 |
    
|
| |
|
v letech 1971 až 1986 vydala jedenáct studiových alb a další album po reunionu v roce 2001.  Získali si kultovní pověst i přes vlažné počáteční přijetí a přes brzký singlový úspěch ve Velké Británii, zpočátku byla skupina úspěšnější ve Spojených státech, kde ji označovali jako "anglické kluky s velkými houslemi". V polovině 1970 let se stali jedním z nejprodávanějších počinů v hudební branži. 
Odvážný nápad a první alba (1970-1973)Jeff Lynne navštěvoval Alderlea Boys Secondary School ve svém rodišti. Svoji první kytaru dostal Jeff Lynne v roce 1963 od svého otce, když mu bylo osm. Byla sice starší a akustická, stála tehdy 2 libry a Jeff na ni hraje dodnes, neboť je to dárek jeho otce. Kromě hry na kytaru neúnavně cvičil i na klavír. Jeho hudebními vzory byli Roy Orbison, Chuck Berry, skupina The Shadows a později The Beatles. V roce 1964 si Jeff kupuje, sice z výprodeje, svoji první electrickou kytaru Burns Sonic a starší VOX AC30 zesilovač. Jako šestnáctiletý zakládá se spolužáky Robertem Readerem, Davem Walshem a Davem Watsonem rock'n'beatovou skupinu The Rockin' Hellcats. Jenže skupina neoplývala zrovna finančními prostředky, přišel bubeník Dave Walsh s nápadem přejmenovat se na "The Handicaps". Domníval se totiž, že tento nový název jim dopomůže získat více peněz. Jenže na místo užitku s ním měli akorát problémy. Proto se znovu přejmenovali na "The Andicaps". Skupina neúnavně pak cvičila v Shard End Community Centre, kde taky odehrála svůj první koncert, za který vyinkasovali celých 5 liber. Přesto se publiku band líbil natolik, že v Shard End pak hrávalili každý pátek. Původně byli "The Andicaps" čistě instrumentální skupinou, podobně jako "The Shadows", ale během roku 1964 nastoupil do kapely zpěvák John Kerton a skupina se postupně začala prosazovat i mimo Birmingham. Jenže ambice Jeffa Lynna ležely daleko nad rámec toho, co "The Andicaps" předváděli. Chtěl hrát v kapele, která nemusela hrát několikahodinové koncerty po tancovačkách. Na konci roku 1964 se mu naskytla příležitost připojit se ke známé skupině The Chads, když skupinu opustil jejich kytarista Mick Adkins. Během roku 1965 vstoupil Jeff s The Chads do nahrávacího studia 
v Tettlows Recording Studio v Birminghamu, kde skupina pořídila své první nahrávky "Preaching The Blues" a "Green Onions".
Během roku 1965 Jeff potkává poprvé Richarda Tandyho, ale také se stává majitelem zbrusu nového Fender Esquire.O prázdninách roku 1966 Jeff Lynne odchází ze skupiny "The Chads" a v září téhož roku odehrál několik koncertů se skupinou "John Williams and The Classix". Na konci roku 1966 se pak připojil ke skupině "Mike Sheridan & The Nightriders", která si po odchodu Sheridana zkrátila název na "The Nightriders" a později se přejmenovala na "The Idle Race". V kapele tehdy působili Jeff, Roger Spencer, Dave Pritchard a Greg Masters. Na přelomu let 1967/1968 nastupují "The Idle Race" do nahrávacího studia Advision Studios v Londýně, kde nahrají svoji debutovou desku "The Birthday Party", která vychází v polovině roku 1968 u Liberty Records. Autorem většiny skladeb byl už Jeff Lynne. Jako singl z tohoto vinylu se objevila skladba "Skeleton and the Roundabout", která se prodávala za 5 centů! Na desce je i skladba "Lucky Man", která hodně připomíná beatlesáckou klasiku "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band" z roku 1967. Druhé album "Idle Race", které vyšlo v roce 1969, produkoval již Jeff Lynne sám a sliboval si od něj sliboval vstup na britskou hitparádu. I když deska obsahuje tak kouzelné kousky jako je například skaldba "Sea of Dreams", úspěch se přesto nedostavil. Ke konci roku 1970 Roy Wood - kytarista, zpěvák a skladatel psychedelické rockové kapely The Move, dostal nápad založit novou 
kapelu, která by do rockových písní vnesla prvky klasické hudby a která by využívala i violy, violoncella, kontrabasy, lesní
rohy a dechové nástroje, aby jejich hudba získala klasický zvuk a rocková hudba tak byla obohacena o směr, který "Beatles
opustili..." v roce 1967 po vydání písně "I Am the Walrus". Wood chtěl "navázat tam, kde Beatles přestali" - myslí se tím
jejich hudební experimentování na deskách jako "Magical Mystery Tour" nebo "Sergeant Pepper's Lonely Hearts Club Band", kde
se ve větší míře objevily smyčcové a dechové nástroje.Mírně frustrovaný Lynne z neúspěchu desky kapely "The Idle Race", poté co Carl Wayne odešel z "The Move" v lednu 1970, opouští po dlouhém váhání v roce 1970 i Lynne kapelu "The Idle Race", když přijal Woodovo druhé pozvání připojit se k jeho kapele "The Move", když byl nadšený novým Woodovým konceptem. Pod podmínkou, že Wood zaměří svoji energii na nový projekt, pomáhá formovat sound kapely jako spoluproducent. Na bicí v tomto bandu hrál Bev Bevan, který se objevil i v Gillanovské éře u Black Sabbath. S The Move si Jeff sliboval umístění na hitparádách. Vždyť skupina už měla za sebou úspěch se skladbou "Blackberry Way", která obsadila #1 pozici na britské singlové hitparádě, ve které se pak udržela celých dlouhých 12 týdnů. Manažerem skupiny byl ostřílený Don Arden (jinak otec Sharon Osbourne), který skupinu protlačoval někdy dosti nevybíravými způsoby. Když se mu ji snažil například přetáhnout Clifford Davis (manažer Fleetwood Mac), neštítil se používat i dost drsné metody. Od května do září 1970 se The Move zavírají do nahrávacího studia, aby zde nahráli v pořadí svoji třetí nahrávku a první 
s Jeff Lynnem "Looking On". Deska však neměla takový hitparádový úspěch, jak si Jeff Lynne a Don Arden představovali.
V rádiích a v televizi se ale objevila skladba "Brontosaurus", která skončila ale jen na 7. příčce a v Top 100 se udržela
10 týdnů.Poslední studiové album "Message from the Country" natočili The Move na přelomu let 1970/1971 a posléze vyšlo 8. října 1971. To už skupinu tvořilo oficiálně jen trio Lynne/Wood/Bevan. Na desce se ale neobjevil žádný hit, který by bořil hitparády, a to se Lynne s Woodem a Ardenem snažili seč mohli. Hitově se prosadily až singly "Tonight" (#11), "Chinatown" (#23) a "California Man" (#7). Dne 12. července 1970, když Wood přidal více cella do Lynnem napsané písně, ze které zamýšlel udělat B-stranu singlu "The Move", se nový koncept stal realitou a skladba "10538 Overture" se tak stala první písní nové kapely "Electric Light Orchestra". Jenže přeměna v jinou skupinu byla hodně pozvolná. Vždyť "The Move" měli své 3 želízka v ohni na hitparádách, ale skupina už fakticky neexistovala. Nebýt Ardena, The Move by už neexistovali ani papírově. Ten, jako správný manažer, slyšel šustění peněz, proto ELO uměle přibrzďoval. Aby pomohli financovat začínající kapelu, přibyly další dvě alba The Move vydaná v průběhu pořizování nových nahrávek ELO. Lynne, Bev Bevan, Wood se stali zakládajícími členy Electric Light Orchestra. Na debutovém albu se k nim ještě přojili Bill Hunt (rohy, klávesnice) a Steve Woolam (housle). 
Výsledné debutové album vydávají ELO v Anglii "Electric Light Orchestra" vyšlo
1. prosince 1971. Ve Spojených státech se objevilo až začátkem následujícího roku pod názvem "No Answer". Když Arden
posílal pásky s masterem lodí do Ameriky, nebyl u nahrávky s pochopitelných důvodů žádný obal. Toto pojmenování tak
vzniklo kuriózně, protože když pásky dorazily do Států, tak ihned volala sekretářka umělecké agentury "United Artists"
Ardenovi do Anglie, aby se dozvěděla podrobnosti. Jenže Arden nebyl zrovna na telefonu, tak napsala sekretářka na papírek
"no answer" (žádná odpověď) a lístek s poznámkou položila na stůl svému šéfovi, který to pochopil omylem jako název pro
nové album, které ale fandové stejně nechali zaprášit v regálech... To sice Wooda a ostatní zarmoutilo, ale až zase příliš,
neboť měli jiné starosti. Píseň "10538 Overture" se ve Velké Británii dostala do Top 10 největších hitů, když dosáhla
9. pozice na singlové hitparádě.Kapela se zoufale snažila najít hráče na smyčcové nástroje schopné zahrát rock. Až po mnoha pokusech přijali konečně houslistu Wilfa Gibsona a cellistu Hugh McDowella. Jako druhého cellistu získali Andy Craiga a nakonec Richarda Tandyho - starého známého ze skupiny "The Move", který ale převzal post basisty. Skupina byla tedy devítičlenná! Živým vystoupením tedy nestálo již nic v cestě... Electric Light Orchestra odehráli své první živé představení 16. dubna 1972 v The Greyhound Pub v Croydonu (podle Jeffova webu v Fox & Hounds v Croydonu), UK, v sestavě Wood, Lynne, Bevan, Hunt, Wilfred Gibson (housle), Hugh McDowell (violoncello), Mike Edwards (violoncello), Andy Craig (violoncello) a Richard Tandy (basa). Publikum je novátorským zvukem přece jenom trochu zaskočeno a tak první koncerty skončily totálním krachem, protože smyčce byly úplně přehlušeny rockovým obsazením. Navíc se brzy vytvořilo napětí Woodem a Lynnem kvůli vedení kapely.
Nová sestava se představila 12. srpna 1972 na každoročním Jazz & Blues Festivalu v Readingu. Jejich manažer Don Arden zabezpečil pro koncert použití nové lepší mikrofony z USA, Barcus Berry, se kterým byla schopna vytáhnout a potřebně zesílit hru smyčcového tria, které byly dříve téměř přehlušeny všemi dalšími elektrifikovanými nástroji. Efekt byl obrovský, což se ukázalo zejména při uvedení klasického rockenrollu Chucka Berryho "Roll Over Beethoven", kdy jakoby v Readingu vybuchla 
bomba a skladba krátce nato vydaná jako singl se stala velkým hitem. Skupina vydala své druhé album
"ELO 2" 1. ledna 1973. Barokní cítění debutu je na druhé desce obohaceno o prvky progressive
rocku, který byl tehdy ve Velké Británii "v kurzu", album mimo jiné obsahuje nejdelší píseň v celé historii skupiny, téměř
dvanáctiminutovou skladbu Kuiama. Album přineslo také jejich první americký singlový hit, právě onu velmi propracovanou verzi
klasické skladby Chucka Berryho "Roll Over Beethoven", který se v Top 100 udrží 10 týdnů a nejlepší pozici, na kterou dosáhl byla
6.příčka. To skupině zabezpečilo přežití, neboť kromě tohoto singlu album jiný singlový hit neobsahovalo. Deska "ELO 2" byla
původně zamýšlena jako koncepční album a původně nesla název "The Lost Planet", ale tento nápad byl záhy opuštěn. ELO se rovněž
představili poprvé ve Spojených Státech na přehlídce American Bandstand a tím nastartovali jejich popularitu v USA. Skupina pak
strávila následujících devět měsíců na turné po US a většinou pak v Evropě. Posilnění úspěchem se ELO během dubna a května zavírají
do londýnského studia De Lane Lea Studios, aby zde natočili v pořadí třetí studiové album. Během nahrávání třetího alba v létě 1973
ale odešel Gibson kvůli sporu o peníze, proto nově Mik Kaminski nastoupil jako houslista, a odešel i Walker, který vydržel až do konce
turné, a sice kvůli dlouhému odloučení od rodiny. Jediný violoncellista Edwards pak dokončil violoncellové části. Výsledné album
"On The Third Day"
vyšlo 1. listopadu 1973 v USA, v Evropě pak 1. prosince 1973. Album mělo poprvé mělo již vlastní koncept, když Jeff Lynne zřetelně určil
zaměření skupiny směrem k rockové hudbě. Méně bombastiky a lepší písně, to bylo nové vykročení, kterému fandilo mnoho přátel, zvláště
pak v USA. V americké verzi nabídlo i populární singl "Showdown", který se stal hitem, podobně jako skladba "Ma-Ma-Ma Belle". Po vydání
alba "On The Third Day" se vrátil Hugh McDowell ze skupiny "Wizzard" zpět k ELO, aby podpořil skupinu na následujícím americkém turné.
USA v té době se svým odstupem byly největším hudebním trhem a jedinou zemí, ve které všechna alba přicházela na žebříčky hitparád, se
známkou "In the USA". Americké turné vrcholilo 12. května v Long Beach, při kterém se koncert i snímal. Toto vystoupení později spatřilo
světlo světa jako "The Night The Light Went On In Long Beach" - první živá nahrávka skupiny. A tak na konci roku 1974 měl Electric Light
Orchestra skvostnou bilanci: co vypadalo při uvedení "Roll Over Beethoven" jako náhodný úspěch, vyjevilo se s "On The Third Day",
"Showdown" a "Ma Ma Ma Belle" jako zapálená neuhasinající pochodeň. Jeff Lynne dokázal, že se zcela poučil lekcemi z doby The Move.
Pro ELO nyní nastává strmý vzestup na poli popularity.
Fenomenální úspěch a koncepční alba (1974 - 1982)Vše se potvrdilo hned u příštího alba, které přineslo pro Electric Light Orchestra další velký úspěch. Čtvrté album kapely 
"Eldorado, A Symphony", bylo koncepční album o snílkovi. Jeff Lynne poprvé požádal
o spolupráci při natáčení velký symfonický orchestr a velký pěvecký sbor, dirigování ve studiu se ujal Louis Clark a vlastně
se tak připojil k souboru jako aranžér smyčcové sekce. Výsledné nahrávky vyzněly bombasticky a výsledek se vzápětí dostavil.
První singl z alba "Can't Get It Out of My Head" se stal jejich prvním US Billboard Charts hitem v Top 10 a za desku "Eldorado,
A Symphony" získali svoji první zlatou desku v USA za prodej 500 000 výlisků, v Kanadě si dokonce sáhli až na platinové ocenění.
Dalším singlem byla i protiválečná skladba "Boy Blue" a titulní "Eldorado". Přesto, anebo právě pro tento úspěch, se rozhodli
skupinu opustit Mike de Albuquerque, který to odůvodnil stejně jako před ním Walker dlouhým odloučením od své rodiny, a Mike
Edwards. Nahradili je basista a zpěvák Kelly Groucutt a violoncellista Melvyn Gale a s nově příchozími zahájili ELO v březnu
1975 další turné, vedoucí tentokrát do Německa. Zklamání ELO ale přinesla slabá návštěva a hlavně to, že jim celou Show doslova
ukradla předskupina Barclay James Harvest. Členové ELO byli tak frustrováni, že turné přerušili. Nicméně sestava se tímto
stabilizovala a skupina získala rozhodně přístupnější zvuk. ELO se díky tomu stali úspěšní ve Spojených státech. Skupina
se stala hvězdou atrakcí na stadiónech a arénach, stejně jako se pravidelně objevovali na The Midnight Special (1973, 1975,
1976 a 1977), o mnoho více než kterákoli jiná skupina v historii této přehlídky s jejich čtyřmi vystoupeními.
Opět doma v Anglii nahráli své nové album. Páté album "Face the Music" bylo vydáno 1. září
1975 a nenechalo nikoho na pochybách, že éra experimentální hudby patří nenávratně minulosti. Vydání tohoto LP nakladatelstvím
Reinhold Mack v Münchner Musikland Studios bylo sice velice nákladné, ale smyčce se vynořily již jen v krátkých sólech, když
v "Eldoradu" smyčce zaujímaly ještě téměř celou polovinu alba. Šéf skupiny Jeff Lynne směroval však zvuk na jistý úspěch, tj.
stále více k rocku, nezříkal se však ani bohatého "backgroundsongu" a zvukových efektů. Z alba vzešly z singlové hity "Evil
Woman" a "Strange Magic". Otevírací instrumentálka "Fire On High", s mixovanými smyčci a žhavou akustickou kytarou, zažila
těžkou zkoušku jako doprovodná hudba na CBS Sports Spectacular pořadu, ačkoli většina diváků netušila původ písně. Tato
instrumentálka také mimo jiné obsahuje "tajné" sdělení nahrané pozpátku, což byla Jeffova odpověď na nařčení z toho, že
píseň "Eldorado" z předchozí stejnojmenné desky obsahuje tajnou satanistickou zprávu. Ve "Fire on High" tak Bev Bevan říká
následující slova, která jsou nahrána pozpátku: "The music is reversible, but time is not. Turn back, turn back, turn back,
turn back." Lynne se postupem času stává stále očividněji centrální osobností ELO a svědectví o tom přináší právě toto
album, které je jeho výhradním autorským dílem. Výběr nejlepších skladeb pak obsahovalo výběrové album "OLE ELO". Skupina
pak na podporu alba hojně koncertovala od 3. února až do 13. dubna 1976 v USA, kde odehrála 68 koncertů během 76 dnů. Stalo
se to také na americkém turné, kde ELO poprvé debutovali s použitím barevných laserů.
Přes uznání a úspěch, kterému se těšili ve Spojených státech, byli ještě dosti ignorováni ve Velké Británii, což se ale
změnilo až vydáním jejich šestého alba "A New World Record", které se díky prodejům
stalo platinové !!! a atakovalo Top 10 po celý rok 1976. Deska se opět natáčela v Mnichově v Musicland Studios a na pultech
obchodů se objevila 11. září 1976 (UK) a 12. září 1976 (US) u Jet a v USA pod United Artists. Ještě nikdy předtím nebylo
prodáno tolik výlisků od jednoho LP, ještě nikdy se nestalo tolik singlů z jednoho LP světovými hity!!! Samotné album je
v Británii šesté a z alba vzešly hity "Livin' Thing", "Telephone Line", "Rockaria!" a "Do Ya", předělávka písně The Move,
a obsadily všechny nejvyšší příčky hitparádových žebříčků po celém světě a postaraly se tak o to, že rok 1976 se stal
rokem ELO. Od té doby již žádné album ELO nešlo pod 5 milionů výlisků! Zajímavé je, že při nahrávání skupina věrně napodobila
na Moogově syntezátoru vyzváněcí tón telefonu - příznačně vyzváněcí tón americký, protože ve Spojených státech byli tehdy
mnohem úspěšnější než v rodné Británii. Soubor koncertoval na podporu alba pouze v USA od října 1976 do dubna 1977 s
přestávkou v prosinci, a pak kvůli udílení cen American Music Award výstava dne 31. ledna 1977 plus jednorázový koncert
v San Diegu v srpnu 1977. Spolu s turné vydělala skupina ELO tohoto roku podle oficiálních údajů více než 10 milionů dolarů.
V polovině roku 1977 Jeff Lynne usoudil, že příští album by mělo být jako dvoualbum. Neúnavný Jeff Lynne se už zatím stačí zavřít v Basinu ve své švýcarské chatě, kde během 14 dnů napsal 13 písní. Pak se ihned odebral do nahrávacího Münchner 
Musicland Studios, kde během tří měsíců bylo celé dvoualbum nahráno. Následovníkem "A New World Record" bylo multi-platinové
album, 2LP "Out of the Blue", které vyšlo v říjnu 1977. Toto album se mělo stát "Bílým
albem" skupiny ELO. Desku si ještě před jejím vydáním objednalo více než 4 miliony fanoušků v celkové výši přes 47 milionů
dolarů! V britské albové hitparádě se drželo na žebříčku závratných 108 (111) týdnů! Ve Státech a v Kanadě se vinyl umisťuje
na #4 respektive #2 pozici. Z desky se vynořily singly "Turn to Stone", "Sweet Talkin' Woman", "Mr. Blue Sky", "Wild West Hero"
a "It's Over", z nichž každý se stal hitem ve Velké Británii a postupně dobyly žebříčky po celém světě. Kapela se poté vydala
na devítiměsíční, 92 zastávkové světové turné. V propracované pódiové show hojně využívají do té doby málo používané lasery,
mlhovými přístroji a jevišti vévodí mohutná kosmická loď, kterou tým techniků montuje málem dny před začátkem koncertu. Ve
Spojených státech byly koncerty uváděny pod názvem The Big Night a byly jejich největší až doposud, když je vidělo až 80.000
diváků na Cleveland Stadium. V únoru 1978 byla první zastávkou Hawaii, v květnu následovalo Německo a v červnu Anglie, kde
ELO sklízeli obrovské úspěchy. The Big Night si dělalo ambice stát se nejrozsághlejším živým koncertním turné hudební historie
až do tohoto okamžiku (1978). Kapela také odehrála ve Wembley Arena osm zcela vyprodaných večerů, stejně jako během turné, což
byl v té době další rekord. První z těchto představení bylo zaznamenáno televizi a později vyšlo na CD a DVD. Pozice ELO je
v té době opravdu hvězdná. A nemá se špatně ani manažer Don Arden. Za peníze, které mu ELO vydělali, si koupil dům Howarda
Hughese v Beverly Hills a pořádal v něm jeden večírek za druhým. Když si sousedi stěžovali na hluk, koupil i jejich dům.
Veřejně pak prohlašoval: "Předtím jsem sice nebyl žádný chudák, ale teď jsem přímo nechutně bohatý." V sestavě ELO došlo někdy v roce 1978 k významné změně v sestavě, protože Jeff Lynne zrušil smyčcovou sekci skupiny a propustil její členy, Mika Kaminskiho, Melvyna Galea a Hugha McDowella. Smyčcová sekce s používáním studiového orchestru postupně ztrácela na významu a na "Out of the Blue" se tito tři hudebníci prakticky neobjevili, pouze Mik ve třech písních, Melvyn v jedné a Hugh snad vůbec. Nicméně, na "Out of the Blue" jsou stále zapsáni jako stálí členové sestavy a můžeme je vidět i klipech, které byly natáčeny k následujícímu albu "Discovery". Sestava se tak nadále skládala pouze z Jeffa, Beva Bevana, Richarda Tandyho a Kellyho Groucutta. V roce 1979 v květnu vyšlo další multi-platinové album "Discovery" (v USA o měsíc později) a podílí se na něm ale již redukovaná sestava ve složení Lynne, Bevan, Tandy, Groucutt. Ačkoli na albu byl největší hit 
(a ELO největší hit celkově) rocková píseň "Don't Bring Me Down", celé album bylo ovlivněno svým těžce diskotékovým rytmem.
Přesto také produkovalo hity "Shine a Little Love", "Last Train to London", "Confusion" a "The Diary of Horace Wimp". V témže
roce dokonce dobude špičku britské hitparády a na žebříčku se udrží více než 10 měsíců. Ve Státech je deska dvojnásobně platinová
a prodá se ji více než 2 miliony kopií. Celosvětově to jsou bez mála 4 miliony kopií. Kapela nahrála videa ke všem písním z alba.
Rok 1979 ELO zakončili jako největší prodejní počin ve Velké Británii. ELO dosáhli vrcholu své slávy, prodávali milióny alb a
singlů a dokonce byli inspirací parodie/hold písně na albu Randyho Newmana "Born Again", s názvem "The Story of Rock a Roll Band".
V nastalé situaci se Jeff Lynne rozhodne poněkud utlumit koncertní činnost, aby se mohl plnou silou soustředit na natáčení dalších
hudebních počinů. Skupina tentokrát nevyjela na světové turné, místo toho vznikla videa ke všem devíti písním alba.V roce 1980 byl Jeff Lynne požádán, aby napsal soundtrack k filmovému fantasy muzikálu "Xanadu", 
režiséra Roberta Greenwalda s Olivií Newton-John v hlavní i pěvecké roli, druhou polovinou pak napsal John Farrar. Samotný
film moc neobstál, ale soundtrack filmu si vedl mimořádně dobře, nakonec i on byl dvojitě platinový, jenže tato deska byl první
stupínek na pozvolném pádu skupiny. Ale kdo by na to tenkrát jen pomyslel, když samotné album se prodávalo po milionech kusů.
V 6 zemích světa dosáhlo vrcholu hitparád a ve Spojeném království se drželo 17 týdnů v Top 100, přičemž vystoupalo až na
stříbrnou pozici. Album přineslo dva singlové hity pro Olivii Newton-John ("Magic", #1 ve Spojených státech a "Suddenly" s
Cliff Richardem) a pro ELO ("I'm Alive", se stal zlatým, "All Over the World" a "Don't Walk Away"). Titulní skladba, kterou
nahrála Olivia Newton-John spolu s ELO je ELO jedinou písni v Top singlovém žebříčku ve Spojeném království a hity jako "Xanadu"
nazpívaného s Olivií Newton-John, "All Over The Top" nebo "I'm Alive" duněly snad na všech diskotékách světa. Skupina ELO se zatím
zúžila na obsazení Jeff Lynne, Bev Bevan, Richard Tandy a Kelly Groucutt a hrála čistý pop k lítosti kritiků. Jenže Jeff Lynne se
nechal slyšet: "Příšerný film, netušil jsem, co z toho bude, deska ale zabrala." Touto poznámkou ale Jeff nazlobil nejen
samotnou Olivii, ale hlavně režiséra Roberta Greenwalda. O více než čtvrt století později vznikl na Broadway muzikál Xanadu,
založený na filmu, měl premiéru 10. července 2007 v Helen Hayes Theatre a získal celkem dobré recenze. To mu přineslo i 4
nominace na 4 Tony Award.
Paměti Bev Bevana "Electric Light Orchestra Story" od jeho prvních dnů a celé jeho kariéry s The Move a ELO, vyšly v roce 1980.
Naštěstí Jeff Lynne kvůli albu "Xanadu" nehází flintu do žita, neboť má stále co říci svým fanouškům a stále ještě nevyprázdnil svou
klenotnici nápadů. V roce 1981 ELO opět změnili zvuk se sci-fi koncepčním albem "Time", návratem
k dřívějším, více progresivním rockovým albům, jako je např. "Eldorado". Album je charakteristické vlivem Nové vlny a hlavní roli zde
hrají syntezátory, vedle nich však byl stále ve studiu přítomen orchestr. Samotný příběh alba vypráví o člověku, který se z roku 1980
přesune pomoci stroji času do roku 2095. Jenže se již nemůže vrátit. A tak mu nezbývá než se přizpůsobit danému prostředí v danou dobu.
Samotné album vychází ve Státech v červenci 1981 a v Británii o měsíc později. Smyčcové party byly nahrazeny syntezátory, které tak
získaly dominantní roli, což byl trend ve většíně hudební scéně té doby, když studiové smyčce pod taktovkou Rainera Pietsche byly použity
jen na některé ze skladeb, celkové vyznění mělo více elektronický charakter v souladu s futuristickou povahou alba. Album dobylo britské
hitparády během dvou týdnů a v první stovce drží od srpna 1981 až do března 1982. V Německu a ve Švédsku dosáhne rovněž první příčky.
Album bylo posledním studiovým album ELO ohodnoceným ve Velké Británii jako platinové, celosvětově se alba prodalo 2 miliony kopií.
Deska obsahuje takové hudební skvosty jako singly "Hold on Tight", "Twilight", "The Way Life's Meant to Be", "Here Is the News", "Rain
Is Falling" a "Ticket to the Moon". Skupina se vydala na světové turné na podporu LP, jak se později ukázalo, bylo jejich posledním.
Jednalo se o první ELO představení bez violoncellistů, ačkoli Mik Kaminski se vrátil na koncertech k hraní na své "modré housle". Živá
sestava ve složení Lynne, Bevan, Tandy, Groucutt byla doplněna ještě o Louise Clarka a Dave Morgana (kytara, syntezátory, zpěv) hrajících
smyčcové party na syntezátory a vokodérem "Fred the Robot", který se uvedl v "Prologue" a "Epilogue". K optickému okouzlení koncertů patřil
tentokrát robot, promlouvající při vystoupeních. Tentokrát se ELO zřekli optických efektů.
Jeff producentem a rozpad skupiny (1983-1986)Jeff Lynne chtěl za následovníka alba "Time" znovu dvojalbum. Ale podle jeho vyjádření mu CBS tento návrh zablokovala z důvodu, že dvojité vinylové album by bylo příliš nákladné a nevěřila, že by se dvojalbum dobře prodávalo. Nové album bylo tak zkráceno z dvojitého na jednoduché LP a pod názvem "Secret Messages" vyšlo v roce 1983. Zkrácení albu spíše uškodilo, protože se stalo nesourodým. 
Samotná deska ale dosáhla "jen" na 36. pozici na americké albové hitparádě a na britské, kde figurovala v první stovce 3 měsíce, dosáhlo umístění
#5. Tři z celkem čtyř neuveřejněných písní se objevily v roce 1990 na 3CD "Afterglow" vydaném v USA u příležitosti 20 let trvání ELO. Nejhranějšími
songy v rádiích se staly skladby "Rock 'n' Roll Is King" a "Secret Messages". Vydání alba ale provázela zprávou, že turné k albu se nekoná, neboť
bubeník Bev Bevan nyní hraje na bicí s Black Sabbath a basista Kelly Groucutt opustil kapelu. Pověsti o rozpadu kapely ale veřejně popřel Bevan.
Ačkoliv "Secret Messages" debutovalo na #5 ve Velké Británii, spadlo z žebříčků, když pohořelo na nedostatku hitových singlů ve Velké Británii
navzdory tomu, že píseň "Rock 'n' Roll Is King" se stala obrovským hitem ve Velké Británii, USA i Austrálie, a navzdory vlažnému přijetí ze strany
médií. V roce 1983 Bevan oznámil svoji touhu připojit se k Black Sabbath trvale a Lynne a Tandy nahráli skladby pro Electric Dreams soundtrack pouze
pod jménem Jeffa Lynne. Nicméně Lynne byl smluvně vázan vydat ještě jednu ELO album. Trojice Lynne, Bevan a Tandy se vrátila do studiu v roce 1985,
pouze s Christianem Schneiderem na saxofon na některých skladbách, aby jim pak počátkem roku 1986 vyšlo poslední album skupiny Jeffa Lynna
"Balance Of Power". Třebaže singl "Calling America" se umístil v Top 30 ve Velké Británii (#28) a v Top 20
v Americe, a singl "So Serious", následně oba dva se vypadly z žebříčků. Album postrádalo skutečné smyčce, které byly opět nahrazeny syntezátory,
na něž hrál Tandy. Album se také představilo bez obvyklého ELO loga, které se objevovalo na každém albu od roku 1976. Sám Jeff Lynne přiznává, že
poslední dvě alba vznikaly již v křečích. A tak je až s podivem, že skladba Calling America je ve Státech v první dvacítce. Ve Francii se umístila
na 10. místě, a to jen proto, že oficiální klip k této skladbě se točil v pařížském komplexu Centre Georges Pompidou.Lynne se 7 sedmičlennou sestavou, která podporovala i "Time" s výjimkou basisty Groucutta, kterého nahradil Martin Smith, odehrál několik živých vystoupení ELO v roce 1986, včetně koncertů v Anglii a Německu spolu s vystoupením v USA na American Bandstand "Solid Gold" a pak v Disneylandu v létě. První vystoupení se odehrálo 15. března 1986 na The Birmingham Heart Beat Charity Concert v Birmingské NEC Arena, který organizoval v rodném městě ELO bubeník Bev Bevan, později pak ještě jednou v Londýně ve Wembley Arena. Náznak Lynnovy budoucnosti naznačilo, když se George Harrison objevil na pódiu během přídavku na Heart Beat a zapojil se do all-star přídavku "Johnny B. Goode". K poslednímu představení ELO na mnoho let došlo dne 13. července 1986 ve Stuttgartu, Německo, kde hráli při dvou vystoupeních jako předkapela Roda Stewarta. ELO byli rozpuštěni po skončení představení ve Stuttgartu v roce 1986, ale nebylo k tomu vydáno žádné oznámení během příštích dvou let. V tomto roce jsme mohli spatřit skupinu naposledy naživo, pak skupina přestala existovat. Od tohoto data si jde každý svou cestou. Během následujících let se Lynne věnoval producentské činnosti pro známé interprety, např. produkoval album "Cloud Nine" George Harrisona nebo spolupracoval s Dave Edmundsem, Randy Newmanem. Během roku 1988 zakládá ex-Beatle George Harrison supergroup všech 
supergroup The Traveling Wilburys, do jejíž sestavy se přidává i Lynne a v tomto superbandu si nechává říkat Nelson Wilbury nebo Otis
Wilbury. Dalšími členy skupiny jsou Bob Dylan, Tom Petty, Roy Orbison. Skupina natočí 2 alba. Debut pod názvem "Traveling Wilburys Vol.
1" vychází v říjnu 1988. Deska se velice dobře prodává (5 000 000 prodaných nosičů celosvětově) a dokonce se umisťuje na předních místech
světových hitparád. Největší peckou z alba se stává skladba Handle With Care. Bevan se mezitím nabídl Lynnemu, aby natočili další ELO
album v roce 1988, ale Lynne již neměl zájem a oznámil, že ELO již nejsou.Druhé album hvězdné sestavy vychází o 2 roky později pod názvem "Traveling Wilburys Vol. 3". Natáčení se už ale nezůčastnil Roy Orbison, který předčasně zemřel. Prodejnost této desky už nešplhá k několikamilionovým číslům (cca 1 500 000 prodaných nosičů celosvětově), přesto ale obsahuje skvělou věc "She's My Baby", do které nahrál kytarové sólo Gary Moore. Deska byla dokonce oceněna cenou Grammy za rok 1990 v kategorii Best Rock Performance by a Duo or Group. Ještě během roku 1990 ale supergroup The Traveling Wilburys končí. Lynne v roce 1990 podepisuje sólovou nahrávací smlouvu a v červnu 1990 (USA, červenec UK), vychází Jeffu Lynneovi první sólové album "Armchair Theatre". Na tomto počinu mu vypomáhal kromě jiných na kytaru George Harrison, na bicí Ringo Starr a taky Michael Kamen jako šéfdirigent. Deska se nejlépe prodávala ve Skandinávii. Nejhranější skladbou z desky je song "Every Little Thing". V devadesátých létech se pak Jeff Lynne věnuje převážně producentské činnosti. Stává se z něj jeden z nejvyhledávanějších producentů vůbec. Producentsky je podepsán např. pod takovým hitem jako "Free As A Bird" od Beatles. Dále produkoval alba skupině Aerosmith, Tomu Jonesovi, Joe Cockerovi, Tomi Pettymu nebo Bonnie Tyler.
Projekt ELO Part II (1989)Mik Kaminski a Kelly Groucutt založili a uvedli v život OrKestra, ale až Bev Bevan po několika letech dokázal znovu oživit ELO. Bev Bevan na základě dohody s Lynnem, který spoluvlastní práva na jméno ELO, pak pokračoval v činnosti v roce 1989 jako "Electric Light Orchestra Part II", původně bez dalších bývalých členů ELO kromě Clarka. Jeden z nich, Troyer měl dokonce už za sebou i sólové album. ELO Part II vydali své debutové album "Electric Light Orchestra Part Two" v roce 1990. Další členové Mik Kaminski, Kelly Groucutt a Hugh McDowell se ke kapele připojil na první turné v roce 1991. McDowell ale po tomto turné odešel. Bates se připojil až v roce 1993, když mezitím odešli Lockwood, Haycock a McDowell. Bevan, Groucutt, Kaminski a Clark nahráli 
druhé album "Moment of Truth" v roce 1994. V roce 1995 funguje kapela v sestavě Bevan, Kaminski, Groucutt, Clark, Troyer, Phil
Bates a koncertovali tak až do roku 1999. Bevan odešel ze sestavy v roce 1999, když prodal svůj podíl na název ELO Jeffu Lynnovi
v roce 2000. Zbývající členové i nadále koncertují a nahrávají, ale od roku 2001 již jen pod zkráceným názvem "The Orchestra".
Dokončené nové album "No Rewind" signalizuje pro skupinu znovuzrození v nejpozitivnější podobě. V produkcí Erica Troyera,
Parthenona Huxleye a Jima Jacobsena (eels) bylo album nahráno bez jediného centu od nějaké vydavatelské firmy. Více než 10
skladeb bylo nahráno ve studiích v Los Angeles a v New Yorku za dva a půl roku během přestávek v hektickém plánu celosvětových
turné skupiny. Nahrávací termíny byly dojednávány běhom představení a měly garantovat, že členové kapely budou pro natáčení
všichni ve stejném městě a stejnou dobu. Není jednoduché setkat se a hrát s basistou a houslistou bydlícími v Anglii, klávesistou
z New Jersey, dirigentem z Ohia a oběma kytaristy a bubeníkem z Los Angeles. V roce 2008 vyšel ještě živý záznam "The Orchestra
Live". Ale to už je pouze labutí píseň bývalé zašlé slávy skupiny a její úroveň a úspěšnost už nedosáhla úrovně původní sestavy
ELO.
Obnovení skupiny a reedice desek (2001-dosud)Lynnův návrat s ELO začal v roce 2000 s vydáním retrospektivního box setu "Flashback", který se skládal ze tři CD, na nichž byly předělané skladby a několik odložených a nedokončených děl, zejména nejpozoruhodnější nová verze pouze jejich britského 
hitu "Xanadu". Dne 11. června 2001 vyšlo album "Zoom", první po 15 letech vydané album
ELO od roku 1986, a zatím i jejich poslední. Ačkoli se deska vydávala jako album ELO, texty i hudbu napsal opět pouze Jeff
Lynne, jako jediný oficiální člen kapely. 13 skladeb alba natočil Jeff Lynne ve svém domácím studiu skoro sám, něco nahrál
klávesista ELO Richard Tandy, jinak všechny party kytar, kláves, baskytar, bicích nebo i smyčců nahrál Lynne, pouze ve
skladbách "Easy Money" a "Moment In Paradise" si zahrál na bicí jako host exbeatle Ringo Starr, v "A Long Time Gone" a
"All She Wanted" hrál na kytaru George Harrison, oba dva bývalí členové Beatles. Jestli tyto legendy přidaly nahrávkám
více invence lze jen spekulovat, ale Jeff věřil, že když se jejích jména objeví na obalu, tak se bude deska lépe prodávat.
Album Zoom vychází 12. června 2001, ale prodejnost je ale hodně mizivá. V americké hitparádě Top 200 album "Zoom" nepřežilo
ani dva týdny! Skalní fanoušci skupiny už odrostli a teenageři dávají přednost mladším hvězdám. Singlové ambice měly skladby
"Alright a Moment in Paradise", jenže přání je jedna věc a realita druhá. Po dokončení alba Lynne reformoval kapelu ze zcela
nových členů, včetně jeho tehdejší přítelkyně Rosie Vely, která vydala vlastní album "Zazu" v roce 1986. Ještě v roce 2001
bylo naplánováno turné kapely ELO po USA. Bývalý člen ELO Tandy se vrátil ke skupině nakrátko poté ke dvěma živým televizním
představením: VH1 Storytellers a PBS koncertu uvedeném na CBS Television City, který později vyšel pod názvem
"Zoom Tour Live" na DVD.
Jenže turné bylo pro absolutní nezájem zrušeno. Oficiálně bylo turné odvoláno kvůli událostem z 11.září 2001. Jenže o tomto
důvodu lze jen spekulovat. Po tomto datu se už dokonce Jeff Lynne nesešel ani s muzikanty, kteří měli na turné vystupovat.
A tak důkaz o tom, jak by skupina mohla na koncertě znít vypovídá pouze vydané DVD se zajímavým obsazením i výběrem skladeb,
kde převládá většina osvědčených starých Lynnových písní z doby "starých dobrých" ELO. Výborný Lynnův hlas ladí dokonale
s hlasem "druhé" vokalistky Rosie Vely. Nová členka 'kapely', zpěvačka Rosie Vela vystupovala s přirozenou grácií a společně
s dalšími novickami, dvěma cellistkami Peggy Baldwin a Sarah O'Brien, které zde odehrály podstatnou část smyčců, vnesla na
pódium eleganci, půvab a svěžest...V dalších létech pokračuje Jeff Lynne v producentské práci. Produkuje např. posmrtně vydané album George Harrisona "Brainwashed" nebo desku "Higway Companion" od Toma Pettyho. V říjnu 2012 vydává Jeff Lynne své druhé sólové album Long Wave. Deska obsahuje covery skladeb, které Jeffa ovlivnily během dospívání. Kupodivu se i dobře prodává. Na anglické nezávislé albové hitparádě je dokonce na vrcholu. Harvest a Epic/Legacy začaly vydávat celý ELO katalog v letech 2001 - 2007. Zařadili mezi ně remasterované skladby a nikdy nevydané a odložené skladby, včetně dvou nových singlů. Prvním byl "Surrender", který se umístil na dolním konci britském žebříčku na pozici #81, asi 30 let poté, co byl napsán v roce 1976. Druhým singlem byla další nevydaná nahrávka, skladba "Latitude 88 North", kter8 vyšla jako třetí bonusová skladba v roce 2007 na remasterované verzi svého alba "Out of the Blue". Píseň byla napsána v roce 1977, ale existovala pouze jako demo nahrávka sboru. Lynne se ke skladbě vrátil a dokončil ji v přípravě na remasterovanou verzi "Out of the Blue". 
Dne 9. srpna 2010 label Eagle Rock Entertainment vydal "Live - The Early Years" DVD ve Velké
Británii jako kompilační DVD, které obsahovalo i "Fusion - Live in London (1976)" a spolu s tím i nikdy předtím nevydané živé
vystoupení na Brunel University (1973) a v německé televizní show Rockpalast (1974). V USA vyšla mírně upravená verze dne
24. srpna 2010. "The Essential Electric Light Orchestra" artwork byla znovu jigged obsahuje dvě různé obaly. Americká a
australská verze sdílí jeden návrh, zatímco zbytek světa představoval druhý pro nové dvojité vydání alba v říjnu 2011.
Jednalo se o třetí ELO kompilaci představující chronologický běh - přes ELO singly/skladby po USA kompilace "Olé ELO" z roku
1976 a "Strange Magic: The Best of Electric Light Orchestra" z roku 1995. "Mr. Blue Sky: The Very Best of Electric Light
Orchestra" vyšla pak 8. října 2012. Je to album nových nahrávek největších hitů Lynneho ELO spolu s novou písní "Point of No
Return", aby se časově shodovala s vydáním druhé sólové desky Lynna "Long Wave". Toto nové album z roku 2012 obsahovalo
reklamní karty, oznamující opětovné vydání rozšířené a remasterované verze alba "Zoom", a navíc i sólového alba "Armchair
Theatre", které původně debutovalo v roce 1990. Obě alba byla opětně vydaná v dubnu 2013 s různými bonusy. Také vyšlo koncertní
album "Electric Light Orchestra Live", které představuje písně z turné "Zoom", pokud kromě televizních vystoupení nějaké bylo.
V roce 2012 Jeff Lynne produkoval 4 singly "Analog Man", "Wrecking Ball", "One Day at a Time" a "Spanish Dancer" na prvním
sólovém albu Joe Walshe (Eagles) "Analog Man", které vydal bezmála po 20 letech.
... a dovětek !THE ORCHESTRA se vrací do České republiky! Po fenomenálním úspěchu v roce 2011, kdy původní členové rockové legendy Electric Light Orchestra zcela zaplnili velký sál pražského Kongresového centra, který nadšeně skandoval až do poslední vteřiny koncertu, se rozhodl pořadatel TICKET ART PRODUCTION opět uvést tento jedinečný koncert, který se uskuteční dne 1. listopadu 2013 od 20 hod opět v Kongresovém centru Praha. Letos rovněž s velkým symfonickým orchestrem!  Všichni známe jejich hity skupiny ELO, které vítězily v hitparádách po celém světě a dodnes je hrají všechna rádia, připomeňme si např. "Don’t Bring Me Down", "Rock’n'Roll Is King", "Twilight", "Livin’ Thing", "Do Ya", "Confusion", "Last Train To London", "Ticket To The Moon", "Evil Woman", "Ma-Ma-Ma-Belle", "Mr. Blue Sky", "Telephone Line" a desítky dalších. Většinu těchto nestárnoucích hitů uslyšíte i v rámci pražského koncertu.  Pro fanoušky Electric Light Orchestra bylo ohlášení nové desky jistě dobrou zprávou, i když vyšlo pod hlavičkou "Jeff Lynne’s 
ELO". Album nazvané "Alone In The Universe" se objevilo čtrnáct let od uvedení nahrávky
"Zoom", jež sama vyšla po patnácti letech od vzniku poslední „skutečné“ desky ELO "Balance Of Power" v roce 1986. Deska "Zoom"
v roce 2001 velkou díru do světa neudělala a Jeff Lynne, vůdčí osobnost skupiny, následně pro nezájem návštěvníků zrušil
plánované turné a odložil Electric Light Orchestra k ledu. Mezitím se věnoval produkování nahrávek jiných hudebníků a dal
světu také svou druhou sólovou desku "Long Wave". Problém byl také v tom, že "Zoom" bylo striktně přijato pouze jako Lynneho
sólový počin. S původními členy kapely má totiž po rozkolu v osmdesátých letech všelijaké vztahy a tak se na albu z původní
party objevil pouze klávesista Richard Tandy, a to ještě jako host. Na "Alone In The Universe" (že by název odrážel jeho situaci
s kapelou???) se už Lynne bez kolegů obešel úplně, pokud tedy pomineme perkuse nahrané jeho zvukařem a doprovodné vokály, které
nazpívala hudebníkova dcera. Jeff Lynne sice ovládá řadu nástrojů a je schopný nahrát si celou desku sám, přiznává však, že
nejlépe mu to jde na kytaru. Proto například bicí hned v úvodní písni a prvním singlu z desky "When I Was a Boy" jsou někdy
až strojově nudné. Historie kapely se skončila po hudební stránceuž hodně dávno.
Jeff Lynne představil 26. září 2019 svůj nový singl z jeho nadcházejícího alba "From Out Of Nowhere", které vyjde v listopadu.
Lynne prohlásil, že píseň vyšla z ničeho, takže si nemohl vymyslet lepší titul. Dodal také, že další turné je velmi pravděpodobné
po jeho úspěšném loňském turné. Druhý singl z nového alba pojmenovaný "Time Of Our Life" se objevil dne 25. října 2019."From Out Of Nowhere" je čtrnácté studiové album britské rockové skupiny Electric Light Orchestra (ELO) a druhé pod názvem Jeff Lynne's ELO. První studiové album kapely po čtyřech letech vyšlo 1. listopadu 2019 prostřednictvím labelu Big Trilby a Columbia Records. Lynne nahrál většinu nástrojů na albu. Lynne uvedl, že první skladbou, kterou pro album napsal, byla titulní skladba a uvedl, že se jmenuje "From Out of Nowhere" jako "to je přesně to, odkud vyšlo". Jejím tématëm je "naděje a spasení" a optimismus se objevuje v podstatě na celém albu. Kapela ELO Jeffa Lynna oznámuila 18. března 2024, že se chystá vyrazit na poslední turné kapely nazvané "The Over and Out Tour". Tuto 27-zastávkovou šňuru produkuje Live Nation a začne v Palm Desert v Kalifornii 24. srpna 2024 a poputuje napříč Severní Amerikou do měst, jako je New York, Chicago, Atlanta a Seattle, než skončí 25. října 2024 v Los Angeles v Kalifornii. 
Historie projektu ELO se začala psát v roce 1971 a trvá do současnosti. K založení nové skupiny vedla touha vytvořit něco nového.
Všechny kapely měly rockové obsazení a k tomu jsou potřeba i dechové nástroje, ale skupina s klasickými smyčcovými nástroji a klavírem
- to by bylo něco nového. Hudba ELO se označuje jako klasický a progresivní rock. Jejich tvorba směšuje beatlesovský pop, symfonický
rock a vážnou, klasickou hudbu. John Lennon v roce 1974 o skupině ELO prohlásil: "Kdyby ještě hráli Beatles, hráli by přesně stejně
jako ELO!"Jeff Lynne's ELO jsou známí jako jedni z nejikoničtějších počinů v hudební historii, kteří vydávali v posledních letech kritikou uznávaná a vrcholná alba spolu s řadou vyprodaných evropských vystoupení ve Velké Británii a Evropě. Jeff Lynne byl v roce 2023 uveden do Síně slávy skladatelů a kapela ELO byla uvedena do Rock And Roll Hall Of Fame již v roce 2017. Kapela byla vždy známá svými epickými živými vystoupeními a výrazným stylem, který hladce a inovativně míchal rock, pop a klasiku. ELO má více než 20 Top 40 hitů v USA a Spojeném království, díky čemuž se Lynnina rozsáhlá produkce stala jednou z nejuznávanějších hudbou posledních čtyřiceti let a pomohla prodat více než 50 milionů desek po celém světě.  ELO Jeffa Lynna se chystá vyrazit na poslední turné kapely nazvané The Over and Out Tour. Jeho severoamerická větev, produkovaná Live Nation, začne v Palm Desert v Kalifornii 24. srpna 2024 a poputuje napříč Severní Amerikou do měst, jako je New York, Chicago, Atlanta, Los Angeles a Seattle, než skončí v Kalifornii dne 26. října 2024. Předprodej lístků začal ve středu 20. března 2024 v 10 hodin místního času. Předchozí severoamerické turné Lynneho v roce 2019 potěšilo obrovské davy a vyvolalo široký ohlas u kritiků. "Skvělý katalog se vrací na americká pódia a dává lidem hladovějícím po strunách to, co chtějí. Katalog ELO mluví sám za sebe... a bylo to úžasné vidět... v 19-ti skladbovém setu, který opakoval to nejbližší skutečnému popu na úrovni Beatle, jaký 70. léta nabízela," uvedl Variety. LA Weekly napsal: "ELO Jeffa Lynna dokazuje, že space pop rock je stále živá věc... jedna z nejdokonalejších a vizuálně nejúžasnějších arénových show, jaké jsem za dlouhou dobu viděl. Celá s monstrózními světly, lasery a povinnou vesmírnou lodí ELO vznášející se za kapelou na obrazovkách videa byla show velkolepá a strhující jako filmový trhák - filmový trhák ze 70. let, tedy" Houston Press se rozplýval: "ELO Jeffa Lynna je prakticky náboženským zážitkem pro rock'n'rollové učedníky." A na závěr ještě The Philadelphia Inquirer: "Pro všechny nadané hudebníky, kteří pomohli dosáhnout Lynniny perfekcionistické vize, bylo ELO vždy jeho výtvorem, neonově zbarveným Frankensteinovým monstrem vybudovaným z kousků raného rock-and-rollu, symfonických témat, harmonií Beatles a disco beatů. Všechny ty kousky se bezchybně sešly... a byly zahrány k dokonalosti."  Kapela Electric Light Orchestra Jeffa Lynna odehrála první vystoupení svého posledního turné po USA. The Over And Out Tour odstartovalo v sobotu 24. srpna 2024 setem s 21 písněmi v Acrisure Areně s kapacitou 11 000 v Thousand Palms v Riverside County v Kalifornii. Byla to první zastávka z mamutího 31-denního putování napříč USA, které bude zahrnovat dvě představení 6. a 17. září 2024 v newyorské Madison Square Garden, vystoupí 25. září 2024 v Capital One Arena ve Washingtonu, a vyvrcholí dvěma představeními 26. a 27. října 2024 v Kia Forum v Los Angeles. Podpora pochází od rockerů z LA Rooneyho. Setlist, jak byste mohli očekávat, je nacpaný hity ELO, od úvodní skladby stejnojmenného debutu kapely z roku 1971, "10538 Overture", až po "Calling America" z roku "Balance of Power" (1986). Možná překvapivě nebylo místo pro materiál ani z jednoho z posledních alb ELO Jeffa Lynna. Electric Light Orchestra Jeffa Lynna oznámili své poslední živé vystoupení. Kapela, která je aktuálně na americké části svého turné Over And Out, zahraje naposledy 13. července 2025 v londýnském Hyde Parku v rámci každoroční série venkovních show BST. „Můj návrat na turné začal v Hyde Parku v roce 2014," říká Lynne. "Zdá se, že je to ideální místo pro naši poslední show. Nemůžeme být nadšenější, že se můžeme o tuto speciální noc v Londýně podělit s našimi britskými fanoušky. Jak píseň zní: "Uděláme to ještě jednou!" "ELO Jeffa Lynna jsou milováni po celém světě," říká Jim King, generální ředitel evropských festivalů v AEG Presents. "Živá vystoupení nejsou nic jiného než mimořádné a jsou důkazem neuvěřitelného katalogu hitů, které jsme si užili více než 50 let. Hostovat při jejich závěrečném vystoupení v BST Hyde Parku je skutečnou ctí, zvláště 30 let po jejich první festivalové show ve stejném místě. Jsme rádi, že můžeme být součástí tohoto výjimečného okamžiku v hudební historii." Začátkem října 2024 ELO Jeffa Lynna oznámili své poslední vystoupení a naplánovali vystoupení v londýnském Hyde Parku na 13. července 2025 jako součást každoroční série venkovních show BST. Nyní kapela přidala další dvě vystoupení na Over and Out UK Tour. Dne 5. července 2025 odehrají show v domovském městě v birminghamské Utilita Areně a poté se 9. července 2025 vydají na Manchester's Co-Op Live a 13. července 2025 se bude konat show na pódiu Hyde Park. Americká část Over and Out Tour končí večer 29. října 2024 ve Footprint Center ve Phoenixu, AZ. Sestava kapely se měnila po celé svého původního složení, když Lynne, Tandy a Bevan zůstávali stálými členy. Kapela nahrála 12 studiových alb, získala 9 zlatých, platinových a multiplatinových desek. Je také autorem kultovního filmového muzikálu Xanadu, ve kterém zazářila Olivia-Newton John. Žádná jiná kapela před ELO nedosáhla takto perfektního spojení vážné hudby s rockem! Jeff Lynne založil původní Electric Light Orchestra po boku Roye Wooda a Beva Bevana v roce 1970. Vůbec první vystoupení se konalo v hospodě Greyhound v jižním Londýně 16. dubna 1972. Lynne kapelu rozpustil v roce 1986 a oživil ji v roce 2000, než se vrátil na pódium s celou kapelou jako ELO Jeffa Lynna v Hyde Parku v roce 2014, show, která se vyprodala za 15 minut. POZNÁMKA: Kdo by chtěl více proniknout do tzv. "Birminghamské hudební scény", odkazuji jej na stránky janbraum.unas.cz/rock/, kde najde rozsáhlejší přehled tehdejší hudební scény... |
|
|
Zakládající členové:
Jeff Lynne (1970-1986, od 2000) - zpěv, kytary, basová kytara, klávesy, bicí, violoncello, zpěv
Roy Wood (1970-1972) - zpěv, kytara, basa, cello, klarinet, hoboj, bicí, flétna, producent, skladatel
Bev Bevan (1970-1986) - bicí, zpěv (založil i ELO Part II)
Richard Tandy (1972-1986, od 2000) - klávesy, kytara
Mik Kaminski (1973-1979, 1983) - Violin
Kelly Groucutt (1974-1983) - Bass Guitar, Backing and Lead Vocals
Steve Woolam (1971) - Violin
Hugh McDowell (1972, 1973-1979) - Cello
Colin Walker (1972-1973) - Cello
Mike Edwards (1972-1975) - Cello
Melvyn Gale (1975-1979) - Cello
Mike De Albuquerque (1972-1974) - basová kytara, zpěv
Wilfred Gibson (1972-1973) - Violin
Bill Hunt (1971-1972) - Keyboards, French Horn, Hunting Horn
Andy Craig (1971-1972) - Cello
Louis Clark (1974-1979, 1983) - dirigent
Rick Price (1971) - (pouze studiový hráč, jinak člen The Move, Wizzards)
Matt Bissonette (2001) - BassSoučasní členové Jeff Lynne's ELO: Milton McDonald - Lead Guitar, Backing Vocals (2014-present) Mike Stevens - Guitars, Backing Vocals (2014-present) Iain Hornal - Backing Vocals, Guitars (2014-present) Lee Pomeroy - Bass Guitar (2014-present) Marcus Byrne - Keyboards (2014-present) Bernie Smith - Keyboards (2014-present) Donavan Hepburn - Drums (2014-present) Melanie Lewis-McDonald - Backing Vocals (2014-present) Rosie Langley - Violin (2016-present) Amy Langley - Cello (2016-present) Jess Cox - Cello (2016-present) Jo Webb - Keyboards (2017-present) |
Jeff Lynne(Narozen 30. prosince 1947, v Shard End, Birmingham, Spojené království) Jeffrey "Jeff" Lynne je anglický textař, hudebni skladatel, aranžér, zpěvák, kytarista a producent. Proslavil jako vedoucí a jediný stálý člen skupiny Electric Light Orchestra a spoluzakládající člen Traveling Wilburys. Narodil se v Shard End, který leží v přilehlé oblasti Birminghamu. Zde taky navštěvoval Alderlea Boys Secondary School. V osmi létech dostal od svého otce svou první kytaru. Stála tehdy 2 libry a Jeff na ni hraje dodnes. Krom kytary neúnavně cvičil na klavír. Jeho hudebními vzory byli Roy Orbison, Chuck Berry, skupina The Shadows a později The Beatles. Jako šestnáctiletý zakládá se spolužáky Robertem Readerem, Davem Walshem a Davem Watsonem rock´n´beatovou skupinu The Rockin´ Hellcats. Jenže skupina neměla dostatek finančních prostředků, a tak přišel bubeník Dave Walsh s nápadem přejmenovat se na The Handicaps. Domníval se, že tento název jim dopomůže získat více peněz. Jenže na místo užitku s ním měli jen problémy. Proto se přejmenovali na The Andicaps. Skupina neúnavně cvičila v Shard End Community Centre, kde taky odehrála svůj první koncert. Za ten vyinkasovali 5 liber. Publiku se band natolik líbil, že v Shard End pak hráli každý pátek. Původně byli The Andicaps čistě instrumentální skupinou (po vzoru The Shadows), ale během roku 1964 nastoupil do bandu zpěvák John Kerton a skupina se postupně začala prosazovat i mimo Birmingham. Jenže ambice Jeffa Lynna ležely daleko nad rámec toho, co The Andicaps předváděli. Chtěl hrát v kapele, která nemusela hrát několikahodinové koncerty po tancovačkách. Na konci roku 1964 se mu naskytla příležitost připojit se ke známé skupině The Chads, když band opustil kytarista Mick Adkins. S The Chads nastoupil Jeff během roku 1965 do nahrávacího studia v Tettlows Recording Studio v Birminghamu, kde skupina pořídila své první nahrávky Preaching The Blues a Green Onions.
O prázdninách šestašedesátého Jeff Lynne skupinu The Chads opouští a v září 1966 odehraje několik koncertů se skupinou John Williams
and The Classix. Na konci roku 1966 se pak připojuje ke skupině Mike Sheridan & The Nightriders, která si po odchodu Sheridana zkrátila
název na The Nightriders a později se přejmenovala na The Idle Race. Na přelomu let 1967/68 nastupují The Idle Race do nahrávacího studia
Advision Studios v Londýně, kde nahrají svůj debut The Birthday Party (album vychází v polovině roku 1968). Autorem většiny skladeb byl
Jeff Lynne. Jako singlová verze z tohoto vinylu se objevila skladba Skeleton and the Roundabout, která se prodávala za 5 centů! Na desce
je i skladba Lucky Man, která hodně připomíná beatlesáckou klasiku Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band z roku 1967.Druhé album Idle Race, které vyšlo v roce 1969, produkoval již Jeff Lynne sám, čímž si od něj sliboval vstup na britskou hitparádu. I když deska obsahuje tak kouzelné kousky jako Sea of Dreams, úspěch se nekonal. Mírně frustrovaný Lynne proto na druhý pokus přijímá nabídku jít hrát do The Move, kterou dostal od kytaristy Roye Wooda. Na bicí v tomto bandu hrál Bev Bevan, který se objevil i v Gillanovské éře u Black Sabbath. S The Move si Jeff sliboval umístění na hitparádě. Vždyť skupina už měla za sebou úspěch se skladbou Blackberry Way, která obsadila 1. příčku na britské singlové hitparádě, a v které se pak udržela dlouhých 12 týdnů. Manažerem skupiny byl ostřílený Don Arden (otec Sharon Osbourne), který skupinu protlačoval hodně nevybíravými způsoby. Když se mu ji snažil například přetáhnout Clifford Davis (manažer Fleetwood Mac), tak se neštítil použit i dost drsné metody. Od května do září 1970 se The Move zavírají do nahrávacího studia, aby zde nahráli v pořadí svoji třetí desku (první s Jeff Lynnem) "Looking On". Deska však neměla takový hitparádový úspěch, jak si Jeff Lynne a Don Arden představovali. V rádiích a v televizi se ale objevila skladba Brontosaurus, která skončila na 7. příčce a v Nejlepší stovce se udržela 10 týdnů. 
Poslední studiové album "Message From The Country" natočili The Move na přelomu let 1970/71 (vychází 8. října 1971). To už skupinu tvořilo
oficiálně jen trio Lynne/Wood/Bevan. Na desce se ale neobjevil žádný hit, který by bořil hitparády, a to se Lynne s Woodem a Ardenem snažili
seč mohli. Hitově se prosadily až singly "Tonight" (11. příčka), "Chinatown" (23. příčka) a "California Man" (7. příčka).Během roku 1970/71 se The Move pozvolna přetransformují na Electric Light Orchestra. Jenže přeměna v jinou skupinu byla hodně pozvolná. Vždyť The Move měli své 3 želízka v ohni na hitparádách, ale skupina už fakticky neexistovala. Nebýt Ardena, The Move by už neexistovali ani papírově. Ten, jako správný manažer, slyšel šustění peněz, proto ELO uměle přibrzďoval. Svou první desku vydávají ELO v Anglii v prosinci 1971 pod názvem "The Electric Light Orchestra". Ve Státech následně vychází až začátkem následujícího roku pod názvem "No Answer". Důvod pro změnu názvu byl hodně kuriózní. Když Arden posílal pásky s masterem lodí do Ameriky, nebyl u nahrávky s pochopitelných důvodů žádný obal. Když pásky do Států dorazily, tak ihned volala sekretářka Ardenovi do Anglie, aby se dozvěděla podrobnosti. Jenže Arden nebyl zrovna na telefonu, tak napsala sekretářka na papírek no answer (žádná odpověď). Největším hitem na albu se stává skladba 10538 Overture, která dosahuje 9. pozici na singlové hitparádě. Během roku 1972 si taky ELO odbylo svůj koncertní debut, a to 16. dubna 1972 v Londýně, ale publikum je novátorským zvukem přece jenom trochu zaskočeno. Skupina přesto neslevuje s vytyčených cílů a již v únoru 1973 vydává své druhé album "Electric Light Orchestra II". Vydání alba ale předchází hádky mezi Lynnem a Woodem a následný odchod Wooda z kapely. Většinu basových linek na desce tak natočí Mike de Albuquerque. Jako host se na albu objeví i Marc Bolan, kytarista a zpěvák T.Rex. V hitparádě se prosadí cover Chucka Berryho "Roll Over Beethoven", který se v Nejlepší stovce udrží 10 týdnů. Nejlepší jeho pozici je 6.příčka. Posilnění úspěchem se ELO během dubna a května zavírají do londýnského studia De Lane Lea Studios, aby zde natočili v pořadí 3. studiové album "On The Third Day", které vychází v listopadu 1973 ve Státech a v prosinci téhož roku ve Velké Britanii. Pro ELO nyní nastává strmý vzestup na poli popularity. V září 1974 vydávají další album "Eldorado", které, ač se zdá, nebořilo žebříčky hitparád, ale v Kanadě získalo první platinové ocenění a ve Státech první zlaté za prodej více než 500 000 nosičů. Na singlech se objevila krom jiného 
protiválečná "Boy Blue" nebo titulní "Eldorado". Po vydání desky následuje celoroční turné, které skupina pojala hodně pompézně. Lynna a spol
doprovází třicetičlenný symfonický orchestr a skupina vyprodává jeden koncertní stánek za druhým. Lynne se postupem času stává stále očividněji
centrální osobností ELO a svědectví o tom přináší hned následující album "Face the Music" z roku 1975, které je jeho výhradním autorským dílem.To, co platí o desce "Face the Music", to platí o následující řadovce "A New World Record" dvojnásob. Deska byla opět natáčena (jako její předchůdce) v Mnichově v Musicland studios a na pultech obchodů se objevila 11. září 1976 (v USA o den později). Samotné album je v Británii šesté a její celosvětový prodej překročí 5 milionu výlisků. Spolu s následným turné vydělá skupina ELO podle oficiálních údajů více než 10 milionů dolarů. Takto zněli ELO v New Victoria Theatre v Londýně v roce 1976. Neúnavný Jeff Lynne se už zatím stačí zavřít na své švýcarské chatě, kde píše materiál pro další studiový titul "Out of the Blue". Ten vychází v říjnu 1977. Desku si ještě před jejím vydáním objednají více než 4 miliony fanoušků a v britské albové hitparádě, kde se udrží 111 týdnů, je nejlépe čtvrtá. Ve Státech a v Kanadě se vinyl umisťuje na 4. respektive 2. pozici. Následné turné nenechá nikoho na pochybách, že ELO už se skutečně stali velkou kapelou. V propracované pódiové show hojně využívají do té doby málo používané lasery a jevišti vévodí mohutná kosmická loď, kterou tam tým techniků montuje celé dva dny před začátkem koncertu. Pozice ELO je v té době opravdu hvězdná. V roce 1980 vytvoří ELO společně s diskotékovou hvězdičkou Olivii Newton-John soundtrack k filmu Xanadu. Jenže tato deska byl první stupínek na pozvolném pádu do bažiny. Ale kdo by si to tenkrát jen pomyslel. Vždyť samotné album se prodávalo po milionech kusech. V 6 zemích světa dosáhlo vrcholu hitparád a ve Spojeném království se drželo 17 týdnů v Nejlepší stovce, přičemž vystoupalo až na stříbrnou pozici. Hity jako "Xanadu", "All Over The Top" nebo "I'm Alive" tehdy snad zněly na všech diskotékách světa. Na začátku roku 1981 se pouští se svou symfonicko-rytmickou družinou do nahrávání koncepčního dílka "Time". Samotné album vychází ve Státech v červenci 1981 a v Británii o měsíc později. V Německu, ve Švédsku i v Anglii dosáhne první příčky, kde se v první stovce drží od srpna 1981 až do března 1982. A ani prodejnost není zanedbatelná. Celosvětově se alba prodá na 2 miliony kopií. V roce 1983 vydávají ELO další vinyl "Secret Messages". Deska měla původně vyjít jako dvojalbum, jenže vydavatelská společnost CBS Records byla proti. Samotná deska dosáhla „jen“ na 36. pozici na americké albové hitparádě a na 4. na britské, kde figurovala v první stovce 3 měsíce. Labutí písní v podání Electric Light Orchestra se stává deska "Balance of Power", která vyšla v březnu 1986. Sám Jeff Lynne přiznává, že poslední dvě alba vznikaly již v křečích. A tak je až s podivem, že skladba Calling America je ve Státech v první dvacítce. Ve Francii se umístila na 10. místě, a to jen proto, že oficiální klip k této skladbě se točil v pařížském komplexu Centre Georges Pompidou. 13. července 1986 odehrají ELO v německém Stuttgartu poslední vystoupení jako předkapela Roda Stewarda. Od tohoto data si jde každý svou cestou. Během roku 1988 zakládá ex-Beatle George Harrison supergroup všech supergroup The Traveling Wilburys. V tomto superbandu si nechává říkat Nelson Wilbury. Dalšími členy skupiny jsou Bob Dylan, Tom Petty, Roy Orbison a Jeff Lynne jako Otis Wilbury. Skupina natočí 2 alba. Debut pod názvem Traveling Wilburys Vol. 1 vychází v říjnu 1988. Deska se velice dobře prodává (5 000 000 prodaných nosičů celosvětově) a dokonce se umisťuje na předních místech světových hitparád. Největší peckou z alba se stává skladba Handle With Care. Druhé album vychází o 2 roky později pod názvem Traveling Wilburys Vol. 3. Natáčení už se ale nezůčastnil Roy Orbison, který předčasně zemřel. Prodejnost této desky už nešplhá k několikamilionovým číslům (cca. 1 500 000 prodaných nosičů celosvětově), přesto ale obsahuje skvělou věc She's My Baby, do které nahrál kytarové sólo Gary Moore. Deska byla dokonce oceněna cenou Grammy za rok 1990 v kategorii Best Rock Performance by a Duo or Group. Ještě během roku 1990 ale supergroup The Traveling Wilburys končí. 
V mezičase, v červnu 1990 (USA, červenec UK), vychází Jeffu Lynneovi první sólové album "Armchair Theatre". Na tomto počinu mu vypomáhal krom
jiných na kytaru George Harrison, na bicí Ringo Starr a taky Michael Kamen jako šéfdirigent. Deska se nejlépe prodávala ve Skandinávii. Nejhranější
skladbou z desky je song Every Little Thing.V devadesátých létech se pak Jeff Lynne věnuje převážně producentské činnosti. Stává se z něj jeden z nejvyhledávanějších producentů vůbec. Producentsky je podepsán např. pod takovým hitem jako Free As A Bird od Beatles. Dále produkoval alba skupině Aerosmith, Tomu Jonesovi, Joe Cockerovi, Tomi Pettymu nebo Bonnie Tyler. I když skupina v devadesátých létech fungovala pod hlavičkou ELO Part II. pod vedením Bev Bevana, nebylo to ono. Bubeník Bev Bevan, který band vedl, se snažil jen posbírat drobky, které se válely po zemi. V roce 2000 se kormidla chopí opět Jeff Lynne. Na natáčení desky "Zoom" si pozve z původní sestavy jen klávesáka Richarda Tandyho. Na nahrávce se krom méně známých muzikantů podílí ještě jako hosté Ringo Starr a George Harrison. Jestli tyto legendy přidaly nahrávkám více invence lze jen spekulovat, ale Jeff věřil, že když se jejích jména objeví na obalu, tak se bude deska lépe prodávat. Album Zoom vychází 12. června 2001. Prodejnost je ale hodně mizivá. Skalní fanoušci skupiny už odrostli a teenageři dávají přednost mladším hvězdám. Singlové ambice měly skladby Alright a Moment in Paradise, jenže přání je jedna věc a realita druhá. Jeff dokonce plánoval obrovské turné, z kterého ale pro absolutní nezájem sešlo. Oficiálně bylo turné zrušené kvůli událostem z 11.září 2001. Jenže o tomto důvodu lze jen spekulovat. Po tomto datu se už dokonce Jeff Lynne nesešel ani s muzikanty, kteří měli na turné vystupovat. 
V dalších létech pokračuje Jeff Lynne v producentské práci. Produkuje např. posmrtně vydané album George Harrisona Brainwashed nebo desku
Higway Companion od Toma Pettyho.V říjnu 2012 vydává Jeff Lynne své druhé sólové album "Long Wave". Deska obsahuje covery skladeb, které Jeffa ovlivnily během dospívání. Kupodivu se i dobře prodává. Na anglické nezávislé albové hitparádě je dokonce na vrcholu. A co Electric Light Orchestra? Během roku 2012 se Jeff Lynne sešel s původním klávesistou Richardem Tandym, s kterým opět kuje pikle. Použito: http://rucka.blog.idnes.cz/c/313465/Jeff-Lynne-show-nikdy-nekonci.html Jiří Laser Ručka, 30. prosinec 2012 | |
Roy Adrian Wood(vlastním jménem Ulysses Adrian Wood) (Narozen 8. listopadu 1946, Birmingham, Anglie) Roy je anglický zpěvák, skladatel, multi instrumentalista a aranžér. Ještě v době dospívání v řadě kapel jako Falcons, Lawmen, Garry Levinne & The Avengers. Až poté začal Roy hrát s místní Birminghamskou kapelou - Mike Sheridan and The Nightriders. Brzy se stali jednou z nejpopulárnějších a nejuznávanějších kapel Velké Británie. Koncertovali v Anglii, jezdili do Německa, kde bydleli v sídle ve Storyville Club v Duisburgu. Po návratu do Anglie The Nightriders založili úspěšnou hudební scénu. V těch dnech se konalo setkání kapel v The Cedar Club. V časných ranních hodinách se zde vždy sešla spousta hudebníků, kteří vytvořili takovou energii, že se rozhodli opustit své vlastní kapely a založit společně novou "super kapelu". V roce 1966 Roy s Carlem Waynem, Bevem Bevanem, Acem Keffordem a Trevorem Burtonem založili kapelu The Move, která se stala jednou z nejlegendárnějších a vskutku notoricky nejznámějších kapel 60. let. Později The Move uzavřeli smlouvu s nahrávací společností Deram. Jejich první singl, Royova píseň, "Night Of Fear" bezprostředně vynesla kapelu na nejvyšší místa žebříčku hitparády Top 5. V příštích pěti letech se na žebříčku hitparády Top 20 objevovaly další Royovy hity. Pak ale kontroverze ovládla jejich kariéru, když žili divoký a nespoutaný život, do něhož patřilo i ničení a demolování, takže jim nakonec bylo zakázáno vystupovat v některých koncertních halách v zemi. Royovy texty odhalovaly originální a často kuriózní pohled na svět. Jejich první deska, která se hrála na radiu One se jmenovala "Flowers In The Rain". 
Za hitem č. 3 "Fire Brigade" následovalo mistrovské dílo "Blackberry Way". Uvnitř skupiny došlo k osobním změnám - Roy začal
spolupracovat s Jeffem Lynnem a mezitím, co The Move pokračovali v nahrávání 4 nových písní a dvou alb, vznikla toužená kapela
Electric Light Orchestra, spojující prvky rockové muziky s klasikou. První singl ELO se jmenuje "10538 Overture".Po spolupráci, společném komponování a produkování prvního alba ELO, se Roy rozhodl poohlédnout se po něčem jiném, po novém stylu a opustil řady ELO a založil vastní kapelu Wizzard. V ní experimentoval s divadelními kostýmy, jednou přestrojen za brontosaura ("Brontosaurus" hit kapely The Move), podruhé za rozkošného pomalovaného čaroděje. Zdálo se, že slyší zvuk kapely ve své hlavě a vyjadřoval to tak výrazně a přesně svým zjevem - neupravenými pestrobarevnými vlasy, prapodivně pomalovanou tváří a zvláštními šaty, že Ziggy Stardust vypadal proti němu jemně! Roy vždy spojoval zrak a sluch. Říkal: "Co oči mohou slyšet, uši mohou vidět!" Čaroděj se vždy přehnal přes popovou scénu jako Santa Claus na Harley Davidsonu, roztrušující skvělé hudební tóny kolem sebe. Debutoval se dvěma singly "See My Baby Jive" a "Angel Fingers", které jsou hity č. 1 a dále se singlem "Ball Park Incident", hit č. 4. A složil další klasické vánoční písně, jejichž zvuk je dodnes tak čerstvý jako sněhové vločky! Roy měl obrovskou radost ze svých hitů a také dal nový význam termínu "sólo album", když napsal, produkoval a nahrál všechno na L.P. "Boulders". Nahrával na Abbey Road a všechny děti popu, které si koupily L.P. "Wizzard Brew" očekávaly asi tucet mnohem tvrdších písní než je jemná komerční "See My Baby Jive". Hudební schizofrenie prostoupila vše, co Roy složil, od smutné podivínské „Dear Elaine" až k jazzovým písním, které najdete na straně B alba „Wizzard". Jejich masky, nalíčení a přestrojení při „Top Of The Pops" vypadalo strašidelně až ohavně. Gorily, baletní tanečníci a andělé na kolečkových bruslích dováděli na pódiu s chlapeckou volností a nenuceností. Hráli brilantní vtipné 
rock´nrolové skladby z L.P. „Eddie And The Falcons" a džezové skladby např. „Are You Ready To Rock?".Koncem roku 1975 Roy téměř sám vytvořil 11 nahrávek a sólo hitů, dvě alba Wizzard a přidal ještě druhé sólo album „Mustard". Po tom, co se stal jedním z nejoblíbenějších mužů na hudební scéně, nastaly problémy s nahrávací společností a také jeho přepracování vedlo k tomu, že psal mnohem méně a společnost vydávala desky méně často. Následující dva roky strávil psaním a nahráváním. The Wizzo Band, velký dechově založený ansambl, vydali jedno album a vytvořili si svou vlastní vizáž, vystupovali v televizních koncertních show „Sight and Sound". V tomto období pracoval Roy v Americe s Brianem Wilsonem, se skupinou Beach Boys nahrával jejich album „15 Big Ones", hrál s nimi na saxofon, produkoval a hrál na LP Annie Haslamové „Annie in Wonderland". Následovalo třetí sólové album „On The Road Again", na kterém se podílel John Bonham, člen kapely Led Zeppelin, který zde hrál na bubny. 80. léta byla pro Roye velmi úspěšná. Téměř současně vydal dva singly a sestavil novou silnou kapelu se jménem Helicopters. Následovala spolupráce s umělci z různých hudebních oblastí, spolupráce s Louisem Clarkem a The Royal Philharmonic Orchestra, Philem Lynottem, Rickem Wakemanem, Carlem Waynem a díky rozpustilé písni ABBY „Waterloo" i s doktory a mediky. V jedné dekádě nahrál 10 sólo singlů a super album „Starting Up", které přesně vyjadřuje originalitu a pestrost, kterou se Woody proslavil. První roky tohoto desetiletí strávil ve svém studiu psaním a nahráváním hudby pro televizi, pracoval na sólovém albu a znovu spolupracoval s Jeffem Lynnem na jeho projektu. Dva songy, které nahráli „Me And You" a „Get What You Want" nám skvěle dokazují jejich jedinečnou schopnost psát vynikající písně, ale i smutně připomínají, že tyto písně nikdy nebyly vydány. Jedním z dalších Royova odvážných kroků bylo zahrát si s Cheap Trick na all-star dobročinném koncertu v New Yorku a přijmout pozvání hrát živě s hvězdami nové generace - Ocean Colour Scene, Paul Weller, Dodgy a Reeves & Mortimer. Později se připojil 
ke kapelám známým pod jménem The SAS, které hrály zejména při zvláštních událostech a na dobročinných koncertech. Mezi další
členy The SAS patří Cozy Powell, Neil Murray, Spike Edney, Fish a Tony Hadley. Dále byl přijat do exkluzivní skupiny "The
Society Of Distinguished Songwriters" = Společnost význačných skladatelů, kam patřili také Sir Andrew Lloyd Webber, Lionel
Bart a Graham Gouldman. „Woody je členem SOD a je na to pyšný"!Roy Wood pokračuje i nadále ve své legendární kariéře, která zahrnuje již 30 singlů, včetně tří hitů č. 1, spoustu desek a také fakt, že je jedním ze světové špičky v historii popu, který psal, produkoval, zpíval a vytvářel hity No. 1 se dvěma různými kapelami. Ve stále se měnícím světě populární hudby jsou jistá jména osob, která zůstávají neměnná. Mezi ně patří ROY WOOD - muž, jehož vzhled je stejně tak barvitý jako jeho hudba... V letech 1964-1970 členem založil skupinu The Move, která se přetransformovala na ELO 1970-1972 a v období 1972-1975 pak vedl skupinu Wizzard. V roce 1973 mu vychází první sólový singl "Dear Elaine", hitem se ale stává až píseň "Forever". V té době napsal také hudbu k muzikálu "Alice Through The Juke Box". V roce 1977 založil skupinu Wizzo, kterou po jednom albu přestavěl na Wizzo Band. Později hraje ve skupinách Rock Brigade a Helicopters, ale stále více se věnuje producentské a studiové práci. | |
Beverley Bevan(Narozen 24. listopadu 1944, Sparkhill, Birmingham, Anglie) Drums, Percussion Je anglický rockový hudebník, který byl bubeníkem a jedním z původních členů The Move a Electric Light Orchestra (ELO). Po ukončení vzdělání na Moseley Grammar School, kde získal druhý stupeň, působil jako praktikant nákupčí v centru města v obchodním dům s názvem The Beehive se školním přítelem Bobem Davisem (Jasper Carrott). Svoji profesionální hudební kariéru zahájil záskokem s Denny Lainem v jeho skupině Denny Laine & The Diplomats, pak působil v kapele Carl Wayne & The Vikings. Bev byl zakládajícím členem The Move na konci roku 1965 spolu s Roy Wood, Trevorem Burtonem, Ace Kefford a Carlem Wayne. ELO vydali své první album v roce 1971 v době, kdy kdy The Move existovali jen jako nahrávací podpora. The Move vydali jejich poslední singl "California Man" v roce 1972. Bevan má hluboký hlas, přesto se u The Move podílel vokály na dvou skladbách "Zing! Went the Strings of My Heart" a country & western šlágru "Ben Crawley Steel Co". Napsal dvě písně rockové turecké blues "Tram Conductor Blues" z alba "Looking On" a parodii Elvise Presleye "Don't Mess Me Up" z alba "Message from the Country", která vyšla jako B-strana singlu The Move "Tonight". Bevan hrál na všech deskách ELO a ELO Part II s výjimkou alba Zoom" z roku 2001, které neslo pouze název ELO, ale nahrál jej pouze Lynne s Richardem Tandy z předchozí sestavy. V roce 1975 hrál Bev na bicí a zpíval doprovod v top ten singlu Jaspera Carrotta "Funky Moped", kde spolupůsobil i Jeff a Richard. V roce 1976 se v obchodech objevil první a zatím poslední singl Beva Bevana "Let there be drums/Heavy Head", jehož producentem byl Jeff Lynne. Na podzim 1980 vydal Bev svou knihu "The Story Of The Electric Light Orchestra" - nezbytnost pro všechny fanoušky ELO, dávající pohled do života rockových muzikantů. V dubnu 1981 hrál Bev v Birminghamu charitativní koncert "Brum Beat Reunion Concert" ve spolupráci se všemi osobnostmi Birminghamské hudební scény včetně The Move! V té době také nahrál dvě skladby jako část projektu Taffy's Big Time Roll 
Band, který však, bohužel, nikdy nevyšel. V tomtéž roce manželka Beva Valerie porodila prvního syna Adriana. Na turné ELO s názvem
"Time" nahradil Beva u bicích pro čtrnáct vystoupení v únoru a březnu 1982 Peter "Pete" King, bubeník předskupiny ELO After The Fire,
když Bev musel odletět do Britské nemocnice s ledvinovými kameny. Protože po vydání "Secret Messages" nebylo naplánováno žádné turné,
připojil se pak Bev ke skupině Black Sabbath, aby zde vypomohl jako bubeník při turné po Evropě a dvou turné po Spojených státech (1983
a 1984), neboť jejich bubeník Bill Ward vážně onemocněl. Bev zde měl dva výborné kamarády (Tony Iommi and Geezer Butler), takže se dvakrát
nerozmýšlel, když ho žádali o výpomoc, dokud Bill bude nemocen. Bevan s nimi pak hrál v letech 1983-1984 a nahrál s nimi album "The Eternal
Idol" z roku 1987. Bevana lze také spatřit na dvou hudebních video "Trashed" a "Zero the Hero".Mik Kaminski a Kelly Groucutt založili a uvedli v život OrKestra, ale až Bev Bevan po několika letech dokázal znovu oživit ELO. Bev Bevan na základě dohody s Lynnem, který spoluvlastní práva na jméno ELO, pak pokračoval v činnosti v roce 1989 jako "Electric Light Orchestra Part II", původně bez dalších bývalých členů ELO kromě Clarka. Jeden z nich, Troyer měl dokonce už za sebou i sólové album. ELO Part II vydali své debutové album "Electric Light Orchestra Part Two" v roce 1990. Další členové Mik Kaminski, Kelly Groucutt a Hugh McDowell se ke kapele připojil na první turné v roce 1991. McDowell ale po tomto turné odešel. Bates se připojil až v roce 1993, když mezitím odešli Lockwood, Haycock a McDowell. Bevan, Groucutt, Kaminski a Clark nahráli druhé album "Moment of Truth" v roce 1994. V roce 1995 funguje kapela v sestavě Bevan, Kaminski, Groucutt, Clark, Troyer, Phil Bates a koncertovali tak až do roku 1999. Bevan odešel ze sestavy v roce 1999, když prodal svůj podíl na název ELO Jeffu Lynnovi v roce 2000. Zbývající členové i nadále koncertují a nahrávají, ale od roku 2001 již jen pod zkráceným názvem "The Orchestra". Po úspěšné show "Heartbeat '86" Bev Bevan zorganizoval další charitativní koncert s NEC v Birminghamu za účelem získání prostředků pro národní charitativní organizaci. Tato znovu úspěšná akce nesoucí název "Barnardos Bandwagon" se uskutečnila v říjnu 1992 a účastnili se jí rovněž hvězdy jako Edwin Starr, Ian Gillian, The Roy Wood Band a samozřejmě s ELO Part II v čele. Koncem toho roku pracoval Bev na 
několika vystoupeních v televizi s dalšími umělci a vystupoval se svou příležitostnou skupinou Belch (spolu s Jasper Carrotem a Tony Iommi).
Po smrti Carla Wayne v roce 2004 založil novou kapelu Bev Bevan Move s Philem Tree a bývalými kolegy ELO Part II Philem Batesem, Neil Lockwooded a hráli převážně skladby The Move na několika turné. Bates je ale opustil v červenci 2007 a znovu se připojil k ELO Part II, která se přejmenovala pouze na The Orchestra. V roce 2010 na nahrávce Paula Wellera "Wake Up The Nation" Bevan hrál na bicí ve dvou skladbách "Moonshine" a "Wake Up The Nation". Bevan v současné době uvádí radiovou show na BBC Radio West Midlands v neděli odpoledne. Recenzuje také nahrávky pro Midlands Sunday Mercury a má blog na svých internetových stránkách. Na Best of Broad Street Awards bylo oznámeno dne 17. ledna 2011, že Bevan bude poctěn s hvězdou na chodníku Birminghamských hvězd. Bevan je také patronem školy Dorridge Music (Knowle). Bevan žije na venkově ve Warwickshire s manželkou Valerií a jejich synem Adrianem. Je horlivým fanouškem Wolverhampton Wanderers FC. | |
Matt Bissonette(narozen 25. července 1961, United States) Bass Guitar Matt Bissonette je bratr bubeníka Gregga Bissonette. Navštěvoval program jazzové hudby na University of North Texas. Podle online hudebního magazínu Guitar 9 hrál na baskytaru a další strunné nástroje na nejméně 22 albech s hudebními styly od jazzu, jazz fusion, progresivního metalu a instrumentálního rocku. Bissonette hrál na baskytaru v mnoha populárních rockových kapelách, po boku legend, jako je David Lee Roth (1987–1992), s nímž nahrál americké platinové album "A Little Ain't Enough", Jeff Lynne a ELO na "Zoom" (2001), Ringo Starr (2003–2005) a v současnosti s Eltonem Johnem (2012–dosud). Na počátku až polovině 80. let Matt Bissonette koncertoval a nahrával s jazzovým trumpetistou Maynardem Fergusonem. Část svého času v kapele Ferguson hrál po boku svého bratra Gregga, což bratři udělali během své kariéry několikrát. Koncem roku 1987 nahradil basového virtuóza Billyho Sheehana v populární kapele Davida Lee Rotha. Spolu s kytarovým inovátorem Stevem Vaiem, Mattovým bratrem Greggem Bissonettem (bicí) a klávesistou Brettem Tugglem procestoval Matt svět za multiplatinovým albem "Skyscraper" bývalého zpěváka Van Halen. Během turné s Rothem zpíval Bissonette obtížné vysoké harmonie, které se proslavily v klasice Van Halen, jako je "Runnin' with the Devil". V roce 1989 se Bissonette přestěhoval do Vancouveru s Rothem, jeho bratrem Greggem, kytarovým zázrakem Jasonem Beckerem a legendárním kytaristou Lou Reeda a Alice Coopera Stevem Hunterem, aby zde nahráli platinové album "A Little Ain't Enough", které se dostalo mezi 20 nejlepších na Billboard žebříčku. Po dalším velkém světovém turné v roce 1991, které se shodovalo s velkou změnou vkusu populární hudby, v roce 1992 bratři Bissonette opustili skupinu Davida Lee Rotha. Tento rok se Matt připojil ke skupině kytarového virtuosa Joea Satrianiho. Po pětiletém působení Bissonette u Rotha hrál s několika dalšími legendárními skladateli, např. Brianem Wilsonem (z The Beach Boys), Donem Henleyem (z The Eagles). Bissonette si také zahrál s Julianem Lennonem, Stevem Perrym (z Journey), Ty Taborem (z King's X), Peterem Framptonem a na sólovém albu svého bratra Gregga Bissonette. V roce 2001 hrál Matt s Jeffem Lynnem a Richardem Tandym v The Electric Light Orchestra na albu "Zoom." V novém tisíciletí v roce 2003 se Bissonette znovu sešela s bratrem Greggem, aby podpořili legendárního bubeníka The Beatles Ringo Starra na turné po USA. V roce 2004 hrál Matt se zpěvákem Bozem Scaggsem na CD/DVD "Scaggs' Greatest Hits Live". V červnu 2005 Bissonette Brothers opět podpořili Starra na živých vystoupeních na Irving Plaza v New Yorku v červnu 2005, v divadle Genesse ve Waukegan, IL pro show PBS SoundStage a v El Rey Theatre v Los Angeles, CA, stejně jako na několika významných amerických TV vystoupeních (CBS This Morning aj.) Po svém působení u bývalého Beatle v roce 2006 se Bissonette stal baskytaristou Ricka Springfielda a zároveň zpíval ve své vlastní kapele The Squirts. Springfield a Bissonette spolupracovali na Springfieldově "Venus in Overdrive", kterou Bissonette koprodukoval. Téhož roku se proslavil hraním na baskytaru s rockovou hudební skupinou Globus na jejich albu "Epicon". Bissonette je v současné době baskytaristou u Eltona Johna, kde nahrazuje zesnulého Boba Birche. Matt Bissonette nyní žije v Orange County v Los Angeles se svou ženou a dvěma dětmi. | |
Richard Tandy(narozen 26. března 1948, Birmingham, England, zemřel 1. května 2024) Keyboards, Bass, Harpsichord, Clavinet, Electric Clavichord, Minimoog Synthesizer Richard je anglický hudebník, nejvíce známý jako klávesista v rockové kapele Electric Light Orchestra (ELO). Ale byl také v ELO basistou od ledna do července 1972, kdy přešel na klávesy (keyboards) a také hrál na doprovodnou kytaru až do září 1986. Richard se učil hrát na basu a kytaru, když byl žákem Moseley Grammar School, kde se také poprvé setkal s Bev Bevanem. Ve svých 15 letech absolvoval své první profesionální vystoupení v Solihull Civic Hall a o rok později v roce 1964 s The Chantelles, skupinou Jeffa Lynna a Dave Morgana. V roce 1968 založil společně s Dave Morganem duo Stacks a nahráli skladbu Roye Wooda "Vote For Me". Později se Tandy a Bevan opět sešli v roce 1968, když Richard pomohl svým starým přátelům z The Move a zahrál na cembalo na The Move hitu č. 1 "Blackberry Way". The Move jej původně chtěli za klávesistu na určitou dobu, ale když si Trevor Burton 
zlomil klíční kost, Richard v roce 1972 odehrál místo něho na baskytaru několika koncertů a TV show a stal se tak baskytaristou
u první živé sestavy ELO, pak se přesunul ke klávesám, když se Jeff Lynne se rozhodl, že je potřeba zlepšit jejich živé hraní.
Tandy byl často viděn na jevišti, jak ovládá svůj stereotypní prog-rockový stoh kláves, s basovým pedálem pod nohama. Kromě ELO
hudebně spolupracoval s Lynnem na mnoha dalších projektech, Lynnově sólovém albu "Armchair Theatre" a s Lynnem produkoval i
"Information" od Dave Edmundse.Vzápětí nato se stal klávesistou ve skupině The Uglys, kterou také založil Dave Morgan. The Uglys změnili jméno na Balls, když Trevor Burton opustil The Move a připojil se k nim. Těsně předtím než Balls nahráli svůj první singl, Richard odešel a začal hrát na kytaru se skupinou nazvanou Mongrel. Až konečně v lednu 1972 se stal basistou a později klávesistou v kapele The Electric Light Orchestra. V roce 1982 Richard nahrál všechny klávesové party na albu svého kamaráda z ELO Kelly Groucutta nazvaném "Kelly". V té době rovněž vypomáhal Jeffu Lynnovi hrou na klávesy a svými příspěvky k projektu "Electric Dreams". Tandy se objevuje na všech albech ELO s výjimkou prvního. Byl také považován za spoluaranžéra desek od nahrávky Eldorado. Některé nápady na albech ELO dodaných Richardem Tandym se objevují na "A New World Record", "Out Of The Blue" a "Discovery". V roce 2012 se se Tandy spojil opět s Lynnem, aby nahrál další ELO projekt, živé představení největší hitů kapely, nahraných v Lynnově domácím nahrávacím studiu Bungalow Palace, který byl vysílán v televizi. V roce 1985 zformoval Tandy Tandy Morgan Band s Dave Morganem a Martinem Smithem, kteří spolupracovali s ELO při živých koncertech. Richard Tandy a Dave Morgan nahráli ukázky písní posledních 15 let a tyto jejich první nahrávky byly vydány koncem roku 1984. Sami se nazývali R And D (jak název vznikl, sami nevěděli, zda "research and development" nebo "Richard and Dave") a společně vydali singl "Berlin". Na konci roku 1985 nahráli "Richard and Dave" album pod novým jménem Tandy And Morgan pro FM Records. V roce 1985 vydali koncepční album z oblasti sci-fi "Earthrise", které napsal kompletně Dave Morgan a rovněž nazpíval všechny vokály, Richard zase do alba zapracoval své představy arranžmá všech klávesových partů. Remasterované verze byla vydána na CD u labelu Rock Legacy v roce 2011. Na album "Earthrise" pak navázali deskou "The Collection BC" i s dosud nevydanými skladbami, z nichž jedna byla "Enola Sad", kterou napsal Tandy. V té době se Richard rozešel se svou první ženou Carol, se kterou žil 4 roky v bytě v Los Angeles ve Spojených státech. Dnes žije v Anglii v domě asi tři míle jihovýchdně od Birminghamu se svou druhou ženou Sheilou, se kterou se potkal poprvé po jednom z koncertů ELO v květnu 1981 v Los Angeles. Tandy byl základním členem kapely spolu s Lynnem a bubeníkem Bev Bevanem, dokud se v roce 1986 nerozdělili. Když Lynne v roce 2014 reformoval kapelu jako ELO Jeffa Lynna, Tandy se znovu připojil. Richard a Dave mezitím založili začátkem roku 1986 spolu s Martinem Smithem novou skupinu nazvanou The Tandy Morgan Band, v níž pracovali všichni tři společně. Nahráli charitativní singl "Action", jehož producentem byl Jeff Lynne. Kompozice a zpěv opět Dave Morgan jako další tři singly, jejichž producentem, kromě "Action (Instrumental)", byli The Tandy Morgan Band sami.  V letech 1989-1992 hrával Richard hlavně pro vydavatelství Jeff Lynne v různých projektech, jako např. v "Cheer Down" George Harrisona, na debutovém albu "Something Peculiar" Julianny Raye, albu "Two Gunslingers" od Tom Petty And The Heartbreakers a v sólové mahrávce Jeffa Lynna "Armchair Theatre". Mnoho pozornosti věnoval Richard své první vlastní kompozici "Take Away The Sadness", nahranou spolu s Jimem Hornem na albu Jima Horna s názvem "Work It Out". Jimu Hornovi představil Richarda Jeff Lynne, se kterým Richard trávil většinu volného času. Ve videoklipu The Traveling Wilburys "She's My Baby se mihl Richard v záběru, jak běží vedle auta a hovoří s Jeffem. 
Richard Tandy zkomponoval píseň „Down (In G)" pro sólové album Martina Smithe "Bitter Sun After Dark", které vyšlo v roce 1990, v roce
1992 se podílel na vydání alba Dave Morgana "All God's Blessings" a jeho singlu „Bethlehem Town". Téhož roku Tandy Morgan Smith produkovali
exkluzívní CD "Face The Music" a "The B.C. Collection" se 17 nevydanými nahrávkami složenými v letech 1985-1987, včetně první Richardovy
vydané kompozice "Enola Sad" z roku 1985.Na jaře 1994 objevil Richard nového dvaadvacetiletého skladatele a textaře Nadina Stravonina z Ruska. Společně napsali sedm písní, které spatřily světlo světa v době, kdy o ně zrovna nikdo neprojevoval moc velký zájem. V této zmíněné době se Richard připojil k Trevor Burton Band a hrál s nimi na jejich pravidelných koncertech ve dvou Birminghamských klubech. Richard: "Je skvělé hrát s Trevorem. Většinou hraje v klubech poblíž Birminghamu a v momentě dokáže hrát jiný styl - to závisí na místě. Hraju s ním vždy o pondělních nocích na "Railway Lounge" v Curzon Street a vždy ve středu v klubu "The Adam and Eve" v Bradford Street. Hudba je většinou R&B, atmosféra výborná a nic není naplánováno dopředu". V lednu 1995 nahrála kapela - ve složení - Trevor Burton (kytara a zpěv), Trevor Byrne (basa), Maz Mitrenko (kytara), Jim Simpson (bicí) a Richard Tandy (piáno) živě kazetu v klubu The Adam & Eve v Birminghamu, která se prodává na koncertech. V roce 2017 byl s kapelou uveden do Rock and Roll Hall of Fame a byl popsán jako Lynnův multiinstrumentalista, spolu-aranžér a ceněný hudební partner.
Tandy pomohl utvářet zvuk britské rockové kapely, nejlépe známé díky hitům jako "Mr Blue Sky" a "Last Train To London". | |
Mik Kaminski(narozen 2. září 1951, Harrogate, North Yorkshire, Anglie) Mik je anglický hudebník. Mik Kaminski je ženatý a má dceru Danielle (1988). Nejznámější je z doby, kdy hrál na housle v rockové skupině ELO v letech 1973 a 1979. Jeho první profesionální vystoupení proběhlo s Leeds Orchestra, když mu bylo 14 let. Během studií na Leeds School of Music založil kapelu Cow spolu se svými přáteli Johnem Hodgson (bicí) a Johnem Marcangelo (klávesy a bicí). V roce 1973 se objevil u skupiny Joe Soap od Tenneta Morrisona a hrál na housle i na jejich albu "Keep It Clean". Jejich producent Sandy Roberton doporučil Mika Andymu Robertsovi, který tehdy hledal houslistu pro své album. Tak se stalo, že Kaminski hrál v roce 1973 v kapele a na albu Andyho Robertse "Roberts and The Grand Stampede". Po vydání těchto dvou alb se Kaminski ucházel o uvolněný post jako houslista ELO díky inzerátu uvedenému v Melody Maker. Byl přijat po dvou konkursech, když byl nejlepší ze všech ucházečů. Jako houslista u ELO působil od září 1973 až do září 1986. Od desky "Face The Music" hrál přednostně i všechna houslová sóla na albech ELO, později od roku 1981 hrával také na synthezátor při koncertech ELO v nových skladbách, kde housle nehrály. Kaminski byl jedním ze tří hráčů na smyčce až do doby, než se Lynne rozhodl je nepoužívat. Nicméně se Kaminski objevil v kapele znovu, když nahrál sólo v roce 1983 ve skladbě "Rock 'n' Roll Is King". 
V roce 1977 ještě během svého působení v ELO založil Mik dočasně druhou skupinu Violinski se svými přáteli z Cow. Kvůli plnému
vytížení při koncertních turné s ELO ale nemohli odehrát některé koncerty nebo vydávat nahrávky - až do roku 1979, kdy bylo
zkompletováno jejich první album "Time To Live", které vyšlo na jaře 1979 v Mnichově u labelu Musicland. Hit Johna Marcangela
"Clog Dance" se dostal až do Top 40 v UK Singles Chart. Rovněž Mik napsal jednu skladbu na tomto albu ve spolupráci s jeho dvěma
přáteli z Cow. Další album nahráli v roce 1982 v USA pod titulem "Whirling Dervish" a vyšlo u Accord Records. Album "Stop Cloning
About" vyšlo o rok později rovněž v mnichovském Musiclandu a produkovali je Violinski a Reinhold Mack.V roce 1981 Mik koncertoval s ELO, ale zahrál si na housle i na albu Kelly Groucutta "Kelly" ve skladbě "Midnight Train". V roce 1982 vystupoval v další Kellyho skladbě "Oh Little Darling", kterou uvedli v německé TV show "Musikladen". V květnu 1984 se odehrály tři koncerty zbytlů kapely Violinski v severní Anglii. Po těchto vystoupeních přestala tato kapela existovat bez nějakého oficiálního oznámení. 
Jeff nedělal žádné tajnosti s tím, že již neplánuje další spolupráci s ELO po ukočení turné v roce 1986. Mik se proto připojil
k novému projektu Kellyho Groucutta "Player" a hrál na A-straně singlu "Am I A Dreamer". Oba pak společně založili novou kapelu
"OrKestra", která uchovávala živou hudbu stylu ELO. Mik hrál na housle a byl spoluautorem skladeb. Objevovali se v TV, pořádali
turné po Velké Británii (1987, 1988 a 1989) a pod hlavičkou "OrKestra" vydali dvě alba.Když Bev Bevan založil svůj projekt ELO Part II, zahrál si Mik na jejich albu ve skladbě "Heartbreaker" a hrál i na živých vystoupeních této nové skupiny. Po žádosti, aby se připojil k ELO Part II jako stálý člen a nahrál se skupinou druhé album, nabídku přijal a jeho původní kapela OrKestra skončila. Kaminski rovněž vystupoval jako houslista v některých skladbách na druhém studiové albu "Beauty In Chaos" britsko-irského akustického dua Fay & Latta. V roce 1996 Mik příležitostně vypomáhal Philu Batesovi v jeho klubových vystoupeních jako sólový umělec. | |
Michael "Kelly" Groucutt(celým jménem Michael William Groucutt) (narozen 8. září 1945, Coseley, Anglie, zemřel 19. února 2009) Byl anglický hudebník, nejznámější z působení ve skupině ELO v letech 1974-1983. Kelly byl ženatý s Carol a má čtyři děti - Christopher (1971), Steven (1977) a Robin (1980) a dcera Jenny. Groucutt začal svoji hudební kariéru jako zpěvák v 15 letech jako Rikki Storm v kapele "Rikki Storm and the Falcons". O dva roky později se naučil hrát na kytaru a během čtyř let i na basovou kytaru, přestože byl levák a na kytaru hrával vždy jako pravák. Pak jako zpěvák i hudebník hrál s různými seskupeními v průběhu 60. let - od roku 1965 hrál na basovou kytaru a zpíval ve skupině "Greenwich Village", po dvou letech přešel do skupiny "Marble Arch". Od roku 1970 hrál na basu a zpíval v kabaretní skupině Ricka Price "Sigh And Sound", od podzimu 1974 hrával v klubu se skupinou "Barefoot". Právě při vystoupení s Barefoot v Birminghamu jej uviděl Jeff Lynne, po něm i Bev Bevan a Richard Tandy, a nabídli mu, aby se připojil k ELO jako náhrada za Mike de Albuquerque, který nedávno opustil kapelu. Po asi po šesti měsíčním působení v "Barefoot" se připojil k ELO. Po začlenění se byl ale požádán, aby přijal jiné umělecké jméno, neboť v ELO už bylo několik členů se jménem Michael, Mike nebo Mik, a tak si zvolil jméno Kelly, což byla jeho školní přezdívka. ELO pak vyrazili na turné k albu "Eldorado". 
Od října 1974 do října 1983 působil Kelly v ELO jako baskytarista a zpěvák. Brzy se stal oblíbencem fanoušků, když dal svůj
pěvecký um předvedl v několika písních, stejně jako si získával skvělý vztah s živým publikem. Jeho typický hlas můžete
nejlépe slyšet v písních ELO "Nightrider" (1975), "Poker" (1975), "Above the Clouds" (1976), "Sweet Is the Night" (1977),
"Across the Border" (1977) a "The Diary of Horace Wimp" (1979). I když nemohl předvést operní zpěv ve studiu, Groucutt
často vystavil svůj hlasový talenty replikací během živého provedení písně "Rockaria!" (1976).V roce 1979 Kelly začal pracovat na svém prvním sólovém albu, které dokončil v květnu 1981 s pomocí kolegů Beva, Richarda, Mika a Louise Clarka. Veškerou hudbu a texty napsal Kelly sám a rovněž nazpíval a nahrál sám všechny kytary a basu. Louis Clark pro toto album aranžoval a dirigoval Royal Philharmonic Orchestra. Album vyšlo v březnu 1982 u RCA a jmenovalo jednoduše "Kelly". V roce 2001 bylo album remasterované i na CD. Během evropského turné s ELO spolu s Mikem (housle), Dave Morganem (basa), Terry Parodoe (bicí) a Billy Mackem (keyboard) uvedl Kelly svůj singl "Oh Little Darling" v německé televizní show "Musikladen" v březnu 1982. 
V roce 1982 začal Kelly nahrávat své druhé album opět za spolupráce Beva, Richarda a Louise a Royal Philharmonic Orchestra.
Avšak vydavatelství Riva Records nejevilo dostatečný zájem o toto druhé album a tak v roce 1983 znovu vydali Kellyho první
album s mnoha změnami, které Kelly musel udělat, takže album získalo nové aranžmá s jasným a bohatým zvukem.Jeff Lynne ale od roku 1980 zredukoval Kellyho zpěv ze sólového pouze na doprovodný a dokonce sám začal hrát basu. Na albu "Secret Messages" (1983) mohl Kelly nahrát jen několik skladeb a zpíval jen doprovodné vokály. Navíc došlo k roztržce mezi Jeffem a Kellym kvůli licenčním poplatkům, což bylo nakonec urovnáno mimosoudně vyplacením částky 300 tis. liber. Je uváděn jako hráč na basu na "Secret Messages", ačkoliv oficiální zdroje uvádějí, že hrál jen na čtyřech skladbách "Train of Gold" a "Rock n Roll is King", a na písních plánovaného dvojalba "No Way Out" a "Beatles Forever". Kelly ale opouští ELO a začíná svoji sólovou dráhu. V roce 1984 spolupracoval s dětskou televizní show "The Mini Pops", následující rok pak s organizací ochránců zvířat "We Love Animals", připomeňme si z této spolupráce alespoň skladbu "The Fox". V roce 1986 vyšel Kellymu v reedici singl "Am I A Dreamer", ale pod jménem skupiny Player, znovu se svým kolegou Mikem Kaminskim z ELO, který zde hrál sólo na housle. Mik hledal nové angažmá, když Jeff Lynne oznámil svůj úmysl nepokračovat s ELO v roce 1986. Kelly a Mik chtěli koncertovat se svými "ELO písněmi", ale byli si vědomi, že pod jménem skupiny Player to není možné. Hledali proto nové hudebníky a spojili se v projektu "OrKestra". S nimi odehráli v letech 1987 - 1989 řadu živých vystoupení a vydali i dvě alba "Beyond The Dream" a "Roll Over Beethoven". Když ale Bev Bevan založil ELO Part II, odehrají s nimi Mik a Kelly jako hosté v roce 1991 turné v Německu. Pak oba opouštějí skupinu OrKestra a v říjnu 1992 se připojují k ELO Part II jako řádní členové. Také se zúčastnil turné jako součást místní málo známé kapely "Session 60".
| |
Mike De Albuquerque(Narozen 24. června 1947, Wimbledon, Londýn, Anglie) Mike byl členem ELO jako baskytarista a doprovodný zpěvák. Působil v kapele ale spíše jako doprovodný zpěvák během živých vystoupení, než na albech kromě toho, že hrál na basu od července 1972 do září 1974. Jeho prvním vystoupení bylo s "28 Choir" v Royal Albert Hall ve věku devíti let. Navštěvoval školu v Worth Abbey v Sussexa a Downside School v Somersetu. První profesionální vystoupení absoslvoval v klubu Marquee v Londýně v roce 1970. 
Michael už nahrál dvě desky před jeho zapojením se do ELO. Společně s Frankem Ricottim vydal svoji první desku pod
hlavičkou Ricotti A Albuquerque "First Wind" v roce 1971. Michael, který napsal většinu materiálu, hrál na kytaru
a také zpíval. Album bylo velmi ovlivněno blues a jazzem, přebal desky navrhovala jeho manželka Jane de Albuquerque.
Kromě této nahrávky s Frankem Ricottim si také přivydělával jako hudebník. Před a po nahrávání "ELO 2" Michael de
Albuquerque realizoval své první sólové album "We May Be Cattle But We've All Got Names", které vydala RCA v roce
1973. Napsal všechny písničky, hrál na klavír, kytaru a co-produkoval album. Skladba "Do Right" vyšla jako singl,
ale neatakovala žebříčky.Po jeho odchodu z ELO vydal své druhé sólové album "Stalking The Sleeper" v roce 1976 u Warner Brothers pod redukovaným jménem Albuquerque. Album obsahovalo jeho první cover verzi Raye Charlese "I Gotta Woman" a vlastní skladby "Walking Out On Sunny Street" a "Tonight On The Highway". Album co-produkoval Michael a obsahovalo smyčců znějících jako ELO. O tři roky později se Michael de Albuquerque připojil ke skupině Mika Kaminskiho Violinski jako kytarista a zpěvák, se kterou nahrál dvě desky "No Cause For Alarm" a "Stop Cloning About", pro něž napsal také psal nějaký materiál. V roce 1981, když Violinski skončili, založil tentokrát svoji vlastní skupinu s názvem Sundance, v níž byli známý producent Mike Hurst, který produkoval desku The Move "Curly", a Mary Hopkins, manželka Tonyho Viscontiho a také známá jako sólová zpěvačla. Vydali dva singly, "What's Love" ještě v témže roce a cover verzi skladby "Walk Right In" v roce 1982. Zde nahrál hodně nástrojů a byl také jedním z hlavních zpěváků. Tyto dva singly ale byly jeho posledními nahrávkami. Mike stále hraje naživo ve Velké Británii jako basista. | |
Wilfred Gibson(Narozen 28. února 1945, Dilston, Northumberland, Anglie) 
Wilfred je anglický houslista, který hrával v kapele ELO a vystupoval jako hudebník. Je ženatý s Turid z Norska,
má dvě děti - Johnathan (1969), Melanie (1973).Narodil se v Dilston, Northumberland. Navštěvoval Royal Grammar School v Newcastle a Royal College Of Music. Svůj koncertní debut si odbyl ve věku osmi let, své první první profesionální vystoupení absolvoval ve společenských klubech, když mu bylo asi 14. Pak hrával asi čtyři roky se symfonickými orchestry, dva roky také v Holandsku. Mimo housle hrával také na klavír a aranžoval a složil mnoho písní a televizních znělek. Před vstupem do ELO hrál s jazz-rockovou kapelou Centipede na jejich albu "Septober Energy" vydaném v roce 1971 u labelu Neon. V ELO nahradil původního ELO houslistu Steve Woolama v únoru 1972 a zahrál si tak svůj první živý koncert, u ELO zůstal až do července 1973. Do ELO byl přijat především proto, že byl jediný, který odpověděl na jejich inzerát na houslistu. Ale nadšeni z něj nebyli z jiného důvodu, protože byl hudebníkem a chtěl dostávat pevný plat 15 liber za den. Pak říkal, že dostává skupinový plat, pročež si díky tomu získal přezdívku Wilf "V.A.T." Gibson. (V.A.T. = DPH) Později nahrával příspěvky na alba ELO II a hrál na singlu hitu "Roll Over Beethoven", "Showdown" a "Ma-Ma-Ma Belle" hrál po boku violoncellistů Colina Walkera a Mike Edwardse. Byl nahrazen v roce 1973 po návratu z turné po Itálii Mikem Kaminskim údajně kvůli sporu o platu. Pracoval pak jako studiový hudebník a nahrál mnoho hitů v průběhu let, někdy i zdarma. V roce 1975 si zahrál si na housle na country albu Adrienne Johnstona "Adrienne Johnston Of The Johnstons" ve většině skladeb. Ve stejném roce Wilf také hrál v písni "Sad City Woman" na albu "Hard Road" od Lennie Mac Donald, které bylo nahráno během dubna a května. V roce 1976 Wilf aranžoval smyčce a dirigoval na albu Maxine Nightingale "Right Back Where We Started From" v titulní skladbě a písni "Gotta Be The One". Během dalších let musel hodně pracovat, aby měl na bydlení, ale nebyl přitom uveden na žádném albu. Začátkem osmdesátých let byl Wilf u Royal Shakespeare Company, kde hrál na housle ve hře "Much Ado About Nothing". První vystoupení se odehrálo 14. dubna 1982. V roce 1986 Wilf Gibson se vrátil do pop-music, když hrál na housle jako součást studiového orchestru Marti Jonesové "Match Game" a na albu od Everything But The Girl "Baby The Stars Shine Bright". V následujících letech pak byl Wilf velmi zaměstnán, hrál na housle pro různé projekty, jako jsou Swing Out Sister, Terence Trent D'Arby a The Beloved z těch nejznámějších. V roce 1989 byl houslistou v hudebním dramatu BBC Radio 3 "Notes from Janacek's Diary". Přispěl také při natáčení alba skupiny Hothouse Flowers "Home" (1990), a "The Beloved's Happiness" (1995), stejně jako o se bjevil se na hitu kapely Oasis hitu "Whatever". V roce 1990 se Wilf Gibson opět sešel se svými starými kamarády z ELO, když ELO Part II nahrávala své první album v roce 1991. Wilf hrál opět se skupinou ve studiu, ačkoliv nebyl uveden na albu. Wilf se znovu objevil znovu v roce 1993, když hrál spolu se svým starým kamarádem Gavin Wrightem (1. housle), Bob Smissen (viola) a Anthony Pleethem (violoncello) a smyčcovým kvartetem na "Your Time Is Your Own" na albu Sama Browna "43 Minutes...". Píseň byla nádherná houslovému intru a mnoha do popředí namixovanými smyčci. V roce 1994 měl Wilf opět napilno, když nahrával s London Session Orchestra, a to nejen na druhém albu ELO Part II albu "Moment Of Truth", ale také na dvou velmi úspěšných albech Joshua Kadison a Seala, které se obě umístily v Top 20 v německých hitparádách. Mezi dalšími nahrávkami, na nichž se objevil spolu s London Session Orchestra na smyčcově laděném hitu "Whatever" od Oasis a na "The Master Plan". Také se objevil na pódiu s Oasis na některých koncertech a ke spatření je i na videu "Whatever". Byl také jedním z deseti členů Berkeley Square Society Band od Alana Gouta, která hraje hudbu 20. a 30. let minulého století, vydal album "Gershwin In London Town" pro label Zah Zah v roce 1998. V roce 1999 hrál na hudební soundtracku k filmu "The Last September". | |
Steve Woolam(Narozen 10. června 1944, Bilston, Black Country, England, zemřel 1971) Steve pocházel původně z Bilston (v Black Country), ale odešel studovat na Birminghamskou univerzitu koncem 60. let. Byl to vynikající houslista a měl docela dobré přátele. Získal ocenění Zlatá medaile za housle v 11 letech s nejlepšími známkami za 8. ročník. Ale na konci svého druhého roku v létě 1969 opustil kurz a odešel. Pocházel původně z Bilstonu v Black Country a to by jistě dávalo smysl jeho spojení s Royem Woodem, který v té době žil poblíž Stourbridge. Ve skutečnosti Roy Wood jel o pár let později po Stourbridge High Street v hnědém Rolls Royce. Po promoci Steve pracoval poblíž Dudley. Steve Woolam hrál na housle na prvním albu The Electric Light Orchestra. Ale pouze ve skladbách Jeffa Lynna. Jsou to "Nellie Takes Her Bow", "Mr. Radio", "Manhattan Rumble" a "Queen Of The Hours", na nichž se údajně i spolupodílel. Steve nikdy nebyl součástí The Electric Light Orchestra. Byl pouze studiovým hudebníkem. Skladby Roye Wooda vypadaly jako jeho vlastní sólový projekt, snad kromě "First Movement", což byla jeho nejlepší skladba na tomto albu. Pak údajně napsal hudbu i pro nějakého pana Jaggera, ale nedostal zaplaceno, což jej zanechalo ve velkých dluzích. Bohužel se ale seznámil se špatnou ženou, která na něj měla špatný vliv a přivedla jej k drogám.
| |
Hugh McDowell(Narozen 31. července 1953, Hampstead, Londýn, zemřel 6. listopadu 2018) Hugh je anglický hudebník a violoncellista. Nejznámější je z působení v ELO a souvisejícími akcemi. McDowell začal hrát na violoncello ve čtyři a půl letech, v 10 už získal stipendium na Yehudi Menhuin School of Music, z níž byl ale později vyloučen. Jen o rok později natočil své první profesionální vystoupení v "Turn of the Screw" od Benjamina Brittena, ve které i zpíval. Později navštěvoval Kingsway College of Further Education, Royal College of Music a Guildhall School of Music. Hrál s London Youth Symphony Orchestra, London Schools Symphony Orchestra, National Youth Orchestra a London Youth Chamber Orchestra až do té doby, než jej přesvědčil Wilf Gibson, aby se připojil k Electric Light Orchestra. Bylo mu tehdy pouhých 17 let. McDowell hrál s první živou sestavou ELO v roce 1972 od února do července, když mu bylo pouhých 19 let, ale pak odešel s Roy Woodem hrát se skupinou Wizzard, kde hrál na cello a moog synthesizer. Do ELO se vrátil v prosinci 1973, když nahradil Colina Walkera a přidal k tomu i mnoho herectví při živém hraní a zůstatal tam až do září 1979. Rozhodnutí vrátit se k ELO ovlivnilo to, že u Wizzard musel 
stále více hrávat na klávesy místo na cello a Jeff Lynne a další členové ELO naopak hledali schopné cellisty. Vrátil se tedy znovu
k ELO a bylo mu dokonce umožněno hrát živě na jevišti jeho vlastní skladbu "Hugh's Solo/Flight Of The Bumble Bee", která někdy trvala
až devět minut. Jeho jediné album nahrané s ELO kromě živě nahraných LP, bylo "Eldorado", ale na všech pozdějších albech, kde byl
uváděn, kromě několika málo cellových sól prakticky nehrál. Po vydání alba "Discovery" v roce 1979 bylo jeho služeb v ELO
využíváno stále méně, což jej netěšilo, protože se s ním pro další projekty ELO nepočítalo. Zůstal se skupinou dokud Jeff Lynne
neodstranil smyčcové hráče úplně ze sestavy.V roce 1980 si hrál na albu "Gift Wrapped" bývalého violoncellisty ELO Melvyna Gale, který založil skupinu Wilson Gale & Co. Od podzimu roku 1980 začal vyučovat na částečný úvazek na katedře hudebních nástrojů aranžerského oddělení londýnské vyšší vzdělávací škole, the London College of Furniture, nyní části Guildhall University. Dirigoval dětský a další orchestry na několika školách v Londýně. Na krátký čas, někdy v roce 1982, byl členem Radio Stars a nahrál s ní singl "My Mother Said". Připojil se k 20th-century, komorní kapele George W. Welch, se kterými podnikl světová turné, Harmonie Band a Quorum. Kvartet Quorum hrál vždy klasickou hudbu. V roce 1995 se připojil k současné hudební skupině Cornelius Cardew ensemble. V roce 1991 vystupoval s ELO Part II. Více se nedávno angažoval v roce 2004 na albu Simon Apple "River To The Sea", v roce 2005 na albu od Saint Etienne "Tales From Turnpike House" a se objevil i jako hostující umělec v roce 2007 na albu od Port Mahadia "Echoes in Time". McDowell také aranžuje a nahrává pro řadu pop, rock a jazz-fusion alb, stejně jako spolupracuje s tanečními, filmovými a divadelními projekty. Věnuje se rovněž programování a v roce 1992 zveřejnil hudební kompoziční program s názvem "Fractal Music Composer." Vyvinul sadu čtyř programů "Mandelbrot Set Composer", "Julia Set Composer", "Mandelbrot Zoom" a "Play Midi".
| |
Colin Walker(Narozen 8. července 1949, Minchinhampton, Gloucestershire, England) Členem ELO jako cellista byl od července 1972 do září 1973 (Haines, Guttenbacher a Petersdorff 2000). Studoval na Marling School ve Stroud a na Royal Academy Of Music. Colin ke své největší lítosti nehrál ve skladbě Beatles "Eleanor Rigby" a tak jeho první profesionální vystoupení s The Electric Light Orchestra proběhlo až na Reading Festival v roce 1972. 
Jako student získal hudební vzdělání především v klasické hudbě a jmenoval Beethovenovu 6. (Pastorální) jako
album, které jej nejvíce ovlivnilo. Do té doby žil v garsonce v Queens Park v Londýně a získal ocenění
Fellowship Of Trinity College Of Music. Colin hrál německé violoncello s kovovými strunami a také na klavír
nebo basovou violu.Po odchodu z ELO se vrátil vyučovat a objevil pouze jednou v roce 1975 na nahrávce jako studiový hudebník na desce "Myslel Talk" od Starry Eyed And Laughing, kde hrál na violoncello ve skladbě "Fools Gold". | |
Michael Edwards(Narozen 31. května 1948, Ealing, London, England, zahynul 3. září 2010) 
Mike byl znám jako Swami Deva Pramada nebo jednoduše Pramada, byl anglickým celistou a učitelem hudby. Z jeho
rozsáhlé kariéry je třeba připomenout jeho členství v ELO.Narodil se v západním Londýně rodičům Frankovi a Lillian Edwardsovým. Rodina žila v South Ealing a jako základní školu navštěvoval Grange Primary School. Složil 11 zkoušek a šel do chlapecké Ealing Grammar School, kde v něm inspirativní učitel hudby John Railton probudil jeho zájem o hudbu. Otec byl amatérským violoncellistou, ale zemřel, když mu bylo 14, takže jej vychovávala matka a jeho starší nevlastní bratr. Studoval hru na klavír s Johnem Railtonem a violoncello s Marysem Chome-Wilson. Hrál v Ealing Youth Orchestra. Po škole Edwards získal práci v Midland Bank na rok, během něhož měl možnost se rozhodnout, zda jeho kariéra bude hudební, a byl schopen vykonat přijímací konkurz na Royal Academy of Music, kde studoval hru na violoncello s Cameronem Douglasem, aviola de gamba s Dennisem Nesbittem. Získal LRAM ve výuce na violoncello. Kromě rozvoje své hudební dovednosti, akademie rozšířila jeho hudební obzory, když jeden z lektorůJohn Dankworth, jej seznámil s jazzem a big bandovou hudbou. 
Edwards se připojil k ELO v roce 1972 a hrál s kapelou od jejího prvního živého vystoupení v Croydonu, dokud
neodešel z vlastního rozhodnutí v lednu 1975. Dříve neměl velký zájem o neklasickou hudbu, i když se podílel
na nahrávkách pro skupinu Barclay James Harvest. Ačkoli členové kapely si jej pamatují jako malého, plachého a
široce se usmívajícího klasika ve formálním oděvu, obvykle sáčku, jeho výstřední hra na cello se strunami
v oranžové nebo grapefruitové barvě a bizarní kostýmy byly hlavní složkou prvních koncertů ELO: jeho violoncellový
sólový výstup, často "The Dying Swan" nebo Bachova "Air," končil s svým nástrojem explozi pyrotechniky. Podílel se
na studiových albech "ELO 2", "On the Third Day", "Eldorado" a živém albu "The Night the Light Went On in Long Beach".
třetí. Nahradil jej Melvyn Gale.Změnil si své jméno na Pramada, stal se sannyasin Osho (Bhagwan Shree Rajneesh): jméno znamená "Boží spokojenost". V 80. letech žil v komunitě Medina v Poona v Indii, v Hamburku v Německu, Suffolku ve Velké Británii a USA, a později ve Vauxhall a Archway, v severní části Londýna. Následně se objevil na tři roky v duu s tanečníkem Avis von Herder. Jejich práce a výkony byly založeny na improvizaci a zahrnovaly i produkci jeho vlastní kompozici "Vampire Madonna" na festivalu v Edinburghu. V pozdějších letech byla jeho práce spojená s divadelními hrami, aranžováním a cross-žánrovými nahrávkami jako na albu "No goal but the path" od Terra Incognita. Byl vždy považován za "muzikálního hudebníka" a po přestěhování do Devonu produkoval a složil hudbu pro "The Prophet" od Kahlila Gibraina s mluveným slovem herce Timyho Brophyho. Také složil a nahrál hudbu k básním Williama Blakea. Edwards hrál na violoncello a basovou violu da gamba ve skupinách všech hudebních žánrů a založil vlastní violoncello a violovou pedagogické praxe. Jednalo se pravděpodobně o svobodu a radost, kterou zažil hrou barokní hudby, kterou 
vedl v roce 1999 jako kursy v Devonu pro European String Teachers Association (jejíž byl SW regionálním ředitelem),
když houslistka Margaret Faultlessm jej vyzvala, aby ji řídil. V důsledku toho vznikl Devon Baroque orchestra a Mike
hrál prakticky v každém koncertě v období deseti let před jeho umrtím.Kromě jeho hraní s Devon Baroque byl žádán na hraní i pro folkové, jazzové, stejně jako i klasické skupiny, z nichž některé pomáhal i skládat včetně Sicilienne, L'Ardito, Ashburton Cello ensemble, Devon Early Music Group, Compagnie Giulia, Daughters of Elvin, Ta Filia and Presence.
| |
Melvyn Gale(Narozen 15. ledna 1952 v Londýně) Byl cellistou ELO od ledna 1975 do října 1979. V tomto období ovšem Melvyn nehrál na něktrých albech ELO (nemluvě o pouze malých sólech podobně jako Hugh). Zato při živých vystoupeních stál na pódiu v letech 1976 a 1978 ve velkých show při "Roll Over Beethoven" sólu na cymbal percussion, grand piano (spolu s Richardem)a solo piano. Melvyn získal klasicky orientované hudební vzdělání na Royal Academy Of Music a Guildhall School Of Music. Než se zapojil do ELO jako náhrada za Mike Edwardse, hrál již s London Paladium Orchestra, se kterým měl již v roce 1970 první úspěchy v Londýně. Následně hrával také v London Youth Symphony Orchestra a Glyndebourne Opera Company. Když jej Jeff Lynne delší dobu nepotřeboval, zbudoval si Melvyn v roce 1979 své vlastní nahrávací studio spolu se svým přítelem Frankem Wilsonem. V dubnu 1980 přišlo do obchodů jejich společné první album "Wilson Gale & Co." s názvem "Gift Wrapped". Album bylo nahrávali v London's Ramport Studios pro Jet Records, kde Melvyn obsluhoval klávesy, smyčce a zpíval doprovod. Frank zpíval sólově a hrál na klávesy. Producentem alba byl Melvyl spolu s Frankem a napsal tři písně, ostatní pak Frank Wilson. Muzikálně bylo album zaměřeno na disco a balady. Výpomoc při hře na cello poskytl Hugh Mc Dowell. Po projektu Wilson Gale & Co. Melvyn odešel z "music business" a dokonce prodal své cello. Nyní podniká v produkci CD. | |
Bill Hunt(Narozen 23. května 1947, Birmingham, Anglie) Bill je znám z působení v kapele ELO, kde hrál na trubku a klávesisy od jara 1971 do července 1972. Studoval na Wingwood Brothers Comprehensive School a Birmingham School of Music, kde se naučil hrát na klavír, cembalo, tubu, francouzský roh a na lovecký roh absolvoval kurzy. Před The Move hrával v několika kapelách v okolí Birminghamu, jedna z nich byla The Breakthrough, na Radio 1 ji věnovali dokonce jedno živé vystoupení. S ní strávil tři měsíce v Curychu, kde hráli. Pak hrávali v Birminghamu na různých místech spolu s adalšími místními kapelami jako například Black Sabbath. Pak se objevil v kapele Bakerloo, v níž hrál kytarista Clem Clemson, což byl skvělý mladý hudebník, který pokračoval později ve spolupráci s Johnem Highsmane v Colisseum a stal se velkým studiovým kytaristou. Jeho manažer Jim Simpson z Birminghamu financoval album Bakerloo a krátce nato, prakticky ve stejnou dobu, kdy Clem Clemson odešel dělat jiné věci, Jim Simpson dostal na starost toto album, které chtěl podporovat v Německu. Skupina pak doopravdy udělala turné po Německu pod tímto názvem - Bakerloo, než si změnili název na Hannibal, kde už ale nehrál nikdo z hudebníku hrajících na albu. Hannibal byl kvartet hrající progresivní rock, který vydal jedno album v roce 1970 s názvem "Hannibal", na kterém hrál na varhany Hammond a lesní roh. Další kapelou byla Saffron z okolí Birminghamu, s níž v roce 1970 vystupoval v The Midlands Art Centrum, kde tenkrát zkoušelo mnoho kapel. Tam si jej všimli Roy Wood a Jeff Lynne, když hledali trumpetistu, který by se připojil k jejich skupině do nové sestavy. Později po odchodu z ELO pomohl Roy Woodovi vytvořit Wizzard. V této formaci Bill měl možnost ukázat veškerý svůj talent. Na rozdíl od jeho obvyklých nástrojů jsme jej mohli sylyšet hrát i na trubku, lesní roh, tenor Flügel roh, trubku, baryton, malou skleněnou trubka a doprovodné vokály. Byl také zodpovědný za aranžmá žesťů s Roy Woodem. Napsal i tu nejodvážnější skladbu Wizzard "Carlsberg Special", kterou pak Madness mohli snadno provést, protože to byla časná forma Ska. Ke konci 
svého působení ve Wizzard hrál už jen na klavír. Navíc manažer Don Arden tlačil v té době Roy Wooda spíše do pozice sólisty
podobně jako Rod Stewart, plánoval s ním i koncerty např. s Rick Wakemanem. V té době rovněž očekával první přírůstek do
rodiny a tak se rozhodl kapelu opustit. Po odchodu ze skupiny v říjnu 1973 se stal učitelem hudby v Birminghamu.V roce 1989 se Bill vrátil do hudebního byznysu v singlu "Crying In The Rain" (cover verze hitu The Everly Brothers) spolu s "Blessings In Disguise featuring Noddy Holder and Dave Hill", což je celé jméno kapely. O rok později se Bill Hunt stale více a více zapojoval se Slade jako jejich skladatel a prvním výsledkem byly dvě skladby dua Dave Hill/Bill Hunt s názvem "Red Hot" a "Lay Your Love On The Line", které Slade nahráli a vyšly jako B-strany pro dva singly vybrané z jejich alba "Wall Of Hits" z roku 1991. Když Noddy Holder opustil skupinu, změnili si jméno na Slade II, nahráli opět dílo dvojice Bill Hunt/Dave Hill "Hold On To Love" jako jejich první singl. Další skladbu Billa Hunta se objevila v omezeném vydání v Belgii na singlech "Black And White World" a "Who´s To Blame". Slade II pak nahráli své první album s názvem "Keep On Rockin!", na kterém se Bill Hunt podílel na napsání osmi z jedenácti uvedených skladeb. V roce 2007 Bill nahrál novou skladbu s názvem "Bloody Meadow", která se objevila CD kompilaci s názvem "A Drop In The Ocean", kde napsal a produkoval některé skladby. Poslední dobou Bill stále hraje ještě s The Raymond Froggatt Band. | |
Andy Craig(Narozen ****) Cello Andy je hráč na cello a byl členem ELO v období říjen 1971 až červenec 1972 a podílel se na nahrávání prvního alba. Jediná fotografie na níž je Andy v sestavě: ELO 1972 Roy s cellisty Andy Craig, Hugh McDowell a Mike Edwards. Další informave o něm nejsou známy. | |
Louis Clark(Narozen 27.února 1947, Kempston, poblíž Bedford, Bedfordshire, Anglie) Louis je britský hudební aranžér a hráč na klávesové nástroje. V současné době žije Louis se svou druhou ženou Glorií a jejich první dcerou Rachel (1991) v Americe. Louis má ještě dvě další děti se svou první ženou, syna Louise (1972) a dceru Jemmu (1975). Pochází z Bridgnorthu v Shropshire a ve skupině ELO působil od září 1974 do září 1986 jako vedoucí sboru, dirigent a od roku 1989 jako hudební skladatel, zvukař, dirigent a klávesista ELO Part II. Vystudoval gymnázium v Bridgnorthu a již ve 14 letech chodil na hodiny klavíru a violy. O několik let později se velice proslavila kapela The Beatles, která měla na Louise mimořádný vliv - chtěl se také stát muzikantem. Začal hrát s kapelou The Buccaneers jako baskytarista. Později kapela změnila jméno na The Monopoly a v roce 1969 začala vystupovat pod jménem The Raymond Froggatt Band. Nahráli deset singlů a dvě alba. Louis v té době dostal příležitost napsat smyčcové partie pro 
jejich druhé album. Pro obrovský úspěch opustil kapelu, aby se mohl stát skladatelem. Zjistil však, že jeho dosavadní
zkušenosti nejsou dostačující a proto se rozhodl jít studovat.Když mu bylo 24 let, začal studia na The City Of Leeds College Of Music. V tříletém kurzu studoval hru na flétnu, klávesy a komponování. Po skončení studia přijal Louis nabídku svého starého přítele Raymonda Froggatta - napsat melodii pro jeho muzikál "William Shakespeare". Pracoval na něm ve studiu De Lane Lea v Londýně. Tam se také setkal s Jeffem Lynnem, který v té době pracoval na albu "Eldorado". Když Jeff slyšel nahrávky "Shakespeara", neváhal a požádal Louise o spolupráci v ELO. Byl dirigentem orchestru a sboru, který si Electric Light Orchestra najmuli a pak i představili na jejich albu "Eldorado" v roce 1974. Pomohl Jeffu Lynnovi a Richardu Tandymu napsat smyčcové sekce pro některé skladby. Později hrál syntezátory pro skupinu během turné k albu "Time". V roce 1983 se vrátil, aby znovu řídil smyčce na albu "Secret Messages". V roce 1986 hrál na klávesy s ELO na několika málo koncertech. Později se také připojil k turné ELO Part II na oslavu 25. výročí kapely. Pokračuje ve spolupráci s nástupci ELO, skupinou The Orchestra. V roce 1977 aranžoval hudbu skupiny Renaissance pro jejich koncert v Albert Hall koncert s Royal Philharmonic Orchestra. Na počátku osmdesátých let dirigoval Royal Philharmonic Orchestra na sérii záznamů pod názvem "Hooked on Classics". V roce 1979 vyšloprvní sólové album Louise Clarka "Perspectiv´n", které obsahovalo jednu klasickou a rockovou instrumentální nahrávku na obou stranách alba. Louis Clark sestavil a dirigoval orchestr, rovněž skládal a produkoval album. Hrál na klávesy, kytaru, baskytaru, flétnu a obsluhoval nahrávací přístroje. Měl spoustu přátel, kteří mu pomáhali. Album vydala nahrávací společnost Jet Records 23. března 1979. Rok 1981 byl jeho nejúspěšnější rok, když mu vyšel singl "Hooked On Classics", který se stal No. 2 na žebříčku hitparád. Původní nápad vydat tento singl měl Don Readman z K-Tel Record Company, který přišel s myšlenkou udělat mix z klasické hudby. 
Louis Clark, který dirigoval The Royal Philharmonic Orchestra se tak stal známým po celém světě. Album se prodávalo lépe než
album "Time" skupiny ELO. Album "Hooked On Classics" zahrnuje čtyřminutovou nahrávku s mnoha známými klasickými "breaky" a
s bubny a digitálními zvuky v pozadí - tak tvoří zvuk disca. Na konci roku se Louis ocitl ve zvláštní situaci. Nejprve
koncertoval s ELO ve Wembley Arena a hned poté, několik následných nocí, dirigoval The Royal Philharmonic Orchestra
v Albert Hall.Během roku 1982 Louis sestavoval The Royal Philharmonic Violins pro nahrávku Roye Wooda "On Top Of The World", která ovšem vyšla až v roce 1985. Také sestavil a dirigoval The Royal Philharmonic Orchestra pro album "Kelly" Kellyho Groucutta, které vyšlo v březnu 1982 u RCA. Louisova píseň "Hooked On Christmas" spolu s písní "I Wish It Could Be Christmas Everyday" a samostatnou nahrávkou "Motif" uzavřela rok. Pak přišly "Plays The Queen Collection" a "Plays The Beatles" v roce 1982. Obě složil a dirigoval Louis Clark. Výtěžek koncertu věnoval na výzkum onemocnění rakovinou. Singl "Hooked On Clasics 2" - "Can´t Stop The Classics" se na pulty dostal v témže roce. Následoval singl "If You Knew Sousa (And Friends)" se samostatnou nahrávkou "If You Knew Sousa". Ve stejnou dobu vydal také singl "Hooked On Christmas". V roce 1983 následoval signl "Hooked On Classics 3" - "Journey Through The Classics" a hned nato se Louis stal čestným členem The Royal Philharmonic Orchestra. 
V roce 1985 znovu spolupracoval se zpěvačkou Renaissance Annie Haslam a textařkou kapely Betty Thatcherovou s Royal
Philharmonic Orchestra, když produkoval album "Still Life".Po rozpadu ELO v roce 1986 začal Louis opět spolupracovat s Jeffem Lynnem v roce 1989 na albu Roye Orbisona "Mystery Girl". Louis aranžoval partie na dvou písních od Jeffa "A Love So Beautiful" a "California Blue". V roce 1990 pracoval společně s Bevem Bevanem na albu ELO Part II jako hudební skladatel, aranžér a dirigent. Stal se i jejich členem, hrál živě v TV show a skládal nahrávky pro jejich druhé album. Kromě toho měl spoustu koncertů s The Royal Philharmonic Orchestra v letech 1992 až 1995. V tomto období se také podílel na vydání "Eldorado Overture" a písní "Can´t Get It Out Of My Head" a "Eldorado Finale". V roce 2011 byl Louis Clark ustaven prezidentem English Pops Orchestra a vrátil se k provedení "Hooked on Classics 'LIVE'" s Royal Philharmonic Orchestra za pomocí mnoha hráčů, kteří nahráli původní album. | |
Rick Price(Narozen 10. června 1944, Birmingham, Anglie) Svoji první kytaru uchopil v roce 1957. Bylo pro školní besídce na Colmers Farm ze Secondary Modern School z Birminghamu. Druhou pak v roce 1960, kdy poprvé zjistil, že holkám se líbí kluci z kapel... Narodil se v Birminghamu v roce 1944 rodičům Catherine a Frank Price. Měl jsem tři bratry - nejmladší Geoff, nejstarší Fred a prostřední Phil, sestru Jean. Všichni žili v Northfieldu až do jeho osmi let. Pak se přestěhoval do nového panství v Rednal, na hranici Worcestershire a Birminghamu. Bylo to kouzelné místo pro děti - měli tamcelý Lickey Hills ke hraní hrát. S hudbou byl odmalička. Oba starší bratři hráli na klavír, jeden dokonce na housle. Všichni moji strýčkové zpívali. Máma a táta doufali, že i z něj se stane hudební dítě. Dokonce jej posílali na klavírní lekce v šesti letech. V září 1960 začal pracovat v rádiu Rentals v Kings Heath jako inženýr televizních služeb. Hrával s různými rockovými kapelami z okolí Birminghamu. Jeho vůbec první kapelou byli The Cimarrons, pojmenovaní podle řeky v New Mexico. Mezi dalšími to pak byly především The Sombreros, kteří se přejmenovali brzy na Sight & Sound, V roce 1969 se Roy Wood přišel jednou podívat na Sight & Sound do klubu jednoho lednového večera v roce 1969 a nabídl mu přestup k The Move. Tak se v roce 1969 připojil k Bev Bevanovi, Carlu Waynemu a Roy Woodovi a stal se součástí sestavy The Move #3. The Move opustil v únoru 1971. Nahradil jej Carl Wayne a ve skupina hrála jen živá vystoupení, a vše ostatní se zaměřilno na nový projekt ELO. Začal nahrávat první album ELO (1970) ve všech originálních skladbách, ale Roy všechny jeho party později přehrál. 
V roce 1971 Price ještě vytvořil krátcetrvající kapelu Mongrel spolu s budoucím bubeníkem Wizzard Charlie Grimem a Keithem Smartem.
Sestava Mongrel se časem přeměnila ve Wizzard (1972-1975). S posledně skupinou měl dva #1 singly v UK hitparádě "See My Baby Jive"
a "Angel Fingers", stejně jako #4 s vánoční klasikou "I Wish It Could Be Christmas Everyday" (všechny v roce 1973).Později po rozpadu Wizzard se připojil ke kapele Wizzo Band na steel kytaru v roce 1975, ale rozešli brzy již v roce 1978. Price je ženatý s Dianne Lee od roku 1970. Spolu vytviřili duo Peters a Lee a cestují spolu a koncertují, přhrávají hity a nové písně. http://rickprice.co.uk/rp_002.htm http://cherryblossomclinic.x10.mx/rick.html http://www.cherryblossomclinic.freeserve.co.uk/ |
|
| |
|
2015 Alone In The Universe 2001 Zoom 1986 Balance of Power 1983 Secret Messages 1981 Time 1980 Xanadu 1979 Discovery 1977 Out of the Blue 1976 A New World Record 1975 Face the Music 1974 Eldorado, A Symphony 1973 On The Third Day 1973 Electric Light Orchestra II 1971 Electric Light Orchestra (No Answer) 2013 Electric Light Orchestra Live 2010 Live - The Early Years 1999 Live At The BBC 1998 Live At Winterland '76 1998 Live At Wembley '78 1974 The Night The Light Went On In Long Beach |
2000 Flashback (komp.) 1999 Definitive Collection 1997 Light Years, The Very Best of Electric Light Orchestra 1995 Strange Magic: The Best of Electric Light Orchestra 1994 The Very Best of the Electric Light Orchestra 1992 ELO's Greatest Hits Vol. 2 1990 Afterglow (komp.) 1980 Four Light Years (komp.) 1980 A Box of Their Best 1979 ELO's Greatest Hits 1979 The Light Shines On Vol 2 1978 Three Light Years (komp.) 1977 The Light Shines On (komp.) 1976 Olé ELO (komp.) 1974 Showdown (komp.) |
|
Složení: Jeff Lynne - Vocals, Guitars, Bass, Piano, Drums, Keyboards, Cello (05), Vibraphone Richard Tandy - Piano Solo (06) Steve Jay - Percussion Hosté: |
From Out Of NowhereVyšlo 1. listopadu 2019, Big Trilby/Columbia Records Seznam skladeb: 01. From Out Of Nowhere (3:14) 02. Help Yourself (3:12) 03. All My Love (3:05) 04. Down Came The Rain (3:28) 05. Losing You (3:36) 06. One More Time (3:28) 07. Sci-Fi Woman (3:06) 08. Goin' Out On Me (3:08) 09. Time Of Our Life (3:07) 10. Songbird (3:08) Total Time: (32:39) Producer: Jeff Lynne Engineering: Steve Jay |
|
Složení: Jeff Lynne - Vocals, all instruments "except the shaker and the tambourine" Hosté: Steve Jay - Shaker, Tambourine, Engineer Laura Lynne - Background Vocals (02,09) Richard Tandy - Keyboards |
Alone In The Universe Vyšlo 13.listopadu 2015, Columbia Seznam skladeb: 01. When I Was a Boy (3:12) 02. Love and Rain (3:29) 03. Dirty to the Bone (3:06) 04. When the Night Comes (3:22) 05. The Sun Will Shine on You (3:29) 06. Ain't It a Drag (2:34) 07. All My Life (2:50) 08. I'm Leaving You (3:07) 09. One Step at a Time (3:21) 10. Alone in the Universe (3:54) Total Time: (32:31) Recorded 2014-15 at Studio Bungalow Palace Producer: Jeff Lynne |
|
Jestli se některá z deseti skladeb blíží tomu, co by se dalo čekat od zvuku Electric Light Orchestra, pak jde o
"Dirty To The Bone" a možná ještě následující "When The Night Comes", která však navazuje spíš na "Zoom" než na
klasické nahrávky z nejslavnějšího období kapely. Typickým zvukem ELO bylo chytlavé prolínání elektrických kytar
a zvuku violoncell. V neposlední řadě pak k soundu birminghamské kapely patřila jiskřivost a lehkost, kterou
aktuální nahrávka postrádá. "Zoom", na němž si se slide kytarou zahostoval i George Harrison, zněl jako kolekce
písní z jeho či McCartneyho sólových alb a "Alone In The Universe" jde podobným směrem. Nejsou to špatné písničky,
formálně se jim jako nahrávkám dá těžko něco vytknout, ale to nejlepší ze sebe už Lynne prostě vydal. Samozřejmě
by nebylo správné skladateli upírat právo na vývoj. Nikdo nechce, aby se Jeff Lynne zasekl v polovině osmdesátých
let, kdy se svými ELO přivedl na svět poslední velké a dnes už vpravdě legendární hity jako "Calling America" nebo
"Secret Messages". Na druhou stranu nahrávka Alone in the Universe rozhodně nenásleduje současné trendy. Takže se
Lynne zadrhl někde na půli cesty a vydání alba pod hlavičkou ELO mu spíše škodí. | |
|
Složení: Jeff Lynne - Vocals, Backing Vocals, Electric Guitars, Bass, Keyboards, Cello, Drums Hosté: Richard Tandy - Keyboards (01) (original member) George Harrison - Slide Guitar (10,12) Ringo Starr - Drums (02,07) Marc Mann - Rhythm Guitar (02), String arrangements (06,11) Suzie Katayama - Cello (04,05,12) Roger Lebow - Cello (13) Dave Boruff - Saxophone (10) Laura Lynne - Backing Vocals (12) Rosie Vela - Backing Vocals (01,12), Spoken Parts and Tap dancing (06) Kris Wilkinson - String arrangements (09) Koncertní sestava: Jeff Lynne - Vocals, Guitars Richard Tandy - Keyboards, Vocoder Rosie Vela - Backing Vocals Sarah O'Brien - Cello Marc Mann - Guitars, Keyboards, Backing Vocals Matt Bissonette - Bass Guitar, Backing Vocals Gregg Bissonette - Drums, Backing Vocals Peggy Baldwin - Cello |
Zoom Vyšlo 12. června 2001, Epic Records Seznam skladeb: 01. Alright (3:13) 02. Moment in Paradise (3:36) 03. State of Mind (3:04) 04. Just for Love (3:40) 05. Stranger on a Quiet Street (3:41) 06. In My Own Time (3:03) 07. Easy Money (2:50) 08. It Really Doesn't Matter (3:20) 09. Ordinary Dream (3:23) 10. A Long Time Gone (3:15) 11. Melting in the Sun (3:10) 12. All She Wanted (3:14) 13. Lonesome Lullaby (4:02) Japanese bonus track 14. Long Black Road (3:22) 2013 remaster bonus tracks 14. One Day (Recorded 2004; previously unreleased) 15. Turn to Stone (Live from CBS Television City) 2001 2013 Japanese bonus tracks 14. One Day (Recorded 2004; previously unreleased) 15. Do Ya (Live from CBS Television City) 2001 16. Lucky Motel (Previously unreleased) Total Time: (43:36) (47:01) (Jap.) |
|
Ačkoli se deska vydávala jako album ELO, texty i hudbu napsal opět pouze Jeff Lynne, jako jediný oficiální člen kapely.
Všech 13 skladeb alba natočil Jeff Lynne ve svém domácím studiu skoro sám, něco nahrál klávesista ELO Richard Tandy, jinak
všechny party kytar, kláves, baskytar, bicích nebo i smyčců nahrál Lynne, pouze ve skladbách "Easy Money" a "Moment In
Paradise" si zahrál na bicí jako host exbeatle Ringo Starr, v "A Long Time Gone" a "All She Wanted" hrál na kytaru George
Harrison, oba dva bývalí členové Beatles. Pro Harrisona to byla jedna z posleních jeho nahrávek před jeho úmrtím. Jestli
tyto legendy přidaly nahrávkám více invence lze jen spekulovat, ale Jeff věřil, že když se jejích jména objeví na obalu,
tak se bude deska lépe prodávat. Album zabodovalo ale pouze na #34 v UK Albums Chart a na pozici #94 v US Billboard 200. Bodovalo ještě na #14 v žebříčku Billboard Top Internet Albums. Jediný bývalý člen ELO podílející se na albu, Richard Tandy, se pak objevil i na pár promočních koncertech. Album nese pouze označení ELO, ale zda je to ELO nahrávka, je diskutabilní. | |
|
Složení: Jeff Lynne - vocals, electric and acoustic guitars, Synclavier II computer synthesizer, bass guitar, Keyboards, Percussion, Producer Bev Bevan - Drums, Percussion Richard Tandy - Keyboards, Sequence Programming Christian Schneider - saxophone Koncertní složení: Bev Bevan - Drums Jeff Lynne - Lead Vocals, Electric Guitar Richard Tandy - Keyboards Mik Kaminski - Violin, Synthesizer Louis Clark - String Synthesizer Dave Morgan - Backing Vocals, Acoustic Guitar, Vocoder Martin Smith - Backing Vocals, Bass Guitar |
Balance Of Power Vyšlo březen 1986 (UK), duben 1986 (US), Epic/Jet (UK), CBS Associated (US) Seznam skladeb: 01. Heaven Only Knows (2:52) 02. So Serious (2:38) 03. Getting to the Point (4:28) 04. Secret Lives (3:26) 05. Is It Alright (3:25) 06. Sorrow About to Fall (3:59) 07. Without Someone (3:48) 08. Calling America (3:26) 09. Endless Lies (2:55) 10. Send It (3:04) 2007 bonus tracks 11. Opening (0:24) 12. Heaven Only Knows (Alternate version) (2:32) 13. In for the Kill (3:13) 14. Secret Lives" (Alternate take) (3:24) 15. Sorrow About to Fall" (Alternate mix) (3:48) 16. Caught in a Trap" (UK B-side) (3:44) 17. Destination Unknown" (UK B-side) (4:10) Total Time: (34:18) Recorded February 1985 - January 1986 Compass Point Studios, Nassau Hartmann Digital, Untertrubach Bill Bottrell - engineer Mack - engineer |
|
Složení: Jeff Lynne - vocals, background vocals, guitar, synthesisers, bass guitar, piano, percussion, Oberheim DMX, producer Bev Bevan - drums, percussion Richard Tandy - synthesizers, grand piano, electric piano, harmonica, Oberheim DMX Kelly Groucutt - bass guitar, background vocals (09, 10, "No Way Out" a "Beatles Forever") Hosté: Mik Kaminski - violin (10) Dave Morgan - additional background vocals |
Secret Messages Vyšlo červen 1983 (UK), Jet Seznam skladeb: 01. Secret Messages (4:44) 02. Loser Gone Wild (5:27) 03. Bluebird (4:13) 04. Take Me On And On (4:57) 05. Four Little Diamonds (4:05) 06. Stranger (4:27) 07. Danger Ahead (3:52) 08. Letter from Spain (2:51) 09. Train Of Gold (4:20) 10. Rock 'n' Roll Is King (3:49) Total Time: (46:52) Recorded December 1982 - February 1983 Wisseloord Studios, Hilversum Bill Bottrell - Engineer Strings conducted by Louis Clark Al Quaglieri - reissue producer (2001) |
| Je to poslední album ELO s basistou Kelly Groucutt, dirigentem Louis Clark a opravdovými smyčcovými nástroji. | |
|
Složení: Jeff Lynne - lead and backing vocals, electric and acoustic guitars, piano, synthesizer, production Bev Bevan - drums, percussion Kelly Groucutt - bass guitar, backing vocals Richard Tandy - acoustic and electric pianos, synthesizer, guitar Koncertní sestava: Jeff Lynne - lead vocals, guitar Bev Bevan - drums Richard Tandy - keyboards Kelly Groucutt - vocals, bass guitar Mik Kaminski - violin, synthesizer Louis Clark - string synthesizer Dave Morgan - backing vocals, vocoder, acoustic guitar |
Time Vyšlo červenec 1981 (US), srpen 1981 (UK), Jet Seznam skladeb: 01. Prologue (1:15) 02. Twilight (3:35) 03. Yours Truly, 2095 (3:15) 04. Ticket to the Moon (4:06) 05. The Way Life's Meant to Be (4:36) 06. Another Heart Breaks (3:46) 07. Rain Is Falling (3:54) 08. From the End of the World (3:16) 09. The Lights Go Down (3:31) 10. Here Is the News (3:49) 11. 21st Century Man (4:00) 12. Hold on Tight (3:05) 13. Epilogue (1:30) Bonus tracks on the 2001 edition 14. The Bouncer (3:14) B-side to "Four Little Diamonds" 15. When Time Stood Still (3:33) B-side to "Hold on Tight" 16. Julie Don't Live Here (3:42) B-side to "Twilight" Total Time: (43:57) Recorded Early 1981 at Musicland Studios Munich, Germany Bill Bottrell - engineer Mack - engineer Strings conducted by Rainer Pietsch Al Quaglieri - Reissue Producer (2001) |
| Time je koncepční album od Electric Light Orchestra (ELO) vydané v roce 1981 u Jet Records. Album vypráví prostřednictvím písní a textů příběh muže z roku 1980, který se ocitl v roce 2095 a snaží se vyrovnat s tím, že se nemůže vrátit a jak se sžít s jeho novým prostředím. | |
|
Složení: Electric Light Orchestra personnel Jeff Lynne - lead vocals (except on "Xanadu"), backing vocals, electric guitars, acoustic guitars, keyboards, synthesizers Bev Bevan - drums, percussion, tympani Richard Tandy - pianos, synthesizers, keyboards Kelly Groucutt - bass guitar, backing vocals Orchestra conducted by Louis Clark Hosté: Olivia Newton-John - lead vocals on "Xanadu" |
Xanadu Vyšlo srpen 1980, Jet Records (UK), MCA Records (US) Seznam skladeb: All songs on side one written by John Farrar: 01. Magic (4:31) 02. Suddenly (4:02) Duet with Cliff Richard 03. Dancin' (5:17) Duet with The Tubes 04. Suspended in Time (3:55) 05. Whenever You're Away from Me (4:22) Duet with Gene Kelly (Electric Light Orchestra) All songs on side two written by Jeff Lynne. 06. I'm Alive (3:46) 07. The Fall (3:34) 08. Don't Walk Away (4:48) 09. All Over the World (4:04) 10. Xanadu (3:28) Duet with Olivia Newton-John Total Time: (41:34) Mack - engineer John Farrar - Producer David J. Holman - Engineering and mixing |
|
Složení: Jeff Lynne - vocals, guitar, piano, synthesizer, producer Bev Bevan - drums, percussion Richard Tandy - piano, synthesiser, electric piano, clavinet Kelly Groucutt - bass guitar, vocals Orchestra conducted by Louis Clark Promotional movie line-up: Jeff Lynne - vocals, guitar Bev Bevan - drums Richard Tandy - keyboards Kelly Groucutt - bass guitar, vocals Mik Kaminski - violin Hugh McDowell - cello Melvyn Gale - cello |
Discovery Vyšlo květen 1979 (UK), červen 1979 (US), 12. června 2001 (reissue), Jet Seznam skladeb: 01. Shine a Little Love (4:43) 02. Confusion (3:42) 03. Need Her Love (5:11) 04. The Diary of Horace Wimp (4:17) 05. Last Train to London (4:32) 06. Midnight Blue (4:19) 07. On the Run (3:55) 08. Wishing (4:13) 09. Don't Bring Me Down (4:02) Bonus tracks on the 2001 edition 10. On the Run" (Home Demo) (1:01) 11. Second Time Around" (Home Demo) (0:43) 12. Little Town Flirt (2:53) Total Time: (38:53) Bonus tracks were previously unreleased. Track 12 was started 1979, finished 2001. Engineered by Mack and Ryan Ulyate. Orchestra and choral arrangements - Jeff Lynne, Richard Tandy and Louis Clark. Orchestra conducted by Louis Clark. Mack - engineer Jeff Lynne, Richard Tandy and Louis Clark - Orchestra and choral arrangements Al Quaglieri - Reissue Producer (2001) |
|
Složení: Jeff Lynne - lead vocals, backing vocals, guitar, keyboards, percussion Bev Bevan - drums, percussion, backing vocals, fire extinguisher (13) Richard Tandy - keyboards, guitar Kelly Groucutt - co-lead vocals (14), backing vocals, bass guitar, percussion Mik Kaminski - violin Melvyn Gale - cello, piano Hugh McDowell - cello Louis Clark - Orchestra conductor |
Out Of The Blue 2LP, Vyšlo říjen 1977, Jet (UK), United Artists (US) Seznam skladeb: 01. Turn To Stone (3:47) 02. It's Over (4:08) 03. Sweet Talkin' Woman (3:47) 04. Across The Border (3:52) 05. Night In The City (4:02) 06. Starlight (4:30) 07. Jungle (3:51) 08. Believe Me Now (1:21) 09. Steppin' Out (4:38) Concerto For A Rainy Day 10. Standin' In The Rain (4:20) 11. Big Wheels (5:10) 12. Summer And Lightning (4:13) 13. Mr. Blue Sky (5:05) 14. Sweet Is The Night (3:26) 15. The Whale (5:05) 16. Birmingham Blues (4:21) 17. Wild West Hero (4:40) 2007 bonus tracks 18. Wild West Hero" (Alternate Bridge - Home Demo) (0:24) 19. The Quick And The Daft (1:49) 20. Latitude 88 North (3:24) Total Time: (70:12) Recorded May-August 1977, Musicland Studios, Munich Producer Jeff Lynne Mack - Engineer Jeff Lynne - Orchestral and Choral arrangements Richard Tandy - Orchestral and Choral arrangements Louis Clark - Orchestral and Choral arrangements |
|
Na třeti straně 2LP se nachází symfonický "Concerto for a Rainy Day" složený ze čtyř samostatných skladeb,
které dohromady tvoří ucelenou kompozici, namísto jedné nepřetržité skladby.
Velká kosmická loď na přebalu (nyní nové logo skupiny) bylo navrženo Koshem již na obalu
"A New World Record" a samotný obal je dílem Shusei Nagaoka. Tento "vesmírný" image vycházel z tehdejší obliby
sci-fi jako Hvězdné války či Blízká setkání třetího druhu. Dopady nepříznivého počasí jsou slyšet z "Concerto" doopravdy, tak jak je Lynne nahrál během velmi deštivého léta v Mnichově 1977. Jeff ke vzniku čtyřskladby uvedl: "Bylo zataženo, mlha, asi dva týdny. Nic mě nenapadalo. A pak najednou vyšlo slunce a já si řekl: Teda, ty Alpy jsou nádherné! A napsal jsem Mr. Blue Sky a dalších 13 písní během následujících dvou týdnů." Nu a na konci elektronický hlas (přes vokodér) neříká "Mr. Blue Sky, why?", jak je napsáno ve videu, ale "Please turn me over", protože se tato píseň nachází na konci první strany desky. | |
|
Složení: Jeff Lynne - vocals, lead, rhythm and slide guitars, percussion, piano, producer Bev Bevan - drums, Minimoog drum, percussion, vocals Richard Tandy - piano, Minimoog, Micromoog, polyphonic keyboard, electric guitars, clavinet, grand piano, Mellotron, percussion, vocals Kelly Groucutt - vocals, bass guitar, percussion, backing vocals Mik Kaminski - violin Hugh McDowell - cello Melvyn Gale - cello Orchestra conducted by Louis Clark Složení: Mary Thomas - operatic vocals Patti Quatro, Brie Brandt, Addie Lee - uncredited vocals Orchestra and choral arrangements - Jeff Lynne, Richard Tandy, Louis Clark |
A New World Record Vyšlo 11. září 1976 (UK), 12. září 1976 (US), Jet, United Artists Seznam skladeb: 01. Tightrope (5:03) 02. Telephone Line (4:38) 03. Rockaria! (3:12) 04. Mission (A World Record) (4:25) 05. So Fine (3:54) 06. Livin' Thing (3:31) 07. Above the Clouds (2:16) 08. Do Ya (3:43) 09. Shangri-La (5:32) Bonus tracks (2006 remaster) 10. Telephone Line (Different vocal) (4:41) 11. Surrender (2:37) 12. Tightrope (Instrumental early rough mix) (4:55) 13. Above the Clouds (Instrumental rough mix) (1:14) 14. So Fine (Instrumental early rough mix) (4:16) 15. Telephone Line (Instrumental) (4:51) Total Time: (36:20) (59:12)(Reissue) Recorded July 1976 at Musicland Studios, Munich Producer Jeff Lynne Mack - engineer Duane Scott - Engineer for USA edit |
|
Druhé album, které skupina nahrávala v Musicland Studios v Mnichově. Na přebalu alba je poprvé slavné ELO logo,
které navrhl umělec jménem Koshe. Toto logo se pak objevilo na většině dalších nahrávek skupiny. Album lámalo
žebříčky prodejnosti: Canada (Music Canada) - 2× Platinum, 200,000 Finland (Musiikkituottajat) - Gold, 25,000 Netherlands (NVPI) - Gold, 50,000 United Kingdom (BPI) - Platinum, 300,000 United States (RIAA) - Platinum, 1,000,000 | |
|
Složení: Jeff Lynne - vocals, guitar, producer Bev Bevan - drums, percussion, spoken intro (backwards), vocals Richard Tandy - piano, clavinet, moog, guitar Kelly Groucutt - bass, vocals Mik Kaminski - violin Hugh McDowell - cello Melvyn Gale - cello Orchestra conducted by Louis Clark Hosté: Ellie Greenwich, Susan Collins, Nancy O'Neill, Margaret Raymond - uncredited vocals Jeff Lynne, Richard Tandy and Louis Clark - Orchestra and choral arrangements Třebaže Greenwich, Collins, O'Neill a Raymond nejsou označeny jako zpěvačky, Lynne je ocenil "speciálním poděkováním'. |
Face the Music Vyšlo 1. září 1975 (US), 14. listopadu 1975 (UK), Jet (UK), United Artists (US) 11 September 2006 (UK, reissue), 12 September 2006 (US, reissue) Seznam skladeb: 01. Fire On High (5:29) 02. Waterfall (4:27) 03. Evil Woman (4:17) 04. Nightrider (4:22) Side two5."Poker (3:31) 06. Strange Magic (4:29) 07. Down Home Town (3:54) 08. One Summer Dream (5:47) Bonus tracks (2006 remaster) 09. Fire On High Intro (Early Alt. mix) (3:23) 10. Evil Woman (Stripped Down mix) (5:00) 11. Strange Magic (US Single edit) (3:27) 12. Waterfall (Instrumental mix) (4:15) Total Time: (36:20) Recorded May-June 1975 Musicland Studios, Munich, Germany Producer Jeff Lynne Engineer - Mack RIAA Certified Gold: 01/23/1976 |
|
Složení: Mik Kaminski - violin Hugh McDowell - cello Mike Edwards - cello Jeff Lynne - lead & backing vocals, electric, acoustic, & bass guitars, keyboards, production, orchestra and choral arrangements Bev Bevan - drums, percussion Mike de Albuquerque - bass guitar, backing vocals Richard Tandy - piano, moog synthesiser, guitar, backing vocals, orchestra and choral arrangements Louis Clark - orchestra and choral arrangements and conducting Al Quaglieri - Reissue producer (2001) Hosté: Peter Forbes-Robertson - spoken word |
Eldorado, A Symphony Vyšlo 1. září 1974, Jet (UK), United Artists (US) Seznam skladeb: 01. Eldorado Overture (2:12) 02. Can't Get It Out of My Head (4:21) 03. Boy Blue (5:18) 04. Laredo Tornado (5:29) 05. Poor Boy (The Greenwood) (2:57) 06. Mister Kingdom (5:50) 07. Nobody's Child (3:40) 08. Illusions in G Major (2:36) 09. Eldorado (5:20) 10. Eldorado Finale (1:20) Re-issue CD bonus tracks 11. Eldorado Instrumental Medley (7:56) 12. Dark City (0:46) Total Time: (38:42) Recorded February - August 1974 De Lane Lea Studios, London, United Kingdom Producer Jeff Lynne |
| Album bylo remasterováno a vydáno 12. června 2001 se dvěma bonusovými skladbami "Eldorado Instrumental Medley", - suitou orchestralních partů, plus "Dark City", dřívější předlohu skladby "Laredo Tornado". | |
|
Složení: Jeff Lynne - Vocals, Guitars Bev Bevan - Drums, Percussion Richard Tandy - Piano, Moog Mike de Albuquerque - Bass, Backing Vocals Wilf Gibson - Violin (05-14) Colin Walker - Cello (05-14) Mike Edwards - Cello Mik Kaminski - Violin (01-04) Hosté: Marc Bolan - Guitar (08,10-13 (snad i 7, neověřeno) |
On The Third Day Vyšlo: listopad 1973 (US), prosinec 1973 (UK), Warner Bros (UK), United Artists (US) Seznam skladeb: 01. Ocean Breakup/King of the Universe (4:07) 02. Bluebird Is Dead (4:24) 03. Oh No Not Susan (3:07) 04. New World Rising/Ocean Breakup (Reprise) (4:05) 05. Daybreaker (3:51) 06. Ma-Ma-Ma Belle (3:56) 07. Dreaming of 4000 (5:04) 08. In the Hall of the Mountain King (Edvard Grieg) (6:37) Compact disc tracklisting 01. Ocean Breakup/King of the Universe (4:07) 02. Bluebird Is Dead (4:24) 03. Oh No Not Susan (3:07) 04. New World Rising/Ocean Breakup (Reprise) (4:05) 05. Showdown (4:09) 06. Daybreaker (3:51) 07. Ma-Ma-Ma Belle (3:56) 08. Dreaming of 4000 (5:04) 09. In the Hall of the Mountain King (Grieg) (6:37) Bonus tracks 10. Auntie (Ma-Ma-Ma Belle) (Take 1) (1:19) 11. Auntie (Ma-Ma-Ma Belle) (Take 2) (4:05) 12. Mambo (Dreaming of 4000) (Take 1) (5:05) 13. Everyone's Born to Die (3:43) 14. Interludes (3:40) Total Time: (39:26) Nahráno duben - květen 1973 v De Lane Lea Studios, London |
|
Složení: Jeff Lynne - Vocals, Guitar, Moog Synthesizer Bev Bevan - Drums, Percussion Richard Tandy - Keyboards, Moog Synthesizer Mike de Albuquerque - Bass, Backing Vocals Wilfred Gibson - Violin Mike Edwards - Cello Colin Walker - Cello Hosté: Marc Bolan - Guitar (10-12br>Roy Wood - Bass, Cello (01,04 Carl Wayne - Lead Vocals na The Lost Planet (06-08) |
Electric Light Orchestra II Vyšlo 1. ledna 1973 (UK), březen 1973 (USA), Harvest (UK), United Artists (US) Seznam skladeb: 01. In Old England Town (Boogie #2) (Lynne) (6:56) 02. Momma (Lynne) (6:59), Mama (US) 03. Roll Over Beethoven (Chuck Berry) (8:10), (7:03 UK) 04. From The Sun To The World (Boogie #1) (Jeff Lynne) (8:20) 05. Kuiama (Jeff Lynne) (11:19) US Bonus (2006 reedice): 06. In Old England Town (Boogie #2) [Instrumental] (2:43) 07. Play Baby I Apologize (3:43) 08. Play In Old England Town (Boogie #2) [Take 1, Alternate Mix] (6:56) 09. Play Roll Over Beethoven (8:15) Total Time: (41:48) Recorded at AIR LONDON Produced: Jeff Lynne Engineer: John Middleton Cover design: Hipgnosis Cover concept: J. Lynne and R. Tandy Artwork and graphics: Ronchetti and Day |
|
Složení: Jeff Lynne - Vocals, Piano, Electric guitar, Percussion, Bass guitar Roy Wood - Vocals, Cello, Acoustic guitar, Bass guitar, String bass, Oboe, Bassoon, Clarinet, Recorders, Slide guitar, Percussion, Krumhorn Bev Bevan - Drums, Percussion Bill Hunt - French horn, Hunting horn Steve Woolam - Violin Hosté: Rick Price - Bass guitar na některých originlních nahrávkách (později přehrány Woodem a Lynnem) Richard Tandy - Bass guitar, keyboards Wilfred Gibson - Violin Hugh McDowell - Cello Mike Edwards - Cello Andy Craig - Cello |
Electric Light Orchestra (No Answer) Vyšlo 1. prosince 1971 (UK), březen 1972 (USA), Harvest (UK), United Artists (US) Seznam skladeb: 01. 10538 Overture (Lynne) (5:32) 02. Look at Me Now (Wood) (3:17) 03. Nellie Takes Her Bow (Lynne) (5:59) 04. The Battle of Marston Moor (July 2nd 1644) (Wood) (6:03) 05. First Movement (Jumping Biz) (Wood) (3:00) 06. Mr. Radio (Lynne) (5:04) 07. Manhattan Rumble (49th Street Massacre) (Lynne) (4:22) 08. Queen of the Hours (Lynne) (3:22) 09. Whisper in the Night (Wood) (4:50) Bonusové skladby - US 2006 remaster 10. Battle of Marston Moor (Alternate take) (Wood) (1:00) 11. Nellie Takes Her Bow (Alternate Mix) (6:02) 12. Mr. Radio (Take 9) (5:19) 13. 10538 Overture (Alternate mix) (5:46) Total Time: (41:30) Recorded July 1970 - June 1971 Recorded at Philips Studios London Thanks very much Roger and Pete for your great engineering and patience Sleeve: Hipgnosis Lamp: Ingo Maurer from Habitat London Produced: Roy Wood and Jeff Lynne |
 Složení: Jeff Lynne - lead vocals, acoustic and electric guitars, composer, lyricist Mike Stevens - backing vocals, acoustic and electric guitars, harmonica, musical director Marcus Byrne - piano, keyboards, vocoder Bernie Smith - synthesizer, keyboards Donavan Hepburn - drums Milton McDonald - backing vocals, acoustic and electric guitars Lee Pomeroy - backing vocals, bass guitar Jo Webb - backing vocals, keyboards, acoustic guitar Iain Hornal - lead and backing vocals, 12 string guitars, percussion Melanie Lewis-McDonald - backing vocals, percussion Rosie Langley - violin Amy Langley - cello Jessica Cox - cello  |
Wembley Or Bust Vyšlo 17. listopadu 2017, Sony Music, 88985492202 (Europe) Seznam skladeb: CD 1 01. Standin' In The Rain (4:11) 02. Evil Woman (4:36) 03. All Over The World (4:00) 04. Showdown (4:15) 05. Livin' Thing (4:09) 06. Do Ya (4:12) 07. When I Was A Boy (3:28) 08. Handle with Care (Traveling Wilburys) (3:45) 09. Last Train To London (4:24) 10. Xanadu (3:23) 11. Rockaria! (3:20) 12. Can't Get It Out Of My Head(4:45) CD 2 01. 10538 Overture (4:48) 02. Twilight (includes "Prologue") (4:45) 03. Ma-Ma-Ma Belle (4:07) 04. Shine a Little Love (3:54) 05. Wild West Hero (4:09) 06. Sweet Talkin' Woman (3:44) 07. Telephone Line (4:55) 08. Turn to Stone (4:00) 09. Don't Bring Me Down (4:14) 10. Mr. Blue Sky (5:11) 11. Roll Over Beethoven (Chuck Berry) (6:10) Total Time: (98:25) Recorded on 24 June 2017 at Wembley Stadium, London, England All songs except "Roll Over Beethoven" written: Jeff Lynne Mixing Engineer, Producer: Jeff Lynne Manager: Craig Fruin Mixing Engineer: Steve Jay Mastering Engineer: Adam Ayan Art Direction, Design, Illustration: Ryan Corey Photography: Carsten Windhorst, Gerard Hynes, Kris Goodman | ||
 Složení: Jeff Lynne - Vocals, Lead Guitars, Rhythm Guitars Richard Tandy - Keyboards, Synthesizer, Vocoder Marc Mann - Lead Guitars, Rhythm Guitars, Keyboards, Backing Vocals Matt Bissonette - Bass, Backing Vocals Gregg Bissonette - Drums, Backing Vocals Peggy Baldwin, Sarah O'Brien - electric cello Rosie Vela - Backing Vocals |
Electric Light Orchestra Live Vyšlo 22. dubna 2013, Frontiers Records Seznam skladeb: 01. Evil Woman (4:27) 02. Showdown (4:08) 03. Secret Messages (4:06) 04. Livin' Thing (4:09) 05. Sweet Talkin' Woman (3:15) 06. Mr. Blue Sky (3:31) 07. Can't Get It out of My Head (4:11) 08. Twilight (3:30) 09. Confusion (3:34) 10. Don't Bring Me Down (4:08) 11. Roll over Beethoven (6:25) Bonus tracks: 12. Out of Luck (2:36) 13. Cold Feet (2:17) Total Time: (50:24) All songs except "Roll Over Beethoven" written by Jeff Lynne | ||
|
Složení: Jeff Lynne - Vocals, guitar Bev Bevan - Drums Richard Tandy - Keyboards Mik Kaminski - Violin Hugh McDowell - Cello Mike de Albuquerque - Bass (1973/1974) Kelly Groucutt - Bass (1976) Mike Edwards - Cello (1973/1974) Melvyn Gale - Cello (1976) |
Live - The Early Years Vyšlo 9. srpna 2010 (UK), Eagle Rock Entertainment Seznam skladeb: Brunel University 1973 01. King of the Universe 02. Ma-Ma-Ma Belle 03. In the Hall of the Mountain King 04. Great Balls of Fire Germany 1974 - Rockpalast 05. Daybreaker 06. Showdown 07. Day Tripper [1] 08. Orange Blossom Special 09. Ma-Ma-Ma Belle 10. In the Hall of the Mountain King 11. Great Balls of Fire 12. Roll Over Beethoven [1] London 1976 - Fusion 13. Poker 14. Nightrider 15. Showdown 16. Eldorado Overture 17. Can't Get It Out of My Head 18. Poor Boy (The Greenwood) 19. Illusions in G Major 20. Strange Magic 21. 10538 Overture 22. Do Ya 23. Evil Woman 24. Ma-Ma-Ma Belle 25. Roll Over Beethoven [1] Bonus Feature: Rockpalast interview [1] - není na vydání v USA. | ||
| Kompilační 3DVD z koncertů Electric Light Orchestra concerts ze sedmdesátých let, které obsahují Fusion - Live In London (1976) spolu se dvěma jinými nikdy nevydanými nahrávkami živých představení v Brunel University (1973) a z německého televizního programu Rockpalast (1974). V USA vyšlo pouze zúžené vydání o některé skladby 24. srpna 2010. | |||
 Složení: Jeff Lynne - Lead Guitar, Vocals Richard Tandy - Keyboards Mik Kaminski - Violin Hugh McDowell - Cello Mike Edwards - Cello Michael d’Albuquerque - Bass Guitar, Backing Vocals Bev Bevan - Drums, Percussion |
Live At The BBC Vyšlo 1999, Seznam skladeb: CD1 01. From The Sun To The World (11:39) 02. Kuiama (10:26) 03. In The Hall Of The Mountain King (8:09) 04. Roll Over Beethoven (5:09) 05. King Of The Universe (4:53) 06. Bluebird Is Dead (4:09) 07. Oh No Not Susan (2:42) 08. New World Rising (6:39) 09. Violin Solo / Orange Blossom Special (2:36) 10. In The Hall Of The Mountain King (4:55) 11. Great Balls Of Fire (3:24) Total Time: (64:49) CD2 01. Fire On High (5:35) 02. Poker (4:20) 03. Nightrider (4:58) 04. Medley - On The Third Day (13:13) * Ocean Break Up * King Of The Universe * Oh No Not Susan * Bluebird Is Dead * Oh No Not Susan * New World Rising * Ocean Break Up (Reprise) 05. Showdown (4:45) 06. Eldorado (6:05) 07. Poor Boy (The Greenwood) (2:42) 08. Illusions In G Major (3:39) 09. Strange Magic (3:36) 10. Evil Woman (5:19) 11. Ma Ma Ma Belle (5:32) Total Time: (59:50) | ||
 Složení: Jeff Lynne - Guitars, Vocals Bev Bevan - Drums, Percussion Richard Tandy - Keyboards Kelly Groucutt - Bass, Vocals Mik Kaminski - Violin Melvyn Gale - Cello Hugh McDowell - Cello |
Live At Winterland '76 Vyšlo 1998, Eagle Records, EAMCD038 Seznam skladeb: 01. Fire On High (5:28) 02. Poker (4:01) 03. Nightrider (4:36) 04. Showdown (4:42) 05. Eldorado Suite (incl. Can't Get It Out Of My Head) (13:14) 06. Strange Magic (5:06) 07. Medley: 10538 Overture / Do Ya (5:27) 08. Evil Woman (4:39) 09. Ma Ma Ma Belle (6:36) 10. Roll Over Beethoven (6:37) Total Time: (60:26) Produced: Jeff Lynne |
||
|
Živé album nahrané během turné 'Face The Music' v roce 1976. | |||
 Složení: Jeff Lynne - Vocals, Guitars Bev Bevan - Drums Richard Tandy - Keyboards Kelly Groucutt - Bass, Vocals Mik Kaminski - Violin Jake Commander - Backing Vocals, Acoustic Guitars Hugh McDowell - Cello Melvyn Gale - Cello |
Live At Wembley '78 Vyšlo 1998, Eagle Records, EAMCD039 Seznam skladeb: 01. Introduction - Tony Curtis (2:48) 02. Standin' In The Rain (3:35) 03. Night In The City (3:53) 04. Turn To Stone (3:52) 05. Tightrope (4:35) 06. Telephone Line (4:18) 07. Rockaria! (2:52) 08. Wild West Hero (3:10) 09. Showdown (3:13) 10. (1 Minute Talk) (0:54) 11. Sweet Talkin' Woman (3:52) 12. Mr. Blue Sky (3:39) 13. Do Ya (4:46) 14. Livin' Thing (3:57) 15. Roll Over Beethoven (8:35) Total Time: (58:07) Produced: Jeff Lynne |
||
 Složení: Jeff Lynne - Lead Guitar, Vocals Richard Tandy - Keyboards Mik Kaminski - Violin Hugh McDowell - Cello Mike Edwards - Cello Michael d’Albuquerque - Bass Guitar, Backing Vocals Bev Bevan - Drums, Percussion |
The Night The Light Went On In Long Beach Vyšlo 1974, Warner Bros, WB 56058 Seznam skladeb: 01. Daybreaker (Lynne) (5:36) 02. Showdown (Lynne) (6:54) 03. Daytripper (Lennon, McCartney) (6:40) 04. 10538 Overture (Lynne) (5:44) 05. Mik’s Solo/Orange Blossom Special (Kaminski, Rouse) (2:28) 06. In The Hall Of The Mountain King/Great Balls Of Fire (Grieg, Hammer, Blackwell) (8:35) 07. Roll Over Beethoven (Berry) (4:25) Total Time: (40:20)
Nahrávka byla pořízena v Long Beach, USA, 12. května 1974. | | |
|
|
V zákulisí na Southampton Guildhall kolem roku 1969
"Move pod Electric Light" - Bev Bevan, Roy Wood a Jeff Lynne,BBC Studios, po natáčení Top Of The Pops  
  
 První koncertní sestava ještě bez Hugh McDowella: zadní řada - Andy Craig, Wilf Gibson, Bev, Mike Edwards uprostřed - Bill Hunt, Jeff Lynne, Roy Wood, v popředí - Richard Randy   Stojící: Richard Tandy (keyb, guitars), Bev Bevan (drums), Jeff Lynne (lead vocals, backing vocals, lead guitar, keyb), Michael De Albuquerque (bass guitar & backing vocals), Wilf Gibson (violin) Sedící: Colin Walker (cello), Mike Edwards (cello)   Skupina se "smyčcovou sekcí": horní řada zleva Hugh McDowell, Richard Tandy, Melvyn Gale, Mik Kaminski. Dolní řada zleva Bev Bevan, Jeff Lynne, Kelly Groucutt.     |
|
|
Oficiální stránka:http://www.elo.biz Další zdroje: http://www.jefflynnesongs.com/ http://oliffcollection.homestead.com/ELO.html http://www.ftmusic.com/biogs/index.html http://www.theorchestra.net/discog.html http://the-orchestra-elo.cz/ http://www.face-the-music.de/ https://www.10538overture.dk/index.html http://janbraum.unas.cz/rock/ELO/ http://rockaria.net/history.html http://members.iinet.net.au/~althomp/austelo/elopartii/profile.htm http://burningaquarium.blogspot.cz/2010/03/electric-light-orchestra-electric-light.html |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Poslední aktualizace: 30.10.2024