PHIL COLLINS - progressrock.cz
Biografie Členové Diskografie Fotogalerie Odkazy

Zpět

Philip David Charles Collins

(Narozen 30. ledna 1951, Chiswick, London,
England, Great Britain)

Manželky:
Orianne Cevey (sňatek: 1999-2008)
Jill Tavelman (sňatek: 1984-1996)
Andrea Bertorelli (sňatek: 1975-1980)

Děti: Lily Collins, Nicholas Collins, Joely Collins, Matthew Collins, Simon Collins

Je anglický zpěvák, držitel prestižních cen Grammy a Oscar, nejvíce se proslavil jako bubeník a lídr art rockové hudební skupiny Genesis nebo vystupováním s jazz-rockovou skupinou Brand X. Collins začal svou profesionální hudební kariéru jako bubeník s rockovou skupinou Flaming Youth, poté pokračoval v mnohem slavnější skupině Genesis.

V Genesis dělal Collins původně jako bubeník jen hlasový doprovod Peteru Gabrielovi, ale po jeho odchodu v roce 1975 se právě Collins stal hlavním zpěvákem, čímž dopomohl Genesis k dalším úspěchům.

Svoji obrovskou popularitu, kterou si tak získal, dokázal poté zužitkovat i coby sólový zpěvák v další hudební oblasti. Jeho sólové písně se nejčastěji týkají ztracené lásky, mezi nejznámější patří "Another Day In Paradise", "In The Air Tonight", "You'll Be In My Heart" nebo "Sussudio". Coby sólový zpěvák prodal více než 100 milionů kusů nahrávek.

Philip David Charles Collins zní celé jméno hudebníka, producenta a herce, který pochází z Londýna, z městské části Chiswick, která je nyní součástí londýnské čtvrti Hounslow. Jeho otec, Greville Philip Austin Collins (1907–1972), byl pojišťovacím agentem a jeho matka Winifred June Collinsová (rozená Strange, 1913–2011) provozovala hračkářství, než pomohla založit agenturu pro dětské talenty a začala pracovat jako divadelní agentka. Jeho sestra Carole soutěžila jako profesionální bruslařka, jeho starší bratr Clive je známý karikaturista.

Už ve třech letech dostal malý plechový bubínek a bubnování se mu zalíbilo tak, že když bylo malému Philovi pět let, dostal jako vánoční dárek bubenickou sadu, která se vešla do kufru. Dali ji pro něj dohromady jeho strýové - dětský bubínek, tamburíny a triangly, vše poskládano tak, aby to vypadalo jako opravdové bicí. Zpočátku jej učil hrát jeho strýc, což trvalo pouze do doby, než se postupně stal lepším bubeníkem než on. Nejčastěji hrával vedle televize nebo rádia, kde napodoboval písně, které slyšel přímo z obou přijímačů. Jak Collins dospíval, následovaly další kompletní sady, které mu zakoupili jeho rodiče. Podle Barbary Speakeové, zakladatelky divadelní školy, kterou Collins později navštěvoval, "...byl Phil vždy zvláštní; ve věku pěti let se přihlásil do talentové soutěže Butlins a zpíval "Davy Phil ve 12 letech Crockett", ale v polovině toho orchestru přestal, aby jim řekl, že jsou ve špatné tónině." Nikdy se nenaučil noty, ale vymyslel si svůj vlastní systém bubnování, se kterým pak hrával. Collins jako teenager studoval základy hry na bicí, nejprve se naučil úplné základy u Lloyda Ryana a později studoval u Franka Kinga. Collins si vzpomíná: "Základy, které mi připadají velmi, velmi užitečné - mnohem užitečnější než cokoli jiného, protože jsou používány neustále". Nikdy se ale nenaučil číst a psát konvenční notový zápis a místo toho použil systém, který sám vymyslel. Později toho litoval a řekl: "Nikdy jsem se hudbou opravdu nevyrovnal. Měl jsem se jí držet. Vždycky jsem měl pocit, že když to dokážu broukat, můžu to hrát. Pro mě to bylo dost dobré, ale ten přístup je špatný".

Významným raným vlivem na Collinse byli Beatles, včetně jejich bubeníka Ringa Starra. Sledoval také méně známou londýnskou kapelu The Action, jejíchž bubeníka kopíroval a jeho tvorba jej přivedla k soulové hudbě Motown a Stax Records. Collins byl také ovlivněn jazzovým a bigbandovým bubeníkem Buddym Richem, jehož názor na důležitost hi-hat připomínal k tomu, aby přestal používat dva basové bubny a začal hi-hat používat. Ve věku 12 let prodal elektrický vláček svého bratra za 10 liber, když si myslel, že je jeho, a koupil řádnou bicí soupravu. První kapela, kterou opravdu miloval, byla The Action, severo-londýnská módní kapela, která hrála R & B covery. První vystoupení, které viděl, byli The Yardbirds právě v den, kdy se k nim připojil Jeff Beck.

Mezitím začal navštěvovat příjemné prostředí střední školy Chiswick County Grammar School, kde se hned zapojil do školních představení a stal se i členem školních sportovních týmů. Phil byl už od malička přirozeným komediantem, který vystupoval na v nejrůsznějších školních představeních a pantomimách, docházel na různé talentové soutěže. Od BBC dostával občas nějaké nabídky k účinkování, daboval a měl dokonce i příležitost být v davu placených fanoušků ve filmu Beatles "A Hard Day's Night" (1964). Škole se jeho časté výpadky z vyučování časem přestaly líbit, a tak v době, kdy mu bylo 14 let kolem roku 1985 přestoupil na profesionální hodiny herectví v Barbara Speake Stage School, sice placené, ale neselektivní nezávislé škole ve East Actonu, jejíž talentovou agenturu založila jeho matka. Jako dětský herec nebo model se objevoval i v zásilkových katalozích. S pomocí své matky dokonce získal v roce 1964 takovou roli jako Artful Dodger ve dvou bězích muzikálu Oliver ve West Endu, které se pak věnoval devět měsíců do doby, než začal mutovat. Jeho matka si vzpomíná, že jeho hlas se během představení zlomil a už nemohl vyzpívat vysoké tóny a po zbytek představení musel mluvit přirozeněji. Ke konci účinkování na West End se už více věnoval skupině Real Thing, kteou založil právě při změně školy. Poté následovala role v "Calamity the Cow" (1967), kterou vytvořila Dětská filmová nadace. V té době v roce 1968 Phil Collins prožil hlavní roztržku v jeho kariéře v souvislosti s jeho první opravdovou filmovou roli v "Calamley The Cow". Collins byl znepokojen tím, že postava, kterou hrál, by mohla ohrozit jeho skvělé postavení u jeho kolegů, což se projevilo při hádkách s režisérem filmu. Nakonec Collinsova role ve filmu byla omezena a on odcházel z filmování rozloben a těmito zkušenostmi frustrovan. V době, kdy se film dokončoval, Collins udělal rozhodnutí zaměřit svůj čas výhradně na hudbu. Collinsovou školu navštěvovaly převážně mladé dívky, u kterých se stal velmi populární díky bubnování, smyslem pro hip módu 60. let a svým charismatickým šarmem. A samozřejmě také skutečnost, že se objevil v koncertním záběru ve filmu Beatles "A Hard Day's Night"! Měl se objevit v Chitty Chitty Bang Bang (1968) jako jedno z dětí, které zaútočilo na hrad, ale jeho scéna byla přerušena. Collins se ucházel o roli Romea ve filmu Romeo a Julie (1968), roli však získal Leonard Whiting.


Phil Collins s kapelou The Freehold v roce 1968
Navzdory slibně se vyvíjejí herecké kariéře, Collins nikdy neměl v úmyslu v ní profesionálně pokračovat a stále více jej to táhlo k hudbě, z níž byl jeho otec méně nadšený. V roce 1967 se Phil Collins během docházky Chiswick County School for Boys seznámil s Ronnie Carylem, který žil kousek po cestě od něj. Collins a Caryl, tehdy jim bylo 15 a 13 let, zjistili, že mají hodně podobné zájmy. Caryl byl v jiné místní divadelní škole a byl také začínajícím kytaristou. Stejně jako Collins i Caryl měl zálibu v hudbě. Stali se z nich brzy blízcí přátele a užívali si společné přehrávání hudby. Během studií na střední škole založil skupinu nazvanou The Real Thing. Později se připojil ke kapele The Freehold, když jako jediný odpověděl na jejich inzerát v Melody Maker, že hledají bubeníka. S The Freehold pak Collins stvořil jeho debutní nahrávku s jeho vlastní skladbou "Lying Crying Dying".

Collins a Caryl pokračovali v muzicírování společně v různých kapelách až skončili v doprovodné kapele pro R & B kapelu s názvem Bloody Ages. Působili dokonce v doprovodné kapely vokálního souboru Gladiators, celkem špatné napodobeniny Four Tops. Naneštěstí pro Gladiators byla doprovodná kapela pro ně příliš dobrá a brzy je opustila. Duo pak pokračovalo jako doprovodná kapela pro Johna Walkera a Walker Brothers v roce 1968. V roce 1969 vystoupil v doprovodu Johna Walkera na evropském turné, v něž také působili Ronnie Caryl a Gordon Smith na kytaru a Briana Chattona na klávesy. Po turné čtyři zůstala čtveřice spolu a stala se z nich rocková kapela Hickory.

Collins a Caryl se potloukali v Londýně na ulici Tin Pan Alley Street v kavárně zvané Giaconda. Jednoho dne se dvojice setkala v Giacondě a setkala se s Brianem Chattonem, který měl kontakt s Kenem Howardem a Alanem Blakelym, úspěšnými producenty, kteří Flaming Youth, Phil vpravo vepředu měli úspěchy mimo jiné s kapelami jako byli The Herd. Chatton se svěřil Collinsovi Carylovi, že Howard a Blakely hledají skupinu, která by nahrála koncepční album o poslední kosmické lodi opouštějící umírající planetu Zemi jménem Ark2. V důsledku tohoto kontaktu se Chatton, Collins a Caryl přejmenovali na Flaming Youth a v roce 1969 vydali své debutové a jediné album. Smlouva, kterou Phil uzavřel právě během působení v kapele Flaming Youth, byla jeho první nahrávací smlouvou. S kapelou pak nahráli album "Ark 2" (1969), koncepční album ovlivněné mediálním zájmem o přistání na Měsíci v roce 1969, a každý člen měl i společné vokály. Deska ale byla spíše naivní popovou nahrávkou, měla sice značný ohlas v tisku, zajistila jim TV speciál pro americkou NBC. Album mělo premiéru v London Planetarium, ale i přes pozitivní recenze v tisku bylo album komerční katastrofou. Nadšení s managementem a vydavatelstvím nesdílel už nikdo další. Po sérii koncertů, když se skupina se nedočkala výraznějších úspěchů a všechny songy, které se skupinou vydali, propadly. Kapela se vrátila, aby nahrála jeden následný singl s názvem "Man, Woman and Child". Když ani nový singl neměl žádný komerční dopad, Flaming Youth se po roce kvůli těmto neúspěchům počátkem roku 1970 rozpadla. Collins a Caryl se opět stali dvojicí hledající kapelu.

V té době hrál Collins v Cliff Charles Blues Band, ucházel se o místo u Vinegar Joe a Manfred Mann Chapter Three, a hrál na bicí v písni George Harrisona "Art of Dying". Collinsův příspěvek však byl vynechán z verze vydané na Harrisonově albu "All Things Must Pass" v listopadu 1970. O několik let později se Collins o vynechání zmínil Harrisonovi. Harrison tvrdil, že si nepamatuje proč, ale poslal Collinsovi kopii hlavní pásky písně. Když to Collins obdržel, byl ponížen, z toho co slyšel, jak jeho příspěvek zní nepřijatelně špatně, a to až do okamžiku, kdy zaslechl Harrisona na nahrávce, jak si přeje odstranit jeho jméno. Collins kontaktoval Harrisona, aby se omluvil za tak špatný výkon, jenže Harrison hravě přiznal, že to byla nová nahrávka jako žert pro Collinse. Po menším záblesku hněvu Collins brzy vtip přijal v dobré náladě.

V polovině roku 1970 se rocková kapela Genesis rozhodla stát se kapelou na plný úvazek a po odchodech bubeníka Johna Mayhewa a jejich kytaristy Anthony Phillipse inzerovala v Melody Makeru bubeníka "s citem pro akustickou hudbu" a kytaristu hrajícího na 12-strunnou akustickou kytaru". Skupina GENESIS tehdy hledala už třetího bubeníka. Inzerátu si všiml bubeník Phil Collins, který Stratton-Smithe již znal. Collins odhalil v inzerátu jméno vlastníka Charisma Records Tonyho Stratton-Smitha a on a Caryl se rozhodli vyzkoušet tyto posty. V té době už byli oblíbenou kapelou Yes, jejichž bubeník Bill Bruford od nich odcházel kvůli studiu na univerzitě. Po jednom jejich koncertu zašel Phil do zákulisí a Jon Anderson jej pozval na konkurs. Toho večera se tam potkal i s Tony Stratton-Smithem a po dotazu na inzerát se dozvěděl, že tou hledající skupinou jsou Genesis. Phil vzpomíná: "Moje jediná znalost Genesis spočívala v tom, že jsem viděl reklamy na jejich koncerty. Vypadalo to, že neustále pracují. Pomyslel jsem si: Aspoň budu pracovat, pokud dostanu koncert." Andersonovi už nezavolal a šel na konkurz spolu s kytaristou Ronniem k Genesis. Konkurz se konal koncem července v domě rodičů zpěváka Petera Gabriela v Chobhamu v Surrey. Dorazili brzy, tak Collinsovi navrhli zaplavat si v bazénu a přitom poslouchal ostatní účastníky konkurzu a zapamatoval si kousky před svým vystoupením. Gabriel a Rutherford si všimli sebevědomého způsobu, jakým se Collins přiblížil, posadili se za jeho bicí soupravu a věděli, že bude tou správnou náhradou. Phil si vzpomněl: "Nasadili "Trespass" a na můj počáteční dojem to byla velmi jemná a kulatá hudba, ne nervní, s hlasovými harmoniemi, a já jsem si odnesl myšlenky na Crosbyho, Stillse a Nashe". Uplynulo několik týdnů, po nichž se Peter telefonem ozval a řekl mu, že místo je jeho. Collins byl úspěšný a ke skupině se připojil v srpnu 1970.

Phil chodil pravidelně na každou zkoušku a songy se naučil zpaměti. Skupina poté absolvovala dvoutýdenní dovolenou, během níž Collins nastoupil do svého prvního zaměstnání jako natěrač u otce své tehdejší dívky. Mike Rutherford si myslel, že Philův kamarád Caryl není vhodný a skupina až po několika pokusech získala v roce 1971 kytaristu Steva Hacketta a mohla začít nejslavnější éra historie kapely Genesis.

Tato nově vylepšená sestava Genesis by zůstala nedotčena po dobu pěti let. Po roce vydal se skupinou album "Nursery Cryme". Příležitostně pomáhal Peteru Gabrielovi s vokály. Během tohoto období vydala Genesis čtyři studiová alba "Nursery Cryme", "Foxtrot", "Selling England By The Pound" a vrchol této etapy "The Lamb Lies Down On Broadway", plus jedno živé album. Kapela přitom koncertovala téměř nonstop. V listopadu 1974 vydali album s názvem "The Lamb Lies Down On Broadway" a následující rok v květnu 1975, na konci turné k tomuto albu, se kapele dostalo dosud nejničivější ztráty. Zpěvák Peter Gabriel se rozhodl opustit kapelu z osobních důvodů a začal se věnovat sólové dráze. Koncepční dvojalbum zůstává jedním z dosud nejzásadnějších projektů skupiny. "The Lamb..." nakonec získalo zlatou certifikaci v USA za prodej přes 500 000 výtisků a dotáhlo to na číslo #41 v americkém albovém žebříčku.

Navzdory opakovaným pověstem o jejich konci se Genesis rozhodli pokračovat. Kapela se vrátila bez sólového zpěváka do studia, aby zahájila práce na novém albu. Hledali sice náhradu, vyzkoušeli řadu potenciálních zpěváků, ale nikdo neuspěl, proto se rozhodli, že hlavním zpěvákem bude právě Phil při zachování své role bubeníka. První album nazpívané Collinsem vydali v roce 1976 a jmenovalo se "A Trick Of The Tail". Album vedlo americké hitparády, v Británii to dotáhlo na #3 příčku. Album "Trick Of The Tail" obnovilo víru jejich undergroundových fanoušků ve skupinu, ale začalo kapelu hudebně posouvat jiným směrem. Zatímco art rockový styl Gabriel éry Genesis zmizel, Collins se ukázal být vhodnou náhradou jako vedoucí zpěvák a dokonalý showman. Na turné Genesis v roce 1976 však nutnost, aby se Collins dostal před publikum jako zpěvák, donutila skupinu připojit druhého bubeníka. Genesis tak přijali progresivního rockového bubeníka Billa Bruforda, který je nejznámější svou prací s kapelami Yes a King Crimson. V 80. letech zažívala skupina největší úspěchy a nejúspěsnější období. Genesis obdrželi nominaci hudebních cen TV MTV za nejlepší videoklip roku 1987. V 80. letech zažila skupina Genesis své nejúspěšnější období, když vydala velmi úspěšná alba "Duke" (1980), "Abacab" (1981), "Genesis" (1983) a "Invisible Touch" (1986). Stala se velmi úspěšnou v USA a její songy začaly vyhrávat tamější žebříčky. Genesis obdrželi nominaci hudební stanice MTV pro nejlepší videoklip roku 1987. V roce 1996 Collins Genesis opustil, aby se mohl plně věnovat své sólové kariéře. Poslední album Genesis s Collinsem vyšlo v roce 1991 a jmenovalo se "We Can't Dance".

V roce 1975 Collins zpíval a hrál na bicí, vibrafon a perkuse na Hackettově prvním sólovém albu "Voyage Of The Acolyte", objevil se na albech Briana Ena "Another Green World", "Before and After Science" a "Music For Films".

V polovině 70. let ve svém volném čase Phil Collins také aktivně pracoval jako studiový hudebník pro umělce jako Brian Eno, Tommy Bolin, John Cale, Jack Lancaster a Rod Argent. Mezi těmito různými nahrávkami si zahrál Collins na bicí na albu "Gramaphone Record" Eddieho Howella z roku 1975, později přejmenovaném na "The Man From Manhattan". Během těchto studiových zkoušek se Collins seznámil s Percym Jonesem, Johnem Goodsallem a Robinem Lumleym. Čtveřice následně vytvořila jazz-fusion formaci s názvem Brand X, kde vystřídal bubeníka Phila Spinelliho, dříve než nahráli v roce 1976 své debutové album "Unorthodox Behavior". Jeho čas s Brand X dal Collinsovi jeho první příležitost použít bicí automat a domácí 8-pásmový páskový stroj. Zazpíval si na sólovém albu Anthonyho Phillipse "The Geese & the Ghost". V prosinci 1976 a lednu 1977 se Collins vrátil do studia s Brand X, aby nahráli své druhé album "Moroccan Roll" vydané v dubnu 1977. Tímto okamžikem Collinsova angažovanost v Genesis znemožnila udržení jeho účasti v Brand X, takže musel kapelu opustit. Collinsovi se podařilo zajistit několik koncertů kapely na podporu alba mezi vystoupeními Genesis, ale vrátil se do Genesis, aby vydali své další album. Collins si vybral Genesis jako svou hlavní prioritu a k Brand X se vracel pouze, když měli Genesis pauzu v koncertování či nahrávání.

Další studiové album Genesis "Wind And Wuthering" vyšlo v lednu 1977. Přestože Bill Bruford poskytoval adekvátní podporu, Collins se dostal do centra pozornosti, nebyl Bruford spokojen s pouhou podporou kapely na turné a odešel na konci turné z roku 1976. Takže skupina Genesis znovu hledala cestovního bubeníka v roce 1977. Tentokrát si kapela najala Chestera Thompsona, který je nejznámější svoji prací s Frankem Zappou a The Mothers a jazzovou superskupinou Weather Report.

Po dokončení světového turné v roce 1977 mixovali Genesis své druhé živé album "Seconds Out", když Steve Hackett oznámil svůj odchod z kapely. Spíše než nahradit Hacketta, basista Michael Rutherford se rozhodl převzít kytarové i basové party, čímž se z Genesis stalo trio. V té době ještě skupina ani netušila, že tato nová sestava zůstane nedotčená po dobu více než 15 let. V listopadu 1977 také vyšlo album "Livestock", první živá nahrávka Brand X, které obsahovala i Collinse na třech z pěti skladeb.

Genesis 1978

Zbývající tři členové Collins, Banks a Rutherford se vrátili do studia, aby nahráli své jedenácté (a příhodně pojmenované) album z března 1978 "...And Then There Were Three...". Přestože toto album ve své době přesahovalo jeho význam, posloužilo jako katalyzátor směřování Genesis do hlavního proudu. Album "...And Then There Were Three..." účinně překlenulo přechod od progresivního rocku k popu orientovanému na rádio a získalo první zlatou desku s certifikací RIAA za více než 500 000 kopií prodaných v USA a přineslo jejich první velký americký hit "Follow You Follow Me", který se dostal na #23 místo v žebříčku singlů. O několik let později album získalo i platinovou certifikaci za více než jeden milion prodaných kopií a dosáhl vrcholu na č. #14 v žebříčku alb ve Spojených státech.

S odchodem Steva Hacketta z Genesis byl pro turné potřeba další kytarista. Z tohoto důvodu si kapela vybrala Daryla Stuermera, který byl nejznámější svoji prací s velikány jazzu jako George Duke a Jean-Luc Ponty.

Na konci světového turné v roce 1978 oznámil Phil Collins členům Genesis Tonymu Banksovi a Mikeovi Rutherfordovi, že potřebuje buď pauzu od kapely, nebo opustit skupinu. Collins měl pocit, že musí odjet do kanadského Vancouveru, aby se pokusil zachránit své manželství, které upadalo podle Collinsova přísného harmonogramu nahrávání a koncertování. Spíše než pokračovat bez něj se Banks a Rutherford rozhodli zaměřit se na sólové projekty, což Collinsovi umožnilo zůstat v Genesis a přitom stále inklinovat k potřebám svého osobního života.


Collinsovy manželské neúspěchy jej provázely převážnou část jeho sólové kariéry. Hodně písní napsal během emočních chvil během rozvodu a hodně se tomuto tématu ve svých písních věnovat. V prosinci 1978 si Genesis dávali pauzu, zatímco Collins odejel do Vancouveru v Britské Kolumbii v Kanadě, aby se zaměřil na svou rodinu, neboť jeho manželství bylo napjaté po jeho rozsáhlém turné. Poté, co v roce 1979 Collins zjistil, že již nelze zachránit vztah, Collins se vrátil do Velké Británie v dubnu 1979 k aktivní studiové práci, v době kdy Banks a Rutherford nahrávali svá sólová alba. Collins měl času nazbyt před nahráváním nového alba Genesis, hrál na albu Brand X "Product" a jeho doprovodném turné, zahrál si na albu Johna Martyna "Grace And Danger" nebo se objevil ve studiu s Robertem Frippem, Davidem Greensladem a progresivní rockovou kapelou Camel. Collins také začal ve svém domě v Shalfordu, Surrey, psát několik vlastních písní pro své první sólové album. Některé z těchto písní, aniž by Collins věděl, se později objevily na dalším albu Genesis. Poté, co se Banks a Rutherford znovu připojili ke Collinsovi, začaly práce na albu Genesis "Duke", které vyšlo v roce 1980. V roce 1981 vydal své první sólové album "Face Value" a okamžitě ovládl hitparády a stal se, vedle lídra Genesis, světovou pop star. Collins byl hodně ve své tvorbě ovlivněn i jazzem a často vydal songy, které se nehodily na album Genesis. Na albu uvedl i přepracovanou skladbu "Behind The Lines" z alba "Duke", ale ve funkčnějším a tanečnějším stylu. Collins zpíval a hrál na klávesy a bicí. Jako hlavní vliv na texty a témata alba uvedl svůj rozvod a řekl: "Měl jsem manželku, dvě děti, dva psy a další den jsem neměl nic. Takže spousta těchto písní bylo napsáno, protože jsem procházel těmito emocionálními změnami". Collins produkoval album ve spolupráci s Hughem Padghamem, s nímž pracoval již na albu Petera Gabriela z roku 1980.

"Face Value" dosáhla čísla #1 na britském žebříčku alb. Byl to také mezinárodní úspěch a dosáhl čísla #1 v šesti dalších zemích a čísla #7 v USA, kde se prodalo 5 milionů kopií. Skladba "In The Air Tonight", singl alba, se stal hitem a dosáhl čísla #2 v britských hitparádách. Píseň je známá díky efektu gated reverb, který se používá na Collinsových bicích, což je technika vyvinutá právě Padghamem, když pracoval jako inženýr na Gabrielově písni "Intruder", pro kterou Collins nahrál bicí. Na pozvání hudebního producenta Martina Lewise vystoupil Collins živě jako sólový umělec na benefiční show Amnesty International The Secret Policeman's Other Ball v Theatre Royal, Drury Lane v Londýně v září 1981, kde hrál "In the Air Tonight" a "The Roof Is Leaking". Collins také letos spolupracoval s Johnem Martynem a produkoval jeho album "Glorious Fool".

V září 1981 vydali Genesis další album "Abacab", po němž následovalo jeho podpůrné turné z roku 1981 a dvouměsíční turné v roce 1982 propagující živé dvojalbum Genesis "Three Sides Live". Důležitý mezník nastal v roce 1982, kdy se rozhodl produkovat třetí sólové album Anni-Frid Lyngstad "Something's Going On", v té době stále ještě členkou skupiny ABBA. Lidé byli nadšeni jeho emotivními texty. V témže roce vydal s Lyngstad duet, který se stal obrovským hitem. Účastnil se na nahrávkách alba Roberta Planta "Pictures at Eleven", prvním sólovém albu zpěváka Led Zeppelin, kde předvedl většinu bicích. Objevil se i na albech Petra Gabriela či Erica Claptona.

V říjnu 1982 se Collins zúčastnil jednorázového reunionového koncertu Genesis Six of the Best, který se konal v Milton Keynes Bowl v Buckinghamshire, což znamenalo návrat Gabriela na sólové vokály a Hacketta ke kytaře.

Collinsovo druhé sólové album "Hello, I Must Be Going! vyšlo v listopadu 1982. Jeho manželské problémy byly znovu inspirací pro jeho písně, například "I Do Not Care Anymore" a "Do You Know, Do You Care". Album dosáhlo čísla #2 ve Velké Británii a čísla #8 v USA, kde se jej prodalo 3 miliony kopií. Jeho druhý singl, cover verze skladby "You Can't Hurry Love" od Supremes, se stal Collinsovým prvním britským singlem číslo #1 a v USA dosáhl čísla #10. Od listopadu 1982 do února 1983 Collins podpořil album "Hello, I Must Be Going!" turné po Evropě a Severní Americe.

Po turné Collins hrál na bicí na druhém Plantově sólovém albu "The Principle Of Moments" a produkoval a hrál ve dvou skladbách pro album Adama Anta "Strip" a "Puss 'n Boots" a titulní skladbu. V květnu 1983 nahráli Collins, Banks a Rutherford eponymní album "Genesis", jejichž následné turné skončilo pěti koncerty v Birminghamu v Anglii v únoru 1984. Další koncerty byly natočeny a vydány jako "Genesis Live - The Mama Tour".

Největší přelom nastal, když se rozhodl napsat titulní song k filmu "Against All Odds" a píseň nazval stejně "Against All Odds (Take A Look At Me Now)". Tato emotivní píseň začala dobývat ihned všechny světové hitparády a dodnes je považována za jeden z nejkultovnějších songů. Píseň byla produkována Arifem Mardinem a je jednou z mála skladeb vydaných Collinsem, na které sám nespolupracoval. Singl, více zaměřený na pop a komerčně dostupnější než Collinsova předchozí práce, se stal jeho prvním sólovým singlem na vrcholu Billboard Hot 100, dosáhl čísla #2 na UK Singles Chart a získal mu cenu Grammy za nejlepší popový vokální výkon, Grammy Award for Best Pop Vocal Performance.

V roce 1984 Collins přispěl k produkci na albu "Chinese Wall", třetím sólovém albu zpěváka kapely Earth, Wind & Fire Philipa Baileyho, které obsahovalo i duet obou hudebníků "Easy Lover". Píseň se stala hitem číslo #1 ve Velké Británii hned následující rok. Produkoval také a hrál na bicí v několika skladbách na "Behind The Sun" od Erica Claptona, které bylo vydáno v březnu následujícího roku. V listopadu 1984 byl Collins součástí charitativní superskupiny Band Aid na pomoc podporu od etiopského hladomoru a hrál na bicí na singlu "Do They Know It's Christmas?", který byl nahráván v Sarm West Studios v Notting Hill v Londýně. Charitativní koncert tentokrát Live Aid ve Wembley. Zpíval tam jako sólový interpret i jako bubeník doprovodil vystoupení Erica Claptona. Collins si na začátku roku 1985 uspořádal plán na turné, aby vyhověl možnosti vystoupení na Oscarech v případě, že by skladba "Against All Odds" byla nominována za nejlepší původní píseň.

V únoru 1985 Collins vydal své nejúspěšnější album "No Jacket Required" následně vyhlášeno za Diamond Certified. Dosáhlo čísla #1 ve Velké Británii i USA. Obsahovalo americké hity číslo jedna "One More Night" a "Sussudio" a také skladby z Top 10 hitů "Don't Lose My Number" a "Take Me Home". Obsahuje také méně známé "Who Said I Would" a "Only You Know And I Know". Album představovalo příspěvky od zpěváka Police Stinga, bývalého spoluhráče Petera Gabriela a Helen Terry jako doprovodných zpěváků. Nahrál také úspěšnou píseň "Separate Lives", duet s Marilyn Martin a US hit #1 pro film White Nights. Collins měl tři americké písně číslo jedna v roce 1985, nejvíce od jakéhokoli umělce v tomto roce. Deska "No Jacket Required" obdržela tři ceny Grammy včetně alba roku.

Deska "No Jacket Required" byla kritizována za to, že je "příliš komerční", a to i přes příznivé recenze od mnoha hudebních kritiků. Pozitivní recenze Davida Frickeho z Rolling Stone končila slovy: "Po letech na okraji art-rocku se Collins etabloval pevně uprostřed středního proudu. Možná by měl příště zvážit testování sama sebe a svých nových fanoušků." Píseň "Sussudio" přitáhlo i negativní pozornost, protože zněla příliš podobně jako Princův "1999", což je obvinění, které Collins nepopřel, a tento vliv byl označen jako nejoblíbenější prvek jeho kariéry. V roce 1986 získalo "No Jacket Required" Collinsovi první dvě z jeho šesti cen Brit Awards a byl oceněn v kategoriích Best British Male and Best British Albu.

V červenci 1985 se Collins zúčastnil koncertů Live Aid, což bylo pokračování úsilí o podporu zahájenou Band Aid. Collins byl jediným umělcem, který se ve stejný den objevil na londýnském koncertě na stadionu ve Wembley a na americkém koncertě na stadionu JFK ve Philadelphii. Po příjemném vystoupení v Londýně s písněmi "Against All Odds", "In The Air Tonight" a hraním po boku Stinga cestoval Collins letadlem Concorde do Filadelfie, kde předvedl svůj sólový materiál, hrál na bicí pro Claptona a bubnoval s Plantem a Jimmy Pagem při reunionu Led Zeppelin. Jeho výkon byl ale špatně přijat a později popřen kapelou. Page později řekl, že Collins se nenaučil své party pro bicí. Collins odpověděl, že kapela "nebyla moc dobrá", že "přešlapující" Page mu způsobil nepříjemné pocity, a pouze pokračoval v hraní, než aby opustil pódium, aby se vyhnul negativní odezvě.

Hudební tisk zaznamenal Collinsův astronomický úspěch jako sólového umělce, který jej učinil populárnějším než samotní Genesis. Před vydáním "No Jacket required" Collins trval na tom, že kapelu neopustí. "Další, kdo kapelu opustí, ukončí její historii," řekl Collins časopisu Rolling Stone v květnu 1985. "Cítím se šťastnější z toho, co teď děláme, protože mám pocit, že je mi to bližší". Collins k tomu ještě dodal: "Ubozí staří Genesis někdy překážejí. Stále neopöuštím skupinu, domnívám se však, že to skončí až vzájemným souhlasem".

V říjnu 1985 se Collins sešel s Banksem a Rutherfordem, aby nahráli další album Genesis "Invisible Touch". Jeho titulní skladba byla vydána jako singl a dosáhla čísla #1 v USA, jediné skladby Genesis, která toho dosáhla. Skupina získala cenu Grammy (jejich jediná) a nominaci na MTV Video Music Award za Video roku v roce 1987 za singl "Land Of Confusion", který uvedl loutkové karikatury vytvořené britským satirickým týmem Spitting Image. Video režírovali Jim Yukich a John Lloyd. Recenze "Invisible Touch" byly smíšené a bylo provedeno mnoho srovnání s Collinsovou sólovou tvorbou, ale J.D. Considine z Rolling Stone ocenil komerční přitažlivost alba a uvedl: "...každá melodie je pečlivě promixována, takže každý rozvoj nepřináší instrumentální zjevení, ale pevnou vychytávku". V březnu 1986 vyšla skladba "No One Is to Blame", singlový hit od Howarda Jonese, který zahrnoval Collinse na bicí, doprovodných vokálech a koprodukci po boku Padghama. Collins byl jedním z bubeníků a doprovodných zpěváků a producentů alba Erica Claptona z roku 1986.

Collinsova první filmová role od zahájení jeho hudební kariéry přišla až v roce 1988 s britskou romantickou komedií, drama-krimi, Buster. Obsadil roli jako Buster Edwards, zločinec usvědčený z role ve Velké vlakové loupeži. Recenze filmu byly smíšené a následovala ohledně toho kontroverze, když Princ Charles a princezna Diana odmítli pozvání na premiéru filmu poté, co byl označen z oslavy zločinu. Collinsův výkon po boku Julie Walters však získal dobré recenze a do soundtracku filmu přispěl čtyřmi písněmi. Jeho pomalé baladické ztvárnění skladby "A Groovy Kind Of Love", původně Mindbenders, se stalo jeho jediným singlem, který se dostal na #1 místo ve Velké Británii a USA. Tento film také přinest singlový hit "Two Hearts", který napsal společně s Lamontem Dozierem. Oba umělci získali Zlatý Glóbus za nejlepší původní píseň a získali nominaci na Oscara ve stejné kategorii. Dalšími písněmi byly "Big Noise" a "Loco In Acapulco", rovněž z dílny Collins a Dozier, vokály pro druhou byly provedeny skupinou Four Tops. Filmový kritik Roger Ebert uvedl, že roli Bustera Collins "hrál s překvapivou působivostí", nakonec se soundtrack filmu ukázal být úspěšnější než samotný film. Collinsovi byl věnován pořad "This Is Your Life" (britský dokumentární pořad) v roce 1988.

V srpnu 1989 se Collins objevil jako speciální host s kapelou The Who na jejich turné ve dvou představeních v roce 1989, kde hrál "Fiddle About" jako strýc Ernie a "Tommy's Holiday Camp" z jejich rockové opery Tommy z roku 1969.

Od dubna do října 1989 Collins nahrával v Anglii a Los Angeles své čtvrté album "...But Seriously", na kterém se v jeho textech řešily sociální a politická témata. Album vyšlo v listopadu 1989 opět s celosvětovým komerčním úspěchem. V ydrželo patnáct týdnů jako číslo #1 ve Velké Británii a tři roky v USA. Stalo se britským nejprodávanějším albem roku 1990 a patří mezi nejprodávanější alba v britské historii hitparád. Je to rovněž druhé nejprodávanější album v Německu. Její singl "Another Day In Paradise" je píseň proti bezdomovectví a obsahuje doprovodné vokály Davida Crosbyho. Po svém vydání v říjnu 1989 vystoupal až k č. #1 v USA, aby se stal konečně číslem #1 singlem od roku 1980. Přes její úspěch byla píseň také těžce kritizována a stala se spojena s obviněními z pokrytectví vznesenými proti Collinsovi. V reakci na kritiku písně Collins uvedl: "Když jedu ulicí, vidím to samé, co vidí všichni ostatní. Je mylná představa, že pokud máte spoustu peněz, jste nějak mimo realitu". V roce 1991 píseň "Another Day In Paradise" získala cenu Grammy za nahrávku roku. I další písně z alba se dostaly do první pětky v USA, a sice "Something Happened On The Way To Heaven", "Do You Remember?" a "I Wish It Would Rain Down" s Ericem Claptonem na kytaru.

"...But Seriously" bylo podpořeno "Seriously, Live! World Tour", která probíhalo od února do října 1990 a zahrnovala 121 koncertů. Během turné bylo zaznamenáno živé album "Serious Hits... Live!", jehož se ve Velké Británii prodalo 1,2 milionu kopií a v USA více než 4 miliony. V únoru 1990 Collins předvedl "Another Day In Paradise" na Brit Awards 1990, když vyhrál kategorii britský singl roku, a v září účinkoval se "Sussudio" na MTV Video Music Awards 1990 v Los Angeles. Zahrál si na bubny i s kapelou Tears For Fears v jejich singlu "Woman In Chains" z roku 1989.

V roce 1991 se Collins znovu sešel s Banksem a Rutherfordem, aby napsali a nahráli nové album Genesis "We Can't Dance". Stala se pátým po sobě jdoucím albem skupiny, které se ve Velké Británii umístilo na č. #1, v USA to dotáhlo na číslo #4, kde se jej prodalo přes 4 miliony kopií. Obsahuje singly "Jesus He Knows Me", "I Can't Dance", "No Son Of Mine" a "Hold On My Heart". Collins vystupoval také na svém vlastním turné v roce 1992. V roce 1993 American Music Awards ocen ila Genesis cenou za oblíbenou pop/rockovou kapelu, duo nebo skupinu. Collins byl v roce 1993 spoluautorem, zpíval a hrál na singlu "Hero" od Davida Crosbyho.

Collins pracoval na svém pátém studiovém albu "Both Sides" v letech 1992 a 1993. Znamenalo odklon od jeho vyleštěnějších a up-tempových písní na posledních albech k materiálu experimentálnější povahy, přičemž Collins nahrál všechny nástroje a nahrávku produkoval sám, protože napsané písně "se staly tak osobními, tak soukromými, že nechtěl zásah někoho jiného". Konec jeho druhého manželství byl ústředním bodem alba. Vyšlo v listopadu 1993 a dosáhlo na č. #1 v osmi zemích, včetně Velké Británie, a č. #13 v USA. Znamenalo to však pokles tržeb ve druhém případě ve srovnání s jeho předchozími záznamy a do konce roku dosáhlo jediné platinové certifikace. Dva největší singly z alba byly "Both Sides Of The Story" a "Everyday". Na turné The Sides of the World Tour vidělo Collinse od dubna 1994 do května 1995 165 představení napříč čtyřmi etapami. Collins kvůli svým koncertním závazkům odmítl nabídku přispět na album "Tower Of Song", album coverů písní Leonarda Cohena. Collins opustil Genesis v březnu 1996, aby se plně soustředil na svou sólovou kariéru.

Během pár měsíců po jeho odchodu z Genesis vytvořil Phil Collins Big Band, v němž se usadil za bicími. Chtěl se projektu věnovat už nějakou dobu a cítil se inspirován projektem Burning for Buddy, který dal dohromady bubeník Neil Peart. Po přestěhování do Švýcarska jej přivedlo pozvání k vystoupení na jazzovém festivalu v Montreux k tomu, aby se kapela spojila, kde se jako dirigent objevil Quincy Jones a zpěvák Tony Bennett. Skupina cestovala na letní jazzové festivaly v červenci 1996 se souborem jazzových interpretací materiálu Genesis a sólového od Collinse. Jejich první zastávka byla v Royal Albert Hall na koncertě Prince's Trust za účasti královny Alžběty II. a Nelsona Mandely. Aby se naučil jeho party, Collins vymyslel vlastní notaci na listech. Kapela poté pokračovala v pauze až do amerického a evropského turné v létě 1998, které se stalo základem pro živé album "A Hot Night In Paris".

V říjnu 1996 však Collins vydal své šesté sólové album "Dance Into The Light". Dosáhlo na pozici číslo #4 ve Velké Británii a #23 v USA. Album bylo přijato negativně hudebním tiskem a prodalo se jej méně než jeho předchozích alb. Entertainment Weekly přezkoumáno slovy: "Dokonce Phil Collins musí pochopit, že jsme všichni unaveni Philem Collinsem". Singly z alba obsahovaly skladbu "Dance Into The Light", která se ve Velké Británii dostala na #9 místo, a skladbu "It In Your Eyes" lehce inspirovanou Beatles. Album získalo zlatou certifikaci v USA. Collinsovo turné po vydání alba v roce 1997 s jeho Trip into the Light World Tour čítalo 82 zastávek. Během té doby vystoupil s předvedením "Take Me Home" na benefičním koncertu Music for Montserrat v Londýně po boku Paula McCartneyho, Eltona Johna, Erica Claptona, Marka Knopflera a Stinga.

V polovině 90. let byl Collins angažován k napsaní a nahrání písní pro kreslený dobrodružný film studia Disney "Tarzan" (1999), který byl propojen s partiturou Marka Manciny. Collins také nazpíval své písně ve francouzštině, italštině, němčině a španělštině pro dabované verze zvukového doprovodu filmu. Jeho píseň "You'll Be In My Heart" byla vydána v červnu 1999 a strávila 19 týdnů jako č. #1 v žebříčku Billboard Adult Contemporary, což byla dosud nejdelší doba. V roce 2000 získala píseň Collinsovi Oscara a Golden Globe Award, obě ceny za nejlepší původní píseň. Na tohoročním ceremoniálu v poločasovém vystoupení na Super Bowl předvedl skladbu "Two Worlds".

V říjnu 1998 vydal Collins své první kompilační album "...Hits", které obsahuje jednu novou skladbu, a sice cover "True Colors" od Cyndi Lauper, který produkoval Kenneth "Babyface" Edmonds. Album mělo celosvětový komerční úspěch, v Británii se dostalo na #1 místo a do roku 2012 se jej v USA prodalo 3,4 milionu kopií. V roce 1999 byla vydána kompilace hitů Genesis s názvem "Turn It On Again: The Hits" a v roce 2004 3CD výběr "Platinum Collection".

Ani v novém miléniu Phil Collins hudebně nestárne. V červnu 1999 získal Collins hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. V roce 2000 kvůli virové infekci částečně ohluchl na jedno ucho. V červnu 2002 Collins přijal pozvání bubnovat pro domácí kapelu na koncertě Party at the Palace, který se konal v areálu Buckinghamského paláce, události, která oslavovala zlaté jubileum královny Alžběty II. V roce 2002 získal cenu Disney Legend.

V roce 2000 se Collinsovi po nahrávací relaci v Los Angeles projevila náhlá ztráta sluchu v levém uchu. Konzultoval to se třemi lékaři, kteří mu řekli, že nemohou nic dělat a že šance na úplné uzdravení je malá. O dva roky později však získal většinu ze svého sluchu, později pak zjistil, že to bylo způsobeno virovou infekcí, která po léčbě vymizela.

Dne 11. listopadu 2002 vydal Collins své sedmé sólové album "Testify". Recenzentský portál Metacritic shledal tento záznam nejhorším recenzovaným albem v době jeho vydání, ačkoli od té doby jej překonaly tři další nahrávky. Singl z alba "Can't Stop Loving You", cover od Leo Sayera, byl hitem číslo jedna v kategorii Adult Contemporary. Do konce roku se ale v USA prodalo jen 140 000 kopií desky.

Studio Disney najalo Collinse a Tinu Turner na soundtrack k animovanému filmu "Brother Bear" z roku 2003, který obsahoval píseň "Look Through My Eyes". Ve stejném roce byl uveden do Síně slávy skladatelů (Songwriters Hall of Fame). Od června 2004 do listopadu 2005 odehrál Collins své první finální Farewell Tour, odkaz na mnohonásobná rozloučená turné dalších populárních umělců. V roce 2006 pracoval s Disneyem na hudební produkci muzikálu "Tarzan" založený na stejnojmenném filmu Walt Disney Animation Studios z roku 1999. Písně napsal Phil Collins podle libreta Davida Henryho Hwanga.

Další roky vydal Collins pár dalších alb, ale projevila se jakási únava z Phila Collinse, ačkoli singly byly úspěšné, už ale nedosahovaly takových úspěchů jako singly před pár lety.

Na tiskové konferenci, která se konala 7. listopadu 2006 v Londýně, oznámilo trio Banks / Collins / Rutherford, že se v roce 2007 uskuteční turné skupiny Genesis pod názvem Turn It On Again: The Tour, téměř 40 let poté, co se skupina poprvé zformovala. Turné se konalo v létě 2007 a odehrálo se ve dvanácti zemích po celé Evropě s 21 koncerty, po ní následovala druhá etapa s 20 vystoupeními v Severní Americe. Genesis tehdy vystoupili i v Praze 20. června 2007 na parkovišti vedle Sazka Arény. Během turné vystoupili Genesis na koncertě Live Earth na stadionu Wembley v Londýně. Závěrečný koncert turné se odehrál 14. července 2007 v Římě na koncertní pláni vedle Colossea Circus Maximus, kde se na Genesis přišlo podívat zdarma 500 000 lidí! Skupina vystupovala po celou dobu turné v "tradiční" sestavě Banks / Collins / Rutherford za podpory kytaristy a basisty Daryla Stuermera a bubeníka Chestera Thompsona.

V roce 2007 byli oceněni na druhém ročníku VH1 Rock Honours, kde na slavnostním ceremoniálu v Las Vegas zahráli "Turn It On Again", "No Son Of Mine" a orchestrálku "Los Endos". Dne 22. května 2008 obdržel Collins šestou cenu Ivora Novella od Britské akademie písničkařů, skladatelů a autorů (British Academy of Songwriters, Composers and Authors), když mu byla na slavnostním ceremoniálu v hotelu Grosvenor House Hotel v Londýně předána cena International Achievement Award.

V dubnu 2009 podstoupil Collins chirurgický zákrok na opravu vykloubených obratlů v horní části krku, problému, který vznikl při bubnování na turné Genesis v roce 2007. Po operaci ale ztratil cit v prstech a bubenické paličky mohl ovládat pouze tehdy, když mu byly přilepeny na ruce.

V říjnu 2009 bylo oznámeno, že Collins má nahrávat album Motown Cover. Vrátil se ke svému dřívějšímu nápadu udělat nahrávky starých skladeb od firmy Tamla Motown. Řekl německým novinám: "Chci, aby písně zněly přesně jako originály", a že album bude obsahovat až 30 písní. V lednu 2010 Chester Thompson uvedl, že album bylo dokončeno a brzy vyjde. Odhalil také, že se Collinsovi podařilo hrát na bicí na albu i přes operaci páteře. Výsledné album "Going Back" bylo vydáno 13. září 2010 a dosáhlo na číslo #1 v britském UK Albums Chart. Nové album je velmi odlišné od všech předchozích díky pro Phila nezvyklému stylu, který by se dal definovat jako R&B s prvky soulu a popu, prostě Motownské album. V červnu 2010 výjimečně předvedl skladby z "Going Back" na šestici koncertů (3x New York, Filadelfie a Montreaux), ale jinak zatím návrat na koncertní pódia neplánuje, i když do budoucna je úplně nevylučuje. Jednalo se o speciální program Phil Collins: One Night Only, vysílaný na ITV1 dne 18. září 2010. Collins také propagoval "Going Back" svým prvním a jediným vystoupením v britském hudebním seriálu BBC Later... with Jools Holland, vysílaným 17. září 2010.

V roce 2010 Collins narážel na pocity deprese a nízké sebevědomí v posledních letech a prohlásil dokonce, že uvažoval o sebevraždě, ale vzdoroval vždy kvůli svým dětem. Phila Collinse a Petera Gabriela v roce 2010 spojuje kromě účinkování v Genesis i momentální starost o svá záda. Zatímco pro Gabriela jsou to starosti velice příjemné, Collins bojuje po operaci krční páteře s omezenou pohyblivostí, která ohrožuje jeho další působení za bicími. Phil Collins sice statečně bojuje s následky operace krční páteře z roku 2009, ale jeho návrat za bicí soupravu je pořád hodně daleko. Populární zpěvák však neztrácí optimismus a věří ve světlé zítřky v osobním životě i v pokračování svého účinkování v Genesis. Cesta to však nebude jednoduchá, protože Collins se svěřil pro časopis Rolling Stone, že je pohybově velice vážně omezován a problém mu činí i pouhé držení příboru, natož paliček.


V březnu 2010 byl Collins uveden na ceremoniálu v New Yorku do Rock and Roll Hall of Fame jako člen Genesis. K lednu 2011 strávil Collins v německých hudebních hitparádách 1 730 týdnů - z toho 766 týdnů u alb a singlů Genesis a 964 týdnů u sólových vydání. Dne 4. března 2011, s odvoláním na zdravotní problémy a další obavy, Collins oznámil, že si vzal pauzu ve své kariéře, což si vyžádalo rozsáhlé spekulace o jeho odchodu do důchodu. Dne 7. března jeho zástupce pro Spojené království novinářům řekl: "Neodchází, nemá v úmyslu odejít do důchodu". Později téhož dne však Collins zveřejnil zprávu svým fanouškům na svém vlastním webu a potvrdil svůj záměr odejít do důchodu, aby se mohl soustředit na svůj rodinný život. Trauma na krční obratle a problémy se sluchem donutily Phil Collins přestat zpívat a hrát na bicí. V roce 2011 konečně ukončil svou kariéru hudebníka.

V září 2010 Collins uvedl: "Genesis už neexistují..." Bubeník a po Peteru Gabrielovi zpěvák skupiny Genesis má na takové prohlášení právo a jistě ví, o čem mluví. Právě vydal několik podob alba předělávek soulových písní "Going Back" a během jeho propagace poskytl rozhovor americkému týdeníku Billboard. Uvedl, že se chce věnovat výchově svých dvou nejmladších synů, s jejichž matkou se již rozvedl, proto také poslední roky žije ve Švýcarsku, aby jim byl nablízku. Po sólovém rozlučkovém turné a šňůře s obnovenými Genesis v roce 2007 již neplánoval další živé ani studiové hraní. Nový, vlastní materiál až na tři písně nemá a zatím nepřipravuje. Na otázku budoucnosti Genesis odpověděl: "Myslím, že Genesis už neexistují. Nemyslím, že bych s Genesis ještě hrál. Ne, že bych je neměl rád nebo bych nechtěl. Nezapadá to do mého současného života, chci být se syny, napsat knihu. Mám také jiné zájmy a navíc nemohu (ze zdravotních důvodů) bubnovat. Dělal jsem to celý život a teď si užívám jiné věci".

V červenci 2012 se Collinsova největší sbírka hitů "...Hits" znovu dostala do amerických hitparád a dosáhla čísla #6 v Billboard 200. V listopadu 2013 Collins řekl německým médiím, že uvažuje o návratu k hudbě, a spekuloval, že by to mohlo znamenat další živá vystoupení s Genesis, když uvedl: "Všechno je možné. Mohli bychom cestovat po Austrálii a Jižní Americe. Nebyli jsme tam doposud." V rozhovoru s novináři v Miami na Floridě v prosinci 2013 na akci propagující jeho charitativní činnost Collins naznačil, že znovu píše hudbu a může znovu cestovat.

Dne 24. ledna 2014, Collins oznámil v rozhovoru pro Inside South Florida, že píše nové skladby s kolegou pro anglickou zpěvačku Adele. Collins řekl, že netušil, kdo je Adele, když se dozvěděl, že s ním chce spolupracovat. Řekl: "Ve skutečnosti jsem o ní skoro nic nevěděl. Žiji v jeskyni." Poté, co uslyšel její hlas, Collins souhlasil, že se k ní přidá ve studiu a dodal: "Dosáhla neuvěřitelných věcí. Opravdu miluji její hlas. Miluji i některé z těch věcí, které udělala." V září 2014 však Collins prozradil, že spolupráce skončila, a řekl, že to byl "tak trochu předkrm". V květnu 2014 Collins předvedl živá vystoupení "In Air Air Tonight" a "Land Of Confusion" s mladými studentskými hudebníky na Miami Country Day School v Miami na Floridě. Collins byl rovněž požádán, aby tam vystoupili jeho synové, kteří jsou studenty školy. V srpnu 2014 Collins údajně přijal pozvání k vystoupení v prosinci na benefičním koncertu v Miami na podporu své charitativní organizace Little Dreams Foundation. Nakonec ale koncert kvůli nemoci vynechal.

V roce 2014 Collins uvedl, že stále není schopen hrát na bicí a že to není artritida, ale nediagnostikovaný nervový problém. V roce 2015 podstoupil operaci páteře, ale v roce 2016 znovu uvedl, že stále nebyl schopen bubnovat levou rukou. Jeho lékař mu radil, že pokud chce znovu hrát na bicí, bude muset cvičit tak dlouho, jak to jen půjde krok za krokem.

V květnu 2015 Collins podepsal smlouvu s Warner Music Group, aby jeho sólová alba byla remasterována a znovu vydána s dosud nevydaným materiálem. V říjnu téhož roku oznámil, že již není v důchodu, a zahájil plány na turné a vytvoření nového alba. V polovině roku 2016 bylo všech osm jeho alb vydáno znovu s aktualizovanou grafikou, aby zobrazoval Collinse jako staršího, výjimkou byla "Going Back", která měla nový obal. V roce 2019 následovaly další pouze digitální verze "Other Sides" a "Remixed Sides".

V říjnu 2016 byla zveřejněna Collinsova autobiografie "Not Dead Yet". Na tiskové konferenci konané v Royal Albert Hall ve stejném měsíci oznámil Collins své turné Not Dead Yet Tour, které mělo původně formu krátkého evropského treku od června 2017. Součástí turné bylo pět večerů v Royal Albert Hall, které se vyprodaly za patnáct sekund, což vedlo k oznámení Collinsova hlavního místa na festivalu BST Hyde Park 2017, který se stal jeho největším sólovým koncertem. V roce 2017 začal Collins při chůzí používat hůl, kterou potřebuje po vážném zranění, když v roce 2017 upadl v koupelně, a na pódiu vystupoval, když seděl na židli. Jeho skupina zahrnovala i jeho syna Nicholase na bicí. Recenze v The Telegraph uvedla: "Na rozdíl od těla je hlas z velké části nezničený časem. Je stále oduševnělý, někdy hedvábný a příležitostně pokroucený." V roce 2017 bylo turné rozšířeno po celém světě a probíhalo až do října 2019, celkem tedy 97 koncertů.

V březnu 2020 Collins, Banks a Rutherford oznámili, že reformovali Genesis a po třinácti letech se britská rocková legenda vrací na pódia. Phil Collins bude jen zpívat, za bicí soupravou ho zastoupí jeho osmnáctiletý syn. "Všichni jsme si říkali: proč ne? Možná to zní jako fádní důvod, my si ale jednoduše užíváme, když můžeme být spolu. Baví nás spolu hrát", vysvětlil Phil Collins ve vysílání rádia BBC 2, proč se Genesis rozhodli vyrazit na turné. Naposledy vedle sebe Collins, klávesista Tony Banks a kytarista Mike Rutherford stáli na pódiu v roce 2007. Peter Gabriel, který kapelu opustil v roce 1975, se turné nezúčastní stejně jako bývalý kytarista Steve Hackett.

Za bicí usedne Collinsův syn Nicholas. Osmnáctiletý bubeník svého otce zastoupil poté, co se Collins z posledního turné vrátil s poškozením nervů a v roce 2011 oznámil, že s bubnováním nadobro končí. Na pódium se vrátil poté, co v roce 2015 podstoupil operaci zad. Do rádia dorazil s holí, kterou používá od zmíněného zákroku a měl ji i na koncertě v Praze.

Podle Tonyho Bankse kapela za plánované turné z velké části vděčí mladému Nicholasi. "Když hraje, zní jako Phil. Díky tomu jsme si uvědomili, že to můžeme celé uskutečnit. Všem je totiž jasné, že Phil na turné už bubnovat nemůže," řekl Banks v rádiu.

Turné s názvem Last Domino? kapela měla začít 16. listopadu 2020 v Dublinu s dalšími koncerty v Liverpoolu, Leedsu, Birminghamu, Belfastu, Manchesteru, Newcastlu a Glasgow. Vrcholem měly být dva večery v londýnské O2 Areně. "Těším se na to. Nedávno jsem zjistil, že jsme za posledních osmadvacet let hráli ve Velké Británii jen dvakrát," prozradil Tony Banks, hráč na klávesové nástroje.

Turné The Last Domino? bylo následně dvakrát přeloženo, původně na duben 2021 a později na září 2021 v reakci na pandemii COVID-19. V říjnu 2020 vydal Collins příkaz k zastavení činnosti Donalda Trumpa a jeho prezidentské kampani za využívání skladby "In The Air Tonight" na volebních mítincích.


Mezitím se zdravotní stav legendárného zpěváka Phila Collinse (69) se za poslední rok nijak nezlepšil. V říjnu 2020 mu na vozík, nyní nedílnou součást jeho každodenního života, museli pomáhat členové jeho bývalé kapely Genesis. Autor nesmrtelných hitů "Another Day In Paradise" nebo "In The Air Tonight" po zveřejnění nových paparazzi fotografií opět rozvířil debaty o svém zdravotním stavu, který v posledních letech není úplně příznivý. Chřadnoucímu staříkovi z auta na vozík totiž na snímcích pomáhali jeho blízcí přátelé a členové kapely Genesis Mike Rutherford a Tony Banks. Phil v ruce třímal vycházkovou hůl, kterou po těžkém pádu v roce 2017 má stále u sebe. Trojice poté vyrazila na zkoušku do studia v Londýně. Ačkoliv mu na tváři visel úsměv a kamarádům stihl ukázat i fotografie syna, život jej v poslední době vůbec nešetří. Kromě bolestí a ztížené chůze bojuje se svou exmanželkou, jež se odmítá vystěhovat z Collinsova luxusního sídla v Miami. Zpěvák na ni údajně chce podat žalobu, aby dosáhl vyklizení nemovitosti. Navzdory Collinsovým zdravotním úskalím plánuje skupina Genesis po 13 letech návrat na scénu. Turné mělo být zahájeno letos v listopadu 2020, ale z důvodu pandemie koronaviru byly už dvakrát přesunuty.

Život Phila Collinse je plný živých vzpomínek. Navždy zanechal stopu ve světě rockové hudby. Má sedm Grammy a jeden Oscar, stejně jako mnohonásobnou armádu fanoušků. Phil Collins je zvláštní případ. Je to jedna z největších stálic nejen britského, ale i světového hudebního nebe a na svou hvězdnou slávu vždy shlížel s nedůvěrou. Nejistota, pochybnosti, deprese a v neposlední řadě permanentní problémy se sluchem Collinse nakonec zahnaly do ústraní, kde sepsal paměti a už si zcela vážně připravoval důchodcovské bačkory. Hlavně však i jeho odpůrci uznávají, že Collins je osobně fajn, pohodový chlapík. Proto všechny zarazilo, když přiznal myšlenky na sebevraždu.

Pravda, za leccos z toho si dobyvatel rozhlasových hitparád mohl sám. Tak jako koncem pozlátkových „osmdesátek“ nebylo možné uniknout jeho hitům Another Day In Paradise a I Wish It Would Rain Down, později zase éterem donekonečna létal jeho vzdušný popěvek Dance Into The Light. Collinsova líbivá, hladká hudba se leckomu přejedla. Zlatá éra Genesis, kteří aspoň měli raný rockový základ, byla zapomenuta a svět ovládly Philovy hymnické balady, nemilosrdně útočící na první signální.

Jen hrstka fajnšmekrů věděla, že ani tohle není pravý Phil Collins. Ten byl ve skutečnosti pevně zakotven v solidnějších žánrech a showbyznys ho až tak nezajímal. Častý spoluhráč Erika Claptona produkoval desky kultovní postavě britské folkrockové scény Johnu Martynovi a jako herec se mihl v pár dobrých filmech.

Phil Collins má velmi hektický osobní život. Byl třikrát ženatý.

První manželkou se v roce 1975 se stala Kanaďanka Andrea Bertholli, ekologická aktivistka, a byli spolu od roku 1975 do roku 1980.

Seznámili se jako 11-letí žáci v londýnské divadelní třídě a znovu se spojili, když Genesis vystupovali ve Vancouveru. Vzali se v Anglii, když jim bylo 24 let. Collins adoptoval Bertorelliniinu dceru Joely (nar. 1972), která se stala herečkou a filmovou producentkou. Měli spolu také syna Simona Collinse (nar. 1976), který je bývalým zpěvákem a bubeníkem progresivní rockové kapely Sound Of Contact. Důvodem rozvodu bylo zaměstnání hudebníka. Mimochodem, o ní byla napsána píseň "In The Air Tonight", v níž zpěvák líčí svůj hněv po rozvodu s Andreou, když jej opustila kvůli dekoratéra.



V roce 1984 se Collins oženil se svou druhou manželkou, Američankou Jill Tavelman a žili spolu v letech 1984-1996. Mají spolu jednu dceru Lily Collins (nar. 1989), která se stala herečkou a je známá svými rolemi ve filmech The Blind Side (2009, sportovní drama), sci-fi akční horror Priest (2011), psychologický akční thriller Abduction (2011), fantasy Mirror Mirror (2012), the urban fantasy The Mortal Instruments: City of Bones (2013), romantických komediích Stuck in Love (2012), The English Teacher (2013) a Love, Rosie (2014), komedii Rules Don't Apply (2016) a dalších. Zahrála si i pro Netflix v dramatu To the Bone (2017).

Collins, Jill Tavelman a Lily Lily Collins
Manželství trvající 11 let narazilo na problémy, které vyvrcholily tím, že Collins měl dvakrát milostný poměr při turné s Genesis v roce 1992 s Lavinií Lang, bývalou spolužačkou dramatické školy. Ti dva byli dříve zasnoubení, ale vztah skončil dříve, než se vzali. V roce 1994 Collins otevřeně prohlásil, že se nepohodl s Jill Tavelman a požádal o rozvod, který byl dokončen v roce 1996. V rámci dohody Collins zaplatil Tavelmanovi 17 milionů liber.

Collins se oženil v roce 1999 se svou třetí manželkou Orianne Cevey, Švýcarkou, s níž se seznámil na turné, kde pracovala jako jeho překladatelka. Mají spolu dva syny, Nicholas a Matthew. Žili v bývalém domě Jackie Stewart ve švýcarském Begnins. V roce 2006 se rozhodli rozvést. Zpěvák Phil Collins se rozváděl se svojí třetí ženou Orianne Cevey v roce 2007 po sedmi letech manželství. Jednalo se tehdy o nejdražší rozvod v britské historii u britských celebrit. Exotická Orianne odešla od muzikanta s majetkovým vyrovnáním v hodnotě 25 miliónů liber (885 miliónů korun). Za každičký den v manželství s Collinsem tak vyinkasovala v přepočtu okolo 350 tisíc korun. V roce 2008 se Cevey a její dva synové přestěhovali do Miami na Floridě.

V letech 2007 až 2016 byl Collins ve vztahu s americkou zpravodajskou moderátorkou Danou Tylerovou. Collins nadále žil ve Féchy ve Švýcarsku, zatímco také udržoval domovy v New Yorku a Dersinghamu v Norfolku.

V lednu 2016 ale oznámili své smíření a Phil přiznal, že s bývalou ženou opět žije poté, co se v předchozím roce přestěhoval do Miami Beach na Floridě, aby se přiblížil svým dvěma nejmladším synům. Orianne předtím bojovala se zdravotními problémy, kdy po operaci páteře v roce 2014 na čas skončila na vozíku. Phil jí tehdy přispěchal na pomoc a během rehabilitace se pár opět sblížil.

Muzikant v rozhovoru pro deník The Sun uvedl, že je překvapený, že jeho znovuvzkříšený vztah dosud nikdo neodhalil. S o dvaadvacet let mladší švýcarskou překladatelkou prý bydlí v Miami už půl roku. Zpátky do USA se za exmanželkou a jejich dvěma syny Matthewem a Nicholasem přestěhoval ze Švýcarska, kde několik let žil a kde se podle svých slov i potýkal s problémy s alkoholem.

"Byla tam pořádná díra v mém životě, kterou jsem vyplňoval pitím. V jedenáct ráno jsem si pustil televizi, sledoval kriket a otevřel si láhev vína. A pak jsem pil vodku, což si moc nerozumělo s mojí slinivkou. Viděl jsem, že moje pití trápí mé děti. Bral jsem taky prášky a pak padal ze schodů. Už jsem s tím ale přestal a můj rodinný život se o moc zlepšil", přiznal otevřeně Collins, jenž má z předešlých vztahů ještě tři děti.

Collins, Orianne a Nicolas 2004 V říjnu 2020 ale Collins podal návrh na vystěhování proti Cevey poté, co se v srpnu tajně provdala za jiného muže, investičního bankéře Charlese Mejjatiho, ale manželství jim nevydrželo a skončilo rozvodem. Pak následoval sled událostí, které vyvrcholily tím, že se Collins a Cevey dali v roce 2016 znovu dohromady. Collins nechtěl kolem toho dělat velký poprask, jen poukázal na to, že mají spolu děti a že je vždy lepší, když jsou věci hezké než ošklivé. Také prý jeden druhému velmi chyběli, což nakonec vedlo k opětovnému sblížení. Jenže ani tady romance prozatím nekončí.

Collins totiž nedávno obvinil Cevey, že mu zatajila sňatek, který uzavřela letos v srpnu 2020. Má jít o jednatřicetiletého byznysmena Thomase Batese. Vzala si jej narychlo v Las Vegas, zatímco Collinsovi tvrdila, že jede pouze na pracovní cestu. A právě Orianne Collinsovi pěkně zavařila, když společně se svým novým manželem obsadila Philovo sídlo na Miami a odmítla se z něj vystěhovat. Collins pochopitelně zuřil a nařídil manželce, aby opustila jeho dům. Ta to ale neudělala a místo toho změnila bezpečnostní kódy na budově. Spor se dlouho táhl a došlo to až tak daleko, že bývalí manželé skončili před soudem. Tam ji však soudce rozumně poradil, ať se veřejně neobviňují a vyřeší si své majetkové a finanční vyrovnání mezi sebou. A k dohodě nakonec došlo s tím, že Cevey bude chtít polovinu majetku nebo dvacet milionů dolarů, což je polovina ceny sídla v Miami, kterou Collins chtěl v prosinci prodat za čtyřicet milionů dolarů. Ovšem poslední slovo doposud v jejich sporu nepadlo. Ona a její nový partner Thomas Bates prý podle médií minulý měsíc zaplatili 5,5 milionu dolarů za dům na nábřeží ve Fort Lauderdale. Prostřednictvím svého právníka Collins v roce 2020 požadoval, aby Orianne a Thomas opustili sídlo v Miami Beach, a v říjnu jeho právníci podali žalobu na novomanželský pár, ve kterém se uvádí jako důvod nezákonné zadržování majetku a neumožnění vstupu majiteli. Soudní záznamy ukazují, že obě strany nakonec souhlasily s urovnáním, které však požadovalo, aby Orianne a Thomas Bates opustili nemovitost do čtvrtka 21. ledna 2021. Collins na sídlo našel anonymního kupce, takže se zdá, že prodeji už nic nebrání. Collins nakonec prodal svůj domov v Miami v roce 2021 za 39 milionů dolarů.

Zpět
Spolupracovníci:
Daryl Stuermer - Guitars, Bass

Členové

(celým jménem Daryl Mark Stuermer)
(Narozen 27. listopadu 1952, St. Francis, Milwaukee, Wisconsin, USA)
Guitars, Bass


Daryl je americký hudebník, kytarista a baskytarista, skladatel a producent, který je znám z působení na koncertech skupiny Genesis, dříve skupiny Sweetbottom a následně s Big Band Phil Collins nebo z hraní s Frankem Zappou. Vydal také devět sólových alb a turné se svou kapelou Daryl Stuermer Band. Tento virtuózní sólový kytarista Daryl Stuermer ze superskupiny Genesis a skuiny Phila Collinse oslavuje už více než 30 let hudebních úspěchů a od roku 1978 cestuje po světě, aby vyprodal davy.

Narodil se a vyrůstal v St. Francis, WI. Daryl začal hrát, když mu bylo asi 11, takže začal vážněji poslouchat kytaristy, když mu bylo asi 12 nebo 13. Pravděpodobně první kytaristé, kterých si opravdu začal všímat, byli v kapele Ventures a poté Duane Eddy a Chet Atkins. Cheta Atkinse sice nemohl hrát, ale určitě jej obdivoval. To byl úplný začátek a časem asi v 15 letech se začal stále více zajímat o bluesové hudebníky jako Mike Bloomfield a Albert King a B.B. King. Když Joe Pass vydal album s názvem "The Stones Jazz", kde předělal všechny písně Rolling Stones. Daril si pomyslel: "Panebože, dovolte mi přehrát tento záznam". Začal se zajímat o jazz, protože hrál věci, které nemohl hrát, noty, které v rockové hudbě nikdy neslyšel. To jej přitáhlo a pravděpodobně tehdy si oblíbil jazzového kytaristu Wese Montgomeryho. A poté se Jimi Hendrix stal také velkým vzorem v rocku.

Daryl si získal lokální proslulost hraním se svým bratrem Duanem v kapele z Milwaukee nazvanou Sweetbottom. Daryl pak byl objeven právě při hraní se svoji kapelou Sweetbottomem, když si udělal fanouška z tehdejšího klávesisty Franka Zappy, George Duke, který uspořádal konkurz na Stuermera a vyzkoušel uznávaného jazzového houslistu Jeana-Luca Pontyho. Stuermer pronikl na mezinárodní hudební scénu, připojil se k Pontymu na evropském turné a poté nahrával na svých čtyřech inovativních albech.

Na konci roku 1977 byl Stuermer doporučen jako náhrada za dlouholetého člena Steva Hacketta za britskou progresivní rockovou superskupinu Genesis, přičemž začal své 30-leté "stálé působení na částečný úvazek" (1978-1995, 2007) jako sólový kytarista skupiny Genesis a cestoval po světě po vyprodaných davech a vystupoval na sedmi albech Genesis. Krátce vystupoval na na turné v roce 1998 s náhradním zpěvákem Ray Wilsonem.

Když bubeník a zpěvák skupiny Genesis Phil Collins zahájil na začátku 80. let sólovou kariéru, Stuermer se stal nedílným členem Collinsovy sólové kapely. Bylo to v roce 1980, Genesis zkoušel v Anglii v Shepperton Studios. Phil přišel k Darylovi a zeptal se: "Vracíš se do Londýna? Řekl jsem, že ano a on řekl: "No, rád bych ti něco zahrál v autě. Odvezu tě". Došli tehdy k jeho autu a on vložil kazetu a zahrál ukázku "In The Air Tonight". Daryl si vzpomíná, jak si pomyslel: "Panebože". Ani nevěděl, zda si hudbu napsal sám, protože tolik z toho, co dělal v Genesis, bylo napsáno společně. Daryl si pomyslel, "...to je skvělá píseň a že to bude skvělé na albu. Zeptal jsem se ho, co s tím bude dělat, a on řekl: "No, přemýšlím o sólovém albu". Na kazetě byla ještě jedna píseň "“I Missed Again". Byla velmi odlišná od "In The Air Tonight". Skoro to znělo jako věci R & B a Motown. Byl jsem ohromen tím, co jsem slyšel, ale neměl jsem důvod pochybovat, že s ním budu dělat tu nahrávku". Stuermer vytvořil charakteristický kytarový zvuk Collinsových sólových mega hitů "In the Air Tonight" a "Easy Lover" a byl spoluautorem Collinsova singlu z roku 1989 oceněného GRAMMY® a singlu Billboard č. #4 "Something Happened On The Way To Heaven". Stuermerovo všestranné jazzové dílo lze slyšet téměř na všech Collinsových albech, všechna byla významnými hity, včetně "Face Value" z roku 1981, "No Jacket Required" (1985), "...But Seriously" (1990) a "Dance Into The Light" (1996). Kromě toho vystupoval na albech Jean Luc Pontyho, Frida Lyngstad (ABBA), Philipa Baileyho (Earth, Wind, & Fire), George Duke (Frank Zappa) a mnoho dalších.

Daryl vystupoval na SuperBowl, na Academy Awards, na Oscarech, na MTV Awards, na VH-1 Rock Awards i na celosvětové Premier Tour Tarzan "You’ll Be In My Heart".

Stuermer pokračuje v rozšiřování svých úspěchů. V letech turné vydal Stuermer svou vlastní nezávislou nahrávací společnost Urban Island Music a pokračuje v psaní hudby ke svým devíti sólovým albům "Steppin 'Out" (1988), "Live And Learn" (1998), "Another Side Of Genesis" (2000), "Waiting In The Wings" (2001), "Retrofit" (2004), "The Nylon String Sampler" (2005), "Rewired: The Electric Collection" (2006)"Go" (2007), "Breaking Cover" (2016), kde předvádí svoji oceňovanou směs rockové a jazzové kytary s originální hudbou a jedinečným ztvárněním Genesis. Stuermerova alba se pohybují v různých odstínech instrumentálního jazzu, od současného "smooth jazzu" přes latinský jazz a acid jazz až po rock jazz fussion a další styly.

Po úspěšném zahájení turné pro Mike + The Mechanics počátkem roku 2015 (Mike Rutherford, který je Darylovým spolupracovníkem s Genesis), se Stuermer v létě 2015 vrací do nahrávacího studia a vytvoří své nejnovější CD "Breaking Cover". Stuermerovo vysoce očekávané CD bude jeho nejnovějším vydáním za posledních pět let a oslavuje Stuermerovo osobní ztvárnění některých z největších hitů století, přičemž předvede Stuermerovy oceňované kytarové dovednosti.

Během kariéry se Daryl oženil se svoji ženou Michaelou a se svými dvěma dcerami se usadili v oblasti Milwaukee. V poslední době se vydává na turné s Daryl Stuermer Band v duu, kvartetu, pětičleném složení či s plně symfonickými show po celém světě.

Zpět

Studiové desky:
2010 Going Back
2002 Testify
1996 Dance Into The Light
1993 Both Sides
1989 ...But Seriously
1985 No Jacket Required
1982 Hello, I Must Be Going!
1981 Face Value

Živé nahrávky:
1990 Serious Hits... Live!

Kompilace:
2019 Other Sides
2016 The Singles
2004 Love Songs: A Compilation... Old and New
1998 ...Hits

Soundtracks:
2003 Brother Bear
1998 Tarzan

Phil Collins/Gary Moore/Rod Argent:
1998 Wild Connections

Flaming Youth:
1969 Ark 2


Skupina:
Phil Collins - Backing Vocals, Bass, Drums, Electric Piano
Phil Todd - Baritone Saxophone, Flute, Piccolo Flute
Ronnie Caryl - Acoustic Guitar
Jason Rebello - Electric Piano, Piano, Vibraphone
John Aram - Trombone
Bob Babbitt - Bass
Connie Jackson - Backing Vocals
Celeste-Marie Roy - Bassoon
Lynne Fiddmont - Backing Vocals
Mathew Collins - Backing Vocals
Nicholas Collins - Backing Vocals
Eddie Willis - Guitar
Ray Monette - Guitar
Graeme Blevins - Tenor Saxophone
Guy Barker - Trumpet
Tom Rees-Roberts - Trumpet
Hosté:
Diskografie Going Back
Vyšlo 2010, Atlantic, 075678924484 (Europe)

Seznam skladeb:
Side One
01. Girl (Why You Wanna Make Me Blue) (2:33)
02. (Love Is Like A) Heatwave (2:53)
03. Uptight (Everything's Alright) (3:02)
04. Some Of Your Lovin' (3:19)
05. In My Lonely Room (2:25)
06. Take Me In Your Arms (Rock Me For A Little While) (2:58)
07. Blame It On The Sun (3:26)
08. Papa Was A Rolling Stone (6:43)
09. Never Dreamed You'd Leave In Summer (2:59)
Side Two
10.Standing In The Shadows Of Love (2:42)
11. Do I Love You (2:50)
12. Jimmy Mack (2:56)
13. Something About You (2:47)
14. Love Is Here And Now You're Gone (2:40)
15. Loving You Is Sweeter Than Ever (2:48)
16. Going To A Go-Go (2:49)
17. Talkin About My Baby (2:47)
18. Going Back (4:37)
Total Time: (57:24)

Arranged, Transcription, Conductor: Scott Stroman
Transcription, Directed: John Aram
Engineer: Thierry Chaunay, Thoraya Binzagr
Engineer, Mixed: Yvan Bing
Mastered: Kevin Reeves
Artwork: Mike Hosey
Liner Notes: Lamont Dozier

Skupina:
Phil Collins - Instruments, Words, Written, Arranged
Daryl Stuermer - Music
Hosté:
Diskografie Testify
Vyšlo 2002, Warner Music International/Face Value Records, 0927-49273-2 (Europe)

Seznam skladeb:
01. Wake Up Call (5:16)
02. Come With Me (4:34)
03. Testify (6:32)
04. Don't Get Me Started (4:41)
05. Swing Low (5:08)
06. It's Not Too Late (4:00)
07. This Love This Heart (4:05)
08. Driving Me Crazy (4:38)
09. The Least You Can Do (4:22)
10. Can't Stop Loving You (4:17)
11. Thru My Eyes (5:07)
12. You Touch My Heart(4:43)
Total Time: (55:23)

Words, Music: Billy Nicholls
Producer, Realization: Rob Cavallo
Engineer: René Weis, Doug McKean
Engineer, Mixed: Allen Sides
Programmed: James Sanger
Mixed: Tom Lord-Alge
Mastered: Bernie Grundman
Artwork: M4 Design
Photography: Lorenzo Agius, Norman Watson

Skupina:
Phil Collins - Bagpipes, Drums, Guitar, Keyboards, Piano, Vocals
Ronnie Caryl - Guitars
Brad Cole - Keyboards, Organ
Nathan East - Bass, Guitar (Bass)
Vine Street Horns - Horn
Andrew Woolfolk - Saxophone
Arnold McCuller - Vocals (Background)
Daryl Stuermer - Guitars
Arturo Velasco - Trombone
Daniel Fornero - Trumpet
Amy Keys - Vocals (Background)
Harry Kim - Trumpet
Hosté:
Diskografie Dance Into The Light
Vyšlo 22. října 1996, Atlantic 82949

Seznam skladeb:
01. Dance Into the Light (Phil Collins) (4:24)
02. That's What You Said (Phil Collins) (4:20)
03. Lorenzo (Phil Collins / Michaela Odone) (5:52)
04. Just Another Story (Phil Collins) (6:24)
05. Love Police (Phil Collins) (4:11)
06. Wear My Hat (Phil Collins) (4:44)
07. It's in Your Eyes ((Phil Collins) (3:02)
08. Oughta Know by Now (Phil Collins) (5:30)
09. Take Me Down (Phil Collins) (3:27)
10. The Same Moon (Phil Collins) (4:09)
11. River So Wide (Phil Collins) (4:57)
12. No Matter Who (Phil Collins) (4:40)
13. The Times They Are A-Changin' (Phil Collins) (5:10)
Total Time (60:50)

Composer, Arranger, Lyricist: Phil Collins
Producer, Mixing: Phil Collins
Engineer, Mixing, Producer: Hugh Padgham
Assistant Engineer: Simon Osborne
Název "Dance Into The Light" je tak samozřejmý poté, co po rozvodu a rozchodu s Genesis přebýval ve tmě, Phil Collins je připraven být šťasten. To neznamená, že "Dance Into The Light" postrádá ambice nebo střízlivost, Collins zde proměnil "Just Another Story" v kus meditativního funku, zatímco "Wear My Hat", "River So Wide" a "Lorenzo" přineslo bubeníka, který se ponořil do afrických rytmů připomínajících Paula Simona, Petera Gabriela a Stinga. Celkové vyznění nahrávky je nicméně jasné a veselé, zvuk muže připraveného na oživení. Někdy vyhodí konkrétní zpětné volání své minulosti, např. titulní skladba připomíná pohotový úder "Sussudio", ale často se usadí v odborně modulovaném řemesle, které upřednostňuje svižný pop před spícími baladami.

Skupina:
Phil Collins Composer, Drums, Liner Notes, Multi Instruments, Percussion, Vocals
Hosté:
Diskografie Both Sides
Vyšlo 1993, Atlantic 82550

Seznam skladeb:
01. Both Sides Of The Story (P.Collins) (6:42)
02. Can't Turn Back The Years (P.Collins) (4:40)
03. Everyday (P.Collins) (5:43)
04. I've Forgotten Everything (P.Collins) (5:15)
05. We're Sons Of Our Fathers (P.Collins) (6:24)
06. Can't Find My Way (P.Collins) (5:09)
07. Survivors (P.Collins) (6:05)
08. We Fly So Close (P.Collins) (7:33)
09. There's A Place For Us (P.Collins) (6:52)
10. We Wait And We Wonder (P.Collins) (7:01)
11. Please Come Out Tonight (P.Collins) (5:46)
Total Time: (67:10)

Producer: Phil Collins
Engineer: Paul Gomersall
Assistant Engineer: Mark Robinson
Mastering: Bob Ludwig
Photography: Trevor Key
Podobně jako "Face Value" dříve, i "The Sides" lze charakterizovat jako "rozvodové album", ale manželství nebylo to jediné, co Phil Collins opustil v roce 1993. Bylo to již dva roky od alba "We Can't Dance" z roku 1991, které se ukázalo, že bylo jeho poslední s Genesis, takže na osobní a profesionální křižovatce Collins zalezl ve svém domácím studiu, aby psal a nahrával písně, které se dostaly na "Both Sides". Kromě relativně uštěpačné "We're Sons Of Our Fathers" a "We Wait and We Wonder", prosakující skladby, která působí jako reakce na "Us" Petra Gabriela, je "Both Sides" náladová, aniž by byla hrozivá; nikdy neklouzne na ostré, kosterní území, které dávalo "In the Air Tonight" pocit neklidu. Collins se spíše otáčí dovnitř a bude se bavit v tiché melancholii, která vyvolává zármutek a ztrátu, zatímco obchází okraj zoufalství. Názvy písní vyprávějí příběh: existují "Both Sides Of The Story" (Obě strany příběhu), ale vy "Can't Turn Back The Years" (Nemůžete vrátit ty roky) a "Can't Find My Way" (Nelze najít cestu) a nakonec skončíte jako "Survivors" (Přežívající). Tím, že opustil svou touhu po velkých popových písních a vyměnil introspekci za art rock, končí s albem, které je tiše přesvědčivé: postrádá velké hity, ale jako album se jeví kompletní.

Skupina:
Phil Collins - Drums, Keyboards, Percussion, Tambourine, Vocals
Daryl Stuermer - Guitar
Eric Clapton - Guitar
Dominic Miller - Guitar
Steve Winwood - Organ (Hammond)
Leland Sklar - Bass
Pino Palladino - Bass
Nathan East - Bass
Crosby & Nash, David Crosby - Vocals
Don Myrick - Saxophone (Alto), Saxophone
Stephen Bishop - Vocals
Alex Brown - Vocals (Background)
Lynn Fiddmont - Vocals (Background)
R. Michael Davis - Trumpet
Louis Satterfield - Trombone
Harry Kim - Trumpet
Pheonix Horns - Horn
Maria King, Marva King - Vocals (Background)
Hosté:
Diskografie ...But Seriously
Vyšlo 24. listopadu 1989, Universal/Virgin, CDV 2620

Seznam skladeb:
01. Hang In Long Enough (P.Collins) (4:44)
02. That's Just The Way It Is (P.Collins) (5:20)
03. Do You Remember? (P.Collins) (4:36)
04. Something Happened On The Way To Heaven (P.Collins / Daryl Stuermer) (4:52)
05. Colours (P.Collins) (8:51)
06. I Wish It Would Rain Down (P.Collins) (5:28)
07. Another Day In Paradise (P.Collins) (5:22)
08. Heat on the Street (P.Collins) (3:51)
09. All Of My Life (P.Collins) (5:36)
10. Saturday Night and Sunday Morning (P.Collins / Thomas Washington) (1:26)
11. Father To Son (P.Collins) (3:28)
12. Find A Way To My Heart (P.Collins) (6:08)
Total Time: (59:42)

Engineer, Mixing, Producer: Hugh Padgham
Producer, Mixing: Phil Collins
Assistant: Simon Osborne
Music Preparation: Maurice Spears
Zahrnutí čtyř hitových singlů, "But Seriously" obsadilo žebříčky na obou stranách Atlantiku. Zatímco pokračoval hodně v podobném vzorci jako na "No Jacket Required", došlo také k posunu směrem k organičtější produkci, protože Collins opustil některé bicí automaty a prominentní klávesy v rychlých číslech ve prospěch živé instrumentace. Rozhodnutí bylo dobré, protože není pochyb o tom, že skladby jako "Find A Way To My Heart" a "Hang In Long Enough" mají dost příchutě, aby přečkaly jejich více zastaralý znějící materiál z poloviny 80. let. Jako obvykle je zde příliš mnoho generických balad, ale když se Collins vzdálí od svého vzorce, jako v dramatickém gospelem ovlivněném "I Wish It Would Rain Down" představujícím Erica Claptona, jsou výsledky ohromující.

Skupina:
Phil Collins - Bass, Drum Machine, Drums, Kalimba, Keyboards, Percussion, Roland Synthesizer, Roland TR-808, Synthesizer, Vocals, Vocals (Background), Vocoder
Lee Sklar - Bass, Piccolo Bass
Daryl Stuermer - Banjo, Guitar, Keyboards
Leland Sklar - Bass
Nic Greene - Synthesizer
Don Mynck, Gary Barnacle - Saxophone
Rahmlee Michael Davis, Michael Harris - Trumpet
David Frank - Bass, Dmx, Keyboards, Mini Moog, Moog Synthesizer
Peter Gabriel, Sting - Vocals
Helen Terry - Vocals, Vocals (Background)
Pheonix Horns - Horn
Louis Satterfield - Trombone
Arif Mardin - Introduction, Orchestration, String Arrangements, Strings
Tom Tom 84 - Arranger
Hosté:

Diskografie No Jacket Required
Vyšlo 25. ledna 1985, Universal/Virgin, CDV 2345

Seznam skladeb:
01. Sussudio (P.Collins) (4:23)
02. Only You Know And I Know (P.Collins / Daryl Stuermer) (4:20)
03. Long Long Way To Go (P.Collins) (4:20)
04. I Don't Wanna Know (P.Collins / Daryl Stuermer) (4:12)
05. One More Night (P.Collins) (4:47)
06. Don't Lose My Number (P.Collins) (4:46)
07. Who Said I Would (P.Collins) (4:01)
08. Doesn't Anybody Stay Together Anymore (P.Collins / Daryl Stuermer) (4:18)
09. Inside Out (P.Collins) (5:14)
10. Take Me Home (P.Collins) (5:51)
11. We Said Hello, Goodbye (Don't Look Back) (P.Collins) (4:15)
Total Time: (50:27)

Engineer, Producer: Hugh Padgham, Phil Collins
Engineer: John Jacobs
Assistant: Stephen Chase
Design: Chief Grany, Phil Collins
Cover Photo: Pete Ashworth:
Vítězná Grammy za popové album roku 1985 "No Jacket Required" nalezlo Phila Collinse, který ve svém předchozím temnějším a dramatičtějším sólovém materiálu, plně obejmul popovou hudbu, bicí automaty a sentimentální balady. Nahrávka jej etablovala jako hlavní obchodní sílu a jako jeden z nejznámějších hlasů 80. let. Ačkoli hlavní hity "Sussudio", "One More Night", "Who Said I Would" a "Don't Lose My Number" brzy zněly zastarale, album obsahuje i několik výjimečných skladeb. "Long Long Way To Go", která obsahuje portrét od Stinga, je jednou z Collinsových nejúčinnějších balad, zatímco pulzující "Take Me Home" využívá drama z "In The Air Tonight" na toužebnější cestě. "Only You Know And I Know" a "Inside Out" mezitím ukazují zpěvákovu účinnou agresivní stránku. Není to úplně uspokojivá nahrávka, ale je to nejlepší příklad jednoho z nejvýraznějších a nejvlivnějších stylů 80. let.

Skupina:
Phil Collins - Drums, Handclapping, Keyboards, Marimba, Percussion, Piano, Tambourine, Timpani, Trumpet, Vocals
Daryl Stuermer - Banjo, Guitars
John Giblin, Mo Foster, Leland Sklar - Bass
David Frank, Peter Robinson - Keyboards
Don Myrick - Alto & Tenor Saxophone, Saxophone
Peter Robinson - Glockenspiel, Piano, Vibraphone
Louis Satterfield - Trombone
Gary Barnacle - Saxophone
Rahmlee Michael Davis - Trumpet
Michael Harris - Trumpet
Peter Gabriel - Vocals
Peter Newton - Vocals
Helen Terry - Vocals
Martyn Ford - Strings
Hosté:
Diskografie Hello, I Must Be Going!
Vyšlo 1. listopadu 1982, WEA 2292549434

Seznam skladeb:
01. I Don't Care Anymore (P.Collins) (5:00)
02. I Cannot Believe It's True (P.Collins) (5:14)
03. Like China (P.Collins) (5:05)
04. Do You Know, Do You Care? (P.Collins) (4:57)
05. You Can't Hurry Love (Lamont Dozier / Brian Holland) (2:50)
06. It Don't Matter to Me (P.Collins) (4:12)
07. Thru These Walls (P.Collins) (5:02)
08. Don't Let Him Steal Your Heart Away (P.Collins) (4:43)
09. The West Side (P.Collins) (4:59)
10. Why Can't It Wait 'Til Morning (P.Collins) (3:01)
Total Time: (45:03)

Producer: Hugh Padgham, Phil Collins
Photography: Trevor Key
Po obrovském úspěchu jeho alba "Face Value" z roku 1981 si Phil Collins nedával moc dlouhou pauzu. Genesis vydali "Abacab" o šest měsíců později, poté vyrazili na dlouhé turné. Když se vrátili, Collins skočil přímo k nahrávání svého druhého sólového alba z roku 1982 "Hello, I Must Be Going!". Album nebylo velkým odklonem od formule založené na "Face Value", postavené na introspektivních baladách rozlévajících se do jeho nitra, R&B jammování, které bylo založeno na rohu, art rocku a dramatických rozchodových písní. Ve skutečnosti první skladba, sžíravá skladba "I Do Not Care Anymore", znějící jako velmi blízká příbuzná skladby "In The Air Tonight", je jen méně záhadná a více v jeho stylu. Stále efektivní a se stejným magickým zvukem bubnu se Collins dostal k té dřívější písni. Skladby založené na R&B jsou dobře obsluhovány rohy od Earth, Wind & Fire rohy, a pokud není nic na stejné úrovni jako "I Missed Again", nedochází k velkému poklesu kvality. Je tam také pár balad, kdy Collins jen zpomaluje třeba v půvabné písni "Don't Let He Steal Your Heart Away" a bujné "Why Can't It Wait 'Til Morning", které předznamenávají jeho kariéru jako zpěváka k využití na mnoha filmových soundtrackech. Spolu s celkově vylepšenými hodnotami produkce je na "Hello..." i několik překvapení, zejména up-tempová popová melodie "Like China", která se pyšní kytarovým příspěvkem od Daryla Stuermera, a téměř perfektní cover od Supremes "You Can't Hurry Love", které zní jako milující pocta. Další odklon od "Face Value" přichází s písně "Thru These Walls", kde Collins hraje charakter místo psaní z místa bolesti a frustrace, což byla jedna z věcí, díky nimž bylo toto album tak zničující. Přes změnu tónu od intenzivně osobního a temného až mírně oddělené a dokonce bezstarostné místo, album je stále vítězným pokračováním, které ukazuje, že Collins má plnou kontrolu nad tvorbou skladeb a produkcí.

Nahráli:
Phil Collins - Clapping, Congas, Drum Machine, Drums, Fender Rhodes, Keyboards, Marimba, Percussion, Piano, Prophet Synthesizer, Recorder, Vocals, Vocoder, Voices
Daryl Stuermer - Banjo, 12-string Guitars, Guitars
Peter Manning Robinson - Prophet Synthesizer
Eric Clapton - Guitar
John Giblin, Alphonso Johnson - Bass
Chris Lawrence - Double Bass
Stephen Bishop - Vocals, Vocals (Background)
Jo Partridge - Guitar, Slide Guitar
Don Myrick - Alto & Tenor Saxophone, Tenor (Vocal)
Tony Pleeth - Cello
Rahmlee Michael Davis, Michael Harris - Flugelhorn, Trumpet
Tony Pleet - Cello, Strings
Peter Robinson - Keyboards, Prophet Synthesizer
Richard Studt - Strings, Violin
Hosté:
Tom Tom 84 - Arranged [Earth Wind & Fire Horns]
Nigel Warren-Green - Viola
Simon Whistler - Strings, Viola
Gary Wright - Violin
David Woodcock - Strings, Violin
Gavyn Wright - Leader, Strings, Violin
Louis Satterfield - Trombone
Ronnie Scott - Saxophone (Tenor), Saxophone
Ronnie Scott's Quintet Soloist, Tenor (Vocal)
Gavyn Wright - Violin, Leader
Tony Pleeth, Clive Anstee, Nigel Warren-Green - Cello
Shankar - Drums, Tamboura, Violin
Bill Benham, Bruce Dukov, David Woodcock, Liz Edwards, Irvin Arditti, Ken Sillitoe, Peter Oxer, Richard Studt - Violin
Shovokav - Percussion, Violin
Kevin Sillitoe - Strings, Violin
Martyn Ford - Strings
Brian Hawkins, Roger Best, Simon Whistler - Viola
Diskografie Face Value
Vyšlo 6. února 1981, Atlantic/Virgin V2185
WEA 2292549394

Seznam skladeb:
01. In The Air Tonight (P.Collins) (5:36)
02. This Must Be Love (P.Collins) (3:56)
03. Behind The Lines (T.Banks /P.Collins /M.Rutherford) (3:53)
04. The Roof Is Leaking (P.Collins) (3:18)
05. Droned (P.Collins) (2:50)
06. Hand In Hand (P.Collins) (5:23)
07. I Missed Again (P.Collins) (3:46)
08. You Know What I Mean (P.Collins / Mark Mancina) (2:33)
09. Thunder And Lightning (P.Collins) (4:13)
10. I'm Not Moving (P.Collins) (2:35)
11. If Leaving Me Is Easy (P.Collins) (4:55)
12. Tomorrow Never Knows (J.Lennon / P.McCartney) (4:47)
Total Time: (47:45)

Recorded at Old Croft, The Townhouse, Village Recorder L.A.
Mastered at Sterling Sound N.Y.
Producer: Phil Collins
Music Preparation: Maurice Spears
Engineer [Assistant, L.A.]: Karen Segal
Engineer [Assistant, London]: Nick Launey
Engineer, Producer [Assistant]: Hugh Padgham
Photography: Trevor Key
CDD Pre-Mastering by WCI Record Group
První sólové album Phila Collinse "Face Value" z roku 1981 přicházelo dlouhou dobu, ale ukázalo se, že stalo za to čekat, a to jak pro samotného bubeníka a zpěváka Genesis, tak pro fanoušky promyšleného, emocionálně nabitého popu. Už roky Phil zápasil s myšlenkou udělat sólovou nahrávku a našel velkou inspiraci v bolesti způsobené hrozícím rozvodem a touha po umělecké nezávislosti po letech spolupráce. Mnoho písní skončilo na albu Genesis z roku 1980 "Duke" a skladba "Against All Odds" byla uložena do kapsy pro pozdější použití. Ponechal si však toho dost na to, aby vytvořil album, které je klasickou ukázkou pop/rocku 80. let. Collins produkoval album sám a hrál na klávesy a bicí, přizval si přátele a rohy z Earth, Wind & Fire, aby vyplnil písně. Úvod s hořkou hymnou "In the Air Tonight", která byla právem považována za jednu z největších srdcervoucích písní všech dob, se na albu střídá s náladovými baladami a oduševněle oduševnělými skladbami, které se pokoušejí usmát se bolesti. U tišších písní jako "If Leaving Me Is Easy" nenechají Collinsovy podivné vokály pochyb o tom, že svou cukrovou devastaci nepodléhá cukru, když prochází troskami svého života. Popovější skladby, jako elegantní "Behind The Lines" a neuvěřitelně háklivé ""I Missed Again", předvádějí jeho schopnosti hitmakera a zpěváka. Pulzující "I Don't Moving" se oddává s jednou z Collinsových nejchytřejších melodií a nejchytřejších inscenací s nejsilnějšími texty na desce. Jeho všední styl zpěvu překládá do obou typů písní; stejně dobře dokáže vyždímat každou kapku emocí z balad, stejně jako plachtění podvodnými svůdnými melodiemi. Jeho produkce jde z velké části s dobou; bezpražcové basy a svěží syntezátorové vpády znějí na 80. léta, stejně jako obrovské bicí. Občas je to také překvapivě jemné, i když vzhledem k tomu, že Collins spolupracoval s Brianem Eno, možná to není tak šokující. Stylově new age "Droned" a swingující "Hand In Hand" dodávají albu nějakou instrumentální strukturu a umožňují úlevu od všech těch zoufalých emocí. Jemně zpívaný, sladký punč "This Must Be Love", který byl napsán po rozvodu o nové lásce, také poskytuje časnou úlevu po kolébání a modřinách i "In The Air Tonight". Tento rozsah zvuku a emocí je součástí toho, co pomáhá albu uspět stejně jako to dělá; podobně jako pocit, že se Collins cítil veden k tomu, aby mu toto album pomohlo uzdravit se. Nejedná se o kariérní tah ani o shrábnutí hotovosti, je to přenos od zraněné duše dodávané jemným dotykem a citlivostí. Je to tedy Collinsova nejpoctivější a nejpřesvědčivější práce. Poté se stal obrovskou hvězdou se spoustou dalších hitů, ale Face Value je jeho mistrovským dílem a jedním z nejlepších momentů hudební scény 80. let.


Skupina:
Phil Collins - Drums, Engineer, Keyboards, Percussion, Primary Artist, Producer, Vocals
Daryl Stuermer - Guitars
Bridgette Bryant - Vocals (Background)
Brad Cole - Keyboards
Leland Sklar - Bass
Chester Thompson - Drums
Rahmlee Michael Davis - Trumpet
McCuller - Vocals (Background)
Don Myrick - Saxophone (Alto)
The Phoenix Horns
Fred White - Vocals (Background)
Harry Kim - Trumpet
Lui Lui - Trombone
Hosté:
Diskografie Serious Hits... Live!
Vyšlo 1990, Atlantic

Seznam skladeb:
01. Something Happened on the Way to Heaven (Phil Collins / Daryl Stuermer) (4:59)
02. Against All Odds (Take a Look at Me Now) (Phil Collins) (3:28)
03. Who Said I Would (Phil Collins) (4:28)
04. One More Night (Phil Collins) (5:49)
05. Don't Lose My Number (Phil Collins) (4:42)
06. Do You Remember? (Phil Collins) (5:40)
07. Another Day in Paradise (Phil Collins) (5:36)
08. Separate Lives (Stephen Bishop / Phil Collins) (5:16)
09. In the Air Tonight (Phil Collins) (6:35)
10. You Can't Hurry Love (Lamont Dozier / Brian Holland / Eddie Holland) (2:54)
11. Two Hearts (Phil Collins / Lamont Dozier) (3:07)
12. Sussudio (Phil Collins) (7:14)
13. A Groovy Kind of Love (Carole Bayer Sager / Toni Wine) (3:30)
14. Easy Lover (Philip Bailey / Phil Collins / Nathan East) (4:46)
15. Take Me Home (Phil Collins) (8:39)
Total Time: (76:43)

Producer, Engineer, Mixing: Paul Gomersall, Robert Colby
Nejen že Collins multitalentovaným hudebníkem a vynikajícím skladatelem, je také jedním z nejlepších živých interpretů v rocku. Jeho písně obvykle zůstávají věrné své původní podobě, do vokálů vkládá spoustu ohně a co je nejlepší, každá z jeho koncertních kvalit se dobře přenáší do podoby alba. "Serious Hits... Live!" je skvělým příkladem toho, že má nejen 15 skladeb, ale 15 nejlepších Philových skladeb, které jsou předvedeny s přeplněným množstvím nadšení a energie. Skladby jsou převzaty z řady koncertů během jeho Serious Tour v roce 1990, ale jeho výkonnostní úroveň zůstává nadšená celým albem a změna místa vystupování zůstává bez povšimnutí, což je opět další plus.


Skupina:
Phil Collins - Drum Programming, Drums, Keyboards, Piano, Piano (Electric), Synthesizer, Vocals
Clive Anstee - Cello
Irvine Arditti - Violin
Bill Benham - Violin
Roger Best - Viola
Alex Brown - Vocals (Background)
Paul Bushnel - Guitar (Bass)
Eric Clapton - Guitar
Rahmlee Michael Davis - Flugelhorn, Trumpet
Bruce Dukov - Violin
Nathan East - Guitar (Bass)
Liz Edwards - Violin
Lynn Fiddmont - Vocals (Background)
John Giblin - Guitar (Bass)
Michael Harris - Flugelhorn, Trumpet
Brian Hawkins - Viola
Alphonso Johnson - Guitar (Bass)
Marva King - Vocals (Background)
Chris Laurence - Cello
Dominic Miller - Guitar
Jamie Muhoberac - Keyboards
Don Myrick - Saxophone (Alto, Tenor)
Peter Oxen - Violin
Tim Pierce - Guitar
Tony Pleeth - Cello
Louis Satterfield - Trombone
Ken Sillitoe - Violin
Ronnie Scott - Saxophone (Tenor)
Shankar - Violin
Daryl Steurmer - Guitars
Richard Studt - Violin
Nigel Warren-Green - Cello
Simon Whistler - Viola
David Woodcock - Violin
Gavyn Wright - Violin
Diskografie Other Sides
Vyšlo 31. května 2019, Rhino Records, (US)

Seznam skladeb:
01. In The Air Tonight (Demo) (4:58)
02. I Missed Again (Demo) (4:09)
03. If Leaving Me Is Easy (Demo) (5:14)
04. The Man With The Horn (3:58)
05. I Like The Way (4:33)
06. Big Noise (Instrumental) (3:44)
07. Homeless ("Another Day In Paradise" Demo) (4:18)
08. Lionel ("Do You Remember?" Demo) (4:44)
09. Broadway Chorus ("Something Happened On The Way To Heaven" Home Demo) (4:18)
10. Around The World In 80 Presets (5:44)
11. Rad Dudeski (3:36)
12. Don't Call Me Ashley (5:11)
13. Both Sides Of The Demo (Early Demo) (6:59)
14. Everyday (Early Demo) (4:52)
15. For A Friend (6:04)
16. Stevie's Blues ("There's A Place For Us" Instrumental) (6:50)
17. It's Everywhere (3:40)
18. Tears Of A Clown (3:23)
Total Time: (1:26:15)

Producer: Phil Collins, Rob Cavallo
Assistant Producer, Engineer, Producer: Hugh Padgham
Composer, Engineer, Producer: Lamont Dozier
Engineer: Paul Gomersall, Allen Sides
Arranger: Arif Mardin
Assistant, Engineer: Simon Osborne

Skupina:
Hosté:


Diskografie The Singles
Vyšlo 14. října 2016, Atlantic, 081227945916 (Europe)

Seznam skladeb:
01. In The Air Tonight (5:35)
02. I Missed Again (3:44)
03. If Leaving Me Is Easy (4:56)
04. Thru These Walls (5:04)
05. You Can't Hurry Love (2:54)
06. I Don't Care Anymore (5:03)
07. Don't Let Him Steal Your Heart Away (4:45)
08. Why Can't It Wait 'til Morning (3:09)
09. I Cannot Believe It's True (5:14)
10. Against All Odds (3:26)
11. Easy Lover (5:03)
12. Sussudio (4:23)
13. One More Night (4:48)
14. Don't Lose My Number (4:48)
15. Take Me Home (5:53)
16. Separate Lives (4:08)
17. A Groovy Kind Of Love (3:30)
18. Two Hearts (3:24)
19. Another Day In Paradise (5:23)
20. I Wish It Would Rain Down (5:28)
21. Something Happened On The Way To Heaven (4:51)
22. That's Just The Way It Is (5:20)
23. Hang In Long Enough (4:44)
24. Do You Remember? (4:36)
25. Who Said I Would (4:01)
26. Both Sides Of The Story (6:42)
27. Everyday (5:43)
28. We Wait And We Wonder (7:00)
29. Dance Into The Light (4:23)
30. It's In Your Eyes (3:04)
31. No Matter Who (4:41)
32. Wear My Hat (4:42)
33. The Same Moon (4:07)
34. True Colors (4:34)
35. You'll Be In My Heart (4:17)
36. Strangers Like Me (3:01)
37. Son Of Man (2:44)
38. Two Worlds (2:42)
39. Can't Stop Loving You (4:16)
40. The Least You Can Do (4:22)
41. Wake Up Call (5:14)
42. Look Through My Eyes (4:00)
43. No Way Out (4:17)
44. (Love Is Like A) Heatwave (2:52)
45. Going Back (4:38)
Total Time: (2:32:27)

Coordinator: Jo Greenwood
Management: Tony Smith Personal Management, Tony Smith
Remastered: Nick Davis, Miles Showell
Design Concept, Written: Phil Collins
Artwork: Darren Evans
Photography: Alastair Thain, Allan Ballard, John Stoddart, Katherine Moore, Patrick Balls

Skupina:
Phil Collins - Vocals, Drums, Percussion
Gerald Albright - Saxophone (Soprano), Soloist
Harry Kim - Flugelhorn, Soloist
Amy Keys - Vocal Arrangement
Brad Cole - Arranger, Vocal Arrangement
Hosté:
Diskografie Love Songs: A Compilation... Old And New
Vyšlo 28. září 2004, Atlantic, Face Value Records, 2564 61884-2 (Europe)

01. Tearing And Breaking (5:28)
02. Do You Remember? (4:35)
03. One More Night (4:44)
04. Against All Odds (3:23)
05. Can't Turn Back The Years (4:37)
06. Groovy Kind Of Love (3:27)
07. Everyday (5:40)
08. Don't Let Him Steal Your Heart Away (4:43)
09. Please Come Out Tonight (5:46)
10. This Must Be Love (3:30)
11. It's In Your Eyes (2:54)
12. Can't Stop Loving You (4:15)
13. Testify (6:28)
14. True Colours (Rehearsal) (5:28)
15. You'll Be In My Heart (4:15)
16. If Leaving Me Is Easy (4:53)
17. I've Been Trying (4:59)
18. I've Forgotten Everything (4:33)
19. Somewhere (3:59)
20. Least You Can Do (5:04)
21. Two Hearts (3:22)
22. Separate Lives (Live) (5:18)
23. My Girl (Live) (3:44)
24. Always (Live) (4:35)
25. The Way You Look Tonight (Live) (4:03)
Total Time: (1:54:28)

Producer: Rob Cavallo, Robert Colby, Nick Davis, Lamont Dozier, Anne Dudley, Arif Mardin, David Pack
Compilation Producer, Engineer: Geoff Callingham
Executive Producer: Tony Smith
Engineer: Paul Gomersall, Mauricio Guerrero, Christophe Suchet, Elliot Scheiner
Engineer, Mixing, Remixing: Allen Sides
Assistant, Engineer, Mixing, Producer: Hugh Padgham
Mixing, Producer: Phil Collins
Mixing: Chris Lord-Alge, Tom Lord-Alge, Don Murray
Art Direction, Design: David Costa, Nadine Levy
Arranger: Roberta Flack
Photography: Julian Broad, Sebastian Copeland, Guzman/Rotterdam Conservatory Orquesta Tipica

Skupina:
Phil Collins - Keyboards, Drums, Vocals, Tambourine, All Instruments, Drum Machine, Backing Vocals, Horn Arrangements, Keyboard
David Crosby - Vocals
Leland Sklar - Bass
Dominic Miller - Guitar
Babyface - Backing Vocals, Keyboards, Drum Programming
Sheila E. - Percussion
Greg Phillinganes - Pano, Wurlitzer
Eric Rigler - Uillean Pipes
Corneluis Mims - Bass
Phil Bailey - Vocals
Nathan East - Bass
Daryl Stuermer - Guitar, Lead Guitar
Lesette Wilson - Keyboards
John Giblin - Bass
Peter Robinson - Piano, Glockenspiel, Vibraphone
Freddie Washington - Bass
Michael Landau - Guitar
Paulino da Costa - Percussion
Pino Palladino - Bass
Eric Clapton - Guitar
Rob Mounsey - Keyboards
The Phenix Horns - Horns
Don Myrick - Saxophone
Louis Satterfield - Trombone
Haerry Kim - Trumpet, Horn Arrangements
Tom Tom 84 - Horn Arrangements
Alex Brown - Backing Vocals
Marva King - Backing Vocals
Lynn Fiddmont - Backing Vocals
Marilyn Martin - Vocals
Nick Glennie-Smith - Keyboards
David Frank - Keyboards, Mini Moog, Bass, Synthesizer
Michael Harris - Trumpet
Rahmlee Michael Davis - Trumpet
Ronnie Caryl - Rhythm Guitar
Brad Cole - Keyboards
Amy Keys - Vocals
Arnold McCuller - Vocals
Vine Street Horns - Horns
Daniel Fornero - Trumpet
Arturo Velasco - Trombone
Andrew Woolfolk - Saxophone
Shankar - Violin
Peter Gabriel - Backing Vocals
Sting - Backing Vocals
Helen Terry - Backing Vocals
Diskografie ...Hits
Vyšlo 5. řijna 1998,

Seznam skladeb:
01. Another Day In Paradise5:24)
02. True Colors (4:35)
03. Easy Lover (5:04)
04. You Can't Hurry Love (2:54)
05. Two Hearts (3:25)
06. I Wish It Would Rain Down (5:30)
07. Against All Odds (3:26)
08. Something Happened On The Way To Heaven (4:53)
09. Separate Lives (4:08)
10. Both Sides Of The Story (6:38)
11. One More Night (4:48)
12. Sussudio (4:23)
13. Dance Into The Light (4:24)
14. A Groovy Kind Of Love (3:31)
15. In The Air Tonight (5:32)
16. Take Me Home (5:52)
Total Time: (1:15:33)

Producer, Mastering: Hugh Padgham
Writer, Producer: Phil Collins, Lamont Dozier
Conductor, Producer: Arif Mardin, Anne Dudley
Mastering: Chris Blair
Art Direction, Design: David Costa
Art Direction, Design, Illustration: Janfranco Caro






Skupina:
Hosté:
Diskografie Brother Bear
Vyšlo 21. října 2003, Walt Disney Records, DIS601277 (Canada)

Seznam skladeb:
01. Phil Collins - Look Through My Eyes (4:01)
02. Tina Turner - Great Spirits (3:24)
03. Phil Collins - Welcome (3:38)
04. Phil Collins - No Way Out (Theme from Brother Bear) (single version) (4:18)
05. The Bulgarian Voices Angelite - Transformation (2:29)
06. Phil Collins - On My Way (3:40)
07. The Blind Boys of Alabama and Phil Collins with Oren Waters - Welcome (3:14)
08. Phil Collins - No Way Out (Theme from Brother Bear) (2:37)
09. Phil Collins - Transformation (2:25)
10. Mark Mancina - Three Brothers (6:46)
11. Mark Mancina - Awakes as a Bear (6:48)
12. Mark Mancina - Wilderness of Danger and Beauty (5:28)
Total Time: (48:48)


Skupina:
Phil Collins - Composer, Drums, Noise, Vocal Arrangement, Vocals
Glenn Close - Vocals
Luis Conte - Percussion
Wil Donovan - Percussion
Mark Goldenberg - Guitar
Michael Landau - Guitar
Nathan East - Bass (Electric)
Bruce Fowler - Trombone
Walt Fowler - Trumpet
Rob Cavallo - Guitar (Acoustic)
Tommy Johnson - Tuba
Kim Bullard - Programming
David Campbell - String Arrangements
Sandy De Crescent - Music Contractor
Bobbi Page - Vocal Contractor
John Pierce - Bass (Electric)
Tim Pierce - Guitar
Fred Selden - Flute
Michael Hart Thompson - Guitar
Rosie O'Donnell - Vocals
NSYNC - Vocals
Jo Ann Turovsky - Harp
Marc Mann - Synthesizer Programming
Carmen Rizzo - Programming
Don Harper - Conductor, Vocal Arrangement
David Metzer - Choir Arrangement, Orchestration
Dave Metzger - Orchestration, Vocal Arrangement
Diskografie Tarzan
Vyšlo 18. května 1998,

Seznam skladeb:
01. Two Worlds (Phil Collins / Mark Mancina) (3:18)
02. You'll Be in My Heart (Phil Collins / Mark Mancina, feat: Glenn Close) (1:36)
03. Son of Man (Phil Collins / Mark Mancina) (2:44)
04. Trashin' the Camp (Phil Collins, feat: Rosie O'Donnell) (2:16)
05. Strangers Like Me (Phil Collins / Mark Mancina) (3:00)
06. Two Worlds (Reprise) (Phil Collins / Mark Mancina) (0:51)
07. Trashin' the Camp (Phil Collins / Mark Mancina, feat: NSYNC) (2:23)
08. You'll Be in My Heart (Phil Collins / Mark Mancina) (4:18)
09. Two Worlds (Phil Collins / Mark Mancina) (2:42)
10. A Wondrous Place (Phil Collins / Mark Mancina) (5:18)
11. Moves Like an Ape, Looks Like a Man (Phil Collins / Mark Mancina) (2:57)
12. The Gorillas (Phil Collins / Mark Mancina) (4:28)
13. One Family (Phil Collins / Mark Mancina) (3:48)
14. Two Worlds (Finale) (Phil Collins / Mark Mancina) (1:16)
Total Time: (40:55)

Producer: Phil Collins, Bonnie Arnold, Rob Cavallo, Chris Ward
Executive Producer: Chris Montan
Engineer: Gil Morales, Elliot Scheiner
Music Editor: Earl Ghaffari
Music Coordinator: Deniece La Rocca
Music Preparation: Jo Ann Kane, JoAnn Kane
Assistant Music Editor: Daniel Gaber
Assistant Engineer: Andy Bass, Greg Dennon, Peter Doell, Tom Hardisty, Dave Marquette, Sue McLean, John Nelson, Christine Sirois, Jay Selvester, Jimmy Hoyson, Mike Zainer, Michael Zanier, Rich Weingart, Tulio Torrinello, Jr.
Music Production Supervisor: Tom Coyne MacDougall
Arranger, Composer, Producer: Mark Mancina
Assistant Engineer, Second Engineer: Andy Manganello
Assistant Music Editor: Robbie Boyd
Engineer, Mixing: Steve Kempster, Frank Wolf
Mixing: Mike Dy, Rob Hoffman, Michael Silva, Chris Lord-Alge
Mastering: Joe Castwirt, Joe Gastwirt
Design: Susan Andrade, Marcella Wong
Art Direction: Johnny Blas, Luis M. Fernández
Cover Art: Bolhem Bouchiba, Daniel Clark
Artist Coordination: Cheryl Jenets
Art Direction, Artist Direction: Federico Tio


Skupina:
Jack Lancaster - Lyricon, Saxophone, Flute, Synthesizer, Vocals
Robin Lumley - Keyboards
Garry Moore - Guitar
Hugh Burns - Guitar
Mick Rogers - Guitar
Rick van der Linden - Keyboards
Rod Argent - Keyboards
John G. Perry - Bass, Vocals
Clive Bunker - Drums
Bernie Frost - Lead Vocals
Phil Collins - Lead Vocals
Sean Burn - Lead Vocals
Hosté:
Diskografie Wild Connections
Vyšlo 1998,

Seznam skladeb:
01. Save A Place For Me (5:12)
02. Deep Green (5:03)
03. Carlin How (6:28)
04. Old Man Of The Ocean (5:30)
05. Skinningrove Bay (Part One) (1:14)
06. Skinningrove Bay (Part Two) (4:53)
07. North Country Girl (3:22)
08. Kilten Castle (5:25)
09. The Abbess St. Hilda (5:16)
Total Time: (42:23)

Producer: Robin Lumley
Producer, Composer, Arranger, Cover Design, Artwork: Jack Lancaster


Skupina:
Ronnie Caryl - Bass, Twelve-String Guitar, Vocals
Phil Collins - Drums, Percussion, Vocals
Brian Chatton - Organ, Piano, Vocals
(Flash) Gordon Smith - Guitar, Twelve-String Guitar, Bass, Vocals
Hosté:
Diskografie Ark 2
Vyšlo 1969, Fontana, 881 017 TY (UK)

Seznam skladeb:
Side 1:
01. Guide Me, Orion (3:15)
02. Earthglow (2:52)
03. Weightless (2:35)
04. The Planets (13:50)
      a. Mars - Bringer Of War
      b. Venus - Bringer Of Peace
      c. Mercury - The Winged Messenger
      d. Jupiter - Bringer Of Jollity
      e. Saturn - Bringer Of Old Age
      f. Uranus - The Magician
      g. Neptune - The Mystic
Side 2:
05. Changes (5:47)
06. Pulsar (3:08)
07. Space Child (5:47)
08. In The Light Of Love (3:32)
09. From Now On (Immortal Invisible) (5:06)
Total Time: (45:52)

Bonus 2004:
10. Man, Woman And Child (3:14)
11. Drifting (3:52)

Written: Ken Howard, Alan Blaikley
Recorded: Barry Ainsworth
Artwork [Stained Glass Montage]: John Constable
Photography: Gered Mankowitz

Zpět
  

















  












Zpět
Oficiální stránky:
http://www.worldofgenesis.com/biography-PhilCollins.htm
http://www.csfd.cz/tvurce/8334-phil-collins/
http://genesis.borec.cz/historie.htm#trick
http://darylstuermer.com/
https://thegenesisarchive.co.uk/
https://cz.pinterest.com/jeremymurphy399/phil-collins-is-just-another-name-for-god/

    ProgressRock Nahoru
Made by 
©  27.6.2021 
Menu Poslední aktualizace: 27.6.2021
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!©