1. Není nad Modrou knížku       2. Hladík přebírá otěže...         3. Jazz-rockové opojení          4. Art rock s novou sestavou          5. Konec art rocku...          6. Po rozpadu kapely         7. Koncertní návrat kapely      8. Epilog

Blue Effect byla jedna z nejznámějších českých rockových skupin založená v roce 1968. V průběhu své existence používala různé varianty svého názvu, především vlivem okolností, než svým přesvědčením, The Special Blue Effect, The Blue Effect, Modrý efekt, M Efekt či M. Efekt. Jejím leaderem a jediným stálým členem od založení v roce 1968 až do své smrti v roce 2016 byl legendární kytarista Radim Hladík. Blue Effect svoji tvorbou jednoznačně přesáhl hranice naší republiky a jeho tvorbu můžeme s naprostým klidem přiřadit k těm největším dílům a kapelám art rocku světového formátu. Byly to divné časy. Psal se rok 1968 a ve světě se toho hodně odehrávalo, ve Francií byly studentské bouře, v Anglií vrcholila Beatlemánie. Západní pobřeží USA v Kalifornii žilo květinovou generací Hippies, ve Vietnamu trvala nesmyslná krvavá zhoubná válka, kterou vedly USA a v tehdy socialistickém ČSSR bylo období politického i společenského uvolnění až do obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy armádou Polska a Sovětského svazu. Tím pádem komunistický režim začal opět přitvrzovat, začala "normalizace" a tehdy se začal odvíjet i příběh kapely Blue Effect. 1. Není nad Modrou knížku Kapelu založili v září - říjnu roku 1968 baskytarista Jiří Kozel (ex-P-67, ex-Colour Images), zpěvák Vladimír Mišík (Uragan, Komety, The Matadors, skupina Karla Duby, New Force) a bubeník Vlado Čech (New Force). Na kytaru měl hrát Petr Netopil, ale v těchto dnech opustil kytarista Radim Hladík (Komety, The Matadors) velice úspěšné The Matadors před jejich odejezdem na angažmá v muzikálu Hair, a tak si posty v kapelách prohodili. Radim Hladík odmítl následovat svůj předchozí soubor Matadors na dlouhodobé zahraniční angažmá a torzo Matadors, doplněné o méně známé hráče, nevydrželo déle než rok. O něco později do The Blue Effect přišel druhý kytarista Miloš Svoboda (ex-Donald, Rogers Band). Skupina zvolila z popudu Mišíka název The Special Blue Effect, který odkazoval na "modrou knížku", neboť zakládající členové Kozel, Mišík, Čech a Hladík dostali každý u vojenského odvodu do tehdy povinné dvouleté branné služby v Československé Armádě "modré knížky", která byla potvrzením o zproštění tehdejší povinné vojenské služby. Prvním, kdo tuto povinnost nesplňoval, byl až Lešek Semelka, který se k souboru připojil později. Název byl nedlouho poté zkrácen na The Blue Effect. Kapela The Blue Effect začala zkoušet v New Clubu v listopadu téhož roku. Pikantní je, že všech pět už se v New Clubu jednou sešlo v rámci tamních jam-sessions. Kapela se však bez ohledu na časovou tíseň se dokázala připravit na koncertní premiéru, která se odehrála ve středu 27. listopadu 1968 v Music F Clubu v Praze na Smíchově. "Nad beatovým Betlémem září nová hvězda! I pohlédli všichni k hvězdě nad obzorem, spěchali k ní a jí se klaněli. Jas její byl jasně modrý a tak ji pojmenovat se rozhodli Blue Effect," přivítal je v časopisu Pop Music Express Jan Křtitel Sýkora, podivuhodný kouzelník české hudební publicistiky. Do konce roku stihla kapela excelovat na 2. československém beatovém festivalu, který se uskutečnil v prosinci 1968 v pražské Lucerně, na němž skupina získala hned čtyři ceny: kapela a objev roku, Radim Hladík jako muzikant roku a dodnes živý hit, píseň "Sunny Grave/Slunečný hrob" skladbou sezóny s hudbou Vladimíra Mišíka. Počátkem jara 1969 jim vyšla jejich první deska, singl "Slunečný hrob/I've Got My Mojo Working", obsahující počeštěnou verzi zmiňované vlastní skladby a na druhé straně bluesový standard, zaznamenala mimořádný posluchačský ohlas. Podle pozdější zprávy v bulletinu Spektrum Express se prodalo za týden na tehdejší dobu neuvěřitelných 12 000 výlisků, za půl roku už 50 000. Dne 11. dubna 1969 na vyhlášení ankety Top Show klubu Olympik v Lucerně hrál Blue Effect bez Miloše Svobody, který odešel ke Golden Kids. Ve shodnou dobu natočené EP "The Blue Effect" bylo přijato s podobným úspěchem. Vzápětí se skupina změnila na kvartet, když ji opustil Miloš Svoboda, a jediným kytaristou tak na dlouhou dobu zůstal Radim Hladík. S nástupem normalizace po sovětské okupaci v roce 1968 přicházely první represe proti rockové hudbě. Kapela od dubna do srpna 1969 natáčela svoje debutové album "Meditace" (1970), kterou již provázely problémy ohledně textů. V Blue Effect psali na první desce texty Jiří Smetana a Jiří Kozel. Ten psal některé texty se svým otcem, protože příliš angličtinu neovládal, jeho otec na tom byl o poznání lépe. Některé písničky tvořili jako kapela dohromady, ale už tehdy se zde výrazně prosazovali v roli skladatelů Vladimír Mišík a také kytarista Radim Hladík. Tyto texty, které se nakonec objevily na desce, ale nebyly původní. Autorem prvotních textů byl Jaroslav Hutka, který napsal takové texty, o kterých si cenzura myslela, že každým slovem napadají tehdejší komunistický režim. Obsahově byly výborné, ale pro režim nepřijatelné. V roce 1969 už to zkrátka nešlo. Proto se kapela, včetně redaktorů Supraphonu, rozhodla, že písně raději přetextují do takové míry, aby prošly. Název alba vznikl původně podle setkávání kapely s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který opatřil svými texty první stranu desky. Tyto texty však nebyly obzvláště kvůli Hutkově nonkonformnímu životnímu stylu povoleny a tyto písně musely být přetextovány Zdeňkem Rytířem. Druhá strana desky obsahovala skladby v angličtině, která byla stále ještě na rockových albech povolena. Čtveřice Hladík, Mišík, Čech a Kozel zde vytvořila kolekci skladeb, která přesto obsahuje nezapomenutelné okamžiky, včetně vysoce patetické písně "Paměť lásky". Brzy následovaly úspěšné koncerty po celé republice, na nichž jako předskokan působil Jaroslav Hutka, dobovým tiskem přezdívaný podle proslulého guru Beatles "Maharishi Blue Effectu". V červenci 1969 se konala přehrávka v New Clubu pro anglického talent - scouta Martena. Avšak z možného vystoupení Blue Effect na tehdejším prestižním festivalu v Richmondu, o němž se psalo v Aktualitách Melodie, však díky obstrukcím Pragokoncertu nebylo nic, stejně jako z možného turné po Skandinávii po boku slavných Jethro Tull. Dne 29. listopadu 1969 se odehrála premiéra nového pořadu v Music F Clubu. Některé nové písničky se po letech objevily v instrumentálních verzích na deskách, např. "Greedy lvy" jako "Popínavý břečťan". 2. Hladík přebírá otěže... Neutěšené politické poměry odvedly skupinu na dlouhodobé zájezdy od srpna do září do Polska. V polovině roku 1970 během turné byl donucen opustit sestavu Vladimír Mišík. Na jedné straně mu byly vyčítány hvězdné manýry a podle názorů zbylých členů kapely i menší úspěch alba "Meditace", které vyšlo teprve v červnu 1970. Mišík vysvětloval svůj odchod intrikami, jakož i vlastní preferencí anglických textů v repertoáru. Vedoucím kapely se po něm stal Hladík, který jím zůstal až do jejího zániku. Již v tuto dobu začala skupina inklinovat ke skladbám s delší stopáží a přikláněla se k instrumentálnějšímu jazzrocku. Důvody změny stylu byly mnohé: vzrůstající popularita tohoto žánru, větší tolerance přitrvrzujícího normalizačního režimu k "hudbě utlačované americké menšiny", tj. jazzu, a také až absurdní přísnost tehdejších oficiálních schvalovacích komisí k textům písní rockových kapel. Blue Effect 1970 - Kozel, Semelka, Čech, Hladík V časopisu Aktuality Melodie 22/1970 uvedl Mišík o okolnostech svého vyhazovu: "Už ne tolik lidí ví o zívaní, neupřímnosti, vlivech... hrůza musí být zůstávat spolu přes nenávist, na smlouvu... to muselo skončit". Blue Effect reagoval o dvě čísla později, když Mišíkovi přičetl k tíží nepovedenou "Meditaci", hvězdné manýry a špatné vztahy s ostatními. Tehdy velmi ostrá výměna názorů působí dnes ovšem spíše úsměvně, zvláště vzhledem k pozdější Mišíkově orientaci na výhradně české texty. V roce 1970, ještě za účinkování Mišíka, se ke skupině v létě připojil klávesista Lešek Semelka (ex-The Cardinals a Rebels), který se stal posléze i jejím zpěvákem a propůjčil skupině svůj charakteristicky zastřený hlas. Pro Vinyl Story o tom Semelka řekl: "Byl jsem se skupinou Cardinals na šňůře na Slovensku. Radim Hladík se přijel podíval na náš koncert, pak jsme šli na večeři do hospody a nad řízkem mi nabídl členství v Blue Effect. Polknul jsem své sousto a řekl mu, že ano. Neváhal jsem ani pár vteřin." Bylo to v době, kdy se schylovalo k odchodu původního zpěváka Vladimíra Mišíka. Pár týdnů v Blue Effectu ale Mišík a Semelka působili souběžně. "Radim Hladík chtěl do Blue Effect nějaký harmonický nástroj, ale syntezátory tehdy ještě samozřejmě nebyly," vzpomínal Semelka. "Já jsem proto musel hrát na různé klavíry, které v těch sálech patřily k vybavení, často to byly velmi zanedbané nástroje. Takže jsem kromě koncertu dělal záslužnou činnost - ladil jsem pořadatelům piana. Náš zvukař vymyslel takový snímač, který zespodu připevnil na ozvučnici a touto elektrickou cestou klavír lépe zapadl do zvuku kapely" Po návratu z turné po Polsku se kapela dostala do nahrávacího studia a začala experimentovat v jazzrockové fúzi se souborem Jazz Q Martina Kratochvíla a Jazzovým orchestrem Čs. rozhlasu. V tomto roce se v březnu uskutečnilo natáčení dvojprojektu, kdy Blue Effect v sestavě bez Mišíka natočil spolu se skupinou Jazz Q Martina Kratochvíla album "Coniunctio" (1970). Jednalo se o více experimentální a na svou dobu i novátorskou fúzi mezi free jazzem a rockem, značně inspirovanou albem Ornette Colemana Free Jazz. Tituly skladeb musely být z důvodů politické neutrálnosti banální, jako např. "Návštěva u tety Markéty", "Vypití šálku čaje" či "Asi půjdem se psem ven". Deska je i ve světovém kontextu zajímavá svou progresí, jazz rock jako takový se ve světovém měřítku tehdy ještě nijak zvlášť nerozvinul a tady vznikly nahrávky, kde instrumentalita, zejména tria Hladík, Stivín (fl) a Kratochvíl (key), vzbuzovala zaslouženou pozornost. Hladík zde už nechával naplno promluvit svoje snahy o delší prokomponované celky. V roce 1971 kapela musela, podobně jako řada dalších skupin, přejít na český název Modrý efekt, který však její členové pro jeho těžkopádnost zkracovali na M. Efekt. Dne 21. října 1970 nový zpěvák Lešek Semelka přezpíval anglicky tři písničky na exportní verzi debutového alba "Meditace", které vyšlo v roce 1971 pod názvem "Kingdom Of Life". Recitativ v písničce "Kingdom Of Life" namluvil vrátný studia Mozarteum, bývalý pilot RAF. V listopadu 1970 se odehrála pražská premiéra obsazení se Semelkou v divadle Rokoko. Redaktor Jaromír Tůma sice v recenzi koncertu v Aktualitách Melodie Blue Effect nešetří, označuje jej však za českou "nejlepší hard rockovou kapelu". Dne 16. dubna 1971 vystoupili Blue Effect na 3. čs. beatovém festivalu. 3. Jazz-rockové opojení Co se týče hudební stránky, Lešek Semelka se vyjádřil: "Naše muzika začala květnatět, přibývaly tam složitější harmonie, prostě to už nebyl takový bigbít jako na začátku. Hodně jsme poslouchali kapely typu Yes, už to chtělo víc, než jen to rané bigbítové hraní." Skupina pokračovala v jazzrockovém zaměření a spojila se s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu (JOČR) pod vedením Kamila Hály, se kterým natáčela od 20. července 1970 album "Nová syntéza" (1971). Impuls ke spolupráci Blue Effect s JOČR vzešel od jejího tehdejšího producenta Oskara Jelínka. Nahrávka byla plně instrumentální, a skupina s ní vystoupila i na Mezinárodním jazzovém festivalu v roce 1971. "Toto je nejprogresivnější dramaturgický počin za dobu konaní orchestru!" tvrdil trombonista JOČR Ladislav Pikart v sleeve-note k albu. Následné recenze alba byly ovšem o něco zdrženlivější. Dirigent Kamil Hála přispěl na této desce i autorsky, hlavně však nově pro JOČR zaranžoval skladby, jejichž zpívané verze měl Blue Effect už nějakou dobu ve stálém repertoáru. Ze Semelkovy skladby "Tam, kde potkáš lásku" se po přepracování v bigbandovou instrumentálku stal "Směr jihovýchod". Album "Nová syntéza" obě hudební tělesa uzavřelo do raně artrockových dimenzí, které dopředu předurčily další stylové směřování Hladíkovy skupiny. Autorsky se úspěšně zapojuje i Semelka, viz "Směr jihovýchod", obě Hladíkovy skladby, "Má hra" a "Popínavý břečťan", oplývají už typickými znaky Hladíkovy osobnosti, dobře se na druhé straně desky poslouchají i "Blues Modrého efektu" a "Nová syntéza" Kamila a Vlastimila Hály. Toto album postavilo základy artrockového monumentu Blue Effectu. Navíc, a to i ve světovém kontextu výjimečně, se úspěšně podařilo k sobě zkombinovat kapelu a orchestr. Díky podnětu Oskara Jelínka působila skupina v pořadu Divadla hudby Modrý efekt - beat či jazz? Změněný název skupiny již odpovídal dobovému utahování šroubů. Na čtvrtém zájezdu Blue Effect do Polska v srpnu se skupina těšila znamenitým návštěvám - v Krakově 4× po 4000 diváků, v Gdaňsku tři koncerty pro 6000 posluchačů za jeden den. V říjnu 1971 se v pražské Lucerně uskutečnil osmý ročník Mezinárodního jazzového festivalu. Akce byla rozložena do čtyř tematických večerů, z nichž se jeden jmenoval Koncert pop jazzu. Festival jako takový především reprezentoval tehdejší trend k syntéze jazzu a prvků progresivního popu, odvozeného z beatové vlny, který významně ovlivňoval i hudebníky donedávna zaměřené na free projev, uvolňující rytmické, harmonické i formální vazby. Nejzajímavějším pokusem této oblasti bylo právě spojení Jazzového orchestru Čs. rozhlasu a beatového souboru Modrý efekt v pěti skladbách, spojujících instrumentační možnost velkého souboru dechových nástrojů a beatového rytmického základu. Na měsíc říjen inzeroval Radim Hladík v Melodii nahrávání SP a LP s materiálem, který byl hráván na koncertech. Poprvé, bohužel však nikoli naposled, z natáčení sešlo, neboť vydavatelství Supraphon skupinu blokuje. Roku 1972 odchází z kapely baskytarista Jiří Kozel, který v březnu 1972 emigroval do Švýcarska. Nahradil jej baskytarista a houslista Josef Kůstka, bývalý Semelkův spoluhráč z The Cardinals. V červnu Lešek Semelka, od počátku 70. let inklinující k popu, zpíval na festivalu Děčínská kotva píseň "Eldorádo" popového skladatele a producenta Bohuslava Ondráčka. Tu pak M. Efekt natočil v listopadu na singl společně s písní Radima Hladíka "Dívko z kamene". Skupina se neuvěřitelně rozjíždí, určitou satisfakcí za nemožnost vyjet před dvěma lety na společné turné s Jethro Tull jsou její koncerty v září 1972 s Ten Years After a maďarskou kapelou Omega na rockovém festivalu v Helsinkách ve Finsku, kde obdrželi znamenité reference ve finském tisku. Dne 20. října 1972 proběhlo druhé vystoupení M. Efekt na pražském Mezinárodním jazzovém festivalu (MJF) v Lucerně. Roli zrušených československých beatových festivalů částečně nahradily z iniciativy Jazzové sekce Pražské jazzové dny. Zde mohly vystupovat i rockové kapely, avšak Modrý efekt svoji účast v roce 1976 paradoxně odmítl s tím, že se za jazzové uskupení nepovažuje. Jakkoli měla skupina problémy s vystupováním i vydáváním své produkce v tuzemsku, koncertovala i nahrávala v zemích sousedních, v Polsku a bývalé NDR. V lednu 1973 ve studiu firmy Amiga v tehdejší NDR, kde M. efekt - stejně jako v Polsku, na počátku 70. let hojně a úspěšně koncertoval, natočil čtyři písničky. Jedna z nich vyšla na CD reedicích alb M. efektu v druhé polovině 90. let, stejně jako živá nahrávka písně "Clara", která tehdy tři měsíce vedla celostátní východoněmeckou hitparádu. V období březen až červen se nahrávalo album, které vyšlo ale o dva roky později pod názvem "Radim Hladík & Modrý efekt" (v angličtině "Benefith of Radim Hladík"). V roce 1973 přišlo natáčení dalšího alba, kde se již jednoznačně profiluje Radim Hladík jako československá kytarová jednička. Album vyšlo sice až za dva roky, ale právě v této době přišel první jednoznačný vrchol tvorby. V srpnu roku 1973 vzniká pod názvem M. Efekt proslulá "Nová syntéza 2" (1974). Jedná se nejen o špičku českého/československého art rocku, ale toto album lze suverénně zařadit po bok těch nejvýznamnějších dobových artrockových nadčasových děl. "Nová syntéza 2" v mnohém také působila dotaženěji než její předchůdkyně a objevily se na ní i zpívané skladby. Tvořily ji už výhradně skladby členů skupiny, tři jsou od Radima Hladíka, jedna od Josefa Kůstky, bývalého Semelkova spoluhráče z Cardinals, který roku 1972 nahradil basistu Jiřího Kozla. Mezi sólisty slyšíme trumpetistu Laca Decziho, varhaníka Karla Růžičku a tenorsaxofonistu Petra Krále, navíc monumentalitu titulní skladby posiluje Sbor Pavla Kühna. Toto album je řazeno spolu s deskou "Kuře v hodinkách" od Flamenga k těm největším historickým českým albům. První strana je celá ve znamení Hladíkovy kompozice "Nová syntéza 2" s výborným textem Pavla Vrby. Ten se také stává na další léta dvorním textařem Modrého efektu. I když celek trvá přes dvacet dva minut, při poslechu ani nedýcháte. Na druhé straně jsou tři velmi silné skladby, které otextoval Eduard Pergner (pseudonymem Boris Janíček). Legendární Je třeba "Obout boty a pak dlouho jít", expresivní "Klíště" a nadupaná skladba "Jedenáctého října". Skladba "Klíště" se udržela v repertoáru skupiny několik let. Semelka vzpomínal: "'Klíště' bylo naším úspěšným koncertním číslem. Hladík hrál na kytaru smyčcem, Pepa Kůstka na basu taky smyčcem. Pro spoustu lidí to bylo velice atraktivní, něco takového tady nikdo předtím neviděl. Taky to byla krátká, vypjatá skladba, žádné sáhodlouhé instrumentální pasáže. Radim přinesl základní nápad, já jsem vymyslel zpěv a harmonii". Obě "Nové syntézy" byly ambiciózními počiny a dávno nezpochybnitelně patří do historie českého jazzu i rocku. V květnu - červnu roku 1974 Modrý Efekt koncertoval na budapešťském Kisstadionu v Madarsku společně s anglickými Angel. Zároveň M. Efekt vystupoval v Polsku s Czeslawem Niemenem, Omegou, SBB a dalšími kapelami. Na podzim M. Efekt a JOČR prezentovali na MJF v Praze ve Smetanově síni "Novou syntézu 2". Jazzrockový vliv ještě nese s notnými problémy vydané po dvou letech převážně instrumentální album "Modrý efekt & Radim Hladík" (1975), které čekalo na své české vydání dva roky a obsahuje populární skladbu "Čajovna". Čistě instrumentální album nejen zpracovává motivy předešlé tvorby (např. "Boty"), ale poukazuje i na minulou spolupráci (jako hosté jsou zde Martin Kratochvíl a Jiří Stivín), přináší také i nadčasovou skladbu "Čajovna", která původně vznikla jako pouhopouhý dovětek alba. 4. Art rock s novou sestavou Se svoji labutí písni vystoupila v únoru 1975 v Teplicích rocková čtveřice Hladík - Semelka - Čech - Kůstka. Lešek Semelka a Josef Kůstka na počátku roku 1975 odešli do nově zakládané kapely Bohemia a po čtyřech měsících zkoušení s novými členy a nejrůznějších konkurzech a spekulacích, kdy členem se měl stát i Marian Varga z Collegium Musicum, basista Jan Nový, někdejší člen plzeňské kapely Koule, se kapela objevila v úplně jiném složení. Jan Nový vypadl po čtyřměsíčním zkoušení, když mu Pražské kulturní středisko zamítlo kvalifikaci. S Hladíkem a Čechem natočil pouze instrumentální podklad na po právu zapomenutý singl Milana Drličiaka "Život jsou dlouhé schody / Obyčejní tvrdohlaví lidé". V létě přichází klávesista a zpěvák Oldřich Veselý z kapely Synkopy 61, který přijel do Prahy na zkoušku a zazpíval moravskou písničku "Ej, padá, padá rosička" a zbylí členové Hladík a Čech řekli: Tak tě berem!. Sestavu na podzim doplnil famózní baskytarista Fedor Frešo působící dříve ve slovenské kapele Prúdy, The Soulmen či Collegium Musicum. V říjnu potkal Veselý na jedné z přednášek prvního ročníku dálkového studia hudební vědy na filosofické fakultě Fedora Freša. Po bleskovém telefonátu s Hladíkem začal nenápadně vyzvídat a zjistil, že Fedor s nikým nehraje a působí jen jako hudební redaktor v rozhlase. Frešo k tomu uvedl: Po odchodu z Collegia Musica v létě 1974 jsem s nikým nehrál a vlastně jsem ani moc nechtěl. Byly tu nějaké projekty, ale nakonec stejně ze všech sešlo. Předloni v létě jsme se trošku dohadovali s Ferem Griglákem, nebral jsem to však příliš vážně. Pak basista, kterého jsem měl ve Fermatě nahradit, zůstal a já si všiml, že mi to začíná vadit, svrběly mě prsty a měl jsem chuť se znovu pustit do muziky. No a jednou večer sedím doma, zvoní telefon a volá Radim. Prý, ahoj, co děláš a pojď k nám hrát..." Frešo v listopadu skončil zaměstnání v rozhlase a začalo se zkoušet. Fedor Frešo nadále zůstal bydlet na Slovensku, s kapelou však zkouší Praze a k vystoupením se kapela sjížděla ze svých domovů. V hrubých obrysech měl Hladák jednu 20-minutovou skladbu, jinak nebylo nic, ale během dvou měsíců vznikl úplně nový repertoár. V tomto složení se skupina začala přiklánět k artrocku. V prosinci 1975 se obnovený M. Efekt poprvé objevil ve studiu, kde natočil píseň "Golem" pro sampler "Staré pověsti české". Frešova přítomnost ve skupině umožnila oficiálně působit ve slovenském prostředí, které rockové muzikanty omezovalo o něco méně. Přesto měl M. Efekt nadále problémy se svými texty a zdroj inspirace tak hledal v hudbě lidové. Federální sestava se uvádí v lednu natočeným albem "Svitanie" (1977) ve studiu slovenského vydavatelství Opus, se kterým se dostavil další vrchol jejich tvorby. Jednalo se o lidové písně nebo skladby jim podobné, které byly upraveny do dlouhých rockových aranží. Hudba "nového" M. Efektu je podstaně jiná než za Semelkovy éry. A také se hodně odlišovala od produkce ostatních domácích skupin. Kapela se nyní ustálila na kvartetu, nejsou zde žádná další tělesa a na místě se objevilo zaměření M. Efektu k přirovnávání ke kapelám typu Yes. Skladby "Vysoká stolička, dlhý popol", "V sobotu popoludní" a kompozice "Svitanie" jsou typickou ukázkou vyzrálého art rocku, který si nic nezadá se světovou scénou. Skladba "Ej, padá, padá rosenka" bývá označována za absolutní vrchol. Sólo v této skladbě patří mezi neoddiskutovatelné vrcholy české rockové kytary obecně. Zakrátko byl skupinu donucen opustit Frešo, který se vrátil do obnovených Collegium Musicum. Důvodem byla jeho až příliš velká tvůrčí dominance, když Frešo jako vystudovaný muzikant předčil svou rychlostí při společném skládání hudby ostatní spoluhráče. Radim Hladík v seriálu Bigbít uvedl: "Fedor... vystudovaný muzikant... vždycky když jsme aranžovali a tápali, když jsme nevěděli kudy dál, tak řekl - můžeme to udělat takhle, takhle a takhle. A protože byl rychlejší, tak vždycky došlo na jeho řešení. Po půl roce jsme zjistili, že nehrajeme svoji muziku, že hrajeme to, co chtěl on". Po odchodu Freša se do skupiny vrátil Semelka a první česká "supergroup" sestava tak dostala zcela ojedinělé obsazení - kytara, bicí a dvoje klávesy. Na popud Hladíka bylo totiž rozhodnuto, že tento klávesista nahradí rovněž uvolněné místo baskytary a bude hrát také na basový syntezátor (Moog). Přešel rok 1978 a v roce 1979 upravil Blue Effect do rockové podoby básen Jiřího Wolkera "Poštovní schránka na rohu ulice", na tomto projektu pěvecký part nahrála vynikající zpěvačka Jana Kratochvílová. Na podzim se odehrály první koncerty sestavy Hladík-Veselý-Semelka-Čech. Toto období je charakterizováno úspěšnou spoluprací s básníkem Pavlem Vrbou, jenž již dříve vytvořil některé texty pro album "Nová syntéza 2" a byl je schopen napsat natolik neutrálně, že dobře procházely i oficiálními schvalovacími procesy. Tato spolupráce vyvrcholila na oceňovaném artrockovém albu "Svět hledačů" (1979), které bylo natočeno v měsících září - prosinec. V sestavě Hladík, Čech, Veselý a Semelka má album specifickou tvář, kdy první polovina je až na entrée Oldřicha Veselého ponechána dvěma skladbám adima Hladíka, druhá strana je ve znamení dvou skladeb Leška Semelky. Ve skladbách "Rajky" či "Zázrak jedné noci" dostává art rock kapely další zcela specifickou dimenzi. V roce 1979 došlo k menší personální krizi a ke konfliktu mezi Semelkou a Veselým, který skončil v létě odchodem Veselého zpátky do Synkop 61. Ještě předtím dne 7. dubna 1980 kapela stihla odehrát premiéru nového pořadu Svět hledačů v Lucerně pod režii Juraje Herze. I když se v dobovém tisku objevily fámy o tom, že do kapely má přijít Vladimír Guma Kulhánek, další excelentní baskytarista, podle níž zkušebnu skupiny v Michlově huti u Vlmperka hudebník navštívil, kapela se rozhodla pokračovat dál jako trio, tedy Hladík, Čech a Semelka, což byla také velmi unikátní záležitost. V říjnu 1980 tak vznilo album "33" (1981), které bývá dost často podceňováno. V podstatě to bylo jejich poslední dlouhohrající album. V březnu 1981 se M. efekt se vrátil s koncerty do Polska, v květnu pak odehrál společný koncert v Bukurešti s maďarskými Piramis. Důležitou událostí ale bylo, že v létě po koncertě v Kadani dne 2. června 1981 z kapely odcházejí Semelka i s Čechem, kteří založili Společnosti Leška Semelky (S.L.S.), a Hladík zůstává sám. Derniéra tříčlenného M. Efektu proběhla v Jihlavě, ta pražská proběhla v prostorách budoucího Junior klubu Na chmelnici. Skupina byla po celou následující sezónu nefunkční. Od roku vydání "33" do konečného rozpadu Blue Effect uběhlo sice ještě bezmála deset let a kapela ještě třikrát změnila sestavu, do studia se na natočení dlouhohrající desky však od té doby už nedostala. Vzniklo alespoň několik singlů a živých nahrávek, na nichž je vývoj, který Blue Effect se svým matadorem Radimem Hladíkem v čele prožíval, krásně viditelný. 5. Konec art rocku... Radim Hladík se pak překvapivě rozhodl zaměřit na moderní úderný rock s hutným "spodkem", přesto čitelný a průzračný, a pro občasné úlety k blues. Nezvolil ale metodu šoku, ale cestu cílevědomé přípravy. Radim Hladík nabíral nové muzikanty a začal pracovat na změně stávající image Blue Effect. Marně bychom hledali v sestavě klávesové nástroje, když se na jaře roku 1982 se obklopil kytaristou a zpěvákem Oldřichem Kellnerem (ze skupiny Apollobeat Petra Spáleného), posíleného kytarovým syntezátorem Roland, bubeníkem Josefem Havlíčkem (od Jiřího Schelingera). Na chvíli se skupinou mihne baskytarista Ladislav Boháček z Abraxasu, toho však v červnu vystřídal Radek Křemeňák (ex-Bumerang z Plzně). Vedle výrrazného kytarového zvuku byl novým poznávacím znamením i Kellenerův a Křemenákův poměrně vysoko položený zpěv. Ve stejném roce byla plánovaná premiera nové sestavy dne 26. června 1982 v Kaplici, ale kapela ji nestihla. I přes jeden vydaný singl se ale sestava nijak zvlášť nerozjíždí. Existenčně je zajišťovalo mj. turné po tehdejším Sovětském svazu, kde v měsících říjen - listopad 1982 doprovázeli zpěvačku Petru Janů na vystoupení od Ašchabadu až do Ulan-Ude. V první polovině koncertů si testovali vlastní materiál. Singly, které průběžně vycházely, měly různé podoby, nálady a tvary, přesto je jim jedna, z dnešního pohledu, velmi příjemná společná věc. A to odklon od rozsáhlých artovních aranží směrem k "písničkovitějším" tvarům, přitvrzení a jednotnému, syrovějšímu výrazu. V roce 1983 vyšel singl "Něžná / Záhada jmelí", jediný oficiální zvukový záznam sestavy Hladík - Kellner - Křemeňák - Havlíček. Píseň "Něžná" pak zvítězila v bratislavské televizní hitparádě Triangeľ. Nálada skladeb jako "Záhada jmelí", či "Úhel pohledu", přitom kdo z dnešních fanoušků Lucie ví, že v závěrečné fázi v Blue Effect fungovala rytmická dvojka Koller - P.B.Ch., má jasný tah na bránu a energie, která z muzikantů vyzařuje, je přesvědčivá a dík tomu možná skladby přežily dodnes. V létě 1984 se jen na chvíli vrací Vlado Čech, ale odchází Havlíček (vrací se k Petrovi Spálenému). V červnu 1985 M. efekt opouštějí Radek Křemenák, který se stal členem Pumpy, a Vlado Čech kvůli problémům s alkoholem. Dvojici Hladík - Kellner doplňuje Luboš Manda (z doprovodné kapely Dalibora Jandy). Skupina pak jezdí po klubech s pořadem Hladíkovy krabičky, regulérní program kapely neprošel schvalovacím řízením. V dubnu 1986 sestava Hladík - Kellner - Manda nahrává singl "Doktor / Čajovna", poslední vydanou nahrávku pod hlavičkou M. Efekt. Následně dne 21. řervence 1986 umírá Vlado Čech. V následujícím roce 1988 se M. Efekt představuje ve složení Hladík, Manda, David Koller (Jasná páka, SLS, Žentour, hraje paralelně s kapelou Lucie) a Luboš Pospíšil, kterému se rozpadla doprovodná skupina 5P (původně z C&K Vocal). Sestava ale nemá budoucnost. V listopadu až prosinci 1988 stihli odehrát k 20. výročí skupiny. V lednu 1989 se představili na Koncertě pro Arménii. Na jaře 1989 jim vychází singl "Kampa / Úhel pohledu". V prosinci 1989 Blue Effect vystoupil ve Sportovní hale na Koncertu pro všechny slušný lidi. V lednu 1990 ale David Koller odchází z Blue Effectu, aby se naplno věnoval výhradně Lucii. Několik koncertů odehrál se skupinou Josef Havlíček, ale na jaře však Blue Effect končí. Léta šla dál, rok 1989 byl rokem, kdy v Československu skončil totalitní komunistický režim Sametovou revolucí. Byl to začátek demokracie, takže i rocková hudba se začala dostavát zpátky do popředí a více se medializovat. V polovině 90. let kytarista Pražského Výběru Michal Pavlíček a Radim Hladík začali uvádět rockový pořad "Na Kloboučku", kde hodně hostovali Daniel Bárta, Kamil Střihavka, Roman Dragoun a další hudebníci. Radim Hladík pak vystupuje sólo s Dagmar Andrtovou-Voňkovou a jezdí jako doprovod s Jaroslavem Hutkou. 6. Po rozpadu kapely Zájem o starší nahrávky si však vyžádal jejich reedice a s tím související neformální produkce. Ta první se odehrála 5. ledna 1991 v rámci koncertu Comeback v pražské Lucerně, kde Blue Effect s kytaristou a zpěvákem Milošem Svobodou navázal na vystoupení jiné Hladíkovy formace Matadors. Na druhém koncertu Comeback aneb Legendy se vracejí dne 3. ledna 1992 je oživena sestava Blue Effect s Leškem Semelkou a Jiřím Kozlem, za bicí usedl Karel Káša Jahn. Blue Effect tam po dvaceti letech resuscitoval legendární písničku z počátku 70. let "Černý kříž". V roce 1999 proběhlo několik vystoupení v sestavě Hladík - Semelka - Veselý - František Hönig - František Raba u příležitosti reedice alba "Svět Hledačů". Jednalo se o koncerty v Lucerna Music Bar a brněnském klubu Babylon společně se Synkopami a Progress Organisation. Poslední koncertní setkání v pražském klubu Vagon doprovodilo 16. května 2004 vydání kompletu Beatová síň slávy. Radio Beat při té příležitosti uvedlo skupinu Blue Effect i Vladimíra Mišíka do své pomyslné Beatové síně slávy. Podstatná část tohoto dvojalba vyšla poprvé na CD. Tak se dostalo i na Hladíkovu a Krůtovu skladbu "Golem" z málo dostupného LP "Staré pověsti české" (rok premiéry 1976) a na zhudebněné básně Jiřího Wolkera, které skupina nahrála 1979 pro plzeňské divadlo Alfa (mj. s hostující zpěvačkou Janou Kratochvílovou). Poté následovalo několik ojedinělých vystoupení, kdy skupina vystoupila několikrát za účasti členů, kteří s ní hráli na vrcholných albech ze 70. let (včetně Semelky, Veselého a Mišíka). V roce 1992 si Hladík zahrál se Semelkou, Kozlem a bubeníkem Kášou Jahnem, o sedm let později v roce 1999 následovalo několik vystoupení ku příležitosti reedice alba "Svět hledačů". Jednalo se však o ojedinělé počiny. 7. Koncertní návrat kapely Ten pravý návrat se vším všudy ale nastává, když se Hladík v roce 2003 obklopil výraznými a zkušenými muzikanty, kytaristou, zpěvákem a multiinstrumentalistou Honzou Křížkem (např. Walk Choc Ice), bubeníkem a pedagogem Václavem Zimou (-123 minut, Etc...) a baskytaristou Wojttechem Říhou (T.H.C, Human Cell...). V TV pořadu Noc s Andělem dne 31.prosince 2003 vystoupil Radim Hladík s Honzou Křížkem a Václavem Zimou z Walk-Choc-Ice, Pavlem Bohatým z chrudimského East Parku a Vojtěchem Říhou ze skupiny Mindway. Koncertem, který se konal 15. dubna 2004 v pražském klubu Vagon opět kapela rozjíždí svoji koncertní činnost. V této době Radim Hladík obklopen mladými muzikanty úspěšně koncertoval a připravoval s nimi nový repertoár. Sestava v roce 2015 - Honza Křížek, Václav Zima, Radim Hladík, Vojtěch Říha Během působení této sestavy vycházejí další alba, "Beatová síň slávy" (2004, kompilace, Supraphon), "Live" (2008, Supraphon), zároveň i na DVD "Live & Life 1966-2008" (2008, Supraphon), skvělá kompilace se zbytečně hloupým sleevenote 1969-1989 (2009, 9CD, alba, singly a bonus, Supraphon) a velmi zajímavé DVD "Acoustic/Time" (2011), kde součástí balení bylo i trsátko. Jak jednou prohlásil Radim Hladík, sestava se tak stala v historii kapely tou nejstálejší. Blue Effect tak zbrázdil Českou republiku a všude se setkával s nadšeným přijetím. V novém tisíciletí chytil druhý dech a hrál zase více prsty a srdcem. Koncert skupiny Blue Effect v pražském Lucerna Music Baru byl v roce 2007 nespornou událostí pro českou rockovou scénu. Kapela vedená kytaristou Radimem Hladíkem si přizvala řadu hostů, včetně nezaměnitelného Vladimíra Mišíka. Speciální vystoupení v Lucerna Music Baru se uskutečnilo čtyřicet let po vydání prvního alba kapely Matadors, jejíž někteří členové později založili Blue Effect. Ze sestavy hvězd českého bigbítu poloviny 60. let se tam sešli všichni originální členové, kterým to osud umožnil - kytarista Radim Hladík, klávesista Jan F. Obermayer a zpěvák Viktor Sodoma. Vladimír Mišík pak znamenal posun koncertu do éry raného Blue Effectu, naprostého zjevení konce 60. let, ve kterých rocková scéna kvetla. Píseň "Slunečný hrob", kterou pro skupina napsal ještě před svých odchodem v roce 1970, je dosud považována ze největší hit Blue Effect. Na posluchače čekala také instrumentální "Čajovna", která je přenesla do občasných jazzrockových podtónů i nových hlasů Leška Semelky a Oldřicha Veselého ve skladbách "Rajky" nebo "Ej, padá, padá rosenka". Závěr ukázal nový sound prověřeného repertoáru, o který se postarala omlazená sestava formace. Hladíkovi "dorostenci" si s nadšením vystřihli "Rainy Day" a "Sun Is So Bright", aby jasně přesvědčili, že jsou kompetentními následovníky výše uvedených legend, se vše jistícím Hladíkem v čele. Z celého koncertu byl pořízen živý záznam "Blue Effect & hosté live". Oslavy padesátých narozenin bigbítu nabídnou milovníkům rocku nabitý program. Dne 14. října 2010 vystoupilo v pražské O2 Areně hned devět kultovních tuzemských kapel a jedna nová formace. Návštěvníci absolvovali více než čtyřhodinový program, celou show zahájí Pavel Sedláček společně se skupinou Cadillac a hosty Karlem Kahovcem a Petrem Vondráčkem. Poté bude scéna patřila Olympicu, který na scéně působí skoro padesát let a drží si tak status české nejdéle hrající beatové kapely. Fanoušky bavil také Radim Hladík s Blue Effectem, kteří si na pódium pozvali i Vladimíra Mišíka. Dále přijeli Matadors, brněnští Progres 2 a hardrockoví Citron z Ostravy. Nechyběli ani muzikanti z kapel Jasná páka, Buty, Tři sestry a konečně zmiňovaní benjamínci z Nightwork. V roce 2014 oživil Hladík s Blue Effect obě "Syntézy" na královéhradeckém festivalu Rock For People, a to s Rohlasovým Big Bandem Gustava Broma. V roce 2016 se pro "syntézu" Blue Effect spojil s amatérským hudebním orchestrem z Chrudimi KYX Orchestra a jako host na turné vystupovala talentovaná, charismatická zpěvačka Iva Marešová, která bravurně zazpívala původní party Leška Semelky. Zpěvačka je známá nejen z řady muzikálů Michala Pavlíčka či z kapely 999. Nově je také zpěvačkou kapely Precedens. "Aktivita vlastně vzešla od členů KYX Orchestra. Přišli za mnou s tím, jestli bych jim "Novou syntézu" povolil hrát. Vzápětí jsme se spojili s Českým rozhlasem a zjistili jsme, že v jeho archivu jsou původní partitury tak, jak je napsal Kamil Hála, šéf Jazzového orchestru Československého rozhlasu, se kterým jsme původní verze na alba natočili," vysvětloval kytarista Blue Effectu Radim Hladík. "Vůbec nezestárly a pořád fungují. V roce 2014 jsme výběr z Nových syntéz zahráli na festivalu Rock for People společně s Orchestrem Gustava Broma. S ním je to ale produkčně složité, protože je velice zaneprázdněn, a tak jsme se rozhodli navrhnout KYX Orchestra, že program z Nových syntéz připravíme společně. Ukázalo se, že to byl dobrý tah, protože KYX Orchestra ty skladby hrají s ohromnou chutí," dodal Hladík. První koncertní zastávkou byla Plzeň a koncert proběhl 14. března 2016 v Měšťanské Besedě v Plzni. Dne 15. března 2016 bnylo možné si opět poslechnout Blue Effect a "Syntézu" v Lucerna Music Baru v Praze. 8. Epilog Už několik let ale Radim bojoval s plicní fibrózou, což je choroba, která se pomaličku, ale jistě zhoršuje. Radim Hladík koncertoval i v období, kdy jeho nemoc byla již na postupu, nevzdával se naděje, že ji překoná. Radim Hladík odehrál svůj poslední koncert 14. září 2016 v Praze na Střeleckém ostrově. Jako už několikrát také v září odehrál koncert s kyslíkovým přístrojem. Poté ho ale zcela vyčerpaného odvezli na jednotku intenzivní péče motolské nemocnice, kde zůstal celý týden v péči lékařů. V jednom rozhovoru v roce 2016 zpěvák Křížek řekl: "Letos v dubnu lékaři Radimovi oznámili, že kvůli fibróze už nebude moci hrát. Potom mu ale nabídli dýchací přístroj, se kterým jej na pódia pustili. Absolvoval s ním několik dalších měsíců, a i když to pro něho nebylo komfortní, všechna vystoupení hrál naprosto naplno". Nechápal prý, proč Hladík nezvolní a více neodpočívá. "Napadlo mě, že bychom mohli hrát méně koncertů. Za těch třináct let, co jsme byli spolu, jsme totiž odehráli ročně sto dvacet až sto padesát vystoupení. Říkal jsem si, že vzhledem ke svému zdraví by měl polevit a víc se šetřit". Hladík musel tedy ze zdravotních důvodů své koncertování ukončit a momentálně čeká na nové plíce. "Jsem poměrně subtilních rozměrů, a navíc ta choroba mé plíce zmenšuje, takže mi řekli, že pokud se to stane, dostanu dámské plíce, které jsou menší. O to je ta situace zajímavější. Jak dlouho ale budu čekat a jestli se dočkám, to není v mých rukou. Naděje umírá, jak známo, poslední. A já jinou šanci než transplantaci plic nemám," vysvětlil v rozhovoru pro Novinky.cz. Kapela Blue Effect na svých stránkách na začátku října napsala, že koncerty se ruší, protože Radim Hladík čeká na transplantaci plic. "Jakmile jsem dohráli, odvezli mě na jednotku intenzivní péče. S lékaři jsme v nemocnici dospěli k závěru, že je nesmysl to dál pokoušet, a tak jsem se rozhodl koncertování přerušit. Věřím, že dočasně," vysvětloval na webu kapely. Ani v posledních měsících však hudebně nezahálel. Doma pracoval na produkci nového alba Jaroslava Hutky, pro které nahrál i několik kytarových partů. Čekala jej také hudba k dokumentárnímu filmu Vladimíra Michálka. Českou hudební scénu zasáhla dne 4. prosince 2016 v ranních hodinách citelná rána. Ve věku nedožitých 70 let, ke kterým scházelo 9 dnů, totiž zemřel jeden z nejvýznamnějších domácích rockových kytaristů Radim Hladík. Podlehl dlouhodobému boji s fibrózou plic, jediným řešením byla transplantace, které se bohužel nedočkal. Oznámila to jeho manželka. Známý hudebník byl všemi milován nejen pro svou precizní a vždy přesnou hru na kytaru, ale i kvůli své skromné a pokorné povaze. Odpověď na všechny otázky, které z Hladíkovy velké hudební aktivity v posledních měsících plynuly, dostal Křížek v neděli ráno, v den kamarádovy smrti. "Teď už vím, že chtěl žít naplno a dělat to, co bylo jeho poslání, co mu bylo dáno do vínku a co miloval. Chtěl trávit život s kytarou, kapelou a s fanoušky. Pro mě je to odkaz, který musím naplnit a držet dál," dodal se slzami v očích Křížek. Český skladatel a známý kytarista Michal Pavlíček nechtěl úmrtí Radima Hladíka příliš komentovat. Zpráva o jeho smrti Michala Pavlíčka citově zasáhla a tak pouze prohlásil, že "zemřel král české rockové kytary". Podle hudebního kritika Jiřího Černého Hladík v Blue Effectu naplnil to, co sliboval jako teenager. V posledních letech jeho života se mu podařilo dát se dohromady s mladými rockery a využít toho, co jako instrumentalista uměl. "On nikdy nebyl tak dobrý skladatel jako kytarista, ale když byl s dobrými a mladými spoluhráči a s výborným zpěvákem, pořád to byla živá rocková hudba, a ne jen historie. I když role Hladíka v historii bigbítu je nepominutelná a nezapomenutelná," řekl Černý. Křížek následně 4. prosince 2016 oznámil ukončení činnosti kapely. V jednom rozhovoru později se k tomu vyjádřil: "V momentě, kdy odešel Radim Hladík, pro mě Blue Effect skončil, bylo by pro mě hudebně i lidsky nepřijatelné pokračovat dál. I když určité hlasy fanoušků se ozývaly v tom smyslu, že by bylo fajn, kdybychom pokračovali, já v tom svým způsobem vidím nostalgii. Ale uměl bych si představit koncert, který Radima oslavuje, kterého se účastníme my jako kapela, co s ním hrála, a kam by se pozvali hosté, kteří s Radimem bezprostředně spolupracovali a dotýkali se ho lidsky a hudebně". Po skončení existence Blue Effect se Honza Křížek vydal v roce 2017 na sólovou dráhu. Také hrál ve skupině Kollerband a spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, mezi něž patří například Miroslav Žbirka, Anna K. a skupina Support Lesbiens. Dlouhodobě spolupracoval také s Ivanem Králem. Rytmika legendárního Blue Effectu, tedy bubeník Václav Zima, baskytarista Wojttech Říha a klávesista Vít Beneš, který se v sestavě kapely Radima Hladíka rovněž objevil. To je základ nové české kapely Vanua 2, která se představila singlem "Bridge Me Out". Trojici muzikantů doplnil kytarista a zpěvák se "sealovským" hlasem Yannick Tevi, pocházející z tichomořského ostrova Vanuatu a kytarista Honza Ponocný. Pětice muzikantů osciluje mezi popem a rockem. Návaznost kapely na Blue Effect stvrzuje i to, že se o ni manažersky stará manželka Radima Hladíka Zlata. V roce 2018 vyšla rozsáhlá kompilace, která zachycuje celé působení Radima Hladíka. 4CD Box nabízí tvorbu s kapelou Blue Effect, divadelní hudbu, hudbu k filmům nebo folk. Zkrátka průřez vším, na čem Radim Hladík pracoval. Na výběru skladeb se zásadním způsobem podílela manželka Radima Hladíka Zlata Hladíková i jeho syn, Radim Hladík ml., který je oceněný čtyřmi Českými lvy za filmovou hudbu. Společně s dcerou Lucií Hladíkovou a editorem Karlem Denišem vybírali ze stovek hodin záznamů. A k tomu navíc zbrusu novou skladbu "Probuzení". Jedná se o 15 let starý studiový záznam Radima Hladíka, ze kterého zůstal kytarový part a melodie. Tento rok pro ni napsal text zpěvák Michal Hrůza, který ji následně nazpíval, a rytmiku natočili poslední členové sestavy Blue Effect, basista Vojtěch Říha a bubeník Václav Zima. Kompilace nese název "Má hra" podle první skladby z alba "Nová syntéza". Blue Effect tuto skladbu nahrál v roce 1971, a proslavila se po celém světě díky francouzskému projektu One-T, který na skladbě "Má hra" bez svolení vystavil hudební kompozice The Magic Key a Music Is The One-T ODC. Spousta posluchačů tak ani netuší, že je autorem právě Radim Hladík. Radim Hladík zemřel před osmi lety a až v roce 2024 se hudebníci z poslední sestavy Blue Effectu setkají opět na jednom pódiu společně se zpěvákem Honzou Křížkem. Společné vystoupení, které inspirovalo přání letos zesnulé Zlaty Hladíkové, se odehraje 22. prosince 2024 v Lucerna Music Baru v rámci koncertu nazvaného Vzpomínka na Radima Hladíka. Odkaz kytaristy Radima Hladíka od roku 2018 pravidelně ožívá díky projektu Radim Hladík Tribute v péči Hladíkovy rodiny, baskytaristy Wojttecha Říhy a bubeníka Vaška Zimy, kteří slavné písně několikrát ročně hrají v doprovodu různých zpěváků. Nyní se k nim opět připojí i Honza Křížek, který rovněž po vlastní ose repertoár kapely připomíná. "Aby se hudebníci z poslední sestavy Blue Effectu ještě sešli na pódiu, bylo přání mojí mámy Zlaty Hladíkové, která byla dlouholetou manažerkou kapely a bohužel nás letos opustila," říká Radim Hladík ml. "Všichni jsme se potkali na jejím pohřbu a domluvili se, že její přání naplníme," vysvětluje. "Na společné setkání s bývalou sestavou Blue Effectu se hrozně moc těším. Bude mi obrovskou ctí se tohoto koncertu zúčastnit, vzdát poctu Radimovi i Zlatě Hladíkovým a zavzpomínat na ně i na naši třináct let trvající spolupráci," říká Honza Křížek. "Prožili jsme spolu velmi intenzívní a významnou etapu, která nás formovala hudebně i lidsky a zároveň nás nasměrovala k našim současným hudebním projektům. Bude to zcela určitě výjimečný večer," věří zpěvák. S kapelou si zazpívá i další Hladíkův ex spoluhráč Pavel Bohatý. Doplní ji taky kytaristé Adam Krofian z The Atavists a Roman Helcl z November 2nd. Zpívat budou i Iva Marešová, která se objevila po boku Radima Hladíka v programu Nová Syntéza, Tomáš Fröde z kapely Imodium nebo zpěvák skupiny Vanua2 Yannick Tevi. Koncert zahájí repertoár kapely The Matadors se zpěvákem Viktorem Sodomou, v níž na sebe Radim Hladík poprvé výrazněji upozornil s britskou podobou rhythm and blues.

Poslední složení: Radim Hladík - Guitars, Sitar (1968-1986, 1988-1990, 1992, 1999, 2003-died 2016) Honza Křížek - Vocals, Guitars, Keyboards (2003-2016) Vojtěch Říha - Bass (2003-2016) Václav Zima - Drums, Percussion (2003-2016) Zakládající sestava: Radim Hladík - Guitars, Sitar (1968-1986, 1988-1990, 1992, 1999, 2003-died 2016) Jiří Kozel - Bass Guitar (1968-1972, 1992) Vlado Čech - Drums, Percussion (1968-1981, 1984-1985) Vladimír Mišík - Lead Vocals, Flute (1968-1970) Miloš Svoboda - Guitars (1968-1969)

Bývalí členové: Pavel Bohatý - Keyboards, Vocals (2003-2006) Lešek Semelka - Vocals, Keyboards (1970-1975, 1977-1981, 1992, 1999) Oldřich Veselý - Vocals, Keyboards (1975-1979, 1999) František Rába - Bass (1999) František Hönig - Drums (1999) Karel Káša Jahn - Drums (1992) Luboš Pospíšil - Guitars, Vocals (1988-1990) Luboš Manda - Keyboards (1985-1986, 1988-1990) David Koller - Drums (1988-1990) Oldřich Kellner - Guitars, Vocals (1982-1986) Radek Křemenák - Bass (1982-1985) Josef Havlíček - Drums (1982-1984) Ladislav Boháček - Bass (1982) Fedor Frešo - Bass, Vocals (1975-1977) Jan Nový - Bass, Vocals (ex-Koule) (1975) Josef Kůstka - Bass, Guitars, Violin (1972-1974) Petr Netopil - Guitars (1968)

1968-1969	1969-léto 1970	léto 1970 - 1972
Radim Hladík - Guitars, Sitar Vladimír Mišík - Lead Vocals, Flute Jiří Kozel - Bass Guitar Vlado Čech - Drums Miloš Svoboda - Guitars	Radim Hladík - Guitars, Sitar Vladimír Mišík - Lead Vocals, Flute Jiří Kozel - Bass Guitar Vlado Čech - Drums	Radim Hladík - Guitars, Sitar Jiří Kozel - Bass Guitar Vlado Čech - Drums Lešek Semelka - Vocals, Keyboards
1972 - poč. 1975	poč. 1975 - 1978	1978 - 1979
Radim Hladík - Guitars, Sitar Vlado Čech - Drums Lešek Semelka - Vocals, Keyboards Josef Kůstka - Bass, Violin	Radim Hladík - Guitars, Sitar Vlado Čech - Drums Oldřich Veselý - Vocals, Keyboards Fedor Frešo - Bass	Radim Hladík - Guitars, Sitar Vlado Čech - Drums Oldřich Veselý - Vocals, Keyboards Lešek Semelka - Vocals, Keyboards
1979 - léto 1981	léto 1981 - 1982	1982 - léto 1984
Radim Hladík - Guitars, Sitar Vlado Čech - Drums Lešek Semelka - Vocals, Keyboards	Radim Hladík - Guitars, Sitar	Radim Hladík - Guitars, Sitar Oldřich Kellner - Vocals, Guitars Josef Havlíček - Drums Radek Křemenák - Bass (Ladislav Boháček - Bass)
léto 1984	1986 - leden 1990	2003 - 2016
Radim Hladík - Guitars, Sitar Oldřich Kellner - Vocals, Guitars Vlado Čech - Drums	Radim Hladík - Guitars, Sitar Oldřich Kellner - Vocals, Guitars Luboš Manda - Keyboards David Koller - Drums Luboš Pospíšil - Vocals	Radim Hladík - Guitars Honza Křížek - Vocals, Guitars, Keyboards Wojttech Říha - Bass Václav Zima - Drums, Percussion

Radim Hladík (Narozen 13. prosince 1946, Československo, zemřel 4. prosince 2016, Praha, Česká republika) Guitars, Organ, Flute, Vocals Radim Hladík byl hudebník a kytarista, jehož jméno je neodmyslitelně spjato s kapelou Blue Effect (1968-2016). Byl to kytarista s talentem od Pánaboha, byl to náš český Hendrix. Jeho působení v dalších kapelách se váže na skupiny Komety (1963-1964) a The Matadors (1965-1968). Pražský rodák se na bigbítové scéně objevil ve zlatých šedesátých letech. Jak sám Radim Hladík připomínal, v rocku zažil neopakovatelnou dobu, kdy všechno bylo poprvé. Na svůj vlastní impuls k hudbě zavzpomínal v roce 2004 pro Reflex takto: "Na pionýrském táboře jsem viděl kluka hrát trampské romance. Akordy, které jsem odkoukal, jsem si zafixoval jako obrázky. Naskočily mi za dva měsíce, kdy jsem dostal vlastní kytaru. U ní je zrádné, že pár akordů se naučíte snadno. Ale pak se zaseknete. Děda mě naštěstí přivedl k profesoru Schelingerovi od něhož jsem odešel na konzervatoř (ano, oním Schelingerem byl otec později populárního zpěváka Jiřího Schelingera)". Do Klubu Olympik a jeho stálé doprovodné skupině nastoupil v roce 1964 již ve svých patnácti letech. Bylo to jeho první profesionálním angažmá. Původní inspirace anglickými kytaristy (od Hanka Marvina až po Alvina Lea) přetavil v osobitý styl. Zakrátko byl Radim Hladík považován za našeho nejlepšího (rockového) kytaristu. A už navždy. Radim Hladík začal hrát už jako patnáctiletý v souboru Fontana, počátkem roku 1965 přejmenované na Komety, potažmo PRA-BE, z něhož se zakrátko stávají The Matadors. "Můj bratr měl na základní škole spolužáka, který bydlel u nás v Polské přes ulici a hrál na saxofon v kapele Komety. Jmenoval se původně Zoja Endlicher, pak si nechal jméno předělat na Milan Krátký. No a ten se doslechl, že hraju na kytaru. Ale já jsem v té době hrál klasiku. A poslouchal jsem Radio Luxembourg. S bráchou to dohodli a pozvali mě na konkurs na Prahu 10 do hudební školy, kde měly Komety zkušebnu. Vím, že jsem tam šel s akustickou kytarou. Honza Hrubý, tehdejší kapelník, přede mě hodil noty, shodou okolností to bylo sólo od skladby Telstar. A já jsem ho z těch not zahrál a to patrně způsobilo, že dodneška hraju bigbít," uvedl Radim v roce 2006. Kromě toho v letech 1964-1967 studoval klasickou kytaru a klavír na pražské konzervatoři u Milana Zelenky. To se mu hodilo, když zjistil, že kapelník Komet Jan Hrubý přepisoval převzatý repertoár do not. Tou dobou začal studovat na pražské konzervatoři, kterou ale nakonec po dvou letech nedokončil. Do povědomí českého bigbítu se zapsal právě s legendární kapelou The Matadors ve druhé polovině 60. let. Už zde zpíval kromě Karla Kahovce i Vladimír Mišík. Ti se stali brzy nejlepší českou rhythm and bluesovou kapelou, a to díky tehdejšímu východoněmeckému technickému vybavení, podle jehož značky získali i svůj název. Sehraná kapela měla kromě dvojice vokalistů Vladimír Mišík a Karel Kahovec v rukávu další velký trumf právě v podobě Radima Hladíka, který se stal všeobecně uznávaným králem elektrické kytary a také hudebním inovátorem. Když poprvé v Čechách využil takzvaná kvákadla, sklízel podle svědectví pamětníků němý úžas posluchačů. Ve složení Radim Hladík, Ota Bezloja, Jan Farmer Obermayer, Tony Black a Viktor Sodoma byli Matadors považováni za špičku beatové scény. Hladík, který byl zpočátku ovlivněn zahraničními vzory, se postupně propracoval k vlastní tvorbě. V pořadu Marka Ebena "Na plovárně" se probíral tehdejší pro muzikanty netypický, odmítavý vztah k alkoholu. Důvod byl podle něj pragmatický: v opojení mu nefungovala ruka, odpojila se mu od hlavy. Na pár ojedinělých zkušeností s hraním pod vlivem si "vzpomínal" ve stylu: "Ostatní dohráli, a já byl teprve v půlce." "První šok byl, že každou sobotu v určitou dobu byl nějaký mejdan. Třeba u Otty ve Strašnicích, pár jich bylo i u nás. To bylo vždycky strašně lidí a strašnej bordel. Muzikantský život začínal tímhletím a Mišík byl ještě o pár měsíců mladší než já! Měli jsme tam vůdčí osobnosti, Ottu a pár těch vzorů..., pochopitelně jsme je kopírovali. Otta si nechával dělat vlasy nějakou cukrovou vodou. Co se pilo? Hlavně vínko a takové laciné kořalky. Vím, že mi bylo pravidelně špatně". Na konci 60. let ale vystupoval i ve folkové dvojici s Jaroslavem Hutkou. Po rozpadu Matadors se se v okupačním roce 1968 dalo dohromady uskupení The Blue Effect. Jednou z nejznámějších písní té doby je skladba "Sluneční hrob", kterou musí znát skutečně každý. Po Mišíkově odchodu se stal jeho vůdčí osobností. Během "normalizace" byla skupina nucena v roce 1971 změnit svůj název, který byl trnem v oku režimu. České jméno kapely tak bylo Modrý efekt, a její členové ho kvůli lehčí výslovnosti zkracovali na M. Efekt. V roce 1970 se podílel na fúzi s free-jazzem, kdy Blue Effect společně s Kratochvílovým a Stivínovým Jazz Q Praha natočili album "Coniunctio". O rok později se Modrý efekt spojil s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu na "Nové syntéze", což bylo světové prvenství, aniž si to svět uvědomil. "Nová syntéza 2" následovala v roce 1974 a snad nejznámější z ní byla píseň "Klíště", kterou zpíval Lešek Semelka. Spolupracoval mimo i se slovenskými muzikanty Pavolem Hammelem, Mariánem Vargou, s nimiž natočil výbornou desku "Zelená pošta" z roku 1972 a "Na druhom programe sna". Účastnil se také projektu Vivaldianno Michala Dvořáka. Hladík také zkomponoval hudbu k několika krátkometrážním filmům (např. Mimikry, režiséra Petra Síse, 1978), napsal hudbu k Makonjově adaptaci Wolkrovy povídky "O milionáři, který ukradl slunce" pro Loutkové divadlo Alfa, Plzeň (1980), psal scénickou hudbu k rozhlasovým hrám a inscenacím (Groteska, Kořeny, Kytice), soustavněji spolupracoval s pantomimou neslyšících Čs. Svazu invalidů (Dynamické systémy, Říkadla). Další deska "Svitanie" již byla ve stylu vrcholného art-rocku ala Yes. Psal se rok 1977 a rocková muzika v Čechách byla bita komunisty jako žito. A tak album kapely, přejmenované na M.Efekt, vyšlo na Slovensku, byť Československo byla jedna země. Tam cenzor asi zaspal, když zvláště v titulové skladbě zpíval Oldřich Veselý text Jaroslava Hutky, signatáře Charty 77! Následovaly pak další dvě desky vydané již v Čechách. "Svět hledačů" z roku 1979 měl ten nejsilnější vokální potenciál ve výrazných hlasech Semelky a Veselého. Tehdejší Melodie sice psala cosi o dvou kohoutech na jednom smetišti, ale ta deska je prostě úchvatná. A i tam došlo na Hutkův text, tentokrát ale pod pseudonymem Daniel Macík ("Za krokem žen"). O dva roky později vyšlo album "33", natočené pouze v triu Hladík, Semelka a Vlado Čech, který se ale dožil pouhých 36 let a zemřel v roce 1986. Titulní skladba odkazovala na Hladíkova Kristova léta, jichž dosáhl v době, kdy ji kytarista psal. Byla také důkazem toho, jak dlouho tehdy trvalo, než se napsaný hudební materiál natočil, a ještě déle se pak čekalo na vydání. Tehdy se zdálo, že Modrý efekt definitivně skončil. V kapele Blue Effect se během let vystřídalo spousta známých hudebníků té doby. Stálým bodem zůstával vždy Radim Hladík. V 70. letech se věnovali zejména tehdy modernímu jazzrocku, ale v dobách působení Leška Semelky v kapele měla i popovější tendence. V roce 1981 pak přišel útlum, skupina již žádné nové album nevydala a v roce 1990 těsně po revoluci ukončila činnost. Hladík poté spolupracoval s folkovými hudebníky, hlavně s Jaroslavem Hutkou, Dagmar Andrtovou-Voňkovou. Psal hudbu pro Laternu magiku i Křižíkovu fontánu nebo k loutkovým i rozhlasovým hrám. S manželkou Zlatou provozoval umělecké agentury a produkoval desky nastupujícím skupinám, například Chinaski či Walk Choc Ice. V novém tisíciletí chytil druhý dech a hrál zase více prsty a srdcem. Nicméně po patnácti letech v roce 2004 pak Blue Effect obnovil činnost, a to za pomoci o dvě generace mladších muzikantů, na post zpěváka byl obsazen Jan Křížek. S kapelou vystupovali až do poloviny září 2016, kdy absolvovali poslední koncert. V poslední době pracoval i na produkci nového alba Jaroslava Hutky, na kterém nahrál i několik kytarových partů, a chystal se skládat hudbu k dokumentárnímu filmu Vladimíra Michálka. "Vytvořil jsem si takovou sebeobranu. Došlo mi, že každý z nás je originál a já nikdy nemůžu být jako Carlos Santana či Eric Clapton. Zpětně to ale funguje stejně. Oni nikdy nemohou být mnou. Stavím tedy na tom, že jsem originál, snažím se minimálně kopírovat. Možná se mi tím povedlo, že jsem čitelný," konstatoval jednou. V roce 2006 se jako první nezpěvák, tedy ryzí instrumentalista, dostal do andělské Síně slávy. Tehdy se soškou Anděla v ruce prohlásil: "To může být na jednu stranu handicap, ale na druhou stranu jsem rád, že jsem se tam nedostal in memoriam. To by bylo horší". Radim Hladík koncertoval i v období, kdy jeho nemoc byla již na postupu, nevzdával se naděje, že ji překoná. Radim Hladík odehrál svůj poslední koncert 14. září 2016 v Praze na Střeleckém ostrově. Jako už několikrát také v září odehrál koncert s kyslíkovým přístrojem. Poté ho ale zcela vyčerpaného odvezli na jednotku intenzivní péče motolské nemocnice, kde zůstal celý týden v péči lékařů. "Mou jedinou šancí je transplantace plic," psal na internetových stránkách kapely po zářijovém koncertě na Střeleckém ostrově, odkud byl odvezen do nemocnice v Motole, kde byl týden na jednotce intenzivní péče. "S lékaři jsme v nemocnici dospěli k závěru, že je nesmysl to dál pokoušet, a tak jsem se rozhodl koncertování přerušit. Věřím, že dočasně. Mou jednou šancí je transplantace plic. V září jsem se dostal do transplantačního registru a teď jsem doma, odpočívám, nenamáhám se a čekám..." Ale od muziky neutekl. Dokončoval produkci nového alba Jaroslava Hutky, na kterém nahrál i několik kytarových partů, a chystal se skládat hudbu k novému dokumentárnímu filmu Vladimíra Morávka. Bohužel nemoc byla vážnější, než si byl on sám a všichni okolo ochotni připustit. Českou hudební scénu zasáhla dne 4. prosince 2016 v ranních hodinách citelná rána. Ve věku nedožitých 70 let, ke kterým scházelo 9 dnů, totiž zemřel jeden z nejvýznamnějších domácích rockových kytaristů Radim Hladík. Podlehl dlouhodobému boji s fibrózou plic, jediným řešením byla transplantace, které se bohužel nedočkal. Oznámila to jeho manželka. V otcových muzikálních stopách ale nadále jde jeho syn Radim, který získal již čtyři České lvy za zvuk k filmům jako "Zapomenuté světlo" či "Je třeba zabít Sekala".

Honza Křížek také Jan "Honza" Křížek) (Narozen 3. února 1974, Rychnov nad Kněžnou, Czechoslovakia) Vocals, Guitars, Keyboards Jan Křížek je český hudebník, zpěvák, skladatel, multiinstrumentalista a producent, který se už od dětství věnuje hudbě. Je bratrem Martina Křížka. Většinou si jej pamatujeme jako zpěváka kapely Walk Choc Ice, byl také členem kapely Kollerband, bubeníka Lucie, Davida Kollera (od 2003). Jeho ženou je moderátorka České televize Petra Křížková, se kterou má syny Matyáše a Antonína. Po absolvování konzervatoře založil v roce 1992 společně se svým bratrem v Kostelci nad Orlicí jednu z nejpopulárnějších kapel 90. let, skupinu Walk Choc Ice, českou cross-overovou skupinu, která se krátce po svém vzniku stala vyhledávanou atrakcí tehdejší klubové scény. Během své kariéry skupina vydala tři studiová alba a vystupovala v rámci koncertů takových hudebních veličin jako Rage Against The Machine, Faith No More, David Bowie nebo Robert Plant a Jimmy Page. V roce 1994 vyšlo její debutové album "Keep Smiling", které produkoval David Koller. V tomto roce kapela získala první místo ve vyhledávací soutěži New Rock Generation a frontman skupiny Honza Křížek získal o rok později ocenění Zpěvák roku 1995 v anketě časopisu BANG! Jejich druhé eponymní album "Walk Choc Ice" s českými texty vyšlo v roce 1998 u Warner Music CZ a produkoval je Ivan Král. Toto album také přineslo největší hit skupiny, skladbu "Rejdit", ke kterému vznikl dvojklip (spolu s písní "Sou stejný") v režii Zdeňka Suchého. Ivan Král s Walk Choc Ice odehrál téhož roku turné ke svému albu "Nostalgia". Závěrečný koncert turné, kterým muzikanti zároveň otevírali klub palác Akropolis, byl zachycen na CD Ivana Krále "Ohlédnutí". Své poslední CD "Rejdit" v produkci Radima Hladíka skupina vydala v roce 2000 u Warner Music CZ. V roce 2002 skupina přerušila svou koncertní činnost. V roce 2004 se stal členem kapely Blue Effect, s níž působil jako zpěvák a kytarista až do ukončení její činnosti v roce 2016. Po skončení existence Blue Effect se vydal v roce 2017 na sólovou dráhu. Také hrál ve skupině Kollerband a spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, mezi něž patří například Miroslav Žbirka, Anna K. a skupina Support Lesbiens. Dlouhodobě spolupracoval také s Ivanem Králem. Byl také moderátorem na stanici Rockzone 105.9, kde měl vlastní pořad nazvaný "Objednej si svůj song". Je autorem hudby k představení "Pohádky ze staré knihy" divadla Matěje a Mirky Kopeckých, složil a nahrál hudbu pro celovečerní dokumentární filmy režiséra Adolfa Ziky "Zlatý muž z Ria" o Lukáši Krpálkovi a "Robert Vano - Příběh člověka o Robertu Vanovi". V roce 2014 se znovu sešla v původní sestavě skupina Walk Choc Ice, aby společně odehrála dva vyprodané koncerty nazvané "Walk Choc Ice: Keep Smiling 20th Anniversary" v rámci oslav 20. výročí vydání jejich debutového alba "Keep Smiling". První z nich se odehrál v rodném Kostelci nad Orlicí a druhý v jejich oblíbeném Lucerna Music Bar v Praze. V roce 2017 pak kapela oznámila omezený návrat na koncertní pódia, hlavně v rámci oslav 25 let od svého založení. Rozhodla se během roku odehrát čtyři vystoupení, která završila podzimním koncertem 18. listopadu 2017 v Paláci Akropolis. V roce 2017 mu vyšla u společnosti Supraphon jeho první sólová deska nazvaná jednoduše "Honza Křížek". Z ní postupně představil videoklipy k písním "Padám vzhůru", "Tsunami" a "Runway". V březnu 2018 získal ocenění Objev roku v anketě Žebřík Music Awards. Své první sólové album pokřtil spolu s hosty Davidem Kollerem, Lenkou Dusilovou a Michalem Pavlíčkem za asistence moderátora Pavla Anděla dne 12. března 2018 v pražském klubu Palác Akropolis. Od listopadu 2018 moderuje vlastní hudební pořad "Garráž Honzy Křížka" vydávaný na YouTube. Je spoluautorem hudby k představení "Hit: Tell the Difference" (2017) artistického souboru Cirk La Putyka. V roce 2020 vydal singly "Vizionář", duet "Křídla tažných ptáků" nazpíval s Bárou Basikovou, v němž vyjádřil svůj společenský a politický postoj, "Denver" a "Devadesátky". Téhož roku také převzal ocenění v kategorii zpěvák roku v anketě Žebřík za rok 2019. V září 2021 vydal singl "Revoluce", který předcházel vydání stejnojmenného alba, jež bylo vydáno tentýž měsíc. Skladbám dominuje razantnost a do popředí se dostávají kytarové riffy společně s charakteristickou Honzovou dikcí.

Vojtěch Říha (také Wojttech Říha) (Narozen 1981, ***) Drums Baskytarista Wojttech, čili Vojtěch Říha, je český hudebník a hráč na basovou kytaru. Od roku 2004 byl nejznámější jako člen kapely Blue effect. V poslední době je členem kapely Vanua 2. Wojttech se narodil v roce 1981. Jeho hudební začátky se datují rokem 1987, kdy začal chodit do Lidové školy umění na výuku hry na trubku, kam docházel až do roku 1996. Dalším nástrojem byl pozoun, dva roky také chodil na výuku hry na kytaru. Od roku 1997 hraje na basovou kytaru a kromě Lidové školy umění navštěvoval také kurzy na Konzervatoři J. Ježka v Praze. Jak sám vzpomíná: "Začal jsem asi v patnácti letech tím, že jsem se díval na Guns N'Roses a říkal si: "Jo, tohle chci dělat. Nevěděl jsem, jestli chci hrát na bicí, baskytaru nebo kytaru, protože do té doby jsem hrál jen na trombón. Chodil jsem do Voršilské k profesoru Růžkovi. Rodiče mě do toho nutili, což teď hodnotím jako přínos, ale tehdy mě to dost štvalo, každý týden hodinu, orchestr a nauku. Takže s trombónem jsem záhy skončil a nevěděl jsem, co dál, jen mi bylo jasné, že na něco hrát chci. Baskytara ke mně tak nějak přišla sama od sebe. Viděl jsem tehdy někoho, jak na ni hraje, a byl jsem z toho úplně vedle. Sehnal si brigádu a všechny peníze, co měl v plánu vydělat, chtěl utratit za svou první baskytaru. S tou brigádou to ale nebyla žádná sláva, sbíral totiž diviznu, kterou vykupovali ve sběrně asi za deset korun za kilo, a nasbírat kilogram divizny trvá nejmíň rok... Takže mu jeho první baskytaru koupili rodiče. Byla to Jolana Proxima, starý fenderovský tvar. Začal znovu chodit do hudebky na klasickou kytaru, aby získal nějaký základ. Potom pět let chodil na hodiny baskytary, když jeho prvním pořádným učitelem na basovou kytaru byl Václav Havlas. I později za ním občas zajde pro radu. Nějakou dobu také navštěvoval hodiny profesora Hory na "Ježkárně". "Vždycky si nechám poradit, podívám se, jak kdo co hraje, a rád se s ním sejdu, aby mě obohatil tím, co umí". Wojttech má za sebou také dlouhou řadu projektů a kapel. Namátkou vyberme třeba Zády, Entire gain, T.H.C. The Human Cell, Petr Rajchert a Inter a mnoho dalších. Do roku 2006 působil také v hardcore skupině Mindway. Svůj vstup do Blue Effect v roce 2004 popsal: "Asi před půl rokem jsem byl ve studiu s mojí kapelou Mindway, zazvonil mi telefon a - volal mi Radim Hladík, z čehož jsem byl upřímně zděšen. Ptal se mě, jestli bych si nechtěl zkusit zahrát nějaké věci od Blue Effectu. A je samozřejmé, že jsem chtěl, takže jsem na to kývnul. Lákalo mě zahrát si s takovými muzikanty, jako jsou Honza Křížek, Pavel Bohatý, tehdy také ještě Erno Šedivý na bicí, jehož později nahradil Vašek Zima, a samozřejmě Radim Hladík. Všichni jsme se více či méně znali, takže atmosféra byla už od začátku moc příjemná. Ta kapela v současné sestavě funguje perfektně a dost mě to baví". S kapelou posléze vystupova až do Hladíkovy smrti v roce 2016. Rytmika legendárního Blue Effectu, tedy bubeník Václav Zima, baskytarista Wojttech Říha a klávesista Vít Beneš, který se v sestavě kapely Radima Hladíka rovněž objevil. To je základ nové české kapely Vanua 2 (Yannick Tevi Band), která se v roce 2017 představila singlem "Bridge Me Out". Trojici muzikantů doplnil kytarista a zpěvák se "sealovským" hlasem Yannick Tevi, pocházející z tichomořského ostrova Vanuatu a kytarista Honza Ponocný. Pětice muzikantů osciluje mezi popem a rockem. Návaznost kapely na Blue Effect stvrzuje i to, že se o ni manažersky stará manželka Radima Hladíka Zlata.

(Narozen 1972, Košice, Slovensko) Drums, Percussion Václav Zima je český hudebník, hráč na bicí, nyní i profesor bicích nástrojů. Podobně jako ostatní hudebníci prošel mnoha hudebními tělesy Vyhoukaná sowa, Marshal, -123 min, Oboroh, Walk Choc Ice, Dan Kohout Band, Big band JH Hradec Králové, Big band Aldis Hradec Králové, Sajarmi, Etc... Vladímíra Mišíka, Krausberry a dalšíi. Působil také jako studiový hráč, v poslední době působil v Blue Effectu, od roku 1996 se také intenzivně věnuje výuce bicích nástojů. Od roku 2008 spolupracuje s časopisem Muzikus, kam přispívá testy hudebních nástrojů. Nyní je členem Vanua 2. Václav Zima se narodil v roce 1972 v Košicích v tehdejším Československu. Ve čtyřech letech se s rodiči přestěhoval do Chlumce nad Cidlinou, kde vyrůstal, setkal se poprvé s hudbou a žil až do svých 30 let. V 10 letech jej rodiče přihlásili do místní hudební školy na piano, což se nesetkalo s velkým úspěchem, vydržel u něj zhruba 3 roky. Ani po této zkušenosti mě hudební nadšení neopustilo, proto byl přihlášen na dechový nástroj, tenor. U toho vydržel dalších šest let. Navíc hrával se školní dechovkou, což byla docela zábava. Dokonce se tam poprvé setkal s bicími, ale vzhledem k tomu, že je na místní škole nevyučovali, měl jsem smůlu. Navíc jeho zájem o ně nebyl v té době tak urputný, takže mu to ani tolik nevadilo. Ke zlomu došlo až na gymnáziu, kde ve třídě cizích jazyků jedny bicí stály. Šlo o klasické oranžové Amaty. Zkoušela tam školní studentská kapela, jejíž bubeník byl jeho spolužákem a občas mu dovolil si za ně sednout. Shodou okolností založil v té době rockovou kapelu Honza Živný, bývalý spolužák ze základní školy, který hrál na vlastní bubny. Take on jej za ně občas pustil, dokonce mu ukázal nějaké rytmy a breaky. V tu chvíli bylo v podstatě jasné, jakou cestou se v hudbě vydá dál. V 16 letech o prázdninách absolvoval první brigádu a za poctivě vydřené peníze výkupem lahví, doplňováním zboží do regálu v místní samoobsluze a samozřejmě za vydatné pomoci rodičů si pořídil svoje první bicí, tentokrát stříbrné Amati. Den 17. listopad 1989 se tak stal zásadním datem v jeho životě (a nejen v mém samozřejmě). Vzhledem k tomu, že byl dítě z paneláku, bylo nereálné snažit se hrát doma a deptat sousedy do nepříčetnosti. Dal se tedy do usilovného hledání vhodné zkušebny. Nakonec se to podařilo v prostorech v té době rozpadající se organizace místního Domu mládeže. Trávil tam každou volnou chvíli a snažil se něco naučit. Brzy mu došlo, že tato cesta je poněkud strastiplná a začal se pokukovat po místních bubenících a jejich kapelách, aby se něco přiučil. Měl štěstí, že tehdy v regionální zábavové kapele Unisono hrál velmi dobrý bubeník Vašek Soukup z Havlíčkova Brodu, kterého s Honzou Živným velmi obdivovali a často rozebírali jeho styl. Právě od Vaška Soukupa pochytil správné držení paliček. Přibližně po roce hraní se k radosti rodičů rozhodl pro výměnu motorky Simson za nové Amati na rampě, v té době velký hit. Přesto že je Chlumec nad Cidlinou malé město, bylo tam v té době docela hodně rockových i tanečních kapel. Bohužel v žádné nepotřebovali bubeníka, natož bubeníka začátečníka, proto jeho kroky vedly do nepříliš vzdáleného Hradce Králové, kde na inzerát našel své první spoluhráče a založil s nimi v roce 1991 kapelu Long Vehicle. Zkoušeli hrát covery ZZ top, Status Quo, Rolling Stones a Beatles, první premiéru si odbyli v létě o rok později jako předkapela na zábavě v Převýšově. V té době se začali pokoušet také o autorskou tvorbu a kapela se přejmenovala na Vyhoukaná sova. V roce 1994 vydali album "Kapři nás zahřejou". Současně brázdil místní zábavy ještě s metalovou kapelou Marshal, se kterou hráli vlastní i převzaté skladby. Vydali jsme album "Zašlé prstýnky". To už Václav od roku 1992 studoval Konzervatoř Jaroslava Ježka u prof. Miroslava Kympla. Hned od začátku jeho snažení přiučit se něco na bicí mu bylo jasné, že budr muset jít za někým, kdo mu opravdu fundovaně pomůže. Než se rozhodl pro konzervatoř, vedly jeho kroky do Hradce Králové do hudební školy Habrmanova, kam docházel na malý buben k Romanu Vránovi a později na hodiny teorie kvůli zkouškám na konzervatoř. Přibližně dva měsíce před zmíněnými zkouškami se šel ukázat panu prof. Žižkovi. Ten jej odkázal na budoucího učitele prof. Kympla, který jej měl připravit na praktické zkoušky. Hrál teprve dva roky a moc toho neuměl, proto to všechno bral jen jako pokus. Usmálo se však na něj štěstí a byl přijat. Na Ježkárně, tedy na Konzervatoři J. Ježka u prof. Miroslava Kympla, strávil skvělých pět let a v roce 1997 absolventským koncertem v jazz klubu Redutě se školním Big bandem Václava Kozla studium ukončil. V létě toho roku se účastnil ve Frýdlantu týdenní stáže, kde vyučovali lektoři z Berklee College of Music, veetně u prof. Veselého. Informace, které se tam dozvěděl, byly velmi přínosné jak pro jeho hru a další směřování, tak i z hlediska metodiky bicích nástrojů. Po absolvování konzervatoře začal učit bicí nástroje v královohradecké ZUŠ Na Střezině, kde působil až do roku 2004. Od té doby vyučuje v ZUŠ Kobylisy v Praze. Za svých studií na konzervatoři měl možnost nejen potkávat zajímavé lidi a nové přátele a kamarády, ale hlavně získat zcela jiný pohled na hudbu samotnou. O rozšíření obzorů o jazzu nemluvě. Ve Vyhoukané sově byl jeho spoluhráčem výborný saxofonista Petr Vinklář (později Laura a její Tygři), který jej přivedl v roce 1994 do školního Big bandu JH ZUŠ Habrmanova, kde si mohl zahrát opravdu klasické velkokapelové jazzové skladby. Rok poté se situace opakovala s Big bandem Aldis Hradec Králové. Za dob studií ještě spolupracoval s jazz-rockovou kapelou Sajarmi a díky Jirkovi Zelenkovi, ke kterému chodil na soukromé hodiny, se mihl v kapele Krausberry. V roce 1996 byl přizván na natáčení alba folk-rockové kapely Fici. Z tohoto natáčení vznikla spolupráce trvající až do roku 1999 a natočení dalšího alba "Trochu jinak". V témže roce byl přizván na natáčení skladby Jiřího Schelingra pro album Milana Schelingra "PF 2000". Začátkem roku 1999 přišla nabídka od Zdeňka Bíny na post bubeníka do -123 min. Vzhledem k tomu, že koncertní aktivita kapely v té době čítala 15 až 20 koncertů měsíčně, ukončil všechny vedlejší aktivity a věnoval se plně pouze Minutám a učení v hudební škole. Ještě tentýž rok natočili a vydali album "Shooba Dooba", které se podle Akademie populární hudby stalo objevem roku 1999. Během několika následujících měsíců však zjistili, že v hudbě směřují každý jinam, a tak přibližně po roce a půl Minuty opustil. K roku 1999 se váže spolupráce s firmou Balbex, která mu vyrábí signované modely paliček. V tomtéž roce dostal také nabídku na občasné alternace za Jirku Zelenku v Etc... Vladimíra Mišíka a nastoupil do kapely Cosmetic Punk, se kterou se vlastně jen zkoušelo a natočili jen jeden videoklip. V tomto období jej oslovil bývalý občasný spoluhráč z Minut, výborný perkusista a člověk v jedné osobě Imran Musa Zangi, a přizval jej k hostování do Dan Kohout Band. Zhruba po třech letech se však aktivity DKB vytratily do ztracena z důvodu zaneprázdněnosti několika členů, včetně Václava, a kapela ukončila své působení. Na podzim roku 2000 přišla nabídka spolupráce s kapelou Oboroh. Bylo to příjemné setkání, které vyústilo v natočení živé DVD nahrávky s Filharmonii Hradec Králové. V té době už od roku 2001 hrál s Walk Choc Ice, zkoušek a koncertů přibývalo a nestíhal. Proto spolupráci s Oborohem ukončil a na necelé tři roky se věnoval naplno Walk Choc Ice. Natočili klip k písni "Napříč", live video z koncertu ve Zlíně s názvem "Live Crossover Golem Club" a tři demo skladby, které bohužel už nebyly vydány. V roce 2003 opoustil Walk Choc Ice kytarista Vláďa Zotov, což bylo impulsem k ukončení aktivity kapely na konci září 2003. V té době již Václav bydlel v Praze a po osmi letech tak vyměnil místo učitele v ZUŠ Na Střezině v Hradci Králové za místo učitele v ZUŠ Klapkova na Praze 8. V tomtéž roce přišel Martin Vajgl, kamarád a bývalý spolužák, s nabídkou účinkovaní v několika programech v Klubu Limonádový Joe, které se pro něj stalo výbornou relaxací. Netrvalo však dlouho a hned v listopadu 2003, na oslavě svých narozenin, mu Honza Křížek, bývalý spoluhráč z Walk Choc Ice, hodil nejzásadnější nabídku. Bylo to do kapely Blue Effect Radima Hladíka, kde působil až do Hladíkova úmrtí. Hned od počátků začalo velmi intenzivní koncertování, které bylo završeno v roce 2007 natáčením DVD "Live&Life". Vyšlo v březnu 2008 a o půl roku za něj převzali trojnásobnou platinovou desku. V roce, kdy se natáčelo DVD, jako host ještě natočil bicí do bonusové skladby na live CD "Deja vu" Pavola Hammela a Radima Hladíka. Od roku 2008 jsem začal spolupracovat s distributorem činelů Sabian a stal se jejich firemním hráčem pro Českou republiku. K tomuto období se také datuje začátek publicistické činnosti pro časopis Muzikus. V roce 2008 jsem se stal krajským předsedou oddělení bicích nástrojů ZUŠ pro Prahu. Z postu této funkce vyplývá zejména příprava soutěží ZUŠ. V rámci této činnosti získal i akreditaci ministerstva školství pro pořádání vzdělávacích akcí pro učitele ZUŠ. Tato činnost v oblasti vzdělávání je každoročně završena projektem DRUMCAMP Praha, kde se jako lektoři objevili nejen čeští protagonisté, například Klaudius Kryšpín (Pražský Výběr) či Dalibor Mráz, ale i zahraniční bubenické hvězdy, jako Gavin Harrison, Gergo Borlai, Todd Sucherman, Benny Greb. Od roku 2010 rozšířil spolupráci s distributorem Aquarian drumheads 3Dmusic a začal jejich blány výhradně používat. V roce 2011 s Blue Effect vydali další live DVD. Tentokrát v akustické podobě. Součástí DVD byl i dokument. V témže roce natočili i titulní píseň k filmu "Saxana - Lexikon kouzel". V roce 2012 proběhlo natáčení hudby k filmu Vladimíra Michálka "Posel". V roce 2015 proběhla celostátní soutěž ZUŠ a jeho žáci nan ní obsadili 2. místo v nejmladší věkové kategorii do devíti let, 1. místo v nejstarší kategorii nad 18 let a v kategorií souborů bicích nástrojů obsadili 2. místo. Až do přerušení koncertní činnosti v září 2016, z důvodů zdravotních potíží Radima Hladíka, intenzivně koncertovali. V průměru až 150 koncertů ročně. Obnovili také projekt "Nová syntéza", nejdříve s orchestrem Gustava Broma a poté s chrudimským KYX Orchestra. Dne 4. prosince 2016 ale Radim Hladík zemřel a tím skončila i aktivita Blue Effect, jehož byl Radim vůdčí osobností. Václav ještě během roku 2016 navázal užší spolupráci s firmou Yamaha a stal se jejich firemním hráčem v oblasti elektronických bicích Yamaha DTX. S tím souvisí i pravidelná činnost na předváděcích akcích, výstavách a seminářích, které jsou zaměřeny nejen na představení nástroje a jeho možností, ale také na výuku a metodiku výuky na bicí nástroje. Na počátku roku 2017 jej Wojta Říha, basista Blue Effect, přizval ke spolupráci na nové kapele Vanua2 (Yannick Tevi Band). Postupně začali koncertovat a v létě 2017 natočili promo live session ve studiu Sono.

Jiří Kozel (také Jiří Kozel Mužík, Jiří George Kozel, George Kozel nebo George Kay) (Narozen 3. března 1949, Praha-Bubeneč, Československo Bass Jiří Kozel je český bluesrockový a hardrockový baskytarista. Na sklonku 60. let prošel skupinami P 67 a Colour Images (1968). V roce 1968 byl jedním ze zakládajících členů české kapely Blue Effect (1968-1972). Po odchodu ze skupiny Blue Effect emigroval do Spojených států, odkud se později přestěhoval do Švýcarska. Koncem 70. let založil hardrockovou formaci Crown (1978-1990), ve které mimo jiné hrál i český bubeník Karel Káša Jahn a zpěvák Patrick Mason. Později v New Yorku hrál s řadou renomovaných bluesmanů, působil ve skupině Blue Hi-Way a v současnosti hraje především v allstars bandu GK Brothers. Jiří George Kozel, rodák z pražské Bubenče, vyrůstal už od nejútlejšího dětství doslova obklopen swingovou muzikou. Na 250 hitů, od českých meziválečných swingovek po písničky dávno zlidovělé u táborových ohňů, je podepsáno jménem jeho otce. Rozhodně to nebyla ale pouze a jen tahle muzika, kterou doma z otcova gramofonu slýchal, s níž ho otec seznamoval a která posléze ovlivnila jeho muzikantské cítění. Z hlediska takříkajíc prakticky muzikantského byl jeho prvním nástrojem klavír, o němž ovšem řekl: "Byl jsem klavírista z donucení a děsně mě to nebavilo." Následovaly i hodiny koncertní kytary, ale čím dál více bylo jasnější, že se jeho nástrojem se stane basa. Po skončení 9-tiletky začal docházet na polygrafickou školu, která shodou okolností právě v polovině 60. let představovala bohatou líheň českých rockových muzikantů. Prošel tudy Vlado Čech, Ivan Hajnyš a Jiří tu při spojených hodinách tělocviku narazil na bubeníka z vedlejší třídy Kášu Jahna. Džíny a odvážně přerostlé vlasy jim zavdaly téma k rozhovoru, který vyústil v první společnou zkouškou v pražské Malostranské besedě. V roce 1965 v Hajnovce byla i premiéra snad první české rhytm'n'bluesové kapely s původním repertoárem pojmenovaná Ťops podle kytaristy Petra "Ťopsa" Netopila. Velký třesk a velké přesuny na československé bigbítové scéně pozdější doby, spojené s odchody prvních muzikantů do zahraničí, způsobily i zrod nových hudebních formací. "Domluvil jsem se s Vláďou Mišíkem, s Ťopem a Vlado Čechem, že založíme kapelu. Podle modrých knížek, které jsme všichni měli, pro ní Vláďa vymyslel název The Blue Effect." Byly tak položeny základy jedné z klasických formací české rockové hudby. Věci se ovšem daly patřičně do pohybu v okamžiku, kdy Jiří zvedl telefon, zavolal Radimu Hladíkovi, a ten nabídku přijal. Psal se rok 1973 a nic už nebylo tak jako předtím. Neblahá situace plnou měrou dopadla na českou, respektive československou rockovou muziku. Tuzemská scéna, která se mohla na přelomu 60. a 70. le bez uzardění srovnávat s vyspělou britskou a západoevropskou scénou, byla cílevědomě tlačena do kouta a likvidována. Geometrickou řadou přibývalo těch, kdo chtě nechtě sbalili kufry hudebních nástrojů a vydali se hledat štěstí na druhou stranu Krušných hor. A mělo to hodně málo společného se zidealizovanou poezií českých muzikantů putujících světem v minulých staletích. Nastal čas k odchodu. Politická a kulturní situace v Československu rozptýlila v průběhu 70. a 80. let bezpočet tuzemských muzikantů do nejrůznějších koutů světa od západní Evropy po Austrálii, od Londýna po San Francisco. Jiří George Kozel emigroval v roce 1972 do Spojených států, a později zakotvil v zemi hor jezer a sýrů, ve Švýcarsku. "Jednou při vystoupení v Basileji jsme narazili na amerického zpěváka Patricka Masona, který říkal, že zrovna nemá co dělat, a tak jsme mu nabídli, aby šel zpívat s námi. Nejdříve se všelijak ošíval, tak jsem mu přinesl biografii, a když jsme skončili, už na nás čekal a ptal se, kdy a kam má přijet. To bylo v roce 1977 a o rok později jsme dali dohromady hardrockovou kapelu Crown." Albový debut i koncertní renomé precizní melodické hardrockové formace získaly velmi dobrou odezvu jak u odborné kritiky, tak u publika. V období dočasného odchodu zpěváka P. Masona spolupracovali v roce 1980 krátce i s někdejším legendárním vokalistou Uriah Heep Davidem Byronem. Byla to však jeho těžká závislost na alkoholu, která další spolupráci nadobro znemožnila, stejně jako 4 roky před tím v řadách Uriah Heep. V témže období proběhly i námluvy mezi kapelou a dalším bývalým frontmanem Uriah Heep Johnem Lawtonem. Do sestavy se ovšem vrátil Patric Mason a vydržel až do chvíle, kdy neodolal dlouhodobému lanu skupiny Krocus. Mezitím stačili Crown najezdit statisíce kilometrů na evropských turné a jejich stopa se vytratila v polovině 80. let, aby se na přelomu 8. a 9. dekády v omlazené sestavě, v níž nechyběli George a Káša, ještě krátce vrátila na scénu. Druhá polovina 80. let probíhala pro George ve znamení blues a transoceánských letů. Zatímco v Evropě se vrátil ke kontrabasu, swingu a svým americkým spoluhráčům, v newyorských bluesových klubech se setkával se svým starým kamarádem a rovněž podstatnou osobností české rockové muziky, a to s bubeníkem Erno Šedivým. Jamoval a koncertoval s celou řadou bluesmanů a jazzmanů. Pád železné opony a možnost zase se svobodně navracet do své staré vlasti přinesla pro George nejen příležitost představit českému publiku znovu obnovenou formaci Crown, ale i možnost na tuzemské scéně připravovat a rozvíjet další plány. Jedním z prvních bylo znovuobnovení Blue Effectu s Radimem Hladíkem a Leškem Semelkou, ke kterému pak nakonec přece jenom nedošlo. Naproti tomu v létě 1991 přišlo na svět opět mezinárodní R&B trio Blue Hi-Way, v němž se George spojil s Jerrym Campbellem a starým parťákem Kášou Jahnem. Společně procestovali celou Evropu, koncertovali ve Spojených státech a v roli předkapely hostovali třeba na koncertech Erica Burdona, Alvina Lee, Louisiana Reda a řady dalších. Ke konci 90. let pak kapela změnila jméno na George Kay's Blues Band, na klávesy v ní hrál Martin Gunthardt a jako speciální host zpívala Vera Love. K poslední definitivní změně názvu došlo na podzim 2000, kdy pod vlajkou GK Brothers za bicí usedl John Otis, syn legendárního hudebníka a skladatele Johnnyho Otise, autora dnes již klasického hitu "Hand Jive", připojili se Ron Mortland, George Ricci a Michael Vračko a kapela se rozjela na koncerty, jejichž atmosféru v roce 2001 zaznamenalo album "GK Brothers Live". Změnám ovšem ani tak neměl být konec. V polovině roku 2002 dostává konkrétní podobu dávný plán. Ze San Franciska přilétá Erno Šedivý, kytary se ujímá Luboš Andršt, sólového mikrofonu Ron Mortland a na světě je aktuální podoba GK Brothers. Nové album GK Brothers All Stars Blues Band "Let's Work Together" obsahuje jak původní, tak tradiční bluesový, lépe řečeno bluesrockový repertoár. Ten je páteří koncertního programu. Současně se ale George Kozel objevuje na tuzemských pódiích i s dalším hudebním projektem, rovněž mezinárodního charakteru, který si také zaslouží nálepku "allstars band". Slovo dalo slovo a v jedné příležitostní, vesměs improvizující, rockové kapele se před časem spojili George a Erno Šedivý s Petrem Jandou a legendárním polským muzikantem, zpěvákem, klávesistou a frontmanem SBB Józefem Skrzekem. Kapela dostala název Tarantula a jak čas dovolí, rodí se ve studiu Propast i její první nahrávky. V současné době hraje se skupinou George Kay Band, ve které s ním občas hraje i někdejší spolupracovník The Rolling Stones Sugar Blue a ve skupině Souseďanka společně s Petrem Jandou (kytara), Zdeňkem Vlčem (klávesy), Ladislavem Malinou (bicí) a Lenkou Malinovou (zpěv). A tak se putování českého muzikanta Jiřího George Kozla ubírá nejen ve smyslu zeměpisném, stále novými a novými směry.

Vlado Čech (také Vladimír "Vlado" Čech) (Narozen 1. září 1949, Praha, Československo, zemřel 21. července 1986, Praha, Československo) Drums, Percussion Vlado Čech byl český rockový bubeník, je nejznámější jako člen skupiny Blue Effect. Byl to výjimečně talentovaný rockový bubeník, kterého bohužel zničil alkohol. Byl charakterní, otevřený, zábavný, věčný diskutér, kluk, co nemluvil sprostě, zároveň poživačný bonviván - tak na něj vzpomínají blízcí. Vlado Čech se narodil do rodiny těžkotonážního komunisty, šéfa prezidentské ochranky. Synáček se ovšem příliš nepotatil. "Ještě mu ani fousy nerostly a už škemral, aby mu rodiče pořídili bubny. Máma Čechová tajně koupila Amátky, nechala je u sousedů ve sklepě a když měl manžel na Štědrý den odpoledne službu, natahala je po schodech do bytu," vzpomíná vdova Věra Čechová. Plukovník StB zuřil marně, v ten moment šlo všechno včetně školy stranou a šestnáctiletý Vlado brzy tepal v roce 1967 rytmus v řadách bandu The Ducks, byť zatím jen na velmi dobré amatérské úrovni. Jak už se to stává, The Ducks se neprosadili a po čase se rozpadli. Krátce se objevil ve skupině Apollobeat a s Vlado Čechem počítal poprvé Vladimír J. Mišík, když se chystal založit svoji skupinu New Force. Rozprášení členové této kapely pak hráli v nejrůznějších pražských špičkových kapelách. Když jej potom Mišík navrhl Hladíkovi, ten ihned souhlasil, protože podobně jako s Kozlem i s Vladem se znal již předtím z různých sessions. Na podzim 1968 se tak s Mišíkem stal členem nově založené skupiny Blue Effect, kde působil až do roku 1981. "Vlado bubny používal jako hudební nástroj, ne jako cosi, do čeho se mlátí," vysvětluje Radim Hladík. Za pravdu mu dává hned debut "Meditace" s evergreenem "Slunečný hrob". V podstatě rocková balada dodnes udivuje svébytným bubenickým stylem, díky němuž jsou všechny pokusy o napodobení odsouzeny do škatulky s nápisem "pouze cover". Dovednosti mladého bubeníka pak naplno vytryskly na deskách jako "Nová syntéza", "Svitanie" nebo "Svět hledačů". Nebyla to zkrátka jen vizáž, co Čecha pojilo se slavnějším kolegou Bonhamem. Mladí kytaristé a bubeníci se pod pódii rvali o místo, aby mohli co nejlépe sledovat, "jak se to dělá". A plukovník si rval zbytky vlasů a vyjadřoval se o synovi jako s své "životní politické chybě". Bedňák kapely a Čechův velký kamarád Ivo Marek vzpomínal: "Jednou nás s Vladem zatkli na Václaváku s igelitkou plnou chlastu. Nechali nás chvíli smažit se v cele, ovšem jen do té doby, než si ověřili totožnost. Když se se sklopenýma ušima přiběhli omlouvat, Vlado už tušil, že si lízl čertovské eso. Lehnul si tam na gauč a oznámil jim, že dokud všechno nevychlastáme, neodejdeme. Ani necekli, do rána tam s námi trpěli a podkuřovali, jak se dalo, pak nám ještě zaplatili taxi." V roce 1981 přetáhl Lešek Semelka Čecha do právě založených popovějších S.L.S., kde se potkali mimo jiné s kytaristou Standou Kubešem. Ve skupině S.L.S. zůstal tři roky. "„Vlado byl zvláštní brouk. Samouk, v životě na bicí necvičil, s přibývajícím věkem požíval čím dál více alkoholu... Ale přitom hrál na svou dobu prostě neuvěřitelně." Po neshodách se Semelkou vzal v roce 1984 svého dlouholetého spoluhráče na milost znovu Hladík, v té době ale už v zápase flaška kontra Vlado měla jasně navrch ona plná skleněná věc. Když v září 1980 nezvládl další z drogových večírků John Bonham, Led Zeppelin po pár týdnech ukončili svoji činnost. Když šest let po něm do bubenického nebe odešel alkoholem zdevastovaný Vlado Čech, tehdejší Blue Effect to měl rovněž spočítané. Kvůli dlouhodobým problémům s alkoholismem zanechal v létě 1985 aktivního hraní. Vladimír Mišík si vzpomíná: "Naposledy jsem Vlada potkal na Letné. To si zrovna ve večerce kupoval flašku vína a vypadal špatně". Když Čech o pár měsíců později prodával bubny, zbyl z něj jen stín ploužící se po malostranských hospodách. Z někdejšího kníratého sekáče se stala nádoba na lihoviny, jejíž dno povolilo 21. července 1986. "Vlado Čech si vyžádal dlouhodobé studijní volno a v Mišíkově Efektu byl nahrazen automatem," uvedl tehdy magazín Melodie. Sekla se hned dvakrát. Vlado totiž nepotřeboval studovat - talent měl evidentně od Boha. Oldřich Veselý, spoluhráč z Blue Effectu a později kapelník Synkop 61, později charakterizoval Vlado Čecha slovy: "Nevím o nikom z tehdejší doby, kdo by byl lepší. Přes totální absenci jakéhokoli hudebního vzdělání měl schopnost vystihnout podstatu muziky a vložit do ní neobvyklé množství emocí. Nikdy hudbě neuškodil. Byl jí schopen obětovat vše, v přeneseném významu vlastně i život. Alkoholem řešil to, že nezvládl Kristova léta. Stále žil jako kluk, a když začal jít bigbít do kopru, nemohl se s tím smířit a nebyl schopen najít alternativu, jak dál naplnit svůj život. Nebyl tvůrčím, zůstal odkázán jen na své (byť výborné) hraní a to jej asi nenaplňovalo. Myslím, že by se nikdy nesmířil s pozicí najatého vraha, jak se říká muzikantům, kteří střídají kapely především pro peníze."

(Narozen 8. března 1947, Praha, Československo) Vocals, Flute, Guitars, Kazoo Vladimír Mišík je český rockový zpěvák, skladatel, textař, svými spoluhráči a přáteli je už léta mírně ironicky, avšak právem přezdívaný "Legenda". Je znám jako zakládající člen skupin The Matadors, Blue Effect a rockové skupiny Etc.... Postupně se objevil v kapelách Komety (1963-1964), The Matadors (1965-1966), Skupina Karla Duby (1967-1968), George & Beatovens (1968-1968), Blue Effect (1968-1970), Flamengo (1970-1972), Energit (1973-1974), Etc... (od r.1974) a Čunderground (od r.1974). Jeho otcem byl americký voják John Gaughan (1918-2007), matkou slovenská zdravotní sestra Alžbeta, pracující koncem války v Německu pro Červený kříž. V roce 2017 se dozvěděl, že má v USA dalších 9 sourozenců. S první manželkou Katarínou má syna Martina, s druhou manželkou Evou má syna Adama a dceru Barboru. Se svoji první kapelou hrával po parcích Elvise a Semafor, na barrandovském truhlářském učilišti založil skupinu Uragán, ve které hrál na bicí. Po škole se skupina rozpadla a Vladimír Mišík se dostal do kapely New Comets/Komety, kde se seznámil s Radimem Hladíkem, se kterým poté odešel do skupiny Fontána, z níž se po krátkém působení stala jednu z nejslavnějších českých kapel 60. let The Matadors, v jejichž čele se začal hudbou zabývat profesionálně. Na prvním singlu skupiny zní Mišíkova píseň "Malej zvon, co mám". Od Matadors ale odešel brzy v lednu 1967. Po vojně krátký čas zpíval v orchestru Karla Duby, na jaře 1968 vystupoval jako kytarista a zpěvák v show Milana Drobmého. Začátkem léta se pokusil o založení první vlastní kapely New Force, se kterou odehrál pouze jediný koncert v srpnu 1968. Posléze v září 1968 dostal nabídku od Petra Nováka, aby s ním hrál ve skupině George & Beatovens jako sólový kytarista. Mišík přijal a odehrál s George & Beatovens jejich turné po Skandinávii. Po tomto krátkodobém angažmá v zimě 1968 spolu s bývalým kolegou z Comets a Matadors, kytaristou Radimem Hladíkem, založili The Blue Effect. S nimi se Mišík prezentoval na první dlouhohrající desce "Meditace" a dva singly. V polovině roku 1970 byl ale Vladimír Mišík donucen opustit sestavu. Na jedné straně mu byly vyčítány hvězdné manýry a podle názorů zbylých členů kapely i menší úspěch alba "Meditace". Mišík vysvětloval svůj odchod intrikami, jakož i vlastní preferencí anglických textů v repertoáru. Vzápětí jej bubeník Jaroslav "Erno" Šedivý přizval do další slavné kapely tehdejší doby, Flamengo. S nimi natočil Vladimír Mišík dodnes nesmrtelné album "Kuře v hodinkách" na texty Josefa Kainara. Dříve než album stačilo vyjít, Flamengo se rozpadlo a Mišík založil epizodní soubor Formace Nova. Krátkou dobu zpíval v kapele Energit Luboše Andršta. V roce 1974 založil kapelu Etc..., se kterou, přes mnohé personální změny a dvouletý zákaz činnosti v 80. letech, hraje s krátkými přestávkami dodnes. Zároveň se začal věnovat vedlejší akustičtější folk rockové formaci Čunderground (ČDG), původně s Vladimírem Mertou, Janem Hrubým, Petrem Kalandrou a dalšími, dnes vesměs se členy ETC.... V letech 1976 - 2004 vydal Vladimír Mišík s ETC... deset řadových alb, několik dalších kompilací a podílel se na několika vedlejších projektech. Mnohé Mišíkovy písně, často na texty známých českých básníků (Václav Hrabě, Josef Kainar, Jiří Dědeček ad.), doslova zlidověly a jsou ozdobami "kytarových večírků" několika generací. V roce 1982 bylo Vladimíru Mišíkovi zakázáno koncertování, o dva roky později směl velmi omezeně vystupovat s akustickým programem, v roce 1985 už opět hrál s novou sestavou Etc… V roce 1990 byl na dva roky zvolen do České národní rady za Občanské fórum. V roce 1999 vyšla v nakladatelství Petrov kniha "Vladimír Mišík - letní rozhovor" s Ondřejem Bezrem. Po vážných zdravotních problémech se vrátil na pódia za doprovodu skupiny Etc... a dalších hudebních hostů. V říjnu 2013 odmítl převzít státní vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana, a to jako výraz nespokojenosti s jeho rozhodnutími z poslední doby. Za své album "Jednou tě potkám" v roce 2020 získal 6 cen cen Anděl v kategoriích album roku, interpret roku, skladba roku, videoklip roku, folk a rock. V dubnu 2021 oznámil, že ze zdravotních důvodů již nebude koncertovat. Dne 24. září 2021 vyšlo nové album Vladimíra Mišíka "Noční obraz", které opět vzniklo ve spolupráci s producentem Petrem Ostrouchovem a jeho kapelou Blue Shadows. Na albu hraje i řada domácích i zahraničních hostů. Mišík oficiálně ukončil své koncertování v roce 2021 ze zdravotních důvodů. Trpí astmatem, diabetem, artrózou a také hypokortikalismem, což je nemoc, při níž nefungují nadledvinky. "Jsem na hydrokortyzónu, to znamená hormonální léčba, a to už pak dlouhodobě není dobré," přiznal umělec v talkshow 7 pádů Honzy Dědka. Dát sbohem hudební scéně pro něj ale snadné rozhodně nebylo. "Bylo to složité rozhodování po padesáti letech na scéně. Na jednu stranu se mi ulevilo, člověku není dobře, pak se přemáhá a není si jistý. Začal jsem si představovat, jaké by to bylo, kdybych ještě pořád pokračoval. Už by to nebylo důstojné," povzdechl si. Pro své příznivce má muzikant jen smutnou zprávu: s koncertováním skončil jednou pro vždy. "Omlouvám se, ale už to bohužel koncertně nedám." "Lékaři při mých posledních vystoupeních měli zdvižená obočí, ani já jsem se necítil fyzicky ani psychicky dobře, když mi nebylo dobře a musel jsem na pódium," popsal hudebník. A ani s nějakou velkou oslavou narozenin nepočítá. "Ujdu sotva padesát metrů, na svolání nějakého mejdanu nemám sílu," posteskl si Mišík, jenž má už delší dobu problémy s chůzí, a musí si vypomáhat hůlkou. Na bujarou párty se ostatně ani ve světle současného dění necítí... Astronomové z hvězdárny na Kleti po něm pojmenovali planetku ve sluneční soustavě objevenou v roce 1995. Jméno Mišík pro planetku č. 18456 schválila Mezinárodní astronomická unie. V roce 2016 natočila o Mišíkovi režisérka Jitka Němcová celovečerní dokument "Nechte zpívat Mišíka".

Miloš Svoboda (Narozen 31. října 1947, Praha, Československo, zemřel 17. prosince 2017) Guitars, Acordeon, Organ, Vocals Miloš Svoboda je český hudebník a hráč na kytaru. Je nejznámější jako spoluzakladatel skupiny The Blue Effect. Jeho první skupinou byli v 60. letech Donald (1963-1967). Po jejich rozpadu dostal angažmá v nově utvořené skupině Rogers Band. S touto skupinou působil po celou dobu jejího trvání. V lednu 1968 odejel do zahraničí, kde měl angažmá v několika státech západní Evropy. Do tehdejšího Československa se vrátil začátkem listopadu 1968, kde měl už rezervováno místo v kapele The Blue Effect, kde působil v období 1968 až duben 1969. "The Blue Effect" ("Snakes" podle první skladby) je EP české rockové skupiny The Blue Effect. Vydáno bylo roku 1969 v edici Mikrofóra vydavatelstvím Panton. Společně se singlem "Slunečný hrob/I've Got My Mojo Working" se jedná se o první oficiální nahrávku této skupiny a zároveň jedinou, kde hrál jako její člen i Miloš Svoboda. Kromě doprovodné kytary tam hrál také na varhany. Poslední skladbou, kde Svoboda účinkuje, je "Paměť lásky" z debutového alba "Meditace", poté z Blue Effectu odešel. Krátce nato nastoupil do Orchestr Golden Kids (1969-1970). Velký fanoušek a znalec Beatles na počátku normalizace emigroval do Francie, kde žil dvacet let s krásnou českou tanečnicí Milly. Po revoluci se vrátili domů a žili v Kytíně u Mnišku, kde psal muziku, fotil a dělal počítačovou grafiku. Svoboda ovšem v poslední době hodně truchlil za kamarády, kteří kolem něj postupně začali umírat. "Dnes by měl můj kamarád Radim Hladík narozeniny. Je mi hrozně líto, že už mu nemůžu popřát osobně. Vzpomínám a přidávám i tři minuty našeho společného štěstí. Bylo to v pražské Lucerně, při posledním koncertě The Blue Effect v původní sestavě. Zdravím Vás, Pane, a děkuju za všechno! Miloš," napsal si muzikant Miloš Svoboda před rokem na svoji sociální síť. Smrt parťáka z kapely Blue effect jej tehdy velmi zasáhla. Rok 2017 byl pro Svobodu mnohem víc smutný, než by na jeho začátku čekal. Postupně totiž začali odcházet jeho další kolegové a kamarádi. Jedním z nich byl například herec a dabér Michal Pavlata. V neděli ráno 17. prosince 2017 zemřel kytarista a zpěvák kapely Blue Effect Miloš Svoboda (†70)! Do hudebního nebe se dostal téměř přesně rok po smrti parťáka z kapely Radima Hladíka (†69). Podle informací Blesku Svoboda podlehl ve spánku infarktu.

Lešek Semelka (Narozen 24. listopadu 1946, Pardubice, Československo) Vocals, keyboards, Synthesizer Lešek Semelka je český zpěvák, skladatel a hráč na klávesové nástroje, nevlastní otec české zpěvačky Heleny Zeťové a otec vlastního syna Leška Semelky ml. Vyrůstal v Litvínově, kde absolvoval SVVŠ a učil se hrát na piáno a violoncello, zároveň zpíval v dětském sboru. "První big beat, co jsem hrál, byl ve školních letech na piano. Tenkrát totiž žádné syntetizéry ani elektrické nástroje neexistovaly," vzpomíná Lešek Semelka. K Litvínovu se Lešek Semelka originálním způsobem přihlásil 2005, když hokejistům HC Chemopetrol složil a nahrál klubovou hymnu "Heja, heja, Litvínov!". V Litvínově se konaly různé hudební akce. Chodil i na koncerty vážné hudby a vzpomíná si, jak byl ohromený, když přijela Severočeská filharmonie z Teplic a provedla "Rhapsody in Blue" od George Gershwina. Byl tak okouzlen, že z toho asi tři měsíce pořádně nespal. Definitivně tehdy pochopil, že hudba nejsou jen tři akordy a písničky, které se dají hrát u ohně. V mládí pracoval v různých profesích, od horníka až k referentu daně ze mzdy. Ale jeho touha stát se muzikantem byla vždy na prvním místě. Jeho dráha v oblasti popmusic byla odstartována až v roce 1968, když po vojenské prezenční službě odešel do Prahy, kde to zpočátku také nebylo slavné. Povolání prodavače zmrzliny nebylo nikterak výdělečné, ale byl mezi lidmi a tak se dozvěděl o tom, že se koná konkurz do skupiny Cardinals. Ti jej v roce 1968 přijali, ale kdo si ze zlatých časů big beatové muziky vzpomíná na jejich repertoár ví, že písničky které hráli, úplně neodpovídaly Semelkovu hlasovému zabarvení. Kapela se totiž orientovala na kalifornský west-coastový styl, a on jen posílil její příznačný vícehlasý vokál. Nakonec sám jednou prohlásil: "Nemám rád, když někdo zpívá tak, aby si neublížil. Bojím se, aby mě nenaučili také tak zpívat." Na Vánoce 1968 s ní vystoupil na 2. československém beat festivalu a debutoval na deskách na jejím singlu "I Believe", zpívaném a cappella. Snad nejvíce se proslavil jako člen Blue Effectu, kde v roce 1970 nahradil Vladimíra Mišíka. Na festivalu byla vyhlášena objevem roku skupina Blue Effect se zpěvákem Vladimírem Mišíkem, který 1970 nedobrovolně odešel a jeho úlohu převzal Semelka, lišící se od kytaristy Mišíka zpíváním u kláves, fyziognomií i charakteristicky zastřeným hlasem. Celá 70. léta toužil, jako každý klávesista v téhle zemi, dobrat se varhan značky Hammond. Když přišel do Blue Effect zvukař mu vyrobil speciální snímač, kterým ozvučil klavír. Teprve potom se domohl prvního elektrického piana, ale nebylo moc dobré. Někdy v roce 1977 nebo 1978 se stal majitelem polyfonního klávesového nástroje Korg. Padly na něj všechny jeho úspory, a ještě si peníze vypůjčil. Doporučil mu jej jeho kamarád, polský hudebník Czeslaw Niemen, se kterým se znal ze společných turné. Také do kapely koupili dva syntetizátory Moog a Olda Veselý měl rovněž nějaký syntezátor. Všechny zvuky techto nástrojů zkombinovali a vytvořili tak nový zvuk nejenom Blue Effect, ale i na československé hudební scéně a Blue Effect byl v tomto ohledu průkopnická kapela. Ačkoliv přestup představoval pro Semelku uměleckou výhru, další vývoj Blue Effectu nebyl jednoznačný. Někdy v roce 1967, když ještě bydlel v Litvínově, byl se podívat na Matadors a strašně se mu tehdy líbil Hladík. Tenkrát Lešek furiantsky prohlásil: "S tím Hladíkem stejně jednou budu hrát". Když byli s Cardinals na Slovensku, najednou jejich bedňák povídá, že přijel Hladík. Radim se na Leška celý koncert díval, potom jsme šli na večeři, během níž dostal od Hladíka nabídku do kapely. Skupina změnila v roce 1972 pod tlakem úřadů název na Modrý efekt resp. M. Efekt a existenčně ji udržovaly opakované zájezdy do Polska. Nevyplnily se jejich nadějné představy o fúzi rocku s jazzem, které po prvotních nahrávkách Blue Effectu se souborem Jazz Q Martina Kratochvíla pokračovaly už za Semelkovy přítomnosti na studiových projektech s velkým jazzovým big-bandem Československého rozhlasu "Nová syntéza" (1971) a "Nová syntéza 2" (1974). Na první syntéze se Lešek Semelka podílel autorsky ("Směr jihovýchod"), ovšem skladby, které na koncertech zpíval, se zde proměnily v instrumentálky. Na druhé už dostal pěveckou příležitost a zejména Hladíkovo a Janíčkovo "Klíště" povýšil na krátký, avšak intenzivní zážitek. Leškovo jméno se objevilo také na nahrávce "Kingdom Of Life" (1971), což byly exportní podoba slavné "Meditace" (1970), kterou původně nazpíval Vladimír Mišík. Ve dvou ročnících 1971 a 1974 se s oběma tělesy prezentoval na Mezinárodním jazzovém festivalu v Praze a 1972 vystoupil s Blue Effectem na rockovém festivalu v Helsinkách. V roce 1975 Semelka shromáždil znamenité hráče, mimo jiné Jana Kubíka (saxofon), Michala Pavlíčka (kytara), Vladimíra Kulhánka (basová kytara) a Pavla Trnavského (bicí), ve vlastním souboru jazzrockového zaměření Bohemia, sám hrál na elektrické piáno. Instrumentalisté však postupně vytlačovali písňový repertoár a Lešek Semelka, silně ovlivněný art rockem a skupinou Yes, se po natočení alba "Zrnko písku" v říjnu 1977 rozhodl pro návrat do M. efektu. Zde se po boku druhého klávesisty a zpěváka Oldřicha Veselého podílel na albu Svět hledačů (1979), když na minimoogu nahradil absentujícího basového kytaristu, a už jen ve trojici s kytaristou Radimem Hladíkem a bubeníkem Vlado Čechem nahrál LP 33 (1981). Vydržel zde až do roku 1981, kdy po neshodách s Radimem Hladíkem odešel podruhé. Prakticky souběžně s tím se od počátku 70. let pokoušel prorazit i jako zpěvák v tzv. hlavním písničkovém proudu, měl pro to i jisté předpoklady a ani si je neupíral, neboť disponoval a až doposud disponuje zajímavě chraplavým a dle mnohých příjemně zastřeným hlasem a s citem pro kantilénu (byť v chraptivém rejstříku, typickém např. pro italské interprety). V roce 1972 se zúčastnil soutěže Děčínská kotva s písní Bohuslava Ondráčka a Zdeňka Borovce "Dlouhý lán" a o rok později vystoupil na Bratislavské lyře s vlastní a Janíčkovou "Písní o štěstí". Na tomto festivalu s puncem oficiality dominoval 1979 s textem Pavla Vrby na vlastní hudbu "Šaty z šátků". Skladba se dost často hrála v rádiích, ovšem jeho největším hitem se zpořátku 80. let stala diskotékově laděná píseň "Jsi prostě nejlepší". Lešek Semelka byl rovněž členem projektu Discobolos, který pod vedením Karla Svobody reagoval na módu disco music. Skládal pro jiné zpěváky - Věru Špinarovou "Čekám tě dál v zóně příletů", Karla Gotta "Bloudím pasáží", Marii Rottrovou "Když tohle vím jen já", hostoval na albech rozličného zaměření. I to byl jeden z důvodů, proč se Semelka 1981 podruhé rozešel s Radimem Hladíkem, tentokrát již definitivně. "Zdálo se mi, že těch velkých celků, těch ploch, co jsme dělali s Radimem, už je dost. Chtěl jsem se vrátit trochu na zem a dělat dravější hudbu", konstatoval tehdy. V roce 1981 založil další vlastní hudební uskupení S.L.S. (Společnost Leška Semelky). Její rockerské obsazení sblížilo Semelku s hard rockem, ale veřejnost si zpěváka zapamatovala především z televizního přenosu Děčínské kotvy 1983, kde se umístil jako třetí s písní "Jména", další z jeho typických balad, opět otextovanou Pavlem Vrbou. O rok později vyšla na singlu "Zvláštní máma", rovněž trvalka v Semelkově repertoáru. V roce 1985, když vyšlo jediné bezejmenné album Leška Semelky s S.L.S., se skupina rozpadla, zpěvák si však zachoval značku S.L.S. pro své další projekty, v nichž se přiklonil k taneční a rhythmandbluesové hudbě, podobným způsobem jak to na světové scéně učinil bývalý člen skupiny Genesis Phil Collins. Omlazujícím prvkem v této proměně se 1987 stala zpěvačka Marcela Březinová, se kterou Lešek vytvořil rozpohybované a v nejlepších okamžicích výbušně vokální duo, zapsané v sérii singlů Supraphonu, které však znamenaly definitivní příklon k popu. V listopadu 1989 se výrazně angažoval v řadách Občanského fóra. V 90. letech se z části potvrdila obava, kterou Lešek Semelka vyjádřil po převratných událostech na konci 1989, kdy se výrazně angažoval na straně Občanského fóra: "Trochu se obávám, že teď, kdy se v rádiu vedle popu dostane ke slovu i underground, budu tvořit jakousi nadbytečnou třetí frontu." Ne každému byl po chuti Semelkův hudební background v TV pořadu S politiky netančím, příliš se nezdařil ani pokus o comeback v podobě alba "Můj věk", kde Lešek Semelka vedle nových písniček nechal přearanžovat a za doprovodu renomovaných hudebníků, mj. Miloš Dodo Doležal (kytara), Richard Scheufler (basová kytara), Petr Volný (altsaxofon), znovu nazpíval své nejžádanější tituly jako "Vina křídel", "Jména", "Šaty z šátků", "Koukej, ptáky když kroužkujou". Novou šanci mu poskytly role ve třech muzikálech Michala Davida "Kleopatra" (jako Apollodoros), "Tři mušketýři" (postava krále Ludvíka XIII, Porthos) a "Angelika" (jako Lorraine), které uvedlo pražské Divadlo Broadway. S krátkými hudebními bloky Leška Semelky se setkáváme na večírcích s přítomností celebrit, zpěváka rovněž zaměstnává pozoruhodná pěvecká kariéra jeho nevlastní dcery Heleny Zeťové. Na začátku nového tisíciletí vydal čistě sólové album "Můj věk" (2001). Naposledy se jako host překvapivě objevil na desce "Gorila vs. Architekt" (2008) rappera Vladimira 518, člena legendárních PSH a mimo jiné autora mnohých komiksů a ilustrací. Od roku 2009 je členem souboru RockOpera - účinkuje v představeních Oidipus Tyranus Rock Opera a Antigona Rock Opera v roli věštce Teirésia. Skupinu S.L.S. obnovil rovněž v roce 2009 a o dva roky později s ní vydal desku "Čas vlků", která je v diskografii Leška Semelky zatím poslední. Současnou sestavu kapely vedle hlavního protagonisty tvořili Tomáš Vychytil (kytara), Dalibor Mucha (baskytara) a Jan Nikendey (bicí). Pak mu ale mozková příhoda v roce 2013 obrátila život naruby! Lešek Semelka od tédoby zhubl 15 kilo, přestal pít alkohol a změnil životosprávu. Jen občasnou cigaretku si ve svém »životě po životě« neodpustí. Dal rovněž vale velkoměstskému životu a odstěhoval se na venkov, koupil si kolo a stará se o dva psy. S manželkou Alenou si koupili domek se stodolou u Běrunic na Nymbursku a spokojeně tam hospodaří a budují. Mají v plánu postavit tam dokonce i zkušebnu pro jejich kapelu. Radost si ale udělal, když si za patnáct stovek koupil v bazaru kolo, na kterém drandí po vesnici. Opustit hlavní město nebylo pro Leška tak těžké. Praha se mu totiž velmi znelíbila. "Žil jsem tam drahná léta, ale dneska už to považuju takřka za válečnou zónu. Myslím, že lidstvo zvlčilo. S manželkou Alenkou a našimi dvěma psíčky jsme se proto rozhodli, že se odstěhujeme na venkov," vysvětlil Lešek s tím, že do Prahy teď zavítá už jen za prací a večírkům se vyhýbá obloukem.

(Narozen 13. listopadu 1948, Brno, zemřel 17. ledna 2018, Brno) Keyboards (1984-1990)

Oldřich Veselý se narodil v Brně, vystudoval textilní průmyslovkou, kde v roce 1967 také maturoval. Takže původní profesí byl textilní výtvarník. Pracoval v tehdejším podniku Vlněna, kde dělal návrháře, jenže zároveň nastalo jaro roku 1968 a on právě od přiděleného stolu viděl přímo na nádraží. Bylo krásně, všichni někam jezdili, navíc tehdy vyšel i singl "Válka je vůl", takže rozvázal pracovní poměr a řekl si, že od té doby se budu živit jenom hudbou... načež přišla ruská opkupace. Půl roku se pak všelijak nějak plácal a uvažoval, že snad bude muset krást zálohované láhve před mlékárnama, aby měl na cigára. Tehdy mu kamarád dohodil druhé zaměstnaní u Městského ústavu národního zdraví, kde jako šofér tři a půl roku rozvážel brněnským zdravotním střediskům prádlo, sádru na zubní oddělení atd. Úžasně volná práce bez štípaček, navíc mezi inteligentními lidmi. A navrch si služební robur a později žuk mohl půjčovat na převážení aparatury, protože u toho samozřejmě hrál. Byla to doba zvláštní svobody a rád na ni vzpomínal. K muzice jej přivedli nejspíše rodiče, kteří doma měli desky jak vážné hudby, tak i jazzové. A pak jej přinutili alespoň na čas chodit do klavíru. Úplně prvními kapelami, které poslouchal byli snad Little Richards, Shadows, teprve později Beatles. Jako jedny z prvních LP desek si pořídil "Love Me Do" s Beatles, pak Cream "Disraeli Gears" a "Goodbay Cream". Moc desek tu tehdy opravdu nebylo. Všechno se přehrávalo na pásky. České desky si nekupoval a až do desky "Kuře v hodinkách" od kapely FLAMENGO jej toho moc nezaujalo. V úplných počátcích, kdy člověkem zmítala puberta, tak samozřejmě všichni chtěli být jako Beatles. Později se mu začaly strašně líbit kapely jako Keef Hartley Band, John Mayall, Yardbirds, Cream, Vanilla Fudge aj. To je stále jen přelom 60. tých a 70. tých let. V pozdějších dobách přibyla mezi jeho oblíbence raná tvorba Uriah Heep, Deep Purple, Yes, Genesis, Pink Floyd, Peter Gabriel, U.K. Ale na všech tehdejších středních školách vznikaly studentské kapely, Olddřich s kamarády ji založili v roce 1963, kdy bigbít teprve začínal. První impuls, aby vznikla přímo v jejich třídě, přišel od kluka-dixilenďáka z Ústí nad Labem, který dal dohromady muzikálnější spolužáky a začali tedy spolu srandovně vrzat. Doma hrál Olda na klavír, a protože žádné varhany nebo klávesy neměl, začal spíše písničky skládat. A protože v jedné ze tříd klavír kupodivu byl, učil pak u něj kluky své melodie. Do třídy s nim chodil chodil i Jirka Rybář, který hrál v Brně už s relativně známými Synkopami, a tomu se některé pokusy líbily. Také proto, že tehdy se s původní tvorbou vlastně začínalo, jinak všichni hráli převzaté věci, covery, a to včetně Synkop. Teprve po jeho příchodu se začali nesměle pokoušel o česky zpívané původní skladby. Řádným členem Synkop se nestal, protože měl svoji studentskou kapelu, nejdřív bezejmennou, s níž vystupovali na různých školních večírcích, Šibřinkách apod. Navíc byl pro Synkopy možná příliš mladý. Až po maturitě, už s jinými spoluhráči, se Oldova kapela přetavila do Great Music Factory, s níž to paradoxně dotáhli až k profesionální třídě. Nahráli tři skladby, ale ty nikdy nevyšly. A tehdejší agentura s duchem ještě docela pokrokovým jim udělila vůbec nejvyšší možné ohodnocení. Takzvané "přehrávky" ovšem znamenaly nejvýš to, že směli hrát, ale ne že by se hraním uživili. Zvlášťtě po příchodu okupačních armád to bylo absolutně nemožné, v takových zlomových chvílích se zájem veřejnosti vždycky upne jiným směrem. V roce 1967 začaly Synkopy 61 pořizovat své první nahrávky. Prý se na ně tehdy v brněnském nahrávacím studiu Československého rozhlasu dívali tamní zaměstnanci jako na vykouřené máničky, které tam nemají co dělat. Podle Oldřicha "...celkem oprávněně. my jsme to tehdy opravdu moc neuměli", neboť tehdejší rockeři se učili hrát víceméně na pochodu. Olda přestože chodil předtím na hodiny klavíru soukromě k paní profesorce, jej toho moc nenaučila, protože byla moc hodná a málo přísná. Maximálně na noty a nějakého toho Bacha. Pak šest let nehrál vůbec až do doby, kdy jej puberta začala nutit hudebně se vyjádřovat. Tehdy se začal učit sám, vždyť v podstatě sám ani neznal, co je akord. Věděl maximálně, která klapka je céčko, ale že by se k tomu měly držet ještě jiné tóny, to netušil. Mnohému se všichni rockeři a bigbíťáci učili tehdy hrát jeden od druhého nebo docela. Byl to tehdy obecně hlavně velký výtrysk spontaneity, který se nejdřív moc nerozrůzňoval, až v letech 1967-1968 s tuzemskými beatovými festivaly se kapely vyhranily. Konkrétně Synkopy byly tehdy naprosto nedostižné ve vícehlasých vokálech, však také hned na prvním festivalu byly oceněny jako nejlepší moravská skupina díky vokálnímu projevu. Oldřich tehdy se Synkopami ještě nehrál, ale podstatná část původních českých skladeb, které hráli, byly právě Oldovy písničky. Na první beatový festival Olda ale jel a dost se vyděsil, protože skoro všechny pražské kapely hrály "Massachusetts". Jako by to byla předepsaná skladba a kapely ji absolvovaly jako jakési povinné krasobruslařské jízdy. Což ale vůbec neplatilo pro moravské a slovenské kapely. Úplným zjevením se tu stal Slovák Dežo Ursini a jeho zcela se vymykající Soulmen, kteří festival vyhráli. A na druhém festivalu skončila jako druhá Oldova píseň "Casanova", kterou hrály Synkopy 61. První nahranou skladbou ale byl singl "Válka je vůl". Na druhé straně singlu byla úplně jiná skladba, která se Synkopami 61 ani se žánrem neměla nic společného. Byl to vychytralý tah pracovníka brněnského rozhlasu, který vlastně za zády Synkop i autorů sám podepsal smlouvu se Supraphonem a nechal ji vydat. I když Synkopy 61 už měly v té době podepsanou smlouvu s nově vzniklým nakladatelstvím Panton. Tehdy generačně starší zaměstnanci nahrávacího studia Československého rozhlasu se nedokázali s jejich hudbou moc poradit. Třebas technik, který natáčel "Válka je vůl", nad tou písničkou ohrnoval nos, pak jej v rámci generační výměny přeřadili na dechovku. A když kapelník Petr Směja donesl do studia pokoutně vyrobený zkreslovač na kytaru, ten technik prohlásil: "Vždyť to zkresluje." A Směja na to: "To je schválně." "No jo, vy jste zase poslouchali ten Luxembourg (pozn. na "západní" hudbu zaměřené rádio) nebo co." odsekl tehdy technik. V roce 1971 přijal nabídku na angažmá do západní Evropy a Oldovi se tak přes Pragokoncert podařilo ještě legálně vyjet ke dvouletému angažmá v západní Evropě s kapelou Atlantis, která byla sestavena speciálně pro tento účel a oslovili jej. Dva roky pak s kapelou trávil cestováním a hraním v klubech v západních zemích. Práce to podle něj rozhodně nebyla jednoduchá. "Byl to tvrdý chleba. Úplně nejhorší bylo, když jsme hráli v klubu ve známé vykřičené přístavní čtvrti v Hamburku. Vystupovali jsme tam osm hodin v kuse každý den. Když jsme nad ránem dohrávali poslední písničky, naběhly mezi opilce válející se po zemi jugoslávské uklízečky, vysypaly tam piliny a vytřely to. Bylo to příšerné, ale dostali jsme za to dost peněz,“ vzpomíná Veselý. Byla celkově úžasná zkušenost, i když Olda nebyl levicově zaměřený, odcházel na západ s obavami, zmasírovaný celoživotními tvrzeními, že tam jsou všichni zlí a jenom čekají, až nás budou moct okrást. Byla to však i jediná možnost, jak si koupit kvalitní nástroj a vybavení. Kromě Německa procestoval také Rakousko a Švýcarsko a jak říká, hodně ho lákalo zůstat na Západě a do komunistického Československa se už nikdy nevrátit. Nakonec však zpátky do Brna přijel. Nechtěl totiž dělat problémy své rodině, která na jihu Moravy stále žila. A venku se mu otevřely oči, protože hned vzápětí zjistil, že všude jsou lidi dobří a zlí. Taky se naučil německy, v rámci volna projezdil kus světa a poslechl si ohromující koncerty tehdejších kapel. Pak ale nastal tvrdý návrat do rozběhlé normalizace roku 1973. Oldřich se vrátil do úplně jiné země, než ze které odjížděl. Před odjezdem ještě jezdil s náklaďákem, nad ničím moc nedumal a myslel si, že všichni vnímáme všechno stejně. A po návratu, kdy všechny zvenčí postupně stáhli a začaly rekvalifikační zkoušky, byl v šoku, jak neuvěřitelným způsobem se lidé v republice za tu chvíli ohnuli. Jenomže Olda už hraní venku měl také plné zuby, byla to dost dřina, navíc vlastně námezdní nádenické řemeslo, kdy hlavně kopírovali tehdejší hitparády, a on sám se přece jen považoval za tvůrčího muzikanta. Stáhl se do vlastního světa jako tehdy kdekdo. Žil v uzavřené komunitě kapely a přátel, protože po svém návratu do Čech už se stal členem Synkop 61jako jejich standardní člen. Nadlouho jej spojilo trvající přátelství s bubeníkem Jiřím Rybářem, i jejich rodiny žily hodně dohromady. Předtím se Synkopami hrál jen roku 1966 jako pianista na mezinárodní soutěži v polské Gliwici, kde mezi šestnácti kapelami vyhráli hlavní cenu. "I to byl neuvěřitelný zážitek. V rámci jakéhosi třídenního polského Majálesu starosta první den předal studentům symbolicky klíče od města, zmizela policie, respektive se převlékla do středověkých krojů s kordíky a nesměla moc prudit, na každé křižovatce hořely vatry a byl naražený sud piva, jenom jsme zírali. Sice mi tam ukradli šusťák, ale bylo to ohromné." vzpomínal Oldřich. The Blue Effect v roce 1977 - zleva: Fedor Frešo (basová kytara, zpěv), Oldřich Veselý (klávesy, zpěv), Radim Hladík (kytara) a Vlado Čech (bicí) Od ledna 1974 pak posílil Synkopy 61 jako varhaník, zpěvák a skladatel Oldřich Veselý, což skupinu umělecky pozvedlo na mnohem vyšší úroveň. Dne 15. ledna 1974 kapela odehrála koncert v Neratovicích, který byl prvním po příchodu Oldřicha Veselého do kapely Synkopy 61. Po svém "řádném" přistoupení k Synkopám začal vytvářet i rozměrné artrockové kompozice s dominantními klávesami a většinou též velmi vznosným zvukem. Na desce "Formule 1" se objevil čtrnáctiminutový projekt "Touhy", suita ze tří propojených písniček, která zabrala celou jednu stranu desky. Asi to bylo trochu těžší na poslech, ale díky tomu se o nich dozvěděl Jiří Černý, který přišel na jejich pražský koncert v Řeznické a napsal úžasnou recenzi do Melodie, která se tehdy jako jediné periodikum věnovalo současné hudbě tak, že to mělo nějakou váhu. A tu si přečetl Radim Hladík, kterému zrovna z Blue Effect odešel Lešek Semelka. Takže si přijel poslechnout Synkopy do Rokycan a tam mu hodil lano. V roce 1976 Veselý odešel na pár let do Prahy za nabídkou Radima Hladíka do kapely Blue Efekt, kde nahrál alba "Svitanie" a "Svět hledačů". I když to kapelník Směja nesl dost těžce jako Oldovu zradu, šlo o nabídku, která nešla odmítnout - asi jako by fotbalistovi z okresního města nabídla angažmá třeba Sparta. Dne 2. srpna 1975 se odehrálo poslední vystoupení s Oldřichem Veselým, který se rozhodl přijmout nabídku Radima Hladíka a odešel za značné nelibosti ostatních členů do kapely Blue Effect / Modrý Efekt. Skupina tím ztratila výraznou uměleckou osobnost, což znamenalo zásah do její hudební koncepce.     Působení v Praze přineslo Veselému kromě radosti i nesnáze. "Musel jsem žít v podnájmech a pořád cestovat zpět do Brna, kde jsem měl ženu. Stalo se mi, že lidi, u kterých jsem v Praze bydlel, emigrovali do Německa. Když jsem přišel k bytu a našel jsem ho zapečetěný, vlezl jsem do něj. Neměl jsem kam jít. Veřejná bezpečnost mě pak zatkla za vloupání,“ směje se Veselý. Neustálé cestování jej nakonec přestalo bavit. Blue Effect se navíc stal popovější, a tak jsem šel radši zpět do Synkop,“ vzpomínal Veselý. V roce 1980 se proto vrátil k Synkopám 61, kde se prosadil jako vokalista, autor a lídr kapely. Dne 23. ledna 1980 v ZK Lovoš, Lovosice, se uskutečnil první koncert s Oldřichem Veselým od jeho odchodu ze Synkop 61 v srpnu 1975. Brzy po jeho příchodu si skupina upravila své jméno na Synkopy. "Ten název se mi od samého začátku moc nelíbil,” uvedl Veselý v rozhovoru pro Mladý svět v roce 1986. Další odchody Jana Čarvaše a Petra Směji (kompenzované nástupem kytaristy Emila Kopřivy) si 1981 vynutily formální změnu názvu na pouhé Synkopy. Popřípadě Synkopy & Oldřich Veselý, neboť hlavní slovo ve skupině převzal její klávesový guru, který se - podobně jako jiná špičková brněnská skupina Progres 2 a pražský Olympic který se shlédl ve velkolepých artrockových projektech, které čerpaly z bohatých zvukových možností syntezátorů a dokázaly se pocitově přiblížit zážitkům z artificální hudby. Oldřich Veselý si v tomto směru dokonale porozuměl s renomovaným pražským textařem Pavlem Vrbou a z jejich autorské dílny vzešla albová trilogie, art rockový projekt "Sluneční hodiny" (1981), "Křídlení" (1983) a "Zrcadla" (1985), která byla v koncertním provedení umocněná mnohými audiovizuálními efekty. Poslední deska "Dlouhá noc", ačkoliv opět nahraná se Synkopami, vyšla pod hlavičkou Oldřich Veselý/Pavel Vrba. Kvůli klesajícímu zájmu publika začal postupně každý z muzikantů dělat něco jiného a svůj poslední koncert odehrály legendární Synkopy v Brně v roce 1990. "Koncertování mě přestalo bavit. Navíc už jsem měl zařízené studio a začal jsem se naplno věnovat skládání,“ vysvětluje Veselý. V roce 1990 ukončily Synkopy svoji činnost a Veselý se začal věnovat studiové práci. Od té doby působil jako skladatel scénické hudby pro televizi, divadlo (Odysseia pro Městské divadlo Brno, 2006, od října 2017 uvádí MD Most) či různé další příležitosti (festival ohňostrojů Ignis Brunensis, 200. výročí bitvy u Slavkova aj.). Výjimečně hostoval na výročních koncertech svých bývalých skupin. Od roku 2002 spolupracoval jako hostující zpěvák se skupinou U nás se svítí. Ta se v roce 2005 přejmenovala na E-band a Veselý se stal jejím členem. S touto kapelou nahrál v roce 2011 album "Restart". Občas vystupoval se skupinou E-band, kde se to éčko ovšem píše jako symbol pro euro. I jeho spoluhráči se na webu prezentují jako "podnikatel", "manažer" nebo "obchodní zástupce". Každý z nich se opravdu živí úplně jinak, jenom hraním to nejde. Po roce 1990 Veselý ukončil koncertní činnost, založil nahrávací studio, věnoval se autorské a studiové práci pro film, divadlo, reklamu. V nenápadném a tak trochu před světem schovaném nahrávacím studiu v brněnské ulici Bašty se tak svým hudebním fantaziím oddává jeden z nejvýznamnějších muzikantů, kteří kdy v Brně vyrostli. Později vystupoval se skupinou €-band a ojediněle také jako host formací, ve kterých dříve působil. V roce 2011 vydal Veselý po osmi letech koncertování s €-bandem CD "Restart". €-band tvořili Pavel Bříza (bicí), Dalibor Dunovský (baskytara) a Petr Krkavec (kytary). Deska obsahuje dvanáct nových skladeb a jednu bonusovou předělávku písně "Malý Princ". Hudbu ke všem skladbám složil sám Oldřich Veselý, texty většinou pocházejí z pera Pavla Vrby, s nímž zpěvák spolupracuje už od 70. let, a dále od Ivana Huvara nebo Aleše Hrbka. Hudebníkovu kariéru mapuje knižní biografie "Černý racek". Na webových stránkách uvedl mnohapoložkový soupis divadelní hudby, kterou složil, jen pro brněnské Národní divadlo je to přes deset inscenací. Skládá také pro některé filmové projekty. V roce 2006 složil spoustu muziky také k divadelní Odyssei režírované Zbyňkem Srbou v Městském divadle Brno včetně scénických podkresů a hudby pro spoluúčinkující bicí soubor Dama Dama. Nebyla to ovšem jeho první hudba pro Odyseu, tu první (pro takto nazvané představení) v roce 1979 složil k legendární inscenaci režiséra Zdeňka Pospíšila s brněnským amatérským Divadelním studiem Josefa Skřivana (DSJS). Práce pro DSJS byl vůbec jeho první kontakt s divadlem - hudba k Mikulkovým pohádkám v roce 1977. Později pro ně zkomponoval i hudbu k Médei v režii Solona Arcanidise, kde se hudební složka projevila jako široko daleko jediný klad inscenace. Skládal Odysseiu v roce 2005, kdy si s Pavlem Váněm projel i USA, kde hráli české písničky, a i když se Oldovi v tom nabitém roce nejdřív nikam nechtělo, nakonec šlo o ohromný zážitek. Nejen že Američané srdečně přijali jejich muziku, ale v dobrém jej šokovaly i jejich korektní vztahy a primární mezilidská slušnost. Oldřich Veselý prožil skoro celý život věrný Brnu. Bydlel naproti brněnskému podniku pro pány jménem Moulin Rouge, a když se vraceli z té Ameriky, zrovna hrozně pršelo. Ze dveří onoho bohulibého domu vyběhly tři nádherné holky jenom v kalhotkách, nahoře bez. A než je jejich vratočuč zahnal zpátky, ony v tom dešti tančily se zdviženýma rukama - právě když jsme přijížděli. Takové přivítání jinde nezažijete. V USA jsme potkali jedinou hezkou ženskou - a to byla Polka. Oldřich vydal průřez svou tvorbou "Best of Oldřich Veselý". Když vybranou hudbu nesl Pavlu Kopřivovi do FT Records, navrhl: "Co kdyby se to jmenovalo Třicet let v hluku?" A Pavlův zaměstnanec Tomáš řekl: "Ale to je už čtyřicet let." Málem se mu zastavila hercna. "Oldřich Veselý a Synkopy z historického vývoje znamenají nejen pro Brno, ale i pro československou hudební scénu společně s Progres 2 významné artrockové milníky, jejichž význam je v kontextu historie domácí scény neopominutelný,” napsal publicista Petr Gratias v knize Decibely nad Brnem. Na české rockové scéně zanechal po sobě nesmazatelnou stopu. Se svými skupinami a spolupracovníky vytvářel podhoubí pro progresivně (artrockově) laděnou hudbu, která pro tehdejší posluchače vytvářela ostrovy kreativity a svobody. Hráč na klávesy, zpěvák a skladatel Oldřich Veselý zemřel 17. ledna 2018 ve věku 69 let. Veselého úmrtí oznámili ve středu večer na Facebooku jeho syn a snacha, v noci informaci přineslo na webu rádio Beat. Přestože byl rocker nemocný, byla jeho smrt nečekaná a přátele zaskočila. Poslední rozloučení s hudebníkem, zpěvákem a skladatelem Oldřichem Veselým se konalo v brněnském krematoriu v pondělí 29. ledna 2018 ve 14.00h. Zdroj: https://brno.idnes.cz/synkopy-61-manicky-se-ucily-hrat-za-pochodu-fjd-/brno-zpravy.aspx?c=A080602_153156_brno_atk, (doplněno a upraveno)

Oldřich Kellner (Narozen 1981, Praha, Československo) Guitars, Vocals Oldřich Kellner je český hudebník a hráč na kytaru. Nejznámější je z působení v kapele Blue Effect (1982-1987). Krátce se předtím mihl i v kapele Markýz John (1972-1972, guitars, vocal). Od roku 1989 působil v kapele Ketron. Už jako šestiletý byl natolik ovlivněn rodinným hudebním zázemím, že dokázal na starou citeru se dvěma harmonickými funkcemi podbarvovat svůj dětský zpěv. To alo rodičům podnět, aby jej přihlásili k výuce na akordeon a housle. Ale po seznámení s hudbou Beatles se mu v 15 letech prvním opravdovým nástrojem stala kytara. Na benešovském gymnásiu už hrával ve studentském orchestru. V roce 1966 se po maturitě přihlásil na pražskou lidovou konzervatoř, obor kytara, zpěv a herectví. V průběhu studia působil v souboru Atlantic, později založil vlastní Fragment a Provocatives Group. Po absolutoriu školy zahájil profesionální hudební dráhu jako zpěvák a kytarista ve skupině Markýz John. V roce 1972 odjels orchestrem Tomáše Smetany na zahraniční angažmá do bývalého západního Německa (NSR), Rakouska a Švýcarska. Se souborem Avantis se zúčastnil v roce 1973 Světového festivalu mládeže a studenststva v Berlíně. Po návratu natáčel svoji první gramofonovou desku se skupinou Petra Hanniga. Před rýsující se dráhou sólového zpěváka ale dal přednost výhodnému dvouletému angažmá ve východním Německu (NDR) se souborem Josefa Švejnohy. V roce 1977 nastoupil trvale do skupiny Apollo jako kytarista a doprovodný zpěvák. Se svojí manželkou a výtvarnicí se tehdy věnoval i malování, jí naproti tomu učil hrát na baskytaru. V roce 1982 byl angažován do kapely Blue Effect Radimem Hladíkem. Oldřich stihl nahrávat s kapelami vždy jenom singly. S Markýz John to byl singl "Paleta/Sacramento" (Panton, 1972). S kapelou Blue Effect se podílel na dvou "Něžná/Záhada jmelí" (Supraphon, 1983) a "Doktor/Čajovna" (Supraphon, 1987). Poté vytupoval s kapelou Apollobeat, která vystupovala v divadle Apollo a doprovázela kromě jiných i zpěváka Petra Spáleného. Poslední jeho hudební stopou byl singl s kapelou Ketron Ketron "Poslední telegram/Rocková operace" (Supraphon, 1990).

Radek Křemenák (celým jménem Radoslav Křemenák) (také "Dr. Jan Vymakaný") (Narozen 28. prosince 1949, Plzeň Československo, zemřel zemřel 22. září 2014) Bass, Vocals Radek Křemenák byl baskytarista, zpěvák, textař a skladatel blues-rocku a hardrocku, působil mj. ve skupinách Regeneration (1967-1970), Diamonds, Novus XX, Experiment, Bumerang (1974-1982), Andy Seidl Trio, Blue Effect (1982-1985), Pumpa (1985-1987), Odyssea (od roku 1987) a dalších. Radek začínal v kapelách už v patnácti letech. Ta první byla z Druztové a jmenovala se Weeping Spectres. Dále hrál v kapelách Atlantis, trio The Regeneration, Diamonds a Novus a v roce 1970 opět v triu s již počeštěným názvem Regenerace. V letech 1974-1981 působil v Bumerang, následně v Andy Seidl triu, Blue Effect, Odyssea a Pumpa. V roce 1997 se obnovilo trio Regenerace, ve kterém hrál až do roku 2014. Radek Křemenák zemřel po dlouhé nemoci v noci z 21. na 22. září 2014 ve věku nedožitých 65 let. "Radek možná působil komisním dojmem, ale komisní rozhodně nebyl," vzpomíná na něj Václav Běhavý ze slavné plzeňské rockové kapely Odyssea. "Byl to výborný muzikant. Měl specifický způsob vedení basové linky i velmi nezaměnitelný kovový hlas bez vibráta, který se těžko nahrazuje," dodává.

Josef Havlíček (Narozen 7. března 1952, Praha, Československo) Drums, Percussion Josef Havlíček je český hudebník a hráč na bicí, muzikantský bard, veselá kopa a hlavně pamětník BEATové éry. V patnácti letech, v roce 1967, začal hrát na bicí nástroje, když přešel z kytary na bicí, protože v kapele BLUE DOGS scházel bubeník. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a České vysoké učení technické v Praze. Postupně působil v mnoha kapelách jako Blue Dogs (1970), The Cardinals (1970-1971), George & Beatovens, Kardinálové (1976-1978), Skupina Františka R. Čecha (1979-1981), kdy byl posledním bubeníkem kapely Jiřího Schelingera, Blue Effect (1982-1984), Apollobeat (1984-1986, 1995-1999), Centrum (1986-1987), Abraxas (1987-1988), Keks (1991-1994), Kentaur (1999-2004), Karamel (2004). Mimo to hraje ve skupině Centrum s Petrem Rezkem a příležitostně i s dalšími kapelami jako Tom Petty Revival, který měl ale jen krátké trvání. Od roku 2016 byl členem obnovených The Primitives Group. V roce 2021 se rozhodl pro ukončení své bohaté kariéry.

(Narozen 6. ledna 1947, Bratislava, Slovakia, zemřel 26. června 2018, Rusovce, Slovakia) Bass Guitar, Double Bass Fedor byl slovenský jazzový a rockový hudebník a producent činný již od konce 60. let 20. století. Byl jedním z nejznámějších baskytaristů ve střední Evropě ve svém žánru a jedna z najvýraznějších osobností slovenské rockové scény. Spolupracoval s desítkami známých interpretů a kapel, mezi ty nejznámější patří Soulmen (1966-1968), Prúdy (1968-1969), Collegium Musicum (od roku 1969), Blue Effect (1975-1977), Fermata (od roku 1979), Combo Black And White a T&R Band, Traditional Club Bratislava. Frešo pocházel z bratislavské hudební rodiny, jeho otcem byl významný dirigent, hudební skladatel a operní dirigent Slovenského národního divadla Tibor Frešo, matka studovala operní zpěv a později působila jako hudební redaktorka a režisérka v rozhlase. Jenže Fedora opera až tak hodně neoslovila, zamiloval se do rock'n'rollu. "Objevil sem rock'n'roll, stále jsem jej poslouchal a nakonec i začal hrát. Rodiče té mojí hudbě mnoho nerozuměli. Ale chápali moji vášeň pro hudbu, ať už klasickou, rockovou, nebo jakoukoliv, a za to jsem jim byl vděčný," poznamenal někdy později Frešo, absolvent bratislavské konzervatoře. I přestože byl "mužem v pozadí", vůbec to neznamená, že nebyl důležitý. Měl to dané už ve svém jménu - jeho iniciálky "ff" v hudbě označují dynamický pokyn fortissimo, což znamená velmi nahlas. Přesně tak i Fedor Frešo hrál. Za své hráčské vzory označoval basistu Jacka Bruce, někdejšího člena člena slavných Cream, nebo Johna Entwistlea z The Who. Vystudoval konzervatoř v Bratislavě v oboru kontrabas, jeho doménou se však stala basová kytara, na kterou začal hrát již v dětství. První úspěchy zaznamenal Fedor Frešo s kapelou Dežo Ursinyho Soulmen, v níž Ursiny realizoval svoji vizi o tom, že i oni mohou hrát a zpívat jako Beatles nebo Beach Boys. Fedor v ní působil v letech 1967-1968. Pak přišla skupina Prúdy. V ní se po personálních změnách stal baskytaristou a společně s fenomenálním varhanistou Mariánem Vargou, Pavlem Hammelem a dalšími nahrál kultovní album "Zvoňte, zvonky" (1969). S Vargou se později sešel i v artrockové formaci Collegium musicum, kterou založili ještě spolu s Dušanem Hájkem a která svoji hudbu postavila na silných, propracovaných instrumentálních pasážích, při nichž leader Marián Varga chtěl dokázat, že bigbít není v žádném rozporu s vážnou hudbou. S Collegiem nahrál Frešo další zásadní desku "Konvergencie" (1971). Hned příští rok byl i při legendárním albu Hammela a Vargy "Zelená pošta", které zachytilo náladu přelomové generace slovenské hudby. V 70. letech, v době, kdy měl své fanoušky kromě Československa i v NDR, Maďarsku nebo v Polsku, spolupracoval Fedor Frešo se skupinou Blue Effect Radima Hladíka. Později vstoupil do jazz-rockové Fermaty a po boku Petra Lipy se objevoval i v seskupení Traditional & Revival Jazz Band. Ve svém 'civilním' povolání působil do konce roku 1989 i jako hudební režisér v Československém rozhlase, později ve vydavatelství OPUS, kde má na svědomí vydání mnoha známých alb, ale například i jako učitel. Od roku 1992 se stal i majitelem překladatelské agentury. Fero stál při milnících slovenského bigbítu. Byl pilířem tehdejší československé hudební scény a spolupracoval s jejími najtalentovanějšími postavami. Podílel se na vzniku několika desítek rockových a jazzových alb, mezi nimi také na zásadních deskách slovenské hudby. Měl pověst jednoho z nejprogresivnějších rockových baskytaristů v někdejším Československu. Byl členom legendárních kapel, bez kterých si posledních 50 let bratislavského rocku lze jen těžko představit. Fantastický a fanatický, svérazný muzikant. Frešo je znám rovněž z legendárních formací The Soulmen, Prúdy nebo Fermata. Působil i ve skupině Blue Effect již zesnulého Radima Hladíka. Nevyhýbal se ani folku, spolupracoval s pražským sdružením Šafrán, například s Jaroslavem Hutkou. Vydal s různými skupinami desítky alb. Své více než 50-ti leté působení na hudební scéně zmapoval v autobiografii nazvané "Sideman", ve které téměř bez cenzury popisuje muzikantský život jako takový. Je to o údělu hudebníka, který sice stojí v září reflektorů, ale není v jejich centru. Nic to však nemění na faktu, že Fedor Frešo se stal jedním ze stavebních prvků slovenské populární hudby. "Vždy som stál vedľa frontmanov, sprevádzal som sólistov. Som sideman," hovořil o sobě Frešo, který zanechal ve slovenské popmusic hlubokou stopu. V roku 2013 s hudobníkem Tomášem Berkou napsal další knihu Rocková Bratislava, která mapuje více než 300 slovenských rockových skupin od konca 50. let minulého století. V posledním období se Fedor Frešo vrátil k lásce svého mládí - k rock'n'rollu, když Fedor Frešo vedl obnovený Traditional Club Bratislava a vystupoval se skupinami Prúdy a Fermata. Agentura TASR oznámila, že v úterý 26. června 2018 v odpoledních hodinách nečekaně zemřel legendární baskytarista Fedor Frešo. V úterý 26. června 2018 jej v jeho domě v Rusovcích našli mrtvého jeho příbuzní, příčinou smrti bylo selhání srdce. Pavol Hammel, zarmoucený hudebník, který s ním působil ve skupině Prúdy k tomu uvedl: "Je to velmi smutné a neočakávané,". Pro TASR pak připoměl, že Fedor Frešo byl jediný, který byl s Prúdy do dnešních dnů. "Je to nečakané o to viac, že v týchto dňoch už pripravujeme turné Prúdy The Best of Tour 2018, prvý koncert je už o mesiac," doplnil. Fedorovi Frešovi bylo 71 let.

Josef Kůstka (Narozen 20. července 1947, Teplice, Československo) Bass, Guitars Josef je český kytarista, basista, zpěvák a skladatel. Je švagrem Jana Kavale. Působil v kapelách The Cardinals (1967-1971), The Blue Effect (1972-1975), Bohemia, Bacily (1976-1980), Gen, Irish Dew (1995-1997), Dick O' Brass (od roku 2003) a Studiový Sbor Jindřicha Brabce. Josef se deset let učil na LŠU hře na violu, na SVVŠ maturoval v roce 1965. Hudební kariéru začínal v hloubětínské amatérské skupině Hurikán. V roce 1968 se stal spoluzakladatelem kapely The Cardinals. V červnu 1968, pouhé týdny po svém založení, nahráli v sestavě Jan Aleš Vaculík (zpěv), Josef Kůstka (kytara, zpěv), Miroslav Růžička (basová kytara, zpěv), Emil Kalivoda (bicí, zpěv) a hostující Jiří Řeháček (varhany, zpěv) ve studiu Čs. rozhlasu snímky, s nimiž debutovali na singlech Supraphonu. Vokální dispozice všech členů a původ písní (dvě od skupiny Mamas And Papas a jedna od Turtles v kombinaci s vlastní skladbou "Stín magnolií") jasně naznačovaly vliv amerického west-coast-soundu. Do následujícího roku vstoupila skupina s významnou posilou, zpěvákem a klávesistou Leškem Semelkou, který se stal dominantní osobností první fáze existence souboru s názvem (The) Cardinals, zatímco prioritou J. A. Vaculíka se staly manažerské povinnosti. Pozoruhodným završením snah o prosazení melodického, na vokálních harmoniích postaveného rocku bylo 1970 společné turné skupin Cardinals (Praha), Beatings, Synkopy 61 (obě z Brna) a Prúdy (Bratislava). V Praze mělo zastávku ve Velkém sále Lucerny, kde už ale Cardinals vystoupili v pozměněné sestavě s hráči z rozpadlého souboru Yearning Lorry (zpěvák Tony Vacek, varhaník Miroslav Helcl a bubeník Ludvík Šíma vedle Kůstky a Růžičky) a stavěli na tvrdším repertoáru, převzatém od skupin Deep Purple, Vanilla Fudge a Spooky Tooth. V roce 1971 došlo k dalšímu zvratu a s příchodem zpěváka Jindřicha Vobořila se hovořilo o návratu k původním plánům. Ty se ovšem logicky musely podřídit ženskému prvku, který v roce 1972 vnesla do skupiny zpěvačka Petra Černocká. Záhy po ní rozšířili řady souboru klávesista a hudební skladatel Zdenek Merta a zpěvák Petr Rezek. Všechny převratné změny se odehrály na pozadí celkové atmosféry ve společnosti, kde zejména na rockové soubory dolehla tvrdá nepřízeň vládnoucího režimu. V rámci tzv. normalizace nastalo rovněž tažení proti anglickým názvům skupin, které u The Cardinals paradoxně vyústilo v přechod na pop pod hlavičkou Kardinálové. Když normalizace takto mávala s big-beatem v Čechách a manažér Honza Vaculík přivedl v roce 1972 do kapely zpěvačku Petru Černockou, vzal raději Pepa lano na post basisty u Blue Effect, kde v roce 1972 nahradil odcházejícího Jiřího Kozla. V kapele se z kytaristy přeškolil na basistu a houslistu. Nahrál s nimi dvě významné alba "Modrý efekt & Radim Hladík" (1974) a "Nová syntéza II" (1974). Krátce nato ale na počátku roku 1975 stál u zrodu progresívní kapely Bohemia, kterou Lešek Semelka a Josef Kůstka na počátku roku 1975 spoluzakládali, když opustili Modrý efekt. Časem vyzrál v jednoho z nejosobitějších kytaristů. The Blue Effect - Josef Kůstka, Lešek Semelka, Radim Hladík a Vlado Čech Když pak odcházel ke kapele Bacily, Bohemia těžko hledala náhradu. Tady se opět setkal s Jindrou Vobořilem a plánovali nový projekt. Čekali na vhodnou dobu k jeho uskutečnění a po sedmi létech se dočkali. V roce 1980 založili kapelu Gen, která vydržela tři roky, než jí pomalu zklikvidovaly ekonomické problémy. Kapela Gen působila v letech 1980-1984 ve složení Josef Kůstka, kytara, housle a zpěv, Jindřich Vobořil, basa a zpěv, Ladislav Čepelák, kytara a zpěv a Jaroslav Vondrák, bicí. Rozešli se v roce 1984 a Josef Kůstka působil jako studiový hráč. Zbylo po ní šest rozhlasových snímků a supraphonský singl "Dopis pro Sally / Páteční večer". To, co po ní zůstalo, je z hudebního hlediska aktuální i dnes. Později se Pepa ještě epizodně ukázal v několika kapelách, za zmínku stojí snad jen Irish Dew hrající world music/irské a české lidové písně, kde se pro změnu po čase ukázal jako excelentní houslista a invenční autor a nahrál s ní již desky "Závist" (1997) a "Šance". Dnes působí i v podobně zaměřené kapele Dick O´Brass, ale i ve výborné písničkářské formaci O´Gee. Dick O'Brass byli založeni koncem roku 2001, do jisté míry jako reakce na rozpad skupin ZOO a Bran, kdy několik jejich bývalých členů začalo po krátkém období deziluze opět pokukovat po nějaké hudební avantýře. Pět let od roku 2003 krystalizovala hudba Dick O’Brassu do podoby, kterou zachytil jejich debut "Disk O´Brass" (2006) v šestičlenné sestavě, v níž najdeme třeba rockového veterána Josefa Kůstku nebo hráče na keltskou harfu Seána Barryho z Irish Dew. Jedenáct skladeb alba nabízí původní skladby i tradicionály zpívané česky, bretonsky a anglicky včetně instrumentálek Tune for a Raggy Boy a Little Bone Reel. Spojení tradičních nástrojů, jež představují bombard, skotské dudy, flétny a harfa, s rockovou rytmikou u nás dnes prakticky nemá konkurenci. Hlásit se k bretonskému rocku mi však přijde trochu odvážné, protože takoví Armens nebo Tri Yann by svým tahem na branku Dick O’Brasse svékli do trenýrek. Dick O’Brass je silnější v baladách, ne v rychlejších číslech. Premiéra nové sestavy GEN 2000 se odehrála v pražském rockovém klubu Kain dne 30. listopadu 2005. Současnou sestavu kapely "Gen 2000", tvoří dva původní protagonisté Josef Kůstka (kytara, housle a zpěv /Hurikáni, Cardinals, Bohemia, Blue Effect, Bacily, Pavilon B, Irish Dew, Dick O´ Brazz) a Jindra Vobořil (zpěv a perkuse/Alarm Group, Cardinals, Shut Up, Markýz John, Bacily, Pumpa, Los Vobos, Deep Purple Revival Grill, Buran Buran ), které doplňují osvědčená muzikantská esa Jiří Hausser-Matoušek (basa a zpěv/Pedál, Zoo, Dobrohošť, Los Vobos, Dick O´Brazz), Luděk Hauzar (kytara a zpěv) a Libor Remta (bicí/Toyen, Index Y). V programu Gen 2000 má svůj samostatný blok zpěvačka Ariana Tomsová (T.I.R.). Gen 2000 navazuje na někdejší repertoár. Josef ještě spolu s Jindřichem Vobořilem působí v progresivní kapele Česká trojka, kde s oběma působí ještě Kryštof Hon (bicí) a Jiří Hess (basa) a vydali v roce 2017 již svoji první desku "Krokodýlí farma".

Studiové desky: 1981 33 1979 Svět hledačů 1977 Svitanie 1974 Modrý Efekt & Radim Hladík 1974 Nová syntéza 2 1971 Kingdom Of Life (english version "Meditace") 1971 Nová syntéza 1970 Coniunctio 1970 Meditace

Ostatní nahrávky: 2018 Má hra 1969-2018 (4CD) 2011 Acoustic/Time 2009 1969-1989 Alba & singly & bonusy 2008 LIVE & LIFE (2DVD, live) 2008 Live (live) 2004 Beatová síň slávy (2CD) 2000 Modrý Efekt & Radim Hladík (kompilace) 1974 A Benefit Of Radim Hladík 1969 Snakes (EP) 1969 Slunečný hrob / I've Got My Mojo Working (SP)

Skupina: Radim Hladík - Guitar, Guitar Synthesizer [Guitar Syntetizer ARP-Avater] Lešek Semelka - Vocals, Synthesizer [Micro Moog, Multi Moog, Korg-Polyphonic Ensemble] Vladimír Čech - Drums, Bells Hosté:	33 Vyšlo 1981, Supraphon, 1113 2897 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Třiatřicet (14:33) 02. Avignonské slečny z Prahy (7:05) 03. Občasná pánská jízda (11:25) 04. Kohoutek kamarádství dokapává (8:48) Total Time: (41:51) Nahráno v září - říjen 1980 v pražském studiu Mozarteum Hudební režie: Pavel Kuhm, Jan Splálený, Květoslav Rohleder a Pavel Větrovec Engineer [Zvuková režie]: Karel Hodr Supervised [Odpovědný redaktor]: Sláva Kunst Cover: Petr Sís Photography: Jiří Chocholáč Remastering: Vladimír Papež ve Svengali MasterSound, 2009
Skupina: Radim Hladík - Guitars Vlado Čech - Drums, Percussion, Voice Oldřich Veselý - Synthesizer [ARP Omni, Micromoog], Piano, Clavinet [Hohner], Vocals Lešek Semelka - Synthesizer [Micromoog], Piano [Klavír], Celesta, Clavinet [Hohner], Voice, Vocals Hosté:	Svět hledačů Vyšlo 1979, Panton, 8113 0068 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Za krokem žen (11:43) 02. Hledám své vlastní já (4:12) 03. Rajky (7:14) 04. Zmoudření babím létem (8:45) 05. Zázrak jedné noci (11:48) Total Time: (43:42) Producer [Spolupráce Na Realizaci]: Vladimír Mertlík Recording Supervisor [Hudební Režie]: Svatoslav Rychlý Engineer [Zvuková Režie]: Jan Štěpánek Design [Cover]: Petr Sís Design [Cover], Photography: Alan Pajer Liner Notes [Sleevenote]: Petr Dorůžka
Skupina: Radim Hladík - Guitars Oldřich Veselý - Keyboards, Vocals Fedor Frešo - Bass Guitar, Bass Mandoline, Vocals, Percussion Vlado Čech - Drums, Percussion Hosté:	Svitanie Vyšlo 1977, Opus Seznam skladeb: 01. Vysoká stolička, dlhý popol (Frešo, Veselý, Hladík) (10:16) 02. Ej, padá, padá rosenka (Frešo, Veselý, Hladík, Čech) (6:38) 03. V sobotu popoludní (Frešo, Veselý, Hladík) (4:17) 04. Svitanie (Frešo, Veselý, Hladík, J. Hutka) (19:34) Bonus: 05. Golem (Hladík, J. Krůta) (6:47) Total Time: (53:34) Tracks 1 to 4 recorded at studio Opus, Pezinok - January 1977 Track 5 recorded at studio Supraphon, Praha - Dejvice 1976 Taken from the album “Staré Pověsti České” (Supraphon 1 13 1719)
Skupina: Radim Hladík - Guitar, Acoustic Guitar, Steel Guitar [Havajská Kytara], Effects [Kruhový Modulátor] Josef Kůstka - Bass Guitar, Violin, Vocals Vlado Čech - Drums Lešek Semelka - Piano, Organ, Vocals Hosté: Jiří Stivín - Flute, Alto Saxophone Martin Kratochvíl - Piano	Modrý Efekt & Radim Hladík Vyšlo 1975, Supraphon, 1 13 1777, Gramofonový Klub (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Boty (10:05) 02. Čajovna (4:05) 03. Skládanka (5:55) 04. Ztráty a nálezy (5:20) 05. Hypertenze (12:35) Total Time: (38:00) Nahráno 18. března - 6. června 1973 v pražském studiu v Dejvicích Music, Arranged: Radim Hladík Concept [Dramatrurgie], Co-producer: Dr. Leo Jehne Producer, Compiled [Vybral a sestavil], Recording Supervisor [Hudební režie]: Hynek Žalčík Engineer [Zvuková režie]: František Řebíček, Jiří Rohan Recording Supervisor [Hudební režie]: Jan Spálený, Květoslav Rohleder Technician [Technická spolupráce]: Karel Hodr, Milan Svoboda, Tomáš Štern Art Direction [Odpovědná redaktorka]: Jana Řehořová Cover [Obal navrhl], Layout [Brožuru graficky upravil]: Karel Machálek Layout [Grafická úprava textové přílohy]: Vladimír Nagaj Liner Notes [Průvodní slovo]: Alexander Goldscheider Photography: Jan Hlína, Vladimír Merta
Despite different album titles, catalog numbers and altered track sequence, the actual recordings on each version are identical. “A Benefit Of Radim Hladík” was the export version for PZO Artia. “Modrý Efekt & Radim Hladík” was first released for members of Gramofonový Klub, Čs. Hifi-klub and Diskotéka Mladého Světa.
Skupina: Radim Hladík - Guitars Lešek Semelka - Keyboards, Vocals Josef Kůstka - Bass Guitar, Electric Violin (01), Vocals (02,04) Vlado Čech - Drums Jazzový Orchestr Čs. Rozhlasu - řídil Kamil Hála Hosté: Petr Král - Tenor Saxophone (01) Sbor Pavla Kühna (01)	Nová syntéza 2 Vyšlo 1974, Panton, 11 0489 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Nová Syntéza 2 (22:05) 02. Je třeba obout boty a pak dlouho jít (9:57) 03. Klíště (3:25) 04. Jedenáctého října (7:29) Bonus Tracks: 05. Eldorado (3:41) 06. Dívko z kamene (2:33) Total Time: (49:30) Natočeno ve Studiu A Karlín, dokončeno v srpnu 1973 Conductor, Arranged: Kamil Hála Producer, Sleeve Notes: Dr. Oskar Jelínek Music Director: Vlastimil Hála Engineer [Sound Direction]: Milan Papírník Remastering: Vladimír Papež ve Svengali MasterSound (2009) Cover: Vilém Stránský, František Králík
Skupina: Radim Hladík - Lead Guitar Jiří Kozel - Bass Guitar Vlado Čech - Drums Lešek Semelka - Vocals Vladimír Mišík - Vocals, Flute Hosté:	Kingdom Of Life Vyšlo 1972, Supraphon, 1 13 1023 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Kingdom Of Life (4:35) 02. White Hair (4:10) 03. You'll Stay With Me (4:35) 04. Brother's Song (2:30) 05. Sunny Grave (1:55) 06. Little Girl (3:55) 07. Deserted Alley (3:15) 08. Blues About Stone (8:10) 09. Rainy Day (4:00) 10. Where Is My Star (3:30) Total Time: (40:35) Producer, Recording Supervisor [Musical Direction]: Michael Prostějovský Engineer [Sound, Cut]: Petr Kocfelda, Petr Čada, Václav Heblík Design [Cover Design]: Ladislav Provazník Photography By [Cover Photo]: Dušan Šimánek Sleeve Notes: Jiří Černý PZO Artia export re-release of “The Blue Effect - Meditace” Track A5 is an instrumental acoustic version, different from the vocal version on “Slunečný Hrob” (Panton 04 0201) Vocal overdubs A1, A3 and A4 were recorded on October 21, 1970 at studio Mozarteum
Skupina: Radim Hladík - Guitars Jiří Kozel - Bass Guitar Vlado Čech - Drums Lešek Semelka - Piano Ladislav Pikart - Trombone Miroslav Koželuh - Trombone Václav Týfa - Trumpet Czechoslovak Radio Jazz Orchestra Jazzový Orchestr Čs. Rozhlasu Hosté:	Nová syntéza Vyšlo 1971, Seznam skladeb: 01. Má Hra / My Game (9:00) 02. Směr Jihovýchod / Southeast Bound (5:50) 03. Popínavý Břečťan / Clinging Ivy (5:55) 04. Blues Modrého Efektu / Blue Effect Blues (8:00) 05. Nová Syntéza / New Synthesis (14:25) Total Time (42:10) The compositions were first performed at the Jazz Festival Prague in 1971 Conductor, Arranged: Kamil Hála Producer: Oskar Jelínek Recording Supervisor: Vlastimil Hála Engineer: Milan Papírník
Skupina: Radim Hladík - Guitars, Noises [Pilník], Siren Vlado Čech - Drums Jiří Kozel - Bass Guitar, Bells Hosté: Jiří Pellant - Contrabass Martin Kratochvíl - Piano [Klavír], Organ [Varhany], Trumpet [Trumpet-bassoon] Jiří Stivín - Flute, Alto Saxophone, Piccolo Flute, Noises [Umělecký Řetěz], Siren, Performer [Pristofon], Wood Block, Flute [Hawaiian] Milan Vitoch - Drums [Bicí], Bells [Koňské Rolničky]	Coniunctio LP, vyšlo 1970, Supraphon, 1 13 0845, Gramofonový Klub (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Blue Effect & Jiří Stivín & Jazz Q - Coniunctio I (In Memoriam Lubomíra Pristofa) (19:15) 02. Jiří Stivín & Blue Effect - Návštěva u tety Markéty, Vypití šálku čaje (6:00) 03. Jiří Stivín & Jazz Q - Asi půjdem se psem ven (7:15) 04. Blue Effect & Jiří Stivín & Jazz Q - Coniunctio II (7:15) Total Time: (39:45) Producer: Tony-Line Recording Supervisor [Hudební Režie]: Mojmír Balling Technician [Technická Spolupráce]: Jiří Rohan Engineer [Zvuková Režie]: Jan Chalupský Cover: Stanislav Dvorský Painting [Obraz]: Mikuláš Medek Photography: Alexandr Janovský Sleeve Notes: Antonín Matzner
Skupina: Radim Hladík - Lead Guitar, Sitar Jiří Kozel - Bass Guitar Vlado Čech - Drums Miloš Svoboda - Guitars Vladimír Mišík - Lead Vocals, Flute Hosté:	Meditace Vyšlo 1970, Supraphon, 1 13 0689 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Paměť lásky (4:35) 02. Blue Effect Street (4:10) 03. Fénix (4:35) 04. Stroj na nic (2:30) 05. Sluneční hrob (1:55) 06. Little Girl (Děvčátko) (3:55) 07. Deserted Alley (Osamělá ulice) (3:15) 08. Blues About Stone (Kamenné blues) (8:10) 09. Rainy Day (Deštivý den) (4:00) 10. Where Is My Star (Kde je má hvězda) (3:30) Total Time: (40:35) Producer, Recording Supervisor [Hudební Režie]: Michael Prostějovský Engineer [Zvuková Režie]: Petr Čada Technician [Technická Spolupráce]: Petr Kocfelda, Václav Heblík Cover: Alan Pajer

Skupina: Jiří Kozel Mužík - Bass Guitar, Vocals Radim Hladík - Guitar, Organ, Flute Vlado Čech - Drums, Vocals Miloš Svoboda - Guitar, Vocals, Harmonica, Accordion, Organ Vladimír J. Mišík - Vocals, Bongos, Flute, Harmonica, Guitar, Kazoo Hosté: Ivo Moravus - Organ	Má hra 1969-2018 Vyšlo 30. listopadu 2018, SUPRAPHON a.s., SU 6516-2 (ČR) Seznam skladeb: CD 1 - Blue Effect: 01. I Like The World (Sun Is So Bright) (3:10) 02. I've Got My Mojo Working (3:46) 03. Stroj na nic (2:25) 04. Rainy Day (Deštivý den) (4:00) 05. You'll Stay With Me (Fénix) (4:25) 06. Návštěva u tety Markéty, vypití šálku čaje (3:24) 07. Popínavý břečťan (5:38) 08. Je třeba obout boty a pak dlouho jít (3:28) 09. Klíště (3:28) 10. V sobotu popoludní (4:16) 11. Rajky (7:15) 12. Třiatřicet (5:49) 13. Něžná (3:27) 14. Záhada jmelí (4:17) 15. Kampa (4:31) 16. Get Down From The Tree (Slez dolů ze stromu) (3:50) 17. Slunečný hrob (5:57) 18. Čajovna (3:01) Total Time: (76:14) CD 2 - Spolupráce: S Jaroslavem Hutkou 01. Stůj, břízo zelená (4:21) 02. Vandrovali hudci (5:51) 03. Lazar a boháč (3:55) S Pavlem Hammelem a Mariánem Vargou 04. Smutná ranná električka (5:27) 05. Slnečnice (3:29) 06. Na II. programe sna (3:31) 07. Letia husi (3:54) 08. S chodníkom na chrbte (7:11) 09. Lodička z papiera (4:15) 10. Vták do smutných počasí (4:12) 11. Kšeft z neba (3:36) Z alba Voliéra s Dagmar Andrtovou-Voňkovou 12. Oknem ven (edit 2018)(7:16) Se skupinou Alice 13. A to tě trochu bolí (4:52) S Petrem Mukem, Petrem Jandou a P.M. Bandem14. Okno v nebi (3:47) S Vladimírem Mišíkem a Janem Hrubým 15. Variace na renesanční téma (4:08) S Jaroslavem Hutkou, Janem Hrubým a Petrem Přibylem 16. Moře (3:17) 17. Rozpité barvy (3:45) Total Time: (76:54) CD 3 - Filmy: 01.Hamburg. Hudba z filmu Amerika 01:49) 02.Proč s Radimem. Hudba z filmu Non Plus Ultras (2:52) Posel. Hudba z filmu 03. Posel (3:24) 04. Vorvaň (1:51) 05. Výlet (2:28) 06. Závod 1 (1:43) 07. Závod 2 (2:24) Poslední přesun. Hudba z filmu 08. Do smrti dobrý, do smrti zlý (4:37) 09. Popravili draka (2:05) 10. Poroučím ti, větře! (1:39) Saxána a Lexikon kouzel. Hudba z filmu 11. Saxána a Lexikon kouzel (3:02) 12. Saxána Motiv 1 (1:42) 13. Saxána Motiv 2 (2:28) Zapomenuté světlo. Hudba z filmu 14. Jizerka (2:24) 15. Zima (2:50) 16. Úvodní titulky (2:23) 17. Zapomenuté světlo (3:58) Kobova garáž. Hudba z filmu 18. Cesta (1:09) 19. Irena (1:18) 20. Předehra (1:10) Lovec a datel. Hudba z filmu 21. Lovec a datel - Konec(2:47) 22. Úvod (3:47) 23. Lovec a datel (1:30) Pískovna. Hudba z filmu 24. Srabova dcera - Úvod (2:00) 25. Střed (1:47) 26. Závěr (1:16) Venušánkovy příběhy ze Země děda Praděda. Hudba ze stejnojmenného TV seriálu 27. Téma (1:41) Vincenz Priessnitz. Hudba ze stejnojmenného filmu 28. Téma (3:38) 29.Titulková 1997/2017. Rekonstrukce nerealizované skladby pro povídkový film (3:25) Total Time: (69:22) CD 4 - Projekty: 01.Probuzení (3:09) 02.Little Wing (5:42) 03.Má hra (8:27) Knoflík pro štěstí. Z hudební koláže z básní Jiřího Wolkera 04.Já viděl tě dnes (2:05) 05. Jdu domů (1:36) Návštěvy u pana Greena. Hudba k divadelnímu představení 06. Návštěvy u pana Greena 1 (1:27) 07. Návštěvy u pana Greena 2 (1:19) 08. Návštěvy u pana Greena 3 (1:03) Pokoj v modrém. Hudba k divadelnímu představení 09. Pokoj v modrém 1 (1:03) 10. Pokoj v modrém 2 (3:04) 11. Dynamické systémy. Scénická hudba k představení Pantomimy S. I. (3:12) 12. Korále. Scénická hudba k představení skupiny výrazového tance T. A. D. Žilina (5:16) 13. Sny o létání. Scénická hudba k představení Pantomimy S. I. (4:06) 14. Struktura hmoty. Scénická hudba k představení Pantomimy S. I. (3:55) Hudba pro program Křižíkovy fontány Z Kytice K.J. Erbena na pražském Výstavišti 15. Kytice (3:58) 16. Polednice (edit 2018) (3:37) 17. Vodník (edit 2018) (2:37) 18. Lipo - tiki - žužu (4:05) 19. 1970 (4:01) (Chinasku feat.R.Hladík) 20.I Like The World (Sun Is So Bright) (3:16) Total Time: (67:06) Total Time: (4:48:59) Producer, Recording Supervisor [Musical Direction]: Michael Prostějovský Mastering, Re-mastering: Oldřich Slezák Cover: V. Kocman Photography: Alan Pajer
Necelé dva roky poté, co nás navždy opustil, je tu velký výběr z hudebního odkazu Radima Hladíka. Proslul především jako brilantní elektrický a akustický kytarista, byl však také skladatelem, aranžérem, producentem, kapelníkem a člověkem s neúnavnou chutí spolupracovat na zajímavých projektech. Řadu z nich se snaží zachytit tato rozsáhlá kompilace, nabízející nahrávky z období let 1969 až 2018, tedy od Blue Effektu až po aktuální vzkříšení nově objevených záznamů. Bez Zlaty Hladíkové jako organizátorky akce a Radima Hladíka ml. jako pečlivého hledače a zvukového upravovatele desítek, ba stovek hodin muziky by se to nepodařilo. Výběrem obsahu jednoho cédéčka a sleevenotes přispěl Pavel Víšek, grafikovi Lukáši Fišárkovi radou a ilustracemi prospěl jeho strýc Petr Sís. Mnozí Radimovi spolupracovníci a přátelé umožnili využít nahrávek méně známých nebo občas vůbec poprvé zveřejněných. Pro všechny zúčastněné to byla srdeční záležitost. Podařilo se tak vytvořit čtyři dramaturgicky soudržné CD celky, neoddělené však stylově a personálně zcela rezolutně, lidé a hudba se tam občas prolínají: Jsou to 1. Blue Effect, 2. Spolupráce, 3. Filmy a 4. Projekty. Jde o ukázky z tvorby typově tak různé jako je zásadní rock, občas s jazzovými vlivy, kvalitní poprock, překvapivý folk, filmová hudba pro slavné i pozapomenuté snímky, scénická divadelní hudba, ambientní a jiné speciální projekty. Šíře Radimova záběru byla obdivuhodná, poznatelnost jeho hry okamžitá. Právem se tedy 4CD box jmenuje tak, jak se jmenuje, podle jedné z kytaristových nejslavnějších kompozic. Základ kompilace vznikal již v roce 2016 k Hladíkovým sedmdesátinám, ale on sám přípravy zastavil ve chvíli, kdy cítil, že tuhle práci už nedokončí. Je smutné, že dílo se podařilo zrealizovat už bez něj. Je skvělé, že se to stalo v podobě alespoň naznačující mnohost Radimova talentu.
Skupina: Radim Hladík - Guitars Jan Křízek - Vocals, Guitars Wojtech Říha - Guitars Václav Zima - Drums Hosté:	Acoustic/Time 2DVD, vyšlo 2011, Supraphon SU 7117-9 312 (ČR) Seznam skladeb: DVD 1 - BLUE EFFECT ACOUSTIC 01. Varhany Overture - Blue Effect Street (6:03) 02. Sun Is So Bright (3:45) 03. Je třeba obout boty a pak dlouho jít (7:50) 04. Kuře v hodinkách (4:05) 05. Třiatřicet (9:48) 06. Slunečný hrob (5:16) 07. Napříč (5:32) 08. Jako désť (4:04) 09. Drápky, křídla (3:24) 10. Rejdit (3:27) 11. Ej, padá, padá rosenka (7:13) 12. Má hra (8:27) 13. Rajky (6:28) 14. Rainy Day (4:36) 15. Stále dál (4:09) 16. Personal Jesus (5:33) 17. Little Wing (5:44) Total Time: (102:40) DVD 2 - BLUE EFFECT TIME 01. Dokument (51:00) 02. Avignonské slečny z Prahy (4:14) 03. Blue Effect: TIME (Medley) (21:04) 04. Ticket To Ride (3:01) 05. Twelve String Shuffle (1:54) 06. Čajovna (4:33) Total Time: (85:50) Nahráno živě: Plzeň, Stará synagoga 2. 6. 2009 Smiřice, Zámecká kaple Zjevení Páně 24. 10. 2009 Praha, Balbínova poetická hospůdka 14. 2. 2009 a 5. 12. 2010
Skupina: Radim Hladík - Electric Guitar Jiri Kozel - Bass, Vocals Vlado Čech - Drums Lešek Semelka - Keyboards, Piano, Vocals Josef Kůstka - Bass, Vocals Oldřich Veselý - Keyboards, Piano, Vocals Fedor Frešo - Bass, Vocals, Percussion Vladimir Mišík - Vocals Hosté: and others	1969-1989 Alba & singly & bonusy 9CD, vyšlo 2009, Supraphon, 5990-2 (Česká republika) Seznam skladeb: CD1 Meditace - The Blue Effect 01. Paměť lásky (4:05) 02. Blue Effect Street (4:07) 03. Fénix (4:28) 04. Stroj na nic (2:29) 05. Slunečný hrob (Sunny Grave) (1:52) 06. Děvčátko (Little Girl) (3:57) 07. Osamělá ulice (Deserted Alley) (3:12) 08. Kamenné blues (Blues About Stone) (8:01) 09. Deštivý den (Rainy Day) (4:01) 10. Kde je má hvězda (Where Is My Star) (3:28) CD2 Coniunctio - The Blue Effect & Jazz Q Praha 01. Coniunctio I (19:13) 02. Návštěva u tety Markéty, vypití šálku čaje (6:05) 03. Asi půjdem se psem ven (7:23) 04. Coniunctio Il (7:15) CD3 Nová Syntéza - Modrý Efekt & Jazzový Orchestr Čs. Rozhlasu 01. Má hra (9:03) 02. Směr jihovýchod (5:35) 03. Popínavý břečťan (5:40) 04. Blues modrého efektu (8:07) 05. Nová Syntéza (14:22) CD4 Nová Syntéza 2 - Modrý Efekt & Jazzový Orchestr Čs. Rozhlasu 01. Nová Syntéza 2 (22:15) 02. Je třeba obout boty a pak dlouho jít (10:03) 03. Klíště (3:30) 04. Jedenáctého října (7:35) CD5 ME & Radim Hladík 01. Boty (10:04) 02. Čajovna (4:05) 03. Skládanka (5:56) 04. Ztráty a nálezy (5:17) 05. Hypertenze (12:35) CD6 Svitanie - M Efekt 01. Vysoká stolička, dlhý popol (10:15) 02. Ej, padá, padá rosenka (6:38) 03. V sobotu popoludní (4:13) 04. Svitanie (19:25) CD7 Svět Hledačů - M. Efekt 01. Za krokem žen (11:44) 02. Hledám své vlastní já (4:13) 03. Rajky (7:16) 04. Zmoudření babím létem (8:47) 05. Zázrak jedné noci (11:49) CD8 33 - M. Efekt 01. Třiatřicet (14:33) 02. Avignonské slečny z Prahy (7:05) 03. Občasná pánská jízda (11:25) 04. Kohoutek kamarádství dokapává (8:48) CD9 Singly & Bonusy 01. The Blue Effect - Slunečný hrob (3:26) 02. The Blue Effect - I've Got My Mojo Working (3:48) 03. The Blue Effect - Sen není věčný (3:30) 04. The Blue Effect - I Like The World (Sun Is So Bright) (3:10) 05. The Blue Effect - Blue Taxi (2:41) 06. The Blue Effect - Snakes (2:28) 07. M. Efekt - El Dorado (3:44) 08. M. Efekt - Dívko z kamene (2:35) 09. M. Efekt - Žena v okně (4:09) 10. M. Efekt - Známe se dál (3:17) 11. Modrý Efekt - Něžná (3:28) 12. Modrý Efekt - Záhada jmelí (4:18) 13. M. Efekt - Doktor (3:03) 14. M. Efekt - Čajovna (3:10) 15. Blue Effect - Kampa 4:32) 16. Blue Effect - Úhel pohledu (4:03) Bonus 17. The Blue Effect - Král živých (3:47) 18. M Efekt - F.e.d.o.r. (4:33) 19. M. Efekt - Prosím (13:40) Total Time: (00:00) Producer: Antonín Matzner, Michael Prostějovský, Oskar Jelínek, Vladimír Mertlík Producer, Recording Supervisor, Compiled: Hynek Žalčík Recording Supervisor: Jan Spálený, Ján Lauko, Květoslav Rohleder, Mojmír Balling, Pavel Kühn, Pavel Větrovec, Svatoslav Rychlý, Vlastimil Hála Editor: Karel Deniš Engineer: František Řebíček, Jan Chalupský, Jan Štěpánek, Jiří Rohan, Juraj Filo, Karel Hodr, Milan Papírník, Petr Čada Remastered: Vladimír Papež Remastered By [1996 / Cox Studio]: Radim Hladík Jr. Remastered By [1999/ ADK Prague]: Oldřich Slezák Remastered By [2001 / ADK Prague]: Oldřich Slezák Cover: František Králík, Igor Imro, Petr Sís, Stanislav Dvorský, Vilém Stránský Cover, Design: Karel Machálek Cover, Photography: Alan Pajer Design [Cover]: Jaroslav Fišer Layout: Luděk Turek Liner Notes: Ivo Marek Photography: Alan Pajer, Alexandr Janovský, Jindro Zlesák, Jiří Chocholáč
Skupina: Radim Hladík - Electric Guitar Jan Křížek - Electric Guitar, Keyboards, Vocals Wojttech Říha - Bass Guitar, Vocals Václav Zima - Drums Hosté: Pavel Plánka - Percussion Jan F. Obermayer - Vocals, Keyboards (03-05) Lešek Semelka - Vocals, Keyboards (08-10) Oldřich Veselý - Vocals, Keyboards (09,10) Vítek Beneš - Vocals, Keyboards Pavel Bohatý - Vocals Viktor Sodoma - Vocals (03-05) Vladimír Mišík - Vocals (06)	LIVE & LIFE 2DVD, vyšlo 2008, Supraphon, SU 5873-2 (Česká republika) Seznam skladeb: DVD 1 01. Zapomenuté světlo () 02. Je třeba obout boty a pak dlouho jít () 03. Indolence () 04. I Must Hope () 05. I´m So Lonesome () 06. You´ll Be Mine () 07. Get Down From The Tree () 08. Blue Effect Street () 09. Sluneční hrob () 10. Čajovna () 11. Avignonské slečny z Prahy () 12. Zmoudření babím létem () 13. Rajky () 14. Zázrak jedné noci () 15. Napříč () 16. Rejdit () 17. Ej, padá, padá rosenka () 18. Rainy Day () 19. I Like The World (Sun Is So Bright) () DVD 2 01. Matadors (1966) () 02. Matadors v Knokke (1967) () 03. Blue Effect v New Clubu (1969) () 04. Blue Effect v dokumentu Jana Spáty (1969) () 05. Modrý efekt & JOČR v Lucerně (1971) () 06. Modrý efekt na Mezinár. jazzovém festivalu Praha (1972) () 07. M. Efekt v Hudebním studiu M (1976) () 08. M. Efekt v Hudebním studiu M (1978) () 09. Blue Effect v TKM (1989) () 10. Blue Effect comeback 1 (1991) () 11. Blue Effect v Retro Music Hall (2007) () 12. Matadors a Blue Effect ve zkusebně (2007) () 13. Blue Effect a hosté v Lucerna Music Baru () 14. Slunečný hrob 1969 - 1991 - 2007 () 15. Rozhovor R. Hladíka s H. Zagorovou (1969) () 16. Matadors v Riegrových sadech (1967) () Total Time: (00:00)
Skupina: Radim Hladík - Electric Guitar Jan Křížek - Electric Guitar, Keyboards, Vocals Wojttech Říha - Bass Guitar, Vocals Václav Zima - Drums Hosté: Pavel Plánka - Percussion Jan F. Obermayer - Vocals, Keyboards (03-05) Lešek Semelka - Vocals, Keyboards (08-10) Oldřich Veselý - Vocals, Keyboards (09,10) Vítek Beneš - Vocals, Keyboards Pavel Bohatý - Vocals Viktor Sodoma - Vocals (03-05) Vladimír Mišík - Vocals (06)	Live Vyšlo 2008, Supraphon, SU 5873-2 (Česká republika) Seznam skladeb: 01. Zapomenuté Světlo (4:22) 02. Je třeba obout boty a pak dlouho jít (8:52) 03. Indolence (5:09) 04. I’m So Lonesome (3:53) 05. Get Down From The Tree (3:49) 06. Slunečný hrob (5:57) 07. Čajovna (3:01) 08. Avignonské slečny z Prahy (4:21) 09. Zmoudření babím létem (8:33) 10. Rajky (6:47) 11. Ej, padá, padá rosenka (7:32) 12. Rainy Day (4:44) 13. I Like The World (Sun Is So Bright) (4:19) Total Time: (53:34) Nahráno živě v Lucerna Music Baru, 26. března 2007 Mix, úprava koncertního záznamu a mastering: studio Sounsquare, únor 2008 Mixed, Technician [Úprava koncertního záznamu], Mastered: Tomáš Zúbek Design [Cover]: Georgi Stojkov Editor: Karel Deniš Engineer [Edit zvuku]: Radim Hladík Photography [Photos]: Tomáš Nosil, Zdeněk Hejduk
01. "Zapomenuté světlo" - instrumental theme from the film "Zapomenuté světlo" (1996) 02. "Je třeba obout boty a pak dlouho jít" - Nová Syntéza 2 = New Synthesis 2 (1974) 03. "Indolence" - Hate Everything Except Of Hatter (1967) 04. "I'm So Lonesome" - The Matadors (1968) 05. "Get Down From The Tree" - The Matadors (1968) 06. "Slunečný hrob - Slunečný Hrob / I've Got My Mojo Working (1969) 07. "Čajovna" - Hladík instrumentální Modrý Efekt & Radim Hladík (1975) 08. "Avignonské slečny z Prahy" - 33 (1981) 09. "Zmoudření babím létem" - Svět Hledačů (1979) 10. "Rajky" - Svět Hledačů (1979) 11. "Ej padá, padá rosenka" - Svitanie (1977) 12. "Rainy Day" - Meditace (1970) 13. "I Like The World (Sun Is So Bright)" - Snakes (1969) Total Time: (00:00)
Skupina: Radim Hladík - Electric Guitar Vladimír Misík - Vocals Vlado Čech - Drums Lesek Semelka - Keyboards, Vocals Jiří Kozel - Bass Hosté:	Beatová síň slávy 2CD, vyšlo 2004, Supraphon, SU 5592-2 (Česká republika) Seznam skladeb: CD 1 (78:02) 01. Sluneční hrob (3:23) 02. I Like The World (Sun Is So Bright) (3:05) 03. Blue Effect Street (4:02) 04. Stroj na nic (2:23) 05. Deserted Alley (3:06) 06. You'll Stay With Me (Fénix) (4:22) 07. Návstěva u tety Markéty, vypití sálku čaje (radio edit) (3:21) 08. Popínavý břečťan (5:35) 09. Nová syntéza 2 (radio edit) (3:24) 10. Klístě (3:25) 11. Dívko z kamene (2:33) 12. Čajovna (4:01) 13. Ej, padá, padá rosenka (moravian folk song) (6:44) 14. Rajky (7:12) 15. Avignonské slečny z Prahy (6:58) 16. Třiatřicet (radio edit) (5:46) 17. Nězná (3:25) 18. Kampa (4:32) CD 2 (78:47) 01. Černý kříz - live (6:25) 02. Greedy Ivy - live (16:53) 03. Dort - live (5:00) 04. Armageddon - live (5:49) 05. Má hra - live (radio edit) (17:30) 06. Golem / Knoflík pro stěstí (6:46) 07. Blues 1 (1:41) 08. Blues 2 (1:59) 09. Blues 3 (1:42) 10. Postovní schránka na rohu ulice / Miluji věci (4:32) 11. Oči (2:40) 12. Já viděl tě dnes (2:02) 13. Tam na konci dědiny (2:04) 14. Jdu domů (1:33) 15. V lese (1:34) Total Time: (156:34) Tracks CD2 01,02,05 are mono, recorded in Rokoko Club, 1973 Vybrali a sestavili (CD1 na základě hlasování posluchačů Radia Beat) Radek Diestler, Radim Hladík a Vojtěch Lindaur
Skupina: Radim Hladík - Acoustic, Electric & Hawaiian (Steel) Guitars, Ring Modulator Lesek Semelka - Piano, Organ, Vocals Josef Kůstka - Bass, Violin, Vocals Vlado Čech - Drums Hosté: Martin Kratochvíl - Fender Electric Piano Jiří Stivín - Flute, Alto Saxophone	A Benefit Of Radim Hladík EP, vyšlo 1974, PZO Artia/Supraphon, 1 13 1586 (Czechoslovakia) Export version entitled "The Blue Effect: A Benefit Of Radim Hladík" 1975, Supraphon, 1 13 1777 (Czechoslovakia) Domestic version entitled "Modrý Efekt & Radim Hladík", different cover and track order (01,03,02,04,05) CD 2000, Bonton, 495274-2 (Czech Republic) Remastered by Jiří Charypar +2 bonus tracks Seznam skladeb: 01. Shoes (Boty) (9:57) 02. Tea-Room (Čajovna) (4:01) 03. Jigsaw Puzzle (Skládanka) (5:49) 04. Lost-And-Found (Ztráty a nálezy) (5:12) 05. Hypertension (Hypertenze) (12:30) Total Time: (37:29) Bonus tracks on 2000 Bonton remaster: 06. Armageddon (6:22) /* 07. Clara (4:13) /° /* Previously released on "Hallo Nr. 10" VVAA compilation - Radio studio Berlin, 1973 /° Previously released on "Hallo Nr. 9" VVAA compilation - LIVE, Kulturhaus Leuna, 1973 Artwork: Ivanka Zichová & Josef Zich (design) Photography: Jan Hlína & Vladimír Merta
Skupina: Jiří Kozel Mužík - Bass Guitar, Vocals Radim Hladík - Guitar, Organ, Flute Vlado Čech - Drums, Vocals Miloš Svoboda - Guitars, Vocals, Harmonica, Accordion, Organ Vladimír J. Mišík - Vocals, Bongos, Flute, Harmonica, Guitar, Kazoo Hosté: Ivo Moravus - Organ	Snakes EP, vyšlo 1969, Panton, 03 0203 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Snakes (2:28) 02. Sen není věčný (3:22) 03. I Like The World (Sun Is So Bright) (3:03) 04. Blue Taxi (2:35) Total Time: (11:28) Recording Date: 1 February 1969, studio A, Prague-Karlín Cover: Vladimír Rocman Photography: Alan Pajer Sleeve Note: Jan Křtitel Sýkora
Skupina: Jiří Kozel Mužík - Bass Guitar, Vocals Radim Hladík - Guitar, Organ, Flute Vlado Čech - Drums, Vocals Miloš Svoboda - Guitars, Vocals, Harmonica, Accordion, Organ Vladimír J. Mišík - Vocals, Bongos, Flute, Harmonica, Guitar, Kazoo Hosté:	Slunečný hrob / I've Got My Mojo Working SP, vyšlo 1969, Panton, 04 0201 (Czechoslovakia) Seznam skladeb: 01. Slunečný hrob () 02. I've Got My Mojo Working () Total Time: (11:28) Recording Date: 1 February 1969, studio A, Prague-Karlín Cover: Vladimír Rocman Photography: Alan Pajer, Duba Sleeve Note: Jan Křtitel Sýkora

Původní sestava z roku 1968: Nahoře - Vladimír Mišík, Miloš Svoboda, Dole - Jiří Kozel, Radim Hladík, Vlado Čech Sestava z roku 1969: (zleva) Vladimír Mišík, Radim Hladík, Vlado Čech a Jiří Kozel Kapela Blue Effect v sestavě (zleva): Jiří Kozel, Lešek Semelka, Radim Hladík, Vlado Čech The Blue Effect 1970 - Vladimír Mišík, Jiří Kozel, Radim Hladík, Vlado Čech The Blue Effect 1972 - Josef Kůstka, Lešek Semelka, Radim Hladík, Vlado Čech The Blue Effect 1974 - Vlado Čech, Josef Kůstka, Radim Hladík, Lešek Semelka The Blue Effect 1977 - Fedor Frešo, Oldřich Veselý, Radim Hladík, Vlado Čech The Blue Effect 1978 - Radim Hladík, Lešek Semelka, Vlado Čech, Oldřich Veselý The Blue Effect 1983 - Radim Hladík, Oldřich Kellner, Radek Křemenák, Josef Havlíček The Blue Effect 1988 - Luboš Manda, David Koller, Radim Hladík, Luboš Pospíšil

Oficiální stránky: www.blueeffect.cz http://www.zateckecountry.cz/mp3/diskografie/hladik.htm http://www.vaclavzima.com/curriculum-vitae/ https://www.vladimirmisik.cz/

Made by  ©  28.5.2022  Poslední aktualizace: 1.11.2024

mbrezny@centrum.cz©  ...a vzkaz autorovi!©