s Glow na albu "Every Single Day" a s New Rock Conference na singlu "Heal Yourself". V roce 2001 strávil několik týdnů v Miraval Studios ve Francii a Galaxy Studios v Belgii. S Paddy Kellym a Marco Minnemannem Trentini pracoval na jejich sólových albech. V létě 2001 produkoval skupinu LAW (Life After Weekend) a demonahrávky pro Donots a Guano Apes. V zimě 2001/2002 produkoval s Donots v Horus Sound Studio jejich album "Amplify The Good Times". Od dubna do listopadu 2002 produkoval třetí album Guano Apes "Walking On Thin Line". Trentini kromě toho hrál na basu v projektu Underwater Circus a produkoval dvě písně skupiny Uncle Ho. Jako basista opět spolupracoval s Marco Minnemannem a jazz-rockovou skupinou Broken Orange. Ve stejném roce produkoval i debutové album "Ultrawide" od Black Milk. Jako hráč na basu byl v letech 2003 až 2007 součástí německé crossoverové skupiny H-Blockx. V létě 2003 se Trentini zúčastnil festivalového turné s H-Blockx. Mimochodem pracoval také na pop-rockovém projektu s názvem Disarmed. V listopadu a prosinci produkoval znovu album "Got The Noise" od Donots. V letech 2004 až 2005 pracoval znovu ve studiu i naživo s H-Blockx. Společně nahráli album "No Excuses". V té době také produkoval italskou skupinu Mas Ruido v Dorian Gray Studios. V zimě 2005/2006 pracoval se Sashou jako koproducent a basista na albu "Open Water", v roce 2006 míchal a koprodukoval s Tuner jeich album "Pole" a pokračoval v hraní na basu s H-Blockx, zejména ve studiu na albu "Open Letter to a Friend". V roce 2007 opustil Trentini H-Blockx, aby produkoval švýcarskou pop-rockovou kapelu Dada (ante portas), spolupracoval se zakladateli Guano Apes Dennisem Poschwattou, Stefanem Ude, Henningem Rümenappem a americkým zpěvákem Charlesem Simmonsem ve skupině iO, nahrál basy pro metalovou skupinu Subway to Sally na desce "Bastard".  Poté se při svém návratu do Itálie v roce 2008 stal členem legendární italské prog-rockové skupiny Le Orme jako basista a kytarista a později také zpíval. V roce 2007 se zrodil sólový Trentiniho projekt Moonbound. Jeho základem je pop-rock s prog-rockem a zvukovými prvky 80. let, se silným zaměřením na tvorbu skladeb. Skládá a zpívá své vlastní písně, hraje na většinu nástrojů nebo si pozývá některé z nejlepších hudebníků, kteří podporují projekt. V současné době působí jako producent a hudebník, absolvoval turné po italských divadlech v roce 2013 s Le Orme a La Storia New Trolls. Na třetím album projektu Moonbound "Uncomfortable News From The Moon" ze září 2015 s nim spolupracovali Markus Reuter (Stick Men) a Pat Mastelotto (King Crimson, Mr. Mister) s hostujícími Tony Levinem (Peter Gabriel, King Crimson), Steve Farrisem a Steve Georgeem (oba Mr.Mister). |
William Dotto(narozen ***) Guitars William je italský hudebník, kytarista, skladatel a učitel, který přivezl do Itálie techniku Chordal Tapping nebo dotykovou techniku hraní poprvé v roce 2005, pořádá semináře a koncerty na nejdůležitějších italských kytarových show jako Soave Festival, Guitar Day aj. William je ředitelem Institutu moderní hudby v Trevisu. V roce 2009 se připojil k historické progresivní rockové skupině Le Orme, se kterou nahrál jejich poslední desku "La Via Della Seta" vydanou v roce 2010. Poté se úřastnil intenzivního turné, ve kterém navštívil celou Itálii se zastávkami i v Rumunsku a Japonsku, kde si zahráli na italském Festival del Progressivo v Tokiu společně s kapelami Pooh a New Trolls. V letech 2011 až 2012 na živých vystoupeních s Le Orme sdílel jeviště s dalším velkým pilířem italského prog rocku, kapelou Banco Del Mutuo Soccorso, se kterou společně oslavili v Římě 40. výročí vystupování ve všech divadlech, arénách a náměstích v Itálii. William vydal i několik DVD publikací, dvě pro Playgame Music "50 Fraseggi Rock In Tapping" pro kolekci Videofraseggi a "Chordal Tapping", první video, které v Itálii vydáno, výhradně věnované polyfonickému tappingu. Na DVD "Guitar Connection" nahrál živý koncert v divadle Pileo v Pordenone s prvním a jediným živým vystoupením v Chordal Tapping, které nebylo nikdy vydáno na DVD v Itálii. S Le Orme vydal v roce 2010 bootleg CD "Progfiles - Live In Rome" a CD "La Via Della Seta" v roce 2011. V posledních letech se stále více a intenzivněji věnuje oblasti DJ, pracuje na prstokladech a integraci živé hudby s DJ sety. |
Davide Spitaleri(celým jménem Davide "Jimmy" Spitaleri) (narozen ***) Vocals, Flute Davide je italský zpěvák a hráč na flétnu. V roce 1969 vstoupil do italské art rockové skupiny Metamorfosi zformované v Římě, když opustil kapelu I Frammenti. Dalšími v sestavě byli Enrico Olivieri (klávesy, flétna, zpěv), Roberto Turbitosi (basa, zpěv), Mario Natali (bicí, perkuze) a Luciano Tamburro (kytara). Debutové album "E Fu Il Sesto Giorno" vydali v roce 1971, ale skupina je ceněná především za jedno z najuznávanejších tehdejších progresívních alb "Inferno", které bylo vydáno v roku 1973. Na něm už ale nehráli Tamburro a Natali, za bicími seděl Gianluca Herygers. Kapela pripravila materiál i pro třetí album s pracovním názvem "Paradiso", které však nikdy nebylo nahrano a ani vydané, protože Metamorfosi se rozpadli. Spitaleri pak odešel do USA a po návratu do Itálie vydal v letech 1979 a 1980 dvě sólová alba, první pod hlavičkou projektu Thor. Metamorfosi reinkarnovala v 90. létech minulého zásluhou Spitaleriho a Olivieriho. Kolem roku 2000 začali nahrávat znovu album "Paradiso", které tak vyšlo až v roce 2004. Sestavu doplnila rytmika ve složení Leonardo Gallucci (basa, klasická kytara) a Fabio Moresco (bicí) a až do konce tohoto roku kapela koncertovala v Itálii a v USA. V prosinci odehrála vystoupení v kostele Sv. Galla akustický koncert s využitím místních varhan, který pak vyšel v roce 2011 pod názvem "La Chiesa Delle Stelle". V roce 2010 byl Jimmi přizván ke spolupráci s kapelou Le Orme, se kterou vydal oficiální bootleg nazvaný "Progfiles - Live in Rome", nahraný naživo v roce 2010 a prodávaný pouze jejich Fan Clubem. Začátkem listopadu 2012 Jimmy Spitaleri oznámil, že opouští kapelu, aby pokračoval ve svých budoucích projektech s Metamorfosi, progresivní skupinou, jejíž se cítil vždy nedílnou součásti. |
Federico Gava(celým jménem Federico "Tich" Gava) (narozen ***, Kingston, Jamajka) Piano, Synthesizers, Keyboards Federico je italský hudebník a hráč na klávesové nástroje a syntezátory. Nyní žije v Cordignano, Itálie. Roku 1999 začal studovat obor Modular synthesizer na škole Scuola di Pianole & affini. Předtím absolvoval University of Dub a střední školu Liceo Scientifico Immacolata. Federico byl nejmladším členem koncertní sestavy Le Orme od roku 2010 a už ve více než dvaceti letech je fantastickým hudebníkem. Je nadšený hudbou King Crimson, Genesis a samozřejmě Le Orme. Osm let docházel na benátskou konzervatoř, což přivedlo mladého hudebníka i k různým progresivním rockovým skupinám, které způsobily senzaci, což přimělo Le Orme, aby se připojil k nově zreformované kapele. Na vlastní žádost Federico ukončil spolupráci s Le Orme na konci roku 2011. Federico spolupracoval jako klávesista s Aldo Tagliapietrou, klávesista ve skupině Collage a kapele Catch a Fyah. V současné době pracuje jako Live mixing & electronics ve společnosti Le Trou Electronique a jako producent v Tich Studios. |
Andrea Bassato(narozen ***) Keyboards, Violin Andrea je italský hudebník a hráč na klávesy a housle. Byl členem kapely Le Orme (1998-2008) a Mysia. Mysia je dvojčlenný projekt Andrea Bassato a Franca Pivato. Andrea Bassato odešel, aby se stal členem Le Orme. |
 (celým jménem Antonio "Toni" Pagliuca) (narozen 1. října 1946, Pescara, Pescara, Abruzzo, Italy) Keyboards, Sinth Mini Moog, Pianoforte Tony Pagliuca je italský hudebník, skladatel a hráč na klávesové nástroje. Antonio se narodil v Pescaře a nebyly mu ještě ani dva roky, když se spolu se svou matkou Silvií D'Isidoro odstěhovali ke svému otci Aldovi, který si našel zaměstnání jako řidič v Monopoli di Stato v Margherě. Na začátku 60. let se naučil hrát na akordeon a elektronické varhany a brzy nato vytvořil skupinu nazvanou Ciao Amici. V letech 1966 a 1967 hrál spolu s Michi Dei Rossim v beatové kapele Gli Hopopi a později s I Delfini, kteří byli jednou z nejznámějších italských beatových hudebních skupin a vydali již několik nahrávek. V roce 1968 vstoupil jako klávesový hráč do skupiny Le Orme, právě včas, když jejich druhý singl "Senti l'estate che torna" byl vybrán k účasti v televizní hudební soutěži Un disco per l'estate, organizované Italskou fonografickou asociací a RAI. Ve stejném roce s nimi nahrál koncepční album "Ad Gloriam" považované za manifest italské psychedelie, pohybijící se mezi beatovými rytmy a rockem říznutou atmosférou ze zámoří. V roce 1969 nakrátko Dave Baker nahradil Michiho na bicí a podpořil Tonyho, aby trval na sestavě v triu jako známá anglická skupina The Nice. Tony byl více než přesvědčen, že beatová hudba již má odzvoněno a že nový symfonický pop pocházející z Anglie bude brzy úspěšný i v Itálii. Odjel pak do Londýna, kde se seznámils Armandem Gallem, novinářem a fotografem odborného časopisu Ciao 2001, který jej uvedl v Londýně do prostředí po Beatles. V Benátkách pozval své společníky z Le Orme (Aldo Tagliapietra a Michi Dei Rossi), aby experimentovali a rozvíjeli nové hudební směry až do zrození alba "Collage" po hudební produkci Gian Piera Reverberiho, které dalo směr celému italskému progresivnímu rocku. Úspěch u veřejnosti a kritiků byl jednomyslný a během několika měsíců Le Orme na základě smlouvy nadnárodní společnosti Philips nahráli své třetí album "Uomo di pezza", z něhož pocházející singl "Gioco di bimba" vystoupal až na vrchol hitparády. Následující rok vydali desku "Feloně E Soroně", koncepční rockovou operu, ve které se střetly dvě protichůdné planety, symboly dobra a zla. Album je považovano všemi odborníky za jednu z nejlepších progresivních hudebních nahrávek na světě. Toto koncepční album vyšlo také v angličtině s texty od Petera Hammilla (VDGG) a po něm následovalo triumfální turné po Anglii. 
V roce 1974 Le Orme nahráli "Contrappunti", podle některých kompoziční vrchol tria Pagliuca-Tagliapietra-Reverberi, a současně uvedli
na trh první živý záznam italské hudby. V letech 1975 až 1978 se Le Orme přesunuli k snadněji uchopitelným rockovým zvukům a několikrát
s dostali na vrcholek nejprodávanějších nahrávek ("Amico Di Ieri", "Canzone d’amore", "Verita Nascoste", "Storia O Leggenda", všechny však
v zahraničí). Následující 70. léta končila radikální změnou kurzu a uprostřed expoloze hudby disko se Pagliuca a jeho společníci představili
s albem "Florian" v akustickém provedení s klasickém nástroji, předběhli tak unplugged módu mnoha současných rockových skupin o dvacet let
později. V následujícím desetiletí se Le Orme opět vrátili k elektronickým nástrojům a k písňové formě a překonali italskou hranici jejich
popularity díky účasti na festivalech Sanremo v letech 1982 a 1987.V roce 1991 Pagliuca opoustil Le Orme, aby se věnoval své sólové kariéře. Nahrával hlavně instrumentální avantgardní nahrávky, jako je "Io Chiedo" z roku 1990, obsahující mimochodem prorockou píseň o ekologické katastrofě, s Danilo Amerioem, "Immagin-arie" z roku 1993 kompletně realizované s pomocí počítače, a "La Notte Della Stella" vydanou v roce 1999. Od roku 2002 se Tony kromě jazzu a hudebních experimentů vrátil ke koncertní činnosti, když střídal sólová vystoupení se spoluprací s významnými hudebníky světa progresivní hudby. Dne 2. září 2003 v Benátkách v Campo Pisani Tony přehrál na Hammond varhany jazzové přepracování "Pictures At A Exhibition" od Modesta Mussorsgkeho, spolu s Massimo Dona Quintet (Massimo Dona - trumpeta, Francesco Bearzatti - sax, Lele Rodighiero - Kurzweil klávesy, Nicola Sorato - elektrická basa, Davide Ragazzoni - bicí). Předvedli šest písní a koncertní nahrávka byla zpřístupněna na několik dní ke stažení na internetu. Na jaře 2004 Pagliuca přehrál a transformoval desku Le Orme "Collage" do jazzového stylu. Z turné pak bylo vydáno CD "Re-Collage", vydané klubem "I Passi di Tony Pagliuca", které bylo zaznamenano 16., 18. a 20. března 2004 v Rovigu, Bassano del Grappa a Udine. S Pagliucim u kláves (Hammond, Korg, Virmoog frekvenční generátor) se spojila jazzová skupina Massimo Dona Quintet. Obzvláště důležitý byl příspěvek Davida Jacksona (tenor saxofon, soprán saxofon, příčná flétna, tin whistle), bývalého člena Van Der Graaf Generator. V roce 2004 také vystupoval na některých koncertech s Marco Trentinem na violoncello a potickým zpěvákem Eliem Pecorem. V létě téhož roku podnikl i italské turné s novou progresivní skupinou Malaavia, která právě vydala své první album "Danze d'Incensoo". Koncerty byly hodně navštěvovány a byly označeny za Tonyho úplný návrat na prog scénu. Dne 28. prosince hrál s Lello Gnesuttou na basu, Marco Campigottem, Patrizio Farisellim (dříve Area) a Francesco Di Giacomem (Banco del Mutuo Soccorso) v Parco della Musica v Římě na festivalu "50 let rocku v Itálii" (50 anni di Rock in Italia).  Dne 24. srpna 2005 si zahrál v Pescaře s Tolo Martonem na kytaru, Eddy de Fantim na bicí a vibrafon, Nicholasem Myallem na kytaru, Marco Trentinim na violoncello a elektrickou basu a zpěvákem Massimo Bellio. Dne 22. září vystoupil na Prog. Lab of Lecco v duetu, Tony u klavíru a David Jackson na saxofony. Dne 22. října 2005 uspořádal vystoupení na Workshopu na Hudební fakultě Univerzity v Cremoně na téma Kompoziční postupy v progresivních rockových skupinách, kde hrál s Chrisem Cutlerem (bicí, Henry Cow) a Hugh Hopperem (elektrická baskytara). V roce 2006 na oslavu 40 let své činnosti vystoupil Pagliuca 25. května na Prog. Fest v Lugagnano společně s Davidem Jacksonem, Nic Potterem (oba ex-Van Der Graaf Generator) a Tolo Martonem. V roce 2010 nahrál Pagliuca své první dílo výhradně na klavír "Apres Midi", na které nahrál 12 skladeb Le Orme reinterpretované pod uměleckým vedením Gian Piera Reverberiho v sólovém provedení na klavír. Skladby byly zaznamenávány od dubna 2007 až do února 2010. Dne 5. listopadu 2010 se v Římě v divadle Tendastrisce Pagliuca účastnil vystoupení "Prog Exhibition: 40 anni di musica immaginifica", kde vystoupil s Aldem Tagliapietrem, Tolo Martonem a Davidem Crossem (ex-King Crimson). Skupina byla nazvávána Once were Le Orme (Byli jednou Le Orme). V srpnu 2014 hrál v Mulini di Dolo spolu s Pagliuca Trio složeným z Tony Pagliuca, Hammond Organ a syntezátory a jeho synů Alberto Pagliuca, kytara, basa a zpěv a Emanuele Pagliuca na perkuse. Při této příležitosti oznámil pokračování nové práce s touto skupinou. Tiny je také autorem her. Spolupracoval mimo jiné na nahrávce papeže Františka "Wake Up Go Forward". Byl autorem divadelních her "Te la racconto io la storia" a "In Nome Della Madre". Organizoval také operu "Te la racconto io la storia" napsanou ve spolupráci s maestro Vittore Ussardim. |
Gian Piero Reverberi(narozen 29. července 1939, Genoa, Italy) Piano Gian Piero je italský skladatel, aranžér, dirigent, klávesista a producent pocházející z Janova, Itálie. Je bratrem Gianfranca Reverberiho. Gian vystudoval konzervatoř Niccola Paganiniho v Janově ve hře na klavír a skladbu s maestrem Sergiem Lauricellou. Ve 24 letech nastudoval vlastní koncert pro klavír a orchestr. Současně se začal zajímat o populární hudbu a "janovskou školu", která byla v těchto letech obzvláště plodná. Je také sběratelem současného umění. V roce 1957 začal svou kariéru jako aranžér. Jeho první práci byla pro píseň "La Gatta" od Gina Paoliho. Kromě spolupráce s Paolim spolupracoval s Luigim Tencem, poté s nováčkem Fabriziem De André v Karimu, se kterým pokračoval v plodné spolupráci během 60. let, zvláště pak jeho aranže prvních čtyř alb od "Senza orario senza bandiera" kapely New Trolls a dalších projektů vždycky spojených s De Andrém. Důležitá byla také spolupráce s Lucio Battistim, se kterým Reverberi spolupracoval mezi lety 1970 a 1973. Jako producent působil mimo jiné s New Trolls a Le Orme. Mezi 70. a 80. lety pracoval pro umělce jako Mina, Ornella Vanoni, Lucio Dalla, Paul Anka, Patty Pravo a Sergio Endrigo. V roce 1979 založil skupinu Rondo Veneziano a dosáhl s ní vrcholu úspěchu prodejem 30 milionů kopií v celé Evropě s repertoárem původních témat barokního stylu na moderních rytmických základech. |
Francesco Sartori(narozen 1957, ***) Keyboards Francesco Sartori je italský skladatel a hudebník, hráč na klavír a trumpetu. Je nejznámější pro skladbu "Con te partiro", kterou napsal s Lucioem Quarantotto pro slepého tenoristu Andrea Bocelliho. Píseň také nahrál Jonas Kaufmann s orchestrem Sinfonica Del Teatro Massimo Di Palermo vedeným Asherem Fischem a jako duet s názvem "Time to Say Goodbye" s Andrea Bocellim a Sarah Brightman. Tato dvojice také složila písně "Canto della Terra" a "Immenso", obě nahrál Bocelli pro album "Sogno" z roku 1999 a "Mille Lune Mille Onde" pro album "Cieli di Toscana" z roku 2001. "Canto della Terra" později opět nahráli jako duet Bocelli a Brightman v roce 2007. Sartori a Quarantotto jako autoři pracují pro Sugar Music a složili hodně z Bocelliho popového repertoáru. Sartori je klavírista, který začal studovat hru na tento nástroj už jako dítě a poté se mu dále věnoval jako vyučující. V roce 1988 absolvoval výuku hry na trumpetu na Benedetto Marcello Conservatory v Benátkách, kde také studoval kontrapunkt a kompozici. Navštěvoval rovněž kurzy elektronické hudby, které pořádal Maestro A. Vidolin (asistent skladatele Luigi Nono). Během studií hrával s několika místními skupinami až si nakonec si vytvořil vlastní, se kterou hrál své vlastní skladby. V roce 1984 přispěl jako klavírista a autor na první album "Lucio 48" zpěváka Lucio Quarantotto, což bylo album, které v témže roce získalo prestižní cenu Premio Tenco. Toto partnerství pokračovalo v průběhu let a v roce 1990 vydali album "L´ultima nuvola sui cieli d´Italia", které označuje začátek jeho spolupráce s Caterinou Caselli a vydavatelstvím Sugar Music. Brzy poté se v roce 1992 stal stálým členem legendární skupiny Le Orme v roli pianisty. V roce 1995 složil hudbu ke skladbě "Con te partiro" pro vycházející hvězdu Andrea Bocelliho, skladbu, která byla zařazena na CD "Romanza". Rok 1996 byl pro něj velmi rušným rokem, vyšlo 15. album skupiny Le Orme s názvem "Il Fiume", pro které také napsal hudbu, a píseň "Time To Say Goodbye" ("Con te partiro") nazpívala Sarah Brightman na kompilaci "Tribute to Henry Mask" jako vzpomínku na slavného německého boxera. Brzy poté singl vystřelil na vrchol hitparád v Německu a prodalo se jej 300 000 kopií za týden pouze v této zemi. V následujícím roce se objevil s Le Orme na ProgFest v Los Angeles, zatímco album "Romanza" bylo vydáno celosvětově a prodalo se jej přes 16 milionů kopií. V roce 1997 získal prestižní cenu německé televize Golden Lion TV v Berlíně. Tehdy se vzdal vystupování s kapelou Le Orme, aby se mohl věnovat výhradně komponování. 
V roce 1999 vyšlo Bocelliho druhé album "Sogno", které obsahovalo dvě skladby Sartoriho "Canto della Terra" a "Immenso" a prodalo se jej osm
milionů kopií. Současně vydala Donna Summer taneční verzi "Con te partiro" pod názvem "I Will Go With You", které se prodalo dvanáct milionů
singlů, což jí vyneslo ocenění od ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers/Americká společnost skladatelů, autorů a
vydavatelů.V roce 1999 složil Sartori rovněž skladby "You Are The One", "Dissonanze" a "Maria" pro nově zařazeného umělce na labelu Sugar Filippa Giordano, které byly uvedeny na jeho debutové desce "Filippa Giordano". Následující rok pak věnoval psaní doprovodu k filmu "Vajont" R. Martinelliho. Soundtrack nahrál symfonický orchestr a sbor Accademia di Santa Cecilia v Římě, dirigovaný Maestro Chungem a obsahoval také píseň "Proteggimi", kterou nazpíval Andrea Bocelli. Mezitím si také našel čas na cestu do Los Angeles, kde začal projekt s velkým producentem Davidem Fosterem. Tato spolupráce přinesla dvě ze tří písní obsažených na dalším Bocelliho albu "Cieli di Toscana" z roku 2001 ("Mille Lune Mille Onde" a "Chiara", zatímco "L'incontro" (s hostujícím Bono z U2) složil výhradně Sartori. V roce 2002 vyšlo druhé album Filippa Giordana "Il rosso amore", které obsahovalo "Lonely Heart" z filmu Vajont, "Io aspetto te" a "Il Rosso Amore". Spolupracoval také s Giannou Nannini a složil pro ní skladby "Immortale", "Meravigliosamente Crudele" a titulní skladbu pro její album "Aria". Také napsal "Bambina magica", která byla uvedena v animovaném filmu "Momo alla conquista del tempo" od E. Daloa. V následujícím roce společnost Sony Classical vydala CD "Duetto" od dvou operních zpěváků Salvatore Licitra a Marcello Alvareze, které obsahovalo dvě skladby složené Sartorim - novou píseň "Oltre la tempesta" a "Maria". V roce 2004 vyšlo Bocelliho album s názvem "Andrea", které obsahovalo "Tu ci sei" a "Liberta", Sartori začal také skládat soundtrack pro filmovou produkci RAI "La Bambina dalle mani sporche" (2005)od R. Martinelliho. V roce 2006 zaznamenalo pozoruhodný prodejní úspěch nejnovější album Gianny Nannini "Grazie" s hudbou titulní skladby, kterou složil Sartori. Ve stejném roce ještě stihl složit soundtrack pro další filmovou produkci RAI "La Contessa di Castiglione" francouzského režiséra Josee Dayana. V roce 2007 vyšla kompilace "Vivere", sbírka největších hitů Andrea Bocelliho, včetně čtyř písní od Sartoriho, mezi nimiž byla i dříve nevydaná "Bellissime stelle". |
Germano Serafin(narozen 11. Listopadu 1956, Treviso, Treviso, Veneto, Italy zemřel 13. srpna 1992, Montespertoli, Treviso, Italy) Guitars (1976-1981) Germano Serafin byl italský kytarista a houslista. V roce 1975 vstoupil do skupiny Le Orme na místo Tola Martona, který opustil skupinu týden před turné. Ve skupině hrál hlavně na kytaru a později i na housle až do roku 1981. S kapelou nahrál singl "Canzone D'Amore", následovaný čtyřmi alby "Verita Nascoste", "Storia O Leggenda", "Florian" a "Piccola Rapsodia Dell'Ape". Je to deska, na které Serafin má největší podíl s použitím mnoha strunných nástrojů i při aranžování hudebních partů. Přispěl také k realizaci prvního sólového alba Alda Tagliapietry "...Nella Notte" (1984), na kterém hrál na kytaru. Poté se zaměřil na housle v pop music a stal se součástí symfonického orchestru města Treviso. V roce 1992 předčasně zemřel na rakovinu plic. |
 (rodným jménem Vittorio Marton) (narozen 13. září 1951, Treviso, Italy) Guitars Tolo Marton je italský kytarista, hráč na harmoniku a skladatel. Narodil se v rodině moglianského původu, syn Bruna Martona, zástupce křesťanských demokratů, který byl starostou Mogliana Veneta v letech 1951-1956, prezidentem provincie Treviso v letech 1960-1965 a starostou Treviso (1965-1975). Martonovo hudební směřování se pohybuje v rámci klasického rocku, ale jeho jeho repertoár je založen na spojení rocku, blues, country, psychedelického rocku a melodiích. Mezi jeho vlivy patří kytaristé Rory Gallagher, Jimi Hendrix, B.B. King, Eric Gale, Nils Lofgren, Carlos Santana, J.J. Cale, Alvin Lee, Charlie Christian. Stejně tak oceňuje umělce jako Paul Simon, Joni Mitchell, The Doors, Jimmy Smith, Jerry Lee Lewis, Miles Davis, Henry Mancini, Cream, Dimitri Tiomkin a Ennio Morricone. Tolo našel zálibu v hudbě již v útlém věku, když byl ovlivňován vášní svého staršího bratra pro klavír, posloucháním Beethovena, Chopina, Liszta, Bacha, ale v jeho domě nebylo žádné piano. Poslouchejte záznamy starších sester a učte se ze srdce, než začnete vědět, jak je hrát, kusy Conwaya Twittyho, Jacka Scotta, Elvisa Presleyho, Paula Anky, Everly Brothers, Santo a Johnnyho a písně Domenica Modugna a Miny. 
Po shlédnutí Help! od Beatles v roce 1965 Tolo začal poslouchat rytmy, i když mu nic neříkaly a nerozuměl významu hudebních žánrů. V roce
1966 začal hrát na starou klasickou kytaru, kterou mu zapůjčil jeho švagr. Koncem roku 1968 se seznámil s Francesco Spinellim, mladším
kytaristou, který již vystupoval s některými místními skupinami. Ten mu ukázal Jimiho Hendrixe, Cream, Led Zeppelin, Taste, The Doors,
skupiny, jejichž zvuk se často snažili napodobit. Poté založil Blues Matter, ve kterém Tolo hrál na elektrickou basu. Následně až v roce
1970 se oba dva, Tolo na baskytaru a Francesco na kytaru, připojili k La Nuova Generazione, skupině zformované v roce 1966, v níž hráli
další hudebníci z Trevisa jako Paolo Steffan a Alberto Negroni. Skupina hrála v různých klubech v Trevisu a provincii a po krátké sezóně
v Jesolu se rozpadli v září 1971. Tolo pak opustil basu, aby se vrátil ke kytaře.Spolu se svým přítelem bubeníkem Albertem Martinuzzi Tolo vytvořil novou skupinu Bestia, která hrála hudbu od Taste, Grand Funk Railroad nebo Black Sabbath. V roce 1972 vstoupil spolu s Albertem Martinuzzim do padovánské skupiny I Puppies, se kterou cystupoval po celý rok vždycky v tanečním sále a jejich repertoár byl založen zejména na hudbě Rolling Stones. V roce 1973 vstoupil do skupiny Treviso Le Impressioni, která již v roce 1971 a 1972 nahrála dvě desky pro label It. S nimi zaznamenal v letech 1973 a 1974 čtyři skladby pro EMI "I Want To Hold Your Hand" od Beatles a originální "Paranoia Dance". Další dvě skladby, cover další písně Beatles "Eleanor Rigby" a původní píseň "Trip To Paradise" vyšly v roce 1975 pod názvem Raptus, zvoleným nahrávací společností. V roce 1975 se připojil k benátskému prog rockovému souboru Le Orme, s nímž nahrál album "Smogmagica", účastnil se i autorsky při psaní hudebního materiálu, včetně jednoho z největších hitů skupiny "Amico Di Ieri". Tolo opustil Le Orme pouhé tři měsíce po vydání alba kvůli rozdílům v choreografii při nadcházejícího turné s názvem Rockspray, které se konalo v březnu 1976. V roce 1978 se připojil k Blues Society hudebníka Guida Toffolettiho, u něhož se podílel na nahrávání EP "Straight Ahead" (1978) a desek Blues Society "Herbie Goins" (1979) a "Birthday Album" (1979-80). Po tomto odskoku na italské popové scéně začal svoji sólovou kariéru v roce 1976. V roce 1981 pak nahrál své první album "The Blues Wanna Go Away". V roce 1998 zvítězil na Jimi Hendrix Electric Guitar Festival v Seattlu ve Spojených státech. Tuto akci uspořádala rodina Jimi Hendrixe ve spolupráci s časopisy Fender, Aiwa a Guitar Player Magazine. Toto prestižní ocenění udělované přímo otcem Jimiho Al Hendrixem zvýšilo Toloovu popularitu. V roce 1984 se podílel na tvorbě prvního sólového alba Alda Tagliapietry "...Nella Notte". Pětkrát se účastnil festivalu Pistoia na stejné scéně spolu s B.B. Kingem, Buddy Guyem, Jeff Beckem, Jeffem Healeyem, Robbenem Fordem, Blues Brothers a mnoha dalšími. Zahrál si také s Jackem Brucem a Gingerem Bakerem, dvěma třetinami Cream místo scházejícího Erica Claptona. V roce 1999 se účastnil Blues and Soul Festival ve Skopji v Makedonii. Nakonec i v USA se ve stejném období získal mnoho zkušeností, v roce 1989 se rozhodl navšívit město Austin v Texasu, které se nazývalo "hlavním městem živé hudby". V Americe měl Tolo řadu živých pořadů, rozhlasových a TV vystoupení (KGSR, KUT, KLBJ). V Austinu v roce 1999 nahrál své album "Colors And Notes", vystupoval také v San Antoniu. V roce 1999 začal Tolo spolu s dalšími pěti kytaristy (Luciano Bottos, Stefano Scutari, Alberto Negroni, Bruno Gennaro a Massimo Scattolin) pracovat na projektu Guitarland - Sei corde senza confini, který předváděl směs klasiky, jazzu, flamenca, country a hudby Latinské Ameriky. Od prosince 2001 se Tolo vystupoval ve hře "Carta Bianca" s hercem Marcoem Paolinim a violoncellistou Mario Brunellem. V březnu 2002 začal spolupracovat s bubeníkem Deep Purple Ianem Paice, zahrál si s ním na několika koncertech, jednoho z nich se zúčastnil také jejich současný klávesista Don Airey. 
Dne 1. ledna 2003 vystupoval živě v RAI International ve vysílání nazvaném "SOS Argentina" věnovanému dětem této země. V letech 2005 až 2006
udělal pro RAI i další televizní vystoupení. Jeho cover "All Along The Watchtower" byl zařazen do třetího díla "May Your Song Always Be Sung:
The Songs of Bob Dylan", což byla kompilace titulů od Boba Dylana provedená mezinárodními umělci publikovanými BMG v roce 2003. Původně byla
zařazena na album "Colours And Notes" z roku 1999.Nedávno debutoval i ve světě klasické hudby, když zahrál "Alpine Valley" v katedrále Treviso, doprovázen městským symfonickým orchestrem. Dne 5. listopadu 2010, po 35 letech, se Tolo Marton setkal s bývalými členy Le Orme Aldo Tagliapietrou a Tony Pagliucou. Spolu s bubeníkem Carlem Bonazzem se skupina účastnila Prog Exhibition, významného festivalu, který se konal ve dnech 5.-6. listopadu v Římě ke 40. výročí italského progresivního rocku. Jako zvláštní host byl přítomen také David Cross z King Crimson. S bubeníkem Manuelem Smaniottem pak skupina debutovala 25. února 2011 v Teatro Comunale ve Vicenze před vyprodaným sálem a zopakovala ohlas z jejich předchozího koncertu. Skupina vystupující pod názvem "Tagliapietra Pagliuca Marton" oznámila i vydání nepublikovaného alba, které v současné době dává dohromady, s prozatímním názvem "Dai un nome". Po úspěšném provedení dalších koncertů v Janově, Benátkách Mestre a Varese se ale skupina v dubnu 2011 rozhodla rozpustit. V roce 2012 zahájil spolupráci s baskytaristou Deep Purple Rogerem Gloverem, se kterým koncertoval v Teatro Corso v Mestre, na pevnině magistrátu Benátky. |
Dave Baker(celým jménem David John Baker) (narozen 10. září 1945, Peterborough, England) Drums David John Baker, známý jako Dave, je anglický bubeník a zpěvák. Ve věku 15 let začal hrát na bicí nástroje a během éry British Blues Boom hudebně vyrostl. Byl ovlivňován tehdejšími britskými bluesovými hudebníky jako jsou John Mayall, Eric Clapton, Cyril Davies a Alexis Korner nebo Fleetwood Mac s Petem Greenem. V roce 1965 hrál na bicí profesionálně v některých německých klubech. Ujížděl tehdy na vlně britského beatu zformovaného kapelou Beatles a vystupoval s různými kapelami po celé Evropě. Během tohoto období se podílel na mnoha nahrávkách, které se později proslavily, třebas s hlavními italskými zpěváky jako je Adriano Celentano a singl "Prisencolinensinainciusol/Disc Jockey", což významně přispělo k jeho úspěchu. Tento záznam je dnes v Itálii považován za "klasický" a více než třicet let po jeho prvním záznamu stále dostává spoustu uvádění v hlavní televizi a rádiu nebo v podání druhých. Když byl bubeník Dei Rossi z kapely Le Orme také povolan sloužit do armády, přestože zůstal v kapele, na krátkou dobu jej v roce 1969 nahradil anglický bubeník Dave Baker. V polovině 70. let se začal více věnovat zpěvu, dokonce i jako sólový zpěcák, zatímco i nadále stále hrál na bicí nástroje s různými bluesovými skupinami působícími na italském bluesovém okruhu. Po dobu 5 let spolupracoval s Fabio Treves jako člen Treves Blues Band, poté v roce 1978 založil The Baker Street Band, kde byl sólovým zpěvákem, showmanem a víceúčelovým bubeníkem, se kterou nahrál tři alba mezi 70. a začátkem 80. let. Kapela vystupovala v mnoha klubech, na významných bluesových festivalech a televizních pořadech v Itálii i v zahraničí. V roce 1980 nahrál živé album s bluesovým kytaristou Mike Bloomfieldem. V roce 1992 založil se starým přítelem bubeníkem Jojo Poggi kapelu "Dave Baker & Motivator" a začali vystupovat na bluesové scéně v Itálii a Švýcarsku. |
|
|
|
Studiové desky: 2019 Sulle Ali Di Un Sogno 2011 La Via Della Seta 2004 L'Infinito 2001 Elementi 1996 Il Fiume 1990 Orme 1982 Venerdi 1980 Piccola Rapsodia Dell'Ape 1979 Florian 1977 Storia O Leggenda 1976 Verita Nascoste 1975 Smogmagica 1974 Contrappunti 1973 Felona & Sorona 1973 Felona E Sorona 1972 Uomo Di Pezza 1971 Collage 1968 Ad Gloriam  |
Ostatní nahrávky:
2017 Classic Orme (komp.)2016 Felona E/And Sorona 2010 Live In Roma (live) 2008 Live In Pennsylvania (live) 1997 Amico Di Ieri (komp.) 1986 Live Orme (live) 1975 Beyond Leng (komp.) 1974 In Concerto (live) 1970 L'Aurora Delle Orme Tony Pagliuca: 2018 Canzone d'Amore 2010 Apres Midi 2009 La Notte Della Stella 2004 Re-Collage: Live Marzo 2004 2004 Demos A Marghera 2003-2004 1993 Immagin-Arie 1990 Io Chiedo Aldo Tagliapietra: 2017 Invisibili Realta 2013 L'angelo Rinchiuso 2012 Nella Pietra E Nel Vento 2011 Unplugged 2 2011 Unplugged 1 2011 Unplugged 2008 Il Viaggio 1992 Radio Londra 1984 ...Nella Notte |
|
Skupina: Michi Dei Rossi - Drums, Percussion, Glockenspiel Alessio Trapella - Vocals, Bass, Double Bass Michele Bon - Hammond C3 Organ, Piano, Sinth, Keyboards Hosté: Francesca Michielin - Vocals (03) Eero Lasorla - Vocals (tenor) (05) Ivan Geronazzo - Electric, Classical and 12-string Acoustic Guitars David Cross - Violin (02-06,08) (ex-King Crimson) |
Sulle Ali Di Un SognoVyšlo 15. března 2019, CD/Digital Sony Music/Legacy Recordings LP Sony Music/Legacy Recordings (limited edition of 999 numbered copies) Seznam skladeb: 01. Estratto da Collage (3:05) 02. Preludio (2:33) 03. Gioco di bimba (3:49) 04. Notturno (1:37) 05. La via della seta (4:19) 06. Verita nascoste (4:02) 07. La danza di Primavera /* (4:40) 08. Amico di ieri (4:11) 09. Canzone d'amore (4:06) 10. Un altro cielo (Aria Sulla IV Corda by J.S. Bach) /* (4:55) 11. Sulle ali di un sogno (3:31) Total Time: (41:08) * - new tracks |
|
Obsahuje 9 skladeb z Le Orme repertoáru a nové či nevydané písně různých italských zpěváků a 2 úplně nové
skladby. | |
|
Skupina: Fabio Trentini: Basse, Guitares Acoustiques, Dulcimer, Sitar & Choeurs Michi Dei Rossi - Drums Michele Bon: Synthés, Claviers & Choeurs Hosté: Federico Gava: Piano, Synths & Claviers Jimmy Spitaleri - Chant William Dotto - Guitars |
La Via Della Seta Vyšlo 2011, Love Music, LM 001 (Italy) Seznam skladeb: 01. L'alba Di Eurasia (2:03) 02. Il Romanzo Di Alessandro (2:56) 03. Verso Sud (3:14) 04. Mondi Che Si Cercano (3:16) 05. Verso Sud (Ripresa) (1:21) 06. Una Donna (1:38) 07. 29457 l'Asteroide Di Marco Polo (1:08) 08. Serinde (4:25) 09. Incontro Dei Popoli (4:55) 10. La Prima Melodia (5:33) 11. Xi'an - Venezia - Roma (4:36) 12. La Via Della Seta (6:05) Total Time (41:05) |
|
Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Bass Pedals, Acoustic 12-string Guitar, Sitar Andrea Bassato - Piano, Keyboards, Violin Michi Dei Rossi - Drums, Percussion, Glockenspiel, Tubular Bells Michele Bon - MB3 Organ (self-made), Keyboards, Guitar Simulator Synth Hosté: The Joy Singers of Venice - Chorus Vocals Andrea D'Alpaos - Choir Conductor String quartet: Luca Penzo - Violin Rosella Mazzucchelli - Violin Pietro Costantini - Viola Caterina Rossi - Cello |
L'Infinito Vyšlo 30. června 2004, Crisler, LP CLP 1001, CD CCD 3065 (Italy) Seznam skladeb: 01. Il Tuono E La Luce (Strumentale) (3:01) 02. La Voce Del Silenzio (4:22) 03. Shanti (2:43) 04. L'Infinito (5:33) 05. Si Puo' Immaginare (5:49) 06. Il Tempio Sul Lago (Strumentale) (3:16) 07. Questo E'Il Mattino (0:40) 08. Canto (4:53) 09. La Ruota Del Cielo (5:41) 10. Tra La Luna E Il Sole (4:08) 11. 0Come Onde Sull'Oceano (Strumentale) (2:23) 12. L'Infinito (Ripresa) (2:34) Total Time: (45:03) Artwork: Paul Whitehead |
|
Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Bass Pedals, Guitars, Sitar Michele Bon - Hammond C3 Organ, Keyboards, Guitar Simulator Synth, Lead Vocals (07) Michi Dei Rossi - Drums, Glockenspiel, Tubular Bells, Percussions Andrea Bassato - Piano, Keyboards, Violin, Vocals Hosté: |
Elementi Vyšlo 2001, LP M.P. Records, MPRLP039 (Italy) CD 2001, Crisler, CCD 3005 (Italy) Seznam skladeb: Vento 01. Danza Del Vento (Prima Parte) (3:36) 02. Il Vento, Il Cielo E La Notte (7:16) 03. Danza Del Vento (Seconda Parte) (1:29) Terra 04. Danza Della Terra (2:22) 05. Risveglio (3:59) 06. Canto Di Preghiera (1:59) 07. Lord Of Dance (2:52) Pioggia 08. Danza Della Pioggia (2:38) 09. Dove Tutto E'! (4:40) 10. Luce Dorata (1:29) Fuoco 11. Danza Del Fuoco (2:41) 12. Il Respiro (2:21) 13. Danza Del Vento (Terza Parte) (3:38) 14. Risveglio (Ripresa) (1:27) Total Time: (42:27) Artwork: Paul Whitehead |
|
Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, 12-string & Acoustic Guitars, Sitar Francesco Sartori - Piano, Keyboards Michi Dei Rossi - Drums, Percussion, Gglockenspiel, Gamelan Michele Bon - Hammond Organ, Keyboards, Guitar Synth, Choral Arrangements (06) Hosté: Venice Gospel Ensemble - Chorus Vocals (06,10) Paolo Steffan - Acoustic Guitar (10) Pepe Fiore - Tabla (06) Andrea Dal Paos - Choral Arrangements & Conducting (06,10) |
Il Fiume Vyšlo 1996, Tring, LP/CD TRI 024 (Italy) CD 2003, Crisler, CCD 3055 (Italy) Seznam skladeb: 01. Il Fiume (Parte Prima) (4:55) 02. Madre Mia (3:36) 03. Prima Acqua (3:14) 04. Chiesa D'Asfalto (4:03) 05. Danza Dell'Acqua (3:01) 06. Lungo Il Fiume (4:32) 07. Dove L'Acqua Si Riposa (1:22) 08. Il Vecchio (4:16) 09. La Parola (0:38) 10. Grande Acqua (3:46) 11. Il Fiume (Parte Seconda) (3:01) Total Time: (36:24) Artwork: Luigi Voltolina painting "Visione" |
|
Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass Antonio Pagliuca - Keyboards Michi Dei Rossi - Drums Hosté: Piero Cazzago - Electric & Acoustic Guitars Mario Lavezzi - Electric & Acoustic Guitars Michele Bon - Keyboards Programming Angelo Branduardi - Violin (05) Alfredo Golino - Drums, Percussion Giulia Fasolino - Chorus Vocals Noemi Hackett - Chorus Vocals Charly Cinelli - Chorus Vocals |
Orme Vyšlo 1990, Philips, LP 846 410-1, CD 846 410-2, (Italy) Seznam skladeb: 01. L'Universo (3:56) 02. Terra Antica (4:00) 03. Dublino Addio (4:32) 04. Diventare (4:55) 05. 25 Maggio 1931 (3:52) 06. Se Tu Sorridi Brucia Il Mondo (3:13) 07. Chi Sono Io (3:25) 08. Ritrovare Te (3:31) 09. L'Indifferenza (3:45) Total Time: (35:09) Producer: d. M. Lamazzi Artwork: Painting "Il Terzo Incomodo" di Maurizio Pellegrin (Klagenfurt Museum) |
|
Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Acoustic Guitar, Cello Antonio Pagliuca - Keyboards Michi Dei Rossi - Drums, Marimba, Glockenspiel, Thai Gong, Percussion Hosté: |
Venerdi Vyšlo 1982, DDD, ZPLDR 34145 (Italy) CD 1990, Philips, 842 410-2 (Italy) CD 1994, Replay Music, RMCD 4034 (Italy) Re-entitled "Biancaneve" and with a different cover art CD 2009, Sonny Boy Management, SBM 003, with 2 bonus tracks Seznam skladeb: 01. Biancaneve (3:32) 02. Arianna (4:04) 03. Cerchero (3:52) 04. La Notte (4:15) 05. Venerdi (4:12) 06. Marinai (4:08) 07. Storie Che Non Tornano (3:32) 08. Rubacuori (4:02) 09. La Sorte (3:31) 10. Com'Era Bello (4:42) Total Time: (39:11)51 Bonus tracks on 2009 SBM reissue: 11. Rosso Di Sera (3:54) 12. Sahara (3:15) Artwork: Luciano Tallarini with Renzo Chiesa (photo) |
|
Skupina: Germano Serafin - Violin, Charango, Bouzouki, 12-string Guitar Aldo Tagliapietra - Classical & Folk Guitars, Cello, Vocals Antonio Pagliuca - Piano Michi Dei Rossi - Vibraphone, Marimba, Glockenspiel, Percussions Hosté: |
Piccola Rapsodia Dell'Ape Vyšlo 1980, Philips, 6323 102 (Italy), CD 1990, Philips, 842 822-2 (Italy) Seznam skladeb: 01. Il Treno (3:50) 02. Raccogli Le Nuvole (4:15) 03. La Mia Bianca Sposa (3:46) 04. Piccola Rapsodia Dell'Ape (5:12) 05. Charango (3:00) 06. Fiori Di Luce (3:28) 07. Fragile Conchiglia (6:24) 08. Buona Notte (2:44) Total Time: (32:39) Lyrics & Music: Antonio Pagliuca, Aldo Tagliapietra, Germano Serafin Producer: Le Orme Artwork: Mario Convertino |
|
Skupina: Germano Serafin - Violin, Acoustic Guitar, Bouzouki, Mandola Aldo Tagliapietra - Cello, Classical Guitar, Vocals Antonio Pagliuca - Piano, Harpsichord, Harmonium Michi Dei Rossi - Vibraphone, Marimba, Glockenspiel, Percussion Hosté: |
Florian Vyšlo 1979, Philips, 6323 086 (Italy) CD 1990, Philips, 842 508-2, 2010 (Japan) Remastered by Marco D'Agostino Seznam skladeb: 01. Florian (6:40) 02. Jaffa (3:05) 03. Il Mago (3:00) 04. Pietro Il Pescatore (3:20) 05. Calipso (3:40) 06. Fine Di Un Viaggio (4:40) 07. El Gran Senser (7:10) Total Time: (55:11) Artwork: Mirella Brugnerotto with Mario Convertino |
|
Skupina: Antonio Pagliuca - Hammond Organ, PolyMoog & MiniMoog Synths, Piano, Harmonium, Accordion Germano Serafin - Electric & Acoustic Guitars Aldo Tagliapietra - Fender Bass, Vocals, Indian Harp Michi Dei Rossi - Drums, Marimba, Glockenspiel, Percussions Hosté: |
Storia O Leggenda Vyšlo 1977, Philips, 6323 052 (Italy) CD 1990, Philips, 842 510-2 (Italy) Seznam skladeb: 01. Tenerci Per Mano (4:40) 02. Storia O Leggenda (5:05) 03. Il Musicista (4:40) 04. Come Una Giostra (4:25) 05. Se Io Lavoro (4:20) 06. Un Angelo (4:50) 07. Il Quadro (4:10) 08. Al Mercato Delle Pulci (4:05) Total Time: (00:00) Produced: Le Orme Artwork: Walter Mac Mazzieri painting |
|
Skupina: Antonio Pagliuca - Hammond Organ (01,05,07,08), Piano (01,06), Elka Synth (01,02,05,06), MiniMoog (01,02,05-08), Mellotron, Hohner Synth & Clavinet (05) Aldo Tagliapietra - Bass, Vocals, Fender Electric Piano (04) Michi Dei Rossi - Drums, Gong (01), Percussions (02), Glockenspiel (03), Timpani (07), Tubular Bells Germano Serafin - Electric & Acoustic Guitars, Bass (07) Hosté: Vivian Joseph - Cello (03) John Forrester - Viola (03) William Armon - Violin (03) Sidney Margo - Violin (03) William Skeat - Flute (03) Bill Pitt - Strings Arranger & Director (03) |
Verita Nascoste Vyšlo 1976, Philips, 6323 045 (Italy) CD 1990, Philips, 842 512-2 (Italy) Seznam skladeb: 01. Insieme Al Concerto (6:04) 02. In Ottobre (6:40) 03. Verita Nascoste (3:49) 04. Vedi Amsterdam... (4:54) 05. Regina Al Troubadour (6:43) 06. Radiofelicita (4:55) 07. I Salmoni (2:54) 08. Il Gradino Piu Stretto Del Cielo (4:56) Total Time (40:55) Arranged and Producer: Le Orme Artwork: Mario Convertino |
|
Skupina: Tolo Marton - Eletric Guitars, Background Vocals, Harmonica Tony Pagliuca - Keyboards Aldo Tagliapietra - Bass, Lead Vocals, Acoustic Guitars Michi Dei Rossi - Drums, Percussion Hosté: |
Smogmagica Vyšlo 1975, Philips, 6323 041 (Italy) CD 1990, Philips, 842 509-2 (Italy) Seznam skladeb: 01. Los Angeles (7:09) 02. Amico Di Ieri (3:15) 03. Ora O Mai Piu (2:40) 04. Laserium Floyd (4:16) 05. Primi Passi (3:28) 06. Immensa Distesa (3:50) 07. Amanti Di Citta (3:28) 08. L'Uomo Del Pianino (3:18) 09. Laurel Canyon (4:18) Total Time: (36:34) Lyrics & Music: Pagliuca/Tagliapietra/Marton Producer: Gian Piero Reverberi/Reverberi s.r.l. |
|
Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Michi Dei Rossi - Drums, Percussion Tony Pagliuca - Keyboards Hosté: Gian Piero Reverberi - Piano |
Contrappunti Vyšlo 1. ledna 1974, Philips, 6323 035 A (Italy) CD 1990, Philips, 842 506-2 (Italy) Seznam skladeb: 01. Contrappunti (5:50) 02. Frutto Acerbo (3:32) 03. Aliante (3:16) 04. India (3:09) 05. La Fabbricante D'Angeli (4:44) 06. Notturno (3:48) 07. Maggio (8:50) Total Time: (33:09) Producer: Gian Piero Reverberi Enginering: Davide Marinone, Gian Piero Reverberi Artwork: Paolo Patelli |
 Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitars Antonio Pagliuca - Keyboards Michi Dei Rossi - Drums, Percussion Hosté: |
Felona & Sorona Vyšlo 1973, Charisma, CAS 1072 (Italy) 2CD 2011, Universal, 0602527628363 (Italy) Deluxe ed. with bundled Italian & English versions Seznam skladeb: 01. In Between (8:43) 02. Felona (1:58) 03. The Maker (5:49) 04. Web Of Time (4:15) 05. Sorona (2:28) 06. The Plan (3:29) 07. The Balance (4:13) 08. Return To Naught (3:40) Total Time: (34:35) Lyrics: Peter Hammill Artwork: Lanfranco Frigeri painting "I pianeti del sogno e della speranza" |
|
Verze s anglickými texty od Petera Hammilla, skladby 3 a 6 byly spojeny. | |
|
Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Acoustic, 12-string & Electric Guitars Tony Pagliuca - Organ, Synthesizer, Piano, Clavicembalo, Mellotron, Cello Michi Dei Rossi - Drums, Percussion, Tympany Hosté: |
Felona E Sorona Vyšlo 1973, Philips, 6323 023 A (Italy) CD 1990, Philips, 842 507-2 (Italy) Seznam skladeb: 01. Sospesi Nell'Incredibile (8:43) 02. Felona (1:59) 03. La Solitudine Di Chi Protegge Il Mondo (1:52) 04. L'Equilibrio (4:15) 05. Sorona (2:30) 06. Attesa Inerte (3:35) 07. Ritratto Di Un Mattino (3:25) 08. All'Infuori Del Tempo (4:06) 09. Ritorno Al Nulla (3:33) Total Time: (33:36) Lyrics & Music: Antoni Pagliuca & Aldo Tagliapietra Artwork: Lanfranco Frigeri painting "I pianeti del sogno e della speranza" |
|
Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Acoustic, 12-string & Electric Guitars Tony Pagliuca - Organ, Synthesizer, Piano, Clavicembalo, Mellotron, Cello Michi Dei Rossi - Drums, Percussion, Tympany Hosté: Gian Piero Reverberi - Piano (01) |
Uomo Di Pezza Vyšlo 1. ledna 1972, Philips, 6323 013 L (Italy) CD 1987, Philips, 832 067-2 (Italy) Seznam skladeb: Side 1 01. Una Dolcezza Nuova (5:28) 02. Gioco Di Bimba (2:54) 03. La Porta Chiusa (7:28) Side 2 04. Breve Immagine (2:42) 05. Figure Di Cartone (3:43) 06. Aspettando L'Alba (4:43) 07. Alienazione (4:43) Total Time: (31:46) Producer: Gian Piero Reverberi Illustration: Walter Mac Mazzieri Design: Mario Convertino |
|
Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Acoustic Guitars Michi Dei Rossi - Drums, Percussion Antoni Pagliuca - Hammond Organ, Electric Piano, Keyboards Hosté: |
Collage Vyšlo 1. ledna 1971, Philips, 6323 007 L (Italy) Seznam skladeb: 01. Collage (4:42) 02. Era Inverno (5:00) 03. Cemento Armato (8:08) 04. Sguardo Verso Il Cielo (4:12) 05. Evasione Totale (6:56) 06. Immagini (2:58) 07. Morte Di Un Fiore (3:00) Total Time: (34:56) Producer: Gian Piero Reverberi |
|
Skupina: Aldo Tagliapietra - Lead Vocals, Acoustic Guitars, Flute, Celesta Nino Smeraldi - Lead Guitar, Sarangi, Backing Vocals, Arrangements Antonio Pagliuca - Organ, Harpsichord, Electric Piano Claudio Galieti - Bass, Cello, Backing Vocals Michi Dei Rossi - Drums, Timpani, Bongos, Tambourine Hosté: |
Ad gloriam Vyšlo 31. prosince 1968, Car Juke Box, CRJLP 00015 CD 1992, Mellow Records, MMP 135 (Italy) CD 2007, Replay Music, RMCD 4180 (Italy) Seznam skladeb: 01. Introduzione (1:45) 02. Ad Gloriam (5:31) 03. Oggi Verra (2:32) 04. Milano 1968 (3:12) 05. I Miei Sogni (3:00) 06. Mita Mita (2:53) 07. Fumo (3:39) 08. Senti L'Estate Che Torna (3:18) 09. Fiori Di Giglio (3:07) 10. Non So Restare Solo (5:28) 11. Conclusione (1:42) Total Time: (35:34) Producer: C.B. Rossi, Tony Casinato Aranged: Nino Smeraldi Artwork: Giancarlo Boschin with Luciano Tallarini |
 Skupina: Michi Dei Rossi - Drums, Tabla, Glockenspiel, Arrangements Hosté: Eero Lasorla - Tenor Vocals Marta Centurioni - Soprano Vocals Marcus Viana - Violin (07) Cristiano Roversi - Piano, Harpsichord, Hammond, Mellotron, Synth, Arrangements Marco Moioli - Flute Matteo Del Miglio - Trombone Luca Bertazzi - Violin Flavio Bertolotti - Violin Erica Mason - Viola Ludovica Angelini - Cello Davide Paolis - Double Bass |
Classic Orme Vyšlo 2017, Love Music, LM003 CDDP (Italy) Seznam skladeb: 01. Estratto da 'Ciaccona' (J.S. Bach) (2:10) 02. Una Dolcezza Nuova (4:20) 03. Gioco di Bimba (3:22) 04. Estratto Strumentale 1 da "La Porta Chiusa" (1:37) 05. Breve Immagine (3:32) 06. Verita Nascoste (4:21) 07. Preludio Al Violino: Marcus Viana (2:12) 08. Storia o Leggenda (5:35) 09. Un Angelo (5:19) 10. L'infinito (5:28) 11. La via della Seta (4:08) 12. Estratto Strumentale 2 da "La Porta Chiusa" (1:14) 13. Estratto da "Va' Pensiero" (G. Verdi) (0:53) 14. Sulle Ali di un Sogno (3:40) /* 15. Aria (4:33) /* Total Time: (52:24) * Not on LP Artwork: Roby Manini |
|
Reinterpretace některých z největších hitů Le Orme s novou aranží, plus 3 nové skladby (07,14,15). | |
 Skupina: Michele Bon - MBIII Organ, Piano, Synthesizers, Alien Guitar Simulator, Backing Vocals Fabio Trentini - Vocals, Bass, 12-string Guitar, Bass Pedals Michi Dei Rossi - Drums Hosté: |
Felona E/And Sorona Vyšlo 18. března 2016, Love Music, LM002 CDDP, LM002CDDP (Italy) Seznam skladeb: Disc 1 - Felona e Sorona 01. Sospesi Nell 'Incredibile (10:22) 02. Felona (2:08) 03. La Solitudine Di Chi Protegge Il Mondo (2:09) 04. L'Equilibrio (3:42) 05. Sorona (2:21) 06. Attese Inerte (3:31) 07. Ritratto Di Un Mattino (3:25) 08. All'Infuori Del Tempo (3:46) 09. Ritorno Al Nulla (4:35) Total Time: (35:59) Disc 2 - Felona and Sorona 01. In Between (10:22) 02. Felona (2:08) 03. The Maker (5:51) 04. Web Of Time (5:51) 05. Sorona (3:31) 06. The Plan (3:25) 07. The Balance (3:47) 08. Return To Naught (4:34) Total Time: (39:29) Music and Italian lyrics: Aldo Tagliapietra and Toni Pagliuca English lyrics: Peter Hamill |
|
K oslavě 50. výročí Le Orme vydali znoě nahrané "Felona E Sorona" v dvojí verzi - italské a anglické, pod společným
názvem "Felona E/And Sorona". | |
 Skupina: Michi Dei Rossi - Drums Michele Bon - Keyboards, Guitar Simulator, Backup Vocals Fabio Trentini - Bass, Acoustic Guitar, Backup Vocals Jimmy Spitaleri - Vocals William Dotto - Guitars Federico Gava - Piano, Keyboards Hosté: |
Live In Roma Vyšlo 2010, Sonny Boy Management, SBM004 (Italy) Official Bootleg Seznam skladeb: 01. Intro (1:14) 02. Chiesa D'Asfalto (3.43) 03. Danza Del Fuoco (2:37) 04. L'Infinito (5:37) 05. Maggio (9:05) 06. Vedi Amsterdam (4:04) 07. Sguardo Verso Il Cielo (3:59) 08. Rondo' (4:05) 09. Sguardo Verso Il Cielo (Ripresa) (1:31) 10. Collage (Finale) (2:39) Total Time: (38:34) |
 Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Guitars, Bass and Sitar Michi Dei Rossi - Drums Michele Bon - Hammond Organ, Keyboards Andrea Bassato - Piano and Violin Hosté: |
Live In Pennsylvania 2CD/DVD, vyšlo 2008, Ice Records, SBM 0001/B (Italy) Le Orme Fanclub Limited Edition 2CD/DVD set (1000 copies) AUA Records SBM 001B Seznam skladeb: CD 1 01. Il Tuono E La Luce (2:51) 02. La Voce Del Silenzio (4:11) 03. Shanti (2:51) 04. L'Infinito (5:15) 05. La Ruota Del Cielo (7:33) 06. Una Dolcezza Nuova (5:22) 07. Gioco Di Bimba (3:00) 08. La Porta Chiusa (8:12) 09. Cemento Armato (10:38) CD 2 10. Sospesi Nell'Incredibile (11:32) 11. Felona (2:08) 12. La Solitudine Di Chi Protegge Il Mondo (2:08) 13. L'Equilibrio 3:40) 14. Sorona 2:22) 15. Attesa Inerte 3:30) 16. Ritratto Di Un Mattino 3:27) 17. All'Infuori Del Tempo 3:46) 18. Ritorno Al Nulla 5:03) DVD 01. Il Tuono E La Luce (2:51) 02. La Voce Del Silenzio (4:11) 03. Shanti (2:51) 04. L'infinito (5:15) 05. La Ruota Del Cielo (7:33) 06. Una Dolcezza Nuona (5:22) 07. Gioco Di Bimba (3:00) 08. La Porta Chiusa (8:12) 09. Cemento Armato (10:38) 10. Sospesi Nell'incredibile (11:32) 11. Felona (2:08) 12. La Solitudine Di Chi Protegge Il Mondo (2:08) 13. L'equilibrio (3:40) 14. Sorona (2:22) 15. Attesa Inerte (3:30) 16. Ritrato Di Un Mattino (3:27) 17. All'infuori Del Tempo (2:45) 18. Ritorno Al Nulla (5:08) Total Time: (84:24) Recorded live at NEARFEST, Pennsylvania, USA, 2005 |
|
Jedná se o koncertní záznam zaznamenaný na známém prog rockovém festivalu Nearfest 2005 a byl původně určen pouze jako
dárek nejvěrnějším fanouškům Le Orme a vyšel tak pro potřeby fanclubu v limitované edici 1 000 kopií. Po nějaké době
došlo naštěstí k jeho uvolnění i do běžné distribuce. | |
 Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Acoustic Guitar, Sitar Michele Bon - Organ, Keyboards, Synthesizer Francesco Sartori - Piano, Keyboards Michi Dei Rossi - Drums, Percussion, Glockenspiel Hosté: |
Amico Di Ieri Vyšlo 1997, Tring, TAP 014 (Italy) Seznam skladeb: 01. Sguardo Verso Il Cielo (3:56) 02. Verita Nascoste (3:47) 03. Gioco Di Bimba (3:01) 04. Cemento Armato (4:28) 05. India (4:51) 06. Canzone D'Amore (3:34) 07. Una Dolcezza Nuova (5:28) 08. Collage (3:48) 09. Amico Di Ieri (4:07) 10. Immensa Distesa (4:37) 11. La Porta Chiusa (8:02) Total Time: (49:39) |
 Skupina: Aldo Tagliapietra - Lead Vocals, Bass and Guitars Toni Pagliuca - Keyboards, Synths Michi Dei Rossi - Drums, Percussion Germano Serafin - Electric and Acoustic Guitars, Flute (03,04) Hosté:  |
Live Orme Vyšlo 1986, Nexus International/King Records, LP K20P-611/612 (Japan), CD 2009, Black Widow Records, BWRCD 115-2 (Italy) remastered with bonus tracks Seznam skladeb: CD 1 01. Contrappunti (5:50) 02. Maggio (8:50) 03. India (3:09) 04. Premessa a Gioco di Bimba Gioco Di Bimba (2:54) 05. Era Inverno (5:00) 06. a) Introduzione A Truck Of Fire b) Truck Of Fire ( 11:18) 07. a) Preludio a Frutto Acerbo (5:02) b) Frutto Acerbo (3:32) 08. Aliante (3:16) 09. a) Cemento Armato (8:08) b) Era Inverno (5:00) c) La Porta Chiusa (7:28) d) Collage (4:42) CD 2 10. Whole Lotta Love (0:28) 11. Aqualung (0:37) 12. Suite (Felona E Sonora) a) Sospesi Nell Incredible b) I Due Pianeti c) Ritorno Al Nulla 13. Regina Al Troubadour (6:43) 14. Radio Felicita 15. Laserium Floyd (4:16) 16. Aspettando l'Alba (4:43) 17. a) Sguardo Verso Il Cielo (4:12) b) Collage (4:42) c) Maggio (8:50) Total Time: (55:11) Recorded in 1975-1977 Producer: Gian Piero Reverberi Mixing: Renzo di Francesco |
 Skupina: Aldo Tagliapietra - Voice, Bass, Electric and Acoustic Guitars Anthony Pagliuca - Keyboards Michi Dei Rossi - Drums, Percussion Gian Piero Reverberi - Pianoforte (01,03,05,07) Hosté: |
Beyond Leng Vyšlo 1975, Peters International, PILPS 9008 Seznam skladeb: Side One 01. Contrappunti (5:50) 02. Alienation (4:40) 03. Nocturno (3:48) 04. The Closed Door (7:28) Side Two 05. Aliante (3:16) 06. Picture Of dawn (3:25) 07. Maggio (May) (5:50) 08. Return To oblivion (3:33) Total Time: (37:50) Composed: Tagliapietra (02-08), Reverberi (01), Pagliuca Producer: Gian Piero Reverberi |
 Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Guitar Toni Pagliuca - Keyboards Michi Dei Rossi - Drums Hosté: |
In Concerto Vyšlo 1974, Philips, LP 6323 028 CD 1990, Philips/Phonogram, 846 412-2 Seznam skladeb: Side 1 01. Truck Of Fire (Part 1) (17:30) 02. Truck Of Fire (Part 2) (4:45) Side 2 03. Sguardo Verso Il Cielo (4:15) 04. Preludio A Era Inverno (5:15) 05. Era Inverno (6:45) 06. Ritorno Al Nulla (4:25) 07. Collage (fragment) (1:00) 08. Collage (2:58) Total Time: (46:53) |
 Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Guitars Nino Smeraldi - Guitars Michi Dei Rossi - Drums Antonio "Toni" Pagliuca - Keyboards Claudio Galieti - Bass Hosté: |
L'Aurora Delle Orme Vyšlo 1970, Car Juke Box, CRJLP 00023 Seznam skladeb: 01. L'Aurora (3:14) 02. Irene (2:40) 03. Lacrime Di Sale (2:55) 04. Finita La Scuola (2:56) 05. Casa Mia (3:20) 06. Fiori E Colori (2:32) 07. Tutto Passera (2:47) 08. Summer Comin' (3:12) 09. Era Un Anno Fa (3:00) 10. Flowers And Colours (2:45) 11. Dovunque andrai (2:56) Total Time: (55:11) Mellow Records 1993 release (MMP 151) "L'Aurora plus" bonus tracks: 12. Blue Rondo a la Turk (Brubeck) (3:20) 13. Concerto N.3 (Bach) (3:21) |
|
"L'Aurora plus" má stejný přebal jako původní vydání. | |
 Skupina: Tony Pagliuca - Keyboards, Piano Hosté: |
Canzone d'amore Vyšlo 12. dubna 2018, Playaudio, TRI1306 (Italy) Seznam skladeb: 01. Canzone d'Amore (3:15) 02. Verita Nascoste (3:33) 03. Venerdi (3:06) 04. Gioco Di Bimba (3:28) 05. Aliante (4:48) 06. Aspettando L'Alba (3:28) 07. Se Io Lavoro (4:28) 08. Collage (3:36) 09. Immagini (3:46) 10. La Fabbricante d'Angeli (2:55) 11. Era Inverno (4:16) 12. Cemento Armato (2:18) 13. Giofrello (2:09) Total Time: (48:26) |
 Skupina: Tony Pagliuca - Pianoforte Hosté: |
Apres Midi Vyšlo 12. dubna 2010, Mousemen, Familyarti003 Seznam skladeb: 01. Gioco Di Bimba (3:28) 02. Aliante (4:48) 03. Venerdi (3:06) 04. Verità Nascoste (3:33) 05. Aspettando l' Alba (3:30) 06. Immagini (3:46) 07. La Fabbricante d' Angeli (3:28) 08. Era Inverno (4:16) 09. Se Io Lavoro (4:28) 10. Cemento Armato (2:18) 11. Sguardo Verso Il Cielo (3:20) 12. Collage (3:36) Total Time: (43:37) Recorded on April 2007/February 2010 at Germano Serafin studio in Mestre (VE), except "Aliante" recorded: Mirko di Cataldo c/o Sala Vanni in Florence, 6 November 2009 and "Images" recorded: of Marco Olivotto c/o LoL Productions snc, 2 July 2007 Mastering: David Mora Art Designer: RavenArt.it. |
 Skupina: Tony Pagliuca - Piano, Keayboards Hosté: Bianche S. Rita - Vocals (Dir. Giusi Mazzella), Harmonia (Dir. Nicola Ardolino) Mirco Morandin - Ciaramella Michele Spanio - Flute Elisa Lorenzo - Vviolin |
La notte della stella Vyšlo 12. ledna 2009, San Paolo Audiovisivi, MDC 111 Seznam skladeb: 01. La veglia (Tony Pagliuca) (4:17) 02. Con te Signore (Tony Pagliuca) (1:19) 03. Ingresso (Tony Pagliuca) (3:52) 04. Gesu, perdono (Tony Pagliuca) (2:40) 05. Gloria (Tony Pagliuca) (2:39) 06. Alleluia (Tony Pagliuca) (2:38) 07. Puer natus (instrumentale) (Tony Pagliuca) (3:25) 08. Io credo (Tony Pagliuca) (2:56) 09. Dormi sweet Jesus (Tony Pagliuca) (2:52) 10. Santo Santo (Tony Pagliuca) (0:52) 11. Agnus Dei (Tony Pagliuca) (2:05) 12. Gesu via della pace (Tony Pagliuca) (3:30) 13. La notte della stella (Tony Pagliuca) (3:14) 14. Emanuel (instrumentale) (Tony Pagliuca) (2:58) Total Time: (39:17) Lyrics: Tony Pagliuca (from the Liturgy) Music and arrangements: Tony Pagliuca Graphics: Marco Animobono |
 Nahráli: Tony Pagliuca - Keyboards, Hammond Organ, Sine Wave Generator Hosté: David Jackson - Tenor Saxophone, Soprano Saxophone, Transverse Flute, Tin Whistle Federico Vian - Vocals, Guitar Lele Rodighiero - Keyboards Nicola Sorato - Bass Davide Ragazzoni - Drums Ilich Fenzi - Trumpet Massimo Dona - Trumpet Dario Zennaro - Guitars (02) Massimo Dona Quintet - Ensemble |
Re-Collage: Live marzo 2004 Vyšlo 1. prosince 2004, E-Motion, A002 Seznam skladeb: 01. Evasione totale1 (3:12) 02. Era inverno (6:39) 03. Morte di un fiore (4:10) 04. Sguardo verso il cielo (4:56) 05. Nebbia (6:30) 06. Silvestri (4:11) 07. Theme One (6:53) 08. Intro a G-Spot tornado (1:13) 09. G-Spot tornado (5:08) 10. We Go Now (8:07) 11. Pre-Collage (5:13) 12. Collage (6:13) Total Time: (72:25) Recorded: Virgilio Biscaro on 16, 18 and 20 March 2004 in Rovigo, Bassano del Grappa and Udine Self-produced: "I passi di Tony Pagliuca" club Engineering: Giuseppe "Joseph" Dicati (Dicati Service) |
 Skupina: Tony Pagliuca - Keyboards, Piano Hosté: |
Demos A Marghera 2003-2004 Vyšlo 2. dubna 2004, Seznam skladeb: 01. Nebbia (5:52) 02. La Lista Della Spesa (3:51) 03. Semplicemente (3:18) 04. Pace A Milano (3:37) 05. Silvestri (3:24) 06. Nebbia (Trio Version) (4:58) 07. La lista della spesa (Trio Version) (3:47) 08. Semplicemente (Trio Version) (3:20) ** 09. Pace a Milano (Trio Version) (3:41) ** 10. Silvestri (Trio Version) (3:19) ** 11. Sea's suite (11:32) a. Fire In The Water b. Inside c. Open sea Total Time: (50:39) |
|
Toto CD představuje 11 skladeb s 5 novými písněmi, které vznikly hlavně díky spolupráci s milánským Pier Didonim.
Pier a Federico Vian z Mestre (**) zpívají ve dvou verzích čtyři skladby. Součástí bonusové skladby byla i část "Sea's Suite",
která byla použita jako soundtrack pro DVD "Cantieri Nautici Dalla Pieta". | |
 Nahráli: Tony Pagliuca - Programming, Keyboards, Acoustic Piano Attilio Casati - Keyboards Mirela Zorici - Vocals (03) Ruggero Robin - Acoustic Guitar (05, 13) Hosté: |
Immagin-Arie Vyšlo 1993, Freeland, FL 4006-2 Seznam skladeb: 01. Zante (3:37) 02. Tim Pan (3:43) 03. Vis De Priimaveri (3:46) 04. To Mr. Kubrick (2:10) 05. Earth's Angels (4:00) 06. Stagno (3:51) 07. Getsemani (2:17) 08. Sentidentro (2:38) 09. Total Recall (2:10) 10. Sweet (2:47) 11. Parfum De Rio (3:21) 12. Gardzen (4:02) 13. Double Moon (2:26) 14. Garden In The Groove (4:19) Total Time: (45:07) Recorded & mixed in September 1993 at Medialab Studios, Monza (Italy) All songs composed, arranged and produced: Tony Pagliuca, except: 05 and 13 (Robin/Pagliuca), 03 (Pagliuca/Robin/Casati), 11 (Pagliuca/Casati) Executive Producer: Sergio Pisano |
 Nahráli: Tony Pagliuca - Keyboards Danilo Amerio - Vocals Rossella D'Andrea - Vocals Hosté: |
Io Chiedo Vyšlo 1990, CD Philips, 846 229-1 (Italy) Seznam skladeb: 01. Io chiedo (3:43) 02. Tramonto Rosso (3:55) 03. Laguna blu (3:46) 04. Metamorfosi (3:31) 05. Migrando (3:02) 06. Girotondo (3:26) 07. Venezia (3:34) 08. Antartide (3:00) 09. Vienna (2:55) Total Time: (30:52) Written: Tony Pagliuca Arranged: Tony Pagliuca Programmed: Massimo Parretti Photography: Massimo C. D'Amicis |
 Nahráli: Aldo Tagliapietra - Vocals, Sitar, Composer Hosté: Matteo Ballarin - Guitars, Programming Andrea De Nardi - Piano, Hammond Organ, Minimoog Andrea Ghion - Bass Manuel Smaniotto - Drums, Percussion Mauro Martello - Duduk (05) |
Invisibili Realta Vyšlo 2017, Clamore, CLA TGL 0004-LP (Italy) CD Clamore, CLATGL 004-1 (Italy) Seznam skladeb: 01. Musica E Parole (4:39) 02. La Porta (3:54) 03. Siamo Del Cielo (5:09) 04. E La Vita (4:56) 05. Radici (4:35) 06. Il Sole Del Mattino (3:30) 07. Il Bisogno Di Te (4:05) 08. Come Onde (4:57) 09. Invisibili Realta (Strumentale) (3:04) Total Time: (38:49) |
 nahráli: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Arrangements Hosté: Matteo Ballarin - Electric & Acoustic Guitars, Arrangements Manuel Smaniotto - Drums, Percussion Andrea De Nardi - Piano, Hammond organ, Minimoog, Arrangements Sergio De Nardi - Keyboards (12) |
L'Angelo Rinchiuso Vyšlo 2013, Clamore, CLA TGL 003-1 (Italy) Seznam skladeb: 01. Volatus (0:53) 02. L'angelo Rinchiuso (5:03) 03. Dentro Il Sogno (5:55) 04. La Fiamma (1:24) 05. Io Viaggio Nel Tempo (3:59) 06. Riflessi Argentati (1:17) 07. Storie (3:34) 08. Volatus Reprise (0:27) 09. Passato E Futuro (4:35) 10. Riflessi Argentati Reprise (1:28) 11. Una Voce (3:51) 12. Magnificat (4:23) Total Time: (55:11) Artwork: Paul Whitehead's painting "The Locked Angel" |
 Skupina: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass, Bass Pedals Hosté: Matteo Ballarin - Acoustic & Electric Guitars Andrea De Nardi - Hammond Organ, Keyboards Aligi Pasqualetto - Electric piano, Minimoog, Keyboards Claudio Galieti - Bass (08) Manuel Smaniotto - Drums, Percussion |
Nella Pietra E Nel Vento Vyšlo 2012, Clamore, CLA TGL 0001-1 (Italy) Seznam skladeb: 01. Nella Pietra E Nel Vento (5:12) 02. Silenzi (5:01) 03. Il Santo (4:06) 04. La Cosa Piu Bella (4:00) 05. Un Grande Giardino (3:21) 06. Sette Passi (4:36) 07. C'e Una Vita (4:28) 08. Tra Il Bene E Il Male (4:12) 09. Dio Lo Sa (3:39) 10. Il Sutra Del Cuore (3:16) Total Time: (41:51) Artwork: Paul Whitehead's painting "The Stonecutter" |
 Nahráli: Aldo Tagliapietra - Vocals, Acoustic Guitar Hosté: Valentino Gatti - Acoustic Guitar Aligi Pasqualetto - Grand Piano, Organ Alessio Trapella - Double Bass, Backing Vocals Alessandro Casagrande - Drums, Percussion |
Unplugged 2 Vyšlo 2011, Azzurra Music, TRI1156 (Italy) Seznam skladeb: 01. Amico Di Ieri (3:47) 02. Come Un Vecchio Indiano (4:43) 03. Felona (2:33) 04. Ho Sete (3:52) 05. Tat Tvam Asi (3:38) 06. Gioco Di Bimba (3:06) 07. Il Viaggio (3:37) 08. Nella Notte (4:45) 09. Figure Di Cartone (3:34) 10. L'Ultimo Universo (3:42) 11. Fiori E Colori (3:19) 12. Storia O Leggenda (4:51) Total Time: (45:27) Recorded live-in-studio at Azzurra Music, Pastengo (VR), January - February, 2011 |
 Nahráli: Aldo Tagliapietra - Vocals, Acoustic Guitar Hosté: Valentino Gatti - Acoustic Guitar Aligi Pasqualetto - Grand Piano, Organ Alessio Trapella - Double Bass, Backing Vocals Alessandro Casagrande - Drums, Percussion |
Unplugged 1 Vyšlo 2011, Azzurra Music, 1155 (Italy) Seznam skladeb: 01. Irene (3:20) 02. Canzone D'Amore (3:23) 03. Dolce Vukovar (3:57) 04. Canto Silenzioso (3:40) 05. Il Tempo Di Andare (3:47) 06. Cemento Armato (3:30) 07. Citta Santa (4:03) 08. Morte Di Un Fiore (2:38) 09. Vieni A Marghera (3:24) 10. Senti L'Estate Che Torna (3:13) 11. Frutto Acerbo (3:40) 12. Venezia Xe (2:56) Total Time: (41:31) Recorded live-in-studio at Azzurra Music, Pastengo (VR), January - February, 2011 |
 Nahráli: Aldo Tagliapietra - Vocals, Acoustic Guitar Hosté: Valentino Gatti - Acoustic Guitar Aligi Pasqualetto - Grand Piano, Organ Alessio Trapella - Double Bass, Backing Vocals Alessandro Casagrande - Drums, Percussion |
Unplugged Vyšlo 2011, Azzurra Music, TBP11573 (Italy) Seznam skladeb: 01. Nella Notte (4:43) 02. Amico Di Ieri (3:46) 03. Come Un Vecchio Indiano (4:41) 04. Canzone D'Amore (3:22) 05. Cemento Armato (3:30) 06. Vieni A Marghera (3:22) 07. Gioco Di Bimba (3:04) 08. Felona (2:31) 09. Ho Sete (3:53) 10. Venezia Xe (2:56) * Total Time: (35:47) * new song Recorded at Azzurra Music studios, Pastengo (VR), January - February, 2011 |
|
10 skladeb "preview" výběr z CD set "Unplugged 1 & 2". | |
 Skupina: Aldo Tagliapietra - Sitar, Vocals, Composed, Lyrics Hosté: |
Il Viaggio Vyšlo 2008, Edizioni Club Il Giardino, CIG081 Seznam skladeb: 01. Il Viaggio (3:48) 02 L'ultimo Universo (3:22) 03. Canto Silenzioso (5:11) 04. Angeli In Fuga (4:44) 05. Il Suono Della Notte (3:17) 06. Ho Sete (4:16) 07. La Citta Santa 4:20) 08. Dhanyawad (2:57) 09. Questo Mondo (4:06) 10. La Ruota Del Tempo (3:39) Total Time: (55:11) Arranged, Sounds: Michele Bon Mastered: Davide Tagliapietra |
 Nahráli: Aldo Tagliapietra - Vocals, Bass Michele Bon - Keyboards and Hammond Organ Andrea Vito - Guitars Gianni Fantuz - Drums Claudio Zambenedetti - Saxophone Betty Sfriso, Mara Bartoletto, Roberto Paolini - Vocals Paride Pezzolato - Vocals (10) |
Radio Londra Vyšlo 1992, Electromantic Music, ART 601 CD 1999, Warner Chappel Music Italiana S.p.A, ART 601 Seznam skladeb: 01. Nella Notte (4:32) 02. Dolce Vukovar (4:04) 03. Vieni A Marghera (3:54) 04. A Piedi Scalzi (3:54) 05. La Star (4:03) 06. Ma Dio Ritornera (4:29) 07. Solo Memoria (3:35) 08. Montmartre (3:47) 09. Come Un Vecchio Indiano (5:23) 10. Sogni In Bianco E Nero (4:21) 11. Camminero (4:15) Total Time: (46:46) Recorded at the Radio Londra Club, Este (Padova), March 19-20, 1992 |
 Nahráli: Aldo Tagliapietra - Vocals, Guitar, Keyboards Michi Dei Rossi - Drums, Percussion Carlo Landini - Bass Germano Serafin - Guitars Tolo Marton - Guitars Sergio De Nardi - Keyboards Jacopo Jacopetti - Saxophone Pippo Trentin - Saxophone |
...Nella Notte Vyšlo 1984, Holly Records, HR 26 703 Seznam skladeb: Side A 01. La Star (3:53) 02. Camminero (4:00) 03. Dance Story (3:50) 04. A Piedi Scalzi (3:50) Side B 05. Nella Notte (4:34) 06. Montmartre (3:38) 07. Sogni In Bianco E Nero (4:13) 08. No, No, No...No (3:53) Total Time: (00:11) Recorded at Gulliver Recording Studio Written, Arranged: Tagliapietra Executive-Producer [Realization]: Enrico Monti, Gianni Ephrikian Engineering: Sandro Franchin Arranged: Landini, Dei Rossi, Marton Mixed: Vicari and Franchin at Idea Recording Liner Notes: Gio Alajmo |
|
|
 Le Orme 1966 - Aldo Tagliapietra, Berto Novello (s brýlemi), Claudio Galieti, Nino Smeraldi a Marino Rebeschini  Le Orme 1967 - Nino Smeraldi, Aldo Tagliapietra, Marino Rebeschini a Claudio Galieti  Le Orme - Aldo Tagliapietra, Claudio Galieti, Marino Rebeschini a Nino Smeraldi  Setkání po letech - Nino Smeraldi, Aldo Tagliapietra, Claudio Galieti a Marino Rebeschini   Po příchodu Pagliuca, Saint Vincent Finale Disco per L'Estate 1968   Tony Pagliuca, Michi Dei Rossi a Linda Smeraldi  Marco Ferranti, Aldo Tagliapietra, Michi Dei Rossi, Tony Pagliuca, Manuel Insolera a Peter Hammil (vzadu) slaví zlatý disk za "Uomo di Pezza", 1972  Le Orme 1979 - Michi Dei Rossi, Aldo Tagliapietra, Laura Serafin a Tony Pagliuca    |
|
|
Oficiální stránky:http://www.le-orme.com/ (jsou ale nefunkční) http://www.italianprog.com/index.htm https://www.europopmusic.eu/Italy_pages/Orme_le.html http://www.leorme-officialfanclub.com/ http://leormefanclubgermany.de/index.htm http://nuke.tonypagliuca.com/ http://www.aldotagliapietra.it/site/ https://rockovica.com/category/recenzie/o/le-orme/ |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Poslední aktualizace: 27.11.2019