The Beat - progressrock.cz

Legendární bývalí členové King Crimson, Adrian Belew a Tony Levin, se spojili s kytarovým virtuózem Stevem Vaiem a explozivním bubeníkem skupiny Tool Danny Careyem, aby vytvořili BEAT, kreativní band k reinterpretaci tří ikonických alb KING CRIMSON z 80. let - "Discipline", "Beat" a "Three Of A Perfect Pair". Výzvu hrát tuto neuvěřitelně vlivnou hudbu by přijali jen ti největší hráči na světě. V roce 2024 soubor uspořádal 65 koncertů v Severní Americe, kde se konalo 65 koncertů pouze k stání. Po tomto turné následovalo v roce 2025 rozsáhlé turné po Mexiku a Jižní Americe.

Vize pro tento podnik vzešla z počátečního dialogu mezi Angelem Bundinim, alias Scrotem, a Adrianem Belewem. Producent turné Bundini vzpomíná: "Když mi Adrian zavolal, abych mu pomohl s realizací jeho nápadu, okamžitě jsem si pomyslel, že je nejlepší se zaměřit na alba z 80. let "Discipline", "Beat" a "Three Of A Perfect Pair". Tato tři alba slavně znamenala vstup Adriana a Tonyho do King Crimson. Jejich plynulá, melodická virtuozita a dramatická preciznost Frippa a Bruforda vytvořily naprosto jedinečný, dynamický impuls, který ovlivnil téměř každého rockového hudebníka a/nebo kapelu v následujících letech, ne-li desetiletích".

Dne 16. března 2024 Robert Fripp uvedl na svém facebooku:
"Toto je projekt, o kterém mi Adrian Belew loni na podzim zavolal, projekt, který podporuji a plně podporuji, a nedávno o něm diskutoval se Stevem Vai na McCabes v Santa Monice (3. března 2024). Dokonce jsem navrhl jméno".

Robert Fripp propůjčil své požehnání novému outfitu Adriana Belewa Beat, ve kterém se bývalý zpěvák a kytarista King Crimson spojil s baskytaristou Crimson a Petera Gabriela Tonym Levinem, bubeníkem Tool Dannym Careym a kytaristou Stevem Vaiem, aby zahráli hudbu ze tří King Crimson alb z 80. let "Discipline", "Beat" a "Three Of A Perfect Pair".

Na internetu se v posledních několika dnech objevil malý, poněkud rozmazaný obrázek, který zdánlivě oznamuje nový podnik, a který můžete vidět níže. Doposud byla oznámena pouze jedna show, a to na Humphrey's Concerts By The Bay v San Diegu 17. září 2024. V době psaní tohoto článku nebylo na stránkách sociálních sítí žádného ze jmenovaných protagonistů nic zveřejněno.

Nicméně dnes večer Robert Fripp zveřejnil na své facebookové stránce spolu s obrázkem Beat: "Toto je projekt, který mi Adrian Belew zavolal o minulém podzimu, projekt, který podporuji a plně podporuji, a nedávno o něm diskutoval se Stevem Vaiem na McCabes. v Santa Monice (3. března 2024). Dokonce jsem navrhl jméno".

Na podzim 2024 se společně sjedou na rozsáhlé turné po Severní Americe, kde budou hrát repertoár ze tří ikonických alb King Crimson. Turné zahájili 25. října v Agora Theatre, Cleveland, OH, poté následovaly koncerty 26. října v Taft Theatre, Cincinnati, OH, 27. října v Masonic Cathedral Theatre, Royal Oak, MI, 28. října v Ryman Auditorium, Nashville, TN, a 30. října v Murat Theatre, Indianapolis, IN. Mimo jiné se zastavili ve městech 1. listopadu v Copernicus Center, Chicago, IL, 4. listopadu v State Theatre, Minneapolis, MN, 6. listopadu v Paramount Theatre, Denver, CO nebo 8. listopadu v The Theater at Virgin Hotels, Las Vegas, NV.

Mezitím dne 29. října 2024 Adrian Belew, Steve Vai, Tony Levin a Danny Carey oznámili plány na globální živý přenos s názvem "Live From Los Angeles", který se uskuteční 10. listopadu ve 20:00 tichomořského času, čili 11. listopadu ve 3 hodiny ráno britského času. Celosvětová poptávka po vystoupeních skupiny BEAT je od oznámení vzniku souboru ohlušující a tento krok přímo souvisí s uspokojením tohoto zájmu a poskytnutím fanouškům po celém světě příležitosti sledovat kompletní vystoupení z tohoto historického turné. Koncert bude mixovat Bob Clearmountain, držitel cen Grammy a Emmy, který také mixoval živý přenos poct Foo Fighters Taylor Hawkins ve Velké Británii a USA.

"Od dubnového oznámení Beat tour jsme obdrželi nekonečné množství žádostí, abychom show přinesli fanouškům po celém světě. To v tuto chvíli není možné, ale vymysleli jsme jiný způsob, jak se naladit celý svět". Show bude natáčena několika kamerami, na zvuk bude dohlížet multi-Grammy a Emmy mixer Bob Clearmountain, který v roce 1984 mixoval singl "Sleepless" od King Crimson a nedávno mixoval livestream z koncertů s poctou Taylora Hawkinse Foo Fighters.

Další koncerty pokračovaly 8. prosince v Kings Theatre, Brooklyn, NY, 11. prosince v The Factory, St. Louis, MO, 13. prosince v The Criterion Oklahoma City, OK, 14. prosince v Majestic Theatre, San Antonio , TX. Poslední koncerty se konaly ve dnech 16. až 18. prosince v Revel, Albuquerque, NM, ve Fox Tucson Theatre, Tucson, AZ a poslední v Yaamava’ Theater Highland, CA.

Poté, co v roce 2024 odehráli severoamerickéh turné se 65 zastávkami, se bývalí členové King Crimson Adrian Belew a Tony Levin, kytarový velikán Steve Vai a bubeník skupiny Tool Danny Carey chystají vydat živé album v rámci svého turné Beat. Živé album zachycuje jejich vystoupení z 10. listopadu 2024 v United Theater na Broadwayi v Los Angeles.

Album "BEAT LIVE" vyjde 26. září 2025 ve třech konfiguracích, jako 3LP, Blu-ray a 2CD a 12-stránkovým fotobookletem, k tomu navíc i limitovaná sběratelská edice. Kaela rovněž zveřejnila videoklip k písni "Frame By Frame" z jejich koncertního vystoupení.

Adrian Belew k tomu řekl: "V 80. letech Robert Fripp poznamenal, že kvarteto King Crimson bylo v té době pravděpodobně nejlepší živou kapelou na světě. Tony, Steve, Danny a já jsme odhodláni ctít tento odkaz každým jednotlivým vystoupením". V souvislosti se skladbou "Frame By Frame" Steve Vai říká: "Je to zázračné hudební dílo. Obsahuje unikátní polymetrické propletené kytarové party, které vzdorují smrti a hladce a elegantně podporují nádhernou textovou a vokální melodickou linku. Je radost ho pokaždé hrát. Zmínil jsem se, že kytarové party vzdorují smrti?"

Steve Vai sdílel: "Turné s BEAT se ukázalo být mnohem víc, než jsem mohl očekávat. Hraní této hudby s Adrianem, Tonym a Dannym bylo jedním z mých nejoblíbenějších zážitků na turné a teď jsme na vrcholu a zachytili jsme kouzlo na BEAT LIVE". Tony Levin k tomu dodává: "Kapela je skvělá. Jsem rád, že jsme získali vysoce kvalitní nahrávky toho, co děláme naživo - inovace se setkává s klasickým materiálem".

Danny Carey prohlásil: "Na každý koncert, který budu moci s Tonym, Adrianem a Stevem vystoupit, se těším s nadšením a úžasem. Hraní koncertů s hudebníky tohoto kalibru je splněný sen. Tyto písně jsou zábavné a náročné a příslib inspirace, provedení a překvapení mě nikdy nezklamal. Nemůžu se dočkat, až udělám další!"

Členové:
Adrian Belew - Vocals, Guitars (ex-King Crimson)
Tony Levin - Bass (King Crimson, Peter Gabriel)
Danny Carey - Drums (Tool)
Steve Vai - Guitars

Bývalí členové:

(rodné jméno Robert Steven Belew)
(narozen 23. prosince 1949, Covington, Kentucky, USA)

Adrian Belew je americký hudebník, kytarista, herec a zpěvák, multiinstrumentalista, hudební producent a kytarový guru, který je znám především jako člen progressive rockové skupiny King Crimson v letech 1981–2013. Je to uznávaný progresivista kytarové hry (feed back, tremolo, syntetizéry). Předtím hrál s např. Frankem Zappou, Talking Heads nebo Davidem Bowiem. Spolupracoval rovněž s dalšími hudebníky, mimo jiné Mike Oldfield, Nine Inch Nails, Porcupine Tree, Jean-Michel Jarre, David Bowie, Paul Simon, Herbie Hancock, kterým také některá alba produkoval. Belew je rovněž autorem hudby k několika filmům, např. Return Engagement (1983). Jeho impresionistický přístup často zahrnuje zvuky více podobné zvířatům a strojům než standardním instrumentálním tónům. Belew znám svými vynalézavými kytarovými zvuky, začal míchat svůj jedinečný zvuk, komplexní taktové označení, vtipné texty, divoký zvuk a technické mistrovství do svých nejnovějších výtvorů v aplikacích FLUX:FX a FLUX by belew. Od roku 1982 vydává vlastní sólové desky, dodnes jich je snad 20, a jsou docela kritikou uznávané.

Belew, který nebyl nakloněn formálnímu hudebnímu studiu, se na kytaru učil především posloucháním desek. Nebyl si vědom studiové manipulace se zvukem používané k vytváření konkrétních kytarových linek, a tak si našel způsoby, jak je sám ručně replikovat pomocí neobvyklých herních technik a efektových pedálů. Během svého dospívání jako hráč a zvládání různých herních stylů se Belew stále více zabýval způsoby, jak se vyhnout „znění jako všichni ostatní“. Nakonec našel svůj vlastní zvuk a styl tím, že se naučil, jak napodobovat zvukové efekty své kytary, jako jsou klaksony aut, zvuky zvířat nebo industriální zvuky.

Adrian Belew se narodil v Kentucky v USA do rodiny střední třídy. Přátelům a spolužákům byl zpočátku znám jako "Steve". V dospívání hrál na bicí, hrál s pochodovou kapelou Ludlow High School a později se středoškolskou cover kapelou Denems. Inspirován Jimim Hendrixem se začal hrát na kytaru, když byl upoután na lůžko s mononukleózou. V 17 letech ho dále inspirovalo živé vystoupení Lonnieho Macka, který se později stal jeho blízkým přítelem.

V polovině 70. let začal Belew používat křestní jméno Adrian a přestěhoval se do Nashvillu, aby se na plný úvazek věnoval kariéře profesionálního hudebníka. V roce 1977 hrál s regionálně populární cover kapelou Sweetheart, ale přemýšlel, zda nepromarnil svou šanci uživit se originální hudbou.

V roce 1977 Adriana objevil Frank Zappa, když Belew hrál se Sweetheart ve známém baru Fanny's v Nashvillu. Zappa tehdy dostal Adrianovo jméno od svého šoféra, který jej o talentu kapely informoval. Zappa oslovil Belewa a prodiskutoval s ním konkurz na nadcházející turné, ačkoli Belew po většinu roku nedostal oficiální pozvánku na konkurz. Během té doby se však Sweetheart rozpadli. Jakmile Belew dostal formální pozvánku, odletěl do Los Angeles a ocitl se na konkurzu po boku formálněji vzdělaných hudebníků. Belew, který se domníval, že jeho výkon nebyl dobrý, přesvědčil Zappu, aby mu dal druhý konkurz, intimnější zážitek, který se konal v Zappově obývacím pokoji. Zappa byl natolik ohromen, že si Belewa na rok najal jako kytaristu a zpěváka.

Belew pak koncertoval se Zappou v letech 1977 až 1978 a objevil se na Zappově albu "Sheik Yerbouti" z roku 1979 a na koncertní nahrávce "Baby Snakes". Během svého působení se Zappou byl Belew většinou uváděn jako rytmický kytarista, ačkoli hrál také sólové, melodické nebo hlučné linky a zpíval hlavní vokály v písních "Jones Crusher" a "City Of Tiny Lites". Podle Belewa "...Frank buď hrál, nebo zpíval,

nikdy ne obojí současně, takže mou rolí se nakonec stalo coverování jeho partů. Když zpíval, hrál jsem jeho kytarový part. Když hrál, zpíval jsem jeho vokální part". Také se ujal role kapelního klauna, předváděl imitace, např. imitaci Boba Dylana v písni "Flakes", nosil neobvyklé oblečení a předváděl vizuální kousky (např s blikající helmou a poskakující jako robot).

Belew později popsal svůj rok strávený v Zappově kapele jako "rychlokurz" hudební teorie kvůli Zappovým náročným zkouškám a často technicky náročné hudbě, uvedl doslova, že "chodil do Frank Zappovy školy rocku".

Na doporučení Briana Ena oslovil David Bowie Belewa po Zappově koncertě v Berlíně s nabídkou, aby ho najal jako člena své turné. Belew nabídku přijal, protože Zappa měl v úmyslu strávit následující čtyři měsíce produkcí alba "Baby Snakes". Belew působil jako hlavní kytarista a doprovodný zpěvák na Bowieho světovém turné Isolar II v roce 1978, jak je zdokumentováno na živém albu "Stage", a také se podílel na Bowieho studiovém albu "Lodger" z roku 1979. O dvanáct let později se vrátil ke spolupráci s Bowiem a působil jako hudební ředitel na jeho turné Sound+Vision v roce 1990.

V roce 1980 Belew založil novou kapelu GaGa, pro kterou působil jako zpěvák, kytarista, bubeník a hlavní skladatel. Belew, který v té době často navštěvoval New York, se také spřátelil s newyorskou new wave kapelou Talking Heads. Poté, co byl pozván, aby se ke kapele připojil na pódiu k vystoupení s písní "Psycho Killer", se stal jejich příležitostným hostujícím umělcem na jejich koncertech. Přibližně v této době se Belew také setkal s kytaristou King Crimson Robertem Frippem na koncertě Steva Reicha. V červenci téhož roku byla GaGa pozvána, aby zahájila několik koncertů v oblasti New Yorku pro Frippovu kapelu League of Gentlemen.

Talking Heads a Brian Eno následně najali Belewa, aby přidal kytarová sóla do několika skladeb na jejich albu "Remain In Light" z roku 1980. Poté se připojil k rozšířené devítičlenné živé kapele Talking Heads, která koncertovala v letech 1980 a 1981, jež byly zdokumentovány na druhém disku jejich živého dvojalba z roku 1982 s názvem "The Name Of This Band Is Talking Heads". Belew také hrál na sólovém albu člena Talking Heads Jerryho Harrisona "The Red And the Black" a na albu frontmana Davida Byrnea "The Catherine ¨ Wheel".

V této době se vnitřní vztahy v Talking Heads vyostřovaly. Rytmická sekce kapely, Tina Weymouth a Chris Frantz, údajně oslovili Belewa s návrhem, aby Byrnea nahradil na pozici frontmana kapely, což Belew okamžitě, ale zdvořile odmítl. Ve své knize "Remain in Love" však Frantz popřel, že by tato nabídka vůbec byla učiněna. Belew však pokračoval ve spolupráci s Weymouthem a Frantzem v Tom Tom Clubu. Belew se k nim připojil při nahrávání v Compass Point Studios v Nassau na Bahamách a hrál na kytaru během nahrávání debutového alba kapely, včetně hitu "Genius Of Love". Zvukař Steven Stanley však během mixování vymazal většinu Belewových sól a Weymouth s Belewem přestal komunikovat poté, co ho požádal o uvedení autora písní na albu. Belew nehrál živě s Tom Tom Club ani se nepodílel na žádných dalších nahrávkách a místo toho se soustředil na jiné projekty.

Belewova rostoucí popularita mu vynesla sólovou smlouvu s Island Records. Během nahrávání debutového alba Tom Tom Club se k Belewovi v Compass Point připojili členové skupiny GaGa a doprovázeli ho na sérii paralelních nahrávek, které vyústily v Belewovo první sólové album "Lone Rhino" (1982). Album poskytlo prostor pro materiál GaGa a propojilo různé prvky Belewovy tvorby za poslední desetiletí. Obsahovalo také instrumentální duet mezi Belewem a jeho čtyřletou dcerou Audie na klavír.

V letech 1981-1984 a od roku 1995 byl Adrian Belew členem a frontmanem, druhým kytaristou a příležitostným bubeníkem skupiny King Crimson, což bylo jedno z nejdelších působení v King Crimson pro jakéhokoli jiného člena než zakladatele, kapelníka a jediného stálého člena Roberta Frippa. Tuto pozici si udržel i přes několik rozchodů nebo přestávek v aktivitách skupiny, a to i přes krátké období na začátku 90. let, kdy Fripp neúspěšně požádal zpěváka Davida Sylviana z Japonska, aby vedl novou verzi kapely.

Belewova spolupráce s King Crimson začala, když ještě působil v Talking Heads. Poté, co na Frippa udělala dojem Belewova spolupráce s GaGa a Davidem Bowiem, ho požádal, aby se připojil k nové čtyřčlenné kapele, v té době s názvem Discipline. Zatímco Belew byl v té době zaneprázdněn Talking Heads a souvisejícími vedlejšími projekty, rozhodl se odejít a připojit se k Frippově kapele kvůli zhoršujícím se vztahům v Talking Heads. Jednou z jeho podmínek pro vstup do nové kapely bylo, že mu bude dovoleno pokračovat v sólové kariéře, s čímž Fripp souhlasil.

Sestavu Discipline doplnili bývalý bubeník King Crimson a Yes Bill Bruford a newyorský studijní baskytarista a hráč na Chapman Stick Tony Levin. Během úvodního turné členové kapely diskutovali o možnosti přejmenování na King Crimson, s čímž nakonec souhlasili. Díky tomu se Belew stal prvním kytaristou, který formálně hrál po boku Frippa v King Crimson na rovném základě (ačkoli Ian McDonald a John Wetton občas přispěli na předchozí nahrávky King Crimson na kytaru navíc). Byl také prvním zpěvákem King Crimson, který si většinu svých textů napsal sám.

Přejmenovaná kapela vydala album "Discipline" a koncertovala s ním později v roce 1981. Následné album "Beat" z roku 1982 se ukázalo jako obtížnější na nahrávání. Belew se ocitl zodpovědný za většinu skládání písní kapely a vypořádal se s dodatečným tlakem spojeným s rolí frontmana ve vysoce postavené skupině, a tak se s Frippem hádal o přístupu a zvuku skupiny. Neshody se většinou vyřešily a kapela i nadále dosahovala úspěchů jako živý akt. Napsání a nahrávání alba "Three Of A Perfect Pair" z roku 1984 se však ukázalo jako ještě obtížnější a Fripp se po skončení turné Three of a Perfect Pair později v témže roce rozhodl kapelu rozdělit.

Navzdory těmto napětím si členové této inkarnace King Crimson udrželi dostatek kamarádství a vzájemného respektu, aby se v roce 1994 znovu sešli a vytvořili sextet, k němuž se přidali bubeník Pat Mastelotto a kytarista Warr Trey Gunn. Tato sestava úspěšně koncertovala až do roku 1997 a vydala album "Thrak" z roku 1995 a několik živých nahrávek. Od roku 1997 se Belew podílel na několika ProjeKcts, sérii vedlejších projektů King Crimson aktivních během přestávek kapely, v nichž hrál převážně na elektronické bicí.

King Crimson se poté s odchodem Bruforda a Levina zredukovali na kvarteto a následně vydali alba "The ConstruKction of Light" (2000) a "The Power To Believe" (2003). Po další čtyřleté pauze se kapela v roce 2008 vrátila k aktivní činnosti jako pětičlenná skupina, přičemž Levin se vrátil, aby nahradil Gunna a bubeníka Porcupine Tree Gavina Harrisona. V letech 2000 až 2008 využívali King Crimson jako zkušebnu a studio Belewovo domácí studio v Mount Juliet v Tennessee. V září 2013 Fripp oznámil vznik nové sestavy King Crimson, která Belewa nezahrnovala.

Belew v roce 1983 další sólové album s názvem "Twang Bar King", na kterém se opět podílela GaGa jako doprovodná kapela, nyní doplněná bývalým bubeníkem Elvise Presleyho Larrie Londinem. Jeho další sólové album bylo nahráno v roce 1986 a bylo experimentálním plně instrumentálním albem zpracované kytary, kytarového syntezátoru a perkusí s názvem "Desire Caught By the Tail". Podle Belewa ho toto album kvůli jeho vysoce experimentální povaze stálo smlouvu s Island Records.

Po ukončení činnosti King Crimson V letech 1986 až 1989 byla Belewova sólová kariéra pozastavena, protože v roce 1985 Belew založil skupinu The Bears, které se věnoval až do roku 1989, kdy se rozpadla. Bears podepsali smlouvu s dceřinou společností I.R.S. Records, Primitive Man Recording Company, a nahráli a vydali dvě alba "The Bears" (1987) a "Rise And Shine" (1988). Po třech letech neustálého nahrávání, propagace a koncertování se kapela v roce 1989 rozpadla po rozpadu PMRC. Úspěch Belewova sólového hitu "Oh Daddy" jej vedl k turné s Davidem Bowiem. Zbývající tři Bears se znovu seskupili jako psychodots. Od roku 2001 je skupina opět aktivní. V roce 1993 vydal album "The Acoustic Adrian Belew" složené z akustických verzí starších skladeb, a to jeho vlastních nebo i z dob King Crimson, jedna dokonce od The Beatles. Později v roce 1998 na něj navázal albem "Belew Prints: The Acoustic Adrian Belew, Vol. 2" a o rok později "Salad Days". V roce 1995 vydal album "The Guitar as Orchestra", na kterém hraje pouze na kytary a kytarové syntezátory.

Všichni čtyři hudebníci The Bears zůstali přáteli, zůstali v kontaktu a nadále si vzájemně pomáhali. Arduser hrál na bicí na Belewově sólovém albu "Inner Revolution" z roku 1992, k jehož turné se v roce 1992 připojil i Fetters. Na turné na podporu Belewova alba "Here" v roce 1994 hráli psychodots jako předskokani i jako Belewova doprovodná kapela. Belew se také podílel na psaní dvou písní na albu "Lefty Loose – Righty Tight" od Roba Fetterse v roce 1998.

Od roku 1997 se Bears pravidelně scházeli ve studiu k občasnému nahrávání. Výsledkem byla další dvě alba "Car Caught Fire" z roku 2001 a "Eureka" z roku 2007. Kapela na propagaci těchto alb absolvovala krátká turné a nadále spolupracovala s různými rozvrhy svých členů. Bubeník Chris Arduser zemřel 27. září 2023.

V roce 1994 hrál na albu "The Downward Spiral" americké industriální kapely Nine Inch Nails, se kterou později nahrál ještě alba "The Fragile" (1999) a "Ghosts I-IV" (2008). Na všech albech hrál pouze jako host, až v roce 2013 se stal regulérním členem koncertní sestavy této skupiny. V letech 2005-2007 vydal čtyři související alba, nazvaná "Side One" a "Side Two" (obě 2005), "Side Three" (2006) a "Side Four" (2007), přičemž poslední z nich je koncertní album, zbylá jsou studiová. Na posledním albu série jej doprovázeli bývalí studenti Paul Green School of Rock bubeník Eric Slick a basistka Julie Slick, kteří s ním hráli ve skupině Adrian Belew Power Trio (jak je pokřtili jeho fanoušci), které založil v roce 2006. V roce 2009 tato sestava pod názvem Adrian Belew Power Trio vydalo živé album "Live Overseas", které bylo k dispozici pouze ke stažení z roku 2009.

V roce 2008 Belew hrál na Adelaide Guitar Festivalu. V červnu 2009 vydalo Adrian Belew Power Trio zcela novou studiovou desku s názvem simply "e", která obsahuje pětihlasou dlouhou Belewovu instrumentální skladbu. Ve stejném měsíci Belew vydal album "A Cup of Coffee and a Slice of Time", jehož autorem je "Clay & Belew". Jednalo se o album improvizovaných klasických interpretací písní Belewa (sólových i od King Crimson), které provedl převážně pianista Michael Clay, s dalšími Belewovými příspěvky na kytaru, violoncello a hudební konkrétnější skladby. Dne 16. ledna 2019 Belew oznámil rozšíření svého Power Tria na kvarteto připojením Saula Zonany a turné v roce 2019.

V roce 2024 zahájil Belew turné s Tonym Levinem, Stevem Vaiem a bubeníkem skupiny Tool Dannym Careym pod názvem Beat, kde hrál hudbu inkarnace King Crimson z 80. let.

(narozen 6. června 1946, Boston, Massachusetts)
Bass, Chapman Stick

Tony Levin je americký hudebník, baskytarista a hráč na Chapman Stick. Hrál s Peterem Gabrielem, Anderson Bruford Wakeman Howe, Liquid Tension Experiment, Pink Floyd, Johnem Lennonem, Dire Straits, Joan Armatrading, Alice Cooperem, Sealem, Davidem Bowiem, Pandora's Box, Carly Simonovou, California Guitar Trio, Sarah McLachlan, Kevinem Maxem, Paul Simonem a mnoha dalšími hudebníky.

Anthony Levin se narodil v americkém Bostonu, na jehož předměstí zvaném Brooklin vyrůstal. K hudbě se dostal relativně pozdě, v deseti letech se začal učit na kontrabas a na střední škole začal hrát i na tubu. První kapelní působení spadá také do doby studia na střední škole, kdy začal hrát ve školním orchestru. S kamarády si také založil barbershopové vokální kvarteto, ale svoje působení viděl tehdy především v klasické hudbě a kontrabasu. Na kontrabas působil v mládežnickém orchestru Greater Boston Youth Symphony Orchestra Marvina Rabina, se kterým velmi často hráli pro prezidenta Kennedyho a jeho ženu.

Po střední škole šel Tony studovat na Eastman School of Music v Rochestru (stát New York), kde se setkal se svým rytmickým guru Stevem Gaddem. Tvrdí se, že Steve Gadd vysvětloval Levinovi, jak by měl hrát basista, aby to šlapalo. Rozhodně uvedl Tonyho Levina do jazzové a rockové hudby. V této době si Tony pořídil první zásadní nástroj - Fender Precision -, na který potom hrál spoustu let.

V roce 1970 se Tony Levin přesunul do New Yorku a založil kapelu Aha, the Attack of the Green Slime Beast, společně s Donem Prestonem z The Mothers of Invention a Stevem Gaddem, a začal se také věnovat kariéře nájemného muzikanta.

Respekt k Tonymu Levinovi během sedmdesátých let postupně rostl. Po několika nepříliš známých deskách se v roce 1973 dostal k natáčení Lou Reedova magnum opus Berlin a úspěch desky se odrazil i ve zvýšené poptávce po službách studiových muzikantů, kteří se na desce podíleli - tedy i po službách Tonyho Levina. V roce 1974 se podílel na desce The Roar of ’74 bubenického velikána Buddyho Riche, aby o rok později kompletně změnil působiště a začal hrát s Alicem Cooperem, s nímž natočil tři desky a odjel několik turné. Působení u Coopera a Lou Reeda bylo pro Levina důležité v jednom směru - seznámil se tu s producentem Bobem Ezrinem, který ho v roce 1977 seznámil s Petrem Gabrielem, který hledal muzikanty pro svou první sólovou desku.

Angažmá u Petera Gabriela se ukázalo jako zásadní. Tony Levin je od první desky naprostou basovou jedničkou v Gabrielových službách a podílel se na všech deskách (vyjma soundtracku k filmu Passion: The Last Temptation of Jesus Christ) a odjel s Peterem všechna turné. Již na první desce Levin dokázal, že je schopen vyhovět Gabrielovu tíhnutí k experimentům. Levin tu hrál na baskytaru i na tubu, po letech opět vedl barbershopové kvarteto a ukázal se jako ideální člen Gabrielovy ekipy. Během natáčení i následného turné se sblížil s Robertem Frippem, což se ukázalo jako další ze zásadních setkání pro Levinovu budoucnost.

Na druhou Gabrielovu desku II (1978) už přichází Tony Levin s nástrojem, který se pro něj stal charakteristickým - Chapman Stick. Díky Tony Levinovi začalo masivní používání tohoto nástroje, v čele jeho následovníků stojí třeba baskytarista Kajagoogoo Nick Beggs.

Stejně jako Levin zahrál skvěle na prvních čtyřech deskách Petera Gabriela, které byly spíše experimentální (i když přesto hitové), dokázal se skvěle vypořádat s Gabrielovým kotrmelcem směrem k popu na albech "So" z roku 1986 nebo "Us" z roku 1992. Progresivní stránka hudby totiž zůstala, a i přes popovější a líbivější melodie dostali muzikanti dostatek prostoru k výjimečným aranžím a neotřelým nástrojovým linkám. Za zmínku stojí, že během turné k albu Us vznikl živý materiál vydaný na CD i VHS (později DVD) "Secret World Live". Jedná se o jeden z nejlepších hudebních záznamů historie, který ukazuje ve vrcholné formě jak hlavního aktéra, tak všechny muzikanty s Tonym Levinem v čele. Poslední album PG s kapelou "Up" (2002), se zase vrací zpět k temnější a experimentálnějším kořenům z prvních alb.

U Petera Gabriela se Tony Levin seznámil s kytaristou Robertem Frippem a ten ho na začátku osmdesátých let angažoval ve znovuobnovených King Crimson. Od roku 1981 (s přestávkou v letech 1999 až 2003) je členem progressive rockové skupiny King Crimson. Tato sestava se ukázala, a platilo to i pro další inkarnace King Crimson, jako tvrdší a přímočařejší než King Crimson v sedmdesátých letech. Trojlístek alb "Discipline" (1981), "Beat" (1982) a "Three Of a Perfect Pair" (1984) dokázal svojí směsicí funku, jazzu a progresivního rocku přilákat opět hromadu fanoušků. Tony Levin tu opět dokázal (ne že by v té době ještě musel něco dokazovat), že mu nic hudebního není cizí a že se elegantně pohybuje v jakémkoliv stylu. Když ostatně přišli King Crimson opět na scénu v polovině devadesátých let se dvěma bubeníky a dvěma basisty, Tony Levin byl opět u toho a opět hrál významnou roli ve zvuku kapely. Na počátku milénia Tony Levin odešel z kapely (kvůli závazkům u Petera Gabriela a u Seala), ale v poslední inkarnaci kapely z let 2007-2009 opět byl.

Tony Levin popularizoval nástroje Chapman Stick a NS Bass. Vytvořil styl hraní "Funk Fingers".

Kromě natáčení desek a živého hraní se známějšími umělci se Tony Levin účastnil i několika zajímavých projektů - i když z hlediska prodejnosti alb se nejednalo o nic zásadního. Roku 1997 vydal spolu s Terrym Bozziem a Stevem Stevensem po čtyřech dnech společného hraní album "Black Light Syndrome". O tři roky později, v roce 2000, vydali tito hudebníci album "Situation Dangerous". V roce 1998 se Levin spojil s uskupením Liquid Tension Experiment - postranního projektu skupiny Dream Theater s jejími členy (Mike Portnoy, John Petrucci a Jordan Rudess). Natočili spolu alba "Liquid Tension Experiment" (1998) a "Liquid Tension Experiment 2" (1999), později i Liquid Trio Experiment "Spontaneous Combustion" v roce 2007. Také hráli živě v New Yorku, Filadelfii a Los Angeles. Oba projekty byly koncipovány jako improvizace ve studiu a poskytovaly velice zdařilý a i docela podrobný pohled do kuchyně špičkových muzikantů.

Podobné to bylo i s jednorázovými projekty typu Gorn Levin Marotta, kde hrál s flétnistou Davidem Gornem a bubeníkem Jerrym Marottou, nebo projekt Levin Torn White s kytaristou Davidem Tornem (ex David Bowie, Laurie Anderson) a bubeníkem Alanem Whitem (Yes).

V roce 2003 opustil King Crimson Trey Gunn a Tony Levin se vrátil zpět do této skupiny, kde je nyní řádným členem. Roku 2011 se například také objevil na albu české skupiny Čechomor Místečko.

Od roku 2007 Tony Levin vedl trio "Stick Men", v němž kromě něj působil Pat Mastelotto a hráč na Chapman Stick Michael Bernier, kterého ale v roce 2010 nahradil dotykový kytarista Markus Reuter. Tato skupina interpretovala skladby King Crimson od alb "Red" až po "Thrak". Reuter a Mastelotto také hrát společně v duu "Tuner", o kterém je známo, že přepracovala instrumentálku "Industry" z poloviny 80. let naživo.

V srpnu 2008 se na jednom ruském festivalu představil "Crimson Project", který odehrál krátký set. Jeho členy byli Adrian Belew, Tony Levin, Pat Mastelotto, Eddie Jobson a Eric Slick (z Adrian Belew Power Trio). Od roku 2008 se pod názvem "Crimson Project" nebo mírně inovovaným názvem "Crimson ProjeKct" se stále častěji různé ujímaly přehrávání repertoáru King Crimson (z let 1974 - 2003) v živém vystoupení. Počáteční "Crimson Projekt"

lineup Belew, Levin, Mastelotto, Eddie Jobson a bubeník Eric Slick (z Adrian Belew Power Trio) vznikl v srpnu 2008, aby odehrál v září 2008 hrát krátký set na "Russian festival". V roce 2011 tato sestava byla nahrazena "Crimson ProjeKct" šestičlennou kapelou, do které se účinně spojili "Adrian Belew Power Trio" (Belew, basistka Julie Slick a bubeník Tobias Ralph) se "Stick Men" (Levin, Mastelotto a Markus Reuter). Tato skupina pokračuje i nadále a na koncertech hraje materiál King Crimson naživo a vydává také živé nahrávky.

Dne 24. září 2013 Robert Frip oznámil obnovení už 8. reinkarnace King Crimson, v níž budou zastoupeni Robert Fripp (guitar), Tony Levin (bass and stick), Pat Mastelotto, Gavin Harrison a Bill Rieflin (drums), Jakko Jakszyk (vocals and guitars) a Mel Collins (woodwind instruments). Jedním z posledních počinů je skvělé album "Levin Minnemann Rudess" z roku 2013, které nahrála opět trojice hudebníků - Tony Levin, bubeník Marco Minnemann a Jordan Rudess z Dream Theater.

(celým jménem Daniel Edwin "Danny" Carey)
(narozen 10. května 1961, Lawrence, Kansas, USA)
Drums, Percussion

Daniel Carey je americký bubeník a instrumentalista nejznámější pro svou práci v americkém grammy oceňované progresivní metalové kapele Tool. Kromě toho se objevoval na albech umělců jako Zaum, Green Jelly, Pigface, Skinny Puppy, Adrian Belew (ex-King Crimson), Carole King, Collide, Lusk nebo Melvins.

Mezi své bubenické vlivy uvádí hudebníka jako jsou Neil Peart, Billy Cobham, Buddy Rich, Bill Bruford, Lenny White, Stewart Copeland, Tony Williams, John Bonham, Barriemore Barlow a Tim Alexander.

Danny se narodil se v Lawrence v Kansasu a vyrůstal ve velmi typickém americkém domě střední třídy v Paole v Kansasu. Jeho otec byl manažerem velké pojišťovny a matka učitelkou. Danny má jednoho staršího a jednoho mladšího bratra. Dannyho nejranější hudební vzpomínka je z doby, kdy ho otec vzal do hudební knihovny na Kansaské univerzitě a hrál skladbu "The Planets" od Gustova Holsta. První setkání s bicími u něj proběhlo v deseti letech, když se připojil ke školní skupině a začal brát soukromé lekce jen na malý bubínek.

O dva roky později Carey začal cvičit na pravé bubenické sestavě. V posledním ročníku střední školy v Paola v Kansasu se Carey připojil k středoškolské jazzové skupině. Začal studovat hru na bicí pod vedením Bena Kelsema speciálně pro výcvik jazzových bicích. Jazz u něj později sehrál velkou roli v jeho charakteristickém přístupu k bicí soupravě v rockovém prostředí. Danny studoval hudbu více než tři roky na Missourijské univerzitě. Dostal také několik nabídek hrát basketbal na malých vysokých školách, ale věděl, že není dost dobrý na to, aby hrál velký univerzitní basketbal nebo se stal profesionálem.

Jak Carey postupoval na střední škole a později na vysoké škole, když získal stipendium na University of Missouri–Kansas City, začal rozšiřovat své studium bicích nástrojů o teorii, principy geometrie, vědy a metafyziky a také se ponořil do Sacred Geometry a některých skrytých aspektů života a okultismu. Carey také hrál jazz, když navštěvoval školu a sbíral zkušenosti v jazzové scéně v Kansas City.

Danny strávil roky prací na svých základech a hraním na bicí. Vždycky miloval Billyho Cobhama a Buddyho Riche, protože bez ohledu na to, jak rychle hráli, bylo slyšet každou notu. Když byl na vysoké škole, absolvoval hodně klasického vzdělání a tři a půl roku recitáloval. Kdyby vydržel ještě chvíli, mohl by získat titul, ale chtěl si jen trochu víc zahrát na bicí soupravu, a tak školu opustil, když se naskytla příležitost vyrazit na turné s kapelou.

Carey také hrál jazz během studia na vysoké škole a seznámil se s jazzovou scénou v Kansas City. Po vysoké škole ho přítel a spoluhráč z kapely přesvědčil, aby opustil Kansas a odešel do Portlandu v Oregonu, kde krátce působil v různých kapelách, než se v roce 1986 přestěhoval do Los Angeles, kde byl připraven uvést se jako studiový bubeník a strávil tam čtyři roky, než se něco pořádně dělo, jen vystupoval s Carole King naživo s Pigmy Love Cirkus.

V té době se však silně věnoval elektronickým bicím. Hrál na elektronickou soupravu s opravdovými činely a hrál v klubech. Pak se více věnoval opravdovým bicím a připisuje to tomu, že konečně našel kvalitní set, který dobře zněl. Danny také pracoval jako studiový hráč pro Green Jello, Pygmy Love Circus a Carole King. Dannyho denní prací v Los Angeles byla práce v nahrávacím studiu. Během tohoto období hrál v country kapele Wild Blue Yonder s Jeffem Buckleym a Johnem Humphreym. Hrál také v Green Jelly jako "Danny Longlegs" a nahrál s nimi album "Cereal Killer".

Pak se přes Toma Morella z Rage (Against The Machine) seznámil s Adamem Jonesem. Danny také bydlel vedle Maynarda. Nikdy se k nim (Keenan and Jones) nehlásil, ale bylo mu jich líto, protože zkoušeli oslovit mnoho bubeníků, které pozvali na konkurz, ale nikdy se neukázali. A tak je začal nahrazovat na zkouškách a už zůstal. Kromě svého nástroje si Carey také najde čas na další projekty nové i starší, jako je Legend of the Seagullmen, Pigmy Love Circus, Volto! nebo Zaum.

Třebaže se Carey oficiálně nepřihlásil k žádné konkrétní filozofií nebo náboženství, projevil hluboký zájem a porozumění pro magické umění - mezi nimi i k různým okultním učením. Enochian symboly, geometrické vzory a speciální symbolické perkusivní zařízení jsou připojeny na jeho soupravě bicích. Je také sběratelem knih prvního vydání Aleistera Crowleyho, stejně jako knih jednoho z Crowleyho inovativnějších studentů Kennetha Granta.

Danny stále rád hraje jazz, když má příležitost. Pracuje také na vedlejším projektu s názvem ZAUM, který funguje v elektronickém médiu. Danny se podílel i na dalších vedlejších projektech.

Carey byl jednou zatčen na mezinárodním letišti v Kansas City 12. prosince 2021 poté, co údajně použil homofobní nadávku a opakovaně někoho bodl dvěma prsty do hrudi. Byl obviněn z přestupku proti napadení. Obvinění však byla stažena v lednu 2023.

(celým jménem Steven Siro Vai)
(narozen 6. června 1960, Carle Place, New York, USA)
Guitars, Vocals

Steve Vai je americký kytarista, zpěvák, skladatel a producent. Je držitelem ceny Grammy, je rovněž uznáván jako jeden z nejlepších kytaristů všech dob, je žákem Joe Satrianiho a absolvent Berklee College of Music v Bostonu. Nahrával a cestoval na turné s hudebníky jako Alcatrazz, David Lee Roth nebo Whitesnake, nahrával s umělci jako Public Image Ltd, Mary J. Blige, Spinal Tap a Ozzy Osbourne. Také vystupoval na živo s projekty jako G3, Zappa Plays Zappa a Experience Hendrix Tour, stejně jako na svých mezinárodních turné. Steve Vai je znám z působení v kapelách The Ohio Express (1971-1972), Circus (1973 to 1976), Rayge (1973 to 1976), Bold As Love (1977), během studia v Berklee Axis (1978-1979) a Morning Thunder (1979), Frank Zappa (1980-1982), The Out Band (1983), The Classified (1984), 777 (1984), Alcatrazz (1984-1985), David Lee Roth (1985-1989), Whitesnake (1989-1990), projekt "Sex & Religion" (1992-1994) a Beat (2024-present).

Steve Vai se jako potomek italských imigrantů narodil v Carle Place ve státě New York. Je čtvrtým synem Johna a Theresy Vai. Vai byl vychován v římskokatolické církvi. Své první zkušenosti s hudbou popsal: "V pěti letech jsem přistoupil k pianu, zahrál notu a všiml si, že vpravo tóny stoupají výš a vlevo níže. V tu chvíli jsem zažil úplné zjevení. Zaplavilo mě instinktivní uvědomění si, jak hudba vzniká a jak funguje z teoretického hlediska - celý jazyk hudby byl velmi zřejmý. Také jsem okamžitě, instinktivně a jednoznačně pochopil něco, co se v průběhu let jen prohlubovalo: že tvorba hudby je nekonečný osobní projev. Uvědomil jsem si, že to můžu dělat, že můžu tvořit hudbu a že to může vzniknout cokoli, co chci".

O rok později, v šesti letech, se Vai poprvé seznámil s kytarou a vzpomínal: "Viděl jsem devítiletého chlapce hrát na kytaru v aule naší základní školy a to bylo další zjevení, které jsem měl. Bylo to mé první poznání tohoto nástroje. Když jsem viděl tu kytaru a viděl jsem to dítě, jak na ni hraje, instinktivně jsem věděl, že na kytaru jednou budu hrát a že to bude můj nástroj. Neptejte se mě, jak jsem to věděl, prostě jsem to věděl. Byla to ta nejúžasnější věc, jakou jsem kdy viděl".

Jako malé dítě byl Vai ovlivněn hudbou, kterou poslouchali jeho rodiče. Jedno album, které označuje za své "hudební probuzení", byl původní soundtrack k filmu "West Side Story" z roku 1961. V 11 letech se Vai seznámil se současným rockem a progresivní hudbou té doby a poté, co ve dvanácti letech slyšel kytarové sólo k písni "Heartbreaker" od Led Zeppelin. Jako dospívající se Vai rozhodl začít hrát na kytaru inspirovaný tvorbou Jimiho Hendrixe, Alice Coopera či Led Zeppelin.

V roce 1973 začal Vai brát lekce hry na kytaru od svého rodáka z New Yorku, Joea Satrianiho, a během svých středoškolských let hrával v místních kapelách jako The Ohio Express, Circus nebo Rayge. Vyprávěl o tom, jak mu jeho přítel John Sergio dal číslo Joea Satrianiho, aby ho a jeho přítele Frankieho Munna pozvali na hodiny hry na kytaru. Tou dobou byli jeho inspirací muzikanti jako Jeff Beck nebo Allan Holdsworth. V roce 1978, aby se Vai dále zajímal o hudební kompozici a teorii, navštěvoval po absolvování střední školy Carle Place High School Berklee College of Music v Bostonu ve státě Massachusetts. Fascinovala ho i hudba Franka Zappy, a proto během studia na Berklee se Vai rozhodl poslat mu vypracované vlastnoruční transkripce jeho sólovek. V roce 1978 Vai poslal Zappovi notovaný přepis skladby "The Black Page" od Franka Zappy a nahrávku své vysokoškolské kapely Morning Thunder. Zappa, ohromen touto informací, reagoval tím, že Vaiovi dal plat za přepis jeho tvorby, která zahrnovala skladby z alb "Joe's Garage" a "Shut Up'n Play Yer Guitar". Ještě během studia na Berklee se Vai seznámil se svou budoucí manželkou Piou Maiocco. Od té doby jsou spolu a mají dvě děti. V roce 2003 byl Vai udělen čestný doktorát hudby na Berklee.

Poté, co Vai opustil Berklee College of Music a přestěhoval se do Kalifornie, jej Frank Zappa pozval na konkurz, a když na něj hra mladého Vaie udělala dobrý dojem, přibral ho do skupiny a stal se jejím stálým členem. Na své první turné se Zappou vyrazil koncem roku 1980. Zappa Vaie často označoval za svého "malého italského virtuose" a v poznámkách k albům je Vai často uváděn jako interpret "kaskadéřských" nebo "nemožných" kytarových partů. Steve mohl předvést svůj talent ve skladbách jako "Moggio" a "Stevie's Spanking". Se Zappou absolvoval i koncertní turné, během kterých pozoroval hru hudebníků na scéně a hodně se při tom naučil. Vai nahrál spolu se Zappou 6 alb v letech 1980-1984.

Vai byl hlavním umělcem na albu "Zappa's Universe" z roku 1993 a v roce 2006 se objevil jako speciální host na turné Dweezila Zappy Zappa Plays Zappa; oba projekty Vaiovi vynesly cenu Grammy.

Poté, co v roce 1983 ukončil spolupráci se Zappou, si Vai koupil dům v Sylmaru v Los Angeles, kde si postavil své první profesionální studio. Během tohoto období Vai založil dvě kapely The Classified a 777, také složil a nahrál velké množství hudby, která původně nebyla určena k vydání. Z tohoto materiálu Vai sestavil své první studiové album "Flex-Able". Založil vlastní nahrávací společnost Akashic Records (později Light Without Heat Records), kterou využil k přímému uvedení "Flex-Able" na distribuční kanály v lednu 1984.

Vaiův vzestup k veřejnému uznání začal v roce 1983, kdy krátce před vydáním Flex-Able vyšla v časopise Guitar Player jeho skladba "The Attitude Song". Píseň se soustředila na hlavní kytarový riff v taktu 7/16, hraný přes rytmickou sekci uprostřed 4/4. Každá následující část písně předváděla řadu specializovaných technik (jako je obouruční tapping, akrobacie na whammy baru, sweep picking, střídavý picking, vícehlasé harmonie a zvláštní frázování) používaných hranatým a přehnaným způsobem, který byl v té době pro píseň jedinečný. Zájem veřejnosti ještě vzrostl, když byla v časopise Guitar Player publikována i Vaiova píseň "Blue Powder" (ukázka pro zesilovač Carvin X100b), která ukázala virtuózní stránku Vaiova skladatelského procesu. Také v roce 1986 byl Vai obsazen do filmu Crossroads jako ďábelský kytarista "Jack Butler". Ve slavné "soubojové scéně" mezi Vaiem a postavou Ralpha Macchia Vai napsal a zahrál všechny kytarové party s výjimkou slide kytary, kterou zahrál Ry Cooder.

Mezi sólovou prací Vai v červnu 1984 nahradil Yngwieho Malmsteena jako hlavní kytarista skupiny Alcatrazz, s níž nahrál album "Disturbing The Peace". Vai odešel krátce po následném turné ještě téhož roku, aby se připojil ke kapele bývalého frontmana formace Van Halen, Davida Lee Rotha, kde hrál společně s bývalým basistou Talas Billym Sheehanem na basu a bývalým bubeníkem Maynarda Fergusona Greggem Bissonettem na

bicí. Debutové album kvarteta "Eat 'Em And Smile" vydané 7. července 1986 bylo multiplatinové, setkalo se s kritickým i komerčním úspěchem, když dosáhlo čtvrtého místa v žebříčku alb Billboard 200. Rothovo následné album Skyscraper, vydané v roce 1988, produkovali společně Roth i Vai. Stejně jako jeho předchůdce, i toto album zaznamenalo komerční úspěch a dosáhlo šestého místa v žebříčku Billboard 200. V roce 1989, po úspěšném turné Skyscraper Tour, Vai z kapely odešel a nahradil jej kytarista skupiny Cacophony Jason Becker. Tyto alba, videonahrávky a koncertní turné výrazně přispěly k růstu Vaiovy popularity.

V letech 1985 až 1990 Vai nahrával ve svém domácím studiu album "Passion And Warfare", své druhé studiové sólové album. Poté, co v roce 1989 opustil Rothovu kapelu, Vai odkoupil smlouvu s Capitol Records a podepsal smlouvu s Relativity Records na vydání alba "Passion And Warfare" (1990), které bylo dokončeno krátce poté, co začal nahrávat kytarové party pro album Whitesnake "Slip Of The Tongue", kde nahradil zraněného Adriana Vandenberga. Po vydání v listopadu 1989 se alba "Slip Of The Tongue" prodalo po celém světě přes tři miliony kopií a dosáhlo 10. místa v hitparádě Billboard 200, Vai se následně připojil ke kapele na jejich třináctiměsíční světové turné.

Když v květnu 1990 vyšlo u Relativity Records album "Passion And Warfare", umístilo se na 18. místě v žebříčku Billboard 200 a celosvětově se ho prodalo přes milion a půl kopií. Nahrávka je směsí rocku, heavy metalu, jazzu, funku a částečně i vážné hudby. Album vyneslo Vaiovi řadu ocenění, například ceny Guitar World a Guitar Player's za "Nejlepší album" a "Nejlepší rockový kytarista" a často bylo uváděno jako jedno z nejvýznamnějších vydaných instrumentálních alb.

V roce 1990 byla také vydána sedmistrunná kytara Ibanez Universe, kterou Vai navrhl společně s Ibanez. Vai v roce 1990 opustil Whitesnake, aby se vydal vlastní hudební cestou, a založil kapelu, v níž hráli Devin Townsend (zpěv), T.M. Stevens (basa) a Terry Bozzio (bicí). Skupina vydala 23. července 1993 album "Sex & Religion", které bylo popsáno jako niterné, kombinující kompoziční a progresivní metalovou rytmickou sekci s vokálními aranžmá Devina Townsenda. Po následujícím turné na podporu alba se skupina rozpadla. Vai začal v roce 1994 spolupracovat s Ozzym Osbournem, se kterým napsal a nahrál album "Ozzmosis". Kvůli konfliktům bylo album přepsáno a nahráno se Zakkem Wyldem na kytaru. V roce 1994 získal Vai cenu Grammy za provedení skladby "Sofa" ze Zappova Universe.

Během nahrávání svého čtvrtého studiového alba "Fire Garden" si Vai udělal čas na nahrání a vydání zjednodušeného EP "Alien Love Secrets". Toto 7-skladbové EP se odchyluje od často velmi kompozičního a produkčního stylu jeho předchozích projektů a bylo nahráno během čtyř týdnů a vydáno u Relativity/Epic Records 21. března 1995. Vai uvádí tuto desku jako jednu ze svých nejoblíbenějších a říká: "Nahrávání a vydání "Alien Love Secrets" znamenalo další zlom v mém osobním vývoji. Více jsem se zajímal o to, abych natočil desku, kterou jsem chtěl, a ne o to, co si někteří ostatní myslí, že bych měl dělat".

Dne 17. září 1996 Vai vydal u Epic 19-skladbové 2CD "Fire Garden", jehož první polovina byla převážně instrumentální, zatímco ve druhé polovině Vai zpíval. Po jeho vydání se Vai připojil ke svému bývalému učiteli Joe Satrianimu a kytaristovi Ericovi Johnsonovi na druhém díle probíhajících koncertních turné G3. Na každé turné G3 jsou vybrány tři kytarově zaměřené hlavní kapely, které odehrají své vlastní sety a na konci show společně zahrají oblíbené písně fanoušků. Video z turné "G3: Live in Concert" z roku 1996 bylo natočeno v Columbusu ve státě Ohio a vydáno 3. června 1997.

V roce 1998 Vai nezávisle vydal DVD se záznamem vystoupení "Alien Love Secrets". V roce 1998 Vai také založil se svou tehdejší manažerkou Rutou Sepetysovou nadaci Make a Noise Foundation, jejímž cílem bylo poskytovat finanční prostředky na hudební vzdělání těm, kteří by ho jinak nemohli získat. Dnes Vai často draží předměty, které vlastní, a jejich výtěžek jde nadaci.

Na konci dekády Vai poskytl kytaru pro "Joe Jackson's Symphony No. 1", která vyšla v roce 1999 a v roce 2001 získala cenu Grammy za nejlepší popové instrumentální album.

V prosinci 2001 Vai nahrál dvě vystoupení v londýnském klubu Astoria se svou kapelou The Breed, složenou z bývalého kolegy z kapely Davida Lee Rotha Billyho Sheehana, kytaristy/klavíristy Tonyho MacAlpina, kytaristy Davea Weinera a bubeníka Virgila Donatiho. Toto živé vystoupení bylo v roce 2003 nezávisle vydáno na DVD pod názvem "Steve Vai: Live At The Astoria, London" a bylo prvním z mnoha úspěšných koncertních DVD projektů Vaie. V roce 2004 Vai vydal dvanáct skladeb z DVD pouze online.

V roce 2001 vyšlo limitované vydání "The Secret Jewel Box", koncepční 10CD box set obsahující unikátní materiál z různých období Vaiovy kariéry. V roce 2001 a v následujících letech byla veřejnosti vydána čtyři kompilační alba "The Elusive Light And Sound Vol. 1", "Mystery Tracks - Archives Vol. 3", "Various Artists - Archives Vol. 4" a "Vai: Piano Reductions, Vol. 1", která byla součástí box setu. Ve stejném roce vydala Vaiova nahrávací společnost Favored Nations album "No Substitutions: Live In Osaka", které Vai sám produkoval a technicky zpracoval a v únoru 2002 mu přineslo druhou cenu Grammy za nejlepší popové instrumentální album.

V květnu 2004 měl Vai premiéru projektu "The Aching Hunger", který si objednala nizozemská programová služba a hrál na něm s nizozemským Metropole Orchestra. Představení "The Aching Hunger" se skládala ze dvou částí: první představovala Vaiovy originální současné orchestrální skladby a druhá spočívala v tom, že Vai hrál na kytaru s orchestrem nově aranžovaný materiál ze svého katalogu.

V roce 2005 Vai vydal album "Real Illusions: Reflections", první díl pokračující třídílné trilogie koncepčního alba. Každý ze tří dílů série obsahuje materiál (písně, texty a mluvené i psané vyprávění) se specifickými vztahy k ději, záměrně vynechané mimo pořadí. Po vydání třetího dílu má Vai v úmyslu dokončit čtvrté album s materiálem, které bude poté vydáno spolu s předchozími třemi díly a dokončeným dějem v daném pořadí. Když Vai hovoří o ději, říká: "Je to příběh o lidském zájmu, o lidské situaci... Je to příběh o muži, který má ve svém životě traumatickou zkušenost, která ho dohání k šílenství. Vidíme příběh jeho očima. Zahrnuje také město, ve kterém žije, a cizince, který do města vstoupí a je jako šaman, postaví tuto obrovskou budovu, jako zrcadlící se rybník, a když k ní lidé přijdou, vidí aspekty své osobnosti a identity a objevují o sobě věci. Je v tom i trochu komedie, ale je to docela ezoterické. Je to o spoustě vznešených principů, takže není špatný nápad to všechno rozdávat pomalu". Díly série byla vydávány postupně, přičemž druhý díl "The Story of Light" byl vydán v roce 2012.

V roce 2006 se Vai připojil k turné Zappa Plays Zappa jako speciální host, spolu s dalšími absolventy Zappa kapely, Terrym Bozzio a Napoleonem Murphy Brockem. V roce 2008 získal Vai za provedení skladby "Peaches En Regalia" z turné Zappa Plays Zappa svou třetí cenu Grammy za nejlepší rockový instrumentální výkon.

Vai zahájil v roce 2006 sérii mistrovských kurzů "Alien Guitar Secrets" jako turné, na kterém Vai pořádá otevřenou diskusi o svých vlastních zkušenostech v hudebním průmyslu, vysvětluje klíčové principy pro pochopení úspěchu, hraje doprovodné stopy (často zve účastníky kurzů, aby si s ním zahráli), odpovídá na otázky, artikuluje klíčové body kytarové techniky a co je důležitější, jde nad rámec techniky a do hlubších esoterických principů, které hrají zásadní roli.

Na podporu publikace "Sound Theories Vol. I & II" a "Visual Sound Theories" Vai sestavil Vai novou kapelu pro pětiměsíční světové turné po Spojených státech, Evropě, Jižní Americe a Austrálii. Během vyhodnocování jedinečných možností pro kapelu (včetně nápadů na sekci lesních rohů nebo bicích nástrojů) začal Vai oslovovat houslisty, kteří by novou sestavu doplnili. V této nové kapele, známé jako String Theories, účinkovali předchozí členové The Breed Jeremy Colson (bicí) a Dave Weiner (kytara a sitár) spolu s novými členy Bryanem Bellerem (basa), Alexem DePueem (housle) a Ann Marie Calhoun (housle). Během měsíce dvanácti až patnáctihodinových zkoušek denně Vai a kapela zdokonalili vystoupení (které sestávalo ze skladeb z Vaiova katalogu, které Vai aranžoval tak, aby zahrnovalo i dvojí housle). Turné začalo v červnu 2007 a skončilo v prosinci téhož roku.

V polovině turné String Theories v roce 2007 Vai nahrál vystoupení ve Státním divadle v Minneapolisu, z něhož v roce 2009 vyšlo uznávané koncertní DVD/Blu-ray vydání alba "Where The Wild Things Are", které získalo zlatou certifikaci ve Spojených státech a Kanadě, představilo rozmanitý hudební rozsah kapely String Theories, a to skladbami jako je energická "Now We Run" nominovaná na cenu Grammy nebo dynamická balada "Angel Food".

V únoru 2010 Vai oznámil zavedení "VaiTunes", platformy používané k vydávání singlů pouze v digitální podobě prostřednictvím iTunes a dalších digitálních médií. V dubnu Vai vystoupil s Mary J. Blige, Orianthi, Randym Jacksonem a Travisem Barkerem v interpretaci klasiky Led Zeppelin "Stairway To Heaven" v populární televizní show American Idol. V říjnu 2010 se Vai jako skladatel více rozvíjel, s premiérou dvou originálních symfonií na festivalu Steve Vai v nizozemském Groningenu v podání North Netherlands Orchestra. Krátce po festivalu se Vai vydal na turné Experience Hendrix (spolu s Ericem Johnsonem, Kennym Waynem Shepherdem, Susan Tedeschi, Billym Coxem, Vernonem Reidem, Robertem Randolphem, Jonnym Langem, Bradem Whitfordem a dalšími) v rámci celostátního turné po Spojených státech.

V březnu 2011 Vai ve spolupráci s online vzdělávací divizí Berklee College of Music vytvořil Guinnessův světový rekord za největší online lekci hry na kytaru na světě. Lekce se konala jako propagace online kurzu Berklee "Steve Vai Guitar Techniques", který Vai pomohl vytvořit. V dubnu 2011 Vai (spolu s hudebním a technologickým podnikatelem Andym Altem) oznámil spuštění GuitarTV, online streamovacího webu věnovaného bezplatnému obsahu souvisejícímu s kytarou komunitě kytaristů po celém světě.

Vaiovo osmé studiové album "The Story Of Light" vyšlo v srpnu 2012 jako druhý díl koncepční trilogie "Real Illusions". Turné The Story of Light, které začalo v měsíci vydání alba, zahrnovalo 254 vystoupení v 52 zemích a skončilo v září 2014. Toto turné vedlo k vydání Vaiova čtvrtého živého DVD projektu Stillness in Motion v roce 2015, který byl natočen v říjnu 2012 během jeho turné Story of Light v klubu Nokia v Los Angeles.

V roce 2014 byl oznámen nový intenzivní kytarový tábor s názvem "Vai Academy", který byl vývojem mistrovské třídy Alien Guitar Secrets. Každý rok, kdy se tábor koná, Vai vytvoří osnovy s konkrétním tématem a zve speciální hosty, aby mu pomohli s jeho výukou. Během dne Vai a speciální hosté, mezi nimiž byli Guthrie Govan, Jeff Baxter, Vernon Reid, Eric Johnson, Sonny Landreth a další, pořádají lekce, v nichž k tématu přidávají svůj vhled a perspektivu. V roce 2014 vystoupil Steve Vai také s rockovou kapelou ukrajinského kytaristy Romana Miroshnichenka a 80-člennou Ruskou filharmonií v Rusku. Následující rok vyšlo dvojdiskové DVD "Stillness In Motion: Vai Live in L.A.Stillness In Motion“ s bonusovým diskem.

V roce 2016 Vai zahrál neuvedené kytarové sólo ve skladbě "Go!" z alba "Junk" francouzské elektronické kapely M83. V dubnu a květnu 2016 téhož roku se Vai zúčastnil turné Generation Axe po boku Tosina Abasiho, Nuno Bettencourta, Yngwieho Malmsteena a Zakka Wyldea. Vai oznámil nadcházející vydání pro rok 2016, které připomene 25. výročí "Passion And Warfare". Toto vydání obsahuje remasterované písně z alba a také nové album s materiálem z období mezi nahráváním tohoto alba a jeho prvním sólovým albem "Flex-Able". V červnu se Vai vydal na světové turné k 25. výročí alba Passion and Warfare, kde poprvé zahrál celé album spolu s materiálem z nového vydání. Turné pokračovalo v první polovině roku 2017.

Dne 1. prosince 2021 Steve Vai oznámil vydání svého desátého studiového alba s názvem "Inviolate", které vyšlo 28. ledna 2022. Po vydání debutovalo na 1. místě v žebříčku Current Hard Rock Albums (jeho první album na prvním místě), na 8. místě v žebříčku Top Hard Rock Albums a na 40. místě v žebříčku Top Album Sales. Na podporu alba se Vai vydal na 54-denní americké turné se stejným názvem. V roce 2021 se Vai také objevil ve skladbě s názvem "Lost Children Of The Universe" na nejnovějším albu Star One, projektu vedeného Arjenem Anthonym Lucassenem.

Dne 10. listopadu 2022 Vai oznámil své nejnovější album "Vai/Gash" a jeho hlavní singl „In The Wind“. Vai a zpěvák Johnny "Gash" Sombrotto nahráli album v roce 1991, ale po Sombrottově smrti při nehodě na motorce ze 7. září 1998 zůstalo nevydáno. Vai a Sombrotta spojovala společná láska k motorkám. Na obalu alba je fotografie Sombretta, která ukazuje rozsáhlé jizvy po popáleninách, které utrpěl při nehodě na motorce v roce 1977. Album vyšlo až 27. ledna 2023.

Začátkem roku 2024 se Vai, Satriani a Eric Johnson vydali na limitované turné "Reunion" v původní sestavě G3. Následně Vai a Satriani pokračovali v turné jako double-bill. Po více než 50 letech profesionálního a osobního přátelství dvojice napsala a nahrála svůj první singl "The Sea Of Emotion, Pt.1", který vyšel 29. března 2024.

V září 2024 se Vai připojil k Adrianovi Belewovi, Tonymu Levinovi a bubeníkovi skupiny Tool Dannymu Careymu na tříměsíčním turné po Severní Americe pod hlavičkou Beat. Reinterpretace alb King Crimson z 80. let "Discipline", "Beat" a "Three of A Perfect Pair". Kapela pokračovala v turné po Latinské Americe a Japonsku až do jara 2025. V roce 2025 Vai oznámil evropské turné s Joem Satrianim, které je naplánováno na léto.

A perlička na závěr. Steve Vai a Satriani 20. července 2025 ve Forum Karlín předvedli kytarové orgie. Kromě obou kytaristů kapelu SatchVai Band doplnili kytarista Pete Thorn, baskytarista Mark Mendoza a bubeník Kenny Aronoff. Nedělní noc ve Forum Karlín tak mohla nabídnout zjevení. Dva kytaroví bohové, Joe Satriani a Steve Vai, předvedli nadpozemskou souhru, která uchvátila zaplněné hlediště.

Studiové desky:
2025 Beat Live

Ostatní nahrávky:

Skupina:
Adrian Belew - Vocals, Guitars (ex-King Crimson)
Tony Levin - Bass (King Crimson, Peter Gabriel)
Steve Vai - Guitars
Danny Carey - Drums (Tool)
Hosté:

Beat Live
IBEAT Live in Los Angeles
Vyšlo 26. září 2025,

Seznam skladeb:
01. Neurotica ()
02. Neal And Jack And Me ()
03. Heartbeat ()
04. Sartori In Tangier ()
05. Model Man ()
06. Dig Me ()
07. Man With An Open Heart ()
08. Industry ()
09. Larks' Tongues In Aspic Part III ()
10. Waiting Man ()
11. Sheltering Sky ()
12. Sleepless ()
13. Frame By Frame ()
14. Matte Kudasai ()
15. Elephant Talk ()
16. Three Of A Perfect Pair ()
17. Indisicipline ()
18. Red ()
19. Thela Hun Ginjeet ()
Total Time: (00:00)

Mixed: Bob Clearmountain