Collegium Musicum

Collegium Musicum byla art-rocková hudební skupina pocházející ze Slovenska. Jejím zakladatelem a hlavní osobností byl fenomenální Marián Varga, jeden z nejvýraznějších rockových klávesistů. Podle mnohých odborníků je jednou z nejvýznamnějších skupin svého typu na území bývalého východního bloku. Varga patřil ke generaci vlivných rockových klávesistů s nezaměnitelným stylem hry. Na začátku 70. let byl v Západní Evropě údajně prohlášen za jednoho z nejlepších hráčů na Hammondovy varhany v Evropě.

Marián Varga po třech letech opustil konzervatoř a stal se v roce 1967 členem skupiny Prúdy, která v roce 1969 nahrála legendární album "Zvoňte, zvonky". V kapele tehdy působili i basista Fedor Frešo, bubeník Dušan Hájek a kytarista František Griglák. V léte 1969 kapela ve složení Hammel, Mallý, Varga a Frešo nahráli i druhé album "Pokoj vám", které ale oficiálně vyšlo až po Sametové revoluci v roce 1998. Obě desky byly ovlivněny hudebním zaměřaním Mariána Vargy. Kapela Prúdy se pak ale rozpadla. Byla sice později obnovena, ale to je už jiná kapitola.

Skupina se začala formovat na podzim roku 1969 a byla zřejmě vůbec prvním počinem art-rockové hudby v Československu. K definitivnímu rozhodnutí o založení kapely příspělo i shlédnutí kapely The Nice v roce 1968 na druhém Československém beatovém festivalu v prosinci. Její jádro v době největší produktivity a nejintenzívnějšího koncertování (1970-1974) tvořili Marián Varga, baskytarista Fedor Frešo, ne nadarmo označovaný za nejlepšího slovenského baskytaristu, a bubeník Dušan Hájek. V první sestavě ještě působil kytarista Fedor Letňan. Ve skupině vždy působil stabilně i kytarista, ačkoli na tomto postu docházelo k častým změnám. Za celou éru kapely prošly sestavou víc než dvě desítky muzikantů. S kratšími přestávkami skupina působila na hudební scéně až do roku 1979.

První personální změna nastala po nahradení Fedora Letňana Rasťom Vachom ze skupiny Blues Five, kde hrál i Dušan Hájek. Potom ale Rasťo Vacho ale musel skupinu opustit během svých studií. Po rozpadu The Progress Organization v roce 1970 přijal Pavel Váně nabídku Fedora Freša na post kytaristy ve slovenské kapele Collegium Musicum, ale rozcházel se s nimi v představách o hudbě, byli pro něj příliš akademičtí, zatímco Pavel byl přímočařejší rocker. Stihl však s nimi nahrát debutové EP "Hommage a J.S.Bach / Ulica plná plášťov do dažďa". Již v roce 1971 ale z této skupiny odešel a vrátil se z Bratislavy zpět do Brna.

Po návratu Rasťa Vacha skupina nahrála a vydala své první album stručně nazvané "Collegium Musicum" (1971). Album se nahrávalo ve dnech 26. - 28. října 1970 ve studiu Supraphonu v Praze - Dejvicích a producentem byl známý Hynek Žalčík. Druhým a zároveň posledním odchodem Rasťa Vacha se ke skupině připojil mladý talentovaný kytarista František Griglák. V této sestavě nahráli jednu z najlepších slovenských desek. Album "Konvergencie" z roku 1971 patří k nejlepším deskám slovenské populární hudby a bylo úspěšné i komerčně. Jak v 70. letech, tak po převratu v roce 1989 se dočkalo několika reedic.

V roce 1972 se sešel Marián Varga a Pavol Hammel a spolu se spoluhráči z Collegium Musicum a dalšími hosty vydali album "Zelená pošta". V roce 1973 Collegium nahráli album "Collegium Musicum Live", ale pouze v trio sestavě. V létě 1975 se Collegium Musicum ocitlo ve

svízelné situaci, když je opustil bubeník Dušan Hájek, který odjel se skupinou Karola Konárika vystupovat do norských kaváren. V sestavě kapely nastalo hemžení, když baskytaristu Fedora Frešo nahradil Ivan Belák a do skupiny přišel i nový kytarista Jozef Farkaš. V této sestavě pak nahráli album "Marián Varga & Collegium Musicum" i s navrátilcem Dušanem Hájkem, nahrávalo se živě v koncertní síni československého rozhlasu. Po definitivním odchodu Dušana Hájka, tentokrát jako součást kapely Vlada Hronce, se do skupiny na postě bubeníka objevuje Peter Szapu z kapely Fermata a pozici kytaristy zaujal Andrej Horváth ze skupiny Bohémia.

V roce 1976 členové kapely spolu s Pavelom Hammelem nahrávali po pěti letech další album podobné "Zelenej pošte", tentokrát pod názvem "Na druhom programe sna". Na nahrávaní se podíleli mimo jiné i Radim Hladík, Fedor Letňan, Ivan Belák, Dušan Hájek, Pavol Kozma a Peter Szapu. Varga na albu pokračuje v linii jemných lyrických skladbiček, které v sobě mají hravost a vtip a Hammel ukazuje svůj smysl pro chytlavý nápěv. Přizvání Radima Hladíka z Modrého Efektu bylo velmi šťastné, jeho melodická sóla dokonale dokreslují charakter celé desky. Autorem všech

textů byl Kamil Peteraj. V roce 1977 se Collegium v jednu chvíli rozpadá, ale ještě v prosinci 1977 se dala dohromady původní sestava Collegium Musicum - Marián Varga (klávesy, organ), Fedor Frešo (basgitara), Dušan Hájek (bicie) spolu s novými členy zpěvákem a kytaristou Ľudovítom Noskom a kytaristou Karlom Witzem. V této sestavě nahrali další album "Continuo". Nové album přineslo pár překvapení, předně se zde znovu sešli staří spoluhráči Varga, Hájek a Frešo, k nimž přibyli dva kytaristé, ale především přineslo důkaz, že kapela stále existuje, i když mnoho aktivity zrovna nevykazovala. Pod temi skladbami jsou uvedeni všichni členové kapely, což vzhledem k tomu, že hudba celé desky nese jasné stopy Vargova rukopisu. Je to zvláštní, ale nejspíše se jedná o kolektivní aranžérství. Nejvýraznější se jeví skladba "Pavučiny", kde lze nalézt všechno, co je pro Vargu typické - nostalgická nálada, silná a zároveň emotivní melodie, ale i vtipná vynalézavost ve třetí části skladby. Jako méně efektní je pak 17-minutová skladba "Continuo" zabírající celou druhou stranu LP desky, která ale může být efektním koncertním číslem.

V roce 1978 vznikl rovněž muzikál, který s Collegium souvisí, a to "Cyrano z predmestia", kde je autorem hudby Marián Varga. V následujícím roce 1979 vznikla opět nová, ale tentokrát poslední sestava s bubeníkem Pavlem Kozmo a kytaristou Peterom Peterajem. Navíc s hostujícím Pavlem Hammelem a kytaristou Petrom Peterajem nahráli pod značkou Collegium Musicum album "On a ona" s tématem lásky a vztahů. V roce 1981 bylo Collegium Musicum znovu aktivované, aby nahralo svoji poslední oficiální desku "Divergencie". Skupina se definitivně rozpadla a Marián Varga přešel na sólovou dráhu.

Kapela se proslavila mimo jiné interpretacemi známých děl vážné hudby, např. Concerto in D od Josepha Haydna nebo adaptací proslulé Korsakovovy Šeherezády, a byla v tomto ohledu nejvýznamnější skupinou ze zemí bývalého Východního bloku. Proto je často přirovnávána k britským kapelám známým také pro své úpravy děl klasické hudby, a to The Nice a Emerson, Lake & Palmer, se kterou vlastně Collegium Musicum působilo souběžně. I samotný Varga přiznával inspiraci k Emersonově předchozí kapele The Nice. Ovšem mimo dominantních kláves a přebírání klasické hudby je cítít, že tam, kde jsou ELP hudebně výrazně britští, je Collegium Musicum výrazně slovanské.

Dle hudební kritiky bylo Collegium Musicum ve své době instrumentálně nejvyspělejším rockovým souborem v Československu, který významně inovoval domácí scénu. Přes svou náročnost mělo mnoho posluchačů v ČSSR, NDR, Maďarsku, Polsku a SSSR.

Proslulost si Collegium Musicum získalo výtečnými hráčskými kvalitami, rozsáhlými instrumentálními kompozicemi i svéráznou úpravou klasické hudby. Činnost skupiny byla několikrát přerušena a v osmdesátých letech skupina zanikla. Po rozpadu česko-slovenské federace v první polovině devadesátých let se postupně vytrácí z očí českých fanoušků celá slovenská hudební scéna. V zájmu médií se udržuje nanejvýš slovenský střední proud, popmusic a domestikovaný Miro Žbirka, ke sporadickým koncertům do Česka občas zajede Fermata či Marián Varga.

V dobách porevolučních kapela koncertovala pouze výjimečně a ve většině případů pouze na Slovensku. Když už se objevila i v Čechách, tak většinou na některém ze vzpomínkových festivalů v pražské Lucerně (např. Comeback 1990). Na konci 90. let navíc hlavní postava skupiny, klávesista Marián Varga, aktivity kapely Collegium Musicum ukončil. V mezidobí se věnoval především sólovým projektům a různým experimentálním mezižánrovým spolupracím (Moyzesovo kvarteto, Jozef Lupták, Andrej Šeban, Pavel Fajt ad.). "Pokaždé, když se objevil Varga v Čechách, koncerty patřily k návštěvnicky úspěšným, ale nadšení diváci se chodili Mariána ptát, jestli alespoň pro jednou neobnoví Collegium Musicum," říká David Gaydečka, který Mariána Vargu přivezl po dlouhé pauze do pražského Vagonu před osmi lety. Varga smysl v návratu Collegia neviděl a dlouhodobě jej odmítal.

K opravdovému návratu legendy a znovuobjevení jedné z nejkvalitnější hudby, která na Slovensku vznikla v druhé polovině 20. století, došlo díky několika koncertům v České republice. Až v roce 2008 se podařilo pražskému manažerovi Romkovi Hanzlíkovi ve spolupráci s baskytaristou skupiny Fedorem Frešem přesvědčit zbytek spoluhráčů, aby jednorázově dali skupinu dohromady pro účast na pražském Beatfestu. "Jednou mi Romek poslal zprávu, že by byl zájem o Collegium na jediný koncert v Lucerně v rámci jakéhosi festivalu," vzpomínal Fedor Frešo. "Zašel jsem tedy za Mariánem a z něj vylezlo, že tedy ano, ale když už se jednou dáme dohromady, zúročíme to na víc koncertech." Sestavování kapely narazilo na jediný problém, původní bubeník Dušan Hájek se po tolika letech na soustavnější hraní necítil. "A tak jsme oslovili Martina Valihoru, který nabídku bez váhání přijal," říká Frešo. "Dnes hráme to, čo malo najväčší úspech na našich koncertoch" říkal klávesista kapely Marián Varga.

Collegium Musicum zahrálo padesátiminutový vzpomínkový program na dvou Beatfestech v Lucerně v letech 2008 a 2009, a pokaždé sklidilo obrovský úspěch. Následovalo turné po Slovensku a skupina si nejen potvrdila, že její návrat má smysl, ale i to, že si její členové po delší pauze opět výborně rozumějí. Koncertní turné v roce 2009 začalo 24. února v Lucerně v Praze, poté v březnu a dubnu pokračovalo po slovenských městech Košice, Prešov, Poprad, Banská Bystrica a Bratislava, Nitra v květnu zavítali i do Rožnova p. R., v červenci zahráli na trenčínském festivalu Pohoda. Složení kapely obnovené kapely bylo zakládající Marián Varga a Fedor Frešo, její staronový člen Fero Griglák, který hrával v Collegiu Musicu, pak založil Fermatu a dnes se v rámci come-backu opět vrátil, a Martin Valihora, "nová" posila, jeden z nejznámějších a nejslavnějších slovenských bubeníků, který působil dlouhé roky USA s nejrůznějšími hudebníky, v současnosti působí opět na Slovensku.

Collegium Musicum se ve středu 19. května 2010 "po třiceti letech" znovu objevilo ve Velkém sále pražské Lucerny. Stalo se tak pár týdnů poté, kdy jí vyšlo koncertní CD a DVD "Speak, Memory", které zaznamenalo listopadová vystoupení v bratislavském Divadle Aréna. Se skupinou se fanoušci v Lucerně mohli naposledy setkat na přehlídce Beatfest v předloňském a loňském roce. Plnohodnotný samostatný koncert zde ovšem Collegium Musicum odehráli naposledy před dlouhými třiceti lety. Do Prahy se vrátili v sestavě s Mariánem Vargou, Fedorem Frešem, Františkem Griglákem a mladým bubeníkem Martinem Valihorou. Jistě ne náhodou se jako předskokané představili pražští Sunflower Caravan, neboť jejich charakteristickým znakem jsou totiž, podobně jako u Collegia, varhany Hammond. Celý večer měl i svého moderátora, jímž se stal hudebník a publicista Ondřej Konrád, který byl iniciátorem vůbec prvního pražského vystoupení skupiny, které se odehrálo v roce 1970 v Radiopaláci na Vinohradech. Collegium Musicum odehrála dvouhodinový koncert, na němž zazněl průřez toho nejlepšího, co kapela za dobu své historie vytvořila. "Dnes hrajeme to, co mělo největší úspěch na našich koncertech," říká Marián Varga.

Marián Varga ale nebyl zdravotně zcela v pořádku, měl problémy se žaludkem, obstrukční onemocnění plic a nakonec také rakovinu. Zemřel ve středu 9. srpna 2017 na srdeční infarkt. Hudebník, skladatel a jeden z nejvýraznějších československých hráčů na Hammondovy varhany zemřel ve středu ráno po dlouhé nemoci. Informaci potvrdila Jana Vachová, která Vargovi pořádala poslední koncert k jeho letošním sedmdesátým narozeninám. Říct, zda bude Collegium Musicum pokračovat i bez svého stěžejního člena, je prý ještě předčasné. "Neumím si představit, že by to bez Mariána šlo. Říká se, že každý jsme nahraditelný, ale v jeho případě to prostě neplatí," prohlásila Jana Vachová.

Když 9. srpna 2017 zemřel Marián Varga, zdálo se, že s ním zemřelo i Collegium musicum. Bylo to velká škoda, protože šlo o jednu z nejlepších rockových skupin na Slovensku. Fedor Frešo se přesto rozhodl skupinu obnovit. Obnovená skupina zahrála na počest bývalé skupiny v rámci dalšího ročníku Československého beat-festivalu 16. prosince 2017 v pražské Lucerně. Mariána Vargu nahradila koncertní varhanistka Bernadetta Šuňavská. Kapela totiž v lednu 2017 odehrála vzpomínkový koncert u příležitosti Mariánových nedožitých narozenin a náhoda jim přihrála právě Bernadettu Šuňavskou, koncertní varhanistku minimálně evropského formátu. Její vstup byl impozantní. Zahráli jen pár skladeb, ale bylo vidět, že je to ta pravá osoba, která může nahradit nenahraditelného Mariána Vargu. Hned na místě se dohodli na další spolupráci a zkusili zorganizovat projekt pod názvem "Tribute to Collegium musicum". Zbytek kapely tvořil Fero Griglák a Martin Valihora. Přesto příprava byla složitá, neboť Bernadetta žije v Německu.

Bohužel osud kapely se zřejmě naplnil, když agentura TASR oznámila, že v úterý 26. června 2018 v odpoledních hodinách nečekaně zemřel legendární baskytarista Fedor Frešo. V úterý 26. června 2018 jej v jeho domě v Rusovcích našli mrtvého jeho příbuzní, příčinou smrti bylo selhání srdce. Fedor Frešo zemřel ve věku 71 let.
U příležitosti nedožitých narozenin baskytaristy Fedora Freša vystoupily v úterý 22. ledna 2019 v pražském Lucerna Music Baru slovenské kapely Fermata a Collegium Musicum. V té druhé loni zesnulého hudebníka nahradil jeho syn Fedor Frešo mladší.

Členové:
Marián Varga - Organ, Keyboards (1969-1979, 1981)
Peter Peteraj - Guitars (1979, 1981)

Fedor Frešo - Bass (1969-1974, 1977-1979)
Martin Valihora - Drums, Percussion
Cyril Zeleňák - Drums (1981)
Anastasis Engonidis - Bass (1981)
Pavol Kozma - Drums, Percussion (1979)
Dušan Hájek - Drums, Percussion (1969-1975, 1977-1978)
Karel Witz - Guitars (1977-1978)
Ľudovít Nosko - Vocals, Guitars (1977-1978)
Peter Szapu - Drums, Percussion (1975-1977)
Andrej Horváth - Guitars (1976-1977)
lvan Belák - Bass (1975-1977)
František Griglák - Guitars (1971-1972)
Jozef Farkaš - Guitars (1975)
Rastislav Vacho - Guitars (1970-1971)
Pavel Váně - Guitars, Vocals (1970)
Fedor Letňan - Guitars (1969)

(Narozen 29. ledna 1947, Skalica, Slovensko
zemřel 9. srpna 2017, Slovensko)
Organ, Keyboards

Marián Varga byl slovenský hudebník, hudební skladatel a hráč na klávesové nástroje. Narodil se ve slovenské Skalici, vyrůstal však v Bratislavě. K hudbě jej přivedl jeho strýc, který rodině věnoval klavír a nástroj Mariána natolik učaroval, že bylo rozhodnuto, čemu se bude věnovat. Od svých šesti let navštěvoval LŠU (Lidová škola umění), kde se učil hrát na klavír. Současně s tím bral soukromé hodiny kompozice u profesora Jána Cikkera.

Jeho dětství bylo těžké pro jeho rodinu, protože Marián byl velmi problémové dítě, už v šesté třídě základní školy začal kouřit, v sedmé už kouřil pravidelně a v osmé třídě už i doma před rodiči. Pro představu zápis z žákovské knižky Mariána Vargy:
Učitel: "Váš syn fajčí."
Otec: "Viem. Čo mám robi?"
(Collegium Musicum, Slovart, 2007, 7. strana)

Ve studiu hudby později pokračoval, když se stal žákem Bratislavské konzervatoře, kde studoval hru na klavír u Romana Bergera a skladbu u Andreje Očenáše. Kompozici a klavír na konzervatoři, kterou ale nedokončil.

Po třech letech opustil konzervatoř a stal se v roce 1967 členem skupiny Prúdy, která v roce 1969 nahrála legendární album "Zvoňte, zvonky" a druhou nahrávku "Pokoj vám". V kapele tehdy působili i basista Fedor Frešo, bubeník Dušan Hájek a kytarista František Griglák. V léte 1969 kapela ve složení Hammel, Mallý, Varga a Frešo nahráli i druhé album "Pokoj vám", které ale oficiálně vyšlo až po Sametové revoluci v roce 1998. Obě desky byly ovlivněny hudebním zaměřaním Mariána Vargy. Kapela Prúdy se pak ale rozpadla. Byla sice později obnovena, ale to je už jiná kapitola.

Krátce poté založil Marián společně s Dušanem Hájkem a Fedorem Frešo v roce 1969 první art-rockovou skupinu v bývalém Československu a nazvali ji Collegium Musicum. Repertoár skupiny se skládal převážně z instrumentálních skladeb, některé z nich byly i interpretací témat vážné hudby (Haydn, Bartók, Stravinskij aj.). Jádro skupiny tvořili Marián Varga, Fedor Frešo (basová kytara) a Dušan Hájek (bicí). Za celou éru kapely prošly sestavou víc než dvě desítky muzikantů. Skupina hrála hlavně orchestrální hudbu. Některé skladby byly ovlivněny tématy světových skladatelů vážné hudby, jako je J. S. Bach, J. Haydn, B. Bartók a další. Mezi největší hity patřily například Hommage a J. S.Bach nebo Haydnův Concerti in D. V roce 1979 Collegium Musicum zaniklo a na pódiu se scházelo pouze k ojedinělým vystoupením. Skupina se časem stala legendou naší československé hudební scény.

V dalších letech se Marián věnoval hlavně hudbě založené na konceptu absolutní improvizace, což znamenalo komponovat a hrát hudbu v reálném čase. Věnoval se také písňové formě. Spolupracoval především s Pavolem Hammelem, se kterým vydal řadu alb. Na spolupráci došlo i s dalšími umělci z české a slovenské hudební scény. Například se Zorou Kolínskou, Marií Rottrovou, Vladimírem Mertou, Radimem Hladíkem, Karlem Krylem, Pavlem Fajtem a dalšími. Společně se zpěvákem Pavlem Hammelem vydali pět hudebních alb.

V roce 1980 se Varga s Dežem Ursinym podílel na nahrávání alba "Modrý vrch", o čtyři roky později vydal svoji první sólovou desku "Stále tie dni". Marián skládal také filmovou a scénickou hudbu. Společně s Pavolom Hammelem napsal první slovenský muzikál "Cyrano z predměstia". Posledních deset let se věnoval pouze komponování vážné hudby. V této oblasti spolupracoval například s Moyzesovým kvartetem a dalšími uznávanými

umělci a hudebními tělesy. O úspěšnosti jeho tvorby svědčí mnohá ocenění, která mu byla za jeho života udělena. Už ve svých pětatřiceti letech, v roce 1982, dostal svoji první cenu Za celoživotní dílo od tehdejšího režimu. Soudruzi tímto oceněním spíše říkali, udělal jsi všechno a není potřeba už dělat víc. Ale Mariána tím neumlčeli. Za poslední tři roky svého života získal další velká ocenění. V roce 2015 mu slovenský president Andrej Kiska udělil vyznamenání Pribinův kříž II. třídy za přínos slovenské kultuře v oblasti hudebního umění. Dvacátého čtvrtého listopadu 2016 mu byla udělena ve Starém divadle Karola Spišáka Cena Pavla Strausse. Na začátku roku 2017 získal tento klávesový virtuóz svoje poslední mimořádné ocenění Křišťálové křídlo za celoživotní dílo. Cenu za něj převzal jeho synovec Jakub Kudláč, protože Mariánovi to již nedovoloval jeho zdravotní stav. K divákům tak promluvil pouze z videozáznamu. Ocenění, která získal, nepodceňoval, ale nepřikládal jim velký význam. Byly pro něj ale vždy hnacím motorem v jeho práci. Nejdůležitější pro něj vždy byly ohlasy příznivců na jeho tvorbu. Můžeme klidně říci, že jeho hráčská i skladatelská osobnost byla srovnatelná s takovými jmény, jako je Keith Emerson (*1944-†2016) nebo Rick Wakeman (*1949). Jeho osobitý styl hry na Hammondovy varhany byl nezaměnitelný. To stejné platí i pro jeho hudební kompozice. Marián Varga hrál vždy celou svojí duší i tělem. Jak sám říkával: "Každý zvuk, který slyším, je pro mě pocitem ruky na klaviatuře. Hudba se mi nezobrazuje v notách. Místo noty se mi vždy objeví ruka."

Jihlavský festival dokumentárních filmů v říjnu 2017 nachystal premiéru snímku Varga. Ani ne hodinu dlouhý dokument se promítal v rámci sekce "FAMU uvádí", neboť původně jako studentský film vznikal. A režisérka Soňa Maletz nejspíš netušila, jaké osudové finále jí protagonista připraví. Legendárního slovenského rockového varhaníka Mariána Vargu totiž začala s kamerou sledovat krátce předtím, než byla hudebníkovi diagnostikována smrtelná nemoc. "Soňo, dostal jsem rakovinu. Teď mi to diagnostikovali v nemocnici. Zhoubný nádor je to," oznamuje Varga na kameru tak trochu mezi řečí před jedním ze svých koncertů. "A jak to snášíte?" zní logická otázka. "První dvě hodiny jsem z toho byl zhrozený. Ale potom jsem to vzal tak, že každý někdy zemře. Zemřel Čechov, zemřel Bergman, zemřel Ferlinghetti, tak proč bych i já neměl zemřít," prohlásil.

Marián Varga nebyl zdravotně zcela v pořádku, tj. měl problémy se žaludkem, měl obstrukční onemocnění plic a nakonec také rakovinu. Koncert k jubileu Mariána Vargy se konal v roce 2017 v dubnu a gratulovat přišli kolegové jako Fedor Frešo, Martin Valihora, Pavol Hammel nebo Miro Žbirka. "Bylo to jeho vůbec poslední vystoupení, i když jej absolvoval na vozíku a s hadičkami v nose. Ale byl šťastný a měl z toho velkou radost," dodává Vachová, která Vargovi pořádala poslední koncert k jeho sedmdesátým narozeninám.

Na jednu stranu musí být pro fanoušky trýznivé vidět svůj idol tak znatelně chátrat. Ovšem z hlediska filmařského je náhlá Vargova proměna neproměna vlastně fascinující. Na začátku je to stárnoucí a do sebe stále uzavřený pán, který však ožívá na koncertech. Na konci muž, který se kvůli ozařování a ztrátě citlivosti a pohyblivosti prstů bojí usednout ke klavíru, aby nezjistil, že už mu to nejde. Jenže když jej nakonec na vozíku a s dýchacím přístrojem usadí za jeho hammondkami v rámci koncertu k sedmdesátinám, tu jednu skladbu odehraje jako zamlada.

Marián nakonec nečekaně zemřel ve středu 9. srpna 2017 na srdeční infarkt. Hudebník, skladatel a jeden z nejvýraznějších československých hráčů na Hammondovy varhany zemřel ve středu ráno po dlouhé nemoci. Informaci potvrdila Jana Vachová.

Márian měl zásadní podíl na formování populární hudby na Slovensku. Na konci 60. let vytvořil se skupinou Prúdy jedno z nejvýznamnějších slovenských alb "Zvoňte, zvonky". V 70. letech vedl instrumentálně nejvyspělejší rockový soubor v Československu - Collegium Musicum. Významná byla jeho spolupráce s Pavlem Hammelem, s nímž nahrál pět hudebních alb. Složil také hudbu k několika filmům a inscenacím, divadelním i televizním.

(Narozen 31. ledna 1953, Bratislava)
Guitars (1983-1985)

Peter Peteraj je slovenský kytarista. Na přelomu 70. a 80. let 20. století byl členem art rockové skupiny Collegium Musicum (1979-1981), se kterou nahrál dvě alba. V letech 1983 až 1985 hrál v brněnské rockové kapele Progres 2. Působil také ve skupinách Modus či Avion (1986-1987).

Po návratu z vojenské služby v roce 1986 Palo Habera a šéf kapely Fero Griglák založili skupinu Avion. Fero Griglák hral na sólovou kytaru, na další pak Peter Peteraj, Pavol Kozma usedl za bicí, Martin Matyáš uchopil baskytaru a Palo se ujal zpěvu. Kapela po hudební stránce běžela výborně, avšak ztroskotala z organizačně-produkčního hlediska. V rozhlase jsou tři nebo čtyři skladby "Spočítané máš", ktorá byla dokonce v pořadu Triangl a "Výpravca vtákov", která se dostala do hitparády 5xP a ještě "Majitel súkromných vzbúr". Textářem Avionu byl Daniel Hevier. Avion fungoval asi rok a potom se rozpadl. Bylo to také tím, že Griglákova kytarová hudba a Haberův hlas spolu moc neseděly. Škoda, že se nedostalo na album, na které kvůli organizačním problémům nikdy nedošlo. Historie skupiny Avion měla krátkou existenci, Kozma odešel do USA, kde studoval na Berklee School Of Music v Bostonu, Habera odešel zpíevat k martinské kapele Team a Griglák začal hrát s bratislavskou hardrockovou formaci Pressburg, která se po tragické smrti jejího zpěváka Karola Vilčeka rozpadla.

Nahřrál alba:
Collegum Musicum
1979 "On a ona"
1981 "Divergencie"
Progres 2
1984 "Mozek"

(Narozen 6. ledna 1947, Bratislava, Slovakia,
zemřel 26. června 2018, Rusovce, Slovakia)
Bass Guitar, Double Bass

Fedor byl slovenský jazzový a rockový hudebník a producent činný již od konce 60. let 20. století. Byl jedním z nejznámějších baskytaristů ve střední Evropě ve svém žánru a jedna z najvýraznějších osobností slovenské rockové scény. Spolupracoval s desítkami známých interpretů a kapel, mezi ty nejznámější patří Soulmen (1966-1968), Prúdy (1968-1969), Collegium Musicum (od roku 1969), Blue Effect (1975-1977), Fermata (od roku 1979), Combo Black And White a T&R Band, Traditional Club Bratislava.

Frešo pocházel z bratislavské hudební rodiny, jeho otcem byl významný dirigent, hudební skladatel a operní dirigent Slovenského národního divadla Tibor Frešo, matka studovala operní zpěv a později působila jako hudební redaktorka a režisérka v rozhlase. Jenže Fedora opera až tak hodně neoslovila, zamiloval se do rock'n'rollu. "Objevil sem rock'n'roll, stále jsem jej poslouchal a nakonec i začal hrát. Rodiče té mojí hudbě mnoho nerozuměli. Ale chápali moji vášeň pro hudbu, ať už klasickou, rockovou, nebo jakoukoliv, a za to jsem jim byl vděčný," poznamenal někdy později Frešo, absolvent bratislavské konzervatoře. I přestože byl "mužem v pozadí", vůbec to neznamená, že nebyl důležitý. Měl to dané už ve svém jménu - jeho iniciálky "ff" v hudbě označují dynamický pokyn fortissimo, což znamená velmi nahlas. Přesně tak i Fedor Frešo hrál. Za své hráčské vzory označoval basistu Jacka Bruce, někdejšího člena člena slavných Cream, nebo Johna Entwistlea z The Who.

Vystudoval konzervatoř v Bratislavě v oboru kontrabas, jeho doménou se však stala basová kytara, na kterou začal hrát již v dětství. První úspěchy zaznamenal Fedor Frešo s kapelou Dežo Ursinyho Soulmen, v níž Ursiny realizoval svoji vizi o tom, že i oni mohou hrát a zpívat jako Beatles nebo Beach Boys. Fedor v ní působil v letech 1967-1968. Pak přišla skupina Prúdy. V ní se po personálních změnách stal baskytaristou a společně s fenomenálním varhanistou Mariánem Vargou, Pavlem Hammelem a dalšími nahrál kultovní album "Zvoňte, zvonky" (1969). S Vargou se později sešel i v artrockové formaci Collegium musicum, kterou založili ještě spolu s Dušanem Hájkem a která svoji hudbu postavila na silných, propracovaných instrumentálních pasážích, při nichž leader Marián Varga chtěl dokázat, že bigbít není v žádném rozporu s vážnou hudbou. S Collegiem nahrál Frešo další zásadní desku "Konvergencie" (1971). Hned příští rok byl i při legendárním albu Hammela a Vargy "Zelená pošta", které zachytilo náladu přelomové generace slovenské hudby. V 70. letech, v době, kdy měl své fanoušky kromě Československa i v NDR, Maďarsku nebo v Polsku, spolupracoval Fedor Frešo se skupinou Blue Effect Radima Hladíka. Později vstoupil do jazz-rockové Fermaty a po boku Petra Lipy se objevoval i v seskupení Traditional & Revival Jazz Band. Ve svém 'civilním' povolání působil do konce roku 1989 i jako hudební režisér v Československém rozhlase, později ve vydavatelství OPUS, kde má na svědomí vydání mnoha známých alb, ale například i jako učitel. Od roku 1992 se stal i majitelem překladatelské agentury.

Fero stál při milnících slovenského bigbítu. Byl pilířem tehdejší československé hudební scény a spolupracoval s jejími najtalentovanějšími postavami. Podílel se na vzniku několika desítek rockových a jazzových alb, mezi nimi také na zásadních deskách slovenské hudby. Měl pověst jednoho z nejprogresivnějších rockových baskytaristů v někdejším Československu. Byl členom legendárních kapel, bez kterých si posledních 50 let bratislavského rocku lze jen těžko představit. Fantastický a fanatický, svérazný muzikant.

Frešo je znám rovněž z legendárních formací The Soulmen, Prúdy nebo Fermata. Působil i ve skupině Blue Effect již zesnulého Radima Hladíka. Nevyhýbal se ani folku, spolupracoval s pražským sdružením Šafrán, například s Jaroslavem Hutkou. Vydal s různými skupinami desítky alb.

Své více než 50-ti leté působení na hudební scéně zmapoval v autobiografii nazvané "Sideman", ve které téměř bez cenzury popisuje muzikantský život jako takový. Je to o údělu hudebníka, který sice stojí v září reflektorů, ale není v jejich centru. Nic to však nemění na faktu, že Fedor Frešo se stal jedním ze stavebních prvků slovenské populární hudby. "Vždy som stál vedľa frontmanov, sprevádzal som sólistov. Som sideman," hovořil o sobě Frešo, který zanechal ve slovenské popmusic hlubokou stopu. V roku 2013 s hudobníkem Tomášem Berkou napsal další knihu Rocková Bratislava, která mapuje více než 300 slovenských rockových skupin od konca 50. let minulého století.

V posledním období se Fedor Frešo vrátil k lásce svého mládí - k rock'n'rollu, když Fedor Frešo vedl obnovený Traditional Club Bratislava a vystupoval se skupinami Prúdy a Fermata.

Agentura TASR oznámila, že v úterý 26. června 2018 v odpoledních hodinách nečekaně zemřel legendární baskytarista Fedor Frešo. V úterý 26. června 2018 jej v jeho domě v Rusovcích našli mrtvého jeho příbuzní, příčinou smrti bylo selhání srdce.

Pavol Hammel, zarmoucený hudebník, který s ním působil ve skupině Prúdy k tomu uvedl: "Je to velmi smutné a neočakávané,". Pro TASR pak připoměl, že Fedor Frešo byl jediný, který byl s Prúdy do dnešních dnů. "Je to nečakané o to viac, že v týchto dňoch už pripravujeme turné Prúdy The Best of Tour 2018, prvý koncert je už o mesiac," doplnil. Fedorovi Frešovi bylo 71 let.

(Narozen 4. května 1976, Bratislava, Slovakia)
Drums, Percussion

Martin Valihora je slovenský energický bubeník a perkusista, jedna z najznámějších a najúspešnějších postav na současné slovenskéj jazzové scéně. Po studiu na prestižní Berklee College of Music se mu otevřely nové možnosti a získává pravidelné angažmá v zahraničí. Stylově se orientuje hlavně na jazz fusion, ale objavil se i v různých popových a rockových formacích.

Narodil se a vyrůstal v hudební rodině - jeho otec Dušan Valihora byl profesionální baskytarista a jeho matkou zpěvačka Jana Beláková, která účinkovala v Orchestru Braňa Hronce a také v populárním duetu Belákovci se svým bratrem Ľubem Belákem. Vyrůstal v uměleckém prostředí a hudbou byl obklopen už od malička. Jezdívaly k nim osobnosti jako Dežo Ursíny, Karol Duchoň a další. Hudbu bral jako součást svého života a rodiče jej podporovali. Od narození koketoval s bicími, nejprve od 10 let se v letech 1986-1987 učil hrát na klavír, když mu bylo dvanáct, začal docházet na lekce k bubeníkovi Oldovi Petrášovi. V letech 1990-1992 vystudoval bicí a perkuse na Státní konzervatoři v Bratislavě pod vedením prof. Mariána Zajačeka.

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních mnoha žánrů. Studium ukončil v roce 1992 a ještě v témže roce se připojil k seskupení Roba Grigorova MIDI. v 17 letech hrál na CD s názvem "33" Richarda Müllera. Nezlomila jej ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. V roce 1998 spolupracoval se známou slovenskou popovou skupinou I.M.T. Smile. O rok později se stal členem legendárních rockových kapel Prúdy a Fermata s Ferem Griglákem. V roce 2000 se připojil k formaci amerického kytaristy Ron Affif Trio ve složení Juraj Griglák (baskytara), Gabo Jonáš (klavír), Martin Valihora (bicí), Ron Affif (kytara) a vystoupil i na Bratislavských jazzových dnech.

Ve 23 letech jeho další hudební kroky směřovaly do Ameriky, kde dostal stipendium na Berklee College of Music v Bostonu. Se studiem byly spojeny i další finanční náklady, které mu otec pomohl zaplatit. Se svými spolužáky John Shannonom (kytara) a Mitch Cohnom (baskytara) zformoval skupinu Waking Vision Trio, která byla aktívní do roku 2006. V roce 2001 přijel zpět na Slovensko se svoji americkou kapelou Waking Vision, kterou založil již na univerzitě v Bostonu. Odehráli úspěšně dvoutýdenní turné. Od té doby začal budovat a rozvíjet klubovou scénu, přilákal na Slovensko hudebníky, vesměs nepříliš známé Američany a vytvářeli zajímavé sestavy.

V letech 2004 až 2008 byl členem skupiny Hiromi's Sonicbloom japonské klavíristky Hiromi Ueharou ve zložení Hiromi Uehara (klavír), Tony Grey (baskytara) a Martin Valihora (bicí). Od roku 2010 je dramaturgem a spoluorganizátorem pravidelného cyklu koncertů Jazz v divadle Aréna v Bratislavě. Hostuje rovněž s různými interprety v USA, kde hrával převážně v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz. Díky Martinové aktivitě v oblasti dramaturgie přitáhl na Slovensko množství jazzových legend ze zahraničí.

Během své kariéry vystupoval, spolupracoval a nahrával s umělci a skupinami jako Anthony Jackson, Jeff Pevar, Don Grusin, Lee Ritenaur, Bryan Carrigan, Sam Parks, Greg Hopkins, Steve Postell, Sergio Salvatore, Jeff Galindo, Juraj Burian, Richard Müller, Adriena Bartošová, Janko Lehotský, Marián Greksa, Janek Ledecký, Ivan Tásler. Později v Čechách s Davidem Kollerem, Lucii Bílou, s Martinem Chodúrem a dalšími.

Hrál ve slovenských popových, rockových a jazzových kapelách jako Depart, Kvartet Gaba Jonáša, Dan Brantigan Quartet, Barflies, Deepnspace, O.B.D., Oskar Rózsa Band, od roku 2009 i Collegium Musicum. Od roku 2017 se stal také členem kapely Illustratosphere, která doprovází českého zpěváka Dana Bártu.

(Narozen 11. září 1951, Sarišské Bohdanovice, Prešov, Slovakia)
Drums, Percussion (1976-1977)

Cyril je legendární slovenský hudebník, hráč na bicí a perkuse, který působil v rockových i jazzových kapelách. Během své kariéry spolupracoval s významnými umělci na Slovensku i v zahraničí a objevil se v několika slavných slovenských formacích.

Narodil se v prešovském okresu ve vesničce Šarišské Bohdanovce. V letech 1968 až 1972 studoval Strednej priemyselnej škole strojníckej v Košicích. Už během studia se věnoval hudbě v amatérské rockovej skupině Forty Three. Začal rovněž chodit do lidové školy umění, kde se věnoval hře na bicí nástroje. V roce 1972 dostal pozvánku od Deža Ursinyho a přišel do Bratislavy. Během několika roků se tam stal členem populárních slovenských rockových formací jako Prúdy (1975-1975), Fermata (1976-1977), Modus (1979-1980), Collegium Musicum (1981-1982) a mnoho dalších.

Od roku 1975 se začal ubírat i jazzovým směrem a působil ve formaci Ladislav Gerhardt Quartet. V Bratislavě se v letech 1976-1986 připojil k Tanečnému orchestru Československého rozhlasu v Bratislavě. Později se stal členem Comba Petra Lipy a V.V. Systém. Koncem 70. let spolupracoval s klavíristou Emilem Viklickým (CZ), se kterým se účastmil Bratislava Jazz Days 1979 a 1985, Jazz Ost-West v Norimbergu 1984 a na dalších podnicích, spolupracuje s ním dodnes. V roce 1980 byl spoluzakladatelem formace Československé kvarteto ve složení Emil Viklický (klavír), Lubomír Tamaškovič (tenor saxofón), František Uhlíř (kontrabas), Cyril Zeleňák (bicí). V roce 1986 se připojil k All Stars Big Band Karla Velebného a v témže roce se stal i stálým členem Orchestra Gustava Broma. Dva roky 1991-1992 působil po boku Mikiho Škutu, Juraja Grigláka a Juraja Bartoša v seskupení The Quartet a pak následovalo v roce 1993 seskupení Madre a Jazz Face Štěpána Markoviče. Od roku 1993 působil ve skupinách Madre a Jazz Face Štěpána Markoviče. Později se roce 1995 znovu objevil na Bratislavských jazzových dnech jako člen Tenteta Matúša Jakabčica. Vystupoval s ním i na Bratislava Music Festival 1996 a dalších akcích.

Bass Guitar (1981)

Anastasis je slovenský hudebník a hráč na basovou kytaru. Byl členem kapel Modus (1981-1981), Collegium Musicum (1981-1982) a YPS. Nahrával rovněž desky s Marikou Gombitovou, alba "Slnečný Kalendár" (1982) a "Mince Na Dne Fontán" (1983) nebo Pavelom Hammelom.

(Narozen 20. prosince 1956, Bratislava, Slovakia)
Drums (1972-1973)

Pavol Kozma je slovenský jazzový a rockový bubeník. Zařínal v roce 1972 ve skupině Fermata, v roce 1974 se objevil v kapele Prúdy Pavola Hammela, se kterou natočil album "Hráč" (1975). V roce 1976 začal spolupracovat s Gabom Jonášem a jeho skupinou Sagittarius, stihl rovněž nahrát album trojice Hammel-Hladík-Varga: "Na II. programe sna". V roce 1978 se stal členem Collegium Musicum Mariana Vargy a nahrál alba "On a ona" (1979), "Divergencie" (1981).

Pak v roce 1979 působil ve skupině Ladislava Gerhardta, Gabo Jonáše a zahrál si také na albu "Bolo nás jedenásť" (Lasica, Satinský, Filip, 1981). V letech 1981 - 1984 byl členem skupiny Jazz Q Martina Kratochvíla album "Hvězdoň" (1984). Nějakou dobu tam vydržel, ale pak svoji touhu se osamostatnit už v roce 1982 proměnil ve zformování skupiny nejprve Esprit směřující k fusion music, která se rozrostla až na devítičlennou kapelu včetně delšího názvu Esprit Band. S kapelou Esprit vystoupil opakovaně i na Bratislavských jazzových dnech v letech 1983 a 1985. S rozšířenou sestavou Esprit Band vystoupil i v roce 1984 na Bratislavských jazzových dnech a také na Medzinárodním jazzovém festivalu v Praze. Souběžně působil i v kapele Avion s kytaristou Fero Griglákem a začínajícím zpěvákem Pavlom Haberom.

V letech 1986-1987 bubnoval v Blues Band Luboše Andršta. V roce 1987 vycestoval do Spojených státu, kde letech 1987 až 1992 absolvoval studium na Berklee College of Music v Bostonu, obor kompozice. Během pobytu v USA založil v roce 1990 formaci Boston Drivers a v roce 1991 začíná spolupracovat s polskou zpěvačkou Grazynou Auguscik. V roce 1992 se opětovně s kapelou Esprit objevil na Bratislavských jazzových dnech. V témže roce obdržel také vyznamenání Magna Cum Laude za vynikající výsledky během studia na Berklee College of Music v Bostonu.

(Narozen 21. července 1946, Bratislava, Slovakia)
Drums, Percussion (1969-1975, 1977-1978)

Dušan Hájek je slovenský bubeník, který hrál se skupinami jako Prúdy, Soulmen, Collegium Musicum, Modus, Limit nebo Banket. Začínal ve skupině Galaxia, která se rozpadla hned po ukončení střední školy. Později nastoupil ke skupině Phantoms a po jejím rozpadu přešel do Blues Five. V skupině The Soulmen hrál jen krátkodobě, z důvodu studií. Na Slovensku je nejvíc znám jako bubeník skupiny Collegium Musicum, ve které hrál od roku 1969. V letech 1984-1986 Dušan Hájek bubnoval ve skupině Blues Band Luboše Andršta. V současnosti pracuje jako filmový manažer.

Po odchodu ze skupiny Collegium Musicum hrál na průsvitných plastových bicích značky Ludwig. Jeho hra je charakteristická používáním přídavných bubnů značky Amati.

(Narozen 1947, Polička, Československo)
Guitars (1977-1978)

Postupně si zahrál ve slovenských kapelách Profily, Modus (LP Modus 1 1976-1977), Collegium Musicum (LP Continuo, 1978) a Indigo. Třebaže se učil hrát na housle, jeho vášní se stala kytara. Hudbu měl v genech snad odmalička. Jeho otec kdysi v Poličce hrával v kapele na violončelo, měli smyčcové kvarteto. Hrali i skladby od Bohuslava Martinů, který se tu narodil a je tam také pochován. Vlastnil několik jeho ručně psaných partitur a všechny rukopisy pak věnoval místnímu múzeu. Rodiče jej přihlásili na housle, ale během puberty jej brzy zlákala kytara. Teta mu na ni tehdy půjčila osemset korun.

Rodiče měli k jeho hraní výhrady. Často mu opakovali - Karle, ty vlasy, a ten hluk! Měl tehdy kučeravé vlasy, které když se natiahly, byly opravdu dost dlouhé. Během studia na vysoké škole působil v kapele Ages B.C. (Roky před Kristem) a v roce 1967 dokonce vyhráli první Beatsalon v Praze. Rodiče měli i přesto o budoucnosti syna jiné představy. Tak se zpočátku vrhl na studia. Pouze otec, profesor práv na Karlově Univerzitě v Praze, mu kdysi řekl: "Studuj všechno možné, jen právo ne, víš, já bych pak musel odtud odejít." Bral to takto, byl to poctivý člověk a Karel si pak zvolil studium ekonomie.

Osud jej zavál z Prahy do Košíc, a to díky svojí manželce, která s rodiči žila v Košicích. Seznámil se s ní na jahodové brigádě v Anglii. Studoval tehdy v Praze, ona zase v Bratislavě. Jako první skončila studium VŠVU v Bratislavě manželka Veronika Kováčová-Witzová, akademická sochařka. Po její promoci měli v roce 1969 v Košicích svatbu. Hned pak přišla za ním do Prahy, kde se jim narodily dvě dcery. V roku 1972 dokončil studia i Karel. Žili v jednom bytě i s jeho rodiči. A potom se kvůli bytu přestěhovali do Košíc.

Tamní začátky nevypadaly zrovna růžově, vyhlídky byly nevalné, neboť jeho bratr emigroval do Německa, což v tehdejší době vždy přitížili. Pracoval nejdřívě jako referent statistiky na košickém městském národním výboru (obecní úřad). Po roce a půl se naskytla možnost působit ve svobodném zaměstnání v divadle Thália. Tak toho využil a začal dělt se věnovat hudbě.

První kapela, ve které na Slovensku působil, byla Profily. Fungovali jako umělci na volné noze v divadle a ve volném čase zkoušeli pro potěšení. Začal tam za nami chodit i košický hudebník Marián Bednár, který působil ve známých slovenských kapelách. Přišel si poslechnout jejich vlastní i převzaté písně, které hráli. A pak se zeptal: "Nechtěli by ste to zkusit s Janom Lehotským z Bratislavy? Dodám vám nahrávky". Řekli si, proč to tedy nezkusit. Dostali magnetofonovou pásku, naučili se to hrát, přišel si je poslechnout Jan Lehotský a zůstal s nimi až tři týdny. A tak se nich stal Modus a přesunuli se do Bratislavy. Za půl roku přišel Miro Žbirka. A předtím i Marika Gombitová, která s nimi působila jako zpěváčka od roku 1974 v kapele Profily. Přišla k nim tehdy jako studentka střední školy v Košicích.

Karel se postupně dostal ke spoluúčinkování kromě Jana Lehotského i s Mariánom Vargou nebo Peterem Nagyem. Hodně tehdy cestovali s Modusom nebo s Mariánem Vargou a Collegiom Musicom, ale bral to jako normální život. Soustavně zkoušeli nebo si hrál na kytaru pro zábavu. Dokonce začal i skládat pro Mariku Gombitovú. Texty napsal Peter Nagy, když ještě sám nezpíval. Nahrálo se to v košickém rozhlase, ale nikdy se to nevysílalo. Skládání jej velmi naplňovalo. Napsal dokonce něco i pro Věru Špinarovou. Skládal vlastní hudbu, ale nějak ji nedokázal posunout dál. Nakonec toho nechal a chodil jen zkoušet s košickými kapelami. Od roku 1980 pak volně spolupracoval s Petrem Nagyem. Tehdy vznikly společné skladby a nakonec založili kapelu Indigo. S Petrom Nagyem skončil v roce 1983. Spolupracoval také s Mirom Žbirkom na jeho sólové dráze (LP 1980, 1982, 1983).

Později už ani moc nevystupoval a spíše pomáhal manželce s instalací jejích výtvarných děl. Po revoluci v roce 1989 v Košiciach v roce 1990 vyhral dva konkurzy a do konce roku 1990 pracoval jako vedoucí odboru kultury města Košic. Pak se ale začaly probouzet zlé nálady okolo rozdělení republiky, tak nejdříve sám zamířil zpátky do Poličky. Pak za ním v roce 1992 přišla i rodina. V Praze, kde vyrůstal a po celý čas si tam držel trvalé bydliště, si v roce 1992 založil živnost a intenzívně se začal věnovat restitucím. V roce 1993 spolu s ostatnými takzvanými právovárečníky zrestituoval malý Mšťanský pivovar v moravském městečku Polička. Ten sa mu postupne podarilo zrekonstruovat a dnes se v něm vaří ročně zhruba 70-tisíc hektolitrů Českého piva. Má dve dcéry, jedného syna a sedem vnúčat. S manželkou žije v Poličce.

(celým jménem Ľudovít "Ňufo" Nosko)
(Narozen 13. října 1946, Veľké Leváre, Slovakia)
Vocals, Guitars (1977-1978)

Ľudovít je slovenský hudebník, skladatel, rockový kytarista, basista a zpěvák. Působil v mnoha slovenských kapelách jako Combo Black And White (1966-1967), Gentlemen (od roku 1967), Modus (1974-1976), Collegium Musicum (1978-1979), Prognóza (od roku 1980), Plus (1989-1989) a Provizórium.

Ľudovít Nosko pochází z Veľkých Levárou na Záhorí. Absolvoval Všeobecnou-vzdělávací školu a hru na trubku na lidové škole umění. Známým se však stal hlavně jako zpěvák a kytarista.

Populárním se stal už ve své druhé kapele Getlemen. Byla to typická bigbítová formece 60. let. V letech 1970-1971 působil v orchestru Juraje Velčovského a Jaroslava Schejbala. S těmito oběma orchestry účinkoval v zahraničí v rôzných restauracích a stolových zařízeních. Orchestr Juraja Velčovského tehdy nahrával LP desku a Ľudovít Nosko je na na ní výrazne poslouchatelný - například ve smutné skladbě "Noc bez snov".

Potom Ludovít Nosko, hlavně od poloviny 70. let, vždy po dvoch letech měnil svoje působiště. Jeho hlas najdeme i na desce Orchestru Gustáva Ofermanna. V první polovině 70. let pôsobil v doprovodné kapele Marcely Laiferové Kontakt, se kterou absolvoval i turné po sovětských zemích. Pak se nakrátko stal členom skupiny Modus. Z tohoto období je známa například píse%n "Formula". Krátce nato zasa na dva roky zakotvil ve skupine Prognóza. S touto kapelou odezpíval na Bratislavské lyře známou skladbu "Kreslím si ružu". Z konca 70. let je známe jeho účinkování s kapelou Collegium Musicum. A právě sestava, ve ktoré byl Ľudovít Nosko, nahrála desky "Continuo" (1978) a "On a ona" (1979).

Od konce 70. let měnil Ľudovít Nosko své hráčské zaměření. Najdříve to byla skupina Prognóza, kde hrál například s Ľubomírom Stankovským. V té době Ľudovít Nosko nahral i píseň "Pýtaš sa, kde som zas bol" s Karolom Duchoňom. Postupné přelévání hudobníkov vyvrcholilo v první polovině 80. let do rozdelenia skupiny Prognóza. Část hudebníků přešla do nové skupiny PLUS, kterou zakládal právě Ľudovít Nosko a Oto Meluzín. Společně nahráli v roce 1984 i studiovou desku. Ve skupině PLUS účinkovala rovněž Beáta Rusnáková, ale také Oľga Záblacká. Potom spolupracovali například se zpěvákem Dušanom Hlaváčkom. V 90. letech se Ľudovít Nosko představil se svojí kapelou i v TV pořadu "Repete" s písněmi "Kreslím si ružu" a "Túlavá lutna". Potom nahrál úspešné album "Tulácke topánky" (1995), které obsahuje také hity jako "Víkend", "Klokan" nebo "Sen dospelých", "Akordy na oheň" a mnohé další, které byly znovu nahranými staršími hity, ale i nové sklady jako "Začíname znova" (autoři Ali Brezovský a Mirka Brezovská).

(Narozen ***)
Drums, Percusssion (1975-1977)

Peter Szapu je slovenský hudebník a hráč na bicí. Je to dobře známá tvář slovenské rockové scény, hrál ve skupinách Fermáta (1973-1975), Prúdy, Modus (1988), Collegium Musicum a The Badge. Jako hudebník se živil v Norsku, Německu, USA a v dalších státech ve Skandinávii.

Peter Szapu vystupoval s hudebníky jako Peter Lipa & skupina Hey na turné po bývalé Jugoslávii v roce 1978, Vadim Bušovský, Caroline Hitland, Dušan Hlaváček na turné po bývalém Sovětském Svazu v roce 1985, Erich Boboš Procházka, Vlado Valovič (1986), Adriena Bartošová, Henry Tóth nebo Marián Greksa. Spolupracoval se skupinami Collegium Musicum, Fermáta, Pavol Hammel & Prúdy, Modus - v poslední sestavě do roku 1989, Krokoband, The Brothers Band, Aftertee session se Stanislavem Počajim a s mnoha dalšími formacemi. V roce 1986 působil rovněž v orchestru VV System, později v Orchestru Gustáva Broma.

V letech 1994-1998) hrál s Jurajom "Žožom" Čiernym na lodích v baltickém moři ve Finsku a Švédsku. V roce 2001 až 2005 byl členem divadelní kapely (účinkoval v muzikálu "Mníšky milionárky"). V letech 2004 až 2006 pak pravidelně hrával "Jazzové štvrtky" v hospodě "U zeleného stromu" v různých sestavách např. s hudobníky jako Stanislav Herko, Ľubomír Šrámek a Martin Ďurfina. Kromě toho hrával v různých klubech s hudoby jako Lubomír Tomáškovič, Juraj Kalasz, Hanka Gregušová, Boris Cellar, Richard Šimurek, Eric Rothenstein, Michal Ragáš a dalšími. Od roku 2006 hráva na zaoceánskych lodích v Karibiku. K nejnověším projektům Petra Szapu patří spolupráce se skupinou Gattch a Aftertee Session.

Naposledy hrál také se skupinou The Badge, která vznikla jako uskupení nadšenců pro hudbu ze 60. let a hrali ty nejlepší covery z repertoáru skupin Cream, Beatles, Jimi Hendrixe, Erica Claptona a Jacka Bruceho. V sestavě byli Marián Lucký (kytara a zpěv), až do svého úmrtí Fedor Frešo (baskytara a zpěv), Peter Szapu (bicí) a Jakub Tvrdík (klávesy a zpěv).

V současnosti působí jako studiový hráč pro interprety různých žánrů.

(Narozen 5. dubna 1952, Slovakia, zemřel 10. listopadu 1999)
Guitars (1976-1977)

Andrej byl slovenský hudebník a kytarista. Když v rodící se české kapele Bohemia odešel kytarista Josef Kůstka do kapely Bacily Václava Neckáře, zkoušeli po večerech a hledali pátého člena, dokud se jednoho říjnového večera neozval sám. Byl to třiadvacetiletý Andrej Horváth z Bratislavy, neměl za sebou do té doby žádné významnější angažmá, ale zato měl dost chuti a odvahy nasednout do vlaku a přijet se předvést muzikantům, na

které dosud jen obdivně vzhlížel. Zkouška dopadla dobře a hudebníci si ulehčeně oddychli. Nová a v pravém smyslu rocková skupina Bohemia byla definitivně potvrzena v roce 1975. Ovšem kytarista Horváth v kapele nevydržel ani rok, už na letní turné po Polsku společně s kapelou SBB v roce 1976 jej nahradil Michal Pavlíček.

Po návratu na Slovensko si v letech 1975-1977 zahrál s kapelou Collegium Musicum, pak působil v německých kapelách Formel 1 a Babylon.

Formel 1 byla založena v bývalé NDR. Kapela byla jednou z nejpopulárnějších metalových kapel z východního Německa v 80. letech. Kromě vlastního materiálu hrávali i metalové klasiky známých kapel jako Judas Priest nebo Iron Maiden. Kapela působila v letech 1981-1987 a obnovená pak 1999-2000. Andrej byl jejich členem v prvopočátcích 1981-1982.

Východoněmecká heavy metalová kapela Babylon vznikla v roce 1975 v Berlíně a rozpadla se až v roce 1989. Andrej byl jejich členem v letech 1985-1987. Nahrál s ní alba "Geisterstunde" (1986, singl) a "Dynamit" (1988). Jeho kytara se ještě objevila na kompilaci z roku 2009 "Die grössten Hits".

(Narozen ***)
Bass (1975-1977)

Ivan je slovenský hudebník a hráč na baskytaru. Působil jako člen kapel Collegium Musicum (1975-1977) a Prúdy (1972-1974).

Do kapely Collegium Musicum vstoupil v roce 1975, když v kapele nahradil baskytaristu Fedora Freša a nahrál s nimi album "Marián Varga & Collegium Musicum" (1976). Předtím působil v kapele Prúdy a nahrál s nimi dvě desky "Som stastny ked ste stastni" (1972) a "Slehackova princezna" (1973). V roce 1976 se podílel ještě na společném albu dvojice Hammel a Varga "Na II. programe sna".

(celým jménem František „Fero“ Griglák)
(Narozen 13. srpna 1953, Bratislava, Slovensko)
Guitars, Keyboards, Vocals

Fero je slovenský rockový kytarista, zakladatel a do dnešních dnů jediný stálý zakládající členy jazz-rockové slovenské skupiny Fermata. Působil předtím rovněž ve dvou slovenských nejznámějších kapelách Prúdy a Collegium Musicum. Vydal rovněž dvě sólové desky "Christmas Time" (1994) a druhou "Magma" (1996) ve spolupráci s Pavlom Horváthom a Petrom Uherčíkom.

Fero Griglák už v pěti letech začal chodit do přípravky hry na klavír. Během druhého cyklu LŠU přešel na konzervatoř, kde začal studovat hru na kytaru. Tu svoji první dostal od svého dědy, když chodil do sedmé třídy. Byl v té době, asi jako všichni, obdivovatelem skupin nebo hudebníků jako The Beatles, The Shadows, Cliff Richard, ale zamlouvaly se mu třebas i písně českého barda Waldemara Matušky. Ze slovenských hudobníků se mu stal během dospívání vzorem Dežo Ursiny se svoji skupinou The Beatmen, později s The Soulmen. Koncem 60. let si spolu s kamarádem založili skupinu Inside Of Fire, která hrála cover verze skladeb Jimiho Hendrixe, The Kinks, The Troggs nebo Equals. V tomto období Fero začal své pokusy o komponování prvních skladeb, ze kterých se některé jeho demo pásky dostaly k Pavolovi Hammelovi, leaderovi kapely Prúdy.

Skupina Prúdy se po vydaní alba "Zvoňte, zvonky" a nahrávce druhého projektu "Pokoj vám", které byly ovlivněny hudebním zaměřaním Mariána Vargy, rozpadla a v úplně nové sestavě, tehdy 16-ti letý Fero Griglák (kytara), Alexander Filo (baskytara), Anton Kuruc (bicí) nahrála s Pavlom Hammelom album s jednoduchým názvem "Pavol Hammel a Prúdy", na kterém se objevilo o mnoho více kytarově znějících nahrávek jako skladby "Koče plné ruží", "Princezná zlatovláska", "Hermína" či jeden z najvěčších hitů Pavla Hammela s názvem "Medulienka". Griglák se později přiznal, že zvuk tohoto alba byl ovlivněn hudebním stylem skupiny Led Zeppelin a jejich kytaristou Jimmymo Pagem.

Jako šestnáctiletý spoluvytvářel zvuk Hammelových Prúdy po odchodě Mariána Vargy, ale v létě 1971 odešel rovněž do Collegia, a to za hudbou, kde se mohl jako instrumentalista více realizovat. Griglák byl konečně kytarista na úrovni Mariana Vargy a spol. Nahráli nesmrtelné a nadčasové dvojalbum "Konvergencie", kde se stala jeho hra skutečně nepřehlédnutelnou. Po koncertech, které následovaly po jeho vydání, se v roce 1972 Griglák spojil s Tomášem Berkom a jeho skupinou Ex We Five, jejíž hudebná produkce byla ovlivněná tvorbou skupiny Jethro Tull. Na jaře 1972 se však rozhodl skupinu opustit. "Chybou bylo, že jsme s Collegium misicum hráli velmi mnoho koncertů a na nové věci jednoduše nebyl čas. Získal sem techniku, dostal jsem se s kytarou dále a nedočkavě jsem očekával desku, kde by jsem se mohl patričně realizovat, ale ta pořád nepřicházela," prozradil později.

V roce 1973 Fero Griglák založil spolu s Tomášem Berkem (klávesy), Pavlem Kozmou (bicí) a Lacom Lučeničom (baskytaraa) jazz rockovou hudební skupinu Fermata. Při nahrávaní prvního alba "Fermata" Lučeniče a Kozmu vystřídali Peter Szapa (bicí) a Anton Jaro (baskytara). Fero Griglák byl autorem většiny skladeb, které tato kapela doposud vydala na svých dvanácti albech. Nejúspěšnějším albem skupiny Fermata se stalo "Huascaran" z roku 1977. Na nahrávání dalších alb se pak podílel i baskytarista Fedor Frešo, který působil v kapelách The Soulmen, Prúdy, Collegium Musicum či Blue Effect Radima Hladíka. Pak se Fermata na několik let odmlčela.

V 80. letech Fero Griglák pracoval externě jako hudební režisér ve Slovenské televizi. V roce 1986 spolu s Pavlem Kozmou založil skupinu Avion, ve které byl zpěvákem Pavol Habera. Její historiea však měla krátké trvání, Kozma odešel do USA, kde studoval na Berklee School Of Music v Bostonu, Habera odešel zpívat k martinské kapele Team a Griglák začal vystupovat s bratislavskou hardrockovou formací Pressburg,

která se po tragické smrti jejího zpěváka Karola Vilčeka rozpadla. Po tomto rozpadu spolu s Martinom Hanzelom (klávesy) a bubeníkem Jindrou Plankou z Pressburg a s baskytaristom Máriusom Bartoňom, se kterým Griglák hrával na koncertech Pavla Hammela, byla na popud Martina Sarvaše obnovená existence skupiny Fermata. Táto sestava nahrála i jeden regulérní rozhlasový hit, kytarovou instrumentálku ve stylu Garyho Moorea s názvem "Spomienka na Amsterdam" z alba "Simile" z roku 1991.

Nelze ani opomenout, že se Fero podílel spolu s Pecim Uherčíkom, Maťom Ďurindom a Tublatankou i na nahrávce skladby "Loď do neznáma", která se v listopadu 1989 stala oficiální hymnou "Nežnej revolúcie". Griglák v průběhu roků spolupracoval i na albech Jána Lehotského (Janko Lehotský a priatelia a "Čiernobiely svet"), několikrát hrál se skupinou Prúdy a Pavlom Hammelom, ale také s Marikou Gombitovou a Robom Grigorovom. V roce 1994 dostal Fero Griglák od Zväzu slovenských autorov a interpretov cenu Grand Prix za celoživotní přínos pro slovenskou hudbu.

V roce 1996 se objevil na albu trojice Griglák, Horváth, Uherčík pod názvom "Magma", které na chvíli rozvířilo vody slovenské hudební scény. V poslední době je možno jej příležitostně vidět na koncertech s kapelami Collegium Musicum a Fermata.

(Narozen ***)
Guitars (1975)

Josef je slovenský hudebník a kytarista. Působil jako člen kapel Collegium Musicum (1976) a Prúdy (1972-1974).

S kapelou Prúdy nahrál alba "Som šťastný, keď ste šťastní" (1972), "Šlehačková Princezna" (1973), a "Vrabec Vševed?" (1979) a SP "Praj Mi Dobrú Púť/Počítam" (1974). V kapele Prúdy jej Podílel se také na jediném albu Collegium Musicum "Marián Varga & Collegium Musicum" (1976). Pak jej v Collegium Musicum nahradil rodák z Bratislavy Andrej Horváth, který se na Slovensko vrátil ze skupiny Bohémia.

Guitars (1970-1971)

Rastislav je slovenský hudebník a kytarista. Působil v kapelách Collegium Musicum (1970-1971), Blues Five a Combo Black And White nebo Bratislava Jazz Quintet.

Byl zakládajícím členem kapely Collegium Musicum a nahrál s nimi jeji debutové album "Collegium Musicum" (1971). Pak jako člen kapely Blues Five vystoupil na 2. Československém beat-festivalu v roce 1968 a jeho vystoupení se objevilo na dvou samplerech z těchto koncertů - oba dva v roce 1969, jeden u vydavatelství Panton, druhý u Supraphonu. Objevil se ještě na společné nahrávce dua Hammel & Varga "Zelena posta" (Green Post Office, Opus 1972) jako hostující kytarista.

(Narozen 23. února 1949, Velké Losiny, okr. Šumperk, Československo)

Pavel Váně je moravský zpěvák, kytarista, hudební skladatel, aranžér, hudební producent a režisér. Hrál ve skupinách Synkopy 61, Collegium Musicum, Atlantis, The Progress Organization/Progres 2, Bronz, Bowle a VKV a několika dalších doprovodných kapelách, jež doprovázely popové zpěváky. Od roku 1992 je kapelníkem skupiny Progres 2. Pro Českou televizi připravil několik scénářů pro rockové pořady. V devadesátých letech působil jako programový ředitel v rádiích Krokodýl a Jih. Koncertoval v USA, Mexiku, Jihoafrické republice a dalších státech afrického kontinentu, také v Kostarice, Izraeli, zemích střední Asie a snad ve všech zemích Evropy. Když se v brněnských rockových kruzích řekne "Vanš", i průměrně informovaný hudební fanoušek bude vědět, že pod touto přezdívkou je znám Pavel Váně kytarista, skladatel, zpěvák, producent a kapelník brněnské artrockové legendy Progres.

Více na PROGRES 2

Guitars (1969)

Fedor je slovenský hudebník, hráč na kytaru, baskytaru a piáno.

V listopadu 1968 vznikla kapely The New Soulmen, jako druhá inkarnace kapely The Soulmen, v jejíž sestavě se objevili Dežo Ursiny na kytaru, Ján Lehotský na klávesy, Fedor Letňan na baskytaru a Peter Mráz na bicí. Nahráli v listopadu dvě písně (I Have Found a It's Time), ale počátkem roku 1969 se rozpadli aniž by něco vydali. Pak se Fedor mihl v zakládající sestavě Collegium Musicum, ale tam byl brzy nahrazen Rostou Vachou.

Nahrávky kapely:
2010 Speak, Memory (live)
1997 Collegium Musicum '97 (live)
1982 Divergences
1971 Divergencie
1979 On a ona
1978 Continuo
1976 Marián Varga & Collegium Musicum (live)
1973 Collegium Musicum Live (live)
1971 Konvergencie
1971 Collegium Musicum

Kompilace:
1973 Hommage a Johann Sebastian Bach (8:00)

SP a EP:
1970 Hommage à J.S.Bach / Ulica plná plášťov do dažďa

Marián Varga:
2011 Marián Varga + Noneto
2006 Marián Varga & Moyzesovo kvarteto
2006 Hommage a Marián Varga (Antologie)
2003 Solo in Concert
1984 Stále tie dni

Hammel, Hladík, Varga:
1993 Labutie piesne

Vladimír Merta+:
1992 Cestou K... Stabil - In Stabil

Pavol Hammel+:
1989 Vsetko je inak
1976 Na II. programe sna
1972 Zelená pošta

Skupina: Marián Varga - Organ, keyboards Fedor Frešo - Bass, Vocals (04) František Griglák - Guitars Martin Valihora - Drums, percussion Hosté:	Speak, Memory Live, vyšlo 2010, Pavian Records, PM0044-2 (Slovakia) Seznam skladeb: DVD 01. Mikrokozmos (8:29) 02. Ulica plná plášťov do dažďa (7:48) 03. Concerto in "D" (10:51) 04. Strange Theme (16:14) 05. Burleska (9:33) 06. Suita po 1000 a jednej Noci (20:51) 07. Hommage à J.S. Bach (7:14) CD 08. Mikrokozmos (8:29) 09. Ulica plná plášťov do dažďa (7:48) 10. Concerto in "D" (10:51) 11. Burleska (9:33) 12. Suita po 1000 a jednej noci (20:51) 13. Hommage à J.S. Bach (7:14) Total Time: (64:46) Nahráno 28. - 29. listopadu 2009 v Divadle Aréna, Bratislava, Slovakia Producer: Fedor Frešo Cover: Viktor Frešo Graphic: Milk Studio Notes: Ladislav Snopko Photography: Viktor Frešo, Michal Jelínek, Monika Kováčová

Skupina: Marián Varga - Organ Fedor Frešo - Bass, Vocals (04) Dušan Hájek - Drums Hosté: Andrej Šeban - Guitar (03,04,06)	Collegium Musicum '97 Vyšlo 1997, CD Tip, s.r.o., CD 0012 0 331 (Slovakia) Seznam skladeb: 01. Hommage A J.S. Bach (7:56) 02. Naozaj Budem Musieť Odísť (7:18) 03. Mikrokozmos 8:27) 04. Strange Theme (13:06) 05. Interlúdium Podľa S. Prokofjeva (5:13) 06. Ulica Plná Plášťov Do Dažďa (11:56) Total Time: (53:34) Recorded live in Bratislava, June 8th 1997 Producer: Fedor Frešo, Martin Karvaš Mixed: Ján Došek at Ebony Studio Mastered: Ján Došek at Ebony Studio

Skupina: Marián Varga - Piano, Fender Piano, Hohner Clavinet, Roland Jupiter, Roland Vocoder, Minimoog, ARP 2600, Versi Helios Organ Peter Peteraj - Electric and Acoustic Guitars, ARP Avatar Guitar Synth Anastasis Engonidis - Bass Cyril Zelenák - Drums Hosté: Luboš Andršt - Electric and Acoustic Guitars Fedor Frešo - Bass Karol Morvay - Drums Pavol Kozma - Drums Vojtech Magyar - Piano Pavol Hammel - Vocals (10,13,14) Ján Lehotský - Vocals (11,12,15) Smyčcové kvarteto V. Magyara (11) Children's chorus of the Czechoslovak Rario (conducts M. Vach) (B) Bratislavské wind quintet (B) Symphony orchestra of the Czechoslovak Radio at Bratislava (conducts T. Koutník) (C)	Divergencie Vyšlo 1981, Opus, 9113 1221-22 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: Disc 1 Refrény 01. Refrén (6:57) 02. Interlúdiá (9:25) 03. Nemé Výčitky (4:05) - P. F. [1982, 1983........] 04. Prelúdium (1:39) 05. Vianoené vlaky (3:22) 06. Musa quetes I (0:54) 07. Srdce zo zrkadla I (2:00) 08. Pochod I (0:24) 09. Nebo-peklo-raj (2:44) 10. Pochod II (0:22) 11. Srdce zo zrkadla II (1:21) 12. Musa quetes II (1:15) 13. Kominár (2:11) 14. Záver (1:18) Musica Concertante 15. Intráda (2:28) 16. Elégia (7:42) 17. Scherzo (4:56) 18. Dialóg (4:20) 19. Retiráda (2:25) Sadza Do Obálky 20. Refrén o prímerí (3:12) 21. Sadza do obálky (2:26) 22. Pomôž mi (3:09) 23. Prístavy (3:00) 24. Pieseň o blate (6:07) 25. P. S. (2:58) Total Time: (53:34) Producer: Štefan Danko Hudební režie: Vladimír Valovič Zvuková režie: P. Hupka, Ing. Juraj Filo Cover: Albín Brunovski Notes: Kamil Peteraj Design: Tibor Borský

Skupina: Marián Varga - Wersi Organ, ARP Synthesizer, Rolland Synthesizer, Polymoog Peter Peteraj - Lead Guitars Fedor Frešo - Bass Pavol Kozma - Drums Hosté: Pavol Hammel - Spanish Guitars, Vocals (02,03,07) František Griglák - Guitars Marie Rottrová - Vocals (10) Ľudovít Nosko - Vocals (01,05,06,09) Marika Gombitová - Vocals (01,05,08,09) Festivalový Orchester Bratislavská Lýra - big band (10) Josef Vobruba - Conductor (10)	On a ona Vyšlo 1979, Opus, 9116 0727 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: Strana 1 01. Rozhodnutia I. (Varga, Hammel/ Filan) (3:50) 02. Nobelova cena za lásku (Varga, Hammel / Filan) (3:14) 03. Osvetľovač (Varga, Hammel / Filan) (5:37) 04. Amata nobis, quantum amabitur nulla (Varga, instrumental) (9:52) Strana 2 05. Amori (Varga, Hammel / Filan) (2:55) 06. Končeky prstov (Varga, Hammel / Filan) (3:54) 07. Smutnomodrá (Varga, Hammel / Filan) (4:27) 08. Mášmarád (Varga, Hammel / Filan) (6:18) 09. Rozhodnutia II. (Varga, Hammel / Filan) (3:50) Bonus na reedici z roku 1997 10. Piesočný dom (Varga / Peteraj) (3:24) Total Time: (47:30)57 Nahráno ve studiu Opus, Pezinok, Park kultury a oddechu, Bratislava, leden - březen 1979 Producer: Ján Lauko Hudební režie: Ján Lauko Zvuková režie: Ing. Juraj Filo Technická spolupráce: Ivan Minárik Cover: Ivan Popovič Photo: Tibor Borský
V roce 1997 vyšla reedice s bonusovou skladbou „Piesočný dom“, která byla nahrána na Bratislavské lyře v roce 1973.
Skupina: Marián Varga - Piano, Organ, Synthesizers Fedor Frešo - Bass Dušan Hájek - Drums, Percussion Ľudovít Nosko - Guitars, Vocals Karel Witz - Guitars Hosté:	Continuo Vyšlo 1978, Opus, 9116 0704, 91 16 0704 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: Strana 1 01. Pavučiny (Varga, Peteraj) (16:01) 02. Autoportrét slobodného umelca (Varga, Peteraj) (5:52) Strana 2 03. Continuo (Varga, Peteraj) (16:55) Total Time: (38:48) Nahrávání alba probíhalo ve studiu vydavatelství Opus v Pezinoku v prosinci 1977 Artwork: Frantisek Kudláč

Skupina: Marián Varga - Keyboards Dušan Hájek - Drums, Percussion Ivan Belák - Bass Jozef Farkaš - Guitars Hosté:	Marián Varga & Collegium Musicum Vyšlo 1976, Opus, 9116 0446, 91 16 0446 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Mikrokosmos / Mikrocosm (7:23) 02. Ať žije člověk / Long Live Man (16:29) 03. Preludium C dur / Preludium In C Major (2 miniatury a část z baletu Romeo a Julie) (8:40) 04. Hudba k vodotrysku č. 1 / Music To The Fountain No. 1 (10:38) 05. Nesmírný smutek hotelového pokoje / An Immense Sadness Of The Hotel Room (2:37) Total Time: (45:47) Hudební režie: Vladimír Valovič Zvuková režie: Peter Hubka Technická spolupráce: Ľuboš Klásek, František Franzen Odpovědný redaktor: Milan Vašica Návrh obalu: Tibor Bártfay Doslov: Igor Wasserberger

Skupina: Marián Varga - Organ, Piano Fedor Frešo - Bass, Bass Mandolíne, Vocals Dušan Hájek - Drums, Percussion Hosté:	Collegium Musicum Live Vyšlo 1973, Opus, 9115 0261 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Burleska / Burleske / Burlesque (11:01) 02. Si Nemožná / Du Bist Unmöglich / You Are Impossible Part I (8:54) 03. Si Nemožná / Du Bist Unmöglich / You Are Impossible Part II (8:01) 04. Monumento / Monument (14:42) Total Time: (42:38)

Skupina: Marián Varga - Organ, Piano, Subharchord, Bells Fedor Frešo - Bass, Bass Mandolíne, Vocals František Griglák - Guitars, Mandolíne, Vocals Dušan Hájek - Drums, Percussion Hosté: Pavol Hammel - Vocals Detský spevácky zbor pod vedením I. Klocháňa - Background Vocals	Konvergencie 2LP, vyšlo 1971, Opus, 9113 0136-9113 0137 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. P.F. 1972 (22:00) 02. Suita po tisíc a jednej noci / After Thousand And One Night Suite (22:33) 03. Piesne z kolovrátku / The Spinning-Wheel Songs (17:53) 04. Eufónia / Euphony (20:06) Total Time (82:32) Lyrics: Kamil Peteraj Producer: Ing. Viliam Vaškovičř, Marián Varga, Fedor Frešo Hudební režie: Vladimír Valovič Zvuková režie: Peter Hubka, Ing. Peter Janík Nahrané ve studiu Československého rozhlasu v Bratislavě, september-október 1971 Vyšlo na CD v reedícii OPUS spolu s LP Collegium Musicum (Supraphon 1971) Cover: Tibor Borský Sleevenote: Kamil Peteraj
Konvergencie je druhé studiové 2LP slovenské art-rockové skupiny Collegium Musicum. Bylo nahráno v září a říjnu 1971 a vyšlo ještě v prosinci 1971. "Konvergencie" jsou jedním z prvních titulů vydaných tehdy nově vzniklým hudebním vydavatelstvím Opus a jako 2LP představovaly ve své době velkorysý vydavatelský počin. Obsazení skupiny po odchodu kytaristy Rastislava Vacha doplnil krátce před nahráváním osmnáctiletý kytarista František Griglák, kterého Marián Varga přivedl ze skupiny Prúdy. Sestava Marián Varga-Fedor Frešo-František Griglák-Dušan Hájek vydržela do Griglákova odchodu na jaře roku 1972. Album je odbornou kritikou hodnoceno jako jedno z nejlepších v historii slovenské populární hudby. V anketě českých a slovenských hudebních publicistů Československá deska desek, kterou v roce 1990 uspořádal časopis Rock & Pop, skončily "Konvergencie" na 14. místě. Album bylo velice úspěšné i komerčně, dočkalo se několika reedic jak v 70. letech, tak i po sametové revoluci.
Skupina: Marián Varga - Organs, Cembalo Fedor Frešo - Bass, Vocals Rasťo Vacho - Guitars Dušan Hájek - Drums Hosté:	Collegium Musicum Vyšlo 1971, Supraphon, Gramofonový Klub, 1 13 1018 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: Strana 1 01. If You Want to Fall (Varga, Saller) (13:25) 02. Strange Theme Part I. (Varga, Saller) (4:45) Strana 2 03. Strange Theme Part II. (Varga, Saller) (8:50) 04. Concerto In D (Joseph Haydn, arr. Collegium Musicum) (12:40) Total Time: (39:40) Nahráno 26. - 28. října 1970, studio Supraphonu, Praha-Dejvice Producer: Hynek Žalčík Hudební režie: Vladimír Valovič, Vladimír Popelka, Sláva Kunst Zvuková režie: František Řebíček, Jan Chalupský Technická spolupráce: Jiří Rohan

Skupina:
Marián Varga - Organ
Fedor Frešo - Bass, Vocals
Dušan Hájek - Drums
Pavel Váně - Guitars

Hosté:

Hommage a J.S.Bach / Ulica plná plášťov do dažďa
SP, vyšel 1970, Panton, 33 0250 (Czechoslovakia)

Seznam skladeb:
01. Hommage à J.S.Bach (7:12)
02. Ulica plná plášťov do dažďa (6:41)
Total Time: (13:53)

Skladby, zejména pak pocta J.S. Bachovi zaujmou na první poslech. Název druhé skladby byl inspirován sbírkou japonského básníka Tsuboi Shigeji z roku 1957, představitele moderní poezie Japonska, jiné než tradiční haiku. Autory obou skladeb jsou zakládající členové kapely - hráč na elektrické varhany Hammond Marian Varga, basový kytarista Fedor Frešo a bubeník Dušan Hájek. Ti všichni byli na desce vyfoceni ve staré aerovce a k nim se na desce a na fotce přidal ještě Pavel Váně, dnes legenda brněnského bigbítu.

Skupina: Marián Varga - Piano, Organ Hosté: Moyzesovo Kvarteto*, Slovenské Dychové Kvinteto Roman Mešina - Bassoon Ján Slávik - Cello Jozef Luptáčik ml. - Clarinet Tomáš Jánošik - Flute Viliam Vojčík - Horn Igor Fábera - Oboe Alexander Lakatoš - Viola Stanislav Mucha - Violin [1st] František Török - Violin [2nd]	Marián Varga + Noneto Vyšlo 2011, Pavian Records, PM0059-2 Seznam skladeb: Marián Varga & Noneto 01. Domáca úloha (1:01) 02. Náhle (1:50) 03. Čierna ruža (3:25) 04. Srdce zo zrkadla (2:37) 05. Možno, že ma rada máš (2:35) 06. Ked odchádza kapela 3:12) 07. Piesen o láske na prvý pohlad 3:07) 08. Piesen o smútku. Dnes náhle umreli sme dvaja 4:49) 09. Mimochodom 2:44) 10. Piesen o novej podobe lásky. Dievca do dažda 1:56) 11. Labutie piesne 4:22) Quattro Movimenti Per 4 Archi 12. I. Allegro (2:18) 13. II. Adagio (3:10) 14. III. Andantino (1:45) 15. IV. Commodo (3:35) Total Time: (00:34) Arranged: Marek Spusta Engineer: Ladislav Krajčovič, Otto Nopp

Skupina: Marián Varga - Keyboards [Yamaha P-120, Yamaha S 80] Moyzesovo KvartetoJán Slávik - Cello [Violončelo] Alexander Lakatoš - Viola Stanislav Mucha - Violin [1. Husle] František Török - Violin [2. Husle] Hosté:	Marián Varga & Moyzesovo kvarteto Vyšlo 2006, Pavian Records, PM0028-2 / Indies Scope, MAM401-2 Seznam skladeb: Vianočná suita 01. Predohra (2:20) 02. Vianočné vlaky (3:33) 03. Musaquetes I. (1:24) 04. Pochod (0:22) 05. Nebo-peklo-raj (3:14) 06. Srdce zo zrkadla (2:19) 07. Musaquetes II. (1:15) 08. Kominár (2:04) 09. Záver (1:42) - 10. Žltá ľalia (4:16) 11. Z ďatelín (3:46) 12. Voda (1:15) 13. Pomôž mi (3:12) 14. Možno (3:09) 15. Smutná ranná električka (4:47) 16. Nechtiac (1:38) 17. Tŕňová kráľovná (2:48) 18. Domáca úloha (1:03) 19. Antifona 2003 (6:01) Total Time: (49:54) Recording Supervisor [Hudobná Réžia]: Miloš Brunclík Arranged By [Hudobné Aranžmá]: Marek Spusta Engineer [Zvuková Réžia], Mastered: Ivan Minárik Liner Notes: Marian Jaslovský, Oliver Rehák Photography, Design: Vladimír Yurkovic

Skupina: Marián Varga - Piano, Synthetizer Hosté:	Solo in Concert Vyšlo 12. prosince 2003, Ars Nova, none (Slovakia) CD, 1. února 2018, Pavian Records, PM0112-2 Seznam skladeb: 01. Vežová Hudba II (6:51) 02. Canzona (6:46) 03. Nechtiac (1:33) 04. Melódia z prelúdia a fúgy As Dur D.Šostakoviča (3:16) 05. Žltá ľalia (4:36) 06. Bukolika (3:23) 07. Ticho sveta pred Bachom (3:26) 08. Scherzino zo Suity Semplice (1:20) 09. Naozaj budem musieť odísť (2:01) 10. Posledná jeseň (3:50) 11. Dve Brahmsove Variácie na Händelovu tému (2:38) 12. Spomienka na Vivaldiho (1:35) 13. Nesmierny smútok hotelovej izby (3:46) 14. Mobile (1:04) 15. Virágom (improvizácia na uhorskú ľudovú tému) (3:14) 16. Zagajduj, gajdoše (slovenská Ľudová) (1:37) 17. Sonatína pre klavír, 2. časť (3:21) 18. Sequenza (0:50) 19. Téma z Beethovenových variácií na ruskú tému A Dur (0:57) 20. Talianska baletná hudba z opery J. Cikkera "Juro Jánošík" (2:36) Total Time: (58:09)
Záznam bratislavského koncertu z 30. června 2003. Kromě nové úpravy dvou skladeb, "Vežová hudba II", kterou tradičně začíná své koncerty a skladby "Nechtiac", obsahuje album doposud nevydané skladby, které prezentují Vargovou hudební současnost. Album po 15 letech vyšlo v reedici na CD.
Skupina: Marián Varga - Piano, Roland Jupiter8, Roland Vocoder plus, Roland Drums, Computer TR-606, Percussion, Vocal Pavol Kozma - Percission (01,02,03,11) Ladislav Lučenič - Elektric Guitars (02,11) Peter Smolinský - Acoustic Guitars (09,10) Hosté:	Stále tie dni Vyšlo 1984, Opus, 9113 1308 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: Antiwar Requiem 01. Dies Irae (3:13) 02. De Profundis (3:48) 03. Stabat Mater (8:42) 04. Nespavosť (Insomnia) (4:42) Sú aj iné veci (There Are Also Other Things) 05. Vežová hudba (The Tower Music) (5:29) 06. Tie svetlá na nebi sú hviezdy (The Lights In The Sky Are The Stars) (2:20) 07. Detské hry (Children's Plays) (1:32) 08. Ako keď je niekto zamilovaný (As If You Are In Love) (3:26) 09. Smutný spev sťahovavých vtákov (Sad Singing Of The Birds Of Passage) (2:19) 10. Novoročný chorál (New Year's Chorale) (1:29) P. S. 11. Láska, Láska (Love, Love) (3:46) Bonus Track on CD: 12. ... (9:02) Total Time: (49:20)

Skupina:
Pavol Hammel - Vocals, Acoustic Guitar (03,14)
Anton Jaro - Bass Guitar (05,16)
Fedor Frešo - Bass Guitar (02,06,12,13)
Juraj Griglák - Bass Guitar (09,10,11,15,16)
Cyril Zeleňák - Drums
Radim Hladík - Guitars
Marian Varga - Keyboards, Piano
Martin Karvaš - Keyboards, Synthesizer, Programming, Computer (02,03,06,08,10,11,12,13,16)
Hosté:

Labutie piesne
Vyšlo 1993, Monitor Records Ltd, 010151 1331 (Czech Republic)

Seznam skladeb:
Side 1
01. Ranná hudba (Cyril Zeleňák, Marian Varga, Radim Hladík) (2:55)
02. Vták do smutných počasí (Lyrics: Kamil Peteraj/Music: Pavol Hammel) (4:12)
03. Srdce na uzol (L: Kamil Peteraj/M: Pavol Hammel) (1:33)
04. Interludio Inquiento (Cyril Zeleňák, Marian Varga, Radim Hladík) (3:04)
05. Peur De Soi Meme (L: Boris Filan/M: Marian Varga) (3:15)
06. Kvietky (L: Boris Filan/M: Pavol Hammel) (4:10)
07. Fanfaretta (Cyril Zeleňák, Marian Varga, Radim Hladík) (1:13)
08. Kšeft z neba (L: Boris Filan/M: Pavol Hammel) (3:33)
Side 2
09. Zlatá Brána (Lyrics: Boris Filan/M: Marian Varga) (2:28)
10. Zabime ju (L: Boris Filan/M: Marian Varga) (3:07)
11. III. Svetová (L: Boris Filan/M: Marian Varga) (1:56)
12. Labutie piesne (L: Kamil Peteraj/M: Marian Varga) (6:21)
13. Filozof Opica (L: Kamil Peteraj/M: Marian Varga) (3:07)
14. V očistci (L: Kamil Peteraj/M: Pavol Hammel) (2:01)
15. Orol a panna (L: Kamil Peteraj/M: Pavol Hammel) (4:17)
16. Nočná hudba (Cyril Zeleňák, Marian Varga, Radim Hladík) (1:28)
Total Time: (49:20)

Recorded at Ebony Studio, Bratislava, Januar-Marz 1993
Producer: Pavel Daněk
Mixed: Ing. Juraj Solan
Recording Supervisor, Mixed: Ján Došek
Co-producer: Pavol Hammel
Executive-Producer: Tchin Bumm
Cover, Design: František Malík

Po 17 letech opět spolupráce autorů desky "Na II. programe sna". Objevila se nenápadně a bez velké reklamy. "Labutie piesne" jsou kolekcí nenáročné muziky, nad kterou nemusíte přemítat. Prostě si to pustíte a necháte se unášet hladivými tóny Hladíkovy kytary, a Vargovými syntezátory. To vše s nezaměnitelným zpěvem skvělého Hammela.

Skupina: Vladimír Merta - Vocals, Guitars Marián Varga - Keyboards Hosté:	Cestou K... Stabil - In Stabil Vyšlo 1992, ARTeM, Seznam skladeb: 01. Fujara Bohemika / Musica pastorale (10:27) 02. Vím já jeden háječek (lidová) (6:39) 03. Něch sa oni straťja / Ornamenty (6:00) 04. Setkání I. / Stretnutie I. (2:18) 05. Chorální džungle (Kde Bazmek můj) / Variácie na žiadnú tému (6:49) 06. Rozpad na zkoušku / Glória (4:32) 07. Kamarádi (Vladimír Merta/Vladimír Merta) (11:13) 08. Setkání II. / Stretnutie II. (2:09) 09. Brízgalky / Odpustite, pán profesor (2:22) 10. Příliš tichá noc / Dobrá (a úspešná) noc (4:09) 11. První blues mého života / Prvý a posledný pokus o blues (4:08) 12. Mexiko Platz / Mexikoplac (Vladimír Merta/Vladimír Merta) (10:45) Total Time: (71:31) Nahráno v Bratislave-Dubravke v roce 1992 Supervize nahrávky: Alexander Soldán Nahrávka: P. Pecha a ing. Linhart Fotografie VM: R. Sikora a I. K. Menčík Cover: Luboš Drtina
Jedinečný společný koncert M. Vargy a V. Merty, který je deklarací jejich postojů k rozdělení Československa.
Skupina: Pavol Hammel - Lead Vocals, Acoustic Guitar Marián Varga - Piano, Yamaha Dx-7, Prophet 2000, Roland Jpx-8 Hosté: Laco Lučenič - Guitars (01,03-05,07,08), Bass (01,07) Fedor Freso - Bass (01,03,04), Vocals (04) Ján Lauko - Keyboards (5) Martin Karvas - Keyboards (08) Pavol Kozma - Percussion (01,03,04) Dusan Hájek - Percussion (05,07,08)	Vsetko je inak Vyšlo 1989, Opus, 9313 2031 (1989, (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Vojny mravcov (4:52) 02. Zrnko piesku (3:42) 03. Ochorel mi smútok (3:36) 04. Holuby (3:17) 05. Pesiak (4:30) 06. Mimochodom (2:45) 07. Krátky film jedného leta (3:37) 08. Venusa (2:51) 09. Zázrak (5:43) 10. Prológ (3:34) Total Time: (38:27) Artwork: Daniel Zachar

Skupina: Pavol Hammel - Lead Vocals, Acoustic Guitar Marián Varga - Organ, Piano, Synthesizer Radim Hladík - Guitars Ivan Belák - Bass Dušan Hájek - Drums Pavol Kozma - Drums Peter Szapu - Drums Fedor Letňan - Fender Piano, Vocals Tomáš Rédey - Electric Guitars Juraj Lehotský - Trumpet Revival Jazz Band Sláčikové kvarteto J. Bílika Sbor Vivat	Na II. programe sna Vyšlo 1989, Opus, 9116 0493, 91 16 0493 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: Strana 1: 01. Na druhom programe sna (P.Hammel, M.Varga / K.Peteraj) (3:28) 02. Náhle (M.Varga / K.Peteraj) (1:40) 03. Letia husi (P.Hammel / K.Peteraj) (3:51) 04. Voda (M.Varga / K.Peteraj) (1:03 ) 05. S chodníkom na chrbte (P.Hammel / K.Peteraj) (7:09) 06. Ľalia poľná (M.Varga / K.Peteraj) (4:09) Strana 2: 01. Papageno z Novej Vsi (M.Varga / K.Peteraj) (2:13) 02. V zelenej pamäti (P.Hammel / K.Peteraj) (2:56) 03. Na schodoch Gymnázia (M.Varga / K.Peteraj) (2:44) 04. Správne Žiť (P.Hammel / K.Peteraj) (2:24) 05. Z ofsajdu (P.Hammel / K.Peteraj) (2:44) 06. Lodička z papiera (P.Hammel / K.Peteraj) (4:12) 07. Až túto moju pieseň dohrajú (P.Hammel, M.Varga / K.Peteraj) (3:42) Total Time: (42:15)

Skupina: Marián Varga - Organ, Piano, Subharchord Pavol Hammel - Guitars, Vocals Fedor Frešo - Bass, Vocals Dušan Hájek - Drums Rastislav Vacho - Guitars Radim Hladík - Lead Guitars (04,09) Bratislavské dychové kvinteto Sláčikový orchester Československého rozhlasu	Zelená pošta Vyšlo 1972, Opus, 91 2444-2 332 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: Strana 1: 01. Domáca úloha (M.Varga) (1:14) 02. Z Ďatelín (M.Varga / K.Peteraj) (3:30) 03. Tenis (M.Varga / K.Peteraj) (4:39) 04. Smutná ranná električka (M.Varga / M.Válek) (5:25) 05. Krajina bielych dievčat (P.Hammel / K.Peteraj) (6:48) Strana 2: 06. Páví ples (P.Hammel, M.Varga / B.Filan) (6:11) 07. Cesty bláznov (M.Varga / B.Filan) (3:36) 08. Nechtiac (M.Varga / K.Peteraj) (1:47) 09. Slnečnice (M. Varga / K.Peteraj) (3:26) 10. Zelená pošta (M.Varga, P.Hammel / K.Peteraj) (7:07) Total Time: (43:43) Nahrané v experimentálnom štúdiu Československého rozhlasu v Bratislave v máji 1972 Producer: Jozef Skovay Mastered: Alexander Soldán Artwork: Tibor Borský, Tomáš Horváth