     | |
 |
|
Mahagon byla jazzrocková skupina založená v roce 1972 studenty pražské konzervatoře Petrem Klapkou
a Janem Hálou. Jejich repertoár zpočátku tvořily převzaté skladby amerických jazz-rockových skupin,
velkým vzorem pro ně byly skupiny jako Chicago, Blood Sweat & Tears a Tower Of Power, Chick Corea,
Miles Davis, Herbie Hancock a Mahavishnu Orchestra, snažící se o propojení rockové hudby s jazzem.
Později už převažuje vlastní Klapkova tvorba. Skupina také spolupracovala se skvělými zpěváky jako
jsou Michal Prokop, Luboš Pospíšil nebo Zdena Adamová (členka C&K Vocal a Klapkova manželka).
Historii kapely uzavřela emigrace Klapky a Adamové v roce 1980. V roce 1972 založili studenti pražské konzervatoře, osmnáctiletý basista Petr Klapka (obor skladba a dirigování) a Jan Hála (obor klavír a skladba). Než se ovšem odvážili vystoupit v klubu na Rokosce, hráli dva roky jako duo a hledali spoluhráče a pilovali výslednou jazz-rockovou podobu kapely. Ze spolužáků se spojili s bubeníkem Láďou Malinou, trumpetistou Zdeňkem Šedivým, pozdějším členem České filharmonie, saxofonistou Jirkou Niederlem a pak kamarády, kytaristou Zdeňkem Hráškem nebo trombonistou Láďou Dědkem, Hálovým sousedem z ulice, se kterým si vyměňovali desky. Hrávali po Praze, na Strahově, na jazzových festivalech, nebyli na ničem finančně závislí, prostě pohoda a volnost. Klapka obdivoval moderní jazz, a zvláště variantu, kde rocková instrumentace se propojovala s dechovou sekcí. Brzy se jejich hudební směřování změnilo směrem k funk-rocku podobnému jako Chicago. První nahrávkou byla Hálová skladba "Tequila 74" snad z roku 1974. Pak kluci školu skončili, začali se ženit a začaly jim existenční problémy. Tehdy po rozchodu s Hálou Mahagon prakticky neexistoval, nehledal nové hráče. Klapka zůstal nějakou dobu sám a skládal si jen tak pro sebe. Až po nějaké době Klapka začal stavět nový Mahagon. Tenkrát Klapka dostal byt, narodil se mu syn a potřeboval peníze. Vyjel proto se zpěváky Hegerovou a poté s Černochem nebo s Kometami do Polska. Tehdy zjistil strašnou věc, když se koukal okolo. A to, že vlastně nemusíš umět hrát, že stačí mít vybavení a základní znalosti a můžeš vydělávat. To s ním otřáslo a řekl si, že takhle se živit nebude. 
Vrátil se proto k psaní doma a sestavování kapely Mahagon. Postupně dospěl do podoby tria, Klapka
s baskytarou, kytarista (po odchodu Vladimíra Severy zatím neobsazená) a Zdena Adamová, která
zpívala texty Jaroslava Machka. V roce 1975 byl učiněn pokus propojit skupinu se zpěvákem Michalem
Prokopem, který chtěl uniknout z osidel popu, což se nakonec neosvědčilo.Sestava Mahagon se poté rozšířila o žesťové a dřevěné nástroje. Rychle se rozrostli do velikosti malého big bandu s vlastní dechovou sekcí - dokonalou součástí coververzí Blood, Sweat & Tears a Chicago, které kapela pravidelně předváděla při živých koncertech. V raných létech se chovala spíše jako psychedeck/pop/funk rocková kapela, jak je zachyceno na jejich prvním singlu. Skupina Mahagon se totiž v roce 1976 zúčastnila Pražských jazzových dnů, kde vzbudila zaslouženou pozornost svým jazz-rockovým pojetím a vedle kapel Jazz Q, Energit, Impuls a dalších vstoupila do posluchačského povědomí. V roce 1976 vyšly skupině dva zpívané singly, jejichž nahrávání se účastnili členové C&K Vocal Luboš Pospíšil a zpěvačka Zdena Adamová, z níž se později stala Klapkova manželka. Ve stejnou dobu v roce 1976 se ke kapele přidala již Klapkova manželka a bývalá zpěvačka C&K Vocal Zdena Adamová. K nahrávání se víceméně dostali náhodou, když doktor Smékal potřeboval vykázat určitý počet nahrávek během přidělených frekvencí, jinak by jazzová sekce rozhlasu o tyto nahrávací frekvence přišla. Mahagon na něj udělali dojem a pozval je do Studia A v Karlíně. Nahráli jsme během čtyřhodinové frekvence tři originální skladby, většinou na druhý pokus bez střihu a overdubs. Tehdy byli asi jediná skupina, která natáčela rovnou do "úzkého", tedy do dvou stop. Tehdy kapela začala koketovat s popem, o čemž svědčí i jejich tehdejší singly. Zaujali tehdy i vydavatelství Supraphon a to byla cesta k první desce. Petr Klapka k tomu v rozhovoru z roku 2025 uvedl: "Napsal jsem několik písniček s Pavlem Koptou (Motýlí křídla, Ve světle petrolejky, Půlnoční bál a Červené korále). Byl to takový experiment, pokus o skloubení jazz rocku s populární hudbou. Zpívali to Zdena Adamová a Luboš Pospíšil. Nadělalo to dost paseku, protože nikdo nevěděl, do které škatulky to šoupnout. Také se to dostalo na první místa v singlech v časopisu Melodie. Snažili jsme se v té době přiblížit jazz rock širšímu publiku a také dát tolik potřebnou infuzi českému popu". Psal pak tři týdny, dva týdny aranžoval a týden zkoušel a o rok později Mahagon vstoupil do pražského nahrávacího studia Mozarteum, nahrávací proces proběhl ve dnech 9. až 18. března 1977 a v červnu 1977 a zúročil Klapkovy skladatelské a aranžérské snahy, kde nahráli své debutové album. Ve studiu se kromě Mahagon sešli výborní hudebníci, Jiří Jelínek z ETC., Michal Kocáb, Jaroslav Šolc, Jan Hrubý, byla tam nádherná atmosféra. 
Jejich debutové bezejmenné album "Mahagon" z roku 1978 (původně se
mělo jmenovat "Obrazárna"), které vyšlo u vydavatelství Supraphon, však bylo vintage fusion s nádechem
funky. Album vzbudilo velkou pozornost mezi hudebními kritiky a pak především mezi náročnějšími posluchači.
Samotné skladby naznačují ranou skladbu Return to Forever, jejíž vliv umocňuje podobná instrumentace, v níž
dominuje Rhodes piano, flétna a ženský zpěv.Zatímco standardní kapelu tvořili Klapka, Adamová, klávesista Michael Kocáb, kytarista Jiří Jelínek a houslista Jan Hrubý od Mišíka, bubeník Ladislav Malina, na albu se objevila i rozsáhlá řada hostujících dechových, žesťových a smyčcových instrumentalistů. Deska je jednou z mála, na které uplatnil (bohužel naposledy) své mistrovství kytarista Jiří Jelínek (v té době hrající s Mišíkovými Etc). Jeho velký talent vyniká zvláště ve skvělé skladbě "Oči nevidomých zrcadel", kde se pěkně doplňuje jeho kytara s houslemi Honzy Hrubého. Mahagon se zablýskal na Pražských jazzových dnech. Jiří Černý v recenzi prvního alba Mahagon napsal: "Leckdo se v Mahagonu vystřídal, ale toto studiové album naštěstí zachytilo tu nejlepší dosažitelnou sestavu, s hosty, kterým by slušelo označení 'milionoví', kdyby se tím lehce nezkreslily jejich příjmy. Od Mišíka jsou tu vypůjčení sólový kytarista Jiří Jelínek a houslista Jan Hrubý. Oba mají přednost zvláště důležitou pro celý Klapkův autorský projekt: hrají po svém, ani McLaughlin, ani Ponty. Hrubý se zvukově prosadí v každém složení, tady však rozezpívává hlavní melodie s nepopsatelnou prostotou a zasněností. Klapkova volba tohoto hráče - stejně jako všech ostatních - ukazuje, že podrobná představa o celém díle se zrodila, ještě než se začalo natáčet, a to v hlavě jediného tvůrce". 
Mahagon byl ve své době jednou z fascinujících skupin v tehdejším Československu. V instrumentaci
měli jistě i dost funky střípků, ale jejich zvuk byl nyní plný komplexních témat, jazzových zvratů
a nápaditých souhrnů díky obrovskému výběru nástrojů a skvělému kroku, kdy Adamovu přizvali jako
doprovodnou zpěvačku. Hudebně se zdá, že skenovali široké spektrum fusion hudby. Jsou zde působivé
zuřivé groovy a jazzové útoky v duchu DIXIE DREGS s houslemi v podání, mnohem více CHICAGO sekcí
s dechovými nástroji a orchestrálním nádechem a vynikajícími kytarovými hrami Jelínka a pak
přicházejí frenetické instrumentálky Jazz Fusion s elektrickým pianem, dominantní basou a rychlými
bicími podobné ARTI E MESTIERI. "Oči nevidomých zrcadel" je jiným plodem produkce Mahagonu, velmi
podobným ranému MAHAVISHNU ORCHESTRA s akustickými, elektrickými a smyčcovými intervencemi v
atmosféře rozdělené mezi melancholií a hněvem, vynikající věci. A k tomu všemu lze slyšet ozvěny
COS po celou dobu díky Adamové a jejímu éterickému hlasu, kapela zní blíže Zeuhl interpretům,
jako například v "Půlnoční" nebo "Obrazárna", které se přitom mění mezi funky náladami a
dramatickými souhrami s množstvím kytary, elektrického piana a houslí.Někteří kritikové albu vyčítali, že v některých skladbách je příliš slyšet vliv zahraničních vzorů, např. bubeníka Billyho Cobhama, amerických Weather Report, nebo Herbieho Hancocka. Na druhé straně schopnost reagovat na dobové trendy jen s relativně malým zpožděním lze dnes považovat s odstupem času a vlivem poměrů za přednost. Mahagon se odlišoval jeho pojetím jazz-rocku od Kratochvílových Jazz Q, stejně jako od Andrštova Energitu nebo Impulsu. Kromě toho bylo album výtečně nahráno a sejmutý zvuk docenili zejména majitelé kvalitních aparatur. Petr Klapka (1955) a jeho pozdější žena Zdena Adamová (1952) vytvořili nadějný umělecký tandem, který navzdory složitostem tehdejší doby odmítali dělat kompromisy a stáli za novým progresívním pojetím své hudby jako málokdo. Klapka krátce působil v doprovodné skupině Hany Hegerové při jejím zájezdu do Finska. Dva roky hrál v Pražském big bandu Milana Svobody. Vystupoval také s Karlem Černochem a se skupinou Komety při jejich zájezdu do Polska. Pak se rozhodl pro studiovou činnost, na baskytaru hrál jen při vystoupeních skupiny Mahagon. 
V roce 1980 následovalo druhé album s názvem
"Slunečnice pro Vincenta van Gogha", které se klonilo spíše
k popové stránce věci a přineslo o něco méně nadšenou odezvu. Bohužel Jelínek šokujícím způsobem
zemřel ve věku 23 let před vydáním prvního alba a nahradil jej bývalý člen Bohemia Michal Pavlíček.
Malinu na druhém albu nahradil na bicí Jiří Hrubeš a na perkuse se přidala Naďa Vávrová. Deska, na
které se můžeme mimo jiné potkat i s Michalem Kocábem, tedy v podstatě budoucími členy Pražského
výběru, je na rozdíl od většiny alb jazz-rockových kapel tehdejší doby zaměřeno spíše písničkově,
slyšíme v něm výrazné funkové motivy.Složení skupiny Mahagon pro "Slunečnici..." bylo citelně odlišné od debutu z roku 1977: Pavlíček - kytary, Kocáb - klávesy, Klapka - baskytara, vedoucí, Hrubeš - bicí, Vávrová - conga, Adamová - zpěv. A hosté Parma a Šedivý - trubky, Macák, Nachtman - tenorsaxes, Sušický, Přibyl - trombóny a Drančák - tuba. Navíc si tu a tam pan Klapka naaranžoval smyčcový orchestr... Desku otextoval vynikající textař Pavel Vrba. 
V témže roce vyšlo i album "Signál času" Jana Spáleného,
které Klapkův Mahagon nahrál. Zde byli členy Mahagonu bubeník Vratislav Placheta, kytaristé
Zdeněk "Sarkafarka" Dvořák, Michal Pavlíček, s harmonikou Petr Kalandra, houslista Jan Hrubý,
s trianglem, zvonci a tympány byl ve studiu i Ladislav Malina.Klapka chtěl zviditelnit pěvecké schopnosti své ženy Zdeny, napsal proto skladbu, která se jmenuje "Kvůli vám" a nabídl ji na Bratislavskou lyru. Ne proto, že by šlo o nějakou slávu a popularitu, ale pochopil, že zviditelnit práci jeho ženy a vlastní autorské schopnosti se dají jedině přes celostátní festival, kde mohla být Adamová a on jako skladatel zviditelněni pro širší publikum a ne jenom pro jazzové kluby, sály a koncerty. Skladba se dostala překvapivě do finále v roce 1980 a podle regulí festivalu měla Adamová a Mahagon vystoupit. Došlo k nějakému intrikování a Mahagon nevystoupil a doprovod měl obstarat klasický TOČR (Taneční orchestr Československého rozhlasu). Klapka protestoval, ale moc mu to nepomohlo. Skladba ale měla získat ocenění a "musela" být prezentována. Klapka trval na tom, že baskytarový part, který měl aranžérsky a muzikantsky speciálně připravený jako součást prezentace chtěl hrát sám. Jenže měl dlouhé vlasy a vousy (vypadal jako mladý „neopotřebovaný“ Rasputin) a vedení festivalu mu bránilo v přímé prezentaci. Nakonec po dohadování Klapka vystoupil, ale kamery ho zabíraly tak šikovně, že ho nebylo vůbec vidět. Nakladatelství Indies Happy Trail Records koupilo autorská práva a znovu společně s prvním albem byl Mahagon reedován i s bonusy. Dne 1. prosince 2008 tak album vyšlo v CD verzi doplněné několika bonusy a dalším albem skupiny, čímž byl splacen dluh milovníkům českého jazz-rocku, kteří dlouhá léta čekali na digitalizovanou verzi a zůstává tak cenným svědectvím na dobu, v níž prosadit vlastní názor bylo velmi obtížné. Do vývoje domácího derivátu jazz-rocku album promluvilo docela zásadně. A to je bohužel z historie kapely téměř vše. Klapka otráven z vývoje a nad intrikami vůči jeho osobě (viz Bratislavská Lyra) a jeho ženě nechtěl dělat kompromisy a tak se prostě v létě rozhodli, že se nevrátí z dovolené. Klapka se svou ženou se rozhodli k emigraci, ke které je pravděpodobně kromě jiného vedl i vztah tehdejšího režimu k hudbě, blízké jejich srdcím. V roce 1981 krátce po vydání alba Klapka a Adamová emigrovali do západního Německa a skupina zanikla. Po emigraci Klapky a Adamové soudruzi samzřejmě stáhli druhé album z prodejen, kde se dlouho neohřálo a náklad byl zlikvidován. Naštěstí nikdo nevymazal studiový pás se záznamem... Krátce po vydání alba "Slunečnice pro Van Gogha" Petr Klapka s manželkou Zdenou (Adamovou) a se synem Petrem přes Mnichov emigrovali směrem do Spojených států amerických. Oba totiž dostali nabídku studia na Berklee College of Music in Boston. Nabídku zatajili, protože komunistický režim by je oba do US nepustil. Vycestovali oficiálně na pět dnů do západního Německa pod záminkou, že nakoupí materiál pro kapelu (nástroje, struny) ale již se nevrátili a odcestovali do USA. V Bostonu dostali nabídku, aby na College učili. K tomu nedošlo, protože si postavili skupinu a začali účinkovat a vystupovat po celých Spojených státech. Po nějaké době zakotvili ve státě New Hampshire, městečku Merrimack, kde vybudovali hudební školu, na kterou chodilo i dvě stě dvacet studentů. Petr Klapka občas navštíví Českou republiku. V současné době žijí manželé Klapkovi ve městečku Merrimack ve státě New Hampshire coby spoluvlastníci hudební školy TLP Music School. Na hudbu rozhodně nezanevřeli, svědčí o tom i CD "Klapka - Version 5.5", které vyšlo v roce 2010. |
 |
|
Členové: Petr Klapka - Bass, Keyboards (1972-1980) Zdena Adamová - Vocals (1972-1980) Ladislav Malina - Drums, Vibrafon, Percussion Jiří Jelínek - Guitars (1976-1977) Jan Hála - Keyboards (1972-1975) Michal Pavlíček - Guitars (1979-1980) Michael Kocáb - Keyboards Jiří Hrubeš - Drums (1979-1980) Naďa Vávrová - Percussion (1979-1980) |
Hostující hudebníci: Jiří Niederle - Soprano & Tenor Saxophone (od 1973) Adib Ghali - Guitars (1976) Luboš Pospíšil - Vocals (1976-1977) Vratislav Placheta - Drums (1980-1980) Zdeněk Dvořák "Sarka" - Guitars (1980-1980) Jan Hrubý - Electric Violin Jaroslav Šolc - Flute Pavel Větrovec Štěpán Koutník - Bass Clarinet Bohuslav Volf - Trombone Jindřich Parma - Trumpet & Electric Trumpet Zdeněk Šedivý ml. - Trumpet |
Petr Klapka(v US znám i jako Peter Anthony Klapka) (narozen 24. července 1955, Prague, Czechoslovakia) Bass, Keyboards Petr Klapka je český hudebník, hráč na basovou kytaru, kapelník skladatele a aranžér. Je nejznámější jak zakladatel a člen kapely Mahagon (1972-1980). Vystupoval také s tělesem nazvaným Smyčcový Orchestr Petra Klapky. Spolupracoval rovněž s Pražským big bandem Milana Svobody. V současné době žije v New Hampshire ve Spojených státech. Petr se už od čtyř let učil v Lidové škole umění hru na akordeon, než jsem přešel na klavír. V 11 letech do svého repertoáru přidal kytaru a v 15 letech objevil svou pravou lásku - baskytaru. V 16 letech byl přijat na prestižní Hudební konzervatoř v Praze, kde se jeho doménou stalo studium skladby a dirigování, když studoval skladbu u evropských skladatelů F. Kovaříčka, Dr. J. Felda a J. Z. Bartoše. Za raného mládí hrál své "folkové pohádky" ve Sluníčku s bratry Justy a doprovázel se na kytaru. V roce 1972 založil s Janem Hálou jazz-rockovou skupinu Mahagon, než se ovšem odvážili vystoupit v klubu na Rokosce, hráli dva roky jako duo a hledali spoluhráče a pilovali výslednou jazz-rockovou podobu kapely. Pop rozchodu s Hálou Klapka staví nový Mahagon. 
První album skupiny vzniklo celé v Klapkově skladatelské aranžérské dílně v roce 1977.
Pak se mu díky Supraphon podařilo v roce 1977 natočit jejich první bezejmenné album
"Magaon", kté vydal Supraphon v roce 1978. Kromě desky se objevily také dva singly,
ten první s písněmi "Červený korále/Půlnoční bál" stály v čele hodnocení kritiků
v lednové hudební publikaci Melodie v roce 1977. Hudbu k albu skládal tři měsíce,
a to prý má ještě velký odpadkový koš.Klapka krátce působil v doprovodné skupině Hany Hegerové při jejím zájezdu do Finska. Dva roky hrál v Pražském big bandu Milana Svobody. Vystupoval také s Karlem Černochem a se skupinou Komety při jejich zájezdu do Polska. Pak se rozhodl pro studiovou činnost, na baskytaru hrál jen při vystoupeních skupiny Mahagon. V roce 1980 vyšlo druhé album Mahagonu "Slunečnice pro Van Gogha". Album nahrával vskutku hudební výkvět té doby: Naďa Vávrová – conga, perkuze, Jiří Hrubeš – bicí, Michal Pavlíček – kytara, Michael Kocáb – elektrické piáno, Zdena Adamová – zpěv a hosté Antonín Nachtman, Svatobor Macák, Jiří přibyl, Jiří Sušický, Jindřich Parma, Zdeněk Šedivý a Pavel Drančák – žestě. V témže roce vyšlo i album "Signál času" Jana Spáleného, které Klapkův Mahagon nahrál. Zde byli členy Mahagonu bubeník Vratislav Placheta, kytaristé Zdeněk "Sarkafarka" Dvořák, Michal Pavlíček, s harmonikou Petr Kalandra, houslista Jan Hrubý, s trianglem, zvonci a tympány byl ve studiu i Ladislav Malina. Klapka zkomponoval hudbu k animovanému filmu Petra Síse "Ostrov pro šest tisíc budíků". Se svými skladbami se zúčastnil Bratislavké lýry, festivalu Děčínská kotva, kde měl skladbu "Oči", kterou mu otextoval Jaromír Machek a zpívala Zdena Adamová. Krátce po vydání alba "Slunečnice pro Van Gogha" Petr Klapka s manželkou Zdenou (Adamovou) a se synem Petrem přes Mnichov emigrovali směrem do Spojených států amerických. Dva roky žil v Mnichově v západním Německu a procházel se složitostmi budování nového života. Oba dva dostali nabídku studia na Berklee College of Music in Boston. Nabídku předtím zatajili, protože komunistický režim by je oba do US nepustil. Vycestovali oficiálně na pět dnů do západního Německa pod záminkou, že nakoupí materiál pro kapelu (nástroje, struny) ale již se nevrátili a odcestovali do USA. Příjezd do Spojených států znamenal novou kapitolu, ale začátky nebyly vším, jen ne lehké. V Bostonu dostali nabídku, aby na College učili. K tomu nedošlo, protože se přidal se k mnoha kapelám, cestoval po východním pobřeží a hrál koncerty, kdekoli mohl. 
Dokonce vystupovali pro EMI Records, ale v polovině třicátých nového tisíciletí si uvědomili,
že turné jako předskokani není možné. Po dvou desetiletích hraní, cestování a nahrávání se
rozhodli vydat jiným směrem, což vyvrcholilo vydáním Once Upon a Time, sbírky hudby z té doby.
Postupem času si se svou tehdejší manželkou Zdenou, neuvěřitelnou zpěvačkou, založil vlastní
kapelu a přšel na stabilnější život v Nové Anglii.V roce 1990 jsme se přestěhovali do jižního New Hampshire, městečka Merrimack, a založili to, z čehož se nakonec stalo Merrimack Music Academy. Jako umělecký ředitel a jeden z učitelů se zaměřuje na poskytování vysoce kvalitních soukromých hudebních lekcí studentům a zároveň na pěstování celoživotní lásky a uznání pro hudbu. Se 120 studenty je MMA nyní zavedenou a prestižní hudební školou, kterou chodilo i dvě stě dvacet studentů a která slouží oblasti Greater Nashua. Po 35 let měl tu čest vést tuto prestižní hudební školu, sdílet svou vášeň se studenty a zároveň pokračovat v komponování, nahrávání a produkci vlastní hudby. V průběhu let vydal několik alb, včetně "Klapka – Version 5.5", "Hey, Mister Bassman" a "The Tales of a Bass Whisperer". Také jsem složil "White Mountains Symphony", klasickou skladbu pro symfonický orchestr. Petr Klapka občas navštíví Českou republiku. Dne 31. října 2010 v Balbínově poetické hospůdce v Praze vystoupil Petr Klapka. Třebaže se do vlasti od listopadu 1989 už několikrát vrátil jako turista, poprvé od svého odchodu do amerického exilu v létě 1980 vystoupil na tuzemském pódiu tento znamenitý jazzrockový basista, skladatel, kapelník a zpěvák. Nedělní koncert Petr pojmul spíše jako neformální setkání s dávnými kamarády a lehce opožděný křest CD "Version 5.5" s patnácti skladbami, které si nazpíval anglicky a nahrál k červencovým pětapadesátinám. Jeden z jeho nejpyšnějších okamžiků nastal v roce 2018, když byl na návštěvě Prahy a kontaktovalo jej vydavatelství. Požádalo jej o povolení nahrát samply skladby z alba "Slunečnice pro Vincenta van Gogha" z roku 1979 pro spolupráci Travise Scotta a Pop Smoke s názvem Gatti. Souhlasil, aniž by si představoval, že píseň získá dvojitou platinovou desku a prodá se v milionech kopií. Bylo neskutečné vidět, jak jeho díla z doby před desítkami let rezonují v úplně novém žánru a éře. Petr Klapka vlastní Merrimack Music Academy (založil ji v roce 1989) v New Hampshire a Klapka Music Publishing Co., takže hraje, komponuje a nahrává ve vlastním studiu. Má to štěstí, že nemusí hudbu dělat proto, aby se uživil. Dává mu to svobodu psát a hrát hudbu nepoplatnou současným trendům, a za to je nesmírně vděčný. | |
Zdena Adamová(narozena 10. ledna 1952, Prague, Czechoslovakia) Vocals Zdena Adamová je česká hudebnice a vokalistka, která je nejznámější ze svého vystupování v divadle Semafor, jako členka kapel C&K Vocal a Mahagon (1972-1980). Od roku 1981 žije ve Spojených státech. Je bývalou manželkou Petra Klapky. Zdena prý uměla noty dříve než abecedu, když začala hrát na piano již ve čtyřech letech. Zdena Adamová vystudovala postupně na Státní hudební konzervatoři v Praze hru na klavír, herectví a operní zpěv u profesorky Miluše Dvořákové. Chtěla se rychle dostat z domu. Táta byl často pracovně pryč a s mámou měla Zdena zvláštní vztah. "Když mi bylo asi třináct nebo čtrnáct let, tak chtěla, abych jí říkala křestním jménem a nechtěla, aby někdo věděl, že jsem její dcera," prozradila. Souběžně hrála v Divadle Jiřího Wolkra. Týden před premiérou jí kvůli jejímu nadměrnému mládí škola nedovolila vystoupit v roli Marie v muzikálu West Side Story, připravovaném Hudebním divadlem Karlín. 
V 18 letech pak začala uvádět rozhlasové hudební pořady Junior, Toulky s písničkou nebo
Větrník. Jednou točila rozhovor se zpěvákem Jiřím Helekalem, od něhož se dozvěděla o
možnosti angažmá v divadle Semnafor. Sóla jejího koloraturního sopránu patřila po čtyři
sezóny ve veleúspěšné hře "Kytice" k vrcholům vystoupení.V té době už také zpívala v kapele C&K Vocal v pořadu Generace divadla Ateliér, zpívala i na anglické verzi jejich desky pro Artii nebo v klubu Reduta. Poté odešla spolupracovat se skupinou Mahagon, kde poznala i svého manžela Petra Klapku, kvůli kterému opustila C&K Vocal i svého manžela Ladislava Kantora. Postupně jí tak přibyla i starost o syna, Klapku mladšího. Na desce "Mahagon" nazpívala pět skladeb a la Dudziaková či Purimová, které měla ze všech zpěvaček nejraději. Kvůli zpěvu však musela oželet koníčky z puberty, plavání (dokonce závodně za Slavoj Vyšehrad), lyžování a společenský tanec. Byla však připravena i na další případné angažmá v některém z divadel. Její zdařilou singlovou premiéru obstarala skladba "Půlnoční král" od Petra Klapky a Pavla Kopty. Prohlásila, žev MAhagon našla sama sebe a pokud bude točit někdy sólovou desku, bez Mahagon to nebude. "Poprvé jsem se vdávala v osmnácti, podruhé ve dvaceti a potřetí ve třiadvaceti letech. První dva manželé byli jiní, než jsem si představovala. Byla jsem hrozně naivní a vůbec jsem nechápala to, že by někdo mohl být nevěrný, nebo mnou manipulovat někam, kde se mi opravdu nelíbí. A proto jsem tehdy z těch vztahů utekla," uvedla Zdena Adamová. V červnu 1978 Zdena Adamová se sugestivní Klapkovou písní "Oči" soutěžila na Děčínské kotvě. "Účinkující doprovázel Orchestr Václava Hybše," vzpomíná Zdena Adamová. "V mé písničce ovšem vystupoval i Mahagon. Tehdy byl Jirka Jelínek už po smrti, takže s námi hrál kytarista Jiří Nepomucký. Na tom velkém festivalu jsem měla hroznou trému a byla jsem překvapena, když jsem získala stříbrnou Děčínskou kotvu. V té době jsem taky byla desátá ve Zlatém slavíku". V létě 1980 emigrovala s mužem Petrem a jejich synem do Spojených států, kde založili a třicet let vedli uměleckou školu. Toto období jí přineslo vedle menšího množství pozitivních dojmů i spoustu deziluzí, ať už při snahách prosadit se v hudební branži, tak v rovině osobních vztahů. Syn se na prahu dospělosti rodičům odcizil. "Poté, co jsme emigrovali na druhý konec světa proto, aby byl syn v bezpečí, rozhodl se jít do armády. Jednou přijel na opušťák, šel s kamarády na večírek, kde se seznámil s dívkou, do té se zamiloval a už ani nepřišel domů. Za tři týdny nám oznámil, že se chce ženit a pod vlivem své manželky nás později úplně odřízl ze svého života," řekla zpěvačka. 
"Měli jsme s manželem oba strašný problém s alkoholem. Byli jsme oba agresivní,
až to začínalo být nebezpečné. Vypila jsem denně třeba dva litry vína. Když jsme
byli s Petrem v tom nejhorším stavu, nebyla flaška, které bychom se nepodívali na
dno, když jsme ji otevřeli. Byly třeba momenty, kdy mi bylo strašně smutno a zavřela
jsem se do pokoje, ale Petr vykopl dveře," vzpomíná Adamová Klapková.Novým impulsem se pro partnery stala adopce dcery. "Zkoušeli jsme mít další dítě, ale to se bohužel nedařilo. Rozhodli jsme se proto, že si adoptujeme děvčátko," řekla zpěvačka s tím, že ji a jejího manžela neodradila ani skutečnost, že biologická matka holčičky byla narkomanka. Rodinné štěstí po několika letech skončilo odchodem dcery a později i její drogovou závislostí a přerušením veškerých styků s adoptivními rodiči. Jediné, co poté drželo Zdenin vztah s manželem pohromadě, byl úspěšný projekt hudební školy. Nakonec se ovšem po třiceti letech společného života i práce rozešli. "Manžel začal jezdit sám po světě, dělal rozhodnutí bez ohledu na to, co si myslím. Jeho příbuzní na něj pak práskli, že si našel barmanku v Praze, za kterou jezdil, což nebyla schopná tolerovat. Psycholog mi pak doporučil, abych z toho vztahu utekla. Šli jsme tedy s Petrem od sebe a já jsem se totálně složila a utekla jsem do Prahy, kde jsem se snažila vzpamatovat", popisuje nesnadný konec svého manželství.. Zdena byla psychicky na dně a pokusila se v roce 2014 začít nový život a kariéru v Praze, což se ukázalo být po tak dlouhém pobytu v emigraci nesmírně složité. Přesto se postupně na české prostředí adaptovala a začínala nový život. V roce 2019 napsala autobiografickou knihu "Žena, která žila za oceánem", což pro ni představovalo nejlepší terapii a pomohlo jí dostat se z mnoha psychických problémů. Píše další knihy, skládá, zpívá a nahrává nové písně, střídavě žije v Praze a v USA, přičemž tam i tady se věnuje soukromé výuce hudby. | |
Ladislav Malina(narozen 12. srpna 1953, Prague, Czechoslovakia) Drums, Vibrafon, Percussion Ladislav Malina je český jazz-rockový bubeník a perkusista. Kmenovou formací pro něj byl Pražský Big Band, ale působil i v Pražském výběru, Horkém dechu Jany Koubkové, Labyrintu, Mahagonu, Golemu, na deskách natáčel například s Marsyas, Marthou Elefteriadu, Petrou Janů, Petrem Jandou, Alešem Sigmundem... Je pro připomenutí Ladislav působil v kapelách Pražský výběr (1978-1979), Horký Dech Jany Koubkové (1978-1980), Prague Big Band (1981-1982), Marsyas (1978), Mahagon, Labyrint (1977), Jazz Sanatorium Luďka Hulana, Golem, Jazz sanatorium, Propast (1993), Studiová Skupina Michaela Kocába a Václav Hybš Orchestra. Bubeníka můžete slyšet s Mahagone ve skladbě "Dny, měsíce a roky" z alba "Mahagon" (1977/1978), s Marsyas v songu "Zmrzlinář" z alba "Marsyas" (1977/1978), s Pražským Big Bandem live z roku 1978 ve skladbě "Ondřej", která původně pochází z alba PBB "Portrait - Podobizna" (1977/1978) a s Pražským výběrem M. Kocába v suitě "Metamorfózy" s částmi a) "Divoké kapradí", b) "Let zimního ptáka", c) "Intermezzo", d) "Tři krajiny" z alba PV "Žízeň - Thirst" (1978/1979). | |
Jiří Jelínek(narozen 12. září 1954, Prague, Czechoslovakia, zemřel 5. října 1977, Prague, Czechoslovakia) Electric & Acoustic Guitar Jiří Jelínek byl český jazz-rockový kytarista 70. let dvacátého století a jeden z největších kytarových talentů 70. let. Byl ovlivněn hlavně hrou Johna McLaughlina. Spolu s Michalem Pavlíčkem tvořil kytarovou osu skupiny Expanze, od roku 1976 hrál se skupinou Etc.... Člen skupin Etc…, Expanze, Mahagon (1976-1977), Feeling Free a Kurt Miller Band. Jiří neměl klidné dětství. Neměl ani dobré vztahy s otcem a bratrem a tak žil u babičky v Mníšku u Třeboně. Šel se vyučit na učiliště ČSA. Nakonec žil převážně s matkou, což v kombinaci s jeho plachou a uzavřenou povahou zřejmě vyústilo v jeho nevyvážený duševní stav. 
Byl ovlivněn hlavně hrou Johna McLaughlina, ale také skupinou Weather Report. Už v 16 letech
působil ještě jako učeň ČSA ve skupině Feeling free. Další skupinou, ve které Jižří působil
byla Kurt Miller Band.V této skupině se Jelínek posunul na vyšší úroveň hraní. Zvládal zahrát
i obtížná sóla Johna Dawsona Wintera, Erica Claptona či Jimi Hendrixe. Prvním vážným hudebním
angažmá byla skupina Expanze. Ta vznikla na podzim roku 1973 a její sestava byla: Slobodan
Popovič – vokál, Jiří Jelínek – kytara, Jiří "Plech" Novotný – baskytara, Pavel Trnavský -
bicí, Michal Pavlíček – kytara, Naďa Vávrová – perkuze. Na repertoáru měla skupina skladby
skupin Wishbone Ash, Captain Beyond a třeba i Franka Zappy. Jelínek s Pavlíčkem se navzájem
ovlivňovali a na zvuku kapely to bylo velmi slyšet. Jelínek v té době objevil jazz-rock a
začal jej ve skupině velmi prosazovat. Navíc jej přímo uhranul britský John McLaughlin a
jeho skupina Mahavishnu Orchestra. Expanze v roce 1975 vyhrála soutěž středočeských
amatérských skupin. V roce 1976 přivedl do Expanze Pavel Trnavský svou tehdejší partnerku
a zpěvačku Janu Kratochvílovou. Jenže Jelínek s Pavlíčkem byli proti její přítomnosti v
kapele. Proto se v březnu 1976 Expanze rozpadá. Stačila však zahrát na 4. Pražských
jazzových dnech na Rokosce a zvítězila. Svým repertoárem a provedením nadchli
profesionální muzikanty.Po rozpadu Expanze dostal Jelínek nabídku Petra Klapky do jeho jazz-rockové Mahagon. Natočil s ní první eponymní album "Mahagon", které vyšlo v roce 1978. Zpěvačka Zdena Adamová vzpomínala na to, jak byl Jelínek nesmírně pečlivý a profesionálně skeptický více než vystudovaní hudebníci v Mahagon. Od července 1976 se Jiří Jelínek stává nedílnou součástí skupiny Etc..., která v té době sdružovala umělce zvučných jmen tehdejší rockové scény: František Francl, Vladimír Mišík, Vladimír Padrůněk, Jan Hrubý a bubeník Jaroslav Vondrák. K přestupu do Etc... přemluvil Jiřího jeho kamarád Vladimír Padrůněk, který byl stejně naladěný rocker jako on. V Etc… se stal Jiří profesionálním hudebníkem. Se svým kamarádem Vladimírem Padrůňkem dokázali společně cvičit po dlouhé hodiny. Od přítele Petra Vašiny, kytaristy a flétnisty, bylo známo, že u Příbrami měl mlýn Čenda Zlámal, který na mlýn zval své hudební přátele. Jezdili a bydleli tam například Vladimír Merta, Slávek Janda, Milan Broum, Vladimír Mišík, Jiří Jelínek, Vladimír Padrůněk… Etc.... Tam vznikla i skladba (Příbramský) Mlýn. 
Jan Hrubý o tehdejších Etc… prohlásil, že "to byla vůbec ta nejdokonalejší sestava,
k jaké mohlo dojít. Padrůněk byl v té době nejlepší basista u nás, ale to ovšem nic
nemění na situaci, že Jirka byl téměř o třídu výše".Dne 8. září 1977 byl Jiří Jelínek s těžkými maniodepresivními stavy hospitalizován na psychiatrické klinice v Bohnicích v Praze.
Psychicky to byl křehký člověk, introvert, ale bohatou měrou mu bylo naděleno stran talentu kytarové hry, kdy předběhl řadu svých souputníků. Působil plachým dojmem... Narodil se bohužel do nesprávných a nepřejících časů, které nedovolily rozvinout jeho talent. Maniodepresivní atak jej donutil vzít si život.... obrovská tragédie. Deset let po jeho smrti, v roce 1987, vydala skupina Etc.. EP "Jiří Jelínek in memoriam" s nahrávkami z let 1976 až 1977. Dne 16. března 2022 vydalo nakladatelství a vydavatelství Galén v Praze album "Vladimír Mišík & ETC… Na okraji". Je to album věnované Jiřímu Jelínkovi, protože kromě skladby "Veselý Jirka" hraje Jelínek ve zbývajících dvanácti skladbách kytaru a Vladimír Padrůněk baskytaru a Jan Hrubý s houslemi jej doprovází. Bubeníci se prostřídali. V první a druhé skladbě "Mlýn" a "Dubová kulička" je bubeník Jaroslav Vondrák. Ve zbývajících skladbách "Biograf", "U kiosku", "Pomalu v revolver ztrácí se víra", "Než spadla klec", "Baby Will You Please Help Me", "Na okraji", "Hra s ohněm", "Já mám schůzku o půl páté" a "Lady Vamp" hraje bicí Jan Noha. Druhou kytaru zde hraje další legendární kytarista František Francl. Z nahrávek čiší naprostá sehranost všech muzikantů. Je slyšet silná inklinace k jazzrocku. Toto seskupení ETC… nedostalo možnost natočit album. Nahrávalo "jen" pro Československý rozhlas. O Jiřím Jelínkovi prohlásil Jan Hrubý: "V osobě Jiřího Jelínka přišla česká rocková scéna o nejlepšího kytaristu, jakého kdy měla. Byl to hudebník, který si vážil všech hudebních stylů, které neměly nic společného s klišé". | |
Jan Hála(narozen 10. srpna 1956, Praha, Czechoslovakia) Keyboards, ARP Synth Jan Hála je český skladatel, hudební režisér a pedagog, producent, pianista, aranžér, hráč na tubu a klávesy a band leader. Je synem Vlastimila Hály a synovcem Kamila Hály. Působil v kapelách 2hp, Mahagon, Bohemia, Discobolos, Horká Linka, Orchestr Karla Vágnera nebo Skupina Pavla Trnavského. O jeho osudu bylo rozhodnuto, už kdy se narodil, neboť jeho otcem je Vlastimil Hála, skladatel a hudební režisér Čs. rozhlasu. Na piano se učil od sedmi let a ve třinácti se pokusil o svoji první skladbičku. Studoval na pražské konzervatoři (1971-1979) u Jindřicha Felda a Václava Hozy. Zároveň založil s kamarádem Petrem Klapkou folkové duo, vystupovali např. v klubu Sluníčko, ale nakonec se rozhodli vytvořit bezejmennou skupinu, jakýsi prazáklad budoucí kapely Mahagon, kde Jan hrával na piano. Při různých jam sessionech ovšem uchopil "školní" tubu, třebas na Pražských jazzových dnech nebo v Pražském big bandu. Nezanedbával ani skládání, když vedle skladeb pro Mahagon složil i skladbu "Oči dokořán", kterou hrál v rozhlase Felix Slováček. Oficiálně Mahagon založili v roce 1972 tehdy ještě studenti pražské konzervatoře Petr Klapka a Jan Hála. Repertoár skupiny Mahagon tvořily zpočátku převzaté skladby, když velkým vzorem pro ně byly skupiny jako Chicago, Blood, Sweat & Tears a Tower Of Power, snažící se o propojení rockové hudby s jazzem. Působení v kapele Mahagon tak ohraničují roky 1972-1976. Pak působil v roce 1978 v kapele Bohemia, se kterou natořil rovněž jednu desku. Působil pak ještě v kapelách Profanohagha, Expanze a Congomerát a jako studiový hráč působil v TOČRu a ve FISYO. Hudební fakultu AMU v oboru "Skladba" zakončil v roce 1983 u Josefa Ceremugy. V letech (1984-1997) působil jako hudební režisér v Československém rozhlase v Praze. Mezi jeho nejznámější písně patří "Babí léto", "První píseň", "Sladké lži", "Vlasy ve větru". Spolupracuje s textaři Vladimírem Čortem, Lucií Stropnickou, Janem Burianem, Michalem Bukovičem. V roce 1982 byl oceněn Zlatou Bratislavskou lyrou.  V roce 1984 pianista, skladatel a aranžér Jan Hála založil kapelu Hot Line, která původně byla pouze studiovou skupinou. Po úspěšných rozhlasových nahrávkách se rozhodla vystupovat i veřejně. Od té doby pravidelně hraje v jazzových klubech a na jazzových festivalech doma i v zahraničí (Německo, Izrael, Anglie + Skotsko, aj.). Vedle pravidelných natáčení v českém rozhlase vydala Hot Line LP "Just Now" (1989, Panton) a 2CD u ARTA Records Energy s americkým saxofonistou Darrylem Kennedym nazvané "A Still Calling". Na jaře roku 2000 natočila Hot Line album "Lizard" a jejich zatím posledním albem je "Storytelling". Během 15 let se několikrát proměnilo obsazení skupiny. Vedoucím skupiny a autorem všech skladeb je Jan Hála, který působí na naší jazzové scéně již bezmála třicet let. Hot Line je dodnes přední česká jazzová skupina věnující se více než 15 let jako jedna z mála stylu fusion. Od roku 1994 je producentem 2HP Production s r.o. Praha. Vedle Hot Line je Hála leaderem příležitostné sestavy Velebandu - big bandu, se kterým úspěšně vystoupil i v USA a v Libanonu. Druhou neméně zajímavou Hálovou skupinou je Limited Edition zaměřená na moderní jazz. Skupina Limited Edition se poprvé objevila na české jazzové scéně v roce 2001. Jejím zakladatelem je pianista a skladatel Jan Hála a kapela vznikla jako jazzový protipól Hálovy fusion skupiny Hot Line. Proto pro Limited Edition zvolil akustické obsazení se třemi dechovými nástroji. V Limited Edition se sešli špičkoví pražští jazzmani. Z Hot Line si Hála přivedl vynikajícího saxofonistu Rostislava Fraše a bubeníka Pavla Razíma. Od roku 2002 Jan vyučuje aranžování na Konzervatoři Jaroslava Ježka a současně zde vede místní Big Band. Jeho články a recenze o jazzu jsou publikovány v časopise Harmonie. Vedle vlastních formací působí Hála ještě v kvintetu kytaristy Petra Zemana. Své skladatelské, aranžérské a kapelnické zkušenosti Hála již dva roky předává posluchačům Konzervatoře Jaroslava Ježka, kde vede školní big band a učí aranžování. Na postu hráče na saxofon se v průběhu existence skupiny Hot Line vystřídalo několik vynikajících hráčů jako Štěpán Markovič, Petr Venkrbec, Ivan Myslikovjan, Karel Růžička Jr. a Martin Plachý. V současnosti hraje na saxofon od září '99 nová naděje českého jazzu Rostislav Fraš, známý také ze skupin Šavle Meče a Veleband. Na baskytaru vystupuje Aleš Duša, který byl členem Hot Line již v první polovině 90. let. Kytaristou je rodák z Hradce Jarda Friedl a na bicí hraje Pavel Razím známý z působení v mnoha jazzových souborech. |
 |
|
Studiové desky: 1980 Slunečnice pro Vincenta van Gogha 1978 Mahagon |
Ostatní nahrávky: 2010 Version 5.5 1980 Signál času Singly: 1979 Hektolitr lásky / Svět je cítit člověčinou (44 0656) 1978 (K vůli nám / V.Sodoma (1 43 2041) 1976 Ve světle petrolejky / Motýlí křídla 19xx Půlnoční bál / Červené korále (1143 2263) |
|
Skupina: Zdena Adamová - Vocals Petr Klapka - Fender Bass Michal Pavlíček - Electric & Acoustic Guitars, 12-string Guitar Michal Kocáb - Fender Piano, Keyboards, ARP Odyssey, ARP Omni Jiři Hrubeš - Drums, Percussion Naďa Vávrová - Percussion, Congas Hosté: Zdeněk Šedivý Jr. - Trumpet Jindřich Parma - Trumpet Antonín Nachtman - Tenor Saxophone Svatobor Macák - Tenor Saxophone Jiří Sušický - Trombone Jiři Prybil - Trombone Pavel Drančák - Tuba Petr Klapka - String Orchestra Conductor |
Slunečnice pro Vincenta van GoghaVyšlo 1980, Supraphon, 1113 2684 H, (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Slunečnice pro V.V.Gogha I - Prosvícení (4:53) 02. Prameny poznání (4:02) 03. Stránky deníku pod rolákem (4:30) 04. Vila za milión (3:50) 05. Válka šálků (3:55) 06. Cinkni mincí (4:15) 07. Dopis Marii, Pavlovi a otci (2:08) 08. Plátěný sen (2:55) 09. A kámen tu nechám (3:52) 10. Slunečnice pro V.V.Gogha II - Předzvěst (2:08) 11. Slunečnice pro V.V.Gogha III - Neúnosnost (6:36) Total Time: (43:04) Recorded on 25 June 1979 - 6 July 1979 |
|
Skupina: Petr Klapka - Bass (01-03,05-09) Zdena Adamova - Vocals (02,04,07-09) Michael Kocab - Piano (01,04) Rhodes Piano (02,05-09), Clavinet (03,07-09) Jiří Jelínek - Acoustic Guitar (05), Electric Guitar (01-03,06-09) Ladislav Malina - Drums (01-03,05-09) Hosté: Jaroslav Šolc - Flute (02,07) Štěpán Koutník - Bass Clarinet (02) Jan Hrubý - Electric Violin (01,05,09) Jindrich Parma - Trumpet (03,09), Electric Trumpet (06,09) Zdeněk Šedivý ml. - Trumpet (03,06,09) Jiří Niederle - Soprano Saxophone (01,03,06,09), Tenor Saxophone (03,09) Bohuslav Volf - Trombone (03,07,09) Jan Hrábek - Conductor [Strings] (03,04,09) |
Mahagon Vyšlo březen 1978, Supraphon/Gramofonový Klub, 1 15 2145 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Dny, měsíce a roky (3:10) 02. Moře klidu (5:15) 03. Člověk kybernet (4:30) 04. Sen o zemi (1:45) 05. Oči nevidomých zrcadel (4:10) 06. Písečné přesypy (3:35) 07. Půlnoční (6:30) 08. Dívka s jablky (3:10) 09. Obrazárna (6:40) Total Time: (39:05) 2008 CD Supraphon/Indies Happy Trails Reissue (bonus tracks years in brackets) Disc One 01. Půlnoční bál [1976] 02. Ve světle petrolejky [1976] 04. Motýlí křidla [1976] 05. Kvůli vám [1978] 06. Dny, měsíce a roky 07. Moře klidu 08. Člověk kybernet 09. Sen O Zemi 10. Oči nevidomých zrcadel 11. Piseční přesypy 12. Půlnočni 13. Dívka s jablky 14. Obrazárna 15. Oči [1978] 16. Hektolitr lásky [1979] 17. Svět je cítit člověčinou [1979] Disc Two Full album "Slunečnice pro Vincenta van Gogha" Recorded on March 9-18, 1977 Producer [Umělecká spolupráce]: Zdeněk Hertl Recording Supervisor [Hudební režie]: Jan Hrábek, Jan Spálený, Květoslav Rohleder Engineer [Zvuková Režie]: František Řebíček, Gustav Houdek, Jan Chalupský, Jiří Brabec Technician [Technická Spolupráce]: Jiří Rohan, Karel Hodr, Milan Svoboda, Tomáš Štern Art Direction/Booklet Editor [Odpovědná redaktorka obalu]: Jaroslava Němcová Design [Cover]: Jiří Skalický Photography: Luboš Svátek |
 Skupina: Petr Klapka - All Instruments Hosté: |
Version 5.5 Vyšlo 6. srpna 2010, Klapka Music Co. (US) Seznam skladeb: 01. Welcome To Our World (3:45) 02. Yellow Bus (3:33) 03. Land Of Shadows (3:01) 04. Middle Age Crisis (2:44) 05. There Is A Reason (3:31) 06. And I Wonder (3:07) 07. Pumprdliky Tydliky (3:32) 08. Green To Be Blue (2:42) 09. Oh No No (Made In China) (2:46) 10. Bossa de la puerta siguiente (Next Door Bossa) (2:21) 11. Run Sarah Run (3:12) 12. All The Good Girls Go To Heaven (All The Bad Girls Go To Prague) (2:40) 13. Slap In The Face (2:39) 14. War Is A Prick (3:34) 15. Sweet Dreams My Love (Song For Emma) (2:56) Total Time: (53:34) Produced: Petr Klapka |
|
Nahráli: Jan Spálený - Vocals, Bass Trombon, Kontrabas Tube Mahagon: Petr Klapka - Bass, Electric Harmonium, Conductor Michal Pavlíček - Electric Guitar, Acoustic Guitar Zdeněk Sarka Dvořák - Electric Guitar Vratislav Placheta - Drums Hosté: Petr Kalandra - Harmonica Jan Hrubý - Electric Violin Ladislav Malina - Vibrafon, Triangle, Claves, Cow Bell, Timpani, Tubullar Bells Studio String Orchestra conducted by Petr Klapka Studio String Quintet |
Signál času LP, vyšlo 1980, Supraphon, 1113 2646 / Gramofonový Klub, 1113 2646 Seznam skladeb: 01. Naše životy jsou tvrdé krajíce (9:40) 02. Ponenáhlu vidím ztráceti se dav... (7:06) 03. Variace na závěr (4:31) 04. Elektřina tiše praská v ovzduší... (7:58) 05. Konec denních zpráv... (6:22) 06. Odpusťte mi... (5:41) Total Time (41:18) Hudbu na slova Vítězslava Nezvala napsal a instrumentoval: Jan Spálený Producer [Odpovědný redaktor desky]: Michael Prostějovský Engineer [Zvuková režie]: Petr Podlešák Recording Supervisor [Hudební režie]: Milan Volf, Svatoslav Rychlý, Vlastimil Hála Technician [Technická spolupráce]: Dalibor Votava, Karel Fisl, Karel Nedorost, Milan Přerost Cover, Design: Karel Haloun Photography: Jaroslav Prokop |
 |
      Merrimack Music School |
 |
|
Oficiální stránky: https://www.blackpoint.cz/mahagon--slunecnice-pro-vincenta-van-gogha-lp-bazar/ https://www.zateckecountry.cz/mp3/diskografie/mahagon.htm https://www.supraphonline.cz/album/279439-mahagon |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Poslední aktulizace: 29.5.2026