|
|
Foreigner je britsko americká rocková skupina, u jejíhož založení stál v New Yorku v roce 1976 veterán anglického rocku a bývalý člen
kapely Spooky Tooth a spolu s dalším Britem a bývalým členem King Crimson Ianemi McDonaldem a americkým zpěvákem Lou Gramm. V prvopočátku
chtěl Jones kombinovat Blues a R & B s britskou rockovou hudbou a tvořit přitom oduševnělý a autentický zvuk. Jones přišel s tímto
názvem kapely, protože McDonald a Dennis Elliott byli Britové, zatímco Gramm, Al Greenwood a Ed Gagliardi byli Američané. Kapela, která
udělala díru do světa, přestože jim před vydáním první desky každý předpovídal krach. Hrát totiž inteligentní rockovou hudbu, takzvaný
A.O.R. v době největší punkové exploze, se jevilo jako umělecká sebevražda. Foreigner to ale ustáli, přežili na rozdíl od většiny punkových
kapel s grácií a prodali více než 70 milionů alb po celém světě. Hlavními přednostmi Foreigner byly v té době melodický sound, tvrdé kytary
a tklivý Grammův vokál. A hlavně spousta písní, které neustále zněly z éteru.
Jones u kapely Spooky Tooth vydržel do jejího rozpadu roku 1974, kdy spolu vyprodukovali tři alba. O nijak závratný úspěch se rozhodně
nejednalo, a tak kapela skončila "volným pádem". Během roku 1974 přitom Mick zjistil, že Spooky Tooth mají ve Státech lepší pozici než
v Británii, a tak společně přijali kolektivní rozhodnutí o přesídlení do New Yorku. Život v Big Apple se jim zamlouval v bytě na 34. ulici
na západní straně Manhattanu hned vedle tunelu Lincoln. O byt se dělil s Garym Wrightem, který bohužel přišel o pravidelný příjem, ze kterého
platil za pronájem majiteli domu, a tak oba byli vystěhováni. Jednou ráno někdo přišel a zabavil skoro všechno. Jediné, co Mick stačil zachránit,
byly ramínka na šaty a pár kytar. A tak z nich byli dočasně bezdomovci. Kapela Spooky Tooth právě dokončovala nové album "The Mirror" s Eddie
Kramerem, což byl nový zvukař Led Zeppelin z "Houses Of The Holy" a podpořil skupinu, aby vytrvali v úsilí. Všichni kromě Garyho byli pro,
který dříve než bylo album dokončeno, kapelu opustil a hodlal se věnovat své sólové kariéře.Mick zůstal v New Yorku a neměl ponětí o tom, jaký bude jeho další krok. Vážně uvažoval, že se vrátí do Anglie a začne novou kariéru, jako například chodit do lékařské školy nebo se stát zubním lékařem. Druhá možnost byla přitažlivější, protože byla kratší pro získání kvalifikace a byla i dobře ohodnocena. Zachránil jej ale manažer Spooky Tooth Nigel Thomas, když mu nabídl zaměstnání. Nigel si založil nahrávací společnost Goodear Records a chtěl, abych ji vedl. Jmenoval jej prezidentem Goodear, a to mu také dalo příležitost vrátit se k produkční práci. Sídlo měli ve slavné staré budově Brill a Nigel mu dokonce zajistil luxusní byt. Nevýhodou bylo, že byl podřízen Nigelovi, který se sice choval jako anglický džentlmen, ale ve skutečnosti se nepáral s lidmi zleva, zprava, a to včetně svých umělců. Nakonec se v pozici jednatele společnosti vůbec necítil dobře, a to nejen kvůli Nigelovým výstřelkům. Během práce u Goodear se Mick seznámil s Budem Pragerem, který byl manažerem bývalého zakladatele kapely Mountain kytaristy Leslie Westa. Mountain 
byli nečinní a Leslie hledal dalšího kytaristu pro svoji novou sólovou skupinu. Bud jej připravil na konkurz a navíc Leslie měl v oblibě způsob,
kterým hrál, takže se Jones stal členem skupiny Leslie West Band.Kapelu tvořilo silné trio včetně ex-Mountain bubeníka Corky Lainga. Společně všichni tři napsali spoustu písní a vydali album "Leslie West Band". Byla to dobrá deska a podařilo se jim odehrát i pár skvělých koncertů, ale věci se rychle zkomplikovaly. V té době měl totiž Leslie všobecně známý problém s heroinem, který způsobil, že se skupina rozpadla, když Leslie nastoupil do rehabilitace. Mick ale během té doby pochopil, že Bud je přímý člověk, tak mu řekl, že chce vytvořit vlastní skupinu a požádal jej, aby byl jejich manažerem. Od té chvíle s Budem vytvořili úzkou vazbu. Jeho obchodní partner Gary Kirfirst také řídil další Leslieho kolegu a bývalého člena Mountain, basistu Felixe Papallardiho. Felix založil ve svých kancelářích malé nahrávací studio a Mick jej mohl zprvu používat jako kancelář, později i pro konkurzy a zkoušky. Mick se znovu se vrhl i na skládání a rychle napsal čtyři skladby. Také se začal stýkat s chlápkem jménem Ian Lloyd. Teprve když jsme se navzájem poznali, zjistil, že Ian byl původním frontmanem kapely z New Yorku nazvané The Stories. O tři roky dříve se podílel na americkém hitu kapely Hot Chocolate "Brother Louie". Ten singl byl pro něj ale přítěží, neboť ve skutečnosti byl fanouškem těžších a progresivnějších anglických rockových kapel jako jsou Genesis. Ian nejen dobře nazpíval jeho nové skladby, tak také jej seznámil s některými jeho známými. Seznámil se tak s klávesistou Al Greenwoodem, poté jej Ian přivedl k jinému Angličanovi, Ianu McDonaldu. Ian dříve hrál na klávesy a flétnu v King Crimson a pracoval v New Yorku. King Crimson měli v té době dobrý ohlas, takže Mick měl okamžitou představu, jak hraje a požádal jej, aby přišel do studia na zkoušku. Ian byl typem intuitivního hudebníka, který uměl přidávat různé textury a barvy do jakékoliv písně. Takže Ian měl místo v nové kapele jasné. Podobně se seznámil i s Dennisem Elliottem (ex-If). Mick odešel do New Yorku, aby se setkal s Ianem Hunterem a Dennis byl jeho bubeníkem. Jones byl jeho výkony okamžitě ohromen a další dva měsíce se snažil získat Dennise z Ianovy kapely. Nakonec uspěl a stal se nedílnou součástí zvuku nové kapely. S Dennisem se od samého začátku shodli, takže ani nemuseli slyšet rytmiku tvořenou basovými party. To byl i důvod, proč basista Ed Gagliardi byl posledním hudebníkem, který se zabydlel v sestavě, ale stále scházel zpěvák.  Pro tuto důležitou roli vyzkoušel nejméně čtyřicet kandidátů, ale bez úspěchu. Došel až k tomu, post chtěl nabídnout Ianovi Lloydovi. Po šesti dalších neúspěšných měsících, aniž byl schopen najít vhodného zpěváka, si ze zoufalství málem vytrhal vlasy. Jedno odpoledne byl ve studiu, kde dokončoval mix pro demo "Feels Like The First Time". Na míchacím pultu měl hromadu záznamů, které mu posílali. Během jedné přestávky si vytáhl album Black Sheep, které Mickovi poslal jeho starý přítel z Rochesteru. Během deseti vteřin měl jasno, navíc když věděl komu patří ten hlas. S Lou Grammem se v podstatě Mick seznámil, když cestoval po Americe se Spooky Tooth. Tenkrát dělal jejich propagaci na východním pobřeží, žil v Rochesteru a ve volném čase hrál se svoji kapelou Black Sheep. Mick se snažil Loua v Rochesteru najít. Zjistil o něm, že pracuje na staveništi a podařilo se mu sehnat i číslo. Když 
mu volal, zrovna vozil cihly. Lou mu tehdy řekl, že ztratil hlas a začal se proto věnovat bicím. To Micka trochu naštvalo, protože měl tak fantastický
hlas, o kterém si myslel, že by se jednou mohl objevit v panteonu klasických rockových zpěváků. Hovořili spolu a přesvědčoval jej, aby přijel na
několik dnů do New Yorku. Píseň "Long Way Home" na debutovém albu "Foreigner" (1977) byla následně napsána o tom rozhovoru a o tom, co se stalo.Další pondělí mu zavolal. Hned prvního dne, kdy Lou přišel do studia, s ním Mick prošel pár písní a pocítil, jako by jej zasáhl blesk. Hned věděl, že to může být začátek něčeho zvláštního. S Louem pak dokončili demo nahrávku a poslali ji Jerrymu Mossovi do A & M. Jerry byl jedním z těch nejlepších vydavatelů té doby. Společně se svým partnerem Herbem Albertem měli smlouvy s Humble Pie, Free, Procul Harum a Joe Cockerem, a proto eventuálně A & M mohli být pro ně dobrým labelem. Až o hodně později zjistili, Jerry odešel ráno na dovolenou ráno, když nahrávka dorazila. Tak ji poslali i společnosti Atlantic Records, ale vedení společnosti ji vrátilo, aniž by ji vytáhli z krabice. Bud měl ale kontakty v Atlantic a zajistil, aby si demo alespoň poslechli, a tak se na scéně objevil John Kalodner. John přivedl na etiketu Petera Gabriela a Phila Collinse, měl také velký úspěch u Geffen a Columbia, ale právě tehdy byl začátečníkem. Pracoval jako rockový redaktor, takže když dozvěděl o Mickově kapele a viděl sestavu kapely, znal se s Ianem a Mickem, a do určité míry i s Dennisem. Uvědomil si, že je to fantastické, a od té chvíle způsobil poprask v labelu, otravoval, když donutil lidi, aby si je poslechli. Nakonec se páska s nahrávkou dostala až k prezidentovi Atlantic, Jerrymu Greenbergovi. Za několik týdnů poté přivedl Jerryho do studia a za pár dní už podepisovali smlouvu s Atlantic. První společně napsanou písní byla skladba "Cold As Ice", která rovněž byla s ostatními písněmi zařazena na debutové album. Není jisté, že John navrhl název Trigger, ale název byl předběžně odsouhlašen a objevil se na demo pásce, která byla předána všem kontaktovaným nahrávacím společnostem. Kalodner ale právě slyšel jiný outfit s názvem Trigger a uvědomil si, že to není tatáž kapela. Přesvědčil Greenberga, že alespoň jedna z písní na kazetě by mohla být velkým hitem a hned se dohodli, že s touto skupinu podepíši smlouvu. Vzhledem k tomu, že jméno Trigger už bylo obsazeno, přišel Mick místo toho se jménem Foreigner, který odrážel složení skupiny: tři Britové a tři Američané. Vzhledem k tomu, že v sestavě měli tři nováčky, Mick pocítil zodpovědnost a převzal otěže kapely. A tak se zrodil v roce 1976 Foreigner v úvodní šestičlenné sestavě Angličané Jones, McDonald a Elliott a američané Gramm, Greenwood a Gagliardi. V listopadu 1976 po šesti měsících zkoušek začal nově zformovaný sextet nahrávat své debutové album s producenty Johnem Sinclairem a Gary 
Lyonsem v The Hit Factory, pak přešli do Atlantic Recording Studios, kde dokončili nahrávání základních stop a dokončili overdubs. První
pokus o mixování alba byl proveden v Sarm Studios v Londýně, ale s výsledky nebyli pčíliš spokojeni, bylo proto album znovu přemixováno
u Atlantic Mickem Jonesem, Ian McDonaldem a Jimmy Douglassem. Bud Prager se připojil ke skupině jako manažer skupiny a v této pozici
setrval celých příštích 17 let.Když první album "Foreigner" v únoru 1977 vyšlo, brzy se jej prodávalo až tři sta tisíc výtisků týdně, později až čtyři sta tisíc. A to byl rok 1977, diskotéky vládly v Americe a zvedal se punk rock, takže se zdál málo pravděpodobné, že by kapela jako Foreigner mohla mít úspěch. Nakonec se jej ve Spojených státech prodalo více než čtyři milióny kopií a zůstal v Top 20 celý rok s takovými hity jako "Feels Like The First Time" (#4 USA; #39 GB; 1977), "Cold As Ice" (#6 USA; #24 GB; 1977) a "Long, Long Way From Home" (#20 USA; 1978). Jejich úspěch byl bezprecedentní. I když doba byla proti, Foreigner si našli cestu k srdcím milionů posluchačů. Jedinou novou kapelou, která dosáhla něčeho podobného, byli Boston, jejichž debutové album bylo v předešlém roce multiplatinovým fenoménem. Téměř nikdo jiný do té doby, včetně Stones a Zeppelin, nepřeskočili milión prodaných desek. Album "Foreigner" toho dosáhlo za pouhých pár týdnů. Do dnešního dne se alba prodalo přes 5 miliónů výlisků. Do května 1977 již "Foreigner" ovládlo rádia a dosáhlo na ocenění zlatá deska pro první album. Nedlouho poté už vyprodávali americké 
basketbalové arény a hokejové haly. Po vystoupení v Memorial Hall v Kansas City, Kansas, dne 6. května 1977, si bubeník Elliott zranil
svoji ruku a požádal skupinu, aby povolala Ian Wallace (ex-King Crimson), který pak hrál spolu s Elliottem na některých koncertech, než
se uzdravil. Po téměř roce na turné skupina hrála pro více než dvě stě tisíc lidí v California Jam II dne 18. března 1978 a během
následujícího měsíce se skupina poprvé objevila v Evropě, Japonsku a Austrálii.V červnu 1978 spatřilo světlo světa druhé album "Double Vision", které se nahrávalo se v prosinci 1977 a březnu 1978, a bylo to jediné album Foreigner, který společně co-produkoval Keith Olsen. Kapela trochu opustila od orchestrálních vyhrávek a vsadila na říznější rockový výraz. To je zřejmé hned od úvodní skladby "Hot Blooded", ve které se skutečně bouří horká krev. Album předčilo svého předchůdce, když se jej jen ve Spojených státech prodalo více než pět miliónů kopií. Mimo USA však deska už tak mnoho úspěšná nebyla a mimo domovinu se jej prodalo jen jeden milión desek. Více méně pouze americkými hity se staly skladby "Hot Blooded" (#3 USA; #42 GB; 1978), titulní "Double Vision" (#2 USA; 1978) a "Blue Morning, Blue Day" (#15 USA; 1978. "Tramontane" je jediná instrumentální skladba, kterou vydali Foreigner na studiovém albu. Mick Jones nazpíval sólově skladby "Back Where You Belong" a "I Have Waited So Long". Třetí album ""Head Games" ze září 1979 bylo označeno Grammem jako jejich "nejdrsnější" album. Bylo také úspěšné kvůli burácející "Dirty White Boy" (#12 USA; 1979) a další písni titulovému hitu "Head Games". Nahrávalo se v Atlantic Studios v New Yorku, s dalším nahráváním a celkovým mícháním, které se konalo v Cherokee Studios v Los Angeles, to bylo jediné album 
Foreigner, které co-produkoval Roy Thomas Baker, nejznámější pro jeho práci na klasických albech Queen. Pro "Head Games" byl basista
Ed Gagliardi nahrazen anglickým hráčem Rickem Willsem. Ve své autobiografii "Juke Box Hero" (pojmenované rovněž podle jednoho hitu
Foreigner) Lou Gramm vysvětluje, proč se skupina rozešla s Gagliardim: "Byl malý a tvrdohlavý a a měl své vlastní nápady, které
nebyly vždy kompatibilní s tím, čeho jsme se snažili dosáhnout. Ed byl někdy tvrdošijný, hrál svým vlastním způsobem a ne takovým
způsobem, jakým bylo ve skladbě zamýšleno. Jones musel často přerušovat zkoušky, aby Eda dostal zpátky do skladby. Po nějaké době
se to stalo únavné a zpomalilo to nahrávací proces." Gramm ještě pokračoval, když dodal, že byl celkově zklamán z "Heag Games"
a myslel si, že to znělo jako nedokončené. Modelkou na fotografii na obálce alba je americká herečka a producentka filmu Lisanne
Falk.Samotné album pokračovalo v popularitě Foreigner, dostalo se na #5 na žebříčku Billboard 200 a získalo certifikát platinové čtyři měsíce poté, co se dostalo do obchodů. Nakonec se jej prodalo o dva miliony méně než jeho předchůdce. Po sice platinovém, ale přece jen méně úspěšném albu "Head Games" však v září 1980 odešli další zakládající členové Ian McDonald a Al Greenwood, protože Jones si přál mít větší kontrolu nad skupinou a napsat většinu hudby (spolu s Grammem). Gramm k tomu ve své knize o této těžké době napsal: "Chemie, která zformovala kapelu hned na začátku, nutně neznamenalo, že to bude vždycky správné. Myslím, že se objevily velká selhání v komunikaci a nemyslím si, že někdo opravdu věděl, co cítí ostatní - hluboká, vnitřní víra o směru kapely a o tom, jak jsme postupovali. Dosáhli jsme bodu, kdy bylo spousta nespokojenosti". Jones se k tomu také podal vysvětlení: "Ian McDonald, kterého považuji za skvělého hudebníka a multi-instrumentalistu, se začal stále více soustřeďovat na hraní na kytaru, zatímco já jsem věřil, že jeho pravý talent spočívá spíše v dimenzionální a kreativní podobě, kterou vložil do prvních dvou alb. Al Greenwood, náš klávesový kouzelník a velmi důležitá součást zvuku Foreigner na počátku, se také začal více soustřeďovat na psaní písní. Příspěvky obou do kapely byly životně důležité, vznikl ale konflikt o hudebním směru kapely. Já jsem cítil, že si to potřebujeme objasnit, a tak jsme se rozhodli s Louem, Rickem a Dennisem, a tak jsme zůstali čtyři." A podle McDonalda v rozhovoru z roku 1999: "Mick a Lou se rozhodli, že se chtějí stát centrem skupiny. Mick chtěl, aby bylo zřejmé, že to byla jeho skupina, takže se rozhodl vytvořit menší skupinu. Nebyl bych odešel - miloval jsem skupinu, ale nebylo to moje rozhodnutí". Sestava kapely byla nyní nyní čtyřčlená, kde studioví hráči byli zvání podle potřeby do studia nebo na turné. Greenwood se brzy připojil ke Gagliardimu, aby zformovali skupinu v AOR stylu Spys, kde dalšími členy byli John Blanc, Billy Milne a John DiGaudie. Kapela vydala dvě alba, vbezejmenný debut a následníka nazcaného "Behind Enemy Lines".  Dennis Elliott - Drums, Mick Jones - Guitars, Keyboards, Backing Vocals, Lou Gramm - Lead Vocals, Rick Wills - Bass Guitar, Backing Vocals V rozhovoru pro Classicrockrevisited v roce 2015 vysvětluje Gramm své úvahy o tom, proč se "Head Games" prodávaly méně než první dvě alba: "Velká změna v kapele se stala po 'Head Games' a před 'Foreigner 4'. Byli jsme si vědomi toho, že 'Head Games' se neprodávalo stejně jako první album nebo 'Double Vision', částečně to bylo obálce. Písně 'Head Games' byly zakázány mnoha rozhlasovými stanicemi kvůli obalu alba. Dnes už by to nebyl žádný problém. Ale v Bible Belt (katolická oblast v USA) obálka s roztomilou holkou v chlapecké koupelně mazající její číslo ze zdi... neviděli v tom humor, ani to nemělo být sexy. Byla však sexy... byla roztomilá. Byl to jen čas a místo při tom, co dělá, to mělo zanechat dojem. Vymazala své telefonní číslo ze zdi koupelny pro chlapce a to je všechno. Bylo tomu věnováno velké úsilí, ve skutečnosti to ublížilo prodeji". 
Mezitím zbylí členové začali pracovat na dalším albu v Electric Lady Studios v New Yorku, které produkoval producent Robert
John "Mutt" Lange (spolupracoval např. s AC/DC na albu "Back In Black"), společně se zvukařem Dave Wittmanem (v současnosti
u Trans-Siberian Orchestra). Langeho legendární obsesivní zaměření na detaily a velmi disciplinovaná kytarová hra Jonese,
který snad nikdy neopustil cestu k psaní skvělých skladeb, vyústilo v bezprecedentní spolupráci, šumivé efekty, kde není
zbytečná nota navíc. Album s jednoduchým názvem "4" vyšlo v červenci 1981 a obsahovalo
hity "Urgent" (#1 USA Mainstream Rock; 1981), překvapivě funky se slavným drsným saxofonem Juniora Walkera, "Waiting For A
Girl Like You" (#1 USA Mainstream Rock; 1981), "Juke Box Hero" (#3 USA Mainstream Rock; 1981) a "Break It Up" #26 USA Pop
Singles; 1982). Předtím, než vydal své vlastní album, Thomas Dolby nahrál syntezátory na "4" a přispěl tak k charakteristickému
syntetickému zvuku u "Urgent" a nahrál rovněž intro ve skladbě "Waiting For A Girl Like You", která odstartovala sérii pomalých
skladeb, které skupinu měly učinit nesmrtelnou.
Album bylo původně nazváno "Silent Partners" a později bylo změněno na "4", což zřejmě odráželo fakt, že se jednalo o čtvrté
album skupiny Foreigner, a sestava kapela byla nyní zúžena na čtyři členy. V roce 1981 bylo umělecké studio Hipgnosis požádáno
o vytvoření obálky založené na původním titulu a vznikl černobílý obraz mladého muže v posteli s dvojicí dalekohledů zavěšených
ve vzduchu nad hlavou. Výsledný návrh byl skupinou odmítnut, protože cítili, že je "příliš homosexuální", již jednou měli problémy
s přebalem. Náhradní cover navrhl Bob Defrin a byl inspirován titulky starých filmů. Hipgnosis je stále uváděna při navrhu přčbalu
alba.Album získalo úspěch po celém světě a zaujalo pozici #1 na žebříčku alb Billboard na 10 týdnů. Nakonec se jej v USA prodalo přes sedm milionů výlisků. Album se stalo bestsellerem kapely, zařadilo se mezi ikony rocku a stalo se albem, které jasně definovalo zvuk Foreigner pro 80. léta. Mick Jones je prostě génius, protože se mu znovu podařilo napsat deset skladeb, které dohromady tvoří až neuvěřitelně soudržné album. Pro jejich turné v letech 1981-1982 na podporu alba "4", si skupina přizvala Petera Reilicha (klávesy, syntezátory, Gary Wright), bývalého člena skupiny Petera Framptona Boba Mayo (klávesy, syntezátory, kytara, zpěv) a Marka Rivera (saxofon, flétna, klávesnice, syntezátory, kytara, zpěvní vokály). Mayo a Rivera se také objevili na studiovém nahrávání "4". Reilich skončil v květnu 1982, ale Mayo a Rivera pokračovali s kapelou až do roku 1988. Po tříletém koncertním maratónu začala skupina konečně připravovat nové album, aby na trh uvedli následovníka tak úspěčného alba "4" z roku 1981. Jejich další album "Agent Provocateur", znovu co-produkované Alexem Sadkinem, bylo 
vydáno v prosinci 1984 a přineslo jim jejich první a jediný hit číslo #1 v roce 1985 (#1 USA, #1 UK, #1 Austrálie, #1 Norsko, #1 Švédsko
aj.). Skladba "I Want to Know What Love Is" je baladou, ve které se pohostinsky objevili ve vícehlasném vokálu Jennifer Holliday, Tom
Bailey z Thompson Twins a sbor New Jersey Mass Choir. Píseň se stala jejich největším hitem v USA, kde se udržela na vrcholu místa po
dobu tří týdnů. Rovněž skladba "That Was Yesterday", další singl z alba ze začátku roku 1985, v podstatě pěkná a svižná, poprocková věc,
představující chytlavý sbor a šikovný klouzající syntezátor, se ukázala jako další velký hit na pozici #12 v USA. Album se stalo prvním
a jediným albem kapely na pozici číslo 1 ve Spojeném království, ve Spojených státech to dotáhlo jen na pátou pozici. Album bylo
certifikováno jako platinové ve Velké Británii od BPI a triple Platinum v USA od RIAA.Překonat svůj stín je těžké a navíc v případě Foreigner udělat lepší album, než bylo "4“, je asi ještě těžší. Povede se to snad jedné kapele ze sta a i Foreigner se bohužel zařadili mezi těch devětadevadesát. "Agent Provocateur" není vůbec špatná deska, neschází ji 
žádný z atributů tak typické pro Gramma a Jonese. Znovu se snažili napsat desku, kterou jim komerční rádia nehodí na hlavu. Má to
však jedno ale - je to deska se skladbou "I Want to Know What Love Is", která svým úspěchem přebila a zahltila vše ostatní. Po vydání
"Agent Provocateur" byli Foreigner často napadáni tehdejším rockovým hudebním tiskem. V recenzi Creem bylo uvedeno: "Na této poslední
exkurzi do rozevírajících se úst upadajících do průměrnosti se naši chlapci i nadále potýkají s krizí identity, která je velmi příšerná
- nemohou se rozhodnout, zda je hloupé usilovat o ubohé napodobení statusu Led Zep nebo se usadit jako těžší verze ansámblu Chicago. Že
by nějaká swingující volba? Ať tak či onak prohrávají a tato nahrávka je jednoduše nacpaná další nudnou prohrou". Z pohledů recenzentů
je "Agent Provocateur" vynikajícím příkladem nejlepších a nejhorších rysů AOR: hrstka pozoruhodných písní vycpaných bezzubým plnivem.
Navzdory tomu, že přispěl několika zásadními riffy k odkazu 90. let, kytarista a klávesista Mick Jones není uznáván pro své šesti-strunné
schopnosti. Jeho největší silou je jeho talent pro melodii jako skladatel, klávesista a producent, a všechny tyto vlastnosti jsou patrné
i na tomto albu. Samozřejmě, zpěvák a skladatel Lou Gramm je i zde nepostradatelný jako pozlacený hrdina kapely. Jones z velké části řídil
věci za studiovým pultem, ale co-producent Alex Sadkin byl vždy k ruce, aby pomohl.Na podporu alba Foreigner vycestovali ještě v roce 1985 na devítiměsíční světové turné. Během letního a podzimního turné v roce 1985 se Foreigner objevili 22. září 1985 ve španělské Champaign, Illinois. Mezi svými závazky u Foreigner začal Jones také svoji vedlejší kariéru jako producent pro taková alba, jako "5150" (1986) od Van Halen, "Fame And Fortune" (1986) od Bad Company nebo Storm Front (1989) Billy Joela. V roce 1987 zrealizoval Lou Gramm svoji první sólovou desku "Ready Or Not", z níž vypadl hit "Midnight Blue". 
V prosinci 1987 Foreigner vydali album "Inside Information", na němž se objevily hity jako "Say
You Will" a "I Don't Want To Live Without You". Pilotní singl "Say You Will", svižně podaná rocková věc, to dotáhl na #6 v Billboard
Hot 100 a stal se jejich čtvrtým #1 hitem v žebříčku Billboard Hot Mainstream Rock, který držel nejvyšší pozici čtyři týdny. Druhý
singl "I Don't Want To Live Without You" dosáhl #5 na Hot 100. Byl značně měkčí než jakákoli jejich dosavadní práce, byl to jejich
první a jediný #1 na Adult Contemporary Chart, a to po tak vzrušujících baladách "Waiting For A Girl Like You" a "I Want To Know What
Love Is", které to dotáhly ve stejném žebříčku jenom na pozice #5 a #3. Další singl z alba "Heart Turns to Stone" to dotáhl jen na #7
v Hot Mainstream Rock Tracks a tvrdší "Can't Wait" na #18 v Mainstream Rock Tracks.Bohužel album jako celek "Inside Information" dalo za pravdu kritikům, neboť nahrávka ilustruje neuspokojivý kreativní pokles Foreigner během konce 80. a počátku 90. let. Příležitostní fanoušci s těmito písněmi neměli žádné problémy, očekávali pouze další hity, ale ostatní fanoušci, kteří očekávali návrat k přelomu 70. a 80. let, již okupovali hardcore a zanechali opuštěný koráb Foreigner na hodně zvlněné hudební hladině. Skladba "Heart Of Stone" byla v pořádku a "Night To Remember" je pravděpodobně jediná skladba, která obsahuje všechny prvky původního zvuku Foreigner. Během té doby se zdálo, že Foreigner, Journey a Bad Company dělají alba, která zní tak podobně, že bylo těžké rozpoznat, kdo je kdo - nejspíše osobitý Jonesův rukopis. Jejich předchozí album bylo natolik obtížné, aby je zklidnilo kvůli jeho 
zjevným obchodním ambicím, ale nová nahrávka byla oním posledním stéblem slámy pro mnoho dřívějších fanoušků. Album se umístilo na #15
na Billboard 200 Albums Chart a bylo i tak certifikováno Platinum v USA za prodej přesahující jeden milion kopií, což je proti předchozím
deskám proklatě málo. Prodeje desky zaznamenaly proti svému předchůdci z roku 1981 prudký propad. Bylo to však i poslední album představující
hlavní jádro kapely Gramm, Jones, Wills a Elliott ustálené v 80. letech.Dne 14. května 1988 skupina odehrála koncert Atlantic Records na 40. výročí koncertu v Madison Square Garden, který vyvrcholil skladbou "I Want to Know What Love Is", ve které se k nim připojili ve sboru další umělci jako Phil Collins, Crosby, Stills a Nash, Roberta Flack a další umělci z Atlanty. Koncem léta se kapela vrátila na turné, které ale bylo omezeno na Evropu, Japonsko a Austrálii. Pro toto turné nebyli Rivera a Mayo k dispozici, takže je nahradili Larry Oakes (kytara, klávesy, syntezátory, zpěvové vokály) a Lou Cortelezzi (sax), kteří doplnili kvartet Gramm, Jones, Elliott a Wills. Koncem 80. let Jones a Gramm si každý z nich začal tvořit i svoji sólovou aktivitu u Atlantic. Gramm vydal desku "Ready Or Not" v lednu 1987 a krátce po jeho vydání, začaly studiové práce na další album Foreigner, Lou si dal pauzu a jeho status u skupiny byl nejistý. Ale poté, co byly dokončeny promoční a koncertní termíny Louova alba, převládaly chladnější hlavy a Lou se vrátil do studia při "Inside Information", které vyšlo na konci roku 1987. Jones vydal bezejmenný debut "Mick Jones" v srpnu 1989, poté Gramm následoval se svoji druhou sólovou nahrávkou "Long Hard Look" v říjnu 1989. V květnu 1990 se však rozhodl opustit skupinu a připravovat se na turné k "Long Hard Look" jako podpora při turné Steve Miller Band. Po skončení turné Gramm pokračoval zformováním krátce trvající kapely Shadow King, která v říjnu 1991 vydala u Atlantic jedno eponymní album. Mezitím Jones do skupiny přivedl nového zpěváka jménem Johnny Edwardse, který byl hlasově Lou Grammovi podobný, dříve působil v kapelách Buster Brown, Montrose, King Kobra, Northrup a Wild Horses. Edwards poprvé vystoupil s Foreigner v klubu na Long Island pojmenovaném Stephen Talkhouse dne 15. srpna 1990, kde se v sestavě objevili Jones, Dennis Elliott a Rick Wills, ke kterým se připojili speciální hosté Terry Thomas na kytaru (později se podílel i na nahrávání dalšího alba) a Eddie Mack na harmoniku. Sedmé studiové album britsko-americké rockové skupiny Foreigner "Unusual Heat" vyšlo 14. června 1991 u Atlantic Records. Nahrávalo se v několika různých studiích v celém státě New York a v Anglii a produkovali jej Terry Thomas 
a Mick Jones. Je to jediné album se sólovým zpěvákem Johnnym Edwardsem. Je to zároveň i poslední album s basistou Rickem Willsem,
který se kapele připojil v roce 1979 a se zakládajícím bubeníkem Dennisem Elliottem.Album "Unusual Heat" je v podstatě pokusem o návrat ke kořenům, který však vyšel půl na půl. Jinak ani dopadnout nemohl, neboť v sestavě scházel právě Lou Gramm. "Unusual Heat" patří k jejich nejtvrdším albům, což snad i fanoušci akceptovali. Objevily se na něm rychlejší věci jako úvodní skladby "Only Heaven Knows" a "Lowdown And Dirty" nebo "Moment Of Truth". Jsou na něm i pomalejší písně, z nichž za vydařené lze považovat "Safe In My Heart" a "I'll Fight For You". Ta prvně ne moc úspěšně napodobuje slavnou "Waiting For A Girl Like You". Nové album bylo v té době jejich nejhůře prodávané album a vyšplhalo se jen na pozici #117 na Billboard 200, i když třeba skladba "Lowdown And Dirty" vystoupala na pozici #4 v tomto žebříčku, jinak to bylo obrovské komerční selhání. Kapela se v podstatě koncem roku 1990 odchodem některých členů rozpadla. Totéž se stalo i skupině Shadow King Lou Gramma. Během pouličních nepokojů v Los Angeles, uvnitř zdí hotelu Sunset Marquis v západním Hollywoodu, kde se Mick Jones setkal s Lou Grammem, kde oba skončili uzavřeni zákazem vycházení. Rozhodli se, že využijí tento čas společně rozhovory o vzkříšení partnerství. "Během vzpoury jsem odletěl do Los Angeles," říká Gramm. "Přistáli jsme na letiště John Wayne místo LAXu, protože stříleli po letadlech. Mick a já jsme byli vyhozeni v Sunset Marquis v LA s ozbrojenými bezpečnostními strážemi, kteří chodili po střeše." Kapela Foreigner obnovila svoji činnost v roce 1991 u příležitosti vydání jejich kompilačních alb. Gramm se nakonec vrátil k Foreigner trvale v roce 1991 a přibral s sebou i svého basistu ze Shadow King Bruce Turgona, který nahradil baskytaristu Willse, který po hádce s Jonesem odešel z turné v roce 1991. Na konci roku 1991 se poněkud překvapivě v Evropě prodalo více než 700 tisíc kopií jejich výběrové desky "Foreigner - The Very Best Of". V červenci 1991 nová sestava Foreigner hrála na některých evropských zastávkách a pak oficiálně debutovala v USA 9. srpna během druhého večera benefičního koncertu Billy Joela v Deep Hollow Ranch v Montauk v New Yorku, uspořádaného k získání finančních prostředků na zachování majáku Montauk Point. Jones a Grammm začali společně produkovat druhou kompilaci hitů "The Very Best Of... And Beyond", která vyšla v září 1992 a díky Grammovu opětovnému příchodu k Foreigner obsahovala i tři nové skladby. Během jejich turné v roce 1991 byl Jeff Jacobs, hrající v Joelově kapele, zařazen do sestavy jako nový klávesista a vrátil se Mark Rivera. Během podzimní části turné se Elliott rozhodl opustit skupinu po koncertu v The Ritz v NYC konaném 14. listopadu 1991, když se rozhodl pustit se do kariéry jako dřevařský sochař. Bubeník Larry Aberman byl pak přijat jako dočasná náhrada, než se Mark Schulman zařadil v roce 1992 do sestavy na bubenickou stoličku pro příští tři roky. Další hráč Scott Gilman (kytara, sax, flétna) se připojil na turné skupiny v roce 1992 a Thom Gimbel nahradil Gilmana a Riveru koncem roku 1992, když oba dva odešli. Po připojení Gimbela ke kapele Aerosmith v roce 1993, se vrátil Gilman, aby se ujal kytary, saxofonu a flétny, dokud se Gimbel nevrátil trvale na jaře 1995.  Po neúspěchu poslední desky nezůstal v sestavě kámen na kameni. Logicky se tak jevil návrat Lou Gramma, jehož sólové desky si také nevedly nijak oslnivě. Zmizeli i staří parťáci a zakladatelé Wills a Elliott, kteří v kapele s Jonesem a Grammem táhli od první, respektive třetí desky. Po koncertních aktivitách se kapela uzavřela do studia a v pětičlenné sestavě kytarista Mick Jones, zpěvák Lou Gramm s nováčky v sestavě, basákem Bruce Turgonem, klávesistou Jeffem Jacobsem, bubeníkem Markem Schulmanem, saxofonistou, kytaristou Thomem Gimbelem, natočila novou desku. Foreigner se sice stali Jonesovým a Grammovým projektem, v němž se střídali hostující hudebníci, ale i na nové nahrávce není nouze o kvalitní skladby. V říjnu 1994 nejprve v Japonsku a v únoru 1995 i ve Spojených státech konečně vydali Foreigner něco, co se mělo stát reunionovým albem. Deska "Mr. Moonlight" se nahrávala v sedmi různých studiích po celém státě, album produkoval Mick Jones, Lou Gramm a Mike Stone, s další produkcí vypomohli Phil a Joe Nicolo. Foreigner se víceméně změnili, oproti minulé desce k lepšímu. V novém repertoáru už nemají místo Jonesovy progresivní riffy, větší prostor dostala akustická kytara, klávesy a Grammův hlas. Na desku byla zařazena procítěná "Rain", další výtečná balada "Until The End Of Time", titulní hitovka "White Lie" nebo svižnější "Running The Risk", která měla opět hitové ambice. Bohužel doba Foreigner nepřála a "Mr. Moonlight" i přes svou nespornou kvalitu nepřinesl žádný skutečný hit, který by znovu podchytil masové publikum. Album nebylo vydáno v USA až do února 1995 a ve výsledku bylo ještě horší než "Unusual Heat". V žebříčku Billboard 200 to dotáhlo jen na pozici #136, což je nejhorší umístění v celé historii kapely, a to i přesto, že balada "Until the End of Time" se stala menším hitem, ale nedostala se dál, než na pozici #42 na Billboard Hot 100. Neúspěch nahrávky přinesl delší odmlku v činnosti kapely. Navíc, když se kapela na jaře 1997 chystala na turné po Japonsku, byl Grammovi diagnostikován nádor na mozku a podstoupil operaci k jeho odstranění. Po velice obtížné chirurgické operaci Lou Gramm stále udržoval kontakt s Mickem Jonesem a dohromady psali nové skladby pro nové album. Léky, které mu předepsali, u něj způsobily značný přírůstek hmotnosti a oslabovalo to jeho zpěv. V roce 1998 byla kapela zpátky na turné, ale Gramm se s tím viditelně potýkal a trvalo by to až deset let, než by se mohl vrátit do pozice, kdy se cítil pohodlně i na jevišti.  V lednu 1995 Ron Wisso, který hrál ve filmu The Storm s bývalými členy Journey Greggem Roliem a Rossem Valorem, převzal od Schulmana bicí nástroje a Brian Tichy uspěl v roce 1998 v Wikso, než se Schulman vrátil v roce 2000. V létě 1999 byli Foreigner na turné jako předkapela Journey a následující léto, Jeff Jacobs musel krátce opustit turné během letních zastávek v roce 2000, když mu jeho žena porodila potomka. Klávesista John Purdell, který byl koproducentem nových skladeb na jejich 1992 albu "The Very Best of... a Beyond", vystupoval jako náhrada za Jacobse, dokud se nemohl vrátit. V roce 2001 skupina Warner Music Group vybrala desky "Foreigner" až "4", první alba skupiny z jejich katalogu, která byla remasterována, přemixována a vyšla v novém formátu DVD Audio. Rok 2002 přinesl u příležitosti 25. výročí potvrzení trvalého respektu pro nahrávky Foreigner u Rhino Entertainment, u nichž byly znovu vydány multiplatinová alba 1977-1981 ve speciálně vylepšených formátech. Desky "Foreigner", "Double Vision", "Head Games" a "4" znovu získaly pozornost s novými fotografiemi, poznámkami a bonusovými skladbami dříve nevydaného materiálu. V květnu 2002 kapela pod názvem "The Definitive" zrekapitulovala svoji dosavadní uměleckou dráhu s remasterovanou kolekci devatenácti největších hitů. Nejnovější alba s největšími hity byly zároveň produkovány v USA a v Evropě. Americká verze dosáhla čísla #80 v albovém žebříčku Billboard 200. Na turné kapely k 25. výročí v roce 2002 s k nim připojil bývalý bubeník kapel Heart a Montrose Denny Carmassi. Koncem října a začátkem listopadu, pak ještě v prosinci 2002, hráli Foreigner v Belgii a Německu na každoročním festivalu Night of the Progs v Lorelai. Bylo to naposledy, kdy Lou Gramm a Mick Jones vystoupili společně do června 2013. Gramm opustil skupinu na začátku roku 2003. Lou Gramm již nemohl dále zpívat ve skupině z důvodu jeho špatného zdravotního stavu, který mu neumožňuje dlouhý pobyt na jevišti. Jones prohlásil, že on a Gramm se rozdělili, protože spolu neladili: "Myslím, že jsme se opravdu snažili vše zachránit, ale dostalo se to do bodu, kdy jsme si uvědomili, že pokračování by pro oba bylo ke škodě". 
Mick Jones, zakladatel a jediný zbývající původní člen Foreigner, se rozhodl dát si určitý oddechový čas předtím, než začal hledat
novou sestavu v roce 2004. Dne 25. července 2004 v Santa Barbara v Kalifornii v hotelu DoubleTree Resort Fess Parker se Jones objevil
na benefičním vystoupení pro svalovou dystrofii se sestavou nazvanou "Mick Jones & Friends", v níž byli Jeff Jacobs, Thom Gimbel,
bývalý baskytarista z Dokken Jeff Pilson, budoucí bubeník Black Country Communion Jason Bonham (syn bubeníka Led Zeppelin John Bonhama
a leader Bonhamu) a Bonham zpěvák Chas West. West byl angažován jako sólový zpěvák pouze pro tuto show. Inspirován událostí a dále
povzbuzen Jasonem Bonhamem, Jones pokračoval v hledání nového frontmana. Nakonec našel bývalého zakladatele Hurricane zpěváka Kelly
Hansena, který poslal kapele demo kazetu a byl pozván do sestavy v březnu 2005. Se skupinou debutoval už 11. března 2004 na Boulder
Station poblíž Las Vegas.Jejich album BMG z roku 2006 "Extended Versions" představilo novou sestavu, která zahrála živě všechny jejich klasické hity, v jednom z nejvíce "téměř studiových čistých zvuků" produkovaných naživo ve studiu. Foreigner se připojil k Def Leppard spolu se Styx na společné turné v roce 2007. V tomtéž roce také absolvovali rozsáhlé vlastní turné k 30. výročí vydání jejich debutu. V říjnu 2007 vydala kapela DVD s koncertním záznamem pořízeným v červenci 2006 v německém Balingenu na Bang Your Head festivalu. Sestavu tvořili Mick Jones (kytara), Kelly Hansen (zpěv), Jason Bonham (bicí), Jeff Jacobs (klávesy), Tom Gimbel (kytara, saxofon, flétna) a Jeff Pilson (baskytara). Dne 9. listopadu 2007 Foreigner vyjíždějí na britské turné, pak je čekala Jihoafrická republika, Litva, Estonsko, Dánsko, Finsko, Německo, Švýcarsko, Maďarsko a Rakousko. V závěru roku 2007 klávesista Jeff Jacobs odešel z Foreigner po 16 letech a nahradil jej nejdříve Paul Mirkovich, v roce 2008 pak Michael Bluestein. A v roce 2008 se také Bonham rozloučil s Foreigner. Do sestavy byl přiveden Bryan Head, aby zaplnil uvolněnou stoličku. Ale i jeho působení bylo krátké a nahradil jej navrátilec Brian Tichy. Kapela vydala 15. července 2008 svoji největší antologie s názvem "No End in Sight: The Very Best of Foreigner". Antologie obsahovala všechny jejich největší hity a některé nové živé nahrávky, navíc i jednu novou studiovou skladbu "Too Late", která byla jejich první novou písní od roku 1994 od alba "Mr. Moonlight" a prvním zaznamem nové sestavy. Píseň "Too Late" vyšla 17. června 2008 i jak singl. 
Za necelý rok pak Foreigner vydali i nové studiové album s názvem "Can't Slow Down", které vyšlo
29/24. září 2009. Bylo to jedno z několika nedávných klasických rockových nahrávek od AC/DC, Eagles, Journey a Kiss, které byly vydány
výhradně prostřednictvím obchodního řetězce Walmart v USA, zatímco v Evropě bylo vydáno album "earMUSIC" skupiny Edel. Album se dostalo
do Top 20 v Německu (#16) a Top 30 ve Švýcarsku. "Can't Slow Down" debutovalo jako #29 na Billboard 200. Bylo to podruhé bez Lou Gramma,
ale tentokrát mnohem lépe. Hansen byl dobře zvolen jako jeho náhrada a Jones měl celých patnáct let na to, aby připravil skutečně vyváženou
kolekci skladeb, která se snad může poměřovat se slavnou "4". Nechybí zde ani rychlejší věci jako titulní skladba nebo "Angel Tonight", či
balada typu "In Pieces". První dva singly z alba "When It Comes To Love" a "In Pieces" dosáhly Top 20 v žebříčku Billboard's Adult
Contemporary chart."Can't Slow Down" nepředcházelo zrovna šťastné období. Foreigner se v mezičase rozpadli, kvůli své vážné nemoci je opustil Lou Gramm, jenž se po těžkém boji o zdraví na scénu vrátil pod hlavičkou svého projektu Lou Gramm Band, se kterým vydal i vynikající desku. Sestavou Foreigner od alba "Mr. Moonlight" prošlo hodně umělců, i těch se zvučnými jmény jako Jason Bonham, Denny Carmasi nebo Bryan Head. Období těsně před a po vydání podlední desky Foreigner je charakteristické častým střídáním hudebníků v sestavě, což je dáno tím, že Mick Jones je posledním zakládajícím členem kapely a v podstatě si k sobě vybírá zkušené hudebníky obvykle pro koncertní vystoupení. A tak se stává, že během jednoho běhu turné se hraje ve více sestavách. Navíc je to dáno i věkem hudebníků, vždyť Jones samoten je ročník 1944 !!! Jones zůstal jediný a díky jeho vytrvalosti lze z nové desky slyšet opravdovou aristokratickou hudbu, která dává jasně najevo, že skuteční umělci ještě nevymřeli. V roce 2010 získalo album zlatou certifikaci od Independent Music Companies Associati, která uváděla prodej nejméně 100 000 výlisků v celé Evropě. Na začátku roku 2010 se Foreigner spojili se Styx a Kansas na společné turné United In Rock Tour. Dne 4. května 2010 bylo oznámeno, že náhradníkem za Briana Tichyho bude bubeník Jason Sutter, který však v kapele vydržel jen do roku 2011, kdy se odporoučel. K Foreigner se vrátil potřetí Mark Schulman jako bubeník. Dne 20. února 2011 skupina poprvé hrála v Bangalore v Indii společně s hráčem na sitár Niladri Kumarem. V červnu 2011 Foreigner opět se Styx a Journey vyrazili na turné po Velké Británii. Pak se spojili s Journey a Night Ranger na společné letní a podzimní trojturné po USA. Brian Tichy na některých zastávkách tohoto turné zaskakoval za bubeníka Marka Schulmana, když nebyl k dispozici.  Od 19. srpna do 10. září 2011 hrál kytarista Joel Hoekstra z Night Ranger souběžně pro Night Ranger, stejně tak i místo Jonese, který onemocněl. Krátce poté byl kytarista Bruce Watson (hrával u Roda Stewarta) přiveden jako Jonesův záskok pro zbývající data turné a pokračoval v turné se skupinou, když vyrazili na turné v únoru 2012 poté, co Jones podstoupil operaci srdce, bypass, v Miami. Dne 4. října 2011 vydali Foreigner album "Acoustique", na kterém představili své nejlepší a nejznámější písně, spolu s některými novějšími skladbami, zaznamenanými ale v unplugged akustickém provedení. V květnu 2012 poté, co byla Bluesteinovi diagnostikován kolorektální karcinom, byl Bluestein nucen opustit kapelu. Jeho místo u kláves zaujal Ollie Marland. Bluestein se mohl vrátit ke skupině už v srpnu 2012, mezitím se znovu prozatímně vrátil Tichy, dokud jej znovu neodvolaly jeho závazky u Whitesnake. V září 2012 pak Tichy byl naplno u Whitesnake a Chris Frazier se stal novým perkuzionistou Foreigner. Dne 31. srpna 2012 se po více než jednom roce Jones vrátil na koncertní pódium v Chastain Park v Atlantě. Kytarista Watson mezitím zůstal, dokud se Jones plně neuzdravil. Na tomto období se do sestavy dostal klávesista Derek Hilland (ex-Iron Butterfly, Whitesnake a Rick Springfield) na letní a podzimní turné skupiny a znovu v zimě a na jaře 2013, dokud Bluestein nebyl schopen vrátit se. Na jednom představení dne 9. ledna 2013 se k Foreigner připojil i původní bubeník kapely Dennis Elliott na pódium v kavárně Hard Rock Cafe v Hollywoodu, Florida, kde si zahrál ve skladbě "Hot Blooded". Kromě turné po malých klubech a sálech skupina často vystupovala i na soukromých nebo společenských akcích, včetně vystoupení 6. června 2012 na SeaWorld v Orlandu pro IBM Rational Conference, v Gaylord Convention Centre ve Washingtonu, DC pro konferenci Teradata Partners 2012 (25. října 2012) a na konferenci SAP Kickoff Meeting v Las Vegas dne 23. ledna 2013. Dne 13.června 2013 na 44. ročníku Annual Songwriters Hall of Fame Award Ceremony byli Jones a Gramm oficiálně uvedeni do Síně slávy skladatelů. Billy Joel na pódiu přiměl Jonese a Gramma, aby zazpívali úryvky hitů Foreigner během úvodního projevu. Jones řekl, že je pyšný na toto ocenění, protože dělal svoji práci "postivě". Duo pak ještě jednou vystoupilo a společně s Thomem Gimbelem a účinkující kapelou zahráli "Juke Box Hero" a "I Want to Know What Love Is" s doprovodným sborem Harlem Anthony Morgan, jejich představení zvedlo celé publikum na nohy. 
V roce 2014 se Foreigner spojili se Styx a bývalým kytaristou Eagles Donem Felderem na Soundtrack of Summer Tour. Pak ovšem přišla i jedna
smutná zpráva, když zakládající člen, basista Ed Gagliardi zemřel 11. května 2014 ve věku 62 let po osmiletém boji s rakovinou. Ačkoli
probíhaly diskuze o reunionu původního složení kapely, kapela v zakladatelské sestavě nevystoupila společně od roku 1979. Dne 18. června
2014 se Foreigner spojili s koncertním pěveckým sborem Brockton High School v pavilonu Blue Hills Bank v Bostonu, MA, kde vystoupili s
jedním ze svých největších hitů "I Want to Know What Love Is". Dne 12. ledna 2015 v Sarasotě na Floridě se Foreigner spojili na pódiu znovu
se zakládajícím bubeníkem Dennisem Elliottem a bývalým baskytaristou Rickem Willsem, aby si zahráli "Hot Blooded". V Hartfordu v Connecticutu
dne 24. června 2015 Foreigner zahájili letní turné jako úvodní kapela na Kid Rock. Foreigner se 11. únoru 2016 objevili na "Today Show" spolu
s pěveckým sborem z Our Lady of Mercy Academy, aby podpořili akustické turné a vydání nového alba "In Concert: Unplugged".V sobotu 24. září 2016 vystoupili Foreigner před odhadovaným počtem 20 000 lidí na 100. výročí Durhamského veletrhu v Durhamu v Connecticutu. Při písni "I Want To Know What Love Is" využili místního koncertního sboru Coginchaug High School při doprovodu - jejich vystoupení si vyzkoušeli pár měsíců napřed prostřednictvím přes Skype. V jednom rozhovoru v roce 2016 Jones hovořil o možném turné ke 40. výročí, ve kterém by se představila sestava okolo alba "Head Games": "Je to docela možné, vlastně jsme o tom mluvili. Nejsem ale schopen říci, že je to jisté, ale doufáme, že to bude realizovatelné a možné to spustit během příštího roku (2017). Lou (Gramm) a já jsme o tom mluvili a udržovali nezávaznou komunikaci, v podstatě také s Ianem McDonaldem, Al Greenwoodem, Dennisem Elliottem a Rickem Willsem. Jsme v rané fázi, ale snažíme se dát něco společného na připomenutí (je to děsivé, když to říkám) těch 40 let." Dne 25. listopadu 2016 na oslavu svého 40. výročí vydali Foreigner v limitované edici 10 palcový vinyl EP "The Flame Still Burns" u Rhino Records pro událost Black Friday. Seznam skladeb na EP obsahoval titulní píseň, která se dříve objevila na albu "Foreigner's Acoustique" a předtím ve filmu Still Crazy 1998) a živé unplugged verze "Feel Like The First Time", "Long, Long Way From Home" a "Hero Juke Box".  Dne 20. července 2017 v divadle Jones Beach v New Yorku byla současná sestava Foreigner doplněná o jejich zakladatele Lou Gramma, Iana McDonalda a Al Greenwooda, aby pomohli oslavit 40. výročí svého založení a Greenwood a McDonald se vrátili i další rok na pódium se skupinou pro jejich show Jones Beach 22. června 2018. Dennis Elliott se také připojil ke dvěma skladbám na vystoupení Foreigner dne 2. srpna 2017 v MidFlorida Credit Union Amphitheatre v Tampě na Floridě. Další reunion byl ohlášeno na pár přehlídek, které se uskutečnily ve dnech 6. - 7. října 2017 v hotelu Soaring Eagle Casino & Resort v Mount Pleasant v Michiganu, kde se ke stávající skupině opět připojili Lou Gramm, Dennis Elliott, Al Greenwood, Ian McDonald a Rick Wills. Koncerty byly natočeny pro budoucí vydání a objevily se na stanicích PBS v USA dne 8. června 2018. V rozhovoru s OC Weekly v červenci 2018 uvedl baskytarista Jeff Pilson, že Foreigner už nemají v úmyslu nahrávat nové studiové album v dohledné době, ale budou i nadále vydávat ojediněle pouze nové písničky. Dne 9. listopadu 2018 všichni přeživší původní členové Foreigner přišli na pódium, aby odehráli vedle současné sestavy představení v divadle Microsoft v LA a zahájili tak sérii koncertů "Foreigner Then And Now", které se mají konat až do konce roku 2018. Tak uvidíme, jak dlouho to kapele vydrží... 
V říjnu 2019 se skupina měla znovu připojit k přeživším původním hráčům na několika vystoupeních v rámci turné Double Vision: Then and Now.
Dne 2. října však bylo oznámeno, že Lou Gramm se těchto termínů kvůli nemoci nezúčastní. V roce 2019 také debutoval jukeboxový muzikál s názvem
Jukebox Hero podle hitu Foreigner z katalogu kapely. Během rozhovoru pro Rolling Stone o muzikálu Gramm zmínil, že on a Jones uvažovali
o předělání několika písní, které oba dva napsali před Grammovým druhým odchodem v roce 2003.Foreigner oznámil letní turné 2020 s podporou Kansas a Europe s názvem "Juke Box Heroes" v odkazu na stejnojmennou píseň. Dne 19. května 2020 ale Foreigner oznámili, že Juke Box Heroes 2020 Tour skupiny bylo zrušeno kvůli pandemii COVID-19. Dne 18. března 2021 Pilson oznámil, že Thom Gimbel odchází z kapely a nahradil jej rytmický kytarista Luis Maldonado. Pilson později 20. března 2021 potvrdil, že Foreigner pracovali na nové hudbě: "[Ale] pracujeme na nějaké hudbě. Takže si myslím, že to, co se stane, je ať už vydáme jakékoli další věci v příštích pár letech, budou být k tomu přidány nějaké nové písně. Takže to je to, co vidím, že se děje. Protože pracujeme na několika, které nejsou daleko k dokončení. Takže bych řekl, že v balíčku bude pár nových písní." Jones chyběl na turné kapely v roce 2021, takže nezůstali žádní členové z původní nebo klasické sestavy. Nikdo z kapely na turné tedy nehrál na původních verzích žádné písně. Bylo falešně oznámeno, že Jones se ke kapele připojil na jejich show v New Brunswick, NJ dne 29. října 2021 pro "Hot Blooded", ale nejspíše to byl bývalý basista Wills. Jones se ke kapele mohl připojit 9. března 2022 až na vystoupení v Amfiteátru St. Augustine. 
Foreigner odehráli svou první show s kytaristou Luisem Maldonadem ve středu večer 19. května 2021 na Frontyard Festivalu v Orlandu
na Floridě. Maldonado se ke kapele připojil jako náhrada za dlouholetého multiinstrumentalistu Thoma Gimbela, který o den dříve oznámil
svůj odchod z legendárního rockového počinu. Pilson nazval Maldonada "fenomenálním" kytaristou, který "skutečně hraje na rockovou
kytaru tak, jak miluje. Jeho nadšení je hmatatelné [a] je také úžasný zpěvák," řekl.
V roce 2022 bylo oznámeno, že se budou otevírat pro Kid Rock ve vybraných dnech jejich Bad Reputation Tour.  FOREIGNER jsou konečně připraveni to naposledy pocítit, když oznámili 14. listopadu 2022 rozlučkové turné. Rockoví hrdinové zahájí první severoamerickou etapu v létě 2023 s plánem pokračovat v turné až do roku 2024. Turné má začít 6. července v amfiteátru Ameris Bank v Atlantě a termíny koncertů jsou naplánovány na léto 2023 a končí 3. září 2023 v PNC Bank Arts Center v Holmdelu v New Jersey. Oblíbenci 80. let a věční víkendoví bojovníci Loverboy budou poskytovat podporu během celého treku. V prohlášení Jones řekl: "Před mnoha lety jsem napsal píseň s názvem "Feels Like The First Time" a dnes oznamujeme poslední celosvětové turné. Budeme uvádět show, o které vím, že bude mít stejné nadšení jako naše úplně první vystoupení. Turné začne letos v létě (2023) v Americe a doufáme, že se dostaneme na všechna místa, kde jsme za posledních několik let hráli. I když jsem si jistý, že naši fanoušci budou mít smíšené pocity ohledně konce cesty pro kapelu, vím, že naše vystoupení potěší publikum všude." Zpěvák FOREIGNER Kelly Hansen promluvil s Boomerocity o nedávném oznámení legendárních rockerů, že se vydávají na své rozlučkové turné. Trek má začít 6. července v amfiteátru Ameris Bank v Atlantě. V první části turné produkovaného U.S. Live Nation se k FOREIGNER připojí LOVERBOY. Hansen uvedl: "Nikdy jsme to nebrali jako samozřejmost a chápeme, jaké štěstí jsme všichni měli, že jsme mohli cestovat společně. To se nám neztratilo. A sladkost toho, že jsme spolu s publikem na pódiu, je něco, co mi bude chybět. A jsem si jistý, že se mohou konat nějaké speciální akce nebo něco takového podobného, ale myšlenka na turné devět měsíců v roce je věc, která se chýlí ke konci." FOREIGNER se rozloučí s Las Vegas Strip exkluzivní dvoudílnou rezidencí "Feels Like The Last Time Farewell Tour" v The Venetian Theatre v The Venetian Resort Las Vegas. Přehlídky se budou konat od 6. března do 6. dubna a od 25. října do 9. listopadu 2024 vždy ve 20:30. Mick Jones pokračuje ve zvyšování vlivu FOREIGNERA a vede kapelu k novým obzorům svým stylovým psaním písní, nesmazatelnými kytarovými riffy a mnohovrstevnatým talentem, zatímco zpěvák Kelly Hansen, jeden z největších rockových showmanů, zavedl FOREIGNER do digitálního věku inspirujícího zcela nový generace fanoušků. Baskytarista Jeff Pilson, Michael Bluestein na klávesy, kytarista Bruce Watson, Chris Frazier na bicí a kytarista Luis Maldonado poskytují bezprecedentní úroveň energie, která vyústila v znovuobjevení ohromující hudby, která hovoří o trvalé popularitě FOREIGNER. V červenci 2023 se Hansena zeptal Mike Hsu ze 100 FM The Pike, zda on a jeho kolegové z kapely už vědí, kde a kdy se bude konat závěrečná show rozlučkového turné. Hansen řekl: "Právě začínáme rozumět tomu, kdy by to mohlo být. A poslouchejte, je tu velký tlak z mnoha různých oblastí, aby mě přiměly v tom pokračovat. A já nevidím že v tom budu pokračovat. Takže teď hledáme... Protože když jste kapela jako FOREIGNER, rezervujete si už rok dopředu. Takže už jsme hluboko v roce 2024. Ještě jsem se nerozhodl, kde bude poslední představení." Kapely STYX a FOREIGNER oznámily 1. prosince 2023 společné turné na jaro/léto 2024 po Severní Americe. Speciálním hostem všech termínů bude John Waite. "Renegades & Juke Box Heroes Tour" odstartuje 11. června 2024 ve Van Andel Areně v Grand Rapids v Michiganu a skončí 28. srpna 2024 v Denny Sanford PREMIER Center v Sioux Falls v Jižní Dakotě. Vstupenky do různých měst se začnou prodávat od pátku 8. prosince 2023 v 10 hodin místního času na LiveNation.com. Zakládající člen FOREIGNER a hlavní kytarista Mick Jones říká: "Velmi se těším, až se kapela vrátí na cestu s našimi starými přáteli, STYX. Naše turné "Soundtrack Of Summer" před deseti lety bylo trhákem a naše album z turné bylo úspěšné i v žebříčku Billboard. Všichni si to skvěle užijí. Jako další bonus nás na cestě bude doprovázet John Waite, který přidá své hity #1 na speciální noc klasického rocku." Zpěvák FOREIGNER Kelly Hansen dodává: "Jak pokračujeme v našem rozlučkovém turné, velmi mě dojala podpora a reakce všech našich fanoušků. Odehrát tyto další koncerty s našimi přáteli STYX a Johnem Waitem je ještě lepší. Moc se těším, že strávím mnoho krásných letních nocí po celé zemi, plných skvělého klasického rocku, hudby a skvělých přátel." |
|
|
Zakládající členové:
Mick Jones - Guitars, Percussion, Backing Vocals (1976–present)
Ian McDonald - Rhythm and Lead Guitars, Keyboards, Saxophone, Flute, Backing Vocals (1976-1980, 2017)
Dennis Elliott - Drums (1976-1992, 2017)
Lou Gramm - Lead Vocals (1976-1990, 1992-2003, 2017)
Al Greenwood - Keyboards (1976-1980, 2017)
Ed Gagliardi - Bass, Backing Vocals, (1976-1979; died 2014)Současná sestava:
Mick Jones - Guitars, Percussion, Backing Vocals (1976–present)
Jeff Pilson - Bass, Backing Vocals (2004–present)
Michael Bluestein - Keyboards, Backing Vocals(2008–present)
Kelly Hansen - Lead Vocals (2005-present)
Bruce Watson – Rhythm and Lead Guitar (2011-present)
Chris Frazier – Drums (2012-present)
Luis Maldonado – Rhythm Guitar, Backing Vocals (2021-present)Bývalí a koncertní členové:
Thom Gimbel – Saxophone, Flute, Keyboards, Guitars, Backing Vocals (1992-1993, 1995-2021)
Rick Wills - Bass Guitar, Backing Vocals (1979-1991, guest 2015,2017,2018,2019,2021)
Johnny Edwards - Lead & Backing Vocals, Lead Guitar
Bruce Turgon - Bass Guitar, Backing Vocals
Jeff Jacobs - Piano, Organ, Keyboards, Backing Vocals
Mark Schulman - Drums, Backing Vocals (1992–1995, 2000–2002, 2011–2012)
Brian Tichy - Drums (1998–2000, 2007, 2008–2010, 2011, 2012, 2017) |
 (celým jménem Michael Leslie "Mick" Jones) (Narozen 27. prosince 1944 74 let, Portsmouth, Hampshire, England) Guitars, Percussion, Backing Vocals (1972-1974) Michael Jones je anglický kytarista, skladatel a hudební producent, je nejznámější jako člen britsko-americké rockové skupiny Foreigner (od roku 1976), hrál také v kapelách Spooky Tooth (1972-1974) a Wonderwheel (1971-1972). Byl ženatý se spisovatelkou Ann Dexter-Jones, matkou Marka, Samanthy a Charlotte Ronson. Ann a Mick mají spolu dvě děti, Annabelle a Alexander Dexter-Jones. Manželství jim vydrželo téměř 25 let, Jones a Dexter-Jones se rozvedli v roce 2007. V roce 2017 se manželé znovu provdali. Mick má také dva syny z předchozích vztahů, Roman a Christopher Jones. Michael se narodil v domácbosti střední třídy v Portsmouthu/Readingu v Anglii. Na kytaru začal hrát už v raném věku jako samouk a rozhodl se věnovat svoji kariéru v hudbě. Svoji profesionální hudební kariéru začínal v raných 60. letech jako člen skupiny Nero and The Gladiators, kteří v roce 1961 zaznamenali dva menší britské hity. Tato instrumentální kapela byla soustředěna kolem klávesisty Mikea O’Neila a podařilo se jí vyprodukovat dva menší hity "Entry Of The Gladiators" a "In the Hall Of The Mountain King". Po rozpadu Nero and The Gladiators už v 18 letech šel na turné po Francii jako člen doprovodné kapely Dicks Riverse, typicky francouzského napodobitele Elvise Presleye. Koncertování s ním mělo sle náhlý konec, když si Mick vyrazil s Riversovou snoubenkou a žil s ní v Paříži. Pak pracoval Jones dalších osm let jako skladatel a studiový hudebník pro takové umělce jako Françoise Hardy, Sylvie Vartan a "Francouzský Elvis" Johnny Hallyday, pro kterého napsal mnoho písní, včetně "Je suis né dans la rue" a "A tout casser", kde hrál Jimmy Page na kytaru. Když Beatles byli na turné ve Francii v roce 1964, zařádili si s Mickem, když Hallydayova přítelkyně a budoucí manželka Sylvie Vartan měli společné vystoupení. Jones povzbuzoval návštěvy dalších britských hudebníků jako Jimmy Page, Peter Frampton a Steve Marriott, aby si zahráli s Hallydayem. V letech 1965 až 1971 nahrával Jones ve Francii s Tommym Brownem (Thomas R. Browne) jako duo Mickey & Tommy, ale i pod dalšími názvy včetně Blackburds, Nimrod a J & B. Poté, co opustil Francii, aby se vrátil do své domovské země, setkal se Jones v roce 1971 s Gary Wrightem ze Spooky Tooth, aby spolu zformovali Wonderwheel, ve které se sešli Gary Wright (vocals, keyboards), Jerry Donahue (guitar), Archie Legget (bass, vocals) a Bryson Graham (drums). Ale 
Jerry Donahue brzy opustiiil kapelu a místo něj přišel právě Mick Jones. Kapela měla propagovat sólové Wightovo album "Extraction" (1971). Wright
vydal i další album "Footprint". Hostoval také jako kytarista na albech "Wind Of Change" (1972) pro Petera Framptona a "Dark Horse" (1974) pro
George Harrisona. V roce 1972 pak Jones a Wright společně zreformovali Spooky Tooth, kteří už měli za sebou čtyři alba, ale vnitřní vztahy v kapele
už dlouho skřípaly. Bubeník Bryson Graham se k nim připojil. Wright, který chtěl celou skupinu překopat a obnovit v novém složení, oslovil tehdy
volného Jonese, a v roce 1972 tak vzniklo nové složení - Wright, Jones, Mike Harrison (klávesy), Ian Herbert (bass) a Bryson Graham (bicí). Jones
s kapelou vydržel do jejího rozpadu roku 1974, kdy spolu vyprodukovali tři alba. O nijak závratný úspěch se rozhodně nejednalo, a tak kapela
skončila „volným pádem“. Během roku 1974 ale Mick zjistil, že Spooky Tooth mají ve Státech lepší pozici než v Británii, a tak společně přijali
kolektivní rozhodnutí o přesídlení do New Yorku. Život v Big Apple se jim zamlouval v bytě na 34. ulici na západní straně Manhattanu hned vedle
tunelu Lincoln. O byt se dělil s Garym Wrightem, který bohužel příšel o pravidelný příjem, ze kterého platil za pronájem majiteli domu, a tak oba
byli vystěhováni. Jednou ráno někdo přišel a zabavil skoro všechno. Jediné, co Mick stačil zachránit, byly ramínka na šaty a pár kytar. A tak z
nich byli dočasně bezdomovci. Kapela právě natočila nové album "The Mirror" s Eddie Kramerem, což byl nový zvukař Led Zeppelin z "Houses Of The
Holy" a podpořil skupinu aby vytrvali v úsilí. Všichni kromě Garyho byli pro, který dříve než bylo album dokončeno, kapelu opustil a hodlal se
věnovat své sólové kariéře. Mick zůstal v New Yorku a neměl ponětí o tom, jaký bude jeho další krok. Vážně uvažoval, že se vrátí do Anglie a
začne novou kariéru, jako například chodit do lékařské školy nebo se stát zubním lékařem. Druhá možnost byla přitažlivější, protože byla kratší
pro získání kvalifikace a byla i dobře ohodnocena. Zachránil jej ale manažer Spooky Tooth Nigel Thomas, když mu nabídl zaměstnání. Nigel si
založil nahrávací společnost Goodear Records a chtěl, aby ji vedl. Jmenoval jej prezidentem Goodear, a to mu také dalo příležitost vrátit
se k produkční práci. Sídlo měli ve slavné staré budově Brill a Nigel mu dokonce zajistil luxusní byt. Nevýhodou bylo, že byl podřízen
Nigelovi, který se sice choval jako anglický džentlmen, ale ve skutečnosti se nepáral s lidmi zleva, zprava, a to včetně svých umělců.
Nakonec se v pozici jednatele společnosti vůbec necítil dobře, a to nejen kvůli Nigelovým výstřelkům.Během práce u Goodear se Mick seznámil s Budem Pragerem, který byl manažerem bývalého zakladatele kapely Mountain kytaristy Leslie Westa. Mountain byli nečinní a Leslie hledal dalšího kytaristu pro svoji novou sólovou skupinu. Bud jej připravil na konkurz a navíc Leslie měl v oblibě způsob, kterým hrál, takže se Jones stal členem skupiny Leslie West Band. 
Kapelu tvořilo silné trio včetně ex-Mountain bubeníka Corky Lainga. Společně všichni tři napsali spoustu písní a vydali album "Leslie
West Band". Byla to dobrá deska a podařilo se jim odehrát i pár skvělých koncertů, ale věci se rychle zhoršily. V té době měl totiž
Leslie všobecně známý problém s heroinem, který způsobil, že se skupina rozpadla, když Leslie nastoupil do rehabilitace.Mick ale během té doby pochopil, že Bud je přímý člověk, tak mu řekl, že chce vytvořit vlastní skupinu a požádal jej, aby byl jejich manažerem. Od té chvíle s Budem vytvořili úzkou vazbu. Jeho obchodní partner Gary Kirfirst také řídil další Leslieho kolegu a bývalého člena Mountain, basistu Felixe Papallardiho. Felix založil ve svých kancelářích malé nahrávací studio a Mick jej mohl zprvu používat jako kancelář, později i pro konkurzy a zkoušky. Znovu se vrhl i na skládání a rychle napsal čtyři skladby. Také se začal stýkat s chlápkem jménem Ian Lloyd. Teprve když jsme se navzájem poznali, zjistil, že Ian byl původním frontmanem s kapely z New Yorku The Stories. O tři roky dříve se podílel na americkém hitu kapely Hot Chocolate "Brother Louie". Ten singl byl pro něj ale přítěží, neboť ve skutečnosti byl fanouškem těžších a progresivnějších anglických rockových kapel jako jsou Genesis. Ian nejen dobře nazpíval jeho nové skladby, tak také jej seznámil s některými jeho známými. Seznámil se tak s klávesistou Al Greenwoodem, který právě hrál s bývalými členy Flash Colinem Carterem a Mike Houghem ve skupině Storm, a společně s bubeníkem Stan Williamsem a baskytaristou Jay Davisem z Louisiany (později s Rodem Stewartem) a začal jamovat. Během zkoušek ale Jones zjistil, že chemie mezi nimi nefunguje a zůstal jen s Greenwoodem, když znovu hledal nové hráče. Poté jej Ian přivedl k jinému Angličanovi, Ianu McDonaldovi, který dříve hrál na klávesy a flétnu u King Crimson a pracoval zrovna v New Yorku. King Crimson měli v té době dobrý ohlas, takže Mick měl okamžitou představu, jak hraje a požádal jej, aby přišel do studia na zkoušku. Ian byl typem intuitivního hudebníka, který uměl přidávat různé textury a barvy do jakékoliv písně. Takže Ian měl místo v nové kapele jasné. Podobně se seznámil i s dalším Britem Dennisem Elliottem (ex-If). Mick odešel do New Yorku, aby se setkal s Ianem Hunterem a Dennis byl jeho bubeníkem. Jones byl jeho výkony okamžitě ohromen a další dva měsíce se snažil získat Dennise z Ianovy kapely. Nakonec uspěl a stal se nedílnou součástí zvuku nové kapely. S Dennisem se od samého začátku shodli, takže ani nemuseli slyšet rytmiku tvořenou basovými party. To byl i důvod, proč basista Ed Gagliardi byl posledním hudebníkem, který se zabydlel v sestavě, ale stále scházel zpěvák. Pro tuto důležitou roli vyzkoušel nejméně čtyřicet kandidátů, ale bez úspěchu. Došel až k tomu, post chtěl nabídnout Ianovi Lloydovi. Po šesti dalších neúspěšných měsících, aniž byl schopen najít vhodného zpěváka, si ze zoufalství málem vytrhal vlasy. Jedno odpoledne byl ve studiu, kde dokončoval mix pro demo "Feels Like The First Time". Na míchacím pultu měl hromadu záznamů, které mu posílali. Během jedné přestávky si vytáhl album Black Sheep, které Mickovi poslal jeho starý přítel z Rochesteru. Během deseti vteřin měl jasno, navíc když věděl, komu patří ten hlas. S Lou Grammem se v podstatě Mick seznámil, když cestoval po Americe se Spooky Tooth. Tenkrát dělal jejich propagaci na východním pobřeží, žil v Rochesteru a ve volném čase hrál se svoji kapelou Black Sheep. Mick se snažil Loua v Rochesteru najít. Zjistil o něm, že pracuje na staveništi a podařilo se mu sehnat i číslo. Když mu volal, zrovna vozil cihly. Lou mu tehdy řekl, že ztratil hlas a začal se proto věnovat bicím. To Micka trochu naštvalo, protože měl tak fantastický hlas, o kterém si myslel, že by se jednou mohl objevit v panteonu klasických rockových zpěváků. Hovořili spolu a přesvědčoval jej, aby přijel na několik dnů do New Yorku. Píseň "Long Way Home" na debutovém albu "Foreigner" (1977) byla následně napsána o tom rozhovoru a o tom, co se stalo. Další pondělí mu zavolal. Hned prvního dne, kdy Lou přišel do studia, s ním Mick prošel pár písní a pocítil, jako by jej zasáhl blesk. Hned věděl, že to může být začátek něčeho zvláštního. S Louem pak dokončili demo nahrávku a poslali ji Jerrymu Mossovi do A & M. Jerry byl jedním z těch nejlepších vydavatelů té doby. Společně se svým partnerem Herbem Albertem měli smlouvy s Humble Pie, Free, Procul Harum a Joe Cockerem, a proto eventuálně A & M mohli být pro ně dobrým labelem. Až o hodně později zjistili, Jerry odešel ráno na dovolenou ráno, když nahrávka dorazila. Tak ji poslali i společnosti Atlantic Records, ale vedení společnosti ji vrátilo, aniž by ji vytáhli z krabice.  Bud měl ale kontakty v Atlantic a zajistil, aby si demo alespoň poslechli, a tak se na scéně objevil John Kalodner. John přivedl na etiketu Petera Gabriela a Phila Collinse, měl také velký úspěch u Geffen a Columbia, ale právě tehdy byl začátečníkem. Pracoval jako rockový redaktor, takže když dozvěděl o Mickově kapele a viděl sestavu kapely, znal se s Ianem a Mickem, a do určité míry i s Dennisem. Uvědomil si, že je to fantastické, a od té chvíle způsobil poprask v labelu, otravoval, když donutil lidi, aby si je poslechli. Nakonec se páska s nahrávkou dostala až k prezidentovi Atlantic, Jerrymu Greenbergovi. Za několik týdnů poté přivedl Jerryho do studia a za pár dní už podepisovali smlouvu s Atlantic. Není jisté, že John navrhl název Trigger, ale název byl předběžně odsouhlašen a objevil se na demo pásce, která byla předána všem kontaktovaným nahrávacím společnostem. Kalodner ale právě slyšel jiný outfit s názvem Trigger a uvědomil si, že to není tatáž kapela. Přesvědčil Greenberga, že alespoň jedna z písní na kazetě by mohla být velkým hitem a hned se dohodli, že s tuuto skupinu podepíši. amlouvu. Vzhledem k tomu, že jméno Trigger už bylo obsazeno, přišel Mick místo toho se jménem Foreigner, který odrážel složení skupiny: tři Britové a tři Američané. Vzhledem k tomu, že v sestavě měli tři nováčky, Mick pocítil zodpovědnost a převzal otěže kapely. A tak se zrodil v roce 1976 Foreigner v úvodní šestičlenné sestavě Angličané Jones, McDonald a Elliott a američané Gramm, Greenwood a Gagliardi. 
Když první album "Foreigner" v roce 1977 vyšlo, brzy se jej prodávalo až tři sta tisíc výtisků týdně, později až čtyři sta tisíc. A to byl
rok 1977, diskotéky vládly v Americe a zvedal se punk rock, takže se zdál málo pravděpodobné, že by kapela jako Foreigner mohla mít úspěch.
Jejich úspěchu byl bezprecedentní. Jedinou novou kapelou, která dosáhla něčeho podobného, byli Boston, jejíž debutové album bylo v předešlém
roce multiplatinovým fenoménem. Téměř nikdo jiný do té doby, včetně Stones a Zeppelin, nepřeskočili milión prodaných desek. Album Foreigner
toho dosáhlo za pouhých pár týdnů.Jones koprodukoval všechny alba kapely a společně s Grammem napsal většinu jejich písní. Jones je rovněž autorem nejúspěšnějšího singlu skupiny "I Want to Know What Love Is". Roztržky vzniklé uvnitř kapely koncem 80. let se připisují rozdílům v hudební chuti mezi Gramem, který upřednostňoval tvrdší rock, na rozdíl od zájmu Jonese využití syntezátorů. Gramm pak opustil kapelu v roce 1990, ale vrátil se znovu v roce 1992. V roce 1989 vydal Jones své jediné sólové album s názvem "Mick Jones" na labelu Atlantic Records. Jones je jediným členem, který hraje na všech albech Foreigner. Mezi jeho závazky u Foregner začal Jones také svoji vedlejší kariéru jako producent pro taková alba, jako "5150" (1986) od Van Halen, "Fame And Fortune" (1986) od Bad Company a "Storm Front" (1989) Billy Joela. Společně s Ericem Claptonem napsali píseň "Bad Love" na Claptonovo album "Journeyman", a v roce 2002 byl spoluautorem písně"On Her Mind" s Duncanem Sheikem. Koncem 90. let a počátkem nového století vystupoval s kapelou Billy Wymana Rhythm Kings. |
 (narozen 25. června 1946, Osterley, Middlesex, England, zemřel 9. února 2022, New York, New York, USA) Rhythm and Lead Guitars, Keyboards, Saxophone, Flute, Backing Vocals (1976-1980, 2017) Ian je britský hudebník, multiinstrumentalista, především hráč na saxofon, dále i na další dechové nástroje, kytarista a klávesista. Je znám také jako zakládající člen skupiny King Crimson v roce 1968 a později rockové kapely Foreigner v roce 1976. Vystupoval také jako studiový rockový hudebník, a to zejména jako saxofonista. Ale také hraje na klávesy, flétnu, vibrafon a kytaru. Narodil se v Osterley, Middlesex a sloužil pět let v britské armádě jako kapelník. Jeho hudební talent se pohyboval od klasického orchestru přes taneční skupiny až k rocku. Ian McDonald přišel v roce 1968 do skupiny Giles, Giles and Fripp, která se na podzim toho roku přeměnila v King Crimson. Jeho jazzová citlivost byla klíčem k ranému zvuku King Crimson. V roce 1969 skupina nahrála a vydala své první album, proslulé "In the Court Of The Crimson King", na kterém se McDonald podílel výrazně skladatelsky. Skladba s názvem "Three Score And Four", kterou napsal pro armádní kapelu, se proměnila ve střední část slavné písně "21st Century Schizoid Man". Na konci téhož roku ale kapelu s bubeníkem Michaelem Gilesem opustili a společně nahráli album s názvem "McDonald and Giles", které mělo mnohem lehčí styl, než byl ten od King Crimson, ale bylo stejně hudebně náročné. McDonald také vystupoval jako session saxofonista na klasickém albu kapely T.Rex "Electric Warrior" z roku 1971. S King Crimson spolupracoval ještě jednou na albu "Red" (1974), ale už jen jako studiový hudebník. Po vzniku alba začaly mezi McDonaldem a kapelou rozhovory o jeho návratu. Nemohly být ale uskutečněny, neboť Robert Fripp King Crimson náhle rozpustil. 
V roce 1976 se stal zakládajícím členem kapely Foreigner, kde hrál na kytaru, ale i na dechové nástroje a klávesy a působil u nich
až do roku 1980. Jako hudebník se objevil i v nahrávce hitu "Get It On (Bang Gong)" od T.Rex, na nahrávkách Lindy Lewis, Christine
Harwood mimo jiné. Na svědomí má také některé projekty včetně alb Fruupp, Darryl Waye Wolf a Fireballet. V roce 1999 vydal sólové
album "Drivers Eyes".V roce 1997 se účastnil vydání 4CD "Epitaph", který se skládal ze vzácných živých nahrávek King Crimson z roku 1969 díky obnovenému zájmu o rané King Crimson. Z tohoto důvodu vznikla také kapela 21st Century Schizoid. V roce 2002 a absolvovala několik turné, z nichž pořídila i koncertní alba. Ve skupině byli bývalí členové King Crimson Michael Giles (bicí a perkuse), Peter Giles (basa), McDonald (saxofon, flétna, klávesy), Mel Collins (alt/tenor saxofon, flétna, klávesy) a také Jakko Jakszyk z Level 42 na kytaru a zpěv. Po prvním turné byl Michael Giles nahrazen jiným bývalým bubeníkem King Crimson Ian Wallace, který ale zanedlouho zemřel. V roce 2009 McDonald přispěl hrou na saxofon a flétnu u několika nahrávek Judy Dyble na albu "Talking With Strangers". Na album se sešel McDonald s bývalým spoluzakladatelem King Crimson Frippem v 20 minutové písni "Harpsong". Dne 28. července 2009 McDonald hostoval na několika vystoupeních s Asií během jejich společného turné s Yye v Tower Theater v Upper Darby, Philadelphia. McDonald hrál flétnu, klarinet, saxofon a zpíval doprovodné vokály v "In The Court Of The Crimson King" nebo v přídavku skupiny Asia "Heat Of The Moment", když toto hostování je uvedeno jako bonusová skladba na DVD skupiny Asia "Spirit of the Night: Live" (2011). 14. května 2010 (Sherman Theatre, Stroudsburg, PA) a 15.května 2010 (Trump Taj Mahal Casino Resort, Atlantic City, NJ) Ian hostoval při vystoupení "An Intimate Evening With Keith Emerson a Greg Lake", kde hrál na flétnu a vypomáhal s vokály s Gregem Lakem "I Talk To The Wind", zatímco na sólovou flétnu hrál v "Lucky Man". V těchto dvou písních to byla v podstatě skupima "Emerson, Lake & McDonald". V roce 2010 se podílel Ian s altovým saxofonem, flétnou a perkusemi při aranžmá na albu "Beautiful Accident" debutového alba progresivní bluesové kapely Third International. Jednu skladbu "Penitentiary" napsal spolu s Ianem frontman kapely Andrew Pearson. V roce 1997 vydání King Crimson 4CD setu "Epitaph" poskládaného ze vzácných živých nahrávek sestavy King Crimson z roku 1969, se obnovil zájem o raný materiál King Crimson. Z tohoto zájmu vznikla v roce 2002 skupina 21st Century Schizoid Band a následovalo několik turné a živých alb. V kapele jpůsobili bývalí členové King Crimson Michael Giles (bicí a perkuse), Peter Giles (baskytara), Ian McDonald (saxofon, flétna, klávesy), Mel Collins (alt/tenor saxofon, flétna, klávesy) a také Jakko Jakszyk z Level 42 na kytaru a zpěv. Po prvním turné byl Michael Giles nahrazen jiným bývalým bubeníkem King Crimson Ianem Wallacem, který mezitím zemřel. Dne 28. července 2009 Ian hostoval s kapelou Asia během jejich zahajovacího setu pro Yes v Tower Theatre v Upper Darby (Philadelphia), PA. Ian hrál na flétnu a zpíval doprovodné vokály ve skladbě "In the Court Of The Crimson King" a také se vrátil na přídavek, aby zazpíval doprovodné vokály pro "Heat Of The Moment". Ian přispěl saxofonem a flétnou do několika skladeb na vydání Judy Dybleové z roku 2009 "Talking With Strangers". Na albu se McDonald znovu sešel s bývalým kolegou King Crimson Robertem Frippem ve 20-minutové "Harpsong". Dne 14. května 2010 v Sherman Theatre, Stroudsburg, Pennsylvania, a 15. května 2010 v Trump Taj Mahal Casino Resort, Atlantic City, New Jersey, McDonald hostoval během vystoupení "An Intimate Evening with Keith Emerson and Greg Lake", kde hrál na flétnu a sdílel hlavní vokály/vokální harmonie s Gregem Lakeem v "I Talk To The Wind" a zároveň hrál na sólovou flétnu v "Lucky Man". Pro tyto dvě písně to byli "Emerson, Lake & McDonald". Ještě v roce 2010 poskytl McDonald textury pro alt saxofon, flétnu a perkuse pro "Beautiful Accident", debutové album progresivní bluesové kapely Third International. Skladbu "Penitentiary" napsal McDonald společně s frontmanem Third International Andrewem Pearsonem. 
V roce 2011 stále neúnavný McDonald začal pracovat s dlouholetou sousedkou Lynnou Benson a jejím manželem Tedem Zurkowskim, ředitelem
New York City's Frog and Peach Theatre Company, která se specializuje na mimo-Broadwayskou produkci a čtení z Shakespearových her. Ve
spolupráci s nimi McDonald skládá hudbu a hraje na klavír a kytaru jako doprovodný hudebník při představení Shakespearových inscenací
a četby her "Julius Ceasar", "Two Gentleman of Verona", "Hamlet", "A Midsummer Nights Dream", "King Lear", "The Taming of The Shrew"
a "Measure for Measure". Navíc Ian se zapojil do hraní s kapelou Zurkowskeho "Honey West", kterou popisuje jako kapeli hrající "US/UK
Indie Rock Country Fusion Invaze". Podle stránek Honey West Ian hraje na sólovou kytaru, saxofon, klávesy a obstarává doprovodný zpěv
při jejich živých vystoupeních v NYC. Podílel se na nahrávání alba, které vyšlo v roce 2017 pod názvem "Bad Old World".
"Když mě napadlo založit Foreigner, Ian McDonald byl mezi prvními, na které jsem se obrátil," napsal v pátek na Facebooku kytarista Foreigner Mick Jones. "Byl a vždy bude gigantem na anglické progresivní rockové scéně. Byl to hudebník velkého významu a všestrannosti. ...bude nám bohužel scházet." "Ian byl úžasný skladatel a multiinstrumentalista," řekl bývalý kytarista skupiny Genesis Steve Hackett. "Vždycky jsem velmi obdivoval jeho sólovou tvorbu i vše, co dělal mimo jiné s Crimson a Foreigner," dodal. |
 (celým jménem Dennis Leslie Eliott) (Narozen 18. srpna 1950, Peckham, London) Drums (1976-1992, 2017) Dennis je britský bubeník, který je nejznámější jako zakládající a pak i dlouholetý člen britsko-americké kapely Foreigner. Byl také kromě Foreigner v letech 1976-1992 součástí kapel The Ferris Wheel, IF nebo spolupracoval s Ianem Hunterem. V pozdějších létech odešel z hudebního byznysu a věnuje se profesionálnímu sochařství a dřevořezbě. Dennis Elliott začínal hrát na bubny v jejich rodinné kapele ve věku pěti let při vystoupení v Londýně. Ještě v pubertě se připojil k The Tea Set se svým starším bratrem Raymontem, který zpíval a hrál trumpetu. Od roku 1966 se stal profesionálním hudebníkem, když po The Tea Set se stal členem The Shevelles už ve věku šestnácti let. V osmnácti už hrál ve skupině Ferris Wheel a na jejich bezejmenném albu. Když mu bylo 19 let, Dennis vstoupil do jazz-rockové kapely If a natočil s nimi čtyři desky. Neustále koncertoval po Evropě a USA, kde se setkal a později i oženil s Ionou Elliottovou dne 2. března 1972. Později téhož roku se Dennis připojil k The Roy Young Band a vyrazili do Velké Británie a Evropy. S touto kapelou stihl natočit čtyři singly během příštího roku. V roce 1974 Elliott koncertoval a hrál se zakladatelem Mott The Hoople sólovým zpěvákem Ianem Hunterem. Po emigraci do USA v dubnu 1975 se stal cizincem s trvalým pobytem. V roce 1976 se stal zakládajícím členem a bubeníkem kapely Foreigner. Oficiálně od nich odešel v lednu 1993. 
Poté opustil úplně hudební průmysl, když se Elliott stal sochařem, který pracoval především se dřevem. Byl samoukem a mnoho z jeho
prací byly nádoby z burlwood, vyřezávaná zrcadla na stěnu, nástěnné sochy a vyřezávané rámy. Zaměřil se na velkorozměrové dřevořezby,
s častým použitím pískování, řezáním nebo vypalování dřeva a často kombinované s alabastrem, exotickými dřevy, polodrahokamy nebo
kovovými předměty. V roce 2000 spustil projekt interaktivního umění Gemini, Gemini Orbital a Orbital Axis. "Úplný koncept série
spočívá v tom, že objekt má být schopen otočit se na své základně, kdykoli si přejete dát mu jiný vzhled. Myslím, že to vtahuje
diváka do aktuálního uměleckého procesu."Dne 2. června 1990 byli Elliott a jeho manželka Iona zachráněni pobřežní hlídkou USA poté, co nuceně vyskočili z jachty Charisma III, kterou zachvátil požár. Elliott se stal americkým občanem v roce 1993. Od roku 1997 žijí na Floridě. Na jednom představení dne 9. ledna 2013 se znovu připojil k Foreigner na pódiu v kavárně Hard Rock Cafe v Hollywoodu, Florida, kde si zahrál ve skladbě "Hot Blooded". Dne 12. ledna 2015 v Sarasotě na Floridě se Foreigner spojili na pódiu znovu se zakládajícím bubeníkem Dennisem Elliottem a bývalým baskytaristou Rickem Willsem, aby si zahráli "Hot Blooded". Pak se Dennis Elliott v rámci oslav 40. výročí připojil v reunionu kapely ke dvěma skladbám na vystoupení Foreigner dne 2. srpna 2017 v MidFlorida Credit Union Amphitheatre v Tampě na Floridě. Další reunion byl ohlášen na pár přehlídek, které se uskutečnily ve dnech 6. - 7. října 2017 v hotelu Soaring Eagle Casino & Resort v Mount Pleasant v Michiganu, kde se ke stávající skupině opět připojili Lou Gramm, Dennis Elliott, Al Greenwood, Ian McDonald a Rick Wills. Koncerty byly natočeny pro budoucí vydání a objevily se na stanicích PBS v USA dne 8. června 2018. |
 (rodným jménem Louis Andrew Grammatico) (Narozen 2. května 1950, Rochester, New York, USA) Lead Vocals (1976-1990, 1992-2003, 2017) Lou Gramm je americký zpěvák a skladatel, známý jako zakládající člen americko-britské skupiny Foreigner, se kterou hrál od jejího založení v letech 1976 až do roku 1990 a potom znovu od roku 1992 do roku 2003. Lous se narodil v Rochesteru v New Yorku, zpěvačce Nikki (nee Masetta) a Bennie Grammatico, leaderovi kapely a trumpetistovi. Navštěvoval střední školu Gates-Chili v Rochesteru a absolvoval ji v roce 1968. Je také absolventem Monroe Community College v Rochesteru. Gramm začínal svoji hudební kariéru na střední škole v místních rochesterských kapelách, včetně St. James Infirmary (později jen The Infirmary), PHFFT a Poor Heart. Gramm pak pokračoval jako zpěvák, hrál na bicí a nakonec se stal hlavní postavou skupiny Black Sheep. Black Sheep byla první americká kapela, která podepsala smlouvu s labelem Chrysalis, který vydal jejich první singl "Stick Around" (1974). Black Sheep hráli v nočních klubech v Rochesteru a Buffalu, v New Yorku, včetně McVan's, dříve na Niagara Street a Hertel Avenue. Brzy po tomto počátečním úspěchu se Black Sheep upsali Capitol Records a vydali s nimi po sobě dvě alba "Black Sheep" (1975) a "Encouraging Words" (ke konci roku 1975). Vystupovali jako předkapela pro Kiss, když ledová nehoda jejich kamionu s vybavením na New York State Thruway náhle ukončila turné kapely na Štědrý večer v roce 1975. Vzhledem k tomu, že nemohli podporovat svá alba koncerty naživo, Black Sheep se rozpadli. 
O rok dříve se Gramm setkal s jeho budoucím kolegou Mickem Jonesem, když byl Jones v Rochesteru s kapelou Spooky Tooth a Gramm dal Jonesovi
kopii prvního alba Black Sheep. Bylo to počátkem roku 1976, krátce po nehodě kamionu Black Sheep, když Jones hledal zpěváka pro novou skupinu,
kterou sestavoval. Vyjádřil svůj zájem o Gramma a pozval jej na konkurz na post zpěváka.Gramm odcestoval do New Yorku na konkurz a dostal ten post. Z Lou Grammatico se stal Lou Gramm a s kapelou původně označovanou "Trigger" a později přejmenovanou na Foreigner, se stal jedním z nejúspěšnějších rockových vokalistů konce 70. a 80. let. Časopis Circus v roce 1978 po vydání singlu "Hot Blooded" poznamenal, že Lou Gramm má hlas, který by mu Robert Plant mohl závidět. Prvních osm singlů Foreigner ovládlo Billboard Top 20, což je první kapela od The Beatles, která toho dosáhla. Gramm zpíval na všech hitech kapely včetně "Hot Blooded", "Feels Like The First Time", "Cold As Ice", "Long, Long Way From Home", "Double Vision", "Blue Morning, Blue Day", "Head Games", "Dirty White Boy", "Urgent", "Juke Box Hero", "Break It Up" a "Say You Will". Složil také většinu písní pro kapelu, i těch které se staly dvěma největšími hity, baladu "Waiting For A Girl Like You", která strávila deset týdnů na #2 na American Hot 100 v letech 1981/1982 a "I Want to Know What Love Is", který byl v roce 1985 prvním mezinárodním hithem (v osmi zemích včetně USA a Velké Británie). Zakladatele Foreigner Gramm a Mick Jones měli proměnlivou chemii, která explodovala do mnoha top-chartů, ale občas to umělecky zaskřípalo. Po druhém albu "Double Vision" se začaly objevovat změny v sestavě. Po vydání alba "Head Games" se Gramm a Jones společně rozhodli snížit počet členů kapely z původních šesti členů na čtyři. Další album, které Gramm nazval vrcholem své práce s Foreigner, bylo vhodně pojmenováno "4". Gramm chtěl, aby skupina zůstala věrná svému ryzímu rockovému původu, upřednostňovala hudbu s pevnou strukturou bicích a kytar, zatímco Jones chtěl využít styl syntezátoru 80. let a balady, které jej proslavily. Dalšímu albu "Agent Provocateur" trvalo tři roky, než bylo vydáno kvůli pokračujícím tvůrčím rozdílům mezi Jonesem a Grammem. Foreigner se v roce 1987 i nadále potýkali s probíhajícími vnitřními konflikty.  Gramm vydal své první sólové album "Ready Or Not" v lednu 1987. Získalo celkem příznivé recenze a obsahoval pět nejlepších hitů včetně "Midnight Blue". Ve stejném roce také přispěl skladbou "Lost In The Shadows" na soundtrack pro hororový film The Lost Boys. Krátce po vydání "Ready Or Not" začaly i studiové zkoušky pro další album Foreigner, ale zastavily se, protože Louův status u skupiny nebyl jistý. Ale poté, co byly uzavřeny promoční a koncertní termíny na podporu Louova alba, horké hlavy vychladly a Lou se vrátil do studia pro natočení dalšího alba "Inside Information", které skončilo v roce 1987. Nakonec se do Top 40 dostalo i druhé sólové Louovo úsilí "Long Hard Look" (říjen 1989), které přineslo i první Top 10 hit "Just Between You And Me" a "True Blue Love". Píseň "Hangin' on My Hip" z alba byla uvedena v roce 1990 ve filmu Navy SEALs. Povzbuzen svým sólovým úspěchem Gramm opustil Foreigner, aby se plně zaměřil na turné na podporu své nové desky "Long Hard Look", když otevíral koncerty pro Steve Miller Band v létě 1990. Po dokončení tohoto turné Gramm pokračoval zformováním krátce trvající kapely Shadow King , která v říjnu 1991 vydala jedno bezejmenné album u Atlantic Records. V roce 1991 přispěl Gramm rovněž písní "One Dream" pro film Highlander II: The Quickening. Foreigner vydali v roce 1991 album "Unusual Heat", které ale nemělo valný ohlas, které čelil nový zpěvák Johnny Edwards, neboť nebyl tak docela přijat fanoušky kapely, protože prostě nezněl jako Gramm. Takže, když byl Gramm kontaktován Jonesem, souhlasil, že se v roce 1992 vrátí do studia, aby nahrál tři nové skladby pro kompilaci "The Very Best Of... a Beyond". 
V roce 1992 se Gramm, poté, co ukončil záskok na konci předchozího roku, stal se znovuzrozeným křesťanem "poté, co byl unavený rock 'n'
rollovým životem a necítil se v něm příliš naplněn... některé špatné zvyky, které s tím byly spojeny, a rozhodl se, že jeho vlastní vůle
a síla nestačí, takže [osloven katolickou církví], věděl, že odpověď byla pro něj je poněkud hlubšího rázu."V roce 1995 vydali Foreigner album "Mr. Moonlight" na labelu Rhythm Safari, které, třebaže bylove vysílání rádií zaměřených na AOR. V roce 1996 Jones pozval Gramma, aby nazpíval vokály na cover verzi "I Want to Know What Love Is" produkovanou pro australskou zpěvačku Tinu Arena. Píseň se stala největším hitem po celé Evropě. V dubnu 1997, dva měsíce po hostování s vokálem pro křesťanskou rockovou kapelu Petra Praise 2: We Need Jesus, v předvečer než kapela odjela na turné po Japonsku, byl Grammovi diagnostikován nádor na mozku. Přestože nádor byl benigní, výsledná operace poškodila hypofýzu. Navíc program rehabilitace způsobil Grammovi nárůst hmotnosti, což také ovlivnilo jeho fyzickou výdrž i hlas. Pokračoval v práci s Jonesem v průběhu své rekonvalescence a v roce 1998 se Gramm vrátil zpět k Fereigner, se kterými hráli na letních festivalech a v menších sálech. Začátkem roku 2003 Gramm znovu opustil Foreigner, aby znovu vystupoval sólově, a od roku 2012, kdy změnil jméno své kapely na "Lou Gramm The Original Voice Of Foreigner", Gramm pokračoval v uvádění mnoha svých starých hitů Foreigner a sólových hity. Spolu s Gramhem v kapele působili AD Zimmer na basu, Don Mancuso (2004-2014), Michael Staertow (2014-2018) na sólové kytary a Ben Gramm u bicích. Bývalý koncertní hudebník Scott Gilman se připojil k turné, kde hraje na saxofon a rytmickou kytaru spolu s Jeffem Jacobsem na klávesy. Tato sestava vystupuje nadále s Grammem. Lou Gramm byl uveden do Síně slávy písničkářů dne 13. června 2013. Dne 20. července 2017 se Lou připojil k Mick Jonesovi, Al Greenwoodovi, Ianovi McDonaldovi a současným členům Foreigner ve třech písních na výstoupení Foreigner 40th Anniversary v divadle Jones Beach v Long Island v New Yorku. Dne 29. prosince 2018 Gramm oznámil na scéně v Schenectady v NY, že ukončil svoji sólovou kariéru. Jeho autobiografie "Juke Box Hero: My five Decades in Rock ‘N’ Roll" patří mezi nejprodávanější rockové knihy v Americe. |
 (rodným jménem Alan R. Greenwood) (Narozen 20. října 1951, New York City, United States) Keyboards (1976-1980, 2017) Al je jedním z původních zakládajících členů legendární skupiny Foreigner. Narodil se a vyrůstal v New Yorku, kde na Brooklyn Conservatory of Music studoval aranžmá a instrumentaci. Rychle se prosadil jako klávesista a hráč na syntezátor v New Yorku, když pracoval jako zvukař a studiový hudebník. Díky tomu se seznámil s Mickem Jonesem a stal se zakládajícím členem Foreigner. Jako klávesista ve Foreigner přispěl skladatelsky skupině, která prodala více než 80 milionů alb po celém světě. Greenwood se podílel na prvních třech albách kapely, než byl propuštěn v roce 1980, když skupina zrála a on sám se začal více zaměřovat na skládání. 
Al a bývalý basista Foreigner Ed Gagliardi vytvořili v roce 1981 skupinu SPYS spolu s Johnem Blancem, Johnem DiGaudiem a
Billy Milnem. Kapela vydala dvě desky "Spys" (1982) a "Behind Enemy Lines" (1983). Dalším pozoruhodným projektem Greenwooda
bylo společné psaní a hra na klávesy na sólovém debutovém albu Joe Lynn Turnera "Rescue You" (1985), i na pozdějších albech
"Hurry Up and Wait" (1998), EP "Waiting For A Girl Like You" (1999) a "Street Of Dreams - Boston 1985" (2006), nebo na albu
zpěváka Iana Lloyda "3WC/Third Wave Civilization" (1980). Od té doby Greenwood pokračoval v psaní a skládání písní, za které
byl nominován na cenu Grammy za více než 70 složených písní pro pestrý seznam umělců od Deep Purple až k Fioně.Al nahrával dokumenty pro PBS a Channel History a stal se skladatelem znělek pro firemní reklamy. Jeho originální kompozice lze slyšet na stránkách Pandora a Spotify a lze je zakoupit iTunes. Je také majitelem a zakladatelem společnosti AIR Music, což je multimediální produkční společnost, která vytváří originální hudbu pro film, televizi, reklamy, dokumentární filmy a videohry. |
 (rodným jménem Edward John 'Ed' Gagliardi) (Narozen 13. února 1952, New York City, NY, USA, zemřel 11. května 2014, New York City, New York, U.S. Bass, Backing Vocals (1976-1979) Edward byl americký basový kytarista, je nejznámější z jeho členství v rockové kapele Foreigner v 70. letech. Byl členem 
Foreigner od počátku roku 1976. Gagliardi upoutal nejvíce svoji hrou, když hrál na červenou baskytaru Rickbacker levou rukou,
i když byl od narození pravoruký. Je všeobecně známo, že to udělal z obdivu a oddanosti k Paulu McCartneymu (nejčastěji se učil
od pravorukých basistů, převracel si je vlastnoručně a hrál je naruby). Gagliardi se objevil na prvních dvou albech "Foreigner"
a "Double Vision", ale byl v roce 1979 propuštěn z kapely.V roce 1981 se Gagliardi spojil s bývalým klavesistou Foreigner Al Greenwoodem a vytvořili skupinu Spys, která nastavila tón pro většinu z 80.kových synth-rockových kapel a získala uznání v rámci hudební komunity. Začátkem nového století pracoval Gagliardi jako Service Department Writer na Rallye Lexus v Glen Cove v New Yorku.
|
 (rodným jménem Jeffrey Steven Pilson) (Narozen 19. ledna 1959, Lake Forest, Illinois, United States) Bass, Backing Vocals (2004–present) Jeff je americký hudebník, který je v současné době basovým kytaristou rockové skupiny Foreigner. Vystupoval také s kapelami Dokken a Dio. Hraje rovněž na kytaru, violoncello, klávesy, klavír a mellotron. Pilson si zahrál i fiktivního heavy metalového basisty Jörgena v roce 2001 ve filmu "Rock Star" a namlivil Johnnyho Cageho v roce 2011 ve hře Mortal Kombat. Pilson se narodil v Lake Forest v Illinois a část svého mládí strávil v Milwaukee ve státě Wisconsin, než se přestěhoval do Longview, Washington, kde absolvoval R.A. Long High School v roce 1976. Pak navštěvoval Washington University při studiu hudby poté, co začal ve 13 letech hrát na basu, ale opustil ji bez diplomu, aby se věnoval kariéře v hudbě. Jedna z jeho raných kapel byla něco jako Emerson, Lake & Palmer, progresivní trio nazvané Christmas. V roce 1978 se přestěhoval do San Franciska, kde se setkal a stal se známým kytaristou Mikem Varneyem. Varney a Pilson spojili své síly v kapele Cinema. Pak se nakrátko vrátil do Seattlu, kde mu zavolal Varney Pilson, aby se zapojil do nahrávání "Rock Justice", rockové opery, kterou napsal Varney a produkoval Marty Balin. 
Stále ještě při pobytu v San Franciscu, se Pilson se spojil s kytaristou Randy Hansenem, známějším jako napodobovatele Jimi Hendrixe,
se kterým Pilson nahrál "Astral Projection", živé album pro Shrapnel Records. Když se projekt s Hansenem rozpadl, Pilson se přestěhoval
do Los Angeles a jen o několik týdnů později byl na doporučení Mike Varneye kontaktován zpěvákem Donem Dokkenem, který hledal baskytaru
pro svoji skupinu Dokken. Přišel na konkurs, po kterém Pilson v roce 1983 vstoupil do kapely.Stal se nepostradatelným členem kapely, když se Pilson spolupodílel na mnoha nejznámějších a nejúspěšnějších písní Dokken, včetně "Just Got Lucky", "Alone Again", "Into The Fire", "The Hunter", "In My Dreams", "It's Not Love", "Kiss Of Death" a "Dream Warriors". Pilson s nimi nahrál studiová alba "Tooth And Nail" (1984), "Under Lock And Key" (1985) a "Back For The Attack" (1987), všechny byly certifikovany platinové a zlatou certifikaci získalo živé album "Beast From The East" (1988). Po rozpadu Dokken po Monsters of Rock Tour 1988 Pilson spolu s Randy Hansenem, Vinny Appicem a Michaelem Diamondem z Legs Diamond zformvali v roce 1989 vlastní skupinu s názvem Flesh & Blood, kde se ujal sólového zpěvu a doprovodné kytary. Po změně názvu na War & Peace vydal Pilson celkem čtyři alba, počínaje "Time Capsule" z roku 1993, s využitím různých hráčů a sestav při koncertech. Pilson pokračoval ve spolupráci s baskytaristou War & Peace Tommym Henriksenem (nyní ve skupině Alice Coopera) pod názvem Underground Moon, kde pro sebe použil pseudonym Dominic Moon. Jediné album projektu vyšlo v roce 2001 v Evropě a Japonsku. Počátkem 90. let také Pilson hrál jako baskytarista se skupinou Wild Horses (ne ta britská kapela stejného jména), kytaristou Michaelem Lee Firkinsem a MSG, než se zúčastnil reunionu v Dokken v roce 1995 s albem "Dysfunctional". Po něm následovalo poloakustické "One Live Night" (1995), kontroverzní "Shadowlife" (1997) a "Eras The Slate" (1999), poslední studiové album Pilsona se skupinou. Během 90. let Pilson nahrával a koncertoval s Dio, s nimiž se objevil na albech "Strange Highways" (1994) i "Angry Machines" (1996).  Pilson se stal basovým hráčem Foreigner v létě roku 2004, když byl požádán, aby se připojil k sestavě skládající se z Micka Jonesa, Jasona Bonhama, Jeffa Jacobse, Thoma Gimbela a zpěváka Bonhamovy kapely Chase Westa na benefiční show pro muskulární dystrofii dne 25. července 2004 v Santa Barbara, CA v hotelu Doubletree Fess Parker. Westa ale nahradil Kelly Hansen, ex-Hurricane, který debutoval se skupinou 11. března 2005 v Boulder Station v Las Vegas. Pilson je součástí každé nahrávky a turné Foreigner od té doby, včetně studiového alba z roku 2009 "Can't Slow Down". Projekt s názvem The End Machine je vzrušující nový počin hudebníků ohlášený v lednu 2019, kteří se proslavili dříve v jiných projektech. Podílejí se na něm kytarista George Lynch, bubeník Mick Brown, zpěvák Rob Mason a basista Jeff Pilson. Koncem března vydá The End Machine svůj první singl "Alive Today" a jejich nová deska se očekává na jaře 2019 po němž vyjedou na turné. |
 (rodným jménem ***) (Narozen 29. dubna ***) Keyboards Michael Bluestein je americký klavírista, klávesista, zpěvák, skladatel a producent pocházející z Massachusetts. Od roku 2008 je členem rockové kapely Foreigner a od vždycky se profiloval jako významný koncertní zpěvák a klávesista pohybující se v oblasti Los Angeles do roku 2003. Bluestein začínal se studiem klasického klavíru ve věku devíti let a začal hrát popovou, jazzovou a soulovou hudbu, když během dospívání, když navštěvoval Brookline High School, která se nachází v Brookline, Massachusetts nedaleko Bostonu. Bluestein také absolvoval Berklee College of Music v Bostonu v letech 1987 až 1991, kde se věnoval jazzovému klavíru a kompozici. V Berklee studoval u klavíristů jako jsou Bruce Barth a Christian Jacob a více se zabýval jazzovým klavírním stylem Billa Evanse, Oscara Petersona, Herbie Hancocka, McCoy Tynera a Keith Jarretta. Krátce po získání diplomu B.A. na University of California v Berkeley se Bluestein přestěhoval do San Francisca, kde strávil deset let na hudební scéně Bay Area. V San Francisku Bluestein vydal tři CD pod svým vlastním jménem. První EP "Reflections" (2000) představilo šest originálních popových písní s Bluesteinem jako zpěvákem a u kláves. Jeho druhé CD "Wild World" (2001) uvedlo jazzové trio nahrané s Jonem Evansem (basa) a Jasonem Lewisem na bicí. Jeho třetí CD "Ambient Soul" (2003) je také instrumentální jazzovou nahrávkou s Jonem Evansem a Jasonem Lewisem, ale i s hustujícími bubeníkem Mattem Chamberlainem a kytaristou Will Bernardovou. Bluestein byl docela aktivní jako doprovodný a studiová hráč v San Franciscu. Hrál na Hammond B3 a klávesy ve skupině kytaristy Bernarda v letech 1998-2002. Doprovázel také a nahrával s mnoha jazzovými zpěváky včetně Kitty Margolis, Jacqui Naylor, Kenny Washington a Mary Stallings. V letech 1996-1997 absolvoval turné s Lindou Perry z 4 Non Blondes a se Shelby Lynne v roce 2000. V roce 2002 se přemístil do Los Angeles, kde se Bluestin zúčastnil turné a nahrávání s Bozem Scaggsem (2003), Anastaciou (2004-2006), Enrique Iglesiasem (2007-2008), Rogerem Hodgsonem (2009) a od roku 2008 s kapelou Foreigner, se kteru působí dodnes. Objevil se také na příležitostných vystoupeních s Burt Bacharachem a Stevie Nicks. Klávesistovi Michaelu Bluesteinovi byla v květnu 2012 diagnostikována rakovina a během léčby zůstane neomezené dovolené. Jak vysvětluje Bluestein ve zprávě zveřejněné na oficiální stránce Foreigner: "Nedávno jsem šel do nemocnice po několika příznacích a bylo zjištěno, že mám rakovinu tlustého střeva. To si u mě vynutilo, abych odešel z kapely na delší období." |
 (rodným jménem Christopher Ridgeway Frazier) (Narozen 18. dubna 1961, Hawthorne, California, USA) Lead Vocals (2005-present) Kelly Hansen je americký zpěvák a je znám v poslední době jako sólový zpěvák rockové skupiny Foreigner. Svoji kariéru začínal jako nezávislý studiový zpěvák. Později se setkal s kytaristou Robertem Sarzem a baskytaristou Tony Cavazovou (bratři Rudy Sarzo a Carlos Cavazo, respektive Quiet Riot), s nimiž v roce 1984 vytvořil hard rockovou kapelu Hurricane. S touto kapelou měli jakýsi komerční úspěch v polovině období - do konce 80. let a počátkem 90. let. Ale hudební vydavatelství kapely v roce 1991 zkrachovalo a skupina se krátcenato rozpustila. Hansen pokračoval v tvorbě hudby, nahrával jako host a zpěvák pro mnoho projektů, včetně desky "Snakepit" od kytaristy Slashe, Fergie Fredriksen, Don Dokken a Bourgeois Pigs. V roce 1998 se Hansen stal členem skupiny Unruly Child, kde nahradil zpěváka Marka Free. Unruly Child nahráli nové album "Waiting For The Sun", které vyšlo počátkem roku 1999. Před koncem tisíciletí ještě stihl nahrát dvě desky s formací Air Pavilion "Sarrph Cogh" (1994) a "River/Life" (1999) nebo se Stuartem Smithem album "Heaven And Earth" (1999). V roce 2001 přišel reunion kapely Hurricane se změněnou sestavou a nahráli album "Liquifury". V roce 2003 se Hansen spojil s Fabriziem V.Zee Grossim a nahráli bezejmenné album projektu pod názvem "Perfect World". Lou Gramm opustil Foreigner v roce 2003 kvůli pokračujícím konfliktům s Mick Jonesem. Mick Jones se po neúspěchu alba "Mr. Moonlight" rozhodl dát si určitý oddechový čas předtím, než začal v roce 2004 skládat novou sestavu. Dne 25. července 2004 v Santa Barbara v Kalifornii v hotelu DoubleTree Resort Fess Parker se Jones objevil na benefičním vystoupení pro svalovou dystrofii se sestavou nazvanou "Mick Jones & Friends", v níž byli Jeff Jacobs, Thom Gimbel, bývalý baskytarista z Dokken Jeff Pilson, budoucí bubeník Black Country Communion Jason Bonham (syn bubeníka Led Zeppelin John Bonhama a leader Bonhamu) a Bonhamův zpěvák Chas West. West byl angažován jako sólový zpěvák pouze pro tuto show. Inspirován událostí a dále povzbuzen Jasonem Bonhamem, Jones pokračoval v hledání nového frontmana. Nakonec našel bývalého zakladatele Hurricane zpěváka Kelly Hansena, který poslal kapele demo kazetu a byl pozván do sestavy v březnu 2005. Se skupinou debutoval už 11. března 2004 na Boulder Station poblíž Las Vegas. Hansen je tak třetím sólovým zpěvákem, a zdá se i posledním, kapely Foreigner. |
 (rodným jménem Bruce William Watson) (Narozen 11. března 1961, Timmins, Ontario, Canada) Rhythm and Lead Guitar (2011-present) Bruce Watson je kanadsko-skotský hudebník a kytarista. Je nejznámější jako člen kapely Big Country. Watson se narodil v Timmins, Ontario, Kanada. Pak se s rodinou, když byl ještě batole, přestěhovali do Skotska. Před nástupem do Big Country byl Watson členem několika kapel z okolí Five ve stylu new wave, včetně Delinquents a Eurosect. Pak se Watson stal v roce 1981 jedním ze zakládajících členů Big Country jako kytarista a nahrál s nimi všech jejich osm alb. V roce 1985 hrál na E-Bow v písni "After The Fire" na sólovém albu Rogera Daltreyho "Under A Raging Moon", které vyšlo ve stejném roce. Kromě Big Country vydal v roce 2001 pod hlavičkou Bruce Watson's Wild Blue Yonder album s názvem "Snorkelling With God" a v roce 2003 si také zahrál na studiovém albu ex-Marillion zpěváka Fishe "Field Of Crows". V roce 2004 stál při vzniku kapely Casbah Club společně s kytaristou a zpěvákem Simonem Townshendem (bratr Pete Townshenda a koncertní člen The Who), basistou Bruce Foxtonem (The Jam, Stiff Little Fingers) a kolegou Big Country z bubeníkem Markem Brzezickim (Procol Harum, Big Country). Skotský zpěvák JJ Gilmour nazpíval s kapelou v jejich nejranější inkarnaci živé album s názvem "Eastworld" (204). Watson pak opustil skupinu, aby se soustředil na svou práci s Four Good Men předtím, než obnovili Big Country s Brzezickim a Tonym Butlerem na 25. výroční turné v roce 2007. V létě roku 2007 hrál Watson ve skotské punkové kapele Skids, kteří se reformovali a hráli dva koncerty v Dunfermline před sérií na hlavní scéně v T v parku. V roce 2007, když slavili 25 let Big Country, setkal se zakládajícími členy Tonym Butlerem (nyní sólový zpěvák) a Markem Brzezickim, aby se vydali na turné po Velké Británii se zastávkami ve Skotsku a v Anglii. Spoluzakladatel kapely Stuart Adamson zemřel v prosinci 2001. Počátkem roku 2008 začal Watson hrát se svým synem Jamiem Watsonem a vydali také album "The Portastudio Diaries" (2009), na které zaznamenali řadu skladeb v domácím nahrávacím studiu Bruce Watsona. V roce 2011 kytarista Bruce Watson (hrával u Roda Stewarta) přiveden jako Jonesův záskok pro zbývající data turné a pokračoval v turné se skupinou, když vyrazili na turné v únoru 2012 poté, co Jones podstoupil operaci srdce v Miami. Dne 31. srpna 2012 se po více než roce Jones vrátil na koncertní pódium v Chastain Park v Atlantě. Kytarista Watson mezitím zůstal, dokud se Jones plně neuzdravil. |
 (rodným jménem Christopher Ridgeway Frazier) (Narozen 7. září 1967, Bethesda, Maryland, USA) Drums (2012-present) Chris se narodil v Bethesdu v Marylandu v roce 1967. Pocházel z hudebně aktivní rodiny a byl vystaven mnoha formám hudby. V době, kdy mu byly tři roky, převrátil plastické koše a bouchal na ně dřevěnými lžičkami, které ukradl z kuchyně. Když viděli kam se vyvíjí jeho přístup k věcem, jeho matka mu věnovala první bubenickou sadu ve věku pěti let a tak začal hrát profesionálně již v tomto věku. Vystupoval na vysokých školách, na večírcích a někdy i v klubech, pokud mu to bylo umožněno. Jeho matka byla folkovou zpěvačkou v oblasti Massachusetts, takže jej brávala s sebou, zatímco zpívala v klubech, což jej připravilo na život s koncertováním. Během studia na střední a vysoké škole se účastnil v koncertních a jazzových kapelach a hrál i se svými vlastními projekty. Na Colorado University absolvoval částečné hudební stipendium a navštěvoval ji dva roky, než se rozhodl vyzkoušet L.A. Když přijel do Los Angeles a hledal práci, dodával že ovládá i hrát. Přihlásil se na konkurz u Steve Vai, který začínal projekt a nakonec začal se Stevem spolupracovat na jeho projektech. Chris nahrál na různých nahrávkách od roku 1985 do roku 2000 včetně "Flexible", "Passion & Warfare", "Firegarden" a "Living In A Ultra World". Chris také hodně koncertoval se Stevem v letech 1992 až 2001, kdy předskakovali i Bon Jovi v roce 1992, zúčastnil se festivalu White Nights v Rusku v roce 1993, stejně jako mnohokrát vycestovali do Japonska, Jižní Ameriky a Evropy. V roce 1989 byl Chris najat, aby se podílel na nahrávce pro bratry Warnerovy nazvané "Private Life", což byl projekt Eddie VanHalena a Teda Templemana. Nahrávka se bohužel nerealizovala, ale Chris byl znovu angažován Tedem pro další různé nahrávky jako například soundtrack "Wayne's World", soundtrack "Gremlins2" a sólové úsilí Tia Carrery. Studiové práce byly povzbudivé a někdy končí, ale Chris byl více přitahován ke svému snu o tom, že jako člen kapely je na turné a doopravdy je tvůrčí bez omezení nebo jakýchkoliv hranic. Dostal tak příležitost spolupracovat s "Tribe After Tribe", jihoafrickou kapelou založenou v L.A. Kapela vyznávaka alternativní/world přístup k jejich hudbě, která vyžadovala perkusivního a kinetického bubeníka. Chris spolupracoval s kapelou v letech 1990-1993, objevil se v písni "Love Under Will". Vystupoval s nimi po Americe a Evropě, otevírali vystoupení Pearl Jam a Saigon. Po rozpadu "Tribe After Tribe" se Chris věnoval studiové práci, nahrávce soundtracku "That Thing You Do", nahrával různé reklamní a japonské projekty a dema, stejně jako se mihl na malém turné jako záskok s Edgarem Winterem a Ronny Montrosem. Koprodukoval a vystupoval také na dvou instrumentálních CD s Dougem Aldrichem. Doug je zapálený kytarista se stejnými zájmy pro rock a jazz od 70. let. Deska "High Centered" od Andyho Johnse jsou objevné soundscapes soundu od Zeppelin po Hendrixe, zatímco "Electrovision" je více ovlivněno stylem Mahavishnu / Jeff Beck. Obě vyšly u Pony Canyon v Japonsku. V poslední době Chris vystupoval na CD "Speak No Evil 'welcome To The Downside' u Abrupt/Universal Records, což je jeho nejinspirativnější dílo a hostoval také na různých skladbách na CD: Tiffany "Color Of Silence" (Modern Records). Chris pracuje také pečlivě na materiálu pro nadcházející sólový projekt, je nyní členem Edgar Winter Band na plný úvazek. Chris se stal bubeníkem světové třídy a je znám v profesionálních řadách od začátku nahrávání a koncertování s kytarovým virtuózem Stevem Vai v letech 1985 až 2001. Frazier působil také jako koncertní bubeník s klasickou rockovou ikonou, Eddiem Money v letech 2003 až 2006, pak byl osloven, aby se stal bubeníkem veteránské rockové kapely Whitesnake. Frazier byl v květnu 2006 angažován Davidem Coverdalem a Coverdalovi se okamžitě zalíbil. Frazier v minulosti pracoval hodně s kytaristou Whitesnake Dougem Aldrichem. Frazier byl s Whitesnake až do prosince 2010.  Před Whitesnake spolupracoval s Eddie Money (2003-2006), Edgarem Winterem a TMG (Tak Matsumoto Group), ve které působili také Jack Blades a Eric Martin. Chris pracoval s kytaristou Whitesnake Douga Aldrichem na svých sólových albech a kytarovým virtuózem Stevem Vaiem. Frazier je v současné době bubeníkem rockové skupiny Foreigner, ke kterým se připojil v září 2012. |
 (rodným jménem Luis Carlos Maldonado) (Narozen ***, Los Angeles, California, United States) Rhythm Guitar, Backing Vocals Luis Maldonado je americký hudebník, skladatel a hudebník z Los Angeles. V současnosti je členem skupiny Foreigner. V nedávné minulosti působil Luis jako hlavní kytarista 2-krát Grammy oceněné oceněné skupiny Train (2016–2021). Spolupracoval také s umělci jako Glenn Hughes, Lisa Maria Presley, Bigelf, John Waite a Into the Presence. Hudební výchova a dovednosti kytaristy Luise Carlose Maldonada na hmatníku mu třešničkové koncerty s umělci jako John Waite, UFO a Glenn Hughes. Pochází z melodic-rockové vychvalování SG, přesto je to jeho cesta kolem melodie, díky které je neocenitelný ve skvělých kapelách. Je to plodný sólový umělec a profesionální písničkář. Aktuální album Train "A Girl, a Bottle, a Boat" je plné nezapomenutelného popu a jeho chytrých kytarových háčků. Celá jeho rodina se skládá z hudebníků, když tři z jeho čtyř bratrů studovali klasickou kytaru. Od útlého věku vyrůstali v orchestru, studovali klasickou kytaru. Takže většina technických zdatností pochází odtud. Svalová paměť tam prostě zůstala, i když začal hrát pop music. Nějak, když se mu podařilo hrát rock, to zůstalo a jenom si více vyvinul vlastní styl. I když chtěl znít jako Paul Kossoff, nikdy se mu to nepovedlo. Jedním z hlavních důvodů, proč hraji SG, je Pete Townshend. Sledoval jej na videu Woodstock, jak si hraje s Hiwatt zesilovači a tím šíleným fuzzem, který měl. Vždy také miloval Anguse Younga a Tonyho Iommiho. Jeho hlavní kytarou je reedice Gibson Custom Shop VOS ’64 s Vibrolou a sériovými snímači Burstbucker, kterou spáruje s Hiwatty a Marshally. Po vystudování Madison Square Bedroom se stal profesionálním kytaristou díky studiovému hraní pro Mikea Varneyho ve Shrapnel Records. Tak Luis začal svou cestu v hudebním průmyslu v 19 letech v oblasti Bay. Mike miluje objevování nových talentů, vydláždil cestu Yngwiemu Malmsteenovi, Paulu Gilbertovi a všem těm klukům. Luis se přestěhoval do Bay Area a jeho matka mu řekla: "Hledá tě nějaký chlapík jménem Mike." Nakonec pro něj hrál na kytaru, dělal doprovodné vokály a zvukařil. Legendární kytarová nahrávací společnost mu umožnila spolupracovat s umělci jako Michael Schenker, Artension, U.F.O. a Cairo. Tak se dostal k práci s UFO a natočil desku Michaela Schenkera. Nakonec hrál na klávesy a kytaru na turné UFO s Uli Rothem. John Waite byl na tom turné a Luis skončil u něj. Všechno bylo velmi přirozené a organické, když o pár let později potkal Glenna Hughese. Mike mě dostal do toho bodu s UFO a prostě to pokračovalo. Skládal s Johnem osm let a nakonec udělal album s Glennem a spoustou dalších lidí. 
Poté, co se Luis přestěhoval do Los Angeles, pokračoval v nahrávání a mezinárodním turné a nakonec začal psát a produkovat.
Objevil se v časopisech Guitar Player, Vintage Guitar Magazine a také v mnoha TV vystoupeních. Nadále přispívá k nahrávkám
umělců prostřednictvím psaní a aranžování. Mezi některé z producentů/umělců, se kterými spolupracoval, patří John Goodmanson,
Steve Lillywhite, Patrick Leonard, Jim Scott, Linda Perry, Will 'iDap' Larsen, Butch Walker, Cee-Lo Green a mnoho dalších.
Into The Presence byla americká alternativní rocková kapela z Los Angeles, Kalifornie, USA, založená v roce 2008. V čele kapely stál Luis Carlos Maldonado (kytara/zpěv) a jejími členy byli Ana Lenchantin (violoncello/klávesy), Tim Alexander (bicí) a Paz Lenchantin (baskytara, pouze album). Její první bezejmenné album bylo poprvé vydáno v roce 2009 poté, co podepsali smlouvu s Michaelem Caplanem na Razor & Tie. Deska získala příznivé recenze od kritiků. Po vydání se vydali na celostátní turné a otevírali pro skupiny jako Vast a Puscifer, spolu s mnoha dalšími umělc. Brzy poté Alexander kapelu opustil. Luis a Ana zůstali hlavními členy a kapela zaznamenala několik personálních změn. Skupina pracovala na novém materiálu a na konci roku 2012 měla nahrát pokračování. Bohužel personální změny spolu s Luisem Maldonadem, stejně jako Ana Lenchantin, která potřebovala vyjet na turné s jinými umělci, skupinu zastavily. Druhé album bylo dokončeno, ale nikdy si nenašlo cestu k řádnému vydání. Někdy v té době spolupracoval s popovým umělcem na Columbia Records, který otevíral koncerty Train. Nikdy nedělal zvukové zkoušky, takže zpíval, hrál Led Zeppelin a všechny druhy podivných věcí. Pat Monahan, zpěvák z Train za ním přišel a zeptal se: "Ty vole! Odkud jsi přišel!?" Řekl mu o spolupráci s Glennem Hughesem, UFO a Johnem Waitem a on se jej opět zeptal: "Nechtěl bys skládat?" Napsali pak nějaké písničky a skončili nahráváním jeho sólové desky. V průběhu let zůstal s kluky, i když se svou kapelou udělal album "Into The Presence". Ve skutečnosti stále hrál se spoustou lidí včetně Lisy Marie Presley a Bigelf, což byla velká věc. Jednoho dne zavolal Pat a požádal mě, abych se připojil k Train na plný úvazek. Zůstali přáteli profesionálně i osobně. Všichni ve skupině jsou jako velká rodina. Ve skupině hraje Luisův bratr Hector, takže to byl logický krok. |
 (rodným jménem Thomas Ellis Gimbel) (Narozen 1. listopadu 1959, Morristown, New Jersey, USA) Saxophone, Flute, Keyboards, Guitars, Backing Vocals (1992-1993, 1995–present) Thom je americký hudebník a multiinstrumentalista, v poslední nejznámější jako člen skupiny Foreigner. Gimbel začínal s hraním na bicí v Bostonu s vlastní kapelou. Později se zajímal o hru na saxofon. Hrál na flétnu a kytaru na Northfield Mount Hermon School v kapele s názvem Your Sister's A**, kde spolu s ním byli Matt Thurber (bicí, později hrál v The Rings), Travis Hudelson (bicí, později hrál s Rich Deans), Jim Steinwedell (sólová kytara, hrál v Panzer, CA), Steven Harriman (sólová kytara) a Robert Burns (basa). V dalším roce pokračoval hraním ve skupinách ve škole, navštěvoval hudební školy na východním pobřeží. Po ukončení střední školy absolvoval Berklee College of Music v Bostonu, kde vystudoval hraní na flétnu. Tam se seznámil s kytaristou Johnem Butcherem, se kterým pak koncertoval po Spojených státech několik let. V letech 1989 až 1995 působil Gimbel jako koncertní hudebník s Aerosmith, kde hrál na klávesy, saxofon, perkuse a zpíval. Během této doby se objevil i ve scéně z Wayne's World v Saturday Night Live a ve filmu Wayne's World 2, kde natočil dvě písně. Po Aerosmith se Gimbel připojil v roce 1993 ke kapele Foreigner, kde nahradilt krátce Scotta Gilmana. Později se k nim vrátil v dubnu 1995 a od té doby je jejich stálým členem. Ve Foreihner hraje Gimbel na rytmickou kytaru, saxofon, flétnu, zpívá vícehlasy nebo se zapojuje jako další klávesista. Když není na turné s Foreigner, Gimbel hraje golf, byučuje hudbu a hraje na široké spektrum nástrojů. Píše a produkuje pro další hudebníky a zpívá. Tom má tři starší bratry a sestry a spolupracuje s mnoha dalšími TV autory a vítězem Emmy Rogerem Gimbelem (1925-2011). |
 (celým jménem Richard William Wills) (Narozen 5. prosince 1947, Cambridge, London, England) Bass Guitar, Backing Vocals Rick je britský hudebník a hráč na basovou kytaru. Nejznámější je ze svého působení v britsko-americké rockové kapele Foreigner v letech 1979 až 1992) a jeho spolupráci s The Small Faces, Cochise (1970-1972), Jokers Wild, Parrish & Gurvitz, The House Band, The Jones Gang, The Soporifics a Bad Company. Willsovy hudební sklony se objevily od jeho mládí v Cambridge, kde navštěvoval stejný teenagerský koutek a hudební obchod jako budoucí kytarista Pink Floyd David Gilmour. Wills hrál ve svých raných dnech působení v rockové hudbě v Cambridge, od roku 1961 v řadách Vikings a následné v celé řadě místních kapel jako Sundowners, Soul Committee. S Gilmourem se sešel ve skupině Bullitt spolu s Williamem "Willie" Wilsonem na bicí. Kapela tehdy usilovala o to, aby se naučila své řemeslo ve Španělsku a ve Francii, než Gilmour dostal podlehl volání v roce 1967 od svých kamarádů v Pink Floyd. Pak Wills působil ještě u Cochise, aby se poté připojil k Frampton's Camel. Wills se připojil k rockové kapele Joker's Wild v roce 1966, kde působil David Gilmour jako kytarista a zpěvák, a nahradil Tonyho Saintyho. Hrál s nimi až do jejich rozpadu v roce 1968. Zaujal post baskytaristy na prvních třech albech Petera Framptona až do jeho odchodu od Framptona v roce 1975. Pak působil 18 měsíců jako baskytarista s Roxy Music v roce 1976, než kapelu opustil, aby vstoupil do The Small Faces v roce 1977 při jejich reunionu. Opět je opustil a objevil se na eponymním albu Davida Gilmora z roku 1978 spolu s Williamem Wilsonem na bicí. V dalším roce se Wills stal členem rockové skupiny Foreigner a hrál s nimi dlouhých čtrnáct let. 
Když opustil Foreigner v roce 1992, vstoupil do kapely Bad Company, když mu zavolal bubeník Bad Company Simon Kirke a
Risk si řekl: "Já prostě nemám rád, kdybych nepracoval, v podstatě... a to se postaralo o příštích 10 let svého života."
V kapele zůstal, dokud se původní člen Boz Burrell k této skupině nevrátil v roce 1998. V červenci 1999 obsadil post baskytaristy
u Lynyrd Skynyrd jako náhrada za Leona Wilkesona pro živá vystoupení, který tehdy měl problémy s alkoholem a drogami. Zavolali mu
v důsledku blízkého vztahu mezi Southern stars a Bad Company na na jednom turné. Rick se stihl naučit party jejich skaldeb během
dvou týdnů, aby s nimi mohl vyrazit na turné. O této své periodě pak řekl: "Byla to bláznivá parta, ale měli jsme právě toto
skutečné rodinné pouto mezi námi." Dne 24. dubna 2001 se objevil na koncertě The Steve Marriott Memorial Concert jako součást
zpěvácké skupiny s Bobby Tenchem, Zakem Starkeyem a Rabbitem Bundrickem.Wills se v roce 2006 opět spojil s bubeníkem The Small Faces Kenney Jonesem v Jones Gang a objevil se rovněž v seriálu The RD Crusaders for The Teenage Cancer Trust na The London International Music Show v Londýně dne 15. června 2008. Dne 12. ledna 2015 se v Sarasotě na Floridě Wills a původní bubeník Dennis Elliott připojil k Foreigner při jejich reunionu na pódiu a zahráli si "Headknocker". V poslední době, t.j od roku 2010 vystupuje s kombem Rock Steady, což je v podstatě supergroup, kde se s ním sešli bývalý kytarista Bad Company Dave "Bucket" Colwell, irský frontman Ronan Kavanagh (nahrával m.j. s hudebníky jako jsou Jeff Beck, Brian May z Queen, Dave ‘Bucket’ Colwell z Bad Company, The Who) a bubeník z Nového Zélandu Gordon Joll, a hrají hity Foreigner, Bad Company a Free. V roce 2018 se rozjeli na letní turné, které se konalo vždy spíše ve městech a městečkách. |
 (rodným jménem John Douglas "Johnny" Edwards) (Narozen ***) Lead & Backing Vocals, Lead Guitar John Douglas "Johnny" Edwards je americký rockový zpěvák, který zpíval s kapelami jako Buster Brown, Montrose, King Kobra, Wild Horses, Northrup, Royal Jelly, je nejznámější ale jako druhý zpěvák rockové skupiny Foreigner, se kterou natočil jedinou desku "Unusual Heat". Edwardsovou první kapelou byli Buster Brown z Louisville v Kentucky. Společně s bubeníkem Jamesem Kottakem, který se ke skupině připojil pro jejich druhé album "Sign of Victory" (1985), byl Edwards rekrutován kytaristou Ronniem Montrose, aby se objevil na jeho albu "Mean" v roce 1987. Nyní, když prodléval v Kalifornii, spojil se Edwards s kapelou Northrup, jejíž členové byli poté osloveni bubeníkem Carminem Appicem, aby spojili své síly v nové reunionové verzi King Cobra. Výsledné album "King Kobra III" vyšlo v roce 1988, ale Appice se pak již soustředil na Blue Murder a King Kobra se rozpadli. Vzhledem k tomu, Northrup neučinili žádný pokrok vedoucí ke smlouvě s Enigma Records, rozpadli se, a Edwards se připojil k bývalému kapelníkovi Buster Brown a Montrose Jamesi Kottakovi, nejnověji v Kingdome Come, a kytaristovi Kingdom Come Ricku Steierovi v nové skupině Wild Horses, protěžované producentem Keith Olsenem. Nicméně Edwards to zabalil a opustil skupinu před dokončením jejich prvního alba, když dostal nabídku na připojení k Foreigner. Mick Jones se tehdy doma zotavoval z chřipky a poslouchal přitom pásky z konkurzu různých zpěváků, kteří by nahradili právě odejitého Lou Gramma, když se mu do přehrávače dostala kazeta Johnny Edwardse. Po vyslechnutí demo pásky vyskočil z postele a vykřikl: "To je ono!" A tom momentu avizoval Edwardse jako Jonesem vybraného nového zpěváka Foreigner. Album Foreigner "Unusual Heat" vyšlo 14. června 1991, bylo na něm celkově jedenáct písní a deset z nich vzniklo spoluprací opor Micka, Johnnyho a koproducenta Terryho Thomase, který předtím spolupracoval se sólovým zpěvákem Bad Company Brianem Howe na jeho posledních třech albech jako producent a skladatel. Kromě svého sólového zpěvu byl Edwards také dokonalým kytaristou, který nejen hrál rytmickou kytaru, ale také nahrál kytaru v "Mountain Of Love", páté skladbě na albu "Unusual Heat". Na Billboard 200 se "Unusual Heat" dostalo na #117 dne 3. srpna 1991. První singl alba "Lowdown And Dirty" byl zařazen na retrospektivní Rhino 2CD "Juke Box Heroes". Ke vši smůle ale Edwards nebyl fanoušky Foreigner přijat, protože nezněl jako Lou Gramm. "Unusual Heat" bylo komerčně neúspěšné a Gramm se vrátil během příštího roku, okamžitě po Edwardsově odchodu znovu jako sólista Foreigner. V roce 1992 vydali Mick Jones a Lou Gramm kompilaci "The Very Best & Beyond", kolekci největších hitů se třemi novými písněmi. Jednu ze skladeb "Heaven On Our Side" napsal Johnny Edwards. V době odchodu z Foreigner Edwards společně složil deset písní s Jonesem v očekávání následného alba "Unusual Heat". Po odchodu z Foreigner Edwards spolupracoval s bývalým kytaristou Kingdom Come Dannym Steigerwaldem, známým jako Danny Stag, baskytaristou Davidem Seatonem a bubeníkem Jeffem Klavenem, dříve s Cobrou a Krokusem pod názvem projektu Royal Jelly. Jejich jediné a debutové album z roku 1994 produkoval Matt Wallace a vyšlo pod labelem inscenaci Records. Navzdory své současné alternativnímu rockovému soundu ale brzy zapadlo. 
"Byla to ta nejlepší věc, kterou jsem kdy hudebně udělal, jediná věc, kterou jsem kdy udělal, že ji mohu poslouchat i dnes,
aniž bych ji zahodil. Vždycky jsem říkal, že kdybych mohl nahrát jedno album, na které bych byl pyšný, byl bych spokojen."
uvedl Johnny Edwards na svém albu s Royal Jelly.Edwards pak v roce 1995 opustil koncertování a nahrávání hudby a vrátil se do svého rodného města Louisville v Kentucky, aby si zde založil rodinu. Později byl zaměstnán v telekomunikačním průmyslu. V roce 2001 vydalo Metal Mayhem Music album demonahrávek Northrup pod názvem "JK Northrup" z 80. let s Edwardsem jako sólistou. V rozhovoru v roce 2004 Jeff "JK" Northrup, starý Edwardsův kamarád a spoluhráč, diskutovali o přijetí nabídky nahrát nové rockové album s Edwardsem jako zpěvákem. Edwards to odmítl a rozhodl se zůstat stále mimo hudbu. Paul Shortino se pak ujal sólového zpěvu k projektu. Edwards ještě přispěl skladbami a doprovodnými vokály pro dvě skladby na albu "Afterlife" vydaném v roce 2004 u MTM Music. Edwards pak heště jednou hostova na nahrávce JK Northrup v roce 2007, a to na albu "Wired In My Skin", když sólově nazpíval titulní skladbu. Edwardse a Northrupa lze také slyšet hrát a zpívat společně na dvou kompilačních rockových albech vydaných labelem MelodicRock Records. Edwards je v současné době fronmanem rockové kapely Bleu Phonque pocházející z Louisville, KY, která vydala své eponymní debutové album v roce 2018. |
 (rodným jménem John Douglas "Johnny" Edwards) (Narozen 25. dubna 1952, North Chili, New York, USA) Bass Guitar, Backing Vocals Bruce je americký basový kytarista, kytarista, zpěvák, skladatel a producent, který v celé své kariéře hrál v několika kapelách, včetně Foreigner, Lou Gramm Band, Shadow King, Steve Stevens, Warrior, Black Sheep a Showcase. Turgon se narodil a vyrůstal v North Chili, New York, na předměstí Rochesteru a poblíž rodného města budoucího spoluhráče, zpěváka Lou Gramma. Multiinstrumentalista Turgon začal hrát již na základní škole a po střední škole se stal členem kapely Showcase, vystupující na stejném hudebním ringu trhu jako skupina Poor Heart vedená zpěvákem Grammem. Koncem roku 1971 spolu s Grammem založili kapelu Black Sheep, se kterou v příštích dvou letech ovládli region. V roce 1974 pro Chrysalis Gramm-Turgon napsali EP "Stick Around", který později přivedl skupinu k podpisu smlouvy s Capitol. Skupina vydala dvě alba v roce 1974 a byla připravena k velkému úspěchu, když v roce 1975 dopravní nehoda poškodila jejich vybavení, což vedlo k tomu, že Turgon po ní odjel z New Yorku do Los Angeles, kde nakonec skládal, nahrával a koncertoval s umělci jako Billy Thorpe, Nick Gilder, Prism a Warrior, stejně jako vystoupení v oblasti Los Angeles se svými vlastními skupinami. V roce 1987 byl spoluautorem s Paulem Stanleym a Desmontem Childem u písně "My Way", která se dostala na platinové album Kiss "Crazy Nights". 
Nakonec Turgonovo dlouhodobé spojení se svým přítelem Grammem vedla k napsání a nahrání Grammova prvního sólového alba "Ready Or Not"
(1987), které přineslo hitový singl "Midnight Blue". Album bodovalo na pozici #27 ve Spojených státech. Singl "Midnight Blue" byl
#1 na Rock Hot Tracks. Nakonec vydali i druhé sólové album "Long Hard Look" (1989), které obsahovalo Top 10 hity "Just Between You
And Me" a "True Blue Love" a dosstalo se do Top 40. Přispělo k tomu i to, že se píseň "Lost In The Shadows" dostala na soundtrack
pro hororový film Lost Boys (1987). V roce 2003 se Gramm pokoušel oživit svou sólovou kariéru s kapelou, v níž působili Turgon na
basu, Rocket Richotte na kytaru, Kevin Neal na bicí, John Purdell u kláves (který ale nečekaně zemřeli velmi brzy během turné) a
Gary Corbett také klávesy. Po smrti Grammova otce a matky se tato počáteční sestava rozhodla rozejít.Před nahráním druhého Grammova alba "Long Hard Look" a dalším turné se Turgon také zúčastnil turné s Stevem Stevensem na podporu jeho sólového alba "Atomic Playboys" (1989). V kapele byi kytarista Steve Stevens, Perry McCarty zpíval (dříve Warrior s Turgonem), Gregg Gerson na bicí, Phil Ashley na klávesy a Turgon na baskytaru. Album bylo od Steve Stevense jeho prvním sólovým počinem a přineslo i hudební video "Atomic Playboys", ve kterém lze spatřit Turgona hrát na baskytaru. 
V roce 1991 založili Turgon a Gramm krátce trvající kapelu Shadow King spolu s kytaristou Vivianem Campbellem (Dio, Whitesnake,
Riverdogs a Def Leppard) a bubeníkem Kevinem Valentinem (Godzem, The Lou Gramm Bandem, Kissem a Neverlandem). V roce 1991 vydali
bezejmenné album a přispěli jednou skladbou "One Dream" pro film Highlander II: The Quickening, se Seanem Connerym a Christopherem
Lambertem. Turgon napsal devět z deseti skladeb na debutovém albu, stejně jako mnoha nástrojí, aranžmá a programováním. Video "I
Want You" se nějakou dobu objevovalo na MTV a přestože bylo plánováno turné, uskutečnil se pouze jediný koncert 13. prosince 1991
v divadle Astoria v Londýně v Anglii. Krátce poté Vivian Campbell oznámil, že opouští Shadow King, aby se připojil se k Def Leppard.
Třebaže se uvažovalo o náhradnících, cesty členů kapely se nakonec rozešly. Lou Gramm vystupoval na scéně s Bad Company s klasickým
"Can't Get Enough" s bývalým spolubojovníkem Vivianem Campbellem a Def Leppard, když jejich turné Adrenalize skončilo v Grammově
rodném městě Rochester v New Yorku.V roce 1992, když se Gramm vrátil k Foreigner, byl Turgon přijat na basovou pozici, které uprázdnil odcházející Rick Wills. S novou kapelou nahrál tři nové skladby pro kompilaci "The Very Best... And Beyond". Mezi tyto skladby patří "Soul Doctor", "Prisoner Of Love" a "With Heaven On Our Side". Foreigner pak vydali své osmé studiové album "Mr. Moonlight" v roce 1995 s několika skladbami, které napsal Turgon, včetně singlu "Do The End Of Time". Pak následovalo několik úspěšných turné, které opět přivedly Foreigner do světel reflektorů. V posledních deseti letech se Turgon stále více angažuje v televizních, filmových a dokumentárních soundtrackových produktech a přispívá k prezentacím na HBO, Showtime, PBS a Warren Miller Films. Koncem roku 2005 vydal Turgon své první sólové album nazvané "Outside Looking In" se skladbami "Living A Lie", "Any Another Time" a titulní skladbu "Outside Looking In", na níž se představil Ronnie Montrose na sólovou kytaru. Ex-Montrose člen Denny Carmassi byl bubeníkem u všech skladeb. Turgon nedávno spolupracoval na albu s Reddingem v Kalifornii, elektronickým hudebníkem Craigem Padillou. Projekt dostal název "Places Of Power" a CD "Now Is The Hour" vyšlo 23. ledna 2009 na labelu Blistering Records. |
 (rodným jménem **) (Narozen ***) Piano, Organ, Keyboards, Backing Vocals Jeff Jacobs je dlouholetý hráč na Baldwin Piano, hudebník, producenta a studiový hráč. V letech 1982-1984 vystudovaL Indiana University Bloomington v politických vědách s titulem B.A.. Ještě předtím absolvoval v letech 1980–1982 University of the Pacific s titulem Bachelor of Arts (BA). Pak zahájil svoji hudební kariéru, když se v prvopočátcích stal členem kapely Kilo, mezi jejíž členy patřili Shawn Pelton (bicí /SNL, Shawn Colvin), Crystal Taliefero (Percussion, Vocalist /Billy Joel, Faith Hill, Bob Seger, Bruce Springstien), Everett Bradley (zpěv a perkuse /Bruce Springstien, Hall a Oats). V říjnu až prosinci 1988 doprovázel jako klávesista soulového zpěváka Graysona Hugha. A to v únoru 1989 zahájil své dlouholeté působení v doprovodné kapele Billy Joela, které trvalo až do června 1993. Hrál na klávesy i na jeho albech na Billy Joela "Stormfront", "River Of Dreams", podobně jako na soundtracku "A League of Their Own". Objevil se s Billy Joelem na Yankee Stadium v červnu 1990, při Grammy Awards živém vystoupené v únoru 1990, stejně jako na SNL v prosinci 1989. Doprovázel Billy Joela při představení "And So It Goes" naspeciální Grammy ceně Legends 1991. V roce 1989 se kromě toho objevil za klávesami na Mr. Jordan Tour od června do října s Julianem Lennonem. Ještě v listopadu 1989 si Jeff pořídil vlastní nahrávací studio Big Dog Bites Music a vydavatelství JJ Music Inc, kde půdobí jako aranžér, producent, Pro Tools Engineer, hráč na klávesy, kytarista, programátor, zpěvák a lektor. Kapela Foreigner obnovila svoji činnost v roce 1991 u příležitosti vydání jejich kompilačních alb. Gramm se vrátil k Foreigner trvale v roce 1991 a přibral s sebou i svého basistu ze Shadow King Bruce Turgona, který nahradil baskytaristu Willse, který po hádce s Jonesem odešel z turné v roce 1991. V červenci 1991 nová sestava Foreigner hrála na některých evropských zastávkách a pak oficiálně debutovala v USA 9. srpna během druhého večera benefičního koncertu Billy Joela v Deep Hollow Ranch v Montauk v New Yorku, uspořádaného k získání finančních prostředků na zachování majáku Montauk Point. A právě tam si Jeffa kapela povšimla. Během turné Foreigner v roce 1991 byl Jeff Jacobs, hrající v Joelově kapele, zařazen do sestavy jako nový klávesista. Rivera. S Foreigner pak vystupoval až ro roku 2008. V roce 2008 se připojil k Mattu Morrisovi, se kterým vystoupil v červnu na Boneroo Festival. 
Po dlouhé a oslavné 20 leté kariéře jako koncertní hráč na turné s Julianem Lennonem v roce 1990, s Foreigner 1991-2008 a Billym
Joelem se Jacobs mimo jiné ocitl na křižovatce. "Poté, co jsem byl ve Foreigner po všechny ty roky, rozhodl jsem se, že je čas
začít se věnovat své vlastní budoucnosti," říká Jacobs.Od vydání příznivě hodnoceného debutového CD "All Blue To Me" z roku 2005, byl Jacobsův mnohonásobný talent v neustálé poptávce. V poslední době byl Jacobs zaneprázdněn produkováním blues/hip-hop umělce Wayne Baker Brookse, syna legendárního bluesového kytaristy Lonnieho Brookse, byl producentem Chicago Blues Fest After Party s headlinery Brooksem, jeho synem Waynem, Pinetop Perkinsem, Eddy Clearwaterem a Lil 'Edem. Akce se konala 5. června v House of Blues 2008 během každoročního festivalu Chicago Blues. Nyní, když se zabydlel v Dallasu, TX, Jeff vystupuje sólově s klavírním a vokálním představením Nationwide a pokračuje jako klávesový hráč v doprovodné kapele legendárního zpěváka Lou Gramma. Jeho sólová představení jsou bohaté na klasické rockové a soulové odkazy. Při sledování jeho vystoupení uslyšíte klasiky jako "The Weight" od The Band, "Drift Away" od Doby Grey, Billy Joel a skladby od Foreigner"Piano Man", "I Go To Extremes", "I Want To Know Je to láska "," Blue Morning" a další. Jeffův playlist se rozprostírá od Traffic po Stevie Wondera a je výletem do emocionální cesty klasických textů a melodií, aby co nejvíce zaujal posluchače. V lednu 2017 však již byl opět na turné se svým bývalým kolegou zpěvákem Lou Grammem, když se zařadil do sestavy The Lou Gramm Band opět jako klávesista a vystupují dodnes v okolí Rochesteru, v New York Area. |
(rodným jménem **)(Narozen 4. září 1961, Los Angeles, Los Angeles, California, USA) Drums, Backing Vocals (1992–1995, 2000–2002, 2011–2012) Mark je americký hudebník a korporátní mluvčí. Vystupoval s Cher jako koncertní bubeník na turné D2K. Schulman je také studiový bubeník zasedání, stejně jako hudební producent, zvukový inženýr a spoluvlastník studia West Triad Studios, které se nachází ve Venice, Kalifornie. Schulman se narodil a vyrůstal v Los Angeles v Kalifornii. Sám Schulman tvrdí, že ve věku 3 let, když viděl The Beatles vystoupit na Ed Sullivan Show, už věděl, že chce být profesionálním bubeníkem a hudebníkem. Narodil se jako syn dvou vysokoškolských profesorů angličtiny, Schulman je klasicky vyškolený violoncellista. Jako dospívající hrál s Los Angeles Junior Philharmonic. Během dospívání se přátelil s Grammy nominovaným kytaristou Davidem Beckerem. Na začátku 90. let byl Schulman bubeníkem skupiny Simple Minds a bubnoval na jejich albu "Good News From The Next World" a koncertoval s nimi po tom, co album dosáhlo čísla #2 na Top 20 Hits ve Velké Británii. Schulman se pak vrátil zpátky do studia na konci turné. S kapelou Foreigner koncertoval na několika turné v letech 1992–1995, 2000–2002 a 2011–2012. Schulman je v současné době na turné jako bubeník s kapelou od P!nk. Když není na turné, vydává bubenické kliniky a prezentuje se jako motivační mluvčí. Je také spolumajitelem, zvukovým inženýrem a hudebním producentem ve studiu West Triad ve Venice v Kalifornii. Když poprvé začal jako koncertní bubeník pro P!nk, manažer Stacey Castro mu zajistil jeho první obálku v časopise. Schulman pokračuje jako koncertní bubeník P!nk a stále vyhledává bubenické magazíny v USA i v zahraničí, v roce 2013 udělal rozhovor pro německý časopis Sticks. |
 (rodným jménem **) (Narozen 18. srpna 1968, Denville, New Jersey, USA) Drums (1998–2000, 2007, 2008–2010, 2011, 2012, 2017) Brian Tichy je americký hudebník, skladatel a producent, nejznámšjěí jako bubeník Whitesnake, Billy Idol, Foreigner, Sass Jordan a Ozzy Osbourna. Mezi své nejranější vlivy zahrnuje Kiss s Petrem Crissem spolu s jeho hlavním vlivem Led Zeppelin, Iron Maiden s Nickem McBrainem, Aerosmith, AC/DC a Van Halen. Tichy začal hrát na bicí ve věku 8 let, kytaře se začal věnovat ve 12 letech. Od té doby, co navštěvoval Berklee College of Music v letech 1986 až 1990, natáčel Tichy s mnoha umělci jako Billy Idol, Ozzy Osbourne, Seether, Velvet Revolver, Pride & Glory, Glenn Hughes, Sass Jordan, Slash's Snakepit, China Rain , Whitesnake. 
Zatímco Tichy převážně natáčel a nahrával s ostatními jako hráč na bicí, má i svoji vlastní skupinu Ball, ve které zpívá a hraje
na kytaru. Kvůli krachu jeho nahrávacího labelu Time Bomb Recordings jeho CD "American Aggression" oficiálně vůbec nebyšlo. Ball
se podařilo až v květnu 1999 vydat album "The Grand Human Disaster Scenario", ale jen v Japonsku. Toto CD obsahuje v podstatě obsah
dema, které vzniklo před koncem Time Bomb koncem roku 1999. Jeho rostoucí role jako spoluautora s Billy Idolem, která začala koncem
roku 2003, ale omezila jeho čas, kdy se mohl věnovat kapele Ball.Autorské partnerství Idol/Tichy trvá od nahrávání první desky Billy Idola v roce 1993. Album "Devil's Playground" (u Sanctuary Records) bylo zaznamenáno v roce 2004 a obsahovalo 8 skladeb dua Idol/Tichy. Deska vyšla v březnu 2005 a po zbytek roku vyrazili na turné. Během skládání v roce 2006 pro další Idolovu nahrávku, Tichy a Idol zaznamenali vánoční album. Vznikalo v jejcu vlastním Idolově a Tichyho zkušebním studiu s bicími, kytarou a baskytarou Ticheho, stejně jako si sami dělali zvukaře a koprodukci. Nahrávka "Happy Holidays" pak vyšla v listopadu 2006. Jako hostující hráč se podílel na albech bývalého člena Dream Theater Dereka Sheriniana "Black Utopia" (2003), "Mythology" (2004), "Blood Of The Snake" (2006) a "Molecular Heinosity" (2009). Tichy se připojil k Foreigner v roce 1998 a zůstal u nich až do roku 2000. V roce 2007 se nakrátko vrátil, když nahradil Jasona Bonhama. Pak se se vrátil ještě v letech 2008 až 2010 a odílel se na nahrávání alba "Can't Slow Down". V roce 2010 jej v kapele nahradil Jason Sutter. V létě 2011 se vrátil na jedno vystoupení, když zaskočil za Marka Schulmana, který nedávno ztratil svého otce. Tichý se k Foreigner vrátil ještě v srpnu 2012 na živé vystoupení a znovu zaskakoval za Schulmana. 
Tichý nahradil bubeníka Seether Johna Humphreyho v dubnu 2007, koncertoval s Foreigner na jaře roku 2009 (nahradil Jasona Bonhama)
a nedávno dokončil i víceleté zapojení se Billy Idol. Psal hudbu pro televizi a film a nahrával s evropskou metalovou zpěvačkou Mary
Roxx. Dne 25. září 2010 Tichy uspořádal, produkoval a zahrál si v bubenickém holdu "Bonzo, The Groove Remains the Same", připomínající
25. výročí úmrtí Johna Bonhama z Led Zeppelin. V roce 2011 založil Tichy kapelu S.U.N. (Something Unto Nothing), v níž působil jako
kytarista spolu se zpěvačkou Sass Jordan, baskytaristou Michaelem Devinem a bubeníkem Tommy Stewartem. V roce 2014 se Tichy připojil
ke kapele "Sweet & Lynch", kde se představili Michael Sweet, George Lynch a James Lomenzo.Dne 18. června 2010 bylo oznámeno, že se Tichy stal novým bubeníkem Whitesnake, kde pak působil až do 4. ledna 2013, aby se mohl věnovat S.U.N. V roce 2015 se stal členem formace Operace: Mindcrime a The Dead Daisies. |
|
|
 2009 Can't Slow Down 1994 Mr. Moonlight
1991 Unusual Heat1987 Inside Information 1984 Agent Provocateur 1981 4 1979 Head Games 1978 Double Vision 1977 Foreigner |
 2016 In Concert - Unplugged (live) 2014 An Acoustic Evening With (live) 2012 Alive & Rockin' (live) 2006 Extended Versions (komp.) 1992 The Very Best...And Beyond (komp.) 1982 Records (komp.)  Lou Gramm: 1989 Long Hard Look 1987 Ready Or Not Al Greenwood: 2014 Grand Design Ian McDonald: 1999 Drivers Eyes |
|
Skupina: Mick Jones - Lead Guitar, Backing Vocals, Piano Kelly Hansen - Lead Vocals Thom Gimbel - Guitars, Saxophone, Backing Vocals Michael Bluestein - Keyboards, Backing Vocals Jeff Pilson - Bass Guitar, Backing Vocals Brian Tichy - Drums, Percussion Hosté: Marti Frederiksen - Guitars, Keyboards, Backing Vocals, Percussion Jason Paige - Backing Vocals Suzie McNeil - Backing Vocals Jason Bonham - Drums (09) Russ Irwin - Keyboards (09) Ryan Brown - Drums (10) |
Can't Slow DownVyšlo 2009, Rhino Records, R2 521324 (US) Seznam skladeb: Disc 1 (CD) - The Album 01. Can't Slow Down (3:28) 02. In Pieces (3:53) 03. When It Comes To Love (3:54) 04. Living In a Dream (3:43) 05. I Can't Give Up (Jones, Hansen, Frederiksen, Steve McEwan) (4:32) 06. Ready (3:43) 07. Give Me A Sign (3:52) 08. I'll Be Home Tonight (4:14) 09. Too Late (Jones, Frederiksen, Oliver Leiber, Russ Irwin) (3:45) 10. Lonely (McEwan, Frederiksen) (3:29) 11. As Long As I Live (3:48) 12. Angel Tonight (3:32¨) 13. Fool For You Anyway" (Jones) (4:04) Total Time (50:00) Disc 2 (CD) - The Remixes 01. Feels Like the First Time 02. Cold as Ice 03. Hot Blooded 04. Blue Morning, Blue Day 05. Double Vision 06. Dirty White Boy 07. Head Games 08. Juke Box Hero 09. Urgent 10. I Want to Know What Love Is Disc 3 (DVD) - Live and More 01. Double Vision 02. Head Games 03. That Was Yesterday 04. Say You Will 05. Starrider 06. Feels Like the First Time 07. Urgent 08. Juke Box Hero 09. I Want to Know What Love Is 10. Hot Blooded All songs written: Mick Jones, Kelly Hansen, and Marti Frederiksen, except where noted Recorded on 2009 at The Benjamin Hotel, New York City (NY), Puppy Studio, Burbank (CA) Producer: Marti Frederiksen, Mark Ronson |
|
Skupina: Mick Jones - Guitar, Piano, Backing Vocals Lou Gramm - Lead Vocals, Backing vocals, Percussion Bruce Turgon - Bass Guitar, Backing Vocals Jeff Jacobs - Piano, Organ, Keyboards, Backing Vocals Mark Schulman - Drums, Backing Vocals Hosté: Duane Eddy - Lead Guitar (03) Ian Lloyd - Backing Vocals Scott Gilman - Saxophone, Backing Vocals Luis Enriques - Percussion (05,06) Billy Bremner - Additional Guitar (04) Tawatha Agee - Backing Vocals (09) Paulette McWilliams - Backing Vocals (09) Robin Clark - Backing Vocals (09) Randy Cantor - Additional Guitar and Keyboards (01,02) |
Mr. Moonlight Vyšlo 23. října 1994, BMG, Arista Records, 74321 23285 2 (Europe) Seznam skladeb: 01. White Lie (Lou Gramm / Mick Jones) (4:16) 02. Rain (L.Gramm / M.Jones / Bruce Turgon) (4:35) 03. Until The End Of Time (L.Gramm / M.Jones / B.Turgon) (4:52) 04. All I Need To Know (L.Gramm / M.Jones) (4:45) 05. Running The Risk (L.Gramm / M.Jones/ Jeff Jacobs) (5:09) 06. Real World (L.Gramm / M.Jones) (6:22) 07. Big Dog (L.Gramm / M.Jones / J.Jacobs / B.Turgon) (4:47) 08. Hole In My Soul (L.Gramm / M.Jones) (5:08) 09. I Keep Hoping (L.Gramm / M.Jones/ J.Jacobs) (5:10) 10. Under The Gun (L.Gramm / M.Jones) (4:16) 11. Hand On My Heart (L.Gramm / M.Jones / B.Turgon) (4:57) Total Time (54:25) Producer: Mick Jones, Lou Gramm Producer, Mixing: Mike Stone at Bearsville Studios in Bearsville, New York, and Soundtrack Studios in New York, New York) Additional Production, Mixing: Phil and Joe Nicolo (01,02 at Studio 4 in Philadelphia, Pennsylvania Mixing: David Bianco (06) Mixing: Mark Stebbeds (07) at Track Record Studios in North Hollywood, California Engineering: Mike Stone Mastering: Ted Jensen at Sterling Studios in New York, New York Photography: Danny Clinch Illustrations: John Pitter Design: Red Herring Design |
|
Skupina: Mick Jones - Lead Guitars, Guitars, Keyboards, Backing Vocals Johnny Edwards - Lead Vocals, Backing Vocals, Lead Guitar (05) Rick Wills - Bass, Backing Vocals Dennis Elliott - Drums Hosté: Richard Cottle - Keyboards Tommy Mandel - Keyboards Terry Thomas - Keyboards, Backing Vocals, Additional Guitar Tony Beard - Electronic Percussion Felix Krish - Additional Bass Ian Lloyd - Backing Vocals Mark Rivera - Backing Vocals Rachele Cappelli - Backing Vocals Angela Cappelli - Backing Vocals Lani Groves - Backing Vocals Vaneese Thomas - Backing Vocals |
Unusual Heat Vyšlo 1991, Atlantic, A2 82299 (US), 7567-82299-2 (Europe) Seznam skladeb: 01. Only Heaven Knows (J. Edwards / Mick Jones / Terry Thomas) (4:47) 02. Lowdown And Dirty (J. Edwards / Mick Jones / Terry Thomas) (4:21) 03. I'll Fight For You (J. Edwards / Mick Jones / Terry Thomas) (6:02) 04. Moment Of Truth (J. Edwards / Mick Jones / Terry Thomas) (4:25) 05. Mountain Of Love (J. Edwards / Mick Jones / Terry Thomas) (4:37) 06. Ready For The Rain (J. Edwards / Mick Jones / Terry Thomas) (5:02) 07. When The Night Comes Down (J. Edwards / Mick Jones / Terry Thomas) (4:43) 08. Safe In My Heart (Mick Jones) (4:32) 09. No Hiding Place (J. Edwards / Mick Jones / Terry Thomas) (3:55) 10. Flesh Wound (J. Edwards / Mick Jones / Terry Thomas) (4:17) 11. Unusual Heat (J. Edwards / Mick Jones / Terry Thomas) (4:32) Total Time (51:30) Recorded at Bear Tracks Studio, Suffern, NY, at Farmyard, Little Chalfont, Buckingshire, England, at Outside Studio, Hook End, England, and at Right Track Recording Studios, New York, NY Management: Bud Prager for E.S.P. Management, Inc. Producers: Mick Jones and Terry Thomas Recording Engineers: Rafe McKenna (01,03,05-08,10); Andrew Scarth (02,04,09) Assistant Engineers: Bruce Calder, Ellen Fitton, Michael Gilbert, Lolly Grodner, John Herman, Jon Mallison, Bernhard Speyer Mixing: Mick Jones and Terry Thomas (All tracks); Rafe McKenna (01,03,05-08,10); Andrew Scarth (02,04,09) Mastered: Ted Jensen at Sterling Sound (New York, NY) Art Direction: Reiner Design Consultants Photography: Timothy White Art Direction for band photography: Bob Defrin |
|
Skupina: Mick Jones - Guitars, Keyboards such as the Roland D-50 and Yamaha DX7, Backing Vocals Lou Gramm - Lead Vocals Rick Wills - Bass Guitar, Backing Vocals Dennis Elliott - Drums Hosté: Tom Bailey - Additional Keyboards (04) Kevin Jones - Synclavier Ian Lloyd - Backing Vocals Hugh McCracken - Spanish Guitar (07) Sammy Merendino - Electronic Percussion Mark Rivera - Saxophone (01), Backing Vocals Peter-John Vettese - keyboards |
Inside Information Vyšlo 8. prosince 1987, Atlantic, 781 808-1, WX 143 (UK & Europe) Seznam skladeb: 01. Heart Turns To Stone (Mick Jones / Lou Gramm) (4:29) 02. Can't Wait (M.Jones / L.Gramm) (4:27) 03. Say You Will (M.Jones / L.Gramm) (4:12) 04. I Don't Want To Live Without You (M.Jones) (4:52) 05. Counting Every Minute (M.Jones / L.Gramm) (4:07) 06. Inside Information (M.Jones) (4:09) 07. The Beat of My Heart (M.Jones / L.Gramm) (5:10) 08. Face To Face (M.Jones / L.Gramm) (3:53) 09. Out Of The Blue (M.Jones / L.Gramm, Rick Wills, Dennis Elliott) (4:42) 10. A Night To Remember (M.Jones / L.Gramm) (4:11) Total Time (44:12) Recorded on Summer - Mid-Autumn 1987 at Right Track Recording, New York City Management: Bud Prager Producer: Mick Jones Co-Producer, Recording and Mixing: Frank Filipetti Assistant Engineer: Billy Miranda Mastered: Ted Jensen at Sterling Sound, New York City, NY Technical Support: Kevin Jones Pre-Production Assistant: Warren Austerer Art Direction: Bob Defrin Group Photography: E.J. Camp Front and Back Photography: Roger Corbeau |
|
Skupina: Mick Jones - Guitars, Backing Vocals, Keyboards, Synthesizer, Bass Lou Gramm - Lead Vocals, Percussion Rick Wills - Bass, Backing Vocals Dennis Elliott - Drums Hosté: Brian Eddolls - Synthesizer Larry Fast - Synthesizer Dave Lebolt - Synthesizer Jack Waldman - Synthesizer Bob Mayo - Synthesizer, Piano, Backing Vocals Wally Badarou - Analog and Digital Synthesizers Tom Bailey - Vocals (03) Jennifer Holliday - Backing Vocals and Arrangement (03) Don Harper - Backing Vocals (03) New Jersey Mass Choir of the GMWA - Backing Vocals (03) Mark Rivera - Saxophone, Backing Vocals Ian Lloyd - Backing Vocals Thompson Twins - Backing Vocals |
Agent Provocateur Vyšlo 7. prosince 1984, Atlantic Records, A8-81999 (US), 781 999-1 (Europe) Seznam skladeb: 01. Tooth And Nail (Lou Gramm / Mick Jones) (3:54) 02. That Was Yesterday (L.Gramm / M.Jones) (3:46) 03. I Want To Know What Love Is (M.Jones) (4:58) 04. Growing Up The Hard Way (L.Gramm / M.Jones) (4:18) 05. Reaction To Action (L.Gramm / M.Jones) (3:57) 06. Stranger In My Own House (M.Jones) (4:54) 07. A Love In Vain (L.Gramm / M.Jones) (4:12) 08. Down On Love (L.Gramm / M.Jones / Gordon Payne / Don White) (4:08) 09. Two Different Worlds (L.Gramm) (4:28) 10. She's Too Tough (L.Gramm / M.Jones) (3:07) Total Time (41:42) Recorded on 1984 at The Hit Factory and Right Track Recording, New York, NY Management: Bud Prager, E.S.P. Management Ltd. Producer: Mick Jones, Alex Sadkin (Trevor Horn originally worked as producer on the album, before leaving the project) Chief Engineer: Frank Filipetti Additional Engineers: Josh Abbey, Larry Alexander, Jason Corsaro, Joe Ferla and Howie Lindeman Assistant Engineers: Bobby Cohen, Tim Crich and Scott Mabuchi Original Mastering and Digital Remastering: Ted Jensen and George Marino at Sterling Sound, NYC Art Direction and Design: Bob Defrin |
|
Skupina: Lou Gramm - Lead Vocals, Percussion Mick Jones - Guitars, Backing Vocals, Keyboards Rick Wills - Bass Guitar, Backing Vocals Dennis Elliott - Drums, Backing Vocals Hosté: Hugh McCracken - Slide Guitar (09) Thomas Dolby - Main Synthesizers Ian Lloyd - Backing Vocals Larry Fast - Sequential Synthesizer (02,03,10) Bob Mayo - Keyboard Textures (03,04) Michael Fonfara - Keyboard Textures (06,09) Junior Walker - Saxophone Solo (06) Mark Rivera - Saxophone (03,06), Backing Vocals Robert John "Mutt" Lange - Backing Vocals |
4 Vyšlo 2. července 1981, Atlantic Records, SD 16999 (US) Seznam skladeb: 01. Night Life (Lou Gramm / Mick Jones) (3:48) 02. Juke Box Hero (L.Gramm / M.Jones) (4:18) 03. Break It Up (M.Jones) (4:11) 04. Waiting For A Girl Like You (L.Gramm / M.Jones) (4:49) 05. Luanne (L.Gramm / M.Jones) (3:25) 06. Urgent (M.Jones) (4:29) 07. I'm Gonna Win (M.Jones) (4:51) 08. Woman In Black (M.Jones) (4:42) 09. Girl on the Moon (L.Gramm / M.Jones) (3:49) 10. Don't Let Go (L.Gramm / M.Jones) (3:48) Total Time: (42:10) Bonus tracks on 2002 reissue, recorded in 1999 11. Juke Box Hero (Nearly unplugged version) (3:06) 12. Waiting For A Girl Like You (Nearly unplugged version) (2:50) Recording on 1981 at Electric Lady Studios, New York, NY Management: Bud Prager Producer: Robert John "Mutt" Lange, Mick Jones Recorded and Engineered: Dave Wittman (chief engineer) and Tony Platt (basic tracks) Second Engineer: Brad Samuelsohn Assistant engineers: Edwin Hobgood and Michel Sauvage Mastered: George Marino at Sterling Sound, New York, NY Art Direction: Bob Defrin Design: Hipgnosis |
|
| |
|
Skupina: Mick Jones - Lead Guitar, Piano, Vocals Lou Gramm - Lead Vocals Ian McDonald - Guitar [Guitars], Keyboards, Reeds, Vocals Dennis Elliott - Drums Rick Wills - Bass Guitar, Vocals Al Greenwood - Keyboards, Synthesizer Hosté: Ian Lloyd - Backing Vocals |
Head Games Vyšlo 10. září 1979, Atlantic Records, SD 29999 (US) Seznam skladeb: 01. Dirty White Boy (Lou Gramm / Mick Jones) (3:37) 02. Love On The Telephone (L.Gramm / M.Jones) (3:18) 03. Women (M.Jones) (3:25) 04. I'll Get Even With You (M.Jones) (3:40) 05. Seventeen (L.Gramm / M.Jones) (4:33) 06. Head Games (L.Gramm / M.Jones) (3:37) 07. The Modern Day (M.Jones) (3:26) 08. Blinded By Science (M.Jones) (4:54) 09. Do What You Like (L.Gramm / Ian McDonald) (3:58) 10. Rev On The Red Line (L.Gramm / Al Greenwood) (3:35) Total Time: (38:13) Recorded at Atlantic Studios, New York, NY, Cherokee REcording Studios, Hollywood, CA Producer: Roy Thomas Baker Engineer: Geoff Workman Mastering: George Marino at Sterling Sound, New York Digital Remastering 1995: Ted Jensen at Sterling Sound, New York Digital Remastering 2002: Dan Hersch MFSL mastering 2013: Shawn R. Britton at Mobile Fidelity Sound Lab, Sebastopol, California Art Direction: Sandi Young Front Cover Photo: Chris Callis Back Cover Photo: David Alexander Booklet Photos: William Coupon |
|
Skupina: Mick Jones - Lead Guitar, Piano, Vocals Lou Gramm - Lead Vocals Ian McDonald - Guitar [Guitars], Keyboards, Reeds, Vocals Dennis Elliott - Drums Ed Gagliardi - Bass, Vocals Al Greenwood - Keyboards, Synthesizer Hosté: Ian Lloyd - Backing Vocals David Paich - String Arrangements |
Double Vision Vyšlo 20. června 1978, Atlantic, SD 19999 Seznam skladeb: 01. Hot Blooded (Lou Gramm / Mick Jones) (4:20) 02. Blue Morning, Blue Day (L.Gramm / M.Jones) (3:06) 03. You're All I Am (M.Jones) (3:19) 04. Back Where You Belong (M.Jones) (3:20) 05. Love Has Taken Its Toll (L.Gramm / Ian McDonald) (3:25) 06. Double Vision (L.Gramm / M.Jones) (3:40) 07. Tramontane (Al Greenwood / Mi.Jones / Ian McDonald) (3:52) 08. I Have Waited So Long (M.Jones) (4:04) 09. Lonely Children (M.Jones) (3:31) 10. Spellbinder (Lou Gramm) (4:43) Total Time: (38:02) Recorded on December 1977 - March 1978 at Studio Sound City (Van Nuys, CA) Management: Bud Prager at E.S.P. Inc. Producer: Ian McDonald, Keith Olsen, Mick Jones Engineer: David De Vore, Keith Olsen Mixed: Ian McDonald, Jimmy Douglass, Mick Jones Technician [Studio Assistance]: Mac McCollum, Michael McConnell, Randy Mason, Troby Laidlaw Mastered: George Marino at Sterling Sound (New York, NY) Technicians: Troby Laidlaw, Randy Mason, Mac McCollum and Michael McConnell Design, Photography: Norman Seeff |
| 1st Pressing (1978): Mostly brown cover with the words "Double Vision" below the band photo at bottom of the cover. 2nd Pressing (1978): Blue tint to photo and "Double Vision" below the band name which is blue. Has '<3 Pogo' scratched into the inner circle wax. 3rd Pressing (1979): Purple tint to photo and "Double Vision" below the band name which is purple. | |
|
Skupina: Mick Jones - Guitars [Lead], Vocals Al Greenwood - Keyboards, Synthesizer Ian McDonald - Guitar, Keyboards, Horns, Mixed By, Vocals Lou Gramm - Lead Vocals Dennis Elliott - Drums Ed Gagliardi - Bass, Vocals Hosté: Ian Lloyd - Backing Vocals |
Foreigner Vyšlo únor 1977, Atlantic, SD 19109-2 (UK), SD 18215 (US) Seznam skladeb: 01. Feels Like The First Time (Mick Jones) (3:49) 02. Cold as Ice (Lou Gramm / M.Jones) (3:19) 03. Starrider (Al Greenwood / M.Jones) (4:01) 04. Headknocker (L.Gramm / M.Jones) (2:58) 05. The Damage Is Done (L.Gramm / M.Jones) (4:15) 06. Long, Long Way From Home (L.Gramm / M.Jones / Ian McDonald) (2:53) 07. Woman Oh Woman (M.Jones) (3:49) 08. At War With The World (M.Jones) (4:18) 09. Fool For You Anyway (M.Jones) (4:15) 10. I Need You (L.Gramm / M.Jones) (5:09) Total Time: (38:46) Basic Tracks Recorded on November 1976 at The Hit Factory and Atlantic Recording Studios, New York, New York Overdubs recorded at Atlantic Recording Studios Mixed at Atlantic Recording Studios Producers: Gary Lyons and John Sinclair, in collaboration with Mick Jones and Ian McDonald Engineer: Gary Lyons Assistant Engineers: Jimmy Douglass, Michael Getlin, Kevin Herron and Randy Mason Mixing: Jimmy Douglass, Mick Jones and Ian McDonald Mastered: George Piros at Atlantic Recording Studios Art Direction: Bob Defrin Cover Illustrations: Alex Gnidziejko |
| |
 Skupina: Hosté: |
In Concert - Unplugged Vyšlo 5. února 2016, RED Distribution, LLC, 889853019526 Seznam skladeb: 01. Double Vision (3:58) 02. Say You Will (4:10) 03. Waiting For A Girl Like You (5:42) 04. When It Comes To Love (4:37) 05. Fool For You Anyway (4:00) 06. Dirty White Boy (4:10) 07. Cold As Ice (5:12) 08. Feels Like The First Time (3:23) 09. Juke Box Hero (5:21) 10. I Want To Know What Love Is (6:17) 11. Hot Blooded (Acoustic Bonus Track) (4:45) Total Time (51:35) Recorded: Wyn Davis at The Ford Motor Company Conference & Event Center Dearborn, MI on August 24th, 2015 |
 Skupina: Hosté: |
An Acoustic Evening With Vyšlo 19. dubna 2014, Ear Music, 0209339ERE Seznam skladeb: 01. Double Vision (3:57) 02. Long, Long Way From Home (3:22) 03. Say You Will (3:49) 04. When It Comes To Love (4:26) 05. Waiting For A Girl Like You (5:50) 06. Dirty White Boy (4:57) 07. That's All Right (3:38) 08. Fool For You Anyway (5:01) 09. Feels Like The First Time (3:31) 10. Juke Box Hero (5:48) 11. I Want To Know What Love Is (6:06) 12. Hot Blooded (3:45) Total Time: (54:10) Recorded at Dornier Museum, Friedrichshafen, Germany on July 31st, 2013 |
 Skupina: Mick Jones - Guitars, Keyboards, Vocals Kelly Hansen - Vocals Jason Bonham - Drums Jeff Jacobs - Keyboards, Vocals Jeff Pilson - Bass Guitar, Vocals Thom Gimbel - Flute, Guitar, Saxophone, Vocals Hosté: |
Alive & Rockin' Vyšlo 28. května 2012, Eagle Rock Seznam skladeb: 01. Double Vision (Lou Gramm / Mick Jones) (3:29) 02. Head Games (Lou Gramm / Mick Jones) (5:52) 03. Dirty White Boy (Lou Gramm / Mick Jones) (3:46) 04. Cold As Ice (Lou Gramm / Mick Jones) (5:35) 05. Starrider (Al Greenwood / Mick Jones) (6:06) 06. Feels Like the First Time (Mick Jones) (5:17) 07. Urgent (Mick Jones) (7:48) 08. Juke Box Hero/Whole Lotta Love (Lou Gramm / Mick Jones / Robert Plant) (15:13) 09. Hot Blooded (Lou Gramm / Mick Jones) (6:08) Total Time (59:14) Recorded on June 23, 2006 at Bang Your Head!!! Festival, Balingen, Germany Tour Manager: Bill Barclay Producer: Bernhard Baran Executive Producer: Uwe Lerch Engineer, Mixing: Don Dodge Engineer: Rudy Fleck, Gibbs Platen Mastering: Patch Pacher Backline Technician, Keyboard Technician: John Pelligrinelli Photography: Tony DeFilippis, Stefan Glas, Ernie Manrique, Marty Temme |
 Skupina: Mick Jones - Lead Guitar, Backing Vocals, Lead Vocals (05) Kelly Hansen - Lead Vocals Thom Gimbel - Rhythm Guitar, Saxophone, Flute, Backing Vocals Jason Bonham - Drums Hosté: |
Extended Versions Vyšlo 2006, Sony BMG Seznam skladeb: 01. Head Games (5:54) 02. Cold as Ice (5:45) 03. Waiting for A Girl Like You (5:53) 04. Dirty White Boy (4:27) 05. Starrider (6:51) 06. Feels Like The First Time (5:36) 07. Urgent (8:03) 08. Juke Box Hero/Whole Lotta Love (8:58) 09. I Want to Know What Love Is (6:48) 10. Hot Blooded (8:18) Total Time (66:40) Bonus Tracks The European release: 10. That Was Yesterday () 11. Blue Morning, Blue Day () Recorded on November 26, 2005 Producer: Jeff Pilson |
 Skupina: Hosté: |
The Very Best...And Beyond Vyšlo 1992, Atlantic, 7567-89999-2 (Europe) Seznam skladeb: 01. Soul Doctor (4:51) 02. Prisoner Of Love (5:15) 03. With Heaven On Our Side (5:16) 04. Juke Box Hero (4:20) 05. Hot Blooded (4:24) 06. Cold As Ice (3:20) 07. Head Games (3:37) 08. Waiting For A Girl Like You (4:49) 09. Urgent (4:29) 10. Double Vision (3:44) 11. I Want To Know What Love Is (5:04) 12. Say You Will (4:11) 13. That Was Yesterday (3:46) 14. I Don't Want To Live Without You (4:52) 15. Rev On The Red Line (3:33) 16. Dirty White Boy (3:38) 17. Feels Like The First Time (3:51) Total Time (73:00) |
 Skupina: Hosté: |
Records Vyšlo 1982, Atlantic A8-80999 (US) Seznam skladeb: 01. Cold As Ice (3:19) 02. Double Vision (3:29) 03. Head Games (3:37) 04. Waiting For A Girl Like You (4:35) 05. Feels Like The First Time (3:28) 06. Urgent (3:57) 07. Dirty White Boy (3:13) 08. Juke Box Hero (4:03) 09. Long, Long Way From Home (2:47) 10. Hot Blooded (6:55) Total Time (00:24) |
|
První Foreigner Greatest Hits album mapující jejich kariéru z let 1977-1981. | |
 Nahráli: Lou Gramm - Lead Vocals Dann Huff - Rhythm and Lead Guitar (01,05,09) Peter Wolf - Keyboards, Vocal Backing (0-10) Ben Gramm - Drums, Percussion (01-10) Bruce Turgon - Bass (02-06,09,10), Rhythm Guitar (05,06,09,10), Drums, Percussion (08) Vivian Campbell - Guitars (03,06,08) Peter Maunu - Guitars (02,03,04,07) Nils Lofgren - Guitars (02,08) Merry Clayton, Siedah Garrett, Darryl Phinessee, Maxi Anderson, Phillip Ingram - Vocal Backing (03) June Kuramoto - Koto (07) Pino Palladino - Bass (07) Gary Corbett - Keyboards (10) |
Long Hard Look Vyšlo 1989, Atlantic Records, 781 915-1, WX 228 (UK & Europe) Seznam skladeb: 01. Angel With A Dirty Face (5:15) 02. Just Between You And Me (4:55) 03. Broken Dreams (6:03) 04. True Blue Love (4:52) 05. I'll Come Running (4:03) 06. Hangin' On My Hip (3:39) 07. Warmest Rising Sun (5:17) 08. Day One (3:17) 09. I'll Know When It's Over (4:36) 10. Tin Soldier (3:56) Total Time (45:24) Recorded at 418 Studios (Westlake Village, CA), Beartracks Recording Studio (Suffern, NY), Stray Dogs Recording Studio (Katonah, NY) Produced: Peter Wolf, except "Tin Soldier" (Peter Wolf and Eric "E.T." Thorngren) Recorded: Gonzalo Espinoza and Paul Ericksen, except bass (07) recorded: Jules Bowen and Eric Thorngren Additional recording assistance: Carlos Gollisher, Chris Bubacz and Doug Oberkircher Mixed: Gonzalo Espinoza and Peter Wolf, except (05) mixed: Paul Ericksen. Mixed at 418 Studios Mastered: Stephen Marcussen at Precision Lacquer; Los Angeles, CA |
 Skupina: Lou Gramm – Vocals Nils Lofgren – Lead Guitars Ben Gramm – Drums Bruce Turgon – Bass and Rhythm Guitars, Keyboards, Lead Guitar (10) Philip Ashley – keyboards, programming Hosté: Richard Grammatico – Lead Guitar (05), Additional Guitar (04) Stanley Sheldon – Bass Guitar (03,05) Don Mancuso – Additional Guitar (09) Eddie Martinez – Additional Guitar (01,03,09) Crispin Cioe – Tenor and Baritone Saxophone Mark Rivera – Soprano Saxophone (10), Tenor Saxophone, Backing Vocals Ben Grammatico Sr. – Lead Trumpet Ben Grammatico Jr. – Trumpet Sherryl Marshall – Backing Vocals Cookie Watkins – Backing Vocals |
Ready Or Not Vyšlo 1987, Atlantic Records, 81728-1 (US) Seznam skladeb: 01. Ready Or Not (3:25) 02. Heartache (4:26) 03. Midnight Blue (3:54) 04. Time (3:23) 05. If I Don't Have You (4:38) 06. She's Got To Know (3:59) 07. Arrow Thru Your Heart (3:46) 08. Until I Make You Mine (3:29) 09. Chain Of Love (3:58) 10. Lover Come Back (5:20) Total Time (45:24) Producer: Lou Gramm Producer, Engineering: Pat Moran Mastering Engineer: Ted Jensen at Sterling Sound, New York Cover photography: Timothy White Art direction: Bob Defrin |
 Skupina: Al Greenwood - Composer, Musician, Primary Artist Hosté: |
Grand Design Vyšlo 1. června 2014, AIR Music, digital Seznam skladeb: 01. Hope Is Eternal (Al Greenwood) (3:10) 02. Dreamland (Al Greenwood) (2:52) 03. Lost At Sea (Al Greenwood) (1:57) 04. Sarah's Theme (Al Greenwood) (2:33) Total Time (10:32) |
 Skupina: Ian McDonald - Flute, Guitar (Acoustic), Percussion, Piano (Electric), Synthesizer, Vocals Edward Aaron - Cello Kenny Aaronson - Bass Gary Brooker - Vocals Sheila Browne - Viola Catherine Cho - Violin Peter Frampton - Guitar (Electric) Michael Giles - Drums, Percussion, Vocals Lou Gramm - Vocals Steve Hackett - Guitar (Electric), Harmonica Matthew Herren - Cello Steve Holley - Drums, Percussion Hugh McCracken - Guitar (Electric) Daniel Panner - Viola Paul Ossola - Bass G.E. Smith - Guitar (Electric) John Wetton - Vocals, Vocals (Background) Park Stickney - Harp Keith Underwood - Flute, Piccolo John Waite - Vocals |
Drivers Eyes Vyšlo 1999, Camino Records, CAMCD18 (UK) Seznam skladeb: 01. Overture (2:38) 02. In Your Hands (4:19) 03. You Are A Part Of Me (5:04) 04. Sax Fifth Avenue (4:21) 05. Forever And Ever (5:08) 06. Saturday Night In Tokyo (2:52) 07. Hawaii (5:14) 08. Straight Back To You (4:46) 09. If I Was (4:28) 10. Demimonde (3:28) 11. Let There Be Light (3:24) Total Time (45:44) Recorded at Clinton Recording Studios, NY /Pie Studios, Glen Cove, NY/ Pilot Recording Studios, NY / RPM Studios, New York, NY Arranger, Conductor, Score: Dan Coleman Assistant Engineer: Suzanne Dyer, George Fullan, Steve Revitte, Keith Shortreed Associate Producer, Engineer, Mixing: Dominick Maita Engineer: Justin Niebank Mastering: Greg Calbi Photography: Kristine Larsen |
|
|
   Ian McDonald a Lou Gramm    Foreigner 2011 - Mick Jones, Tom Gimbel, Mark Schulman, Kelly Hansen, Michael Bluestein a Jeff Pilson  Foreigner: The Hits Unplugged Tour October 21st - November 19, 2016  Foreigner 2012 zleva: Jeff Pilson, Tom Gimbel, Kelly Hansen, Mick Jones, Michael Bluestein, Mark Schulman  Chris Frazier, Tom Gimbel, Kelly Hansen Rocks, Mick Jones, Jeff Pilson, Michael Bluestein a Bruce Watson  Foreigner Reunites All Original Members at the 2018 Sturgis Buffalo Chip Motorcycle & Music Festival Get Hot Blooded and Celebrate the 40th Anniversary of “Double Vision” during the 2018 Sturgis Rally! Bruce Watson, Al Greenwood, Michael Bluestein, Kelly Hansen Rocks, Lou Gramm, Mick Jones, Chris Frazier, Rick Wills, Ian McDonald, Tom Gimbel/Foreigner, Jeff Pilson Fan Page a Dennis Elliott.  Foreigner 2023 |
|
|
Oficiální stránky:https://www.foreigneronline.com/welcome Další zdroje: http://www.lou-gramm.com/biography/ http://www.denniselliott.com/artistbio.htm |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 4.12.2023