|
 |
Tomorrow byla anglická psychedelicky rocková, popová a freakbeatová hudební skupina z Londýna. Na hudební scéně účinkovala pod tímto
názvem od března 1967 do dubna 1968. Tomorrow, dříve známí jako The In Crowd a ještě předtím jako Four Plus One, byla anglická hudební
skupina působící v 60. letech, jejíž hudba se dotýkala psychedelického rocku, popu a freakbeatu. Navzdory kritickému uznání a podpoře ze
strany DJ Johna Peela, který je uváděl ve své rozhlasové show "Perfumed Garden", kapela nezaznamenala velký komerční úspěch. Byli mezi
prvními psychedelickými kapelami v Anglii, spolu s Pink Floyd a Soft Machine. Tomorrow nahráli vůbec první vystoupení Johna Peela na BBC
Radio 1 dne 21. září 1967. Společně s Pink Floyd a Soft Machine byli průkopnickou kapelou psychedelické hudby v Británii. Ve skupině působil
i kytarista Steve Howe, který se později připojil k britské prog kapele Yes. Ale to je již jiná historie.V počátcích britské psychedelie jsou tři kapely důsledně uváděny jako figurky první generace londýnského undergroundového zvuku, a to Pink Floyd, Soft Machine a Tomorrow. Pink Floyd se stali superhvězdami a Soft Machine vlivnými kultovními legendami, ale Tomorrow si většinou pamatujeme (pokud vůbec) za to, že v dobách před YES představoval Steve HOWE jako jejich hlavního kytaristu. Ve skutečnosti se TOMORROW téměř vyrovnali dvěma oslavovanějším outfitům. Spolu s ranými Pink Floyd a Soft Machine sdíleli sklon k rozmarům květinové síly. I když byli méně bezohledně inovativní a nápadití, jejich psaní písní bylo dokonalé, s obratnými harmoniemi, psychedelickou kytarovou prací a dobrodružnými strukturami a změnami tempa. Nikdy nepodlehli bezduchému požitkářství nebo jamování, jejich skladby byly ve srovnání s většinou psychedelických kapel spíše krátké a pevně utkané. Několik singlů, zejména "My White Bicycle", bylo oblíbeným undergroundem, ale před rozpadem v roce 1968 se skupině podařilo nahrát pouze jedno album. Zpěvák Keith West měl ještě před rozpadem druhý britský hit s "Excerpt From Teenage Opera", která pomohla inspirovat Pete Townshenda s Tommy. V roce 1964 byla v Londýně založena výjimečná britská R&B skupina Four + One (také někdy Four + 1, 4 Plus One apod.), kterou tvořili Keith West (vocals), Les Jones (lead guitar), John "Junior" Wood (rhythm guitar), Simon "Boots" Alcot (bass) a Ken Lawrence (drums). Jsou nejznámější právě tím, že mezi nimi byli dva členové, zpěvák Keith West (tehdy Keith Hopkins) a rytmický kytarista Junior Wood, kteří později tvořili polovinu Tomorrow, jedné z předních raných britských psychedelických skupin. Čtyři plus jedna už hráli v době, kdy se k nim přidal West, který také hrál na foukací harmoniku, poté, co viděl jejich inzerát na zpěváka v magazínu Melody Maker. Leč skupina měla krátkodobé trvání a stihla v roce 1965 pod tímto názvem vydat singly "Time Is On My Side/Don't Lie To Me", "Stop! Wait a Minute / You're on Your Own" a "Why Must They Criticise/I Don't Mind". Ale nezapomenutelný singl byl pouze jejich singl "Time Is On My Side/Don't Lie To Me", který vyšel v lednu 1965 na EMI a měl malou šanci na úspěch, protože Rolling Stones měli s písní úspěch ve stejnou dobu. Obě strany singlu Four + One jsou na kompilaci Keitha Westa "Excerpts From ...Groups & Sessions 1965-1974". 
Po vydání tohoto singlu se přejmenovali na The In Crowd (někdy uvádění i jako The In-Crowd), kteří hráli více soulově a mod (styl
britské mládeže 60. let 20. století, typický elegantním oblečením a jízdou na skútrech) orientovaný materiál. Vydali tři singly, ke
druhému se včas přidal kytarista Steve Howe. Steve Howe a Keith West poté jednou večer přišli hrát v Cafe des Artistes v Londýně.
Na konci večera se Steve Howe zeptal Johnyho Aldera, jestli by se nechtěl připojit k The In-Crowd, protože jejich bubeník odešel.
Alder si vzpomíná: "Už jsem je viděl hrát a myslel jsem si, že jsou úžasní. Byli to R&B/Soul kapela. Bylo to skvělé. Tak jsem
skočil po příležitosti a ten večer jsem to oznámil The Fairies a další den jsem se stal bubeníkem The In-Crowd".V roce 1963 se Steve Howe připojil ke kapele The Syndicats, se kterou nahrál již v 17 letech svoji první desku. The Syndicats, kteří vznikli v roce 1963 a fungovali až do roku 1965, byla R&B kapela, začínali jako popová kapela, poté přešli k blues a hráli covery Chucka Berryho nebo Wilsona Picketta. Jejich desky produkoval Joe Meek ve svém domácím studiu RGM Sound v bytě nad prodejnou kufrů v ulici Halloway Road 304. V roce 1964 Steve získal svoji legendární kytaru Gibson ES-175D, speciálně objednanou z hudebního obchodu SELMAR v Londýně. Jejich producent Meek ale později propadl depresím kvůli jeho homosexualitě, ale i vlivem toho, že jeho produkční styl rychle zastaral, když se na scéně objevili Beatles nebo Rolling Stones. Po hroznéé hádce ve studiu 3. února 1967 zavraždil svoji bytnou a sám se zastřelil. To vše bylo v době, když se měnilo obsazení kapely, hledali zpěváka, a tak se zcela vyhnul této tragédii.
Pod názvem The In Crowd nahráli písně "Am I Glad to See You" a "Blow-Up" speciálně pro film Blowup z roku 1966. Text k "Blow-Up" je téměř doslovná interpretace děje filmu. Tyto dvě písně však zůstaly nevyužity, když byli Yardbirds najati, aby natočili sekvenci nočního klubu, ve které by se The In Crowd objevili. V době kdy Alder žil jsem v Chelsea, v srdci nové módy a hudby, nastala změna v hudbě. Naštěstí tam bydlel. Zbytek kluků z The In Crowd v té době žil se svými rodiči. Scházeli se s lidmi z Granny Takes and Trip (obchod s těmi nejneuvěřitelnějšími oděvy na Kings Road v Chelsea) a oni jej obraceli na novou psychedelickou vlnu zajímavých věcí. Alderovi řekli, že by měl zajít do klubu UFO a podívat se na Pink Floyd. Alder to okomentoval: "Byl jsem tou celou hypnotizován. Bylo to fantastické. Řekl jsem ostatním klukům, co se děje a že tam musíme hrát, protože to bylo místo, kde se hrálo". Tohle se dělo na konci roku 1966 a začátku roku 1967. 
Snažili se také získat koncert v klubu UFO, ale odmítli rezervovat kapelu The In-Crowd. V kapele opustili přehrávání coverů a začali
sami skládat. V době, kdy se ucházeli o hraní v klubu UFO v Tottenham Court Road, jejich hudba se měnila, dělali rozšířená kytarová
sóla, experimentovali s hudbou ve volné formě a začali psát vlastní materiál. Rozhodli jsme se, že potřebují kompletní opravu. Atmosféra
si to žádala a oni nebyli proti. Změnili také styl oblékání a dohodli se, že si změní jméno na Tomorrow a začlenili se do britské
psychedelické scény. Alder navrhl jméno NOW a "Junior" řekl TOMORROW a bylo to. Vybrali si název TOMORROW. Alder vzal všechny
s sebou do Granny Takes a Trip a vybavil je i Granny oblečením s velmi speciální slevou. Nakonec byli objednani, aby hráli v klubu UFO,
který byl pro některé kapely známý jako obtížné místo (třeba z mnoha jiných vůbec nepřijali The Move), ale Tomorrow milovali nás od
první písně a vždy si to řádně užili, když hráli za "Hoppy" Hopkinsem a Joem Boydem. Jednou večer tam za nimi přišel Jimi Hendrix a zahrál
si s nimi - a divte se na basovou kytaru! Při koncertování v klubu UFO se stali tak trochu rezidentní kapelou po The Floyd.
Hlavním skladatelem kapely se stal Key West, se kterým Howe brzy začal spolupracovat. Už jako Tomorrow se objevili ve filmu Smashing
Time z roku 1967 pod názvem Snarks. John "Junior" Wood onemocněl během natáčení filmu a byl nahrazen Johnem Pearcem, obchodníkem
s oblečením. Opět jejich hudba nebyla ve filmu použita. Místo toho hudbu použitou ve filmu hraje Skip Bifferty.Mark Wirtz, producentem EMI, se přišel podívat, jak hrají The In Crowd v klubu jménem Blaises v South Kensinton v Londýně. Tam se rozhodl, že je bude produkovat pro EMI Records. Produkoval dva singly pro Tomorrow "My White Bicycle" a "Revolution", později i LP s názvem "Tomorrow" a singl pro The Aquarian Age "10 000 Words In A Cardboard Box/Good Wizard Meets Naughty Wizard". Produkoval také řadu singlů, které byly úryvky z Wirtzova projektu "A Teenage Opera". Během roku 1967 skupina vydala dva singly, z nichž jeden "My White Bicycle", jejich nejznámější vyšel v květnu 1967 a bodoval v žebříčku ve Velké Británii, později jej nahráli jako cover heavy rockoví Nazareth. "My White Bicycle" byl debutový singl kapely, nahraný v Abbey Road Studios ve stejnou dobu, kdy Beatles nahrávali album "Sgt. Pepper", Howe a kamarádi byli ve Studiu 1, zatímco Lennon, McCartney a spol. byli ve Studiu 2. Píseň "My White Bicycle" byla napsáno podle toho, co se skutečně dělo v Amsterdamu. Jeden z majitelů Granny Takes a Trip, Nigel Weymouth, tam byl a vrátil se s odznakem Provos, který dal Westovi. Byla to něco jako nizozemská studentská 
anarchistická skupina, která věřila, že všechno by mělo být zdarma. Ve skutečnosti měli v Amsterdamu bílá kola a rozmisťovali je po městě,
v podstatě komunitní cyklistický program: "V Amsterdamu měli bílá kola a nechávali je po městě. Někam jeli a potřebovali jste použít kolo,
prostě byste vzali kolo a někam byste jeli a prostě ho nechali. Kdokoli potřeboval kola, vzal si je a nechal, dokudy byla potřebná."
. Když kapela poprvé uviděla plakát "My White Bicycle", který Hapshash vykouzlil na Kings Road, byli všichni přesvědčeni, že jdou správnou cestou. Hlavní kytarové téma "My White Bicycle" pochází z toho, co v té době poslouchali, a to Ravi Shankara a Gabora Zarba. Takže jejich vlivy byly hlavně indické. Steve to možná pochopil tím riffem, nebo to možná jen vytáhl ze vzduchu, nevím. Je to jako dunivý zvuk sitaru. Skladbu později nahráli Nazareth jako cover, který se v roce 1975 dostal na 14. místo v britské singlové hitparádě, a později Neil z The Young Ones TV show v 80. letech 20. století. Celá kapela tehdy experimentovala s drogami, i když to není jisté u Johna Juniora. Většinou Steve a West používali hašiš a dříve speed, aby se soustředili a byli vzhůru na celé noci a mnoho koncertů po celé Velké Británii. Všechny Westovy písně byly osobní zkušenosti a psal je pod vlivem hašiše nebo LSD, ačkoli Ken Burgess, někdejší Westův spoluautor, nikdy drogy neužíval. V roce 1967 hráli po boku Pink Floyd a The Soft Machine z těch nejdůležitějších. Vystupovali také s The Jimi Hendrix Experience a mnoha dalšími skvělými kapelami té doby. Vystupovali také na skvělých scénách v The UFO Club, The Saville Theatre, The 14 Hour Technicolor Dream, Christmas On Earth, také hráli na řadě open air festivalů a jezdili na koncerty do Evropy, hlavně do Francie a Holandska. Druhý singl "Revolution", jehož název změnili, když začali nahrávat, vyšel v září 1967 a předběhl o rok píseň Beatles "Revolution". V knize Joe Boyda "White Bicycles – Making Music in the 60s" on tvrdí, že kapela uvedla píseň jeden večer v klubu UFO jako apoteózu britského undergroundu 60. let. Tomorrow také jamovali s Jimi Hendrixem v klubu UFO. Mezi jejich vydáním singlů z roku 1967 a konečným vydáním jejich stejnojmenného alba v únoru 1968 bylo velké zpoždění. 
Až v únoru 1968 vydali své jediné bezejmenné album "Tomorrow" produkované Markem P.
Wortzem, který na nahrávkách realizovaných v londýnském studiu Abbey Road, St. Johns Wood, Londýn, nahrál také všechny klávesové
nástroje. Jediný koncept, který pro album měli, bylo udělat "psychedelické album". Album ovšem komerčně propadlo.Key West také začal vydávaz singly i sólově, což vedlo k tomu, že brzy jezdili vystupovat jako Key West and Tomorrow. Westovy singly byly spíše popového ražení a kapela jako taková hrála spíše raný psychedelický rock. Takže pro některé návštěvníky jejich koncertů to byl občas šok. Skupina přesto poměrně hodně koncertovala na klubové scéně a řadila se vedle Pink Floyd, Crazy World Of Arthur Brown či Move k významným psychedelickým atrakcím. Jako mnoho hudebníků z té doby, i oni experimentovali tehdy i s LSD a několik písní vytvořili pod jeho vlivem, např. skladba "Three Jolly Little Dwarfs". V roce 1967 Steve začal se svým kamarádem a producentem Markem Wirtzem hrát jako studiový hudebník. Objevil se tak i na singlu Key Westa "Excerpts From a Teenage Opera". Singl s písní "My White Bicycle" však stejně jako samotné album neuspěl, neboť zájem o psychedelickou hudbu již odezníval a kapela v roce 1968 dospěla ke svému konci. Nicméně album si dnes získalo kultovní přízeň, reedice alba se prosadily více než 50 let po jeho původním vydání. Zveřejnění alba na YouTube, stejně jako jejich nevydané skladby, také získalo Tomorrow jejich kultovní status v 60. letech a v hudbě jako celku. Podobně jako hudba kapel jako The 13th Floor Elevators, Kaleidoscope a July, které všechny zažehly obrodu roky poté, co jejich hudba byla převážně zapomenuta veřejností, přestože po jejich zmizení nehrála žádná rádia, i nadále zůstává stejnojmenný vinyl Tomorrow pokladem psychedelické éry konce 60. let. Zpěvák Tomorrow Keith West je možná známější jako účastník projektu Marka Wirtze A Teenage Opera, který mu přinesl sólový hit "Excerpt From 'A Teenage Opera' (Grocer Jack)" a krátký komerční úspěch v roce 1967. Kytarista Steve Howe se později po epozodě s vlastní kapelou Bodast připojil k progresivní rockové kapele Yes, zatímco Twink se připojil k Pretty Things, aby dokončil jejich koncepční album "S.F. Sorrow", než zformoval Pink Fairies. John Wood (neplést s producentem Sound Techniques) občas hrál na baskytaru s Jeffem Beckem. V roce 2021 vyšla oficiální biografie Keitha Westa v knize "Thinking About Tomorrow – Excerpts from the life of Keith West". |
 |
|
Členové: Keith West - Lead Vocals Steve Howe - Guitars John "Junior" Wood - Bass John "Twink" Alder - Drums, Percussion |
Bývalí členové: |
 (celým jménem Keith Alan Hopkins) (Narozen 6. prosince 1944, Dagenham, Barking and Dagenham, Essex, England) Lead Vocals Keith Hopkins je britský legendární rockový zpěvák, skladatel, hudební producent a frontman několika průkopnických kapel, včetně zásadní kapely Tomorrow ze 60. let. Tomorrow a Keith West byli skutečně v popředí hnutí psychedelického rocku spolu s Pink Floyd a Soft Machine. Nejznámější je jeho singl "Excerpt From A Teenage Opera" ("Grocer Jack"), s nímž se dostal na 2. místo v UK Singles Chart. Keith Hopkins se narodil v Dagenhamu, Essex, v Anglii a je znám hlavně pod uměleckým jménem Keith West. Zájem o hudbu u něj probudil poslech desek Les Paula a Mary Ford svého táty, ta krásná elektrická kytara a Maryiny těsné harmonie na něj silně zapůsobily. Aby jej o víkendu táta vytáhl z postele brzy, pouštěl na gramofonu "Bye Bye Blues" a byl ke snídani rázem vzhůru. Elvis na něj měl také obrovský vliv. "Heartbreak Hotel" byla první deska, kterou vlastnil, a Ricky Nelson, Buddy Holly, Eddie Cochran byli všichni skvělí hudebníci a umělci. Když si poslechl Elvisovy covery "Hound Dog", "That's All Right" atd., objevil původní nahrávky černošských umělců a to vedlo k zájmu o blues a soulovou hudbu, což jej přivedlo k jeho první kapele Four + One. Ještě předtím ale hrával na baskytaru v lokálních The Teenbeats. V letech 1965-1966 zpíval s Four + One, kteří se pak přejmenovali na The In Crowd, kde na kytaru hrál Les Jones. V nové kapele se musel naučit hrát na šestistrunnou kytaru, aby mohl skládat i melodie. Od roku 1964 tak West byl zpěvákem The In Crowd, kapely z Londýna. Následující rok The In Crowd nahráli tři singly pro Parlophone. Po připojení bubeníka Aldera si kapela změnila jméno na Tomorrow a zařadili se brzy mezi psychedelické rockové kapely ze 60. let. West složil většinu písní skupiny (patřičně připsány pod jménem Keith Hopkins), často ve spolupráci s Kenem Burgessem. Dalším členem těchto skupin byl kytarista Steve Howe, později člen kapely Yes. Navzdory kritickému uznání a podpoře od BBC Radio 1 DJ Johna Peela, který uváděl Tomorrow v jeho The Perfumed Garden show, skupina nezaznamenala velký komerční úspěch. 
V roce 1967 se West seznámil s Markem Wirtzem, hudebním producentem, který již vytvořil instrumentální titul "A Touch Of Velvet,
A Sting Of Brass" (1965). Melodie se později stala námětovou hudbou pro německé TV programy Beat-Club a Musikladen. Mark Wirtz
si přišel poslechnout hru Tomorrow v jejich rezidentním klubu Blaises a zamiloval si kapelu a písně. Doporučil je E.M.I. a měli zabukováno
studio k nahrání "My White Bicycle" jako prvního singlu, po kterém následovalo album na label Parlophone. Líbily se mu Westovy texty
a oslovil jej, aby napsal něco pro doprovodnou skladbu, kterou složil s Geoffem Emerickem, inženýrem Beatles (kromě mnoha dalších
slavných jmen). Geoffa se Westovi moc zamlouval, byl to skvělý zvukař, plný nápadů a dokázal vyřešit jakýkoli problém, který jste
na něj vrhli. To Westa přesvědčilo, že tento projekt bude znít epicky! Steve Howe hrál na sólovou kytaru na instrumentálce, která
skončila na B-straně "A Teenage Opera" už předtím, než se zapojil, a možná jej na tento úkol i doporučil. West tak byl účastníkem
Wirtzova projektu "A Teenage Opera", byl zpěvákem skladby "Excerpt From A Teenage Opera", známé také jako "Grocer Jack", která
se v roce 1967 dostala na 2. místo v UK Singles Chart. Představil také skladbu "Sam", která se ve stejném roce dostala na spodní
konec britské Top 40.V srpnu 1967 Tomorrow vydali singl písně dua Hopkins/Howe s názvem "Revolution". West vydal sólový singl "On A Saturday" u Parlophone v roce 1968. Dalšími hudebníky, kteří se na tomto singlu objevili, byli kytarista Howe, baskytarista Ronnie Wood a bubeník Aynsley Dunbar. Od té doby byl zahrnut na remasterované CD verzi alba "Tomorrow" (1999). V polovině 70. let se Keith stal hlavním zpěvákem Moondance, ve kterém vystupovali John Welder (ex-Family), Chico Greenwood (později vystupoval s Murray Head) a Bruce Thomas. V roce 1974 West vydal sólové album "Wherever My Love Goes" na německém progresivním rockovém labelu Kuckuck. Bylo to experimentální album, které s Kenem Burgessem nahráli pro všeobecné vydání jako duo. Bohužel se tak nestalo, takže bylo rozhodnuto vydat to pod mým Westovým jménem, aby to snad zajistilo větší prodejnost. Album představilo i jeho skladatelské partnery Kena Burgesse a kytaristu Glenn Ross Campbella (ex-The Misunderstood). Dvě skladby na albu produkoval Andrew Loog Oldham. 
V polovině roku 1975 dal West a John Weider z Eric Burdon and the Animals skupinu Moonrider. John byl session hudebník, který
vystupoval na albu "Wherever My Love Goes" a různých singlech, které West vydal u Decca. V té době byli hudebně na stejné vlně
a John uměl hrát na cokoli se strunami, včetně houslí. Přesvědčil Westa, že jejich písně jsou perfektní pro americký trh, kde sídlil, a
tak se přestěhoval zpět do Anglie a založili kapelu. Najali si Bruce Thomase na baskytaru a Chica Greenwooda na bicí (později
vystupoval s Murray Head) a udělali jedno album u Anchor Records. Album se dobře uvedlo v tisku, hrálo se v rádiu a také jsme
se objevili živě v The Old Grey Whistle Test a koncertovali s Johnem Mayallem, který skončil v Albert Hall. Bylo to úžasné. Bohužel
vydavatelství zkrachovalo krátce po vydání a kapela zůstala na suchu se všemi ostatními počiny labelu.Dnes West pokračuje v produkci a nahrává ve svém malém domácím studiu hudbu, která se využívá především v reklamním průmyslu. Je také spojován s Burns Guitars.Vystupuje i na živých koncertech se svou skupinou kamarádů, ale jeho rodina a blízcí přátelé zůstávají jedinou smysluplnou silou jeho života. Keith je s manželkou spolu přes 50 let a mají tři krásné, talentované dcery a nyní i tři vnoučata. Po rozpadu Tomorrow pokračoval Keith v obrovské kariéře sólového umělce, ve které prodal přes 10 milionů desek a získal cenu Ivora Novella za akládání písní. V poslední době Keith znovu vystupuje a The Keith West Band odehráli řadu vyprodaných vystoupení ve známém hudebním podniku The Bull’s Head v Barnes v západním Londýně. Keith dokonce oprášil i hit "My White Bicycle"... V říjnu 2021 odehráli The Keith West Band triumfální koncert v Temple of Arts and Music v Londýně, přičemž nyní se plánují další vystoupení na rok 2022. V roce 2021 vyšla oficiální biografie Keitha Westa "Thinking About Tomorrow – Excerpts From The Life Of Keith West". |
 (celým jménem Stephen James Howe) (Narozen 8. dubna 1947, Holloway, North London, Englamd, Great Britain) Anglický kytarista a zpěvák, známý především od roku 1970 jako člen skupiny Yes, kde nahradil původního kytaristu Petera Bankse a přinesl do hry Yes "poryv nového větru". Předtím hrával ve skupinách Syndicats, The In Crowd, Tomorrow, Bodast, Asia a GTR, přičemž realizoval i několik sólových alb. Výborný technik ve hře na akustickou i elektrickou kytaru. Steve Howe byl první kytarista, který získal 5 let za sebou cenu "Best Overall Guitarist" časopisu Guitar Player Magazine, a to v letech 1977-1981. V roce 1981 byl jako první rockový kytarista uveden do Guitar Player Hall of Fame (Kytariová síň slávy). Steve je plodný umělec, své 19. sólové album vydal v roce 2010 a v roce 2015 pak "Anthology". Steve Howe oznámil vydání zatím své poslední desky "Lunar Mist", druhé vzniklé ze spolupráce s jeho zesnulým synem Virgilem Howem, který tragicky zemřel v roce 2017. Pokračuje ve své cestě, která je poháněna láskou a energií čerpající u své manželky Jany a jejich rodiny, vášeň pro kytaru a samozřejmě nekončící touhu tvořit a hrát hudbu. "Lunar Mist" vychází 23. září 2022. Steve tvořil s pomocí Virgilova nevydaného materiálu, který měl v duchu spojení s jejich debutovou spoluprací "Nexus", vše sestavil v lednu 2021, aby mohl začít pracovat. Steve vycházel z nevydané bonusové skladby s názvem "Lunar Mist" z jejich debutového alba a pracoval na rozšíření Virgilových hudebních nápadů.
|
 (také John "Junior" Wood nebo Junior Wood) (Narozen ***, London, England, zemřel 12. srpna 2016, England) Bass John Wood je britský hudebník a hráč na basovou kytaru. Působil v kapelách Aquarian Age, Four + One, The In Crowd a Tomorrow. Nejznámější je jako baskytarista britské psychedelické kapely Tomorrow, v níž hrál v rytmické sekci v duu s Twinkem na konci 60. let. Zahrál si i na sólových albech Johna "Twink" Aldera. V roce 1964 debutoval jako rytmický kytarista pro R&B skupinu Four Plus One se zpěvákem Keithem Westem. Se skupinou vydal jeden singl a s přejmenovali se na The In Crowd. Skupina s připojením Steva Howea na kytaru a Twinka Aldera na bicí, posílila a vyvinula se v Tomorrow v roce 1967. Během tohoto procesu se přesunul na baskytaru kvůli odchodu kytaristy. Oblibu si získal především na londýnské undergroundové scéně. Vydali dva singly a album, které reprezentovalo tehdejší raný psychedelický pop. Vše produkoval německý producent Mark Wirtz a po rozpuštění Tomorrow v roce 1968 vydal singl "Ten Thousand Words In A Cardboard Box" s projektovou kapelou Aquarian Age, kterou zformovali s Twink a Wirtz. Na jaře 1968 také vystupoval s Jeff Beck Group (03-05/1968) jako náhradník za Rona Wooda, který spolupracoval s The Creation. Podílel se také na nahrávání Twinkova sólového alba "Think Pink" vydaného v roce 1970. Album obsahuje znovu nahrávku singlu "Ten Thousand Words In A Cardboard Box" napsaného spolu s Twinkem pod názvem The Aquarian Age. Po rozpadu Tomorrow se Wood stal obětí mnoha obtíží s udržením kariéry v hudbě. Další konceptualizovaným počinem, v němž působil byli Aquarian Agee, s nímž společně s Twinkem vydali album "Excerpt from A Teenage Opera". Když to šlo dolů, ačkoli Twink přirozeně trval na svém, Junior šel do jiných oblastí práce, aby si vytvořil příjem, ale ztratil se s tím kontakt. Ale kdyby se někdy vrátil na scénu a řekl, že hraje na baskytaru a je zase žhavý, doplní určitě původní sestavu. |
 (také John "Twink" Alder) (celým jménem John Charles Edward Alder) (po konverci také znám jako Mohammed Abdullah) (přezdívky A Syd, Cecil P. Trumpington, Cool-Khoul, Twink) (Narozen 29. listopadu 1944, Colchester, Essex, England) Drums, Percussion John Alder, také známý jako "Twink", je anglický hudebník, hráč na bicí a perkuze, herec, zpěvák a skladatel, který byl ústřední postavou anglického psychedelického hnutí. V roce 2006 Alder konvertoval k islámu a změnil si jméno na Mohammed Abdullah. Stále však nahrává pod jménem Twink. Během své hudební kariéry se objevil v kapelách The Airliners Skiffle Group (guitar and washboard), The Black Zillians Skiffle Group (drums), The Angels Skiffle Group (guitar, lead vocals), The Planets (rock group, drums), Eddie Lee Cooper & The Trappers (Rock group, drums), Jimmy Pilgrim & The Strangers (Shadows group, drums), Dane Stevens & The Deepbeats (Rock & Blues, drums) a The Fairies, The In Crowd, The Pink Fairies, The Pretty Things, The Rings, Tomorrow. Spolupracoval také s Aquarian Age, Captain Lockheed And The Starfighters, Glider, Last Minute Put Together Boogie Band, Santa Barbara Machine Head, Star Sponge Vision a The Electric Banana. Alder se narodil v Colchesteru, Essex, ve Spojeném království. Mnozí z jeho rodinných příslušníků byli také hudebníci, včetně jeho babičky z otcovy strany, která byla koncertní pianistkou a sólistkou. Alder se již od mládí zajímal o hudbu. "Vždycky mě zajímala hudba. Pak přišel rokenrol, což byl skokový start." "Taky miluji filmy. Vždy jsem se zajímal o zábavu - filmy, rádio, TV, varieté, divadlo, operu. Na co si jen vzpomenete, zaujalo mě to. Tak jsem se jednou ve čtvrtek odpoledne procházel po městě a tam byl film promítaný v Hippodrome na High Street v Colchesteru (odehrálo se tam i jedno z prvních divadelních vystoupení Charlieho Chaplina) s názvem "Rock Around The Clock" (1956) s Billem Haleym a The Comets, The Treniers, Freddie Bell a The Bellboys a dalšími. Nevěděl jsem v té době a ani neslyšel nic o rokenrolu, tak jsem si pomyslel: "No, skvělé". Zajímal jsem se o skiffle, ale ještě jsem se v něm neangažoval. Tak jsem šel a viděl film a bylo to BANG! Hudba sama o sobě na mě měla velký vliv a to bylo vše." 
Jeho profesionální kariéra začala v roce 1963, když hrál na bicí pro Dane Stephens and Deep Beats, rytmickou a bluesovou kapelu
z Colchesteru. V roce 1964, po ročním vystupování, se kapela přejmenovala na The Fairies.Vzhledem k rostoucí oblibě kapely začali její členové dostávat pravidelné dárky od svých hudebních fanoušků. Alder, který měl v té době dlouhé kudrnaté vlasy, pravidelně dostával lahvičky domácí pleťové vody značky Twink. Nakonec přijal "Twink" jako své umělecké jméno. Twink se později znovu sešel s Danem Stephensem a Mickem Weaverem z The Fairies na dvou skladbách na jeho albu "Odds & Beginnings" z roku 1991. V roce 1965 se Alder přestěhoval do Londýna, kde žil v oblasti Chelsea. Když se Fairies v srpnu 1966 rozešli, připojil se v roce 1966 k rhythm and blues/soulové hudební skupině nazvané The In-Crowd, jejíž předchozí bubeník Ken Lawrence odešel. Nebyl ale součástí formace The In Crowd a nehrál na žádném ze singlů The In Crowd. Mezi další členy The In-Crowd patřili Steve Howe (kytara; později přešel do slavných Yes), zpěvák Keith West a baskytarista John "Junior" Wood. O několik měsíců později se kapela rozhodla změnit svůj název na Tomorrow. Úspěch Westovy sólové nahrávky "Excerpt from A Teenage Opera" vyústil v rozpad kapely a vedl k jednorázovému singlu krátkotrvající kapely "Aquarian Age" (Twink & Junior). Joe Boyd ve své knize "White Bicycles" cituje show Tomorrow v klubu UFO v londýnské čtvrti Camden, a zvláště Twinkino vystoupení – jako vrchol pop-kultury 60. let. Tomorrow si také zahrál s kytaristou Jimi Hendrixem na UFO. V roce 1967 Twink dokončil nahrávání se skupinou Santa Barbara Machine Head. Vystupovali v něm dva bývalí členové beatové skupiny The Birds - Ron Wood (později The Creation, The Faces a The Rolling Stones) a Kim Gardner (později také The Creation a Ashton, Gardner & Dyke) a klávesista Jon Lord (později Deep Purple). Alder nahradil Skipa Alana v kapele The Pretty Things a připojil se k dosavadním členům Philu Mayovi, Dicku Taylorovi, Wallymu Allenovi a Jonu Poveymu. Podílel se na tvorbě jejich klasického alba "S.F. Sorrow". Tři skladby už byly nahrány a nebylo potřeba, aby znovu dělal Skipovy bicí party, protože byly dokonalé. Pracoval však na všech zbývajících skladbách včetně "Loneliest Person". Byl také členem této skupiny, když se objevila ve filmu "What's Good for the Goose", který natočili s Normanem Wisdomem. Objevily se v něm skladby "Old Man Going" a "The Journey". Alder se proslavil svým pobuřujícím chováním, jako bylo šplhání po sloupcích reproduktorů a potápění se do publika, když kapela The Pretty Things vystupovala na koncertě zdarma pod širým nebem 27. července 1968 v londýnském Hyde Parku. 
Alder nahrál v červenci 1969 své první sólové album "Think Pink" ke konci svého působení u Pretty Things. Využil tak příležitost
natočit vlastní album se členy The Deviants (Paul Randolph, guitars), The Pretty Things (Wally Allen, John Povey), Tyrannosaurus
Rex (Duncan 'Sandy' Sanderson, Steve Peregrin Took) a Tomorrow (John "Junior" Wood). Hostovali na něm také May, Povey, Waller
a Victor Unitt z Pretty Things, Viv Prince (ex-Pretty Things), John "The Honk" Lodge (Junior's Eyes, Quiver), "Junior" Wood a záhadný
"Pink Fairies Motorcycle Club and All-Star Rock and Roll Band". Album produkoval Mick Farren z The Deviant. Název "Pink Fairies" byl
odvozen z příběhu manažera Deviants Jamieho Mandelkaua, který možná nevěděl o Twinkově bývalé kapele.Původním konceptem "Think Pink" bylo vytvořit velmi psychedelickou sérii zvukových portrétů, které by přenesly mysl posluchače na jiná místa. Původní nápad na název byl "Keys", od kterého se upustilo, když se album vyvíjelo. Některé písně měly již nahrané demo náčrtky a finální kytarové party, vokály a další nástroje byly vypracovány ve studiu. "10 000 Words In A Cardboard Box" bylo původně napsáno nahrávkou The Aquarian Age stejně jako "Tiptoe On The Highest Hill" (demo nahrané na EMI, Manchester Sq, Londýn, a produkované Markem Wirtzem s dalšími tituly). Ve studiu se dali dohromady "Three Little Piggies" a "The Sparrow Is A Sign". Při nahrávání strávil dost času předem s Paulem Rudolphem procházením jeho kytarových partů v jeho bytě ve West Endu v Londýně. Všechny ostatní hostující muzikanty a přátele pak režíroval ve studiu. V první sestavě Pink Fairies byli hudebníci Think Pink Twink, Took a Farren, všichni tři opustili své příslušné kapely, a byla pojmenována po "Pink Fairies Rock'n' Roll Club", volné skupině přidružených hudebníků včetně Tooka, Farrena, The Deviants, Syda Barretta (dříve Pink Floyd) a Pretty Things. Hráli v Ladbroke Grove, domově britského undergroundu. TAto sestava včetně Twinkovy přítelkyně Sally "Silver Darling" Melzer na klávesy, odehrála jeden chaotický koncert v Manchesteru a koncem roku 1969 nahrála Farrenovo sólové album "Mona – The Carnivorous Circus", než se rozpadla. Took, Farren, bývalý kytarista a baskytarista Entire Sioux Nation Larry Wallis a Tim Taylor poté sestavili kapelu, z níž se stala superskupina Shagrat, s Farrenem, který odešel ještě předtím, než byly natočeny nějaké nahrávky, a bubeník Phil Lenoir se přidal, aby doplnil sestavu. 
Druhou sestavu Pink Fairies zformovali počátkem roku 1970 Twink s bývalými spoluhráči Micka Farrena, The Deviants. Skupina Pink
Fairies se dvěma bubeníky nahrála singl s názvem "The Snake/Do It" následovaný albem "Never Never Land", než Twink v roce 1971
odešel, třebaže se pravidelně vracel.Stars se zrodili po jeho návratu z Maroka a přestěhování z Londýna do Cambridge. Spolupracoval se skupinou "Last Minute Put Together Boogie Band", která zpočátku obsahovala zpěváka/kytaristu Bruce Michaela Painea (ex-Apple Pie a hvězda sanfranciské produkce Hair) a 'The Honk' hrající na baskytaru. Hrál také v kapele jménem ZZZ s Alanem Lee Shawem a Rodem Latterem, kteří se později znovu sešli jako Rings. The Last Minute Put Together Boogie Band, nyní s bývalým baskytaristou Jackem Monckem, podpořili amerického bluesového kytaristu Eddieho "Guitar" Burnse v King's College Cellar v lednu 1972. Jackova manželka Jenny Spires, bývalá přítelkyně Twinka a bývalá přítelkyně Syda Barretta (ex-Pink Floyd) šla se Sydem na koncert a vzala s sebou svou kytaru a dokonce s nimi Syd v jednu chvíli jamoval, podobně jako Fred Frith. Další den skupina Last Minute Put Together Boogie Band s hosty Fredem Frithem a Sydem Barrettem hrála na pódiu s Hawkwind and the Pink Fairies. Syd, Jack a Twink se rozhodli dát dohromady kapelu a v následujících dvou dnech vytvořili krátkotrvající trio Stars s Barrettem a Monckem. Stars odehráli několik dobře přijatých představení. Nicméně Syd, který byl duševně křehký, skončil poté, co si přečetl negativní recenzi Roye Hollingwortha v Melody Maker. Po rozpadu Stars se Twink přestěhoval zpátky do Londýna. V letech 1972 až 1975 Twink pravidelně vystupoval s kolegy z Ladbroke Grove komunitní kapelou Hawkwind během nahrazování původního bubeníka kapely na jeho náhradníka Simona Kinga. Twink také hrál s kapelou Glider, ale nevydali žádné nahrávky. 
V červenci 1975 uspořádali Pink Fairies v Roundhouse reunionový koncert, na kterém se představila tehdy současná sestava Russell
Hunter, Duncan Sanderson a Larry Wallis, k nimž se připojili bývalí členové Twink a Paul Rudolph. Nahranou show vydali jako živé album
v roce 1982.Twink založil Fallen Angels v srpnu 1976 se Stevem Marriottem a bývalými členy kapely Allstars Gregem Ridleym a Mickey Finnem. Cestou na první koncert kapely byl ale Twink hospitalizován po autonehodě, po které se tato sestava rozpadla. The Fallen Angels nakonec podpořili Phila Maye na sólovém albu. Kapela tehdy zkoušela v chatě Steva Marriotta v Essexu a v noci prvního dne tam všichni šli do Steveovy místní hospody. Twink se opil a jeho řidič také. Na zpáteční cestě do Londýna auto sjelo ze silnice a skončilo převrácené v příkopu a Twink utrpěl zlomeninu dolní čelisti, kvůli které byl hospitalizován asi 2 týdny a několik měsíců nebyl schopen činnosti. Alan Lee Shaw a Rod Latter z Cambridge jej několikrát navštívili v nemocnici a hráli spolu v Cambridge, proto mluvili o tom, že by dali dohromady kapelu, až se vrátí z nemocnice. Nakonec začátkem roku 1977 zformovali The Rings a nahráli jeden z prvních punkrockových singlů pro Chiswick Records s názvem "I Wanna Be Free/Automobile", produkovaný bývalým členem Sparks Martinem Gordonem. Mezi další členy kapely patřili Alan Lee Shaw a Rod Latter z Adverts. Nahráli i živé album "The Rings Live At The 100 CLUB 1977" pro Whiplash Records USA. Poté, co Twink odešel, ostatní členové Rings vytvořili Maniacs. Twink vymyslel termín "acid punk" pro popis své hudby a v únoru 1978 vydal EP s názvem "Do It '77". To zahrnovalo písně "Psychedelic Punkeroo" (původně se měla jmenovat právě "Acid Punk" o Sydu Barrettovi a autorství písní připsané 'A. Syd') a "Enter The Diamonds", z nichž oba představovali kapelu zahrnující Twink (bicí/zpěv), Kid Rogers (z Kid Rogers and the Henchmen; kytary/zpěv), Fingers Falkner (klávesy) a Chris Chesney (sólová kytara). Podle Twinka: "Byl to projekt Psychedelic Punkaroo, ale Chiswick Records se skladba nelíbila a já jsem "Do It" nahrál s Lightning Raiders, kterým dali přednost." Podle Duncana 'Danger Sun' Sandersona (baskytara, Lightning Raiders, ex-Pink Fairies): "Twink přišel kolem mého domu a táhl mě dolů do studia, když jsem jednoho rána ještě spal, a Little John Hodge (sólová kytara, Lightning Raiders) právě přišel a přinesl kytaru. Twink nás nechal zaseknout "Do It", tak jsme to udělali. Kid a John předtím ani neslyšeli divokou píseň. On nakonec vyskočil a zakřičel "To je ono, díky, mládenci!" Ani jsme nevěděli, že se to nahrávalo!" Twink odpověděl, že "druhý zásek "Do It" byl kontraproduktivní. EP bylo nakonec připsáno Twink and the Fairies. Twink se poté přestěhoval do Belgie, kde hrál na bicí na nahrávce alba "Victims Of Time" (1978, Pinball) britského punkového Eltona Motella. Po dlouhém období nečinnosti vydal Twink v roce 1986 sólový singl s názvem "Apocalipstic", který slavnostně otevřel jeho novou, stejnojmennou nahrávací společnost a řadu nových sólových nahrávek až do počátku 90. let. V roce 1987 se znovu připojil k Pink Fairies na reunionovém albu. Během následného turné Pink Fairies se Twink setkal se členy Plasticland, což vyústilo ve spolupráci. V roce 1988 odjel do Států a nahrál singl a živé album s Plasticland. Singl byl "Seize The Time/Iris Of The Waterfall" vyšel s extra skladbou "Hey Momma Keep You Big Mouth Shut" pro německý label a album se jmenovalo "You Need A Fairy Godmother", které vyšlo v roce 1989 u Midnight Records. Odehráli několik koncertů v Milwaukee a v Chicagu. V roce 1988 se také připojil ke krátké sestavě "Magic Muscle" na turné a živé album a v roce 1990 vydal společné album s The Bevis Frond. V roce 1990 Twink vydal své druhé sólové album "Mr. Rainbow" s Robbie Gladwellem na kytaru a Andy Dowdingem na bicí. Později v tomto desetiletí spolupracoval i se zakladatelem Hawkwind Nikem Turnerem v kapele PinkWind, jejichž dvě alba "Festival Of The Sun" a "Purple Haze" vyšly na labelu Twink Records. Turner přinesl Wind a Twink poskytl Pink. PinkWind vydali dvě alba, jedno připsané HawkFairies. Některé sestavy také představovaly Judge Trev Thomse z Inner City Unit a Steve Took's Horns. Album "Out Of The Pink Into The Blues" od Mouse & Twink: Fairies bylo vydáno kolem roku 1996 a bylo nahráno v Pink Bridge [od poloviny] 70. do 80. let "Twink a P. Mouse' Pracowik (Peter Pracownik z Astralasia), kteří hráli na kytaru, Andrew Doran (zpěv), Matthew Bailey (baskytara) a Chris Pinkerton (bicí). Label Get Back vydal několik archivních kompilací z éry Pink Fairies. Twinkova nahrávací společnost pak vydala dvě alba Pink Fairies" nahraná Twinkem a Paulem Rudolphem v letech 1996/1997.  Na počátku roku 2000 Twink strávil čas v Los Angeles, než se usadil v Marrákeši v Maroku, kde žije se svou marockou manželkou a jejich dcerou Sarou. V Marrákeši nahrává se Sheikhem Mohammedem několik písní, které napsal pouze pro zpěv a bicí, všechny požadované nástroje budou napodobeny hlasem. V lednu 2012 odjel do Říma v Itálii nahrávat a album s Technicolor Dream. Album otevírá nová verze "You Reached For The Stars" a uzavírá novinka "The Dream I Just Beginning". Pro tento projekt napsal 5 nových písní se společným složením hudby. Zahrnovala také spolupráci s italskou skupinou The Technicolor Dream, kde hostoval kytarista Brian Godding z Blossom Toes. Album bylo nahráno v Římě a masterováno v Abbey Road Studios zvukovým inženýrem Peterem Mewem, který v 60. letech také pracoval na nahrávkách Pretty Things a Tomorrow. V roce 2013 byla znovu vydána "Think Pink" na labelu Sunbeam na CD, vinylu a digitálních formátech. V roce 2014 začal Twink nahrávat nové album "Think Pink II" s podobným konceptem nahrávání, na kterém je tolik hostů jako na originálu. Album bylo dokončeno v roce 2015 a vyšlo v srpnu téhož roku. Na jaře 2018 vydali Twink a Jon Povey pod názvem Star Sponge Vision koncepční album hudby inspirované poezií Aleistera Crowleyho s názvem "Crowley And Me". Ke konci 80. let Twink také pracoval jako herec a objevil se v několika TV seriálech Spojeného království, včetně "Allo' Allo!" (britský sitcom BBC1), "David Copperfield", 10-dílná sériová adaptace románu Charlese Dickense, "Chocky's Challenge", který byl založen na "Chocky", sci-fi románu Johna Wyndhama. Tři série Chocky byly produkovány Thames Television. Objevil se také v seriálu BBC "Lovejoy". |
 |
|
Studiové desky: 1968 Tomorrow |
Kompilace: 2023 Permanent Dream 2017 Live Recordings: 1967-1968 2000 Christmas On Earth Continued 1998 50 Minute Technicolor Dream |
 Skupina: Keith West - Lead Vocals (01-16,20-23) Steve Howe - Guitars (01-16,20-23) John "Junior" Wood - Bass (01-19) John "Twink" Adler - Drums, Percussion (01-19) Hosté: Mark P. Wirtz - Keyboards (01-19), Percussion Ronnie Wood - Bass (20-23)  |
TomorrowVyšlo 1968, Parlophone, PCS 7042 (UK) Stereo, 1968, Parlophone, PMC 7042 (UK) Mono CD 1991, See For Miles Records Ltd., SEE CD 314 (UK) CD 1999, EMI, 498 8192 (Europe) remastered to 24-bit +12 bonus tracks Seznam skladeb: 01. My White Bicycle (3:17) 02. Colonel Brown (2:51) 03. Claremont Lake (3:01) 04. Real Life Permanent Dream (3:15) 05. Shy Boy (2:26) 06. Revolution (3:48) * 07. The Incredible Journey of Timothy Chase (3:17) 08. Auntie Mary's Dress Shop (2:44) 09. Strawberry Fields Forever (3:58) 10. Three Jolly Little Dwarfs (2:26) 11. Now Your Time Has Come (4:51) Total Time: (38:31) Bonus Tracks on 1999 EMI remaster: 12. Hallucinations (2:37) 13. Claramount Lake (3:01) 14. Real Life Permanent Dream (Alternative Early Mono Version) (2:22) * 15. Why (3:57) * 16. Revolution (Phased Mono Version) (3:48) * 17. Now Your Time Has Come (3:02) * 18. 10, Words In A Cardboard Box (3:25) 19. Good Wizzard Meets Naughty Wizzard (4:40) * 20. Me (3:04) 21. On A Saturday (3:11) * 22. The Kid Was A Killer (2:29) * 23. She (2:28) * 24. The Visit (4:05) * Total Time: (78:03) * Mono Tracks 1-16 recorded: Tomorrow Tracks 17-19 recorded: The Aquarian Age (Junior and Twink) Tracks 20-23 recorded: Keith West (w/ Howe, Dunbar & Wood) Tracks 13-19 Previously unreleased Musical Direction & Production: Mark P. Wirtz (0-19) Producer: Keith West (20-23) Recording Engineers: Geoff Emerick, Peter Bown Cover Design: Mike Sedgewick |
|
K jednotlivým písním se vyjádřil Alder: A1 "My White Bicycle" Klasická psychedelická časomíra pro rok 1967. Inspirována aktivitami hnutí Provo v Amsterdamu. Nahrávání prvního průchodu bylo příliš rychlé a znovu jsme ho nahráli s Markem Wirtzem a udělali jsme s ním zázraky! A2 "Colonel Brown" Jakýsi Sgt. Pepper... typ postavy, umím si představit, jak to Macca zpívá. Vždycky mě bavilo hrát to na zkouškách, nahrávat to a naživo. A4 "Real Life Permanent Dream" Pamatuji si, když si Steve koupil svůj sitar a velmi rychle na něj začal hrát. Přinesl to do studia a dali jsme to na tuto skladbu. A5 "Shy Boy" Velmi komerční skladba, která překryla jinou skupinu. A5 "Revolution" Nejlepší píseň a nahrávka Tomorrow. Skvělé aranže kapely a Marka Wirtze. Inspirováno mnou improvizovanou ad-lib a hereckým výkonem v klubu UFO, Tottenham Crt Rd, Londýn. B1 "The Incredible Journey of Timothy Chase" Mohlo to být mnohem lepší, plamen dohasínal a my jsme ztráceli odvahu. Je to příběh o Keithových zážitcích s Bryanem Morrisonem. B2 "Auntie Mary's Dress Shop" Docela pěkná psychedelická pitomost, ne ve skutečnosti zítra, ale skvělé snímky z Keithových textů. B3 "Strawberry Fields Forever" Steveova kytarová práce je na tomto coveru Beatles vynikající. B4 "Three Jolly Little Dwarfs" Děti tuhle písničku milují a já taky. B5 "Now Your Time Has Come" Další trať, která mohla být mnohem lepší. B6 "Hallucinations" Velmi komerční skladba, která byla několikrát převzata. Velmi trippy. | |
 Skupina: Steve Howe - Guitars John "Twink" Adler - Drums Keith West - Lead Vocals John Wood - Bass Hosté: |
Permanent Dream Vyšlo 2023, Spirit Of Unicorn Music, SOUMCD065 Seznam skladeb: 01. Real Live Permanent Dream (Version One) (2:20) 02. Hallucinations (2:38) 03. My White Bicycle (3:16) 04. Why (4:03) 05. Revolution (3:23) 06. Strawberry Fields Forever (4:01) 07. Three Jolly Little Dwarfs (2:23) 08. Now Your Time Has Come (3:02) 09. Clearmount Lake (2:51) 10. Caught In A Web (4:56) 11. Real Live Permanent Dream (Version Two) (2:56) 12. The Incredible Journey Of Timothy Chase (3:26) 13. Now Your Time Has Come (Live) (3:24) 14. Shotgun And The Duck (Live) (5:26) Total Time: (00:00) |
 Skupina: Steve Howe - Guitars John "Twink" Adler - Drums Keith West - Lead Vocals John Wood - Bass Hosté: |
Live Recordings: 1967-1968 Vyšlo 31. prosince 2017, Think Pink 50th, TP50-04 (UK & Europe) Seznam skladeb: 01. My White Bicycle (2:34) 02. Three Jolly Little Dwarfs (2:24) 03. Revolution (4:09) 04. Real Life Permanent Dream (2:34) 05. Colonel Brown (2:51) 06. Caught In A Web (3:21) 07. Shotgun & The Duck (5:54) 08. My White Bicycle (3:08) 09. Real Life Permanent Dream (2:33) 10. Revolution (3:33) 11. Why (3:23) 12. Mr. Rainbow (2:42) 13. Strawberry Fields Forever (4:11) 14. Blow Up (2:00) 15. Strawberry Fields Forever (4:27) 16. Now Your Time Has Come (4:06) 17. Incredible Journey Of Timothy Chase (3:52) Total Time: (00:00) Tracks 01-05 recorded 1967-09-21 - Live At BBC Studios, Maida Vale 4 Tracks 06-13 recorded 1967-12-21 - Live At Christmas On Earth, Olympia Exhibition Hall in London Tracks 14-17 recorded 1968-01-31 - Live At BBC Studios |
 Skupina: Steve Howe - Guitars John "Twink" Adler - Drums Keith West - Lead Vocals John Wood - Bass Hosté: |
Christmas On Earth Continued Vyšlo 2000, Get Back, GET 543 (Italy) Seznam skladeb: 01. Caught In A Web () 02. Shotgun & The Duck () 03. My White Bicycle () 04. Real Life Permanent Dream () 05. Revolution () 06. Why () 07. Hallucinations () 08. Strawberry Fields Forever () Total Time: (00:00) Recorded on December 22nd 1967 at Olympia Produced: Twink 8-track audiophile live LP pressed on 180gm Virgin Vinyl in gatefold sleeve |
 Skupina: Steve Howe - Guitars John "Twink" Adler - Drums Keith West - Lead Vocals John Wood - Bass Hosté: |
50 Minute Technicolor Dream Vyšlo 1998, RPM 184 Seznam skladeb: Part One: Unissued Studio and Session Recordings 01. Am I Glad To See You [Blow Up film demo] (4:29) 02. Blow Up [Blow Up film demo] (1:55) 03. Caught In a Web [out-take] (3:08) 04. Revolution [original phased version] (3:48) 05. Why? [out-take] (3:57) 06. Real-Life Permanent Dream [alternate version] ( 3:17) 07. Three Jolly Little Dwarves [BBC] (2:25) 08. Revolution [BBC] (4:11) Part Two: Christmas on Earth Continued - Live December 1967 09. Caught In a Web (3:21) 10. Shotgun and the Duck (5:54) 11. My White Bicycle (3:08) 12. Real-Life Permanent Dream (2:33) 13. Revolution (3:33) 14. Why? (3:23) 15. Mr. Rainbow (2:42) 16. Strawberry Fields Forever (4:11) Total Time: (55:55) Recorded at Maida Vale Studios, Olympia Grand Hall, 1967 Tracks 01-02 are unused demos for the film "Blowup" Tracks 07-08 are from BBC Radio 1: "Top Gear" (the first "Peel Session", recorded September 21, 1967), recorded at Maida Vale Studios Tracks 09-16 are live at "Christmas On Earth Continued" Friday, December 22, 1967, recorded at Kensington Olympia Grand & National Halls Mastered: Nick Watson Liner Notes: Jon Newey |
 |
 Four + One (left-to-right): Ken Lawrence, John Wood, Les Jones, Keith West a Simon Alcot        Keith West, My White Bicycle inSpain on holiday 1971    |
 |
Oficiální stránky:https://members.tripod.com/pink_fairies/index.html https://www.psychedelicbabymag.com/2012/11/tomorrow-pretty-things-pink-fairies.html |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Poslední aktualizace: 4.5.2023