![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() |
![]()
Kapela vznikla na podzim roku 1968 pod názvem Progress Organization ve složení Zdeněk Kluka (leader, bicí), Pavel Váně (zpěv, kytara), Jan Sochor (klávesové nástroje) a Emanuel Sideridis (basová kytara) a mohlo to být jenom nevinné potkání talentovaných amatérů. Spoluzakladatelem a lídrem kapely je bubeník Zdeněk Kluka, který jako jediný hudebník prošel všechna období skupiny a podílel se na všech albech. Váně už měl za sebou cennou zkušenost ze Synkop 61, naší nejstarší dodnes fungující beatové kapely, se kterou dokonce nazpíval na singl její největší hit "Válka je vůl". Pavel chtěl ovšem dělat tvrdší a progresivnější hudbu, a proto se, jak sám říká, trhnul, když využil návratu Pavla Pokorného z vojny. Podobně na tom byl Zdeněk Kluka v Atlantisu s Petrem a Hanou Ulrychovými. Váně s Klukou se nejen po hudební stránce dobře doplňovali. Tak se v roce 1968 dva dobří, zkušení a uznávaní hudebníci, sólový kytarista populární skupiny Synkopy 61 Pavel Váně a bubeník neméně oblíbených Atlantis Zdeněk Kluka, domluvili, že založí vlastní soubor. Záměrem se natajili, pochlubili se jím mnoha kamarádům a dva z nich zaujal natolik, že se okamžitě rozhodli zakladatele následovat. Váně oslovil kamaráda Jana Sochora, který v Brně studoval na VUT a přivydělával si po nocích jako barman v podniku Zlatoroh, protože věděl, že Sochor hraje na klavír, varhany, saxofon, kytaru a dokonce lesní roh a navíc má zajímavý čistý průrazný vokál. Nakonec skupinu doplnil baskytarista a zpěvák řeckého původu Emanuel Sideridis, jehož spoluhráči ze skupiny Believers v létě 1968 emigrovali do zahraničí a on zůstal bezprizorní. Vytvořili dobrou muzikantskou partu, která měla společné přání - všichni čtyři se chtěli věnovat především ![]() Ozvaly se sice hlasy připomínající a vytýkající - hovořily o tom, že se repertoár skupiny snad až příliš opírá a inspiruje u skladeb souborů Vanilla Fudge či Cream - ale Progressoři, jak se jim mezi brněnskými fanoušky říkávalo, nabídli i své vlastní věci. U převzatých pak vymýšleli nová aranžmá. Vedle bubeníka Zdeňka Kluky, který je pro Progress Organization skutečnou autorskou osobností, se jako skladatelé začali uplatňovat i ostatní členové skupiny. Nestává se často, aby nový soubor už po několika prvních vystoupeních získal tak výborné jméno, jaké si vydobyli Progress Organization. Skladby, které Progress Organization nahráli a nazpívali na tuto svoji první dlouhohrající profilovou desku, jejich autorské schopností plně dokazují. Progress Organization se stali brněnskou špičkou. A nejen brněnskou. Přesvědčili posluchače i z ostatních míst republiky - ať již na prvním ročníku Slovenského beatového festivalu v Bratislavě nebo na čtvrtém ročníku jazzuniversiády v Českých Budějovicích. Zde také získali zaslouženou odměnu: v kategorii beatových souborů jim porota přiznala druhé místo, a to hned za vynikajícím Collegiem bratislavského varhaníka Mariána Vargy. Všechny skladby z repertoáru Progress Organization mají výborně zvládnutou kompozici. Hudebníci se v ní plně uplatňují jako instrumentalisté i jako zpěváci. V československé beatové hudbě není druhý soubor, který by využíval možnosti vícehlasých vokálů lépe, než to dokáží Progressoři. Progress Organization jsou v naší populární hudbě skutečným pojmem. Připočteme-li ke kvalitám hudebním i kvality technické, které jsou pro tituly série Supraphon - Čs. hifi-klub samozřejmostí, nemůže být o celkovém výsledku pochyb. ![]() Koncertní premiéra této kapely se uskutečnila 3. dubna 1969 v divadle Reduta a byla celkem úspěšná, zúčastnili se jí nejen bigbítoví příznivci, ale i hodně hudebníků. A nedlouho poté 1. května téhož roku díky manažéru Miloši Bernátkovi otvírají legendární bar klub Na Šelepce, pročež se Miloslav Bernátek stal jejich druhým manažerem. Kapela rychle vzbudila pozornost. Již na čtvrtém vystoupení hráli The Progress Organization dne 19. června 1969 na zimním stadionu Za Lužánkami společně s kapelami The Blue Effect a Synkopy 61 s americkou skupinou The Beach Boys. Nebylo to jen díky tomu, že Kluka byl známý ze skupiny Atlantis a Váně ze Synkop 61. Progress Organization měli dobré vzory v Beatles, Cream, Vanilla Fudge a začínajících Pink Floyd, ale i silnou vlastní tvorbu, hutný sborový vokál a náročná aranžmá. Skupině se nevyhnuly technické potíže, když americký technik omylem odpojil Sochorovy varhany a navíc rozčileného hudebníka málem zranilo nezajištěné klavírní křídlo. Skupina brzy přesáhla význam Brna a koncertovala i po řadě dalších míst v republice a jejich sláva a uznání stoupaly, vyhráli např. beatový festival v Táboře, byli druzí na Jazzuniverziádě v Českých Budějovicích za bratislavskými Collegium Musicum, což hodně posílilo jejich pozici, hráli i v Bratislavě a Praze. ![]() ![]() Předcházelo mu během roku 1970 ještě trojskladbové EP v produkci Aleše Sigmunda, či spíše singl nahrané rychlostí 33, který nahráli a u malého brněnského nezávislého vydavatelství Discant, jež brzy nato zaniklo. První vlastní skladba "That's How Things Go" se bohužel nezachovala, ale kapela nahrála v improvizovaných ![]() Skupina se profesionalizovala, třebaže Sochor i Váně ještě studovali, ale už v daném roce bylo už jasné, že se kapela progresívním rockem neuživí, a proto bylo před prázdninami rozhodnuto, že se rozejdou, aby se mohli hudbou uživit v "cizích službách". Poslední oficiální vystoupení Progress Organization se odehrálo 17. června 1970 v Novém Boru. Byly to tedy existenční, společenské, ale i finanční důvody, které zabránily jejich plynulému vývoji, nikoliv otázky mezilidských vztahů, jak to bývá mnohdy zvykem. Díky producentu Hynku Žalčíkovi v lednu roku 1971 natočili hudebníci ještě svoje první LP "Barnodaj". Trvalo ale ještě skoro rok od setkání s Žalčíkem, než Progres nastoupil k natáčení v dejvickém studiu Supraphonu. Čtveřice si zatím připravila nové, česky zpívané skladby, otextované převážně Petrem Ulrychem. Mnohé z nich získaly finální podobu vlastně až ve studiu. Pavel Váně k tomu podotkl: "Nahrávání probíhalo v etapách, a i když to bylo ve velmi dobře vybaveném studiu, bylo to ještě pořád na 4 stopy. Točil s námi velmi dobrý zvukař Petr Kocfelda, režii nám dělal Honza Spálený, který patří takříkajíc k naší krevní skupině, byl už tehdy pro nás osobnost, klidnej a trpělivej, a hlavně nemachroval, jako někteří řežiséři při našem předchozím natáčení v rozhlase. Protože ![]() A jak se při nahrávání projevoval Hynek Žalčík, uvedený na albu jako producent? "Žalčík přispíval hlavně organizačně, tehdy ještě producent do hudby prakticky nezasahoval. On třeba sehnal zpěvačky z gymplu odvedle, které nám nazpívaly sbory - tak se tam ocitly Jana Paulová a René Nachtigalová. Napsal nám taky svůj možná první text pro skladbu Ptáčník.“ Hynek Žalčík přivedl i hráče na dechové nástroje. Progres si hraní s dechy vyzkoušeli už při brněnských koncertech a natáčení EP se členy jazzového orchestru Gustava Broma, na albu se objevili členové různých těles, m.j. spoluhráči Karla Gotta. V několika písních aranžmá spoluvytvářejí sekce trubek a trombónů (a někdy i hobojů a fléten), skladbu "Time" z druhé, anglicky zpívané poloviny LP, dobarvilo barytonsaxofonové sólo Zdeňka Jareše. Křest alba byl 17. března 1972 v Praze. Vyšlo v monofonní i stereofonní verzi, podepřené kvalitně sejmutým zvukem. Album bylo eponymní, ale později se ujal mezi lidmi název Barnodaj, vybraný z originálního slovokvasu jazzmana Jaromíra Hniličky. Album bylo natočeno z poloviny česky a z poloviny anglicky. Úvodní skladba "Introdukce" představila instrumentálně vypilovanou kompozici, na kterou navazovaly písně "Jako Helios", "Ikaros", "Strom", "Argonaut" nebo "Ptáčník". Nechyběly zde ani vynikající coververze od Beatles "We Can Work It Out" a "I Feel Free" od Cream. Výtečným příkladem vyspělého autorského potenciálu a citlivého aranžmá byla i skladba "A Lovely Day". Jako oddechová hříčka naopak působí "Good Bye". Vedle rockové instrumentace a vynikajících vokálních partů zde výrazně kooperují smyčce a dechy a celkové pojetí významně přesahovalo většinu dobového bigbítu svou nadčasovou koncepcí, což ocenili kritikové jako Jiří Černý a Jaromír Tůma, ale i mnoho příznivců. Deska se poměrně rychle vyprodala, ale normalizační poměry neumožňovaly její reedici, proto se stala sběratelským unikátem sháněným v inzerátech i na hudebních burzách. Album bylo digitalizováno až v roce 1993, kdy vyšlo poprvé v CD verzi na EMI/Monitor, a konečně bylo doplněno i zajímavými a unikátními bonusy v novém vydání na FT Records v roce 2006 a opět se setkalo se zvýšenou pozorností domácí veřejnosti. Ale to jsme jen odbočili. Během roku také absolvovali několik vystoupení. Albu se dostalo veskrze vřelého přijetí, když se koncem roku 1971 dostalo na pulty prodejen Supraphonu. Album se podle hodnocení časopisu Melodie stalo Deskou roku 1972, přestože šlo o poslední produkt, který Supraphon natáčel na čtyřstopý magnetofon. Bylo to zčásti na motivy starořeckých bájí. Dodnes, kdo desku Barnodaj slyší nevěří, že ten zvuk je z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Recenzent Jaromír Tůma o něm napsal v Melodii 10, 1973, č. 2, s. 58: "Nesporně nejzdařilejší česká rocková deska, jakou jsem dosud slyšel... Pro takovou hudbu je příznačný nehřmotný patos, jaký mívá první chlapecké nahlédnutí do světa umění.“ Skupina vedle původních skladeb přetavila známá témata od Beatles "We Can Work It Out" a Cream "I Feel Free" do svého artrockového stylu, pro který byly příznačné vlivy klasiky i psychedelické reminiscence, bohatá instrumentace s mnoha změnami a kontrasty, včetně využití smyčců a žesťů, a radost z vícehlasého zpívání. The Progress Organization za dobu svého trvání odehrál 44 koncertů. Když v anketě časopisu Melodie bylo vyhlášeno albem roku 1972, to už oslavovaná kapela prakticky dávno neexistovala. Už před začátkem natáčení desky, na podzim 1970, se tři členové Progres po zralé úvaze a pod vlivem postupující „normalizace“ rozhodli k řešení ne právě ![]() Po pražské etapě s Ulrychovými se chtěl v roce 1972 Pavel Váně spojit v kapele Marthy a Teny s bývalými spoluhráči, jenže Kluka se Sochorem se krátce předtím rozhodli postavit nový soubor pro Boba Frídla. Pavel se tedy znovu sešel aspoň se Sideridisem, který se však po nějaké době ještě v roce 1971 rozhodl odstěhovat za rodinou do západního Německa a později se vrátit do Řecka, do země svých předků. Kluka se Sochorem založili v roce 1972 Skupinu Jana Sochora, když se Sochor a Kluka oddělili a doplněni kytaristou Vladimírem Severou z FGB Stellars a baskytaristou Cyrilem Kajnarem z Vulkánu, začali doprovázet stále populárnějšího písničkáře Boba Frídla. Skupina Jana Sochora si skvěle rozumí s folkovým repertoárem Boba Frídla, dokonce ty skladby Dylana, Donovana a dalších folk-singerů převádějí do rockového půdorysu ještě dřív, než k tomu přikročil sám Dylan. Nicméně o dva roky později v březnu 1974 došlo k tomu, k čemu prostě dojít muselo. Obě jmenované doprovodné kapely se spojily, když se do tohoto sdružení zapojil i Váně. Po rozpadu Skupiny Aleše Sigmunda v roce 1975 se toto trio už dříve doplněné baskytaristou Pavlem Pelcem, bývalým členem skupiny Speakers na místě Emanuela Sideridise, a saxofonistou Pavlem Knotkem (Skupina Jana Sochora) stává doprovodným tělesem nejen Boba Frídla, ale i Marthy a Teny Elefteriadu. Sideridis však do dalšího vývoje nezasáhl, legálně se v létě 1972 vystěhoval do Řecka a jeho další osudy se vyvíjely už mimo rámec jeho hudebních kolegů. Tak byl někdejší The Progress Organization znovu pohromadě, pouze basistou Pavlem Pelcem. Manažer Oskar Man jim postupně povolil i "Progresovké okénko" při koncertech, a také tu byl stále příslib natočení druhého alba, který vzešel od Supraphonu po úspěchu jejich debutu. ![]() Deska zní aktuálně a zajímavě, i když trochu rozháraně. Podobně jako na jejich prvním projektu z roku 1972 byl i zde kladen důraz na pečlivá aranžmá, vokální stavbu a kreativní instrumentaci. Úvodní skladba "Džungle" navodila atmosféru indického Orientu se sitárem, impulzivními bubenickými nástupy a fortelnými smyčci s klavírním finále. Nevyrovnané jsou i texty a nejlíp vyznívají ty, ve kterých Pavel Kopta uchopil téma takřka popisně: Váněho "Mauglí" a "Osud" patří do zlatého fondu Progres, na koncertech dodnes zní i hardrockové boogie "Strach" a nezapomenutelný je jediný příspěvek Jana Sochora, jemná procítěná balada "Prám z trámů". Jistým předvojem věcí příštích je další Váněho skladba "Dopis v láhvi" se zajímavým aranžmá dechů s prvky funku a jazzrocku. Bárka Progres 2 tedy touto deskou znovu vyplula na moře uměleckého vyjádření, byť album vyšlo v roce 1978 pod hlavičkou Barnodaj anglický název The Progress Organization byl už tehdy pochopitelně nemyslitelný. V době vydání bylo už zas všechno jinak. V roce 1978 se všichni až na Jana Sochora se vyvázali z doprovazečského zaměstnání, přestali spolupracovat s Frídlem a začali se plně věnovat rockové hudbě, vrhli se na přípravu něčeho, co neodvolatelně zahýbalo zdejší rockovou scénou. ![]() Příznivá odezva na Mauglího vrátila skupinu, která se rozhodla pro název Progres 2, zpátky na koncertní scénu. V době, kdy album s velkým zpožděním vyšlo, už řada věcí neplatila. Na konci léta 1977, když Kluka, Váně a Pelc spřádali nové plány, Sochor se těchto plánů už neúčastnil. Po krátké existenci skupiny Ex-libris odešel hrát jazz, swing, soul a blues do zahraničních angažmá. Kapelníkem se stal Kluka a jeho nabídku přijal talentovaný kytarista Miloš Morávek (Regenerace) a také muzikantské eso, klavírista a student Janáčkovy akademie múzických na klávesové nástroje Karel Horký. Začali koncertovat a vedle tanečního repertoáru pro obživu začala skupina cíleně nacvičovat nový repertoár s výraznými uměleckými ambicemi v artrockovém pojetí. Pracovali na rozsáhlém audiovizuálním projektu na sci-fi texty manažera kapely Oskara Mana, který sehrál důležitou roli, přesahující kompetence organizačního vedoucího, jako textař a tvůrce libreta konceptního audiovizuálního pořadu („rockové opery“) "Dialog s vesmírem", který skupina uvedla v premiéře jako "první českou rockovou operu" 27. února 1978 v brněnském Divadle na Výstavišti. Projekt vznikl na základě povídek sci-fi, jehož texty napsal Oskar Man. Oskar byl velký čtenář, a jak se ukázalo, i s tvůrčími ambicemi. Ten všechny nápady převedl do povídkového libreta na téma, na kterém se nakonec všichni shodli. Později si jednotlivé povídky rozebrali a začali je zhudebňovat. Nakonec na hotové ![]() ![]() Asi byli jediná kapela na světě, která zkoušela i se zvukařem a celou technikou mnoho měsíců, protože celá opera vyžadovala od všech dokonalou znalost veškerých detailů a přesnost. Technici zkoušeli přesné nasazení obrazů i filmu dokonce sami s hudbou z magneťáku. Po zkouškách jako za starých časů ![]() ![]() Na podzim 1979 ale odešel ze skupiny Horký, jenž se chtěl věnovat studiu na JAMU. "Dialog.." tak musel být částečně přearanžován, nejdůležitější klávesové party převzal Pavel Pelc a musel je provázat s hraním na basovou kytaru. Karel Horký se ale ještě stihl podílel na studiové nahrávce z přelomu let 1979 a 1980. Taky se přihodila naprosto klasická věc. Když s Dialogem už nějaký čas s velkým úspěchem vystupovali, došlo i na jednání o desce. Napřed na Pantonu říkali, že nelze vydat desku takové neznámé kapele, pak zas, že je to pro vydání desky už obehrané. Pak se uvolili desku vydat, ale ne dvojalbum, protože „ "to má přece Vašek Neckář, a to nemůže mít jen tak každý“. Mezitím dva roky po jejich premiéře podobné téma nenápadně použili Olympici (LP Prázdniny na Zemi), a zase se ukázalo, jak je někdy daleko z Brna do Prahy. A tak v roce 1980 vyšel "Dialog s vesmírem" jako klasické LP, doplněné EP deskou a singlem, což do značné míry nabouralo celistvost náročného projektu. Bohužel se téměř málokomu podařilo koupit to všechno pohromadě. Vypilované instrumentální pasáže s výbušnou rytmikou bicích a basů dokreslovaly kreativní kytarové party a zapojení synthesizerů s nezbytnými vokály. Albu vévodila křehká "Balada o jablku", stejně jako dramatická "Planeta Hieronyma Bosche II", známá jako "Heroin", do níž vstoupila nesmyslná cenzura, nebo výtečně proaranžované "V zajetí počítačů" či "Odlet". Progres 2 se dostali do rockové první ligy. Vnitřní spory se bohužel Progresu 2 nevyhnuly, protože v roce 1981 po vzájemné roztržce překvapivě z rozjetého vlaku odešel Váně, jenž pak krátkodobě účinkoval v šikanované skupině Bronz a později odešel do folkrockového prostředí. Fenomenální úspěch výrazně zhoršil Váněho vztah se Zdeňkem Klukou, který nakonec vyústil jeho odchodem z Progres 2. Dvě výrazné osobnosti prostě nemohly fungovat na jednom místě. "V době Dialogu s vesmírem se vyostřily mé vztahy s Zdeňkem Klukou. Měl jsem tehdy pocit, že po frontmanství v "Dialogu..." mám na to, abych si založil vlastní kapelu. Ukázalo se, že to nebylo příliš dobré rozhodnutí i s ohledem na další vývoj Progresu 2, kde Zdeňkovi chyběl jakýsi sparring partner," uvedl Pavel Váně v pořadu ČT Bigbít. |
Po ukončení projektu "Dialog s vesmírem" stála skupina před otázkou, co dělat dál. Zdeněk Kluka prosazoval další monotematický program na téma Knih džunglí,
což ale vadilo Váněmu, neboť kapela před několika lety vydala album Mauglí (rovněž koncepční album). Tímto naplno propukly spory mezi Klukou bubeníkem a
![]()
Když se dvouletý maratón koncertování s "Knihou" chýlil ke konci, Roman Dragoun a Miloš Morávek, kolegové už z dob předprogresovské Regenerace, a oba dva unaveni z širokých kompozičních celků, se rozhodli v roce 1983 své hudební představy nadále rozvíjet v nové kapele Futurum, do které si vybrali ještě kytaristu Emila Kopřivu ze Synkop a bubeníka Jana Seidla. To je ovšem jiný příběh, ačkoli se s Progres story ještě později protnul. Pro kapelníka Kluku tato okolnost znamenala doplnit rytmickou složku novými hráči. ![]() ![]() ![]() Výraznou změnou v historii skupiny se stal rok 1985, kdy Progres 2 opustil Peteraj a nahradil jej klávesový hráč a zpěvák Milan Nytra. Skupina se rozhodla opustit koncepční model práce a natočit album moderně znějících písní. Skupina vytvořila koncertní program s prostým názvem Progres 2, který již neměl příběh či nějaké nosné téma, neboť se jednalo o jednotlivé spolu nesouvisející písničky. Některé z nich nahrála kapela v roce 1987 ve studiu pro album, které vyšlo následujícího roku pod názvem "Změna!". Zdeněk napsal stejnojmennou píseň a v podstatě celej projekt byl jenom tápání. Měl to být návrat k normálním rockovým písničkám, nicméně až tak moc to nevyšlo. Začal hodně skládat i Aleš Bajger, napsal jednu věc ve stylu tehdy nesmírně populárního reggae... Album nemělo příliš povedený obal a bohužel i nepříliš zdařilé hudební pojetí. Na albu se objevují módní elektrické bicí nástroje řízené počítačem, což neblaze ovlivnilo jeho sound a posunulo písně do oblasti moderního popu osmdesátých let. To bylo pro řadu příznivců rozčarováním a obecně je toto album vnímáno jako nejslabší albový projekt kapely. Z Progresu 2 odešel dlouholetý člen Pelc, který načas zakotvil ve skupině Futurum a později doprovázel písničkáře Pavla Rímského. Do Ostravy se vrátil zpět i Aleš Bajger. ![]() ![]() Na konci 80. let ale kapela stačila ještě překvapit. Již koncem roku 1987 začal vznikat poslední projekt skupiny, která v té době nově nesla i nový název Progres-Pokrok. V roce 1988 však Kluka provedl radikální obrat, vyměnilo se i obsazení, zůstali Kluka a Nytra, připojila se konečně i první žena v kapele, trampská zpěvačka Pavla Dvořáčková, talentovaný kytarista Miroslav Sova a nadějný baskytarista Dalibor Dunovský. Společně připravili pod hlavičkou ![]() "Naše zuřivá úderka PROGRES-POKROK uvádí šílený výlet do epochy reálneho absurdismu. Tak nažhavte stroje a vpřed! Instrukce: Nejkrásnější tanec je pochod! V sevřeném šiku je síla! Ať žije monumentální propaganda! Přistřihnout křídla jestřábům! Překazit plány vlastizrádců! Tvrdou pěstí!!! Zařadit se! Pryč s individualismem! Za včasnou sklizeň! Agenty vymetem železným koštětem! Tvrdou pěstí!"
V letech 1992 a 1993 vyšly v reedicích některé desky Progres (Třetí kniha džunglí, Barnodaj a Mauglí), nově bylo vydáno album "Dialog s vesmírem /live/" obsahující živou, nezkrácenou a necenzurovanou verzi této rockové opery nahranou v roce 1978. Další vlna reedicí proběhla v letech 1999 až 2001, studiová verze "Dialog s vesmírem", kompilace "Mozek/Změna" a česká i anglická verze "Třetí knihy džunglí". Nejnověji byla alba skupiny vydána mezi lety 2006 a 2010 "Dialog s vesmírem /live/", "Barnodaj", "Mauglí", "Třetí kniha džunglí", "Otrava krve", "Mozek" a "Dialog s vesmírem /studio & live/". Ve dnech 6. a 7. října 2008 byl uspořádán dvojkoncert ke 40. výročí založení The Progress Organization. Na těchto vystoupení, která se konala v brněnském Semilasse, hostovali téměř všichni hudebníci, kteří kapelou za celou její historii prošli. Výjimkou byli pouze klávesista Karel Horký žijící v Japonskua kytaristé Peter Peteraj a Ivan Manolov. V dobových sestavách muzikanti postupně zahráli skladby ze všech alb kromě "Změny!", koncerty zároveň byly natočeny a jako 2CD a DVD byly vydány pod názvem Progres Story 1968 - 2008.
Na Žatecké dočesné konané 2. září 2011 poprvé odehráli Progres 2 v současné sestavě část Dialogu s vesmírem s dechovou sekcí a původní projekcí, kterou využívali na přelomu 70. a 80. let 20. století. Na koncertě k 45. výročí skupiny dne 23. května 2013 hostovali v brněnském Semilasse Aleš Bajger, Mirek Sova, Borek Nedorost, Emanuel Sideridis a Ivan Manolov. Dne 23. 5. 2013 oslavila brněnská artrocková legenda, Progres 2 v brněnském klubu Semilasso 45. výročí své existence. Její fanoušci byli potěšeni průřezem skrze celou tvorbu a mnoha zajímavými hosty. Mimo jiné vystoupil i poslední ze zakládajících členů baskytarista Emanuel Sideridis, který na oslavu narozenin dorazil na pražské i brněnské vystoupení z Řecka. Květnových koncertů ke 45. výročí vzniku kapely se nedožil Jan Sochor, který zemřel po dlouhé nemoci 6. února 2013 v Berlíně. ![]() Legendární brněnská kapela Progres 2 slaví v roce 2018 padesát let od svého založení. Své první vystoupení v tomto roce si naplánovala na středu 24. ledna 2018 do pražského klubu Rock Café. V současné době vystupuje kapela patrně v té nejsilnější sestavě, kterou bylo možno poskládat: Pavel Váně - kytara, zpěv, Zdeněk Kluka - bicí, zpěv, Roman Dragoun - klávesy, zpěv, Pavel Pelc - baskytara, zpěv a Miloš Morávek - kytara. V rámci oslav ![]() Kapela vydává nové album po 30 letech! "Tulák po hvězdách" je osmé studiové album brněnské rockové skupiny Progres 2. Vyšlo v listopadu 2018 pod vydavatelstvím Indies Scope. V listopadu 2018 navíc oslaví kapela Progres 2 padesát let od založení The Progress Organization - přímého předchůdce současných Progres 2. Zároveň to bude také 40 let od premiéry pionýrského počinu, kterým byla v roce 1978 první československá audiovizuální rocková opera Dialog s vesmírem.
|
![]() ![]() |
Současní členové: Zdeněk Kluka - Drums, Percussion, Vocals Pavel Váně - Guitars, Vocals (1968-1981,1992-present) Roman Dragoun - Vocals, Keyboards, Percussion (1981-1983) Miloš Morávek - Guitars, Vocals (1977-1983) Pavel Pelc - Bass, Synthesizer, Vocals (1976-1987,1992-present) |
Bývalí členové: Jan Sochor - Keyboards (1968-1977) Aleš Bajger - Guitars, Keyboards, Vocals (1983-1987) Karel Horký [Daniel Forró] - Synthesizer (1977-1979) Emanuel Sideridis - Bass (1968-1977) Peter Peteraj - Guitars (1983-1985) Milan Nytra - Keyboards (1985-1988) Ivan Manolov - Guitars (1992-?) Borek Nedorost - Keyboards, Vocals (1992-) Dalibor Dunovský - Bass (1988) Mirek Sova - Guitars (1988) Pavla Dvořáčková - Vocals (1988) |
1968-1971 The Progress Organization |
1977 Barnodaj |
1977-1979 Progres 2 |
Pavel Váněě - kytara, zpěv Emanuel Sideridis - baskytara, zpěv Jan Sochor - klávesy, zpěv Zdeněk Kluka - bicí, zpěv |
Pavel Váně - kytara, zpěv Pavel Pelc - baskytara Jan Sochor - klávesy, zpěv Zdeněk Kluka - bicí, zpěv |
Pavel Váně - kytara, zpěv Miloš Morávek - kytara Zdeněk Kluka - bicí, zpěv Pavel Pelc - baskytara, zpěv Karel Horký - klávesy |
1979-1980 Progres 2 |
1980-1983 Progres 2 |
1983-1985 Progres 2 |
Pavel Váně - kytara, zpěv Miloš Morávek - kytara Pavel Pelc - baskytara, klávesy, zpěv Zdeněk Kluka - bicí, zpěv |
Miloš Morávek - kytara Pavel Pelc - baskytara, klávesy, zpěv Roman Dragoun - klávesy, zpěv Zdeněk Kluka - bicí, zpěv |
Aleš Bajger - kytara, zpěv Peter Peteraj - kytara Pavel Pelc - baskytara, klávesy, zpěv Zdeněk Kluka - bicí, zpěv |
1985-1987 Progres 2 |
1987-1990 Progres-Pokrok |
1992-2005 Progres 2 |
Aleš Bajger - kytara, zpěv Pavel Pelc - baskytara, klávesy, zpěv Milan Nytra - klávesy Zdeněk Kluka - bicí, zpěv |
Pavla Dvořáčková - zpěv Mirek Sova - kytara Dalibor Dunovský - baskytara Milan Nytra - klávesy, zpěv Zdeněk Kluka - bicí, zpěv |
Pavel Váně - kytara, zpěv Ivan Manolov - kytara Pavel Pelc - baskytara Borek Nedorost - klávesy, zpěv Zdeněk Kluka - bicí, zpěv |
2005-2007 Progres 2 |
od 2007 Progres 2 |
*** |
Pavel Váně - kytara, zpěv Miloš Morávek - kytara Pavel Pelc - baskytara Borek Nedorost - klávesy, zpěv Zdeněk Kluka - bicí, zpěv |
Pavel Váně - kytara, zpěv Miloš Morávek - kytara Pavel Pelc - baskytara Roman Dragoun - klávesy, zpěv Zdeněk Kluka - bicí, zpěv |
![]() |
![]() ![]() (Narozen 16. dubna 1947, Brno, Československo) Drums, Vocals |
Zdeněk Kluka je moravský hudebník, bubeník a zpěvák a skladatel. Působil v rockové skupině Atlantis, v roce 1968 byl spoluzakladatelem kapely The
Progress Organization, ve které po několika změnách názvů včetně Progres 2, hraje dodnes. Od roku 1999 je také členem projektu Čankišou. která
hraje hudbu ve stylu world music. Kromě jiného také skladá scénickou hudbu a je tak autorem scénické hudby k řadě divadelních představení, mimo
jiné pro Husu na provázku, Městské divadlo Brno, Divadlo Radost, Jihočeské divadlo a Národní divadlo.![]() Hudební kariéru začínal koncem první poloviny 60. let v brněnské skupine Vulkán, ze které ale v roce 1966 společně s baskytaristou Janem Hubáčkem odešel a založil skupinu Atlantis. K hrabí na bicí mu pomohla až náhoda. "Na průmyslovce jsme dali dohromady kapelu Atlantis. Všechny nástroje už byly rozebrané a zbyly jenom bicí. Tak jsem se na ně sám naučil hrát,“ popisuje Kluka, jak začala jeho čtyřicetiletá kariéra bubeníka. Tehdejší rockoví bubeníci podle něj začínali úplně stejně. "Lidé z konzervatoře byli připravení hrát v symfonickém orchestru, ale ne v rockové kapele,“ vysvětluje hudebník. Mladá kapela Atlantis se po čase proslavila příchodem Hany a Petra Ulrychových o rok později, v roce 1968 jim vyšlo i několik singlových nahrávek, ![]() Po organizačních problémech právě v tehdejším západním Německu Kluka z Atlantisu odešel. Hudební kariéra pro něj ale rozhodně neskončila. V té době totiž odešel kytarista Pavel Váně ze skupiny Synkopy 61. Na podzim 1968 společně právě s kytaristou a zpěvákem Pavlem Váněm založil skupinu The Progress Organization, se kterou bubeník na velmi dlouhou dobu spojil svoji kariéru. "Sehnali jsme klávesáka a baskytaristu, a tak vznikla silná čtyřka kapely Progress Organization,“ popisuje vznik slavné kapely Kluka. Jednou z nejobtížnějších věcí prý tehdy bylo vymyslet název nového hudebního tělesa. "Při debatách o jménu kapely jsme se hádali. Pak jsme se ale podívali do slovníku a bylo to. Líbilo se nám jmenovat se Pokroková organizace,“ říká bubeník. Po příchodu klávesisty Jana Sochora a baskytaristy Emanuela Sideridise začali The Progress Organization zkoušet, svůj první koncert odehráli 3. dubna 1969 v brněnské Redutě. Mladí hudebníci si dali za cíl hrát muziku, kterou nikdo nehrál. "Naši idolové byly kapely The Cream nebo Vanilla Fudge, a i když jsme chtěli hrát něco jiného, podvědomě jsme vytvářeli hudbu podobnou jim,“ přiznává Kluka. Podle něj nebyla počáteční kapela nic profesionálního a druh hudby hodně podléhal tomu, jak vůbec uměli členové kapely hrát. "Prostě jsme tehdy nebyli moc velcí muzikanti. Dnešní kluci jsou na tom technicky mnohem lépe. Myslím si ale, že my jsme víc věděli, co chceme lidem říct. Stejně jako třeba Bob Dylan. Ten hrál falešně, ale říkal tak moudré věci, že z něj lidé úplně šíleli,“ vysvětluje Kluka. ![]() I přes nemalé úspěchy brněnští hudebníci věděli, že založili kapelu ve špatné době: po sovětské okupaci v roce 1968. Začínající normalizace ale příliš nepřála hudbě tohoto typu, neboť její neoddělitelnou součástí byla tvrdá cenzura. "Na konci šedesátých let to ještě v kultuře nebylo poznat. Divadla hrála, dotáčely se filmy, kapely mohly vystupovat s anglickým názvem,“ vzpomíná muzikant. Přiostření přišlo až začátkem 70. let, kdy začaly úřady cenzurovat všechny texty. "Bylo to opravdu tvrdé. Vždyť i Olympic, kterému se říkalo vládní kapela, nemohl dva roky hrát a Petr Janda působil jako kytarista v televizním a rozhlasovém orchestru,“ podotýká Kluka. Pro Progress Organization znamenala cenzura jediné: po první vydané desce Barnodaj konec vystupování a natáčení. Proto The Progress Organization v druhé polovině roku 1970 ukončili činnost. ![]() Čveřice Kluka - Váně - Pelc - Sochor začala od roku 1976 vytvářet druhé album skupiny The Progress Organization, přičemž název skupiny se musel zaměnit za bezvýznamové slovo Barnodaj podle názvu první desky. Desku nahráli v roce 1977 a šlo o monotematické album s názvem Mauglí. V té době už ale byla obnovena i koncertní činnost skupiny, hudebníci začali používat název Progres 2, obsazení se částečně změnilo. Populární zpěváky doprovázel na bicí nástroje skoro celá sedmdesátá léta. " roce 1978 už byla situace lepší. Skupiny začaly znovu fungovat. A už jsme toho doprovázení měli plné zuby,“ vysvětluje Kluka, proč i s ostatními obnovil kapelu. Tentokrát, i kvůli návaznosti, zvolili název Progres 2. V roce 1978 byla ukončena spolupráce s Bobem Fridlem a členové se začali naplno věnovat rockové hudbě. ![]() V osmdesátých letech odešel z kapely její zakládající člen Pavel Váně, definitivním lídrem skupiny se stal právě Zdeněk Kluka a Progres se změnili. Nejprve skupina vystupovala s programem "Třetí kniha džunglí" a v roce 1983 se svým nejvíce divadelním vystoupením "Mozek". Později s audiovizuálními pořady úplně skončila. V roce 1987 nahrála skupina písňové album "Změna!", pak se styl skupiny zcela změnil. "Nahráli jsme desku 'Změna!'. Už jsme prostě zase chtěli, aby nám lidi po každé skladbě tleskali,“ říká Kluka. Netrvalo ale dlouho a kapela se zásadně odchýlila od své původní tvorby. Bylo to na konci osmdesátých let. "Měl jsem tehdy pocit, že každý člověk, který má možnost vystupovat na pódiu, by tam měl zvracet. Jednoduše proto, aby tak vyjádřil, že ten systém, ve kterém jsme žili, byl strašná kravina,“ vypráví Kluka. Touhu po revoltě tak vyjádřili alespoň hudbou. Zdeňka to napadlo prý ve chvíli, kdy v rakouské televizi sledoval balet Labutí jezero. "Chvíli jsem se díval a zjistil jsem, že se lidé v hledišti smějí. A pak jsem přišel na to, že tam netancují baletky, ale chlapi. Měli na sobě ženské šaty a tancovali přesně jako ženské. Nešaškovali, ale význam byl posunutý," vzpomíná Kluka. Se Zdeňkem Klukou zůstal jen klávesista Milan Nytra a pod vedením těchto dvou hudebníků (a pod názvem Progres-Pokrok) vznikl projekt "Otrava krve", parodie na budovatelské písně a nadšení 50. let 20. století, což v té době byl odvážný počin. Právě rakouské Labutí jezero ho tak inspirovalo k představení "Otrava krve". A nejen ono. ![]() Když v roce 1985 potřeboval sehnat peníze na aparaturu do skupiny, rozhodl se prodávat bubenické paličky, které vyráběl pro své známé. Zkusmo si podal tenkrát inzerát do tehdejšího Svobodného Slova a Lidové Demokracie - a čekal, že se mu ozve do měsíce tak 5 - 6 bubeníků. Ozvalo se jich několik desítek, a to hned první den po uveřejnění. Když nenáviděný režim v roce 1989 skončil, skončila v roce 1990 i skupina Progres. Podle Kluky proto, že každý z jejích členů začal dělat něco nového. "Říkám, že jsme byli taková totalitní kapela. Začali jsme hrát, když přišli Rusové, a skončili jsme s revolucí,“ směje se Kluka. Obnova skupiny s některými původními hudebníky (Kluka, Váně, Pelc) se uskutečnila v roce 1992 a od té doby koncertuje Progres dodnes. Zdeněk Kluka je jediným členem skupiny, který v ní působil nepřetržitě od roku 1968 (s výjimkou přestávek, kdy skupina nehrála). Nejvíce teď ale Kluku zaměstnává skládání hudby pro divadelní představení, a také kapela Čankišou, kterou s dalšími brněnskými hudebníky založil před deseti lety. Hraje v ní world music, tzv. hudbu (fiktívního) národa Čanki, a vystupuje tam po boku svého syna, se kterým se střídá na sedačce za etnickými bicími nástroji a klasickou bicí soupravou. Od konce 70. let 20. století působí Zdeněk Kluka rovněž jako skladatel scénické hudby pro divadelní představení. Významná je jeho spolupráce hlavně s brněnským divadlem Husa na provázku, například inscenace Červený smích, Stříbrný vítr, Shakespearománie, Báječná léta pod psa, Babička, Inženýr lidských duší nebo Švejk, píše hudbu i pro další divadla nejen v moravské metropoli - Městské divadlo Brno, divadlo Radost, Městské divadlo Zlín, Jihočeské divadlo, Národní divadlo. Zdeněk Kluka spolupracuje také s televízí, autorsky sa podíelel na hudbě k některým televízním filmům jako Papírový most nebo Taťka. Pro režisérku a výtvarnici Blanku Šperkovou napsal hudbu i pro slovenské večerníčky Pafka, Ňuf a Hryzka, Pampúšik. Jako skladatel se podílel i na pantomimických představeních studentů dramatického ateliéru Neslyšících na JAMU se Zojou Mikotovou, např. Caprichos, Genesis, Odysseia, Abeceda, Pojď do mého světa. V současné době účinkuje v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích v inscenaci Hamlet, kterou doprovází na bicí, a v divadle U stolu v Brně v inscenaci Máj na speciální percusse. S činohrou Národního divadla spolupracoval poprvé jako autor hudby k adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku (StD 1997), dále k dramatizaci Hrabalovy předlohy Obsluhoval jsem anglického krále (ND 1998) a k Shakespearovu Hamletovi, kde navíc při představeních hrál na bicí (ND 1999). ![]() |
![]() ![]() (Narozen 8. dubna 1956, Písek, Československo) Keyboards, Organ, Vocals |
Česká rocková legenda Roman Dragoun, zpěvák, skladatel a klávesista působí na hudební scéně od poloviny 70. let. Z rodného písku se přestěhoval
do Brna, kde působil ve skupině Regenerace a poté se stal členem Progres 2, se kterými natočil slavné album "Třetí kniha džunglí“, na kterém se
podílel i autorsky. Jeho skladba "Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce“ se stala rockovou písní roku 1982.![]() Po rozpadu této formace pak v roce 1979 pak krátký čas zkoušel s jedním z projektů folkového seskupení Vondrák, Bodlák a spol., ale ponejvíce hrával doma jen tak pro sebe a maxilmálně pro několik sezvaných přátel. S těmi také poslouchal a poslouchá desky U.K., Queen, Genesis, Pink Floyd, ..., Etc., M.Efektu, punkrockových kapel a samozřejmě také Beatles, Rolling Stones apod. Morávek se v roce 1978 stal členem skupiny Progres 2, kam jej o dva roky později následoval i Dragoun, kde nahradil jednak klávesistu Karla Horkého a svým pěveckým projevem i zpěváka a kytaristu Pavla Váněho. Progres 2 vytvořili tématický projekt "Třetí kniha džunglí" (premiéra 30. května 1981 v Brně), se kterým další dva roky koncertovali po celém Československu. Jako dvojalbum vyšla Třetí kniha džunglí v roce 1982, roku 1983 byla vydána i anglicky zpívaná verze "The Third Book of Jungle". ![]() ![]() Roku 1983 ale s Morávkem z Progres 2 odešli a společně založili novou progressive rockovou skupinu Futurum, kam přizvali ještě druhého kytaristu Emila Kopřivu (Synkopy) a bubeníka Jana Seidla (Dragounova kamaráda z dětství). Futurum s různým obsazením vydalo dvě alba, "Ostrov země“ (Panton 1984) a "Jedinečná šance“ (Supraphon 1987), chystaná třetí deska ale již nevyšla. Na podzim 1984 získává cenu (Tip Vokalízy) za zpěv na pražském festivalu Jany Koubkové - Vokalíza. V roce 1988 Roman Dragoun a Jan Seidl Futurum v roce 1988 opustili a přijali nabídku Michala Pavlíčka, když se stali členy pražské skupiny Stromboli. Zde pod vedením kytaristy Michala Pavlíčka vydali album "Shutdown" (Panton 1989), kapela se ale v roce 1990 rozpadla. Po rozpadu kapely v roce 1990 se podílí na mnoha hudebních projektech, spolupracuje s Bárou Basikovou, Michalem Pavlíčkem, Raven, Marakana, Pavlou Kapitánovou, Leonou Machálkovou a hlavně skládá nové skladby. V první polovině 90. let byl Dragoun členem skupiny Pavitram, ve které dosud příležitostně hostuje. ![]() Dne 22. září 2001 byl televizní cyklus "Noc s Andělem“ věnován právě Romanu Dragounovi, jeho otci akademickému malíři, básníkovi a textaři Františku Romanu Dragounovi a Romanovu synovi Davidovi. V přímém televizním přenosu zahrál Roman své největší hity a zahrál si i s kapelou svého syna Davida, která ho příležitostně doprovází na koncertech. V roce 2001 se Roman Dragoun podílel na muzikálu Apokalypsa česko-krumlovské kapely "Bratři Karamazovi“. Aranžuje hudební materiál, složil několik skladeb a hlavně sestavil studiovou skupinu, která celý projekt zaznamenala na CD (Guma Kulhánek - bass, Jan Seidl - drums, Ivan Korený, Pavel Marcel, Ota Petřina - guitars, Olin Nejezchleba - violoncello, Jiří Hála - flute, Míra Barabáš - trumpet atd…). Muzikál je od října 2001 uváděn v Českých Budějovicích. ![]() Rok 2002 byl věnován přípravě nového alba, které by mělo být ještě více nakloněno jazzovým názvukům a jehož produkce se s největší pravděpodobností ujme člověk nadmíru povolaný - Roman Holý. Žánrově se Dragounova hudba blíží řečišti, ve kterém se pohybují např. Sting, Stevie Wonder nebo Phil Collins. Prostě melodická hudba s prvky jazzu, funky a rocku, kterou dokreslují duchovně-poetické texty, jejichž autory jsou převážně Romanův otec, akademický malíř František Roman Dragoun a písecký básník Milan Princ. Je to hudba určená pro citlivé a vnímavé posluchače všech generací. Pořad "Stín mý krve“ je koncipován jako „one man show“ a je pro klubová pódia přímo ideální. Páteř tvoří písně z obou sólových alb i skladby z připravované desky. Pamětníci nepřijdou ani o skladby Juliet, Zdroj nebo Vodu. Víra, láska a pokora se jako červená nit táhnou tvorbou Romana Dragouna. Otevřete svá srdce, protože i hudba může být očisťující a čas se může alespoň na chvíli zastavit. Roku 2005 byla obnovena kapela Futurum, s níž Roman Dragoun také hraje při příležitostných vystoupeních. Začal hostovat i na koncertech Progres 2, jejichž plnohodnotným členem se opět stal v roce 2007. ![]() V současnosti kromě těchto aktivit Roman Dragoun vystupuje sólově či se svojí doprovodnou skupinou His Angels, občas hraje i s kapelou svého syna David Dragoun Band. V roce 2009 vydal své třetí sólové album "Otlučená srdce", na kterém hostovalo mnoho dalších rockových i jazzových hudebníků. V roce 2012 jej poslucháči Radia Beat vybrali do Beatové síně slávy v kategorii "Osobnost“, do které byl uveden 17. května 2012, což se neobešlo bez koncertu s mnohými hosty. |
![]() ![]() ![]() (Narozen 8. srpna 1947, Havlíčkův Brod, Czechoslovakia, zemřel 6. února 2013, Berlin, Germany) Keyboards, Vocals ![]() Jan Sochor se narodil v Havlíčkově Brodě v rodině s hudebním zázemím. Vystudoval Stavební fakultu VUT v Brně, ale už tehdy věděl, že v jeho životě bude mít hlavní slovo hudba. Aniž by absolvoval konzervatoř, hrál přesvědčivě na klavír, varhany, elektrické piano, synthesizer, saxofony, akustickou kytaru a částečně na lesní roh.
Až v lednu 1971, kdy kapela už neexistovala, natočila své první album "Barnodaj". Pak se Jan Sochor přidal do Skupiny Aleše Sigmunda doprovázející sestry Marthu a Tenu. Nato muzikant vytvořil vlastní Skupinu Jana Sochora doprovázející písničkáře Boba Frídla. V roce 1977 vzniklo druhé album "Mauglí" od skupiny The Progress Organization přejmenované ovšem na Barnodaj. Roku 1978 Skupina Jana Sochora zanikla a Bob Frídl začal vystupovat sólově. Ve druhé polovině 70. let opustil rockovou platformu a věnoval se jazzu, swingu, blues a popu v malých skupinách. Koncem 70. let Jan Sochor založil skupinu Ex Libris (mimo jiné s Bobem Frídlem a Ivou Bittovou), ale po emigraci jednoho ze členů kapely rezignoval a nadále působil jako standardní hráč ve výjezdových skupinách do zahraničí, zejména do Skandinávie, kde v 80. a 90. letech 20. století působil také ve skupinách Hurricanes a Key Band pod vedením Ladislava Kerndla a později Ladislava Malého. ![]() Jan Sochor, Pavel Pelc, Zdeněk Kluka, v popředí Bob Frídl a Pavel Váně v roce 1974 V roce 1983 se Jan Sochor odstěhoval do Berlína, kde působil v mezinárodně silně obsazené skupině Soulband, se kterou cestoval po Německu i Evropě. a zároveň vystupoval i sólově. Do Brna se však pravidelně vracel a občas hostoval jako bývalý člen ve skupině Progres, jako například na dvou výročních koncertech v Semilassu v roce 2008 v Brně, které byly uspořádány při příležitosti 40. výročí založení skupiny The Progress Organization. V březnu 2010 hrál Jan Sochor také na 1. brněnském Beatfestu opět se svou starou kapelou a přáteli. Jan Sochor měl vždy pověst společenského člověka, širokého kulturního záběru, spolehlivého kamaráda se smyslem pro humor, ale i odpovědnost. Miloval Beatles, Cream, Deep Purple, Procol Harum, Doobie Brothers, Stevie Wondera, Tinu Turner, Diane Krall, stejně jako varhaníka Jimmyho Smithe. Miloval rock, duší však navždy zůstal trampem z Vysočiny. Klávesista brněnské kapely Progress Organization Jan Sochor zemřel ve středu 6. února 2013 v Berlíně, kde poslední léta žil a tvořil. Rodák z Havlíčkova Brodu podlehl dlouhé těžké nemoci. "Pro mě je to nejen ztráta výborného muzikanta, aranžéra, zpěváka, kapelníka a skladatele, který uměl hrát, na co sáhl, ale hlavně ztráta osobní," svěřil se jeho spoluhráč především ze skupiny Progress 2 Pavel Váně. Bohem políbený muzikant, zpěvák, skladatel a aranžér byl pohřeben v Brně tak, jak si to přál. |
![]() ![]() ![]() (Narozen 27. července 1956) Guitars Aleš Bajger je český hudebník, zpěvák, kytarista, skladatel, producent a podnikatel. Hrál především ve skupinách Progres 2 a Vigor, v současnosti se podílí na nahrávkách Vladivojny La Chii. Byl členem kapel: Bukanýři, Progres 2, Tanja, Vigor, Banana, Vladivojna La Chia Na elektrickou kytaru začal hrát ve 13 letech. Hrál v různých amatérských skupinách na severní Moravě a vystudoval státní konzervatoř (obor operní zpěv) a lidovou konzervatoř (obor kytara a skladba). V letech 1979 a 1980 byl členem skupiny Bukanýři, se kterou nahrál jedno album. Následující dva roky hrál ve skupině Atény na kytaru a buzuki a produkoval její jediný singl „Řek Zorba“. V roce 1983 přišel do brněnské kapely Progres 2, kde se stal hlavním frontmanem v rockové opeře "Mozek" (1984). Podílel se i na dalším albu Progres 2, desce "Změna!", po jejím vydání (1988) ale z kapely odešel, neboť Progres 2 se proměnil do skupiny Progres-Pokrok. V letech 1986 a 1987 založil novou skupinu Nota Bene se zpěvačkou Věrou Špinarovou, následně působil jako kapelník, kytarista a zpěvák ve skupině Tanja. V roce 1989 založil vlastní skupinu Vigor, která fungovala do roku 1991. ![]() V 90. letech působil mimo Česko, nejprve hrál v klubech s Lady M, později se začal věnovat konstrukci vlastních kytarových systémů (nyní má vlastní obchod). V roce 2002 se vrátil do Ostravy a zahájil spolupráci se skupinou Banana a její zpěvačkou Vladivojnou La Chia, jejichž alba produkoval a na nahrávkách se také jako hráč přímo podílel. V říjnu 2008 hrál na dvou koncertech v Brně, které byly uspořádány při příležitosti 40. výročí založení skupiny The Progress Organization (po změně názvů Progres 2), hostoval i na 45. výročí kapely v roce 2013. V roce 2010 uvedl na trh vlastní řadu kytarových efektů a navázal tak na dřívější produkci přepínacích systémů pro kytary. Při procházce po Ostravě zhruba napůl cesty od nádraží do centra nachází se usedlost Mlejn. V přízemí se tam melou už jen půllitry, neb jest tam nálevna, ale v prvním poschodí si, hola, všeci kytaristé, šmáknete. Šéf, majitel, vymyslitel, nositel, zakladatel, jenž za firmu ručí i vlastníma gatěma, pan Aleš Bajger získal muzikantské ostruhy špičkové šarže v brněnské kapele Progress II. Dávno tomu již, ale kytaru v jiných formacích nepustil z ruky dodnes. Své technicko-manažerské ostruhy hodně přiostřil při zakládání a provozu pražské firmy George Dennis, jež loví v podobných vodách. Od roku 2002 registrována jest a funguje jeho firma Bayger. ![]() Bukanýři 1981 Děti z konce století Progres 2 1984 Mozek 1988 Změna! 2008 Progres Story 1968-2008 (live CD/DVD) Tanja 1989 Tanja Vigor 1991 Vigor Rock Banana 2003 Banana 2004 Trip 2006 Jungle Vladivojna La Chia 2009 Tajemství Lotopu 2011 Nevinnost (soundtrack k filmu Nevinnost) 2011 Bohémy |
![]() ![]() ![]() ![]() (Daniel Forró) (Narozen 19. února 1958, Jihlava, Československo) Keyboards, Synthesizer (1977-1979) Karel Horký alias Daniel Forró je absolvent brněnské konzervatoře a JAMU, multistylový skladatel, autor několika tisíc skladeb, koncertní umělec, přední český odborník na elektronické hudební nástroje a učitel mnoha jazyků. Působil v kapelách Progress 2 a Bronz. Karel Horký se narodil v Jihlavě, kde žil do svých 15 let a kde se také začal učil hrát na klavír a na flétnu. V roce 1973 se přestěhoval do Brna, kde do roku 1979 studoval na konzervatoři hru na flétnu, na varhany, hudební teorii a kompozici na Státní konzervatoři, Brno. Svůj studijní obor absolvoval absolvováním koncertu s díly J. Zimmera, opusem J. minorita Passacaglia C minor od J. Bacha na píšťalové varhany a dizertační práci na téma "Elektronika a zvuk". Již od roku 1973 hrál Karel v různých, převážně amatérských skupinách, později se prosadil v kapele saxofonisty Františka Bartla. V letech 1975-1979 komponoval privátně s Aloisem Pinosem. ![]() ![]() Dne 1. prosince 1983 odehrál Daniel Forró první sólový koncert pod názvem projektu Forrotronics. Forrotronics hraje dosud, jedná se o nejrůznější autorskou elektronickou hudbu od Daniela Forró, kterému se díky častému používání a propagaci MIDI přezdívá Mr. MIDI. V letech 1996-1999 absolvoval doktorandské studium teorie hudební kompozice na JAMU, od roku 1999 studoval jako doktorand hudební vědy na Masarykově univerzitě. Toto studium ale nedokončil, neboť se v roce 2003 přestěhoval z Brna do Japonska, o které se už od mládí zajímal. Tam žije v městě Kakamigahara (prefektura Gifu) se svojí japonskou manželkou jménem Chieko dodnes (mají dceru Karen a syna Saimona) a zde také nadále koncertuje a skládá hudbu. Rychle si tam vybudoval solidní pozici na hudební scéně, je členem kulturní rady města Kakamigahara a hostujícím profesorem na univerzitě v Aichi. Zároveň pod jménem Daniel Forró skládá scénickou hudbu, věnuje se elektronické hudbě a píše odborné publikace, což ústí do projektu Forrotronics. Momentálně žije v Japonsku, kde se mu, dle vlastních slov, líbí a docela dobře daří. S japonským souborem Sakura Ensemble navštívil v roce 2010 Horšovský Týn v rámci koncertního turné "Japan-Czech Spring Tour 2010“ jihlavský rodák Daniel Forró. ![]() http://www.forrotronics.cz/ http://www.soundclick.com/forrotronics |
![]() ![]() ![]() (Celým jménem Emanuel "Manolis“ Sideridis [také Emmanuel] (Narozen 1. ledna 1951, Brno) Bass (1968-1977) Emanuel Sideridis je řecký hudebník, baskytarista, zpěvák a skladatel narozený v Brně v Československu. Působil v brněnských skupinách The Progress Organization a Albatros, hrál také v doprovodné kapele pěveckého dua Martha a Tena. Začátkem 70. let 20. století se přestěhoval do Řecka, kde žije dodnes a kde hraje s místními skupinami a vyučuje na konzervatoři. Sideridis se narodil v Brně řeckým rodičům. Ještě v mládí se učil hrát na housle a akordeon, ale poté, co byl ovlivněn rockovou a popovou hudbou, vyměnil je za elektrickou kytaru a následně pod vlivem soulu za baskytaru. Ve svých 15 letech začal hrát na baskytaru v amatérské skupině The Prometheus, později přešel do nově vzniklé skupiny The Believers, která hrála rhythm and blues. Ta se ale po roce existence rozpadla, neboť dva její členové emigrovali do Kanady. ![]() Sideridis v roce 1970, společně s dalšími dvěma členy The Progress Organization – Klukou a Sochorem, vstoupil do Skupiny Aleše Sigmunda, která doprovázela duo zpěvaček Martha a Tena Elefteriadu. Roku 1971 Kluka a Sochor ze skupiny odešli, naopak přišel čtvrtý člen bývalých The Progress Organization, Pavel Váně. Emanuel Sideridis zároveň působil ve skupině Albatros a Jazzovém orchestru Gustava Broma. ![]() V roce 2008 hrál jako host na dvou koncertech v Brně, které byly uspořádány při 40. výročí založení skupiny The Progress Organization, která přes několikerou změnu (Barnodaj, Progres 2, Progres-Pokrok) dodnes vystupuje. S Progres 2 hostoval také v roce 2012 a na koncertě ke 45. výročí o rok později. V pěveckém podání Sideridise je nejznámější skladba "Ptáčník". Obrat v textu "matkou mu byla smůla, otec neznámý" je dokonalým příměrem neradostné situace. Na vzpomínkovém koncertu skupiny v roce 2013 při příležitosti 45 let od jejího založení si ji znovu zahrál. Stojí však za to si připomenout i jeho instrumentální umění, např. v téměř 8-minutové kompozici "Klíč k poznání" (hudba i zpěv klávesista Jan Sochor) je poznat vliv Cream. A v "Born Under A Bad Sign" ukazuje, že na baskytaru se dá hrát i sólově (od 1:50). |
![]() ![]() ![]() (Narozen 31. ledna 1953, Bratislava) Guitars (1983-1985) Peter Peteraj je slovenský kytarista. Na přelomu 70. a 80. let 20. století byl členem art rockové skupiny Collegium Musicum (1979-1981), se kterou nahrál dvě alba. V letech 1983 až 1985 hrál v brněnské rockové kapele Progres 2. Působil také ve skupinách Modus či Avion (1986-1987). Po návratu z vojenské služby v roce 1986 Palo Habera a šéf kapely Fero Griglák založili skupinu Avion. Fero Griglák hral na sólovou kytaru, na další pak Peter Peteraj, Pavol Kozma usedl za bicí, Martin Matyáš uchopil baskytaru a Palo se ujal zpěvu. Kapela po hudební stránce běžela výborně, avšak ztroskotala z organizačně-produkčního hlediska. V rozhlase jsou tři nebo čtyři skladby "Spočítané máš", ktorá byla dokonce v pořadu Triangl a "Výpravca vtákov", která se dostala do hitparády 5xP a ještě "Majitel súkromných vzbúr". Textářem Avionu byl Daniel Hevier. Avion fungoval asi rok a potom se rozpadl. Bylo to také tím, že Griglákova kytarová hudba a Haberův hlas spolu moc neseděly. Škoda, že se nedostalo na album, na které kvůli organizačním problémům nikdy nedošlo. Historie skupiny Avion měla krátkou existenci, Kozma odešel do USA, kde studoval na Berklee School Of Music v Bostonu, Habera odešel zpíevat k martinské kapele Team a Griglák začal hrát s bratislavskou hardrockovou formaci Pressburg, která se po tragické smrti jejího zpěváka Karola Vilčeka rozpadla. Nahřrál alba: Collegum Musicum 1979 "On a ona" 1981 "Divergencie" Progres 2 1984 "Mozek" |
![]() ![]() ![]() (Narozen 13. října 1959, Ostrava) Keyboards (1985-1988) Milan Nytra je moravský hudebník, klávesista, zpěvák a architekt. Působil v kapelách AG Flek (1990-1992), Progres-Pokrok (od 1987), Buty (doposud) či Laputa, rovněž se podílel jako studiový hráč na albech mnoha dalších hudebníků. Bydlí v Brně – malá Vídeň. V současné době pracuje jako inženýr architekt. Milan Nytra od roku 1985 hrál v brněnské rockové skupině Progres 2. Album "Změna!" nahrané v roce 1987 vyšlo následující rok, to se již kapela změnila ve formaci s názvem Progres-Pokrok. Zároveň se i vyměnili hudebníci (zůstali pouze Nytra a bubeník Zdeněk Kluka) a skupina chystala nové tematické vystoupení. V letech 1988 až 1990 Progres-Pokrok koncertoval s programem Otrava krve. Celkem bylo odehráno 165 repríz, přičemž skupina na přelomu let 1989 a 1990 nahrála studiovou verzi (stejnojmenné album) a ukončila činnost. Počátkem 90. let hrál Nytra ve folkrockovém AG Fleku, kde se setkal s Radkem Pastrňákem a Richardem Kroczkem. Tito tři muzikanti poté vytvořili základ Pastrňákovy skupiny Buty, která existovala už od poloviny 80. let, ale v té době se ještě příliš neprosadila. Prerhistorie skupiny Buty sahá do roku 1985, kdy na sebe narazili samorostlý textař a skladatel Radek Pastrňák s bubeníkem Richardem Kroczekem. Tato dvojice společně nejdříve oživila kapelu U238, aby se posléze vrhla pod názvem B-komplex do tancovačkového víru. Další přemet nastal v roce 1986. Tehdy - už pod názvem Buty - obráželi Pastrňák, Kroczek, Vítek Kučaj, Ivan Myslikovjan a Luděk Piásečný okresní kola Rockfestů s jazzovým repertoárem. Průlom přišel až v roce 1994 s deskou "Ppoommaalluu", ta jim vynesla pozornost kritiky a zástupy nových fanoušků. Právě v roce 1994 se ke kapele připojil i Milan Nytra. V roce 1995 bodovali s albem "Dřevo" a hity jako "František" nebo "Demáček". V Butech Nytra hraje dodnes, vydal s nimi řadu alb. Zatím poslední deska kapely Buty vyšla 25. května 2012 pd názvem "Duperele". Celkem vydali osm studiových alb. ![]() Počátkem nového století spoluzaložil skupinu Laputa, která byla poskládaná z bývalých a současných členů skupiny Buty a také ze dvou členů kapely Narvan. Tvořili ji Andrei Toader (duchovní otec, ex-Buty), stále ještě aktivní členové kapely Buty - Petr Vavřík, Milan Nytra a Milan Straka, plus dvojice z tragicky ukončeného Narvanu - Jan Machala a Libor Mikoška. V roce 2008 Milan Nytra hostoval na dvou koncertech, jež se konaly při příležitosti 40. výročí založení skupiny The Progress Organization (resp. Progres 2, resp. Progres-Pokrok). Milan Nytra je vystudovaný architekt a v Brně má projekční kancelář a navrhuje nové budovy a rekonstrukce. |
![]() ![]() ![]() (Narozen 22. května 1970) Guitars (1992-?) Ivan Manolov je český kytarista. Jako malý chtěl být veterinářem, nakonec mu k srdci přirostl strunný nástroj - kytara. V devadesátých letech hrál s kapelami a psal písně. Žánry střídal, věnoval se metalu, popu, jazzu, experimentální hudbě i undergroundu. Zahrál si v divadle, dokonce i s brněnskou filharmonií. V první polovině 90. let, od roku 1992, hrál se znovuobnovenou brněnskou rockovou skupinou Progres 2. Zároveň působil v kapele Drunk president. Od roku 1995 byl členem poprockové skupiny Burma Jones, s níž vydal dvě alba a z níž v roce 2000 kvůli tvůrčím neshodám odešel a nahradil jej Jirka Šimek. Manolov se začal věnovat jazzu, hraje v nejrůznějších kapelách jako jsou Děti kapitána Morgana, DG 307, Samamba, Das Kuckucksei, Groove or Die, nebo se zpěvačkou Minach. Vystupuje rovněž s formací Ivan Manolov Trio (Manolov/Trllo/Dvořák) a s Pavlem Zajíčkem. Děti kapitána Morgana je experiMentální seskupení hudebníků, ve kterém většina z nich nehraje na “svůj” nástroj, ale vkládá hudební umění do jiného a tak k němu přistupuje bez klišé a stereotypu. Založená na první zkoušce roku 2009 nad lahví rumu nejmenované značky. Jaroslav Záděra (zpěv - řev), ![]() V roce 2013 hostoval na koncertě k 45. výročí skupiny Progres 2. Nyní pracuje ve Spořitelně, kde si prošel všemi možnými pozicemi. Hudebník a původně kreativec na volné noze Ivan Manolov se do bankovního světa dostal čirou náhodou. S manželkou se přestěhoval z Brna do Prahy a své první zaměstnání v životě našel právě ve Spořce. "Hudbu potřebuji k životu, stále hraji s kapelami DG 307 a Děti kapitána Morgana, která vznikla paradoxně v období, kdy se mi nechtělo hrát na kytaru. Napadlo mě, že založíme skupinu se skvělými muzikanty, kteří budou hrát na nástroj, na který ale vůbec neumí. Hrál jsem i na jeden neobvyklý, speciální nástroj. Inspiroval jsem se původními bluesovými muzikanty, kteří si vyráběli kytary z krabic od doutníků, a nechal si postavit svojí vlastní, ale z kanystru od benzínu – kanystratocaster." Nahrál alba: Děti kapitána Morgana 2013 "S rozkoší vylizuju omáčku" 2012 "Lživé oživlé" Minach 2008 "Zimomriavky" Burma Jones 1998 "Invaze" 1995 "Burma Jones" Drunk president 1993 "Všechno hned!" |
![]() ![]() ![]() (Narozen 1. ledna 1962, ) Keyboards, Vocals (1992-) Borek Nedorost je český klávesista. V první polovině 80. let hrál v brněnské hard rockové skupině Dogma Art, ze které odešel v roce 1987. Již od jara 1986 totiž působil i v nové kapele Taxi založené kytaristou Milošem Makovským. S Taxi hrál až do roku 1991, kdy se skupina rozpadla. Stihla však nahrát jedno album, které ale bylo vydáno až v roce 2008. V letech 1992 až 1994 hrál Nedorost ve folk rockové Bokomaře, s níž natočil dvě alba "Okno do ulice" (1992) a "Muž za rohem" (1994). Od roku 1992 působil Borek Nedorost také v obnovené skupině Progres 2 se kterou vystupoval až do roku 2007, kdy jej nahradil Roman Dragoun. Současným Nedorostovým působištěm je kapela doprovázející zpěváka Petra Bendeho, kde hraje od roku 2003. Kromě toho také působil např. v Deep Purple Revival a Robbie Williams Revival, v letech 1994-2005 spolupracoval s Městským divadlem Brno, hrál také s Tomem Jegrem a v letech 2001-2005 ve Folk Teamu. V roce 2008 hostoval Borek Nedorost na dvou koncertech ke 40. výročí založení skupiny The Progress Organization (z níž se vyvinuli Progres 2) a jeho vystoupení je zaznamenáno na desce Progres 2 "Progres Story 1968-2008", která vyšla jako CD/DVD v roce 2008. V roce 2008 hrál i na koncertě Dogma Art s původní sestavou (poprvé po 23 letech). V témže roce hrál rovněž na koncertech krátce obnoveného Taxi. Od roku 2011 je členem souboru Naše nová kapela Vlasty Redla. Desky natočil s: Petr Bende: 2014 "Kateřinská jeskyně" (live DVD) ![]() 2011 "Trojka" 2010 "Vánoční koncert v Janáčkově divadle" (love DVD) 2006 "Život ve vteřinách.cz" 2005 "pb" Taxi 2008 "Taxi incl. Miloš Makovský" Ostatní nahrávky: 2012 Vlasta Redl "Koncert, který se nekonal" (live) 2004 Folk Team "30. výročí" (live) 1993 Slávek Janoušek "Odkud jdeš a kam?" |
![]() ![]() ![]() ![]() (Narozen 27. září 1959) Bass (1988) Dalibor Dunovský je český baskytarista v současnosti hrající především se zpěvákem Petrem Bendem a skupinami Folk Team a E-band. V minulosti rovněž působil v kapelách Progres-Pokrok, Taxi či Bronz. Působil asi v 25 kapelách, z nichž významné byly Kern (1978-1982), Prakl (1986), Progress-Pokrok (1987-1990), Avoccado (1988-1990), Kamelot (1990), Roman Dragoun a Futurum (1995), Oldřich Veselý E-band (2010-2011). V poslední době působí v kapelách Folk Team (od 1990) kapela Divadla Husa na provázku (od 1997) a Bendeband Petra Bendeho (od 2003). Muziku poslouchal od ranného dětství, ale největší impuls pro něj byl poslech desky kapely Yes "Close To The Edge". To mu bylo asi 14 let a ta hudba v něm něco změnila a chtěl se stát hudebníkem. Hrál trochu na kytaru, spíš trampské věci apod. Pak ke španělce přidělal snímač a přes přenosku gramofonu z ní udělal něco jako elekrickou kytaru. Takže začínal hrát někdy v patnácti letech jako samouk, ale na basu až v osmnácti letech. Cvičil tehdy někdy 6 až 8 hodin, když věděl, že se stane profesionálním hudebníkem. Chtěl být kytaristou, ale v jeho první kapele potřebovali bubeníka. Tak si koupil bicí a nějakou dobu na ně hrál. Pak dostal nabídku do rockové kapely na basu a vzal to. Bicí prodal, už se k nim nikdy nevrátil, a koupil si basu a aparaturu. První byla Jolana Vikomt bass. V první kapele Kern hráli za jeho působení hlavně převzaté věci od Led Zeppelin, Black Sabbath, Deep Purple, Rainbow, Judas Priest či Iron Maiden. A v začátcích také Olympic nebo Katapult kvůli českým textům. To jej samozřejmě ovlivnilo, ale poslouchal hodně i muziku, kterou nehráli, hlavně artrock - Yes, Pink Floid, Genesis, Peter Gabriel. Také v té době poslouchal jazzrock, hlavně Weather Report. Mezi jeho vzory uvedl spoutu basistů, z těch nejdůležitějších to byli Fedor Frešo, Chris Squire, Jaco Pastorius, Guma Kulhánek, Jiří Veselý, Pino Palladino, Marcus Miller, Tonny Levin... Tím prvním ovšem byl Fedor Frešo. Od roku 1988 působil rovněž v rockové skupině Progres-Pokrok, s níž vystupoval s koncertním programem Otrava krve do konce roku 1989, přičemž na přelomu let 1989 a 1990 následovalo nahrání stejnojmenné studiové desky. V té době byl také členem skupiny Špilberk. V letech 1990 a 1991 hrál ve skupině Taxi, která ale ukončila činnost kvůli zdravotním problémům kytaristy Miloše Makovského. V roce 1990 se rozpadla kapela Progress-Pokrok, kde hrál se Zdeňkem Klukou, Milanem Nytrou, kytaristou Mirkem Sovou a zpěvačkou Pavlou Dvořáčkovou. Ještě před jejím rozpadem dostal nabídku od Pavla Kopřivy, kapelníka Folk Teamu, aby s nimi natočil desku. Nabídku přijal a posléze ve Folk Team začal i hrát. Nejprve jako host a pak jako člen. Byl za to docela rád, protože tehdy hrál výhradně na bezpražcovou baskytaru (i v Progress-Pokroku) a Folk Team byl pro mne po této stránce velice vhodná kapela. S Folk Team vystupuje dodnes, v současnosti ale pouze jako host. ![]() V roce 2008 vystoupil na dvojkoncertě ke 40. výročí založení skupiny The Progress Organization, z níž se vyvinula kapela Progres-Pokrok. Od téhož roku příležitostně hraje se znovuobnovenou skupinou Taxi, stal se též členem E-bandu, který vedl Oldřich Veselý. Příležitostně působí i jako hostující muzikant, zúčastnil se natáčení desky kapely Taxi Miloše Makovského, spolupracoval se zpěvákem Jirkou Zonygou, točil CD Boba Frýdla, s kapelou Bende Band jednu věc pro Karla Gotta. Pak natáčel písničky pro kamarády, jako zpěvačka Lucka Dobrovotska, kytarista a skladatel Honza Fiala či Michal Pospíšil. Ve volném čase, když to počasí dovolí, jezdí na kole. Má svoji asi padesátikilometrovou trasu, která vede nádhernou přírodou, hlavně lesem. Když to jde, tak ji projede několikrát týdně. Poslouchá i hudbu, má rád filmy. Ještě stále denně cvičí a cvičí i tělo... |
![]() ![]() ![]() ![]() (Miroslav "Mirek“ Sova) (Narozen 28. listopadu 1956, Kroměříž) Guitars (1988) Mirek, zvaný "Meryl“, je český kytarista. V letech 1988 až 1990 hrál v brněnské rockové skupině Progres-Pokrok, kam přišel na základě vítězství v konkurzním řízení. S Progres-Pokrok odehrál 165 repríz představení "Otrava krve¨", na přelomu let 1989 a 1990 byla také zkráceně natočena jeho studiová verze. Následně se podílel na albech různých hudebníků (Honza Surý, Motus, Karel Černý), hrál i v muzikálu Johanka z Arku. V současnosti hraje v blues-rockové skupině Staří Psi, se kterou doprovázeli i zpěvačku Juwana Jenkins pod anglickým názvem Juwana Jenkins & The Old Dogs. Kromě toho také učí hru na kytaru. V roce 2008 se zúčastnil jako host dvou koncertů při příležitosti 40. výročí vzniku skupiny The Progress Organization, z níž se postupem času vyvinuli Progres-Pokrok. Hostoval i na koncertu k 45. výročí kapely v roce 2013. V roce 2010 založil skupinu Meryland, jejíž zpěvačkou je Gabriela Gunčíková. |
![]() ![]() ![]() (Narozena 2. července 1965) Vocals (1988) Pavla Střechová, uměleckým jménem Pavla Roof, dívčím jménem Dvořáčková, je česká zpěvačka a hudebnice hrající na kytaru či zobcovou flétnu. Působila v brněnských folkových skupinách Ozvěna a Bokomara a v rockové kapele Progres-Pokrok. V roce 1981 se stala členkou brněnské folkové skupiny Ozvěna, ve které setrvala do poloviny 80. let. Tehdy společně s Tomášem Musilem, zkušeným folkařem, autorem a kytaristou, založila skupinu Bokomara, která se rovněž pohybovala v oblasti folku. Roku 1988 ale odešla do rockové skupiny Progres-Pokrok, která pod vedením bubeníka Zdeňka Kluky vytvářela koncertní projekt "Otrava krve". Zde působila na postu zpěvačky (první žena v historii kapely). Vystoupení "Otrava krve", jejíž premiéra proběhla na jaře 1988, se do konce roku 1989 dočkala 165 repríz. Na přelomu let 1989 a 1990 skupina natočila některé skladby ve studiu a následně bylo vydáno stejnojmenné album. Po sametové revoluci se Pavla začala věnovat podnikání, působí v reklamní agentuře BMPR (Bílý Medvěd Public Relations), v níž je ředitelkou. V roce 1996 byla obnovena skupina Ozvěna, s níž Pavla Střechová dodnes vystupuje. V roce 2008 se zúčastnila dvou koncertů, které byly uspořádány při příležitosti 40. výročí založení kapely The Progress Organization (Progres 2, Progres-Pokrok). Přes takto odlišné žánry se nakonec Pavla Střechová dostala ke swingu. V roce 2016 vystupovala pod jménem Pavla Roof s Big Bandem brněnské konzervatoře, s The Young Pekáč Mojmíra Bártka, s Dómskym smíšeným sborem a příležitostně studiově spolupracuje s Tomem Jégrem, Oldřichem Veselým a Lubošem Javůrkem nebo pianistou Otakarem Holcem. S Otakarem Holcem pracuje na pořadu A la Ella, který je inspirován touhou Pavly Střechové zpívat swingové písně z 30. až 50. let 20. století v jejich původních podobách, a s výtvarníkem Liborem Sigmundem na představení Šprušle. |
![]() ![]() |
Studiové desky: 2018 Tulák po hvězdách 1990 Otrava krve 1988 Změna! 1985 The Third Book Of The Jungle 2CD 1984 Mozek 1982 Třetí kniha džunglí 2CD 1980 Dialog s vesmírem 1978 Mauglí 1971 Barnodaj 1970 The Progress Organization |
Ostatní nahrávky: 2016 Progres Live CD/DVD 2010 Dialog S Vesmírem / Studio & Live 2008 Progres Story 2CD 2001 Třetí kniha džunglí 2CD 2000 Mozek / Změna 2CD 1993 Dialog S Vesmírem (Limited Edition) |
![]() Skupina: Pavel Váně - Guitars, Vocals Roman Dragoun - Keyboards, Vocals Zdeněk Kluka - Drums, Flute, Vocals Miloš Morávek - Guitars Pavel Pelc - Bass, Vocals Hosté: Emanuel Sideridis - Bass Dorota Barová – Cello, Vocals Jan Kluka – Djembe Petr Jirák – Tube, instrumentace dechové sekce Lukáš Daněk – Trumpet Jan Pospíšil – Trombone Petr Kovařík – Flute, Tenorsaxophon Kristýna Ratajová – lesní roh Pájova rodina – "joj" |
![]() Vyšlo 2. listopadu 2018, Indies Scope Seznam skladeb: 01. Výš – prolog (Váně/Kudlička) (3:38) 02. Rudá zloba (Váně, Kluka/Kudlička) (1:55) 03. Můra (Váně/Kudlička) (4:01) 04. Bezpráví (Morávek/Kudlička) (4:13) 05. V lisu (Kluka/Kudlička) (4:15) 06. Cesta ven (Kluka,Váně/Kudlička) (4:02) 07. Malá smrt (Morávek/Kudlička) (4:24) 08. Poznám tě (Dragoun/Kudlička) (3:01) 09. Moře (Kluka/Kudlička) (4:01) 10. Paní Óm (Váně/Kudlička) (3:52) 11. Tvůj kód (Dragoun/Kudlička) (5:00) 12. Vracím se (Pelc/Kudlička) (4:09) 13. Arunga (Kluka/Petlan) (2:35) 14. Igar (Dragoun/Petlan) (2:39) 15. Selpa (Váně/Petlan) (2:09) 16. Planý žvást (Kluka Kudlička) (3:03) 17. Blues (Kluka/Kudlička) (3:23) Total Time: (60:43) Nahráno červen–září 2018, studio Cox, Mikulov Coverart: Václav Houf |
O hudbu se postarali členové kapely, texty jsou na motivy románu Jacka Londona z roku 1915 a napsali je Martin Kudlička
a Ivan Petlan. Téma Tuláka po hvězdách Pavel Váně v kapele nabízel už před patnácti lety. Měl je poměrně podrobně rozpracované,
aby si kluci mohli rozebrat témata k písním podle vlastního výběru. Všechno se ale takříkajíc potkalo teprve teď. Píseň "Moře"
byla zveřejněna v říjnu 2018 jako singl. Deska, na které hraje i několik hostů, včetně bývalého člena Emanuela Sideridise, byla
vydána v listopadu 2018 při příležitosti 50. výročí založení skupiny, které bylo slaveno také výročními koncerty a televizním
dokumentem. 2LP verze alba obsahuje na nevyužité čtvrté straně také několik nahrávek z koncertu The Progress Organization
z roku 1970. | |
![]() Skupina: Dalibor Dunovský- Bass Guitar Zdeněk Kluka - Drums, Vocals, Leader Mirek Sova - Guitar, Vocals Milan Nytra - Keyboards, Vocals Pavla Dvořáčková - Vocals Hosté: |
![]() Vyšlo 1990, Panton, 81 0971-1 Seznam skladeb: 01. Pochod plášťů větru (4:20) 02. Všichni se budeme mít (4:30) 03. Nejlíp je doma (3:35) 04. Tři dni boje (6:10) 05. Požár věžní těže (4:39) 06. Komár (5:33) 07. Otrava krve (4:13) 08. Lavina (6:26) Total Time (39:26) Lyrics: M. Nytra (03-08), P. Dvořáčková (08), V. Čort (03,08), Z. Kluka (01,02,04) Music: M. Nytra (03-06,08), Z. Kluka (01,02,04,07) Recorded from december 1989 to february 1990 Supervised: Miroslav Velfl |
Bubeník, skladatel a zpěvák Zdeněk Kluka, vůdčí osobnost skupiny Progres 2 (fungující pod názvy Progress Organization či Barnodaj), přišel na
přelomu let 1987-1988 s novým koncertním programem Otrava krve. Vzhledem ke kompletní obměně kapely Progres 2 - začíná nový Progres
vystupovat pod označením Progres-Pokrok. V souvislosti s gorbačovskou přestavbou a pozvolnému uvolnění se skupina obrátila k mnohdy
obludným padesátým létům a její projekt z nich čerpá textově i hudebně. Ale hudební složka se nezastavuje u parodie na stalinské pochody,
obsahuje celou řadu dalších hudebních postupů - od vážné hudby, přes jazzrock po českou novou vlnu. Suverénní zpěv Pavly Dvořáčkové
(mimochodem první zpěvačky v historii Progresů) - ve své operní či teatrální poloze - místy připomene tvorbu pražských Stromboli. Pulzující
rytmika a nervní kytarová a klávesová linka pak tvorbu (Pražského) Výběru v 80. letech. Na desce se významně autorsky podílel klávesista Milan
Nitra (dnes Buty). Po předchozím "popovém" albu Progres 2 Změna se jedná o radikální (ú)krok zcela jiným směrem.
Nahrávka je pořízena v novém digitálním přepisu z původních studiových pásků. | |
![]() Skupina: Zdeněk Kluka - Vocals, Drums Aleš Bajger - Vocals, Guitar Milan Nytra - Vocals, Keyboards Pavel Pelc - Vocals, Keyboards, Computer, Bass Guitar Hosté: |
![]() Vyšlo 1987, Supraphon, 1113 4377 Seznam skladeb: 01. Kdo to myslí vážně (4:32) 02. Změna (4:52) 03. Nejsi jiný (3:34) 04. Tajemství her (5:24) 05. Něžný dotek zmoudření (3:23) 06. Rty jsou schránka čekání (8:42) 07. Stroj na výrobu hluku (5:14) 08. Na dřevěném koni (4:11) 09. Plátěnky na nohách (3:20) Total Time: (55:11) Nahráno 5. až 9. ledna 1987 ve studiu Mozarteum, Praha Producer: Milan D. Svoboda Hudební režie: Vít Prokop, Jan Svatoš Zvuková režie: Dalibor Votava, Pavel Kramárz Design: Vladimír Ambrož Photo: Miroslav Ambrož Cover: Lev Pavluch |
![]() Skupina: Skupina: Zdeněk Kluka - Drums, Percussion, Flute, Lead Vocals, Backing Vocals Pavel Pelc - Bass, Keyboards, Backing Vocals Miloš Morávek - Guitars, Backing Vocals Roman Dragoun - Lead Vocals, Backing Vocals, Keyboards, Percussion Hosté: |
![]() Vyšlo 1985, Panton, 8113 0335-6 Seznam skladeb: 01. The Son Of Stars (5:40) 02. The Encounter (5:26) 03. Who Am I? (4:09) 04. The World Of The Jungle (7:45) 05. The Law (5:08) 06. The Ape Nation (1:17) 07. The Fear (7:29) 08. The Lost Paradise (4:41) 09. A Man That Looks Like The Dark Side Of The Moon (6:46) 10. Ready For Sale (4:43) 11. In The Paradise Of The Century (5:25) 12. The Advertising Suite (2:14) 13. Disguised And Exposed (5:00) 14. Coming Back (4:40) 15. Ozvěny/Echoes (2:30) 16. What My World Really Is (8:42) Total Time: (81:47) Nahráno ve studiu Pezinok, Bratislava, 1981 Produced: Zdeněk Kluka Cover: Václav Zhouf Photo: Josef Kratochvíl, Jiří Burda Sleevenote: František Horáček Remastered: Dan Václavek |
V Supraphonu poprvé digitálně vydávaná anglická verze alba "Třetí kniha džunglí" brněnské skupiny Progres 2
byla vydána v Pantonu pod kat.číslem 8113 0335 v roce 1983. | |
![]() Skupina: Zdeněk Kluka - Drums, Vocals / jako Kraftstudt Pavel Pelc - Bass, Keyboards, Vocals / jako vypravěč a otrok Počítač Aleš Bajger - Guitars, Keyboards, Vocals / jako profesor Rauch Peter Peteraj - Guitars / jako otrok Počítač Hosté: |
![]() Vyšlo 1984, Panton, 8113 0437 Seznam skladeb: 01. Inzerát (4:40) 02. Neznámý génius (4:50) 03. V útulku mudrců (6:16) 04. Co je život I (3:47) 05. Co je život II (3:36) 06. Pod generátorem (4:35) 07. Radost a štěstí (2:53) 08. Čistý štít u firmy Mít (5:13) 09. Vzpoura otroků - počítačů (2:40) 10. X.A.Z. (2:22) 11. Kdo je tam? (4:00) Total Time: (44:11) Nahráno ve studiu Koliba, Bratislava, 1984 Produced: Zdeněk Kluka Hudební režie: Ivan Minárik Zvuková režie: Jiraj Solan Cover: Vladimír Ambrož Photo: Miroslav Ambrož, Jiří Dobrovolný |
"Mozek", koncepčně pojaté album brněnské rockové legendy Progres 2, je studiovým zachycením stejnojmenného
audiovizuálního programu. Rockovou operu na motivy sci-fi povídky Maxwellova rovnice Anatolije Petroviče Dněprova
opatřil texty převážně Vladimír Čort. Nahrávku uvedlo na LP desce vydavatelství Panton v roce 1984. Mozek definitivně
potvrdil pověst Progresu 2 jako české artrockové Kapely č. 1. | |
![]() Skupina: Skupina: Zdeněk Kluka - Drums, Percussion, Flute, Lead Vocals, Backing Vocals Pavel Pelc - Bass, Keyboards, Backing Vocals Miloš Morávek - Guitars, Backing Vocals Roman Dragoun - Lead Vocals, Backing Vocals, Keyboards, Percussion Hosté: |
![]() 2LP/CD, Vyšlo 1982, Panton, 8113 0259 - 8113 0260 Seznam skladeb: 01. Já /I (5:40) 02. Setkání/The Encounter (5:26) 03. Kdo Jsem?/Who Am I? (4:09) 04. Svět Džungle/The World Of The Jungle (7:45) 05. Zákon/The Law (5:08) 06. Opičí Národ/The Ape Nation (1:17) 07. Strach/The Fear (7:29) 08. Ztracený Ráj/The Lost Paradise (4:41) 09. Muž, Který Se Podobá Odvrácené Straně Měsíce/A Man That Looks Like The Dark Side Of The Moon (6:46) 10. Neznámé Nevpouštěj Dál/Don’t Let The Strangers In (4:43) 11. V Ráji Století/In The Paradise Of The Century (5:25) 12. Reklamní Suita/The Advertising Suite (2:14) 13. S Maskou A Bez Masky/Disguised And Exposed (5:00) 14. To Já Se Vracím/It’s Me Whose’s Is Coming Back (4:40) 15. Ozvěny/Echoes (2:30) 16. Čím Je Svět Můj/What My World Really Is (8:42) Total Time (83:02) Nahráno ve studiu Pezinok, Bratislava, 1981 Produced: Zdeněk Kluka Cover: Václav Zhouf Photo: Josef Kratochvíl, Jiří Burda Sleevenote: František Horáček |
Z obalu původního 2LP (8113 0259): Audiovizuální pásma se stala v naší rockové hudbě módou. Těžko říci, nakolik k ní přispěli Pink Floyd a jím
podobní svými gigantickými projekty, a nakolik obecné domácí povědomí, poněkud zjednodušeně šířící předsudek, že monotématický celek je snad
automaticky něco víc než obyčejný koncert písniček. Kdekdo shání scenáristy a náměty, výtvarníky a fotografy, promítače a režiséry, chytré hlavy plné nápadů. Jen aby pak mohl na diváka vyrukovat s elektronickou zvukovou sprchou, lasery, stereofonií, dýmem, barevnými bludičkami světel, kostýmy, maskami, diapozitivy, ba i opravdickým biografem. A divák je vtažen do kouzelného světa divů jako do pouťového stánku, je omámen a zasažen, takže i samotná hudba mu v tomto atraktivním balení zní najednou jaksi svátečněji. Vývoj se ubírá cestami pokroku i oklik, ale nezastavíte jej; i tzv. "lehký žánr", kdysi odkazovaný někam do mezí taneční zábavy a oddechu, si troufá na stále náročnější formy i formáty, v syntetických tvarech spojuje své nejlepší síly s kvalitami svých sousedů z rozličných uměleckých oborů. Jako by se snažil dokázat, na co všechno stačí, jak závažná a "velká" témata je schopen vyslovit. Jediný zbylý zakladatel původní tradice "firmy" Progres 2, bubeník, zpěvák a kapelník Zdeněk Kluka, už dneska nerad slyší všechno to věčné vzpomínání na slávu první vývojové fáze souboru, na historické Progress Organization (založení 1968). Prý byli tenkrát mladí , a dost. A nový současný model s dvojkou ve znaku, to je prý docela jiná kapitola, pokus o písničkové variace na kiplingovské téma (album Mauglí, 1978) zůstal v půli cesty - na poslední chvíli se měnil textař a výsledek byl nakonec obsahově roztříštěný. V textech, připisovaných formou pěveckého monologu či dialogu imaginárním "rolím" Člověka, Džungle, Města či Davu, zaznějí otázky téměř filozofické, slovník namnoze nečerpá ani tak z lyrického inspiromatu, jako spíš z technických a vědeckých lexikonů. To vše v objetí sugestivní umocňující hudby. Podílejí se na ní všichni členové Progresu 2 (dominují Zdeněk Kluka spolu s kytaristou Milošem Morávkem) a zvolili opravdu široký záběr výrazových prostředků; cítíme tu rockovou dravost a útočnost, důsledné rozvíjení a gradaci ostinátních motivů, promyšlené kontrasty neurotického chaosu a osvobozujících ploch klidu a míru, nechybějí drobné hříčky zvukové, technické i hráčské (Morávkova kytarová elektrická etuda Ozvěny). Jako je pro Čorta Třetí kniha džunglí příležitostí prokázat básnický nadhled a nápaditost na rozsáhlé ploše, tak je pro Romana Dragouna nesporně zdařilým pěveckým debutem ve velkém sólovém partu (viz např. jeho výkony ve vlastních skladbách Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce a Svět džungle), pro všechny autory potom sympatickým potvrzením schopností vytvářet hudební napětí i hladivé melodie a pro celou kapelu nakonec optimistickou perspektivou v podobě zjištění, že i v nové sestavě si udržela punc vlastního vývojeschopného a pro mladá publikum přitažlivého projevu. Třetí kniha džunglí měla čs. Premiéru na jevišti 30. 5. 1981 v Brně. Teď se k vám dostává ve formě dvojalba. Než se od prvních tónů prologu dostanete k majestátnímu "vítěznému" finále, uplyne skoro devadesát minut času, co je však podstatné - hlavou vám určitě proběhne nejenom spousta sluchových vjemů a pocitů, ale také myšlenek. I proto je tahle "kniha" vzácná. (sleeve-note František Horáček) | |
![]() Skupina: Zdeněk Kluka - Drums, Bells, Clavinet, Lead Vocals, Leader, Producer Backing Vocals - Miloš Morávek, Pavel Pelc, Pavel Váně, Zdeněk Kluka Pavel Pelc - Bass, Synthesizer [Micromoog], Bells, Lead Vocals Karel Horký - Synthesizer [Hohner Strings], Synthesizer [Yamaha], Clavinet Miloš Morávek - Guitars Pavel Váně - Guitars, Lead Vocals Hosté: |
![]() Vyšlo ,CZE 1981, Panton, 8113 0130 Seznam skladeb: 01. V zajetí počítačů (3:07) 02. Země 2555 (4:07) 03. Píseň o jablku (9:34) 04. Odlet (5:42) 01. Planeta Hieronyma Bosche I (4:38) 02. Planeta Hieronyma Bosche II (6:20) 03. Tisíce mých očí (4:53) 04. Hymna robotů (4:37) Total Time: (43:00) Nahráno v Čs. rozhlase Brno, 1979 Produced: Zdeněk Kluka Hudební režie: Zdeněk Novák Zvuková režie: Vlastimil Zetka Cover: Boris Mysliveček, Václav Houf, Dušan Ždímal Photo: Josef Kratochvíl |
Třetí studiové album brněnské progresivní rockové skupiny Progres 2, vydané původně v roce 1980. Z obalu původního 2LP (Třeté kniha džunglí, 8113 0259 ): Audiovizuální pásma se stala v naší rockové hudbě módou. Těžko říci, nakolik k ní přispěli Pink Floyd a jím podobní svými gigantickými projekty, a nakolik obecné domácí povědomí, poněkud zjednodušeně šířící předsudek, že monotématický celek je snad automaticky něco víc než obyčejný koncert písniček. ...Pravou a úspěšnou prověrkou tvůrčích schopností na větší ploše se stal pro Progres 2 Dialog s vesmírem, rockové sci-fi, spojené se jménem autora námětu a textů Oskara Mana. Už tady si členové skupiny v rolích hudebních skladatelů, vytkli svůj budoucí směr, někde uprostřed mezi hardrockovou agresivitou a baladickou písničkovou melodičností, směr naznačující, že objevující a experimentující zvládání formálních kompozičních úkolů při vyplňování logicky plynoucího a dramaticky gradujícího děje celovečerního hudebního pásma je pro autory přímo koníčkem a vášní. Dialog s vesmírem se dočkal mnoha aplaudovaných repríz a zkráceného zaznamenání na albu. (sleeve-note František Horáček) | |
![]() Skupina: Zdeněk Kluka - Bicí (01-10), Moog (01,08), Kytara (01), Harmonika (09), Steel kytara (09), Sborový zpěv (01-05,07-10), Zpěv (03,05,08) Jan Sochor - Piano (02,03,05,07,08,10), Varhany (01,04-06,09), Mog (04,06-08), Syntezátor Rolland (03,07,10), Cembalo (05), Sborový zpěv (01-05,07-10), Zpěv (07) Pavel Váně - El. a akust. kytary (01-06,08-10), Mandolína (05), Sborový zpěv (01-05,07-10), Zpěv (04,06,09,10) Pavel Pelc - Bass (01-06,08-10), Sborový zpěv (01-05,07-10) Hosté: Martin Kratochvíl - Moog (04) Jan Kubík - Tenorsax (06) Jiří Burian - Sitar (01,10) |
![]() Vyšlo 1978, Supraphon, 1 13 1919 Seznam skladeb: 01. Džungle (4:25) 02. Strach (3:30) 03. Kamarád gramofon (4:30) 04. Štěstí 3:35) 05. Bezedná tůň (2:55) 06. Dopis v láhvi (3:15) 07. Prám z trámů (3:00) 08. Tutový typ (3:10) 09. Mauglí (3:55v10. Osud (5:05) Total Time (37:37) Nahráno v říjnu 1979 ve studiu Supraphon, Dejvice, Praha Umělecká spolupráce: Hynek Žalčík Hudební režie: Jan Spálený, Květoslav Rohleder, Hynek Žalčík Zvuková režie: Gustav Houdek, Jan Chlumský, Jiří Brabec Technická spolupráce: Jiří Rohan, Tomáš Štern, Karel Hodr Cover: Dagmar Bromová |
První album skupiny The Progress Organization - Barnodaj bylo časopisem Melodie ohodnoceno jako deska roku 1972 a patří pro mnohé k vrcholům
české populární hudby. Přestože v polovině 70. let rozhodně nebylo české rockové hudbě přáno, podařilo se producentovi Hynku Žalčíkovi prosadit v
Supraphonu natočení desky druhé. V tom čase už pouze studiové sdružení The Progress Organization muselo mj. změnit svůj anglický název na (pro
režim přijatelnější) Barnodaj. Zpívané skladby texty opatřil Pavel Kopta, který se nechal volně inspirovat povídkami z Knih džunglí spisovatele Rudyarda
Kiplinga. Dechová i smyčcová sekce pak zvuk nahrávky posunují směrem ke střednímu proudu. Hudebníci kolem bubeníka Zdeňka Kluky již v době natáčení
připravovali nový Progres 2 a velký monotématický audiovizuální projekt Dialog s vesmírem. K Mauglímu poznamenává v Melodii v roce 1979 Petr Dorůžka:
"Chytrá a nenápadná aranžmá, měkké moravské vokály… Album nápaditých písniček…" A takový je Mauglí i dnes! | |
![]() Skupina: Pavel Váně - Guitars, Acoustic Guitar [Spanish], Keyboards, Vocals, Piano, Harpsichord, Organ, Tambourine, Vocals Emanuel Sideridis - Bass, Vocals Jan Sochor - Keyboards, Organ, Piano, Vocals Zdeněk Kluka - Drums, Percussion, Vocals Zdeněk Kluka - Drums, Claves, Bongos, Shaker [Rumba-koule], Vocals, Conductor [Strings, Chorus] Hosté: Jaroslav Morkuš - Flute (06,11) Vladislav Marek - Flute (06,11) Aleš Čížek - Oboe (06,11) Otto Trnka - Oboe (06,11) Zdeněk Jareš - Saxophone [Baritone] (08) Smyčcový Orchestr Františka Javůrka - Strings, Orchestra Ladislav Odcházel - Trombone (04-06,10) Oldřich Koudela - Trombone (04-06,10) Oldřich Průša - Trombone (04-06,10) Jan Čapoun - Trumpet (04-06,10) Václav Týfa - Trumpet (04-06,10) Zdeněk Šedivý - Trumpet (04-06,10) Jana Paulová - Vocals(04) Chorus [Dívčí Sbor] Jana Paulová, Jana Válková, René Nachtigalová, Zuzana Boříková |
![]() Vyšlo 1971,Supraphon, 1 13 0985 CD 2005, FT Records, FT0087-2 Seznam skladeb: 01. Introdukce (Music: Jan Sochor) (1:25) 02. Jako Helios (L: Petr Ulrych/M: Jan Sochor) (3:51) 03. Ikaros (L: Petr Ulrych/M: Jan Sochor) (2:32) 04. Strom (L: Petr Ulrych/M: Zdeněk Kluka) (3:46) 05. Argonaut (L: Petr Ulrych/M: Pavel Váně) (3:57) 06. Ptáčník (L: Hynek Žalčík/M: Zdeněk Kluka) (4:17) 07. We Can Work It Out (Written: John Lennon/Paul McCartney) (4:35) 08. Time (L: René Trejtnar/M: Zdeněk Kluka) (4:03) 09. I Feel Free (Written: Jack Bruce, P. Brown) (3:54) 10. A Lovely Day (L: René Trejtnar/M: Zdeněk Kluka) (6:31) 11. Good by (M: Zdeněk Kluka) (1:29) Bonusy: 12. Snow In My Shoes (L: René Trejtnar/M: Zdeněk Kluka) (2:50) 13. Fortune Teller (L: René Trejtnar/M: Emanuel Sideridis) (3:46) 14. Klíč K Poznání (L: František Jemelka/M: Jan Sochor) (7:41) 15. Ptáčník (L: Hynek Žalčík/M: Zdeněk Kluka) (3:18) 16. People Get Ready (Written: Curtis Mayfield) (6:59) Total Time: (40:37) Nahráno 3.-9. ledna 1971 v pražském studiu Supraphon v Dejvicích BONUSY 12-16 archiv Pavel Váně Producer: Hynek Žalčík Recording Supervisor [Hudební Režie]: Jan Spálený, Vladimír Popelka Engineer [Zvuková Režie]: František Řebíček, Petr Kocfelda Mastered: Miloš Makovský Technician [Technická Spolupráce]: Jiří Rohan, Milan Svoboda, Tomáš Štern Design [Cover]: Rudolf Němec Design [Reissue Cover]: Vladimíra Tenzerová Leader [Strings]: František Javůrek Liner Notes [Sleevenote]: Jiří Černý, Pavel Bartík Photography: Jiří Reich |
Komentář k původnímu albu SUPRAPHONu (kat.číslo 1 13 0985) z roku 1971: Patří k nejvýraznějším a nejlepším československým skupinám.
Mají svůj osobitý repertoár, vytvořili si vlastní charakteristický zvuk a mohou se pochlubit i tím, že si získali zájem a přízeň poměrně velice širokého
okruhu posluchačů. Prosadili se, jejich kvality oceňují i přední hudební odborníci. A co víc - dokázali to v obdivuhodně krátkém čase. První album skupiny The Progress Organization je tedy posluchačským zážitkem, je opravdovou lahůdkou. Pavel Bartík Tato hudba je nová, silná a trvanlivá. Má duši, je bez hysterie. Je především hudbou autorů, zpěváků a instrumentalistů - nepatří k výtvorům nahrávacích inženýrů. A pokud v ní je něco se studiových fines splývá to s celkovou náladou. Ivan Vyskočil napsal knížku povídek, kterou nazval Vždyť přece létat je tak snadné. Celá první strana této desky - snad s výjimkou lehké pohody Ikarovy - jakoby chtělo tomuto tvrzení oponovat: Jak nesnadné je létat, ale jak právě proto člověk touží po volném vzduchu. Introdukce - z prostinkého, jakoby z kousku snu vytrženého varhanního motivu se rozjíždí kosmický hřmot kytar a bicích, aby v závěru zase ustoupil hře varhan. Tentokrát ale motiv zůstává nedokončen - příběhy o pradávné lidské touze se otevírají... Jako Hélios - v řeckém bájesloví byl Helios bohem slunce, který jezdil po nebi se čtyřspřežím... Píseň zpěvem nese roztouženou melodii: "Křídla tak mít a lítat výš, než koule sluneční." Má v sobě nadoblačno chlapeckých přání a napětí dlouhého zápasu. Patří k nejhezčím z celého alba. Ikaros - podle báje chtěl ba voskových křídlech uniknout z vězení; vzlétl však moc blízko ke slunci, vosk se rozehřál a on se zřítil do moře. Lidstvo se zhlédlo v té nejkrásnější - stoupavé - části letu. A píseň také. Dýchá smírem a slunnou vyrovnaností (zejména u závěrečné kytary) připomíná beatlesovské album Abbe Road. Strom - dramatická píseň; od lyrického začátku přechází k vypjatému zpěvu: "Zoufalý byl jeho pád". Vyprávěcí formu podmalovává spousta nejrůznějších hudebních nápadů a nálad. Argonaut - vypráví se, že loď Argo s padesáti hrdiny, plujícími k břehům Černého moře za zlatým rounem, byla povznesena ke hvězdám... První - rytmická, stylově jednoduše zpívaná - část jen plavce pozoruje: druhá, umocněná sborovým zpěvem, zaplavuje nadějí, že "ten věčný proud zbaví pout." Ptáčník - "Krmíval ptáky jedem a kamením, v kapse měl peří a z noční mlhy síť." Smutek, zloba a osudovost ptáčníka nalézá výraz v hudbě i ve vynikajícím projevu Emanuela Sideridise. We can work it out - Sideridis sice připomíná Joe Cockera (a to je čest), ale nekopíruje. Má tónů plná ústa, cítí styl a umí vystupňovat napětí. Nahrávka je pozoruhodná především svojí celistvostí. Time - nad mohutnou rytmickou stavbou hezky vyznívá prostá melodie a jemný, bezprostřední zpěv Pavla Váněho. To, že i tato skladba ukazuje, jak skupina buduje každou píseň jinak a bez schémat není třeba zdůrazňovat. I Feel Free - druhá a poslední zahraniční půjčka. Sólový vokál patří Zdeňku Klukovi. Lovely Day - radost z příchodu očekávaného báječného dne proniká všemi obraty písně a vrcholí v takřka hymnicky vznešeném závěru. (Vedle celkového dojmu obdivuje i dokonalý zvuk žesťů, za nějž by se nemuseli stydět ani Blood, Sweat and Tears.) Good bye - slavnostní hudba dozněla, je čas k obyčejnému komediantskému loučení se skládáním stanů a se zapřaháním koní do maringotek. Velký buben bije a flétny s hoboji opakují melodii krásnou a melancholickou jako z němého filmu. / Jiří Černý | |
![]() Skupina: Emanuel Sideridis - Bass Guitar, Vocals Zdeněk Kluka - Drums, Percussion Pavel Váně - Lead Guitar, Vocals Jan Sochor - Organ, Piano, Vocals Hosté: |
![]() Vyšlo 1970, Discant, 0 33 0051 Seznam skladeb: A. Klíč K Poznání (L: František Jemelka/M: Jan Sochor) (7:35) AA1. Snow In My Shoes (L: René Trejtnar/M: Zdeněk Kluka) AA2. Fortune Teller (L: René Trejtnar/M: Emanuel Sideridis) Total Time (7:35) Producer: Aleš Sigmund Cover Art: Karel Slach, Eva Tálska (AGNUM) |
![]() Skupina: Hosté: ![]() ![]() |
![]() CD/DVD, vyšlo 2016, FT Records, FT0100-8, FT Records, FT0100-9 Seznam skladeb: CD) 01. Štěstí (3:33) 02. Svět Džungle (5:39) 03. Kdo jJe tam? (3:48) 04. Mauglí (3:30) 05. Osud (4:42) 06. Čím je svět můj (6:48) 07. To já se vracím (4:31) 08. Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce (3:49) 09. Ikaros (2:41) 10. Ptáčník (3:50) 11. Země 2555 (4:25) 12. Píseň o jablku (9:08) 13. Odlet (5:08) 14. Planeta Hieronyma Bosche I (4:59) 15. Planeta Hieronyma Bosche II (6:29) DVD 01. Štěstí () 02. Neznámy genius () 03. Kdo je tam? () 04. Mauglí () 05 Osud () 06. Čím je sSvět můj () 07. To já se vracím () 08. Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce () 09. Pochod plášťů ve větru () 10. Požár věžní těže () 11. Ikaros () 12. Ptáčník () 13. V Zajetí počítačů () 14. Země 2555 () 15. Píseň o jablku () 16. Odlet () 17. Planeta Hieronyma Bosche I () 18. Planeta Hieronyma Bosche II () 19. Čistý štít u firmy mít () 20. Svět džungle () Total Time (0:00) Nahráno v Brně, Semilasso, 6. a 7. října 2008 Producer: Pavel Kopřiva Engineer: Bronislav Šmíd, Pavel Váně Remastering: Roman Jež Sleeve Notes: Petr Gratias Photography: Dáša Borovská, Ája Dvořáčkvá, Jaroslav Rác Graphics: Vladimíra Tenzerová Cover: Rosťa Pospíšil |
![]() Skupina: Zdeněk Kluka - Drums, Bells, Clavinet, Flute, Lead Vocals, Backing Vocals Pavel Pelc - Bass, Synthesizer [Micromoog], Bells, Lead Vocals, Backing Vocals Karel Horký - Synthesizer [Hohner Strings], Synthesizer [Yamaha], Clavinet Miloš Morávek - Guitars, Backing Vocals Pavel Váně - Guitars, Lead Vocals, Backing Vocals ![]() |
![]() 2CD, vyšlo 2010, FT Records, FT0115-2 Seznam skladeb: CD 1 Studio 01. V zajetí počítačů (3:06) 02. Země 2555 (4:06) 03. Píseň o jablku (9:31) 04. Odlet (5:41) 05. Planeta Hieronyma Bosche I. (4:40) 06. Planeta Hieronyma Bosche II. (6:10) 07. Muzeum planety Země (3:27) 08. Tisíce mých očí (4:51) 09. Hymna robotů (4:39) 10. Rozhovor s centrálním mozkem (4:47) 11. Honička (1:55) 12. Výkřik v Proxima Centauri (6:04) Bonus 13. Píseň o jablku /Edit/ (4:36) 14. Planeta Hieronyma Bosche II. /'93/ (4:37) 15. Píseň O Jablku /Unplugged '93/ (4:18) 16. Roentgen 19:30 (2:14) Live 01. V zajetí počítačů (3:01) 02. Země 2555 (4:25) 03. Píseň o jablku (7:27) 04. Odlet (5:18) 05. Planeta Hieronyma Bosche I. (5:07) 06. Planeta Hieronyma Bosche II. (7:00) 07. Velká noc (4:16) 08. Hlasy stínů (5:49) 09. Muzeum planety Země (3:11) 10. Moře suchou nohou přešel jsem 4:17) 11. Vesmírný kolotoč (3:48) 12. Sen o modré planetě (1:48) 13. Hymna robotů 4:04) 14. Rozhovor s centrálním mozkem 4:41) 15. Jízdní dráhy (5:25) 16. Honička (1:11) 17. Výkřik v Proxima Centauri (5:38) Bonus 18. Mladé Vdovy (3:31) Total Time (0:00) Nahráno v Čs. rozhlase Brno Hudební režie: Zdeněk Novák Zvuková režie: Vlastimil Zetka Photo: Josef Kratochvíl Cover: Boris Mysliveček, Václav Houf, Dušan Ždímal |
![]() Skupina: Zdeněk Kluka - Drums, Recorder, Vocals Pavel Váně - Guitars (01-04,08,09,15-25) Miloš Morávek - Guitars (01-04,10-12,15-25) Mirek Sova - Guitars (05-07,13,14) Emanuel Sideridis - Bass Guitar, Vocals (15-18) Pavel Pelc - Bass Guitar, Vocals (01-12,19-25) Dalibor Dunovský - Bass Guitar (13,14) Aleš Bajger - Guitar, Vocals (05-07) Borek Nedorost - Keyboards, Vocals (01-07,17-25) Jan Sochor - Keyboards, Vocals (08,09,15-18), Milan Nytra - Keyboards, Vocals (13,14) Roman Dragoun - Keyboards, Vocals (01-04,10-12,15-25) Pavla Dvořáčková-Střechová - Vocals (01,02) |
![]() 2CD/DVD, vyšlo 2008, FT Records, FT0100-2 Seznam skladeb: CD 1 01. Sunshine Of Your Love (Written: Eric Clapton, Jack Bruce, Pete Brown) (5:53) 02 Štěstí (L: Pavel Kopta/M: Pavel Váně) (3:36) 03. Čistý štít u firmy mít (L: Vladimír Čort/M: Pavel Pelc) (4:39) 04 Svět džungle (L: Vladimír Čort/M: Roman Dragoun) (5:45) 05. Pod generátorem (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (4:35) 06. Neznámý génius (L: Vladimír Čort/M: Pavel Pelc) (4:35) 07. Kdo je tam? (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (4:00) 08. Mauglí (L: Pavel Kopta/M: Pavel Váně) (3:38) 09. Osud (L: Pavel Kopta/M: Pavel Váně) (4:43) 10. Čím je svět můj (L: Vladimír Čort/M: Miloš Morávek) (7:05) 11. To já se vracím (L: Vladimír Čort/M: Pavel Pelc) (4:37) 12. Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce (L: Vladimír Čort/M: Roman Dragoun) (4:05) CD 2 13. Požár těžní věže (L: Milan Nytra/ M: Milan Nytra) (4:39) 14. Pochod plášťů ve větru (L: Zdeněk Kluka/M: Zdeněk Kluka) (4:22) 15. I Feel Free (L: Pete Brown/M: Jack Bruce) (4:42) 16. Ikaros (L: Petr Ulrych/M: Jan Sochor) (2:46) 17. You Keep Me Hanging On (Written: Brian Holland, Lamont Dozier, Edward Holland, Jr.) (5:51) 18. Ptáčník (L: Hynek Žalčík/M: Zdeněk Kluka) (4:03) 19. V zajetí počítačů (M: Zdeněk Kluka) (3:21) 20. Země 2555 (L: Oskar Man/M: Zdeněk Kluka) (4:25) 01. Píseň o jablku (L: Oskar Man/M: Pavel Pelc) (9:08) 22. Odlet (L: Oskar Man/M: Zdeněk Kluka) (5:08) 23. Planeta Hieronyma Bosche I. (L: Oskar Man/M: Pavel Váně) (4:59) 24. Planeta Hieronyma Bosche II. (L: Oskar Man/M: Pavel Váně) (7:38) 25. 200 malých cigaretek (L: Fráňa Šrámek/M: Zdeněk Kluka) (7:54) Total Time (7:35) Nahráno v Brně, Semilasso, 6. a 7. října 2008 Producer: Pavel Kopřiva, Pavel Váně Engineer: Bronislav Šmíd*, Pavel Váně Sleeve Notes: Petr Gratias Graphics: Vladimíra Tenzerová Photography: Dáša Borovská, Jaroslav Rác Cover: Rosťa Pospíšil |
![]() Skupina: Zdeněk Kluka - Drums, Percussion, Flute, Lead Vocals, Backing Vocals Pavel Pelc - Bass, Keyboards, Backing Vocals Miloš Morávek - Guitars, Backing Vocals Roman Dragoun - Lead Vocals, Backing Vocals, Keyboards, Percussion Hosté: ![]() |
![]() 2CD, Vyšlo 2001, Bonton ?– BON 501677 2, remastered Seznam skladeb: Třetí kniha džunglí 01. Já (L: V. Čort/M: M. Morávek, Z. Kluka) (5:41) 02. Setkání (L: V. Čort/M: Z. Kluka) (5:21) 03. Kdo jsem? (L: V. Čort/M: M. Morávek) (4:10) 04. Svět džungle (L: V. Čort/M: R. Dragoun) (7:44) 05. Zákon (L: v. Čort/M: M. Morávek, Z. Kluka) (5:08) 06. Opičí národ (M: Z. Kluka) (1:09) 07. Strach (L: V. Čort/M: M. Morávek) (7:32) 08. Ztracený ráj (L: V. Čort/M: Z. Kluka) (4:54) The Third Book Of The Jungle 09. The Son Of Stars (L: V. Čort/M: M. Morávek, Z. Kluka) (5:33) 10. The Encounter (L: V. Čort/M: Z. Kluka) (5:27) 11. Who Am I? (L: V. Čort/M: M. Morávek) (4:12) 12. The World Of Jungle (L: V. Čort/M: R. Dragoun) (7:43) 13. The Law (L: V. Čort/M: M. Morávek, Z. Kluka) (5:08) 14. The Fear (L: V. Čort/M: M. Morávek) (7:25) Třetí Kniha Džunglí 15. Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce (L: V. Čort/M: R. Dragoun) (6:47) 16. Neznámé nevpouštěj dál (L: V. Čort/M: Z. Kluka) (4:44) 17. V ráji století (M: Z. Kluka) (5:29) 18. Reklamní Suita (L: V. Čort/M: Z. Kluka) (2:12) 19. S maskou a bez masky (M: R. Dragoun, Z. Kluka) (4:55) 20. To já se vracím (L: V. Čort/M: P. Pelc) (4:43) 21. Ozvěny (M: M. Morávek) (2:31) 22. Čím je svět můj (L: V. Čort/M: M. Morávek) (8:40) The Third Book Of The Jungle 23. The Lost Paradise (L: V. Čort/M: Z. Kluka) (4:52) 24. A Man That Looks Like The Dark Side Of The Moon (L: V. Čort/M: R. Dragoun) (6:48) 25. Ready For sale (L: V. Čort/M: Z. Kluka) (4:45) 26. The Advertising Suite (L: V. Čort/M: Z. Kluka) (2:16) 27. Coming Back (L: V. Čort/M: P. Pelc) (4:44) 28. What Is My World (L: V. Čort/M: M. Morávek) (8:39) Total Time (00:00) Producer: Zdeněk Kluka Remastered: Dan Václavek |
Tracks 1-1 to 1-8 and 2-1 to 1-8 Recorded at the studio Pezinok 1981 Tracks 1-1 to 1-8 and 2-1 to 1-8 are from 2LP 1982, Panton 8113 0259/60 Tracks 1-9 to 1-14 and 2-9 to 2-14 Recorded at the studio Pezinok at april, 1983 Tracks 1-9 to 1-14 and 2-9 to 2-14 are from 2LP 1983, Panton 8113 0335/36 | |
![]() Skupina: MozekPavel Pelc - Bass Guitar, Keyboards, Vocals (Jako Vypravěč a Otrok Počítač) Peter Peteraj - Guitars (Jako Otrok Počítač) Aleš Bajger - Guitars, Vocals, Keyboards (Jako Profesor Rauch) Zdeněk Kluka - Drums, Vocals (Jako Krafstudt) Změna Zdeněk Kluka - Vocals, Drums Aleš Bajger - Vocals, Guitar Milan Nytra - Vocals, Keyboards Pavel Pelc - Vocals, Keyboards, Computer, Bass Guitar Hosté: ![]() |
Mozek / Změna Vyšlo 2000, Bonton, BON 495273 2 Seznam skladeb: Mozek 01. Inzerát (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka, Peter Peteraj) (4:39) 02. Neznámý génius (L: Vladimír Čort/M: Pavel Pelc) (4:50) 03. V útulku mudrců (L: Vladimír Čort/M: Pavel Pelc) (6:15) 04. Co je život I (L: Vladimír Čort/M: Pavel Pelc) (3:46) 05. Co je život II (Written-By – Zdeněk Kluka) (3:38) 06. Pod generátorem (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (4:17) 07. Radost a štěstí (L: Vladimír Čort/M: Pavel Pelc) (2:55) 08. Čistý štít u firmy mít (L: Vladimír Čort/M: Pavel Pelc) (5:09) 09. Vzpoura otroků - počítačů (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (2:39) 10. X. A. Z. (Written: Zdeněk Kluka, Pavel Pelc) (2:21) 11. Kdo je tam? (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (3:59) Bonus Tracks: 12. Nech je být (Pokrytci) (L: Zdeněk Kluka/M: Pavel Pelc) (4:42) 13. Normální je závist (L: Vladimír Čort, Zdeněk Kluka/M: Zdeněk Kluka) (4:00) 14. Máš svůj den (Written: Zdeněk Kluka) (5:16) 15. Co se děje U Matěje (Written: Zdeněk Kluka) (2:53) 13,14,15 - Performer: Bajger, Pelc, Peteraj, Kluka Recording Supervisor [Hudební Režie]: Ivan Minárik Engineer [Zvuková Režie]: Juraj Solan Cover: Vladimír Ambroz Photography: Jiří Dobrovolný, Miroslav Ambroz Změna 01. Kdo to myslí vážně (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (4:33) 02. Změna (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (4:53) 03. Nejsi jiný (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (3:34) 04. Tajemství her (Written-By – Aleš Bajger) (5:24) 05. Nežný dotek zmoudření (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (3:23) 06. Rty jsou schránka čekání (L: Vladimír Čort/M: Pavel Pelc) (8:41) 07. Stroj na výrobu hluku (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (5:15) 08. Na dřevěném koni (L: Vladimír Čort/M: Aleš Bajger, Pavel Pelc) (4:10) 09. Plátěnky na nohách (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (3:19) Bonus 10. Už nemluví (L: Vladimír Čort/M: Aleš Bajger, Zdeněk Kluka) (3:04) 11. Vrať se zpátky, léto mé (L: Vladimír Čort/M: Zdeněk Kluka) (4:22) 10,11 - Performer – Bajger, Nytra, Pelc, Kluka Recording Supervisor [Hudební Režie]: Ing. Jan Svatoš, Vít Popp Engineer [Zvuková Režie]: Dalibor Votava, Ing. Pavel Kramarz Cover: Vladimír Ambroz Photography: Miroslav Ambroz Total Time (7:35) |
![]() Skupina: Zdeněk Kluka - Drums, Bells, Clavinet, Lead Vocals, Leader, Producer Backing Vocals - Miloš Morávek, Pavel Pelc, Pavel Váně, Zdeněk Kluka Pavel Pelc - Bass, Synthesizer [Micromoog], Bells, Lead Vocals Karel Horký - Synthesizer [Hohner Strings], Synthesizer [Yamaha], Clavinet Miloš Morávek - Guitars Pavel Váně - Guitars, Lead Vocals Hosté: |
![]() (Limitovaná Výroční Edice 1968-1993) Vyšlo 1993, Monitor, 010213-2331 CD, 2006, FT Records, FT0079-2 Seznam skladeb: 01. V zajetí počítačů (3:02) 02. Země 2555 (4:05) 03. Píseň o jablku (7:47) 04. Odlet (5:21) 05. Planeta Hiero0nyma Bosche I (5:20) 06. Planeta Hiero0nyma Bosche II (6:43) 07. Velká noc (4:14) 08. Hlasy stínů (5:50) 09. Muzeum planety Země (3:10) 10. Moře suchou nohou přešel jsem (4:16) 11. Vesmírný kolotoč (5:35) 12. Hymna robotů (4:04) 13. Rozhovor s centrálním mozkem (4:41) 14. Jízdni dráhy (5:24) 15. Honička (0:48) 16. Výkřik v Proxima Centauri (6:04) Total Time (76:31) |
![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() Na snímku zleva: Jan Sochor, Pavel Pelc, Zdeněk Kluka, v popředí Bob Frídl a Pavel Váně v roce 1974 ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Klasikové po čtyřiceti letech, setkání ke čtyřicátinám Progress Organization. Zleva Jan Sochor, Emanuel Sideridis, Zdeněk Kluka, Pavel Váně ![]() Brno, zákulisí Semilassa, rok 2008. Petrem Ulrych, Jan Sochor a Emanuel Sideridis ![]() |
![]() ![]() |
![]() http://www.progres2.org/ Další informace: http://hydrostar.webzdarma.cz/progres/progres.htm http://www.zateckecountry.cz/diskografie/rock/bowle.php http://hydrostar.webzdarma.cz/progres/dialog.htm https://www.romandragoun.cz/ |
![]() ![]() ![]() |
|
![]() ...a vzkaz autorovi! |