Greenslade

Greenslade byla anglická progresivní rocková skupina, stojící v první řadě kapel, propojujících na sklonku 60. let progresivní rock, jazz a blues. Ve své době byla velmi uznávaná a ambiciózní, již jen v prvopočátku pro svůj záměr nepoužívat kytary. Založili ji na podzim 1972 ve Stanmore, Middlesex, UK, klávesista Dave Greenslade a basista Tony Reeves. Když se rozpadla legendární britská jazzrocková formace Colosseum, šlo předpokládat, že její členové se určitě neztratí a dříve nebo později se jejich jména objeví v jiných kapelách nebo ve vlastních projektech.

Po rozpadu Colossea si Dave zahrál na sólové desce bývalého kolegy, saxofonisty Dicka Heckstalla-Smithe "A Story Ended" z roku 1972. Krátce pomáhal řešit problémy rozpadající se skupiny If, kterou opustila část hudebníků a několik měsíců u nich působil. Chtěl však založit vlastní kapelu se špičkovými hudebníky. Greenslade strávil příští dva roky hraním a sestavováním kapely, která byla pozoruhodná tím, že hrála progresivní rockovou hudbu zaměřenou na syntezátorový jazz-rock bez postu kytaristy. Přesvědčil zvukového experimentátora Tonyho Reevese, aby se stal opět členem nahrávající a koncertující kapely, protože když Reeves opouštěl v roce 1970 Colosseum, chtěl se věnovat pouze studiovému hraní a produkci. Dave Greenslade a Tony Reeves, původní členové skupiny Colosseum, chtěli oba dva vytvořit skupinu se dvěma klávesisty. V té době byl Reeves uměleckým ředitelem A&R pro nezávislou progresivní značku Greenwich Gramophone Co. a pozval klávesistu Dave Lawsona ze skupiny Samurai, aby se připojil ke skupině. Dave Lawson byl předtím členem skupin The Alan Bown Set a Web, zatímco bubeník Andy McCulloch byl krátce členem skupin King Crimson a The Fields. V sestavě kapely působící pod jeho jménem Greenslade byli kromě spoluhráče z Colosseum Tony Reeves na basu i druhý klávesista Dave Lawson a bubeník Andy McCullough.

V létě 1972 začala nová skupina zkoušet a celkem poměrně rychle dali dohromady základní repertoár. Nenapadl je přitom vhodnější název, a tak užili libozvučné příjmení jednoho z klávesistů, i když to neznamenalo, že by to byla jen a jen jeho kapela. Jednalo se o rovnocenný kvartet, kde všichni jsou výteční muzikanti, kteří přispívali autorsky i aranžérsky, nejvíce Lawson a Greenslade. Už v listopadu jeli jako předkapela Roryho Gallaghera na evropské turné. Debutem skupiny byl koncert ve franfurtském klubu Zoom Club v listopadu 1972, první britský se odehrál na konci listopadu 1972 v klubu Marquee jako předkapela Status Quo.

Na přelomu roku podepsali smlouvu a debutové bezejmenné album "Greenslade" vyšlo v roce 1973. První nahrané album bylo zvukově ne zcela zdařilé, ale zaujalo určitě prostřednictvím výtvarného designu. Pro návrh obalů a loga získali Rogera Deana, již proslaveného výtvarníka pro kapely Yes nebo Uriah Heep. Na album se dostalo sedm skladeb včetně jedné instrumentální skladby. Píseň "Feathered Friends" vyšla jako propagační singl se skladbami "An English Western" a "Temple Song" na straně B singlu. Druhý singl byl vydán v květnu 1973 s "Temple Song" na straně A a "An English Western" na straně B.

Na první desce "Greenslade" se nachází i nenápadný odkaz na "porno šifru" z vodopádu na opusu magnum "Demons And Wizards" kapely Uriah Heep. Hlavní postavou však je indického boha Šivu připomínající stvoření s třemi páry rukou. Dean je hlavně mistrem fantastických krajin a malebných pozadí. Skvěle se hodí k pestré hudbě linoucí se z desek. Mellotrony na první desce občas evokují zvuk King Crimson, v "Melange" jsou slyšet motivy "Spirit In The Night", úpravy Springsteenovy písně od Manfred Mann’s Earth Band, ale jinak se jedná rozhodně o nejvíce nápadité album skupiny. Škoda jen toho místy nepříjemného zvuku, který se při reedici na CD z roku 2011 podařilo vylepšit.

Pro většinu skladeb je charakteristické střídání tempa a motivů, jazzové, bluesové i klasické vlivy. Proti koncertům přibylo nástrojů. Píseň "Feathered Friends" třebas začíná svižnou předehrou, ale pak přichází zklidnění a Lawsonův přesvědčivý hlas zpívá o nějaké (zřejmě ekologické) katastrofě způsobené člověkem, vše je přitom postaveno na zvuku varhan a mellotronu. Velmi nápaditou a náladovou skladbou je instrumentálka "An English Western". V "Drowning Man", kterou složil a otextoval Greenslade, v pmalejší zpívané části ožívají v textu pocity tonoucího, který se marně snaží zachránit. Ve skladbě "Temple Song" postavené zejména na elektrickém pianu společně s Lawsonem popisují kouzelný vliv slunečního světla. Basová kytara a místy nejspíš také kontrabas na mnoho způsobů dominují v Reevesově skladbě "Melange", kde jim zdatně sekundují oba spoluautoři hlavně na varhany a mellotrony, Lawson je ještě dopl%nuje bezeslovnými vokály. Reeves jako jeden z prvních baskytaristů používal rotující Leslie reproduktory, které původně sloužily primárně elektrofonickým varhanám a zkoušeli je i někteří kytaristé, a k tomu různé pedály měnící zvuk jeho nástroje. V závěru baskytara spíše připomíná absentující kytaru. Velké finále po průměrnější Lawsonově výčitce "What Are You Doin’ To Me", obstarává majestátní Greensladeova instrumentální nádhera "Sundance", která začíná klavírem, mellotrony střídají zdvojené varhany a za tím vším jsou neustálé rytmické změny.

Koncerty kapely byly ve své době velkou podívanou - s obřím logem od Rogera Deana na pozadí, menší replika zdobila Greensladeovy varhany, a k tomu se musí připočíst bohatá hra světel. Bez diskusí však koncerty vytvářel především um všech čtyř hudebníků. Zatím nepříliš rozsáhlý repertoár prodlužovaly rozsáhlé improvizace všech. Na pódiu hráči na klávesy trůnili po stranách - sedící Greenslade nalevo (z pohledu diváka) a převážně stojící Lawson vpravo. Zpočátku hrávali na dvoje různé varhany a elektrické piano, později i na koncertech přibyly mellotron (nebo jeho pozdější verze jako Crumar Stringman a Solina String Ensemble) a syntezátory, kterých si užíval hlavně Lawson. Na vyvýšeném místě se pak tyčila mohutná, průhledná bicí soupravaa v první linii před ní předváděl své umění baskytarista. Podle svědků byl každý jejich koncert úplně jiný a vyplatilo se na ně zajít opakovaně. Jejich vystoupení měla ještě jednu zvláštnost - skupina nikdy nepřidávala! Nebylo co, navíc jim nepřipadalo seriózní nechávat si to nejlepší na přídavek. Všechno, co měli na repertoáru, tak odehráli. Naštěstí po více jak čtvrtstoletí vyšel alespoň jeden audio doklad, který to potvrzuje. Dokonce i na YouTube lze najít několik televizních záznamů z té doby. Čtenáři Melody Makeru je v hlasování dali mezi novými objevy hned na druhé místo. Koncert si zahráli mimo jiné s velkým úspěchem i na festivalu v Readingu, na záznamu z tohoto ročníku festivalu mají skladbu "Feathered Friends".

Za své debutové album sklidili silné recenze a dostatečně solidní prodeje, aby mohli pokračovat v jejich kariéře, i členové kapely spolu vycházeli jak hudebně, tak i osobně. Takže v srpnu připravili výtečné druhé album "Bedside Manners Are Extra" v londýnských studiích Morgan. Stejně jako u jejich debutového alba, ani jedna z písní nebyla před vstupem do studia hrána naživo a kapela se místo toho připravila rozsáhlým zkoušením písní v sále kostela poblíž místa, kde v té době žil Dave Greenslade, v Middlesexu. Výsledkem jejich přípravy bylo nahráni alba za pouhých devět dní, počínaje 23. červencem a konče 31. červencem. Byl to "živý" styl nahrávání, s minimálními dohrávkami a úpravami. Produkovala jej tentokrát samotná kapela a vydali je ještě ve stejném roce. Lze na něm postřehnout větší suverenita, propracovanost nápadů i nástrojová pestrost, přibyly hlavně syntezátory, které jsou slyšet hned v úvodní "Bedside Manners Are Extra". Rafinovaně vystavěné instrumentální skladby zastupuje "Pilgrim’s Progress" a nezaměnitelně Reevesova "Chalk Hill". Typickým, na koncertech tehdy obvyklým, bubenickým sólem je nejrozsáhlejší "Drum Folk". Části sóla na bicí nejsou tak rozsáhlé jako v živém provedení a jsou ukryty v pasážích mellotronu, elektrického piana a zejména varhan. Svižná a chytlavě rockující "Time To Dream" po přečtení lehce rozpustilého textu bude nejspíš o pokušeních od groupies během turné. Rytmicky pestřejší a více jazzové je pak Lawsonovo "Sunkissed You’re Not".

Hned další rok pak přišlo další album, pro mnohé fanoušky vrcholné "Spyglass Guest". Aranžmá byla rozšířena a obohacena dalšími nástroji hostujících muzikantů a reálnými zvuky deště (Lawsonova "Rainbow") nebo hluku z kostela. Ve třech skladbách se objevila i elektrická kytara bývalého kolegy z Colosseum (např. "Joi de Vivre"). Výtečný Dave "Clem" Clempson, v té době hrající u Humble Pie, pozvání přivítal a odvedl spolehlivý výkon. Stejně tak houslista Graham Smith ze String Driven Thing (později člen Van der Graaf) a Andy Roberts z Grimms (dříve třeba

Liverpool Scene nebo Plainsong) na akustickou kytaru. Všeobecně je deska považována za jejich nejzdařilejší. Stěžejní, Greensladem napsaná skladba "Joi de Vivre" (Radost ze života) na text básníka Martina Halla (spolupracoval později mimo jiné s Peterem Gabrielem) patří nepochybně mezi vůbec největší klenoty skupiny. Po rozmáchlém úvodu široké plochy různorodých kláves přebírá hlavní motiv elektrické piano, chvílemi se připojují housle, kombinace varhan a harmonia, a nad tím vším se vznáší optimistický text radosti z obyčejných věcí a zrození. Následuje sice komornější část s dialogem dvou různých kláves. Pak opět vše mohutní a vracejí se podmanivé housle zabalené do zvuku kláves. Nezklame ani Reevesův příspěvek "Siam Seesaw" s ozdůbkami akustické a elektrické kytary. Jack Bruce má autorskou verzi "Theme For An Imaginary Western" syrovější, ale ani v podání Greenslade nedopadla špatně, skupina si pohrála hlavně s melodií, kterou přizdobila a zvýraznila. Z dalších skladeb je zajímavé např. prolínání různých Lawsonových hlasů v "Little Red Fry-Up" zní jako hádky Gluma se Sméagolem (z Pána prstenů) při zajímavém spojení různých kláves, elektrické a basové kytary. Skladba "Red Light" nabízí příběh padlé ženy z domu s červenou lucernou. Lawson a Greenslade jako by si začali překážet a neshodli se, a tak společně hrají jen na polovině desky. V úvodní instrumentální lahůdce od Greensladeae "Spirit Of The Dance" autor začíná varhanním kvapíkem, na nějž vrství další nástroje a skladba košatí, místy zpomaluje, už to ale nezní tak překvapivě. Ještě všednější i přes některé pozoruhodné klávesové kombinace, například klavíru a syntezátoru, vyznívá "Melancholic Race", i když se vedle autora na skladbě tentokrát podílí také druhý Dave. Naopak v trojici svých skladeb si Lawson vystačí s rytmikou, případně jen s bicími. Bohužel tento trend napětí nebo přesvědčení "samotný to zahraji nejlépe“ mezi hlavními autory, částečně pokračoval i na dalším albu. "Spyglass Guest" v roce 1974 dosáhlo na 34. místo v britském žebříčku. Až na nevýrazný obal s gongem a černým, těžce viditelným panterem, je to nejpestřejší album se skvělými okamžiky, je ale méně vyrovnané a poněkud postrádající zdravé napětí ze společného hraní.

Po turné to Reevese zase táhlo ke studiové a produkční práci. Odešel, ale zakrátko se stal na pár měsíců členem doprovodné kapely zpěvačky Claire Hamill, pak se připojil ke kapele Curved Air a později k jazzovějším Big Chief. Na nedlouhou dobu Reevese nahradil uznávaný studiový muzikant, kytarista Martin Briley. Než se stal sidemanem, získal ostruhy v kapele Mandrake Paddle Steamer po čase přejmenované na Mandrake. S Martinem natočili opět příznivě přijaté, ale pro žebříčky opět málo přitažlivé album "Time And Tide". Tentokrát byl autorem obalu malíř a spisovatel Patrick Woodroffe, s nímž o čtyři roky později Dave Greenslade spolupracoval na svém druhém sólovém albu. Po svém ztvárnil postavu v duchu původních Deanových návrhů. Menší obliba čtvrtého, ani ne 33-minutové desky spočívá v jeho odlišnosti a ještě větší roztříštěnosti. Lawson ve svém šprýmovném příspěvku "Animal Farm" přechází až do popu, podobně vyznívají také společné skladby (hudba Greenslade, text Lawson) "The Flattery Stakes" a "The Ass’s Ears" s výraznější kytarou. Ve všech jsou více zajímavější detaily než celek. Bluesovější "Waltz For A Fallen Idol" kazí nezvládnutý, místy znásobený Lawsonův obzvlášť skřípavý zpěv a podivné kytarové sólo. Jen o něco lépe se povedl dramatický "Newsworth". A tak nejvíce zaujmou experimentálnější Greensladeovy sólové miniatury "Time", pouze s cembalem a sborem, a "Tide" s kombinaci mellotronů a elektrického piana, nebo Lawsonovo sólové smutnění "Doldrums". Vyzvednout z alba lze nápaditou "taneční“, snad z jižních krajů tancem inspirovanou "Catalan". Jako jediná skladba z alba se pravidelně objevovala na repertoáru i po pětadvaceti letech zreformované skupiny. Závěrečná skladba "Gangsters" je hodně chytlavá a jakoby Greensladeova "pojistka pro léta budoucí", představující důležitý motiv příští spolupráce s televizí na seriálu Gangsters.

Po čtvrtém albu ještě intenzivně koncertovali, ale rozchod skupiny ke konci roku byl neodvratný. V lednu 1976 Greenslade oznámili rozpad skupiny, když hlavní příčinou byly finanční problémy. Kapela s drahým vybavením si na sebe nevydělala, desek se prodávala málo a zaplněné koncerty v menších sálech je bohužel neuživily. Navíc oba klávesoví protagonisté už směřovali každý jinam.

Každý z muzikantů zamířil jinam. Briley se přestěhoval do USA, kde se stal nájemným studiovým a koncertním muzikantem. Mimo jiné nějaký čas hrál s Ianem Hunterem, viz výtečné živé dvojalbum "Welcome To The Club". Natočil tři sólová alba, ale prosadil se také jako autor zejména pro popové interprety. Hudbě se v Americe věnuje dodnes jako skladatel studiový hudebník.

Dave Greenslade odešel nahrávat své debutové sólové album "Cactus Choir". Opět jej zdobí obal Rogera Deana, na němž nechybí stvoření mající šest rukou. Na koncepční desce o dobývání amerického Západu, jako by se Greenslade inspiroval již dříve skupinou upravenou Bruceovou a Brownovou skladbou "Theme For An Imaginary Western". Pozval si mnoho známých hostů, na baskytaru vedle Tonyho Reevese hrají Dave Marquee a John G. Perry, na kytaru Mick Grabham, na bicí Simon Philips, na flétnu a basklarinet Bill Jackman, zpívají Steve Gould a Lissa Gray. Ve "Finale" zní navíc orchestr. Titulní třídílná suita "Cactus Choir" je do poloviny vynikající instrumentálka, připojení zpěvu a její zpomalení ji ale neprospělo. Jedním textem přispěl Jon Hiseman, dva stěžejní připojil již zmíněný Martin Hall. Ze všech sólových pokusů má díky bohatému nástrojovému obsazení právě tato deska nejblíže k albům skupiny Greenslade. Na těch ostatních si až na pár hostů hraje Greenslade vše sám, sice skvěle, ale už to není zkrátka ono.

věnoval syntezátorům, jejich programování a využití, stal se v tomto ohledu vyhledávaným specialistou. Nahradil jej tedy jiný talentovaný, vzdělaný a zpívající hráč na klávesy John Young. Univerzální hudebník spolupracoval mimo jiné se Steeleye Span, jeho služeb využili třeba kytarista Uli Jon Roth, zpěvačka Bonnie Tyler, Jon Anderson, The Strawbs. Prošel mnoha kapelami jako The Law (Paul Rodgers, Kenny Jones), v další byl s Johnem Campem po odchodu z Renaissance. Dlouho hrával zejména s Johnem Wettonem. Navíc má už roky vlastní soubor The John Young Band. Také původní bubeník Greenslade Andy McCulloch už dávno opustil aktivní hraní, opustil i hudební průmyslu a věnoval se svému velkému koníčku, jachtingu. Má úspěšnou firmu pracující pro letecký průmysl. Zpočátku měl zájem se reunionu zúčastnit, ale po krátkém rozmýšlení odmítl, přeci jen naplno hrával naposledy koncem 70. let. Zastoupil jej Chris Cozens, ten však pracuje jako zvukový technik. Na koncerty už jel John Trotter a i ten byl od roku 2003, kdy se odstěhoval do Austrálie, nahrazen Jamesem Gamboldem.

Nové studiové album "Large After", které přece jen vyšlo v roce 2000, je zajímavým pokusem navázat v současném duchu tam, kde Greenslade v sedmdesátém pátém skončili. Vše je uhlazenější, méně překvapivé, neperlí tolik nápady, snad i proto, že téměř vše složil Greenslade a chybí mu autorský oponent. Devět skladeb, až na "Hallelujah Anyway", kde textem přispěl starý přítel Patrick Woodroffe, složil a tři další zpívané opatřil texty. Je to zajímavé pokračování, i když se některé nápady opakují. V "Anthems" je možno objevit motivy z "Joi de Vivre", "In The Night" připomíná "Starless" od King Crimson a najde se tam pár dalších příkladů. Proti klasické sestavě ze 70. let je to méně strhující, i když hudebně stále ještě vzrušující, hlavně "jakási rivalita", prolínání či souhra mnoha klávesových nástrojů. Nic na svých kvalitách neztratila ani Reevesova osobitá baskytara, která se však již tolik nežene kupředu. Young je kvalitní klávesista, ale poměrně tuctový zpěvák.

Nahrávky z uzavřeného koncertu pro Classic Rock Society 10. února 2001 původně vyšly o rok později jen digitálně se čtyřmi skladbami pod názvem "Live 2001". Samotné vydání na CD ve vlastním nákladu bylo k dostání jen na koncertech, a jako nepříliš příznivě přijaté album pak až o dva roky později v roce 2002 pod titulem "Live 2001 - The Full Edition". Z dvanácti skladeb je jedna "Wherever I Go" úplně nová, pět pochází z "Large Afternoon", šest skladeb pak ze "zlatého fondu" Greenslade "Feathered Friends", "Catalan", "Sundance", "Bedside Manners Are Extra", "Joi de Vivre" a "Spirit Of The Dance". Nezní sice špatně, ale v porovnání s historickým "Live" neobstojí.

Po dvou letech občasného vystupování skupina sice neohlásila konec, na svém webu je vedena jako aktivní, avšak Greenslade opět koncertuje s obnovenými Colosseum, Young se svou kapelou a dalšími, Reeves střídá studio s občasným vystupováním s jazzovými soubory. Už v roce 2007 se objevily první zprávy o tom, že Greenslade a Reeves připravují materiál pro nové nahrávky Greenslade, ale to se dosud nestalo. Další pokus je údajně plánován na čtyřicáté výročí založení skupiny (léto/ podzim 2012). Zde však dochází ke střetu se zamýšlenou studiovou novinkou Colossea a jeho možnými koncertními aktivitami. Podle klávesisty a hlavního autora by se skupina měla opět sejít a on s Tonym Reevesem by u toho neměli scházet. To je zatím to jediné, co se ví...

Prog rockeři ze 70. let Greenslade vydávají své nahrávky BBC z let 1973 a 1974 v novém dvoudiskovém kompletu "Greenslade At The BBC", který vyjde v únoru 2024 prostřednictvím Repertoire Records a obsahuje dvě vystoupení "In Concert", obě zaznamenaná v BBC Paris Theatre v Londýně, jedno z roku 1973 a jedno z roku 1974, stejně jako vystoupení kapely z listopadu 1973 na Old Grey Whistle Test a tři různá sezení Boba Harrise. Greenslade nahráli svou úplně první relaci BBC pro Sounds Of The Seventies Boba Harrise v lednu 1973, po kterém o několik týdnů později následoval jejich TV debut na The Old Grey Whistle Test.

První dvě alba kapely jsou vynikající směsí klasického, jazzového, rockového, bluesového a symfonického rocku s propracovanými skladbami a invencí a vzrušujícím duelem kláves Greensladea a Lawsona. Všudypřítomnost Mellotronu je velmi příjemná s majestátními vlnami houslí. Ve srovnání s dalšími prog dinosaury Greenslade hráli rozmanitější styly, písně byly kratší a chybělo jim obvyklé prodlužování požitků nekonečnými sóly. Potěšitelné bylo i zařazení klavinetu s kývavým a silným zvukem, podceňovaný to nástroj ve světě prog rocku (snad jen Rick Wakeman jej častěji využíval). Dobrým náhled na tvorbu této jedinečné kapely je kompilace "Shades of Green" a ještě lepší je pak živé album "Live" se skladbami z let 1973 a 1975, obsahující i pasáže velkolepé hry na Minimoog. Greenslade je kapela, která si zaslouží být objevována a mělo by ji být věnováno více pozorností od milovníků prog rocku.

2CD "Greenslade's At The BBC", které mělo vyjít v únoru prostřednictvím Repertoire Records, bude nyní vydáno až 4. října 2024.

Zakládající členové:

Dave Greenslade - Keyboards (1972-1976, 1977, 2000-2003)

Tony Reeves - Bass, Double Bass (1972-1974, 1977, 2000-2003)

Dave Lawson - Keyboards, Vocals (1972-1976)

Andy McCulloch - Drums, Percussion (1972-1976)

Další členové:

John Young - Keyboards, Vocals (2000-2003)

John Trotter - Drums, Percussion (2000-2002)

James Gambold - Drums (2003)

Chris Cozens - Drums, Percussion (1972-1976)

Martin Briley - Bass, Guitars, Backing Vocals (1974-1976)
Dave Markee - Bass guitar (1977)
Simon Phillips - Drums, percussion (1977)
Mick Rogers - Guitars, Vocals (1976-1977)

Jon Hiseman - Drums, Percussion (1976-1977; died 2018)

Zakládající sestava 1972-1974	1974-1976	1976-1977
Dave Greenslade - Keyboards Tony Reeves - Bass Guitar, Double Bass Dave Lawson - Keyboards, Vocals Andy McCulloch - Drums, Percussion	Dave Greenslade - Keyboards Dave Lawson - Keyboards, Vocals Andy McCulloch - Drums, Percussion Martin Briley - Bass, Guitars, Vocals	Dave Greenslade - Keyboards Dave Lawson - Keyboards, Vocals Mick Rogers - Guitars, Vocals Jon Hiseman - Drums, Percussion
2000-2003	2003	A co dále...
Dave Greenslade - Keyboards Tony Reeves - Bass Guitar, Double Bass John Young - Keyboards, Vocals, Guitars Chris Cozens - Drums	Dave Greenslade - Keyboards Tony Reeves - Bass Guitar, Double Bass John Young - Keyboards, Vocals, Guitars John Trotter - Drums, Percussion	Dave Greenslade - Keyboards Tony Reeves - Bass Guitar, Double Bass

(narozen 18. ledna 1943, Woking, Surrey, Anglie)
Keyboards, Organ, Vocals

Dave Greenslade je britský klávesista pocházející z Woking, Surrey, Anglie. Hrál ve své vlastní skupině Greenslade a dalších skupinách jako Colosseum, If a Thunderbirds Chris Farlowea.

K jeho dílu patří "Cactus Choir", "The Pentateuch Of The Cosmogony" (with art by Patrick Woodroffe) a "Music From The Discworld". Dále to je hudba k televizním seriálům Television BBC Gangsters (1975-1978), Bird of Prey (1982-1984) a A Very Peculiar Practice (1986).

David Greenslade se narodil kousek od Londýna ve Wokingu, hrabství Surrey. Jeho otcem byl slavný pianista, dirigent a aranžér Arthur Greenslade, proslavený aranžováním a spoluprací se zpěváky a zpěvačkami jako Tom Jones, Engelbert Humperdinck, Shirley Bassey (titulní píseň k bondovskému filmu Goldfinger), Dusty Springfield, Cat Stevens, Chris Farlowe, Scott Walker, skupinou Them a mnoha dalšími. Pomáhal také s finální podobou Gainsbourgova celosvětového hitu Je t’aime... moi non plus. Psal hudbu pro televizi, filmy a pod jeho vedením a v jeho aranžmá vyšlo mnoho populárních instrumentálních alb, třeba i s úpravami písní skupiny ABBA.

Malý Dave sice začal s učením na klavír později než jeho otec, ale talent zcela určitě zdědil. Využil toho už na gymnáziu v Lewishamu na okraji Londýna, kde se stal členem různých, spíše jazzově orientovaných kapel, v nichž s ním hráli jeho spolužáci Tony Reeves a o rok mladší bubeník Jon Hiseman. Cesty této trojice se tak ještě mnohokrát propojily. V prvním poloprofesionálním, rovněž jazzovém souboru The Wes Minster Five nějakou dobu hráli všichni tři. Reeves a Hiseman pak hráli i v John Mayall’s Bluesbreakers.

Dave Greenslade se zaměřil na hraní, aranžování a příležitostné skládání v doprovodných skupinách zpěváků jako Teddy Ray, Geno Washington, s přestávkami spolupracoval čtyři roky s The Thunderbirds, jejichž zpěvákem a vedoucím byl Chris Farlowe.

Do rodících se jazz-blues-rockových Colosseum byl Dave Greenslade přizván starými kamarády Hisemanem a Reevesem v roce 1968. Tam na sebe poprvé upozornil jako klávesový hráč, hráč na klavír a vibrafon, byl důležitým autorem a rovněž aranžérem, protože velkou část repertoáru tvořily úpravy přejatých skladeb jazzových a třeba i klasických. Pro složil epický opus "Valentyne Suite", 17-minutovou, vícedílnou skladbu, která se stala vrcholem stejnojmenného debutového alba z listopadu 1969. Colosseum nakonec rozložily různorodé ambice jeho členů a v roce 1971 se nakonec rozpadli.

Po rozpadu Colossea si zahrál na sólové desce bývalého kolegy, saxofonisty Dicka Heckstalla-Smithe "A Story Ended" z roku 1972. Krátce pomáhal řešit problémy rozpadající se skupiny If, kterou opustila část hudebníků a několik měsíců u nich působil. Chtěl však založit vlastní kapelu se špičkovými hudebníky. Greenslade strávil příští dva roky hraním a sestavováním kapely, která byla pozoruhodná tím, že hrála progresivní rockovou hudbu zaměřenou na syntezátorový jazz-rock bez výhod kytaristy. Přesvědčil zvukového experimentátora Tonyho Reevese, aby se stal opět členem nahrávající a koncertující kapely, protože když Reeves opouštěl v roce 1970 Colosseum, chtěl se věnovat pouze studiovému hraní a produkci. V sestavě kapely působící pod jeho jménem Greenslade byli kromě spoluhráče z Colosseum Tony Reeves na basu i druhý klávesista Dave Lawson a bubeník Andy McCullough. Tato sestava vydala alba "Greenslade" a "Bedside Manners Are Extra" prostřednictvím Warner Bros. Třetí album "Spyglass Guest" prolomilo jejich sound s kytarou v sestavě, když kytaristé Andy Roberts a Dave "Clem" Clempson (další bývalý spoluhráč) předvedli šestistrunné party. Než vyšlo poslední album Greenslade, nahradil Martin Briley basistu Tony Reevese. Ke konci roku 1975 ale skupina skončila, což potvrdila prohlášením v lednu 1976. Z tvorby kapely Greenslade odborníci doporučují desky "Greenslade" (1973) a skladby "Feathered Friends", "Melange", "What Are You Doin´ To Me", album "Bedside Manners Are Extra" (1973) se skladbami "Pilgrims Progress" a "Sunkissed You're Not".

Na přelomu let 1976 a 1977 dal Dave dohromady novou sestavu kapely Greenslade se zpěvákem a kytaristou Mickem Rogersem (ex-Manfred Mann's Earth Band) místo druhých kláves. Původně rytmickou sekci tvořili Dave Markee a Simon Phillips, ale pro vystoupení v roce 1977 je nahradili Tony Reeves, který mezitím zakotvil ve skupině Curved Air, a Jonem Hisemanem z reinkarnované skupiny Colosseum II. Absolvovali ale jen kratičké britské turné.

Dave Greenslade odešel nahrávat své debutové sólové album "Cactus Choir". Opět jej zdobí obal Rogera Deana, na němž nechybí stvoření mající šest rukou. Na koncepční desce o dobývání amerického Západu, jako by se Greenslade inspiroval již dříve skupinou upravenou Bruceovou a Brownovou skladbou "Theme For An Imaginary Western". Pozval si mnoho známých hostů, na baskytaru vedle Tonyho Reevese hrají Dave Marquee a John G. Perry, na kytaru Mick Grabham, na bicí Simon Philips, na flétnu a basklarinet Bill Jackman, zpívají Steve Gould a Lissa Gray. Ve "Finale" zní navíc orchestr. Titulní třídílná suita "Cactus Choir" je do poloviny vynikající instrumentálka, připojení zpěvu a její zpomalení ji ale neprospělo. Jedním textem přispěl Jon Hiseman, dva stěžejní připojil již zmíněný Martin Hall. Ze všech sólových pokusů má díky bohatému nástrojovému obsazení právě tato deska nejblíže k albům skupiny Greenslade. Na těch ostatních si až na pár hostů hraje Greenslade vše sám, sice skvěle, ale už to není zkrátka ono.

Dave Greenslade pak skládal a nahrával sólově zejména pro BBC a hudbu pro televizní seriály, například Gangsters (1978). Napsal také muzikál "Curriculee Curricula" (1978). V jeho televizní verzi zpíval také bývalý i budoucí kolega Chris Farlowe nebo zrovna volná zpěvačka Curved Air Sonja Kristina. Občas také hostoval u jiných hudebníků, skládala a natáčel televizní, filmovou hudbu a reklamní znělky.

Nová smlouva u EMI mu umožnila v roce 1979 realizovat velkolepě pojatý projekt "The Pentateuch". Tato dvojdeska byla vytvořena ve spolupráci s umělcem Patrickem Woodroffeem, jehož fantazijní umělecká díla a inspirační kniha "The Pentateuch Of Cosmogony" inspirovala Greensladeho hudbu, která byla uvedena na stále se rozšiřujícím arzenálu Greensladeho elektronických kláves. Celá složitá historie konce rohaté civilizace je převyprávěna podle dokumentů nalezených v opuštěné vesmírné lodi kroužící kolem jednoho z měsíců jakési planety. Příběh je vyprávěn pomocí úžasných obrazů, často zabírajících celé strany nebo dokonce 2/3 dvoustrany. Kniha měla smysl coby příloha 2LP s hudbou. První vydání na CD se snažila pečlivě vše převést do čtvrtinového formátu přílohy, ale zbytečně. Kouzlo bylo pryč. Dave Greenslade se nechal obrazy inspirovat a natočil instrumentální album (až na

pár užití vocoderu a hlásku své dcery Kate, které tehdy bylo dva a půl roku) za pomoci různých klávesových nástrojů, hlavně syntezátorů a chrámových varhan studia. V několika skladbách si na bicí zahráli Phil Collins nebo John Lingwood z Manfred Mann’s Earth Band. Pozoruhodná, ale až příliš dlouhá kolekce jedenadvaceti skladeb a přílohy vzbudila pozornost, ale nijak obzvlášť neuspěla. Časem se z původního dvojalba stala sběratelská rarita, hlavně díky knize.

Greenslade v následujících letech prakticky zmizel z dohledu a stal se call autorem, jak prohlásil jeho přítel Terry Pratchett (autor románů Discworld, česky Zeměplocha), že každý televizní producent v Anglii mu mohl zavolat, když bylo potřeba nové televizní téma (včetně skvělé "Barrington Phelung"). Spojení s Pratchettem však bylo impulsem, který Greensladeho přivedl zpátky. Inspirací pro další sólové album "From The Discworld" z roku 1994, vydané ovšem až s velkým odstupem, v době obnovení Colosseum, byla totiž úspěšná a vtipná fantasy série spisovatele Terryho Pratchetta "Discworld". Jsou zde zajímavé okamžiky, ale "Discworld" předchozí tituly nezastiňuje. Zajímavější je snaha o zachycení přesunů stěhovavých ptáků "Going South". Na čistě instrumentálním albu si opět vše nahrál zcela sám. V podobném duchu zní také jeho nejnovější sólové album "Routes/Roots", vydané s odstupem dvanácti let. Není divu, neboť k velké radosti fanoušků bylo Colosseum v roce 1994 obnoveno v sestavě Hiseman, Greenslade, Heckstall-Smith, Clempson, Clarke, Farlowe, čili v sestavě, která v roce 1971 skončila.

Dave dále nahrával i sólově a věnuje se stále i scénické hudbě.

(celým jménem Anthony "Tony" Reeves)
(Narozen 18. dubna 1943, Lee Green, New Eltham, South East London)
Bass Guitar, Double Bass

Tony Reeves je anglický baskytarista a kontrabasista, byl členem kapel Greenslade (1972-1975, 1976-1977, 2000-present) a Colosseum (1968-1970) a je ceněn pro "mimořádně výraznou a složitou hru na tento nástroj" a jako průkopník při využívání doplňkových elektronických efektů.

Tony začínal jako trombonista, během dospívání se učil hře na kontrabas, ještě mnohem později na basovou kytaru. Navštěvoval školu jménem Colfes Grammar School v Lewishamu a byl tam člověk jménem Jeff Prichard, se kterým se zpřátelil, hrál francouzský roh. Jon Hiseman bydlel na druhém konci Prichardovy silnice a všichni chodili do metodistického kostela v Elthamu. Jeff jej jednou pozval, aby se s nimi po službě setkal, kde po skončení bohoslužby existovala skupina mladých lidí YPF, společenství mladých lidí, kteří se v neděli večer sešli v sále kostela a hrávali tam pár hodin. Tam se seznámil i s Jonem Hisemanem.

Tony vždycky měl vedle hraní v různých, převážně jazzových uskupeních nějaké zaměstnání. Pracoval v obchodě s hudebními nástroji a aparaturami, pohyboval se kolem nahrávacích studií a firem. Šel pracovat pro nahrávací společnost Decca do továrny v oddělení kontroly kvality. Tam monitoroval a kontroloval kvalitu skutečných záznamů během celého výrobního procesu poté, co byla zaznamenána hlavní páska - výroba masterů, matek, pozitivů a razítek a lisovacích desek. Pracoval tam asi čtyři roky a velkou výhodou bylo, že musel poslouchat hudební výstupy celé skupiny Decca Record Group, jejíž rozsah byl v té době obrovský! Od gregoriánských zpěvů a Wagnerových písničkových cyklů přes Chubby Checker, Pat Boone, Edmunda Rosse, Mantovaniho, až po africké "high-life" nahrávky. Pak se stal producentem gramofonů a přestěhoval se z lisovny do centrály, kde bylo A&R oddělení. Tam se stal asistentem chlápka jménem Tony D'Amato, amerického producenta, který produkoval všechny nahrávky londýnského labelu speciálně pro americký trh, všechny druhy kvalitních věcí jako Edmundo Ross, Caterina Valente, Georgia Brown nebo Johny Keating. Pak dostal práci v Pye Records, kde byl byl asistentem slavného producenta Tonyho Hatche. Poté se stal nezávislým producentem pro CBS, Polydor, stal kreativním ředitelem labelu s názvem Greenwich Gramophone Company. Aktivní muzicírování však neopouštěl.

Hrával v lokálních jazzově orientovaných skupinách (někdy též s The Wes Minster Five, se spolužáky ze základní školy Colfes Grammar School v Lewishamu Davem Greensladem a Jonem Hisemanem, stejně jako dvou budoucích členů Big Roll Bandu Zoot Money a Wese Minstera). Hrál na jejich pouze dvou vydáních, obou 7" singlech z roku 1964, "Shakin' The Blues" a "Sticks And Stones". Úplně první kapelou, se kterou kdy hrál, bylo trio s Dave Greensladem a Jonem Hisemanem, když jim bylo patnáct. Vystupovali na jihovýchodě Londýna, kde všichni žili. Hrávali jako klavírní, basové a bicí trio v místní církevní síni, dokonce vyhráli i místní talentové soutěže. Úplně první komerční kapelu, se kterou hrál, vedl bubeník Brian Keeble a byla to tanečně zábavní kapela. To už mu bylo šestnáct a hrávali jsme každou neděli ve velké hospodě v Elthamu nazvanou "The Rising Sun". Později s kapelou The Wes Minster Five, ve které nebyl na plný úvazek, hrávali v důstojnických klubech v okolí leteckých základen, což mělo jistou výhodu, neboť tam bylo k dostání tehdy vzácnější pivo Budweiser.

A pak přišel v roce 1968 telefonát od Johna Mayalla, aby hrál na baskytaru s Bluesbreakers Johna Mayalla. Reeves a Hiseman se podíleli na natáčení alba Johna Mayalla "Bare Wires". Pobyl však u něj jen tři a půl měsíce, a stihl odehrát i nějaký koncert. Jon Hiseman tam zůstal o dva nebo tři měsíce déle, dokud to Mayall nesbalil a začal tvořit další skupinu.

Hiseman a Reeves se sešli v roce 1970, aby vytvořili skupinu Colosseum. Získali Dave Greensladeho, jejich starého přítele z dob v Elthamu, který pracoval s Geno Washingtonem, hrál na Hammond varhany a s nějakým francouzským chlapem v Africe. Když Reeves po třech albech opouštěl v roce 1970 Colosseum poté, co se mu nezamlouval směr, kterým se kapela vydala, chtěl se věnovat pouze studiovému hraní a produkci. Pracoval pak s Woods Band, spolupracoval se Sandy Denny na její první sólové desce "The North Star Grassman And The Ravens", a s dalšími umělci jako Paul Kent, John Martyn, Day of Phoenix a Burning Red Ivanhoe z Dánska a Chris DeBurgh, nahrál i jediné album skupiny Samurai. V roce 1971 nahrál také s kapelou The Woods Band album "Woods Band".

V roce 1972 Dave Greenslade přesvědčil zvukového experimentátora Tonyho Reevese, aby se stal opět členem nahrávající a koncertující kapely. Tony se tak znovu připojil k Dave Greensladeovi a založili skupinu Greenslade. Talentovaného zpívajícího klávesistu Samurai Tony také doporučil pozvat do nově vznikající skupiny. Reeves zůstal s kapelou až do roku 1974 a nahrál s nimi tři alba. Podobně jako u Colosseum, byl jeho odchod opět motivován touhou soustředit se na svoji producentskou kariéru.

V roce 1973 hrál na Mike Taylor Remembered, hudebníkově holdu spolu s Neilem Ardleym, Jonem Hisemanem, Ianem Carrem, Barbarou Thompsonem a dalšími významnými moderními britskými jazzovými hráči. Když John Perry opustil Curved Air po natáčení BTM "Midnight Wire", Tony byl požádán, aby se k nim připojil. Absolvoval turné s kapelou a objevil se na nahrávkách "Airborne" a "Live At The BBC". Je spoluautorem skladeb "Broken Lady" a "Touch of Tequila".

Poté hrál v jazzové skupině Big Chief s bývalým saxofonistou Colosseum Dickem Heckstall-Smithem a bývalým kytaristou Curved Air Mickem Jacquesem, kterého do této kapely přivedl. Mickovou silnou stránkou je dnes africká hudba. Nedávno dokončili 4 skladbové CD, které by mělo být připraveni včas na koncert, který odehrají v září na Brecon Jazz festivalu. V roce 2000 vyprodukovali nové Greenslade album s názvem "Large Afternoon", se kterým jsou s Davem spokojeni a které vyšlo koncem října.

Dave Lawson (ex-Greenslade) je příliš zapletený do psaní filmové hudby s Georgem Fentonem. Jeho náhradou je John Young (Asia, Bonnie Tyler, John Wetton, v současnosti Quango s Wettonem a Carlem Palmerem). Andrew McCulloch je také svázaný, posledních 20 let byl Master Mariner, lodním kapitánem bohatých Američanů při vyjížďkách na Azory atd. Bývá mimo pevninu asi 10 měsíců v roce, proto na CD použili inženýra, aby hrál na elektronické bicí, na živém bubeníku se teprve rozhodují. V listopadu odehráli asi 12 koncertů.

Stále hraje s Big Chief, Blue Ambou a The Warthogs a hrává na dvojitou basu v The Constitution Pub v Camden Town (místní Davy Graham) a každé úterý v Cellar Bar, kde se setkal s multiistrumentalistou a skladatelem JC Carrollem, s nímž sporadicky hraje a nahrává. Ze své první společné show nahráli v Ascotu živé album. Big Chief vydali dvě CD "It Don't Make Sense" a "Steppin' Out", které jsou obě k dispozici na webových stránkách Big Chief.

Reeves je také ředitelem britské firmy poskytující zvukové technologie MTR Professional Audio, která vyrábí audio vybavení pro kapely a studia a podniká téměř 30 let. Tony žije jen na severním okraji Londýna, v Bushey, jižně od Watfordu, asi 29 mil od centra Londýna.

(celým jménem David C. Lawson)
(Narozen 25. dubna 1945, Alton, Hampshire, England)
Keyboards, Vocals

Dave je anglický klávesista a současný skladatel, který se proslavil zejména v 70. letech jako člen britské progresivní rockové skupiny Greenslade.

Vyzáblý Dave Lawson s dlouhými vlasy a charakteristickou ofinou nebyl v době vzniku Greenslade jen velmi zručným hráčem, ale skládal nápadité melodie a stejně jako Greenslade byl schopen psát i texty. Zpíval spíš nadšeně než dokonale, ale zajímavým pronikavým, někdy trochu skřípavým, skřehotavým hlasem. Nelíbil se sice každému, rozhodně však nezněl jako někdo jiný.

I Dave měl za sebou hodně bohatou hudební historii. Soukromé lekce klavíru mu roky dával jazzový pianista a skladatel Stan Tracey. Pak nastoupil do armády, přesněji v uniformě vystudoval Royal Air Force School Of Music v oboru dechové nástroje - klarinet, flétna a sopránsaxofon. Po odchodu do civilu prošel jako klávesista a později ještě zpěvák skupinami Episode Six, The Alan Bown Set a Web, později přejmenovaných na Samurai.

Během 70. let byl Lawson členem kapely Greenslade, anglické progresivní rockové kapely, která se zformovala na podzim roku 1972. Živě debutovali ve frankfurtském Zoom Club v listopadu 1972 v sestavě Dave Greenslade (klávesy), Tony Reeves (basová kytara a kontrabas), Andrew McCulloch (bicí a perkuse) a Dave Lawson (klávesy a zpěv). S kapelou nahrál čtyři studiová alba "Greenslade" (1973), "Bedside Manners Are Extra" (1973), "Spyglass Guest" (1974) a "Time and Tide" (1975). V kapele se Lawson do značné míry podílel na skládání s Dave Greensladem, obvykle psal texty na hudbu Greensladea, ale také přispíval vlastní hudbou. Na rozdíl od preference Davea Greensladeho na varhany Hammond, mellotron a klavír, Lawson se ukázal jako průkopník analogových syntetizátorů.

Kapela oznámila svůj rozchod na začátku roku 1976, kvůli problémům s managementem, zvláště pak kvůli financím. Dave Lawson se po rozpadu Greenslade ještě do roku 1982 pohyboval na britské hudební scéně, hostoval na mnoha albech jako studiový hudebník, občas jel na turné. Mimo jiné se skupinou Stackridge, u kterých se objevil na albu "Mr. Mick" z roku 1976. Hrál na dvou albech a koncertech Roye Harpera, s Johnem Martynem, Jonem Andersonem, Billy Wymanem nebo Kate Bush (deska "Dreaming" a aranžmá smyčců ve skladbě "Cloudbusting" z následovníka "Hounds Of Love"). Nabídek měl ale mnohem víc. Byl přizván do kapely Iana Gillana, který nedávno opustil Deep Purple, ale musel nabídku odmítnout. Když chtěli Chris Squire a Alan White po rozchodu Yes sestavit v roce 1981 novou kapelu XYZ, hodně se mluvilo o jejich možném spojení s Jimmym Pagem, osloven byl a zkoušel s nimi rovněž Lawson. Lawson také hrál s Curved Air a v roce 1982, jejímž členem tehdy byl i Stuart Copeland (Police). Když nahrával s Billem Wymanem, byl pozván zahrát si s kapelou Foreigner.

Dave Lawson se však stále více věnoval syntezátorům, jejich programování a využití, stal se v tomto ohledu vyhledávaným specialistou. Zvali si jej i mnohem slavnější hudebníci - programoval například pro Yes při natáčení jejich průlomové desky "90125". Psal a nahrával pro reklamy, televizi a britské filmy. Časem se z něj stal jeden z nejuznávanějších odborníků na speciální zvuky, zvukový střih, vytváří dodatečné hudební doplňky a zvukové efekty pro filmy. Vlastní jedno z nejlépe vybavených studií. Nejčastěji je označován jako "sound designer". Ke spolupráci jej zvou nejslavnější skladatelé, filmoví specialisté jako John Williams, Lawson se podílel na soundtracku k filmu "The Man Who Fell to Earth" (1976) a později hrál u Johna Williamse a LSO pro filmy "Star Wars" (1977), "Superman" (1978) a "The Fury" (1978). Ve Star Wars je Lawson hraje na ARP 2600, aby vykouzlil zvuky elektrické tuby ve slavné scéně Tatooinského baru. Z dalších filmů to byly pro Trevora Jonese "Dark Crystal", "Labyrinth", "Angel Heart", "Mississippi Burning" a "G.I. Jane", pro George Fentona "Company of Wolves", "Groundhog Day", "Anna and The King", pro Gabriela Yareda "City of Angels" a mnozí dalších. Některé roky se podílel i na čtyřech až šesti filmech. Na svém kontě má tituly oceněné Oscary, i trháky jako "bondovky" "Moonraker", "Never Say Never Again". Spolupracoval také se Stevenem Spielbergem na "We Back!" (1993) a od Kennetha Branagha "Mary Shelley’s Frankenst" (1994), z nichž každý získal ocenění Golden Reel Awards od Association of Motion Picture Sound Editors.

V letech 1988-1989 složil tematickou hudbu pro seriál BBC "The Paradise Club", hudbu, která později byla vydána jako soundtrack, mimo jiné s hudebníky jako Stan Tracey Big Band, Carmel a Snake Davis.

Lawson také složil a spolukomponoval hudbu s Ronnie Bondem a Davidem Dundasem pro mnoho filmových a televizních reklam, včetně reklam pro British Gas, Coco Pops, Philips, Le Coq, Bird's Custard, Braun, Blueband, Britannia, Philip Morris, Accurist, Atari, Dixel, Dulux, Roxy, Mintguard, Bonjour, Ellermans, Wilkinson Sword, Foster Grant, Alpine, Wash'n Dye, Arctic Lite nebo Yves St. Laurent Kouros a další

Lawson má v současné době rozsáhlé studio zvukového designu s jedním z největších soukromě vlastněných systémů Synclavier a syntezátory v Evropě.

(narozen 19. November 1945, Bournemouth)
Drums, Percussion

McCulloch hrával s řadou kapel a umělců hlavně v žánru progresivního rocku, včetně Manfred Mann, Fields, Greenslade, Anthony Phillips, Crazy World of Arthur Brown/Arthur Brown’s Kingdom Come a The King Crimson.

V období než jej oslovil Fripp bubnoval v kapele Manfreda Manna a nahrál s nimi v roce 1970 album "Chapter Three, Vol. 2". Na počátku roku 1970 nahradil zakládajícího Michaela Gilese v King Crimson. Objevil se pouze na jediném album King Crimson, jazzově ovlivněném "Lizard", která vyšla rovněž v roce 1970, v rámci sestavy kapely, která nikdy nehrála naživo.

Deset měsíců poté, co opustil King Crimson, se McCulloch se objevil v sestavě krátkodobě trvající kapely Graham Field's, zkráceně pouze Fields, než se na podzim v roce 1972 připojil ke kapele Greenslade, v níž působil až do jejich rozpuštění v roce 1976 a se kterou nahrál 4 alba. V roce 1980 se objevil na nahrávce Anthonyho Phillipse (ex-Genesis). Poté ještě hostoval na několika nahrávkách, včetně "Opus One"

s London Philharmonic Orchestra, před odchodem z hudebního průmyslu. Přestože v době, kdy byl podle The Guardian jedním z nejzručnějších a nejinvenčnějších bubeníků hrajících v širokém spektru od jazzu až po rock, odešel, aby se více věnoval své druhé lásce, jachtingu.

Jako instruktor RYA Yachtmaster se stal kapitánem a vyučoval na mnoha jachtách po celém Řecku, Turecku, na Kypru, v Itálii, Francii, Španělsku, Libanonu a Antigua. Nyní pronajímá vlastní jachty kolem řeckých ostrovů v letní sezóně, stejně tak trénuje, skippering a zkouší.

(Narozen Narozen 31. května 1956, Liverpool, England)
Keyboards, Vocals

John Young je britský progresivní rockový klávesista a zpěvák pocházející z Liverpoolu. John strávil své dřívější léta v Liverpool Cathedral Choir, kde byl klasicky vyškolen ve hře na varhany a ve zpěvu.

Hrával převážně v polo-profesionální jazz-rockové kapele až do poloviny 80. let, jeho první hlavní zlom přišel až v roce 1985, když si vyzkoušel, jaké to je stát se součástí kapely Uli Jon Rotha (ex-Scorpions). Po World Tour John strávil nějaký čas ve studiu a spolupracoval přitom s různorodými umělci jako jsou Steeleye Span a Bon Jovi. John pak šel hrát s MTV band v Londýně, kde se seznámil s Johnem Wettonem, který jej požádal, aby se připojil ke kapele Asia na její dvě evropské turné. Krátce poté se spojil s Paul Rodgersem a Kenney Jonesem v krátkodobě trvající kapele s názvem The Law. Stihli odehrát jeden koncert v The National Bowl v Milton Keynes společně s Bryanem Adamsem a ZZ Top.

V roce 1999 byl členem kapely Quango, v níž se spojili John Wetton (bass, vocals), Dave Kilminster (guitar, vocals), John Young (keyboards, vocals) a Carl Palmer (drums, percussion) a vydali společně jedno živé album "Live In The Hood" (2000).

John se připojil k Bonnie Tyler v polovině 90. let a od té doby s ní procestoval celý svět. V roce 2001 se přidal ke Scorpions při jejich světovém turné na podporu alba "Acoustica". Ve stejném roce byl spoluautorem na Fishově albu "Fellini Days" společně s Johnem Wesleym a také se objevil na následném live albu "Fellini Nights". John se také stal členem zregenerovaných Greenslade a podílel se na albech "Large Afternoon" a "Live 2001".

V roce 2002 John založil vlastní kapelu John Young Band a vydal s ní alba "Life Underground" a "Significance". The John Young Band vystupoval i nadále, ale měl velmi proměnlivou sestavu v závislosti na dostupnosti jejich jednotlivých členů. V roce 2003 se stal také spoluzakladatelem progresivní kapely Lifesigns, se kterou už vydal dvě studiová alba a jednu živou nahrávku.

John spolupracoval také s Jonem Andersonem z Yes a první výsledek tohoto spojení byl ke slyšení na Jonově turné po Evropě, když John uvedl jejich společnou skladbu "Sooner (Than Later)". Jeho další práce jej přivedla jako klávesového hráče k The Strawbs na jejich turné v Kanadě a UK během listopadu až prosince 2010 po boku Dave Cousinse, Dave Lamberta, Chase Cronka a Tony Fernandezem.

I když věci byly relativně v klidu, co se týče John Young Band, uskutečnil se již omezený počet koncertů v průběhu roku 2013 a budou pokračovat v blízké budoucnosti. Mezitím pokračují práce na novém John Young Band album a je pravděpodobné, že bude obsahovat několik skladeb poprvé zahraných během nedávných koncertů. Nové album je plánováno vydat někdy v roce 2013.

John také realizoval mnoho alb instrumentální hudby, to poslední "Financial Meltdown" je polo-klasické album ve stylu "Political Agenda" a "Scientific Breakthrough". Hudba z těchto alb se liší od semi-classical k jazzu a ambientu a je často slyšet v televizních pořadech jako je CNN o válce v Iráku, BBC program Coast, The Jay Leno Show a Obamova volební kampaň! Nyní žije v Aylesbury, Buckinghamshire, United Kingdom.

(Narozen 1949, London, England)
Bass, Guitars, Backing Vocals

Martin Briley je anglický zpěvák, skladatel, kytarista a klávesista. Nahrával a skládal pro celou řadu známých hudebníků a vydal několik sólových alb.

Martin začal hrát a skládat hudbu, když mu bylo deset let. Arthur Brown byl jeho příležitostným učitelem. V 17 letech ještě během docházky na Art College si získával od roku 1968 ostruhy v kapele Mandrake Paddle Steamer, později zkráceně na Mandrake, když podepsali svoji první nahrávací smlouvu s Parlophone/EMI, a následně nahrávali v legendárním Abbey Road Studios. Zůstal u nich jako sólový kytarista celkem čtyři roky až do jejich konce v roce 1971. Vydaná produkce skupiny během její historie se smrskla na pouhé dva singly, a to ještě jeden z nich byl vydán pouze ve Švédsku.

Poté se Martin vydal na sólovou dráhu, později podepsal smlouvu se společností George Martina AIR a pokračoval v kariéře tím, že se stal důležitou součástí londýnské studiové scény jako aranžér, zpěvák a vyhledávaný studiový kytarista. Zahrál si krátce od roku 1974 jako basista a kytarista britské progresivní rockové skupiny Greenslade, se kterou se vydal na turné a zahrál si na jejich albu "Time And Tide" z roku 1975. Během živých vystoupení se skupinou hrával na kontrabas a kytaru s dvojitým krkem.

Když se Greenslade rozpadli, Briley se přestěhoval do New Yorku, kde našel práci jako koncertní a studiový hudebník pro řadu umělců jako Meat Loaf (album "Paradise By The Dashboard Light"), Julian Lennon, Bonnie Tyler, Modern Jazz Quartet, Engelbert Humperdinck, Lulu, Mick Jones, Donna Summer, Cliff Richard, Olivia Newton-John, The Hollies, Tom Jones nebo Albert Hammond. Během tohoto období vstoupil do kapely Iana Huntera, objevoval se na jeho na několika deskách a koncertoval s ním.

Když se Hunterovy nahrávky a koncerty na začátku 80. let omezily, Briley podepsal dohodu s Mercury Records a dostal příležitost jako sólový umělec a vydal tři sólová alba pod svým vlastním jménem. První vyšlo v roce 1981 pod názvem "Fear Of The Unknown". Jeho singl "The Salt In My Tears" hodně rotoval na MTV a 30. července 1983 dosáhl pozice č. 36 v Hot 100, získal si reputaci jako jedno hitový zázrak, pak následoval singl "Put Your Hands On The Screen", který už na Hot 100 nedosáhl. Druhé album se jmenovalo "One Night With a Stranger", třetí deska "Dangerous Moments" z roku 1985 však již takovou reputaci nezískala.

Briley obdržel mnoho nabíbek z hudební branže a psal písně pro umělce jako Céline Dion, *NSYNC, Dream, Michael Bolton, Mietta, Kenny Loggins, Pat Benatar, Jessica Andrews, Five Star, Jeff Healey, Rebecca St.James, Nana Mouskouri, Willie Nile, Gregg Allman, Night Ranger, David Hasselhoff, Patrick Swayze, Michael Monroe, Chastity Bono, Peter Tork, Nikki Webster, Hope Partlow, Natascha Sohl, Ballas Hough, Phil Stacey, Orianthi, Maine a Barry Manilow. Vystupuje i s vlastní kapelou Martin Briley Band.

V roce 2004 byl jmenován skladatelem ASCAP Foundation v rezidenci v Berklee a od té doby tam každoročně přednáší o tvorbě písní. Vedl také workshopy pro skládání písní na ASCAP, New School University a Songwriters Guild of America. Briley nyní žije v New Yorku se svou ženou Danou Calitri a dvěma dcerami, Vanessou a Olivii.

(Narozen ***, London, England, United Kingdom)
Drums, Percussion

James je britský hudebník a hráč na bicí a orchestrální bicí nástroje. Působil ve skupině Greeslade od roku 2003. Je také členem kapely Descendants Of Cain, což je gothic rocková kapela z Londýna, Velká Británie, založená v roce 1998.

Začínal hrát na perkuse, když mu bylo 11 let lekcemi na juniorské škole, pak se stal hlavním sbormistrem v Kings School v Gloucesteru a poté získal stipendium na Wells Cathedral School. Poslední 4 roky jeho akademického působení strávil na Trinity College of Music.

V roce 2003 se stal členem Greenslade, kde si vždycky užíval hudbu, kterou Greenslade hráli, a byl velmi potěšen možností hrát v kapele, kde hudba je psána spíše sama pro sebe jako taková, nikoli pouze pro komerční zisk.

Od té doby měl různorodou kariéru, včetně práce na muzikálu na West End s názvem Pageant, zapojil se do projektu kapely s členy M People a doprovázeli ABC na turné. Byl na Tchaj-wanu s cestovními vystoupeními Les Miserables a Miss Saigon (2014) a hraje s klasickým crossoverovým klavíristou Maksimem, který právě vydal nové CD. Objevil se také v muzikálech "Oliver!" (2009) a "Half A Sixpence" (2016). Spolupracoval také s Bobby Lamb Big Band na CD "Cuban Fire", na kterém se objevil trumpetista (ex-Bushey) Gerard Presencer.

James hrával na perkuse v opeře Yes (Bonnie Greer) v Linbury Theatre v Royal Opera House v roce 2011. Ukázalo se, že před desítkami let shlédl premiéru koncertu Concerto for Percussion and Orchestra. James také pracoval v ANON pro Velšskou národní operu, kde se objevil na festivalu Tete a Tete operním festivalu ve dnech 26. a 27. července http://www.tete-a-tete.org.uk/anon/ a jeho hraní v Cautionary Tales bylo báječné. James je vynikající perkusionista a ten vzácný druh hudebníka, který hraje na soupravu se skutečně autentickým vkusem a osobním stylem. I tak je jeho rytmika a ladění dosti rafinované.

(Narozen ***)
Drums, Percussion

Chris je britský hudebník, producent, programátor, skladatel, arranger, instrumentalist, učitel a hudební editor. Byl členem kapel Forcefield, Greenslade a Project D.

Chris je absolventem Leeds Music College (1978-1981), posgraduálně i University of London (1981-1982) a svoji hudební kariéru začínal jako studiový hudebník hrající na klávesy, skladatel a aranžér kapel jako jsou The Johnny Mars Band, Dark Lady - kapela Henryho Cluneye Stiff Little Fingers - Long Distantz a Forcefield - skupina, v níž se mihl také bubeník Cosy Powell, spolupracoval s kytaristy Janem Akkerman a Rayem Fenwickem, zpěváky Tony Martinem a Graham Bonetem, basistou Neil Murrayem. Působil také jako hudební režisér pro zpěváky jako jsou Jon English, John Parr nebo Sacha Distel. Napsal i jevištní muzikál Shaka Zulu společně s Mikem Hurstem, členem The Springfields, stejně jako nové písně a partituru pro produkci Rise And Fall Of The City of Mahagonny od Bertolta Brechta, která byla uváděna ve Stratfordu ve východním Londýně.

Od roku 1986 se pak do značné míry soustředil na vybudování své mezinárodní reputace jako jeden z nejlepších programátorů, kteří pracují na hudební a filmové produkci filmových a televizních nahrávek a na požádání přispívají originálními hudebními díly. Chris působil jako konzultant Auricle, syntezátorový a počítačový programátor ve více než 150 celovečerních filmech z hlavních hollywoodských studií včetně Dreamworks, Warner Bros, Disney, Paramount, Universal, Castle Rock, United Artists a HBO, s pravidelnou účastí v seznamu nejlepších deseti filmů na obou stranách Atlantiku podle Variety a Screen International.

Chris byl zapojen do jedněch z největších franšíz v historii Hollywoodu: The Hunger Games, The Lord Of The Rings, Harry Potter/Fantastic Beasts a James Bond. Jako jeden z prvních umělců/producentů, kterýo v domácím studiu nahrál hitové Top Ten album, se na vrcholu hudebního průmyslu drží více než třicet let. Chris má i mezinárodní úspěch s více než 130 instrumentálními alby pro Telstar, EMI a Demon, "hudebními knihovnami" pro Music House, Noise Pump, EMI a jeho vlastní společnost Zoommpro. Když dokončil tolik očekávaný film "Lord Of The Rings - The Return Of The King", třetí část filmové trilogie, mezi jeho budoucími projekty se objevil "The Manchurean Candidate" pro Jonathona Demmeho a "Mona Lisa Smile" pro Julie Robertsovou a další alba pro Demon a EMI.

V roce 2000 získal ocenění za zlato a stříbro za alba za prodej od BPI a v Japonsku dosáhl milionového prodeje pro EMI. Podílel se na nahrávání na mnoha rockových studiových desek včetně skladeb pro Terryho Brittenq, Johna Parra, Harry Nilssona a Francise Rossiho. Chris nechal své písně nahrát a interpretovat takovými světově proslulými umělci jako jsou Graham Bonet, Jan Akkerman, Joe Fagin a Jon English a také produkoval a aranžoval nahrávky pro Genie, Peer Southern a The Really Useful Group, také psal znělky a partitury pro LBC Radio v Londýně.

Hudební partitury, na kterých Chris pracoval, získaly 15 nominací Academy Award Oscar a ve čtyřech i zvítězil. Od roku 1984 Chris má své vlastní nejmoderněji vybavené hudební studio CCG Studio ležící v kraji Hampshire. Chris rozděluje svůj čas mezi USA a Spojené království a mezi projekty včetně psaní písní, produkci zvukových doprovodů, filmovou a televizní hudbu, mixování hudby, skládání a nahrávání.

(Narozen 1966, Newcastle Upon Tyne, England)
Drums, Percussion

John Trotter je anglický a australský bubeník. Nejznámější je z působení v kapelách Manfred Mann's Earth Band, Greenslade a Moody Marsden Band.

John, původem z Newcastle Upon Tyne v Anglii, začal hrát na bicí ve věku 11 let Studoval u Barryho Blacka v Ronnie's Drum Shop a natočil své první nahrávky v suterénním studiu obchodů ve věku 14 let. Profesionálem na plný úvazek se stal po ukončení školy v 16 letech, kdy začal vystupovat s The Don Smith Band v Newcastle v Mayfair Ballroom. Po vystupování v mnoha kabaretních klubech, výletních lodí a během letních sezón, se v roce 1985 přestěhoval do Londýna.

Tam John zpočátku hrával s domácí kapelou The London Empire a poté s orchestrem Andyho Rosse, Joe Losse, Johnnyho Howarda a Rosse Mitchella. Stal se uznávaným členem "Session Community" pokrývající všechny aspekty hudebního průmyslu, když doprovázel doprovázel širokou škálu umělců jako Robbie Williams, Hot Chocolate a Errol Brown, Cliff Richard, Neil Sedaka, The Corrs, Georgie Fame, Ruby Turner, Colin Blunstone, Chris Thompson & Stevie Lange (Night), Barbara Dickson, Michelle Shocked, Boney M., The Drifters, Robert Hart, James Belushi, Tony Burrows, The Three Degrees, Chris Farlowe, Jimmy Barnes, The Platters, Chris Thompson & Co., Joe Camilleri, Rachael Beck, Lucy Durak, John McEnroe, Viola Wills, Chris Farlowe, Vivian Stanshall, Eugene "Hideaway" Bridges, The Chippendales, Guy Barker, The Zydecats, Troy Roberts a tvůrce multihitů ze 70. let Tony Burrows (Edison Lighthouse, The Brotherhood of Man), Dame Edna Everage, Rolf Harris a "Pop Idol" Gareth Gates, vyjel na turné s Peter Green Splinter Group a Moody Marsden Band, v němž působili zakladatelé Whitesnake kytarista Micky Moody a Bernie Marsden.

John nahrál hudbu pro více než 100 televizních/filmových titulů včetně mnoha cenami ověnčená The Fast Show, Spitting Image, Not the 9 o'clock News, Harry Enfield, Jane Horrocks, Harry Enfield & Chums, My Hero, 2000 Acres of Sky, Game On, Celeb, Gimme Gimme Gimme, My Hero, KYTV (The Hee Bee Gee Bees), Kevin & Perry Go Large, The Dame Edna Show, Hale & Pace, The Lenny Henry Show, TFI Friday, Lily Savage, Film 2000 s Jonathanem Rossem, Jeremy Beadle, The Variety Club Awards, Two Thousand Acres of Sky, The UK Country Music Awards, Man O Man, The Treacle People, The 10%ers, Auntie's Bloomers, Steve Wright's Home Truths', Noel's House Party, Film 2001, The Luck, The Real Thing a The Search for John Gissing s Alanem Rickmanem v hlavní roli.

Nahrál také dlouhý seznam znělek pro společnosti jako McDonald's, KFC, Esso, British Telecom, Martini, Coca-Cola (Lilt), Nescafe, Andersen Consulting, Sharp Electronics, Mars (Twix), Kellogg ™s, KP Snacks (Hula Hoops), Cadbury, Martini, Vauxhall Cars, Fuji, Gillette, Bubblicious, Fox's Biscuits, Boots (chemici), Heineken, Vauxhall/Holden Cars, The Liberal Democrats (UK), Oxford University Press a Fuji (Mr. Bean série) a také různé vzdělávací projekty, jako učitel hry na bicí na Don Airey's Rock School, workshopy v The London Musician's Institute, předvádění na The British Music Fair a doprovod Paula Westwooda na jeho vysoce ceněné knize/CD "The Bass Bible".

V roce 1996 se Trotter stal členem Manfred Mann's Earth Band na Soft Vengeance Tour a objevil se na jejich živém albu "Mann Alive". Po téměř 5 letech kapelu opustil na jaře roku 2000. Poté se John připojil k reformované prog rockové skupině Greenslade, v níž se sešli zakládající členové Dave Greenslade (klávesy) a Tony Reeves (basa), John Trotter (bubny) a bývalý zpěvák a klávesista Asia John Young. V roce 2002 vyšlo živé album Greenslade s názvem "2001 Live - Full Edition". Absolvoval také turné s Peter Green's Splinter Group, The Moody Marsden Band (Whitesnake) a Robertem Hartem (Bad Company).

Hrál také v domácí kapele v The Lenny Henry Show, Man O'Man, The Country Music Awards, Miss World, Noel's House Party, The Dame Edna Everage Show a TFI Friday.

V roce 2002 se Trotter přestěhoval do Austrálie a v roce 2007 se stal australským občanem. Byl na turné s Joem Camillerim (The Black Sorrows), Eugenem "Hideaway" Bridgesem, Gerardem Maunickem, Kelly Newton Wordsworth a držitelem ceny Grammy "Lucky Ocean's" Zydecats. Vystupoval také s Michelle Shockedem, Joem Camillerim, Lucy Durack, Johnem Meyerem, Eugene Bridgesem, Lucky Oceans & Friends, Claire Clarke, Blanche DuBois, Zydecats, Mattem Taylorem, Rachel Claudio, Rachael Beck & Todd McKenney, Troy Roberts, Paperdolls, Ryan Webb, Ben Witt a Luke Steele (Empire of the Sun).

Podílel se na více než 150 albech/EPs s producenty Robem Agostini, Lee Buddle, Anthony Cormican, Roy Martinez, James Hewgill, Robin Lumley a Luke Steele (Empire of the Sun).

V letech 2004-2020 také vedl svou soukromou bubenickou školu a psal "Drummer's Bible", bratrskou knihu k "Bass Bible“ Paula Westwooda, kterou nahrál v roce 1995, nyní vychází ve čtyřech jazycích a prodává se po celém světě. John vyučuje na několika vysokých školách a je specialistou na bicí pro ATAR a program AMEB Rockschool. Pokračuje ve výuce ve své škole hry na bicí a napsal tři vzdělávací knihy "The Working Drummer" (2013), "Beats & Pieces" (2014) a "The Junior Drummer's Bible" (2018), všechny vydala německá společností AMA Verlag. Kniha "The Junior Drummer's Bible" získala cenu "Best Edition" na Frankfurt Musikmesse v roce 2019. V roce 2019 vydali společně John a britský klávesosta a skladatel Stuart Collingwood jazz-funkové album "Beep Bap Bop".

V roce 2019 John a britský klávesista/skladatel Stuart Collingwood vydali album Jazz/Funk "Beep, Bap, Bop". V roce 2023 John zahájil svůj počin "Rhythm for Film", který obsahuje jeho rytmické skladby.

Studiové desky:
2000 Large Afternoon
1975 Time And Tide
1974 Spyglass Guest
1973 Bedside Manners Are Extra
1973 Greenslade

Dave Greenslade sólově:
2011 Routes/Roots
1999 Going South
1994 From The Discworld
1979 The Pentateuch
1976 Cactus Choir

Ostatní nahrávky:
2024 Greenslade At The BBC (komp.)
2019 Sundance - A Collection 1973-1975
2016 The Birthday Album - Live Switzerland 1974
2013 Live In Stockholm - March 10th, 1975 (live)
2011 Spyglass Guest & Time And Tide
2011 Greenslade & Bedside Manners Are Extra
2006 Feathered Friends
2002 Greenslade 2001 - Live The Full Edition (live)
2001 2001 Live (live)
2000 Live 1973-1975 (live)
1997 Shades Of Green (komp.)
1973 Reading Festival 1973

Skupina: Dave Greenslade - Keyboards John Young - Keyboards, Vocals Tony Reeves - Bass Chris Cozens - Drums Hosté:	Large Afternoon Vyšlo 2000, Mystic Records, MYS CD 142 (UK) CD 2014, Angel Air, SJPCD411 (UK) Seznam skladeb: 01. Cakewalk (4:56) 02. Hallelujah Anyway (6:46) 03. Large Afternoon (4:34) 04. No Room - But A View (3:38) 05. Anthems (6:09) 06. In The Night (5:19) 07. On Suite (6:46) 08. Lazy Days (4:18) 09. May Fair (4:13) Total Time: (53:34) Producer: Dave Greenslade Mixed: Chris Cozens, Dave Greenslade and Tony Reeves at C.C.G. Studios, Hampshire, England, April 2000

Skupina: Dave Greenslade - Piano (02,08,10), Harpsichord (03,05), Fender Rhodes (04,07,08,10), Mellotron (04,05,10), Clavinet (05,06,10), Crumar Stringman (05-08,10), Hohner Electrapiano (05,08), Organ (06), Vibes (10) Dave Lawson - ARP Synth (01,02,05,06,08-10), Piano (01), Solina String Ensemble (09), Fender Rhodes & Harpsichord (09), Vocals (01,02,06-09) Martin Briley - Bass, Guitars (01,05-08), Backing Vocals Andy McCulloch - Drums, Percussion Hosté: The Treverva Male Choir - Chorus Vocals (03) Edgar Kessel - Choir Direction (03) Jill MacIntosh - Backing Vocals (06) Ann Simmons - Backing Vocals (06) Barry Morgan - Timbales	Time And Tide Vyšlo 1975, Warner Bros. Records, K 56126 (UK) Seznam skladeb: 01. Animal Farm (music: Lawson) (3:22) 02. Newsworth (3:10) 03. Time (1:16) 04. Tide (2:44) 05. Catalan (5:03) 06. The Flattery Stakes (3:30) 07. Waltz For A Fallen Idol (3:16) 08. The Ass's Ears (3:19) 09. Doldrums (music: Lawson) (3:30) 10. Gangsters (2:21) Total Time: (32:24)31 33 Bonus Tracks on 2019 remaster: 11. Catlan (single edit 1975) (3:52) 12. Rubber Face & Lonely Eyes (B side 1976) (2:40) Bonus CD from 2019 remaster - Swedish Radio concert, SVR Radiohuset, 10th March 1975: 01. Pilgrim's Progress (8:03) 02. Newsworth (3:03) 03. Flattery Stakes (4:42) 04. Bedside Manners Are Extra (6:26) 05. Joie De Vivre (10:58) 06. Waltz For A Fallen Idol (3:11) 07. The Ass's Ears (3:47) 08. Drum Folk (11:59) 09. Spirit Of The Dance (3:44) Total Time: (55:53) Recorded ON February 1975 at Morgan Studios, London, UK All music written: Dave Greenslade and all lyrics written: Dave Lawson, except where noted Producer: Gregg Jackman, Jeremy Ensor, Martin Briley, Dave Greenslade, Dave Lawson, Andrew McCulloch Producer, Engineer: Gregg Jackman Assistant Engineer: Lindsay Kidd Artwork: Patrick Woodroffe
Přebal alba vytvořil Patrick Woodroffe. Andrew McCulloch, který v té době četl sci-fi román s cover artem Patricka Woodroffeho, navrhl, aby byl pozván k tomu, aby udělal přebal pro "Time and Tide". Album bylo vydáno v USA na etiketě Mercury Records. Editovaná verze "Catalan" vyšla i jako singl spolu s "Animal Farm" jako B-side, ale přesto se samotné album neprosadilo v žebříčcích. Skladba "Gangsters" byla použita jako tematická hudba pro BBC TV seriál stejného jména. Po napsání tématu v roce 1974 pro jednorázový program "Gangsters", v roce 1976 napsal Dave Greenslade texty na melodii. Tato verze byla nahrána Chrisem Farlowem a byla použita pro poslední sérii v roce 1978. Skladba byla zařazena jako bonusová stopa na CD vydání nového sólového alba "Cactus Choir" Davea Greenslade. Píseň "Catalan" byla pojmenována na počest skvělého památečního koncertu, který odehráli Greenslade v katalánské oblasti Španělska. Převážná část alba byla nahrána ve studiu Three of Morgan Studios, již proslulé jako místo, kde Yes nahráli "Tales From Topographic Oceans", zatímco vokály pro "Time" byly nahrány v Sawmills Studios. Pro tuto skladbu bylo využito Sawmills Studios, neboť Dave Greenslade byl nadšencem místního sboru The Treverva Male Voice Choir a chtěl s nimi nahrávat. Nahrávání proběhlo od 3. do 23. února 1975, mixovalo se 28. února. Album bylo produkováno kapelou spolu se zvukaři Greggem Jackmanem a Jeremym Ensorem, kteří oba také pracovali již na "Spyglass Guest", i když Jackman nebyl uveden jako producent na Spyglass Guest. Dave Lawson připomněl, že nový člen Martin Briley měl v produkci velkou úlohu.
Skupina: Dave Lawson - Fender Rhodes, Clavinet, ARP Synth, Piano, Soprano Sax, Gong, Bells, Vocals Dave Greenslade - Organ, Fender Rhodes, Mellotron, Clavinet, ARP Synth, Glockenspiel, Harmonium, Tubular Bells Tony Reeves - Bass Andy McCulloch - Drums, Percussion Hosté: Clem Clempson - Guitars (02,04) Andy Roberts - Acoustic Guitar (04) Graham Smith - Violin (05) Jeremy Ensor - Field recording (03) Gregg Jackman - Field recording (05)	Spyglass Guest Vyšlo srpen 1974, Warner Bros. Records, K 56055 (UK) CD Warner Bros. Records, WPCP-4796 (1992, Japan) CD Warner Bros. Records, 7599-26867-2 (1996, UK) 2xCD Esoteric Recordings, PECLEC 22647 (2018, UK) Remastered by Ben Wiseman with bonus CD Seznam skladeb: 01. Spirit Of The Dance (5:08) 02. Little Red Fry-up (5:11) 03. Rainbow (4:20) 04. Siam Seesaw (4:43) 05. Joie De Vivre (8:25) 06. Red Light (2:47) 07. Melancholic Race (4:15) 08. Theme For An Imaginary Western (3:51) Total Time (45:24)39 10 Recorded at Morgan Studios No. 3, London, UK Producer: Greenslade, Jeremy Ensor Recorded rain on 03, co-producer: Jeremy Ensor Recorded church noises on 05, engineer: Greg Jackman Assistant engineer: Lindsay Kidd Artwork: Keith "Keef" MacMillan

Skupina: Dave Greenslade - Keyboards Dave Lawson - Keyboards, Vocals Tony Reeves - Bass Andy McCulloch - Drums, Percussion Hosté:	Bedside Manners Are Extra Vyšlo listopad 1973, Warner Bros. Records, K 46259 (UK) Seznam skladeb: 01. Bedside Manners Are Extra (6:16) 02. Pilgrim Progress (7:12) 03. Time To Dream (4:46) 04. Drum Folk (8:44) 05. Sunkissed You're Not (6:27) 06. Chalkhill (5:24) Total Time: (38:49) Bonus tracks on 2018 remaster - BBC Radio One "Sounds of the Seventies", October 31, 1973: 07. Time to Dream () 08. Bedside Manners Are Extra () 09. Pilgrim's Progress () Bonus DVD from 2018 remaster: "Greenslade" 1973 promotional film, previously unreleased: 01. Drowning Man () 02. Temple Song () 03. Melange () BBC TV "The Old Grey Whistle Test" - 20th November 1973: 04. Pilgrim's Progress () 05. Bedside Manners Are Extra () Recorded on August 1973 at Morgan, London, UK Producer: Greenslade Engineer: Mike Bobak, Trevor White Sleeve design: Roger Dean Artwork: Roger Dean Photography: Fin Costello

Skupina: Dave Greenslade - Keyboards Dave Lawson - Keyboards, Vocals Tony Reeves - Bass, Double Bass Andy McCulloch - Drums, Percussion Hosté:	Greenslade Vyšlo únor 1973, Warner Bros. Records, K 46207 (UK) Seznam skladeb: 01. Feathered Friends (6:42) 02. An English Western (3:25) 03. Drowning Man (lyrics: Greenslade) (6:40) 04. Temple Song (3:32) 05. Melange (music: Reeves, Greenslade, Lawson) (7:27) 06. What Are You Doin' To Me (music: Lawson) (4:40) 07. Sundance (8:45) Total Time (41:11) Bonus CD from 2018 remaster: BBC Recordings January - April 1973 01. Temple Song () 02. Feathered Friends () 03. An English Western () BBC Radio One "Sounds of the Seventies" session 04. Sundance () 05. Drowning Man () 06. Feathered Friends () 07. Melange () Recorded at Morgan Studios, London, UK All music written: Dave Greenslade and lyrics written: Dave Lawson, except where noted Producer: Tony Reeves, Dave Greenslade, Stuart Taylor Co-producer: Stuart Taylor Engineer: Mike Bobak Cover Artwork: Roger Dean Recorded Live: BBC Radio One "Sound of the Seventies" session - 10th January 1973, plus BBC Radio One "In Concert" recorded at the BBC Paris Theatre, London - 5th April 1973 Artwork: Roger Dean

Skupina: Dave Greenslade - Keyboards Dave Lawson - Keyboards, Vocals Tony Reeves - Bass (1973-1974) Martin Briley - Bass (1975) Andy McCulloch - Drums, Percussion Hosté:	Greenslade At The BBC Vyšlo 4. října 2024, Esoteric Recordings, PECLEC 2697 Cherry Red Records, CD/Digital Seznam skladeb: CD ONE: BBC Radio 1 Sounds Of The ‘70s Bob Harris, recorded 10 January, first broadcast 29 January 1973 (14:38) BBC Radio 1 In Concert, recorded at the BBC Paris Theatre, London, 5 April 1973, first broadcast 5 May 1973. Introduced by Alan Black (30 minutes approx) BBC Radio 1 Sounds Of The ‘70s Bob Harris, recorded 31 October, first broadcast 3 December 1973 (15:50) Total Time: (55 minutes approx) CD TWO: BBC Radio 1 In Concert, recorded at the BBC Paris Theatre, London, 7 November 1974, broadcast 16 November 1974 (37 min approx) BBC Radio 1, Bob Harris, recorded 6 November 1974, first broadcast 16 December 1974 (16:06) The Old Grey Whistle Test, 20 November 1973 (11:00 approx) Total Time: (64 min approx) Recorded at the BBC Paris Theatre, London, one from 1973 and one from 1974 band's November 1973 Old Grey Whistle Test appearance and three different Bob Harris sessions
Greenslade nahráli svou úplně první relaci BBC pro Sounds Of The Seventies Boba Harrise v lednu 1973, po kterém o několik týdnů později následoval jejich televizní debut na The Old Grey Whistle Test.
Skupina: Dave Greenslade - Keyboards Dave Lawson - Keyboards, Vocals Tony Reeves - Bass (1973-1974) Martin Briley - Bass (1975) Andy McCulloch - Drums, Percussion Hosté:	Sundance - A Collection 1973-1975 Vyšlo 25. října 2019, Esoteric Recordings, PECLEC 2697 Cherry Red Records, CD/Digital Seznam skladeb: 01. Melange () 02. Drowning Man () 03. Sundance () 04. Feathered Friends (Live at the Reading Festival 1973) () 05. Bedside Manners Are Extra () 06. Time to Dream () 07. Pilgrim's Progress () 08. Joie de Vivre () 09. Spirit of the Dance () 10. Melancholic Race () 11. Newsworth () 12. Flattery Stakes () 13. Waltz for a Fallen Idol () 14. The Ass's Ears () 15. Gangsters () Total Time: (00:00)
Digitálně remasterovaná kolekce skladeb od legendární skupiny Greenslade. Tato kolekce shromažďuje hlavní písně ze čtyř alb Greenslade původně vydávaných Warner Records v letech 1973 až 1975 a zahrnuje vzácnou živou verzi "Feathered Friends" hranou na Reading Festival v srpnu 1973. "Sundance - A Collection" obsahuje také ilustrovanou brožuru s esej.
Skupina: Dave Greenslade - Keyboards Tony Reeves - Bass Andy McCulloch - Drums Dave Lawson - Keyboards, Vocals Hosté:	The Birthday Album - Live Switzerland 1974 Vyšlo 2016, Angel Air Records, SJPCD 491 Seznam skladeb: 01. An English Western (5:05) 02. Sunkissed You're Not (7:12) 03. Bedside Manners Are Extra (5:38) 04. Pilgrims Progress (7:44) 05. Drowning Man (6:09) 06. Time To Dream (4:00) 07. Sundance (17:21) 08. Feathered Friends (5:21) 09. Drum Folk (14:08) Total Time: (72:38)

Skupina: Dave Greenslade - Vocals and Keyboards Dave Lawson - Keyboards Martin Briley - Bass and Backing Vocals Andrew McCulloch - Drums Hosté:	Live In Stockholm - March 10th, 1975 Vyšlo 3. prosince 2013, Purple Pyramid, CLP 0974 (US) Seznam skladeb: 01. Pilgrim's Progress (8:05) 02. Newsworth (3:06) 03. The Flattery Stakes (4:45) 04. Bedside Manners Are Extra (6:28) 05. Joie de Vivre (11:00) 06. Waltz For A Fallen Idol (3:10) 07. The Ass's Ears (3:46) 08. Drum Folk (11:57) 09. Spirit Of The Dance (3:53) Total Time: (56:10)

Skupina: Dave Greenslade - Organ, Fender, Mellotron, Clavinet, Piano, Percussion, Vocals Dave Lawson - Vocals, Synths, Piano, Clavinet Tony Reeves - Bass Andrew McCulloch - Drums Hosté: guest musicians on both albums	Spyglass Guest & Time And Tide Vyšlo 21. května 2011, Edsel, EDSD 2098 Seznam skladeb: CD 1 - Spyglass Guest 01. Spirit of the Dance (5:09) 02. Little Red Fry-Up (5:06) 03. Rainbow (4:22) 04. Siam Seesaw (4:44) 05. Joie de Vivre (8:26) 06. Red Light (2:48) 07. Melancholic Race (4:15) 08. Theme for an Imaginary Western (3:53) Total Time: (38:47) CD 2 - Time And Tide 01. Animal Farm (3:26) 02. Newsworth (3:02) 03. Time (1:17) 04. Tide (2:50) 05. Catalan (5:04) 06. The Flattery Stakes (3:57) 07. Waltz for a Fallen Idol (3:18) 08. The Ass's Ears (3:23) 09. Doldrums (3:42) 10. Gangsters [Theme for BBC1 "Play for Today"] (2:27) Total Time: (32:31)
Tento Edsel set představuje společné vydání třetího a čtvrtého alba od Greenslade, vydaných Warner Bros Records v letech 1974 a 1975. Brožura obsahuje texty a krátkou poznámku.
Skupina: Dave Greenslade - Keyboards Tony Reeves - Bass, Double Bass Andy McCulloch - Drums, Percussion Dave Lawson - Keyboards, Vocals Hosté:	Greenslade & Bedside Manners Are Extra Vyšlo 2. března 2011, Edsel Records, EDSD 2097 Seznam skladeb: Greenslade 01. Feathered Friends (6:46) 02. An English Western (3:27) 03. Drowning Man (5:50) 04. Temple Song (3:35) 05. Melange (7:27) 06. What Are You Doin' To Me (4:41) 07. Sundance (8:45) Total Time: (40:35) Bedside Manners Are Extra 01. Bedside Manners Are Extra (6:24) 02. Pilgrims Progress (7:03) 03. Time To Dream (4:50) 04. Drum Folk (8:52) 05. Sun Kissed You're Not (6:34) 06. Chalk Hill (5:29) Total Time: (39:15) Recorded at Morgan Studios Producer: Andy McCulloch (2 01-06), Dave Greenslade, Dave Lawson (2 01-06), Stuart Taylor (1 01-07), Tony Reeves Design Concept [CD1]: Dave Greenslade Engineer: Mike Bobak (1 01-07), Trevor White (2 01-06) Engineer [Assistant]: Gregg Jackman (1 01-07) Illustration [Cover Drawing], Design: Roger Dean Photography [Group, CD1]: Martyn Dean Photography By [Group, CD1 & CD2]: Fin Costello Photography By [Group, CD1]: Tony Reeves

Skupina: Hosté:	Feathered Friends 2CD, vyšlo 2006, Snapper Music, SMDCD 560 Seznam skladeb: DISC 1 (Live): 01. Sundance (8:31) 02. Drowning Man (5:53) 03. Feathered Friends (6:31) 04. Melange (7:46) 05. Joi De Vivre (9:03) 06. Bedside Manners Are Extra (5:17) 07. Sundance (13:21) 08. Red Light (2:43) 09. Spirit Of The Dance (3:34) Total Time: (62:39) DISC 2 (Large Afternoon & Going South): 01. Cakewalk (4:48) 02. Hallelujah Anyway (6:48) 03. Large Afternoon (4:37) 04. No Room - But A View (3:40) 05. Anthems (6:11) 06. In The Night (5:20) 07. On Suite (6:48) 08. Lazy Days (4:20) 09. May Fair (4:16) 10. Flying V (5:41) 11. Crane Dance (3:19) 12. Miles Away (3:55) 13. Night Flight (6:32) Total Time: (66:15)
Disc 1 Greenslade - Live (originally released in 1999) on Mystic Records. Disc 2 Large Afternoon (Tracks 01-09) & 4 tracks from Going South (Tracks 10-13).
Skupina: Dave Greenslade - Keyboards John Young - Keyboards, Vocals John Trotter - Drums Tony Reeves - Bass Hosté:	Greenslade 2001 - Live The Full Edition Vyšlo 2002, Self-released, GSLCD01 (UK) CD 2004, Angel Air Records, SJPCD 164 (UK) Seznam skladeb: 01. Cakewalk (4:51) 02. Feathered Friends (6:45) 03. Catalan (8:13) 04. No Room-But A View (3:40) 05. Large Afternoon (4:12) 06. Sundance (8:34) 07. Wherever I Go (5:18) 08. On Suite (6:06) 09. In The Night (6:28) 10. Bedside Manners Are Extra (5:20) 11. Joie De Vivre (11:32) 12. Spirit Of The Dance (3:41) Total Time: (74:40) Remixing: Tony Reeves, Dave Greenslade Artwork: Tony Reeves and Chris Childs Liner Notes: Dave Greenslade Photography: Michael Inns, Tony Reeves

Skupina: Dave Greenslade - Keyboards Tony Reeves - Bass John Trotter - Drums John Young - Keyboards, Vocals Hosté:	2001 Live Vyšlo 2001, self-released Seznam skladeb: 01. Cakewalk (4:42) 02. Feathered Friends (6:42) 03. Joie De Vivre (11:20) 04. Wherever I Go (5:19) Total Time: (28:03) Recorded during the Feb 2001 UK tour

Skupina: Dave Greenslade - Keyboards Tony Reeves - Bass Dave Lawson - Keyboards, Vocals Andrew McCulloch - Drums Hosté:	Live Vyšlo 2000, Mystic Records, MYS CD 136 (UK) Seznam skladeb: 1973 01. Sundance (8:10) 02. Drowning Man (5:50) 03. Feathered Friends (6:15) 04. Melange (7:35) 1975 05. Jie De Vivre (8:55) 06. Bedside Manners Are Extra (5:10) 07. Sundance (13:15) 08. Red Light (2:40) 09. Spirit Of The Dance (3:05) Total Time: (57:50) Produced: Dave Greenslade All tracks recorded live between 1973 and 1975 Remastered: April 1999 Photography: Michael Putland

Skupina: Dave Greenslade - Keyboards Dave Lawson - Vocals, Keyboards Andrew McCulloch - Drums, Percussion Tony Reeves - Bass (01-10) Martin Briley - Bass (12-14), Guitars (12) Hosté:	Shades Of Green Vyšlo 1997, Earotic Music International, EMCD 9701 Seznam skladeb: 1972 01. Feathered Friends (6:44) 02. Melange (7:27) 03. What Are You Doing To Me? (4:41) 04. Sundance (8:46) 1973 05. Pilgrim's Progress (7:05) 06. Sunkissed You're Not (6:36) 07. Chalk Hill (5:29) 1974 08. Spirit Of The Dance (5:09) 09. Rainbow (4:25) 10. Joie De Vivre (8:28) 1975 11. Tide (2:50) 12. Catalan (5:05) 13. Doldrums (3:44) 14. Gangsters (2:28) Total Time: (78:57)

Skupina: Dave Greenslade - All instruments Hosté:	Routes/Roots Vyšlo srpen 2011, Angel Air Records, SJPCD365 Seznam skladeb: 01. Routes (4:57) 02. A Valentyne (3:48)47 03. Signing Contracts In The Dark (4:27) 04. Touch Of Fire (5:03)04 05. Conversations (5:08)04 06. Fishakka (4:19) 07. Born In Eternity Time (3:18) 08. Thanks For Having Me (3:41)42 09. Sideways (3:33) 10. In Dreams (3:10) 11. Boogaloo (2:55)57 12. A Last Dance (3:05)04 13. Roots (4:14) Total Time: (51:38) Design [Artwork Design]: Frank Morrow Photography [Backcover And Inlay Pictures]: Gernot Kaspersetz Photography [Front Cover And Inlay Pictures]: Heather Storr

Nahrál: Dave Greenslade - Keyboards, Composition, Arrangements Hosté:	Going South Vyšlo 1999, Mystic Records, MYS CD 137 (UK) Seznam skladeb: 01. Going South (5:00) 02. Chasing The Wind (4:50) 03. Slipstream (6:19) 04. Flying V (5:39) 05. Miles Away (3:52) 06. Short Time Down (2:23) 07. Crane Dance (3:20) 08. Night Flight (6:32) 09. Piano Flamingo (3:07) 10. South Revisited (3:04) Total Time: (44:06) Production, Mixing: Dave Greenslade Mixed: Chris Cozens & Dave Greenslade at C.C.G. Studios All titles composed, arranged and performed: Dave Greenslade, July 1999
V roce 2004 album znovu vydala Angel Air s jiným přebalem a tentokrát pod hlavičkou 'Greenslade' na rozdíl od 'Dave Greenslade'.
Skupina: Dave Greenslade - Keyboards, Programming "Clem" Clempson - Guitars Hosté: Tim Whitnall - Vocals Kate Greenslade - Flute (11) Rhianna Pratchett - Keyboards (11) Tony Robinson & Stephen Briggs - Narration Chris Cozens - Programming Rhianna Pratchett - Additional Keyboards (11)	From The Discworld Vyšlo duben 1994, Virgin, CDV2738 (Netherlands) Seznam skladeb: 01. A-Tuin The Turtle (2:53) 02. Octraine The Colour Of Magic (2:36) 03. The Luggage (3:36) 04. The Shades Of Ankh-Morpork (3:58) 05. Wyrd Sisters (3:00) 06. The Unseen University / The Librarian (2:55) 07. Death (4:09) 08. A Wizard's Staff Has A Knob On The End (3:56) 09. Dryads (2:31) 10. Pyramids (4:45) 11. Small Gods (5:16) 12. Stick And Bucket Dance (2:27) 13. The One Horseman And The Three Pedestrians Of The Apocalypse (3:02) 14. Holy Wood Dreams (6:00) Total Time: (51:04) All titles composed, arranged and played: Dave Greenslade Based on and inspired by Terry Pratchett's "Discworld" novels Produced: Dave Greenslade Digitally recorded and mixed at Comforts Place Studios, England, January 1994 Engineered: Kevin Whyte Assistant: Gareth Lucking Management: Olav & Carolynne Wyper All Illustration: Josh Kirby Layout & Line Art: Hills Archer Ink.

Skupina: Dave Greenslade - ARP Explorer, ARP Omni, CAT Synthesizer, Organ, Crumar Stringman, Clavinet, Kitten Synthesizer, Korg Vocoder, Mellotron, Minimoog, Polymoog, Prophet 5, Roland R5202, SDS Drum Synthesizer, Sennheiser Vocoder, Tubular Bells, Vibraphone, Yamaha Synthesizer, Piano Hosté: Kate Greenslade - Child Vocals (07) Phil Collins - Drums, Percussion (05,12,17,18) John Lingwood - Drums, Percussion (06,08)	The Pentateuch 2LP, vyšlo listopad 1979, EMI, EMC 3321 (UK) Seznam skladeb: Side 1 01. Introit (4:05) 02. Moondance (3:09) 03. Beltempest (2:41) 04. Glass (3:02) 05. Three Brides (5:56) Side 2 06. Birds And Bats And Dragonflies (3:48) 07. Nursery Hymn (3:32) 08. The Minstrel (2:42) 09. Fresco () 10. Kashrinn (2:24) 10. Barcarole (3:51)50 11. Dry Land (3:54) Side 3 12. Forest Kingdom (3:53) 13. Vivat Regina (3:44) 14. Scream But Not Heard (2:57) 15. Mischief (5:36) 16. War (3:06) Side 4 17. Lament For The Sea (3:08) 18. Miasma Generator (5:32) 19. Exile (2:33) 20. Jubilate (3:00) 21. The Tiger The Dove (5:35) Total Time: (78:08) Produced: Robin Lumley Arranged: Dave Greenslade

Skupina: Dave Greenslade - Keyboards Hosté: Tony Reeves - Bass (01,02,06,08) Simon Phillips - Drums, Percussion Steve Gould - Vocal (02,06) Dave Markee - Bass (03,04) Mick Grabham - Guitars (04) John Perry - Bass (07) Bill Jackman - Bass Flute, Bass Clarinet (08) Orchestra conducted by Martin Ford and arranged by Simon Jeffes	Cactus Choir Vyšlo listopad 1976, Warner Bros. Records, K56306 (UK) Seznam skladeb: 01. Pedro's Party (3:37) 02. Gettysburg (3:57) 03. Swings And Roundabouts (4:20) 04. Time Takes My Time (6:50) 05. Forever And Ever (4:06) 06. Cactus Choir (6:14) a. The Rider (2:52) b. Greeley And The Rest (2:00) c. March At Sunset (1:22) 07. Country Dance (5:30) 08. Finale (8:36) Total Time: (43:10) Produced: Gregg Jackman, Dave Greenslade and Rupert Hine

Kapela Greenslade 2003: Reeves, Gambold, Young, Greenslade

Oficiální stránky:
nejsou
http://www.angelfire.com/music4/greenslade/band.htm
https://www.temple-music.com/dave-greenslade/
http://theprogressiveaspect.net/blog/2016/09/06/dave-greenslade/

Poslední aktualizace: 2.8.2024