Flaming Youth byla britská rocková skupina existující v letech 1968–1970. Nebyli komerčně úspěšní a jsou známi především jako první kapela Phila Collinse, která měla nahrávací smlouvu. V roce 1969 americký zpěvák John Walker, slavný Waker Brothers, absolvoval turné v Anglii a byl doprovázen čtyřmi mladými britskými hudebníky. Tehdy bylo Philu Collinsovi 18 let, když se svým přítelem a komplicem kytaristou Ronniem Carylem doprovázel amerického zpěváka Johna Walkera z Walker Brothers na turné ve Velké Británii. Dalšími hudebníky byli klávesista Brian Chatton a baskytarista Gordon "Flash" Smith. Když turné skončilo, rozhodli se čtyři muzikanti pokračovat spolu, zkusit štěstí jako skupina, a našli pro svou kapelu jméno Hickory. Jejich jediný singl jako Hickory, "Green Light/The Key", vydal label CBS Records 24. ledna 1969. Tuto soul-rockovám skladba s nádechem Stax/Motown připomínající "Gimme Some Lovin'" od Spencer Davis Group, napsal Eddy Grant a na začátku toho roku ji nahrála jeho skupina The Equals. Obě strany produkoval a aranžoval John Goodison, který spolupracoval s četnými MOR popovými skupinami té doby (Flying Machine, Harmony Grass, Vanity Fair, Brotherhood of Man). Brzy poté se kapela setkala se skladateli Kenem Howardem a Alanem Blaikleym, skladatelským duem, které stálo za hity pro Lulu, The Herd, The Honeycombs a Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick & Tich. Tito dva pánové hledali kapelu pro nahrání alba, na kterém pracovali, a tak se Hickory přejmenovali na Flaming Youth. Jejími členy byli Ronnie Caryl, Gordon Smith, Brian Chatton a Phil Collins. Vedle několika neúspěšných singlů skupina v říjnu 1969 vydala své jediné studiové album nazvané "Ark 2". Deska vyšla u Fontana Records (UK) a UNI (US) a byla napsána a produkována týmem skladatelů Kena Howarda a Alana Blaikleyho s určitým kritickým, ale ne komerčním úspěchem. Album dostalo nějakou pochvalnou recenzi v hudebním tisku. Melody Maker uvedl album jako "Popové album měsíce" a nazval ho "dospělá hudba krásně zahraná s pěknými pevnými harmoniemi". Disc and Music Echo uvedl, že "na tomto velmi dobrém prvním albu je skvělá hudba". Rockový tisk té doby byl ještě příznivější a v roce 1969 získalo u Sunday Times titul "Rockové album roku". Navzdory pozitivní kritické reakci, album a singl nebyly komerčně úspěšné a nedostaly se do hitparád. Jeho koncept, inspirovaný pozorností médií k přistání člověka na Měsíci v roce 1969, vypráví příběh o evakuaci člověka z hořící Země a jeho cestě do vesmíru. Každý člen kapely zpívá hlavní vokál. Byla to první velká nahrávka bubeníka Phila Collinse. Hlavním singlem z alba byla skladba "From Now On". V listopadu New Musical Express informovali, že koncepční album bylo předmětem hodinového TV speciálu, který skupina natáčela v Nizozemsku. Tam byl také zaznamenán následný singl, "Man, Woman, and Child". Skupina měla premiéru alba s vystoupením v London Planetarium. Pro nizozemskou televizní stanici TROS provedli 5-písňovou sadu vysílanou 14. května 1970. Sada obsahovala skladby "Earthglow", "Weightless", "Changes", "Space Child" a "From Now On (Immortal Invisible)". Jak hudba, tak zpěv byly z playbacku a je to jediný známý záznam Flaming Youth, který existuje. Skladby "Space Child" a "From Now On (Immortal Invisible)" byla spárována na UK 7. Jeden další (nealbumový) singl "Man, Woman and Child/ Drifting" se objevil na britsko/španělské Fontaně v roce 1970. Album bylo od té doby několikrát znovu vydáno. V roce 2023 byla "Ark 2" znovu vydána francouzským labelem Musea Records. Jedná se o nový remaster se dvěma bonusovými skladbami "Man, Woman And Child" a "Drifting". Koncept alba a některé písně byly přepracovány do rockové opery pro BBC1, napsané spolu s Melvynem Braggem, Orionem. Kapela měla potíže se získáváním koncertů, a i přes přírůstek nového hudebníka, varhaníka Roda Mayalla (nevlastní bratr Johna Mayalla), který se krátce připojil ke kapele, než se začátkem roku 1970 rozpadli. Během let Caryl a Collins zůstali přáteli a Caryl byl nejlepší muž na Collinsově první svatbě. V roce 1970 se oba dva zúčastnili konkurzu pro Genesis a zatímco Collins získal místo bubeníka. Ačkoli Caryl neprošel jejich konkurzem, hrál s nimi na koncertě v Aylesbury těsně předtím, než naverbovali Steva Hacketta, který byl rekrutován jako stálý náhradní kytarista za Anthonyho Phillipse. Caryl později hrál s Collinsem jako rytmický kytarista na jeho sólových turné a vydával sólové desky. Collins bubnoval a zpíval na 12 studiových albech Genesis, počínaje jejich vydáním "Nursery Cryme" z roku 1971. Po odchodu původního frontmana Petera Gabriela v roce 1975 se Collins stal jejich hlavním zpěvákem. V letech 1976 až 1979 natočil tři alba s jazz-rockery Brand X. Proslavil se svým sólovým debutem "Face Value" z roku 1981 a stal se jedním z nejproslulejších hudebníků 80. let. Poté, co opustil Flaming Youth, se Brian Chatton připojil k ragtime rockerům Jackson Heights s Lee Jacksonem, bývalým baskytaristou a zpěvákem The Nice, John McBurnie hrál na klávesy a kytaru a také jako zpěvák. Nahráli spolu tři alba "The Fifth Avenue Bus" v roce 1972, "Ragamuffin's Fool" také v roce 1972 a jejich poslední album před rozpadem, "Bump n' Grind" v roce 1973. Poté se připojil se ke Snafu pro jejich vydání "All Funked Up" z roku 1975 a hrál na albech Andyho McKaye, Alana Hulla, Rock Follies a Johna Milese. Později se spojil s hudebníkem Nico Ramsdenem (ex-Byzantium) v synthpopové kapele Boy’s Don’t Cry, která v roce 1985 zaznamenala hity "I Wanna Be a Cowboy" a "Cities on Fire". Nahrál také čtyři sólová alba, na jednom z nich, "Playing For Time", hostoval jeho starý kamarád z dob Flaming Youth, Phil Collins na bicí.

Členové: Ronnie Caryl - Bass, Guitar [12-string], Vocals Phil Collins - Drums, Percussion, Vocals "Flash" Gordon Smith - Guitar, Guitar [12-string], Bass, Vocals Brian Chatton - Organ, Piano, Vocals

Bývalí členové: Rod Mayall - Keyboards, Organ

Ronnie Caryl (Narozen 10. února 1953, Liverpool, England, zemřel 18. prosince 2023) Bass, Guitar [12-string], Vocals Ronnie Caryl byl britský hudebník a hráč na basovou kytaru, kytaru a zpíval. Je nejznámější, když založil v roce 1969 s Phillem Collinsem skupinu Flaming Youth. Philu Collinsovi bylo 18, když se svým přítelem a komplicem kytaristou Ronniem Carylem doprovázel amerického zpěváka Johna Walkera z Walker Brothers na turné ve Velké Británii. Dalšími dvěma hudebníky byli Gordon "Flash" Smith na baskytaru (1947, Glasgow, Strathclyde, Skotsko) a Brian Chatton, bývalý varhaník Warriors, bývalé kapely Jona Andersona. Když turné skončilo, rozhodli se čtyři muzikanti zůstat spolu a zkusit štěstí jako skupina, takže založili kapelu Hickory a nahráli singl "Green Light / The Key", který vydalo CBS Records 24. ledna 1969. Po turné se rozhodli pokračovat spolu, našli jméno pro svou kapelu Hickory a v roce 1969 nahráli singl "Green Light/The Key". A pak potkali dva autory-skladatele, Kena Howarda a Alana Blaikleyho, kteří hledali kapelu pro nahrání alba, na kterém pracovali, a tak si změnili jméno a stali se z nich Flaming Youth. Skupina vydala v roce 1969 album "Ark 2", které bylo britským hudebním časopisem Melody Maker označeno jako "Album měsíce". V listopadu téhož roku britský hudební časopis NME uvedl, že koncepční album bylo předmětem hodinového TV speciálu, který skupina natočila v Nizozemsku. LP bylo vydáno u Fontana Records ve Velké Británii s určitým kritickým, ale bez komerčního úspěchu. Tam byl také zaznamenán následný singl, "Man, Woman, And Child". Kapela odehrála v roce 1969 koncert v London Planetarium na křest alba. Po pár koncertech poté, co vzrušení opadlo, se skupině již nepodařilo vzbudit zájem jak veřejnosti, tak médií, a i přes přípojení nového hudebníka, varhaníka Roda Mayalla (nevlastní bratr Johna Mayalla), to příliš nefungovalo a kapela Flaming Youth se rozpadla. Během let Caryl a Collins zůstali přáteli a Caryl byl nejlepší muž na Collinsově první svatbě. V roce 1970 se oba zúčastnili konkurzu pro Genesis a zatímco Collins získal místo bubeníka. Ačkoli Caryl neprošel jejich konkurzem, hrál s nimi na koncertě v Aylesbury těsně předtím, než naverbovali Steva Hacketta, který byl rekrutován jako stálý náhradní kytarista za Anthonyho Phillipse. Caryl později hrál s Collinsem jako rytmický kytarista na jeho sólových turné a vydával sólové desky. Caryl pokračoval hraním v některých dalších kapelách, včetně Sanctuary v roce 1972, se kterými nahrál nevydané album. Rok 1973 znamenal začátek nového projektu s názvem Zox & the Radar Boys, kde Ronnie hrál ve společnosti známých hudebníků jako Peter Banks (ex-Yes), Mike Piggot (jazzový houslista) a Phil Collins (Genesis, Brand X). V roce 1974 začali Ronnie a Phil pracovat se svým dlouholetým přítelem Davidem Hentschelem (producentem Genesis v letech 1976 až 1980) na jeho sólovém albu "Startling Music", předělávce alba "Photograph" Ringa Starra, na kterém je jedním z prvních, kteří používají syntezátor. Ronnie a Phil jsou zodpovědní za hru na "skutečné" akustické nástroje. Album bylo nahráno celé v Ringově domácím studiu v Ascotu. Následující rok tito tři přátelé pracovali s dalším přítelem, talentovaným irským zpěvákem Eugenem Wallacem, na jeho albu "Dangereux". V roce 1976 pracoval Ronnie šest měsíců na zaoceánské lodi ("QE2"), poté se v roce 1977 zúčastnil známé hudební komedie "Elvis", která jej přivedla k hraní na mnoha rock'n'rollových show jako "Oh Boy!!", "Let's Rock!" napříč Spojenými státy a Austrálií. Ve stejném roce hrál na singlu Michela Polnareffa "Letter To France" produkovaném Davidem Hentschelem. Ke konci 70. let a začátkem 80. let Ronnie střídal jeviště, studia a TV vystoupení. V letech 1981 až 1983 hrál v "Lulu's touring and recording band", která byla pozoruhodně korunována 2 úspěšnými alby a podnikl řadu amerických turné, včetně jednoho s "Beach Boys". V roce 1983 Ronnie nahrál dvě své vlastní skladby, "How Can It Be Right" a "You Got It" podepsané s vydavatelstvím Polydor Records a poté v roce 1984 spolupracoval s Mikem Kaminskim (houslista ELO). V roce 1985 měl Ronnie tu čest být pozván, aby vystoupil s některými ze svých idolů, včetně Erice Claptona, Andyho Fairweathera Bas a Garyho Brookera (Procul Harum), na charitativním koncertu poblíž Guildfordu. Následující rok se podílel na úspěšném TV seriálu "Tutti Frutti" uváděném Emmou Thompsonovou a poté v roce 1987 začala dlouhá spolupráce se zpěvákem/komikem Johnem Otwayem. V roce 1988 Ronnie více pracoval ve studiu, zejména na prvním albu Stephena Bishopa, autora "Separate Lives". V letech 1992 až 1993 se Ronnie stal jednou z hvězd West Endu a úspěšného muzikálu "Good Rocking Tonite". Dokonce si našel čas natočit své první sólové album "Leave A Light On", na kterém jeho přátelé Phil Collins, Neil Drinkwater, Preston Ross Heyman, David Hentschel a Charles Marling, který je spoluautorem některých písní na albu. V roce 1994 se Ronnie a jeho přítel Neil Drinkwater připojili ke světovému turné kapely "Free the Spirit", které skončilo TV koncertem vysílaným na BBC. V roce 1995 Ronnie změnil svůj život a přestěhoval se do Francie, , kde žil se svou ženou Melanii. V roce 1996 se Caryl stal oficiálním členem Collinsovy skupiny jako doprovodný zpěvák a rytmický kytarista. Následující rok byl kontaktován, aby hrál jako rytmický kytarista na novém albu Philla Collinse "Dance Into The Light", následovala dvě světová turné, DVD "Live And Loose In Paris" v roce 1997, propagační turné "Tarzan" (Disney studios 1999), poté "Freres des ours" (Disney studios 2003), na (Still) Not Dead Yet Tour, pak album "Testify" (2002) a také záznam rozhlasového koncertu pro francouzskou stanici RTL2 stále v duetu s Philem Collinsem. Ronnie poté spolupracuje s místními francouzskými hudebníky, hraje jak své osobní skladby, tak vzdává hold svým oblíbeným umělcům jako Eric Clapton, Joe Cocker, Sting, The Beatles a mnoho dalších. Kromě spolupráce s Collinsem Caryl také v průběhu let vystupoval po boku hudebníků jako jsou David Hentschel, Michel Polnareff, Stephen Bishop, Eric Clapton, Lulu, Gary Brooker, Maggie Bell a John Otway. Ronnie také vydal sólová alba "Leave A Light On" (1994), "Movin'On" a "One Step At A Time" z roku 2003. Ronnie Caryl zemřel po krátké nemoci dne 18. prosince 2023 ve věku 70 let. Jeho sestra Zoe na Facebooku oznámila, že 23. prosince 2023 se v Saintes ve Francii bude konat jeho poslední vzpomínka. Annie Callingham, která se více než 34 let starala o osobní záležitosti Phila Collinse, tuto informaci získala přímo od Ronnieho manželky Melanie. Podle informací byl Ronnie nedávno nemocný, ale zdálo se, že se zotavil, než jeho stav rychle a překvapivě šel z kopce.

Phil Collins (rodným jménem Philip David Charles Collins) (Narozen 30. ledna 1951, Chiswick, London, England, Great Britain) Drums, Percussion, Vocals Phil Collins je anglický zpěvák, držitel prestižních cen Grammy a Oscar, nejvíce se proslavil jako bubeník a lídr art rockové hudební skupiny Genesis nebo vystupováním s jazz-rockovou skupinou Brand X. Collins začal svou profesionální hudební kariéru jako bubeník s rockovou skupinou Flaming Youth, poté pokračoval v mnohem slavnější skupině Genesis. V Genesis dělal Collins původně jako bubeník jen hlasový doprovod Peteru Gabrielovi, ale po jeho odchodu v roce 1975 se právě Collins stal hlavním zpěvákem, čímž dopomohl Genesis k dalším úspěchům. Svoji obrovskou popularitu, kterou si tak získal, dokázal poté zužitkovat i coby sólový zpěvák v další hudební oblasti. Jeho sólové písně se nejčastěji týkají ztracené lásky, mezi nejznámější patří "Another Day In Paradise", "In The Air Tonight", "You'll Be In My Heart" nebo "Sussudio". Coby sólový zpěvák prodal více než 100 milionů kusů nahrávek. Život Phila Collinse je plný živých vzpomínek. Navždy zanechal stopu ve světě rockové hudby. Má sedm Grammy a jednoho Oscara, stejně jako mnohonásobnou armádu fanoušků. Phil Collins je zvláštní případ. Je to jedna z největších stálic nejen britského, ale i světového hudebního nebe a na svou hvězdnou slávu vždy shlížel s nedůvěrou. Nejistota, pochybnosti, deprese a v neposlední řadě permanentní problémy se sluchem Collinse nakonec zahnaly do ústraní, kde sepsal paměti a už si zcela vážně připravoval důchodcovské bačkory. Hlavně však i jeho odpůrci uznávají, že Collins je osobně fajn, pohodový chlapík. Více informací na adrese: Phil Collins

"Flash" Gordon Smith (Narozen 1947, Glasgow, Strathclyde, Scotland) Guitar, Guitar [12-string], Bass, Vocals Gordon Smith je britský hudebník a kytarista, zpěvák a skladatel, narozený v Edinburghu, Skotsko. V roce 1968 se připojil ke kapele s názvem Hickory, v roce 1969 přejmenované na Flaming Youth, která se v roce 1970 rozpadla. Je znám také z působení v kapelách Goin' Steady, Kontinent, Nimbo a The Rockits. Od té doby hrál v několika dalších kapelách jak ve Velké Británii, tak v Nizozemsku, nahrával také jako sólový umělec. Od roku 1977 žije v Nizozemsku (South Limburg). V poslední době je členem kapely Goin' Steady.

Brian Chatton (celým jménem Brian Charles Chatton) (Narozen 19. července 1948, Farnworth, Lancashire, England) Organ, Piano, Vocals Brian Chatton je anglický klávesista, autor a zpěvák, skladatel. Hrál s kapelami jako Warriors se zpěvákem Jonem Andersonem a poté založil další skupinu s názvem Hickory s bubeníkem a zpěvákem Philem Collinsem. Hickory později změnili své jméno na Flaming Youth. Poté se připojil k bývalému basákovi The Nice, Lee Jacksonovi, když druhý jmenovaný vytvořil druhou sestavu kapely s názvem Jackson Heights. Chatton se narodil ve Farnworth, Lancashire, Anglie. Od roku 1950 do roku 1965 žila rodina v Kearsley. Od roku 1961 byl Chatton v The Three Jets s hlavním kytaristou Barrym Reynoldsem (nar. 27. října 1949, Bolton, Lancashire, Anglie) a bubeníkem Johnnym Pickupem. Slavná kariéra Briana Chattona šest desetiletí zahrnuje Top Ten Worldwide Hit, zlaté desky, sólová alba, vystoupení v "The Tonight Show" (hraní s B.B. Kingem), MTV a VH1, vystoupení na "Solid Gold" a "American Bandstand", nespočet mezinárodní TV a rozhlasová vystoupení, skladby pro filmy, TV pořady a reklamy, a také pozvání Paula McCartneyho do jeho kapely Wings. Dospívající klávesista Brian Chatton, pocházející z dělnického města v severní Anglii, odehrál svůj první profesionální koncert ve světoznámém klubu Cavern v roce 1965 s Jonem Andersonem (YES) v jejich tehdejší kapele The Warriors. Od té chvíle se během vrcholné britské invaze mnohokrát rozhoupal po celém světě po boku nejslavnějších rockových velikánů. Všechno začalo ve 14 letech, kdy po deseti letech klasického klavírního tréninku začal Brian hrát místní koncerty v Liverpoolu a Manchesteru a okolí ve Spojeném království. V 17 letech se se svými náctiletými kamarády připojil ke své první profesionální kapele The Warriors. Jon Anderson (který vytvořil všeobecně známou kapelu YES) a bubeník Ian Wallace (který pokračoval ve spolupráci s King Crimson, Don Henley, Bob Dylan a Bonnie Raitt). Společně s Beatles a dalšími vytvářeli zcela nový hudební žánr zvaný rock n’ roll. Od listopadu 1965 do roku 1967 byl Chatton ve Warriors, s Jonem Andersonem zpěv, jeho bratrem Tonym Andersonem zpěvem a harmonikou. Dalšími členy byli Rod Hill a Mike Brereton na kytaru, Dave Foster na baskytaru (později v Badger s bývalým klávesistou Yes Tonym Kayem ) a budoucí bubeník King Crimson Ian Wallace. Jon se nakonec přidal k Yes. Když se Chatton a další soused ze sousedství Phil Collins přestěhovali do swingujícího Londýna v opojných dnech roku 1967, založili v roce 1968 kapelu na podporu Johna Walkera z The Walker Brothers. Když opustili Walkera, vytvořili si vlastní kapelu Hickory, která se pak vyvinula v Flaming Youth. Flaming Youth nahráli své album "Arc II". Během turné po Velké Británii a Evropě natočili několik TV speciálů jako "vycházející talenty ke sledování" spolu se svými přáteli Small Faces, The Who, Led Zeppelin a Beatles. Kapela Flaming Youth se ale v roce 1970 rozpadla. Po rozpadu Flaming Youth hrál na klávesy v Jackson Heights od jejich druhého alba. Kolem roku 1974 byl krátce v kapele Snafu, spolu s Mickym Moodym a Colinem Gibsonem. Objevil se na jejich třetím albu "All Funked Up" vydaném v roce 1975. Na prvním albu Rock Follies byl v roce 1976. Připojil se ke kapele, kterou dal dohromady Chas Chandler (Animals) a podporoval Erica Burdona během 8 měsíců, což zahrnovalo koncertování s kapelami Santana a Journey na stadionu Wembley. Poté, co opustil Flaming Youth, se Brian Chatton připojil k Jackson Heights s Lee Jacksonem, bývalým baskytaristou a zpěvákem The Nice, John McBurnie hrál na klávesy a kytaru a také jako zpěvák. Nahráli spolu tři alba "The Fifth Avenue Bus" v roce 1972, "Ragamuffin's Fool" také v roce 1972 a jejich poslední album před rozpadem, "Bump n' Grind" v roce 1973. Nahrál také čtyři sólová alba, na jednom z nich, "Playing For Time", hostoval jeho starý kamarád z dob Flaming Youth, Phil Collins na bicí. Brian, který v různých dobách řídil Tommy Mattola a Clive Davis, nyní spolupracoval s velikány hudebního byznysu, nahrával a hrál pro vyprodané publikum na celosvětových turné ve Wembley s The Animals Erica Burdona a Santana na Olympia Stadium v Londýně s Jackem Brucem, Alanem Holdsworthem a starým kamarádem Jon Andersonem. V roce 1976 Brian napsal, nahrál a cestoval po dobu jednoho roku s „Snafu“ funky bluesovou kapelou, jejíž členy byli Mickey Moody (White Snake), Bobby Harrison (Procol Harum) a Colin Gibson (Alan White). Při psaní písní pro Dicka Jamese Music (vydavatel Beatles) napsal Brian "Madness, Money & Music" pro již slavnou Sheenu Easton, která z ní udělala titulní píseň na jejím třetím albu. Po návratu do Londýna se Brian podílel na psaní písně The Hollies "Take My Love & Run", jejich poslední singl pro Polydor vydaný v roce 1981, kterou pro ně produkoval a nahrál v Abbey Road v soukromém studiu Beatles s Grahamem Nashem z Crosby, Stills, Nash & Young. Objevil se také s The Hollies, když propagovali singl v televizi. Napsal také další materiál pro další album kapely "What Goes Around". Během té doby Brian vystupoval v "Rock Follies", 12-dílném TV dramatu/hudebním seriálu "Thames", který se držel na prvním místě v Anglii po dobu 9 týdnů a byl publikován po celém světě. Brian byl uprostřed toho všeho během těch divokých a přelomových dnů, a proto byl také často využíván k práci v nahrávacích studiích po Londýně, kde hrál s kdekým rock n’ roll z "kdo je kdo". Po celou dobu sdílel dům s Keithem Emersonem na vrcholu jeho kariéry s Emerson, Lake & Palmer. Žili spolu, vyměňovali si hudební tipy a mnoho více po dobu 15 let. Brian byl součástí legendární "britské invaze". V letech 1977 až 1979 koncertoval s John Miles Band a odstartoval své první americké turné v Madison Square Gardens v NYC s podporou kapely Journey s následně Foreigner. Další na řadě bylo vyprodané vystoupení v The Forum v LA. Následovaly tři týdny turné po západním pobřeží USA s jasným nováčkem jménem Tom Petty a jeho kapelou The Heartbreakers. V červenci 1979 se Chatton připojil k Andersonovi, Allanu Holdsworthovi, Jackovi Brucemu a Adrianu Tilbrookovi na jednorázové vystoupení v Londýně jako The All-Star Rock Band. Během Brianova působení v kapele měl tu čest hrát pro princeznu Margaret v Royal Albert Hall v Londýně a nahrát tři alba, jedno z nich produkoval Alan Parsons (Alan Parsons Project) v Super Bear Studios v Cannes ve Francii. O několik let později John Miles vytvořil další kapelu s Jimmy Pagem a posledních několik desetiletí hrál s Tinou Turner, když také působil jako její hudební ředitel. V roce 1984 cestoval s kapelou doprovázející zpěváka Meatloafa na celosvětovém turné po USA, Velké Británii, Evropě a Austrálii. S Meatloaf následovaly v roce 1985 koncerty na Knebworth Festivalu a v Norimberku v Německu. Brian získal zlaté album za svůj příspěvek k "Bad Attitude" a další zlaté album za překonání rekordu návštěvnosti na Hammersmith Odeon v Londýně. V polovině 80. let Brian a nováček Nick Richards založili kapelu Boys Don’t Cry a napsali album. Dali dohromady bubeníka Cozyho Powella (Frank Zappa Band, Jeff Beck, Emerson, Lake & Palmer) a Adriana Lee (Mike & The Mechanics), aby na něm hostovali. Zahrnuli také svou vlastní verzi "Take My Love And Run" na určité verze svého prvního dlouhohrajícího alba. Jejich úplně první album získalo zlatou desku v USA a Kanadě, když se singl "I Wanna Be A Cowboy" stal Top Ten Worldwide Hit a prodalo se jej přes milion kopií. Následovalo devítitýdenní turné po USA podpořené vystoupením hudebních videí hitu od Lemmyho (Motorhead) a Phila Collinse na MTV, VHI a "American Bandstand". Hrálo se celostátně na amerických TV stanicích více než rok. Během 80. let vydali tři alba a reformovali se, aby v roce 2014 vydali nový materiál. V polovině 90. let byl Brian najat společností N'Synch, aby poskytoval vokální koučování Justinu Timberlakeovi a jeho kapele, což nakonec vedlo k jejich první velké nahrávací smlouvě. S další vokální kapelou L.F.O. šel v podobných stopách. Poté si Pat McGlynn z Bay City Rollers vybral Briana, aby se stal jeho hudebním ředitelem pro jejich japonské turné, které zahrnovalo tři koncerty v Budokan v Tokiu. Později spolupracoval na projektu Uzlot s Jonem Andersonem. Trvalo to více než 30 let a poté byl materiál z tohoto materiálu přepracován a zařazen na Andersonovo sólové album "1000 Hands: Chapter One", které vyšlo v březnu 2019. Napsal 7 z 11 písní, hrál na klávesy a zpíval nějaké doprovodné vokály. Mezi hosty na "1000 Hands" hrajících Chattonův materiál patřili Chick Corea, Billy Cobham, houslista Jean-Luc Ponty, Steve Howe, Rick Derringer, Carmine Appice, Billy Cobham, Chris Squire, Rick Wakeman, Alan White, Trevor Rabin, Pat Travers, Ian Anderson z Jethro Tulls, hornová sekce Tower of Power a mnoho dalších. Spolupracoval také s B. B. Kingem, Robinem Gibbem, Keithem Emersonem, Alanem Whitem, Brianem Augerem, Albertem Leem. Napsal také hudbu pro TV a mnoho reklam. Napsal také hudbu k Ericovým textům pro film s Terencem Stampem, nazvaný "Les Human". Dělal různé nahrávky v Londýně, hrál s Ginger Baker, absolvoval 3–5-leté turné, nahrávání a turné se skupinou Johna Milese. Poprvé vystupoval v Americe se sestavou Roger Glover (Deep Purple), Mike Giles (King Crimson), Jack Green (Marc Bolan/Pretty Things) a hrál na 4 Jackových albech. Během své kariéry vydal tři sólové desky, "Playing For Time" (1981) jako Chatton s hostujícím Philem Collinsem mezi mnoha jinými, "Spellbound" (1989) a "Chatton Classic Covers – Chapter One" (2000). V posledních letech žije v Kalifornii a svou autobiografii "Rolling with Rock Royal" vydal v roce 2020. Propagační práce na knize také zahrnují bývalého klávesistu Yes, Tonyho Kaye. Charlotte a Emily Chatton jsou jeho dvě dcery.

Rod Mayall (rodným jménem Roderick Mayall) (Narozen 19. září 1946, Manchester, Lancashire, England) Keyboards, Organ Rod Mayall je britský hudebník a hráč na klávesové nástroje. Je bratrem kytaristy Johna Mayalla. Působil v kapelách Carl Douglas & The Big Stampede (od 17. září 1967), Ivan's Meads, Los Buenos a The Pipe. Původní sestava manchesterské kapely Ivan's Meads byla Alan Powell na bicí (nar. 1948, Manchester, Lancashire, Velká Británie), David Bowker na baskytaru, Pat Dempsey na saxofon (nar. Patrick Dempsey, 1947, Manchester, Lancashire, Velká Británie), Rod Mayall na varhany (nar. Rodney Mayall, 1947, Manchester, Lancashire, UK), Ivan Robinson na zpěv (nar. Ivan Oliver Robinson, 1947, Manchester, Lancashire, UK) a Roger Cox na sólovou kytaru. Rod se přesunul do Španělska po odchodu z Ivan's Meads, kde vystupoval se špičkovou skupinou Los Buenos. Nahráli několik 45' desek, v četně coverů "Looking Back" a top modu "Groowy Woowy". Když se kapela rozpadla, založil The Pipe, další skvělý outfit více ve stylu Hendrix progresivní formě. Kapela vystupovala dokonce i v jiných zemích jako je Itálie. Začátkem září 1967 potřebovali Carl Douglas & The Big Stampede kompletní přestavbu. Během několika posledních měsíců většina kapely odešla a opustili tak dlouholetého basáka Tonyho Webba, saxofonistu Mela Wayna a nového člena, hlavního kytaristu Martina Pugha. Manažer Ken Baxter začal okamžitě dávat dohromady novou sestavu a přidal bubeníka z Kilburnu Davea Richardse prostřednictvím hudebního tisku jako trvalou náhradu za Del Coverleyho. O několik týdnů později Baxter také vyzkoušel několik hráčů na varhany v Ram Jam v Brixtonu, včetně Micka Fletchera, bývalého kamaráda Mela Wayna z Hamilton & The Hamilton Movement. Dne 17. září však bylo místo přiděleno seveřanovi Rodu Mayallovi, který se (v den svých 21. narozenin) dostavil na konkurz poté, co jeho pro něj dal dobré slovo nevlastní bratr John Mayall. "Rob Mayall, veterán z Middletonu, z Greater Manchesterské kapely Ivans Meads (další podpis agentury Rik Gunnell Agency), dodal The Big Stampede jedinečný nádech", vysvětlil Baxter. Kapela Flaming Youth měla v roce 1969 potíže se získáváním koncertů, a i přes příchod nového hudebníka, varhaníka Roda Mayalla (nevlastní bratr Johna Mayalla), který se nakrátko připojil ke kapele, se začátkem roku 1970 kapela rozpadla. Rod Mayall si na varhany Hammond B3 2xLeslie zahrál i se svým bratrem Johnem Mayallem.

Studiové desky: 1969 Ark 2

Singly: 1969 Guide Me, Orion/From Now On (Immortal Invisible) 1969 Man, Woman And Child/Drifting 1969 From Now On (Immortal Invisible)/Space Child 1969 Guide me, Orion/Earthglow/Pulsar/From now on (Immortal Invisible)

Skupina: Ronnie Caryl - Bass, Guitar [12-string], Vocals (04g) (Flash) Gordon Smith - Guitar, Guitar [12-string], Bass, Vocals (01,02,05,06) Phil Collins - Drums, Percussion, Vocals (04d,04e,05,07) Brian Chatton - Organ, Piano, Vocals (02,06,09) Hosté:

Ark 2 Vyšlo 1. května 2019, Fontana, 881 017 TY (UK) Seznam skladeb: 01. Guide Me, Orion (3:16) 02. Earthglow (2:52) 03. Weightless (instrumental) (2:37) 04. The Planets (12:47)       a. Mars - Bringer Of War       b. Venus - Bringer Of Peace       c. Mercury - The Winged Messenger       d. Jupiter - Bringer Of Jollity       e. Saturn - Bringer Of Old Age       f. Uranus - The Magician       g. Neptune - The Mystic 05. Changes (5:48) 06. Pulsar (3:05) 07. Space Child (5:10) 08. In The Light Of Love (3:26) 09. From Now On (Immortal Invisible) (4:19) Total Time: (40:43) Bonus tracks 1996 reissue: 10. Man, Woman And Child (3:14) 11. Drifting (3:52) Written: Howard Blaikley Recorded: Barry Ainsworth at Studio De Lane Lea Music, Soho, London Artwork [Stained Glass Montage]: John Constable Photography: Gered Mankowitz

Hickory 1969

Oficiální stránky: https://jazzrocksoul.com/artists/flaming-youth/ https://thegenesisarchive.co.uk/ https://peel.fandom.com/wiki/Flaming_Youth https://www.ark-2.co.uk/index.htm https://alchetron.com/Flaming-Youth-(band)

Made by  ©  28.5.2024  Poslední aktualizace: 28.5.2024

mbrezny@centrum.cz  ...a vzkaz autorovi!