Fermata (do roku 1991 Fermáta) je slovenská jazz-rocková skupina, dnes už snad prog-rocková, která vznikla již v roce 1973 a navzdory
různým personálním změnám působí dodnes. Společným znakem v historii kapely však vždy byla skvělá kytara kapelníka a leadera Fermaty
Františka 'Fero' Grigláka. Fermata vydala celkem 11 studiových a 1 koncertní album. Původní název Fermáta byl změněn do současné
zkrácené podoby v roce 1991. Své jméno převzali z hudební teorie, kde "fermáta" znamená grafické označenie, které předepisuje,
že pauza nebo zahraná nota má trvat déle, než je její normální trvání podle zápisu. Podle kapely se jedná spíše o spojení strohé
disciplíny notového zápisu se živelností.
Fero Griglák už v pěti letech chodil do přípravky hry na klavír. Během druhého cyklu LŠU přešel na konzervatoř, kde začal konečně
studovat hru na kytaru. Tu svoji první dostal od svého dědy, když chodil do sedmé třídy. Byl v té době, asi jako všichni, fanouškem
skupin jako The Beatles, The Shadows či Cliffa Richarda, ale zamlouvaly se mu třebas i písně českého barda Waldemara Matušky. Ze
slovenských hudebníků se mu během dospívání stal vzorem Dežo Ursiny se svoji skupinou The Beatmen, později s The Soulmen. Koncem 60.
let si spolu s kamarádem založili skupinu Inside Of Fire, která hrála cover verze skladeb Jimiho Hendrixe, The Kinks, The Troggs nebo
Equals. V tomto období Fero začal své pokusy o komponování prvních skladeb, ze kterých se některé jeho demo pásky dostaly k Pavolovi
Hammelovi, leaderovi kapely Prúdy.
Skupina Prúdy se však po vydaní alba "Zvoňte, zvonky" a druhé nahrávce "Pokoj vám" rozpadla. Desky byly ovlivněny hudebním zaměřaním
Mariána Vargy. A tak se v úplně nové sestavě objevil tehdy 16-ti letý Fero Griglák (kytara), Alexander Filo (baskytara), Anton Kuruc
(bicí), která nahrála s Pavlom Hammelom album s jednoduchým názvem "Pavol Hammel a Prúdy", na kterém se objevilo o mnoho více kytarově
znějících nahrávek jako skladby "Koče plné ruží", "Princezná zlatovláska", "Hermína" či jeden z najvěčších hitů Pavla Hammela s názvem
"Medulienka". Griglák se později přiznal, že zvuk tohoto alba byl ovlivněn hudebním stylem skupiny Led Zeppelin a jejich kytaristou
Jimmymo Pagem.
V létě 1971 však Fero odešel rovněž do Collegia, a to za hudbou, kde se mohl jako instrumentalista více realizovat. Griglák byl konečně
kytaristou na úrovni Mariana Vargy a spol. Nahráli pak nesmrtelné a nadčasové dvojalbum "Konvergencie", kde se stala jeho hra skutečně
nepřehlédnutelnou. Po koncertech, které následovaly po jeho vydání, ale odešel i tentokrát. Na jaře 1972 se však rozhodl skupinu opustit.
"Chybou bylo, že jsme s Collegium misicum hráli velmi mnoho koncertů a na nové věci jednoduše nebyl čas. Získal sem techniku, dostal
jsem se s kytarou dále a nedočkavě jsem očekával desku, kde by jsem se mohl patričně realizovat, ale ta pořád nepřicházela," prozradil
později v jednom rozhovoru.
Chtěl si zahrát prostě dosyta a doba tomu přála - byl to čas velkých instrumentalistů. V roce 1971 se Griglák spojil s Tomášem Berkom
a jeho skupinou Ex We Five, jejíž hudební produkce byla ovlivněná tvorbou skupiny Jethro Tull. Začátek 70. let byla "doba jazz-rocková".
Exoticky znějící jméno Mahavishnu Orchestra působilo na kytaristy jako magické zaklínadlo a samotný Griglák měl chuť vytvářet instrumentálně
náročnou fusion. V době po ukončení svých studií hudby na základě spolupráce s Tomášom Berkom a jeho skupinou Ex We Five se rozhodl v roce
1973 založit skupinu Fermata. Po nějaké době hledání a zkoušení spoluhráčů se Tomáš Berka automaticky stal jeho prvním kolegou.
Melodické cítění Grigláka a jeho rockový fundament ale velmi brzy zajistily, že se nestali druhořadou kopií Mahavishnu, Corey či Hancocka,
ale vznikl solidní svérazný zvuk, zasahujúci až do ranku progresivního rocku - nebo art rocku, jak se tehdy používalo. Hra obou dvou
protagonistů tvořila přirozený kontrast a napětí - Griglákův nezničitelný zmysl pro melódii, obrovská dravost, zpěvný tón, technická
brilance a neopakovatelná osobitost posouvala Fermatu spíše k rockovému mantinelu. Přístup Tomáše Berky byl více racionálnější a svým
smyslem pro exaktní hudební konstrukci a nepravidelné rytmy vedl Fermatu na území jazz rocku v tradičním významu tohoto pojmu. Fermatu
nazval tehdy dobový článek v časopise Melodie "osamělými bojovníky slovenského jazzrocku" a bylo to vcelku výstižné. Takový hudební
sound tehdy v Československu nikdo jiný nevytvářel. České výboje se dostavily až později.
V raných dnech ve Fermatě působil i Laco Lučenič, kde kromě Grigláka hrál Tomáš Berka a čtrnáctiletý bubenícký zázrak Paľo Kozma. Fungovalo
to tak, jak Fermata v začátcích uměla, teda vystupovali po hospodách, pak přišla jedna odložená premiéra, absolutní sláva ve Véčku, úspěch
na koncertě v Budapešti. Po této rané sestavě bohužel nezůstaly žádné nahrávky, snad jen nějaká scénická hudba. Z Fermaty Laco odešel na
rok a půl do baru. Chtěl si koupit baskytaru Rickenbaker a kytaru Telecaster a musel si na ně vydělat. Pouhý rok po založení se skupina
dostala k nahrávání alba. Na tehdejší poměry to bylo pro novou kapelu neuvěřitelně rychle, kapely čekaly na album i několik roků a Griglák
vysvětlil, že se to podařilo zřejmě z důvodu, že bylo třeba otestovat nové studio Opusu v empirovém divadle v Hlohovci. Baskytaru po Lacovi
obsluhoval Anton Jaro a za bicí usedl Peter Szapu. První bezejmenné album "Fermáta" vyšlo v roce 1975 ve
vydavatelství Opus. Tímto debutem se v tehdejším Československu uvedla skupina, která bez zbytečných kompromisů šla za svoji vizi náročnější
hudby a album představilo Fermatu jako soubor pro náročné rockery, v té době již odchované zahraničními jazz-rockovými nebo art-rockovými
skupinami, kterých se v republice nedostávalo. Album je muzikantsky ambiciózní, i když trochu utrpělo použitými nástroji, Berka ještě nevlastnil
elektrický klavír Rhodes, ani Minimoog. Griglák album po několika letech charakterizoval: "Myslím, že na první desce je několik pěkných nápadů;
kdybychom nyní nahrávali album naživo a použili tytéž, moderněji aranžované skladby, mohlo byťto být celkem uspokojivé".
V roce 1976 vystřídal Petra Szapu Cyril Zeleňák, prominentní bubeník s jazzovým a rockovým backgroundom. Jeho otisk je mimořádně citelný
na druhém album "Pieseň z hôľ", kde se poprvé u Fermaty objevila snaha nahrávat koncepční alba, tak
běžné v progresivním rocku. V tomto případě jde o šťastou inspiraci, když zvuk skupiny získal větší barevnost nečekaně spojením s prvky
slovenského folklóru, čímž skupina získala ještě více na jedinečnosti a současně širší sdělnosti pro publikum. Nejednalo se však o kopírování
folklóru, ale o využití motivů a hlavně o vytváření celkové atmosféry. S folklórem si velmi rozuměla Griglákova kytara, přitom se nejednalo
jen o převzetí typických modálních tónin a barev, ale o hluboký a kreativní průnik. "Pieseň z hôľ" je plnokrevné album vyhranené silné kapely
na jejím vzestupu.
Když se do Fermaty Laco Lučenič vrátil, hrál již na Rickenbaker s jejím mohutným yesáckým zvukem a všechny tím ohromil. V kapele se pak dohodli,
že ještě před nástupem na vojnu nahtrají album. Neměli však nic připravené. Dohodli se, že by bylo jednodušší udělat jednu věc, než skládat deset
krátkých písní. Chtěli to udělat jako Yes na "Close To The Edge" - na první straně bude jedna skladba a na druhé dvě menší. Tak vznikl Huascarán.
Nahráli jej za čtyři dny a odešli na vojnu. Bicí nahrál Karol Oláh, výborný mladý bubeník, kterého jim doporučil v jedné hospodě jeho bratr.
Fungovalo to tak, že Fero a Tomáš přinesli témata a pak ve studiu hráli a těšili se z hudby.
Třetí album "Huascaran" z roku 1977 (kdo by si nepamatoval tu obálku se dvěma žlutými pruhy okolo
fotografie?) lze označit jako koncepční a také jako nejlepší album kapely. Objevila se na ní suita složená ze 4 částí s delší minutáží (ta
nejdelší přes 13 minut), která byla inspirovaná tragickým osudem československé horolezecké výpravy v Peru. Huascaran je legendární dvojhora
v jižní Americe, která vzbuzuje respekt a strach, byla a stále je motivem třetího alba slovenské legendy. "Huascaran" se monotematicky zabývá
tragickými udalostmi z 31. května 1970, kdy se ze severního vrcholu uvolnila masa ledu a skal. Za pět minut překonala mnohokilometrovou vzdálenost
do údolí a tam úplně zničila město Yungay. Jen ve městě zahynulo 20 000 jeho obyvatel a celkově při zemětřasení v údoli pod Huascarenem zahynulo
skoro 75.000 lidí. Bohužel v cestě této lavině stal při jezerech Llanganuco i jeden z táborů čtrnácti československých horolezců, kteří se v té
době v základním táboře připravovali na výstup a mezi kterými byla i tehdejší československá horolezecká legenda a fotograf Vilém Heckel. K výběru
tématu se Fero Griglák vyjádřil pro slovenský portál inzine.sk: "V té době se cenzurovaly všechny texty a dokonce tam, kde texty nebyly, bylo
třeba něco vymyslet. Pokud jsme chtěli vydat nějakou desku, musela být "o něčem". Aj tak se zrodily i naše komponované projekty." Tato na
tehdejší dobu velkolepá rocková suita, byla opět ideovým nápadem Tomáše Berky a realizovaná především tandemem Griglák a Berka, neboť obsazení
rytmiky se neustále měnilo. Album nahrála znovu ve změněném složení, když se baskytary chopil Laco Lučenič se svým Rickenbackerem a za bicími
usedl nesmírně talentovaný Karol Oláh. Album lze označit za jedno z nejúspěšnějších nahrávek skupiny.
PS: Připomenutí tragédie horolezců je v galerii...

Zvukově album o něco více než předchozí desky evokuje progresivní rock - snad dokonce Yes z období "Close To The Edge". Částečně k tomu
přispívala právě i baskytara Rickenbacker nového člena kapely Ladislava Lučeniče s téměř squireovským zvukem a také premiérově použité
polyfónní syntetizátory. Album tvoří vyvážený, proporční a časem gradující celek. Dynamicky se na něm střídají partie s kontrastní náladou,
účelně je zde použité i violoncello hostujícího Dezidera Piťu v kombinaci s akustickým klavírem, které tvoří vhodný protipól k ustavičně se
rozšiřující instrumentaci, zvláště při využití různých klávesových nástrojů.
V tomto období si sáhla kapela na vrchol své oblíbenosti, až se stala kultovní, a to nejen v odborných hudebních kruzích, její sociální
záběr u posluchačů byl neobyčejně široký. Bohužel po nahrání desky kapela stihla odehrát jen dva koncerty v novém složení, neboť tři členové
kapely poplatně tehdejší době, a to Griglák, Lučenič a Oláh nastoupili 1. července 1977 na dvouletou základní vojenskou službu, což se projevilo
výpadkem aktivit skupiny. Ale už měsíc po návratu Oláha z vojny v srpnu 1979 Fermata začala nahrávat nové album. Laco Lučenič tři dny po svém
návratu z vojny nastoupil do kapely Modus, takže museli sehnat nového basistu. Do skupiny přišel Fedor Frešo, který se v té době v Collegium
Musicum necítil příliš dobře, opustil je a vůbec netušil, co bude dělat. Takže když se dozvěděl, že Fermata zrovna v té době hledala baskytaristu,
zavolal Berkovi a místo bylo jeho.
Fermata nahrála album "Dunajská legenda" z roku 1980 jako poctu slovanským knížetům. Tento scenář byl
však byl nezávazný, samotná manifestace Slovanství zde není nějakým nosným prvkem, i když je velmi slyšitelná třebas v Griglákove skladbě
"Trebiz". "Dunajská legenda" je přitom kolekcí kvalitní a pestrou, přispívá k ní i fakt, že kompozice Grigláka a Berky se začínají rozevírat
jako nůžky - Griglák manifestuje svoje rockerskou stránku, melodičnost a lyričnost, která byla zvýrazněna i premiérovým použitím akustické
kytary, Berka byl zase exaktní mozek s různymi nepravidelnými rytmy. Rytmika zabírá opravdu mimořádně a výsledek je vysloveně rockový.
Jazz-rockové časy se dostaly do útlumu a nastalo další lepší období. Album bylo přijato výborně, kapela začala znovu pravidelně koncertovat,
absolvovali dokonce maďarské turné společně s tehdy jejich nejpolupárnější skupinou Locomotiv GT.
V podobném duchu a v podobné sestavě se nese i album "Biela Planéta", které vyšlo v roce 1980. Skladby jsou
pojmenované podle známych objavitelů, ale práve to objevování je na tomto albu, zvláště po hudební stránce, mírně problematické. Deska je jasným
důkazem prostého faktu, že jízda po vyšlapaných cestičkách je sice bezpečná a bezproblémová, ale určitě nepřináší tolik vzrušení, jako hledání
a objevování cestiček nových. Pod šlapajícím povrchem bezchybně působícího stroje se tak nenápadně vkrádaly i prvky eroze, třebaže se i zde
najdou krásní pasáže, například Griglákova perla "Kolumbus".
To si zřejmě uvědomovali i samotní hudebníci a při nahrávání dalšího alba "Generation" (1984) zmobilizovali
všechny sily, dvěma skladbami přispěl dokonce i Fedor Frešo. Z alba lze zaslechnout něco jako funk, ale poprvé rovněž zazněly i španěelské motivy.
Skladba "Viňa Del Mar" se stala repertoárovou trvalkou Fermaty a zároveň je poctou kytaristovi Al Di Meolovi. "Generácia" je solidní album. Vývoj
a trendy světové hudby se skokově měnily, new wave nemala respekt před instrumentálními modlami, na domácí slovenské scéne zářili Žbirka a Elán,
sály a později i menší stadiony začal plnit i Peter Nagy. Nastaly 80. léta minulého století.
Griglák a spol reagovali dalším albem "Ad Libitum" v roce 1984, které je opět v historii skupiny výjimečné.
Především ve skupině po úspěšném turné skončil Fedor Frešo, s odstupem času se ukázalo, že ne definitivně. Nahradil jej zázračný talent, 17-letý
Dalibor Jenis, člen funkové kapely Esprit Pavla Kozmu, později se jako zpěvák stal mezinárodní operní hvězdou. Poprvé přestala být Fermata pouze
instrumentálním počinem, přišel zpěvák a druhý klávesista Juraj Bartovič. "Ad libitum" se talk stalo dokumentem o hledání nové identity a
"prosazení" hudebního názoru v časech, které takovéto hudbe nesvědčily. V tomto ohledu už vícegenerační Fermata, která se více vnořila do
rocku, u některých skladeb lze řící i hard rocku, svůj postoj ustála. Pokud porovnáme hudbu "Ad Libitum" s tím, co se tehdy dělo na hudební
scéně z čistě kvalitatívního hlediska, lze konstatovat, že kapela vždy byla na straně té lepší stránky.
Pak ovšem kapelu postihla těžká ztráta. Rok po vydaní alba "Ad Libitum" neočekávaně zahynul pri autohavárii v Německu hráč na bicí Karol Oláh,
jeden ze slovenských nejtalentovanějších bubeníků vůbec. Pro Grigláka to byla tak těžká rána, že už rezignoval a nehledal novou tvář Fermaty
a skupina šla do dlouhé pauzy až do konce 80. let.
V roce 1986 během pauzy v činnosti spolu s Pavlem Kozmou založil skupinu Avion evokující názvem známý obytný megakomplex z 30. let, ve které
začínal svoji pěveckou kariéru Pavol Habera hned po návratu z vojenské služby. Za bicí se posadil úplně první bubeník z Fermaty Pavol Kozma,
druhou kytaru a klávesy obhospodařoval Peter Peteraj, který chodil do Avionu na dvůr hrávat stolní tenis, post baskytaristy uzaujal Martin Matiáš.
Jako zpěvák k nim nastoupil v té době úplně neznámý Pavol Habera. Její historie však měla krátké trvání, když Kozma po nějaké době odešel do USA
a dal přednost studiu na Berklee School of Music v americkém Bostonu. Habera odešel zpívat k rozběhnuté martinské kapele Team vedené Kinčekom
a historie kapely Avion skončila dříve, než se mohla zviditelnit. Na památku po ní zůstalo jen několik nahrávek v archívu Slovenského rozhlasu.
Griglák začal vystupovat s bratislavskou hardrockovou formací Pressburg. Ve skupině Pressburg působil Fero Griglák jako kytarista, spolupracoval
i s dalším kytaristou Petrom Pentorom, na klávesy hrál Martin Hanzel, na baskytaru Peter Palkovič a za bicími se usadil Ľubomír Čellár, kterého
později nahradil Jindřich "Gino" Plánka. Kapela nahrála něekolik skladeb ve studiích tehdejšího OPUSu a připravovali i nahrávání studiového alba.
Bohužel tento plán znovu zmařila nečekaná tragická smrt zpěváka Karola Vilčeka a kapela se rozpadla.
Teprve až po tomto rozpadu došlo na popud autora textů Martina Sarvaše k obnovení činnosti skupiny Fermata. V té době se Griglák také seznámil
i s dalším hudebníkem Máriusom Bartoňom. A tak vnikla reunionová čtyřčlenná sestava kapely, v níž byli kromě Fero Grigláka i Martin Hanzel
(klávesy), bubeník Jindra Plánka z bývalého Pressburgu a baskytarista Márius Bartoň, se kterým Griglák hrával na koncertech Pavla Hammela.
V této sestavě kapela nahrála nové osmé album s názvem "Simile", které vyšlo v roce 1991 se zkrácenám
názvem kapely z Fermáta na Fermata. Album obsahuje znovu jen instrumentální skladby a přineslo i jeden regulérní rozhlasový hit, kytarovou
instrumentálku ve stylu Garyho Moorea s názvem "Spomienka na Amsterdam", která sa stala hitem a dodnes patří ke stabilnímu koncertnímu
repertoáru Fermaty. Album bylo vyhodnoceno jako album roku, uvedený hit se stal skladbou roku a a Fero Griglák i nejlepším instrumentalistou
roku.
V úplně stejném obsazení skupina vydala v roce 1994 album "Real Time". Jako host si na něm zaspíval
bývalý člen skupiny Tublatanka Pavol Horváth v písní "Living Your Lives".
V roce 1996 se Fermata objevila znovu a k Ferovi Griglákovi a Martinovi Hanzelovi z poslední sestavy se opět připojil Fedor Frešo. Na bicí
při koncertech hostovali různí bubeníci, najčastěji to byl Igor Skovay. Fermata si zahrála v prešovském amfiteátru v roce 1997 dokonce jako
předkapela Jethro Tull. Koncerty byli celkem úspešné, dokonce se začalo i s přípravou nového alba, avšak vedlejší hudební aktivity jednotlivých
členů spůsobili, že po roce jejího úspešného účinkování opět nastala dvojletá pauza, vyplněná kromě jiného i comebackem skupiny Prúdy, na
kterém se podíleli i Fero Griglák a Fedor Frešo.
A tak se Fermata definitivně vrátila na koncertní pódia a do studia až začátkem léta 1999. V červnu se odehrála premiéra nového koncertního
programu a v srpnu následovaly jejich kroky do nahrávacího studia. Z posledního obsazení kapely Prúdy si Fero Griglák a Fedor Frešo přizvali
vynikajícího mladého jazzového klávesitu Petra Preložníka a stále více populárnějšího bubeníka Martina Valihoru. V tomto složení nahráli
v pořadí desáté album s kratičkým názvom "X" (1999). Název symbolizuje nejen římskou číslici deset,
ale i neprozkoumanou zem, Terra X, resp. Terra Incognita. V roce 2005 Fero s kapelou vydáva v pořadí již 11. album s jednoduchým názvem
"Next".
V dalších letech zažila Fermata už několikátý úspěšný comeback a vyprodané koncerty. Za bicí opět usedl staronový člen kapely Igor Skovay.
Série koncertů vyvrcholila dne 14. října 2007 nahrávkou DVD a CD "V Klube za zrkadlom". Obsahuje 90
minutový kompletní koncertní záznam, který se uskutečnil v listopadu 2006 v klubu Za zrkadlom v Bratislavě-Petržalce. DVD je obohaceno
o bonus, a sice videoklip hitové skladby "Spomienky na Amsterdam". Uvedené skladby mapují historické časy "Huascaran" (ve zkrácené verzi),
ze starších skladeb tam lze najít "Vasco da Gama" z alba "Biela planéta" a závěrečnou "Viňa del Mar" z alba "Generation", pak už jen novejší
"rockovější" skladby. Zajímavostí je zařazení Ursinyho skladby "Apple Tree In Winter" a dost velké zastoupení má album "Fermata X". Fermata
vydala jedenáct alb a žádné z nich nebylo živé, takže rozhodnutí, aby dvanástá deska byla koncertní nahrávkou, bylo logické. Křest živého
CD/DVD se odehrál v bratislavském klubu Sparx. Křest CD/DVD proběhl i v Praze ve středu 23. ledna 2008 v žižkovské Akropoli a jako kmotr
se představil Petr Janda. Kapela pak na propagaci DVD vyjela na malé slovenské miniturné.

V posledních létech se sestava kapely ustálila na složení, ve které se sešlo mládí a prapůvodní členové - Fero Griglák (kytara),
Fedor Frešo (baskytara), Ľubor Preložník (klávesy) a Igor Skovay (bicí). Bohužel v loňském roce se odehrála smutná změna v sestavě
kapely.Agentura TASR oznámila, že v úterý 26. června 2018 v odpoledních hodinách nečekaně zemřel legendární baskytarista Fedor
Frešo. V úterý 26. června 2018 jej v jeho domě v Rusovcích našli mrtvého jeho příbuzní, příčinou smrti bylo selhání srdce. Fedor
Frešo zemřel ve věku 71 let.
Kapela od té doby vystupuje v sestavě Fero Griglák (gitara), Ľubor Preložník (klávesy) a Igor Skovay (bicí), Tamás Belicza (baskytara)
a nováček Matej Mikloš na klávesy.
Skupiny Collegium Musicum a Fermata uspořádají 22. ledna 2019 v pražském Lucerna Music Baru koncert na počest baskytaristy a zpěváka
Fedora Freša. "Koncert v Lucerně nabídne v jednom večeru hned dvě hudebně špičkové slovenské kapely, které u nás běžně nevystupují,
a to v komorní vzpomínkové atmosféře na významného hudebníka, kterým Frešo beze sporu byl," uvedl organizátor. Se skupinou v Praze
zahraje také syn zesnulého baskytaristy, Fedor Frešo jr. V rámci večera se uskuteční také předání prvního ročníku Hudební ceny Fedora
Freša, která se bude každoročně udílet interpretovi či instrumentalistovi za výjimečný přínos pro slovenskou hudební scénu. Hostem
pražského koncertu bude Petra Börnerová trio - projekt české zpěvačky Petry Börnerové, slovenského hudebníka Tomáše Bobrovniczkého
a jejich devítiletého syna Tomáše, který hraje na bicí nástroje.
Po více než 14 letech skupina Fermata přichází s novým, v pořadí už třináctým albem "Blumental blues",
které bylo uvedeno do hudebního světa 11. října 2019 a po jejím vydání kapela vyrazila na turné po Slovensku. Album je společným tvůrčím
počinem zakladatelů této kapely Fera Grigláka a Tomáše Berky, jak je doloženo na uměleckém přebalu desky, jehož grafická podoba a fotografie
pocházejí z tvůrčí dílny Vlada Holiny. Griglák a Berka se po víceleté pracovní odmlce potkali spolu ve studiu a dali dohromady 10 nových
typicky fermatovských kompozic. Šest skladeb zkomponoval Fero Griglák a po dvou skladbách přispěli Tomáš Berka a nový klávesista Fermaty
Maxo Mikloš. Griglák s Miklošem si na albu navíc připsali každý po dvou spoluautorstvích. Nahráli je v sestavě Fero Griglák (kytary, klávesy),
Tomáš Berka (klávesy), Maxo Mikloš (klávesy) a Tomás Belicza (basová kytara). Jednotlivé skladby nového alba v sobě nesou vzpomínku a reflexi
na neopakovatelné místo a čas jeho vzniku. Nápad na nové album a navázání léta přerušené spolupráce se událo právě při křtu knížky "Blumentálske
blues" v roce 2010. Nahrávky vznikaly během několika měsíců v Griglákově novém studiu Grif v Bratislavě a pod instrumentaci, mixing a produkci
alba se podepsal samotný Fero Griglák. Album je do značné míry přímočaré ve stylu fusion jazz/rock bez zjevné progresivity. Nejlepší skladby
jsou první tři, po kterých hudba pokračuje dál pouze rovnoměrným tempem. Hudba je docela dobrá, produkce je skvělá a celkem dobře plyne, ale
opět je to docela jednoduché. K výslednému dobrému zvuku alba přispělo, že doba nahrávání nebyla ohraničená termíny, a tak členové Fermaty
měli dostatek času i na precizní mix a mastering.
Skupina Fermata se zapsala tučným písmem do historie slovenské progresivní hudby, přežila svá vrcholné období i útlumy, a aktivně
funguje i v současnosti. Ságou popisující osud této trvající legendy je série osmi klasických alb, které vyšly zremastrované a v
jednotné úpravě jako čtyri 2CD. Fermata v hudební terminolologii znamená korunka. Prvních osm alb skupiny je skutečným korunním
klenotem slovenské hudby.
|


(celým jménem František „Fero“ Griglák)
(Narozen 13. srpna 1953, Bratislava, Slovensko) Guitars, Keyboards, Vocals
Fero je slovenský rockový kytarista, zakladatel a do dnešních dnů jediný stálý zakládající členy jazz-rockové slovenské skupiny
Fermata. Působil předtím rovněž ve dvou slovenských nejznámějších kapelách Prúdy a Collegium Musicum. Vydal rovněž dvě sólové
desky "Christmas Time" (1994) a druhou "Magma" (1996) ve spolupráci s Pavlom Horváthom a Petrom Uherčíkom.
Fero Griglák už v pěti letech začal chodit do přípravky hry na klavír. Během druhého cyklu LŠU přešel na konzervatoř, kde začal studovat
hru na kytaru. Tu svoji první dostal od svého dědy, když chodil do sedmé třídy. Byl v té době, asi jako všichni, obdivovatelem skupin nebo
hudebníků jako The Beatles, The Shadows, Cliff Richard, ale zamlouvaly se mu třebas i písně českého barda Waldemara Matušky. Ze slovenských
hudobníků se mu stal během dospívání vzorem Dežo Ursiny se svoji skupinou The Beatmen, později s The Soulmen. Koncem 60. let si spolu s
kamarádem založili skupinu Inside Of Fire, která hrála cover verze skladeb Jimiho Hendrixe, The Kinks, The Troggs nebo Equals. V tomto
období Fero začal své pokusy o komponování prvních skladeb, ze kterých se některé jeho demo pásky dostaly k Pavolovi Hammelovi, leaderovi
kapely Prúdy.
Skupina Prúdy se po vydaní alba "Zvoňte, zvonky" a nahrávce druhého projektu "Pokoj vám", které byly ovlivněny hudebním zaměřaním Mariána
Vargy, rozpadla a v úplně nové sestavě, tehdy 16-ti letý Fero Griglák (kytara), Alexander Filo (baskytara), Anton Kuruc (bicí) nahrála s
Pavlom Hammelom album s jednoduchým názvem "Pavol Hammel a Prúdy", na kterém se objevilo o mnoho více kytarově znějících nahrávek jako
skladby "Koče plné ruží", "Princezná zlatovláska", "Hermína" či jeden z najvěčších hitů Pavla Hammela s názvem "Medulienka". Griglák se
později přiznal, že zvuk tohoto alba byl ovlivněn hudebním stylem skupiny Led Zeppelin a jejich kytaristou Jimmymo Pagem.
Jako šestnáctiletý spoluvytvářel zvuk Hammelových Prúdy po odchodě Mariána Vargy, ale v létě 1971 odešel rovněž do Collegia, a to za
hudbou, kde se mohl jako instrumentalista více realizovat. Griglák byl konečně kytarista na úrovni Mariana Vargy a spol. Nahráli nesmrtelné
a nadčasové dvojalbum "Konvergencie", kde se stala jeho hra skutečně nepřehlédnutelnou. Po koncertech, které následovaly po jeho vydání,
se v roce 1972 Griglák spojil s Tomášem Berkom a jeho skupinou Ex We Five, jejíž hudebná produkce byla ovlivněná tvorbou skupiny Jethro
Tull. Na jaře 1972 se však rozhodl skupinu opustit. "Chybou bylo, že jsme s Collegium misicum hráli velmi mnoho koncertů a na nové
věci jednoduše nebyl čas. Získal sem techniku, dostal jsem se s kytarou dále a nedočkavě jsem očekával desku, kde by jsem se mohl
patričně realizovat, ale ta pořád nepřicházela," prozradil později.
V roce 1973 Fero Griglák založil spolu s Tomášem Berkem (klávesy), Pavlem Kozmou (bicí) a Lacom Lučeničom (baskytaraa) jazz rockovou
hudební skupinu Fermata. Při nahrávaní prvního alba "Fermata" Lučeniče a Kozmu vystřídali Peter Szapa (bicí) a Anton Jaro (baskytara).
Fero Griglák byl autorem většiny skladeb, které tato kapela doposud vydala na svých dvanácti albech. Nejúspěšnějším albem skupiny
Fermata se stalo "Huascaran" z roku 1977. Na nahrávání dalších alb se pak podílel i baskytarista Fedor Frešo, který působil v kapelách
The Soulmen, Prúdy, Collegium Musicum či Blue Effect Radima Hladíka. Pak se Fermata na několik let odmlčela.
V 80. letech Fero Griglák pracoval externě jako hudební režisér ve Slovenské televizi. V roce 1986 spolu s Pavlem Kozmou založil skupinu
Avion, ve které byl zpěvákem Pavol Habera. Její historiea však měla krátké trvání, Kozma odešel do USA, kde studoval na Berklee School
Of Music v Bostonu, Habera odešel zpívat k martinské kapele Team a Griglák začal vystupovat s bratislavskou hardrockovou formací Pressburg,
která se po tragické smrti jejího zpěváka Karola Vilčeka rozpadla. Po tomto rozpadu spolu s Martinom Hanzelom (klávesy) a bubeníkem
Jindrou Plankou z Pressburg a s baskytaristom Máriusom Bartoňom, se kterým Griglák hrával na koncertech Pavla Hammela, byla na popud
Martina Sarvaše obnovená existence skupiny Fermata. Táto sestava nahrála i jeden regulérní rozhlasový hit, kytarovou instrumentálku
ve stylu Garyho Moorea s názvem "Spomienka na Amsterdam" z alba "Simile" z roku 1991.
Nelze ani opomenout, že se Fero podílel spolu s Pecim Uherčíkom, Maťom Ďurindom a Tublatankou i na nahrávce skladby "Loď do neznáma",
která se v listopadu 1989 stala oficiální hymnou "Nežnej revolúcie". Griglák v průběhu roků spolupracoval i na albech Jána Lehotského
(Janko Lehotský a priatelia a "Čiernobiely svet"), několikrát hrál se skupinou Prúdy a Pavlom Hammelom, ale také s Marikou Gombitovou
a Robom Grigorovom. V roce 1994 dostal Fero Griglák od Zväzu slovenských autorov a interpretov cenu Grand Prix za celoživotní přínos
pro slovenskou hudbu.
V roce 1996 se objevil na albu trojice Griglák, Horváth, Uherčík pod názvom "Magma", které na chvíli rozvířilo vody slovenské hudební
scény. V poslední době je možno jej příležitostně vidět na koncertech s kapelami Collegium Musicum a Fermata.
|


(Narozen 6. července 1970, Šurany, Slovakia) Keyboards
Peter je slovenský hudebník a klávesista. Své umění rovnoměrně rozkládá mezi pop, rock a jazz. Orientuje se především na moderní
fusion music 90. let a na akustický moderný jazz. V hudbě klade důraz na melodičkost projevu. Spolupracoval s předními slovenskými
hudebníky a od roku 1999 působí v legendární slovenské skupině Fermata.
Peter se narodil v Šuranech. Hudebně vyzdělání získal na Ľudovom konzervatóriu v Bratislavě v letech 1993 až 1997. V letech 1992 až
1996 studoval na Elektrotechnické fakultě SVŠT. Během studia si rozšiřoval své hudební vědomosti na Jazzových dílnách ve Frýdlantě
nad Ostravicí. V roce 1992 se zúčastnil Jazz workshopu v rakouském Klagenfurtu.
Už v roce 1988 založil svoji první skupinu THS Band a později se v roce 1990 stal lídrem skupiny Brož Band, ve které působil společně
s Ľuborom Priehradníkom (trubka), Martinom Gašparom (baskytara) a Marcelom Buntajom (bicí). Se skupinou Brož Band se představil i na
Slovenském jazzovom festivalu v Žilině, kde získali první cenu. V roce 2000 tato skupina zažila reunion v původní sestavě, jehož
výsledkem bylo vydání alba. V následujících letech své kariéry se začal více orientovat na fusion a electro-jazz music. V letech 1989
až 1994 působí ve skupině Bos/s/a noha, Stana Počaja, se kterou se v letech 1991 a 1992 prezentoval na Slovenském jazzovém festivalu v
Žiline, ale také na Mezinárodních jazzových festivalech v Přerově a Karlových Varech. V roce 1994 vystoupili na Bratislavských jazzových
dnech. V letech 1991 až 1993 byl členom Meditation Blues Bandu Joža Barinu. Pak půobil 3 roky ve skupině Stará jedáleň.
V roce 1995 se Peter podílel na realizaci CD "Young Slovak Jazz", na kterém spolupracoval s Andrejem Šebanem a Silviou Josifoskou.
V roce 1997 vystupoval s legendárním slovenským jazzovým hudobníkem Jozefom Šošokom a v letech 1997 až 1998 se stal členem kultovního
folkrockového seskupení Prúdy Pavola Hammela. Od konce jejich spolupráce se datuje vznik jeho skupiny All Jazz Group ve zložení Juraj
Kalász (kontrabas), Marián Ševčík (bicí), L. Svetlík (housle). O rok později se v roce 1999 stal členem legendární kapely Fermata, se
kterou vydal live CD/DVD "Live v klube Za zrkadlom" (2007). V roce 2006 vystoupil s tentetom Matúša Jakabčica na jazzovém festivalu
v Přerově. V témže roce se stal členem fusion seskupení Bee Connection společně s Bercom Baloghom (zpěev), Matúšom Jakabčicom (kytara),
Jurajom Griglákom (baskytara) a Oldom Petrášom (bicí). Rovněž působil v P+P quartet ve složení Stanislav Počaji, Peter Oberländer,
Csaba Cendes a Juraj Gergely.
Kromě toho rovněž nahrával nebo vystupoval s kapelami Dodo Šošoka & Friends, Zuzana Suchánková Band, Comfort Zone & Petrom
Cardarellim, The Dynamic Jazz Trio, Take Oné, hrál s All Jazz Group, The City, Robo Opatovským, kapelou MIDI Roba Grigorova, Lucií
Šoralovou, Vašo Patejdlem, Bassfriends Juraja Grigláka, Tina, Zimní kúzelníci a dalšími. Byl také spoluautorem hudby k filmům "Zima
kúzelníkov" (STV), "Malé oslavy" a hudby k divadelním hrám "Partybreakers" (SND), "Trzy Swinky" (Teatr im. H.Ch.Andersena, Lublin).
Peter od roku 2006 začal spolupráci se Sisou Michalidesovou v úspešném projektu pod názvem 3+1 a vydali bezejmenné album, které
obsahuje i několik jeho vlastních skladeb. Nyní už je Sisa Michalidesová jeho manželkou a jejich spolupráce pokračuje dodnes.
Peter Preložník vlastní nahrávací studio a podílel se na albech "Zimní Kúzelníci" (2009) a "Zimná Rozprávka" (2010), stejně
jako na nejnovějším CD "Expresie" z roku 2014. Projekt se představil i v rámci festivalu 40. Bratislavské jazzové dny 2014.
|

(také Igor "Teo" Skovay) (Narozen 9. února 1968) Drums
Igor je slovenský hudebník, studiový hráč a především hráč na bicí a perkuse. Nahrával a vystupoval jako člen skupin Demikát, Konvoj
(1987-1989), Čenkovej deti, Babylon, Prúdy Pavola Hammela, s kapelou Beaty Dubasové, Tublatanka, s Peco Uherčíkem, opakovaně působil
v kapele Fermata poprvé v roce 1999, od roku 2005 zatím nastálo.
V roce 2008 spolupracoval při nahrávaní debutového singlu jednoho z finalistů soutěže Slovensko hledá Superstar Jakuba Petraníka.
Během reunionu kapely Fermata v roce 2005 se Skovay k této jazz-rockové kapele připojil. V poslední době vystupuje rovněž s kapelou
Živá Voda, jejímiž členy jsou Paľo Horváth (bass, zpěv), Peci Uherčík (kytara, zpěv) a Igor "Teo" Skovay (bicí).
|


(celým jménem Matej Maximilián Mikloš, také Maxo Mikloš)
(Narozen 1987, Trnava, Slovakia) Keyboards
Maxo, jak jej oslovuje většina hudebních kolegů, pochází z Trnavy, Slovensko. Většinu dospívání prožil v Leopoldově. K jeho hudebním
vzorům patří Keith Emerson, Marián Varga, Jan Hammer, Devin Townsend, Glen Matlock, Dee Dee Ramone, Hiromi Uehara, Kevin Moore, Kurt Cobain,
Jordan Rudess, Joe Zawinul, Brad Mehldau, Pharell Williams, John Scofield, Blixa Bargeld, Snoop Dogg, Frank Zappa, Nina Hagen, Dimebag Darrell,
David Bowie, ale i spoluhráči Andrej Hruška, Juraj Kupec a Marian Jaslovský.
První hudební impulzy ale získal už doma v rodině: "U nás doma fičel heavy metal, hard rock a blues rock. Můj otec je skvělý kytarista,
stejně jako můj dědeček. Doma jsem měl k dispozícii alba Deep Purple, Helloween, Manowar, Led Zeppelin, Kiss a další. Jako dítě jsem vždycky
chtěl být kytaristou, rodiče mě ale dali naši klavír, za což jim dnska jsem vděčný."
V 15 letech si za peníze vydělané na brigádě koupil první slušný syntezátor Korg a začal hrát v kapelách různých žánrů od punku přes prog
až po death metal. Nadříve v sousedním Hlohovci, v 19 letech pak, se zahájení studia na vysoké škole začal hrát v bratislavských kapelách,
samozřejmě opět napříč všemi žánry. Vystudoval Ekonomickou univerzitu, Fakultu podnikového managementu. Pracuje sice v oboru, ale na otázku,
kolik procent z týdne se věnuje této profesi a koélik hudbě, odpovídá: "Asi 70:30 ve prospěch hudby...", z čeho vyplývá, že velmi málo
spává. Paralelně totiž hrává ve více projektech.
Momentálně hraje stabilně v šesti kapelách a rozpracované má i nějaké studiové aktivity a spolupráci na kratší období. A právě tady se naplno
uplatňuje jeho hráčská a stylová univerzalita. Se schopností pochopit skladbu jako celek se vždy vcítí do její atmosféry, k tomu připojí své
know-how, jak si skladba žádá, a tím je jeho žánrová použitetelnost prakticky neohraničená. Každé jeho hudební zapojení bylo vždy oboustranné,
což charakteruzuje i jeho hodnocení bývalých účinkování: "Nejvýznamnější byly ty, prostředníctvím kterých jsem se mohl hodně naučit".
V počátcích to byly tři kapely z Hlohovce. Z nedávné minulosti pak kapela Persona Grata, Zdenka Predná a Layla (Kristina Tran). Z těch minulých,
dočasně neaktivních, je to hlavne Cieľová skupina, kterou se ale chystají oživit, a z těch, ve kterých působí, to jsou snad všechny.

Momentálně se jako hlavní jeví trojice Sisterhood of Klangpedal s jedním vydaným albem u vydavatelsvtí Hevhetia. Tato instrumentálna skupina
má dost hodně společných znaků se vzpomínanou kapelou Cieľova skupina. Dalším projektem je Samo Hošek Band a kapela Solid Move, která vznikla
po rozpadu A.M.O. V roce 2005 se také podílel na albu "...and the Long Night Fell, No Morning Followed" skupiny Mysterious Eclipse.
|


(Narozen ***) Bass Guitar
Tamás Belicza je slovenský hudebník a baskytarista a patří v současné době mezi jednoho z nejlepších baskytaristů
na Slovensku. Působí také jako lektor Žigo Music School ve výuce právě na tento nástroj.
|

(Narozen 6. ledna 1947, Bratislava, Slovakia, zemřel 26. června 2018, Rusovce, Slovakia)
Bass Guitar, Double Bass
Fedor byl slovenský jazzový a rockový hudebník a producent činný již od konce 60. let 20. století. Byl jedním z nejznámějších
baskytaristů ve střední Evropě ve svém žánru a jedna z najvýraznějších osobností slovenské rockové scény. Spolupracoval s
desítkami známých interpretů a kapel, mezi ty nejznámější patří Soulmen (1966-1968), Prúdy (1968-1969), Collegium Musicum
(od roku 1969), Blue Effect (1975-1977), Fermata (od roku 1979), Combo Black And White a T&R Band, Traditional Club
Bratislava.
Frešo pocházel z bratislavské hudební rodiny, jeho otcem byl významný dirigent, hudební skladatel a operní dirigent Slovenského
národního divadla Tibor Frešo, matka studovala operní zpěv a později působila jako hudební redaktorka a režisérka v rozhlase.
Jenže Fedora opera až tak hodně neoslovila, zamiloval se do rock'n'rollu. "Objevil sem rock'n'roll, stále jsem jej poslouchal
a nakonec i začal hrát. Rodiče té mojí hudbě mnoho nerozuměli. Ale chápali moji vášeň pro hudbu, ať už klasickou, rockovou,
nebo jakoukoliv, a za to jsem jim byl vděčný," poznamenal někdy později Frešo, absolvent bratislavské konzervatoře. I přestože
byl "mužem v pozadí", vůbec to neznamená, že nebyl důležitý. Měl to dané už ve svém jménu - jeho iniciálky "ff" v hudbě označují
dynamický pokyn fortissimo, což znamená velmi nahlas. Přesně tak i Fedor Frešo hrál. Za své hráčské vzory označoval basistu Jacka
Bruce, někdejšího člena člena slavných Cream, nebo Johna Entwistlea z The Who.
Vystudoval konzervatoř v Bratislavě v oboru kontrabas, jeho doménou se však stala basová kytara, na kterou začal hrát již v dětství.
První úspěchy zaznamenal Fedor Frešo s kapelou Dežo Ursinyho Soulmen, v níž Ursiny realizoval svoji vizi o tom, že i oni mohou hrát
a zpívat jako Beatles nebo Beach Boys. Fedor v ní působil v letech 1967-1968. Pak přišla skupina Prúdy. V ní se po personálních
změnách stal baskytaristou a společně s fenomenálním varhanistou Mariánem Vargou, Pavlem Hammelem a dalšími nahrál kultovní album
"Zvoňte, zvonky" (1969). S Vargou se později sešel i v artrockové formaci Collegium musicum, kterou založili ještě spolu s Dušanem
Hájkem a která svoji hudbu postavila na silných, propracovaných instrumentálních pasážích, při nichž leader Marián Varga chtěl dokázat,
že bigbít není v žádném rozporu s vážnou hudbou. S Collegiem nahrál Frešo další zásadní desku "Konvergencie" (1971). Hned příští rok
byl i při legendárním albu Hammela a Vargy "Zelená pošta", které zachytilo náladu přelomové generace slovenské hudby. V 70. letech,
v době, kdy měl své fanoušky kromě Československa i v NDR, Maďarsku nebo v Polsku, spolupracoval Fedor Frešo se skupinou Blue Effect
Radima Hladíka. Později vstoupil do jazz-rockové Fermaty a po boku Petra Lipy se objevoval i v seskupení Traditional & Revival
Jazz Band. Ve svém 'civilním' povolání působil do konce roku 1989 i jako hudební režisér v Československém rozhlase, později ve
vydavatelství OPUS, kde má na svědomí vydání mnoha známých alb, ale například i jako učitel. Od roku 1992 se stal i majitelem
překladatelské agentury.
Fero stál při milnících slovenského bigbítu. Byl pilířem tehdejší československé hudební scény a spolupracoval s jejími
najtalentovanějšími postavami. Podílel se na vzniku několika desítek rockových a jazzových alb, mezi nimi také na zásadních
deskách slovenské hudby. Měl pověst jednoho z nejprogresivnějších rockových baskytaristů v někdejším Československu. Byl členom
legendárních kapel, bez kterých si posledních 50 let bratislavského rocku lze jen těžko představit. Fantastický a fanatický,
svérazný muzikant.
Frešo je znám rovněž z legendárních formací The Soulmen, Prúdy nebo Fermata. Působil i ve skupině Blue Effect již zesnulého Radima
Hladíka. Nevyhýbal se ani folku, spolupracoval s pražským sdružením Šafrán, například s Jaroslavem Hutkou. Vydal s různými skupinami
desítky alb.
Své více než 50-ti leté působení na hudební scéně zmapoval v autobiografii nazvané "Sideman", ve které téměř bez cenzury popisuje
muzikantský život jako takový. Je to o údělu hudebníka, který sice stojí v září reflektorů, ale není v jejich centru. Nic to však
nemění na faktu, že Fedor Frešo se stal jedním ze stavebních prvků slovenské populární hudby. "Vždy som stál vedľa frontmanov,
sprevádzal som sólistov. Som sideman," hovořil o sobě Frešo, který zanechal ve slovenské popmusic hlubokou stopu. V roku 2013
s hudobníkem Tomášem Berkou napsal další knihu Rocková Bratislava, která mapuje více než 300 slovenských rockových skupin od
konca 50. let minulého století.
V posledním období se Fedor Frešo vrátil k lásce svého mládí - k rock'n'rollu, když Fedor Frešo vedl obnovený Traditional Club
Bratislava a vystupoval se skupinami Prúdy a Fermata.

Agentura TASR oznámila, že v úterý 26. června 2018 v odpoledních hodinách nečekaně zemřel legendární baskytarista Fedor Frešo.
V úterý 26. června 2018 jej v jeho domě v Rusovcích našli mrtvého jeho příbuzní, příčinou smrti bylo selhání srdce. Pavol Hammel,
zarmoucený hudebník, který s ním působil ve skupině Prúdy k tomu uvedl: "Je to velmi smutné a neočakávané,". Pro TASR pak
připoměl, že Fedor Frešo byl jediný, který byl s Prúdy do dnešních dnů. "Je to nečakané o to viac, že v týchto dňoch už
pripravujeme turné Prúdy The Best of Tour 2018, prvý koncert je už o mesiac," doplnil. Fedorovi Frešovi bylo 71 let.
|

(Narozen ***) Keyboards (1991-1994,2007)
Martin je slovenský hudebník a klávesista. Vystřídal hodně kapel a doprovázel mnoho slovenských hudebníků.
Patřili k nim Kochanski (2009), Exit 40 (2007) nebo Ventil RG (1979). S Fermatou je pohostinsky i na jejich
živém DVD z roku 2009.
S dalšími skupinami je zachycen i na deskách:
Mirec 1999 "Mirec"
Miro Žbirka + Limit 1991 "K.O." 1986 "Chlapec z ulice"
Fermáta (1991-1994) 1991 "Simile..." 1994 "RealTime"
Mirka Brezovská Mona Lisa 1987 "Let"
|


(Narozen ***, Bratislava, Slovakia) Bass Guitar (1991-1994)
Márius Bartoň - je slovenský hudebník a baskytarista. K hudbě se dostal díky hře na klasickou kytaru. Chodil však na soukromé
lekce na kontrabas, až se nakonec přeorientoval na baskytaru. Po dvou letech hraní si jej všiml Fero Griglák. Dostal se tak
k Pavlovi Hammelovi do kapely Prúdy a absolvoval s nimi turné ve Španielsku s Mirom Žbirkom.
S Fermatou Fera Grigláka nahrál alba "Simile" a "Real Time", později i Ferovu skoro sólovku "Next". Asi rok pôsobil v Metalindě,
kde v roce 1991 nahradil na turné Martina Cepku, hostoval i v Družine Zuzany Mojžišovej. S kapelou Dorian Gray nahral v roce 2001
jejich bezejmenné debutové album.
Momentálně vystupuje s kapelou Jazz Celula Laca Decziho, kde alternuje s japonským baskytaristou Nobom Kinukawom. Soukromě vyučuje
i hru na baskytaru. Pro portál Rock.sk natočil několik instruktážních basových videí nazvaných "Trik týždňa s Mariusom Bartoňom".
|

(celým jménem Jindřich Ginoslav Plánka, také Jindřich "Gino" Plánka)
(Narozen ***) Drums, Percussion (1991-1994)
Jindřich je slovenský hudebník a hráč na bicí. Nejznámější je ze svého působení v kapele Fermata v letech 1991-1994. S kapelou
nahrál alba "Simile..." (1991) a "Next" (1994). Hrál také v kapele Pressburg. Podílel se i na nahrávání projektu Griglák-Horváth-Uherčík
a jejich desky "Magma" v roce 1996.
|

(Narozen 1947, Bratislava, Slovakia) Keyboards, Percussion
Tomáš se narodil v Bratislavě, kde později vystudoval scénografii na Vysoké škole múzických umění. Založil hudobní skupiny Ex We Five,
Modus a v roku 1972 s Ferom Griglákom kapelu Fermata, se kterou nahrál sedm studiových alb a mnohé scénické kompozície. K bigbítové
Bratislavě m u patří místo hned po jménech Ursiny, Varga a Hammel. Stál u zrodu kapel Ex We Five, Modus (1968-1969) a zejména Fermata
(1973-1984), která hrála náročný jazz-rock a přece i v 70. letech plnila haly. Mihl se i v kapele Prúdy (1977). Povolaním výtvarník
Tomáš Berka stihl zbrázdit hlubokou stopu i ve slovenské scénografii, filmu, plalakátech.
Pro divadla a televizi vytvořil asi stopadesát scén, věnoval se také navrhování a realizaci divadelních a kultúrních plakátů. V roce
1983 získal stříbornou medaili na pražském Quadrienale. Více než 20 let vytváří dekorace k filmům, spolupracoval s režiséry jako jsou
Stanley Kubrick, Ridley Scott nebo Juraj Jakubisko. Byl rovněž spoluautorem slovenského pavilónu na výstavě Expo 2000 v Hannoveru.
V roce 2010 vydal knižní vzpomíenky na dětství, kariéru a stovky osobností z umělecké branže s názvem "Blumentálske blues".
Divadlo a filmařinu považoval vždy za zdroj obživy. V divadle byl zaměstnán přes 22 let a film, i přesto, že filmový architekt je členem
tvořivého štábu, musí respektovat a částečně se podřizovat finančním možnostem produkce. Film pro něj byl v první řadě byznys a až potom
poslání. Nejlépe doma se cítil jako výtvarník, a to jako scénograf, grafik nebo ilustrátor. Výtvarná činnost jej vnitřně naplňovala a
uspokojovala bez ohledu na peníze. Nikdy neděla více než dvě profese najednou - jednou byl na 90% muzikant, na 10% divadelník, potom
dělal jenom divadlo a k tomu plakáty, když přešel k filmu, nechal stranou vše ostatní.
Při zakládání Fermaty na Slovensku v 70. letch takový segment hudby scházel - rockové instrumentálky nehrál nikdo kromě Collegium Musicum.
Když v Maďarsku hráli po stadiónech s kapelami Omega, Lokomotiv GT nebo Scorpio, i oni v nich viděli kuriozitu, nevěděli pochopit, že může
existovat skupina, která vůbec nezpívá. Druhým důvodem byl hlad po živém hraní. Na Bratislavské Lyře sice vystoupil Cliff Richard, ale
progresivní nebo tvrdší kapely do Československa ze světa nepronikly. Z dnešního pohledu Tomáš říká, že tehdy dělali v podstatě výchovné
koncerty. Při vystoupeních s Fermatou po vesnicích na východě tam jména John McLaughlin tamním bigbíťákům vůbec nic neříkala. Díru do
světa jim tehdy nebylo umožněno, neboť vycestovat za hranice na západ byl problém. Jednou jim stopli pozvání do Ameriky na festival,
protože nebyli dostatečně reprezentativní těleso kvůli tomu, že měli dlouhé vlasy.
Konec jeho účinkování na hudební scéně na dlouhou dobu přišel v roce 1986. Při autonehodě v Německu v roce 1985 zomřel jejich bubeník
Karol Oláh. To jej psychicky zdeptalo a navíc si ani neuměl představit zkoušet náročný repertoár Fermaty s novým bubeníkem. Kvůli hudbě
se mu rozpadly i dvě manželství, protože rodině neprospívá, když byl stále mimo domov. Jako čerstvě ženatý a se dvěma malými detmi si
tenkrát řekl, že s hudbou končí. Téměř 25 let pak nikde nevystupoval. Jenom doma si ze "splínu" brnkal na klávesy a děti učil hrát na
klavír a flétnu. Navíc měl i osobní problémy, když způsobil vážnou nehodu s tragickými následky a byl za ní odsouzen a trest si odpykal.
Posledních 20 let tvořil dekorace k filmům. Věnoval se rovněž psaní a napsal knihu Blumentálske blues. S kamarádem Janem Šilingerom
chystá knihu o historických bratislavských vilách nad městem. S Fedorem Frešem plánoval knihu o rockové Bratislavě.
|

(Narozen 1966) Bass Guitar (1981-1984)
Dalibor Jenis je slovenský hudebník, hrával na baskytaru a nyní je operní zpěvák barytonista. Jako šestnáctiletý začínal hrát
na baskytaru, působil v kapelách Esprit Band, Fermata nebo VV systém. Pocházel z máminy strany z celkem hudební rodiny, děda
byl harmonikářem, který hrával na vesnických zábavách v Polepech při Kolíně. Jeho dcery hodně zpívaly včetně jeho mámy. Otec
zase studoval hru na housle a začal hrát v divadle jako koncertní mistr, ale bohužel částečně oslepl, rok skoro neviděl a po
operaci viděl tak špatně, že nerozeznal noty. Takže se pak jen věnoval hudební výuce. Jeho nejstarší syn Stan, Daliborův bratr,
by směrován na klavír, druhý bratr Daniel a a Dalibor na housle, ale Daniel to rychle vzdal, neboť utrpěl velmiťtěžký úraz.
Prostřednictvím baskytary se dostal mezi konzervatoristy a skrze ně zase k vážné hudbě a opernímu zpěvu. Seznámil se tam i se
svoji manželkou Evou. Zajiskřilo to a Dalibor se pak snažil, aby se v její společnosti mohl pohybovat co nejčastěji, což se i
dařilo. Tehdy při hře na baskytaru také zpíval, ale úplně jiné žánry. Jeho velkým vzorem byl Mark King ze skupiny Level 42,
který také hrál na baskytaru a zpíval.
Začínal hrát ve skupině Esprit Band bubeníka Pavla Kozmy. Ten tehdy hrál zaroveň v kapele Prúdy a jednou tam vzal s sebou na
zkoušku i Dalibora. Ten neváhal a zeptal se Fedora Freša, zda si nemůže o pauze zkusit zahrát na jeho baskytaře, neboť Pavol
si chtěl s Daliborem zajamovat. Hra na Fedorovu baskytaru jej uchvátila a to vše slyšel i Fero Griglák, který v té době hledal
baskytaristu do Fermaty, takže už drzhý den šel i na zkoušku Fermaty, se kterou pak nahrál album "Ad Libitum" (1984) a připravili
i koncertní program.
Tehdy se jejich bubeník Karol Oláh rozhodl, že odejde hrát na západ na kšeft. Tam ale při jedné autonehodě v Německu v roce 1985
zemřel. To členy Fermaty zdeptalo, Dalibor si nedovedl představit nacvičit náročný repertoár Fermaty s novým bubeníkem. Byl to
velký talent a z bubeníků jedině s ním a s Jánom Fabrickým měl pocit absolútního porozumění beze slov, byli jako jedno telo.
Už dříve se pro hudbu Daliborovi rozpadly dvě manželství, protože to rodině neprospívá, když byl neustále mimo domov. Jako
čerstvě ženatý se dvěma malými dětmi si řekl že končí s hudbou. Absolvoval talentové zkoušky, u kterých obstál, a mohl
vystudovat zpěv na Konzervatóriu v Bratislavě, později i na Accademia Italiana v Osimě. Sólistou Opery SND se stal v roce
1991 a bratislavské publikum jej od té doby vidělo kromě jiných v postavách Grófa Almavivu (Figarova svadba), Eugena Oněgina,
Marcella (Bohéma), Wolframa (Tannhäuser), Markýze Posu (Don Carlos) a Mozartova Dona Giovanniho. Je laureátem soutěží v Karlových
Varech a v Las Palmas, ale i soutěže Belvedere ve Vídni. J jednou z nejvýraznějších osobností slovenského operního umění,
patřící ve svém oboru ke světové špičce na jevišti i na koncertním pódiu.
Umělecký kalendář Dalibora Jenise zahrnuje vystupování ve vídeňské Státní opeře, londýnské Covent Garden berlínské Deutsche
Oper, Státní opeře v Hamburgu a pařížské Opéra Bastille. Vystupoval také ve významných produkcích méně známých děl, jako jsou
Busoniho Doktor Faust v Lyone a v Tokiu, také na nahrávce vyznamenané cenou Grammy, Ponchielliho Marion Delorme při koncertním
uvedení ve francouzském Montpellier.
Na jevišti Opery SND se v posledním období představil jako Konzul v Pucciniho Madam Butterfly v réžii Petra Konwitschného
a jako Jago v opeře Giuseppe Verdiho Otello.
|

(Narozen ***) Drums, Percusssion
Karol byl slovenský hudebník a hráč na bicí. Byl členem kapely Fermata, se kterou nahrál ty nejlepší alba kapely od "Huascaran"
(1977), "Dunajská legenda" (1980), "Biela Planéta" (1980), "Generation" (1981) až po "Ad Libitum" v roce 1984. Tehdy se bubeník
Karol Oláh rozhodl, že odejde hrát na západ. Tam ale po vážné autonehodě v Německu v roce 1985 zahynul. To členy Fermaty
zdeptalo, že na několik let přerušili činnost.
|

(Narozen ***) Vocal, Keyboards (1982-1984)
Juraj je slovenský hudebník, skladatel, hrál na klávesy a zpěval.
Působil v kapelách LBT (Skupina Luba Belaka)(1982-1983) - album "LBT" (1982), Fermata (1982-1984) - album "Ad Libitum" (1984).
|

(celým jménem Ladislav "Laco" Lučenič, přezdívka doubleL)
(Narozen 23. listopadu 1952, Cifer, Trnava, Slovakia) Guitars, Bass Guitar, Vocals
Laco je nejen slovenský zpěvák, hudebník a multi-instrumentalista, ale je znám také jako skladatel, aranžér, producent a vedoucí
kapely Laco Lučenič & Satisfactory nebo ve Studiové skupině L. Lučeniča. Během své dlouhé hudební kariéry však vystřídal mnohem
více kapel, navíc o skoro všech se dá říci, že byly či jsou legendami slovenského rocku a bigbítu. K těm nejznámějších patřily Banket,
Fermata, Limit, Modus Jána Lehotského, Prúdy Pavola Hammela, Slobodná Európa či Vivat. Byl i porotcem soutěže Slovensko hledá SuperStar
nebo moderátorem v rádiu Rocková Republika.
Vyrůstal v 60. letech a fascinovala jej "elektrifikovaná" hudba Beatles, The Kinks, Rolling Stones a dalších kapel. Ve svém projektu
Satisfactory hraje hudbu právě z 60. let. V listopadu 2006 bylo vystoupení vydáno na DVD "Satisfactory Live In Concert" na vlastním
labelu Lučenič doubleL. Lučenič je také autorem encyklopedie 60. let, která vyšla v roce 2007.
Jako kytarista vystupoval společně s mnoha dalšími hudebníky jako Pavol Hammel, Marián Varga, Miro Žbirka a produkoval alba skupin HEX,
I.M.T. Smile, Peha, Slobodná Európa a také desek zpěvačky Mariky Gombitové. Jeho vlastní sólová alba "Bodliak na plavkách", "Zastávky
na znamení" a "Světlo (... a pocit bezpečia)" jsou nyní po delší době vydány jako 2CD s názvem "Laco Lučenič Komplet". Jeho nové
studiové album má vyjít v roce 2007.
Laco už na základní škole hrál v různých kapelách, jejichž hudba, ba ani názvy se nezachovaly. Kdo v 60. letech přišel na bratislavské
Korzo a nehrál v kapele, byl málem považován za "sedláka". V první opravdové kapele hrál, když chodil do sedmé třídy. Ve snaze veřejně
se představit vystoupili na soutěži Puškinův památník na jejich základní škole. Nacvičili si způsobem a la Shadows píseň "...Carneval
Is Over", což bylo skoro totéž jako "Volga, Volga". Hudební kariéru začínal v kapele nazvané Georges Et Les Flammes v letech 1967-1969,
kterou vedl Žožo Čierny. Od ní se dostal do Fermaty v roce 1971, kterou po odchodě z Collegium Musicum založil Fero Griglák a kromě něj
v ní hrál Tomáš Berka, čtrnáctiletý bubenícký zázrak Paľo Kozma a nově i Laco. Fungovalo to tak, jak Fermata uměla, teda vystupovali po
hospodách, pak přišla jedna odložená premiéra, absolutní sláva ve Véčku, úspěch v Budapešti. Po této rané sestavě bohužel nezůstaly žádné
nahrávky, snad jen nějaká scénická hudba. Z Fermáty pak Laco odešiel na rok a půl do baru. Chtěl si koupit baskytaru Rickenbaker a kytaru
Telecaster a musel si na ně vydělat. Fermata mezitím nahrála první dvě alba s Antonym Jarom.
Pak se ještě v počátku své hudební cesty s v roce 1974 podruhé spojil se známým Pavlom Hammelom. Poprvé si u nich udělal záskok v roce
1970, když jejich baskytarista dělal státnice na vysoké škole. Zapojil se v kapele a první album, který s Prúdy nahrál jako baskytarista
a doprovodný zpěvák bylo "Hráč" (1974), to mu bylo již 22 let.
Když se do Fermaty Laco vrátil, hrál již na Rickenbaker s jejím mohutným yesáckým zvukem a všechny tím ohromil. Dohodli se, že ještě před
nástupem na vojnu nahtrají album. Neměli však nic připravené. Dohodli se, že by bylo jednodušší udělat jednu věc, než skládat deset krátkých
písní. Chtěli to udělat jako Yes na "Close To The Edge" - na první straně bude jedna skladba a na druhé dvě menší. Tak vznikl Huascarán.
Nahráli jej za čtyři dny a odešli na vojnu. Bicí nahrál Karol Oláh, výborný mladý bubeník, kterého jim doporučil v jedné hospodě jeho bratr.
Fungovalo to tak, že Fero a Tomáš přinesli témata a pak ve studiu hráli a těšili se z hudby.
S kapelou Fermata má tak na svém kontě jedno z jejich nejúspěšnějších alb "Huascaran" (1977), které bylo inspirované tragickými udalostmi v
Peru, kde v roce 1970 zahynulo asi 80 000 lidí následkem zemětřesení. Vydržel u nich opět právě toto jediné album. Hned tři dny po návratu
z vojny v roce 1978 se připojil ke kapele Modus a právě sestava, jejíž byl členem, se stala jednou z hudebně najvýraznějších v tehdejší
slovenské konkurenci. V té době souběžně působil i v kapele Prúdy, a právě z tohoto období je i píseň "Učiteľka tanca", obrovský hit, se
kterým vyrazili i na pop festival do polských Sopot. Janko Lehotský z Modusu ale navrhl, že by bylo dobré se rozdělit. A tak vznikla v
listopadu 1980 kapela Limit, které byl Laco součástí, ale když název nikomu nic neříkal, změnili se na Miroslav Žbirka a Limit. Tento
krok se dá v historii slovenského bigbítu považovat za začátek Žbirkové sólové dráhy. Pod tímto názvem má kapela na kontě i jedno album
"Bodliak na plavkách" (1985). V letech 1984-1985 působil i v další známé kapele Banket.
Byl dlouholetým spolupracovníkem Miroslava Žbirky, kterému produkoval všechna alba a to až do roku 1996. Po rozchodu s Miroslavem Žbirkou
se kromě produkování alb pro slovenské či české kapely věnoval elektronické hudbě a zvukovému experimentování. Svoje zkušenosti zúročil na
remixovém 2CD "Proudy - Tribute to Prúdy". Album obsahuje i píseň "Chladná (jako zmrzlinový pohár)", která je součástí soundtracku k českému
filmu Samotáři. Je také autorem hudby k písničkovému CD pro děti "Išla myška briežkom" (1996).
V roce 2004 vytvořil hudebně-divadelní projekt Satisfactory. Na podzim v roce 2006 absolvoval s projektem velké slovenské turné a záznam
lednového koncertu z bratislavského divadla Astorka Korzo '90 vydal na DVD pod názvem "Satisfactory Live In Concert" na vlastní značce
doubleL. Poslední studiové album se jmenuje "XLL". V současnosti Laco pracuje na druhém pokračovaní "divadla hudby"“ Satisfactory II.

Na sklonku léta 2018 ohlásila kapela Slobodná Európa personální změnu, a to pořádnou, neboť od 1. září 2018 na post baskytaristy skupiny
nastoupil právě legendární hudebník Laco Lučenič, který tak vystřídá odcházejícího basistu Martina "Žuma" Zimanyiho, který ve Slobodné
Európe působil více než šest let. Důvodem změny byl fakt, že Žumovi už pracovní i rodinné záležitosti nedovolovaly naplno se věnovat kapele.
Laco Lučenič ale není žádným nováčkem v řadách Slobodnej Európy. Již v minulosti se podílel na nahrávání všech alb s výjimkou jejich debutu
"Pakáreň", na Whiskyho sólovém albu "Whisky" a příležitostně se objevoval i jako host na jejích koncertech.
|


(také Anton "Toník" Jaro nebo Tony Jaro) (Narozen ***) Bass Guitar
Anton Jaro je slovenský kontrabasista a baskytarista, je znám i pod přezdívkou Toník. Hrával s Dežom Ursínym, byl členem skupiny Fermata,
hrál v Combu Ladislava Gerhardta a rovněž koncertuje se svým jazzovým triem. Účinkoval například v Německu v Broadwayských muzikálech a
operetách. Měl dokonce tu čest letět s Miles Davisem v jeho letadle.
V letech 1969-1973 vystudoval Strednú priemyselnú školu polygrafickou v Bratislavě. Už v letech 1970-1972 byl členem bratislavské rockové
skupiny Ex We Five, ze které přešel do kapely Fermata, kde zůstal až do roku 1976, kdy začal spolupracovat s Kvartetom Ladislava Gerhardta.
Během 70. let spolupracoval s Dežom Ursinym nebo s kapelou Prúdy (1977-1977) a Pavelom Hammelom nahrával album "Stretnutie s tichom" z roku
1978. Pak stal členem Tanečného orchestra Československej televízie v letech 1985-1989. To ještě stihl od roku 1985 spolupracovat s kapelou
Demikát. V letech 1986 - 1990 byl rovněž členem skupiny Alef zaměřenou na hraní mainstreamu, se kterou účinkoval v roce 1986 na Slovenském
jazzovém festivalu v Žiline, kde Alef získali 2. místo.
Členem Comba Petra Lipu se stal v letech 1986 - 1987. Pak se v letech 1987-1992 vrhl na studia, když absolvoval Konzervatórium Bratislava,
se zaměřením na kontrabas. Ve stejné době rovněž působil jako člen jazz-rockového kytarového Tria Jakabčic-Burian-Jaro, se kterým vystoupil
v roce 1987 na Prehliadke slovenského jazzu v rámci Bratislavských jazzových dnů ’87. V letech 1990-1994 působil jako člen Big Bandu Radio
Bratislava, souběžně s tím v letech 1992-1994 hrál jako člen skupiny Scat Adrieny Bartošovej. Od roku 1992 byl v řadách kapely Midi a v
roce 1994 začala jeho spolupráce s vícero hudebníky jako Big Band Pavla Zajačka, Pavol Hammel, Júlia Hečková, skupina Demikát, Robo Grigorov,
Pavol Habera nebo Soňa Horňáková.
V roce 1998 založil vlastní formaci Jazz Standards Antona Jara, se kterou v posledních letech vystupoval. Zatím jeden z posledních koncertů
odehrál 16. března 2018 v Bon Bon Jazz Bar, Bratislava.
|


(Narozen ***) Drums, Percusssion (1973-1975)
Peter Szapu je slovenský hudebník a hráč na bicí. Je to dobře známá tvář slovenské rockové scény, hrál ve skupinách Fermáta (1973-1975),
Prúdy, Modus (1988), Collegium Musicum a The Badge. Jako hudebník se živil v Norsku, Německu, USA a v dalších státech ve Skandinávii.
Peter Szapu vystupoval s hudebníky jako Peter Lipa & skupina Hey na turné po bývalé Jugoslávii v roce 1978, Vadim Bušovský, Caroline
Hitland, Dušan Hlaváček na turné po bývalém Sovětském Svazu v roce 1985, Erich Boboš Procházka, Vlado Valovič (1986), Adriena Bartošová,
Henry Tóth nebo Marián Greksa. Spolupracoval se skupinami Collegium Musicum, Fermáta, Pavol Hammel & Prúdy, Modus - v poslední sestavě
do roku 1989, Krokoband, The Brothers Band, Aftertee session se Stanislavem Počajim a s mnoha dalšími formacemi. V roce 1986 působil rovněž
v orchestru VV System, později v Orchestru Gustáva Broma.
V letech 1994-1998) hrál s Jurajom "Žožom" Čiernym na lodích v baltickém moři ve Finsku a Švédsku. V roce 2001 až 2005 byl členem divadelní
kapely (účinkoval v muzikálu "Mníšky milionárky"). V letech 2004 až 2006 pak pravidelně hrával "Jazzové štvrtky" v hospodě "U zeleného stromu"
v různých sestavách např. s hudobníky jako Stanislav Herko, Ľubomír Šrámek a Martin Ďurfina. Kromě toho hrával v různých klubech s hudoby jako
Lubomír Tomáškovič, Juraj Kalasz, Hanka Gregušová, Boris Cellar, Richard Šimurek, Eric Rothenstein, Michal Ragáš a dalšími. Od roku 2006 hráva
na zaoceánskych lodích v Karibiku. K nejnověším projektům Petra Szapu patří spolupráce se skupinou Gattch a Aftertee Session.
Naposledy hrál také se skupinou The Badge, která vznikla jako uskupení nadšenců pro hudbu ze 60. let a hrali ty nejlepší covery z repertoáru
skupin Cream, Beatles, Jimi Hendrixe, Erica Claptona a Jacka Bruceho. V sestavě byli Marián Lucký (kytara a zpěv), až do svého úmrtí Fedor
Frešo (baskytara a zpěv), Peter Szapu (bicí) a Jakub Tvrdík (klávesy a zpěv).
V současnosti působí jako studiový hráč pro interprety různých žánrů.
|


(také Juraj "Bendzamin" Kuchárek nebo Juro Kuchárek) (Narozen 23. října 1970, Slovakia)
Drums, Percussion (197)
Juraj je slovenský hudebník a hráč na bicí. Dlouhou dobu byl členem kapely Elán, kde působil v letech 1991-2001 a 2004-2007.
S kapelou Fermata nahrál album "Next" v roce 2005. Pohostinsky nahrával ale i s dalšími hudebníky, např. Peter Nagy a
jeho album "Revolver & Muzika" (1993).
|


(Narozen 11. září 1951, Sarišské Bohdanovice, Prešov, Slovakia)
Drums, Percussion (1976-1977)
Cyril je legendární slovenský hudebník, hráč na bicí a perkuse, který působil v rockových i jazzových kapelách. Během své
kariéry spolupracoval s významnými umělci na Slovensku i v zahraničí a objevil se v několika slavných slovenských formacích.
Narodil se v prešovském okresu ve vesničce Šarišské Bohdanovce. V letech 1968 až 1972 studoval Strednej priemyselnej škole
strojníckej v Košicích. Už během studia se věnoval hudbě v amatérské rockovej skupině Forty Three. Začal rovněž chodit do
lidové školy umění, kde se věnoval hře na bicí nástroje. V roce 1972 dostal pozvánku od Deža Ursinyho a přišel do Bratislavy.
Během několika roků se tam stal členem populárních slovenských rockových formací jako Prúdy (1975-1975), Fermata (1976-1977),
Modus (1979-1980), Collegium Musicum (1981-1982) a mnoho dalších.
Od roku 1975 se začal ubírat i jazzovým směrem a působil ve formaci Ladislav Gerhardt Quartet. V Bratislavě se v letech 1976
-1986 připojil k Tanečnému orchestru Československého rozhlasu v Bratislavě. Později se stal členem Comba Petra Lipy a V.V.
Systém. Koncem 70. let spolupracoval s klavíristou Emilem Viklickým (CZ), se kterým se účastmil Bratislava Jazz Days 1979 a
1985, Jazz Ost-West v Norimbergu 1984 a na dalších podnicích, spolupracuje s ním dodnes. V roce 1980 byl spoluzakladatelem
formace Československé kvarteto ve složení Emil Viklický (klavír), Lubomír Tamaškovič (tenor saxofón), František Uhlíř
(kontrabas), Cyril Zeleňák (bicí). V roce 1986 se připojil k All Stars Big Band Karla Velebného a v témže roce se stal i
stálým členem Orchestra Gustava Broma. Dva roky 1991-1992 působil po boku Mikiho Škutu, Juraja Grigláka a Juraja Bartoša
v seskupení The Quartet a pak následovalo v roce 1993 seskupení Madre a Jazz Face Štěpána Markoviče. Od roku 1993 působil
ve skupinách Madre a Jazz Face Štěpána Markoviče. Později se roce 1995 znovu objevil na Bratislavských jazzových dnech jako
člen Tenteta Matúša Jakabčica. Vystupoval s ním i na Bratislava Music Festival 1996 a dalších akcích.
|

(Narozen 20. prosince 1956, Bratislava, Slovakia) Drums (1972-1973)
Pavol Kozma je slovenský jazzový a rockový bubeník. Zařínal v roce 1972 ve skupině Fermata, v roce 1974 se objevil v kapele Prúdy
Pavola Hammela, se kterou natočil album "Hráč" (1975). V roce 1976 začal spolupracovat s Gabom Jonášem a jeho skupinou Sagittarius,
stihl rovněž nahrát album trojice Hammel-Hladík-Varga: "Na II. programe sna". V roce 1978 se stal členem Collegium Musicum Mariana
Vargy a nahrál alba "On a ona" (1979), "Divergencie" (1981).
Pak v roce 1979 působil ve skupině Ladislava Gerhardta, Gabo Jonáše a zahrál si také na albu "Bolo nás jedenásť" (Lasica, Satinský,
Filip, 1981). V letech 1981 - 1984 byl členem skupiny Jazz Q Martina Kratochvíla album "Hvězdoň" (1984). Nějakou dobu tam vydržel, ale
pak svoji touhu se osamostatnit už v roce 1982 proměnil ve zformování skupiny nejprve Esprit směřující k fusion music, která se rozrostla
až na devítičlennou kapelu včetně delšího názvu Esprit Band. S kapelou Esprit vystoupil opakovaně i na Bratislavských jazzových dnech v
letech 1983 a 1985. S rozšířenou sestavou Esprit Band vystoupil i v roce 1984 na Bratislavských jazzových dnech a také na Medzinárodním
jazzovém festivalu v Praze. Souběžně působil i v kapele Avion s kytaristou Fero Griglákem a začínajícím zpěvákem Pavlom Haberom.
V letech 1986-1987 bubnoval v Blues Band Luboše Andršta. V roce 1987 vycestoval do Spojených státu, kde letech 1987 až 1992 absolvoval
studium na Berklee College of Music v Bostonu, obor kompozice. Během pobytu v USA založil v roce 1990 formaci Boston Drivers a v roce
1991 začíná spolupracovat s polskou zpěvačkou Grazynou Auguscik. V roce 1992 se opětovně s kapelou Esprit objevil na Bratislavských
jazzových dnech. V témže roce obdržel také vyznamenání Magna Cum Laude za vynikající výsledky během studia na Berklee College of Music
v Bostonu.
|


(Narozen 4. května 1976, Bratislava, Slovakia) Drums
Martin Valihora je slovenský energický bubeník a perkusista, jedna z najznámějších a najúspešnějších postav na současné slovenskéj
jazzové scéně. Po studiu na prestižní Berklee College of Music se mu otevřely nové možnosti a získává pravidelné angažmá v zahraničí.
Stylově se orientuje hlavně na jazz fusion, ale objavil se i v různých popových a rockových formacích.
Narodil se a vyrůstal v hudební rodině - jeho otec Dušan Valihora byl profesionální baskytarista a jeho matkou zpěvačka Jana Beláková,
která účinkovala v Orchestru Braňa Hronce a také v populárním duetu Belákovci se svým bratrem Ľubem Belákem. Vyrůstal v uměleckém
prostředí a hudbou byl obklopen už od malička. Jezdívaly k nim osobnosti jako Dežo Ursíny, Karol Duchoň a další. Hudbu bral jako
součást svého života a rodiče jej podporovali. Od narození koketoval s bicími, nejprve od 10 let se v letech 1986-1987 učil hrát na
klavír, když mu bylo dvanáct, začal docházet na lekce k bubeníkovi Oldovi Petrášovi. V letech 1990-1992 vystudoval bicí a perkuse
na Státní konzervatoři v Bratislavě pod vedením prof. Mariána Zajačeka.
Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních
seskupeních mnoha žánrů. Studium ukončil v roce 1992 a ještě v témže roce se připojil k seskupení Roba Grigorova MIDI. v 17 letech
hrál na CD s názvem "33" Richarda Müllera. Nezlomila jej ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. V roce 1998 spolupracoval
se známou slovenskou popovou skupinou I.M.T. Smile. O rok později se stal členem legendárních rockových kapel Prúdy a Fermata s Ferem
Griglákem. V roce 2000 se připojil k formaci amerického kytaristy Ron Affif Trio ve složení Juraj Griglák (baskytara), Gabo Jonáš
(klavír), Martin Valihora (bicí), Ron Affif (kytara) a vystoupil i na Bratislavských jazzových dnech.
Ve 23 letech jeho další hudební kroky směřovaly do Ameriky, kde dostal stipendium na Berklee College of Music v Bostonu. Se studiem
byly spojeny i další finanční náklady, které mu otec pomohl zaplatit. Se svými spolužáky John Shannonom (kytara) a Mitch Cohnom
(baskytara) zformoval skupinu Waking Vision Trio, která byla aktívní do roku 2006. V roce 2001 přijel zpět na Slovensko se svoji
americkou kapelou Waking Vision, kterou založil již na univerzitě v Bostonu. Odehráli úspěšně dvoutýdenní turné. Od té doby začal
budovat a rozvíjet klubovou scénu, přilákal na Slovensko hudebníky, vesměs nepříliš známé Američany a vytvářeli zajímavé sestavy.
V letech 2004 až 2008 byl členem skupiny Hiromi's Sonicbloom japonské klavíristky Hiromi Ueharou ve zložení Hiromi Uehara (klavír),
Tony Grey (baskytara) a Martin Valihora (bicí). Od roku 2010 je dramaturgem a spoluorganizátorem pravidelného cyklu koncertů Jazz
v divadle Aréna v Bratislavě. Hostuje rovněž s různými interprety v USA, kde hrával převážně v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany.
V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz. Díky Martinové aktivitě v oblasti dramaturgie přitáhl na Slovensko množství
jazzových legend ze zahraničí.
Během své kariéry vystupoval, spolupracoval a nahrával s umělci a skupinami jako Anthony Jackson, Jeff Pevar, Don Grusin, Lee Ritenaur,
Bryan Carrigan, Sam Parks, Greg Hopkins, Steve Postell, Sergio Salvatore, Jeff Galindo, Juraj Burian, Richard Müller, Adriena Bartošová,
Janko Lehotský, Marián Greksa, Janek Ledecký, Ivan Tásler. Později v Čechách s Davidem Kollerem, Lucii Bílou, s Martinem Chodúrem a
dalšími.
Hrál ve slovenských popových, rockových a jazzových kapelách jako Depart, Kvartet Gaba Jonáša, Dan Brantigan Quartet, Barflies,
Deepnspace, O.B.D., Oskar Rózsa Band, od roku 2009 i Collegium Musicum. Od roku 2017 se stal také členem kapely Illustratosphere,
která doprovází českého zpěváka Dana Bártu.
|

Skupina: Frantisek Griglák - Guitars, Keyboards, Bass, Drum Machine Tomás Berka - Keyboards
Hosté: Matej Miklos - Keyboards Tamás Belicza - Bass
|
Blumental blues
Vyšlo 2019, Pavian Records, PM0126-2 (Slovakia)
Seznam skladeb:
01. Booze Night (4:15)
02. Ladies Of Avion (4:11)
03. Blumental Blues (5:01)
04. The Pigeons Of St.Florian (4:49)
05. Last Dance On The Firsnal place (3:57)
06. The Copper Cock (4:26)
07. Pocta Marianovi (1:22)
08. Stupid Morning (4:56)
09. The Breakfast At Stein (4:54)
10. First Morning Tram (6:02)
Total Time: (43:53)
Producer: František Griglák Artwork: Vlado Holina
|
|

Skupina: Frantisek Griglák - Guitars, Keyboards Peter Prelozník - Keyboards (09)
Fedor Freso - Bass (09) Juraj Kuchárek - Drums (09) Hosté:
John T. Dale - Lead Vocals Henry Tóth - Acoustic & Electric Guitars (01,07)
Marius Bartoň - Bass Guitar (02,05) Ľubomír Valky - Sound Design
|
Next
Vyšlo 2005, self-realised
Seznam skladeb:
01. You And Me (F.Griglák) (4:52) 02. Night Streets (Márius Bartoň) (2:49) 03. City (F.Griglák) (4:51)
04. So Over You (F.Griglák / Text: John T.Dale) (3:10) 05. Sunday (F.Griglák) (3:10)
06. Green Pub (F.Griglák) (3:40) 07. Xenia (F.Griglák) (5:04) 08. Propeler (F.Griglák) (4:24)
09. Apple Tree In Winter (memory of Dezo) (Dežo Ursiny / Fero Griglák) (3:33)
Total Time: (35:39)
Recorded at Slovenský rozhlas, Bratislava (Mai 2005), Studio Imi, Bratislava
Producer: František Griglák Hudobná réžia: Peter Smolinský, František Griglák
Zvuková réžia: Ľubomír Války Artwork: Vojtech Novakovic
|
|

Skupina: František Griglák - Guitars, Keyboards, Composer & Arranger
Peter Preložník - Keyboards (01,02,05-07) Fedor Frešo - Bass Martin Valihora - Drums
Hosté: Milan Tedla - Violin (07) Ivan Minárik - Programming
|
X
Vyšlo 1999, BMG Ariola, 74321 71083 2 (Slovakia)
Seznam skladeb:
01. Full Power (F.Griglák) (5:36) 02. Part I (F.Griglák) (5:47) 03. Rendez-vous (F.Griglák) (5:58)
04. Genuine (F.Griglák) (4:14) 05. Letná (F.Griglák) (6:55) 06. Pop Art (F.Griglák) (3:40)
07. Perpetum III (F.Griglák) (6:01) 08. Guitar Dreamin' (F.Griglák) (6:15)
09. Part II (F.Griglák) (4:26) 10. Fade Out (F.Griglák) (3:22) Total Time: (52:14)
Recorded at Studio Ebony, Bratislava (Jun - September 1999) Producer: Fedor Frešo
Hudobná produkcia: František Griglák, Fermata Hudobná réžia: Fedor Frešo, Ivan Minárik, František Griglák
Zvuková réžia: Ivan Minárik Mixing: Ivan Minárik Mastering: Ivan Minárik, štúdio Imi
Artwork: Viktor Frešo, Martin Jenča, René Podlucký
Photography: Viktor Frešo, Fedor Frešo Doslov: Peter Pišťanek
|
|

Skupina: Frantisek Griglák - Guitars, Keyboards, Composer & Arranger
Martin Hanzel - Keyboards Márius Bartoň - Bass, Composer (05) Jindřich G. Plánka - Drums
Hosté: Palo Horváth / vocals Erich Procházka / mouth-organ
|
Real Time
Vyšlo 1991, Ena Records, ER 0008 2331 (Slovakia)
Seznam skladeb:
01. Long Way (Fero Griglák) (5:11) 02. Return (Fero Griglák) (4:35)
03. Somedays (Fero Griglák / Text: Branislav Jehlár) (3:36) 04. Blue Monday (Fero Griglák) (4:40)
05. Tequila Ssunrise (Fero Griglák) (3:29) 06. Impresion (Fero Griglák) (3:32)
07. Subway (Fero Griglák) (5:01) 08. Living Your Lives (Fero Griglák / Text: Branislav Jehlár) (5:20)
09. Love Time (Fero Griglák) (4:59) 10. Hot Stuff (Fero Griglák) (6:08)
11. Digestive (Fero Griglák) (0:40) Total Time: (47:11)
Recorded at Bratislava (Jun - Jul 1994) Producer: Igor Guryča
Hudobná produkcia: František Griglák Hudobná réžia: Peter Smolinský Zvuková réžia: Ján Machút
Artwork: Alexander Klinko Fotografie: Patrick Španko
|
|

Skupina: Frantisek Griglák - Guitars, Keyboards, Composer & Arranger
Martin Hanzel - Keyboards Márius Bartoň - Bass, Composer (06)
Jindřich G. Plánka - Drums, Percussion Hosté:
|
Simile...
Vyšlo 1991, Únia Mladej Slovenskej Kultúry, none (Czechoslovakia)
CD 1991, Únia Mladej Slovenskej Kultúry, UM 0002-2 311 (Czechoslovakia)
Seznam skladeb:
01. Dr. Gamow (Dr. Gamow) (F.Griglák) (4:48) 02. Psie Boogie (Dogs Boogie) (F.Griglák) (6:13)
03. Pod tichou riekou (Under Silent River) (F.Griglák) (4:09) 04. Stretnutie (The Encounter) (F.Griglák) (4:25)
05. Spomienka na Amsterdam (Memory Of Amsterdam) (F.Griglák) (5:08)
06. Mardi Gras (Mardi Gras) (F.Griglák, Márius Bartoň) (1:55)
07. Hriesnik (The Sinner) (F.Griglák) (4:22) 08. Hrdzovlasá (Foxy Lady) (F.Griglák) (8:03)
Total Time: (39:03)
Recorde at Studio Imi, Bratislava, Slovakia Producer: Peter Dimitrov
Hudobná produkcia: František Griglák Engineering: Daniel Habovštiak
Mastering: Ivan Minárik at Studio Imi Mixing: Ivan Minárik at Studio Imi
Artwork: Milan Blatnický Photography: Ján Valent
|
|

Skupina: Frantisek Griglák - Guitars, Keyboards, Vocals (04,06,09,13,15)
Tomáš Berka - Keyboards Juraj Bartovic - Keyboards, Vocals (01,02,04-07,11-17)
Dalibor Jenis - Bass Karol Oláh - Drums, Percussion Hosté:
|
Ad Libitum
Vyšlo 1984, Opus
Seznam skladeb:
01. Svet na doskách (F.Griglák / Text: T.Berka) (4:20)
02. Posledné tango na Vajnorskej ulici (Fero Griglák / Text: Martin Sarvaš) (8:28)
03. S.O.S (Fero Griglák) (1:47) 04. Stoličky (Tomáš Berka / Text: Tomáš Berka) (5:19)
05. Ešte vládzem (Juraj Bartovič / Text: Juraj Bartovič) (3:09)
06. Prvý pád (Tomáš Berka / Text: Tomáš Berka) (4:42)
07. Pät minut po dvanástej (Juraj Bartovič / Text: Juraj Bartovič) (4:53)
08. Post scriptum (J.Bartovič / T.Berka / F.Griglák) (3:07)
09. Sprievodca (Fero Griglák / Text: Tomáš Berka) (3:24)
10. Ad libitum (Tomáš Berka) (7:15) Total Time: (46:28)
Bonus tracks on 2004 CD reissue: 11. World On The Boards (4:19)
12. How Do You Do - Radio Edit (4:12) 13. Forget Me - Radio Edit (4:14)
14. Get In The Right Train (3:09) 15. First Downfall (4:41)
16. I Don't Know Why - Radio Edit (4:28) 17. Don't Turn Around (3:24)
Total Time: (75:15)
Hudobná réžia: Ján Lauko Zvuková réžia: Juraj Filo
Remastering 2004: Alexander Soldán Zodpovedný redaktor původní edice: Milan Vašica
Doslov: František Hora Ediční poznámka 2004: Marian Jaslovský
Návrh obalu: Peter Kľúčik Foto: Tibor Borský
|
CD 1998, Open Music, OP 0070 2 331 (Slovakia) New cover art
CD 2004, Opus, 91 1529-2 (Slovakia) With 7 bonus tracks
|

Skupina: Frantisek Griglák - Guitars, Moog (06,07) Tomás Berka - Keyboards
Fedor Freso - Bass Karol Oláh - Drums, Percussion Hosté:
Jozef Hanák - Harmonica Jozef Krajčovič - Tenor Saxophone
|
Generation
Vyšlo 1981, Opus, 9113 1150 (Czechoslovakia)
Seznam skladeb:
01. Tie-Break (Preru?enie) (T.Berka) (4:36)33
02. Vina Del Mar (F.Griglák) (7:02)01
03. Calamity (Kalamita) (T.Berka) (5:58)52
04. Gastronomic Pleasures (Gastronomické Radosti) (F.Frešo) (3:37)34
05. Boleti (Dubáky) (T.Berka) (5:08)06
06. Reservé (Zadané) (F.Frešo) (4:37)35
07. K.O. (F.Griglák) (8:49)51
Total Time: (39:47)
Producer: Štefan Danko Mixed: Ján Lauko Engineering: Jozef Hanák
Artwork: Róbert Němeček Photography: Fedor Nemec
|
CD 1998, Open Music, OP 0072 2 331 (Slovakia) New cover art
|

Skupina: Fero Griglák - gitara Tomáš Berka - klávesové nástroje
Fedor Frešo - basová gitara, mandolína Karol Oláh - bicie nástroje, perkusie Hosté:
|
Biela Planéta
Vyšlo 1980, Opus
Seznam skladeb:
01. Cook (4:34) 02. Magellan (5:25) 03. Amundsen (7:09) 04. Polo (3:41) 05. Da Gama (4:30)
06. Humboldt (5:27) 07. Kolumbus (3:58) 08. Livingstone (5:57) Total Time: (40:46)
Hudobná réžia: Ján Lauko Zvuková réžia: Jozef Hanák Zodpovedný redaktor: Štefan Danko
Návrh obalu: Michaela Kordová Doslov: Július Kinček
|
|

Skupina: Fero Griglák - Guitars, Keyboards, Synthesizer, Vocals
Tomáš Berka - Keyboards, Synthesizer, Vocals Fedor Frešo - Bass, Double Bass, Vocals
Karol Oláh - Drums, Percussion Hosté: Cyril Zeleňák - Drums (10,11)
Anton Jaro - Bass (01,10,11) Peter Szapu - Drums (01) Miroslav Žbirka - Vocals (10,11)
String Quartet - Peter Baran, Pavol Baran, Pavol Selecký, Ľuboš Šašinka
|
Dunajská legenda
Vyšlo 1980, Opus, 9116 0726 (Czechoslovakia)
Seznam skladeb:
01. Wlkina (T.Berka) (4:09) 02. Chotemir (F.Griglák) (6:13) 03. Witemir (F.Griglák) (3:17)
04. Unzat (T.Berka) (5:48) 05. Trebiz (F.Griglák) (6:14) 06. Žilic (T.Berka) (3:31)
07. Zuemin (T.Berka) (4:52) 08. Koceľ (T.Berka) (5:19) Total Time: (39:23)
Bonus tracks on 1999 reissue: 09. Perpetuum III (from Fermáta debut album) (11:47)
10. Program Začína (3:12) 11. Tvár (3:31)
Recorded at Studio Opusu, Pezinok, Bratislava, Slovakia (august 1979)
Producer: Štefan Danko Engineering: Ján Lauko, Peter Smolinský
Mixing: Ján Lauko Design [Cover]: Sylvia Andrašovanová-Hložníková
Photography: Michaela Kordová Sleeve Notes: Július Kinček
|
CD 1997, Open Music, OP 0048 2 311 (Slovakia)
CD 1999, Bonton, BON 494064 2 (Slovakia) - Remastered by Alexander Soldán with 3 bonus tracks
CD 2014, Belle Antique, BELLE 142254 (Japan) - Remastered by Kazunori Ohara
|

Skupina: Fero Griglák - Guitars, Piano, Keyboards, Synths (Roland, Arp, Elka Strings), Vocals
Tomáš Berka - Piano, Fender Rhodes, Hohner, Synths (Roland, Arp, Elka Strings), Percussion
Ladislav Lučenič - Bass Guitar Karol Oláh - Drums, Percussion Hosté:
Dezider Piťo - violončelo Peter Oláh - Background Vocals
|
Huascaran
Vyšlo 1977, Opus, 9116 0604 (Czechoslovakia)
Seznam skladeb:
01. Huascaran I (Fero Griglák) (13:40) 02. 80 000 (Tomáš Berka) (7:30)
03. Solidarity (Tomáš Berka) (6:30) 04. Huascaran II (Fero Griglák) (11:10)
Total Time: (38:58)
Bonus tracks on 1995 CD release:
05. 15 (4:03) 06. Valparaiso (6:09) 07. Perpetuum (2:17)
Recorded at Studio Opus Hlohovec, Pezinok (Jun 1977) Producer: Ladislav Lučenič
Hudobná réžia: Ján Lauko Zvuková réžia: Peter Smolinský Technická spolupráca: Jozef Hanák
Zodpovedný redaktor: Štefan Danko Artwork: Juraj Bartoš
Photography: Tibor Borský Doslov: Fermata
|
CD 1995, Bonton, 71 0317-2 (Slovakia) With 3 bonus tracks
CD 2014, Belle Antique BELLE 142253 (Japan) - Remastered by Kazunori Ohara
V roce 1995 vyšel "Huascaran“ v reedici a byl doplněn o další tři skladby, které toto album njen doplňují, ale hlavně skvěle rozvíjejí...
Pokračování "Huascaran" v kratičkém songu "15" je ovlivněno stylem funk/fusion známým hlavně díky kapele Weather Report a je postaveno
na latino rytmech. V nasledující skladbě "Valparaiso", je možné vycítit inspiraci u dalších velikánů, a to Mahavishnu Orchestra. Pomalejší
skladba je plná zvratů a umocňuje kontrast obou protikladných poloh díla, které se snažili autoři zdůraznit, tragickou i vítěznou. Jako
poslední bonus se objevuje "Perpetuum". Jde o skladbu, která se nevešla na debutové album formace a i když jde jen o pozůstatek, perfektně
zapadá do koncepce alba a stalo se z něho krásné optimistické zakončení.
|

Skupina: František Griglák - Guitars, Keyboards, Vocals Tomáš Berka - Keyboards, Percussion
Anton Jaro - Bass Guitar Cyril Zeleňák - Drums, Percussion Hosté:
Milan Tedla - Violin, Jew's harp
|
Pieseň z hôľ
Vyšlo 1976, Opus, 9116 0521 (Czechoslovakia)
Seznam skladeb:
01. Pieseň z hôľ (Song From Ridges) (F.Griglák) (11:07)
02. Svadba na medvedej lúke (Marriage On A Bears Meadow) (T.Berka / A.Jaro / C.Zeleňák) (4:15)
03. Posledný jarmok v Radvani (The Last Fair In Radvaň) (F.Griglák) (4:31)
04. Priadky (Spinning) (T.Berka) (7:37) 05. Dolu Váhom (Downstream Váh) (F.Griglák) (2:20)
06. Vo Zvolene zvony zvonia (Bells Are Ringing In Zvolen) (T.Berka) (10:10)
Total Time: (40:00)
Producer: Štefan Danko Engineering: Ján Lauko Mixed: Juraj Filo
Artwork: Rastislav Majdlen Photography: Tibor Borský Sleeve Notes: Igor Wasserberger
|
CD 1997, Bonton 71 0623-2 (Slovakia) Bundled with 1975 album "Fermáta" (2LPs on 1 CD) - Remastered by Alexander Soldán
CD 2014, Belle Antique, BELLE 142252 (Japan) - Remastered by Kazunori Ohara
|

Skupina: Fero Griglák - Guitars Tomáš Berka - electric piano, organ, synth Keyboards
Anton Jaro - Bass Guitar, Percussion Peter Szapu - Drums, Percusssion Hosté:
|
Fermáta
Vyšlo 1975, Opus, 91 15 0374 (Czechoslovakia)
Seznam skladeb:
01. Rumunská rapsódia (Roumanian Rhapsody) (George Enescu / Fero Griglák) (5:52)
02. Perpetuum II (Fero Griglák) (10:27)
03. Postavím si vodu na čaj (I'll Put The Kettle On) (Fero Griglák / Tomáš Berka) (4:20)
04. Valčík pre krstnú mamu (Waltz For Godmother) (Tomáš Berka) (7:03)
05. Perpetuum III (Fero Griglák) (11:47)
Total Time (39:29)
Recorded at Studio Opus, Hlohovec Producer: Štefan Danko
Engineering: Juraj Filo Mixed: Igor Boháček Engineering Assistant: Ján Hruška, Kazimír Kylheku
Coverart: Milan Hrčka Sleeve Notes: Igor Wasserberger
|
CD 1997, Bonton 71 0623-2 (Slovakia) Bundled with 1976 album "Pieseň Z Hôľ" (2LPs on 1 CD) - Remastered by Alexander Soldán
CD 2014, Belle Antique, BELLE 142251 (Japan) Remastered by Kazunori Ohara
|