 
|
|
Jejich první dvě alba "Dreamtime" (1984) a "Love" (1985) se nesly na vlně tehdy moderního) gothic rocku a obzvláště to druhé zaznamenalo vcelku slušné ohlasy, kapela si vybudovala potřebnou fanouškovskou základnu a svým přívalem singlů, vycházejícím z každého alba v průběhu především 80. let, bodovala v hitparádách mnoha zemí. Třetí deska "Electric" z roku 1987 za produkce Ricka Rubina otočila kormidlo směrem k syrovějším rockovějším základům a kapela bodovala i s ním. Sestava (hlavně rytmická sekce) se prakticky s každým albem měnila, na vysledku to ovšem nenechávalo sebemenších stop a tak k osvědčené dvojici do koncertní sestavy na dalším albu naskočil i pozdější bubeník Guns N 'Roses Matt Sorrum. 
1. Formování a počátky kapely...Počátky kapely lze nalézt v roce 1981 v Bradfordu v hranství Yorkshire ve Velké Británii, kde zpěvák a skladatel Ian Astbury po přestěhoval do nového domu v Bradfordu a údajně objevil kapelu, která zkoušela ve sklepě. V této kapele pojmenované The Violations Ian Astbury (vystupující pod jménem Ian Lindsay) zpíval po boku kytaristy Davida Burrowse, basisty Barryho Jepsona a bubeníka Haqa Qureshiho (jako Aki Nawaz Qureshi). Astbury přejmenoval kapelu na The Southern Death Cult. Název byl vybrán s dvojím významem a byl odvozen od indiánského náboženství ze 14. a 15. století, jihovýchodního ceremoniálního komplexu nebo jižního kultu smrti, jak byl někdy znám z oblasti delty Mississippi, ale byl také zlobivým píchnutím při pohledu kapely na centralizaci moci v jižní Anglii (včetně centralizace hudebního průmyslu), dlouho totiž existovala představa o rozdělení mezi severem a jihem na základě sociálních, historických a ekonomických příčin. 
S kapelou na lokální scéně sklízeli poměrně slušný ohlas hudebním stylem, jenž je občas nazýván "pozitivní punk". Při
zkoumání hranic alternativní post-punkové hudby čerpal Astbury hlavní vliv z kultury a přesvědčení domorodých Američanů
na základě doby, kdy v mládí žil v Kanadě, a tento smysl pro zemitou spiritualitu a mystiku ovlivnil velkou část jeho
hudby. Své první vystoupení odehráli v Queen's Hall v jejich rodném Bradfordu 29. října 1981. Setlist, který kapela hrála,
byl: "Crow", "The Girl Apache", "Vivisection", (neznámá píseň), "Moya", "The Crypt", a z vystoupení byl údajně pořízem
bootleg. Čtvrtá píseň je někdy označována jako "War Song", ale její skutečný název není znám, protože skupina ji nikdy
znovu nepředvedla a ani ji nikdy nenahráli ve studiu. Kapela podepsala smlouvu s nezávislou nahrávací společností Situation
Two, odnoží Beggars Banquet Records, a během tohoto období vydala tří-skladbový singl "Moya/Fatman/The Girl", který se dostal
na první místo v nezávislých žebříčcích, a dokonce se umístil na 88. místě v Top 100. Skupina koncertovala ve Velké Británii
a propagovala svůj singl. Cestovali po Anglii jako hlavní hvězda několika koncertů a na turné se skupinami Bauhaus a Theater
of Hate, v níž tehdy hrál Billy Duffy. Na konci roku 1982 se jim podařilo získat i slot s Bauhaus. Kapela byla v čele
vznikajícího hudebního stylu v podobě post-punku a gotického rocku a dosáhla ohlasu u kritiků tisku a hudebních fanoušků.
Kapela se stala undergroundovou senzací a v prosinci 1982 dokonce vydala oboustranný singl.Po odchodu do Londýna skupina nahrála jeden úspěšný singl pro label Situation 2, ale poté se rozpadla. Kapela zahrála své poslední vystoupení v Manchesteru v průběhu února 1983, což znamená, že po pouhých šestnácti měsících kapela dospěla najednou ke svému konci. Astburymu se nějak nezamlouvalo hudební směřování kapely, skupinu po vystoupení 26. února 1983 rozpustil. Byla vydána jen kompilace s názvem "The Southern Death Cult", což byla sbírka singlů, rozhlasových relací s Johnem Peelem pro Radio One a pár živých vystoupení, které jeden divák nahrával na magnetofon. Další tři bývalí členové Southern Death Cult, doplnění zpěvákem Paulem "Bee" Hampshireem, vytvořili Getting the Fear, kteří vydali jeden singl "Last Salute" u RCA Records, než se v roce 1985 rozešli. Jepson a Hampshire pokračovali zformováním Into a Circle, která v roce 1988 vydala album "Assassins". Jepson později pracoval jako promotér koncertů a v současnosti vyučuje živý zvuk a management turné na British and Irish Modern Music Institute. Burrows a Qureshi založili kapelu s názvem Joy. Qureshi dále vytvořil politickou, islámskou hip-hopovou skupinu Fun-Da-Mental a vytvořil label Nation Records. 
Astbury se chvíli pohyboval kolem různých jiných outfitů. V dubnu 1983 vzniká nová sestava, kdy se Astbury spojil s kytaristou
Billym Duffym a založil kapelu pod názvem Death Cult. Duffy působil v Nosebleeds (spolu s Morrisseyem), Lonesome No More a poté
v Theatre of Hate. Raymond Taylor Smith (později známý jako Ray Mondo) po rozpadu postpunkové kapely Ritual z Harrow v Londýně
byl osloven Ianem Astburym a Billy Duffym v dubnu 1983, aby bubnoval pro jejich nově vytvořenou skupinu Death Cult. Byl to Mondo,
nyní přezdívaný "Ray Mondo" a střídavě i "The Reverend", který navrhl Jamie Stewarta, jeho spoluhráče z Ritual, aby se zúčastnil
konkurzu na volné místo pro baskytaristu poté, co Astbury a Duffy vyzkoušeli asi 30 nadějí. Jamie byl poté přijat na člena.Death Cult měli od začátku závazek k Beggars Banquet Records. Death Cult debutovali v norském Oslu dne 25. července 1983 a ve stejném měsíci také vydali EP "Death Cult", kterým se přihlásili k nové vlně britských goth kapel. Poté vycestovali v roce 1983 na kontinentální letní turné po Evropě, Velké Británii a Skotsku. V té době se Ian Astbury vrací k svému původnímu jménu. V září 1983 byl Mondo však deportován do své domovské země Sierra Leone a nahradil jej Nigel Preston, Duffyho bývalý spoluhráč v kapele Theatre of Hate. V té době Preston hrál s post-punk/goth kapelou Sex Gang Children. Mezi kapelami byla dohodnuta výměna bubeníků s pocitem, že herní styly každého bubeníka lépe vyhovují budoucímu směřování druhé kapely. Singl "Gods Zoo" byl vydán v říjnu 1983. Téhož roku na podzim následovalo další evropské turné s britskými zastávkami. Aby zmírnila gotické příznaky svého jména a získala širší přitažlivost, zkrátila si skupina v lednu 1984 svůj název na The Cult před tím, než naživo předvedla písen "Spiritwalker" na britské TV Channel 4 v jejich show The Tube. Zkrácením názvu se distancovala od pochmurnějších a goth rockových kulturních scén jeho předchozích skupin, neboť od samého počátku bylo jasné, že hudební cítění téhle kapely je mnohem rockovější, a že její kořeny lze dohledat spíše v 60. letech a kapelách jako Cream, Rolling Stones nebo The Who. Brzy po zrodu The Cult na začátku roku 1984 zaujali britské publikum, zejména kombo Astbury a kytarista/skladatel Billy Duffy. 
První studiová deska The Cult nazvaná "Dreamtime" byla nahrána v Rockfield Studios
ve Monmouthu ve Walesu v roce 1984. Záznam měl produkovat Joe Julian, ale po nahrání bubenických partů skladeb se kapela
rozhodla nahradit jej Johnem Brandem. Brand pak sice produkoval nahrávku, ale kytarista Duffy uvedl, že bicí stopy produkoval
Julian, protože Preston se stal nespolehlivým. Dne 4. dubna 1984 vydali The Cult singl "Spiritwalker", který se dostal na první
místo v nezávislých hitparádách ve Velké Británii, a dobře zafungoval jako ukázka pro jejich nadcházející album "Dreamtime".
Kapela nahrála na album písně, které se později staly populárními, a to "Butterflies", "(The) Gimmick", "A Flower In The Desert", "Horse Nation", "Spiritwalker", "Bad Medicine (Waltz)", "Dreamtime", "With Love" (později známá jako "Ship Of Fools" nebo také "Sea And Sky"), "Bone Bag", "Too Young", "83rd Dream" a jeden nepojmenovaný úryvek. Není známo, o co šlo, nebo zda se z toho později vyvinula píseň. Písně jako "Horse Nation" ukázaly, že se Astbury intenzivně zajímal o indiánské problémy, např. v textu "Horse Nation", byly slova, "See them spancing, they come reighing, to a horse nation", převzaty téměř doslovně z knihy "Bury My Heart at Wounded Knee", a zatímco "Spiritwalker" se zabýval šamanstvím, titul a titulní skladba desky jsou zjevně ovlivněny vírou australských domorodců. Během léta následoval druhý singl "Go West (Crazy Spinning Circles)" ještě před vydáním alba v září. I díky singlu "Spiritwalker", skladbou mocného arénového rocku, se album "Dreamtime" dostalo na 21. místo v britské hitparádě a jen ve Velké Británii se jej prodalo přes 100 000 kopií. Dne 12. července 1984 skupina nahrála pět písní ve studiu BBC Maida Vale 5 pro relaci Richard Skinner. Před a po vydání alba koncertovali The Cult po celé Evropě a Anglii a poté v prosinci vydali další singl "Ressurection Joe" (UK č. #74). V návaznosti na vánoční slot podpory Big Country, The Cult cestovali po Evropě jako podpora Mission (tehdy nazývané Sisterhood). "Dreamtime" vyšlo původně pouze ve Velké Británii, ale po svém úspěchu a s rostoucí popularitou The Cult po celém světě vyšlo posléze přibližně ve 30 zemích. V květnu 1985 vydali The Cult svůj čtvrtý singl "She Sells Sanctuary", který skončil na #15 místě ve Velké Británii a strávil 23 týdnů v první stovce. Píseň byla v nedávné době zvolena jako 18. v žebříčku Indie 100 od VH1. 
Poté, co se kvůli nahrávací práci přestěhovali do Londýna, kapela připravila své druhé album. V červnu 1985 po jeho stále více
nevyzpytatelnějším chování byl Preston z kapely vyhozen, když zmeškal i několik zkoušek. Jako náhradník za Prestona byl vybrán
bubeník Big Country Mark Brzezick87i. Objevil se již na videu k písni "She Sells Sanctuary". The Cult poté dokončili nahrávání
svého druhého alba "Love" během července a srpna 1985, na níž hraje Brzezicki jako host.
Hudba a image kapely se posunuly od jejich punkových kořenů k vlivům psychedelie ze 60. let. "Love" zaznamenalo úspěch v žebříčku,
když dosáhlo vrcholu na #4 místě ve Velké Británii a prodalo se jej tam cca 100 000 výlisků, celkově pak 500 000 výlisků v celé
Evropě, stejně jako 100 000 v Austrálii a 500 000 výlisků ve Spojených státech. Deska "Love" to dotáhla na pozici #20 v žebříčku
v Nizozemsku, kde zůstala po dobu 32 týdnů. Desky se celosvětově prodalo přes dva a půl milionu kopií a prodeje nekončí. K dnešnímu
dni, se desky prodalo přes dva a půl milionu kopií po celém světě. V květnu 1985 vydali Cult svůj čtvrtý singl "She Sells Sanctuary",
který to dotáhl na #15 místo ve Spojeném království a strávil 23 týdnů v Top 100. Píseň "She Sells Sanctuary" přinesla kapele úžasnou
příchuť severoamerického komerčního úspěchu, kde se dostala do Top 40 v americkém žebříčku Club Play Singles. Píseň byla nedávno
zvolena č. #18 v žebříčku Indie 100 VH1.Od konce září 1985 do června 1986 se kapela vydala na celosvětové turné s novým bubeníkem Les Warnerem, který hrával s Julianem Lennonem a Johnnym Thundersem. Následovaly další dva singly z alba "Love" - "Rain" to dotáhl ve Velké Británii na číslo #17, "Revolution" pak na číslo #30. Žel, ani jeden nebodoval v USA. Další singl "Nirvana" byl vydán pouze v Polsku. Albová verze "Rain", stejně jako remix "(Here Comes the) Rain", byla použita v italském hororu Dèmoni 2. Jakmile se kapela vrátila do Anglie, zarezervovala si Manor Studios v Oxfordshire s producentem Steve Brownem, který byl už k dospozici i na "Love", a nahráli přes tucet nových písní. Kapela nebyla spokojena se zvukem svého nového alba s názvem "Peace" a rozhodla se odejett do New Yorku, aby producent Rick Rubin mohl remixovat první singl "Love Removal Machine". 
Rubin poté souhlasil, že bude s kapelou spolupracovat, ale pouze v případě, že píseň nahrají znovu. Rubin je dokonce
nakonec přemluvil, aby znovu nahráli komplet celé album. Nahrávací společnosti kapely Beggars Banquet se to pramálo
líbilo, protože dva měsíce a 250 000 £ již bylo za desku utraceno. Po vyslechnutí původní newyorské nahrávky
však Beggars Banquet souhlasili s pokračováním. První singl "Love Removal Machine" vyšel v únoru 1987 a v dubnu téhož
roku se objevila nová verze alba, nyní přejmenovaná na "Electric", která se dostala
až na #4 místo a nakonec překonala i desku "Love". Kapela vyrazila koncertovat s Kid Chaosem (také známým jako "Haggis"
a "The Kid") na basu, se Stewartem u rytmické kytary. V průběhu roku 1987 byly vydány další dva singly "Lil Devil" a
"Wild Flower". Několik skladeb z původního alba "Peace" se objevilo na jednotlivých singlových verzích "Love Removal
Machine" a "Lil Devil". Celé původní album "Peace" nevyšlo dříve až do roku 2000, kdy bylo zařazeno jako Disc 3 sady
Rare Cult.V USA byli The Cult, nyní ve složení Astbury, Duffy, Stewart, Warner a Kid Chaos, podporováni tehdy zcela neznámými Guns N 'Roses. Kapela se také objevila v červnu 1987 na festivalu v Roskilde v Dánsku. Když se světové turné protáhlo přes Austrálií, zničila kapela vybavení v hodnotě 30 000 liber, a proto nemohla vyjet do Japonska, protože žádná společnost by jim nové vybavení nepůjčila. Na konci turné dostalo album "Electric" ve Velké Británii certifikaci "zlaté" a prodalo se jí zhruba 3 miliony kopií po celém světě, ale do té doby členové kapely spolu sotva prohodili slovo. Kid Chaos alias Haggis opustil kapelu na konci turné "Electric", aby vytvořil kapelu Four Horsemen pro Rubinův label Def American. Astbury a Duffy vyhodili Warnera i jejich manažerský tým Grant/Edwards a přestěhovali se do Los Angeles s původním basistou Stewartem. Warner několikrát žaloval kapelu za jeho propouštění, stejně jako za to, co považoval za nezaplacené autorské honoráře kvůli jeho výkonu na albu "Electric", což vedlo k dlouhým soudním tahanicím. The Cult podepsali novou manažerskou dohodu a napsali 21 nových písní pro svoji další nahrávku. Pro další album se Stewart vrátil k hraní na baskytaru a John Webster byl přiveden ke hře na klávesy. Kapela využila Chrise Taylora k hraní na bicí během zkoušek a nahrávání dema, přičemž během při druhých demonahrávkách se objevil budoucí bubeník Kiss Eric Singer. The Cult nakonec přijali za bubeníka Mickeyho Curryho a zvukového inženýra Aerosmith Boba Rocka, aby album produkoval. Deska "Sonic Temple", která byla zaznamenána ve 
Vancouveru v Britské Kolumbii v Kanadě od října do prosince 1988, se dostala do Top 10 ve Velké Británii a USA, kde
získalo certifikaci Gold a Platinum. Kapela se vydala na turné na podporu svého nového alba a nového singlu "Fire
Woman" (UK č. #15, (NZ č. #1), přičemž se u nich objevil nový bubeník Matt Sorum a Webster jako hráč na klávesy.
Další singl "Edie (Ciao Baby)" (UK č. #25) se stal po mnoho let pravidelně zařazovanou skladbou na koncertech.
V Evropě kapela koncertovala s Aerosmith, ve Spojených státech po vydání dalšího singlu "Sun King" (UK č. #42) strávila rok 1989 koncertováním jako podpora kapely Metallica, než se později v témže roce vydali na své vlastní turné. Čtvrtý singl "Sweet Soul Sister" (UK č. #38) byl vydán v únoru 1990 a video k němu bylo natočeno ve Wembley Arena v Londýně dne 25. listopadu 1989. Skladba "Sweet Soul Sister" byla částečně napsána v Paříži a byla inspirována bohémským životním stylem tohoto města. Píseň byla dalším hitem ve Velké Británii a údajně dosáhla čísla #1 na rockových hitparádách v Brazílii. Po představení v Atlantě ve státě Georgia v únoru 1990 vedení skupiny řeklo Astburymu, že jeho otec právě zemřel na rakovinu. Výsledkem bylo, že zbytek turné byl zrušen poté, co byla v dubnu odehraná zbylá část vystoupení. Když turné skončilo, byla skupina na pokraji rozchodu kvůli Stewartovi, který odešel do důchodu a přestěhoval se do Kanady, aby byl se svou ženou. Navíc odešel i Sorum, aby se připojil ke kapele Guns N 'Roses. "V roce 1989 jsem strávil nějaký čas s jedním indiánským klukem v Severní Dakotě", vzpomíná Astbury. "Říkal mi, že chce jít studovat, aby se naučil, jak vyčistit zdroje pitné vody pro svůj kmen. Pak se mě zeptal, co dělám já pro svoji komunitu a musel jsem bohužel říct, že nic. Moje kořeny byly v punku, ale komerční tlak mě vykolejil. Byl jsem ztracený. Okamžitě jsem začal plánovat akci "Gathering of the Tribes" (Kmenová sešlost), která se stala inspirací pro pozdější turné Lollapalooza. Bylo to dobré, ale pořád to nějak nepomáhalo a nakonec se ve mně něco zlomilo a já to všechno opustil. Prostě jsem odešel. Odkráčel jsem během turné po Jižní Americe. Měl jsem rocku po krk. Cítil jsem, 
že je všechno stejně mrtvé a navíc jsem nesnášel cestování. Taky jsem měl pocit, že po tvůrčí stránce jsme už pěkně
dlouho jeli v kompromisech. Nikdy jsem nebyl fanouškem velkého amerického stadiónového rocku a najednou jsem se na
tom sám podílel". Po albu "Sonic Temple" byli The Cult pod značným komerčním tlakem a tehdy se definitivně
rozešli.V roce 1990 uspořádal Astbury festival Gathering of the Tribes v Los Angeles a v San Francisku, kde se objevili umělci jako Soundgarden, Ice-T, Indigo Girls, Queen Latifah, Iggy Pop, The Charlatans, The Cramps a Public Enemy. Tento festival tvvající dva dny přilákal bezmála 40 000 lidí a inspiroval následně přehlídku Lollapalooza, která začala v roce 1991. V roce 1990 byl také vydán ve Velké Británii box set s 10 CD, které obsahovaly vzácné písně ze singlů The Cult. CD byly v tomto Set Boxu vydávány jako obrazové disky s obaly z rýžového papíru, umístěné v bílé krabičce s názvem "Singles Collection" nebo v černé krabičce s názvem "E.P. Collection '84 - '90". V roce 1991 režisér Oliver Stone nabídl Astburymu roli Jima Morrisona ve Stoneově filmu The Doors, který ale roli odmítl, protože nebyl spokojen s tím, jak byl Morrison ve filmu vyobrazen. Roli nakonec obsadil Val Kilmer. Ian dále vzpomínal: "Zhruba v době, kdy jsem odešel od The Cult jsem byl přesvědčen, že rock už to má za sebou a boom elektronické hudby v té době, mě v tom jenom utvrzoval. Vzpomínám si, jak jsem viděl v londýnské Brixton Academy Witchmana a The Orb a byl jsem z toho úplně vyřízený. Zdálo se mi, že jediné, co by mohlo mít ještě smysl, je spojení rocku s elektronikou. Mluvil jsem o tom už někdy kolem roku 1995 s Garym z Future Sound Of London a dokonce jsme spolu pořídili i nahrávku, která ale bohužel nikdy nevyšla. Tvrdil jsem mu tehdy, že na prvním místě je písnička samotná. On zase, že nejdůležitější je zvuková smyčka nebo rytmická linka. Dnes vím, že jsme měli oba pravdu a současně se mýlili. Na začátku může být totiž cokoliv". 
V roce 1991 se Astbury a Duffy znovu sešli a skládali materiál pro své další album. Během pořizování demo nahrávek hráli
Todd Hoffman a James Kottak na basu a bicí. Během skutečných studiových nahrávek alba byl Curry znovu rekrutován za bicí,
Charley Drayton na basu spolu s dalšími různými umělci. Během této doby se ale rozpadl pracovní vztah Astburyho a Duffyho,
když tito dva muži byli údajně zřídkakdy společně ve studiu během nahrávání. Výsledné album s názvem
"Ceremony" bylo přijato se smíšenými odezvami. Album se vyšplhalo v Americe sice na
pozici #34, ale tržby nebyly tak působivé jako u předchozích tří desek, celosvětově se jej prodalo jen asi milion kopií.
Z alba byly vydány pouze dva oficiální singly "Wild Hearted Son" (UK č. #34, Kanada č. #41) a "Heart Of Soul" (UK č. #50),
třebaže "White" byl vydán jako singl, ale pouze v Kanadě. Píseň "Sweet Salvation" vyšla jako singl pod názvem "Dulce
Salvación" v Argentině v roce 1992 a titulní skladba "Ceremony" byla ještě vydána ve Španělsku.Při Ceremonial Stomp turné The Cult projeli Evropou v roce 1991 a Severní Amerikou v roce 1992. V roce 1991 The Cult odehráli představení i v londýnském Marquee Club, které bylo nahráno a vydáno v únoru 1993 s přibalením s několika vinylových kopií jejich prvních největších britských hitů. Původně byla vyrobena pouze hrstka jeho kopií, ale následně byla znovu vydána na CD v roce 1999. V oběhu je i neúplné ilegální video z této show. Kapela byla ale zažalována rodinou indiánského chlapce z obálky, když ji žalovali za údajné vykořisťování a za neoprávněné použití obrazu dítěte. Rodiče uvedli, že chlapec měl pocit, že byl prokletý tím, že skupina vypálila jeho obraz, a byl "emocionálně zjizvený". Tento obraz chlapce je také vypálen ve videu "Wild Hearted Son". Výsledkem tohoto soudu bylo zpoždění vydání "Ceremony" v mnoha zemích, včetně Jižní Koreje a Thajska, které se dočkaly vydání alba až koncem roku 1992, v Turecku bylo vydáno dokonce až v červnu 1993, kdy tam The Cult odehráli několik koncertů v Istanbulu. 
Brzy následovalo světové turné s doplněním o bubeníka Michaela Lee (Page & Plant, Little Angels), basistu Kinley
"Barney" Wolfeho (Lord Tracy, Black Oak Arkansas) a klávesistu Johna Sinclaira (Ozzy Osbourne, Uriah Heep), doprovázení
Gathering of the Tribes, než se přemístili do Velké Británie. Tam vystupovali s umělci jako Pearl Jam. Zahřívací koncert
k představení v malém nočním klubu byl věnován vzpomínce na Nigela Prestona, který zemřel o několik týdnů dříve ve věku
28 let. Následně vydali singl "The Witch" (číslo #9 v Austrálii) a nahráli písně pro soundtrack filmu "Buff City The
Vampire Slayer" z roku 1992 pod názvem "Zap City", který produkoval Steve Brown, a původni B-stranu singlu "Lil 'Devil",
dva remixy skladby "She Sells Sanctuary" pod názvem "Sanctuary Mixes MCMXCIII, Volumes One" a "Two". Rovněž vydali
kompilace největších hitů "Pure Cult: For Rockers, Ravers, Lovers, And Sinners" (únor 1993), která debutovala na #1
místě v britských hitparádách a později se dostala na první místo v Portugalsku. Mezitím Astbury a Duffy kompletně
přeorali koncertní kapelu, když přijali Craiga Adamse (The Mission) a Scotta Garretta pro vystoupení po celé Evropě
v roce 1993, přičemž na několika koncertech se představil také Mike Dimkich na doprovodnou kytaru. Toto turné poprvé
přivedlo kapelu do Turecka, Řecka a na Slovensko.
Ve stejné sestavě skupina vydala v říjnu 1994 album "The Cult", které produkoval
Bob Rock. Název alba "The Cult" fanoušci skupiny běžně označují jako album "Black Sheep". Astbury se nahrávce vyjadřoval
jako o "velmi osobní a velmi odhalující" písně o jeho životě, jejichž obsah začínal od sexuálního zneužívání ve věku 15
let, přes smrt Nigela Prestona až po jeho bezúčelně strávená léta v Glasgow na konci 70. let. Na albu "The Cult" hrala
kapela ve složení - Astbury, Duffy, Scott Garrett a Craig Adams.Na začátku 90. let se však kapela v zákulisí rozkolísala kvůli nadměrnému pití alkoholu a napětí i mimo jeviště. Zvuk kapely se na albu hodně proměnil, stal se podstatně syrovějším, ostřejším a The Cult na něm de fakto v plné nahotě obnažili své dávno zapomenuté rythm'n'bluesové kořeny, aniž by poztráceli svůj smysl pro výrazné melodie. Deska ale měla celkem malý ohlas, v USA dosáhla pouze na #69 a #21 ve Velké Británii. Duffy poznamenal, že si myslel, že se deska kvůli urážlivým textům nebude dobře prodávat. Album sice vylétlo na číslo #1 v Portugalsku, ale rychle spadla z vrcholu. Singl "Coming Down (Drug Tongue)" byl následně vydán pro turné na podporu nového alba. Ještě další singl "Star" byl oficiálně vydán v přímém přenosu v britské TV show The Word. "Star" začal svůj život v roce 1986 jako "Tom Petty" a byl zaznamenán na demo nahrávkách "Sonic Temple" jako "Starchild", který ale kapela během zkoušek opustila. V roce 1993 byla tato píseň vzkříšena a byla dokončena pro desku z roku 1994 nazvaná prostě "Star". Když skupina v zimě 1994 zahájila turné Beauty's On The Streets, rozšířila sestavu o Jamese Stevensona na doprovodnou kytaru. Podobně jako u "Ceremony" před několika lety, nebyly vydány žádné další oficiální singly, ale několik dalších skladeb vyšlo v přísně limitovaném vydání, a to "Sacred Life" vyšlo ve Španělsku a Nizozemsku, "Be Free" vyšlo v Kanadě a ve Francii, "Saints Are Down" vyšla v Řecku. Žádná z písní však nezískala větší komerční úspěch. Během tohoto turné se The Cult poprvé objevili v Norsku. Během turné nazvaného Black Rain po Jižní Americe na jaře 1995, navzdory skutečnosti, že již bylo nahráno několik nových písní, bylo turné po březnovém vystoupení v Riu de Janeiru zrušeno a skupina se rozpadla s odvoláním na blíže neurčené problémy spojené právě s turné po Jižní Americe.
2. První pauza...O několik měsíců později Astbury založil garážovou kapelu Holy Barbarians, která debutovala v únoru 1996 v 100 Club v Londýně a svoji první (a jedinou) desku "Space Junkie" vydala v květnu 1996. "Byla to jenom taková barová partička. Dali jsme to dohromady za šest týdnů a pořádně jsme se vyblbli. V The Cult jsem nikdy neměl skutečný tvůrčí prostor a tak jsem si to chtěl prostě vyzkoušet", dodává Ian. Po zbytek roku 1996 cestovala po Severní Americe a Evropě. Album prošlo vcelku bez povšimnutí a všechno na čas opět utichlo. Skupina sice začala psát materiál pro druhou desku v roce 1997, ale skupina byla rozpuštěna a Astbury začal psát a nahrávat sólovou nahrávku. O to větší poprask tak způsobilo aktuální Astburyho sólové album, které nahrál v letech 1997 a 1998. Nahrávalo se znovu v Monkey Studios v Palm Springs, uprostřed pouště. Astbury svoji sólovou nahrávku původně nazval "Natural Born Guerilla", později byl uváděn název "High Time Amplifier". Nakonec záznam zůstal nevydán až do června 2000, kdy vyšel pod názvem "Spirit\Light\Speed". "Toto album vzniklo už před dvěma roky, ale protože nastaly nějaké komplikace kolem vydavatelských práv, mohlo vyjít až v této době", komentoval Ian. V té době Astbury odehrál v roce 1999 jeden sólový koncert. V listopadu 1996 vyšla na CD řada reedicí. Americká nahrávací společnost kapely vydala "High Octane Cult", mírně aktualizovanou kompilaci "největších hitů" vydanou pouze v USA a Japonsku, "Southern Death Cult" byla kompilace předělaných nahrávek s patnácti písněmi. Rovněž vyšlo kompilační CD s deseti písněmi od Death Cult pod názvem "Ghost Dance", na níž se dostaly i 4 skladby z bezejmenného EP, singlu "God's Zoo" a čtyř nevydaných skladeb z rozhlasového vysílání. Vyšlo i předělané album "Dreamtime" s úplně novým originálním přebalem, které obsahuje pouze deset původních skladeb ze záznamu v jejich původním pořadí. Živé album "Dreamtime Live At The Lyceum" bylo také předělano a vyšlo na videu a poprvé na CD s jedinou nevydanou skladbou z koncertu "Gimmick".
3. První reunion... a další pauzaAž v roce 1999 Astbury a Duffy reformovali The Cult s Mattem Sorumem a basistou Martynem LeNoblem (ex-Porno for Pyros). Kolem kapely se okamžitě rozvířil spousta dohadů a různých aktivit. Začalo se mluvit o novém albu, kapela se také poprvé objevila na soundtracku k filmu "60 Seconds" s Nicolas Cagem a Angelinou Jolie. "Je to cover písně "Painted On My Heart" od Dianne Warren," řekl Astbury. "Když jsem se o tom nápadu dozvěděl, říkal jsem si utíkej tak rychle, jak jen můžeš. Ale pak se ukázala ta praktická stránka věci a tak jsme s Michaelem Breinhornem vešli do studia a vznikla z toho pomalá, temná, psychidelic-goth smyčka". 
"A co se týče reunionu The Cult, chtěl jsem, aby moje nová nahrávka byla více rocková a tak mě napadlo, jaký by to mělo
význam dělat to sám. V březnu 1999 jsem se začal s Duffym opět vídat a společně jsme o tom mluvili. Výsledkem bylo, že než
splácat nějaký trapný reunion na starý kolena, bude lepší se do toho pustit nanovo. Nejedná se rozhodně o jednorázovou akci.
Neděláme to proto, abychom odehráli léto, vydali desku a shrábli prachy. O tom to není. Hodně jsme o nové kapele přemýšleli
a víme přesně, co chceme. Šest let jsme spolu nic nenapsali a já zjistil, že mi to opravdu chybělo. "Ceremony" nepředstavovalo
společnou práci, byla to především Billyho věc a já se jenom vezl. Poslední deska "The Cult" pak byla hlavně moje, já vedl
Billyho. Podle mě byli The Cult nejlepší během posledních pěti měsíců před rozpadem. Nám ale nejde o žádnou nostalgii. Chceme
věci dělat pořádně a tak jsme se rozhodli nejdřív hodně cvičit a trochu koncertovat a až potom vyrazit do studia. Novým vlivem
jsou také noví muzikanti. Matt Sorum (bicí) je zpátky a na basu bude hrát Martyne Le Noble z Porno For Pyros. Oslovili jsme
také Jamieho (původní basista The Cult), ale tomu se do toho nechtělo. Už mě jako člověka tolik nezajímá, jak mě přijmou média
a jestli jsem důležitým umělcem. Podstatná je hudba samotná a reakce lidí na koncertech. To je pro nás v současnosti na prvním
místě".V letech 1999 až 2002 se kapela reformovala spíše jako studiový projekt k nahrání nového alba. Jejich první oficiální vystoupení se odehrálo na Tibetan Freedom Concert v červnu 1999, poté, co se objevovali na dalších výstoupeních v okolí Los Angeles. Reunionové turné skupiny Cult Rising z roku 1999 vyústilo ve vyprodané 30-denní turné po USA a skončilo osmi po sobě jdoucích vyprodaných večerech v LA House of Blues. V roce 2000 kapela poprvé cestovala po Jižní Africe, po Severní a Jižní Americe a přispěla písní "Painted On My Heart" na soundtrack k filmu Gone In 60 Seconds. Píseň byla uvedena prominentně a melodie byla zakomponována do částí partitury. V červnu 2000 vyšla dlouho odložená sólová nahrávka Astburyho pod názvem "Spirit\Light\Speed", ale nezískala mnoho úspěchů. V listopadu 2000 vyšla další autorizovaná kompilace největších hitů "Pure Cult: The Singles 1984-1995", spolu s doprovodným DVD, které bylo později certifikováno v Kanadě jako zlaté. The Cult, stejně jako Ian Astbury, vystupovali v samostatných skladbách na tributním albu The Doors "Stoned Immaculate: The Music of The Doors", na které nahráli covery od Ther Doors "Wild Child" a "Touch Me". 
V listopadu 2000 vydal label Beggars Banquet 15 000 kopií Box Setu se šesti CD a sedmým bonusovým pro prvních 5000 kopií
s názvem "Rare Cult". Sada obsahuje nezveřejněné části alb, ukázky, rozhlasové vysílání a B-strany singlů. Nejpozoruhodnější
je zahrnutí celého dosud nevydaného alba "Peace". V roce 2001 skupina podepsala smlouvu s Atlantic Records a nahrála nové
album "Beyond Good And Evil", které původně produkoval Mick Jones z Foreigner, dokud se
Jones nevydal na turné s Foreigner. Astbury a Duffy spolutvořili písně s Jonesem, což je neobvyklý jev, neboť v minulosti,
ani Astbury ani Duffy nemívali spoluautory na jejich materiálu. Producentem byl Bob Rock, na nahrávce hostovali basisté
Martyn LeNoble a Chris Wyse, Mike Dimkich hrál na rytmickou kytaru a Matt Sorum se vrátil jako bubeník. Ačkoli Sorum
předtím s kapelou cestoval na turné Sonic Temple v roce 1989, bylo to poprvé, co s kapelou nahrával studiové album.
Nicméně z "Beyond Good And Evil" se však nestala návratová nahrávka, ve kterou kapela doufala. Navzdory tomu, že dosáhla čísla #37 v USA, #22 v Kanadě a #25 ve Španělsku, prodej rychle poklesl, celosvětově se alba prodalo jen zhruba 500 000 kopií. První singl "Rise" se dostal na #41 místo v USA a na #2 místo v tradičních rockových hitparádách, ale Atlantic Records ji rychle stáhla z playlistů rádií. Astbury později popsal zážitek s Atlantic jako "ničící duši" poté, co se Atlantic pokusil manipulovat s texty, přebalem desky a výběrem singlů. Po prvním singlu z desky byly pracovní vztahy kapely s Atlantic pouze na papíře, přičemž Atlantic stáhl "Rise" ze seznamů skladeb rozhlasových stanic a zastavil veškerou propagaci desky. Druhý singl "Breathe" byl vydán pouze jako promo akce rozhlasové stanice a poslední singl "True Believers" byl pouze na kompilačním sampleru vydaném v lednu 2002 po skončení turné The Cult. Navzdory tomu, že "True Believers" zařazovali do rozhlasového vysílání v Austrálii, zůstaly oba singly většinou bez povšimnutí a Astbury i Duffy z projektu vycouvali. LeNoble se vrátil ke skupině pro počáteční koncerty na začátku roku 2001 a Billy Morrison obstaral basu pro většinu turné v roce 2001. 
Evropské turné v roce 2001 bylo zrušeno, z velké části kvůli bezpečnostním obavám po teroristických útocích z 11. září,
a kapela odletěla zpět do USA, aby znovu koncertovala s Aerosmith. Jedenáctitýdenní turné bylo ale fanoušky považováno
za katastrofu, protože skupina zahrála jen krátký sestřih svých největších hitů. V říjnu 2001 byla natáčena show v Grand
Olympic Auditorium v Los Angeles pro vydání na DVD. Poté, co turné skončilo v prosinci 2001, si kapela většinu roku 2002
vzala volno, kromě několika koncertů v USA na podporu vydání DVD, kdy se ke skupině vrátili Scott Garrett a Craig Adams.
Navzdory komerčnímu zklamání alba "Beyond Good And Evil" a doprovodnému turné byla kapela čtenáři Metal Edge zvolena za "Comeback of the Year" čtěnáři časopisu během Readers' Choice Awards 2001. Na konci roku 2002 Ian Astbury prohlásil, že The Cult jsou "u ledu" na neurčito, poté, co v říjnu 2002 provedl krátkou sérii schůzek na podporu vydání DVD Music Without Fear. Během této druhé pauzy vystupoval Astbury jako člen The Doors, později nazývané jako The Doors of the 21st Century, později přejmenované na D21c a naposledy známé jako Riders on the Storm se dvěma původními členy této skupiny. D21c byli mnohokrát žalováni, a to jak rodinou Jima Morrisona, tak bubeníkem Johnem Densmorem. Astbury údajně začal pracovat na nahrávání dalšího sólového alba, které se později stalo páteří pro nahrávku The Cult "Born Into This". Ve stejné době byl Duffy součástí kapely Coloursound s basistou Craigem Adamsem a bývalým frontmanem Alarm Mikem Petersem, dále členem Dead Men Walking opět s Petersem, a později Cardboard Vampyres. Sorum se stal členem hardrockové superskupiny Velvet Revolver. V roce 2003 byly všechny desky The Cult vydány na CD, s několika bonusovými skladbami v ruské, běloruské a litevské verzi. Tato východoevropská vydání měla mnoho tiskových chyb na přebalech a bookletech s texty. V říjnu 2004 byly všechny desky The Cult znovu remasterovány a vydány na CD, tentokrát v Japonsku v jiných lepenkových rozkládacích obalech. Skladba "She Sells Sanctuary" se objevila v roce 2002 ve videohře Grand Theft Auto: Vice City, hrála se i na rockové stanici V-Rock.
4. Druhý reunion...
Navzdory předchozímu prohlášení Astburyho z roku 2004, že k opětovnému reunionu nedojde, The Cult v lednu 2006 oznámili,
že se scházejí na "některé limitované koncerty" po celý rok. O měsíc později se kapela poprvé objevila naživo po třech
a půl letech v The Late Late Show s Craigem Fergusonem. Jejich sestavu tvořili Astbury (zpěv), Duffy (sólová kytara),
John Tempest (bicí), Dimkich (rytmická kytara) a Wyse jako vracející se baskytarista. Jejich první pódiová show se konala
v březnu 2006 v San Franciscu v Kalifornii v The Fillmore. Celé turné bylo nahráno Instant Live a prodáno po každém
vystoupení. V květnu absolvovali osmidenní turné po Kanadě. Později téhož léta absolvovali turné po střední a východní
Evropě a své první koncerty odehráli v Bulharsku, Polsku a Srbsku. Následovalo jedenáctidenní turné po Británii a několik
dalších termínů ve Spojených státech, které zakončilo turné po Jižní Americe v prosinci. V tomto roce Duffy založil také
skupinu Circus Diablo s Billym Morrisonem, Sorumem, Brettem Scallionsem a Rickym Warwickem.Během těchto cest skupina příležitostně hrála prodlouženou sadu, včetně několika písní, se kterými skupina nevystupovala po celá desetiletí jako jsou "King Contrary Man" a "Hollow Man", z nichž žádná nebyla provedena od roku 1987, také "Libertine" byla uvedena přibližně třikrát, poprvé od roku 2000, a "Brother Wolf, Sister Moon", která byla provedena pouze jednou od roku 1986. Tuto konkrétní píseň kapela zahrála ve zkrácené verzi, která nikdy nebyla provedena před a a ni potom. Astbury v únoru 2007 oznámil, že opouští Riders on the Storm a vrací se k The Cult. Prohlásil: "Rozhodl jsem se jít dál a zaměřit se na svou vlastní hudbu a odkaz". Dne 21. března 2007 bylo oznámeno, že skupina vyrazí na evropské turné s The Who. První potvrzené datum turné bylo v nizozemském Rotterdamu na začátku června a mělo následovat nejméně tucet vystoupení. Skupina odehrála koncert v londýnském West Endu v klubu CC dne 7. června 2007 spolu s téměř dvěma desítkami vystoupení po celé kontinentální Evropě během léta. Součástí turné bylo také první vystoupení v Rumunsku a Chorvatsku. Dne 29. května 2007 kapela podepsala smlouvu s velkým metalovým labelem Roadrunner Records. Jejich osmé studiové album s názvem "Born Into This" vyšlo 16. října 2007 a produkoval je Martin "Youth" Glover, baskytarista Killing Joke. "Born Into This" vyšel jako běžný CD a limitovaná edice 2CD, druhým diskem bylo bonusové 5-stopé 
CD obsahující skladby "Stand Alone", "War Pony Destroyer", "I Assassin (Demo)", "Sound Of Destruction (Demo)" a "Savages
(Extended Version)". Před vydáním alba kapela hrála na festivalech a na titulních datech a podporovala The Who v Evropě
do léta 2007, poté následovalo turné po USA.Vystoupení kapely na Irving Plaza v New York City na začátku listopadu 2006 bylo natočeno a vyšlo v roce 2007 jako "The Cult New York City", vydané Fontana North a je prvním vydáním Cult na DVD ve vysokém rozlišení. Mezitím Astbury propůjčil vokály u dvou skladeb alba Unkle "War Stories" z roku 2007, když jednou z nich je první singl z alba "Burn My Shadow". Skupina vyjela na britské a evropské turné na přelomu února a března 2008. Dne 24. března zahájila své severoamerické turné včetně velkého turné po 13 městech Kanady. Během září 2008 měli The Cult krátkou sérii vystoupení na severovýchodě Spojených států, v říjnu 2008 pak koncertovali v Brazílii jako součást jihoamerického turné. V květnu 2008 byli podle The Gauntlet Cult v současné době bez podpisu a již neměli ani smlouvu s Roadrunner Records. V říjnu 2008 bylo oznámeno, že The Cult se stanou hlavní postavou inauguračního Rock'n'rollového maratonu v San Antoniu, který se bude konat 16. listopadu 2008. The Cult oznámili plány na turné, na kterém představí své album "Love" z roku 1985 po USA a poté v říjnu i ve Velké Británii, kde si zahrálí v Royal Albert Hall. Společně s remasterovaným albem "Love" a 4CD box setem "Omnibus" zahájili The Cult koncem léta dlouho očekávané Love Live Tour. Na jejich klasickém albu "Love" v plném rozsahu se každý koncert hrál se skladbami "Love", které začínaly skladbou "Nirvana" až po "Black Angel". Následovala rychlá přestávka, poté zazněly další kultovní hity různé podle místa konání, Večer 10. října 2009 v Royal Albert Hall v Londýně skupina předvedla druhý přídavek s původním The Cult baskytaristou Jamiem Stewartem a bubeníkem Markem Brzezickim, který s kapelou hrál na bicí během nahrávání alba "Love" v červenci a srpnu 1985. Kapela prodávala "Love Live" USB flash disky pro každou show během turné. The Cult vstoupili do roku 2010 pokračováním svého "Love Live Tour" a oznámili další termíny ve Spojených státech, na Novém Zélandu, v Austrálii a Japonsku. Kapela dokončila nahrávání čtyřstopého "Capsule" s producentem Chrisem Gossem. "Capsule 1" byla údajně první ze tří nebo čtyř, které byly vydány někdy v létě 2010. Formáty vydání zahrnují CD/DVD, 12-palcový vinyl a digitální stream. "Capsule 1" byla vydána 14. září 2010. Kapela oficiálně oznámila vydání skladby "Every Man And Woman Is A Star", jejich první nové studiové nahrávky od roku 2007. Nový singl byl vydán prostřednictvím iTunes Store dne 31. července 2010. Dne 1. srpna 2010 kapela hrála na vyprodaném hudebním festivalu Sonisphere, což znamenalo jejich první vystoupení ve Velké Británii od turné k albu "Love". Během vystoupení debutovali svým novým singlem "Every Man And Woman Is A Star", který byl vydán 1. srpna 2010. The Cult si mohli zažít fanoušci 10. srpna 2010 v pražském Divadle Archa, kdy skupina do České republiky zavítala podruhé. První návštěva úplně nevyzněla, když na brněnském koncertě skupiny Metallica 24. května 1992 byla jedním z předskokanů. Možná tehdy nebyli v nejlepší pohodě, podepsal se i zavedený zvyk omezit zvuk předskokanů. 
Dne 14. září 2010 skupina vyrazila na nové turné po USA a vydala "Capsule 1" ve spojení s mediální technologickou
společností Aderra Inc. a zpřístupnila ji v několika formátech včetně CD/DVD DualDisc, USB flash disku, 12-palcového
vinylu nebo ke stažení. Kolekce obsahuje i krátký film, který natočili zpěvák Ian Astbury a Rick Rogers. Dne 26. října
2010 skupina a Aderra Inc. oznámili vydání nové písně "Embers" na 1. listopadu 2010 a "Capsule 2" k dispozici
prostřednictvím jejich internetového obchodu dne 16. listopadu 2010. Snímky ze zastávky The Cult turné v Chicagu dne
28. října 2010 lze vidět na webových stránkách místní rozhlasové stanice.Dne 17. září 2010 kapela vystoupila živě na koncertě Fall Frenzy v Tempe Beach Park v Tempe v Arizoně spolu s dalšími kapelami Stone Temple Pilots, Shinedown a Sevendust. Dne 4. prosince 2010 si to britská rocková formace The Cult zamířila do České republiky, kde se představila v pražském Divadle Archa. Během koncertu The Cult v Hammersmith Apollo v Londýně dne 21. ledna 2011 Ian Astbury prohlásil, že The Cult natočí nové album rovnou po turné. Oznámili také, že budou spolupracovat s Chrisem Gossem, který téhož večera vystoupil s Masters of Reality jako doprovodný akt. Dne 11. května 2011 bylo oznámeno, že The Cult podepsali smlouvu s Cooking Vinyl Records, která vydá jejich nové album na začátku roku 2012. Kytarista Billy Duffy to okomentoval: "Velmi se těšíme na návrat k našim britským kořenům a na mnohostrannou spolupráci s Cooking Vinyl". Zpěvák Ian Astbury k tomu dodal: "Těšíme se na dlouhý a plodný vztah s Cooking Vinyl." V květnu 2011 skupina skládala a nahrávala nová dema ve svém úkrytu ve studiu Witch Mountain v Hollywood Hills a brzy začala nahrávat své nové album v Hollywood Recording Studios. V říjnu 2011 basista Chris Wyse uvedl, že album je téměř hotové a očekává se, že vyjde v dubnu 2012. Chris jej také popsal jako "Zep/Stooges mix energie". 
Dne 29. listopadu 2011 bylo oznámeno, že album bude produkovat Bob Rock, který poskytl stejnou roli pro "Sonic Temple",
"The Cult" a "Beyond Good And Evil". Album s názvem "Choice Of Weapon" vyšlo 22. května
2012. Skupina se spojila s Rolling Stone na premiéře 30. ledna s první písně z alba s názvem "Lucifer". Dne 5. února 2012
byla kultovní píseň "She Sells Sanctuary" použita jako soundtrack k reklamě Budweiser v mashupu s Flo Ridou vysílaném během
Super Bowl XLVI. V květnu 2012 se Cult objevili na Jimmy Kimmel Live!, kde zahráli "For The Animals".Dne 28. září 2012 bylo oznámeno, že skupina vydá "Weapon Of Choice" jako "prequel" album, které bude doprovázet poslední album kapely "Choice Of Weapon". Pouze digitální vydání, dostupné exkluzivně na iTunes po dobu dvou měsíců od 16. října, obsahovalo skladby, které byly nakonec zahrnuty na "Choice Of Weapon" v ranější fázi vývoje. Zpěvák Ian Astbury vysvětlil motivaci tohoto vydání a řekl, že "...tyto písně byly převraceny a převáděny, byly vytvořeny dlouhými zkouškami a psaním a vycházely z výzev jak osobních, tak profesionálních. Vložili jsme do toho naši kuráž; producent Chris Goss dokázal vytvořit prostředí, kde se písně zrodily hraním a převracením textů, tvrdou prací a intenzivním zkoušením." Astbury dodal: "Tyto písně mají vlastní integritu a syrovost. V mnoha ohledech je to jiné album než to, které jsme vydali, a odhaluje základy "Choice Of Weapon". Byli jsme schopni zavřít dveře a začít prozkoumávat prostory, které tam nějakou dobu nebyly." Píseň "Twisted And Bleeding" byla zpřístupněna k bezplatnému stažení na webových stránkách kapely před úplným digitálním vydáním. Album bylo nahráno za deset měsíců, počínaje březnem 2011 ve studiích v New York City, Los Angeles a poté se dostalo i na studio Witch Mountain kapely stejně jako California high desert. Dne 20. června 2013 kapela oznámila vydání kompilace "Electric-Peace", které obsahuje celé album "Electric" plus album "Peace", které dříve vyšlo na nyní již nevydávaném boxu "Rare Cult" v roce 2000. V USA měla vyjít 30. července 2013. V roce 2013 Mike Dimkich opustil kapelu a připojil se k Bad Religion, aby nahradil kytaristu Grega Hetsona. James Stevenson z turné Beauty's On The Streets v roce 1994 nahradil Dimkicha jako rytmického kytaristu The Cult. V březnu 2013 Billy Duffy řekl argentinskému novináři Fabrizio Pedrotti, že The Cult začali pracovat na novém albu pro rok 2014. Očekávalo se, že kapela začne pracovat na albu až poté, co dokončí své světové turné v roce 2013, kde zahráli album "Electric" jako celek. V srpnu 2014 Billy dodal, že další album, jehož vydání se neočekávalo dříve než v roce 2015, "bude více kytarové". 
Dne 5. listopadu 2015 bylo oznámeno, že The Cult vydají své nové album s názvem "Hidden City"
dne 5. února 2016. Album je považováno za závěrečnou část trilogie, která začala deskou "Born Into This" (2007), pokračováním
"Choice Of Weapon" (2012), ve kterých jsou obsažena ¨témata jako vykoupení a znovuzrození. V důsledku uvedení nového alba Astbury
reflektuje, že "dnešní guruové se snaží prodávat léky, produkty a nápady, jako by to byl nový fenomén", a poukazuje na to, že jeho
rolí jako umělce je "odpovídat, ne reagovat", pozorovat, účastnit se a sdílet prostřednictvím slov a hudby. "Není vyšší autority
než srdce," tvrdí. Album bylo i pátým, které produkoval Bob Rock. Název "Skryté město" je metafora pro "duchovní a intimní
životy" členů kapely, jak vysvětlil zpěvák Ian Astbury. V poznámce vydané nahrávací společností Cooking Vinyl je vysvětleno, že
album, které vyzařuje povědomí a složitost, vede veřejnost do temnoty už od první písně "Dark Energy". Skupina také oznámila, že
najala basistu Granta Fitzpatricka jako náhradu za Chrise Wyse. Chris Chaney (Jane's Addiction, Camp Freddy) a producent Bob Rock
nahrávali na albu baskytaru ve studiu. Na podporu "Hidden City" zahájili The Cult s Guns N' Roses turné Not in This Lifetime...
Tour. The Cult podpořili album "Hidden City" rovněž klipem ke skladbě "G O A T". Pro aktuální tour se k The Cult připojil šéf
progrockerů BIGELF Damon Fox, který zajistil klávesy, kytary a doprovodné vokály.V říjnu 2016 v rozhovoru s novinářem PopMatters J.C. Maçkem III, kytarista The Cult Billy Duffy hovořil o playlistu kapely na turné a řekl: "Je zřejmé, že chcete udělat působivou show," a pokračoval: "Bylo učiněno několik praktických, pragmatických rozhodnutí. Pokud hrajete před davem lidí, kteří vás příliš neznají, nemá smysl zacházet příliš hluboko, ale vždy se ujistíme, že zahrajeme novou píseň. Jako na Guns N' Roses' [turné] jsme měli padesát minut, což je deset písní. Takže víte, že jsme se jen ujistili, že v těch deseti písních jsme zahráli "Deeply Ordered Chaos", na což jsme hrdí a je to určitá výpověď. Jen to lidi upozorňuje na skutečnost, že ano, za posledních 30 let nahrávali desky. Víte, a to je dobrá věc. Psychologicky je to transfuze krve, kterou potřebujeme. A my jsme velmi pozorní, máme velmi loajální fanouškovská základna. Nepodceňujeme je, jak dobře víte". Rocková kapela The Cult se po delší době vrátila i do do Prahy. Gothic post punková legenda v čele s charismatickým Ianem Astburym vystoupila 2. července 2017 v klubu Roxy.
5. A jak dále?V rozhovoru pro Guitar World v dubnu 2018 byl kytarista Billy Duffy dotázán, zda se připravuje další album The Cult. Odpověděl: "Nikdy neříkej nikdy! Ian a já si užíváme proces tvorby nové hudby a cítíme, že je životně důležité udržet kapelu zdravou, i když je to nyní do značné míry v zákoně klesající oblasti návratnosti. Kdo ví, jestli to bude celé album, série singlů nebo EP? Můžu říct, že nová hudba The Cult bude na světě, ale v těchto dnech s tím nespěcháme, protože to nemá smysl. Kvalita je klíčová. ¨ Jsme za hranicí nutnosti vydávat věci, takže pokud budeme mít pocit, že je to dost dobré, pak to v nějaké podobě uvolníme." 
Dne 2. dubna 2018 bylo na léto oznámeno turné po Spojených státech s názvem "Revolution 3 Tour". Vystupovali jako jeden ze tří
headlinerů spolu s Stone Temple Pilots a Bush. V dubnu 2019 The Cult oznámili, že oslaví 30. výročí vydání svého čtvrtého alba
"Sonic Temple" světovým turné, které začalo 2. května 2018 v Houstonu v Texasu a mělo by skončit v roce 2020.V rozhovoru pro LA Weekly z června 2019 zpěvák Ian Astbury uvedl, že The Cult měli "dlouho zpoždění" ohledně vydání nové hudby. Byl citován, když řekl: "Máme nějaké věci, na kterých jsme pracovali, ale ještě to nespatří světlo světa." O šest měsíců později Astbury řekl Atlantic City Weekly, že kapela začne pracovat na nové hudbě v roce 2020: "Máme několik kusů, které leží v různých fázích dokončení. Záměrem je dát se dohromady na Nový rok a podívat se, co máme, a rozhodnout se, jak budeme postupovat. Je to nezbytná součást každé tvůrčí mízy." Dne 6. května 2020 The Cult na své Twitterové stránce oznámili, že podepsali smlouvu s Black Hill Records. Dne 15. srpna 2020 Duffy na svém Twitteru oznámil, že skupina nahrává své nové album s producentem Tomem Dalgetym (Ghost) v Rockfield Studios, kde The Cult nahráli své debutové album "Dreamtime" o 36 let dříve. Kdy přesně vyjde následovník alba "Hidden City" není zatím známo, ale jisté je, že kapela podepsala kontrakt na vydání s labelem Black Hill Records a na podporu svého nového alba vyrazí The Cult v květnu a červnu 2022 na šestidenní britské turné s Alice Cooperem. 
Nejnovější, dlouho očekávané album The Cult "Under The Midnight Sun" vyšlo 7. října 2022
prostřednictvím Black Hill Records. Album, které produkoval Tom Dalgety (Pixies, Ghost, Royal Blood), je jistě důkazem toho,
že kapela ještě neřekla poslední slovo a že hodlá stále přesně komentovat realitu. Na oslavu svého dlouho očekávaného návratu
angličtí rockoví veteráni vypustili z desky dráždivý hlavní singl "Give Me Mercy", skladbu, o které se říká, že ukazuje na
pokračující vývoj kapely za poslední půl desetiletí a má všechny prvky, pro které fanoušci The Cult milují. Tato skladba,
podpořená podmanivou hlavní melodií, kterou představil rezidentní titán elektrické kytary Billy Duffy, je typický The Cult
styl, obsahuje velitelské vokály zakládajícího zpěváka Iana Astburyho a spoustu šťavnaté šestistrunné akce. O původu skladby
Astbury řekl: "Byl jsem naprosto zamilovaný do této hudby, kterou Billy napsal, a dokonale odpovídala myšlenkám, které
jsem měl o potřebě naší kultury překonat předpoklady duality. Potřebujeme nový jazyk, protože slova nemohou vyjádřit, kam
jdeme".Album je prvním albem od "Beyond Good And Evil" (2001), na kterém není bubeník John Tempesta, který z neznámých důvodů chyběl při nahrávání, ale nadále byl členem kapely. Bicí na albu místo toho poskytl Ian Matthews z kapely Kasabian. Když jednoho večera ve Finsku slunce prostě neopustilo oblohu, Ian Astbury si toho všiml, a když se procházel po areálu festivalu Provinssirock, zjistil, že si libuje v surrealistickém, téměř okultním okamžiku, který přichází s "půlnočním sluncem", letním úsekem, kde slunce nezapadá na sever od polárního kruhu. Při procházení archivních záběrů představení našel Astbury v tu chvíli novou mystiku a vložil ji do připravovaného alba "Under The Midnight Sun". Textově "Under The Midnight Sun" posiluje tuto novou hudební obratnost tím, že vychází z idylické a surrealistické vize v názvu. Astbury po celou dobu využívá vlivy Briana Jonese, Briona Gysina, Williama Burroughse, buddhismu, Beats a Age of Aquarius, vše zastíněné přetrvávající hrozbou současnosti a nadčasovou barevnou paletou The Cult. Protože se The Cult nyní vracejí k živému hraní a sdílení "Under The Midnight Sun", Astbury doufá, že se nahrávka propojí s něčím hluboko uvnitř a podvědomím jejich posluchačů - s něčím, co našel v sobě, když dostal příležitost to hledat. Po svém co-headline turné po britské aréně po boku Alice Coopera v květnu 2022 se The Cult vracejí k životu na cestách, když se vydávají na červencové turné po Severní Americe. Vystoupení začínají v St. Paul v Minnesotě a končí 30. července v Orillia, Ontario, Kanada. Prohlídka zahrnuje zastávky v Chicagu, New Yorku a Detroitu. Legendární britská kapela rok 2023 slaví 40 let na scéně. Oslavuje rozsáhlým turné, ale také několika novinkami. "Death Cult - 8323" je nový dvojitý singl, který obsahuje dvě zbrusu nové skladby. Vychází také rozšířená edice posledního alba "Under The Midnight Sun". "Death Cult - 8323" i rozšířená edice alba obsahují dvě nové skladby, ohnivou "Flesh And Bone" a tajuplnou "C.O.T.A.". Dvojitý singl vychází pod dřívějším názvem kapely DEATH CULT, když Ian Astbury a Billy Duffy oživili ranou podobu své kapely pro nedávné turné. 
Dne 16. dubna 2024 THE CULT oznámili evropské turné "8424" k oslavě 40. výročí kapely. Na cestách skupina Iana Astburyho předvede
písně zahrnující diskografii 11 alb. Kytarista THE CULT Billy Duffy se k tomu vyjádřil: "V návaznosti na skvělou energii show
DEATH CULT '8323' se těším, že do CULT '8424' vnesu ten pocit oslavy hudby kapely a společenství s našimi fanoušky. Nechte obřad
začít!" K tomu je nutno dodat, že THE CULT vystoupí 23. července 2024 v pražském multifunkčním kulturním prostoru ARCHA+
(bývalé Divadlo Archa) pod hlavičkou Rock for People Concerts.THE CULT zaujímají významné místo v hudební historii díky svému průkopnickému využití post-punku, hard rocku a experimentalismu, posunuli hranice a ovlivnili nespočet kapel napříč různými žánry. Svým hudebním uměním, nekompromisním přístupem a podmanivou pódiovou přítomností vytvořili odlišnou identitu a zároveň mapovali nová území, která mohou kapely vůbec prozkoumat. Od Duffyho formativních a vlivných let v manchesterském undergroundu až po průkopnické "Gathering Of The Tribes" od Astburyho zanechalo toto duo nesmazatelnou stopu v moderní hudbě a hlubokým způsobem formovalo její trajektorii. |
|
|
Současní členové:
Ian Astbury - Vocals, Percussion (1983-1995, 1999-2002, 2006-present)
Billy Duffy - Guitars (1983-1995, 1999-2002, 2006-present)
John Tempesta - Drums, Percussion (2006-present)
Damon Fox - Keyboards, Vocals (2015-present)
Grant Fitzpatrick - Bass, Vocals (2015-present)Zakládající sestava:
Ian Astbury - Vocals, Percussion (1983-1995, 1999-2002, 2006-present)
Billy Duffy - Guitars (1983-1995, 1999-2002, 2006-present)
Jamie Stewart - Bass (1983-1990)
Ray Mondo - Drums (1983) |
Bývalí členové:
Chris Wyse - Bass, Backing Vocals (2000, 2006-2015)
James Stevenson - Rhythm Guitar, Backing Vocals (1994-1995, 2013-2015)
Mike Dimkich - Rhythm Guitar (1990-1993, 1999-2013)
Billy Morrison - Bass, Backing Vocals (2001-2002)
Scott Garrett - Drums (1992-1995, 2002)
Craig Adams - Bass (1993-1995, 2002)
Matt Sorum - Drums, Backing Vocals (1989-1990, 1999-2002)
Martyn LeNoble - Bass (1999, 2001)
Kinley Wolfe - Bass, Backing Vocals (1991-1993)
Michael Lee - Drums (1991-1992; died 2008)
John Sinclair - Keyboards (1989-1990, 1991-1992) Todd Hoffman - Bass (1990-1991)
Charley Drayton - Bass (1991)Larry Abberman - Drums (1991)
James Kottak - Drums (1990-1991)
Mickey Curry - Drums (1989, 1991)
Jamie Stewart - Bass, Rhythm Guitars, Keyboards, Backing Vocals (1983-1990)
John Webster - Keyboards (1988-1989)
Eric Singer - Drums (1988)Chris Taylor - Drums (1988, session)
Les Warner - Drums (1985-1988)
Kid Chaos - Bass (1987)
Mark Brzezicki - Drums (1985)
Nigel Preston - Drums (1983-1985; died 1992)
Ray Mondo - Drums (1983) |
| April - September 1983 (as Death Cult) |
September 1983 - June 1985 (as Death Cult until January 1984) |
June - July 1985 |
|
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Jamie Stewart - Bass, Backing Vocals Ray Mondo - Drums |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Jamie Stewart - Bass, Backing Vocals Nigel Preston - Drums, Percussion |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Jamie Stewart - Bass, Backing Vocals Mark Brzezicki - Drums (session) |
| July 1985 - January 1987 |
January 1987 - early 1988 |
Spring - summer 1988 |
|
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Jamie Stewart - Bass, Backing Vocals Les Warner - Drums |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Lead Guitars, Backing Vocals Jamie Stewart - Rhythm Guitar, Backing Vocals Les Warner - Drums Kid Chaos - Bass, Backing Vocals |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Jamie Stewart - Bass, Backing Vocals Eric Singer - Drums (session) |
| Summer - fall 1988 |
Fall - late 1988 |
Spring 1989 - April 1990 |
|
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Jamie Stewart - Bass, Backing vocals Chris Taylor - Drums (session) |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Jamie Stewart - Bass, Backing Vocals Mickey Curry - Drums (session) John Webster - Keyboards (session) |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Jamie Stewart - Bass, Backing Vocals Matt Sorum - Drums, Backing Vocals John Webster - Keyboards (touring) |
| April - July 1990 |
July 1990 - January 1991 |
January - spring 1991 |
|
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Matt Sorum - Drums, Backing Vocals |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Todd Hoffman - Bass (session) James Kottak - Drums (session) |
| Spring - summer 1991 |
October 1991 - January 1993 |
January - June 1993 |
|
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Charley Drayton - Bass (session) Mickey Curry - Drums (session) |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Kinley Wolfe - Bass, Backing Vocals Michael Lee - Drums John Sinclair - Keyboards (touring) |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Lead Guitar, Backing Vocals Craig Adams - Bass, Backing Vocals Scott Garrett - Drums Mike Dimkich - Rhythm Guitars (touring) |
| Summer 1993 - September 1994 |
September 1994 - March 1995 |
March 1995 - April 1999 |
|
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Craig Adams - Bass, Backing Vocals Scott Garrett - Drums |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Craig Adams - Bass, Backing Vocals Scott Garrett - Drums James Stevenson - Rhythm Guitar (touring) |
Band inactive |
| April 1999 - fall 2000 |
Fall - late 2000 |
March - May 2001 |
|
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Lead Guitar, Backing Vocals Martyn LeNoble - Bass Matt Sorum - Drums, Backing Vocals Mike Dimkich - Rhythm Guitar (touring) |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Lead Guitar, Backing Vocals Matt Sorum - Drums, Backing Vocals Chris Wyse - Bass (session) Mike Dimkich - Rhythm Guitar (touring) |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Martyn LeNoble - Bass Matt Sorum - Drums, Backing Vocals Mike Dimkich - Rhythm Guitar (touring) |
| May 2001 - February 2002 |
August - October 2002 |
October 2002 - February 2006 |
|
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Matt Sorum - Drums, Backing Vocals Mike Dimkich - Rhythm Guitar (touring) Billy Morrison - Bass, Backing Vocals (touring) |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Craig Adams - Bass, Backing Vocals Scott Garrett - Drums Mike Dimkich - Rhythm Guitar (touring) |
Band inactive |
| February 2006 - July 2013 |
July 2013 - early 2015 |
Early - fall 2015 |
|
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Lead Guitar, Backing Vocals Chris Wyse - Bass, Backing Vocals John Tempesta - Drums, Percussion Mike Dimkich - Rhythm Guitar (touring) |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals Chris Wyse - Bass, Backing Vocals John Tempesta - Drums, Percussion James Stevenson - Rhythm Guitar (touring) |
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Backing Vocals John Tempesta - Drums, Percussion Chris Chaney - Bass (session) |
| Fall 2015 - present |
||
|
Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Lead Guitar, Backing Vocals Grant Fitzpatrick - Bass, Backing Vocals John Tempesta - Drums, Percussion Damon Fox - Keyboards, Guitar, Vocals |
Ian Astbury(rodným jménem Ian Robert Astbury) (také Ian "Lindsay" Astbury) (narozen 14. května 1962, Heswall, Cheshire, England) Vocals, Percussion Ian je anglický rockový zpěvák a textař. Svou hudební kariéru započal v roce 1981 se skupinou Southern Death Cult, ze které později vzešla kapela The Cult, ve které Astbury působí dodnes. Hrával/hraje také s kapelami BXI, The Southern Death Cult (ranější předchůdkyně The Cult), Death Cult (předchůdkyně The Cult), Holy Barbarians, The Doors of the 21st Century a The Wondergirls. Ian se oženil s Aimee Nash v sobotu odpoledne 26. května 2012 v Little Old Church of the West v Las Vegas. Ian se s Aimee seznámil v květnu 2010 během turné "Love Live", kde její kapela The Black Ryder předskakovala The Cult. Astbury žije v Los Angeles. Hrál ve fotbalovém týmu Hollywood United s Billym Duffym a Stevem Jonesem z The Sex Pistols. Je také fanouškem anglického klubu Premier League Everton FC. Ian Astbury se přestěhoval se svou rodinou do Hamiltonu, Ontario, Kanada, z Anglie v roce 1973, když mu bylo 11. Navštěvoval střední školu Glendale. Astburyho rané hudební vlivy zakořenily v Hamiltonu, kde se stal fanouškem Davida Bowieho, Iggyho Popa a The New York Dolls. Je zajímavé, že Astbury punkovou explozi nezažil, protože v té době přebýval kdesi v kanadských lesích, kde žil hippie stylem života. Hrát začal až po svém návratu do Anglie. Když se vrátil do Anglie s téměř indiánským hárem, filosofií love & peace a obdivem k Led Zeppelin, všichni na něj koukali jako na podivína. Napravila to až jeho záliba k 60. létům a hlavně k Beatles, jejichž muzika se znovu dostávala do módy. Pak se ovšem s post-punkem sžil, dokonce na přelomu 70. - 80.let jezdil s U2 coby bedňák. V roce 1979, když žil v Glasgow, byl Astbury ovlivněn písní The Doors "The End", kterou uslyšel při sledování filmu Apocalypse Now, později to popisoval jako "náboženský prožitek". V roce 1980 byl v Liverpoolu, kde působil na punkové scéně kolem Eric's Club. Koncem roku 1980 se přestěhoval do Bradfordu, kde v roce 1981 pomohl založit post-punkovou kapelu Southern Death Cult. Southern Death Cult vydržel do března 1983. Spolu s kytaristou Billym Duffym, baskytaristou Jamiem Stewartem a bubeníkem Raymondem Taylorem Smithem založili Astbury novou kapela Death Cult, která vydala Death Cult EP. Aby pomohla rozšířit svou přitažlivost, skupina zkrátila svůj název na The Cult v lednu 1984, než se objevila v televizní show Channel 4, The Tube. The Cult je postmoderní rocková kapela, která působí od roku 1983. Jejich první album "Dreamtime" vyšlo v roce 1984 a následovalo "Love" v roce 1985, která obsahovalo singl "She Sells Sanctuary", jež skupinu představil mezinárodnímu publiku. Mnoho písní z těchto raných alb se zaměřuje na indiánská témata, Astburyho zálibě. Na svém třetím albu "Electric" The Cult provedli transformaci na hard rockový zvuk s pomocí Ricka Rubina. Po vydání alba "Sonic Temple" z roku 1989 a singlu "Fire Woman" se Astbury přestěhoval do Los Angeles, Kalifornie, USA. V roce 1994 se The Cult vrátil s bezejmenným albem a změnou hudebního tempa. Jejich hardrockový zvuk byl pryč, místo toho nahradil Astbury rostoucí zájem o alternativní hudbu, módu a introspektivní texty. Přestože byly vydány dva singly "Coming Down" a "Star", album nezaznamenalo komerční úspěch. Vydali se na turné na podporu alba, nicméně v Brazílii dosáhly tvůrčí rozdíly s kytaristou Duffym svého dna a to vyústilo v jeho odchod z kapely. 
Astbury brzy poté shromáždil další skupinu hudebníků a začal psát nové písně. Skupinu nazval The Holy Barbarians a v roce 1996
skupina vydala album "Cream", které nezaznamenalo větší komerční úspěch. Kapela se objevila na malém fóru Tunbridge Wells Forum,
kde se k nim na pódiu připojil Vic Reeves při ztvárnění "Wildflower". Osobní potíže a touha po další introspekci vyhnaly Astburyho
i od jeho nové skupiny, když začal pracovat na sólovém albu, nakonec vydaném jako "Spirit\Light\Speed".V roce 1999 Astbury a Duffy reformovali The Cult. Byla podepsána nová smlouva s Atlantic Records a v roce 2001 vyšlo album "Beyond Good And Evil". Skupina měla zpočátku úspěch v rádiích se singlem "Rise", dokud se kapela nerozešla s Atlantic a ukončili všechny komerční propagace a vysílání alba v rádiu. Astbury popsal boj s nahrávací společností jako "ničení duše" a rozčarován uvedl The Cult do další pauzy v roce 2002. Potí se v roce 2002 Astbury stal sólovým zpěvákem The Doors of the 21st Century. Ve skupině působili i původní členové Doors Robby Krieger a Ray Manzarek. V roce 2003 vystoupil Astbury s přeživšími členy MC5 v klubu 100 v Londýně. Až v roce 2006 reformoval The Cult s Duffym pro sérii koncertů. V říjnu 2007 The Cult vydali album "Born Into This". Prvním singlem byla skladba "Dirty Little Rockstar". V roce 2009 The Cult oznámil sérii vystoupení v Kanadě, USA a různých zemích Evropy, které měly podtitul "Love' Live", když skupina uváděla kompletní album "Love". Dne 29. května 2010 vystoupil Boris s Ianem Astburym s "The End" na festivalu Vivid v Sydney. Boris a Astbury vydali v září 2010 u Southern Lord and Daymare Records čtyřpísňové EP, které obsahuje čtyři skladby "Teeth And Claws", "We Are Witches", "Rain" (cover The Cult) a "Magickal Child". Astbury se objevil také ve skladbách UNKLE "Burn My Shadow", "When Things Explode" a "Forever". Také odezpíval "Flame On" na sólovém albu "Iommi" kytaristy Black Sabbath Tonyho Iommiho, nahrál rovněž duet s Deborah Harry na jejím albu "Def, Dumb and Blonde" z roku 1989 v písni "Lovelight". V roce 2010 poskytl vokály k písni "Ghost" na stejnojmenném sólovém albu kytaristy Slashe. Ve skladbě se také objevil bývalý kytarista Guns N' Roses Izzy Stradlin na rytmickou kytaru. Astbury je také uveden jako hráč na bicí ve skladbě nazvané "Gasp" od Japanese Cartoon. |
 (rodným jménem William Henry Duffy) (Narozen 12. května 1961, Manchester, England) Guitars Billy je anglický hudebník a kytarista nejznámější jako hlavní kytarista a zakládající člen The Cult. Nyní žije v Los Angeles v Kalifornii. Billy se narodil v St Mary’s Hospital, Manchester. Prvních několik let strávil v Hulme, než se přestěhoval do oblasti Wythenshawe v City. Poprvé začal hrát na kytaru ve čtrnácti letech a koncem 70. let 20. století byl zcela pohlcen, když město zasáhlo punkové hnutí. V roce 1977 vystupoval jako kytarista v The Nosebleeds s budoucím zpěvákem The Smiths Stephenem Morrisseyem, ale odehráli pouze dva koncerty, po jednom z nich byl však Billy požádán, aby se připojil k nové kapele Studio Sweethearts (také známí jako Slaughter And The Dogs), kterou založil Mick Rossi z Wythenshawe. V roce 1978 na koncertě Patti Smith v Manchester Apollo v roce 1978 Billy představil Morrisseymu dlouholetého kamaráda a kytaristu z Wythenshawe Johnnyho Marra, načež založili The Smiths. V lednu 1979 se Billy rozhodl přestěhovat do Londýna, aby si splnil své rock'n'rollové sny, zpočátku se Studio Sweethearts. Bylo to díky této kapely, kde Billy konečně dostal svůj kytarový zvuk na vinyl, když hrál na singlu "I Believe", který byl vydán v květnu 1979. Poté, co bylo jasné, že nebudou dělat to tak, aby se Mick Rossi reformoval. Slaughter and The Dogs a Billy strávili krátký čas jako kytarista ve skupině Andy Blade Group. Andy byl bývalý zpěvák punkové skupiny Eater. 
V roce 1980 se Billy připojil ke skupině Lonesome No More, v jejímž čele stála Koula Kakoulli, jejíž sestra byla manželkou
frontmana The Only One Peta Perretta a zároveň manažerkou kapely. Billyho druhý vinylový výstup přišel na jejich singlu
"Turned Insane" vydaném v dubnu 1981. Na konci roku 1981 Billy přijal nabídku stát se kytaristou ve zásadní kapele Theater
of Hate. To Billymu poskytlo první opravdovou ochutnávku hudebního úspěchu, včetně slotu na podporu turné s The Clash,
jeho první koncerty mimo Spojené království a jeho první vystoupení v TV, když se objevili v britské hudební show "Top
of The Pops". Po necelém roce se Billy pohádal s frontmanem Theater of Hate Kirkem Brandonem a bylo dohodnuto, že by
měl kapelu opustit uprostřed turné.Nevypadalo to vůbec tak špatně, protože na tomto turné se Billy spřátelil s Ianem Astburym, frontmanem předkapely Southern Death Cult, a nakonec to vedlo k tomu, že se oba rozhodli založit spolu novou kapelu. S využitím dynamiky, již dosáhla Ianova kapela Southern Death Cult, zpočátku debutovali jako Death Cult. Poté, co několik singlů a řada fantastických živých vystoupení pomohla zviditelnit kapelu a vybudovat základnu věrných fanoušků, se Billy a Ian rozhodli zkrátit název kapely na The Cult. Poprvé to světu oznámil v lednu 1984 Jools Holland, když představil kapelu v britském televizním pořadu "The Tube", kde předvedli svůj debutový singl "Spiritwalker". Již na tomto singlu začal Billy vytvářet charakteristický zvuk svou volbou nástroje, Gretsch White Falcon z poloviny 70. let, kytary, kterou si poprvé koupil, když nastoupil do Theater of Hate. The Cult se rozpadli v březnu 1995 a znovu se dali dohromady v roce 1999, s další malou přestávkou v roce 2004. Billy hrál v ColoursØund s Mikem Petersem z The Alarm, Craigem Adamsem (The Mission) a bubeníkem Scottem Garrettem (ex-The Cult), Dead Men Walking s Mikem Petersem, Glenem Matlockem (Sex Pistols), Slim Jim Phantomem (Stray Cats) a Kirk Brandonem (Spear Of Destiny) a Cardboard Vampyres s Jerrym Cantrellem. V roce 2006 Billy pracoval na vedlejším projektu Circus Diablo s Billym Morrisonem, Rickym Warwickem a bývalým frontmanem Fuel Brettem Scallions na basu. |
 (Narozen 26. září 1964, The Bronx, New York, United States) Drums, Percussion John je americký heavy metal bubeník známý pro svou práci v hard rocku a heavy metalu. Členem kapely The Cult je od roku 2006. Předtím Tempesta hrál s několika kapelami včetně Exodus, Testament a White Zombie. Spolupracoval s bývalým zpěvákem White Zombie Robem Zombie jako sólový umělec a sloužil jako bubeník pro Charlieho Benanteho, bubeníka heavy metalové skupiny Anthrax dříve ve své kariéře. Odkazuje se na něj v Anthraxově ztvárnění "Friggin' in the Riggin'" (z jejich EP "Penikufesin" z roku 1989), s texty o členech posádky kapely. Kromě toho také hrál roli "Not Man" během prvních živých vystoupení Anthrax, jejichž záběry lze vidět v hudebním videu "Antisocial". John, který vyrůstal v Bronxu, byl poprvé inspirován hrou na bicí jako dítě poté, co v televizi shlédl klasický film Beatles "A Hard Day's Night". "Pomyslel jsem si, že Ringo Starr vypadá tak cool," vzpomíná. "Hned jsem věděl, že chci být bubeníkem." Krátce nato se John doslechl, že soused prodává bicí soupravu a poprosil mámu, aby mu ji dovolila koupit za cenu 25 dolarů. "Všechno to začalo tenkrát," říká John. V roce 1977 John navštívil svůj první živý koncert, když šel na Davida Bowieho do newyorské Madison Square Garden. Tam jej strhl Bowieho bubeník Dennis Davis. John byl dále ovlivněn a inspirován technikami hard rockových bubeníků jako John Bonham z Led Zeppelin, Alex Van Halen a Bill Ward z Black Sabbath - jedné z Johnových oblíbených kapel. "Kromě Van Halen a Black Sabbath jsem jako dítě viděl tolik skvělých vystoupení. Být v davu, pod světly s kouřem a zvukem - hodně mě to inspirovalo. To mě udrželo hodně zaujatého k mému cíli," přiznává. Když John začal stylově experimentovat, dostal se do progresivního rocku a fusion, tehdy se Terry Bozzio stal dalším důležitým vlivem spolu s plodnými bubeníky jako Simon Phillips a Cozy Powell. Na začátku své kariéry získal John zásadní zkušenosti na cestách a ve studiu jako technik pro bicí u Charlie Benanta z Anthrax. "Charlie mě rozhodně naučil, jak přistupovat k hraní thrash metalu, protože jsem nebyl ten typ bubeníka", říká John. "Sledováním jeho kontrabasové techniky jsem se toho naučil mnoho, jak zlepšit svou rychlost a přesnost. Charliemu vděčím hodně za jeho pomoc." V roce 1989, po čtyřech letech u Anthrax, se John přesunul za bubenický trůn Bay Area thrash metalových stálic Exodus, se kterými nahrál tři alba. Poté se připojil k meziměstským rivalům Testament. Třebaže s touto kapelou nahrál pouze jedno studiové album "Low" (1994), John zanechal v kytaristovi Ericu Petersonovi trvalý dojem. "John je rozhodně jedním z nejlepších bubeníků v zemi," poznamenal Peterson. "Má sílu Johna Bonhama, jemnost Cartera Beauforda a agresivitu Davea Lombarda. Jako bubeník má John opravdu všechno." 
Johnův kredit vzrostl v roce 1994, kdy se připojil k industrial metalovým juggerům White Zombie. Vydání "Astro-Creep
2000" z roku 1995 udělalo z White Zombie zdomácnělé jméno, především díky hitu tanečních klubů "More Human Than Human"
a jeho doprovodnému videu. "John byl nejlepší," řekl bývalý baskytarista White Zombie Sean Yseult. "White
Zombie koncertovali s kapelou Pantera docela dost a kromě Vinnieho Paula tu nebyli žádní bubeníci, kteří by se s ním
mohli srovnávat. Je jako stroj, ale brutální. Málokdy slyšíte tak tvrdého úderníka s takovou rychlostí, detailem a
jemností". Robu Zombiemu se Johnovo hraní tak líbilo, že poté, co se White Zombie v roce 1997 rozešli, ponechal
si jej jako bubeníka své sólové kapely. Hra s Robem Zombiem také dala Johnovi svobodu bubnovat na albech, jako je
stejnojmenná sólová deska kytaristy Black Sabbath Tonyho Iommiho, stejně jako na "Hangover Music Vol. VI" od Black
Label Society.V roce 1997 působil krátce jako bubeník skupiny Prong, než se později téhož roku rozpadli. V roce 2000 hrál na bicí v písni "Meat" z stejnojmenného sólového alba Tonyho Iommiho. Když Rob Zombie dal své kapele v roce 2003 pauzu, John neztrácel čas a přistál na svém dalším koncertu. Nikdy si však nepředstavoval, že se stane hlavním členem nové verze Helmet, jedné z nejvlivnějších metalových kapel 90. let. Způsob, jakým příběh vypráví, bylo všechno o načasování. "Přemýšlel jsem o myšlence hrát s jinými lidmi, když mi byl představen kytarista/zpěvák/skladatel z Helmet Page Hamilton," vysvětluje John. "Page byl v LA a chtěl dát dohromady novou kapelu. Byl jsem také dlouholetým fanouškem Helmet. Po telefonické komunikaci jsme se sešli v baru na pár piv a on mi přinesl demo CD se svými písněmi." Jakmile spolu Page a John zajamovali, objevili nepopiratelnou hudební chemii. Za účasti producenta Jaye Baumgardnera (Papa Roach, Drowning Pool) a baskytaristy Roba Nicholsona nahráli dvě dema, která zaujala Interscope Records, a Helmet byli znovuzrozeni. John poté nahrál všechny bicí stopy pro první album Helmet "Size Matters" s novým materiálem po sedmi letech, které bylo vydáno na podzim 2004. "Page je úžasný hudebník," říká John. "Z dlouhodobého hlediska mi hraní s ním a učení se od něj o vývoji hudby opravdu udělalo lepšího hráče." John cestoval po Státech a po Evropě s Helmet téměř tři roky v letech 2004 - 2005. V říjnu 2004 nahrával s kapelou Scum of the Earth. Kapelu tvořili John a jeho bratr Mike Tempesta, který byl dříve kytaristou Powerman 5000, Riggs (ex-Rob Zombie), John Dolmayan (System of a Down), Seven a Clay Campbell. Vydali "Blah...Blah...Blah...Love Songs for the New Millennium", pop-heavy nahrávka připomínající zvuk White Zombie/Rob Zombie, produkovaná Benem Burkhardtem v Belt of Orion Recording v Hollywoodu. V té době se dostal na profesionální křižovatku, kde se mu naskytla příležitost, kterou bylo příliš dobré nenechat si ji ujít. "Můj přítel, který je rezervačním agentem The Cult, mi řekl, že zkoušeli bubeníky," vzpomíná John. "Tehdy jsem byl ve frontě na nahrání dalšího alba s Helmet a měl jsem také odjet do Dubaje hrát s Testament. Byla to jedna z těch věcí, kde se všechno odehrálo během týdne. Po zajištění konkurzu jsem se dozvěděl vše o materiálu The Cult, který jsem potřeboval hrát, a cítil jsem se při konkurzu opravdu sebevědomě, protože jsem byl vždy fanouškem The Cult. V podstatě to prostě klaplo". Po několika konkurzech John vystoupil na koncertě 14. února 2006 a od té doby s The Cult cestoval po Státech, Evropě, Velké Británii a Jižní Americe. "Jako bubeník," přiznává John, "být v The Cult je pro mě skvělé, protože umím hrát opravdu těžce, ale umím hrát i jemně, protože v této hudbě je tolik dynamiky. Rozhodně je to pro mě změna oproti prostému mlácení s Testament nebo hrát všechny smyčky se Zombie. Je to pěkný pokrok a hudbu si opravdu užívám. Jsem opravdu šťastný, že mohu být s těmito kluky, protože jsou jednou z mých oblíbených kapel a mají velký vliv. Legrační přitom je, že jsem v roce 1993 plánoval udělat konkurz do The Cult," vzpomíná. "Ale pak jsem skončil na turné s Testament a poté jsem dostal příležitost koncertovat s White Zombie, takže načasování je opět opravdu za vším." John je také hrdý na to, že mohl oznámit uvedení svého nového charakteristického malého bubnu, The John Tempesta Stealth Snare od TAMA. "Na tomto bubnu jsem nějakou dobu pracoval s TAMA a měl jsem prototypy na několika turné s Helmet," vysvětluje John. "Jezdil jsem s tím rok, dokud jsme nezdokonalili design, takže jsem si s bubnem dal hodně práce a jsem na to opravdu hrdý." Johnovy vystoupení na drums clinic jej zavedly od Moskvy, kde vystupoval na Zildjian's Day Out, až do Austrálie. "Hrát před různými lidmi po celém světě, protože každý oceňuje hudbu, je opravdu potěšující," přiznává John. "Účast na těchto clinic mi také dala šanci hrát s několika skvělými bubeníky, jako je Dave Weckl, Virgil Donati, John Blackwell, Chad Wackerman, Dom Famularo a mnoha dalšími úžasnýmih hudebníky." V dubnu 2011 nahrál bicí samply a MIDI drážky pro rozšíření Toontrack do softwaru pro emulaci bicích EZdrummer, nazvaného Metal Machine EZX. Dne 15. července 2013 Tempesta dokončil své bicí nahrávky pro projekt Temple of the Black Moon, projekt se známými umělci z různých metalových žánrů. Dalšími členy jsou Dani Filth, Rob Caggiano a King Ov Hell. Ve stejném roce také bubnoval na albu Emphatic "Another Life". |
Damon Fox(rodné jméno Bill Rocz Jr.) (znám také jako Damien Black, Professor Diablo, Xof Nomad) (Narozen 17. května 1966, Phoenix, Arizona, USA/Los Angeles, California, United States) Keyboards, Vocals Damon je multiinstrumentalista, skladatel a producent z Los Angeles, který vyrůstal ve Phoenixu v Arizoně. Je uznáván především jako sólový zpěvák a klávesista psychedelického prog metalového souboru Bigelf, kde působí od roku 1991. Můžete jej slyšet na několika platinových albech, včetně "As I Am" od Alicia Keys, "Stripped" od Christiny Aguilera a Back To Basics. Damonovy klávesy se také objevují na nahrávkách od Matta Soruma (Guns & Roses), Cheap Trick a Courtney Love. Od roku 2016 je hudebníkem na turné s britskou rockovou skupinou The Cult a pokračuje v celosvětovém turné s Bigelf. Fox se objevil jako host v šesté sezóně RuPaul's Drag Race pro jednu výzvu. Výzvou epizody bylo, aby soutěžící královny přeměnily rovné muže za nevěsty. Nevěsty se objevily v zákulisí show "Untucked" se svými manžely v šatech jako ženich. Foxovu přeměnu provedla oblíbená fanynka taháků Darienne Lake. |
Grant Fitzpatrick(Narozen ***) Bass, Vocals Grant Fitzpatrick je hudebník pocházející ze Sydney a Brisbane v Austrálii. V roce 2015 se připojil ke skupině The Cult. První vystoupení s kapelou odehrál 28. října 2015 v Stubb's Bar-B-Q v Austinu, Texas. Fitzpatrick hrával rovněž s Matt Sorumem, Madden Brothers, MINK (listopad 2005 - červenec 2009) nebo zpěvačkou Cherie Currie. |
Chris Wyse(Narozen 15. července 1969, Queens, New York, United States) Bass, Backing Vocals Chris je americký basista a zpěvák, známý mimo jiné svými vystoupeními s Ace Frehley, The Cult, Ozzy Osbourne, Mick Jagger, Tal Bachman a Jerry Cantrell. Wyse hrál s The Cult v letech 2006 až 2015 a je zpěvákem a baskytaristou skupiny Owl, kterou založil v roce 2007. Wyse je irský Američan první generace a narodil se v Queensu v New Yorku. Na základní škole objevil hudbu Kiss, The Doors a Led Zeppelin a ke hře na baskytaru jej inspiroval především Steve Harris z Iron Maiden. Wyse vystupoval s místními kapelami v New Yorku a jeho schopnosti a inovativní přístup k baskytaře byly rychle rozpoznány a v 17 letech byl uveden jeho profil v magazínu Guitar Player. Ve 20 letech se objevil na DVD Guitar For the Practicing Musician. V roce 1990, podnícen úspěchem studiového setkání s hudebníky spojenými se Stevem Vaiem, se Wyse přestěhoval do Los Angeles, kde většinu času věnoval hraní s kapelami. Po vystupování s umělci, jako jsou Chris Pitman z Guns N' Roses a Paul D'Amour z Tool, byl Wyse představen uznávanému producentovi Bobu Rockovi a stal se Rockovým baskytaristou, který hrál s rockovými umělci včetně Tal Bachmana, pokračoval však i s dalšími umělci, včetně Scotta Weilanda. V roce 2001 hrál Wyse na dobře přijatém albu The Cult "Beyond Good And Evil", které Rock produkoval. V roce 2006 se stal baskytaristou The Cult na plný úvazek, koncertoval s nimi po celém světě a nahrál dvě další alba. V roce 2004 byl Wyse rekrutován do kapely Ozzyho Osbourna bubeníkem Mikem Bordinem. Hrál na Ozzyho albu "Under Cover", které bylo zahrnuto v Osbourneově set boxu "Prince of Darkness". Kromě toho Wyse vystupoval a nahrával s kapelou Boba Rocka, Payola$. V roce 2003 Bob Rock, který tehdy produkoval desky Metallica, naléhal na Wyse, aby se zúčastnil konkurzu do kapely. Byl jedním z hrstky basistů vybraných pro hraní s Metallicou během konkurzu, což bylo zdokumentováno ve filmu Some Kind of Monster. V roce 2007 Wyse založil vlastní alternativní rockovou kapelu Owl. V Owl působí Wyse jako zpěvák, skladatel a producent, kromě toho, že hraje na basovou kytaru a baskytaru, někdy vytváří efekty podobné Hendrixovi na baskytaru pomocí smyčce. Wyse založil Owl se svým přítelem z dětství, bubeníkem Danem Dinsmorem a kytaristou Jasonem Achillesem Mezilisem z LA. Owl, jejíž styl bývá popisován jako "přibližující se k nadčasovým rockovým strukturám prostřednictvím zdravého množství experimentování a instrumentální složitosti", vydali svůj debut v roce 2009, v dubnu 2013 následovalo album "The Right Thing". První videoklip z alba, titulní skladba "The Right Thing", měla premiéru na stránkách Rolling Stone v březnu 2013. Owl vydali své třetí album "Things You Can 't See" v létě 2015. Wyse opustil The Cult v roce 2015 a pokračoval v turné a nahrávání s Frehleyem. Po vydání třetí desky Owl koncertoval s Frehleyem a objevil se u Frehley's Origins Vol 1. V roce 2016 byla Frehley's Origins Vol. 1 vydána a Wyse hrál na baskytaru na nahrávce, na které zpívá Paul Stanley ve skladbě "Fire And Water". Kromě toho hrál Chris na basovou kytaru na albu Ace Frehleyho "Space Invader". |
James Stevenson(Narozen 12. října 1958, ***) Rhythm Guitar, Backing Vocals James je anglický punk/alternativní rockový kytarista, svého času působil jako člen Alarm, Gene Loves Jezebel, Gen X, The Cult, Holy Holy a Chelsea. Jeho otcem je spisovatel John Stevenson. Je ženatý s bývalou zpěvačkou Westworld Elizabeth Westwood. Stevenson začal svou hudební kariéru v londýnské punkové kapele Chelsea v roce 1977, když se ještě ve škole učil na zkoušky A Level. Hrál na kytaru v jejich prvním singlu "Right To Work", vydaném 1. června 1977, a během prvního Chelsea BBC Radio 1 session. Stevenson pokračoval ve spolupráci s Chelsea tři roky, ale koncem roku 1980 se připojil ke Generation X k Billymu Idolovi v roce 1980 v době, kdy byl vydán singl kapely "Dancing With Myself". Po zániku Generation X v roce 1981 strávil rok v doprovodné kapele Kim Wilde. Hrál na kytaru na jejím debutovém albu "Kim Wilde", druhém albu "Select" a objevil se s ní v mnoha TV vystoupeních a videích, včetně "Kids in America" a "Checkered Love". Poté Stevenson založil Hot Club s bývalým basistou Sex Pistols Glenem Matlockem. Vydali dva singly na RAK Records. V roce 1985 byl požádán, aby se připojil k post-punkové kapele Gene Loves Jezebel, když jejich kytarista náhle odešel na začátku prvního turné po USA, se kterou dodnes spolupracuje a je spoluautorem většiny jejich hitů. Stevenson se objevil na albech kapely "Discover", "House of Dolls", "Kiss of Life", "Heavenly Bodies", "VII" a "The Thornfield Sessions". Produkoval mimo jiné také sólové album zpěváka Gene Loves Jezebel Jaye Astona "Unpopular Songs", sólové album Beki Bondage "Cold Turkey" a sólové album Gene October "Life And Struggle". V roce 1994 byl pozván svým starým přítelem Billym Duffym, aby se připojil k nadcházejícímu světovému turné The Cult jako druhý kytarista a hrál s nimi i v roce 1985. Také nahrával píseň "Brand New You're Retro" od Trickyho z jeho debutového alba "Maxinquaye". Podílel se jako kytarista na mnoha nahrávkách, včetně umělců tak různorodých jako Scott Walker, Jimmy Nail, Louise, Helen Terry, Annabel Lamb a The Hothouse Flowers, a skládal hudbu pro TV a film. V roce 1998, sedm let poté, co Mike Peters opustil The Alarm, vyzval Stevensona, aby podpořil jeho sólové projekty, a ten byl stálou součástí Petersových následujících hudebních inkarnací, což vedlo k menším úspěchům v žebříčcích, nejprve pod rouškou Poppyfields s hitem Top 30 "45 RPM" v únoru 2004 a jako Alarm MMVI se singlem č. 24 "Superchannel" v únoru 2006 z alba "Under Attack". 
Stevenson stále hraje s Alarm a Gene Loves Jezebel (verze Jaye Astona). Připojil se také k Chelsea a vystupoval na
jejich albech "Faster, Cheaper and Better Looking" (2006) a "Saturday Night Sunday Morning" (2015). Hraje také v
Matlockově kapele The Philistines a přispěl na Matlockova alba "Open Mind" a "Born Running". Občas se objeví v
kapele newyorského zpěváka/skladatele Willieho Nilea, když hrají ve Velké Británii.V roce 2011 založili Stevenson a Matlock superskupinu International Swingers se zpěvákem Garym Twinnem a bubeníkem Clemem Burkem (ex-Blondie) a basistou Glen Matlockem (ex-Sex Pistols). Prostřednictvím PledgeMusic skupina získala peníze na nahrání svého prvního studiového alba "The International Swingers", které vyšlo v roce 2015 a mixoval je Peter Walsh. V lednu 2013 vydal Stevenson prostřednictvím své vlastní webové stránky třískladbové CD "The Shape Of Things To Come". V březnu 2014 následovalo album "Everything's Getting Closer To Being Over". Na albu, které produkoval Peter Walsh, se podíleli Matlock, Steve Norman, Barriemore Barlow, Geoff Dugmore a další. Stevenson se znovu připojil k The Cult jako druhý kytarista na jejich světovém turné "Electric 13" po Severní Americe, Evropě a Austrálii v létě 2013 a pokračoval s nimi na turné i v roce 2014. Od roku 2014 hraje Stevenson v kapele Holy Holy, kde hraje hudbu Davida Bowieho, mimo jiné po boku Micka Woodmanseyho, Tonyho Viscontiho a Glenna Gregoryho. Záznam jejich londýnského koncertu v září 2014 vydal Maniac Squat Records v roce 2015 jako živé album "The Man Who Sold The World Live In London". |
Mike Dimkich(rodné jméno Michael John Dimkich) (Narozen 15. února 1968, Los Angeles, California, United States) Rhythm Guitars Dimkich je americký hudebník srbského původu [Dimkiæ], odtud pochází i jeho přezdívka Srb. Je ultramaratonským běžcem a závodním silničním cyklistou. Oficiálně začal běhat ultramaratonské závody v roce 2001 a od roku 2003 jich uběhl už více než deset. V poslední době se začal účastnit soutěžní silniční cyklistiky. Jako kytarista působil v kapelách The Cult (2006-2013), Channel 3, Suckerpunch, Bad Religion (od roku 2013) nebo hrával se Steve Jonesem. Ke kytaře se dostal kolem 12 let, na kterou hrál od chvíle, kdy se probudil před školou, až do chvíle, kdy jsem šel večer spát, tedy každou volnou chvíli, kterou si mohl vybojovat, využíval k hraní na kytaru. Dimkich začal hrát v kalifornské punkrockové kapele Channel 3 v roce 1986. V roce 1989 hrál na kytaru se Stevem Jonesem ze Sex Pistols a otevírali s Jonesem koncerty The Cult. The Cult požádali Dimkiche, aby se k nim připojil na rytmickou kytaru v roce 1993, a zůstal jejich členem až do roku 2013, kdy se připojil k Bad Religion, aby nahradil Grega Hetsona, který měl osobní problémy. James Stevenson nahradil Dimkicha jako kytarista v The Cult. V roce 1995 také nahrával album se Suckerpunch a v roce 2009 si zahrál na albu Cheap Trick "The Latest". |
 (Narozen 9. února 1969, United Kingdom) Bass, Guitars, Backing Vocals Billy Morrison je britský kytarista a zpěvák, který hraje na kytaru s Billy Idol (2010–present) a vystupuje s cover kapelou Royal Machines v Los Angeles. Morrison předtím hrál se Stimulator (1998-2001), Camp Freddy (2002–dosud) a stál v čele hard rockového aktu Circus Diablo (2006–present). Byl také členem kapely The Cult (2001-2002). Morrison se narodil ve Velké Británii jako jedináček. Na začátku své kariéry byl členem indie rockové kapely Into a Circle. Důsledné zneužívání drog vedlo k období nečinnosti, dokud se nevzpamatoval a v roce 1995 založil Stimulator. Skupina podepsala nahrávací smlouvu s Geffen Records a nahrála album, ale společnost je nikdy nevydala. V roce 2008 vydal Morrison album pod svým vlastním jménem a uvedl: "Když jsem četl o Tunecore, a když se firma začala vydávat na domácí nahrávky – indie, DIY přístup – chtěl jsem je konečně vydat. Všechny tištěné kopie se prodaly a stále to dělá dobrý obchod na iTunes. Nazval bych to úspěchem." V roce 2001 se Morrison na žádost Billyho Duffyho připojil k The Cult jako baskytarista. Ačkoli primárně hraje na rytmickou kytaru, bavila jej myšlenka hrát na baskytaru pro tak zásadní rockovou kapelu. Více než rok koncertoval s The Cult, což zahrnovalo vystoupení ve Velké Británii a Japonsku a turné s Aerosmith po USA. Během následného období nečinnosti The Cult se Morrison spojil s frontmanem Pitchshifter J.S. Clayden a vytvořili Doheny. Žádný jejich materiál však nebyl komerčně vydán. V roce 2009 Morrison o této zkušenosti promluvil v rozhovoru: "Napsali jsme spolu nějaké písně, zasmáli jsme se a dali dohromady sestavu, ale myslím, že Doheny trpěli tím, že byli příliš nacvičený a podfinancovaný. Hráli jsme každou notu perfektně a neměli jsme žádné peníze, abychom se dostali na turné a vyrazili z LA. Ale z těch let vzešlo několik skvělých písní. Měli bychom je vydat". V roce 2002 Morrison spojil své síly s Davem Navarrem, Mattem Sorumem, Donovanem Leitchem a Scottem Fordem a spolu vytvořili kapelu Camp Freddy. Kromě svých vystoupení s kapelou, Morrison hostil v rozhlasové show, Camp Freddy Radio, na losangeleské Indie 103.1 po dobu tří let s Navarrem a Leitchem. Morrison začal hrát ve filmech v roce 2005 a své první vystoupení na obrazovce předvedl v nezávislém filmu "Tripping Forward" jako drogový dealer Sweaty Steve. Od té doby natočil další nezávislé filmy, včetně "Evilution", "Basement Jack" a" K-11" (režie Jules Stewart). Herecký proces popsal jako "něco, co bych rád dělal víc", a pokračuje ve vývoji TV a filmových projektů. V roce 2006 založil Morrison Circus Diablo s kolegou kytaristou The Cult Billym Duffym a bývalým frontmanem skupiny Fuel Brettem Scallions na baskytaru. Sestavu doplnil bývalý frontman The Almighty Ricky Warwick a bubeník Slunt Charles Ruggiero. Kapela následně do své sestavy přidala bývalého kytaristu Korn Roba Pattersona a zpěváka a skladatele 
Patricka Cornella. První album kapely vyšlo v červenci 2007 a první singl "Loaded" se dostal na 29. místo v žebříčku
Active Rock Chart. Video k písni bylo nějakou dobu nejsledovanějším hudebním videem na YouTube s více než miliónem
shlédnutí.V březnu 2010 se Morrison připojil ke kapele Billyho Idola a uvedl: "Jsem šťastný, že vám konečně mohu říci, že v roce 2010 pojedu na turné s Billym Idolem. K sestavě jsem se připojil na začátku roku a už několik týdnů jsem ponořen ve zkouškách. Dvojité kytary Steva Stevens a já zníme úžasně na materiálu Idola a jsem nadšený, že se tam dostanu a začnu hrát show. Za kitem stojí můj přítel Jeremy Colson a bystří z vás si budou pamatovat, že jsem s Jeremym dříve pracoval v Circus Diablo". Kromě toho, že většinu roku 2010 strávil na cestách s Billym Idolem, včetně vystoupení v Rusku, Řecku, Švýcarsku, Německu, Anglii a většině východní Evropy, Morrison získal hostující roli v TV Showtime v televizním seriálu Californication. Epizoda s názvem "Lawyers, Guns and Money" byla odvysílána 11. února 2011, přičemž Morrison hrál tatéra. Morrison cestoval s Billy Idolem znovu v létě a v zimě 2014. Vyvinul silné autorské partnerství s dlouholetým spoluautorem scénáře Idola Stevem Stevensem a oba kytaristé pokračují ve společném psaní. Je spoluautorem většiny alba "Kings & Queens of the Underground" Billy Idola, které vyšlo v říjnu 2014 se Stevensem a Idolem. V lednu 2011 na NAMM Show byl uveden Gibson Les Paul Billy Morrison signature model kytary. Kytara navržená Morrisonem je jednou z mála kytar Les Paul, která má bílý vřeteník. Morrison také přispěl do videoblogu na webu Gibson. V lednu 2014 prošla Camp Freddy proměnou jména i sestavy, kdy Morrison, Navarro, Chaney a Leitch vytvořili novou kapelu s názvem Royal Machines s frontmanem Sugar Ray Markem McGrathem a bubeníkem Joshem Freesem z Devo, The Vandals a A Perfect Circle. Morrison zveřejnil na svých webových stránkách následující prohlášení: "No, po deseti letech jako Camp Freddy nastal čas jít dál, změnit se udělat to všechno znovu! S Royal Machines se posouváme vpřed - já, Dave Navarro, Donovan Leitch, Josh Freese, Mark McGrath a Chris Chaney - stejné zábavné pořady, stejní skvělí hosté a doufejme, že dalších deset let šílených, bláznivých a jedinečných pořadů. Minulý víkend jsme vystoupili v Bitesize TV se třemi písněmi a výsledek bude brzy odvysílán - ano, zveřejním podrobnosti o vysílání, až je budeme mít. Ale bylo skvělé vidět, že se někteří z vás večer objevili a přidali se, a byl to dobrý pocit hrát poprvé za Royal Machines". S bubeníkem Billy Idola Erikem Eldeniusem Morrison napsal a vydal své druhé sólové album "God Shaped Hole" v roce 2015. Album obsahuje pět původních písní a pět převzatých skladeb. Píseň "Gods" napsali Morrison a Ozzy Osbourne, kteří skladbu také nazpívali. Píseň byla chválena jako "klasická balada Ozzyho Osbourna" a rotuje na kanálu "Ozzy's Boneyard" Sirius XM. Dlouholetý Morrisonův přítel Osbourne řekl Guitar World: "Tak jsme se dali dohromady, vytvořili pár melodií a psaní nám trvalo doslova půl hodiny". Morrison také spolupořádá měsíční talk show s názvem "Ozzy Speaks" na Sirius společně s Osbournem. Jako dlouholetý sběratel současného výtvarného umění vlastní Morrison díla Andyho Warhola, Jeana Michela Basquiata, Damiena Hirsta, Keitha Haringa a mnoha dalších. Počínaje rokem 2013 Morrison přidal malbu na svůj seznam tvůrčích úspěchů, který vyvrcholil čtyřmi vyprodanými uměleckými přehlídkami za posledních pět let. Jeho práce si vysloužila pozornost seriózních sběratelů umění a spolupracoval na dílech s Lincoln Townley, Plastic Jesus a RISK. Obraz z jeho série Butterfly visí v Kapitolu USA. Jako herec se objevil od roku 2005 ve filmech "Tripping Forward" (2006), "Evilution" (2008), "Basement Jack" (2008), "The Perfect Age of Rock 'n' Roll" (2009), "The Heart Is a Drum Machine" (2009), "Californication" - Episode: "Lawyers, Guns and Money" (2011), "The Necropolitan" (TBA), "K-11" (2012), "Len and Company" (2015), "Massacre" (2015) a zatím poslední "Reboot Camp" (2020). |
Jamie Stewart(rodné jméno James Alec Stewart) (také znám jako Jamie Stewart "III") (Narozen 31. ledna 1964, Harrow, Middlesex, London, England) Bass, Rhythm Guitars, Keyboards, Backing Vocals Jamie Stewart je bývalý britský hudebník, který byl více než šest let, od dubna 1983 do začátku roku 1990, originálním baskytaristou post-punk/hard rockové kapely The Cult. Hrál na jejich prvních čtyřech albech "Dreamtime", "Love", "Electric" a "Sonic Temple", než odešel přátelsky do důchodu. Působil také v kapelách Death Cult, Masterstroke, Ritual, The Cult. Od počátku 90. let žije v Kanadě. Jeho matka Myra (rozená Kidd) byla tanečnicí v Mezinárodním baletu a jeho otec Donald Stewart byl houslistou Londýnského symfonického orchestru. Začínal jako kytarista a nikdy se vlastně nepovažoval za baskytaristu. Když mu bylo 16 let byl v severním Londýně v post-punkové goth kapele jménem Ritual. Kolem roku 1981 vydali několik nezávislých singlů. V roce 1983 byl bubeník od Ritual Ray Mondo rekrutován Ianem Astburym a Billym Duffym, aby vytvořili nový počin s názvem Death Cult (později The Cult). Stewart se na výzvu Monda zúčastnil konkurzu na roli basisty Death Cult. Jamie zašel do místního obchodu s hudbou v Harrow a zeptal jsem se, jestli bych si nemohl půjčit basu na konkurz. Nacvičil si pár skladeb, následně byl přijat a nabídli mu rovnou koncert. Tak si koupil Rickenbacker 4001, svoji první pořádnou basu. Stewart pokračoval ve hře na baskytaru na všech nahrávkách The Cult až do roku 1990. Hrál také na klávesy v několika písních na albech "Dreamtime", "Love" a "Sonic Temple". Po nahrávce třetí dlouhohrající desky "Electric" v roce 1987, skupina cítila, že na turné je potřeba druhého kytaristy, aby reprodukoval hudbu "Electric". Roli obsadil Stewart, který znal písně a styl a byl bývalým kytaristou. Pro turné byl jako baskytarista přijat Kid Chaos (ex-Zodiac Mindwarp, Love Reaction). Stewart nadále vystupoval na baskytaru v prvních dvou propagačních videích k "Electric", a to "Love Removal Machine" a "Lil Devil". Pětičlenná sestava se Stewartem na kytaru byla použita pro 3. video "Wild Flower". Stewart se vrátil na basu kvůli nahrávání a turné k albu "Sonic Temple". Na klávesy pro nahrávku hráli John Webster (Aerosmith, Tom Cochrane) a John Sinclair (Ozzy Osbourne, Uriah Heep) na turné. Po turné v roce 1990 Stewart kapelu opustil, přičemž jako hlavní důvody odchodu uvedl rozdílnost, která mezi Astburym a Duffym narostla, a přání založit rodinu. Jeho poslední vystoupení s The Cult bylo v Universal Amphitheater v Los Angeles dne 3. dubna 1990. K odchodu uvedl v jednom rozhovoru: "Odešel jsem hlavně proto, že jsem se oženil a byl čas mít děti. Nemůžete být v kapele a být rodičem a dělat obě práce správně. Také po sedmi letech na cestách se Ian a Billy znesvářili, měli samostatné zájezdové autobusy, atmosféra nebyla skvělá. Ale můj odchod byl přiměřeně přátelský, když se nyní ohlédnu zpět". Po přesídlení do Londýna se Stewart přemístil ke studiové práci a snažil se prosadit jako producent, ale lidé o něj neměli zájem, protože móda se tak rychle mění a The Cult stejně nikdy nebyl v módě. Produkoval EP na Beggars Banquet Records pro Goat, kde hrál Adrian Oxaal, pozdější kytarista s Jamesem. Během této doby se Stewart připojil k Adrianu Smithovi (Iron Maiden) v nenápadné kapele The Untouchables, z níž se stali Psycho Motel, která hrála neformální koncerty, hlavně po Londýně. Takže po čtyřech letech se v roce 1991 se po narození své dcery s rodinou přestěhoval do kanadského Toronta, aby se tam věnoval produkční kariéře. Tam se ostatně i The Cult vždy dařilo dobře, a měl skvělý čas produkovat několik malých kapel. V roce 1992 Stewart produkoval píseň Joni Mitchell "A Case Of YouP" s torontskou kapelou Sloan pro tributní album "Back To The Garden". Píseň se stala nejúspěšnějším singlem alba. V roce 1993 pracoval Stewart v Le Studio v Morin Heights v Quebecu s kapelou Les Respectables. Nahrávky zůstaly nevydané, dokud se některé písně neobjevily na jejich albu "Full Regalia" z roku 1996. Stewart spolupracoval s Ripped v roce 1994 na produkci písní pro jejich debutové album Bloodshot. Během pobytu v Torontu Stewart také využil další příležitosti pro studiové vystoupení. V roce 1993 napsal, produkoval a hrál na baskytaru na EP pro Polygram Canada s torontským zpěvákem a kytaristou Edem McDonaldem s názvem "Masterstroke". V roce 1994 hrál na bezpražcovou basu na Memory Thief, druhém albu umělců "Polygram Lost & Profound". Stewart odešel z hudebního průmyslu v roce 1994 a se svou rodinou se přestěhoval zpět do Spojeného království, vrátil se na vysokou školu studovat grafický design a nyní pracuje pro softwarovou společnost v Buckinghamshire v oblasti softwaru a designu uživatelského rozhraní a žije se svou rodinou v Oxfordshire. Dne 10. října 2009, na turné k 25. výročí vydání alba "Love", hrál Stewart znovu na baskytaru se svými bývalými spoluhráči na pódiu v londýnské Royal Albert Hall ve dvou přídavcích "The Phoenix" a "She Sells Sanctuary". Na pódiu se k němu připojil i původní bubeník pro nahrávky Mark Brzezicki (ex-Big Country). Znovu, tentokrát k 25. výročí vydání alba "Electric" v roce 2013 Stewart několikrát hostoval, 26. října 2013 v Glasgow Barrowland při "Love Removal Machine" (kytara), "Horse Nation" a "Spiritwalker" (basa), 31. října 2013 v London Roundhouse při "Love Removal Machine" (kytara), "Horse Nation" a "Spiritwalker" (basa) a 1. listopadu 2013 v London Roundhouse "Sun King" a "Horse Nation" (na basu). |
Charley Drayton(rodným jménem Charles Leslie Drayton) (znám také jako Seedy) (narozen 9. května 1965, New York City, United States) Bass Charley je americký multiinstrumentalista a producent, znám především jako bubeník. Mezi umělce, se kterými nahrával nebo s nimi vystupoval, patří The Cult, Keith Richards, The Rolling Stones, Paul Simon, Neil Young, Miles Davis, Herbie Hancock, Johnny Cash, Chaka Khan, Mariah Carey, Seal, Feargal Sharkey, Bob Dylan, Iggy Pop, Janet Jackson, Courtney Love, Michelle Branch, Ivan Neville, Andrés Calamaro, Hiram Bullock a mnoho dalších. Drayton hrál s australskou rockovou kapelou Divinyls v letech 1991-2008. Oženil se s frontmankou Divinyls Chrissy Amphlettovou 27. července 1999. Amphlett zemřela 21. dubna 2013 po dlouhém boji s rakovinou prsu. Drayton byl označován jako zázračné dítě, které poprvé nahrávalo jako bubeník již v osmi letech a ve 14 začalo profesionálně koncertovat. Narodil se v Brooklynu ve státě New York do hudební rodiny. Jeho dědeček Charles H. "Charlie" Drayton (1919–1953), baskytarista, vystupoval a nahrával s mnoha jazzovými velikány, zejména Bennym Carterem, Benem Websterem, Billiem Holiday, Colemanem Hawkinsem, Woody Hermanem, Jackem Teagardenem, Louis Armstrongem a Fletcherem Hendersonem. Jeho otec, Bernard "Bernie" Drayton byl plodný studiový zvukový inženýr a producent. Bernard byl zvukovým inženýrem pro poslední nahrávku Johna Coltranea "The Olatunji Concert: The Last Live Recording". V roce 1985 přispěl Drayton prací na perkuse na albu Rolling Stones "Dirty Work", což vedlo Keitha Richardse k tomu, aby jej v roce 1987 požádal, aby se stal zakládajícím členem jeho vedlejšího projektu X-pensive Winos. Jako baskytarista Drayton koncertoval a nahrával s Richards and the Winos do prosince 1992 a zahrálsi na jejich albech "Talk Is Cheap" a "Main Offender", i na živém albu a videu "Live At Hollywood Palladium, 15. prosince 1988". Richards popisuje Draytona jako jednoho z jeho nejoblíbenějších bubeníků. 
Drayton hrál na bicí u čtyř skladeb alba The B-52 z roku 1989 "Cosmic Thing", včetně singlů "Channel Z" a "Love Shack". Ve videích
k oběma písním se však objevil Zack Alford, který se skupinou následně absolvoval turné na bicí. Drayton hrál na basovou kytaru po
boku Neila Younga 30. září 1989 v Saturday Night Live vystoupení "Rockin' in the Free World". Zahrál si na basovou kytaru na albu
The Cult z roku 1991 "Ceremony".Na bicí si zahrál i na dvou albech pro australskou skupinu Divinyls "Divinyls" z roku 1991 a "Underworld" z roku 1996, které také produkoval, což bylo poslední album skupiny před jejich pauzou na konci roku 1996. V roce 1999 se Drayton oženil se sólovou zpěvačkou Divinyls Chrissy Amphlett a pár poté žil v New York City. V roce 2007 se Divinyls zreformovali a Drayton hrál na bicí v jejich kapele na turné i v jejich nových studiových nahrávkách, také produkoval nové album skupiny. Amphlett zemřela na komplikace rakoviny prsu a roztroušené sklerózy 21. dubna 2013. V letech 2008 a 2009 nahrával a koncertoval s Paulem Simonem. V roce 2010 absolvoval turné s duem Simon & Garfunkel. Paul Simon k tomu řekl: "Charley je srdcem kapely a jsem velmi vděčný, že jej mám. Přichází připravený, vážně a je z něj potěšení. Je to skvělý muzikant a skvělý bubeník." Od roku 2011, po smrti původního bubeníka Steva Prestwiche, nahrává a koncertuje s australskou rockovou kapelou Cold Chisel. Drayton také koprodukoval a hrál na různé nástroje na albu Fiony Apple "The Idler Wheel..." vydaném v červnu 2012. V roce 2014 hrál na bicí na albu "Rester Vivant" od předního představitele francouzské hitparády Johnnyho Hallydaye, v roce 2015 pak i na jeho dalším albu "De L'Amour". Objevil se také na druhém albu "Kaze No Hate Made" od japonského umělce Kazuyoshi Saito. V roce 2017 byl Drayton na celosvětovém turné jao hráč na bicí s Little Steven & The Disciples of Soul. V listopadu 2021 se Drayton připojil k Bobu Dylanovi a jeho kapele. Drayton byl jedním z hlavních kritiků plánů kytaristy Divinyls Marka McEnteeho na reformu skupiny s novým zpěvákem, přičemž v rozzlobeném příspěvku na Facebooku uvedl, že McEnteeho činy byly tou "nejzažší neúctou" vůči zpěvačce Amphlett. |
James Kottak(narozen 26. prosince 1962, Louisville, Kentucky, United States) Drums James Kottak je americký bubeník, který je znám především díky své práci s německou hardrockovou kapelou Scorpions, ke které se připojil v roce 1996. V době svého vyhození z kapely v roce 2016 byl jejich vůbec nejdéle sloužícím bubeníkem, předčil i Hermana Rarebella, který strávil v kapele 18 let. Kottak byl ženatý s Athenou Lee, mladší sestrou Tommyho Lee, která je také bubenicí a byla členkou Kottak. Pár měl spolu tři děti, včetně jejich syna Matthewa a dvou dětí Athény z prvního manželství, Tobiho a Milese. Miles je v současnosti hlavním bubeníkem indie rockové kapely Bad Suns. Před příchodem do Scorpions byl Kottak bubeníkem kapel Bob Brickley Band, Nut House, Mister Charlie, Buster Brown, Montrose (1987), Kingdom Come (1988-1989), Wild Horses (1991-2003), McAuley Schenker Group (1992), Michael Lee Firkins (1995), Warrant (1995) a Ashba (1996). Během svého působení s Kingdom Come brzy vešel ve známost, objevil se na prvních dvou studiových albech kapely, z nichž to první zahrnovalo jejich největší hit "Get It On". Tato skladba je výjimečná Kottakovým bubnováním, které vyvrcholí bubenickým sólem těsně před koncem písně. V únoru 1997 pomohl Diovi na jejich americkém turné tím, že nahradil Vinnyho Appiceho na čtyřech nebo pěti vystoupeních, když měl Vinny Appice zápal plic. Dával také lekce bubnování na Far-Out Music v Jeffersonville, Indiana, kdysi měl jako studenty bývalý bubeník Bride Jerry McBroom. Hrál také s kytaristou Michaelem Lee Firkinsem. Kottak také hraje ve své vlastní kapele Kottak, dříve známé jako KrunK. Dne 29. dubna 2014 National Post oznámili prostřednictvím Associated Press, že Kottak byl zatčen v Dubaji a odsouzen k jednomu měsíci vězení za urážlivé chování, urážku islámu a veřejné opilství. Toho se měl dopustit na palubě letadla do Bahrajnu, s přestupem v Dubaji. Celé to začalo na letišti ve Spojených Arabských Emirátech. James tak trochu přebral a skončil v místním vězení s obviněním z odhalování na veřejnosti, slovní útoky a urážení víry. Ve vězení musel zůstat celý měsíc a propuštěn byl po zaplacení pokuty 300 liber. Ale to nebylo vše. Problémy s alkoholem měl James zřejmě delší dobu a tak na něj spoluhráči tvrdě zatlačili. Dne 28. dubna 2016 bylo oznámeno, že Kottak bude u Scorpions nahrazen Mikkey Dee ve 12 večerech v Severní Americe, včetně řady show v Hard Rock Hotel v Las Vegas nazvané "Scorpions blacked out in Las Vegas". Dne 12. září 2016 bylo oznámeno, že Kottak již není v kapele, údajně pro svůj alkoholismus, když měl začít pracovat na své léčbě. |
Mickey Curry(celým jménem Michael Timothy Curry) (Narozen 10. června 1956, New Haven, Connecticut, United States) Drums Mickey Curry je americký bubeník. Proslavil se především dlouhodobou spoluprací se zpěvákem a skladatelem Bryanem Adamsem, i když spolupracoval také s dalšími hudebníky jako jsou Hall & Oates, Cher, Tina Turner, Alice Cooper, David Bowie, Elvis Costello, Sam Phillips, Tom Waits, Survivor, The Cult, Steve Jones a další hudebníci. Mickey Curry se narodil v New Haven, Connecticut, USA. Na bicí začal hrát v 11 letech, když měl hodiny ve škole s mužem jménem Nick Forte. Když mu bylo 13, založil se svými dvěma bratry kapelu The Rack. Když mu bylo 17, vstoupil do Scratch Band v Connecticutu. Hrával v mnoha místních kapelách v Connecticutu až do roku 1980, kdy začal pracovat ve studiích v New Yorku. Při práci na Manhattanu se připojil ke skupině Tom Dickie and the Desires. Řídil je Tommy Mottola, který také manažoval Hall & Oates. Pod dojmem Curryho práce jej Mottola požádal, aby nahrál s Hall & Oates na jejich album "Private Eyes". Zhruba ve stejném období, kdy pracoval s Hall & Oates, se Curry seznámil s producentem Bobem Clearmountainem, který právě začal pracovat s mladým Bryanem Adamsem. Brzy poté Curry hrál na Adamsově druhém albu "You Want It You Got It". Právě v této době se Curry začal prosazovat. Několik let cestoval s Hall & Oates, souběžně s hraním na studiových albech Bryana Adamse. Curryho působení v Hall & Oates pokračovalo až do roku 1986, kdy se rozhodl začít koncertovat na plný úvazek s Adamsem. Právě s Adamsem Curry dosáhl většiny svého úspěchu a slávy a dodnes s ním jezdí na plný úvazek. Curry se objevuje téměř na všech Adamsových albech. Ačkoli pokračoval v turné s Bryanem Adamsem, našel si Curry také čas zahrát si na albech řady jiných umělců a na turné s několika z nich. V roce 1987 byl bubeníkem na stejnojmenném debutovém albu mladého Jude Colea. V roce 1989 se připojil k hard rockové kapele The Cult, vystupoval na několika jejich albech, včetně desky "Sonic Temple", která obsahovala jeden z jejich největších hitů "Fire Woman". Je ženatý se svou středoškolskou láskou Susan a žijí v jižním Connecticutu, kde se oba narodili a vyrostli, a žijí svůj, slovy Curryho, "směšně nenápadný, nerock'n'rollový životní styl, který zahrnuje spoustu baseballové hry a jízdy na mém zahradním traktoru". |
Kid Chaos(rodným jménem Stephen Harris) (také jako Haggis, The Kid, The Groove Commander, Freddie Richmond) (Narozen 1966, Swansea, Wales, Great Britain) Bass Kid Chaos je britský rockový baskytarista a kytarista, který hrál v inkarnacích hard rockových kapel Zodiac Mindwarp and the Love Reaction, The Cult a The Four Horsemen, také hostoval v éře "Appetite For Destruction" u Guns N' Roses. Harris pochází ze Swansea ve Walesu. Ke své první skupině The Autonomes se připojil ve 13 letech. V 16 letech propadl s většinou na nultém stupni a školu opustil. Harris se zapsal do programu Youth Enterprise Scheme a s přítelem založil nahrávací společnost s názvem Fierce Recordings. Různé obchody s nahrávacími společnostmi ho přivedly k pozornosti právě se tvořících Zodiac Mindwarp and the Love Reaction a v říjnu 1985 se ke kapele připojil jako jejich baskytarista. Podílel se na jejich EP "High Priest Of Love". Po této nahrávce ale opustil Love Reaction a připojil se k The Cult jako baskytarista na jejich turné na podporu alba "Electric". Kultovní basista Jamie Stewart přešel na rytmickou kytaru po dobu trvání turné. Kid Chaos byl uveden v bookletu turné jako "zvláštní host" a byl uveden jako "The Kid". Kromě toho, že hrál živě s The Cult na jejich turné, je k vidění i ve videu k singlu "Wild Flower". 
Po dokončení turné Electric se Kid Chaos přestěhoval do New Yorku a poté do Hollywoodu a rychle dal dohromady novou kapelu
The Four Horsemen, která byla více inspirovaná blues a boogie než hard rock/metal ZMATLR a The Cult. Nyní pod přezdívkou
Haggis přešel na kytaru a napsal většinu materiálu. The Four Horsemen vydali v roce 1989 čtyř-skladbové stejnojmenné EP,
než v roce 1991 vydali první studiové album "Nobody Said It Was Easy" na americkém labelu Ricka Rubina Def. Obchodní
problémy a vnitřní roztržky ale vedly k tomu, že Harris z kapely odešel.Nyní žije v New Yorku a po dlouhé nepřítomnosti vydal sólové album pod svým skutečným jménem Stephen Harris. Album "Songs From The Mission Of Hope" vyšlo v roce 2003. Hudba byla více písničkářská než jeho předchozí tvorba, přičemž na většinu nástrojů hrál samotný Harris. Texty byly osobnnější, což z alba dělalo víceméně autobiografii. Ve svých 30 letech se Harris rozhodl vrátit do školy a poté, co se zpočátku potýkal se studiem, zjistil, že má potíže s celoživotním učením. V roce 2006 to dokázal překonat natolik, že se zapsal na Kolumbijskou univerzitu jako student premedikace, kterou vystudoval "summa cum laude" (s nejvyšším vyznamenáním) a Phi Beta Kappa (nejprestižnější akademické ocenění v USA) v roce 2008. Poté začal navštěvovat Mount Sinai School of Medicine v New Yorku. V roce 2013 se jeho první kapela The Autonomes krátce zreformovala, když byl na jednorázovém koncertu ve Swansea a nahráli album. Pomohl také založit Punkhouse Records, nahrávací společnost, která se věnovala vydávání materiálu od punkových kapel Swansea na konci 70. a počátku 80. let, na kterém bylo vydáno i album Autonomes. |
Mark Brzezicki(rodným jménem Mark Michael Brzezicki) (Narozen 21. června 1957, Slough, Berkshire, England) Drums Mark Brzezicki je rockový bubeník, který je znám především svou prací s Big Country a je bývalým členem skupin The Cult, Se skupinou Big Country se objevil na ne méně než 19 discích, a to včetně kompilací a živých vydání. Působil ale i v jiných kapelách jako The Cult, Ultravox, From The Jam a Procol Harum. Hrál také s hudebníky jako Pete Townshend, Roger Daltrey, The Crazy World Of Arthur Brown, Midge Ure, Fish, The Pretenders, Nik Kershaw, kanadská skupina Red Rider, Joan Armatrading, Howard Jones, Rick Astley a mnoha dalšími. Byl také bubeníkem na druhém a posledním albu v anglickém jazyce "Shine" od Fridy z kapely ABBA. Jeho bratr Steve je studiový basista, se kterým často spolupracuje. Brzezicki je synem polského válečného veterána a anglické matky. Jeho příjmení se vyslovuje v angličtině "bruh-zickee". Pocházel z hudební rodiny, jeho dva bratři jsou oba muzikanti a byla to koupě baskytary a kytary právě pro ně ještě v dětství, která v něm něco rozvířila. K bicím jej přivedl chlápek přes silnici, která měl v garáži malou bicí soupravu. "Byl to Gigster a abych byl upřímný, vždycky jsem se tam na něj díval. Byl to akvamarínový lesk bubnů a byl jsem tím uchvácen. Když jsem na to začal tlouci, řekl, že jsem lepší než on. Ušetřil jsem všechny své peníze z prodeje novin a koupil je". Jeho první hudební zkušenosti přišly, když se připojil ke kapele hrající covery. Hrávali na firemních koncertech a on se musel naučit hrát tyto silné písně i tišeji. Musel se naučit ovládat hlasitost. Konkurz s kapelou prog-rockových cover verzí přes Melody Maker jejho poprvé přivedla ke spojení s Butlerem a také jej poslal na vzrušující hudební výlet. Tou kapelou se stala On The Air s kytaristou a zpěvákem Simonem Townsendem, bratrem legendy The Who Peta, a podepsali smlouvu s Warner Brothers. Potenciální prog-rockeři se náhle obrátili k punkovým hitům The Clash, The Jam a XTC. Brzezickiho powerhouse sound přilákal Townsenda seniora, který jej požádal, aby hrál na sedmi z jeho sólových alb. 
V roce 1979 se konal pochod Right To Work a The Pete Townsend Band byl headlinerem tohoto festivalu. Mark tam odehrál všechna
čísla The Who a jeho sólové věci. Bylo to úžasné. Baskytarista skupiny The Who John Entwhistle, který byl náležitě ohromen, také
povolal mladého Brzezickiho, aby s ním jamoval, Roger Daltrey jej získal k nahrání dvou alb. Mezitím Brzezicki a Butler dostali
telefonát od Iana Granta, manažera, který právě dal Adamsona a Watsona dohromady, aby napsali písně. Podepsali smlouvu s labelem
Phonogram a udělali několik dem asi v letech 1981 a 1982. První album "The Crossing" nahráli v RAK Studios. Album přineslo několik
hitů v žebříčcích, včetně "In A Big Country" a "Fields Of Fire". A tak se zrodili Big Country. Stejně tak Brzezicki. "Stal jsem
se interním bubeníkem v RAK," vzpomíná. "Najednou jsem pracoval s celou řadou nových umělců pro producenta Mickyho Mosta,
s lidmi jako třeba Suzi Quattro." S každým dalším albem se Mark stával sebevědomějším a více experimentujícím.Magazín Smash Hits měl v 80. letech běžící gag, ve kterém jej označovali jako "Mark Unpronounceablename of Big Country". Brzezicki opustil Big Country v červenci 1989, ale znovu se připojil v roce 1993. Spolu s basistou Tonym Butlerem, nyní sólový vokál, a kytaristou Brucem Watsonem začali Big Country hrát znovu v roce 2007 v rámci svého 25. výročního turné. Připojil se také k The Cult, když zasáhli velký úspěch s písněmi jako "She Sells Sanctuary", a po odchodu Warrena Canna mu také zavolal Midge Ure, aby se ujal bubnování u Ultravox. Opět to byl začátek hudebního vztahu s Urem, přičemž Brzezicki byl požádán, aby hrál také na sólovém albu Skota. Ale pro Brzezickiho to byl další proces učení, poprvé spojen s legendárním německým producentem Connym Plankem. "Udělal jsem album "U-Vox" s Ultravox." Když Brzezicki dostal nabádku k Midgeově sólové kariéře, spojil se s baskytaristou Level 42 Markem Kingem a jeho bratrem hrajícím na baskytaru Stevem. Přes Ureho dostal Brzezicki výzvu hrát na koncertech Prince’s Trust a najednou hrál na bicí s Philem Collinsem. "To bylo úžasné. Zahřívali jsme se spolu na zkouškách a já jsem řekl: "Pamatuješ si tohle od Brand X?" a oba jsme se do toho pustili. Měl jsem velké štěstí". Mark byl sedm let součástí domácí kapely Prince's Trust, čtyři roky jsem dělal Mandela Tribute Concert a Party In The Park. Na Collinse Mark zapůsobil tak, že jej doporučil bývalé zpěvačce Abba Fridě pro její druhé album. V roce 1991 dostal výzvu, aby se připojil k Procul Harum. Nejprve byl povolán na album a poté rekrutován do kapely, která se vrátila ke koncertování. Když v roce 2001 zemřel frontman Adamson z Big Country, zdálo se, že nastává konec Big Country. Mark mě velké štěstí, protože udržoval koncertování s Procul Harum v tandemu s Big Country. Kapela hrála na tributním koncertu Adamsonovi, ale Butler opustil hudební byznys a stal se lektorem ve West Country. Přemluvit jej, aby neodcházel do důchodu, byla obtížná práce, říká Brzezicki, ale ironicky to byl sám Butler, kdo položil základy pro návrat kapely. Mezitím Brzezicki oživil historii, aby se znovu spojil s Townsend Juniorem pro Casbah Club, kde také hrál na basu Bruce Foxton z The Jam a Stiff Little Fingers. "Tony zazvonil, že má jeho žena 50. narozeniny a on dává dohromady kapelu a jestli bych nechtěl přijít a hrát na bicí. Odejel jsem do Launcestonu v Cornwallu a hrál jsem, bylo to skvělé hrát znovu spolu. Řekl, proč něco neuděláme, když jsme tady. Měli připravených sedm písní a dalších asi pět k nahrání. Odehráli jsme několik tajných vystoupení a fanoušci to milují. Všichni trochu zpíváme, včetně mě, a reakce byly úžasné. Byl to velmi emotivní výlet."  Na albech Pete Townshenda "All The Best Cowboys Have Chinese Eyes" a "White City: A Novel" jsou vtipné odkazy na pravopis jeho příjmení. V roce 2004 pomohl Brzezicki založit novou kapelu Casbah Club s Brucem Foxtonem a Simonem Townshendem. Přesunul se i do progresivního rockového žánru, když na několika nahrávkách vystupoval s bývalým zpěvákem Marillion Fishem. Dne 10. října 2009 se Mark Brzezicki znovu připojil k The Cult na pódiu Royal Albert Hall v Londýně, UK. Připojil se k původním členům Ianu Astburymu, Billy Duffymu a Jamie Stewartovi, se kterými nahrál album "Love" (1985), aby zahráli skladby "The Phoenix" a "She Sells Sanctuary" jako druhý a poslední přídavek při živému předvedení jejich alba "Love" z roku 1985. Brzezicki v současné době bubnuje v reformované sestavě Thunderclap Newman. Od roku 2009 do roku 2013 byl bubeníkem From The Jam spolu s původním členem The Jam Bruce Foxtonem. V roce 2013 upustil od spolupráce s Big Country. v roce 2016 hrál nahrával všechny skladby kromě až ba jednu výjimku na albu Bruce Foxtona "Smash The Clock". |
John Webster(rodným jménem John Albert Webster) (Narozen ***, Vancouver, Canada) Keyboards John Webster je kanadský hudebník, skladatel, inženýr a producent, se sídlem ve Vancouveru v Britské Kolumbii, který hraje primárně na klávesy. Je také prezidentem produkční společnosti Imaginary Music, kterou založil v lednu 1980. Jeho partnerkou je skladatelka/umělkyně Annette Ducharme. Svou hudební kariéru začal jako dítě a až do svých raných let dospívání trénoval klasický klavír a poté přešel k hraní v rockových kapelách. Jedna z jeho prvních kapel Stonebolt se se svoji první deskou v roce 1978 dostala mezi 30 nejlepších amerických hitů a nahrála čtyři úspěšná alba. Od roku 1973 působil v řadách skupiny Stonebolt. Ke kapele Red Rider se připojil v roce 1984, objevil se na albu "Breaking Curfew" z téhož roku a zůstal se skupinou, dokud se v roce 1990 nerozpadla. Webster poté pokračoval v úzké spolupráci na produkci s jejím leaderem Tomem Cochranem, včetně jeho velmi úspěšného alba "Mad Mad World". V letech 1991 až 1993 hrál na klávesy v kapele Rockhead. Během 80. a 90. let pracoval na mnoha významných nahrávkách ve Vancouver's Little Mountain Sound Studios s producenty Brucem Fairbairnem a Bobem Rockem. Webster se objevil na mnoha albech zavedených umělců z celého hudebního spektra jako jsou AC/DC, Aerosmith, 22nd Century, Lee Aaron, zpěvačka Bif Naked, Blue Murder, Bon Jovi, Michael Bublé, Annette Ducharme (jeho manželka), Jet Set Satellite, Kingdom Come, London Quireboys, Mötley Crüe, Poison, Pure, David Lee Roth, Scorpions, Suicidal Tendencies Warrant a další. Mezi jeho produkční úspěchy patří dvě ceny Juno (v Kanadě), mnoho nominací a četná multiplatinová kanadská vydání v obou jazycích. Skládá také hudbu k filmům, včetně "Rapid Fire" (2005) a "Absolute Zero". V roce 2016 živě vystupoval s R.S.O (Richie Sambora/Orianthi) s koncerty v Evropě, Asii a Jižní Americe. |
Eric Singer(rodným jménem Eric Doyle Mensinger) (Narozen 12. května 1958, Cleveland, Ohio, United States) Drums Eric Singer je americký hardrockový a heavymetalový hudebník, nejznámější jako člen skupiny Kiss, ztvárňující The Catman, kterou původně hrál Peter Criss. Vystupoval také s umělci jako Black Sabbath, Alice Cooper, Lita Ford, Badlands, Brian May a Gary Moore nebo se svou vlastní kapelou ESP. Během své kariéry se Singer objevil na více než 75 albech a 11 EP. Singer se narodil jako Eric Doyle Mensinger v Clevelandu ve státě Ohio. Vyrůstal v Euclid, také v Ohio. Jeho otec, Johnny Mensinger, byl židovského-německého původu a byl leaderem místního big bandu, který hrál po celé oblasti i na výletních lodích ze států do Evropy a zpět. Mladý Eric začal hrát na bicí již v raném věku a inspirovaly jej kapely jako Humble Pie, The Who, Led Zeppelin, Black Sabbath, The Beatles nebo Queen a bubeníci jako John Bonham, Keith Moon, Cozy Powell, Roger Taylor, Bill Ward a Buddy Rich. Eric pracoval u nástrojů King Musical, než se stal profesionálním bubeníkem. Singerova první profesionální bubenická role byla v clevelandské kapele Beau Coup. Poté se v roce 1984 stal bubeníkem na turné Lity Ford. V roce 1985 se připojil k Black Sabbath a nahrával a koncertoval na podporu alba "Seventh Star". V roce 1987 během nahrávání "The Eternal Idol" opustil kapelu a vydal se na turné se skupinou Garyho Moore na podporu jeho alba "Wild Frontier". Po turné byl pozván svým kolegou z Black Sabbath Ray Gillenem, aby se připojil k Badlands. Singer nabídku přijal a hrál na stejnojmenném debutovém albu kapely. Kapelu Singer opustil v roce 1989, když se připojil k Paulu Stanleymu jako jeho koncertní bubeník na jeho sólovém turné po Spojených státech a Kanadě. Singer hrál také s Olivií Newton-John v hudebním videu pro "Culture Shock". Později v rozhovoru prozradil, že tento koncert získal, protože v té době pracoval pro Litu Ford. V prosinci 1991 se Singer oficiálně stal bubeníkem skupiny Kiss po smrti Erica Carra. Zpěvák, který před dvěma lety vystupoval s Paulem Stanleym na jeho klubovém turné spolu s Bobem Kulickem, byl najat a debutoval s kapelou na albu "Revenge", na kterém měl původně hrát v některých skladbách, zatímco se Eric Carr vzpamatoval z rakoviny srdce. Singer hrál na "Carnival of Souls: The Final Sessions" a koncertoval s Kiss až do roku 1996, kdy se kapela znovu sešla s původním bubeníkem Peterem Crissem a kytaristou Ace Frehleyem na Alive/Worldwide Tour. 
Po pěti relativně klidných letech, během kterých Singer cestoval s kytaristou Queen Brianem Mayem, byl Singer požádán,
aby se znovu připojil ke Kiss v roce 2001 po Crissově odchodu, a to krátce před australskou a japonskou částí turné Kiss
Farewell. Singer debutoval v kompletním "Catman" makeupu a kostýmu na turné poprvé, což vyvolalo určitou kontroverzi,
protože persona byla dříve používána pouze Crissem. Singer byl znovu nahrazen Crissem na konci roku 2002, ale vrátil se
do kapely na začátku roku 2004 poté, co se Gene Simmons a Paul Stanley rozhodli neobnovit Crissovu smlouvu. Od té doby
hraje Singer na bicí v Kiss jako jejich stálý bubeník. V roce 2009 Singer spolu s hlavním kytaristou Tommym Thayerem
hrál a zpíval na albu "Kiss Sonic Boom", prvním studiovém albu s novou sestavou. To zahrnovalo i skladbu "All For The
Glory" (napsal Stanley a Simmons) s vokály Singera. V říjnu 2012 Kiss vydali své 20. studiové album "Monster", které
obsahuje skladbu s názvem "All For The Love Of Rock & Roll" zpívanou rovněž Singerem (napsal Stanley). V rozhovoru
z roku 2008 Peter Criss uvedl, že si myslí, že Singer je skvělý bubeník, přestože byl naštvaný, že Singer používá jeho
image.Když nepobýval na turné s Kiss, vystupoval Singer s Alice Cooperem, byl členem Cooperovy kapely od vydání alba "Brutal Planet" v roce 2000. Singer už s Cooperem vystupoval před lety, během turné k albu "Trash". Singer se dosud objevil na třech albech Alice Coopera, konkrétně na "Brutal Planet", "The Eyes of Alice Cooper" a "Along Came A Spider". V roce 2008 Eric Singer opustil Cooperovu kapelu na Cooperův návrh, aby se (Eric) místo toho zaměřil na své rostoucí závazky s Kiss a také s Eric Singer Project (ESP), se kterým příležitostně a nahrával. Mimo jiné v ní vystupovali jeho bývalý kolega z kapely Kiss Bruce Kulick a bývalý zpěvák Mötley Crüe John Corabi. Z této spolupráce vzešla tři alba, studiové album "Lost And Spaced" (1998), skládající se výhradně z coververzí klasických rockových písní, živé album "Live In Japan" (2006) a DVD "Live At The Marquee" (2006). Zpěvák také hrál v projektu Avantasia, kde nahradil bubeníka Alexe Holzwartha po hostování v písni "Into The Unknown" z alba The Metal Opera Part II. Byla vydána dvě EP a jedno celé album se Singerovým výkonem na bicí "Lost In Space Part I", "Lost In Space Part II" a "The Scarecrow" a na několika písních od The Wicked Symphony a Angel of Babylon. V roce 1989 se krátce objevil ve filmu Wese Cravena Shocker jako člen fiktivní rockové kapely. V roce 2004 se Singer objevil na debutovém albu italského rockového zpěváka Chrise Cateny "Freak Out". Nahrál bicí pro dvě skladby "Sweet Talker" (cover Whitesnake) a "The Stronger You Are, The Harder You Fall". V roce 2015 byl Singer zvolen do poroty nejvyššího hodinářského ocenění, Grand Prix d'Horlogerie de Geneve (GPHG). Ve sběratelských kruzích je dobře znám jako sběratel eklektických hodinek od oblíbeného Ballu ve svém rodném městě až po drahé Glashutte Origina, Zenith, Omega a IWC. Jeho bystré oko pro mechaniku a umělecký design povzbudilo GPHG, aby ho pozvalo, aby se připojil k rotující skupině 26 porotců v Ženevě letos v listopadu, když vybírají nejlepší hodinky roku 2015. Eric je také bubeníkem vedlejšího projektu Paula Stanleyho Soul Station, který předvádí nejlepší hity Motown a Soul. |
Les Warner(také jako Lez Warner) (Narozen 13. února 1961, Fulham, London, Great Britain) Drums Les Warner je britský hudebník a producent, především bubeník nejznámější pro svoji práci s kapelou The Cult. Na zadní straně alba "Electric" je na obrázku úplně vpravo. V současné době žije v Las Vegas, Nevada, a vystupuje v New Yorku v New York Hotel & Casino jako součást Celtic Rockers. Les v současné době hraje na bicí s Godmother of Soul, kapelou z Las Vegas, ve které hraje Tomi Rae Brown (vdova po zpěvákovi Jamesi Brownovi), baskytaristka Kelly Garni (zakládající člen Quiet Riot), kytarista Raven Storm a Jason Edwards na klávesy. Les také v současnosti hraje na baskytaru pro hvězdnou tribute kapelu Petty and the Heartshakers sídlící v Las Vegas. Warnerovým snem, který se narodil a vyrostl v oblasti Fulham v Londýně, bylo jít ve stopách Briana Downeyho z Thin Lizzy. Vždy chtěl být bubeníkem už odmalička, možná od šesti nebo sedmi let. Byl vychován kapelami The Stones a The Beatles. Svoji první bicí soupravu si koupil už ve 13 letech a poprvé živě vystoupil ve středoškolské produkci Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat. Pokračoval ve hře na bicí až do 70. let 20. století, kdy hrál s několika kapelami najednou a stal se bubenickou legendou londýnské klubové scény. Když v roce 1976 explodoval punk rock, jeho styl steamhammer, popisovaný jako ruční práce Stewarta Copelanda a síla pedálů Johna Bonhama, byl perfektní pro punk a dostatečně všestranný pro jiné hudební styly a Warner dělal studiové nahrávky se všemi od Sham 69, Here and Now, Johnny Thunders až k The Waterboys a Julianovi Lennonovi. V roce 1985 hledali The Cult nového bubeníka. Po vyzkoušení 100 mladých nadějí a zkušených veteránů zavolali Lesovi a on se stal bubeníkem skupiny The Cult na jejich albu "Electric" po vystoupení na odložené nahrávce The Cult "Peace", procestoval svět na podporu alb "Love" a "Electric", vystupoval v Saturday Night Live, Joan Rivers Show, Top of the Pops a v řadě dalších TV pořadů po celém světě. Po dokončení turné The Cult v prosinci 1987 byl Warner z The Cult v roce 1988 propuštěn a později se věnoval svým vlastním projektů. Trávil čas v Africe hraním a učením se domorodým rytmům, spojil je se svým vlastním stylem a oddával se své zálibě fotografovat. Po svém návratu v Londýně založil Warner kapelu s názvem The Hellfire Club s celoživotním přítelem Paulem Ravenem, basistou Killing Joke a Prong. V roce 1991 se Warner přestěhoval do New Yorku a oznámil svůj příjezd hostujícím vystoupením během představení "Spinal Tap" v Beacon Theatre. Pokračoval v jamování se Stevem Stevensem, Joe Lynn Turnerem, členy kapely Boba Dylana a dalšími hudebníky. V New Yorku Warner rozšířil svůj repertoár o komerční soundtracky, bubnování na téma Sega Genesis Mortal Kombat TV, TV a rozhlasovou kampaň Miller Lite a řadu dalších reklam. V letech 1995 až 1996 byl členem Harry Slash & The Slashtones a krátkotrvající newyorské kapely The Horsemen. Během pozdních 90. let se Warner přistihl, že má dvojí bydliště na londýnské i newyorské hudební scéně jako studiový bubeník. Pokračoval ve svých příspěvcích k Ten Wings Music prostřednictvím své práce s Motorbaby a začal spolupracovat s nastupující newyorskou rockovou kapelou Queen V u Skyhigh Records. 
Začátkem roku 2002 Warner rozšířil své hudební obzory, když se připojil k tradiční irské skupině The McCabes, která umožnila
Warnerovi experimentovat s novými dimenzemi zvuku a stylu a rozšířila jeho řadu již hotových a rozmanitých brejků. Kapela
vystupovala na populárním irském okruhu letních festivalů, včetně vystoupení na Shea Stadium, na stejném pódiu jako Beatles
v roce 1965. Warnerovo vystoupení s The McCabes bylo zachyceno na jejich limitované edici živého vydání "The McCabes u Paddy
Reilly's".S McCabes na Shea Stadium The McCabes a Paddy Reilly's Warner pokračoval i v práci v L.A., New Yorku a Londýně a vytvářel skladby pro různé umělce. Od roku 2014 nějakou dobu spolupracoval s Bow Wow Wow, s nimiž koncertoval celý rok a bylo pro něj potěšením hrát s basistou Leighem Gormanem. Založil si také studio poblíž svého domova v Las Vegas a vytvořil tak pohodlné nahrávací prostředí pro účinkující ve své produkční společnosti US-UK Music West Coast. Jeho nejnovější účast lze nalézt na produkci nového alba Nickie Seven od Downtown Recording. Počátkem září 2012 Godmother of Soul dokončovala propagační video a začala připravovat pořady. GMOS hraje širokou škálu vysoce výkonných rockových a soulových písní včetně celé sady Janis Joplin a několika klasik Jamese Browna spolu s originálním materiálem. Také hraje na baskytaru v Kid Rock tribute band. |
Scott Garrett(Narozen 16. března 1966, Washington, D.C., United States) Drums Scott Garrett je americký bubeník. Je znám jako bubeník skupin Wired All Wrong a Coloursound a od roku 1997 je doprovodným bubeníkem skupiny J. Byl také dočasným bubeníkem na několika posledních vystoupeních God Lives Underwater. Mezi kapely, se kterými Garrett hrál, patří Neverland, Pop's Cool Love, The Cult, The Mission (1999-2003) a Dag Nasty. Scott Garrett vyrůstal v Takoma Park, Maryland. Dříve než mu bylo 10 let, začal bubnovat pod vedením Williama Franka Reichenbacha Sr., legendárního jazzového bubeníka pro Charlie Byrd, alba Stana Getze "Jazz Samba" a spolutvůrce stylu jazz-samba bubnování a americké vlny nadšení pro Bossa Nova. Od Reichenbachova tréninku a vystavení bubnovému stylu v oblasti D.C. se vyvinul Go-Go Scottsův přístup k metrum a rytmu. |
Craig Adams(celým jménem Craig David Adams) (Narozen 4. dubna 1962, Otley, West Riding of Yorkshire, England) Bass Craig je anglický hudebník, baskytarista a skladatel. Během své kariéry spolupracoval s řadou rockových kapel, z nichž nejvýznamnější jsou The Sisters of Mercy a The Mission. Mezi další kapely patří The Expelaires, The Cult (1993-1995), Coloursound, Spear of Destiny a Theatre of Hate. Craig se narodil v Otley, Yorkshire, a byl vychován v Leedsu. Adams opustil školu, aby se mohl věnovat hudbě. Zpočátku hrál na klávesy v místní kapele The Expelairs, která vydala i několik singlů. Kvůli hudebním rozdílům opustil pětici a dal se na basu. Inspirován Motörhead začal své basy modulovat zkreslenými efekty. Po krátkém rozhovoru v místním baru s Andrewem Eldritchem se připojil k The Sisters of Mercy. Zde Adams rozvinul své skladatelské schopnosti, přispíval především k aranžím a využíval svůj hlas s vyšším rozsahem pro doprovodné vokály, což kontrastovalo s Eldritchovým melancholickým barytonem. Když Adamse a Husseyho unavil způsob, kterým Sisters of Mercy pracovali, odešli a společně zformovali novou kapelu The Mission. Adams nahrál s kapelou čtyři alba a dvě kompilace. Adamsova přítomnost jako jednoho ze spoluzakladatelů byla pro jejich úspěch klíčová, i když jeho občas destruktivní chování přineslo do sestavy určitou nestabilitu. Během prvního turné po Severní Americe si Adams zlomil ruku při úderu do okna autobusu a byl nucen vrátit se do Spojeného království, aby se zotavil. Během turné "Deliverance" v roce 1990 odešel kytarista Simon Hinkler, což signalizovalo vážné problémy v kapele. Po vydání alba "Masque" z roku 1992 byl Adams vyhozen, přičemž tisk uvedl Husseyho slova jako hlavní motivaci osobní rozdíly. V životopisné knize o The Mission "Names Are For Tombstones, Baby" se uvádí, že si byli osobně dobře, ale hudebně šli opačným směrem. Adamse rekrutoval Billy Duffy v roce 1993, aby hrál na baskytaru s The Cult na evropském turné. Ti dva se poprvé setkali, když Sisterhood, včetně Adamse, zahajovali pro The Cult po celé Evropě v lednu/únoru 1986. Adams zůstal s The Cult, aby v roce 1994 nahrál stejnojmenné album "The Cult" s producentem Bobem Rockem a vydali se na rozsáhlé turné po celé Evropě a Severní a Jižní Americe. Jeho působení v The Cult skončilo, když se skupina v březnu 1995 rozpadla. V říjnu 2002 se dočasně vrátil k The Cult na několik vystoupení ve Spojených státech. Adams znovu spolupracoval s Duffym v roce 1998 a vytvořil Coloursound s Duffym, Mikem Petersem (z Alarm) a Scottem Garrettem, který také hrál s The Cult ve stejnou dobu jako Adams. Coloursound vydali jedno stejnojmenné album v roce 1999 na Petersově vlastním labelu 21st Century Records. Adams pokračoval s Petersem v několika turné v sestavě Alarm 1999-2005 a hrál na jejich albu z roku 2004 "In The Poppy Fields", které produkoval Steve Brown. V roce 2006 byl Adams rekrutován Kirkem Brandonem, aby se připojil k post-punkové skupině Spear of Destiny, kde hrál na několika vydáních, včetně "Imperial Prototype" (2007), "Omega Point" (2010) a "31" (2014). Adams také přispěl k Brandonovu dalšímu probíhajícímu turné "Theatre of Hate". V roce 2012 Adams vydal album "Demon King", které produkoval Mike Kelly. V roce 2014 Adams spolupracoval s kubánsko-americkým temným kabaretním zpěvákem Voltairem na jeho desátém albu "Raised by Bats". |
Matt Sorum(Narozen 19. listopadu 1960, ***) Drums, Backing Vocals Matt Sorum se narodil v Long Beach v Kalifornii v rozkvětu rock'n'rollu 60. let. Už ve svých 14 letech Sorum naříkal se svou kapelou The Prophecy po boku takových veličin jako Van Halen a Devo v The Whisky-A-Go-Go a Crazy Horse West. Během několika příštích let si Sorum zdokonalil své schopnosti na četných session koncertech s umělci jako Shaun Cassidy, Belinda Carlisle a King Solomon Burke, čímž si upevnil reputaci bubeníka, který chodí do studia. Uprostřed balancování 40 koncertů najednou se Sorum zkřížil s Tori Amos, když hrála v hotelovém baru na piano. Okamžitě se spojili a vytvořili Y Kant Tori Read. Po dvou letech rockování v klubech Atlantic podepsal s kapelou smlouvu. Amos se krátce poté vydala na sólovou dráhu, ale příležitost se naskytla Sorumovi. V roce 1987 se připojil ke skupině The Jeff Paris a nahrával pro Polygram. Další krok jej však raketově vynesl do povědomí hudebních fanoušků po celém světě. Když se doslechl o konkurzech do The Cult, zkusil to. S neotřesitelným přesvědčením vymlátil každou skladbu a získal tu práci. Sorum dva roky koncertoval po celém světě v The Cult na turné s Metallicou a Aerosmith. Tento výlet přivedl Soruma zpátky domů v létě roku 1990. Duff McKagan a Slash z Guns N'Roses shlédli tento konkrétní koncert na konci turné a byli uneseni Sorumovým výkonem a rychle jej požádali, aby se připojil ke Guns N'Roses. Po pouhém měsíci zkoušek kapela nahrála svůj mezník, album "Use Your Illusion 1" a "Use Your Illusion 2". Následoval maraton turné po dobu tří let, kdy se hrálo na stadionech s hosty jako Brian May, Jeff Beck, Ronnie Rood, Steven Tyler a dalšími. Elton John. GN'R hit The Freddie Mercury Tribute na stadionu Wembley a také čtyři vyprodané večery v Los Angeles v The Forum a Madison Square Garden. Guns N'Roses vypustili "The Spaghetti Incident" v roce 1993 a získali dvě nominace na cenu Grammy a dvě ceny MTV. Sorum, který prodal třicet milionů nahrávek s Guns N' Roses, spojil své síly se Stevem Jonesem [The Sex Pistols], Johnem Taylorem [Duran Duran] a Duffem pro Neurotic Outsiders a nahrál album pro Maverick, týdenní koncerty s rockovými hvězdami ve The Viper Room v roce 1996. Zatímco Guns N'Roses procházeli různými evolucemi, Sorum drtil na sólových skladbách pro Duff, Slashe a Gilby Clarka. Po oficiálním odchodu z Guns N'Roses v roce 1997 Sorum představil svůj talent. Produkoval Top 40 singl pro Poea s názvem "Angry Johnny" a také skladby "Hello" a "A Rose Is A Rose" pro Hollywood Records. Uvědomil si, že má přirozený talent vytahovat z umělců to nejlepší, a tak vytvořil produkci Orange Curtain. Dokončil šest filmových partitur a produkoval platinové umělce včetně Candlebox, Sen Dog of Cypress Hill, Little Milton a Ronnie Spector. 
Bicí jej však vždycky lákaly zpět. Po ukončení dvouletého rockování s The Cult se Sorum ocitl ve studiu s McKaganem
a Slashem. V roce 1999 se Sorum sešel se Slashem a McKaganem, aby na filmovém festivalu Slamdance propagovali koncert
k nezávislému filmu Soundman (napsal a režíroval Steven Ho). Sorum složil doprovod s Lannym Cordolou a Michaelem Stearnsem.
Ti tři si uvědomili, že spolu stále sdílejí chemii, která se nikdy nevyčerpá, a založili novou kapelu s názvem Velvet Revolver
s bývalým frontmanem Stone Temple Pilots Scottem Weilandem a rytmickým kytaristou Davem Kushnerem. Sorum vydal dvě výbušná
alba s Velvet Revolver, "Contraband" v roce 2004 a "Libertad" v roce 2007. Po vydání jejich debutového alba Contraband v roce
2004 se vydali na celosvětové turné, které pokračovalo až do prosince 2005. Na světových turné skupina sama sebe podpořila
hity "Fall To Pieces" a také "Set Me Free" poháněný riffem, který napsal Matt. Skladba "Slither" navíc kapele vynesla Grammy
za "Nejlepší hardrockový výkon" a kapela získala další tři nominace na Grammy. "Contraband" také debutoval na prvním místě
žebříčku Billboard Top 200 a prodal tři miliony kopií.V srpnu 2005 si Sorum zlomil zápěstí při nehodě na lodi, čímž se turné dočasně zastavilo. Zatímco se zotavoval ze zranění zápěstí, zastoupili ho bubeník Brian Tichy a Mark Schulman. Po chvíli volna v roce 2006 se Sorum a zbytek kapely vrátili v prosinci do studia, aby nahráli "Libertad", druhé album Velvet Revolver, které vyšlo 3. července 2007. Sorum koncertoval s Velvet Revolver, dokud se s nimi nerozešel 1. dubna 2008 zpěvák Weiland. Matt byl v roce 2013 uveden do Rock N Rollové síně slávy s ostatními členy Guns N'Roses. Sorum má ocenění Billboard, dvě ceny MTV a jednu American Music Award. Mezi šílenstvím při turné s Velvet Revolver Sorum nahrál svou první sólovou desku "Hollywood Zen", celkem zádumčivou, dojemnou až poetickou nahrávku, při níž Matt zpíval, hrál na kytaru i na bicí. Jako by to nestačilo, aby jej to zaměstnalo, přidal se také k nejlepší cover kapele v Los Angeles Camp Freddy s Davem Navarrem z Jane’s Addiction. Vystoupení Camp Freddy v Los Angeles se staly legendární díky hostování od Ozzyho Osbourna a Coreyho Taylora ze Slipknot až po Juliette Lewis a Chester Benningtona z Linkin Park. Sorum byl také členem koncertního projektu Kings of Chaos s Billym Gibbonsem a Robinem Zanderem. Absolvoval také jedno turné s Motorhead. Matt se také spojil s Alice Cooperem, Joe Perrym a Johnnym Deppem na turné po Evropě a USA s Hollywood Vampires počínaje zahřívacími koncerty ve světoznámém Roxy na Sunset Strip, po kterých následoval hlavní slot na Rock N'Rio v Riu v Brazílii. The Vampires se také objevili na udílení cen Grammy v roce 2016 s původní skladbou s názvem "Bad As I Am", po níž následovala pocta zesnulému Lemmymu Kilmisterovi s hlučnou verzí "Ace Of Spades". Sorum byl členem vedlejších projektů Guns N' Roses, Slashova Snakepit a Neurotic Outsiders, a v roce 2004 vydal sólové album "Hollywood Zen" a v roce 2014 jako Matt Sorum's Fierce Joy s názvem "Stratosphere". Matt je velmi aktivní se svou charitativní organizací Adopt the Arts s cílem udržet hudbu ve veřejných školách. |
Martyn LeNoble(holandsky Martijn LeNoble) (Narozen 14. dubna 1969, Vlaardingen, Zuid-Holland, Netherlands) Bass Martyn LeNoble je nizozemský basista a zakládající člen alternativní rockové skupiny Porno for Pyros. Hrával také v kapelách The Wondergirls a Class of '99. Svoji hudební kariéru začal hraním na baskytaru v holandské punkrockové kapele, když mu bylo pouhých 14 let. V roce 1989 se přestěhoval do Los Angeles, aby se mohl věnovat hudbě. Tam se připojil k post-punk rockové kapele Thelonious Monster jako baskytarista, hrál i se skupinou Too Free Stooges. Po nasbírání určitých zkušeností v oblasti hudby se Martyn LeNoble v roce 1999 spojil s Peterem De Stefano, Perrym Ferrellem a Stephenem Perkinsem a vytvořili rockovou kapelu s názvem Porno for Pyros, s níž vydal dvě alba "Porno For Pyros" a "12 Bar Blues". Po vystupování se skupinou zvýšil svoji hudební prestiž. LeNoble spolupracoval, nahrával, koncertoval nebo vystupoval s umělci jako jsou Jane's Addiction, The Cult, Dave Gahan, Scott Weiland, Mark Lanegan, Soulsavers, Daniel Lanois, Maria McKee, Sarah McLachlan, Layne Staley, Tom Morello a Josh Klinghoffer. Je také znám z prací na filmech Fakulta (1998), Temný stín nad L.A. (2002) a Tony Hawk's Underground (2003). V roce 2008 začal LeNoble chodit s herečkou Christinou Applegate, známou jako Kelly Bundy ze seriálu Ženatý se závazky (Married... with Children). LeNoble a Applegate se zasnoubili na Valentýna 2010 a vzali se v únoru 2013. Pro oba je to druhé manželství. Mají jednu dceru, Sadie Grace LeNoble, narozenou 27. ledna 2011. |
Kinley Wolfe(také Kinley "Barney" Wolfe) (Narozen ***, Memphis, USA) Bass, Backing Vocals Kinley je americký hudebník a hráč na basovou kytaru. Působil v kapelách Lord Tracy (1985-1991), The American Fuse a The Cult (1991-1994). Kinley studoval na University of Memphis, předtím navštěvoval Westside High School. Nyní žije v Dallasu a je ženatý s Maureen Dalton Wolfe. V letech 1975-1979 hrál se Savage spolu kytaristou Shawn Lanem, bubeníkem Chris Craigem a Trey Brucem. Poté hrál v období 1979-1980 s Jimem Dandym a s Black Oak Arkansas (1980-1983). V roce 1984 si zahrál s kytaristou Rocky Athasem. V roce 1985 se zrodila jedinečná rocková kapela jménem Lord Tracy, kterou založili v Dallasu kytarista Jimmy Rusidoff (Southern Creed), baskytarista Kinley "Barney" Wolfe a bubeník Chris Craig (oba Black Oak Arkansas a texaská kapela Lightning). připojil se k nim zpěvák Terry Glaze, jenž nedávno odešel z kapely Pantera. Kapela uzavřela nahrávací smlouvu s labelem UNI podporovaným MCA a nahrála své první album v roce 1989. Bohužel obvyklé tlaky života a managementu způsobily rozpad kapely v roce 1991. V roce 2004 se ale znovu se zformovali na několik vystoupení v Memphisu a Dallasu. V následujících letech byl přizván ke kapele The Cult (1991-1994). V roce 1995 se mihl v kapele The American Fuse. V letech 1999-2001 pak vystupoval s Jackem Ingramem. Mezi další hudebníky s nimiž vystupoval a nahrával patří 76, Pinches Bolillos, Clumsy, Club Wood, Robert Johnson a The Wolfe Pack (kapela se syny). Kinley v poslední době vyučuje na Zounds Sounds School of Music and Rock. |
Michael Lee(rodným jménem Michael Gary Pearson) (také Damian Lee) (Narozen 19. listopadu 1969, Darlington, County Durham, England, zemřel 24. listopadu 2008, Darlington, United Kingdom) Drums Michael Lee byl anglický bubeník, který cestoval a nahrával s bývalými hudebníky Led Zeppelin Robertem Plantem a Jimmym Pageem. Zahrál si také s kapelami Aerosmith, Thin Lizzy (2004-2008), s Lenny Kravitzem, Jeffem Martinem, Little Angels (1987-1991), Guns‘N’ Roses, The Quireboys a Holosade. Lee se narodil jako Michael Gary Pearson a podobně jako John Bonham z Led Zeppelin používal velké bubny, což přisuzoval hlavně své výšce 6'2. Svoji profesionální kariéru začal jako bubeník s Little Angels, kapelou ze Scarborough, která se stala jednou z hlavních britských rockových skupin na začátku 90. let, nicméně Lee byl vyhozen z Little Angels během jejich turné s Young Gods poté, co se zjistilo, že se zúčastnil konkurzu pro The Cult bez jejich vědomí. V letech 1991 a 1992 odehrál celé světové turné "Ceremony" s The Cult, v Little Angels jej nahradil Mark Richardson. Poté, co hrál s The Cult, pokračoval ve spolupráci s Echo & The Bunnymen a reformovanou verzí Thin Lizzy. Lee také spolupracoval s mnoha dalšími kapelami včetně Holosade, Alaska a Sweet Janes. Nakonec to byla jeho práce s frontmanem Led Zeppelin Robertem Plantem, která mu vynesla nejvyšší ocenění. V důsledku své práce na Plantově sólovém materiálu byl pozván, aby v této spolupráci pokračoval, když Plant znovu spojil síly s Jimmym Pagem pro jejich projekt Page & Plant. Lee se stal bubeníkem jejich koncertní a nahrávací kapely a také se podílel spoluautorsky. Lee také cestoval s Jeffem Martinem a hrál na bicí na Martinově sólovém albu "Exile And The Kingdom". Vystupoval také se zakladateli The Cult Billy Duffym a Ianem Astburym na jejich turné "Ceremony". Spolupracoval také na albu Iana Gillana z roku 2006 "Gillan's Inn". Nahrál své první album se severovýchodní anglickou skupinou Holosade "Hellhouse", kde byl zaznamenán jménem Damian Lee.
|
John Sinclair(celým jménem John T. Sinclair) (Narozen 12. dubna 1952, Wembley, London, England) Keyboards, Backing Vocals John Sinclair je anglický klávesista, který hrál v kapelách jako The Babys, Heavy Metal Kids (1976-1977), Savoy Brown, The Cult, ale pravděpodobně nejznámější je z působení v Uriah Heep (1981-1985) a 17-letým působením v kapele Ozzyho Osbourna (1986-2003). Je také odpovědný za styling klávesových partů pro This Is Spinal Tap (1984). Poté, co ve věku 19 let vytvořil sólové album s dnes již neexistující nahrávací společností Penny Farthing, pokračoval ve hře s mnoha kapelami, včetně The Heavy Metal Kids v gramofonové společnosti RAK od Mickey Mosta, nahrával s umělci jako Status Quo a Suzi Quatro, poté byl zvolen mezi 10 nejlepších rockových hráčů ve Velké Británii a v roce 1976 se přestěhoval do Los Angeles s kapelou Lion. Kromě nahrávání alb Lion pokračoval ve studiovém hraní s Jefferson Starship, Eddiem Moneym, Rexem Smithem, The Outlaws a The Babies a v roce 1980 se objevil v pilotním programu a hrál na "The Black Album" pro nyní nechvalně známé The Spinal Tap. V roce 1981 nastoupil do veteránské heavy rockové kapely Uriah Heep a během 5 let rozsáhlého turné po světě s nimi nahrál také 3 studiová alba "Abominog", "Head First" a "Equator". V roce 1986 se připojil k Ozzyho kapele a cestoval a nahrával s ním kromě krátkého ročního působení v Cult v roce 1990, během nichž se objevil na živém albu Cult. Mezi jeho nahrávky a spoluautorství s Ozzym patří alba "No Rest For The Wicked" {1987}, "No More Tears" {1990} a novější japonské CD/DVD "Live At The Budokan" {2002}. V červenci 2003 nakonec opustil koncertování a cestování, aby se usadil v Highlands ve Skotsku. Sinclair je nyní kvalifikovaným hypnoterapeutem. |
Nigel Preston(Narozen 4. dubna 1963, Birmingham, United Kingdom, zemřel v dubnu 1992) Bass Nigel byl britský hudebník a hráč na basobou kytaru. Byl znám jako zakládající člen The Cult. Hrál a nahrával také s kapelami Theater of Hate, Sex Gang Children, Baby Snakes, Gun Club a DeLuca. V srpnu 1981 se Nigel připojil ke kapele Theater Of Hate, těsně po nahrávání jejich debutového alba. Poprvé se objevil v Top of the Pops s Theater of Hate v roce 1982, kde hrál jejich Top 40 singl "Do You Believe In The West World". Theater Of Hate se ale rozpadli na konci roku 1982 a když se kapela v roce 1991 znovu dala dohromady, Nigel již nebyl součástí nové sestavy. Hrál na singlu Sex Gang z roku 1983 "Mauritia Mayer", poté si v září 1983 vyměnil místo s bubeníkem Death Cult Rayem Mondem a připojil se k Death Cult s bývalým kytaristou Theater Of Hate Billy Duffym. V lednu 1984 Death Cult vypustil z názvu skupiny "Death" a stali se z nich The Cult. Jeho největším hitem byla skladba "She Sells Sanctuary" od The Cult z jejich alba "Love". Nahráno bylo v březnu 1985, píseň byla poté vydána jako jejich čtvrtý singl a hit č. 15 v UK Singles Chart. V září 1986 se znovu dostali do žebříčku na 56. místo a v žebříčku strávili 14 po sobě jdoucích týdnů. Píseň byla později zvolena č. 18 ve VH1's Indie 100. Preston odmítl přijmout zvýšené tantiemy poté, co se píseň stala hitem, a jeho spoluhráči nabyli dojmu, že je nespolehlivý kvůli jeho užívání drog. Nigel byl propuštěn z kapely v červnu 1985 kvůli užívání drog, které jej učinily nespolehlivým a způsobily, že zmeškal zkoušení. Po The Cult Preston pracoval s Nilem Rodgersem v New Yorku. Hrál také v kapele DeLuca s Albiem DeLucou (Gene Loves Jezebel) a Garym McDowellem (z Modern Englis). V roce 1990 se připojil k irské rockové kapele Baby Snakes, ale brzy poté byl poslán do vězení za ozbrojenou loupež. Po propuštění také vystupoval s Gun Club.
|
Ray Mondo(rodným jménem Raymond Taylor-Smith) (také jako Ray, The Reverend) (Narozen ***, Sierra Leone) Drums Raymond Taylor-Smith byl bubeník několika významných britských post-punkových a gotických rockových skupin na začátku 80. let jako jsou Death Cult, Ritual nebo Sex Gang Children. Je mnohem známější pod svým uměleckým jménem Ray Mondo. Ray Mondo se poprvé objevil na britské hudební scéně, když se připojil k post-punkové skupině Ritual z Harrow při jejím vzniku v roce 1981. Mondo pro tuto skupinu bubnoval téměř dva roky, byl na obou jejich deskách a objevil se i na singlech "Mind Disease" a EP "Kangaroo Court". Během tohoto období byl znám spíše jako "Ray". V březnu 1983 se Ritual rozpadl. Mondo byl osloven Ianem Astburym a Billy Duffym v dubnu 1983, aby bubnoval pro jejich nově vytvořenou skupinu Death Cult. Byl to Mondo, nyní přezdívaný "Ray Mondo" a střídavě i "The Reverend", který navrhl Jamie Stewarta, jeho spoluhráče z Ritual, na volné místo pro baskytaristu poté, co Astbury a Duffy vyzkoušeli asi 30 nadějí. Mondo bubnoval na stejnojmenném EP skupiny "Death Cult" a během jejich letního turné po Evropě a Velké Británii v roce 1983. V září 1983 se skupina rozhodla propustit Monduho. Důvody uvedl Astbury v rozhovoru z roku 1983: "S Rayem je to tak, že je sice tak dobrý ve svém stylu bubnování, ale nedokázal udělat styl, který jsme potřebovali. Naše písně, to by pro něj nebylo to pravé. Tak jsem si myslel, že by bylo lepší, kdyby odešel a zapojil se do něčeho, kde by mohl být sám sebou, na rozdíl být mým člověkem. Mysleli jsme, že nás Ray omezuje osobitostí. Když máte pocit, že to, co děláte, není dostatečně volné kvůli jinému členovi musí jít. Chci říct, nakonec jsem to začal já, takže nejsem ochoten slevit z Rayovy individuality. Bylo to zatraceně těžké. Všichni opravdu milujeme Raye jako partnera." Mondo odehrál svůj poslední koncert s Death Cult 19. září 1983 v Brixton Ace v Londýně. Krátce poté, si v podstatě "vyměnil" místo s bubeníkem Nigelem Prestonem, který předtím spolupracoval s Duffym v Theater of Hate. Preston v té době bubnoval pro Sex Gang Children. Duffy naverboval Prestona jako nového bubeníka pro Death Cult a Mondo obsadil v září 1983 uvolněné místo bubeníka u Sex Gang Children. Mondo zůstal se Sex Gang Children až do ledna 1984, kdy byl deportován zpět do své rodné Sierry Leone. Jeho aktivity po této době a jeho současné místo pobytu nejsou známy. |
|
|
Studiová alba:
2022 Under The Midnight Sun2016 Hidden City 2012 Choice of Weapon 2007 Born Into This 2001 Beyond Good And Evil 1994 The Cult 1991 Ceremony 1989 Sonic Temple 1987 Electric 1985 Love 1984 Dreamtime |
Živé nahrávky: 1993 Live Marquee Cult 1986 Dreamtime Live At The Lyceum (CD/DVD) Kompilace: 2000 The Best Of Rare Cult 2000 Pure Cult: The Singles 1984-1995 1996 High Octane Cult |
|
Skupina: Ian Astbury - Vocals, Tambourine, Additional Guitars, Percussion Billy Duffy - Electric & Acoustic Guitars Charlie Jones - Electric & Upright Bass Ian Matthews - Drums & Percussion Damon Fox - Grand Piano & Fender Rhodes Hosté: Tom Dalgety – Additional Guitar & Keyboards |
Under The Midnight SunVyšlo 7. října 2022, Black Hill Records, BHR011CD Seznam skladeb: 01. Mirror (Astbury, Duffy, and Tom Dalgety) (3:48) 02. A Cut Inside (3:59) 03. Vendetta X (3:23) 04. Give Me Mercy (Astbury, Duffy, and Dalgety) (3:37) 05. Outer Heaven" (Astbury, Duffy, and Dalgety) (4:54) 06. Knife Through Butterfly Heart (6:04) 07. Impermanence" (Astbury, Duffy, and Dalgety) (4:13) 08. Under the Midnight Sun" (Astbury, Duffy, and Dalgety) (5:04) Total Time (33:02) Produced: Tom Dalgety Engineered: Tom Dalgety, Jack Boston, Eric Milos & Scott Ryper Mastered: Howie Weinberg |
|
Skupina: Ian Astbury - Vocals, Tambourine, Additional Guitars Billy Duffy - Guitars John Tempesta - Drums Hosté: Chris Chaney - Bass Bob Rock - Bass (03,05,08), Additional Guitars Jamie Muhoberac - Piano, Keyboards Dan Chase - Additional Drums (12) |
Vyšlo 5. února 2016, Cooking Vinyl, Dine Alone Seznam skladeb: 01. Dark Energy (4:28) 02. No Love Lost (3:13) 03. Dance The Night (4:15) 04. In Blood (4:48) 05. Birds Of Paradise (6:26) 06. Hinterland (5:06) 07. G O A T (3:18) 08. Deeply Ordered Chaos (4:32) 09. Avalanche Of Light (4:31) 10. Lilies (4:16) 11. Heathens (3:39) 12. Sound And Fury (3:54) Total Time (52:26) Recorded 2014-2015 Producer: Bob Rock |
|
Skupina: Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Guitars, Background Vocals Chris Wyse - Bass John Tempesta - Drums Hosté: Jamie Edwards - Keyboards, Strings Chris Goss - Guitars, Background Vocals A.J. Celi - Background Vocals (01) |
Choice Of Weapon Vyšlo 22. května 2012, Cooking Vinyl Seznam skladeb: 01. Honey From A Knife (3:06) 02. Elemental Light (4:45) 03. The Wolf (3:33) 04. Life > Death (5:32) 05. For The Animals (4:28) 06. Amnesia (3:02) 07. Wilderness Now (4:33) 08. Lucifer (4:40) 09. A Pale Horse (3:14) 10. This Night In The City Forever (4:45) Bonus Tracks (Deluxe Edition) 01. Every Man And Woman Is A Star (3:26) 02. Embers (5:01) 03. Until The Light Takes Us (4:19) 04. Siberia (3:36) Total Time: (41:40) (Deluxe Edition - 58:10) Nahráváno březen 2011-leden 2012 All songs written: Ian Astbury and Billy Duffy Producer: Chris Goss, Bob Rock |
|
Skupina: Ian Astbury - Lead Vocals Billy Duffy - Lead Guitar Chris Wyse - Bass, Backing Vocals John Tempesta - Drums, Percussion Hosté: |
Born Into This Vyšlo 1. října 2007, Roadrunner Seznam skladeb: 01. Born Into This (4:04) 02. Citizens (4:32) 03. Diamonds (4:06) 04. Dirty Little Rockstar (3:40) 05. Holy Mountain (3:42) 06. I Assassin (4:13) 07. Illuminated (4:07) 08. Tiger In The Sun (5:07) 09. Savages (3:54) 10. Sound Of Destruction (3:30) Bonus Disc (Savage Edition) 01. Stand Alone (5:13) 02. War Pony Destroyer (4:21) 03. I Assassin (Demo) (4:37) 04. Sound Of Destruction (Demo) (4:25) 05. Savages (Full Length Version) (4:32) Total Time (00:00) Recorded February 2007 Producer: Youth |
|
Skupina: Ian Astbury - Vocals Billy Duffy - All Guitars Matt Sorum - Drums, Percussion Hosté: Martyn LeNoble - Bass (05,10,11,12) Chris Wyse - Bass (01-04,06-09,13) |
Beyond Good And Evil Vyšlo 20. června 2001, Atlantic, Lava 83440-2 (US) Seznam skladeb: 01. War (The Process) (4:12) 02. The Saint (3:36) 03. Rise 3:39) 04. Take The Power (3:55) 05. Breathe (Astbury, Duffy, Mick Jones, Marti Frederiksen) (4:59) 06. Nico (4:49) 07. American Gothic (3:56) 08. Ashes And Ghosts (Astbury, Duffy, Bob Rock) (5:00) 09. Shape The Sky (3:29) 10. Speed Of Light (Astbury, Duffy, Rock) (4:22) 11. True Believers (5:07) 12. My Bridges Burn (3:51) Different bonus tracks were added in certain regions: 13. Libertine (Bonus track - in Australia and Japan) Total Time: (51:03) All songs written: Ian Astbury and Billy Duffy, except where noted Producer: Bob Rock |
|
Skupina: Ian Astbury - Vocals, Acoustic Guitar, Guitars, Tambourine Billy Duffy - Guitars Craig Adams - Bass Scott Garrett - Drums Hosté: Bob Rock - Guitars, Bass, Keyboard Scott Humphrey - Keyboards, Programming Jim McGiueray - Percussion |
The Cult Vyšlo October 12, 1994, Beggars Banquet, BBQLP 164 (UK) Seznam skladeb: 01. Gone (3:49) 02. Coming Down (Drug Tongue) (6:37) 03. Real Grrrl (4:26) 04. Black Sun (6:19) 05. Naturally High (4:23) 06. Joy (4:50) 07. Star (5:01) 08. Sacred Life (5:47) 09. Be Free (3:49) 10. Universal You (5:16) 11. Emperor's New Horse (4:31) 12. Saints Are Down (6:59) Total Time: (61:39) All songs written: Ian Astbury and Billy Duffy, unless otherwise stated Recorded on 1993-1994 at Warehouse Studios, Vancouver, British Columbia, Canada Producer: Bob Rock Mixing: Bob Rock, Mario Caldato, Jr. Mastering: George Marino (at Sterling Sound) |
|
Skupina: Ian Astbury - Vocals, Backing Vocals Billy Duffy - Guitars Hosté: Mickey Curry - Drums Alex Acuna - Percussion Charley Drayton - Bass Benmont Tench - Organ Scott Thurston - Synthesizer, Piano Richie Zito - Keyboards Suzie Katayama - Cello Tommy Funderburk - Backing Vocals Donny Gerrard - Backing Vocals Mona Lisa - Backing Vocals Yvonne St. James - Backing Vocals |
Ceremony Vyšlo 23 September 1991, Beggars Banquet, Virgin, BEGA 122, 212087, 212 087 (Europe) Seznam skladeb: 01. Ceremony (6:23) 02. Wild Hearted Son (5:40) 03. Earth Mofo (4:41) 04. White (7:55) 05. If (5:24) 06. Full Tilt (4:50) 07. Heart Of Soul (5:54) 08. Bangkok Rain (5:46) 09. Indian (4:51) 10. Sweet Salvation (5:25) 11. Wonderland (6:09) Total Time: (53:34) All tracks written: Ian Astbury and Billy Duffy Producer: Richie Zito Mixed: Mike Fraser |
|
Skupina: Ian Astbury - Vocals, Percussion Billy Duffy - Guitars Jamie Stewart - Bass Guitar, Keyboards Mickey Curry - Drums Hosté: Iggy Pop - Backing Vocals (07) John Webster - Keyboards Bob Buckley - String Arrangement (04) |
Sonic Temple Vyšlo April 10, 1989, Beggars Banquet BEGA 98 (Australia) Seznam skladeb: 01. Sun King (6:10) 02. Fire Woman (5:10) 03. American Horse (5:19) 04. Edie (Ciao Baby) (4:46) 05. Sweet Soul Sister (5:08) 06. Soul Asylum (7:25) 07. New York City (4:41) 08. Automatic Blues (3:51) 09. Soldier Blue (4:36) 10. Wake Up Time For Freedom (5:17) Total Time: (52:23) Recorded September - November 1988 at Little Mountain Sound Studios, Vancouver, British Columbia, Canada Producer: Bob Rock Engineered and Mixed: Mike Fraser |
|
Skupina: Ian Astbury - Vocals Billy Duffy - Guitars Jamie Stewart - Bass Guitar Les Warner - Drums Hosté: |
Electric Vyšlo 6 April 1987, Beggars Banquet, BEGA 80 (UK) Seznam skladeb: 01. Wild Flower (3:37) 02. Peace Dog (3:34) 03. Lil' Devil (2:44) 04. Aphrodisiac Jacket (4:11) 05. Electric Ocean (2:49) 06. Bad Fun (3:33) 07. King Contrary Man (3:12) 08. Love Removal Machine (4:17) 09. Born to Be Wild (Mars Bonfire) (3:55) 10. Outlaw (2:52) 11. Memphis Hip Shake (4:01) Total Time: (38:51) Recorded in the summer of 1986 at the Manor Studio in Oxfordshire Producer: Rick Rubin |
|
Skupina: Ian Astbury - Vocals Billy Duffy - Electric Guitars, Acoustic Guitars, Backing Vocals (07) Jamie Stewart - Bass, Keyboards, Strings, Backing Vocals (07) Hosté: Mark Brzezicki - Drums on all tracks except (09), CD2-02,03) Simon Kliney - Fairlight Programming Nigel Preston - Drums (09, CD2-02,03) The Soultanas (Mae McKenna, Lorenza Johnson, Jackie Challenor) - backing vocals (05,08) |
Love Vyšlo 18 October 1985, Beggars Banquet, BEG A 65 (UK) Seznam skladeb: 01. Nirvana (5:24) 02. Big Neon Glitter (4:45) 03. Love (5:35) 04. Brother Wolf, Sister Moon (6:49) 05. Rain (3:57) 06. The Phoenix (5:06) 07. The Hollow Man (4:45) 08. Revolution (5:20) 09. She Sells Sanctuary (4:23) 10. Black Angel (5:22) Total Time: (53:34) 2009 "Expanded edition" CD 2 track listing 01. She Sells Sanctuary (Long version) (6:59) 02. No. 13 (4:40) 03. The Snake (8:09) 04. (Here Comes The) Rain (6:19) 05. Little Face (4:54) 06. Revolution (Full length remix) (5:29) 07. Judith (5:29) 08. Sunrise (5:11) 09. All Souls Avenue (4:45) 10. She Sells Sanctuary (Howling mix) (8:26) 11. Assault on Sanctuary (7:31) Total Time: (00:34) Producer, Engineer: Steve Brown Engineer: Mark Stent Management: Grant Edwards Management Design: The Cult, X=X Photography: Andrew MacPhersonTape Op: Steve Williams |
|
Skupina: Ian Astbury - Vocals Billy Duffy - Guitars Jamie Stewart - Bass Nigel Preston - Drums, Percussion Hosté: Mich Ebeling - Backing Vocals (06) |
Dreamtime Vyšlo 10. září 1984, Beggars Banquet, BEGA 57 (UK) Seznam skladeb: 01. Horse Nation (3:45) 02. Spiritwalker (3:40) 03. 83rd Dream (3:40) 04. Butterflies (2:59) 05. Go West (Crazy Spinning Circles) (4:00) 06. Gimmick (3:36) 07. A Flower In The Desert (3:42) 08. Dreamtime (2:49) 09. Rider In The Snow (3:13) 10. Bad Medicine Waltz (5:57) Total Time: (53:34) CD bonus tracks 11. Bone Bag (3:47) 12. Sea and Sky (3:32) 13. Ressurection Joe (6:07) 14. Love Removal Machine ("Peace" version) (Russian and eastern Europe only) 15. Zap City" (Russian and eastern Europe only) Producer: John Brand, Chris Kimsey |
|
In 1984, Dreamtime debuted at #21 in the UK. In 1987, Dreamtime was certified silver in the United
Kingdom. The full album was later released in France, packaged with the live album Dreamtime live
at the Lyceum. | |
 Skupina: Ian Astbury - Vocals Billy Duffy - Guitars Jamie Stewart - Bass Nigel Preston - Drums, Percussion Hosté: |
Live Marquee Cult Vyšlo February 1993 Beggars Banquet, Seznam skladeb: Part One 01. Nirvana (4:36) 02. Lil' Devil (2:59) 03. Spiritwalker (3:54) 04. Horse Nation (3:52) 05. Zap City (5:09) 06. Brother Wolf, Sister Moon (6:41) 07. Revolution (6:16) 08. Love (5:58) 09. Rain (5:22) Part Two 01. The Phoenix (4:59) 02. Wild Flower (4:15) 03. She Sells Sanctuary (4:37) 04. Full Tilt (4:48) 05. Amplification Breakdown (5:28) 06. Peace Dog (4:12) 07. Love Removal Machine (5:53) 08. Earth Mofo (6:14) 09. Fire Woman (6:20) Total Time: (87:00) All tracks written: Ian Astbury and Billy Duffy Live Cult was recorded live at the Marquee Club, London on 27 November 1991 Producer: The Cult Mixed: Chris Sheldon engineered: Gary Stewart |
 Skupina: Ian Astbury - Vocals Billy Duffy - Guitars Jamie Stewart - Bass Guitar Nigel Preston - Drums, Percussion Hosté: |
Dreamtime Live At The Lyceum Vyšlo September 1986 Seznam skladeb: Issued in Canada (PolyGram: LIVE-1) in 1986 as a value-priced album to promote the Dreamtime Live At The Lyceum video: 01. 83rd Dream (4:32) 02. Gods Zoo (3:32) 03. Gimmick (Lyceum Live) (3:53) 04. Bad Medicine Walz (4:05) 05. A Flower in the Desert (Lyceum Live) (3:41) 06. Go West (Lyceum Live) (4:19) 07. Butterflies (Lyceum Live) (3:03) 08. Dreamtime (Lyceum Live) (2:54) 09. Christians (Lyceum Live) (2:54) 10. Spiritwalker (Lyceum Live) (3:20) 11. Horse Nation (Lyceum Live) (3:33) 12. Bone Bag (Lyceum Live) (4:16) 13. Ghost Dance (Lyceum Live) (3:33) 14. Brothers Grimm (Lyceum Live) (4:22) 15. Moya (Lyceum Live) (4:39) Total Time: (57:37) In November 1996, it was remastered and the full show released on video/CD. 01. 83rd Dream 02. Gods Zoo 03. Gimmick 04. Bad Medicine Waltz 05. Flower In The Desert 06. Go West (Crazy Spinning Circles) 07. Butterflies 08. Dreamtime 09. Christians 10. Spiritwalker 11. Horse Nation 12. Bone Bag 13. Ghost Dance 14. Brothers Grimm 15. Moya Total Time: (00:00) Recorded live at the Lyceum Ballroom in London on 20 May 1984 Producer: Tim Summerhayes & The Cult |
 Skupina: Ian Astbury - Vocals Billy Duffy - Guitars Jamie Stewart - Bass Nigel Preston - Drums, Percussion Hosté: |
The Best Of Rare Cult Vyšlo November 2000, Beggars Banquet, US BBL 2029 CD (US) Seznam skladeb: 01. Love Removal Machine (Peace remix)* (5:15) 02. Zap City (5:14) 03. Faith Healer (Written by Alex Harvey and Hugh McKenna) (5:16) 04. She Sells Sanctuary (long version)* (6:57) 05. Edie (Ciao Baby) (acoustic) (4:16) 06. Little Face (4:53) 07. Spanish Gold* (4:54) 08. Love Trooper (3:54) 09. The River* (6:50) 10. Lay Down Your Gun (version two) (demo)* (5:10) 11. No.13 (4:38) 12. Bleeding Heart Graffiti (4:58) 13. Sea And Sky (3:30) 14. Go West (Crazy Spinning Circles) (original mix)* (3:45) 15. Join Hands (5:03) Total Time: (74:53) The * indicates that the song is unavailable on the Rare Cult box set All Songs By Ian Astbury/Billy Duffy unless otherwise stated Recorded 10 August 1984 - 7 September 1991 'Bleeding Heart Graffiti' is misspelt throughout the album's artwork as 'Bleeding Heart Graffitti' Producer: Bob Rock, Steve Brown, Billy Duffy, John Brand, Richie Zito |
 Skupina: Ian Astbury - Vocals (01-19) Billy Duffy - Guitars (01-19) Jamie Stewart - Bass (01-04,06-08,11,13,15-17,19) Nigel Preston - Drums (01,04,15-16) Mark Brzezicki - Drums (06,08) Les Warner - Drums (03,07,13) Mickey Curry - Drums (02,05,11-12,17-19) John Webster - Keyboards (02,11) Bob Buckley - String Arrangement (11) Charley Drayton - Bass (05,12,18) Suzie Katayama - Cello (12,18) Benmont Tench - Organ (05,12) Scott Thurston - Synthesizer (05) Richie Zito - Keyboards (12) Craig Adams - Bass (09-10,14) Scott Garrett - Drums (09-10,14) Scott Humphrey - Keyboards (09-10,14) Hosté: |
Pure Cult: The Singles 1984-1995 Vyšlo 2000, Beggars Banquet Seznam skladeb: 01. She Sells Sanctuary (4:12) 02. Fire Woman (5:07) 03. Lil' Devil (2:44) 04. Spiritwalker (3:11)* 05. The Witch (4:17)* 06. Revolution (4:16)* 07. Love Removal Machine (4:17) 08. Rain (3:54) 09. In the Clouds (3:59) 10. Coming Down (Drug Tongue) (4:01)* 11. Edie (Ciao Baby) (3:59)* 12. Heart of Soul (4:30)* 13. Wild Flower (3:37)* 14. Star (3:59)* 15. Resurrection Joe (4:18)* 16. Go West (3:56) 17. Sun King (4:55)* 18. Wild Hearted Son (4:24)* 19. Sweet Soul Sister (video version) (3:29)* Total Time: (77:29) Recorded 1984-95 Producer: Bob Rock, Rick Rubin, Steve Brown |
|
Songs with (*) are single edits, rather than album versions. Tracks 4, 15, 16 taken from Dreamtime. Tracks 1, 6, 8 taken from Love. Tracks 3, 7, 13 taken from Electric. Tracks 2, 11, 17, 19 taken from Sonic Temple. Tracks 12, 18 taken from Ceremony. Track 5 taken from Songs from the Cool World. Tracks 10, 14 taken from The Cult. Track 9 taken from High Octane Cult. | |
 Skupina: Billy Duffy - Guitars Craig Adams - Bass Ian Astbury - Vocals, Percussion Jamie Stewart - Bass, Keyboards Benmont Tench - Performer Charley Drayton - Bass Haggis - Performer John Sinclair - Keyboards John Webster - Keyboards Kinley Wolfe - Bass, Backing Vocals Les Warner - Drums Mark Brzezicki - Drums Matt Sorum - Drums, Backing Vocals Michael Lee - Drums Mickey Curry - Drums Nigel Preston - Drums Ray Mondo - Drums Scott Garrett - Drums Scott Humphrey - Hosté: |
High Octane Cult Vyšlo 1996, Reprise Records 9 46047-2 (US) Seznam skladeb: 01. In The Clouds (previously unreleased) - 4:00) 02. She Sells Sanctuary (4:13) 03. Fire Woman (5:12) 04. Lil' Devil (2:46) 05. Spiritwalker (3:50) 06. The Witch (single version) (4:19) 07. Revolution (single version) (4:16) 08. Coming Down (single version) (4:01) 09. Love Removal Machine (4:18) 10. Rain (3:56) 11. Edie (Ciao Baby) (single version) (4:02) 12. Heart Of Soul (single version) (4:31) 13. Star (single version) (4:00) 14. Wild Flower (3:36) 15. Resurrection Joe (single version) (4:16) 16. Wild Hearted Son (single version) (4:25) 17. Sweet Soul Sister (single version) (3:29) 18. Beauty's On The Street (previously unreleased) (4:42) Total Time: (77:29) Recorded 1984-1995 All songs written: Ian Astbury and Billy Duffy except 01 which was written: Ian Astbury, Billy Duffy, Craig Adams Producer: Bob Rock, Chris Kimsey, John Brand, Richie Zito, Rick Rubin, Steve Brown Design: Steven R. Gilmore Photography: Andrew MacPhearson |
|
|
           Billy with Jamie Stewart, Chris Wyse and Adrian Smith (of Iron Maiden) backstage at The Cult 'Electric 13' sold out show at the Roundhouse in London, UK on 31st October 2013.  |
|
|
|
Oficiální stránky: https://www.facebook.com/officialcult https://www.allmusic.com/artist/the-cult-mn0000139908/biography https://thevogue.com/artists/the-cult/#bio https://www.billyduffy.com/ https://sanctuary.cz/14791-cult-nejdulezitejsi-je-co-delame-prave-ted |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 17.4.2024