(celým jménem David Jon Gilmour) (narozen 6. března 1946, Cambridge, Cambridgeshire, Anglie, Velká Británie) David Gilmour, CBE je britský hudebník známý především jako kytarista, zpěvák a jeden z hlavních skladatelů skupiny Pink Floyd. Mimo Pink Floyd působí také jako hudební producent a vydal několik sólových alb. Gilmour je rovněž aktivně zapojen do několika charitativních organizací. David Gilmour se narodil v Grandchester Meadows, části starobylého univerzitního města Cambridge, rodičům Douglasovi a Sylvii Gilmourovým jako jejich druhé dítě. Vyrůstal v dobře situované rodině. Jeho liberálně smýšlející rodiče byli velmi pokrokoví a Davida podporovali ve všech činnostech. Navštěvoval The Perse School v Cambridgi, kde potkal pozdějšího kytaristu a zpěváka Pink Floyd Syda Barretta, který chodil na Cambridgeshire High School for Boys ve stejné ulici, kde v té době studoval malířství. S Barrettem trávili přestávky na oběd společným hraním na kytaru. Po ukončení střední školy se David zapsal na studium jazyků na proslulé Cambridge College of Artist and Technology. Žil v malém bytě a přivydělal si na živobytí například jako model. Jeho hudební začátky jsou spjaty s blues a rock'n'rollem, hudby původně pocházející z druhé strany oceánu. Dodnes se také cítí jako velký dlužník Pete Seegera, díky němuž se prý naučil hrát na kytaru. V té době se velmi přátelil se svým bývalým spolužákem Sydem Barrettem. Trávili spolu spoustu času a David, jako lepší a vyspělejší kytarista, učil kamaráda zlepšovat jeho hru na kytaru. Nebýt Davida a jeho ochoty, tak se nejspíš nedočkáme Sydovy tolik opěvované hry na kytaru, na prvních albech Pink Floyd. Když bylo v roce 1963 Davidovi 17 let, odstěhovali se jeho rodiče do New Yorku, a David byl odkázán od té doby jen sám na sebe. Poté, co oba dokončili střední školu a rozešli se každý jinam, vstoupil David do skupiny Ramblers, ze kterých se brzy v roce 1963 stali Joker's Wild hrající především převzaté věci. Přesto měla skupina poměrně slušný ohlas u domácího publika, především díky Davidovi, který ve skupině všechno řídil a fíky jeho vedení a organizaci kapela šlapala jako hodinky. V první polovině 60. let dále Joker's Wild pokračovali v úspěšném tažení Británií a chystali se vydat debutové album. Slušně našlápnutou kariéru Joker's Wild potopila pirátská nahrávka jejich skladeb, kterou se chystali vydat. Naděje na úspěch jim překazila vlivná pirátská rozhlasová stanice, která dvě skladby z připravovaného alba vypátrala a vydala sama jako singl. Dnes Gilmour mluví o úspěchu, kterého by mohl s Joker's Wild dosáhnout, nebýt oné pirátské nahrávky. V této kapele působil až do roku 1966, kdy s několika přáteli a členy zakládá skupinu Bullit, později přejmenovanou na Flowers, která odjela trávit letní měsíce v období 1966 až 1967 koncertováním ve Španělsku a Francii. Tam nepříliš úspěšně hráli, více méně se jen bavili cestováním a přemíláním donekonečna obehraných hitů Jimiho Hendrixe a The Beatles. To, co vydělali, utratili za živobytí. Proto se v roce 1967 vrátili zpět do Británie (pomocí dodávky ukradené na stavbě ve Francii) a na podzim 1967 kapela ukončila činnost. V prosinci 1967 oslovil Davida Gilmoura, co by blízkého přítele Syda Barretta, bubeník Pink Floyd Nick Mason s nabídkou, jestli by se nechtěl stát členem skupiny a hrát s Pink Floyd při vystoupeních jako pojistka pro případ, že by Syd Barrett nebyl schopen sám hrát, což se stávalo poměrně často. Důvodem byl špatný psychický stav dosavadního frontmana, kytaristy, zpěváka a hlavního skladatele Syda Barretta, který byl patrně zapříčiněn drogami (LSD), a šlo to s ním srychle z kopce. Barrett zničený LSD a dalšími problémy, nebyl pro slušně se rozjíždějící Pink Floyd přínosem, a proto vzal David místo pátého člena Pink Floyd, jako záloha za Syda. Gilmour do kapely vstoupil v lednu 1968, skupina poté odehrála celkem pět koncertů v pětičlenném obsazení (s Barrettem i Gilmourem). Vzhledem k tomu, že Barrett již nebyl schopen dalších živých vystoupení, byl během několika z Pink Floyd vyhozen a David, jak se velmi záhy ukazálo, je vynikající a hlavně plnohodnotná náhrada za Syda, a stal se definitivně plnohodnotným členem. Tak začíná Davidovo nejúspěšnější a nejvýznamnější hudební období. Ten po něm převzal sólovou kytaru a částečně i zpěv, který se rozdělil i mezi baskytaristu Rogera Waterse a klávesistu Ricka Wrighta. Na prvních albech bez Syda je stále značný Sydův vliv, ale postupem času si Pink Floyd vytvářejí nový styl, na kterém má velkou zásluhu právě David. Měl podíl na tom, že se kapela postupně odvracela od barrettovských "hippies" témat a vydala se na dráhu artrockového a progresivního experimentování. Po pár poměrně úspěšných a ceněných albech, čeká na Pink Floyd velký úspěch. V letech 1972-1973 David spolupracoval s Kate Bush, která nahrála několik pásků skladeb. Její přítel Ricky Hopper představil písně Davidu Gilmourovi. Díky bratrovi Kate Paddymu, který již byl známější ve světě showbyznysu jako kytarista, se Kate setkala s kytaristou Pink Floyd Davidem Gilmourem, kterého okouzlila svými schopnostmi a on v ní rozpoznal stejně spřízněnou duši. Gilmour si sice povšiml jejího talentu, ale rovněž špatné kvality magnetofonových nahrávek. Gilmour o setkání prohlásil: "Můj přítel měl přítele, který řekl mému příteli, že jeho sestra je velmi talentovaná. Můj přítel tam jednou za mnou přišel a řekl: "Můj přítel má velmi talentovaný sestru, abych si ji poslech. A já jsem řekl: "jasně", a tak jsem jsem si ji poslechl. Hned jsem si pomyslel, že je to velmi dobré." První nahrávání ve studiu s Davidem se uskutečnilo v domě rodičů Kate v roce 1973. Kate hrála pouze na klavír a použili lepší magnetofon. David opět vzpomíná: "Vím, že jedna z prvních písní, kterou jsem zaznamenal byla "The Man With The Child In His Eyes", jedna z mnoha písní, které napsala. A jí bylo teprve 14 let, myslím, že když jsem ji potkal, měla snad asi 15 let." David pak zamluvil a zaplatil hodiny ve studiu na farmě, ve kterém se v srpnu roce 1973 Gilmour setkal se dvěma členy kapely Unicorn, bubeníkem Peterem Perrierem a basistou Martinem Patem a Dave Gilmour na elektrickou kytaru. Podle Gilmoura tehdy nahráli 10 až 20 písní. Tato její první demo nahrávka se možná dostala i k labelu EMI. Tehdejší nahrávky ze studia byly uvedeny Kate v programu Personal Call v BBC Radio 1 v roce 1979. David Gilmour se již zapojil do nahrávání alba "A Saucerful Of Secrets" (1968), na kterém se ale téměř autorsky nepodílel. Na začátku 70. let jsou Pink Floyd řazeni mezi absolutní hudební špičku. Další vydané desky již obsahovaly i Gilmourovy skladby, vydávají přelomová alba jako "Meddle", vrcholení přichází s alby "The Dark Side Of The Moon" (1973) a "Wish You Were Here" (1975), na kterých autorsky spolupracovala celá kapela. David je velkou a uznávanou celebritou, což ale také přináší spousty starostí. Koncem 70. let však narůstá napětí mezi Davidem Gilmourem, který kladl důraz především na hudbu a Rogerem Watersem, pro nějž byla důležitější část textová. Další dvě desky Pink Floyd "Animals" (1977) a "The Wall" (1979) byly již téměř výhradně dílem Rogera Waterse, následující deska "The Final Cut" z roku 1983 již byla de facto Watersovým sólovým albem. Navíc během nahrávání "The Wall" byl vyhozen z kapely Rick Wright a vztahy mezi Gilmourem a Watersem se velmi zhoršily. Po vydání alba "Animals" v roce 1978 a v době příprav kapely na projekt "The Wall" si Gilmour kompenzuje napětí svoji sólovou dráhou a vydává album nazvané prostě "David Gilmour", neboť nebyl spokojen s množstvím svých příspěvků pro toto album Pink Floyd. Jeho album sklízí poměrně velký úspěch a ukazuje Gilmourův kytarový styl stejně jako schopnost napsat hudební skladby. David Gilmour později některé skladby původně zamýšlené pro toto album uplatnil i na "The Wall". Během dokončování tohoto alba vznikla i melodie, která byla později použita pro skladbu "Comfortably Numb" z alba "The Wall". Další skladbou byla "Run Like Hell" a téměř jistě i další hudební motivy z jiných skladeb. Během následujících let přebírá Roger Waters kontrolu nad Pink Floyd a David se už tolik nepodílí na textech a hudbě jako dříve; jde to především slyšet na albech "The Wall" a "The Final Cut". Náladu si David alespoň napravuje svým sólovým albem. Během dalších let se napětí v Pink Floyd stupňuje a skupina je před rozpadem. Gilmour se po nahrávání desky "The Final Cut", v podstatě v době rozpadu Pink Floyd, rozhodl vydat své druhé album. V roce 1984 vydává Gilmour své druhé sólové album, propracovanou desku s názvem "About Face". Na albu spolupracoval i Pete Townshend. Deska se nevyhýbá ani právě probíhající "Floidí válce", např. speciálně ve skladbě "You Know I'm Right", kde Gilmour zpívá o svém vztahu k Watersovi. Na jednu stranu se tito dva velmi respektují, ale na stranu druhou si nemohou přijít na jméno. Celkově si "About Face" vedlo velmi dobře a zvukově se Gilmour nebál experimentů. Hned první skladba "Until We Sleep" je tlačena "dopředu" enhancerem a vícehlasými vokály (znalci ZZ Top určitě vědí, co mám na mysli) a vše se zahalilo do klávesových ploch, které navozují dojem vesmírného letu. Svou lásku ke klasické kytaře Dave potvrdí hned v následující skladbě Murder, která evokuje Good Bye Blue Sky z alba "The Wall". V této skladbě je také vynikající ukázka práce hry na bezpražcovou kytaru - zní to vážně skvěle! Skladba Cruise je vedena v duchu reagge. Prostě tento sólový počin byl více než zajímavý... Stejnojmenné turné, první Gilmourovo sólové turné, bylo ovlivněno nepříliš velkým zájmem diváků, stejná situace však nastala i u Watersových koncertů k jeho albu "The Pros And Cons Of Hitch Hiking", které bylo vydáno ve stejné době. David převzal kontrolu nad PINK FLOYD v roce 1985 a vytvořil nové album Floyd "A Momentary Lapse Of Reason" s Richardem Wrightem a Nickem Masonem. V roce 1994 následovala deska "The Division Bell", která obsahovala instrumentálku "Marooned", kterou složili David a Richard Wrightové a která získala cenu Grammy. Obě alba se umístila na 1. místě na obou stranách Atlantiku a byla podpořena vyprodanými světovými turné. Zatímco Watersova prohlášení z roku 1985 berou Pink Floyd jako ukončenou minulost (podle jeho mínění se Pink Floyd de fakto již rozpadli), o rok později Gilmour s Nickem Masonem vydali tiskovou zprávu o Watersově odchodu ze skupiny s tím, že chtějí pokračovat bez něho. Po odchodu Rogera Waterse se David stává jakýmsi frontmanem Pink Floyd a snaží se udržet jejich činnost vydáním dalších alb. Lídrem dvojčlenné kapely se stal David Gilmour a v roce 1987 Pink Floyd nahráli s pomocí najatých studiových hudebníků (včetně klávesisty Ricka Wrighta) nové album "A Momentary Lapse Of Reason". Wright se stal řádným členem skupiny v roce 1988 během světového turné Pink Floyd. Následující album kapely "The Division Bell" bylo vydáno v roce 1994. Po poslední řadové desce "The Division Bell" se Pink Floyd hudebně odmlčeli a po tvůrčí stránce o nich nebylo slyšet hodně dlouho. Pro fanoušky Pink Floyd byl jistě velkým překvapením výstoupení, poprvé od roku 1981, s Rogerem Watersem na akci LIVE 8. Byla to ale pouze jednorázová záležitost bez delšího trvání. Množství nepoužitého materiálu pro desku "The Division Bell" vytvořilo základ pro album "The Endless River" z roku 2014, které vzniklo spoluprací Gilmoura, Masona a dalších hudebníků, včetně využití nahrávek Ricka Wrighta, který bohužel zemřel v roce 2008. V roce 1986 koupil Gilmour hausbót Astoria, který přestavěl na soukromé nahrávací studio. Právě zde vznikla tři poslední alba Pink Floyd, včetně "A Momentary Lapse Of Reason", první desky Pink Floyd po odchodu Rogera Waterse, stejně jako Gilmourovo studiové album "On An Island" z roku 2006. V roce 1986 rovněž zakládá David skupinu Gilmour & Friends, v níž hrají m.j. i dva někdejší členové Bad Company. Po soudním sporu o název Pink Floyd se ale v roce 1987 opět objevuje v této kapele. V roce 1996 byl David Gilmour jakožto člen Pink Floyd uveden do americké síně slávy Rock and Roll Hall of Fame, v listopadu 2005 následovala stejná pocta ve Spojeném království a v roce 2003 obdržel řád Commander Of The Empire za svůj přínos hudbě a práci pro charitativní organizace. David je jedním z největších kytarových velikánů všech dob s instinktivním a osobitým zvukem; byl zvolen "Nejlepším hráčem na kytaru Fender všech dob" v anketě v časopise Guitarist, když porazil takové velikány jako Jimi Hendrix a Eric Clapton. V roce 2005 se David stal CBE za služby v oblasti hudby. Dne 2. července 2005 se v rámci série koncertů Live 8 uskutečnilo vystoupení Pink Floyd společně s Rogerem Watersem, první takový koncert po 24 letech. Tato akce způsobila dočasný „raketový“ vzestup prodeje kompilace "Echoes: The Best Of Pink Floyd" o 1343%. Tento mimořádný výdělek slíbil Gilmour věnovat na charitativní účely. Po koncertě na Live 8 dostali Pink Floyd nabídku na turné po USA za 150 milionů liber, kapela ale nabídku odmítla. Dne 3. února 2006 řekl Gilmour italským novinám La Repubblica, že s největší pravděpodobností žádné další turné či nová deska Pink Floyd už nevznikne. Od vystoupení na Live 8 v roce 2005 David Gilmour opakovaně prohlašoval, že žádný další „reunion“ Pink Floyd již nebude. V letech 2001 a 2002 uspořádal Gilmour několik poloakustických koncertů v Londýně a Paříži, na které si pozval sbor a menší doprovodnou kapelu. Videozáznam z této akce vyšel pod názvem ¨"David Gilmour In Concert". V roce 2003 jej časopis Rolling Stone zahrnul do seznamu 100 nejlepších kytaristů všech dob. Dne 24. září 2004 vystoupil se třemi písněmi na koncertě Strat Pack v londýnské Wembley Areně, a to u příležitosti 50. výročí kytary Fender Stratocaster. Dne 2. července 2005 se Pink Floyd znovu sešli s Watersem, aby vystoupili na Live 8. Vystoupení způsobilo zvýšení prodeje kompilačního alba Pink Floyd "Echoes: The Best of Pink Floyd" (2001). Gilmour věnoval své zisky charitativním organizacím, které odrážejí cíle Live 8, a řekl: "Ačkoli hlavním cílem bylo zvýšit povědomí a vyvinout tlak na vůdce G8, nebudu mít z koncertu žádný zisk. Jsou to peníze, které by měly být použity na zachranu životů." Gilmour vyzval všechny umělce Live 8, aby věnovali své mimořádné příjmy na fundraising Live 8. Po koncertě Pink Floyd odmítli nabídku na turné po USA za 150 milionů liber. V roce 2006 Gilmour řekl, že Pink Floyd už pravděpodobně nikdy nebudou koncertovat ani psát nový materiál, když uvedl: "Myslím, že už toho bylo dost. Je mi 60 let. Už nemám tolik vůle pracovat. Pink Floyd byli důležitou součástí mého života, zažil jsem skvělé chvíle, ale je po všem. Pro mě je mnohem méně komplikované pracovat sám." Ke svým 60. narozeninám David Gilmour vydal v březnu 2006 své třetí sólové album "On An Island", na kterém spolupracoval s řadou výjimečných osobností. Album vstoupilo do britské hitparády na pozici #1. Mezi hudebníky, kteří pomohli s nahráváním této desky, jsou například zpívající David Crosby a Graham Nash, Rick Wright na klávesy, Phil Manzanera z Roxy Music nebo Bob Klose. Texty napsala Gilmourova manželka Polly Samson. "Pracovat s tolika přáteli mělo na nahrávání v mnoha ohledech pozitivní vliv," připomínal hudebník. David Gilmour zároveň s vydáním desky vyrázil na turné po Evropě a Americe. Následně od 10. března do 31. května 2006 se konalo stejnojmenné turné včetně deseti koncertů v USA a Kanadě. Další vystoupení byla odehrána v červenci a srpnu 2006. Show v londýnské Royal Albert Hall, kterou natočil režisér David Mallet a vyšlo v roce 2007 jako "Remember That Night - Live At The Royal Albert Hall", který se po vydání 17. září 2007 na DVD dostal na první místo žebříčků. Poslední koncert z turné On an Island se uskutečnil 24. srpna 2006 v historických gdaňských loděnicích k 26. výročí vzniku hnutí Solidarita. Zúčastnilo se jej asi 50 000 diváků a jako host se představil 40-členný polský orchestr Baltic Philharmonic Orchestra. Toto vystoupení bylo zvukově i obrazově zaznamenáno a v září 2008 vydáno na CD a DVD jako "Live In Gdańsk". V prosinci 2006 vydal David Gilmour vlastní živou verzi prvního singlu Pink Floyd, písně "Arnold Layne" jako poctu Sydu Barrettovi, který zemřel v červenci 2006. Gilmour společně s Nickem Masonem a Rickem Wrightem vystoupil 10. května 2007 na koncertě k uctění památky Syda Barretta, který zemřel v červenci 2006. Nahrána byla v londýnské Royal Albert Hall, singl obsahoval verze písně v podání Wrighta a Davida Bowieho. S Rogerem Watersem, kterého pozval, si zahrál 10. července 2010 na malém charitativním vystoupení pro nadaci Hoping Foundation. Na oplátku mu slíbil, že zahraje na kytaru a zazpívá v "Comfortably Numb" na jednom koncertě Watersova chystaného turné The Wall Live, k čemuž došlo 12. května 2011 v Londýně. V květnu 2008 získal David od Britské asociace skladatelů a textařů cenu "Ivor" za celoživotní dílo. V září 2008 Fender Guitars zpřístupnil svůj model David Gilmour Signature Black Strat v modelech „Relic“ a "New Old Stock". V roce 2009 získal David čestný doktorát umění na Ruskin University of Cambridge a Chelmsford ve východní Anglii za mimořádný přínos hudbě jako spisovatel, performer a inovátor. Dne 25. května 2009 se Gilmour zúčastnil koncertu v Union Chapel v Islingtonu v Londýně s malijskými hudebníky Amadou & Mariam. Koncert byl součástí kampaně Hidden Gigs proti skrytému bezdomovectví, kterou organizovala charitativní organizace Crisis a zahráli si si zahráli na něm společně Boubacar Dembele a Gilmour. Dne 4. července 2009 se Gilmour připojil ke svému příteli Jeffu Beckovi na pódiu v Royal Albert Hall. Gilmour a Beck vyměnili sóla na "Jerusalem" a uzavřeli show "Hi Ho Silver Lining". V srpnu 2009 vydal Gilmour online singl "Chicago - Change The World", aby podpořil povědomí o nelehké situaci Garyho McKinnona, který byl obviněn z počítačového hackování. Byla to přejmenovaná verze písně Grahama Nashe "Chicago", v níž se objevili MicKinon, Chrissie Hynde a Bob Geldof. Produkoval ji dlouholetý spolupracovník Pink Floyd Chris Thomas. Tentýž rok začal spolupracovat s elektronickou skupinou The Orb, přičemž v říjnu 2010 vyšlo album "Metallic Spheres" pod hlavičkou The Orb featuring David Gilmour. Dne 11. července 2010 vystoupil Gilmour pro charitativní organizaci Hoping Foundation s Watersem v Oxfordshire v Anglii. Představení uváděly Jemima Goldsmith a Nigella Lawson a podle přihlížejících se zdálo, že Gilmour a Waters ukončili svůj dlouholetý spor, smáli se a žertovali společně se svými partnery. Gilmour zahrál "Comfortably Numb" s Watersem 12. května 2011 v O2 v Londýně a s Nickem Masonem hrál se zbytkem kapely v "Outside The Wall" na závěr show. V září 2015 vydal své čtvrté sólové album nazvané "Rattle That Lock". Při této příležitosti proběhlo v letech 2015-2016 stejnojmenné turné, z něhož byl v roce 2017 vydán záznam s názvem "Live At Pompeii". David Gilmour na turné přizval prvotřídní hudebníky, s nimiž dlouhodobě spolupracuje: baskytarista Guye Pratt, který tehdy vystřídal v Pink Floyd Rogera Waterse, bubeník Steve DiStanislao, klávesista z Rolling Stones Chuck Leavell nebo dlouholetý spolupracovník Michaela Jacksona Greg Phillinganese. Někdejší klíčový člen legendární skupiny Pink Floyd David Gilmour se tak po čtyřiačtyřiceti letech vrátil na místo, kde v roce 1972 vznikl legendární snímek Pink Floyd: "Live At Pompeii". V červenci 2016 v kulisách ruin nejstaršího amfiteátru na světě odehrál dva spektakulární koncerty v rámci svého světového turné k albu "Rattle That Lock". Ze záznamu vznikl ohromující snímek "David Gilmour At Pompeii", v němž zaznělay skladby z jeho skvělých sólových alb i nesmrtelné pecky z období kralování legendárních Pink Floyd. "Nečekal jsem, že při návratu na tohle místo mě smete tak mohutná vlna emocí", prohlásil jedenasedmdesátiletý bard. "Bral jsem to čistě jako lokaci pro koncert, ale přímo tady jsem cítil, že je plné duchů. Z pradávné historie i těch mých osobních, současných", pokračoval a vzpomíná přitom na kamaráda a dalšího floydovského mága, již zesnulého klávesistu Richarda Wrighta. Enigmatická skladba skupiny Pink Floyd s názvem "Echoes", nesoucí Wrightův úchvatný tvůrčí i muzikantský rukopis, totiž po téměř půl století v Pompejích znovu nezazněla. "Bylo by to krásné zahrát zde "Echoes", ale bez Ricka to nejde. Naše souhra byla tak svébytná a nenapodobitelná," líčí Gilmour svůj vztah ke společnému dílu. Fanoušky Pink Floyd však přes palubu nehodil - na dvojkoncertu se blýskly jiné vybroušené klenoty jako "The Great Gig In The Sky", "Wish You Were Here", "One Of These Days" nebo "Comfortably Numb". Dne 7. listopadu 2014 vydali Pink Floyd desku "The Endless River". Gilmour řekl, že to bude poslední studiové album Pink Floyd, a řekl: "Myslím, že jsme úspěšně získali to nejlepší, co existuje... Je to škoda, ale tohle je konec". Nebylo žádné doprovodné turné, protože Gilmour cítil, že je to nemožné bez Wrighta. V srpnu 2015 Gilmour zopakoval, že Pink Floyd je "uzavřená kapitola" a že sejít se bez Wrighta by bylo špatné. Přesto v dubnu 2022 Gilmour a Mason reformovali Pink Floyd, aby vydali píseň "Hey, Hey, Rise Up!" na protest proti rusko-ukrajinské válce. Dne 14. listopadu 2015 byl Gilmour předmětem dokumentu BBC Two, "David Gilmour: Wider Horizons", označovaného jako "intimní portrét jednoho z největších kytaristů a zpěváků všech dob, zkoumající jeho minulost a současnost". Waters a Gilmour se nadále hádali, dohadovali se o tématech včetně reedice alb a používání webových stránek Pink Floyd a kanálů sociálních médií. Mason v roce 2018 řekl, že Waters nerespektoval Gilmoura, protože Waters "má pocit, že psaní je všechno a že hra na kytaru a zpěv jsou něco, co, neříkám, že může dělat kdokoli, ale že všechno by se mělo posuzovat podle psaní. spíše než podle hraní". V roce 2021 magazín Rolling Stone poznamenal, že Gilmour a Waters "narazili ve svém vztahu na další dno". Počátkem roku 2023 Gilmourova manželka Polly Samson na Twitteru napsala, že Waters je antisemitský a "prolhaný, zlodějský, pokrytecký, vyhýbající se daním, stydlivý, misogynní, nemocný závistný megaloman". Gilmour na tweet na Twitteru doplnil: "Každé slovo je prokazatelně pravdivé." Dne 13. září 2017 bylo ve vybraných kinech promítáno Gilmourovo živé album a film "Live At Pompeii", který dokumentuje dvě představení, která odehrál ve dnech 7. a 8. července 2016 v amfiteátru v Pompejích. Album bylo vydáno 29. září 2017 a dostalo se na třetí místo v UK Albums Chart. Na oslavu této události učinil starosta Ferdinando Uliano Gilmoura čestným občanem Pompejí. Gilmour řekl, že napsal několik písní, které jsou téměř kompletní a které se nedostaly na "Rattle That Lock". Od dubna 2020 se Gilmour objevil v sérii živých přenosů se svou rodinou, kde hrál písně Barretta a Leonarda Cohena. Dne 3. července vydal píseň "Yes, I Have Ghosts", svůj první singl od roku 2015. Jeho text napsal Samson a jeho dcera Romany debutovala nahrávkou na doprovodné vokály a harfu. David Gilmour je známý svoji nezištnou prací pro své kolegy hudebníky a kromě Pink Floyd spolupracoval s mnoha dalšími muzikanty jako producent, studiový hudebník či jako zvukový inženýr na koncertech. Hrál a pracoval s hudebníky jako Syd Barrett, Kate Bush, Grace Jones, Propaganda, Ringo Starr, Arcadia, Bryan Ferry, Berlin, Robert Wyatt, Hawkwind, The Who, Supertramp, Warren Zevon, Tom Jones, Elton John, B.B. King, Paul McCartney, Roy Harper, Seal, Sam Brown, Jools Holland, Bob Dylan, Pete Townshend, Levon Helm, Robbie Robertson, Alan Parsons, The Dream Academy, a mnoha dalšími interprety. Spolu s Jeffem Beckem a Ringo Starrem si zahrál ve videoklipu ke skladbě "Too Much To Lose" česko-amerického hudebníka a klávesisty Jana Hammera. V roce 1985 hrál Gilmour společně s Bryanem Ferrym na koncertě Live Aid. Roku 1994 nahrál David Gilmour se Scottem Pagem, saxofonistou a doprovodným kytaristou Pink Floyd na turné 1987-1990, kytaru pro počítačovou hru Tuneland. Gilmour se poprvé oženil s modelkou a umělkyní narozenou v Americe Virginií "Ginger" Hasenbein dne 7. července 1975. Pár měl spolu čtyři děti - Alice (nar. 1976), Clare (nar. 1979), Sara (nar. 1983) a Matthew (nar. 1986). Původně navštěvovali waldorfskou školu, ale Gilmour nazval jejich tamní vzdělávání "hrozným". S Ginger se rozvedl na počátku 90. let. V roce 1994 se oženil se spisovatelkou Polly Samson, která se podílela i na textech pro floydovské album "The Division Bell". S Polly Samson má David Gilmour má dva syny - Joe (nar. 1995) a Gabriel (nar. 1997), dceru Romany (nar. 2002), adoptoval rovněž i prvního syna Polly Samsonové, Charlieho (nar. 1989) z prvního manželství. Jeho nejlepším přítelem byl společně dospívající kamarád a návrhář předloh alb Pink Floyd Storm Thorgerson, který bohužel už zemřel 18. dubna 2013 ve věku nedožitých 70 let. Charlieho hlas je slyšet v telefonu Steve O'Rourkovi na konci "High Hopes" z "The Division Bell". Gabriel si zahrál na klavír v písni "In Any Tongue" na Gilmourově čtvrtém sólovém studiovém albu "Rattle That Lock" (2015), byl to jeho nahrávací debut. V roce 2011 byl Charlie uvězněn na 16 měsíců za násilné výtržnosti během londýnského protestu proti školnému. David Gilmour vlastní rovněž letecký průkaz. Patřila mu také firma pro výcvik pilotů a letecké služby Intrepid Aviation vlastníci i kolekci historických letadel, kterou založil jako koníčka. Ovšem později ji prodal, protože měl pocit, že je pro něj příliš komerční, než aby si ji užil. Ponechal starý historický dvouplošník, , se kterým ve volném čase rád létá. Ačkoliv je David Gilmour známý především hrou na kytaru, v kapele Pink Floyd hrál i na baskytaru. Například ve skladbách "One Of These Days", "Sheep", "Hey You" a "Pigs (Three Different Ones)". Proslýchá se, že důvodem byl fakt, že baskytarové party v těchto skladbách byly nad tehdejší schopnosti Rogera Waterse. David Gilmour je věrným fanouškem F.C. Arsenal. Nesnáší i svoji familární přezdívku "Dave", marně se však brání jejímu používání a to dokonce i mezi členy kapely. David Gilmour je často spojován s charitativními organizacemi. Například v květnu 2003 prodal svůj dům v londýnské čtvrti Maida Vale za 3,6 milionů liber, které věnoval organizaci Crises na financování domu pro bezdomovce. Dne 22. května 2008 získal cenu Ivor Novello za celoživotní zásluhy v hudbě. Později obdržel i cenu Q Awards, kterou následně věnoval zesnulému Ricku Wrightovi. V květnu 2020 se objevily zprávy, že mezi bývalými členy kultovní kapely Pink Floyd probíhá válka, která by se dala označit za téměř dětinskou. Slavní umělci se vzájemně ignorují a David Gilmour prý odmítá dát cokoliv o Rogeru Watersovi na stránky skupiny. "Na stránkách (pinkfloyd.com) není vůbec nic ode mě, přístup mi zakázal David Gilmour," uvedl Waters. "David si myslí, že to vlastní, myslím, že je to kvůli tomu, že jsem ze skupiny odešel v roce 1985. Myslí si, že vlastní Pink Floyd, že on je Pink Floyd a já jsem bezvýznamný a mám držet zobák". Roger Waters v létě 2019 absolvoval s Davidem Gilmourem a Nickem Masonem jednání o příměří, které mělo vyřešit jejich dlouhodobé spory. "V červnu jsme spolu mluvili, měli jsme velké setkání a přišel jsem tam s mírovým plánem, ze kterého bohužel nebylo nic," dodal. Chtěl se mimo jiné společně dohodnout na vydání remasterované verze "Animals" na vinylech. "Navrhoval jsem různá opatření na překonání této hrozné slepé uličky, do které jsme se dostali, celé té ošemetné situace, ale nepřineslo to ovoce". Jednalo se také o společné provozování internetových stránek, což se rovněž nepovedlo. Domnívá se, že třicet milionů lidí na stránky chodí kvůli dílu, které vytvořilo pět členů skupiny společně. "V důsledku toho se mi zdá, že by bylo fér a správné, kdybychom měli všichni rovný přístup k vám a sdíleli své projekty". Vyřešila se ještě jedna záhada, když fanoušci téměř 25 let spekulovali, zda na soundtracku snímku "Nebezpečná Síť" skutečně zní kytara Davida Gilmoura. Nyní to potvrzuje nikdy nevydaná píseň "Grand Central Station". V rámci Record Store Day vyjde na vinylové verzi soundtracku béčkového thrilleru se začínající Angelinou Jolie. Někdy na začátku roku 1994, tedy kolem vydání alba "The Division Bell", zašel David Gilmour na návštěvu Guye Pratta, který v té době brázdil na turné s Pink Floyd coby basista. Pratt zrovna pracoval na soudtracku k připravovanému filmu "Nebezpečná síť" a jejich setkání spontánně vyústilo v instrumentální píseň "Grand Central Station", která podkresluje atmosféru finální scény v hektickém dopravním uzlu města New York. Píseň byla v oficiálních materiálech (trochu záhadně) podepsána "autorem" Deep Cover a zároveň nikdy nevyšla ani na jednom ze tří soundtracků. Ty vzhledem k námětu snímku obsahovaly především taneční a těžké elektronické skladby od kapel, jako jsou The Prodigy, Underworld, Orbital, Leftfield, Kruder & Dorfmeister nebo The Orb. Sólo nebylo nikdy Gilmourovi přiznáno, fanoušci Pink Floyd si ale byli díky jeho rukopisu téměř jisti. Pratt zároveň autorství svého kolegy čas od času naznačil v médiích a povrdil v osobních rozhovorech. Bylo to mizerně střežené tajemství. Nyní ho Pratt přiznal pro magazín Rolling Stone a přihodil vzpomínku, jak Gilmour sólo vystřelil z první a nahrál na jeden pokus. Vydání dvojitého vinylu k pětadvaceti letům od uvedení snímku "Nebezpečná síť" do kin bylo původně naplánováno na 18. dubna 2020, mezinárodní akce Record Store Day byla ale vzhledem k mimořádným okolnostem kolem pandemie nového koronaviru přeložena na 20. června 2020. V červenci 2020 přichází po pěti letech David Gilmour se skladbou "Yes, I Have Ghosts". Zpěvák, kytarista a skladatel legendárních Pink Floyd na skladbě spolupracoval nejen s manželkou, ale i se svou dcerou. Od vydání své poslední desky "Rattle That Lock" (2015), se kterou dobyl hudební žebříčky mnoha zemí, uplynulo již pět let. Skladba "Yes, I Have Ghosts" je součástí audioknihy "Divadlo pro snílky", jejíž autorkou je pro změnu Gilmourova žena Polly Samson. "Divadlo pro snílky" se nachází na idylickém řeckém ostrově Hydra v roce 1960 a zachycuje mlhavé dny bohémské komunity básníků, malířů a hudebníků, včetně pětadvacetiletého Leonarda Cohena. "Dokázali jsme spojit světy literatury a hudby, a vylepšit tak zážitek z poslechu a spojit se s publikem myslím si dosud nevídaným způsobem," přibližuje spolupráci s manželem Polly Samson. Skladba měla být původně natočena se sbory, nicméně celosvětová pandemie a následná karanténa zhatily hudebníkovi plány. "Pracoval jsem na té písni právě v okamžiku, kdy přišla karanténa, a musel jsem zrušit už dohodnutou spolupráci se zpěvačkami," uvedl hudebník. Jediné doprovodné vokály tak patří jeho dceři Romany, která skladbu doprovodila i hrou na harfu. "Nemohlo to dopadnout líp," libuje si Gilmour. "Mám z toho obrovskou radost, jak znějí naše hlasy dohromady. A její harfa to posunula do úplně jiného rozměru". Samotné turné je plánováno na následující rok. Gilmour a Nick Mason znovu aktivovali PINK FLOYD, aby 30. března 2022 nahráli "Hey Hey Rise Up" s Andriy Khlyvnyuk z ukrajinské kapely BOOMBOX. Veškerý čistý výtěžek šel na charitativní účely, aby pomohly zmírnit utrpení ukrajinského lidu. Dne 21. prosince 2023 se objevila informace, že David Gilmour pracuje ve studiu na nové sólové nahrávce, která by měla vyjít v roce 2024. Manželka Davida Gilmoura Polly Samson zveřejnila několik fotografií, na kterých pracuje ve studiu s řadou hudebníků. Nové album naváže na "Rattle That Lock" z roku 2015, Gilmourova čtvrtého sólového alba, i když samozřejmě od té doby vydal také samostatný sólový singl "Yes I Have Ghosts" v roce 2020 a také překvapivý singl Pink Floyd "Hey Hey, Rise Up" v roce 2022. Zprávu přinesl web Pink Floyd Neptune Pink Floyd, který zachytil sérii příspěvků na sociálních sítích Gilmourovy manželky, spisovatelky a textařky Polly Samson, která na svůj instagramový účet zveřejnila sérii fotografií Davida pracujícího v studio s různými umělci. Patří mezi ně dlouholetý baskytarista Guy Pratt, který také vystupuje ve skladbě Nicka Masona "Saucerful Of Secrets", a také Roger Eno na klavír, bubeník Adam Betts, který dříve spolupracoval s Jarvisem Cockerem, a baskytarista Tom Herbert (The Invisible and Polar Bear). Samson také potvrdila nové album v rozhovoru pro rumunský web Ziles Inopti. David Gilmour z Pink Floyd oznámil 24. dubna 2024, že po devíti letech vydá své první album nového materiálu, když 6. září 2024 vydá album nazvané "Luck And Strange" prostřednictvím Sony Music. Album obsahuje překvapivé vystoupení zesnulého klávesisty Pink Floyd Richarda Wrighta, které bylo nahráno v roce 2007 na jamu ve stodole v Davidově domě. V úterý 25. dubna 2024 budete mít možnost slyšet první novou hudbu z "Luck And Strange", když Gilmour vydá svůj zbrusu nový singl "The Piper's Call". Album obsahuje osm nových skladeb spolu s krásným coverem skladby "Between Two Points" od The Montgolfier Brothers. "Luck And Strange" se nahrávalo v Brightonu a Londýně po dobu pěti měsíců a produkovali jej Gilmour a Charlie Andrew, který dříve spolupracoval s ALT-J a Marikou Hackman. "Pozvali jsme Charlieho k nám domů, takže přišel, poslouchal dema a řekl věci jako: "No, proč tam musí být kytarové sólo?" a "Všechny se ztiší? Nemohou některé z nich prostě skončit?'," říká Gilmour. "Má úžasný nedostatek znalostí nebo respektu k této mé minulosti. Je velmi přímý a v žádném případě není ohromen, a to se mi líbí. To je pro mě tak dobré, protože to poslední, co chceš, je, aby se ti lidé podřizovali." Luck And Strange" obsahuje také příspěvky od Romany a Gabriela Gilmoura, Guye Pratta a Toma Herberta na baskytaru, Adama Bettse, Steva Gadda a Steva DiStanislaa na bicí, Roba Gentryho a Rogera Ena na klávesy se smyčcovými a sborovými aranžemi Willa Gardnera. Gilmourova manželka Polly Samson opět přispěla texty a říká: "Je to psáno z pohledu stáří, úmrtnost je konstanta". A Gilmour dodává: "Během locdownu a po něm jsme strávili spoustu času povídáním a přemýšlením o takových věcech,". Anton Corbijn vyfotografoval a navrhl obal alba, který byl inspirován textem, který napsal Charlie Gilmour pro poslední píseň alba "Scattered". "Polly a já jsme si spolu psali více než třicet let a živé přenosy Von Trapped ukázaly skvělé spojení Romanyina hlasu a hry na harfu, což nás přivedlo k pocitu odhodit něco z minulosti, ke které jsem se cítil svázaný, takže jsem mohl odhodit tato pravidla a dělat, co jsem chtěl, a to byla taková radost," říká Gilmour o zapojení své rodiny do "Luck And Strange". Dne 13. května 2024 David Gilmour oznámil své první živé vystoupení po osmi letech v Los Angeles, Kalifornii a New Yorku na podporu svého nového alba "Luck And Strange", které vyjde 6. září 2024 prostřednictvím Sony Music. Živá vystoupení v New Yorku a Los Angeles budou Gilmourovými jedinými koncertními vystoupeními v Severní Americe a budou se konat v Hollywood Bowl v Los Angeles 29. října a 30. října a v Madison Square Garden v New Yorku 4. listopadu a 5. listopadu. V koncertní kapele kromě Gilmoura na kytaru a zpěv hrají Guy Pratt na basu a doprovodný zpěv, Greg Phillinganes na klávesy, Rob Gentry na klávesy, Adam Betts na bicí, Ben Worsley na kytary, Louise Marshall, Hattie Webb a Charlie Webb jako jako doprovodní zpěváci. Dne 30. října 2024 Gilmour informoval: "Už mám spoustu věcí, z nichž některé se mi líbí", řekl 78-letý zpěvák/kytarista Pink Floyd magazínu Mojo. "Kousky a úryvky písní, z nichž některé mám raději. Je to konzistentní s tím, co jsme teď s tímto albem udělali," dodává Gilmour. "Posunuli jsme věci dále." V dalším rozhovoru pro Guitar Player Gilmour uvedl, že jeho cesta s Pink Floyd je u konce. "Před mnoha a mnoha lety jsem celou věc s Pink Floyd uložil do postele," řekl. "Chci říct, že je nemožné se tam vrátit bez Ricka [Wrighta, Pink Floyd zesnulého klávesisty], a já bych to nechtěl. Vše je hotovo". S Pink Floyd "uzavřeno" David Gilmour doufá, že v roce 2024 začne pracovat na pokračování svého úspěšného sólového alba "Luck And Strange". Po devíti letech čekání na "Luck And Strange" nemusí být vydání šestého sólového alba Davida Gilmoura příliš vzáleno. David Gilmour se svou pátou sólovou nahrávkou "Luck And Strange" začátkem tohoto měsíce dosáhl na britské album číslo jedna a zahájil své světové turné na podporu této desky v římském Circo Massimo v pátek 27. září 2024. Turné, které vyvrcholí nejméně pět nocí v legendární newyorské Madison Square Garden je naplánováno na 10. listopadu 2024, poté Gilmour zvažuje nejkratší z odpočinků před zahájením práce na sólovém albu číslo šest. "Mým záměrem je shromáždit některé z těchto lidí, vrátit se a v novém roce začít pracovat na něčem jiném," řekl Gilmour pro Billboard začátkem tohoto měsíce. "Chceš pár věcí, se kterými můžeš začít a doufat, že to všechno začne plynout, a já doufám, že se to stane." Přestože mezi "Luck And Strange" a jeho předchůdcem "Rattle That Lock" z roku 2015, byla devítiletá mezera, Gilmour už začal shromažďovat nápady na další novou desku. "Jsem velmi šťastný a spokojený s malým týmem, který mám kolem sebe v těchto dnech. Měli jsme spoustu nabídek jít a koncertovat a tak dále a tak dále, ale já jsem v této sobecky šťastné pozici, kdy mám peněz víc než dost a slávy víc než dost. V dnešní době to prostě nepotřebuji." Dodnes patří David Gilmour k nejvýznamnějším a nejvlivnějším osobnostem na hudební scéně. Podle jeho originální hry na kytaru se ročně učí tisíce mladých kytaristů. Po hudební stránce je nadále velmi aktivní. Vystupuje na koncertech, hraje jako host na albech předních světových umělců a především vydává stále desky a nahrává novou hudbu.

Spolupracovníci: Richard Wright - Keyboards, Vocals Guy Pratt - Bass Guitar Steve DiStanislao - Drums, Percussion Greg Phillinganese - Piano, Keyboards, Backing Vocals

Richard Wright (celým jménem Richard William Wright) (narozen 28. července 1943, Hatch End, Middlesex, England, UK) zemřel 15. září 2008, London, England, UK) Keyboards, Vocals Richard Wright byl anglický skladatel a hudebník. Byl zakládajícím členem, klávesistou a jedním ze zpěváků progresivní rockové kapely Pink Floyd. Objevil se na všech jejich albech (kromě "The Final Cut") a odehráls nimi všechna jejich turné. Richard Wright se narodil Bridie a Cedricovi Wrightovým. Wright, jehož otec byl hlavním biochemikem v Unigate, vyrůstal v Hatch Endu v Middlesexu a docházel na vyučování na Haberdashers' Aske's School. Ve věku 12 let se naučil hrát na kytaru, trubku a klavír, zatímco se zotavoval se zlomenou nohou. Jeho matka mu pomáhala a povzbuzovala jej, aby se učil i na klavír. Absolvoval soukromé lekce hudební teorie a kompozice na Eric Gilder School of Music a nechal se celkem dost ovlivnit revivalem tradičního jazzu, kde se kromě dalších nástrojů naučil hrát také trombón a saxofon. Nejistý ohledně své budoucnosti, se v roce 1962 zapsal na studium architektury na Regent Street Polytechnic v Londýně, která byla později začleněna do Westminsterské univerzity. Tam se seznámil s dalšími hudebníky a svými budoucími spoluhráči z Pink Floyd Rogerem Watersem a Nickem Masonem. Všichni tři se připojili ke skupině, kterou vytvořil jejich spolužák Clive Metcalf pod názvem Sigma 6. Pozice Wrighta v kapele byla zpočátku nejasná, protože si nevybral definitivní nástroj, hrál na klavír, pokud jej hospoda měla, jinak se popadl pozoun nebo rytmickou kytaru. Spolu s Watersem a Masonem se přestěhoval do domu ve Stanhope Gardens v Highgate a začali vážně zkoušet, aby se stali profesionální skupinou. Ačkoli Mason a Waters byli schopní a řádní studenti, Wrightovi nepřinesla architektura velký zájem a už po roce studia se přestěhoval na London College of Music. Dal si pauzu od studií a odcestoval na volno do Řecka. Jejich bytný Mike Leonard koupil Farfisa varhany a krátce nahradil Wrighta v kapele. Varhany se však nakonec staly hlavním Wrightovým nástrojem. Prostřednictvím přítele uspořádal první nahrávací relaci rodící se skupiny ve studiu West Hampstead, těsně před Vánocemi 1964. Tehdy se kytaristé Bob Klose a Syd Barrett připojili ke skupině, ze které se následně stali Pink Floyd. Poté, co se k nim přidal zpěvák, kytarista a skladatel Syd Barrett, se Pink Floyd stabilizovali v sestavě Barrett, Waters, Mason a Wright do poloviny roku 1965 a po častém koncertování se toho roku stali pravidelným členem podzemního live okruhu v Londýně. Skupina dosáhla brzy komerčního úspěchu v roce 1967. Zatímco Barrett byl dominantním členem, psal většinu materiálu, zpíval většinu vokálů a hrál na kytaru, Wright hrál podpůrnou roli, hrál na klávesy a zpíval, s občasným vedením a psal svůj vlastní materiál. Jako nejkvalifikovanější hudebník byl Wright zodpovědný za ladění kytar a často ladil Watersovu basu. Později měli Strobotunera, který během koncertů tiše ladil kytary. V počátcích kapely, než získali koncertní posádku na plný úvazek, byl Wright zodpovědný za vyložení výstroje na konci každého koncertu. I když nebyl uveden u vokálu "The Piper At The Gates Of Dawn", zpíval sólově v Barrettových písních jako "Astronomy Domine" a "Matilda Mother". Mezi příklady jeho raných skladeb patří "Remember A Day", "See-Saw", "Paint Box" a "It Would Be So So Nice". Wright byl s Barrettem blízkými přáteli a v jednom okamžiku pár sdílel byt v Richmondu. Poté, co Barrett opustil skupinu v roce 1968 kvůli problémům s duševním zdravím kvůli drogové závislosti, Wright uvažoval o odchodu a vytvoření skupiny s ním, ale uvědomil si, že by to nebylo praktické. Po Barrettově odchodu a jeho nahrazení Davidem Gilmourem převzal Wright skládací povinností s Watersem, ale postupem času se v kariéře kapely začal méně angažovat jako zpěvák a skladatel. Jeho hra na varhany zůstala důležitou součástí živého setu kapely, včetně skladeb "Interstellar Overdrive", "Set The Controls For The Heart Of The Sun" a "Careful With That Axe, Eugene" a hudebních témat pro filmový doprovod ("More", "Zabriskie Point" a "Obscured By Clouds"). Významně přispěl k dlouhým epickým skladbám skupiny Pink Floyd, jako jsou "Atom Heart Mother", "Echoes", ve které sdílel s Gilmourem sólový zpěv, a "Shine On You Crazy Diamond". V roce 1973 pro "The Dark Side Of The Moon" složil hudbu pro skladby "The Great Gig In The Sky" a "Us And Them". Podílel se také na dalších albových skladbách, jako jsou "Breathe" a "Time", zpíval vokály v posledně uvedené v refrénu. Příspěvky Wrighta pro skupinu se zmenšily na konci 70. let, když Waters začal psát více materiálu, a "Animals" z roku 1977 byla prvním albem, kde Wright neměl žádný skladatelský podíl. V době, kdy skupina nahrávala "The Wall" v roce 1979, Waterse frustrovalo, že Wright nepřispívá dostatečně, přesto stále požaduje stejný podíl na produkčních a licenčních poplatcích. Wright odmítl dohnat vše u nahromaděných záznamů, protože jeho první manželství se hroutilo a nevěnoval se dost svým dětem, takže rozhodování pro rodinu bylo důležitější. "Já i Dave... jsme neměli co nabídnout, a to díky lenosti nebo tak něco," připustil později. "Když se ohlédnu zpět, byl jsem v depresi, i když jsem si to neuvědomoval". Waters uvažoval o podání žaloby na Wrighta, ale nakonec se rozhodl, že snazší bude, když Wright na konci projektu kapelu opustí. Jelikož se kapela v té době nacházela ve finančních potížích, Wright souhlasil. Waters, Gilmour, producent Bob Ezrin, skladatel Michael Kamen a studiový hráč Fred Mandel nahráli klávesy na "The Wall". Wright byl udržován jako najatý hudebník během koncertů na podporu tohoto alba v letech 1980-1981 a stal se jediným členem Pink Floyd, který profitoval z počátečního běhu nákladných koncertů The Wall, protože čistou finanční ztrátu museli nést zbývající členové na plný úvazek. Wright se nezúčastnil ani premiéry filmové verze Pink Floyd - The Wall v roce 1982. V roce 1983 vydali Pink Floyd album "The Final Cut", jediné album kapely, na kterém se Wright neobjevil. Jeho absence v titulcích byla poprvé, takže si fanoušci uvědomili, že opustil skupinu, což bylo oficiálně potvrzeno až o několik let později. Po Watersově odchodu v roce 1985 začal Wright znovu přispívat pro Pink Floyd, počínaje relacemi pro "Momentary Lapse Of Reason". Přesto se nevrátil legálně jako rovný s Gilmourem a Masonem, ale byl placeným hudebníkem pro výsledné turné, protože jeho smlouva uváděla, že se nemůže vrátit jako řádný člen. Na titulcích alba bylo jeho jméno uvedeno po Masonovi a Gilmourovi a jeho fotka se neobjevila na obálce. Až roku 1994 se ke skupině připojil na plný úvazek. "Jsem řádným členem," objasnil v roce 2000, "ale smluvně nejsem na stejné úrovni jako Dave a Nick." Byl spoluautorem pěti písní a zpíval sólově na "Wearing The Inside Out" na dalším albu "The Division Bell" v roce 1994. Nevydané nahrávky zaznamenané během tohoto období byly později vydány na albu "The Endless River" v roce 2014. Po něm následováno dvojité živé album a vydání videa "Pulse" v roce 1995. Wright, stejně jako Mason, vystupoval na každém turné Pink Floyd. Wrightovo poslední vystoupení s Pink Floyd bylo posmrtně v roce 2014 na albu "The Endless River". Album obsahovalo převážně instrumentální hudbu zaznamenanou během nharávek "Division Bell" v letech 1993-1994. Mason uvedl, že nevydané nahrávky, které Wright zaznamenal pro Gilmourovy sólové projekty, by se mohly objevit na Gilmourových budoucích sólových albech. Dne 2. července 2005 se k Wrightovi, Gilmourovi a Masonovi připojili Waters na pódiu poprvé od koncertů The Wall na krátký set na koncertě Live 8 v Londýně. To bylo naposledy, kdy všichni čtyři členové Pink Floyd vystupovali společně. Wright podstoupil oční operaci šedého zákalu v listopadu 2005, což mu bránilo v účasti na uvedení Pink Floyd do britské hudební síně slávy. Wright také zaznamenal méně živého hraní mimo Pink Floyd než ostatní členové. Spolu s Gilmourem hrál v roce 1970 na Barrettově druhém sólovém albu "Barrett" a pomáhal s jeho produkcí. Později si vzpomněl na práci na albu jako na způsob, jak Barrettovi jakýmkoli způsobem pomoci. Hostoval na koncertu Sutherland Brothers & Quiver v roce 1974 v Newcastle Polytechnic. V 80. letech krátce vytvořil duo Zee s Davem Harrisem a vydali album "Identity" (1984). Kromě hraní s Pink Floyd nahrál Wright dvě sólová alba. První sólový projekt "Wet Dream" nahrál počátkem roku 1978 ve francouzském Super Bear Studios, kde se představil koncertní kytarista Snowy White a saxofonista Mel Collins. Album vyšlo v září s minimálním komerčním úspěchem. V roce 1996, inspirován jeho úspěšným vstupem na "The Division Bell", vydal Wright své druhé sólové album "Broken China", na kterém byl spoluautorem textař Anthony Moore, který pomáhal s produkcí a technikou. Album pokrývá témata deprese a pomohlo Wrightovi vyrovnat se s viděním přátel, kterých se to týkalo. Hudební příspěvky pocházely od Pina Palladina na basu, Manu Katchého za bicí a Dominica Millera (známého z jeho práce se Stingem) a Tima Renwicka na kytary, dalšího spolupracovníka Pink Floyd. Gilmour přispěl kytarovým partem v "Breakthrough", ale jeho výkon se nedostal na finální mix alba. Wright zvažoval, že album představí na turné, ale dospěl k závěru, že by to nebylo finančně životaschopné. Sinéad O'Connor zpívala vokály ve dvou skladbách "Reaching For The Rail" a "Breakthrough", přičemž zbytek obstaral samotný Wright. V roce 1999 se koncerní klávesista Pink Floyd Jon Carin připojil k Wrightově manželce, aby po zhruba 18 letech od sebe přivedli Wrighta a Watersa zpět, oba muži se setkali v zákulisí po schůzce s Watersem. Wright hrál na několika Gilmourových sólových koncertech v roce 2002 a přispěl klávesami a vokály, včetně vlastní skladby "Breakthrough". V roce 2006 se stal stálým členem Gilmourovy sólové koncertní kapely spolu s bývalými sidemany Pink Floyd Jonem Carinem, Dickem Parrym a Guyem Prattem. Přispěl klávesami a vokály na Gilmourovo sólové album "On An Island" a téhož roku účinkoval živě v Evropě a Severní Americe. Na jevišti s Gilmourem hrál na klávesy, včetně oživení varhan Farfisa pro "Echoes". Wright zpíval hlavní roli v písni "Arnold Layne", která byla vydán jako živý singl. Odmítl nabídku připojit se k Watersovi a Masonovi na turné The Dark Side Of The Moon Live, aby strávil více času prací na sólovém projektu. V roce 2006 se Wright připojil k Gilmourovi a Masonovi k oficiálnímu promítání DVD "P • U • L • S • E". Během Live 8 byl v rozhovoru dotázán na opětovné vystupování a Wright odpověděl, že bude šťastný na jevišti kdekoli. Vysvětlil, že jeho plánem bylo "klikatit se" a hrát živě, kdykoli Gilmour požadoval jeho služby. Ve stejném roce spolu s Chrisem Diffordem napsal B-stranu singlu pro Helen Boulding "Hazel Eyes". Wrightovo poslední vokální vystoupení se uskutečnilo na vzpomínkovém koncertě Syda Barretta "Madcap's Last Laugh" v The Barbican v Londýně dne 10. května 2007. Pořádal jej Joe Boyd na památku Barretta, který zemřel v červenci předchozího roku. První polovina představovala sólové vystoupení Rogera Waterse, zatímco druhá polovina skončila s Wrightem po boku Davida Gilmoura a Nicka Masona v provedení "Arnold Layne". Jeho poslední živé vystoupení bylo součástí Gilmourovy kapely na premiéře Gilmourova koncertního DVD "Remember That Night" dne 6. září 2007 na Odeon Leicester Square v Londýně. Poté, co byla uvedena upravená verze filmu, se kapela vydala na jeviště, aby si zajamovala. Před svou smrtí v září 2008 stal součástí Gilmourovy sólové turné. Wright zemřel na rakovinu plic ve svém domě v Londýně dne 15. září 2008 ve věku 65 let. V době své smrti pracoval na novém sólovém albu, o kterém se předpokládalo, že zahrnuje řadu instrumentálních skladeb. Přeživší členové Pink Floyd vzdali Wrightovi hold: Waters prohlásil, že je "těžké zveličit význam jeho hudebního hlasu v Pink Floyd 60. a 70. let", a dodal, že je rád, že se sešli pro Live 8. Mason uvedl, že Wrightovy příspěvky byly podceňovány a že jeho hraní "bylo zvukem, který to všechno spojil dohromady", přirovnal jeho "klidný" status v kapele k George Harrisonovi z Beatles. Gilmour jej nazval "svým hudebním partnerem a přítelem" a ocenil Wrightovu schopnost spojit svůj hlas s Gilmourovým, například na „Echoes“. Gilmour zopakoval, že by bylo špatné pokračovat jako Pink Floyd bez něj. Osm dní po Wrightově smrti Gilmour předvedl skladbu "Remember A Day", skladbu Wrighta z druhého alba Pink Floyd "A Saucerful Of Secrets", v přímém přenosu Later... s Jools Holland na BBC Two jako poctu Wrightovi. Gilmour řekl, že Wright měl v úmyslu toho dne s ním vystoupit, ale nebylo mu dost dobře. Wrightovy jazzové vlivy a výrazná hra na klávesy byly důležitou součástí zvuku Pink Floyd. Stejně jako prominentní hráč na varhany Farfisa a Hammond a syntezátor Kurzweil, Wright pravidelně zpíval doprovodné a harmonické vokály a příležitostně se ujal i sólových vokálů u písní jako "Remember A Day", "Time" nebo "Wearing the Inside Out".

Guy Pratt (Narozen 3. ledna 1962, Lambeth/Peckham, London, England) Bass, Guitars, Vocals Guy Pratt je britský baskytarista, skladatel a herec. Je synem herce Mika Pratta. Je ženatý, v roce 1996 si vzal Galu Wrightovou, dceru klávesisty Pink Floyd Ricka Wrighta. Je znám především jako studiový hráč a podílel se na albech mnoha dalších hudebníků. Prattova hudební kariéra trvá více než 30 let, v níž je znám pro svoji plodnou práci jako studiový baskytarista, kdy spolupracoval s umělci jako jsou Pink Floyd (také David Gilmour a Nick Mason), Roxy Music (také Bryan Ferry), Gary Moore, Madonna, Michael Jackson, The Smiths, Robert Palmer, Echo & The Bunnymen, Tears For Fears, Icehouse, Bananarama, Iggy Pop, Tom Jones, Blondie a Debbie Harry, Whitesnake, Womack & Womack, Kirsty MacColl, Coverdale/Page, Gary Moore, Billy Pilgrim, Lemon Jelly, The Orb, All Saints, Stephen Duffy, Toy Matinee, Robbie Robertson a AR Rahman. Kromě své studiové práce byl Pratt členem australské rockové skupiny Icehouse a v současné době je členem psychedelické rockové kapely Nicka Masona Saucerful of Secrets s Garym Kempem ze Spandau Ballet. Guy Pratt se narodil v bytě nad obchodem na ulici The Cut v Lambeth v jižním Londýně v Anglii ve Velké Británii. Jeho otec Mike Pratt byl herec, skladatel a scenárista, ale zemřel, když bylo Guyovi 14 let. Pratt pracoval nějakou dobu jako grafický designér, ale poté se rozhodl soustředit se na hudební kariéru. Ke konci 70. let, Pratt byl v kapele se sídlem v Southend-On-Sea s názvem Speedball, která vydala singl u NO PAP1 Records s názvem "No Survivors". V roce 1981 ve věku 19 byl Pratt požádán, aby vyjel na turné s kapelou Icehouse. O dva roky později již jako člen Icehouse podpořil Davida Bowieho na jeho Serious Moonlight Tour, což bylo Bowieho nejdelší, největší a nejúspěšnější koncertní turné. Podpůrný slot na sólovém koncertu Davida Gilmoura z roku 1984 vedl k dlouhému záskoku u Pink Floyd. Také strávil nějaký čas v Los Angeles, kde hrál s Madonnou a Michaelem Jacksonem. V roce 1986 byl basista Andy Rourke z The Smiths zatčen pro obvinění z držení drog krátce, což se stalo krátce před plánovaným odjezdem kapely na severoamerické turné na podporu The Queen Is Dead. Očekával, že Rourkovi tak budou odepřena pracovní víza pro USA a Kanadu, kytarista kapely Johnny Marr požádal Pratta, aby zaskočil. Strávil téměř dva týdny s Rourkem a kapelou, naučil se basové linky a zkoušel, ale krátce před odjezdem kapely z Británie, Rourke obdržel víza a nebylo třeba, aby Pratt odjel s nimi. Na velká pódia se dostal v roce 1987, to se Pratt dostal do popředí pozornosti, když byl vybrán jako basista nahrazující Rogera Waterse ve skupině Pink Floyd na A Momentary Lapse of Reason Tour v letech 1987–1990 a následně na The Division Bell Tour v roce 1994. Byl také doprovodným vokalistou v "Run Like Hell", "Another Brick In The Wall, Part 2", "Us And Them" a "Comfortfully Numb" spolu s Gilmourem při živých vystoupeních. Hrál také na basu v několika skladbách na "The Division Bell" (1994). Tony Levin předvedl všechny basové party na albu "A Momentary Lapse of Reason", Pratt jej pak nahradil na pozdějším turné kvůli Levinově nedostupnosti. V roce 2006 přispěl na sólovou desku Davida Gilmoura "On An Island" a také cestoval jako součást doprovodné Gilmourovy kapely On an Island Tour spolu s dalším členem Pink Floyd (a jeho tchánem) Richardem Wrightem. Rovněž se objevil i na posledním albu Pink Floyd "The Endless River" (2014). Pratt hrál rovněž na basu na turné Dark Days in Paradise Garyho Moora v roce 1997. V roce 2015 si spolupráci zopakoval na Gilmourově čtvrtém albu "Rattle That Lock" a rovněž se zúčastnil souvisejícího turné. V roce 2018 založili Pratt s bubeníkem Nickem Masonem další novou kapelu Saucerful of Secrets, aby předváděli raný psychedelický materiál Pink Floyd. Spolu s Prattem tvoří kapelu bubeník Pink Floyd Nick Mason, bývalý kytarista skupiny Blockheads Lee Harris, zpěvák a kytarista Gary Kemp ze Spandau Ballet a Prattův spolupracovník klávesista Dom Beken. Kapela cestovala po Evropě a Severní Americe v letech 2018 a 2019, přičemž třetí turné bylo odloženo na rok 2021 kvůli pandemii COVID-19. V září 2020 vydali živé album a film "Live At The Roundhouse". Kromě práce jako baskytarista je Pratt skladatel a komponuje hudbu pro TV a film. Jako skladatel byl Pratt spoluautorem britského hitu číslo jedna "Ain't No Doubt" od Jimmyho Naila. Produkoval, je spoluautorem a hrál na basu, kytaru a klávesy na hudbu pro dramatický seriál od Channel 4 v roce 1998 The Young Person's Guide to Become a Rock Star. S pravidelným spolupracovníkem Domem Bekenem poskytl tematickou hudbu ke Spaced, kde se také objevil jako postava Minty. Pratt také hrál v Linda Green a objevil se v epizodě remaku Randall & Hopkirk, kde hráli Vic Reeves a Bob Mortimer. Prattův otec Mike hrál roli Jeffa Randalla v původní sérii ze 60. let. Pratt také hrál jako pravidelný hráč v doprovodné kapele hudební komediální show BBC Radio 2 Jammin 's Rowland Rivron. V roce 1999 Pratt a Jimmy Cauty vydali singl "I Wanna 1-2-1 With You" jako Solid Gold Chartbusters singl. Pratt a Cauty (zakladatel Orb) se později spojili s dalším původním členem Orb Alexem Patersonem a vytvořili Transit Kings. Prattova hudební a komediální show pro jednoho muže "My Bass & Other Animals" debutovala v srpnu 2005 na edinburském festivalu Fringe, což vedlo k jeho knize stejného názvu, která vyšla v květnu 2007. Pratt strávil rok 2011 koncertováním ve Švýcarsku, Austrálii a v Edinburgh Fringe, stejně jako na turné po Jižní Americe hraním na basovou kytaru pro Dominica Millera. V dubnu 2010 se Pratt připojil k argentinské kapele The End Pink Floyd s Durgou McBroom a Jon Carinem v argentinském Buenos Aires. Pratt se připojil i k australské Pink Floyd Show na jevišti 13. června 2011 na festivalu Hampton Court Palace v písni "Run Like Hell". Připojil se i k britské kapele Pink Floyd Brit Floyd na jevišti dne 9. listopadu 2013 jako speciální host v Liverpoolu během jejich turné Pulse. Objevil se v písních "One Of These Days", "Comfortfully Numb" a během finále skladby "Run Like Hell" sdílel vokály se sólovým zpěvákem kapely Damianem Darlingtonem. Během pandemie COVID-19 natočil sérii videí "Lockdown Licks" zveřejněných na svém kanálu YouTube a vzpomíná na některé ze svých nejznámějších prací.

Steve DiStanislao (také Steve "Stevie D." DiStanislao) (Narozen 18. listopadu 1963, Orange County, California, United States) Drums, Percussion Steve DiStanislao je americký studiový bubeník, který spolupracoval s více známými hudebníky, jako jsou např. Kenny Loggins, Joe Cocker, Phil Manzanera, Joe Walsh nebo skupina Davida Crosbyho CPR, kde kromě bubnování také zpívá a podílí se na tvorbě skladeb. DiStanislao koncertoval a nahrával s kytaristou Pink Floyd Davidem Gilmourem, propagujícím své sólové album "On An Island". Koncertní skupina zahrnovala klávesistu Pink Floyd Richarda Wrighta a příležitostného spolupracovníka Pink Floyd Dicka Parryho na saxofony. Vystupovali také dlouholetí spolupracovníci Gilmoura Guy Pratt na basu a Jon Carin na klávesy, lap steel a zpěv, stejně jako Phil Manzanera z Roxy Music na kytary a zpěv, který také album koprodukoval. Koncerty zahrnovaly tři večery v Royal Albert Hall se speciálními hosty Davidem Bowiem, Crosby & Nash, Robert Wyatt, Mica Paris a Nick Mason. Další představení se konala na náměstí svatého Marka v Benátkách. Poslední oficiální zastávka turné se konala v polském Gdaňsku, kde se k kapele připojili dirigent Zbigniew Preisner a Polská baltická filharmonie k oslavě 26. výročí Solidarity svazu pracovníků loděnice v Gdaňsku. Na tento koncert se přihlásilo více než 55 000 fanoušků. Přehlídka byla dokumentována na Gilmourově živém albu "Live In Gdańsk" (2008). V lednu 2007 se DiStanislao spolu s Guyem Prattem a Richardem Wrightem připojili ke Gilmourovi v jeho stodole, kde doma v Sussexu v Anglii absolvovali několik jamm session. Kapela tam hrála instrumentální materiál složený Gilmourem. Tyto instrumentální skladby jsou známé jako Barn Jams a tři z nich se objevily na 4CD a deluxe edici "Live in Gdańsk" a další čtyři se objevily na deluxe edici Gilmourova vydání "Rattle That Lock" z roku 2015. DiStanislao se objevil i na Gilmourově albu "Rattle That Lock" (2015), a to na pěti z deseti skladeb alba, včetně jeho titulní skladby, a zůčastnil se i na následném turné "Rattle That Lock" v letech 2015-2016.

Greg Phillinganese (celým jménem Gregory Arthur "Greg" Phillinganes) (Narozen 12. května 1956, Detroit, Michigan, USA) Piano, Keyboards, Backing Vocals Greg Phillinganes je americký klávesista a zpěvák. Je nejznámější z období 1976–1981, kdy hrával se Steviem Wonderem a v roce 1978 zahájené 30 let trvající spolupráce s The Jacksons a Michaelem Jacksonem, na jehož všech následujících sólových albech se podílel a hrál, včetně "Thriller" z roku 1982. Greg se narodil v Detroitu v Michiganu. Na sousedův klavír začal hrát podle poslechu už ve věku dvou let, lekce začal o několik let později poté, co mu jeho matka koupila klavír. Brával si lekce od dvou různých instruktorů, než jej jeho matka přivedla k Mishovi Kotlerovi, pianistovi Detroit Symphony Orchestra, který mu představil disciplínu a techniku, kterou Phillinganes potřeboval, aby vynikl. Phillinganes připisuje Kotlerovi to, že mu ukázal správné držení rukou a že jej ovlivnil tak, aby hrál se "smyslem pro obratnost a srozumitelnost". Phillinganese objevil Stevie Wonder poté, co mu bubeník Ricky Lawson dal kazetu instrumentálních ztvárnění jeho vlastních písní provedených právě Phillinganesem. Phillinganes se účastnil konkurzu do Wonderovy kapely Wonderlove a následně s nimi vystupoval v letech 1976 až 1981. V roce 1978 zahájil tři desetiletí trvající spolupráci s Michaelem Jacksonem a The Jacksons. Aranžoval The Jacksons album "Destiny" (1978) a hrál na klávesy na albu "Triumph" (1980). Během tohoto procesu se zblížil s rodinou Jacksonových, doprovázel je do světa Walta Disneye a odkazoval se na Katherine Jacksonovou jako na "matku". Podílel se na každém ze sólových alb Michaela Jacksona a jako klasický příklad své tvorby uvádí titulní skladbu z roku 1982 "Thriller". V rozhovoru proAtlanta si Phillinganes vzpomněl: "Udělal jsem syntezátorovou basovou část, ty vysoké syntezátorové části, udělal jsem část Rhodes [keyboard] a dokonce i varhany, u kterých Vincent Price dělá svůj rap. Bylo to šílené! Když to nyní poslouchám, myslím jen na veškerou zábavu, kterou jsme měli při vytváření všech těchto vrstev ve studiu". Přestože byl Phillinganes za své příspěvky na "Thriller", nejprodávanějšího alba všech dob, placen jako hudebník, poznamenal, že on a ostatní zúčastnění hudebníci nedostávají honoráře. Byl hudebním ředitelem koncertních turné Michaela Jacksona Bad and Dangerous, stejně jako speciálu Michaela Jacksona k 30. výročí. V roce 1981 vydal Phillinganes své první sólové album "Significant Gai". Recenzent Boston Globe Richard Cromonic poznamenal, že vliv Stevieho Wondera na zvuk alba je výrazný, a ocenil kreativitu skladeb. Kritizoval texty jako méně kreativní a uvedl, že "Significant Gains" může být příliš blízko zvuku Wondera a nazval jej "do očí bijící emulací". I když samotné album nebylo příliš úspěšné, skladba "Baby, I Do Love You" byla menším R&B hitem O tři roky později vydal Phillinganes své následné album "Pulse", které obsahovalo další menší hit, možná i jeho nejznámější sólový hit, cover písně Yellow Magic Orchestra "Behind The Mask" s dalšími texty, které napsal Michael Jackson. Tento singl byl úspěšnější v hitparádách taneční hudby. Když se později připojil k doprovodné kapele Erica Claptona, představil Phillinganes melodii Claptonovi, který ji uvedl na svém srpnovém albu z roku 1986. Uprostřed svých sólových nahrávek a koncertování s Claptonem v 80. a na počátku 90. let se stal známým jako prominentní hudebník pro řadu různých umělců, vystupoval na mnoha hitových albech té doby. Jeho studiová práce pokračovala do současnosti. Kromě Stevie Wondera pracoval Greg Phillinganes a cestoval s dalšími hudebníky jako jsou Bee Gees, Donna Summer, Anita Baker, George Benson, Karen Carpenter, Eric Clapton, Donald Fagen, Aretha Franklin, Patti LaBelle, Michael Jackson, Richard Marx, Paul McCartney, Al Jarreau, Quincy Jones a Stevie Nicks. V roce 1995 hrál na albu od Joan Armatrading "What's Inside". Počínaje rokem 2005 se Phillinganes doplnil Davida Paiche v polo-polodůchodu na turné s kapelou Toto. Následně se stal členem kapely na plný úvazek a přispěl k jejich albu "Falling In Between". Pokračoval v turné jako člen Toto, dokud se skupina nestala neaktivní v roce 2008. Když se Toto v roce 2010 zreformovalo, aby obnovilo turné a pracovalo na novém materiálu, Phillinganes byl v sestavě nahrazen původním klávesistou Stevem Porcarem. Phillinganes působil jako hudební ředitel pro Michael Jackson: The Immortal World Tour od Cirque du Soleil po celou dobu jeho trvání v letech 2011 až 2014. Phillinganes byl hudebním ředitelem představení Women of Soul v roce 2014 v The Whitehouse, kde mimo jiné vystupovali Aretha Franklin, Patti LaBelle, Ariana Grande a Jill Scott. V letech 2014 a 2015 účinkoval se Stevie Wonderem znovu na turné Songs in the Key of Life Tour, kde také působil "jako hudební ředitel turné". Koncertoval také na evropská části turné Davida Gilmoura "Rattle That Lock" a objevil se i na živém záznamu "Live At Pompeii" (2017). Phillinganes získal v roce 2015 cenu Creative Arts Emmy Award za vynikající hudební režii za roli hudebního ředitele pro TV speciál "Stevie Wonder: Songs In The Key Of Life" a byl hudebním ředitelem udílení cen Grammy 2016.

Studiové desky: 2024 Luck And Strange 2015 Rattle That Lock 2006 On An Island 1984 About Face 1978 David Gilmour Živé nahrávky: 2017 Live In Pompeii 2008 Live In Gdañsk DVD: 2017 Live In Pompeii 2008 Live In Gdañsk 2007 Remember That Night 2002 David Gilmour in Concert 1984 David Gilmour Live 1984

Desky s PINK FLOYD: 2014 The Endless River 1994 The Division Bell 1987 A Momentary Lapse Of Reason 1983 The Final Cut 1979 The Wall 1977 Animals 1975 Wish You Were Here 1973 The Dark Side Of The Moon 1972 Obscured By Clouds 1971 Meddle 1970 Atom Heart Mother 1969 Ummagumma 1969 Soundtrack From The Film More 1968 A Saucerful Of Secrets 1967 The Piper At The Gates Of Dawn

Skupina: David Gilmour - Lead Vocals, Guitars, Keyboards Romany Gilmour - Lead Vocals & Harp (06,10) Gabriel Gilmour - Backing Vocals (06) Roger Eno - Keyboards Rob Gentry - Keyboards Richard Wright - Keyboards (02,11) Tom Herbert - Bass Guy Pratt - Bass Adam Betts - Drums Steve Gadd - Drums Steve DiStanislao - Drums Will Gardner - String & Choral Arrangements	Luck And Strange Vyšlo 6. září 2024, Sony Music Seznam skladeb: 01. Black Cat (1:32) 02. Luck and Strange (6:57) 03. The Piper's Call (5:15) 04. A Single Spark (6:04)v 05. Vita Brevis (0:46) 06. Between Two Points (5:47) 07. Dark and Velvet Nights (4:45) 08. Sings (5:14) 09. Scattered (7:34) Total Time: (43:54) Bonus Tracks: 10. Yes, I Have Ghosts () 11. Luck and Strange (Original Barn Jam) () Produced: David and Charlie Andrew Gatefold Sleeve, Booklet with Photography and Design: Anton Corbijn
Skupina: David Gilmour - Lead Vocals (All except 01,07,10), Guitars, Keyboards (all except 08), Piano (01,03,04,05), SNCF sample (02), Hammond Organ (02,05,09), Bass Guitar (05,06,07,10), Bass Harmonica (07), Electric Piano (09,10) Jon Carin - Electric Piano (9) David Crosby - Backing Vocals (04) Steve DiStanislao - Drums (02,03,05,07,09), Percussion (02,03,07), Backing Vocals (02) Graham Nash - Backing Vocals (04) Danny Cummings - Percussion (03,04,05,07,10) Jools Holland - Piano (08) Damon Iddins - Accordion (03), Calliope Keyboard (03) Roger Eno - Piano (04,07) Martin France - Drums (08) Gabriel Gilmour - Piano (06) Rado Klose - Guitar (08) Chris Laurence - Double Bass (08) The Liberty Choir - Backing Vocals (02) Phil Manzanera - Hammond Organ (02,03), Keyboard Elements (02,03,06), Acoustic Guitar (03,09) Louise Marshall - Backing Vocals (02,09) Andy Newmark - Drums (05,06,10) Eira Owen - French Horn (03) John Parricelli - Guitar (08) Mike Rowe - Electric Piano (09) Mica Paris - Backing Vocals (02,09) Guy Pratt - Bass Guitar (02,09) Robert Wyatt - Cornet (08) Polly Samson - Backing Vocals (09) Colin Stetson - Saxophone (08) Richard Wright - Voice Sample (04) Yaron Stavi - Bass Guitar (02), Double Bass (02,04,05), Backing Vocals (02) Zbigniew Preisner - Orchestration (01,03,05,06,09,10) Michaël Boumendil - Original SNCF Jingle (02) Barn Jam personnel: David Gilmour - Guitars Richard Wright - Keyboards Guy Pratt - Bass Guitar Steve DiStanislao - Drums	Rattle That Lock Vyšlo 18. září 2015, Columbia Seznam skladeb: 01. 5 A.M. (Instrumental) (3:04) 02. Rattle That Lock (4:55) 03. Faces Of Stone (5:32) 04. A Boat Lies Waiting (4:34) 05. Dancing Right In Front Of Me (6:11) 06. In Any Tongue (6:46) 07. Beauty (4:28) 08. The Girl In The Yellow Dress (5:25) 09. Today (5:55) 10. And Then... (4:27) Total Time: (51:28) Bonus Deluxe Edition: 11. Rattle That Lock (Extended Mix) (6:24) 12. The Girl In The Yellow Dress (Orchestral Version) (4:08) 13. Rattle That Lock (Youth Mix - 12" Extended Radio Dub) (8:26) 14. Rattle That Lock (Radio Edit) (3:59) Rattle That Lock deluxe edition DVD and Blu-ray 01. Barn Jam 1 (Gilmour) (4:38) 02. Barn Jam 2 (Gilmour) (2:57) 03. Barn Jam 3 (Gilmour) (3:54) 04. Barn Jam 4 (Gilmour) (4:20) 05. The Animators, Alisdair + Jock (Documentary) 06. Rattle That Lock" (Video) (4:26) 07. The Animators, Danny Madden (Documentary) 08. The Girl In The Yellow Dress (Video) (4:58) 09. Polly Samson and David Gilmour at the Borris House Festival of Words and Ideas" (Documentary) 10. The Making Of The Rattle That Lock album" (Documentary) 11. Rattle That Lock (Extended mix)" (Audio only) (6:24) 12. The Girl In The Yellow Dress (Orchestral version)" (Audio only) (4:07) 13. Rattle That Lock (Youth mix - 12" extended radio dub)" (Audio only) (8:26) 14. Rattle That Lock (Radio edit)" (Audio only) (3:59) Recorded 2010-2015 at Medina Studio, Hove; at Astoria Studio, Middlesex; at Abbey Road Studios; AIR Studios, London Creative Director: Aubrey Powell Arranged: Zbigniew Preisner Lyrics: Polly Samson Co-producer: Phil Manzanera Producer, Engineer, Mixed: David Gilmour Creative Director: Hipgnosis Management: Andy Murray, Elena Bello, One Fifteen, Paul Loasby Engineer: Kevin Madigan, Mike Boddy, John Prestage, Laurence Anslow, Andres Mesa, Geoff Foster Engineer, Mixed: Andy Jackson Lacquer Cut: Bernie Grundman Administrator: Imagem UK Ltd. Mastered: Joel Plante, James Guthrie Leader: Rolf Wilson Art Direction: Dave Stansbie Sleeve, Design: The Creative Corporation Sleeve, Photography: Rupert Truman
Skupina: David Gilmour - Photography, Recorded, Written Robert Ziegler - Conductor, Hilary Skewes David Juritz - Leader Hosté:	On An Island Vyšlo 2006, EMI, 0946 3 55695 2 0 (Europe) 2006, Columbia, CK680280 (US) Seznam skladeb: 01. Castellorizon (3:54) 02. On An Island (6:47) 03. The Blue (5:26) 04. Take A Breath (5:45) 05. Red Sky At Night (2:51) 06. This Heaven (4:24) 07. Then I Close My Eyes (5:27) 08. Smile (4:03) 09. A Pocketful Of Stones (6:17) 10. Where We Start (6:45) Total Time: (51:39) Arranged: Zbigniew Preisner Written: Gilmour/Gilmour/Samson Written: Gilmour/Samson, Polly Samson Management: Paul Loasby Producer: David Gilmour, Chris Thomas, Phil Manzanera Recorded: Andy Jackson, Damon Iddins, Devin Workman, Jamie Johnson, Simon Rhodes Technician: Phil Taylor Mastered: Doug Sax, James Guthrie Artwork: David MacIlwaine Design, Artwork: Blade Design Ltd. Photography: Harry Borden, Jeremy Young, Sandra Kamen
Skupina: David Gilmour - Vocals, Guitar, Written Pino Palladino - Bass Jeff Porcaro - Drums, Percussion Steve Winwood - Piano, Organ Ian Kewley - Piano, Organ Anne Dudley - Synthesizer Jon Lord - Synthesizer Steve Rance - Programmed Luis Jardim - Percussion Ray Cooper - Percussion Barbara Snow - Horns Roddy Lorimer - Horns Simon Clarke - Horns Tim Sanders - Horns Orchestra - National Philharmonic Orchestra Mick Feat - Vocals Roy Harper - Vocals Sam Brown - Vocals Vicki Brown - Vocals Hosté:	About Face Vyšlo 1984, Harvest, SHSP 24-0079-1/SHSP 2400791 (UK) Seznam skladeb: 01. Until We Sleep (5:58) 02. Murder (4:58) 03. Love On The Air (4:18) 04. Blue Light (4:35) 05. Out Of The Blue (3:36) 06. All Lovers Are Deranged (3:14) 07. You Know I'm Right (5:04) 08. Cruise (4:39) 09. Let's Get Metaphysical (4:09) 10. Near The End (5:43) Total Time (46:14) Arranged, Producer: Bob Ezrin Arranged: Michael Kamen Lyrics: Pete Townshend Producer: David Gilmour Technician: Phil Taylor Recorded: Andy Jackson, Kit Woolven, Kevin Whyte, Mark Frank, Simon Sullivan, Robert Hrycyna, Eric Tomlinson Mixed: James Guthrie, Bob Parr, Ollie Fitzjones Mastered: Doug Sax, Mike Reese Design, Artwork: STd Photography: Davies And Starr, Jill Furmanovsky
Skupina: David Gilmour - Guitars, Keyboards, Lap Steel Guitars, Vocals Rick Wills - Bass Guitar, Vocals Willie Wilson - Drums, Percussion Mick Weaver - Piano (04) Carlena Williams, Debbie Doss - Vocals (02,04) Hosté:	David Gilmour Vyšlo 25. května 1978, Harvest Records/EMI (UK)/Columbia Records (USA), SHVL 817, OC 064/60774 Seznam skladeb: Side 1 01. Mihalis (instrumentals) (5:46) 02. There's No Way Out Of Here (Gilmour, Baker) (5:08) 03. Cry From The Street (Gilmour, Stuart) (5:13) 04. So Far Away (6:04) Side 2 05. Short And Sweet (Gilmour, Harper) (5:30) 06. Raise My Rent (instrumentals) (5:33) 07. No Way (5:32) 08. It's Deafinitely (instrumentals) (4:27) 09. I Can't Breathe Anymore (3:04) Total Time: (46:18) Recorded December 1977 - Januar 1978, SuperBear Studios, France Producer, Design, Photography: David Gilmour: David Gilmour Technician: Phil Taylor Engineer: John Etchells, Nick Griffiths, Patrick Jauneaud Photography: Willie Wilson, Ginger Gilmour, Jill Furmanovsky, Vladimir Vinski Design, Photography: Hipgnosis
"David Gilmour" je první sólové album britského kytaristy a zpěváka Davida Gilmoura, vyšlo v květnu 1978 a v britském žebříčku prodejnosti hudebních alb se dostalo na 17. příčku. Album vzniklo v době mezi deskami "Animals" a "The Wall" od Pink Floyd. V té době již převzal vedení skupiny baskytarista Roger Waters, který upřednostňoval své autorské příspěvky a díla ostatních členů skupiny se až na výjimky na alba nedostala. Proto se kytarista Gilmour rozhodl vydat svou vlastní sólovou desku. Ta se skládá z devíti písní, z nichž většina je Gilmourovým dílem. Tři skladby jsou zcela instrumentální. Jméno první skladby "Mihalis" je převzato ze stejnojmenné jachty, kterou Gilmour v době nahrávání tohoto alba vlastnil. Mihalis znamená řecky Michal. Píseň "There's No Way Out Of Here", která vyšla i jako singl, byla původně nahrána skupinou Unicorn pro jejich album "Too Many Crooks" z roku 1976, které David Gilmour produkoval. Tato verze nese název "No Way Out Of Here". Ve skladbě "So Far Away" se vyskytují podobné sbory jako v písni "Comfortably Numb" z alba Pink Floyd "The Wall". "Comfortably Numb" totiž hudebně vznikla při práci na albu David Gilmour, nicméně byla zakomponována i do "floydovské" rockové opery. Píseň "Short And Sweet", ke které napsal text Roy Harper, se v mírně odlišné verzi vyskytuje i na Harperově albu "The Unknown Soldier" z roku 1980. Hudebně je tato skladba předchůdcem "Run Like Hell" z "The Wall". Určité menší části instrumentálky "Raise My Rent" byly naopak použity v písních "What Do You Want From Me?" a "Keep Talking" z posledního alba Pink Floyd "The Division Bell". Na desce "David Gilmour" hrají jako studioví hudebníci někteří Gilmourovi spoluhráči (Rick Wills a Willie Wilson) z kapely Joker's Wild, ve které působil mezi lety 1963 a 1966.

Skupina: David Gilmour – Electric, Acoustic & Classical guitar, Console Steel Guitar, Lead and Backing Vocals, Cymbals (12),Wwhistling (10) Chester Kamen – Electric, Acoustic & Classical Guitar, 12-string Acoustic Guitar, High-strung Acoustic Guitar (21), Backing Vocals, Harmonica (05) Guy Pratt – Bass Guitars, Double Bass, Backing Vocals, Co-lead Vocals (19) Greg Phillinganes – Piano, Keyboards, Backing Vocals, Co-lead Vocals (20) Chuck Leavell – Organ, Keyboards, Accordion, Backing Vocals, Co-Lead Vocals (21) Steve DiStanislao – Drums, Percussion, Backing Vocals, Aeoliphone (12) Joao Mello – Saxophones, Clarinet, Additional Keyboards (05), High-strung Acoustic Guitar (10) Bryan Chambers – Backing Vocals, Lead Vocals (06,10), Tambourine Lucita Jules – Backing Vocals, Lead Vocals (06) Louise Clare Marshall (Pompeii only) – Backing Vocals, Cowbell, Lead Vocals (06) Speciální hosté: Leszek Możdżer – Piano ("The Girl in the Yellow Dress") (Wrocław, 25 June 2016) Wrocław Philharmonic Orchestra - Conducted by Zbigniew Preisner (Wrocław, 25 June 2016)	Live In Pompeii Vyšlo 29. září 2017, Columbia/Sony Music, 88985464952 (Europe) Seznam skladeb: CD One 01. 5 A.M. (3:13) 02. Rattle That Lock (5:21) 03. Faces Of Stone (6:00) 04. What Do You Want From Me (4:30) 05. The Blue (6:33) 06. The Great Gig In The Sky (6:02) 07. A Boat Lies Waiting (4:55) 08. Wish You Were Here (5:18) 09. Money (8:13) 10. In Any Tongue (7:47) 11. High Hopes (9:31) 12. One Of These Days (6:32) CD Two 13. Shine On You Crazy Diamond (Parts 1-5) (12:32) 14. Fat Old Sun (6:05) 15. Coming Back To Life (7:18) 16. On An Island (7:01) 17. Today (6:40) 18. Sorrow (10:50) 19. Run Like Hell (7:16) 20. Time / Breathe (In The Air) (Reprise) (6:45) 21. Comfortably Numb (9:59) Total Time: (148:21) Recorded on 7–8 July 2016 at Amphitheatre of Pompeii, and documents 2015–16 world tour to promote his album "Rattle That Lock" (2015) Produced: David Gilmour Mixed: Andy Jackson & David Gilmour Assisted: Damon Iddins Live Recording: Damon Iddins
Nahráli: David Gilmour - Guitar, Saxophone, Vocals Zbigniew Preisner - Arranged, Conductor Phil Manzanera - Guitar, Vocals, Producer Guy Pratt - Bass, Guitar, Vocals Leszek Możdżer - Piano Michael Kamen - Arranged Steve DiStanislao - Drums, Vocals Richard Wright - Keyboards, Vocals Jon Carin - Keyboards, Guitar, Vocals Dick Parry - Saxophone, Keyboards The Baltic Philharmonic Symphony Orchestra - Orchestra Hosté:	Live In Gdañsk Vyšlo 2008, EMI, 50999 235488 2 4 (Europe) Seznam skladeb: 01. Speak To Me (1:23) 02. Breathe (2:49) 03. Time (5:38) 04. Breathe (Reprise) (1:32) 05. Castellorizon (3:47) 06. On An Island (7:26) 07. The Blue (6:39) 08. Red Sky At Night (3:03) 09. This Heaven (4:33) 10. Then I Close My Eyes (7:42) 11. Smile (4:26) 12. Take A Breath (6:47) 13. A Pocketful Of Stones (5:41) 14. Where We Start (8:01) 15. Shine On You Crazy Diamond (12:07) 16. Astronomy Domine (5:02) 17. Fat Old Sun (6:40) 18. High Hopes (9:57) 19. Echoes (25:26) 20. Wish You Were Here (5:15) 21. A Great Day For Freedom (5:56) 22. Comfortably Numb (9:22) Total Time: (00:00) Mixed, Producer: David Gilmour Mixed: Andy Jackson, Damon Iddins, Devin Workman Photography: Paul Loasby, Anna Włoch, Polly Samson Design, Artwork: Blade Design Ltd. Design, Artwork: Steve Knee
Závěrečná show turné Gilmour On On Island se konala v loděnici v Gdaňsku dne 26. srpna 2006. Koncert se konal před stotisícovým davem a oslavil 26. výročí založení odborového svazu Solidarita. Přehlídka byla zaznamenána, což má za následek živé album a DVD vydání "Live In Gdańsk". Při této příležitosti Gilmour vystupoval s orchestrem za spolupráce s 38-člennou smyčcovou sekcí Polish Baltic Philharmonic orchestra, dirigované Zbigniewem Preisnerem.

Skupina: David Gilmour – Electric, Acoustic & Classical guitar, Console Steel Guitar, Lead and Backing Vocals, Cymbals (12),Wwhistling (10) Chester Kamen – Electric, Acoustic & Classical Guitar, 12-string Acoustic Guitar, High-strung Acoustic Guitar (21), Backing Vocals, Harmonica (05) Guy Pratt – Bass Guitars, Double Bass, Backing Vocals, Co-lead Vocals (19) Greg Phillinganes – Piano, Keyboards, Backing Vocals, Co-lead Vocals (20) Chuck Leavell – Organ, Keyboards, Accordion, Backing Vocals, Co-Lead Vocals (21) Steve DiStanislao – Drums, Percussion, Backing Vocals, Aeoliphone (12) Joao Mello – Saxophones, Clarinet, Additional Keyboards (05), High-strung Acoustic Guitar (10) Bryan Chambers – Backing Vocals, Lead Vocals (06,10), Tambourine Lucita Jules – Backing Vocals, Lead Vocals (06) Louise Clare Marshall (Pompeii only) – Backing Vocals, Cowbell, Lead Vocals (06) Speciální hosté: Leszek Możdżer – Piano ("The Girl in the Yellow Dress") (Wrocław, 25 June 2016) Wrocław Philharmonic Orchestra - Conducted by Zbigniew Preisner (Wrocław, 25 June 2016)	Live In Pompeii Vyšlo 29. září 2017, Columbia/Sony Music, 88985464952 (Europe) Seznam skladeb: DVD One: Part 1 01. 5 A.M. (3:13) 02. Rattle That Lock (5:21) 03. Faces Of Stone (6:01) 04. What Do You Want From Me (4:30) 05. The Blue (6:33) 06. The Great Gig In The Sky (6:01) 07. A Boat Lies Waiting (4:55) 08. Wish You Were Here (5:18) 09. Money (8:12) 10. In Any Tongue (8:02) 11. High Hopes (9:58) DVD One: Part 2 12. One Of These Days (6:35) 13. Shine On You Crazy Diamond (Parts 1-5) (12:37) 14. Fat Old Sun (5:58) 15. Coming Back To Life (7:16) 16. On An Island (7:08) 17. Today (6:34) 18. Sorrow (10:49) 19. Run Like Hell (7:15) 20. Time / Breathe (In The Air) (Reprise) (6:45) 21. Comfortably Numb (9:41) Documentary 22. Pompeii Then And Now (7:17) Total Time: (155:59) Produced: David Gilmour Mixed: Andy Jackson & David Gilmour Assisted: Damon Iddins Live Recording: Damon Iddins
Skupina: David Gilmour - Guitar, Saxophone, Vocals Guy Pratt - Bass, Guitar, Vocals Zbigniew Preisner - Arranged, Conductor Phil Manzanera - Guitar, Vocals, Producer Michael Kamen - Arranged Steve DiStanislao - Drums, Vocals Jon Carin - Keyboards, Guitar, Vocals Richard Wright - Keyboards, Vocals Dick Parry - Saxophone, Keyboards Leszek Możdżer - Piano The Baltic Philharmonic Symphony Orchestra - Orchestra Hosté:	Live In Gdañsk Vyšlo 2008, EMI, 50999 235488 2 4 (Europe) Seznam skladeb: DVD 1 120-minute film of the Gdańsk concert 01. Castellorizon () 02. On an Island () 03. The Blue () 04. Red Sky at Night () 05. This Heaven () 06. Then I Close My Eyes () 07. Smile () 08. Take a Breath () 09. A Pocketful of Stones () 10. Where We Start () 11. Astronomy Domine () 12. High Hopes () 13. Echoes () 14. A Great Day for Freedom () 15. Comfortably Numb () 16. Wot's... Uh the Deal?" (end credits) () Total Time: (00:00) Gdańsk Diary - a 36-minute documentary Web-pass to download 12 additional live tracks recorded during the European tour and "Wot's...Uh the Deal?" (which was omitted from the album due to lack of space) DVD 2 The Mermaid Theatre, London, March 2006 01. Shine on You Crazy Diamond (10:57) 02. Wearing the Inside Out (8:09) 03. Comfortably Numb (7:20) The AOL Sessions, New York, April 2006 04. On an Island (6:48) 05. High Hopes (9:10) Live from Abbey Road, London, August 2006 06. The Blue (6:27) 07. Take a Breath (6:20) 08. Echoes (Acoustic) (6:51) Barn Jams, Sussex, England, January 2007 01. Barn Jam 166 (4:49) 02. Barn Jam 192 (2:49) 03. Barn Jam 121 (7:32) A 5.1 surround sound mix of On an Island – 51:42 (audio only) 07. Castellorizon () 08. On an Island () 09. The Blue () 10. Take a Breath () 11. Red Sky at Night () 12. This Heaven () 13. Then I Close My Eyes () 14. Smile () 15. A Pocketful of Stones () 16. Where We Start () Mixed, Producer: David Gilmour Mixed: Andy Jackson, Damon Iddins, Devin Workman Photography: Paul Loasby, Anna Włoch, Polly Samson Design, Artwork: Blade Design Ltd. Design, Artwork: Steve Knee
Nahráli: David Gilmour – Guitars, Vocals Guy Pratt - Bass, Guitar, Vocals Steve DiStanislao - Drums, Vocals Jon Carin - Keyboards, Guitar, Programmed, Vocals Phil Manzanera - Guitar, Vocals Richard Wright - Keyboards, Vocals David Mallet - Other Dick Parry - Saxophone, Keyboards Gavin Elder - Other Marc Brickman - Other Paul Loasby - Other Hosté: David Bowie – Lead Vocals (23,24) Robert Wyatt – Cornet (10) David Crosby and Graham Nash – Backing Vocals (06,07,16), Harmonised Lead Vocals (22)	Remember That Night Vyšlo 17. září 2007, EMI, 504 3119, 50999 504 311 9 9 (Europe) 18. září 2007 (US) Seznam skladeb: 01. Speak To Me (0:51) 02. Breathe (2:15) 03. Time (4:44) 04. Breathe (Reprise) (1:08) 05. Castellorizon (5:09) 06. On An Island (7:10) 07. The Blue (6:34) 08. Red Sky At Night (3:10) 09. This Heaven (4:01) 10. Then I Close My Eyes (10:16) 11. Smile (4:35) 12. Take A Breath (6:48) 13. A Pocketful Of Stones (5:14) 14. Where We Start (8:00) 15. Intermission (1:02) 16. Shine On You Crazy Diamond (11:11) 17. Fat Old Sun (5:58) 18. Coming Back To Life (5:37) 19. High Hopes (9:05) 20. Echoes (25:06) 21. Wish You Were Here (5:27) 22. Find The Cost Of Freedom (1:55) 23. Arnold Layne (3:42) 24. Comfortably Numb (9:31) 25. Credits (3:43) Bonus Tracks From The Royal Albert Hall: 26. Wot's... Uh The Deal (4:47) 27. Dominoes (5:31) 28. Wearing The Inside Out (7:56) 29. Arnold Layne (3:00) 30. Comfortably Numb (7:43) 31. Dark Globe (2:15) 32. Astronomy Domine (4:54) 33. This Heaven (4:36) 34. Castellorizon (2:45) 35. On An Island (6:59) 36. The Blue (6:32) 37. Take A Breath (7:12) 38. High Hopes (9:06) 39. Music Videos 40. On An Island (6:46) 41. Smile (4:02) 42. Island Jam 2007 (5:19) 43. Documentaries) 44. Breaking Bread, Drinking Wine (46:30) 45. The Making Of 'On An Island' (17:18) 46. The West Coast (5:12) * Photo Gallery (6:58) * Credits (4:22) Total Time: (00:00) Recorded at the Royal Albert Hall on 29, 30 & 31 May 2006 as part of his On an Island Tour Directer: DAvid Mallet Lighting Designer: Marc Brickman Design, Artwork: Blade Design Ltd. Photography: Polly Samson
Nahráli: David Gilmour – Guitars, Vocals Neill MacColl – Guitars, Backing Vocals Michael Kamen – Piano, English Horn Chucho Merchán – Double Bass Caroline Dale – Cello Dick Parry – Baritone and Tenor Saxophones Nic France – Drums & Percussion Gospel Choir – Sam Brown (choir leader), Chris Ballin, Pete Brown, Margo Buchanan, Claudia Fontaine, Michelle John Douglas, Sonia Jones, Carol Kenyon, David Laudat, Durga McBroom, Aitch McRobbie (solo on Smile), Beverly Skeete Speciální hosté: Richard Wright – Vocals (15), Keyboards (09,15) Bob Geldof – Vocals (09) (January 2002 footage) Robert Wyatt – Vocals (09) (June 2001 footage)	David Gilmour In Concert Vyšlo říjen 2002, EMI (UK), listopad 2002, Capitol Records, 7243 492960 9 1 (US) Seznam skladeb: Robert Wyatt's Meltdown Concert 01. Shine On You Crazy Diamond () 02. Terrapin () 03. Fat Old Sun () 04. Coming Back To Life () 05. High Hope () 06. Je Crois Entendre Encore () 07. Smile () 08. Wish You Were Here () 09. Comfortably Numb () 10. Dimming Of The Day () 11. Shine On You Crazy Diamond () 12. A Great Day For Freedom () 13. Hushabye Mountain () Royal Festival Hall Concert, 2002 14. Dominoes () 15. Breakthrough () 16. Comfortably Numb () Special Features - Spare Digits 17. Coming Back To Life () 18. High Hope () 19. Breakthrough () 20. Comfortably Numb () 21. Shine On You Crazy Diamond () 22. A Great Day For Freedom () Special Features - Miscellaneous 23. I Put A Spell On You () 24. Don't () 25. Sonnet 18 () Total Time: (00:00) Recorded at London, England, 22 June 2001 and January 2002 Producer: David Gilmour Co-producer, Engineer: Andy Jackson Film Director: Rob O'Connor, Dave Gardener Film Producer: Rupert Style, Dione Orrom Creative Director, Film Editor: David Mallet
Nahráli: David Gilmour - Guitar, Vocals Mickey Feat - Bass, Vocals Nick Mason - Drums (09) Chris Slade - Drums, Percussion Mick Ralphs - Guitar, Vocals Gregg Dechart - Keyboards, Vocals Raff Ravenscroft - Saxophone, Keyboards, Percussion Jody Linscott - Percussion Roy Harper - Vocals, Percussion (04,09)	David Gilmour Live 1984 DVD, vyšlo 18. září 2009, Immortal, IMM 940175 Seznam skladeb: 01. Until We Sleep () 02. All Lovers Are Deranged () 03. There's No Way Out Of Here () 04. Short And Sweet () 05. Run Like Hell () 06. Out Of The Blue () 07. Blue Light () 08. Murder () 09. Comfortably Numb () Total Time: (00:00) Videos: * Blue Light () * All Lovers Are Deranged () Documentary () * After The Floyd () Director: Michael Hurll Producer: Norman Stone Recorded Live April 30, 1984 at the Hammersmith Odeon, London
Záznam byl pořízen 30. dubna 1984 v londýnské Hammersmith Odeon během turné About Face for Europe. Video bylo vydáno na VHS v září 1984.

Hausbót studio Astoria David Gilmour a Polly Samson

Oficiální stránky: https://www.davidgilmour.com/ https://www.facebook.com/davidgilmour/

Made by  ©  18.12.2020  Poslední aktualizace: 1.11.2024

mbrezny@centrum.cz©  ...a vzkaz autorovi!©