Curved Air je anglická průkopnická progresivní rocková skupina založená v březnu 1970 hudebníky ze smíšených uměleckých prostředí, hlavně studenty Royal College of Music, včetně klasického, folkového a elektronického zvuku. Výsledný zvuk kapely je směsí progresivního rocku, folkrocku a fúze s klasickými prvky. Curved Air jsou známí svými nezapomenutelnými živými vystoupeními a art rockovou hudbou - kvazi klasické otisky Terryho Rileyho spojené s krásnými a démonickými houslemi v kombinaci s elektronickými dobrodružnými syntezátory a protkané brilantním kytarovým kouzlením, fascinujícím způsobem vyšívaným podprahovou a exotickou přítomností jedinečné dívky, zpěvačkyjménem Sonja Kristina. Všechny tyto prvky je povýšily z undergroundové Roundhouse scény na vrchol albových žebříčků na začátku 70. let. Curved Air vydali osm studiových alb, z nichž první tři se probojovala do britské Top 20 a měla singlový hit s "Back Street Luv" (1971), který dosáhl čísla #4 v UK Singles Chart. Spolu s kapelami High Tide a East Of Eden byli Curved Air jednou z prvních rockových kapel po It’s a Beautiful Day, The Flock a United States of America, která využívala housle inspirativně a dramaticky objevené vynikajícím Darrylem Wayem a nyní dynamickým Paulem Saxem. Původní klávesista/kytarista Francis Monkman byl průkopníkem budoucí "electronic" a ambientní extemporizace. Robert Norton zdědil tuto zvukovou šablonu a sám spřádáním éterických zvukových ploch rozšiřuje hranice směrem k dalším obzorům, zatímco Florian Pilkington-Miksa na bicí tehdy i dnes, s baskytarovým uměním Chrise Harrise, poskytuje expresivní rytmický puls, který je charakteristický pro Curved Air. Skupina prodělávala také časté změny v sestavě. Ian Eyre nahradil na druhém albu baskytaristu Roba Martina, Mike Wedgwood přebral post baskytaristy na třetím albu. Další změny přivedly do sestavy Eddie Jobsona (později U.K., Roxy Music, Frank Zappa a Jethro Tull), Stewarta Copelanda (The Police), Tony Reevese (ex-Greenslade, Colosseum, John Mayall). Pouze Sonja Kristina zůstala jako jediná ze zakládajících členů. Monkman, člen Academy of St. Martin ve Fields, později hrál s kytaristou Johnem Williamsem ve skupině nazvané Sky.

Britská artrocková skupina byla představitelem progresívního rocku, spojující jazz, psychedelic-rock i vážnou, chcete-li klasickou hudbu. Jejich odlišujícím znakem bylo použití elektronických houslí, jako sólového nástroje, na něž hrál Darryl Way. Skupina prorazila v roce 1970 debutovým albem "Air Conditioning", které dosáhlo pozice číslo #8 v žebříčku britské hitparádě a bylo druhým vydaným obrázkovým diskem, první vydala skupina Saturnalia o rok dříve. Krátký čas v kapele hrál i bubeník Stewart Copeland (The Police), nebo Eddie Jobson (později Roxy Music, Frank Zappa a Jethro Tull). Jejich debutové album "Air Conditioning" dosáhlo 8.místa albového žebříčku v Británii. V roce 1976 skupina nahrála jejich tehdy poslední studiové album. Později se skupina několikrát sešla ve své původní sestavě za účelem odehrání koncertu, přičemž v roce 1990 vzniklo jejich další živé album. Na počátku Sisyphus Historie Curved Air začala v roce 1968, kdy původní bubeník Florian Pilkington-Miksa a jeho přítel, baskytarista Rob Martin, byli představeni kytaristovi, klávesistovi a zpěvákovi Francisi Monkmanovi. Začali spolu hrát cover verze na večírcích s myšlenkou založit "classic-rock" kapelu (jako v klasické hudbě), dokud se Francis neseznámil s kolegou studentem Royal College of Music Darrylem Wayem. Když se Monkman procházel outletovým obchodem Orange Music Electronic Company, zaujal zvuk Waye, který tam testoval své první elektricky zesílené housle, a ti dva si "dali společnou řeč". Zjistili, že mají mnoho společného, a v roce 1969 pozvali pianistu Nicka Simona, který spolu s basistou Robem Martinem a bubeníkem Florianem Pilkington-Miksou doplnil sestavu Sisyphus. "Darryl a Nick se velmi zajímali o duchovno. Dalo by se je citovat jako formativní vliv na Curved Air," vzpomínal později Monkman. Mnoho z raných písní Curved Air bylo napsáno pro Sisyphus, mezi nimi "Young Mother In Style" a "Screw". Jeden ze svých raných koncertů v tanečním sále Leith Hill Place, Surrey na plese s maskami. Simon brzy odešel, Francis začal hrát na klávesy a kytaru a rozhodl se, že je čas kapelu přejmenovat. Sisyphus byli původně najati, aby doprovázeli novou hru Galta MacDermota "Who the Murderer Was" v Mercury Theatre v Notting Hill Gate, kde působili jako skupina pod jevištěm. Mark Hanau, mladý fotograf, v té době začínající manažer kapely, viděl show a rozhodl se, že chce manažerovat Sisyphus. Zařídil jim vydavatelskou smlouvu s Island Records. Poté založil produkční společnost Lymark s Lionelem Conwayem, šéfem Island Records. Tato společnost pak financovala kapelu. Galt MacDermot jim doporučil, aby si prověřili Sonju Kristinu, protože jejich manažer Mark Hanau jim doporučil, aby si vyhledali zpěvačku. Cítil, že Sonja Kristina, ctižádostivou folkovou hudebnici, kterou viděl v londýnské divadelní produkci Hair, byla chybějící složkou ve skupině. Dne 1. ledna 1970 ji Hanau kontaktoval prostřednictvím zpěváka a impresária Roye Guesta. Poslouchala kazetu s hudbou kapely a byla ohromena. S příchodem Kristiny a odchodem Nicka Simona se Sisyphus proměnili v Curved Air, pojmenovaní podle zkrácené verze názvu skladby "A Rainbow In Curved Air" od současného skladatele Terryho Rileyho. Jméno navrhl Monkman, který poté, když hrál v prvním londýnském představení In C, byl velkým fanouškem Rileyho. Nový zvuk kapely si okamžitě sedl a zrodili se pětičlenní Curved Air a Sonja Kristina se stala hlasem kapely i jejím sexsymbolem. Proměna na Curved Air Po sérii intenzivních zkoušek v Martinově rodinném domě v Gloucestershire zahájila pětičlenná skupina dobře přijaté britské turné, v jednu chvíli dokonce podpořila i Black Sabbath. Kapela vyjela na turné se svým vlastním zvukovým inženýrem Shaunem Daviesem, později producent Wayovy post-Curved Air kapely Wolf, což jim umožnilo dosáhnout lepšího mixu zvuku na pódiu než jiným skupinám s neobvyklými kombinacemi nástrojů. Shaunův otec, Guy Davies, vyrobil plexisklové housle používané Wayem a později Jobsonem. Publicista Curved Air Tony Brainsby rozdmýchal nadšenou odezvu publika a následovala nabídková smluvní válka o kapelu. V létě 1970 podepsali Curved Air smlouvu s Warner Bros. a stali se tak první britskou kapelou na seznamu společnosti. Skupina obdržela hojně propagovanou zálohu ve výši 100 000 liber. Mark Hanau byl zapojen i do dalších rozhodnutí souvisejících s kapelou, což by mělo velký dopad na jejich úspěch v prvních letech. Jejich setlist byl vypilovaný a vyplynul po několika vystoupeních týdně po dobu 9 měsíců, takže byl zralý na nahrávání, které probělo v hlavním studiu Basing Street studií Island Records. Nahráli první album po mnoha dobře přijatých vystoupeních ve Velké Británii a Evropě za 9 měsíců. Darryl Way a Francis Monkman byli hlavními autory, ale nenapsali texty, takže písně otextovala Sonja. Jejich debutové album "Air Conditioning" bylo vydáno v listopadu 1970, a je pozoruhodné tím, že bylo vydáno jako první komerčně dostupná LP jako obrazový disk ve Velké Británii, což byl právě Hanauův nápad. Album dosáhlo čísla #8 v UK Albums Chart a předcházel mu singl "It Happened Today". John Peel se ujal kapely a vystoupili na několika radiových akcích Peela Sessions a Roundhouse "Implosion". Jejich zvuk byl unikátní směsí progresivního rocku, akustického folku, elektroniky a jazzové fusion. Byli také jednou z prvních rockových kapel, které měly housle jako běžnou součást svého zvuku a sestavy. Curved Air se také zasloužil o vůbec první hudební video (na rozdíl od propagačního filmu) časopisů Record Retailer a Cosmopolitan Magazine. Lymark pozval nahrávací společnosti na show Curved Air v Roundhouse. Následovala nabídková válka a kapela Curved Air podepsala smlouvu s Warner’s jako jejich první britskou kapelou. Baskytarista Rob Martin ale musel v dubnu 1970 opustit kapelu kvůli zranění ruky, nahradil jej Ian Eyre. Skupina vydala singl "Back Street Luv", který dosáhl čísla #4 v UK Singles Chart a stal se doposud nejúspěšnějším singlem kapely. Druhé album bylo nahráno s touto sestavou a byla to spíše výzva, protože kapela měla velmi málo času na vytvoření nového materiálu. Šli rovnou do studia s čerstvě složenými písněmi, takže zvuk a výkony nebyly tak vytříbené jako u "Air Conditioning". Album nazvané "Second Album" přesto dosáhlo vrcholu na #11 místě. Následný nealbový singl "Sarah's Concern" prošel bez povšimnutí. Ian Eyre odešel a byl nahrazen Mike Wedgwoodem. Album představilo osm originálních písní napsaných Wayem a Monkmanem, které nabídly unikátní spojení vlivů britského folku, klasické hudby, elektronické hudby, rocku a jazzu, kterému se žádný z jejich současníků nevyrovná. Na tomto albu byla také použita smyčcová sekce. Remasterovaná a rozšířená edice přidalala později pět rozhlasových nahrávek BBC a celé DVD s TV klipy dalšího video materiálu kapely. Poněkud zamlžená kvalita zvuku původního alba byla na tomto reedici výrazně vylepšena. Když bylo album původně vydáno v roce 1971, dosáhlo komerčního úspěchu i ohlasu u kritiky, a to navzdory svému nekonvenčnímu zvuku a složitosti, což bylo samozřejmě znamením doby. Jedna z písní na tomto albu, "Back Street Luv", se úspěšně zařadila do hitparád a představila skupinu mnohem širšímu publiku mimo přísný okruh prog rocku. Dvě strany původního alba byly zcela odlišné, první strana s písněmi od Waye a texty od Kristiny je více rockově orientovaná, zatímco druhá strana s písněmi od Monkmana je mnohem komplexnější a experimentálnější a obsahuje téměř třináct minut dlouhou epickou skladbu, která album uzavírá. Kapela odehrála tři turné po USA, kde si vybudovala si kultovní status, a ve Velké Británii. V průběhu neustálého turné bubeník Pilkington-Miksa koncem roku 1971 skutečně onemocněl a na několik měsíců za něj seděl za bicími Barry De Souza (Lou Reed, Jeff Beck, Kate Bush), kterého členové kapely znali ze studia. Byl to De Souza, kdo hrál s Curved Air na představení "Back Street Luv" v německém klubu Beat Club v roce 1971, jehož televizní verze se stala dobře známou. Na konci roku 1971 se Sonja Kristina připojila k Faces, Soft Machine, Marcu Bolanovi a Davidu Bedfordovi, aby udělali vánoční rozhlasovou show pro BBC. Jedním z nejvýznamnějších vystoupení se odehrálo 7. května 1971, kdy Curved Air zahajovali koncert B. B. Kinga a Johnnyho Wintera ve Warehouse v New Orleans. V době vydání třetího alba "Phantasmagoria" (1972) se objevily vážné hudební rozpory v kapele. Francis Monkman do studia přivedl hráče na xylofon a dechové nástroje, aby doplnil svůj poslední opus "Over And Above". Sonja si při nahrávání velmi oblíbila skladbu "Melinda (More or Less)", její nejoblíbenější skladba na albech Curved Air. "Over And Above" byl druhým velkým opusem Francise Monkmana, který si skládal také všechny své vlastní texty. Nicméně Darryl Way a Francis Monkman se rozcházeli. Nemohli vytvořit nebo smíchat zvuk dohromady. Od tohoto alba pak každý dělal jinou stranu alba. Podle rozhovoru, který poskytla Sonja Kristina pro Cherry Red v roce 2007, byl Francis fascinován podtexty a přirozenými harmoniemi a "jeho další posedlostí je/bylo jamování... skutečné "tam venku" kosmické rockové jammování. A to vůbec nebylo pro Darryla, který je velmi disciplinovaný perfekcionista, má rád věci co nejpřesnější a nejdokonalejší. Zatímco Francis byl úplně opačný charakter, chce si jen hrát a věci prostě vycházejí z kosmu. Jak vysvětlil Monkman: "V podstatě Darryl a já respektujeme práci toho druhého, ale ve většině věcí se nevidíme z očí do očí. A nikdy jsme spolu neměli spoluautorské skládání. Chtěl jsem dát svůj první "epos" dohromady, takže to vypadá, že se v době druhého alba formoval rozkol. Po Robově odchodu nebyl střed ve skutečnosti nikdy pevný". Toto rozdělení se projevilo v aranžmá skladeb na "Second Album" a "Phantasmagoria". Strana A obou alb byla obsazena hudbou složenou Darrylem Wayem, zatímco strana B byla věnována výhradně Monkmanovým skladbám bez skutečné spolupráce mezi těmito dvěma autory. Během práce ve studiu byla kapela v katastrofálním stavu. "Vzpomínám si na okamžik, kdy Clifford Davis, náš manažer po Marku Hanauovi, upřesnil, co budeme muset udělat, abychom se dostali někam blízko. Cítili jsme se vyhořelí", řekl později Monkman. Na konci roku 1972 byl Monkman sám sobě "nervózní troskou" a na pokraji fyzického a duševního zhroucení. Při cestě londýnským metrem musel nosit špunty do uší a třikrát týdně chodil k přírodnímu lékaři. "Phantasmagoria" byla nahrána s baskytaristou/kytaristou Mikem Wedgwoodem, který nahradil Eyrea. Název alba byl čerpán ze stejnojmenné básně Lewise Carrolla. Album vyšlo v dubnu 1972 a dosáhlo čísla #20 ve Spojeném království. Do názvu kapely na přebalu byly vpleteny postavy z pohádky "Alice In Wonderland" jako Cheshire Cat - šílený kloboučník a obrázek housenky kouřící vodní dýmku. Byla to oblíbená pohádky vokalistky. Noví Curved Air Poté, co si Sonja Kristina a Mike Wedgwood udrželi dobrý pracovní vztah, založili novou kapelu s Kirbym Gregorym na elektrickou kytaru, Eddiem Jobsonem (klávesy, housle) a Jimem Russellem (bicí). Jobson pocházel z kapely Fat Grapple, která byla jedním z doprovodných kapel Curved Air na jejich turné. Noví hudebníci přinesli více přímé rockové energie, přičemž mladý zázračný Eddie Jobson, ovlivněný Curved Air, udržoval v mixu silně klasickou směs. Martin Rushent se stal skvělým producentem nové sestavy. Písně složili Kirby, Eddie a Sonja a aranžovali je na zkoušce. Na návrh manažera Clifforda Davise pokračovali v používání názvu Curved Air se souhlasem a podporou odcházejících členů kapely. Mike Wedgwood k tomu dodává: "Nemyslím si, že si Florian myslel, že to budou opravdoví Curved Air. Víte, že nová kapela se měla jmenovat Sonja Kristina Band nebo Kristina - Wedgwood nebo tak nějak, ale byli jsme informováni (managementem), že se bude jmenovat Curved Air!" Sonja Kristina to později komentovala: "To, co jsem v té době chtěla s kapelou dělat, bylo získat více rockového ostří a Kirbyho hra na kytaru mě opravdu vzrušovala - byl prostě opravdu divoký. A Jim byl stejný, velmi solidní rockový bubeník. Mike a já jsme opravdu chtěli pokračovat a byl to náš manažer Clifford Davis, kdo řekl, že bychom udělali lepší byznys, kdybychom kapelu nadále nazývali Curved Air. Takže jsme si ponechali název a pokračovali podle stejného vzoru jako předtím, jako autorská kapela. Všichni v nové kapele přispěli materiálem kromě Jima Russella, který opravdu nebyl skladatel. Předtím to byli hlavně Darryl a Francis, ale podařilo se mi dotáhout některé ze svých skladeb". Zatímco všechna tři původní alba Curved Air prolomila britskou Top 20, jediné album nové kapely "Air Cut" se v té době nedostalo do hitparády. Koncerty byly přesto velmi dobře přijaty. Nedlouho po jeho vydání byl ale Eddie Jobson požádán, aby nahradil Briana Ena v Roxy Music, takže Kirby Gregory se vrátil ke spolupráci se svým hudebním partnerem Elmerem Gantrym, aby založili skupinu Stretch, která následně měla velký hit "Why Did Yo Do It". Sonja Kristina nahrála demo pásku pro Warner Brothers, ale smlouvu ukončili. Tato dema byla později vydána jako součást desky "Lovechild". Mike Wedgwood se připojil ke kapele Caravan. Mezitím se Darryl Way pokusil založit novou kapelu Darryl Way's Wolf, která však neměla žádný úspěch. V polovině roku 1974 se snažil založit novou kapelu s pomocí svého současného manažera Milese Copelanda III. Miles doporučil svého bratra Stewarta Copelanda jako bubeníka pro koncert a jejich kapela odehrála několik koncertů jako Stark Naked And The Car Thieves. Pilkington-Miksa se připojil ke kapele zpěvačky Kiki Dee a Monkman se přesunul ke studiové práci a později měl hrát mimo jiné v superskupině Sky. Takže Curved Air se v podstatě rozpadli pro roky 1973 až 1974. Reunion z nutnosti Brzy poté se však pro původní členy kapely Curved Air objevila finanční krize. Dlužili značné zpětné daně a byli v roce 1974 žalováni vydavatelstvím Chrysalis, jejich nahrávací společností té doby, za neplnění smlouvy. Aby pokryli tyto dluhy. "Porušili jsme jejich smlouvu na radu Clifforda Davise, který řekl, že můžeme dokázat, že nejednali v našem nejlepším zájmu, ale v té době už nebyl naším manažerem!" vysvětloval Monkman. Aby zaplatili obrovský nezaplacený účet za DPH, v září 1974 se opory kapely Kristina, Way, Monkman a Pilkington-Miksa znovu v prosinci 1974 sešly na třítýdenní turné po Velké Británii, které dal dohromady manažer Darryla Waye, Miles Copeland III. Reunion přerušilo Wayovu novou kapelu Stark Naked and the Car Thieves, a protože basový slot pro Curved Air potřeboval doplnit, Way s sebou přivedl amerického baskytaristu nové kapely Phila Kohna. Stewart se během této doby krátce stal jejich tour managerem, ale zjistilo se, že je obtížnější pracovat s Darrylem v obchodní situaci než v kreativní. Přesto se během této doby vyvíjel Stewartův vztah se Sonjou a brzy spolu bydleli v prvním ze série bytů po celém Londýně. Během reunionu tour hrála Sonja Kristina svou roli sexsymbolu Curved Air mnohem dramatičtěji než předtím. Mezi předchozím rozpadem kapely a reunion turné pracovala jako krupiérka v londýnském klubu Playboy a vrátila se na pódium s Curved Air v průhledné krajce, peří a korálcích, zdůrazňujících její sexualitu. Recenzenty uznávané album Curved Air "Live" bylo nahráno během vychvalovaného tří-týdenního reunionového turné z roku 1974 a podařilo se jim splatit daně. S urovnanými finančními dluhy už Monkman a Pilkington-Miksa neměli důvod setrvávat v kapele a znovu odešli. A tak se Curved Air potřetí během několika let rozpadli. Darryl Way však chtěl pokračovat v Curved Air se Sonjou Kristinou. Way přivedl další dva "Car Thieves", kytaristu Micka Jacquese a bubeníka Stewarta Copelanda, bratra Milese Copelanda III, kteří se předtím podíleli na jeho kapele Cat Iron. Nyní více členů této nové sestavy přišlo ze Stark Naked and the Car Thieves než Curved Air. Darryl Way svým psaním zkoumal měkčí pop/blues, kytarista Mick Jacques byl brilantní bluesový muž, Tony Reeves pocházel z prog/jazzového prostředí a Stewart Copeland byl skvělým nováčkem vychovaným v nejlepší rockové, jazzové a funkové hudbě. Se skládáním přispěli všichni. S Darrylem Wayem u kormidla tato nová kapela často používala stejné klasické a folkové vlivy jako původní kapela a hrála nyní klasické písně Curved Air na jejich show), ale jejich základní zvuk měl kořeny v popu, rhythm and blues a hard rocku. Miles Copeland III, stále sloužící jako manažer Curved Air, dal skupině svůj vlastní label, BTM. Nová sestava mocně koncertovala značně po celý rok 1975, které ale špatně začalo. Way, notorický perfekcionista, začal být nervózní s odporem svých kolegů z kapely, zejména začínajícího bubeníka Copelanda. Nakonec hudebníci našli způsob spolupráce, začali předělávat svůj zvuk a stali se populární svým živým vystupováním. Nejpamátnější koncerty odehráli v The Speakeasy, The Roundhouse a na Phun City Festival. Skupina se potýkala se studiovou prací. Phil Kohn odešel a kapela, která ho nedokázala včas nahradit pro nahrávání alba "Midnight Wire", spoléhala na hostující hudebníky, kteří hráli na basu (John G Perry) i na klávesy (Peter Wood). Norma Tager, přítelkyně Kristiny, napsala texty písní "Midnight Wire". Kohn byl později nahrazen Tonym Reevesem, dříve hrál v Colosseum a Greenslade. V roce 1976 nová sestava s baskytaristou Tonym Reevesem nahrála "Airborne", ale obě jejich alba a jejich nahrávky byly sužovány potížemi s producenty, které bylo drahé a vysoce stresující pro všechny zúčastněné, a nakonec je stály velké sumy peněz a tím je opět zadlužily jejich nahrávací společnosti. Navíc stejně jako "Desiree", singl z "Airborne", ale nedokázala prolomit žebříčky. Jejich popularita jako živé kapely je mohla udržet v chodu tak dlouho, zvláště když hudební scéně začal dominovat punk rock a zájem o progresivní počiny upadl. S odvoláním na nespokojenost s neschopností BTM Records finančně podporovat Curved Air, Way odešel. Ačkoli Alex Richman z Butts Band nastoupil na klávesy, ztráta de facto leadera kapely byla rána. Posledním vydáním této sestavy byla cover verze "Baby Please Don't Go" a přestože byly koncerty vyprodané a vždy úspěšné, nové nahrávky se neprosadily. Po měsících postupného ztrácení páry se Curved Air rozešli tak tiše, že podle vzpomínek Sonji Kristiny většina hudebního tisku odepsala nepřítomnost kapely jako "sabbatical". Bylo to 25. září 1976, když se v Newcastlu Stewart a Sonja setkali s Philem Sutcliffem, reportérem, který chtěl, aby viděli oblíbený místní počin Last Exit. Stewart viděl baskytaristu a zpěváka Stinga jako osobu, kterou potřeboval k založení nové kapely využívající fenomén punku. Copeland odešel a založil úspěšné Police. Curved Air se na tu dobu brzy oficiálně rozpadli. Reeves se vrátil k práci producenta a hrál v polo-profi kapele Big Chief spolu s Jacquesem, a Kristina a Way se věnovali svým sólovým kariérám. Kristina a Copeland si udrželi blízký osobní vztah, který si vytvořili, když byli spoluhráči z kapely a v roce 1982 se vzali. Kristina zformovala koncertní band Sonja Kristina's Escape, se kterým posléze natočila jedno eponymické album "Chopper Chope 5" (1980) a singl "St.Tropez / Mister Skin". Začátkem 90. let založila další skupinu Sonja Kristina's Cloud 10, s níž brzy nahrála své druhé sólové album "Songs From The Acid Folk" (LP 1991, CD 2000), obsahující vedle křehkých songů z původního alba "If This Were Love" nebo "Melinda More Or Less" v CD edici také unikátní, do té doby nevydané dvě verze "Back Street Luv" a neznámou "Penumbra" jako bonusy. CD bylo vydáno v Koreji a obsahuje skvělý 28 stránkový booklet s texty, fotografiemi a faksimilemi výstřižků z tisku. Další sólové album Kristiny vyšlo o pět let později pod názvem "Harmonics Of Love" (1995). V 90. letech působila v divadle a občas se objevila jako host na koncertech progresivních art-rockových kapel jako Galahad atd. Darryl Way spolupracoval v následných letech s Marianne Faithfullovou, Jethro Tull, Gong, a vydal sólový singl "Little Plum / Sweet Dreams". Následně se krátce spojil s Kristinou a natočili SP Renegade / We're Only Human pod hlavičkou Curved Air, kterou jim však ostatní poté zakázali dál používat. Kirby si zahrál mj. ve skupině Fleetwood Mac. Curved Air jako skupina byla po další tři desetiletí z velké části neaktivní, i když během této doby bylo vydáno několik retro vydání a kompilací. Warner Bros. Records vydalo první kompilaci kapely „The Best of Curved Air“ v dubnu 1976, i když přirozeně obsahovala pouze materiál ze čtyř alb Warner Bros. V roce 1984 Darryl Way požádal Sonju Kristinu, aby poskytla vokály několika jeho sólovým nahrávkám, z nichž dvě, "Renegade" a "We're Only Human", byly vydány jako singl pod názvem Curved Air. Třetí skladba, cover verze "O Fortuna", byla vydána jako sólová skladba Sonji Kristiny na straně B k "Walk On By", ale byla stažena kvůli námitkám z pozůstalosti Carla Orffa. Ještě další skladbu, "As Long as There's a Spark", původně nahráli Way a Kristina, ale byla vydána jako sólová skladba Darryla Waye, kde Way hrál sám vokály. Way a Kristina následovali tyto nahrávky krátkým turné v roce 1988, opět pod názvem Curved Air. V roce 1990 vyšlo EP "Lovechild", obsahující nahrávky pořízené v roce 1973. V témže roce v září k 20. výročí založení uspořádalo původní kvarteto Kristina, Way, Monkman a Pilkington-Miksa (plus Martin jako host v jediné skladbě) jednorázový koncert za podpory Noden's Ictus v londýnském Town & Country. Představení, zaznamenané Francisem Monkmanem, bylo zachyceno na albu "Alive, 1990". Záznam jednorázového "re-union" koncertu byl kupodivu vydán až o deset let později v roce 2000. Mezitím se objevil ještě sestřih koncertních záznamů pro BBC z let 1970, 1971 a 1976 Live At The BBC později vydaný též pod názvem "On Air - Live At The BBC". Po jednorázovém shledání podnítil kytarista Mike Gore sérii jam sessions, které zahrnovaly tři pětiny původní sestavy Curved Air: Monkman, Pilkington-Miksa a Martin. V roce 1991 bylo nahráno několik těchto jamů, které nakonec vyšlo jako sólové album Monkmana s názvem "Jam" v roce 2002. Obnovení kapely Na začátku roku 2008 se kapela přeskupila. Dne 4. května 2008 Kristina ve zprávě pro Curved Air Yahoo Group oznámila, že novou sestavou bude ona sama, Darryl Way (housle), Florian Pilkington-Miksa (bicí), Andy Christie (kytara) a Chris Harris (bass). Francis Monkman, který byl původně na fotce s Kristinou, Wayem a Pilkington-Miksou na shledání, projekt opustil. "Bohužel neměl stejnou vizi jako my ostatní, jak by se (k novému projektu) mělo přistupovat, a nebyl připraven na kompromisy, takže se naše cesty musely rozdělit," komentoval Way. Sonja Kristina potvrdila: "Francis byl na začátku, ale měl extrémně odlišné představy od Darryla o tom, jak chce tento nový Curved Air připravit a vyvinout. Nakonec se stáhl. Pokračovali jsme s Darrylem jako naším hudebním režisérem a producentem." Nová sestava hrála v jižní Anglii, Itálii a na Maltě v roce 2008. V roce 2008 byl vydán CD/box set "Reborn" s 12 přehranými skladbami Curved Air a dvěma novými písněmi ("Coming Home" a "The Fury"). Dvě z oldies, "Melinda" a "Elfin Boy", byly přepracovány a produkovány Marvinem Ayresem. Jak vysvětlil Way, kapela k tomu měla dva důvody: nikdy nebyla spokojena s tím, jak byly tyto skladby původně nahrány, a chtěli mít produkt, který vlastnili a měli nad ním kontrolu. "Reborn byl náš způsob přípravy na živé dílo," dodala Sonja Kristina. V pátek 13. června 2008 vystoupili Curved Air na festivalu Isle of Wight s obecně pozitivní odezvou. Živé album sestávající z nahrávek z předchozího britského turné "Live Atmosphere" bylo vydáno 2. dubna 2012. Pro rok 2009 v Japonsku 16. a 17. ledna v klubu Citta, Kawasaki, kytaristou byl Kit Morgan, který nahradil Christieho. Dne 9. srpna 2009 Eddie Jobson zastoupil Darryla Waye na jednorázovém koncertu v Chislehurst. Way byl pro jejich setkání v říjnu 2009 indisponován a Robert Norton (klávesy) a Paul Sax (housle) jej zastoupili. Sax hrál na albu Sonji Kristiny z roku 1991 "Songs From The Acid Folk" a Sax i Norton hráli na jejím albu "Harmonics Of Love" z roku 1995. "Robert Norton je výjimečný - stejně jako Paul Sax, mistrný houslista - jeden z prvních účastníků školy Yehudi Menuhina - vášnivý a statečný umělec s velmi dobrou kvalifikací vstoupit do Darrylova světla... Chris Harris je doslova naším kořenem na basu a Kit Morgan oheň na kytaru. Skvělá chemie a komunikace," komentovala Sonja Kristina. Tato sestava (Kristina, Pilkington-Miksa, Harris, Morgan, Sax a Norton) pokračovala ve vystupování jako Curved Air až do roku 2013. Kapela hrála ve dnech 23. - 24. července na London High Voltage Festival 2011 po boku Spock's Beard, Jethro Tull, Dream Theater a Queensryche, mezi ostatními. Dne 12. listopadu 2012, k velkému nadšení jejich fanoušků a tisku po celém světě, vyšlo živé CD/DVD s názvem "Live Atmosphere" - "Songs Of Revolution, insanity, loss, wish and ghosts: jedinečná kompilace silných písní Curved Air. hraje vitální současný Curved Air"."Live Atmosphere" s produkcí Marvina Ayrese obsahuje bonusové DVD s prohlídkou a atmosférickou vizuální koláží. V říjnu 2013 se Kirby Gregory vrátil, aby nahradil Kita Morgana na kytaru. Nová sestava (Kristina, Pilkington-Miksa, Harris, Gregory, Sax a Norton) nejprve odehrála několik koncertů ve Spojeném království, než nahrála nové studiové album "North Star", první po 36 letech, které bylo vydáno 17. března 2014 americkým vydavatelstvím Cleopatra Records a podpořilo je desetidenní turné od 1. března do 19. dubna s Acoustic Strawbs a Wishbone Ash Martina Turnera. Dne 4. září 2015 Curved Air odehráli speciální koncert v Under The Bridge v Londýně u příležitosti 45. výročí vydání "Airconditioning". Album bylo vůbec poprvé přehráno v plném rozsahu. Ke kapele se na pódiu připojil Darryl Way pro "Vivaldi" a další dvě písně. Ian Eyre také hrál na basu během "Back Street Luv". Kit Morgan se do kapely vrátil v listopadu 2016, nahradil Kirbyho Gregoryho, ale v srpnu 2018 odešel kvůli problémům se zády, takže bývalý kytarista Purson George Hudson debutoval s kapelou naživo na The New Day Festival v Kentu. Florian Pilkington-Miksa odešel v listopadu 2017 a byl nahrazen Andy Tweenem. Curved Air sice vznikli v roce 1970, ale stále přítomná původní členka Sonja Kristina i nadále provází kapelu do roku 50. výročí vzniku kapely s řadou projektů a světovýmo turné. Skupina v roce 2020 natočila nové studiové album a zároveň přispěla k vydání kompilace k 50. výročí, která bude obsahovat nově nahrané skladby s bývalými i současnými členy kapely, kteří společně nahrávali v různých kombinacích. Curved Air zároveň vyrazili na turné po Americe, Japonsku, Evropě a také se objevili na Cruise to the Edge v roce 2020. Dosavadní sestava Sonja Kristina, Florian Pilkington- Miksa, Kit Morgan, Chris Harris, Robert Norton a Paul Sax spolu koncertují od roku 2009. Florian Pilkington-Miksa odešel v listopadu 2017 a byl nahrazen Andy Tweenem. Sestava roku 50th Anniversary byla také utužena tím, že Curved Air přivítala zpět Kirbyho Gregoryho do sestavy po tříleté přestávce. Kirby byl původně v sestavě z období rozkvětu, která nahrála "Air Cut" v roce 1973. Ke kapele se vrátil hraním na kytaru při nahrávání velmi úspěšného alba "North Star" v roce 2014. Kirby se od konce roku 2015 až dosud profesně věnoval dalším projektům a těší se, až v roce 2020 vyrazí na 50th Anniversary World Tour. Současná sestava byla dokončena, když kapela po dlouhém hledání našla a přivítala do sestavy Grzegorze "Greg" Gadziomskiego. Greg je klasicky vyškolený hráč na housle, který rád hraje v mnoha žánrech, ale jako zvláštní vášeň preferuje progresivní rock/fusion. Kapela by chtěla ocenit a poděkovat Paulu Saxovi, který se po celoživotní kariéře rozhodl skončit s turné. Paul byl členem Curved Air od roku 2009 a kapela mu přeje hodně štěstí a klidu v důchodu. Oba noví členové vystoupili s kapelou v londýnském klubu 100 dne 17. října 2019. Úspěchy předchozí sestavy a bývalých členů byly nedávno představeny vydáním dvou titulů na vlastním labelu Curved Air Records kapely přes Cherry Red "The Curved Air Family Album" a "Live At Under The Bridge". "The Curved Air Family Album" obsahuje 26 skladeb včetně vzácných a nevydaných nahrávek kapely a sólových nahrávek, včetně současných a bývalých členů, které Sonja Kristina popsala jako "Jak vpříhodné, že mnoho členů Curved Air z minulosti i současnosti přispělo do speciální kolekce nazvané "The Curved Air Family Album" k našemu 50. výročí. Jsem z toho nadšená, je tak skvělé slyšet všechny ty jedinečné zvuky, překvapivé spolupráce, eklektické písně a strašidelné instrumentální skladby včetně Francise Monkmana, Darryla Waye, Stewarta Copelanda, Kirbyho Gregoryho a Roberta Nortona - to vše tvoří velmi příjemnoá dvojalbum." "Live At Under The Bridge" zachycuje kapelu naživo, jak přehrává "Air Conditioning" jako celek, se speciálními hosty Darrylem Wayem a Ianem Eyrem, stejně jako skladby z "North Star" a další "Greatest Hits". Sonja Kristina o této nahrávce řekla: "45. výročí vydání "Air Conditioning" bylo triumfem výkonu, hudebního umění, prezentace a vděčného přijetí. Původní a současní členové na pódiu společně - jaká radost! Nedotčená produkce Roberta Nortona dokonale zachycuje zvuk a energii naší oslavné noci". Britští progrockeři Curved Air se vydali na sociální sítě při hledání nového kytaristy. Na twitterových nebo facebookových stránkách kapely se oficiálně neobjevily žádné změny v sestavě, takže aktuální status posledního kytaristy Kirbyho Gregoryho zůstává neznámý. Facebooková stránka kapely však 16. srpna 2023 večer přinesla zprávu: "Oznámení! Hledáme nového kytaristu Curved Air pro rok 2024 a dále. Pokud jste ten pravý nebo pokud máte doporučení, pošlete zprávu Curved Air. Těšíme se až spatříme, kdo je tam venku. Všechno nejlepší - Láska a světlo - Curved Air." Současný kytarista Gregory se ke skupině původně připojil v roce 1972 a vystupoval na jejím čtvrtém albu "Air Cut", které vyšlo v roce 1973. Gregory se znovu připojil k Curved Air v roce 2019.

Současní členové: Sonja Kristina - Vocals (1970-1976, 1984, 1988, 1990, 2008-present) Chris Harris - Bass (2008-present) Robert Norton - Keyboards (2009-present) Andy Tween - Drums (2017-present) Kirby Gregory - Guitars (1972-1973, 2013-2016, 2019-present) Grzegorz Gadziomski - Violin (2019-present) Zakládající členové: Francis Monkman - Keyboards, Guitars Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals, Guitars, Drum Machine Sonja Kristina - Vocals Florian Pilkington-Miksa - Drums      Rob Martin - Bass Guitar

Bývalí členové: George Hudson - Guitars (2018-2019) Paul Sax - Violin (2009-2019) Kit Morgan - Guitars (2009-2013, 2016-2018) Florian Pilkington-Miksa - Drums (1970-1972, 1974, 1990, 2008-2017) Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals, Guitars, Drum Machine (1970-1972, 1974-1976, 1984, 1988, 1990, 2008-2009) Eddie Jobson - Keyboards, Violin (1972-1973,2009) Andy Christie - Guitars (2008-2009) Francis Monkman - Keyboards, Guitars (1970-1972, 1974, 1990)      Rob Martin - Bass Guitar (1969-1970; substitute - 1990) Tony Reeves - Bass, Keyboards (1975-1976) Mick Jacques - Guitars (1975-1976) Stewart Copeland - Drums (1975-1976) Alex Richman - Keyboards (1976) John Perry (ex-Caravan) - Bass (1975) Phil Kohn - Bass Guitar (1974-1975) Jim Russell - Drums (1972-1973) Mike Wedgwood - Bass Guitar, Vocals, Guitars (1971-1973) Ian Paul Eyre - Bass Guitar (1970-1971) Substitute musicians      Barry de Souza - Drums (1971, filled in for Pilkington-Miksa)

January 1970 - April 1970	April 1970 - Late 1971	Late 1971 - Late 1972
Sonja Kristina - Vocals Francis Monkman - Keyboards, Guitars Rob Martin - Bass Florian Pilkington-Miksa - Drums Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals	Sonja Kristina - Vocals Francis Monkman - Keyboards, Guitars Florian Pilkington-Miksa - Drums Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals Ian Paul Eyre - Bass Additional personnel Barry de Souza - Drums (filled in for Pilkington-Miksa - 1971)	Sonja Kristina - Vocals Francis Monkman - Keyboards, Guitars Florian Pilkington-Miksa - Drums Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals Mike Wedgwood - Bass, Vocals, Guitars
Late 1972 - Summer 1973	Summer 1973	Summer 1973 - September 1974
Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Mike Wedgwood - Bass, Vocals, Guitars Eddie Jobson - Keyboards, Violin Kirby Gregory - Guitars Jim Russell - Drums	Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Mike Wedgwood - Bass, Vocals, Guitars Eddie Jobson - Keyboards, Violin	Disbanded
September 1974 - December 1974	Late 1974 - Early 1975	Early 1975 - Late 1975
Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Francis Monkman - Keyboards, Guitars Florian Pilkington-Miksa - Drums Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals Phil Kohn - Bass Guitar	Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Phil Kohn - Bass Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals Mick Jacques - Guitars Stewart Copeland - Drums	Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals Stewart Copeland - Drums Mick Jacques - Guitars John Perry - Bass
Late 1975 - Late 1976	Late 1976	1976-1984
Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals Stewart Copeland - Drums Mick Jacques - Guitars Tony Reeves - Bass	Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Stewart Copeland - Drums Mick Jacques - Guitars Tony Reeves - Bass Alex Richman - Keyboards	Disbanded
1984	1984 - September 1990	September 1990
Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Darryl Way - Violin, Keyboards, Guitars, Drum Machine	Disbanded	Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals Francis Monkman - Keyboards, Guitars Florian Pilkington-Miksa - Drums
September 1990 - Early 2008	Early 2008 - January 2009	January 2009 - October 2009
Disbanded	Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals Florian Pilkington-Miksa - Drums Andy Christie - Guitar Chris Harris - Bass	Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Darryl Way - Violin, Keyboards, Backing Vocals Florian Pilkington-Miksa - Drums Chris Harris - Bass Kit Morgan - Guitars Additional personnel Eddie Jobson - Keyboards, Violin (filled in for Way - August 2009)
October 2009 - October 2013	October 2013 - November 2016	November 2016 - November 2017
Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Florian Pilkington-Miksa - Drums Chris Harris - Bass Kit Morgan - Guitars Robert Norton - Keyboards Paul Sax - Violin	Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Florian Pilkington-Miksa - Drums Chris Harris - Bass Robert Norton - Keyboards Paul Sax - Violin Kirby Gregory - Guitars	Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Florian Pilkington-Miksa - Drums Chris Harris - Bass Robert Norton - Keyboards Paul Sax - Violin Kit Morgan - Guitars
November 2017 - August 2018	August 2018 - September 2019	October 2019 - Present
Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Chris Harris - Bass Robert Norton - Keyboards Paul Sax - Violin Kit Morgan - Guitars Andy Tween - drums	Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Chris Harris - bass Robert Norton - Keyboards Paul Sax - violin Andy Tween - Drums George Hudson - Guitars	Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Chris Harris - Bass Robert Norton - Keyboards Andy Tween - Drums Grzegorz Gadziomski - Violin Kirby Gregory - Guitars

Sonja Kristina (rodné jméno Sonia Christina Shaw) (celé jméno Sonja Kristina Linwood) (narozena 14. dubna 1949, Brentwood, Essex, England) Vocals Sonja Kristina je anglická skladatelka, hudebnice a herečka, která se nejvíce proslavila hraním v zásadním muzikálu Hair ze 60. let, během dospívání od svých 13 let vystupovala v britiských folkových klubech, nejznámější je jako sólová zpěvačka progresivní rockové skupiny Curved Air ze 70. let. Jako sólová zpěvačka a textařka Curved Air obsadila první místo v anketách britských zpěvaček - byla první britskou zpěvačkou, která vystupoivala s rockovou kapelou. Získala si srdce generace mladých mužů a chlapců a hudebních znalců. Neustálý plamen, který vede Curved Air po celá desetiletí, hypnotická přitažlivost Sonji Kristiny přetrvává dodnes, "živá a nervní jako vždy, Sonja, původní prog diva podává charismatický a vysoce vizuální výkon. Se svými vlajícími zrzavými vlasy vypadá jako okouzlující romská královna. Tento charakteristický hlas, oblečený v jiskřivě černé, je stále zakouřený a svůdný, když se točí po pódiu kolem vynikajících hudebníků, kteří jsou Curved Air". (podle Music Street Journal) Kristina je také zkušená hlasová koučka. V letech 1991 až 1999 byla lektorkou rocku, jazzu a hudebního divadla pro studenty múzických umění na Middlesex University. Kristina se v roce 1971 provdala a v roce 1982 znovu za Stewarta Copelanda, se kterým měla dva syny. Copeland také adoptoval jejího syna z předchozího vztahu. S Copelandem se seznámila, když byl nejprve cestovním managerem a poté bubeníkem Curved Air (1974–1976). Rozvedli se v roce 1991. Kristina se narodila v Brentwoodu jako Sonia Christina Shaw. Sonjin otec byl kriminalista a loutkář a ředitel školy pro delikventní chlapce. Její matka byla dcerou švédské hvězdy němého filmu a divadelní tragédie Gerdy Lundequist. Její hudební kariéra začala, když se Kristina poprvé objevila na pódiu ve Swan Folk Club v Romfordu ve 13 letech. Naučila se trochu hrát na španělskou kytaru a pak se začala učit písně z knihy American Folk Songs. Její první profesionální vystoupení bylo na Folk Festival v Southgate v Londýně asi o rok později. Rostl zájem o folkové písně a tradiční písně, který kvetl mezi beatniky, básníky a hippies hudebníky - Bobem Dylane, Joan Baez a samozřejmě její múza Buffy Sainte-Marie. Jejich nahrávky byly k dispozici v knihovně, takže si začala sestavovat sadu svých oblíbených písní od nových umělců včetně The Incredible String Band nebo další múzy Sandy Denny, tehdejší zpěvačky The Strawbs. Spřátelila se s Dave Cousinsem, který hrával se svou kapelou, pak se The Strawberry Hill Boys v místních folkových klubech. Ve škole složila všechny zkoušky LAMDA a také získala stipendium na studium na New College of Speech and Drama, kde od 15 let studovala drama. Asi v 16 letech hrála v místním folkovém klubu dva nebo tři roky. V té době četla knihu o pozitivní akci a uvědomila si, že si musí najít manažera. Oslovila Roye Guesta z Folk Directions, který byl jedním z nejlepších agentů folkových aktů. Byl to on, kdo ji dostal do britské dětské TV show Song and Story, Píseň a příběh. Zpívala bez doprovodu verzi "Lowlands Of Holland" a skvělý Johnny Silvo také zpíval píseň. Název pořadu byl odkazem na tradiční baladické folkové písně. V těch letech také vystupovala v dalších třech TV pořadech, "Something’s Coming" – předvánoční adventní show, kde nazpívala dvě vlastní skladby. Také v show Michaela Aspella zpívala píseň od Leona Rosselsona "Little Tim Macquire", byla to píseň o pyromanovi. Jindy v 70. letech v televizi zpívala sólovou verzi své vlastní písně "Colder Than A Rose In Snow". Studia na New College of Speech and Drama probíhala v krásném listnatém Hampsteadu s kopci a vřesovišti. Slavný Roundhouse v Chalk Farm byl hned pod kopcem a v centru Londýna byl hippy klub The Middle Earth a The Speakeasy, kam chodily rockové hvězdy jíst, pít a hrát. Byly tam noční kluby a folkové kluby a bluesové kluby a jazzové kluby. Vše snadno dostupné a velmi vzrušující pro 18-letou hippie dívku hladovou po zkušenostech. Zároveň sdílela pódia s takovými osobnostmi jako Sandy Denny, Al Stewart a Buffy Saint Marie. V roce 1968 při studiu na New College of Speech and Drama Kristina pomáhala vést a vystupovat na středečních večerních setkáních v londýnském klubu Troubadour Folk Club. Když krátce provozovala psychedelickou folkovou noc v legendárním klubu Troubadour, Dave Cousins přišel a zahrál pár písniček, stejně jako Al Stewart. To se shodovalo s tím, že Sandy Denny opustila The Strawbs a přišlo Daveovo pozvání, aby se připojila. Byla ale také v prvním ročníku na fakultě dramatu. Zkoušeli set a odehráli pár vystoupení. Pak se ale neshodli a Dave se rozhodl, že kapela nepotřebuje zpěvačku, a navíc se Sonja kvůli na vysoké škole nemohla věnovat koncertování na plný úvazek. Existuje ale několik písní The Strawbs, které opravdu miluje, hlavně však "Or Am I Dreaming’". Na folkové scéně byla obecně známá jako "Sonja", protože se předtím několikrát objevila v britské dětské TV show "Song and Story" pod tímto jménem. S The Strawbs znovu vystupovala po letech na jejich 40. výročích víkendových koncertech se všemi bývalými členy, kteří se vrátili se svými individuálními projekty. Odezpívala písně jako "I’m On My Way", "All I Want Is You". Bylo to vřelé shledání. Sonja, bosé hippie divoké dítě, jehož přáteli byli koncem 60. let radikální revolucionáři, Hells Angels, spisovatelé a básníci a slavní hudebníci. V roce 1968 odpověděla na inzerát s výzvou "Hledají se hippies! Musí být pohybově nadaní. Pouze jednotlivci". Proběhlo 8 kol a pak začali s tréninkem na pódiu jako kmen. Na konkurzu zazpívala dvě písně a zatančila ve freestyle - uvolněně a lehce s vlícími se boky a pažemi. Kristina vyhrála roli "Crissy" v londýnské divadelní produkci divadelního muzikálu "Hair" v Shaftesbury Theatre v Londýně. Vystupuje na původním obsazeném albu, kde zpívá píseň "Frank Mills", která byla také vydaná jako singl. Krátce také zpívala s The Strawbs po odchodu zpěvačky Sandy Denny. Dave Cousins si připomíná: "Or Am I Dreaming" (na albu The Strawbs) bylo velmi inspirováno sezeními, které jsem měl v Trubadour se Sonjou Kristinou... Když Sandy odešla z kapely, Sonja měla být její náhradou, ale udělala jednu show s nás ve folkovém klubu v Chelmsfordu, a to bylo vše. Repríza byla o magickém horském hudebníkovi, což jsem byl já... to bylo v básni, kterou jsem o ní napsal a která bude v knize mých básní, která nikdy nebyla vydána". Cousins nakonec knihu nazvanou "The Bruising of Hearts, The Losing of Races" vydal v roce 1993. Její součástí byla báseň "Silver Smile", napsaná pro Kristinu koncem 60. let. Podle portálu AllMusic to byl Galt McDermott, který napsal hudbu k "Hair" a dalšímu muzikálu "Who the Murderer Was", kdo zaměstnal čtyři členy Curved Air jako domácí kapelu, a který po skončení pódiové show navrhl, aby do sestavy přidali Kristinu. Jiná verze říká, že manažer Mark Hanau měl nápad, že by se Kristinin alt mohl stát důležitou složkou nové kapely. Dne 1. ledna 1970 obdržela zpěvačka oficiální pozvání, aby se stala členem Curved Air. Sonja si vzpomíná, jak seděla v zákulisí na divadelních schodech a poslouchala kazetu s hudbou kapely, kterou jí Hanau dal, a byla velmi ohromena. Kristina, kterou Sting popsal jako "skutečnou krásu, mimozemskou a nedosažitelnou", sehrála plnou tvůrčí roli a přinesla s sebou silnou ženskou sexualitu. Její zkušenosti s prací krupiérky v londýnském klubu Playboy na počátku 70. let se odrazily v jevištní personě, kterou si později vytvořila. Curved Air se brzy stali známým pro svou virtuozitu a vzrušující show. Jejich alba patřila mezi 20 nejprodávanějších, stejně jako hitový singl "Back Street Luv". Vlivnými původními členy byli elektrický houslista Darryl Way, průkopník elektroniky a kytarista/klávesista Francis Monkman a bubeník Florian Pilkington-Miksa. Od roku 1970 do současnosti je Sonja Kristina jedinou stálou členkou Curved Air. Curved Air vydali přes devít alb (1970-1976 a 1990), přičemž se měnila sestava. V roce 1973 nahradil Monkmana a Waye 17-letý Eddie Jobson (Roxy Music / UK/ Frank Zappa) během éry "Air Cut". V letech 1974-1976 přišel Stewart Copeland přímo z vysoké školy a získal uznání kritiků jako bubeník Curved Air. Byla romanticky zapletená s bubeníkem Curved Air Stewartem Copelandem, manžely se stali v letech 1982 a 1991. Na konci roku 1976 se Curved Air rozešli a Sonja tak měla jisté místo v první řadě u zrodu punku a astronomického vzestupu Stewartovy kapely The Police. Po rozpadu Curved Air se vrátila do muzikálu Hair. V roce 1989 Sonja Kristina znovu reinkarnovala folk rock s ohnivou značkou hudby, kterou nazvala Acid Folk. Na počátku 90. let Sonja vystupovala sólově jako součást acid folkového hnutí v Londýně. Houslista Curved Air Paul Sax a hráč na klávesy Robert Norton až do roku 1996 koncertovali s Acid Folk Band Sonji Kristiny a rok co rok hráli na Glastonbury a dalších festivalech. V roce 1991 vydali v recenzích chválené album "Songs Of Acid Folk". Od roku 2000 Sonja spolupracuje se skladatelem, producentem, violoncellistou a houlistou Marvinem Ayresem, známým pro svou jedinečnou manipulaci se zvukovými texturami a audiovizuálními instalacemi. Společně vydali jako duo dvě alba pod hlavičkou MASK, "Heavy Petal, Tenebrous Odyssey of Jack and Virginia" a "Technopia". V roce 2008 byla skupina Curved Air reformována s dalšími původními členy včetně Darryla Waye a Floriana Pilkingtona-Miksy a později i Kirbym Gregorym ze sestavy "Air Cut". Skupina pokračuje v nahrávání a vystupování na mezinárodní úrovni. Kromě londýnské verze muzikálu "Hair" (1968) Kristina vystupovala od počátku 60. let v mnoha divadelních a hudebně divadelních produkcích včetně East Lynne (1966), hlavní role ve filmu "Romeo and Juliet", "The French Have a Song For It" (1979) s Helen Shapiro, "Man to Woman" s Marshou Hunt (1982) a Shonou. V televizi se objevila v "Curriculee, Curricula" v pořadu BBC dne 22. května 1978 spolu s Davem Greensladem. Marvin Ayres produkoval v roce 2012 CD Curved Air "Live Atmosphere". Sonja znovu hostovala s Acoustic Strawbs, aby odezpívala některé z raných skladeb Sandy Denny na oslavách 40. výročí skupiny. The Strawbs a Curved Air se objevily na turné Classic Rock Legends v roce 2014. V roce 1971 získala Kristina cenu časopisu Sounds Top Female Vocalist Award a v roce 2014 cenu 'Guiding Light Award' na Progressive Music Awards. Cenu předala TV hlasatelka a dlouholetá fanynka Curved Air Katie Puckrik za to, že pomohla připravit cestu dalším umělkyním, které ji následovaly, včetně Kate Bush, Heather Findlay, Anne-Marie Helder a dalších. Nedávno byla pozvána, aby převyprávěla epické album kapely Neuschwansteina z roku 1976 "Alice In Wonderland", které vychází v roce 2023 u Cherry Red Records. Původní verze "Alenky v říši divů" od Neuschwanstein měla vyprávění v němčině, ale poprvé bylo nahrazeno anglickými částmi, které četla Sonja Kristina. Hudebně toto album z roku 1976 patří mezi skvělá prog alba a zapadá mezi ikonická namluvená rocková alba Ricka Wakemana a Jeffa Wayna. Toto vydání bylo remasterováno s bookletem, který obsahuje dvě samostatné sady poznámek (se vzácnými obrázky) o historii kapely a vokálních relacích Sonji Kristiny v roce 2022.

Chris Harris (Narozen ***) Bass Chris se věnuje hudbě (bicí, klavír, baskytara) asi 30 let. Už ve věku 8 let měl hodiny klavíru a ve 14 letech se učil hrát na bicí a baskytaru. Chris nyní pracuje jako nezávislý basista a učitel baskytary na jihozápadě, hraje, skládá a nahrává s mnoha hudebníky a žáky pokrývajícími všechny hudební styly, když nenahrává s Curved Air. Skládat také vlastní melodie a zpívá doprovodné vokály, hraje i na bezpražcovou basu. V roce 2001 se Chris připojil k sólové kapele Darryla Waye, která vystupovala na festivalech ve West Country, soubor měl v repertoáru aktualizovanou verzi skladby "Vivaldi". Později téhož roku byla Darrylova kapela požádána, aby podpořila zpěvačku francouzské rockové opery Emmu Shapplin na řadě vystoupení v Herod Atticus Odeon v Aténách pro U.N.H.C.R. Akce byla natočena a nahrána a na podporu charity byly vydány 2 skladby na CD. Po návratu z Řecka se kapela stala 'Verisma' a nahrála album s tenorem Stephenem Crookem. Chris byl později pozván, aby se připojil ke Curved Air od Darryla, když se kapela rozhodla v roce 2008 znovu reformovat. S Curved Air vydal 5 alb, "Live Atmosphere" (2012), "North Star" (2014), kde je spoluautorem 7 ze 14 skladeb, "Tapestry Of Propositions" (2016), což jsou živé záznamy improvizované části skladby "Propozice", kompilace "The Curved Air Family Album" (2019), "Live At Under The Bridge" (2019), záznam k výročí 45th Anniversary představující celé album "Air Conditioning" v provedení tehdy aktuální sestavy v roce 2015 s hosty Darrylem Wayem a Ianem Eyrem. Jako člen Curved Air také absolvoval turné s kapelami Caravan, Wishbone Ash, Argent, Focus, The Strawbs a Renaissance. Vystupoval na mnoha festivalech včetně Glastonbury, High Voltage, HRH Prog, Cambridge Rock, A New Day, Isle of Wight, Cork Jazz, Weyfest, Gouveia Art Rock (Portugalsko), Veruno (Itálie), Rock & Blues, Cruise To The Edge. V roce 2016 vydal Chris své sólové album "FLIGHTPATH". Působí jako lektor baskytary pracující s osnovami Rock School, vyučuje také hru na elektrickou kytaru. Pracuje rovněž jako soukromý lektor poskytující individuální lekce hry na baskytaru. Při své profesi procestoval Spojené království, Evropu a Japonsko a má bohaté zkušenosti v hudebním průmyslu. Zahrál si také v mnoha divadelních představeních včetně Cats, The Wiz & Godspell.

Robert Norton (Narozen ***) Keyboards Robert začal hrát na klavír v 8 letech na internátní škole, kde rozvinul svůj jedinečný styl improvizace. Ovlivněn a inspirován kombinací klasické, rockové a soulové hudby se ponořil do hudební kreativity. Hudební stipendium získal ve Wellingtonu v roce 1974 a v letech 1978-1979 studoval u Hilary MacNamara na Purcell School of Music. V roce 1984 dokončil své vzdělání v Trent Parku s titulem v oboru múzických umění. V roce 1997 Robert vydal své první sólové album "Painting The Ocean". Druhá skladba z tohoto alba "By The Seashore" má na YouTube miliony hitů. V červenci 2011 Robert vydal už své desáté sólové album "Always Now". Robert od roku 1997 improvizuje léčivou hudbu na seminářích osobního rozvoje, včetně těch, které vede Dr. Robert Holden, přední psycholog a autor. Během 90. let se Robert připojil k Sonjině skupině Cloud 10 a absolvoval rozsáhlé turné po Velké Británii. Byl také aktivní na britské soulové scéně a hrál na klávesy pro Noela McKoye, předního britského soulového zpěváka. Objevil se v Royal Albert Hall, Ronnie Scotts, Purcell Room a Jazz Café. Robert také spolupracoval s řadou umělců, jako je Mica Paris, Omar a Carleen Anderson a objevil se ve francouzské televizi s China Black, kde doprovázel Barryho Whitea. V letech 2003-2005 Robert odehrál mnoho sólových koncertů v Rusku, včetně Roerich and Pushkin Museums v Moskvě a House of Composers v Petrohradě. V roce 2005 byl pozván členem State Duma for Udmurtia, aby vystoupil v hlavním divadle v Iževsku a usnadnil workshopy zpěvu a bicích nástrojů v místní oblasti. V roce 2009 byl Robert Sonjou pozván, aby se připojil ke kapele Curved Air. Prostřednictvím hluboce emotivního hraní a svého mistrovství ve zvukových atmosférách spolu s léty klasické/jazz-funk-soulové spolupráce a improvizace přináší neustále do kapely rozšířené dimenze a nové možnosti.

Andy Tween (celým jménem Andrew Tween) (Narozen ***, Great Britain) Drums Andy Tween je bubeník na volné noze, skladatel TV hudby a učitel bicích nástrojů na The Wells Cathedral School v Bristolu. Původně studoval v roce 1997 a získal kvalifikaci jako interpret a skladatel postgraduálním kurzem jazzové a komerční hudby na Guildhall School of Music, což mu umožnilo rozsáhle pracovat v produkci TV a filmové hudby a jako koncertní hudebník. Andy se po promoci usadil do Monte Carla na 15 měsíců hraním na perkuse s rezidentní kapelou The Tony Evans Dance Orchestra, předváděním vystoupení v hlavním místě kasina a podporou sólových koncertních umělců. S nabídkou připojit se k Pee Wee Ellisovi (James Brown Van Morrison) se přestěhoval zpátky do Spojeného království a absolvoval rozsáhlé turné po Velké Británii a Evropě. V mezidobí mezi turné je velmi žádaný jako session hudebník pro mnoho umělců včetně držitele Mercury Prize Setha Lakemena. Nahrával s oceňovanou folkovou kapelou Show of Hands v roce 2010. Jeho nahrávací kariéra jako session bubeníka u Setha Lakemana vedla k nahrávání s tak různorodými umělci jako Cara Dillon a vystupoval a nahrával s mnoha významnými jazzovými, folkovými a soulovými hudebníky včetně Freda Wesleyho, PP Arnolda, Jima Mullena, Carla Orra., Jeana Toussainta, Tony Remyho, Camerona Pierre, Clare Teal, Iain Ballamy, Elliota Randalla, Art Themin, Andy Shepparda, Dave Newtona, Fay Fay Hield and The Hurricane Part, Lillian Bouté a s pop umělci Limahl, Sonja Kristina (Cloud 10) a bývalou hvězdou Royal Ballet a současným choreografem Michaelem Clarkem. V letech 2011 až 2013 Andy cestoval s vysoce uznávanou taneční show "Midnight Tango" s hvězdami Strictly Come Dancing Vincentem Simonem a Flavií Cacace. Úspěšná show byla poté přenesena do West Endu nejprve v The Aldgate Theatre a následující rok do Phoenix Theatre. Andy také skládá hudbu pro mnoho TV produkcí a v poslední době pro produkce BBC Sport Relief a Comic Relief. Jeho práce je také součástí mnoha dokumentárních pořadů včetně Discovery Channel a nedávno pro Trinity Guildhall Drum Grade Exams. Mezi svými mnoha závazky Andy využívá svůj čas psaním pro hudební knihovnickou společnost LuckyG a jeho práce byla úspěšně použita na mnoha TV kanálech a mediálních sítích. V roce 2015 byl velmi hrdý na to, že složil a vytvořil veškerou hudbu pro dokumentární program The Green Heart Films o vzestupu eboly s názvem "Africa's Troubled Heart". Pokračovala další práce s Green Heart Productions, která zahrnovala dva 50-minutové dokumenty s názvy "Latin America's Green Heart" a "Africa's Green Heart". Od roku 2007 Andy pokračuje a přispívá do systému bicích zkoušek na TheTrinity College, psaním a aranžováním skladeb pro studenty 2. až 8. třídy a povzbuzováním mladých lidí, aby tam následovali své sny a ambice v hudbě. Andy je nadšený, že se v roce 2017 připojil ke Curved Air, a těší se na nadcházející turné.

Kirby Gregory (celým jménem Graham Patrick "Kirby" Gregory) (Narozen 11. března 1953, Wallingford, Berkshire, South England, Great Britain) Guitars Graham Patrick „Kirby“ Gregory, často jednoduše jmenován jako Kirby je anglický hudebník nejznámější pro hraní s rockovými kapelami Curved Air (1972-1973) a Stretch. Nyní působí v oblasti poradenství v oblasti závislostí. Gregory začal hrát na kytaru v sedmi letech a v roce 1969 se přestěhoval do Londýna s baskytaristou Stevem Emerym. Založili kapelu s názvem Armada a před rozpadem přijali zpěváka Elmera Gantryho. V roce 1972 se Gregory připojil k progresivní rockové kapele Curved Air a hrál na jejich albu z roku 1973 "Air Cut". Hrál také na jedné skladbě na archivním vydání "Lovechild". Po odchodu z Curved Air se Gregory a Gantry stali součástí skupiny hudebníků, kterou s údajným souhlasem bubeníka Micka Fleetwooda shromáždil manažer Fleetwood Mac Clifford Davis, aby v roce 1974 vystoupili jako Fleetwood Mac na turné po Spojených státech. Problémy mezi členy Fleetwood Mac vedly totiž k tomu, že nebyli schopni plnit své koncertní závazky. Fleetwood od té doby popírá jakoukoli roli při náboru hudebníků. Poté, co bylo jasné, že Fleetwood sám nebude zapojen, diváci si rychle uvědomili, že tato narychlo sestavená skupina není kapela, za kterou si zaplatili, a turné se po několika týdnech zhroutilo. Gregory a ostatní členové kapely však zůstali spolu a ke konci tohoto roku založili Stretch. Gregory napsal úspěšný singl "Why Did You Do It?" o falešné epizodě Fleetwood Mac a v listopadu 1975 dosáhla ve Spojeném království 16. místa. Stretch nahrál několik alb, než se v roce 1979 rozpadli. Gregory nahrál v roce 1978 sólové album "Composition" na labelu UK Hot Wax Records (ne na stejnojmenném americkém labelu) a následně hrál na posledním albu bývalého kytaristy Fleetwood Mac Dannyho Kirwana "Hello There Big Boy!" v roce 1979. Zúčastnil se také nahrávání se zpěvákem Thin Lizzy Philem Lynottem. Gregory a Gantry se krátce znovu spojili v roce 1982 a nahráli materiál s bubeníkem Sweet Mickem Tuckerem a baskytaristou Nigelem Ross-Scottem, ale nic z toho nebylo oficiálně vydáno. V roce 2007 Gregory a Gantry reformovali Stretch a vydali se na turné na podporu alba největších hitů "Why Did You Do It: The Best of Stretch". V roce 2013 se Gregory znovu připojil k obnoveným Curved Air. Už v roce 1990 se Gregory zapojil do poradenství v oblasti závislostí a v roce 1999 se připojil k Action on Addiction, britské charitativní organizaci, která pracuje s lidmi postiženými závislostí na drogách a alkoholu. V současné době je ředitelem klientských služeb v charitativní organizaci a její dceřiné společnosti The Spider Project a vystoupil na významných konferencích o závislosti. Je také kognitivně analytickým psychoterapeutem a akreditovaným supervizorem Asociace kognitivní analytické terapie.

Grzegorz Gadziomski (Narozen ***, Poland) Violin Grzegorz bývá označovaný jako "šumař přímo ze střechy". Je to hudební workoholik, který účinkuje v mnoha kapelách, umí hrát od soumraku do úsvitu a přitom se nevyhýbá improvizaci. Je absolventem Varšavské hudební akademie a Filmové a televizní akademie. V současné době je vystupujícím v Teatr Otwarty w Gdańsku, autorském divadle Dariusza Wójcika, herce, zpěváka (bas), scénaristy a režiséra. Je prvním houslistou ve smyčcovém kvartetu, který spoluvytváří hudební iniciativu "Paweł Lipski Trio & Strings". Je to otestovaný a patentovaný export jammování a improvizace a přemožitel elektrizujících pohledů ženské části publika. Když se v roce 2019 Kirby Gregory vrátil ke kytaře místo Hudsona, přišel do kapely Grzegorz Gadziomski, aby nahradil Paula Saxe na housle, oba hráli s kapelou v londýnském klubu 100 17. října 2019. Grzegorz nahrává i s jinými umělci jako jsou projekty tN collective a deska "omm" (2014), Kwazar s deskou "Selecta" (2023) a Kosmiczni Warszawa a její album "START" (2022).

Francis Monkman (rodné jméno Anthony Francis Keigwin Monkman) (Narozen 9. června 1949, Hampstead, North London, England) Keyboards, Guitars Francis Monkman je anglický rockový, klasický a filmový skladatel a zakládající člen progresivní rockové kapely Curved Air a classical/rockové fusion skupiny Sky. Působil v kapelách Sisyphus (1969-1970), Curved Air (1970-1972,1974), Matching Mole (1973), 801 (1976) a Sky (1978-1980). Působil také v kapelách 801, John Keating Incorporated a 801. Je synem zesnulého Kennetha Monkmana, odborníka na spisovatele Laurence Sterna, a zesnulé Vity rozené Duncombe Mannové. Francis Monkman není označován za "plnohopdnotného člena" Canterburské rodiny, ale kromě své spolupráce s hlavními exponenty canterburské scény Robertem Wyattem a Billem MacCormickem, dlouhodobě spolupracoval se známými progresivních rockovými kapelami jako Curved Air a Sky, nemluvě o jeho bohaté studiové a sólové práci. Monkman, klasicky vycvičený hudebník, studoval varhany a cembalo na Westminster School, kde se v tomto období rozkvinuly jeho první hudební ambice, a to dirigování Mozartovy opery. V roce 1967 zahájil tři roky studia na Royal Academy of Music, stal se i členem Academy of St. Martin ve Fields. Jako první předmět si zvolil cembalo, za který dostal cenu Raymonda Russela, na Akademii se také věnoval elektrické kytarě. Ještě na R.A.M. se Monkman spřátelil se spolužákem houslistou Darrylem Wayem, který stejně jako on chtěl experimentovat s aktuálními hudebními trendy a osvojovat si klasické herní dovednosti. V září 1969 spolu založili Sisyfos, která byla brzy známá pro Monkmanovo inovativní použití syntezátoru VCS 3 s oscilátorem. V březnu 1970 se z nich stali Curved Air, když se k nim připojila ex-Hair zpěvačka Sonja Kristina. Hudba Curved Air byla směsicí stylů classical, west-coast, elektronic, experimental, fusion a popu. Jejich uvedení na trh přitáhlo velkou pozornost částečně proto, že jejich debutové album bylo prvním komerčně dostupným obrazovým diskem, ale hlavně proto, že byl k dispozici obrovský propagační rozpočet. První album skupiny "Air Conditioning" vyšlo v listopadu 1970 a v britských hitparádách se vyšplhalo na #8. místo. Byla na něm uvedena Wayova "Vivaldi", classical-rocková adaptace skladby "Four Seasons" slavného italského skladatele, která vyšla jako singl doprovázená písní "It Happened Today". Curved Air se velmi brzy stali jednou z nejznámějších kapel své doby. Americké turné mělo za následek kultovní pokračování, ačkoli fanouškovská základna kapely zůstala hlavně britská. Na druhém albu Curved Air byl Monkmanův tvůrčí vklad ještě evidentnější, napsal všechny tři části druhé strany, včetně převážně instrumentálního eposu "Piece Of Mind", 12-minutové progresivní klasiky, a také ve větší míře využíval syntezátor, který spolu s Wayovými houslemi a Kristininými vokály a charismatem byly ústředním bodem obrazu a zvuku kapely. Z tohoto alba se skladba "Back Street Luv" stala obrovským hitem a v létě 1971 se dostala až na #4. místo v žebříčcích. Francis Monkman hrál v Curved Air na kytaru i na klávesy a při živém hraní mezi nimi přebíhal. Bohužel to nemělo dlouhé trvání. V říjnu 1972 několik měsíců po vydání třetího alba "Phantasmagoria" s novým basistou Mikem Wedgwoodem se Curved Air rozpadli kvůli "osobním střetům a hudebním neshodám". Přineslo to silné zklamání pro ty, kteří si mysleli, že nové album je jejich dosud nejsilnější. Monkmanova dlouhá skladba "Over And Above" představila dříve nepřítomný jazzový vliv, který měl pravděpodobně něco společného s dotyčnými "hudebními neshodami". Monkman rychle našel nového hudebního partnera. Matching Mole se právě rozdělili a Robert Wyatt byl připraven přejít na novou pozici. Dvojice začala spolupracovat, což vyústilo v relaci programu BBC "Top Gear" 5. prosince 1972. Vystoupení Wyatta a Monkmana s "God Song" a "Fol De Rol" lze slyšet na kompilačním albu "Flotsam And Jetsam". Krátce nato Wyatt následoval svou přítelkyni Alfredu Benge na několik týdnů v Itálii a partnerství Monkmana s ním bylo obnoveno až na jaře následujícího roku, kdy byly připraveny plány na novou sestavu Matching Mole. Skládalo se z Wyatta, Monkmana, Billa MacCormicka a Freda Fritha, kteří nabídku odmítli a rozhodli se zůstat v Henry Cow, poté Gary Windo. Nápad bohužel nikdy nepřekročil fázi plánování, protože Wyatt měl nehodu, která jej 1. června 1973 ochromila od pasu dolů. Francis se objevil i na Renaissance nazvaném "Prologue" (1972), spolupracoval s Al Stewartem včetně příspěvků na album "Past, Present and Future" (1973), stejně jako u Lynsey de Paul na jejím albu "Surprise", cestoval s The Shadows na jejich turné 20 Golden Greats Tour (1977). V roce 1977 také spolupracoval s Philem Manzanerou a Brianem Enem na projektu 801. V roce 1978 hrál na všechny klávesy na sólovém albu Briana Bennetta "Voyage". Když ještě docházel na Royal Academy, začal pracovat ve studiu a soustředil se na studiové nahrávání v následujícícg letech s tím, že i nadále pořádal vysoce uznávané klasické koncerty v Royal Albert Hall, The South Bank a Purcell Room, při kterých spolupracoval s mnoha špičkovými britskými umělci - The Shadows, David Essex, Paul Nicholas, Kate Bush, Steve Harley, Al Stewart, Harvey Andrews a Alan Parsons Project. Spolupracoval také s Philem Manzanerou na albech kytaristy Roxy Music "Listen Now" a "K-Scope" a cestoval jako člen jeho živé kapely 801 v srpnu a září 1976 po boku Briana Ena, Billa MacCormicka a Simona Phillipse, takže se objevil na albu "801 Live". Hrál na Minimoog a cembalo na druhém albu Eltona Johna z roku 1970, dále se podílel na albu "Prologue" (1972) skupiny Renaissance, pracoval s Al Stewartem na albu "Past, Present And Future" (1973) a v roce 1977 koncertoval se skupinou The Shadows na jejich turné 20 Golden Greats Tour. Zajímavostí je, na tomto turné v letech 1977-1978 hrál na klávesy. V roce 1977 společně s Philem Manzanerou a Brianem Enem vytvořil projekt 801. Koncem 70. let nahrával hudbu pro televizi. V září a říjnu 1974 proběhl také krátký reunion původních Curved Air na třítýdenní turné po Velké Británii. Vedla je k tomu údajně obrovská nezaplacená faktura s DPH, a jakmile bylo vyděláno dost peněz na splnění všech dluhů, znovu se rozdělili. Album "Curved Air Live" nahrané během turné, vyšlo v únoru 1975. Monkman později znovu spolupracoval s Darrylem Wayem na Wayově albu "Concerto For Electric Violin & Synth" (1978). V roce 1978 hrál na všechny klávesy na sólovém albu Briana Bennetta Voyage. Monkman byl poté představen australskému kytaristovi Johnovi Williamsovi Stanley Myersem a následně si zahrál na Williamsově albu "Travelling" (1978). Zrodil se tvůrčí vztah, který vyvrcholil vznikem projektu Sky koncem roku 1978. Jednalo se o superskupinu s několika vysoce hodnocenými studiovými hudebníky, z nichž většina hrála na prvním neklasickém albu Williamse "Changes" (1971). Byli to Herbie Flowers (basa), Tristan Fry (bicí a perkuse) a Kevin Peek (kytary). Stejně jako v případě Curved Air byla Sky zahájena v centru velké publicity. Debut skupiny pod vlastním názvem byl zaznamenán v prosinci 1978 a krátce po jeho vydání v květnu 1979 získal zlatou desku a později i platinovou. Představil se na něm 20-minutový progresivní epos Monkmana "Where Opposites Meet". Několik britských turné v roce 1979 vyvrcholilo vyprodaným vystoupením v londýnských Royal Albert Hall a Dominion Theatre. Po nich následovalo druhé album "Sky 2", dvojitý set, který opět obsahoval delší dílo Monkmana s názvem "Fifo", na němž hrál další kytarové party po boku Johna Williamse a Kevina Peeka. "Sky 2" dosáhlo čísla #1 v britském albovém žebříčku v červenci 1980. Po úspěšných turné v Austrálii a ve Velké Británii však Monkman oznámil, že se po úspěchu svého soundtracku k filmu The Long Good Friday opouští kapelum aby se soustředil na svoji sólovou kariéru. Následně vydal dvě sólová alba "Energism" (1980), které obsahovalo elektroniku "Achievements Of Man", ze které byly výňatky použity jako téma k programu BBC Think Again, a "Dweller On The Threshold" (1981), kde se představil kytarový leader Andy Latimer. Monkman oplatil přízeň hostováním na dalším albu Camel "The Single Factor" (1982). Složil také dílo "Current Affairs", které Channel 4 použil jako úvod do svého segmentu "Engineering Announcements", který poskytla IBA. Jeho následné aktivity v 80. a 90. letech byly mimo hlavní pozornost, ale v roce 1999 konečně vydal nové album "21st Century Blues".

Darryl Way (celým jménem Richard Darryl Way) (Narozen 17. prosince 1948, Taunton, Somerset, England) Violin, Keyboards, Backing Vocals, Guitars, Drum Machine Darryl Way je britský rockový a klasický hudebník, který byl zakládajícím členem Curved Air a byl spoluautorem jejich jediného hitu "Back Street Luv". Je nejznámější jako houslista, i když hrál také na klávesy. Daryl své hudební vzdělání začal studiem hry na housle na Dartington College of Arts, později i na Royal College of Music. Way se seznámil s Francisem Monkmanem v Orange Music Electronic Company v Londýně, když si vzal housle, nástroj byl upraven tak, aby zvládal kytarové snímače. Když Darryl zapojil své nově nakonfigurované elektronické housle, udělalo to dojem na Monkmana, který tam byl také na návštěvě obchodu. Setkání zahájilo úspěšnou hudební spolupráci, která z kapely Sisyphus zmutovala do progresivní rockové legendy Curved Air. Curved Air intenzivně koncertovali a zároveň podporovali kapely jako Black Sabbath, Emerson, Lake & Palmer, B.B.King, Johnny Winter, Deep Purple a The Doors, abychom jmenovali alespoň některé. Skupina také zabodovala komerčně s hitem "Back Street Luv" (1971) od Darryla Waye, který se dostal na #4 místo v britské hitparádě singles. Po třech albech a hitovém singlu s Curved Air v roce 1972 odešel a založil kapelu Darryl Way's Wolf, která před rozchodem také nahrála tři alba "Canis Lupus" (1973), "Saturation Point" (1973) a "Night Music" (1974). Eddie Jobson nahradil Waye během několika pokusů o oživení skupiny Curved Air, než se připojil k Roxy Music. Další Wayovou kapelou byli Stark Naked & the Car Thieves s budoucím bubeníkem The Police Stewartem Copelandem, Philem Kohnem, Georgem Hatcherem a Mickem Jacquesem. Kapela se ale rozpadla, když se v roce 1974 reformovali Curved Air. Copeland, Kohn a Jacques se nakonec připojili k reformovaným Curved Air s Wayem a Sonjou Kristinou Linwood. Po jejich "Live" albu se Curved Air rozdělili, jen aby byli reformován Wayem primárně pomocí členů Stark Naked & the Car Thieves. Nahrál dvě studiová alba s touto novou inkarnací skupiny, než znovu odešel. Hrál take na housle ve dvou skladbách "Heavy Horses" a "Acres Wild" na albu Jethro Tull z roku 1978 "Heavy Horses". V roce 1978 také spolupracoval s kapelou Gong Pierra Moerlena na jejich albu "Expresso II". Poté vydal několik sólových alb, např. "Children Of The Cosmos", což může být jeho dosud nejlepší nahrávka, včetně "Concerto For Electric Violin", které mělo premiéru v South Bank Show s Royal Philharmonia Orchestra v roce 1978. Následné vystoupení v Leeds Town Hall na počátku 80. let bylo živě vysíláno BBC Radio Leeds. Darrylova spolupráce zahrnuje spolupráci s Timem Riceem, Stingem a Garym Brookerem (Procol Harum). Darryl Way se do roku 2009 sporadicky připojoval k různým sestavám Curved Air. Curved Air se krátce sešli v roce 1990 a živá nahrávka jejich reunion koncertu byla vydána v roce 2000. V klasických žánrech dirigoval balet Stewarta Copelanda "King Lear" pro balet v San Franciscu a Stewartovu operu "The Holy Blood And Crescent Moon", premiérovanou Clevelandskou operou v USA. V listopadu 1996 měla v The Place Theatre v Londýně premiéru jeho vlastní opera "The Russian Opera", a jeho práce na psaní písní zahrnuje hudbu k textům Stevena Berkoffa. V roce 1996 měla v The Place Theatre v Londýně premiéru rovněž Darrylova vlastní opera "The Master and Margarita". Vedle těchto projektů působil Darryl také jako filmový a televizní skladatel. V roce 2008 se zúčastnil série reunionových koncertů Curved Air. Jako houslista vedl Darryl v Londýně sídlící Electric Symphony Orchestra pro koncerty v Royal Festival Hall a vedl a nahrával s The Elektra Ensemble, kde hrál klasickou i současnou hudbu. Jako studiový hudebník nahrával s Jethro Tull, Sky a Marrianne Faithful a také nahrál několik filmových partitur s National Philharmonic Orchestra. Nedávná práce zahrnuje funkci hudebního ředitele sopranistky Emmy Shapplin na sérii TV koncertů UNHCR v Parthenonu v Aténách. Mezi nedávné skladby patří dílo Symphonic Choral s názvem "Siren’s Rock", které mělo premiéru v Plymouth Guildhall s South West Sinfoniettou, Opera South West, sopranistkou Naomi Harvey (WNO) a tenorem Stephenem Crookem. V roce 2013 vydal Darryl Way své první sólové album po 20 letech. "Ultra Violins" nabízí Darrylovy vlastní interpretace různých známých klasických skladeb, stejně jako novou nahrávku klasického hitu Curved Air "Vivaldi". Darryl řekl: "Motivační silou pro vytvoření "Ultra Violins" bylo představit nějaký nový materiál pro sólové housle, který pocházel z vokálního repertoáru a ze světa orchestrální hudby, spíše než hudby specificky pro sólové housle." Po téměř půl století od vzniku klasické rockové hymny "Vivaldi" Way odborně zaranžoval a nahrál celý Vivaldiho opus magnum, "The Four Seasons", a dodal mu výraznou "rockovou" příchuť. Tento pozoruhodný hudební počin vyvrcholil vydáním alba s názvem "Vivaldi’s Four Seasons In Rock" dne 4. května 2018, s laskavým svolením Cherry Red Records. Way o projektu řekl: "Nemůžete zlepšit dokonalost, kterou "The Four Seasons" bezpochyby jsou, ale cítil jsem, že "The Four Seasons", dílo, které mělo zásadní vliv v mém životě, by bylo úrodnou půdou pro reinterpretaci. Přesto jsem nezměnil žádnou z not, s výjimkou některých pomalých vět, kde se obecně uznává, že psané noty lze přikrášlit. Právě jsem přidal do mixu, rockovou instrumentaci a rytmy, syntezátorové textury a v pomalých pohybech nějaké chill out beaty." Další album "Destinations" z roku 2020 obsahovalo deset nových rockových instrumentálek s řadou vlivů a zvukových efektů obohacujících styl a podání skladeb. Darryl Way o tomto projektu řekl: "Destinations" je kolekce 10 skladeb, které si kladou za cíl vykouzlit snímky vzdálených a exotických míst, jako je Antigua, nebo imaginární prostředí, jako je Metropolis nebo Mystic Mountains. Stejně jako moje předchozí album "Vivaldi’s Four Seasons in Rock" by se "Destinations" dalo popsat jako programová hudba, hudba navozující atmosféru a dojmy."

Florian Pilkington-Miksa (Narozen 3. června 1950, Roehampton, South London, England zemřel 20. května 2021) Drums, Percussion Florian se narodil v červnu 1950 jako třetí z pěti bratrů anglické matce a polskému otci, který byl za války stíhacím pilotem. Školní docházku Florian absolvoval v Etonu. Jelikož nebyl nijak zvlášť akademický, většinu času trávil v uměleckých školách nebo hraním na bicí. Po Etonu, Florian navštěvoval Hammersmith Art School. Jelikož nebyl nijak zvlášť akademický, většinu času trávil v uměleckých školách nebo hraním na bicí. V té době se však nemohl spokojit se životem jako umělec a pod vlivem rodičů málem vstoupil do armády. Byl přijat plukem 11. husarským, ale při přípravě si uvědomil, že to není směr, kterým se chce vydat. Pilkington-Miksa byl jako bubeník ve věku 19 členem Sisyphus po boku zakládajících členů Darryla Waye a Francise Monkmana a v roce 1970 se kapela přeměnila v Curved Air. Během následujících pěti let hráli po celé Evropě a absolvovali tři turné po Americe, což popisuje jako úžasný zážitek. Florian hraje na studiových albech "Air Conditioning", "Second Album", "Phantasmagoria" a živých "Curved Air Live", "Alive 1990", "Love Child" a "Reborn". Když se kapela v roce 1972 původně rozpadla, přidal se v roce 1975 ke kapele zpěvačky Kiki Dee. Hrával také s hudebníky jako Al Stewart a Duncan Browne. V letech 1975/1976 vlastnil dům v Barnes (jihozápadní Londýn) se slavnými hosty uvnitř. Bydlel tam Stewart Copeland se Sonjou Kristinou. Sean Lyons tam žil se svou rodinou. Bylo tam víc lidí... a bylo tam plno, když se tam přistěhoval i Ian Copeland. Když Stewart Copeland po srpnu 1977 nepokračoval ve spolupráci s Public Zone, Florian Pilkington-Miksa se stal oficiálním bubeníkem kapely, která se brzy poté opět rozpadla. V roce 1981 si myslel, že by to byl druh přirozeného pokroku, do kterého investoval a provozoval nahrávací studio nazvané Silo Studios v Middle Row v Londýně, které ale nakonec prodal, protože zjistil, že provozování podnikání není příjemné ani naplňující. V roce 1990 se Curved Air zreformovali na dvě vystoupení a vydali album "Alive 1990". V roce 1993 se Florian seznámil se svoji ženou Christine a přestěhoval se z Londýna na jižní pobřeží. Bylo to také v této době, kdy se stal duchovně uvědomělejším a měl v důsledku toho několik velmi krásných zážitků a začal to vyjadřovat prostřednictvím soch a začal se plně věnovat sochařství. Po mnoho let pokračoval v kreativní hře na bicí s původním kytaristou a klávesistou Curved Air Francisem Monkmanem. Nahrávka "Jam" jejich bezplatné hudební spolupráce je k dispozici pouze v limitované edici. Florian si opravdu užívá svůj návrat na turné a vystupování s Curved Air a zkušenosti z hraní se skvělými novými hudebníky a cítí, že kapela je stejně silná jako vždy. S kapelou The Police sdílel jejich první vystoupení v televizi. Klark Kent musel vystoupit s "Don't Care" na Top Of The Pops v srpnu 1978. Kapela podporující Klarka Kenta během tohoto vystoupení se skládala ze Stinga na baskytaru, Andyho Summerse a Kim Turnera na kytary a Floriana Pilkingtona-Miksy na bicí, všichni měli masky. Pilkington-Miksa se vrátil k reformovanému Curved Air v roce 2008 a zůstal s kapelou až do listopadu 2017, když odešel do důchodu. Dne 20. května 2021 zemřel ve věku 70 let původní bubeník Curved Air Florian Pilkington-Miksa. Uvádí se, že zemřel po několika "záchvatech zápalu plic". Zprávu potvrdila 26. května 2021 ve svém příspěvku na Facebooku zpěvačka Curved Air Sonja Kristina. Sonja vzdala hold Pilkington-Miksovi slovy: "Jsem velmi zarmoucena, když jsem se dozvěděla o náhlé smrti mého dlouholetého přítele a spoluhráče z kapely Floriana, který zemřel pokojně v 7:30 20. května 2021. Věděla jsem, že jeho plíce byly ohroženy po záchvatech zápalu plic. Florian byl jedinečný člověk a hudebník. Jeho styl bubnování zahrnoval všechny rytmy not, takže hrál spíše "píseň" než rytmus z učebnice.

George Hudson (Narozen ***, Southend-on-Sea, Essex, England) Guitars George Hudson je hudebník pocházející ze Southendu, Essex. Vzdělání se mu dostalo na Anglia Ruskin University, kde v letech 2009-2012 vystudoval obor Popular Music. Jeho předchozí skupina Purson jej vzala na turné po celém světě, hlavně však v Evropě, Rusku a Spojených státech spolu s některými z nejpozoruhodnějších jmen současné rockové hudby. Purson byla psychedelic rocková kapela ze Southend-On-Sea, England, která působila v letech 2011-2016. Purson oznámili, že jejich vystoupení v Londýně 15. prosince 2016 na místě 'The Lexington' bude poslední kapely. Po rozpadu Purson pokračoval George ve své cestě hraním na baskytaru na krátké období se skupinou Psych Rock Flare Voyant, která spolupracuje s Mattem Linnenem ze známých X-Factor a nedávno se připojil k Rosalie Cunningham of Purson se svým novým sólovým počinem. Kit Morgan se do Curved Air vrátil v listopadu 2016, aby nahradil Kirbyho Gregoryho, ale v srpnu 2018 odešel kvůli problémům se zády, takže bývalý kytarista Purson George Hudson byl osloven a debutoval s kapelou naživo na The New Day Festival v Kentu. "Jako fanoušek Curved Air po mnoho let je pro mě neuvěřitelnou ctí chopit se taktovky v tomto bodě kariéry kapely. Během mého působení s Purson jsem tyto desky hodně poslouchal a byl jsem opravdu inspirován sloučením stylů a vlivů v hudbě. Jsem nadšený, že mohu hrát materiál naživo, a doufám, že mohu svým vlastním hraním přinést na stůl něco vzrušujícího."

Paul Sax (Narozen ***) Violin Paul Sax se narodil podle zvuku svého otce, který cvičil na housle! Paulův otec byl špičkový hráč, který hrál s mnoha velikány od Franka Sinatry po The Beatles, a byl rozhodnutý, že jeho syn by měl hrát na klasické housle. Navzdory tomu, že byl Paul vybrán do prvního ročníku školy Yehudi Menuhina v 11 letech, tento nápad nebyl nadšený a podařilo se mu nechat se vyloučit, načež se během svého dospívání úplně vzdal hraní. Trvalo osm let, než jej napadlo to znovu zvednout a hrát si s přáteli pro zábavu. Daryl Way studoval hru na housle na Dartington College a Royal College of Music. Housle byly také skvělým společníkem na cestách, doprovázely a naplňovaly Paula během let putování po městech Evropy i mimo ni. To vedlo k setkání dobrých hudebních partnerů a vytvoření skupiny, která se vrátila do Velké Británie a stala se z ní The Streetband a poté One Eyed Jack. Paul následně hrál s mnoha herci včetně The Lost T-shirts of Atlantis a The Howling Sleepers, než se v roce 1989 setkal se Sonjou a pomohl jí vytvořit projekt The Acid Folk. Paul a Sonja byli v kontaktu během několika příštích let, zatímco on pokračoval hraním s Praying For The Rain, FOS Brothers a The Huckleberries, a proto byl okamžitě pro ni náhradníkem, když se Darryl nemohl připojit k ostatním na turné v roce 2009. Paul má velmi individuální styl hry, který dobře zapadá do přeformovaného Curved Air, přidává nový prvek a zároveň uznává úžasnou hru na housle, která byla vždy charakteristickým znakem kapely.

Kit Morgan (Narozen ***) Guitars Kit Morgan je profesionální kytarista, skladatel a producent, který žije v Bristolu v Anglii. Kit začal hrát na kytaru ve věku 11 let poté, co viděl Jimiho Hendrixe v "Top of the Pops". Ve 13 letech Kit hrál dvakrát nebo třikrát týdně v kapele Functions a musel se naučit hrát vše od valčíků a čtvercových tang až po Rock and Roll a hity tehdejších hitparád. V 17. roce Kit získal svou první profesionální turné u srdcovky Billyho J. Kramera z 60. let a po roce se přestěhoval do Blackpoolu. Hrával tam často 7 večerů v týdnu v různých kabaretech. Připojili se ke Guys and Dolls (vítězové Eurovize) na turné po dobu zhruba 8 měsíců, než se vrátili do oblasti severního Londýna, kde dělali jazzové koncerty pro radost a country a westernové koncerty, za které se v té době platilo nejlépe. Následovalo mnoho vystoupení v Bristol Old Vic, proložené prací pro Michaela Barrymora, Lulu, Wall Street Crash a podobně. Kit také strávil více než rok jammováním s houslistkou Vanesou Mae, než se znovu soustředil na práci blíž k domovu. Poté začal pravidelně nahrávat místní TV a filmové skladatele, pracoval na mnoha dramatických projektech a v nesčetném množství programů o divoké přírodě, včetně většiny seriálu Davida Attenborougha za posledních 15 let. V posledních 6 letech Kit strávil čas na turné (většinou v USA) s Ianem Andersonem (Jethro Tull), produkoval CD "Relaxation" pro New World Music a dělal nahrávání práce s Goldfrappe a Massive Attack. Kit Morgan vystupoval s kapelou Curved Air od roku 2009 až do roku 2013. V říjnu 2013 se Kirby Gregory vrátil, aby nahradil Kita Morgana na kytaru. Kit Morgan se do kapely vrátil v listopadu 2016, nahradil Kirbyho Gregoryho, ale v srpnu 2018 odešel kvůli problémům se zády, takže bývalý kytarista Purson George Hudson debutoval s kapelou naživo na The New Day Festival v Kentu. Kit byl dlouholetým a solidním členem kapely v průběhu let v různých sestavách kapel. Kit je ve skutečnosti nejdéle sloužícím kytaristou Curved Air v historii kapely od roku 1970. Je také zaneprázdněn jako hudební ředitel místní divadelní společnosti, Ministry of Entertainment, produkcí doprovodných skladeb pro hudební čísla a také všech zvukových efektů a podtržení. Kit v průběhu let napsal mnoho kytarových lekcí pro kytarové časopisy, ale byla to jeho sólová kytarová aranžmá pro Queen’s ‚Bohemian Rhapsody‘, která zapouzdřila každou podstatu tohoto mužského génia. Aranžmá bylo poprvé publikováno v létě 1997 ve vydání Total Guitar Magazine (vydání 32). Kita můžete často zastihnout vystupovat po boku své dcery Jo v Bristolu a okolí v jejich kapele 2 Far GTR.

Eddie Jobson (celým jménem Edwin (Eddie) Jobson) (narozen 28. dubna 1955, Billingham, Stockton-on-Tees, Durham, England) Keyboards, Violin Eddie je anglický klávesista a houslista známý pro charakteristický způsob používání syntezátorů. Byl členem několika progressive rockových skupin, včetně Curved Air, Roxy Music, 801, U.K. a Jethro Tull. Byl rovněž členem skupiny Franka Zappy (1976-1977), vytvořené pro nahrávání alba "Zappa in New York". Vedle svého výkonu jako klávesista, bývá Jobson oceňován také jako výborný houslista a průkopník hry na elektrické housle. Jobson začal v 7 letech hrát na piano a v 8 letech na housle. Základní školu, Bede Hall Grammar School, opustil v 16 letech. V té době se stal členem skupiny Fat Grapple, která hrála v místních podnicích jako byl Redcar Jazz Club. Stali se tam předkapelou skupiny Curved Air, ke které Jobson odešel následující rok. V té době Jobson vedl skupinu Fat Grapple a začínal vystoupení předělávkou tehdejšího hitu "Jig-a-Jig". Skupina hrála svoje původní skladby a byli dobře známou skupinou, ale bohužel jenom v okolí Newcastlu. Jobson svým uměním zaujal členy Curved Air, což mu přineslo místo v této skupině. Eddie Jobson nastoupil do Curved Air v roce 1973 ve věku 17 let, když se pokoušel zaplnit volné místo houslí, které po Darrylovi Wayovi zůstalo volné, a navíc obsadil post Francise Monkmana u klávesá, byl to skutečně skličující úkol. Byl v kapele Fat Grapple a hrál na stejných místech jako Curved Air. Objevil se ve skladbách "Air Cut" a "Lovechild" a přispěl mimořádným dílem "Metamorphosis" k "Air Cut", "Joan" a "Paris by Night" k "Lovechild" a byl spoluautorem "Armin". Eddie se seznámil s Bryanem Ferrym počátkem roku 1973 při práci na Ferryho prvním sólovém albu "These Foolish Things". Když Brian Eno opustil Roxy Music, Ferry si vzpomněl na Eddieho práci a požádal jej, aby opustil Curved Air a přidal se k Roxy. Když v roce 1973 nahradil Briana Ena v Roxy Music, vděčil za to částečně tomu, že jeho sestra a sestra zpěváka Bryana Ferryho, se znaly z vysoké školy. Jobson pak zastával tři role: Enovu, Ferryho (který přestal vystupovat jako frontman kapely a začal hrát na piano), a svou vlastní. Jobson zůstal se skupinou s kapelou do roku 1976, hrál na třech studiových albech "Country Life", "Siren" a "Viva" a mnoha turné, než skupina přerušila na pár let svou činnost. V roce 1976, když Roxy měli pauzu, Jobson nahrál obskurní sólový singl "Yesterday Boulevard/On a Still Night", kde sám hrál na všechny nástroje s výjimkou bicích Simona Phillipse. Tyto dvě instrumentálky se staly vyhledávaným sběratelským kousekem, od té doby již nikdy nevydáném. Stal se žádaným session hráčem, koncertoval a hostoval na albech "Amazing Blondel" Dana Gillespie, Bryana Ferryho (opět), Andy McKaye, Phila Manzanery, King Crimson, Rogera Glovera, Johna Entwistle. Poté, co odmítl nabídku připojit se k Procol Harum, u nichž se obevil jako "speciální host" pro album "A" a jejich následné světové turné, se Jobson v polovině roku 1976 stal členem kapely Franka Zappy. Objevil se na obalu alba "Zoot Allures", přestože na něm nezahrál jedinou notu. Vystupoval však na živém dvojalbu "Zappa In New York". Eddie se seznámil s Johnem Wettonem hrajícím s Roxy Music a Billem Brufordem, když v roce 1975 předaboval houslové party na živém albu King Crimson "USA" z roku 1975. Robert Fripp, legenda King Crimson, navrhl když jeho kapela pauzirovala, že by tito tři měli hrát spolu a v roce 1977 naverboval Alana Holdswortha na kytaru a pomohl vytvořit kultovní progrockovou superskupinu UK. Mezi její členy patřili bývalí dva členové King Crimson Bill Bruford (bicí) a John Wetton (baskytara a zpěv), Allan Holdsworth (kytara) a Eddie Jobson (elektrické housle a klávesy). Skupina nahrála tři alba, eponymní debut "UK", "Danger Money" a live set "Night After Night", na dvou posledních albech s Terrym Bozziem z kapely Franka Zappy na bicí/perkuse. Po rozpadu UK na začátku roku 1980 začal Jobson pracovat na sólovém projektu, ale byl požádán, aby se podílel na sólovém albu frontmana Jethro Tull Iana Andersona, které se stalo Jethro Tull opusem "A", na kterém byl Jobson uveden jako „speciální host“. Zůstal i na následné světové turné, kde odehrál svou poslední živou show ve Francii v únoru 1981. Poté založil vlastní kapelu Zinc, která nahrála jedno album, „The Green Album“, než se rozpadla. Eddie začal pracovat s hudbou New Age a nahrál s příležitostnými hudebníky své druhé sólové album "Theme Of Secrets" (1985) na labelu Private Music. Bylo to elektronické album a jedním z prvních alb hudby New Age nahraných na značce Private Music. Tři klavírní skladby z tohoto alba se objevily na sampleru Private Music. Další kus "Sketch For Orchestra #4" byl vydán na CD sampleru Korg "The Best Of the 01/W". Během 80. a 90. let si také vybudoval kariéru jako skladatel TV a filmových soundtracků. Zaznamenal téměř 100 epizod TV seriálu Nash Bridges. Produkoval také album Bulgarian Women Choir z roku 2000 "Voices Of Life", kde přispěl třemi novými skladbami (z neúspěšného projektu britského reunionu s názvem "Legacy") a ve dvou nových skladbách hrál na housle. Od roku 2000 provozuje společnost Globe Music Media Arts, která se označuje jako hudební/video produkční společnost, hudební vydavatelství a internetový obchod. V říjnu 2007 Jobson oznámil vytvoření nové kapely UKZ, s Trey Gunnem a dalšími, která bude svědkem Jobsonova opětovného vstupu do živých/nahrávacích arén. Dne 30. srpna 2008 v Kazani, během festivalu "Creation Of Peace" Jobson poprvé po 27 letech vystoupil živě. Hrál na housle v jedné skladbě s Fairport Convention a poté ve dvou skladbách ("Red" a druhá část "Larks' Tongues In Aspic") s tzv. "King Crimson Project", kapelou, ve které vystupovali Adrian Belew, Tony Levin, Pat Mastelotto a Eric Slick, a která vznikla speciálně pro tento festival "Creation Of Peace" a pro takzvaný "King Crimson Festival" v klubu B1 v Moskvě, uskutečnil se o několik dní později 3. září po vystoupení v Kazani. Během této akce v klubu B1 Jobson zahrál dvě sólové skladby, na klavír a housle, a ještě tentýž večer se opět připojil k Adrianovi Belewovi, Tony Levinovi, Pat Mastelotto a Eric Slick, aby zahráli staré písně King Crimson. Obě jeho sestry přijely z USA a Velké Británie, aby jej viděly vystupovat. Osobní stránky: www.www.eddiejobson.com/

Andy Christie (Narozen ***, Bristol, England, Great Britain) Guitars Andy je britský hudebník a hráč na kytaru. Je nejznámější jako člen Curved Air v letech 2009-2009. Působil také v kapele Code Red z Bristolu a The Darryl Way Band. Hru na klasickou kytaru studoval v letech 1988-1990 na Aberdeen College of Commerce. Poté pokračoval v letech 1990-1993 ve studiu na Dartington College of Arts Ba Hons Music, rovněž obor klasická kytara, kde jeho učitelem byl Steve Gordon. Při druhém studium v oboru Jazzová kytara jej vedli učitelé John Etheridge a Mike Britton. Jako kytarista na volné noze pracoval ve Velké Británii i v Evropě a zahrál si na mnoha festivalech včetně Beautiful Days, Glastonbury, The Isle of Wight, London Jazz Festival, Birmingham Jazz Festival, Malta Jazz and Rock, Cork Jazz Festival a jako součást Dartington Guitar Ensemble The Wirral Guitar Festival. Absolvoval rovněž mnoho cest do Irska. Přes 12 let také hrál s bristolskými jazzovými rockovými legendami Code Red. Měl také to potěšení sdílet pódium s umělci včetně Jima Mullena, Dicka Heckstalla–Smithe, kanadského pianisty Doca Fingerse, holandské jazzové zpěvačky Patricie Mulder a Ruby Turner (národní turné Hold On Show). Vystupoval s rockovým houslistou Darrylem Wayem v The Darryl Way Band, Verissma (crossover rocková opera s tenorem Stephenem Crookem), Curved Air a s francouzskou operní zpěvačkou Emmou Shapplin. V průběhu let jsem vystupoval v mnoha divadelních představeních a poslední tři roky jsem byl kytaristou v The Playhouse ve Weston Supermare (pantomima). V současné době pracuje s několika různými kapelami na jihozápadě a za posledních 20 let jsem odehrál nespočet koncertů ve většině žánrů jako jazz, rock, soul a blues. Hraje na elektrické i akustické kytary. Také skládá pro sebe a své kapely. Rovněž vyučuje hru na kytaru mnoho let na školách, vysokých školách a univerzitách. Od května 2015 je členem projektu Flat earth, což je kapela vyznávající klasické blues, jazz a soul.

Tony Reeves (celým jménem Anthony "Tony" Reeves) (Narozen 18. dubna 1943, Lee Green, New Eltham, South East London) Bass Guitar, Double Bass, Keyboards Tony Reeves je anglický baskytarista a kontrabasista, byl členem kapel Greenslade (1972-1975, 1976-1977, 2000-present) a Colosseum (1968-1970) a je ceněn pro "mimořádně výraznou a složitou hru na tento nástroj" a jako průkopník při využívání doplňkových elektronických efektů. Tony začínal jako trombonista, během dospívání se učil hře na kontrabas, ještě mnohem později na basovou kytaru. Navštěvoval školu jménem Colfes Grammar School v Lewishamu a byl tam člověk jménem Jeff Prichard, se kterým se zpřátelil, hrál francouzský roh. Jon Hiseman bydlel na druhém konci Prichardovy silnice a všichni chodili do metodistického kostela v Elthamu. Jeff jej jednou pozval, aby se s nimi po službě setkal, kde po skončení bohoslužby existovala skupina mladých lidí YPF, společenství mladých lidí, kteří se v neděli večer sešli v sále kostela a hrávali tam pár hodin. Tam se seznámil i s Jonem Hisemanem. Tony vždycky měl vedle hraní v různých, převážně jazzových uskupeních nějaké zaměstnání. Pracoval v obchodě s hudebními nástroji a aparaturami, pohyboval se kolem nahrávacích studií a firem. Šel pracovat pro nahrávací společnost Decca do továrny v oddělení kontroly kvality. Tam monitoroval a kontroloval kvalitu skutečných záznamů během celého výrobního procesu poté, co byla zaznamenána hlavní páska - výroba masterů, matek, pozitivů a razítek a lisovacích desek. Pracoval tam asi čtyři roky a velkou výhodou bylo, že musel poslouchat hudební výstupy celé skupiny Decca Record Group, jejíž rozsah byl v té době obrovský! Od gregoriánských zpěvů a Wagnerových písničkových cyklů přes Chubby Checker, Pat Boone, Edmunda Rosse, Mantovaniho, až po africké "high-life" nahrávky. Pak se stal producentem gramofonů a přestěhoval se z lisovny do centrály, kde bylo A&R oddělení. Tam se stal asistentem chlápka jménem Tony D'Amato, amerického producenta, který produkoval všechny nahrávky londýnského labelu speciálně pro americký trh, všechny druhy kvalitních věcí jako Edmundo Ross, Caterina Valente, Georgia Brown nebo Johny Keating. Pak dostal práci v Pye Records, kde byl byl asistentem slavného producenta Tonyho Hatche. Poté se stal nezávislým producentem pro CBS, Polydor, stal kreativním ředitelem labelu s názvem Greenwich Gramophone Company. Aktivní muzicírování však neopouštěl. Hrával v lokálních jazzově orientovaných skupinách (někdy též s The Wes Minster Five, se spolužáky ze základní školy Colfes Grammar School v Lewishamu Davem Greensladem a Jonem Hisemanem, stejně jako dvou budoucích členů Big Roll Bandu Zoot Money a Wese Minstera). Hrál na jejich pouze dvou vydáních, obou 7" singlech z roku 1964, "Shakin' The Blues" a "Sticks And Stones". Úplně první kapelou, se kterou kdy hrál, bylo trio s Dave Greensladem a Jonem Hisemanem, když jim bylo patnáct. Vystupovali na jihovýchodě Londýna, kde všichni žili. Hrávali jako klavírní, basové a bicí trio v místní církevní síni, dokonce vyhráli i místní talentové soutěže. Úplně první komerční kapelu, se kterou hrál, vedl bubeník Brian Keeble a byla to tanečně zábavní kapela. To už mu bylo šestnáct a hrávali jsme každou neděli ve velké hospodě v Elthamu nazvanou "The Rising Sun". Později s kapelou The Wes Minster Five, ve které nebyl na plný úvazek, hrávali v důstojnických klubech v okolí leteckých základen, což mělo jistou výhodu, neboť tam bylo k dostání tehdy vzácnější pivo Budweiser. A pak přišel v roce 1968 telefonát od Johna Mayalla, aby hrál na baskytaru s Bluesbreakers Johna Mayalla. Reeves a Hiseman se podíleli na natáčení alba Johna Mayalla "Bare Wires". Pobyl však u něj jen tři a půl měsíce, a stihl odehrát i nějaký koncert. Jon Hiseman tam zůstal o dva nebo tři měsíce déle, dokud to Mayall nesbalil a začal tvořit další skupinu. Hiseman a Reeves se sešli v roce 1970, aby vytvořili skupinu Colosseum. Získali Dave Greensladeho, jejich starého přítele z dob v Elthamu, který pracoval s Geno Washingtonem, hrál na Hammond varhany a s nějakým francouzským chlapem v Africe. Když Reeves po třech albech opouštěl v roce 1970 Colosseum poté, co se mu nezamlouval směr, kterým se kapela vydala, chtěl se věnovat pouze studiovému hraní a produkci. Pracoval pak s Woods Band, spolupracoval se Sandy Denny na její první sólové desce "The North Star Grassman And The Ravens", a s dalšími umělci jako Paul Kent, John Martyn, Day of Phoenix a Burning Red Ivanhoe z Dánska a Chris DeBurgh, nahrál i jediné album skupiny Samurai. V roce 1971 nahrál také s kapelou The Woods Band album "Woods Band". V roce 1972 Dave Greenslade přesvědčil zvukového experimentátora Tonyho Reevese, aby se stal opět členem nahrávající a koncertující kapely. Tony se tak znovu připojil k Dave Greensladeovi a založili skupinu Greenslade. Talentovaného zpívajícího klávesistu Samurai Tony také doporučil pozvat do nově vznikající skupiny. Reeves zůstal s kapelou až do roku 1974 a nahrál s nimi tři alba. Podobně jako u Colosseum, byl jeho odchod opět motivován touhou soustředit se na svoji producentskou kariéru. V roce 1973 hrál na Mike Taylor Remembered, hudebníkově holdu spolu s Neilem Ardleym, Jonem Hisemanem, Ianem Carrem, Barbarou Thompsonem a dalšími významnými moderními britskými jazzovými hráči. Když John Perry opustil Curved Air po natáčení BTM "Midnight Wire", Tony byl požádán, aby se k nim připojil. Absolvoval turné s kapelou a objevil se na nahrávkách "Airborne" a "Live At The BBC". Je spoluautorem skladeb "Broken Lady" a "Touch of Tequila". Poté hrál v jazzové skupině Big Chief s bývalým saxofonistou Colosseum Dickem Heckstall-Smithem a bývalým kytaristou Curved Air Mickem Jacquesem, kterého do této kapely přivedl. Mickovou silnou stránkou je dnes africká hudba. Nedávno dokončili 4 skladbové CD, které by mělo být připraveni včas na koncert, který odehrají v září na Brecon Jazz festivalu. V roce 2000 vyprodukovali nové Greenslade album s názvem "Large Afternoon", se kterým jsou s Davem spokojeni a které vyšlo koncem října. Dave Lawson (ex-Greenslade) je příliš zapletený do psaní filmové hudby s Georgem Fentonem. Jeho náhradou je John Young (Asia, Bonnie Tyler, John Wetton, v současnosti Quango s Wettonem a Carlem Palmerem). Andrew McCulloch je také svázaný, posledních 20 let byl Master Mariner, lodním kapitánem bohatých Američanů při vyjížďkách na Azory atd. Bývá mimo pevninu asi 10 měsíců v roce, proto na CD použili inženýra, aby hrál na elektronické bicí, na živém bubeníku se teprve rozhodují. V listopadu odehráli asi 12 koncertů. Stále hraje s Big Chief, Blue Ambou a The Warthogs a hrává na dvojitou basu v The Constitution Pub v Camden Town (místní Davy Graham) a každé úterý v Cellar Bar, kde se setkal s multiistrumentalistou a skladatelem JC Carrollem, s nímž sporadicky hraje a nahrává. Ze své první společné show nahráli v Ascotu živé album. Big Chief vydali dvě CD "It Don't Make Sense" a "Steppin' Out", které jsou obě k dispozici na webových stránkách Big Chief. Reeves je také ředitelem britské firmy poskytující zvukové technologie MTR Professional Audio, která vyrábí audio vybavení pro kapely a studia a podniká téměř 30 let. Tony žije jen na severním okraji Londýna, v Bushey, jižně od Watfordu, asi 29 mil od centra Londýna.

Mick Jacques (Narozen ***, zemřel 11. prosince 2019) Guitars Mick Jacques se ke skupině připojil na kytaru v roce 1975. s kapelou nahrával album "Airborne" z roku 1976. Hrál s kapelou rovněž na turné a objevil se v "Midnight Wire", "Airborne" a "Live At The BBC". Mick přispěl krásnou instrumentálkou do repertoáru Curved Air, "Pipe of Dreams", a navíc se podílel na psaní skladeb "Stark Naked", "The Fool", "Dance Of Love", "Desiree", "Touch of Tequila" a "Hot and Bothered". Mick ve své hudební kariéře působil v kapelách Stark Naked And The Car Thieves a Curved Air. V obou s ním působili Stewart Copeland a Darryl Way.

(celým jménem Stewart Armstrong Copeland) (znám také jako Klark Kent) (Narozen 16. července 1952, Alexandria, Virginia, USA) Drums Stewart Copeland je americký bubeník, od r. 1976 byl členem skupiny The Police (1977-2008), a je považován za jednoho z nejvlivnějších bubeníků. Během výluky The Police bubnoval pro jiné skupiny a nahrál mnoho hudby k filmům. V roce 1975 byl členem Curved Air, kde nahral dvě alba "Midnight Wire" a "Airborn". V roce 1974 se Copeland romanticky zapletl se zpěvačkou Curved Air Sonjou Kristinou a v letech 1982 až 1991 byli manželé. Adoptoval jejího syna z předchozího vztahu a měli dva vlastní syny. V roce 1981 zplodil syna s dcerou irského autora Desmonda Guinnesse Marinou. V současné době žije od roku 1993 v Los Angeles se svou druhou manželkou Fionou, se kterou má tři děti. Podle MusicRadar, Copelandův "výrazný zvuk bubnů a jedinečnost stylu z něj udělaly jednoho z nejpopulárnějších bubeníků, kteří se kdy postavili za bicí soupravu". Magazín Rolling Stone jej v roce 2016 označil za 10. nejlepšího bubeníka všech dob. Byl uveden do Rock and Roll Hall of Fame jako člen The Policie v roce 2003, Modern Drummer Hall of Fame v roce 2005 a Classic Drummer Hall of Fame v roce 2013. Kromě již uvedených kapele působil také v Animal Logic, The Doors of the 21st Century, Frolk Haven, Gizmodrome, Oysterhead, Public Zone, Rupert's People a Strontium 90. Stewart Copeland je americký hudebník a skladatel. Proslavil se především svou prací jako bubeník anglické rockové skupiny The Police v letech 1977 až 1986 a znovu v letech 2007 až 2008. Před hraním s The Police hrál v letech 1975 až 1976 na bicí s anglickou rockovou kapelou Curved Air. Jako skladatel má na svém kontě filmy Wall Street (1987), Men At Work (1990), Good Burger (1997) a We Are Your Friends (2015), TV shows The Equalizer (1985-1989), The Amanda Show (1999-2002) a Dead Like Me (2003-2004), také videohry jako Spyro series (1998-present) a Alone in the Dark: The New Nightmare (2001). Napsal také různé skladby pro balet, opery a orchestrální hudbu. Stewart se narodil v Alexandrii ve Virginii jako nejmladší ze čtyř dětí skotské archeoložky Lorraine Copelandové (roz. Adie; 1921-2013) a amerického důstojníka CIA Milese Copelanda Jr. (1916-1991). Jeho matka se narodila v Edinburghu, zatímco jeho otec byl z Alabamy. Otec byl podle jeho vlastní biografie z roku 1989 a souborů zveřejněných CIA v roce 2008 zakládajícím členem OSS a CIA. Rodina se přestěhovala do Káhiry několik měsíců po Copelandově narození. Když mu bylo pět let, rodina se přestěhovala do Bejrútu, kde navštěvoval Americkou komunitní školu. Ve 12 letech začal chodit na lekce bubnování a do jednoho roku hrál na bubny při školních tancích. Později se přestěhoval do Anglie, kde v letech 1967 až 1969 navštěvoval American School v Londýně a internátní školu Millfield v Somersetu. Poté odešel na vysokou školu v Kalifornii, zapsal se na Alliant International University a University of California, Berkeley. Jeho nejstarší bratr, Miles Copeland III (narozen 1944), založil I.R.S. Records a stal se manažerem The Policie. Dohlížel také na Copelandovy zájmy v jiných hudebních projektech. Jeho druhý bratr, Ian Copeland (1949-2006), byl průkopnickým rezervačním agentem, který zastupoval The Police a mnoho dalších umělců. Po návratu do Anglie pracoval Copeland jako road manager pro progresivní rockovou kapelu Curved Air na reunion tour v roce 1974 a poté jako jejich bubeník během let 1975 a 1976. Kapela začala evropským turné, které začalo špatně. Lídr kapely Darryl Way, notorický perfekcionista, začal být netrpělivý se snahou prosadit se svých kolegů z kapely, zejména začínajícího bubeníka Copelanda. Pak z důvodů, které nikdo nedokázal přesně určit, se hudebníci najednou "zacvakli" do sebe a kapela naskočila a rychle se stala populární a uznávanou koncertní kapelou. Nakonec Way kapelu opustil a po měsících postupného ztrácení páry se Curved Air rozešli tak tiše, že podle vzpomínek zpěvačky Sonji Kristiny většina hudebního tisku odepsala nepřítomnost kapely jako "šábesovou". Copeland založil The Police a Kristina a Way se oba věnovali sólové kariéře. Kristina a Copeland si udržovali blízký osobní vztah, který si vytvořili, když byli spoluhráči v kapele a v roce 1982 se vzali. Neklidný Stewart se rozhodl založit trio vytvořené na atmosféře a energii punkové hudby. Začátkem roku 1977 založil Copeland The Police se sólovým zpěvákem a baskytaristou Stingem a kytaristou Henrym Padovanim, kterého brzy nahradil Andy Summers, a stali se jednou z nejlepších kapel konce 70. a začátku 80. let. Copeland byl nejmladším členem kapely. Tento projekt nazval The Police, což ve své době provokativní název, který vydělával na každodenních rvačkách, které vypukly mezi punkery a orgány činnými v trestním řízení, pravidelná policejní přítomnost v ulicích Londýna znamenala pro jeho kapelu volný marketing. Vystoupení Curved Air v Newcastlu dalo Stewartovi šanci najít třetí dílek skládačky tria. Když byl ve městě, zachytil set místní kapely Last Exit, populární jazzové fusion kapely, kterou mu doporučil novinář Phil Sutcliffe. Na koncertě Stewarta zaujala na pódiu pouze jedna věc - charismatický baskytarista kapely, hudebník a zpěvák známý jako Sting. Když se Sting později se svou ženou a synem přestěhoval do Londýna, zavolal Stewartovi, který byl příliš šťastný, že jej mohl přivítat v The Police. Prvním seznamem skladeb The Police před jejich albovým debutem byly převážně Copelandovy skladby, včetně prvního singlu skupiny "Fall Out" (1977) a B-strany "Nothing Achieving". Ačkoli se Copelandův příspěvek ke skládání písní omezil na několik písní na album, protože Sting začal psát další materiál, pokračoval ve spoluaranžování všech písní The Police spolu se svými dvěma spoluhráči. Mezi Copelandovy nejpozoruhodnější písně patří "On Any Other Day", kde také nazpíval hlavní vokály, "Does Everyone Stare", později použité jako název jeho dokumentu o kapele "Everyone Stares: The Police Inside Out", "Contact", "Bombs Away", "Darkness" a "Miss Gradenko". Copeland je také spoluautorem řady písní se Stingem, včetně "Peanuts", "Landlord", "It's Alright For You" a "Re-Humanize Yourself". Copeland také nahrával pod pseudonymem Klark Kent a v roce 1978 vydal několik britských singlů, přičemž singl "Don't Care" vstoupil téhož roku do UK Singles Chart, spolu s eponymním 10-palcovým albem na zeleném vinylu vydaném v roce 1980 v Surrey Sound Studios Nigela Graye. Copeland hrál na všechny nástroje a sám zpíval hlavní vokály. Kentova "Don't Care" dosáhla vrcholu na #48 místě ve Spojeném království v srpnu 1978, ve skutečnosti předešla první hitparádový singl od The Police o několik měsíců, píseň "Can't Stand Losing You", vydanou v říjnu 1978), neboť "Don' t Care" byla vydána na začátku června 1978. V roce 1982 se Copeland podílel na produkci benefičního alba WOMAD s názvem "Music And Rhythm". Copelandova hudba k filmu "Rumble Fish" mu zajistila nominaci na Zlatý glóbus v roce 1983. Film, který režíroval a produkoval Francis Ford Coppola podle románu S.E. Hintona, měl také píseň uvedenou do rádia na A&M Records "Don't Box Me In" (UK Singles Chart č. 91), byla to spolupráce mezi Copelandem a zpěvákem a skladatelem Stanem Ridgwayem, lídrem kapely Wall of Voodoo, která se po vydání filmu toho roku dočkala významného uvádění. Po svém posledním koncertu s The Police v Austrálii v březnu 1984 se Stewart začal pohybovat mimo rockovou arénu. Vytvořil nezapomenutelnou partituru k skladbě "Rumblefish" Francise Forda Coppoly, nápadně originální směs tradičních perkusí, elektronicky samplovaných klaksonů a tikajících hodin, která mu v roce 1984 vynesla nominaci na Zlatý glóbus. Nahrávka "Rhythmatist" z roku 1985 byla výsledkem pouti do Afriky a poznávání jejích obyvatel a obsahuje místní bubny a perkuse, další druhy bubnů, perkuse, další hudební nástroje a občasné vokály přidal Copeland. Album bylo oficiálním soundtrackem ke stejnojmennému filmu, na kterém se podílel Stewart. Copeland je ve filmu vidět, jak hraje na bubny v kleci se lvy, kteří jej obklopují. Skupina se pokusila o reunion v roce 1986, ale projekt se rozpadl. Brzy poté ho Oliver Stone vyzval, aby napsal hudbu pro Wall Street a Talk Radio a Copeland zahájil novou kariéru skládáním soundtracků k filmům (Airborne, Talk Radio, Wall Street, Riff Raff, Raining Stones, Surviving the Game, See No Evil, Hear No Evil, Highlander II: The Quickening, She's Having a Baby, The First Power, Fresh, Taking Care of Business, West Beirut, I am David, Riding the Bus with My Sister, Good Burger), pro TV (The Equalizer, Dead Like Me, Star Wars: Droids, pilotní film pro Babylon 5 (1993), Nickelodeon's The Amanda Show, The Life and Times of Juniper Lee), opery (Holy Blood and Crescent Moon, na objednávku Cleveland Opera) a balety (Prey' Ballet Oklahoma, Casque of Amontillado, Noemova archa/Solcheeka, na objednávku Seattle Symphony Orchestra, King Lear, pověření San Francisco Ballet Company, Emilio). V roce 1996 Copeland poskytl hudbu k filmu The Leopard Son, prvnímu komerčně vydanému celovečernímu filmu Discovery Channel, který natočil obdivovatel divoké přírody Hugo van Lawick. Copeland také příležitostně hrál na bicí pro jiné umělce. Peter Gabriel zaměstnal Copelanda, aby vystoupil v písni "Red Rain" z jeho alba "So" z roku 1986, pro jeho "mistrovství v hi-hat". Vystupoval také s Mikem Rutherfordem a Tomem Waitsem. Téhož roku se také spojil s Adamem Antem, aby nahráli titulní skladbu a video k filmu Anthonyho Michaela Halla "Out of Bounds". V roce 1988 začal Stewart hrát se Stanleym Clarkem, jedním z nejslavnějších baskytaristů všech dob. Ve spolupráci se zpěvačkou a skladatelkou Deborah Holland vydali své první album v roce 1989 pod názvem Animal Logic. Turné, které následovalo, postavilo Stewarta zpět na pódium, kde hrál na bicí před velkým, nadšeným davem. Trio mělo úspěch se svým prvním albem a světovým turné. Úspěch těchto počátečních snah přiměl Animal Logic k nahrání "Animal Logic II", ale nenásledovalo žádné doprovodné koncertní turné a v důsledku toho se následná nahrávka se prodávala špatně a kapela dále nepokračovala. V roce 1993 složil hudbu k Horse Opera (Koňská opera) pro Channel 4 a režiséra Boba Baldwina, v roce 1999 poskytl hlas dalšímu americkému vojákovi v animovaném hudebním komediálním válečném filmu South Park: Bigger, Longer & Uncut (1999). V roce 1998 byl pověřen Insomniac Games, aby vytvořil hudební doprovod k úspěšné hře PlayStation Spyro the Dragon. Copeland si nejprve prošel úrovněmi, aby si každý z nich osvojil, než složil soundtrack. Zůstal také u projektu vytvořit hudební partitury pro zbývající pokračování Insomniac Spyro 2: Ripto's Rage! a Spyro: Year of the Dragon. Pro čtvrtý titul Spyro: Enter the Dragonfly se franšíza přesunula na Universal, což by byl Copelandův poslední výlet se sérií. Zatímco soundtracky se nikdy nedočkaly komerčního vydání, limitovaná edice čtvrté hry byla zabalena s bonusovým CD, obsahujícím nepoužité skladby. Soundtracky byly velmi dobře přijaty a jedna skladba se později objevila na kompilačním albu "The Stewart Copeland Anthology" z roku 2007. Copeland složil nové titulní téma pro Spyro Reignited Trilogy. V roce 1999 byl Stewart požádán, aby produkoval píseň na albu Primus "Antipop", americké alternativní rockové kapely, jejíž baskytarista Les Claypool byl široce uznáván jako jeden z nejzajímavějších hudebníků desetiletí. Na Stewarta Les tak zapůsobil, že se ti dva rozhodli, že spolu budou jamovat při improvizované hudbě. Les byl pozván hrát na festival v New Orleans v roce 2000 a požádal Stewarta a kytaristu Treye Anastasia z Phish, aby se k němu připojili. Všichni tři nacvičili mnoho klasických melodií, včetně "House Of The Rising Sun" a různých skladeb Led Zeppelin, a zároveň napsali nějaký originální materiál. Tento koncert z roku 2000 znamenal pro mnohé nezapomenutelnou noc. Kritické přijetí vystoupení bylo nadšené a jam sessions kapely přinesly řadu dobrých písní. Ačkoli to trvalo mnoho měsíců, než si spolu znovu zahráli, Stewart, Les a Trey se znovu sešli a nahráli album pod názvem "Oysterhead". Skupina vydala album "The Grand Pecking Order" v říjnu 2001 a na turné po USA hráli před ječícími davy a všichni čekali, až uslyší tyto tři neuvěřitelné hudebníky na stejném pódiu společně. Stewart se opět přistihl, že pracuje jako bubeník v rockové kapele a jeho výkon byl tak působivý, že mnozí vyjádřili zklamání nad tím, že kapela jako The Police se nedokázala reformovat a znovu předvést velký potenciál, který stále mají tři tak legendární hudebníci jako Andy Summers, Sting a Stewart Copeland. Nikdo z nich nikdy oficiálně neřekl, že se The Police rozpadli, takže mnoho fanoušků stále doufalo, ale zdálo se, že ani jeden z nich se nesnažil dát kapelu zpět dohromady. Téhož roku jej oslovil režisér Adam Collis, aby sestavil hudbu k filmu Sunset Strip. V tomto období také Copeland složil soundtrack pro Alone in the Dark: The New Nightmare, jeho jediný soundtrack k videohře mimo franšízu Spyro. V roce 2002 si Copelanda najali Ray Manzarek a Robby Krieger z Doors, aby s nimi hrál na novém albu a turné, které ale bylo přerušeno. V roce 2005 vydal Copeland "Orchestralli", živou nahrávku komorní hudby, kterou složil během krátkého turné po Itálii v roce 2002. Také v roce 2005 Copeland založil Gizmodrome, nový projekt s avantgardním kytaristou Davidem Fiuczynskim, multi-instrumentalistou Vittorio Cosmou, zpěvákem Raizem a baskytaristou Maxem Gazze. Skupina debutovala v USA 16. září 2006 na festivalu Modern Drummer Drum Festival. V lednu 2006 měl Copeland na filmovém festivalu v Sundance premiéru svůj film o The Police s názvem "Everyone Stares: The Police Inside Out". V únoru a březnu se objevil jako jeden z porotců v TV show BBC Just the Two of Us. Tuto roli si později zopakoval pro druhou sérii v lednu 2007. Na předávání cen Grammy v roce 2007 Copeland, Andy Summers a Sting společně znovu zahráli píseň "Roxanne" jako The Police. Znamenalo to první veřejné vystoupení skupiny od roku 1986, předtím se sešli pouze kvůli improvizovanému setu na Stingově svatební hostině v roce 1992 a kvůli jejich uvedení do Rock and Roll Hall of Fame v roce 2003. O den později kapela oznámila, že na oslavu 30. výročí The Police vyrazí 28. května 2007 na jednorázové reunionové turné. Během turné Copeland také vydal své kompilační album "The Stewart Copeland Anthology", které bylo poskládáno z jeho samostatné tvorby. V roce 2007 francouzská vláda jmenovala Copelanda spolu se spoluhráči The Police Summersem a Stingem rytíři Ordre des Arts et des Lettres. Skupina odehrála 151 koncertů na pěti kontinentech a zakončila závěrečnou show v srpnu 2008 v Madison Square Garden v New Yorku. V roce 2008 společnost RIM pověřila Copelanda, aby napsal "soundtrack" pro chytrý telefon BlackBerry Bold. Vytvořil vysoce perkusivní téma o délce jedné minuty, ze kterého vyvinul šest vyzváněcích tónů a jemnější "tón budíku", které jsou předinstalované v zařízení. V březnu 2008 měla premiéru jeho orchestrální skladba "Celeste" během "An Evening with Stewart Copeland", který je součástí hudebního festivalu Savannah. V představení vystoupil klasický houslista Daniel Hope. Jeho vystoupení v Savannah zahrnovalo promítání filmu Everyone Stares: The Police Inside Out a relaci otázek a odpovědí. V roce 2008 byl také pověřen Dallas Symphony Orchestra vytvořením perkusní skladby zahrnující především indonéské nástroje. "Gamelan D'Drum" byla poprvé uvedena v Dallasu 5. února 2012 a evropskou premiéru měla na Royal Academy of Music v Londýně v červenci 2012. Dne 21. srpna 2009 na SummerFest 2009 Copeland odhalil skladbu "Retail Therapy", která vznikla na objednávku Music Society. Předvedl další tři originální díla "Kaya", "Celeste" a "Gene Pool", poslední z nich za doprovodu souboru perkusí ze San Diega red fish blue fish. V rámci festivalu se zúčastnil skladatelského kulatého stolu a diskuse otázek a odpovědí. Copeland napsal hudbu pro divadelní představení Ben-Hur, které mělo premiéru 17. září 2009 v O2 Areně v Londýně. Poskytl anglické vyprávění o inscenaci, která se hraje v latině a aramejštině. Jeho monografie "Strange Things Happen: A Life with The Police, Polo a Pygmees" byly vydány společností HarperCollins v září 2009. Kniha zachycuje události v jeho životě od dětství přes práci s The Police až po současnost. V říjnu 2009 byl hostem Private Passions, životopisného hudebního diskusního pořadu na BBC Radio 3. Dne 24. května 2011 založil YouTube kanál věnovaný jeho videím a aktualizacím projektu. Na tento kanál postupně nahrával vystoupení s různými hudebníky jako jsou Primus, Andy Summers, Jeff Lynne, Snoop Dogg a další ve svém domácím studiu, které nazývá Sacred Grove. Dne 24. srpna 2011 byl hlavním sólistou na Late Show s Davidem Lettermanem v rámci jejich druhého "Drum Solo Week". Dne 10. ledna 2012 se objevil v epizodě reality série A&E Storage Wars, aby ocenil bicí soupravu pro Barryho Weisse a koupil ze sady turecký činel za 40 dolarů. V červenci se znovu sešel s bývalým spoluhráčem z kapely Animal Logic Stanleym Clarkem na evropském turné. V květnu 2013 měl spolu s Long Beach Opera premiéru The Tale Tell Heart, operu založenou na povídce Edgara Allana Poea. Dne 26. listopadu 2013 se objevil v první epizodě The Tim Ferriss Experiment. V roce 2017 založil superskupinu Gizmodrome s Adrianem Belewem, Vittoriem Cosmou a Markem Kingem a vydali stejnojmenné album. Ricky Kej a Stewart Copeland spolu pracovali na písni v roce 2016, a během lockdownu v koncertech a aktivitě kvůli pandemii Kej oslovil Copelanda, aby spolupracoval na novém albu, které se pojmenoval "Divine Tides". Album vyšlo v roce 2021 a obsahuje devět písní a osm hudebních videí, které byly natočeny v lokalitách od Himalájí v Indii po lesy ve Španělsku. V dubnu 2022 za album získal Copeland svou šestou cenu Grammy a Ricky Kej druhé ocenění Grammy v kategorii Nejlepší album New Age. Dne 5. září 2021 měla v Národním divadle ve Výmaru premiéru opera Electric Saint o životě Nikoly Tesly od Copelanda s libretem Jonathana Moora. Dne 6. února 2023 přineslo album "Divine Tides" Copelandovi jeho sedmou cenu Grammy a Ricky Kejovi třetí cenu Grammy v 65. ročníku výročních cen Grammy v kategorii Best Immersive Audio Album. Mezi Copelandovy koníčky patří jízda na kolečkových bruslích, jízda na kole po pláži v Santa Monice, filmová tvorba a hraní póla. Je také aktivní na svém kanálu YouTube, kam nahrává videa sebe a dalších hudebníků během jam sessions ve svém studiu Sacred Grove.

Alex Richman (celým jménem Alexandra Richman) (Narozena ***) Keyboards Alexandra Richman je klávesistka a zpěvačka z New Yorku a její první kapela se jmenovala St. John (1974–1976). St.John podporovali umělce jako The Allman Brothers a Rufus v Chicagu a Zephyr a Flash Cadillac v Boulderu v Coloradu. Nahrála album u Capitol Records s Ry Cooderem na kytaru, koncertovala s Dannym O'Keefem, vystupovala a nahrávala s The Brothers Johnson, Ray Parker Jr., The Butts Band s Robbie Kriegerem, Johnem Densmorem z The Doors. Po rozpadu St. John v roce 1976 koncertovala po Evropě také s Curved Air, kde hrál Stewart Copeland na bicí. Richmanin styl se většinou soustředí na blues s vlivy od klasické hudby po po dívčí skupiny 60. let, Motown, soul, soul-jazz a klasický rock. Žila v několika městech po celých Spojených státech, New York, Iowa City, Chicago, Boulder, Los Angeles, London, Denver a nedávno se přestěhovala do St. Augustine na Floridě. V současné době vystupuje s několika místními kapelami a vystupuje jako trio s basou a bicími, jako duo nebo jako sólová umělkyně. 0Působí také v cover kapele Not Quite Dead oživující hudbu Grateful Dead svým vlastním přístupem. V kapele hraje Brent Byrd na sólovou kytaru a zpěv, Josh Salestrom na bicí, Alexandra Richman na klávesy a zpěv a Jim Stafford na basu.

John G. Perry (narozen 19. ledna 1947, Auburn, New York, United States) Bass John G. Perry je britský basový kytarista a zpěvák, který se narodil v USA britským rodičům a když byl mladý, rodina se přestěhovala zpátky do Anglie. Působil v kapelách Aviator, Caravan (1973-1974), Curved Air, Gordon Giltrap Band, Gringo, Quantum Jump, Spreadeagle a Toast. Perryova první skupina stojící za povšimnutí byla Gringo, původně nazvaná Utopia, která vydala debutové album v roce 1971 s budoucím bubeníkem Sailor Henrym Marshem. Následoval krátký záskok na turné s Spreadeagle, dokud nebyl Perry požádán o připojení k eCaravan, se kterým Gringo vyjeli na britské turné. S Caravan hrál v letech 1973-1974 a nahrál s nimi jedno studiové album "For Girls Who Grow Plump in the Night" (1973), a jedno živé album "Caravan And The New Symphonia" (1974). Objevil se také v různých kolekcích rozhlasových nahrávek BBC vydaných v následujících letech. Caravan opustil, aby se soustředil na nový projekt kapely Quantum Jump, vedený klávesistou, zpěvákem a producentem Rupertem Hineem, která se skládala z muzikantů, zpočátku shromážděných pro studiovou nahrávku. Kapela měla později hit opětovným vydáním jejich singlu "The Lone Ranger". V roce 1976 vydal Perry své první sólové album s názvem "Sunset Wading" s hvězdným hostujícím obsazením Geoff Richardson (Caravan) na violu a flétnu, Rupert Hine na klávesy a produkci, Michael Giles na bicí, Morris Pert na bicí a dva členové italské jazz-rockové kapely Nova. Album bylo dobře přijato a bylo mírně úspěšné. Stejná sestava zaznamenala následné album "Seabird", které mělo zůstat nevydáno více než 15 let. Během druhé poloviny 70. let spolupracoval s Gordonem Giltrapem a Anthonym Phillipsem na několika studiových albech a také hrál na albech Kevina Ayerse a Curved Air. V roce 1978 se spojil s kytaristou a zpěvákem Mickem Rogersem (bývalý člen Manfred Mann's Earth Band), bubeníkem Clive Bunkerem (ex-Jethro Tull, Steve Hillage) a hráčem na píšťaly Jackem Lancasterem (ex-Blodwyn Pig), aby vytvořili Aviator, který vydal několik alb a vystupoval v Evropě. Na začátku 80. let koncertoval se Sally Oldfield a objevil se i na jejím živém albu z roku 1982. Pak ale přestal koncertovat, aby se soustředil na tvorbu hudebních knihoven. První vůbec byla Wal basová kytara produkována přítelem Johna Perryho Ianem Wallerem podle Perryho specifikací.

Phil Kohn (Narozen 1950, Los Angeles, CA, USA) Bass Phil je americký hudebník a hráč na basovou kytaru. Spolu se Stewartem Copelandem byl Phil Kohn členem Stark Naked And The Car Thieves a Curved Air. Nyní žije v Mesa v Arizoně se svou ženou Charlotte a dcerou Katie. Phil Kohn se ke kapele připojil jako baskytarista v roce 1974. V prosinci téhož roku hrál na reunion turné a objevil se na albu Curved Air "Live". Hrál také na baskytaru na "Midnight Wire", první verzi, která byla zamítnuta od RCA. S novou verzí Curved Air absolvoval rozsáhlé turné a jeho basy jsou slyšet na transkripčním disku Curved Air BBC z roku 1975. Krátce nato Record Mirror z 16. srpna 1975 uvedl, že se Phil rozhodl kapelu opustit. Darryl právě opustil svou skupinu Wolf. Miles doporučil Stewarta jako nového bubeníka CA a on a Darryl na to přikývli. Phil si nebyl jistý, jak byl Mick naverbován, ale v době jeho konkurzu to byli ti tři, kteří souhlasili s jeho vstupem. Vyzkoušeli zpěváky a vybrali Američana jménem Butch Hatcher. Jeho původ byl velmi orientovaný na jižanský rock. Vypadal dokonce jako Duane Allman. Odehráli několik koncertů jako Stark Naked and the Car Thieves. Během toho všeho se plánovalo reunion turné. Darryl byl zvolen, aby našel basáka. Jednoho dne na zkoušce jim řekl, že kvůli shledání nebudou dva měsíce žádné zkoušky a dodal: "Ach jo, Kohne, ty budeš basák." Phil poděkoval, ale nevěděl, o čem mluví. Na melodii "Stark Naked" si vzpomíná jen matně, ale bylo to skutečně skupinové úsilí o napsání melodie odvozené z jamování v Milesově suterénu. Stewart byl jmenován jejich tour managerem. V roce 1980 hrál v kapele The Attitude. Podepsali smlouvu s nezávislým labelem Siamese Records. Jejich první nahrávkou byl re-make Elvisova "Hound Dog". Malý Richard na něm hrál na klavír. V limitovaném vydání si s prodejem poradili. Pak se seznámil se svýmo osobním hrdinou, Hal Blainem, legendárním bubeníkem Beach Boys, Mamas and Papas, Simona a Garfunkela a prostě všech ostatních. Rychle se stal mentorem a hodně společně nahrávali. Postoj se změnil v roce 1982, když si otevřel nahrávací studio v Long Beach, založil produkční společnost, napsal hudební sloupek pro dvoje místní noviny, produkoval místní televizní hudební rozhovory, které vyzdvihovaly starší umělce, a pak potkal Butche Patricka, jejich společný přítel je dal dohromady. Butch měl nápad na hudební projekt založený na Munsterových, použili by téma a dodali mu text. A tak se zrodil "Co se stalo Eddiemu?". Dostali nahrávací smlouvu s novým outfitem jménem Rocshire Records, napumpovali do projektu spoustu peněz. Natočili video, ke kterému je připojeno několik skvělých příběhů, a začali zemi honit osobními vystoupeními, TV, rádiem apod. Byl pouze jeden problém: Butch ve skutečnosti nezpíval ani nehrál v písni, takže živá vystoupení nebyla reálná. Jejich skutečným cílem bylo informovat o něm a dostat jej zpět do televize. Phil napsal filmový scénář a spolupracoval s oceňovaným producentem z Austrálie. Věci šly dobře, prodali 200 000 kusů za 3 měsíce. Video bylo prvním nepodepsaným počinem, který se kdy objevil na MTV, což vedlo k show nahrávek v suterénu, pak se spodní část vytratila. Butch byl trochu nekontrolovatelný, manželka majitele nahrávací společnosti zpronevěřila patnáct milionů dolarů z Hughes Aircraft a poslala je do Rocshire. Byla odhalena a všechny honoráře byly pozastaveny, jakmile se toho chopila FBI, a projekt zanikl. O rok později dostal Butch pozvání, aby představil svůj nápad na TV show velmi vlivnému producentovi, celý koncept se jim líbil. Zavolali mu o měsíc později a řekli, že budou natáčet pilotní díl a mimochodem Butch v něm nebude. Butch zuřil a do té doby Philovi nedal vědět, co se děje, ale jakmile to šlo na jih, zavolal mu, aby něco udělal, což už ale nemohl, nevlastnil Munstery. Podle Butche natočili pilot a několik epizod, ale byly tak špatné, že nebyly nikdy uvedeny. O několik měsíců později prolétla vzduchovými vlnanmi nová syndikovaná show Munsters se zcela novými lidmi. Představení ale za moc nestála. Občas někdo použije Philovo video a dostane šek. Od roku 1984 už není v hudebním byznysu, ze kterého odešel. Stále hrával v místních kapelách, dělal to asi rok, když jej touha přemohla, ale jak sám říká upřímně, "biz" není příliš uživatelsky přívětivý. Nedávno se pokusil kontaktovat kapelu. Francis byl můj první úspěch. O žádném z nich jsem od roku 1976 neslyšel, kromě Stewarta, kterého jsem viděl několikrát na začátku 80. let. Tehdy vedl kapelu, která jezdila na turné. Potkal svoji ženu Charlotte v Lake Tahoe, kde kapela hrála. Byla to kamarádka kapely. V roce 1985 se s Charlotte vzali a zamířili do jižní Kalifornie, kde měl Phil své kořeny. Pokračoval v práci ve studiu, ale byl velmi unavený tím grindem. Tam mu bylo třicet čtyři a přemýšlel jsem o své budoucnosti. Věnovat se hudbě jako celoživotní kariéře vyžaduje hodně talentu a hodně odvahy. Splnil si své teenage cíle: rock, sex a drogy. Když mu bylo padesát let, bál se už bojovat, bylo to pro něj těžké rozhodnutí. Od té doby se živí ve vyšším managementu ve stavebnictví. I když stále hraje lokálně s několika velmi dobrými kapelami. V roce 1997 si Phil zahrál na baskyrtaru s The Todd Hart Band.

Jim Russell (Narozen ***) Drums Jim Russell je výkonný a zručný bubeník, který hrál v mnoha skvělých kapelách. Je také zpěvák, zvukař a producent. První Jimova kapela byla, když hrál při doprovodu reggae zpěváka Desmonda Dekkera. Jima je možné nalézt v sestavách kapel Curved Air (1972 – 1973), Stretch, Woods Band, Matthews Southern Comfort, The Inmates, Ducks Deluxe, Joe, Los Pacaminos a Los Pistoleros. V říjnu 1972 většina členů fantastické kapely Curved Air včetně Francise Monkmana skupinu opustila. Sonja Kristina a Mike Wedgwood nabrali nové členy a vytvořili tak další skvělou sestavu Sonja Kristina (vocals), Kirby Gregory (guitar), Mike Wedgwood (bass), Eddie Jobson (keyboards, violin) a Jim Russell (drums). Bubeník Jim Russell se připojil ke Curved Air v roce 1972 v podstatě během poslední části britského turné "Phantasmagoria". Po turné v dubnu 1973 vydávají album "Air Cut". Ale o dva měsíce později, v červenci 1973, Eddie Jobson odchází k Roxy Music a kapela se vydala jinou cestou. O mnoho let později bylo vydáno "nové" album "Lovechild" s nahrávkami z tohoto období. Poté začal Jim Russell hrát sessions, ale brzy se připojil k jiným kapelám. Kolem roku 1974 založili Kirby Gregory a Elmer Gantry sevřenou kapelu s názvem Stretch. Při koncertech na turné podporovali i Rainbow. Jim v kapele zůstal tam dost dlouho na to, aby s nimi nahrálo jejich první album "Elastique" (1975) obsahující hit s názvem "Why Did You Do It?", který se objevil ve filmu "Lock Stock & Two Smoking Barrels". Jime Russell opustil kapelu Stretch v roce 1976. "Can't Just A Book" je později vydané album obsahující živé záběry pro rozhlasový program Johna Peela. V roce 1978 se Jim podílel na albu "Tender Hooks" od Gay & Terry Woods (ex-členové Steeleye Span a Woods Wand). Dalšími hudebníky byli Phil Palmer (kytara), Kate McGarrigle (zpěv, klávesy), Pat Donaldson (baskytara, zpěv), Keith Donald (saxofon), Neil Toner (mandolína), Fran Breen (perkuse) a další. V březnu 1978 je také podporoval na živých koncertech. Čtyři živé skladby se objevily o mnoho let později v roce 1995 na live albu nazvaném "In concert", které obsahuje 4 skladby nahrané v sestavě Gay Woods (vocals, dulcimer), Terry Woods (vocals, guitar), Phil Palmer (guitar), Kuma Harada (bass) a Jim Russell (drums), plus 6 skladeb z koncertu v roce 1976, s Woods plus Dave Pegg na basu a Dave Mattacks na bicí. Kolem roku 1978 Jim začal hrát se zpěvákem Ianem Matthewsem (známý Matthews Southern Comfort) na jeho albu "Stealin'Home". Album bylo nahráno v sestavě Bryn Haworth (kytara), Phil Palmer (kytara), Rick Kemp (bass), Pete Wingfield (klávesy) a Jim Russell (bicí), za přispění hostů jako Mel Collins (saxofon 2. skladby), Duffy Power (harmonika na 1 skladbě) a Simon Morton (perkuse), se smyčci aranžovanými Robertem Kirbym. Ian Matthews pak sestavil pro turné v roce 1978 živou kapelu v podobném složení. Vydali také EP s názvem "Shake It", se skladbami převzatými z výše uvedeného alba. Další album Iana Matthewse bylo "Siamese Friends", nahrané s Bobem Metzgerem (kytara), Markem Griffithsem (baskytara, kytara, zpěv), Joelem Teppem (harmonika), Mickem Weaverem (klávesy), Mel Collinsem (saxofon), Craigem Buhlerem (saxofon), Jimem Russellem (bicí) a Simonem Mortonem (perkuse). V té době byl Jim také členem krátkotrvající kapely jménem Joe s Gordonem Haskellem. Kolem roku 1979 se Jim připojuje k další skvělé kapele The Inmates ve složení Bill Hurley (zpěv), Peter Gunn (kytara, zpěv), Tony Oliver (kytara, zpěv), Ben Donnelly (baskytara) a Jim Russell (bicí, zpěv). Jim kapelu opustil kolem roku 1982. V roce 1982 Jim začal spolupracovat s Petem Shelleym (ex-Buzzcocks). Zahrál i na jeho albu "XL1", ale také si zahrál s Shelleyem na některých jeho živých vystoupeních. V roce 1984 Jim doprovázel popové duo The Associates. Některé živé skladby s Jimem byly vydány na albu "Radio 1 sessions, vol 2: 1984-1985". Pak se Jim objevil v další kapele, tentokrát s názvem The Fugitives, která vznikla v roce 1988. Na postu bubeníka se často střídali Jim Russell nebo Alan Savage, podle toho jak byli dostupní. Brzy nato se stal členem kapely Electric Bluebirds. V její sestavě se objevili Paul Astles (vocals, guitar), Bobby Valentino (vocals, violin), Alan Dunn (accordion), Richie C Robertson (bass) a Jim Russell (drums). Hráli styl tex-mex a cajun. Kolem roku 2000 začíná Jim Russell spolupracovat s kytarovou legendou Scottym Moorem, který byl legendárním hráčem prvních nahrávek Elvise Presleyho. Když je Scotty na turné po Velké Británii, podporují jej stejní hráči, obvykle The Grundy-Pritchard Band. Jim také hrál na albu "Western Union", které je připsáno Liamovi Grundymu a Peteovi Pritchardovi. Hraje na něm Scotty Moore hostující na kytaru, plus příspěvky Kevina Woodse (kytara), Melvyna Duffyho (pedálová steel kytara). Los Pacaminos byla country-orientovaná kapela, kterou vytvořil zpěvák Paul Young (ex-Q-Tips). Členy této kapely bylo mnoho skvělých hráčů: Paul Young (zpěv, kytara), Drew Barfield (zpěv, kytara), Jamie Moses (kytara, zpěv), Robbie McIntosh (kytara), Melvin Duffy (pedálová steel kytara), Steve Greatham (basa), Tex Comer (basa), Matt Irving (klávesy). Jim Russell s nimi chvíli hrál, ale později jej nahradil Mark Pinder. Vydali stejnojmenné album "Los Pacaminos". Snad poslední projekt Russella se jmenoval Los Pistoleros, který hrál ve hvězdné sestavě Bobby Valentino (vocals, violin), Martin Belmont (guitar), BJ Cole (pedal steel guitar), Kevin Foster (bass) a Jim Russell (drums). Jim se k nim připojil až po několika předchzích bubenících mezi nimiž byli Pete Thomas nebo Alan Coulter. Nahráli album s Bobbym Irwinem na bicí, i když na něm hraje i Jim. Během svékariéry si Jim zahrál s řadou hudebníků jako Scotty Moore, Desmond Dekker, Laurel Aitken, Wanda Jackson, Chris Farlowe, Ducks Deluxe, Slim Chance, The Associates, Billy Mackenzie, Human League (1983-1987), Gay and Terry Woods, Iian Matthews, Shellyan Orphan, The Wild Angels, Peter Green's Splinter group, Danny Kirwan, The Stargazers, Samba Mapangala, Bob Geldof, My Darling Clementine, The Electric Bluebirds, Paul Ansell, Los Pacaminos, Paul Young a Momoe Yamaguci.

Mike Wedgwood (Narozen 19. května 1950, Derby, England) Bass Guitar, Vocals, Guitars Mike Wedgwood je anglický basista a zpěvák. Mike je znám z působení v kapelách Overlanders (1968-1971), Arthur's Mother (1971-1972), Curved Air (1972-1973), Kiki Dee (1974), Caravan (1974-1976), Gordon Haskell/Mike Wedgwood (1993-1995). Mike Wedgwood má několik nároků na slávu, ten nejzřetelnější pro hudební fanoušky Canterburské scény je samozřejmě jeho 2,5 roku strávených s Caravan a jejich na dvou albech, ale Wedgwood má také několik docela slavných příbuzných. Nejen, že je potomkem Josiaha Wedgwooda, zakladatele světově proslulé keramiky, ale také Charlese Darwina (!) a významného skladatele 20. století Vaughana Williamse. Mike Wedgwood se narodil v Derby a vyrůstal v Salisbury. Svoji hudební kariéru začal tím, že se v 6 letech naučil hrát na klavír, v 10 na housle, klarinet a kytaru zvládl ve 13 letech a saxofon v 15. Když v 60. letech studoval na Bishop Wordsworth School, hrál na bicí, pak na saxofon v místní soulové kapele Just Us. V září 1968 se přestěhoval do Londýna, aby to zkusil jako profesionální hudebník. Wedgwood se v roce 1968 připojil k The Overlanders, folkovému tříčlennému vokálnímu triu, které se změnilo v beatovou skupinu, která již dříve počátkem roku 1966 měla ve Spojeném království singl číslo jedna s jejich coverem "Michelle" od Beatles. Žádný další singl, který s nimi následně nahrál, neměly nějaký komerční úspěch. Poté, co s nimi zůstal 2 a půl roku, byla jeho další kapela Arthur's Mother. Byla to další celkem neúspěšná štace navzdory menšímu hitu s písni "On The Dole", vydaným na Polydoru v březnu 1971. Následně Wedgwood zazpíval a nahrával s Nickym Jamesem, hrál a aranžoval smyčcové party na jeho epnymním albu (vyšlo v listopadu 1971), a poté byl požádán, aby se připojil ke kapele Curved Air, progresivní rockové kapele vedené houslistou Darrylem Wayem a hráčem na klávesové nástroje Francisem Monkmanem. Leden 1972. Zahrál si na albu "Phantasmagoria" (1972), ale kapela se pár měsíců po vydání rozpadla. Když zbyli jen on a zpěvačka Sonja Kristina, Wedgwood pomohl vytvořit úplně novou sestavu, která zahrnovala mladého zázračného Eddieho Jobsona (později Roxy Music, kapela Franka Zappy, UK a Jethro Tull). Bylo vydáno album "Air Cut" (1973) a zbytky z nahrávání byly vydány o 19 let později jako CD "Love Child" v roce 1990. Ale Curved Air se znovu rozpadli v červenci 1973 a Wedgwood se vrátil ke studiové práci jako dříve, zejména opět pro Nickyho Jamese, na albu "Every Home Should Have One" vydaném v květnu 1973. Po roce, kdy pracoval jako baskytarista a aranžér pro různé zpěváky, včetně hraní v doprovodné kapele Kiki Dee, která podporovala turné Eltona Johna Yellow Brick Road v Anglii, si zahrál na albu "Mad Ox" od Johna Entwhistla. Poté jej producent David Hitchcock v roce 1974 spojil s kapelou Caravan. John G. Perry právě odešel založit Quantum Jump a po úspěšném absolvování konkurzu usedl Wedgwood na konga na Perryho posledním koncertu s Caravan v londýnském Lyceu 3. července 1974. Následovaly další britské koncerty a čtvrtý v Croydon's Fairfield Hall bylo nahráno a vyšlo o šest let později jako "The Best Of Caravan Live", francouzské dvojalbum u Kingdom Records. Maratónské, 50-denní turné po USA na konci roku 1974 pomohlo Wedgwoodovi k plné integraci do kapely v době, kdy bylo nahráno album "Cunning Stunts" (1975), se stal hlavní tvůrčí silou uvnitř Caravan, napsal dvě skladby a zpíval na nich sólově stejně jako na dvou dalších, které složili David Sinclair a John Murphy. Napsal také smyčcové aranžmá, zejména pro svou baladu "Lover". Následovalo období vnitřních problémů, se změnou labelu a Sinclairovým odchodem, ale Wedgwood pokračoval. S novým klávesistou Janem Schelhaasem bylo natočeno další album "Blind Dog At St. Dunstan's" (1976). Wedgwood byl tentokrát mnohem méně zapojen, jako zpěvák i skladatel, oba tyto talenty byly omezeny pouze na jednu skladbu "Chiefs And Indians". Důvod jeho odchodu v prosinci 1976 byl však čistě osobní povahy. Rozhodl se odjet a žít ve Spojených státech, přesněji na Aljašce, se svoji americkou manželkou Benny v naději, že tam založí kariéru hudebního aranžéra. S tímto rozhodnutím souvisí i zhoršující se ekonomické klima ve Spojeném království. Každopádně dalších 15 let o něm nebylo slyšet, i když na začátku 80. let vydal singl jako sólový umělec. Většina jeho práce jako session hudebníka během tohoto období zůstala anonymní. V roce 1992 se Wedgwood rozhodl vrátit a žít znovu v Anglii, poblíž svých rodičů v Bournemouthu. Byly obnoveny kontakty s bývalými hudebními kolegy a brzy byla dohodnuta dohoda s vydavatelstvím Voiceprint na vydání sólového alba, které Wedgwood plánoval téměř deset let, přičemž některé písně pocházely z roku 1983 a první nahrávky proběhly ve Fairbanks, Aljaška, v roce 1987/1988. Album "Places Like These" (1993) bylo směsí písní a instrumentálek v progresivnějším duchu, přičemž Mike hrál na většinu nástrojů s výjimkou několika hostujících vystoupení přátel ze Salisbury. V roce 1993 vytvořil Wedgwood překvapivé spojenectví s bývalým zpěvákem King Crimson Gordonem Haskellem, ¨ a sólovým hudebníkem ve více folkovém duchu, což vedlo k několika turné, většinou po Skandinávii. Hrál také na třetím albu Todda Dillinghama "Vast Empty Spaces" po boku Andyho Warda (ex-Camel, ex-Caravan Of Dreams) a Anthonyho Aldridge (houslista a leader Skaboosh, také host na Mikeově sólovém albu). Bylo mu také nabídnuto, aby se znovu připojil ke Caravan, když se kapela v roce 1995 reformovala a natočila své comebackové album "The Battle Of Hastings", ale jeho nabitý program při turné s Haskellem tomu bohužel zabránil. S Gordonem Haskellem spolupracoval až do roku 1995. Wedgwood nyní žije v Silkeborgu, Dánsko, je ženatý (velmi šťastně) s dánskou dámou jménem Kirsten a žijí na venkově. Koncertuje sólově nebo se skupinou Wedgwood Band, The Skriver Bjarnesen Blues Band, Stan Urban a mnoha dalšími. Dlouho byl zaneprázdněn stavbou nového studia, které nyní provozuje studio Wedgwood v Silkeborgu. Hraji živě jen se svou akustickou kytarou v klubech a hospodách a příležitostně s kapelou Soul Meeting, která se skládá z členů nebo bývalých členů některých lepších dánských kapel.

Ian Paul Eyre (Narozen 1951, zemřel 10. března 2022) Bass Ian byl britský hudebník a hráč na basovou kytaru. Je nejznámější jako člen kapely Curved Air v letech 1970 až 1971. Eyre, vepředu a uprostřed na fotografii, se připojil ke Curved Air v roce 1970 po zranění původního basisty Roba Martina. Eyre vystupoval na albu "Second Album", které vyšlo v roce 1971, a také spolu s Kristinou a houslistou Darrylem Wayem napsal největší hit kapely "Back Street Luv". S kapelou také vystupuje na albu "Live At The BBC" ve skladbách, které byly nahrány v roce 1971. Kapelu opustil v roce 1971 a nahradil jej Mike Gregory. Ví se toho málo o Eyreových snahách poté, co kapelu opustil. Objevil se na pódiu s Curved Air až při oslavách 45. výročí kapely v roce 2016 v prostorách Under The Bridge, kde vystoupil při "Back Street Luv". Ian Eyre, baskytarista Curved Air v letech 1970 až 1971, zemřel ve věku 70 let, potvrdila zpěvačka Sonja Kristina. Kristina, která stále stojí v čele verze progrockerů, v krátkém prohlášení na sociálních sítích potvrdila, že Eyre minulý měsíc zemřel. "Je mi smutno, když slyším, že Ian Eyre nečekaně zemřel 10. března ve věku 70 let," napsala Kristina. "V tuto chvíli nemám žádné další informace. Jeho pohřeb je zítra v krematoriu Mortlake. RIP Ian... Upřímnou soustrast jeho partnerce Janty a jeho rodině."

Studiové desky: 2019 The Curved Air Family Album 2018 Second British Rock Meeting (1972) 2016 Curved Space And Infinity (2CD) 2016 Tapestry Of Propositions 2014 North Star 2008 Reborn 1990 Lovechild 1976 Airborne 1975 Midnight Wire 1973 Air Cut 1972 Phantasmagoria 1971 Second Album 1970 Air Conditioning

Ostatní nahrávky: 2019 Live At Under The Bridge (2015) (live) 2012 Airwaves ~ Live At The BBC (live) 2012 Live Atmosphere 2011 The Lost Broadcasts 2010 Retrospective 2000 Alive 1990 (live) 1995 On Air - Live At The BBC (live) 1984 Renegade (SP) 1976 The Best Of Curved Air (komp.) 1975 Live 1974 (live)

Skupina: Hosté:	The Curved Air Family Album 2CD, vyšlo 2019, Curved Air Records, CRVE006 (UK) Seznam skladeb: Disc 1: 01. Coming Home (Curved Air) () 02. Children of the Cosmos (Darryl Way) () 03. Citadel (Sonja Kristina) () 04. Ouverture from Handel's Suite No. 7 in G Minor (Francis Monkman) () 05. Ichiban Girl (Sonja Kristina and Darryl Way) () 06. Coming Out (Mike Wedgwood) () 07. Screw (Curved Air) () 08. Towards Tomorrow (Curved Space) () 09. The Fury (Curved Air) () 10. Shame (Gregory Kirby and En Masse) () 11. Made in Hollywood (Curved Air) () 12. The Stars That Played with Lucky Joe's Card (Stewart Copeland) () 13. Midnight Wire (Orchestral Version) (Curved Air) () Disc 2: 01. Stay Human (Curved Air) () 02. By the Fire (Paul Sax) () 03. Angel (Sonja Kristina) () 04. Boundless Optimism (Robert Norton) () 05. Moon Beams (Sonja Kristina and Robert Norton) () 06. One Step Forward (Chris Harris) () 07. Time Games (Curved Air) () 08. Labyrinth (RFK) () 09. Interplay (Curved Air) () 10. The Gift (Kit Morgan) () 11. Images and Signs (Curved Air) () 12. Parasalenae (Andy Tween) () 13. Soon (Curved Air) () Total Time: (00:00)
Skupina: Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Darryl Way - Violin Francis Monkman - Guitars, Synthesiser Florian Pilkington-Miksa - Drums Mike Wedgwood - Bass Hosté:	Second British Rock Meeting (1972) Vyšlo 2018, Curved Air Records, CRVERS003 Seznam skladeb: 01. No-Guitar Blues (3:33) 02. Everdance / Cheetah / Vivaldi (7:40) 03. Phantasmagoria (3:34) 04. Melinda (More or Less) (3:11) 05. Over And Above (11:32) 06. The Germersheim Jam / Vivaldi (31:47) Total Time: (61:17) Live at The Second British Rock Meeting, Germersheim Germany, 22nd May 1972 Management: Daniel Earnshaw, QEDG Management Recorded: Paul McGowan Mastered: Francis Monkman Artwork: Carl Glover Photography: Manfred Rinderspacher, Marcel Huckle, Paul McGowan Liner Notes: Christoph Wagner, Francis Monkman, Paul McGowan
Skupina: Francis Monkman - Guitars Kirby Gregory - Guitars Robert Norton - Keyboards Florian Pilkington-Miksa - Drums, Drum Programming, Synth Rob Martin - Bass Guitar Hosté: Mike Cooper - Guitar [Additional] Mike Gore - Guitars	Curved Space And Infinity 2CD, vyšlo 2016, Curved Air Records, CRVE RS 002 (UK) Seznam skladeb: Curved Space 01. Towards Tomorrow () 02. Sea Of Tranquillity 03. Baghdad Café / Return To Cavalry / Towards Infinity () 04. Sol Y Sombra () 05. Harp Riff () 06. Free Tibet () 07. Blue Yonder Blues () 08. Playin' Away () 09. Rose () Infinity 10. Elevation () 11. Labyrinth () 12. Expansions () 13. Aphelion () 14. Megalith () 15. Celestial Dance () Total Time: (00:00) Producer: Robert Norton Liner Notes: Francis Monkman, Richard Wynne, Robert Norton
Skupina: Sonja Kristina - Vocals (01,17) Kirby Gregory - Guitars Paul Sax - Violin Robert Norton - Keyboards Chris Harris - Bass Florian Pilkington-Miksa - Drums Hosté:	Tapestry Of Propositions Vyšlo 2016, Curved Air Records, CRVERS001 (Europe) Seznam skladeb: 01. Propositions (1:13) 02. Norway Improv (5:08) 03. St Albans Improv (3:59) 04. Hull Improv (3:19) 05. Edinburgh Improv (3:54) 06. Kinross Improv (3:05) 07. Wimbourne Improv (3:56) 08. Wolverhampton Improv (4:10) 09. London Improv (3:57) 10. Milton Keynes Improv (4:22) 11. Eastney Improv (4:23) 12. Ilminster Improv (4:36) 13. St Ives Improv (3:51) 14. Poole Improv (3:38) 15. Shoreham Improv (4:17) 16. Norway Improv (Reprise) (5:03) 17. Propositions (Reprise) (1:33) Total Time: (64:24) Producer: Robert Norton
Skupina: Sonja Kristina - Vocals Kirby Gregory - Guitars Paul Sax - Violin Robert Norton - Keyboards Chris Harris - Bass Florian Pilkington-Miksa - Drums Hosté: Kit Morgan - Composer & Co-arranger	North Star Vyšlo 2014, Curved Air Records, CRVE002 (UK) 2LP, 2014, Curved Air Records, CRVE 002 LP (UK) Seznam skladeb: 01. Stay Human (3:50) 02. Time Games (6:24) 03. Puppets (5:21) 04. Images And Signs (6:45) 05. Interplay (5:42) 06. Spider (4:40) 07. Magnetism (6:33) 08. Colder Than A Rose In Snow (4:26) 09. Spirits In The Material World (4:59) 10. Old Town News (5:08) 11. Situations (6:15) 12. Chasing Cars (4:55) 13. Young Mother (6:45)v 14. Across The Universe (4:21) Total Time: (76:04) Artwork: Carl Glover
Skupina: Sonja Kristina - Vocals Florian Pilkington-Miksa - Drums Andy Christie - Guitars Darryl Way - Violin, Keyboards Chris Harris - Bass Hosté: Marvin Ayres - Violin, Cello, Keyboards (06,09)	Reborn Vyšlo 2008, Curved Air Records, (UK) Seznam skladeb: 01. Stretch (4:06) 02. Back Street Luv (3:38) 03. Marie Antoinette (6:20) 04. It Happened Today (5:02) 05. Screw (4:02) 06. Melinda (More Or Less) (2:40) 07. Hide And Seek (6:19) 08. Midnight Wire (7:32) 09. Elfin Boy (4:13) 10. Young Mother (5:55) 11. Coming Home 12. The Fury 13. Vivaldi (7:26) 14. Back Street Luv (Dance Remix) Total Time: (00:00) Producer: Darryl Way
Skupina: Sonja Kristina - Vocals Mick Jacques - Guitars Darryl Way - Violin, Keyboards Tony Reeves - Bass, Double Bass (03), Keyboards Stewart Copeland - Drums Hosté: Bob Sargeant - Organ (01,02) Robin Lumley - Piano (03) Jack Emblow - Accordion (03) Frank Ricotti - Congas Alan Skidmore - Saxophone (08) Henry Lowther - Trumpet (08)	Lovechild Vyšlo 1990, Essential, ESS CD 024 (UK) CD 1990, Castle Communications, CLACD 342 (Europe) MC 1990, Essential, ESSMC 024 (France) LP 1990, Essential, ESSLP 024 (UK) CD 2000, Original Masters, Snapper Music, SMMCD 609, 076-138642 (UK) CD 2011, Belle Antique, BELLE 111876 (Japan) remastered CD 2011, Repertoire Records, REP 5181 (Germany) remastered Seznam skladeb: 01. Exsultate Jubilate (0:43) 02. Lovechild (4:53) 03. Seasons (8:39) 04. The Flasher (4:13) 05. Joan (1:24) 06. The Dancer (3:55) 07. The Widow (3:51) 08. Paris By Night (6:43) Total Time: (34:21) Collection of demos recorded in 1973 Artwork: Ean Taylor
Skupina: Sonja Kristina - Vocals Mick Jacques - Guitars Darryl Way - Violin, Keyboards Tony Reeves - Bass, Double Bass (03), Keyboards Stewart Copeland - Drums Hosté: Bob Sargeant - Organ (01,02) Robin Lumley - Piano (03) Jack Emblow - Accordion (03) Frank Ricotti - Congas Alan Skidmore - Saxophone (08) Henry Lowther - Trumpet (08)	Airborne Vyšlo 1990, Repertoire Records, REP 4493-WY (1994, Germany) +bonus track CD 2011, Repertoire Records, REP 5248 (Germany) remastered +bonus track LP 1976, BTM Records, BTM 1008 (UK) Seznam skladeb: 01. Desiree (3:12) 02. Kids To Blame (3:19) 03. Broken Lady (3:13) 04. Juno (3:23) 05. Touch Of Tequila (3:49) 06. Moonshine (11:36) 07. Heaven (Never Semmed So Far Away) (3:18) 08. Hot And Bothered (2:53) 09. Dazed (4:17) Bonus track on 1994 & 2011 CD releases: 10. Baby Please Don't Go (2:31) (1976 Single) Total Time: (41:31) Artwork: Ean Taylor
Skupina: Sonja Kristina - Vocals Mick Jacques - Guitars Darryl Way - Violin Stewart Copeland - Drums Hosté: John Perry - Bass Peter Wood - Keyboards Derek Damain - Backing Vocals (03)	Midnight Wire Vyšlo 1975, BTM Records, BTM 1005 (UK) CD 1995, Repertoire Records, REP 4499-WY (Germany) CD 2011, Repertoire Records, REP 5239 (Germany) remastered Seznam skladeb: 01. Woman On a One Night Stand (5:06) 02. Day Breaks My Heart (4:38) 03. The Fool (4:27) 04. Pipe of Dreams (3:58) 05. Orange Street Blues (5:01) 06. Dance of Love (4:36) 07. Midnight Wire (7:32) Total Time (35:18) Artwork: Bob Searles and Liz Gilmore
Skupina: Sonja Kristina - Lead (01,03,04,06,08) & Backing Vocals, Acoustic Guitar (02) Eddie Jobson - Grand Piano (03,08), Piano (04,06,07), Electric Piano (08), Organ (01-03,07,08), VCS3 synth (01-03,08), Harpsichord (02), Mellotron (06), Electric Violin (04-06), Vocals Kirby Gregory - Guitar, Bass (04), Vocals Jim Russell - Drums, Percussion Mike Wedgwood - Bass, Acoustic Guitar (04), Lead (07) & Backing Vocals Hosté:	Air Cut Vyšlo 1973, Warner Bros. Records, 46224 (UK) CD 2001, Rock Fever Music, RFM 007 (Germany) CD 2011, Repertoire Records, REP 5206 (Germany) remastered Seznam skladeb: 01. The Purple Speed Queen (1:32) 02. Elfin Boy (4:13) 03. Metamorphosis (10:38) 04. World (3:43) 05. Armin (3:42) 06. U.H.F. (5:07) 07. Two-Three-Two (4:10) 08. Easy (6:40) Total Time (39:45) Producer: Martin Rushent Engineer: Paul 'The Rock' Hardiman Artwork: Modula, based on an original drawing by Ian Fink
Skupina: Sonja Kristina - Vocals (01-03,06-09), Acoustic Guitar (02) Francis Monkman - Guitars (01,04), Electric Piano (01,08), Harpsichord (02,04,09), Piano (03,06), Synthesizer (03,08), Organ (06,08), Tubular Bells & Gong (08), Percussion (09) Darryl Way - Violin (02-04,06,08), Piano (01), Synthesizer (01,03), Vocals, Tubular Bells (01), Mellotron (01) Mike Wedgwood - Bass, Acoustic (06) & Electric (09) Guitars, Vocals (01,06,08,09), Percussion (09) Florian Pilkington-Miksa - Drums, Percussion (09) Hosté: Annie Stewart - Flute (02) Crispian Steele-Perkins - Trumpet (3,8) Paul Cosh - Trumpet (03,08) Jim Watson - Trumpet (03,08) George Parnaby - Trumpet (03) Chris Pyne - Trombone (03) Alan Gout - Trombone (03,08) David Purser - Trombone (03,08) Steve Saunders - Trombone (03,08) Mal Linwood-Ross - Percussion (09) Colin Caldwell - Percussion (09) Jean Akers - Percussion (09) Doris the Cheetah - Cheetah Roar (04) Frank Ricotti - Xylophone (08), Vibes (08,09), Congas (09)	Phantasmagoria Vyšlo 1972, Warner Bros. Records, K 46158 (UK) CD 1991, Warner Music Japan Inc., WPCP-4224 (Japan) CD 1997, Warner Bros. Records, 7599-26194-2 (Germany) CD 2011, Repertoire Records, REPUK 1164 (UK) remastered Seznam skladeb: 01. Marie Antoinette (6:20) 02. Melinda (More or Less) (3:25) 03. Not Quite the Same (3:44) 04. Cheetah (3:33) 05. Ultra-Vivaldi (2:22) 06. Phantasmagoria (3:15) 07. Whose Shoulder Are You Looking Over Anyway? (3:24) 08. Over and Above (8:36) 09. Once a Ghost, Always a Ghost (4:25) Total Time (39:04) Producer: Colin Caldwell, Curved Air Engineer: Colin Caldwell Tape [Final Tapes [Edited And Prepared For Performance]: Francis Monkman, Robert Carvell Art Direction: Richard Rockwood Illustration: John Gorham Artwork: Richard Rockwood with John Gorham (illustration)
Skupina: Sonja Kristina - Lead Vocals Darryl Way - Electric Violin, Piano (05), Vocals Francis Monkman - Lead Guitar, Keyboards, VCS3 Synthesizer Florian Pilkington-Miksa - Drums Ian Eyre - Bass Hosté:	Second Album Vyšlo 1971, Warner Bros. Records, K 46092 (UK) CD 1991, Warner Music Japan Inc., WPCP-4223 (Japan) CD 1997, Warner Bros. Records, 7599-26434-2 (Europe) CD 2011, Repertoire Records, REPUK 1141 (UK) remastered Seznam skladeb: 01. Young Mother (5:55) 02. Back Street Luv (3:38) 03. Jumbo (4:11) 04. You Know (4:11) 05. Puppets (5:26) 06. Everdance (3:06) 07. Bright Summer's Day 68 (2:52) 08. Piece of Mind (12:54) Total Time (42:13) Producer [Produced]: Curved Air Engineer [Engineered]: Colin Caldwell Design: John Kosh Artwork: John Kosh Photography: Peter Howe
Skupina: Sonja Kristina - Lead Vocals Darryl Way - Electric Violin, Keyboards, Vocals Francis Monkman - Lead Guitar, Organ, Piano, Mellotron, Electric Harpsicord, VCS3 Synthesizer, Fx Robert Martin - Bass Guitars Florian Pilkington-Miksa - Drums Hosté:	Airconditioning Vyšlo 1970, Warner Bros. Records, WSX 3012 (UK) CD 1991, Line Records, LECD 9,01023 0 (Europe) CD 2011, Repertoire Records, REPUK 1140 (UK) remastered Seznam skladeb: 01. It Happened Today (4:55) 02. Stretch (4:05) 03. Screw (4:03) 04. Blind Man (3:32) 05. Vivaldi (7:26) 06. Hide And Seek (6:15) 07. Propositions (3:04) 08. Rob One (3:22) 09. Situations (6:17) 10. Vivaldi With Cannons (1:35) Total Time: (44:34) Producer: Mark Edwards Engineer: Colin Caldwell Engineer [Assistant]: Bob Potter Executive-Producer [Lymark Productions]: Lionel Conway, Mark Hanau Management, Design Concept, Graphics [Picture Disc Concept And Graphics]: Mark Hanau Typography [Typesetting]: Conways Artwork: Mark Hanau
The first issue of the Airconditioning album was on a picture disc in the UK. The black side with the 'mandala' image was Side A, the light 'dynamo' image was Side B.

Skupina: Sonja Kristina - Vocals Kirby Gregory - Guitars Chris Harris - Bass, Backing Vocals Florian Pilkington-Miksa - Drums Robert Norton - Keyboards Paul Sax - Violin Hosté: Ian Eyre - Bass Darryl Way - Violin	Live At Under The Bridge 2CD, vyšlo 6. září 2019, Curved Air Records, CRVE004 (UK) Seznam skladeb: Disc 1: 01. Atmospheric Prelude (0:39) 02. Spider (4:40) 03. Young Mother (7:04) 04. Stay Human (4:22) 05. Time Games (7:20) 06. Melinda (More Or Less) (4:45) 07. Images And Signs (6:46) 08. Interplay (4:57) 09. Marie Antoinette (6:31) 10. Metamorphosis (11:41) Disc 2: 01. Introduction To Air Conditioning (1:07) 02. Rob One (3:30) 03. It Happened Today (5:15) 04. Screw (4:07) 05. Hide And Seek (6:40) 06. Situations (6:09) 07. Blind Man (3:41) 08. Stretch (5:26) 09. Propositions/Under the Bridge Improv (6:35) 10. Vivaldi (6:52) 11. Back Street Luv (5:57) 12. Everdance (5:56) Total Time: (53:34) Recorded Live on September 4, 2015
Skupina: Hosté:	Airwaves ~ Live At The BBC Vyšlo 2012, Purple Pyramid Records )Japan), Vivid Sound, Inter Art Committees, VSCD-4393 Purple Pyramid, CLP 9581 (US) Seznam skladeb: 01. It Happened Today (4:39) 02. Propositions/What Happens When You Blow Yourself Up (5:23) 03. Vivaldi (6:25) 04. Young Mother in Style (5:14) 05. Situations (5:38) 06. Blind Man (2:45) 07. Thinking on the Floor (4:01) 08. Stretch (4:34) 09. Stark Naked (5:44) 10. Woman on a One Night Stand (5:43) 11. Midnight Wire (6:20) 12. Hot 'N' Bothered (3:02) 13. The Fool (6:43) Total Time: (69:13) BBC Radio Recorded Live and in Concert Tracks 01-03: 28/4/70 Tracks 04-05: 5/1/71 Tracks 06-08: 4/3/71 Tracks 09-13: 29/1/76
Skupina: Sonja Kristina - Lead Vocals Florian Pilkington-Miksa - Drums Chris Harris - Bass, Backing Vocals Kit Morgan - Guitars Paul Sax - Violin Robert Norton - Keyboards Hosté:	Live Atmosphere CD/DVD, vyšlo 2012, Curved Air Records, CRVE 001 CD 2014, Plane Groovy, PLGLIM001 (UK) Seznam skladeb: 01. Atmospheric Overture (Intro) (0:26) 02. Marie Antoinette (6:15) 03. Propositions (5:20) 04. Easy (6:41) 05. Hide And Seek (6:32) 06. Screw (4:32) 07. Phantasmagoria (3:13) 08. Melinda (4:19) 09. Everdance (4:26) 10. Back Street Luv (5:22) 11. Stretch (4:53) 12. It Happened Today (5:19) 13. Atmospheric Overture (Outro) (0:37) Total Time: (53:34) Bonus DVD: 14. Atmospheric Overture And Armin - A Collage (5:53) 15. Curved Air 'Live Atmosphere Tour 2010/2011' (12:34) Management: Daniel Earnshaw, Martin Darvill Producer, Mixed: Marvin Ayres Mixed, Engineer: Juan Junca Photography: Al Jones, Chris Tarrant, Emma Eden, Giovanni Lamontangnia, Jason Legge, John Price, John Samuel, Keith Curtis, Neil Palfreyman, Steve Czapko, Steve Pilkington. Susan Fenton, Tony England, Tony Lawther
Skupina: Sonja Kristina - Vocals, Keyboards Darryl Way - Electric Violin, Piano Francis Monkman - Guitars, Keyboards, VCS3 Synthesizer Ian Eyre - Bass (01-03) Mike Wedgwood - Bass (04-06) Florian Pilkington-Miksa - Drums Hosté:	The Lost Broadcasts DVD/CD, vyšlo 2011, Gonzo Multimedia, HST058 (UK) CD 2014, Plane Groovy, PLGLIM001 (UK) Seznam skladeb: 01. Vivaldi (8:38) 02. It Happened Today (5:02) 03. Propositions (7:02) 04. Back Street Luv I (3:56) 05. Back Street Luv II (4:11) 06. Piece Of Mind (10:33) Total Time: (39:22) Filmed for German Television, original 'Beat Club' sessions Tracks 01-03 (March 1971) and tracks 04-06 (20. + 22. September 1971)
Skupina: Sonja Kristina - Lead Vocals Ian Eyre - Bass Guitar Francis Monkman - Keyboards Florian Pilkington-Miksa - Drums, Percussion Darryl Way - Violin Hosté:	Retrospective Vyšlo 2010, Repertoire Records, REPUK 1086 (UK) Seznam skladeb: CD 1: 01. It Happened Today (4:54) 02. Screw (3:59) 03. Blind Man (3:31) 04. Hide and Seek (6:16) 05. Rob One (3:23) 06. Young Mother (5:54) 07. Back Street Luv (2:50) 08. Jumbo (4:06) 09. Puppets (5:26) 10. Piece Of Mind (12:51) 11. Whose Shoulder Are You Looking Over Anyway? (3:23) 12. Melinda (More or Less) (3:22) 13. Over and Above (8:32) CD 2: 01. Purple Speed Queen (3:27) 02. Elfin Boy (4:12) 03. Metamorphosis (10:38) 04. Easy (6:38) 05. The Dancer (3:53) 06. Dance Of Love (4:32) 07. Love Child (4:50) 08. Woman On A One Night Stand (4:55) 09. Desiree (3:12) 10. Broken Lady (3:13) 11. Marie Antoinette (6:51) 12. Vivaldi (7:29) Bonus Tracks: 13. Lambent Spire - Sonja Kristina's MASK (6:42) 14. Space In Between - Sonja Kristina's MASK (4:29) 15. Beloved - Sonja Kristina's MASK (4:07) Total Time: (53:34) Compiled: Sonja Kristina Design: Pete Hayward Detailed liner notes: Chris Welch with Sonja Kristina Interview"
Skupina: Sonja Kristina - Vocals, Acoustic Guitar Francis Monkman - Guitars, Keyboards, Sequencers Darryl Way - Violin, Keyboards Florian Pilkington-Miksa - Drums, Percussion Hosté: Rob Martin - Bass on "Vivaldi"	Alive 1990 Vyšlo 2000, Mystic Records, #MYS CD 141 Seznam skladeb: 01. Twenty Years On - Intro (4:11) 02. It Happened Today (5:31) 03. Stretch (4:20) 04. Hide And Seek (7:02) 05. Marie Antoinette (7:05) 06. Melinda (More Or Less) (4:14) 07. Situations (5:43) 08. Young Mother (7:09) 09. You Know (3:34) 10. propositions (5:15) 11. Vivaldi (10:00) 12. Everdance (4:16) 13. Back Street Luv (4:26) Total Time: (72:58) Recorded Sunday 23rd September, 1990 at the Town and Country Club 2 in London Re-published by Membran Music Ltd (Noble Price series) with the title "Live 1990" and total different artwork in 2005 (223174-205)
Skupina: Sonja Kristina - Vocals (01-13) Darryl Way - Violin, Vocals (01-13) Francis Monkman - Guitars, Keyboards (01-08) Robert Martin - Bass (01-03) Florian Pilkington-Miska - Drums (01-08) Ian Eyre - Bass (04-08) Tony Reeves - Bass (09-13) Mick Jacques - Guitars (09-13) Stewart Copeland - Drums (09*13) Hosté:	On Air - Live At The BBC Vyšlo 1995, Strange Fruit, SFRSCD022 Seznam skladeb: 01.Vivaldi * 02.Propositions/What Happens When You Blow Yourself Up? * 03.It Happened Today * 04.Young Mother in Style ** 05.Situations ** 06.Blind Man ** 07.Thinking on the Floor *** 08.Stretch *** 09.Stark Naked **** 10.Woman On a One Night Stand **** 11.Midnight Wire **** 12.Hot 'N' Bothered **** 13.The Fool **** Total Time: (00:00) * 28/4/70; ** 5/1/71; *** 27/1/71; **** 29/1/76
Skupina: Hosté:	Renegade SP, vyšlo 1984, Pearlkey, PK07350 (UK) 1984, Channel Records, Chan 45-27 (Belgium) Seznam skladeb: 01. Renegade (3:15) 02. We're Only Human (3:25) Total Time: (6:40)
Skupina: Sonja Kristina - Vocals Florian Pilkington-Miksa - Drums Francis Monkman - Electric Piano, Guitars Darryl Way - Piano, Synthesizer, Bells [Tubular], Performer [Melon] Mike Wedgwood - Vocals, Bass Guitar Hosté: Annie Stewart - Flute	The Best Of Curved Air Vyšlo 1976, Warner Brothers Records, WS 4702 (Canada) Seznam skladeb: Side 1: 01. It Happened Today (4:55) 02. Vivaldi (7:28) 03. You Know (4:10) 04. Back Street Luv (3:35) Side 2: 05. Melinda (More or Less (3:22) 06. Cheetah (4:53) 07. Metamorphosis (10:35) 08. The Purple Speed Queen (3:30) Total Time: (42:28) Written: Way (02-04,05), Jobson (07), Monkman (01), Kirby (08), Eyre (04), Kristina (07,08), Linwood (01,03-05) Recorded at Advision Studios (London), March 1972 Producer: Colin Caldwell, Curved Air Engineer: Colin Caldwell Illustration: John Gorham Art Direction: Richard Rockwood
Skupina: Sonja Kristina - Vocals Darryl Way - Violin, Keyboards, Vocals Francis Monkman - Lead Guitar, Organ, Synthesizer Florian Pilkington-Miksa - Percussion Philip Kohn - Bass Guitar Hosté:	Live 1974 Vyšlo 1975, BTM Records, 9188 5001 (Canada) Seznam skladeb: Side 1: 01. It Happened Today (5:25) 02. Marie Antoinette (6:45) 03. Back Street Luv (3:43) 04. Propositions (7:42) Side 2: 05. Young Mother (8:56) 06. Vivaldi (9:00) 07. Everdance (5:36) Total Time: (47:07)

Curved Air 1970 - Francis Monkman, Florian Pilkington-Miksa, Ian Paul Eyre, Sonja Kristina, Darryl Way Curved Air (from left to right): Darryl Way, Francis Monkman, Florian Pilkington-Miksa, Ian Eyre and Sonja Kristina CURVED AIR - back Phil KOHN, Mick JACQUES, Darryl WAY, Stewart COPELAND, front Sonja KRISTINA CURVED AIR - Stewart COPELAND, Phil KOHN, Mick JACQUES back, Sonja KRISTINA and Darryl WAY front

Oficiální stránky: http://www.curvedair.com/ http://www.thepolicewiki.org/Police_wiki/index.php?title=Curved_Air https://www.oldies.com/artist-biography/Curved-Air.html

Made by  ©  24.7.2023  Poslední aktualizace: 17.8.2023

mbrezny@centrum.cz©  ...a vzkaz autorovi!©