 | |
|
National Health byla anglická progresivní rocková skupina spojená s canterburskou scénou. National Health byla něco
jako canterburská "superskupina", která se ve velmi temné době spojila pro progresivní hudbu. Kupodivu je jejich hudba
jednou z nejlepších, nejtvrdších a strhujících, jaké canterburská scéna vyprodukovala. Zvuk, který očividně navazuje
na předchozí vývoj v Hatfield and the North, nabízí také něco nového. Kapela se pokoušela o kuriózní směsici klasických
kompozičních technik 20. století inspirovaných m.j. Stravinským, aplikovala je na jazzrockové struktury a dospěla k
nejzásadnější směsi, která se blíží k "třetímu proudu jazzu", třebaže bez jeho orchestrálnosti. Tato kapela usilovala
o napjatější a svobodnější přístup. Jak si Phil vzpomíná: "V zásadě jsme méně psali a více hráli". Nikdy však
nevydala žádné živé nahrávky. Ty se objevily až po mnoha letech.Skupina byla založena v roce 1975 a sešli se v ní členové skupiny Hatfield and the North klávesisty Dave Stewart a skupiny Gilgamesh Alan Gowena, včetně kytaristů Phila Millera a Phila Lee a basisty Mont Campbella jako původních členů. Skupina byla pojmenována podle Stewartových brýlí National Health. Bill Bruford (ex-Yes a King Crimson) byl původním bubeníkem, ale brzy jej nahradil Pip Pyle. Campbella nahradil Neil Murray a poté John Greaves. Alan Gowen přestal hrát se skupinou po jejím prvním albu, ale vrátil se na jejich závěrečné turné a nahradil Davea Stewarta, který pro změnu rezignoval po druhém albu. Kytarista Phil Miller byl jediným stálým členem National Health. Během své existence skupina vydala tři studiová alba "National Health" v roce 1977 a "Of Queues and Cures" o rok později. Třetí album "D.S. Al Coda" vyšlo až v roce 1982 po úmrtí Gowena v květni 1981 jako soubor většinou dosud nezaznamenaných Gowenových skladeb. 
Podnětem ke vzniku kapely byly dva výjimečné koncerty v Londýně v listopadu 1973, které provedly kapely Hatfield
and The North a Gilgamesh jako jeden oktet a předvedli kromě svých příslušných setlistů i speciální úpravy leadera
Gilgamesh Alana Gowena. Tato představení byla základem pro vznik kapely National Health, která byla založena v
červenci 1975 Gowenem a klávesistou Hatfield and The North Davem Stewartem. Počáteční plán byl vytvořit rockový
orchestr s dvojitými kytarami, zdvojenými klávesami, basou, bicími a třemi zpěvačkami. V červenci 1975 se ustavilo
jádro kapely, které zahrnovalo Dave Stewarta, Alana Gowena, Phila Millera, Phila Lee (ex-Hatfield and The North
a Gilgamesh), Monta Campbella (ex-Egg) a Amandu Parsons (zpěv, dříve třetina skupiny The Northettes, doprovodné
vokály pro Hatfield and The North). V srpnu proběhly neúspěšné konkurzy pro nábor bubeníka. Mezitím se Dave Stewart
připojil ke Gilgamesh jako čestný člen hrající na varhany. V říjnu 1975 byl angažován bubeník Bill Bruford (ex-Yes
a King Crimson) a kapela zkoušela a nahrávala demo v Pathway Studios. Byly tam zaznamenány dvě skladby "Zabaglione"
(Campbell) a "The Lethargy Shuffle And The Mind-Your-Backs Tango" (autor Stewart). Obě nahrávky se objevily až
o mnoho let později na kompilaci "Missing Pieces", která vyšla v roce 1996. V prosinci sice Bill Bruford odešel,
ale pouze dočasně, jak se později ukázalo, a nahradil jej Richard Burgess. Odešel ale kytarista Phil Lee, aby se
připojil k Charlesovi Aznavourovi na turné po Francii a Kanadě. V lednu 1976 byl Bruford zpátky a začalo se
zkoušet v domě Alana Gowena, kde se k nim připojil kytarista Steve Hillage jako dočasná náhrada za Phila
Leeho.V únoru 1976 kapela odehrála sérií koncertů po Británii. Amanda Parsons onemocněla chřipkou a vynechala většinu zkoušek. Dne 17. února byla zaznamenána relace BBC "Top Gear" v Maida Vale 4 Studios s písněmi "Paracelsus", 
"Agrippa" (obě složil Campbell) a "Lethargy Shuffle, Part 2" (Stewart). Po turné ale Bill Bruford v březnu odchází
k Genesis na jejich světové turné, což bylo oficiálně oznámeno v polovině března. Chris Cutler byl ohlášen jako
náhrada na budoucí koncerty, ale kvůli konfliktu s Virgin ohledně použití starého PA systému Hatfield byly nakonec
březnové koncerty zrušeny. National Health nakonec zveřejnila inzerát na bubeníka s cílem vydat se na další turné
v dubnu. Po mnoha nic nepřinášejících konkurzech se jako bubeník objevil John Mitchell (ex-Arthur Brown, Mirage
a Julie Tippetts Group), který s nimi působil poté několik měsíců. Nicméně plánovaná série koncertů byla zrušena,
aby byl zajištěn dostatečný čas na zkoušení. Odehrál s nimi však jenom jeden koncert 19. června 1976 ve francouzském
Louveciennes.Krátce poté v červnu také odešel Mont Campbell a jeho skladby byly vyřazeny z repertoáru kapely. Poté byl vyzván také John Mitchell, aby kapelu opustil. Gowen požádal svého bývalého kolegu z Gilgamesh Neila Murraye, aby za něj nastoupil, zatímco Bruford se vrátil ke kapele po skončení turné s Genesis na několik koncertů a ještě jednu nahrávku pro Top Gear "Clocks and Clouds", nádherná píseň v tradici Hatfield, krásně zpívanou Amandou Parsons. V srpnu mohla kapela znovu zkoušet v nové pozměněné sestavě. Ale koncertů bylo málo a Bruford, který se poté pokoušel vytvořit hvězdné trio s Rickem Wakemanem a Johnem Wettonem, nakonec do konce roku nadobro odešel, po dalším turné po Velké Británii. 
Dne 6. ledna 1977 v londýnském studiu The Point proběhla nahrávka skladby "Tenemos Roads", což ale bylo poslední
vystoupení Billa Bruforda s kapelou. Dne 19. ledna se po neúspěšných konkurzech jiných kandidátů stal Pip Pyle
novým bubeníkem skupiny, původně pouze dočasně po dobu nadcházejícího evropského turné. Od rozchodu s Hatfield
hrál Pip většinou jako nezávislý hudebník a byl rád, že se znovu přidal ke svým starým kamarádům. Kapela tak
konečně v únoru mohla vyrazit znovu koncertovat.V březnu nastaly další komplikace, když se vokalistka Parsons a Gowen se rozhodli odejít. Shodou okolností byla kapele nabídnuta příležitost nahrát album. Virgin je sice odmítla smluvně zavázat a zdálo se, že žádný jiný label nemá o ně zájem, takže tato novinka přišla jako velká úleva. Nahrávalo se od konce března, za účasti již hostů Gowena a Parsonse, stejně jako Jimmy Hastings (flétna a klarinet) a John Mitchell (perkuse). Album se skládalo ze skladeb Gowena a Stewarta a bylo dokladem tohoto počátečního období existence National Health. Kapela byla nyní redukována na konvenčnější čtyřčlennou sestavu, dost daleko od velmi ambiciózních plánů Stewarta a Gowena z roku 1975. Na některých svých koncertech a rozhlasových relacích od poloviny do konce roku 1977 byla kapela obohacena o různé hostující hudebníky včetně Richarda Sinclaira na vokálech, který například zpíval na nahrávce BBC skladby "A Legend In His Own Lunchtime" a skladbu Pipa Pyleho, která byla později přejmenována na "Binoculars". V dechové sekci se objevovali třebas Lindsay Cooper z Henry Cow a Jimmy Hastings. Dave Stewart začal v březnu spolupracovat s Billem Brufordem na Brufordově sólovém albu "Feels Good To Me", na kterém je spoluautorem několika skladeb. Ve dnech 13. - 14. dubna proběhl ve studiu The Point mixing prvního alba kapely. V červenci měli National Health hlavní koncert v Queen Elizabeth Hall, pro který získali další hudebníky, Richarda Sinclaira na sólový zpěv a dechový kvintet složený z Jimmyho Hastingse (saxofony, flétna, klarinety), Lindsay Cooper (fagot, hoboj), Maurice Cambridge (klarinet), Rory Allen (klarinety) a Graham Ivory (lesní roh). 
V lednu 1978 odešel Neil Murray do heavymetalové kapely Whitesnake a zahájil svoji velmi úspěšnou kariéru jako
studiový i koncertní hudebník. Na jeho místo nastoupil John Greaves, který byl v letech 1969 až 1976 klíčovým
členem kapely Henry Cow, kde hrál na basu, klavír a zpíval v "britském" stylu, který nebyl zcela odlišný od
stylu Richarda Sinclaira. Kapela se poté vydala na intenzivní evropské turné. Dlouhé turné po Británii s podporou
Steva Hillageho (nyní samostatná hvězda) se shodovalo s vydáním debutového alba dne 14. března 1978, které vyšlo
jako bezejmenné "National Health" pod hlavičkou Charly Records. Ukázalo se
ale, že je to finanční katastrofa.V červenci 1978 byla kapela zpět ve studiu, aby nahrála jejího následovníka. Druhé album se nahrávalo na Ridge Farm v Dorkingu, Surrey, za použití Mobile Mobile studia. Produkce se ujal Mike Dunne a jako hosté se ve studiu objevili Georgie Born (náhrada Greavese v Henry Cow, hrála také na violoncello), Peter Blegvad, Jimmy Hastings a Phil Minton. Toto druhé album se vrátilo k experimentálnějšímu stylu, i když odlišnému od počátků kapely. „Squarer For Maud“ od Johna Greavese, jehož část byla improvizována ve studiu, byl dobrým příkladem tohoto nového směru, zatímco Millerův vynikající „Dreams Wide Awake“ a Stewartův záludný „The Bryden 2-Step“ byly spíše v tradici dřívějších snah. |
V září 1978 se Georgie Born připojila k National Health spolu s Lindsay Cooper, když se Henry Cow právě nadobro rozešli.
Ale po slibných zkouškách během září se tato sestava sextetu rozpadla kvůli náhlému rozhodnutí Davea Stewarta odejít.
Stewart byl nespokojen jak s vývojem kapely směrem k větší improvizaci, tak se špatnou organizací a rušením koncertů
v krátké době. Dave Stewart odešel po polovině turné po Španělsku a Itálii, které bylo plánováno nakonec října, ale
na poslední chvíli bylo zrušeno. Dave pak pokračoval k práci s Billem Brufordem v jeho kapele Bruford, se kterou nahrál
dvě studiová alba. Kapela se mezitím neúspěšně pokusila najít náhradu, aby mohla turné dokončit. Mezitím počátkem října
nově ustavená kapely Soft Heap nahrála své eponymní album ve složení Pip Pyle, Alan Gowen, Hugh Hopper a Elton Dean.
Ke konci října se Bill Bruford, který právě opustil kapelu U.K., a Dave Stewart rozhodli znovu spolupracovat. V listopadu
se francouzský kytarista Alain Eckert připojil k Millerovi, Greavesovi a Pyleovi na zkouškách. Tehdy v jednu chvíli kapela
zvažovala pokračování s druhým kytaristou spíše než s klávesistou, ale tato sestava se ukázala jako neuspokojivá. Druhé
album kapely vyšlo ke konci prosince 1978 pod názvem "Of Queues And Cures".V lednu 1979 Dave Stewart souhlasil, že se znovu připojí k National Health pro jednorázové televizní vystoupení, nahrávalo se v BBC TV studios v Manchesteru. Po dvouleté nepřítomnosti se i Alan Gowen vrátil k National Health, aby jej nahradil. V březnu se National Health vydali na rozsáhlé evropské turné, když vystupovali v Holandsku, Finsku, Švédsku, Španělsku a ve Francii. Dne 16. září 1979 National Health odehráli svůj jediný italský koncert na festivalu Festival Rock al Mattatoio pořádaném Massimem Costou a Arci Provinciale v bývalých jatkách v Římě. Ke konci roku v listopadu se kapela nydala na turné i do Spojených států. Ihned po návratu do Velké Británie se Alan Gowen, John Greaves a Pip Pyle připojili k Elton Deanovi na turné Soft Heap po severní Anglii, které pořádá společnost Jazz Center Society. 
Během posledního období se ale v kapele neobjevily žádné nové nahrávky. V únoru 1980 se kapela znovu vydala koncertovat
na sever Evropy do Finska a Švédska. V březnu 1980, pouhé dny po návratu ze skandinávského turné, Alan Gowen opustil
kapelu, a čtyři hudebníci se tak rozešli. V srpnu ještě Dave Stewart (klávesy) a Pip Pyle (bicí) nahrávají dema, ale
už jen jako duo. Zaznamenali skladby "13/8 Tune", "Matching Green", "Bismarck City", "Binoculars" a "Seven Sisters".
V září 1980 začíná zkoušet nový projekt Rapid Eye Movement v sestavě Dave Stewart (klávesy), Pip Pyle (bicí), Jakko Jakszyk (kytara a zpěv) a Rick Biddulph (basa). V dubnu 1981 Mark Hewins nahradil Alana Gowena v kapele Soft Heap poté, co byl Gowen hospitalizován. Ve dnech 25.-27. dubna 1981 nahrávají v bytě Alana Gowena v Tooting, Jižní Londýn, album "Before A Word Is Said" v sestavě Gowen, Phil Miller, Richard Sinclair a Trevor Tomkins. Poslední nahrávky alba proběhly v prním květnovém týdnu. Poté ale přišla smutná chvíle.
Během tří týdnů od předčasného odchodu Alana Gowena mu jeho hudebníci uspořádali vzpomínkový koncert v klubu 100 na
londýnské Oxford Street. Je smutné, že se žádný záznam události neobjevil, nebo je dokonce známo, že existuje, takže
po rekonstrukci toho, co přesně a kdo hrál, nám zůstávají stále vzdálené vzpomínky účastníků a různé důkazy.Vzácný důkaz poskytují pouze fotografie pořízené během večera Timem Gravestockem, z nichž některé byly později použity pro obálku "Before A Word Is Said" a "D.S. Al Coda". Existují fotografie barevné i černobílé a za předpokladu, že jsou uspořádány chronologicky, by se zdálo, že večer začínali Richard Sinclair, Nigel Morris, Phil Miller a Elton Dean. Krátce po Gowenově pohřbu byly jeho bývalými kolegy z National Health - Phil Miller, Dave Stewart, John Greaves a Pip Pyle, odhaleny desítky jeho nezaznamenaných nebo nově upravených skladeb, takže se následně rozhodli reformovat skupinu 
tak, aby zahrála benefiční koncert ve 100 Club a nahráli tyto skladby i na album s hostujícími Eltonem Deanem, Jimmym
Hastingsem a Richardem Sinclairem. Výsledkem bylo album "D.S. Al Coda" vydané v
roce 1982 pod názvem National Health, opět pod značkou Weiller's Europa. Jedná se tak o tributní album obsahující
dříve nevydané Gowenovy kompozice a dva covery kapely Gilgamesh.Tato hudba byla znovu provedena na dvou koncertech během festivalu v Edinburghu v létě 1983. Původní alba a další archivní materiály byly následně vydány na CD. Stewart a Greaves pokračovali v úspěšné kariéře v popu, zatímco Miller a Pyle spolu hráli, zejména v kapelách In Cahoots a Short Wave. Miller a Stewart od té doby znovu spolupracovali na elektronických dílech - na prvních dvou sólových albech Millera a jedné skladbě na CD "Complete National Health". National Health v sestavě Phil Miller, Dave Stewart, John Greaves a Pip Pyle, plus hosté Elton Dean, Jimmy Hastings a Barbara Gaskin, se krátce sešli jako součást festivalu v Edinburghu ve dnech 30. - 31. srpna 1983 v Queen's Hall. Na vystoupeních zazněly skladby Alana Gowena a nová Mullerova skladba "Above And Below" a jedna od Greavese "Swelling Valley". |
|
|
Zakládající členové:
Dave Stewart - Organ, Piano, Clavinet (1975-1978)
Alan Gowen - Organ, Moog Synthesizer, Piano (1975-1977, 1979-1980)
Phil Miller - Guitars
Phil Lee - Guitars (1975)
Mont Campbell - Bass (1975-1976)
Amanda Parsons - Vocals (1975-1977)Konečná sestava: Phil Miller - Guitars Alan Gowen - Moog Synthesizer, Piano (1975-1977, 1979-1980) John Greaves - Bass, Vocals (1978-1980) Pip Pyle - Drums, Percussion (1975, 1977-1980) |
Ostatní členové:
Pip Pyle - Drums, Percussion (1975, 1977-1980)
John Greaves - Bass, Vocals (1978-1980)
Neil Murray - Bass (1976-1978)
Bill Bruford - Drums, Percussion (1975-1976)
Steve Hillage - Guitars
Lindsay Cooper - Bassoon, Oboe
Georgie Born - Bass Guitar, Cello, Guitar |
Dave Stewart(celým jménem David Lloyd Stewart) (také Sam Lee-Uff) (Narozen 30. prosince 1950, Waterloo, London, England) Organ, Piano, Audio Generator Dave Stewart je vlivný britský klávesista a skladatel, který v 70. letech hrál v progresivních rockových skupinách Arzachel, Bruford, Dave Stewart & Barbara Gaskin, Egg, Hatfield And The North, Khan, National Health, The Tickle, Uriel. V roce 1981 se spojil se zpěvačkou Barbarou Gaskinovou, aby vydal sérii popových singlů a alb. Partnerství Stewart/Gaskin pokračuje dodnes. Stewart je rovněž autorem dvou knih o hudební teorii a 13 let napsal hudební sloupek pro časopis Keyboard (USA). V 80. a 90. letech komponoval a nahrával hudbu pro film, televizi a rozhlas, hodně z toho pro produkční společnost ARTV Victora Lewise-Smitha. V poslední době vytvořil smyčcové a sborové úpravy pro současné progresivní rockové kapely, jako jsou Porcupine Tree, Steven Wilson, Anathema, Opeth a Storm Corrosion.
|
Alan Gowen(Narozen 19. srpna 1947, North Hampstead, London, England, zemřel 17. května 1981, London, England) Keyboards, Organ, Moog Synthesizer, Piano Alan Gowen byl britský hráč na klávesové nástroje a hudební skladatel. Je nejznámější ze svého působení v kapelách Gilgamesh (1972-1975, 1977-1978), National Health (1975-1977, 1979-1980) a Soft Heap (1978-1981). Působil však také v kapelách White Mule (1970), Assagai (1971-72), Sunship (1972), Gowen Miller Sinclair-Tomkins (1981) a Soft Head/Heap (1978-1981). Alan Gowen vyrůstal v Harlow a svou hudební kariéru zahájil koncem 60. let hraním jazzu a be-bopu v jazzovém triu společně s bubeníkem Rogerem Odellem, později z CMU (po boku Steva Cooka) a Shakataka. Během tohoto období se poprvé seznámil se svým pozdějším kolegou z National Health Philem Millerem. Po přestěhování do Londýna v roce 1971 nastoupil do Assagai, odnože afro-rockové skupiny Osibisa. Dalším členem tohoto krátkodobého počinu byl bubeník Jamie Muir, s nímž Gowen o rok později založil kapelu Sunship spolu s basistou Laurie Bakerem. Sunship byla převážně zkoušející kapela, neudělala žádné nahrávky, což je škoda, protože na několik týdnů se k nim připojil i tehdy začínající kytarista Allana Holdsworth. Nakonec se rozešli v polovině roku 1972 po Muirově odchodu ke King Crimson. Po rozpadu Sunship začal Gowen spolupracovat s Mikem Travisem, přítelem bubeníka Muira z jeho edinburských dob, pro svůj nový projekt kapelu Gilgamesh. Ostatními zakládajícími členy byli Rick Morcombe (kytara), Alan Wakeman (saxofon) a Jeff Clyne (basa), i když ten odešel ještě v době, kdy Gilgamesh odehrál své debutové vystoupení v lednu 1973, a pro tuto příležitost jej nahradil Richard Sinclair. Gowen se také ucházel o post u Hatfield And The North jako možná náhrada za Davea Sinclaira, ale nakonec se rozhodli, že Dave Stewart bude lepší volbou. Mezitím se první inkarnace Gilgamesh pozměnila. Gowen a Travis zůstali, ale najali nové členy Phila Lee (kytara) a Neila Murraye (basa). Brzy následovaly klubové koncerty, hlavně v londýnské oblasti, a také demo nahrávka v Pathway Studios, která je nyní k dispozici jako součást CD "Arriving Twice" vydané na Cuneiform v roce 2000. 
V listopadu 1973 Gilgamesh odehrál dva koncerty jako zdvojené kvarteto s Hatfield And The North v Leedsu a Londýně
a zahráli speciální úpravy od Gowena. Tento experiment byl iniciátorem vzniku National Health, kterou Gowen později
vytvořil s hráčem na klávesové nástroje Davem Stewartem z Hatfield And The North, který se stal jedním z jeho blízkých
přátel. Rok 1974 byl většinou věnován psaní a zkouškám, za celý rok odehráli pouze jeden koncert. Steve Cook mezitím
nahradil Murraye na basu a Gilgamesh na krátkou dobu dokonce doplnil druhý hráč na klávesy Peter Lemer, jak je patrno
ze studiové nahrávky z BBC z tohoto období.Na začátku roku 1975 Gilgamesh podepsali smlouvu s dcerou Virgin Records Caroline, aby nahráli své debutové album. V době, kdy se nahrávky konaly, vrátil se Jeff Clyne jako baskytarista. Album koprodukoval Dave Stewart a představila se na něm i hostující zpěvačka Amanda Parsons, jedna z členek dívčího sboru The Northettes od Hatfield. Gilgamesh, pro které skládal hlavně Gowen, mu dali možnost hrát na různé klávesové nástroje, na nichž prokázal působivou všestrannost a hudební mistrovství. Shodou okolností Gilgamesh i Hatfield si dali pauzu v polovině roku 1975 a zdálo se, že nastal správný čas, aby Gowen a Dave Stewart realizovali společný projekt, o kterém už měsíce mluvili: vytvořit rockový orchestr, který by zahrnoval nejen dva hráče na klávesy, ale také dva kytaristy a tři zpěváky, samozřejmě i s rytmickou sekci. Nakonec National Health zahrnovali pouze jednu zpěvačku Amandu Parsons, ale neměl méně než sedm členů, což byl Gowenův splněný sen. Bohužel personální změny z počátku roku 1977 nakonec zredukovaly sestavu na pouhých pět členů. Rovněž i finanční potíže, s nimiž se kapela setkala při zajištění nahrávací smlouvy, způsobily, že Gowen National Health v březnu 1977 opustil, i když se krátce vrátil výpomoci na debutovém albu skupiny, které obsahovalo jeho skladby "Brujo" a "Elephants", které složil společně se Stewartem. 
V letech 1977-1978 pracoval Gowen na novém materiálu s neformální sestavou Gilgamesh, ale pouze zkoušeli ve studiu
v sestavě, kterou tvořili Gowen, Phil Lee, Neil Murray a bývalý perkusionista Nucleus Trevor Tomkins. Murray byl
nakonec nahrazen Hughem Hopperem pro nahrávání "Another Fine Tune You Got Got Me Into", která se konalo ve Walesu
během následujícího léta. Byla to uvolněnější, plynulejší, více jazzovější nahrávka než první úsilí kapely, Gowen
zde vystupoval hlavně na elektrické piáno a syntetizátory.Mezitím se Gowen zapojil do nové skupiny Soft Heap, což bylo kvarteto skládající se z Gowena, Eltona Deana, Hugha Hoppera a Pipa Pylea. Když byl Pyle zaneprázdněn u National Health, nahradil jej pro zahajovací francouzské turné v dubnu 1978 Dave Sheen, kapela si pozměnila název na Soft Head a stihla nahrávat album "Rogue Element". Týden volna 
využili Gowen a Hopper v klubu Jacky Barbier v Burgundsku na nahrávky dua, které se objevily téměř o dvě desetiletí
později na CD "Bracknell-Bresse / Improvisations". Titulní studiové album Soft Heap bylo nahráno následující podzim
už s Pipem Pylem zpátky v sestavě. Téhož roku také nahrál s Gilgamesh i jejich druhé album.V lednu 1979 se Gowen vrátil k National Health a nahradil odcházejícího Davea Stewarta, a zůstal až do rozpadu kapely v březnu 1980, po několika evropských a amerických turné. Během tohoto období bohužel nevzniklo žádné studiové album, ale v roce 2001 spatřil světlo světa živý dokument "Playtime" vydaný Cuneiform Records. Byla to kompilace nahrávek z evropských a amerických turné z roku 1979. Během hraní s National Health byl Gowen stále členem Soft Heap, jehož basistou byl nyní John Greaves, díky čemuž byly obě kapely v sestavě téměř identické. Po rozpadu National Health se Gowen zeptal Hugha Hoppera, který od svého odchodu ze Soft Heap přestal hrát na basu, zda-li nechce spolupracovat na duo projektu. Výsledkem bylo skvělé album "Two Rainbows Daily" pouze s Gowenem na elektrické piano a syntezátory a Hopperem na basu s minimem overdubů. Tři měsíce po nahrávání duo odehrálo jednorázové vystoupení v Bracknellu s bubeníkem Nigelem Morrisem (ex-Isotope a East Wind Stomu Yamash'ty). Toto bylo poslední veřejné vystoupení Gowena. Úryvky lze slyšet na CD reedici "Two Rainbows Daily" nebo na CD "Bracknell-Bresse". Jen pár týdnů po tomto koncertu byla Gowenovi diagnostikována leukémie, což znamenalo, že mu zbývalo jen pár měsíců života. Gowen reagoval tak, že složil svůj vlastní hudební epitaf pod názvem "Before A Word Is Said" a nahrál jej s jeho oblíbenými hudebními spolupracovníky - Philem Millerem, Richardem Sinclairem a Trevorem Tomkinsem. Nahrávky proběhly od konce dubna do začátku května 1981, kdy byla Gowen již extrémně nemocen vlivem leukémie a účinky chemoterapie. Zemřel jen pár týdnů po dokončení nahrávání 17. května 1981. Album vyšlo v roce 1982 pod společným názvem projektu Gowen-Miller-Sinclair-Tomkins u Europa Records, kterou vedl Jean-Pierre Weiller, blízký přítel Gowena a jeho manželky Celie.
|
Phil Miller(celým jménem Philip Paul Miller) (Narozen 22. ledna 1949, Barnet, Hertfordshire, Isle of Wight, England, zemřel 18. října 2017, London England) Guitars Phil Miller byl britský progressive rock/jazzový kytarista a jedna z hlavních postav canterburské hudební scény. Působil v kapelách Delivery (1966-1971), DC & The MB's (1971), Matching Mole (1971-1972), Hatfield and the North (1972-1975, 2005-2006), National Health (1975-1980, 1981, 1983), Gowen Miller Sinclair Tomkins (1981), Phil Miller/Phil Lee Duo (1980-1981), In Cahoots (1982-now), Oddjob (1985), Hugh Hopper Band, Short Wave (1991-1996), Phil Miller/Fred Baker Duo (1992-), Phil Miller/Steve Miller/Mark Hewins Trio (1996-1998). Naposledypůsobil v kapelách In Cahoots a Phil Miller/Fred Baker Duo. Robert Wyatt se o něm vyjádřil: "Phil Miller by raději zahrál špatnou notu než notu, kterou kdy už hrál někdo jiný." Jako každý pravý muzikant z canterburské scény, i Phil Miller vytvořil svůj vlastní styl, ve kterém je těžké odhalit zjevné vlivy. Jako hudebník, samouk, začal hrát na kytaru ve věku 15 let pod vlivem velkých bluesových kytaristů 50. let, ale během 60. let objevil objevil rock a jazz, které integroval do své hry.
|
Phil Lee(Narozen 8. dubna 1943, London, England) Guitars Phil Lee je v první řadě jazzovým kytaristou, je nicméně spojován i s canterburskou scénou jako oblíbený hudební partner klávesisty Alana Gowena během většiny 70. let, zejména v Gilgamesh, ale ještě stručněji řečeno v původní inkarnaci National Health. Působil také v kapelách Graham Collier, Henry Lowther, Tony Coe's Axel, Phil Lee/Jeff Clyne Duo. Nyní je členem Octopus. Lee začal hrát na kytaru během dospívání a po období hraní se skiffle přešel na jazz. Na konci tohoto desetiletí nastoupil do National Youth Jazz Orchestra a vystoupil s nimi na prvním jazzovém festivalu v Antibes v roce 1960. Po okouzlení s Big Bandem Johna Williamse nastoupil na dva roky do kapely Grahama Colliera, kde až do roku 1966 hrál po boku bubeníka Johna Marshalla v posledních měsících jeho členství. V letech 1967-1968 hrál po boku krajanského saxofonisty Dudu Pukwany ve varhanové kapele Bob Starkey Quartet. V tomto okamžiku se Lee začal více obrácet k práci ve studiu, což mu v následujících letech poskytlo velkou část příjmů. Na počátku 70. let hrál s kapelou Henryho Lowthera a společně s kapelou Axel od Tony Coe, souběžně hrál časté ad-hoc jazzové koncerty, zejména s bubeníkem Mikem Travisem. Na podnět druhého absolvoval na začátku roku 1973 konkurz do skupiny Alana Gowena Gilgamesh. Lee neměl žádné předchozí zkušenosti s jazz-rockem, ale práce Johna McLaughlina v této oblasti na něj udělala velký dojem. Kromě řady basistů trvala tato sestava dva a půl roku, i když její aktivity byly až na téměř týdenní zkoušky méně než plodné. Gilgamesh odehráli jenom několik koncertů, ale nahráli dvě rozhlasové relace BBC a jednu pro seriál Jazz In Britain v rádiu 3. Nakonec odešli do studia v květnu 1975, aby nahráli album pro vydavatelský label Virgin Caroline Records. Za zmínku stojí také dva koncerty dvojitého kvarteta s Hatfield and the North v listopadu 1973, které byly podnětem ke vzniku National Health. 
Když Alan Gowen spojil své síly s Davem Stewartem po rozpadu Hatfield, Lee jej přirozeně následoval do National
Health, ačkoli Gilgamesh ještě chvíli hráli. Ale znovu na rozdíl od pozdějších verzí skupiny, byly počátky National
Health omezeny na zkušebnu a v době, kdy je Lee opustil, neodehráli jediný koncert. Přesto byla v Londýně
v listopadu 1975 nahrána ukázka ve studiích Pathway, která se po letech objevila na CD "Missing Pieces".Jak bylo vtipně uvedeno v poznámkách k nahrávce Dave Stewarta k 2CD "The Complete National Health", Lee opustil National Health v předvečer svého prvního turné, aby se připojil k francouzskému zpěvákovi Charlesi Aznavourovi na jeho turné po Velké Británii a Québecu. Ale spojení s jeho bývalými spoluhráči nebyla přerušena - do roku 1977 Lee obnovil vztah s Gowenem a začali pracovat na materiálu, který se později stal druhým albem Gilgamesh "Another Fine Tune You Got Got Me Into". Přibližně ve stejnou dobu se Lee také připojil k Pazovi, kterého následně opustil a několikrát se vrátil po dobu dvaceti let. Rozkvetla také jeho kariéra v jazzu a spolupracoval s několika významnými klavíristy. V roce 1979 cestoval s kvartetem Michela Legranda, v roce 1983 s nonetem Gordona Becka a spolupracoval také s Michaelem Garrickem. Později pokračoval v hraní jazzu se světoznámým Big Bandem Bennie Goodmana, zpěváky Marianou Montgomeryho, Annie Rosse a Leny Horne, argentinským saxofonistou Andrése Boiarským a London Jazz Orchestra. Stále hraje časté jazzové koncerty, často s bývalými členy Gilgamesh Jeffem Clynem, s nímž také v roce 1988 nahrál uznávané duo "Twice Upon A Time", a Trevorem Tomkinsem. Do roku 1998 vyučoval také na hudební škole Guildhall, ale přestal, aby se mohl soustředit na své vlastní projekty. Leeovou hlavní současnou skupinou je Octopus, kterou vede s basistou Jimem Richardsonem (mimo jiné ex-If a Weightwatchers) a také saxofonistou Bobem Martinem a bubeníky Clarkem Traceym nebo Mattem Fishwickem. Už společně nahráli jedno album. |
 (rodné jméno Hugo Martin Montgomery "Dirk" Campbell) (Narozen 30. prosince 1950, Ismailia, Egypt) Bass, Vocals Hugo, znám hlavně jako Mont Campbell, je britský multiinstrumentalista, skladatel a výkonný ředitel energetické společnosti. Ačkoli byl Campbell původně znám jako člen progresivních rockových kapel, jako je Egg a National Health, později (podle jeho vlastních slov) "propadl" žánru rockové hudby a začal se zajímat o lidovou tradici a stále více ne-západní hudba. Původně basový kytarista, nyní multiinstrumentalista se specializací na dechové nástroje z celého světa, včetně dobových lidových nástrojů. Souběžně s muzikantskou prací je Campbell ředitelem společnosti Ovesco pro alternativní energii se sídlem v Sussexu.
|
Amanda Parsons(Narozena ***) Vocals Amanda Parsons je britská zpěvačka působící na canterburské hudební scéně. Je nejznámější jako členka dívčího vokálního tria The Northettes, které hostovalo na mnoha nahrávkách kapel z Canterbury, hlavně pak Hatfield and the North. |
Pip Pyle(rodným jménem Philip Pyle) (Narozen 4. dubna 1950, Sawbridgeworth, Hertfordshire, UK, zemřel 28. srpna 2006, Paris, France) Drums, Percussion Pip Pyle byl renomovaný bubeník pocházející z canterburské scény. Je třeba říci více? Jako bubeník Hatfield and the North a National Health si Pip Pyle zaslouží zmínku i jako jeden z největších bubeníků na progresivní rockové scéně. Pyle byl vysoce aktivní, zapojil se do desítek kapel z konce 60. let až do roku 2006, kdy během turné zemřel na infarkt v pařížském hotelu. Působil v mnoha kapelách, jak ukazuje následující přehled: Delivery (1966-1970), Chicken Shack (1970-1971), Gong (1971), Paul Jones Group (1972), All Wet And Dripping (1972), Hatfield and the North (1972-1975, 2005-2006), Weightwatchers (1975-1976), National Health (1977-1983), Soft Heap (1978-1988), Rapid Eye Movement (1980-1981), In Cahoots (1982-2001), Pip Pyle's Equip'Out (1984-1995), Patrice Meyer Trio/Quartet (1985-1987), Mimi Lorenzini Trio (1987), Faton Cahen Trio (1987-1988), John Greaves Band (1990-1991), Short Wave (1991-1996), Gong/Shapeshifter (1992-1993), Hugh Hopper Band (1994), Richard Sinclair/RSVP Band (1994), Gong (1994-1996), Bash (2002-2004), Absolute Zero (1999-).
|
John Greaves(Narozen 23. února 1950, Colemore, Prestatyn, North Wales, England) Bass, Vocals John Greaves je britský basový kytarista a skladatel, nejznámější je jako člen Henry Cow a jeho alb s Peterem Blegvadem. Působil v kapelách Henry Cow (1969-1976), National Health (1978-1983), The Artaud Beats a Soft Heap, nahrál také několik sólových alb, včetně "Accident" (1982), "Parrot Fashions" (1984), "The Caretaker" (2001) a "Greaves Verlaine" (2008). John Greaves se narodil v Prestatynu v severním Walesu, ale vyrůstal ve Wrexhamu v severovýchodním Walesu. Ve věku 12 let dostal od svého otce, vedoucího velšského tanečního sálu, basovou kytaru a do šesti měsíců hrál v orchestru svého otce. Hrál v orchestru čtyři roky a během této doby jeho rozmanité hudební styly poskytly Greavesovi cenné hudební a aranžérské dovednosti. Docházel na gymnázium Grove Park ve Wrexhamu v letech 1961 až 1968. V roce 1968 vstoupil Greaves na Pembroke College v Cambridge, aby studoval angličtinu. V Cambridge se také seznámil se členy stále známější anglické avantrockové skupiny Henry Cow v roce 1969. Skupinu založili rok předtím kolegové z Cambridge Fred Frith a Tim Hodgkinson a do té doby prošla mnoha personálními změnami. Hledali basistu a po několika měsících přesvědčování se v říjnu 1969 Greaves ke kapele připojil. Po žonglování mezi kapelou a studiem dokončil Greaves v roce 1971 školu s titulem Master of Arts. Na konci roku 1971 Henry Cow usadil se ve stálém jádru kapely - Frith, Hodgkinson, Greaves a Chris Cutler. Greaves zůstal s kapelou až do března 1976, intenzivně s nimi cestoval po Evropě, navíc spolu s manželkou Sarah na mnoha jejich koncertech dělal zvukový mix, objevil se na jejich pěti albech včetně dvou se Slapp Happy. Greaves také přispěl několika skladbami do repertoáru skupiny, například "Half Asleep, Half Awake", nahraném na jejich druhém albu "Unrest" (1974). Greaves opustil Henryho Cow, aby mohl pracovat na projektu Kew.Rhone s Peterem Blegvadem ze Slapp Happy v New Yorku. Greaves se seznámil a pracoval s Blegvadem během krátké fúze Henry Cow a Slapp Happy v období od listopadu 1974 do dubna 1975, kdy se jejich první spolupráce "Bad Alchemy" objevila na společném albu obou skupin "Desperate Straights". Kew.Rhone. byl cyklus písní s veškerou hudbou, kterou složil Greaves a texty, které napsal Blegvad. Kromě basové kytary hrál Greaves také na klávesy a zpíval. Album vyšlo v roce 1977 a bylo připsáno hlavním zpěvákům Greavesovi, Blegvadovi a Lisě Hermanovi. Kritici je přijali dobře, AllMusic je popsal jako "bohužel opomíjené mistrovské dílo progresivního rocku 70. let...". Robertu Wyattovi se údajně tak líbilo, že si koupil dvě kopie "pro případ, že by se první opotřeboval!" 
Po Kew.Rhone. se Greaves vrátil do Anglie, aby pracoval v divadle jako skladatel, aranžér a herec. Na začátku roku 1978 se připojil
k National Health a zůstal s nimi, dokud se kapela nerozešla v roce 1980. Spolu s kapelou se objevil na albu "Of Queues And Cures",
pro které napsal instrumentální tour-de-force "Squarer For Maud", pozdější reunionové úsilí "D.S. Al Coda" (1982) a vydání archivní
kompilace "Playtime". Během tohoto období 1979–1988 účinkoval také s improvizační skupinou Soft Heap s Eltonem Deanem ze Soft
Machine, Pipem Pyle z National Health a s kytaristou Markem Hewinsem.Počátkem 80. let zahájil Greaves sérii sólových projektů a spolupráce. Po uzavření dohody s nezávislým francouzsko-americkým vydavatelstvím Europa Records nahrál v letech 1981–82 své první sólové album "Accident" v Paříži. V roce 1984 se natrvalo přestěhoval do Francie a vydal se na turné s Françoisem Ovidem (kytara a pozoun), Denisem van Heckem z Aksak Maboul (violoncello), Mireille Bauerem (dříve Gong) (stand-up bicí a perkuse) a Blegvadovým bratrem, Kristofferem Blegvadem (doprovodný zpěv). Tato sestava se také objevila na druhém sólovém albu Greavese "Parrot Fashions" (1984). Během té doby také nahrával a/nebo cestoval s Penguin Cafe Orchestra a Michael Nyman Band. Znovu se sešel s Peterem Blegvadem v projektu The Lodge, vedle Kristoffera Blegvada, Jakka Jakszyka a Antona Fiera, který v roce 1987 vytvořil album "Smell of a Friend", ale jen několikrát se pokusil o živé vystoupení. U svého dalšího alba "La Petite Bouteille de Linge" (Little Bottle of Laundry) z roku 1991 si Greaves udržel služby Ovidea na kytaru, přidal svého starého partnera Pipa Pylea na bicí a jeho tehdejší partnerku Sophii Domancich na klavír. Během několika příštích let jeho hudba nabrala akustičtější nádech a Greaves se nakonec usadil na sestavě bez bicích zahrnující Domancich, Ovide (nyní výhradně na akustickou kytaru) a kontrabasista Paul Rogers. To vyústilo v album z roku 1995 "Songs", které se skládalo převážně z akustických úprav písní z jeho předchozího úsilí, které se vracely ke "Kew.Rhone". Samotný Greaves zpracoval vokály pouze u jedné skladby "The Green Fuse" (na základě básně Dylana Thomase), přičemž pozornost nechal na Robertu Wyattovi, operní pěvkyni Susan Belling, Kristofferu Blegvadovi a francouzské varietní zpěvačce Caroline Loeb. V průběhu 90. let se Greaves pustil do jednorázové spolupráce s Davidem Cunninghamem z The Flying Lizards, na greavesově z roku 1991, albu Cunninghama, a albu "Unearthed" Petera Blegvadem z roku 1995. Hrál také na basu ve Blegvadově vlastním triu po boku Chrise Cutlera na bicí, se kterým nahrál dvě studiová alba. 
Ke konci tisíciletí se Greaves rozhodl rozdělit svůj čas mezi dvě kontrastující kapely. První je elektrické trio jménem Roxongs
s Françoisem Ovidem na kytaru, později jej nahradil Patrice Meyer a poté Jef Morin, a Manu Denizet na bicí, ke slyšení na "The
Caretaker" z roku 2001. Druhou pak bylo akustické trio s názvem Jazzsongs se Sophií Domancich na klavír a Vincentem Courtoisem
na violoncellu ke slyšení na nahrávce z roku 2003 "The Trouble With Happiness", opět se směsici starých a nových písní, ale
tentokrát nazpívané samotným Greavesem.Původně zamýšleno jako pokračování oslavovaných "Songs" se v roce 2004 na "Chansons" Greaves spojil s textařem Christophe Glocknerem a zpěvačkou Elise Caron pro kolekci zcela nových písní s převážně akustickou instrumentací, včetně hostujících spotů od Roberta Wyatta a Louise Sclavise. Ve stejném období se Greaves objevil jako zpěvák na řadě projektů. Přispěl texty a vokály u dvou písní na "Fire & Forget" (2005) saxofonisty Julien Lourau, z velké části na "Snakes & Ladders" (2010) od Sophie Domancich, kde sdílel mikrofon s Himiko Paganotti a Robertem Wyattem. Rovněž nazpíval všechny vokály k písním Alaina Blésinga v projektu "Songs From The Beginning", což byla revize progresivních rockových klasik ze 70. let od King Crimson, Soft Machine, Henry Cow a Hatfield and the North. Podílel se u Catherine Delaunayové na "Sois Patient Car Le Loup" (2011), francouzského klarinetisty s textů Malcolma Lowryho a na albu od Post-Image "In An English Garden" (2012), speciálním projektu oslavující 25. výročí této jazz-fusion skupiny. Poté, kdy dvě z jeho písní použil Daniel Yvinec na počest Orchestre National de Jazz jako poctu Robertu Wyattovi, si Greaves splnil celoživotní sen tím, že v lednu 2011 stál v řadách ONJ v legendárním Theater du Chatelet v Paříži a zazpíval několik písní Billie Holiday sólově nebo po boku Sandry Nkaké. 
Ve druhé polovině posledního desetiletí 20. stoletíse Greavesova hlavní pozornost soustředila na řadu projektů zaměřených
na francouzského básníka Paula Verlaina (1844–1896), počínaje "Greaves Verlaine" z roku 2008, jeho vlastní pojetí verlainských
básní s rozhodně nereálnou estetikou pojatou ve spolupráci s francouzským multimediálním kolektivem Les Recycleurs de Bruits.
Kromě jeho spoluhráčů z Roxongs na albu vystupovali stálí spolupracovníci Jeanne Added (zpěv) a Scott Taylor (akordeon, trumpeta),
stejně jako hostování Karen Mantler a Dominique Pifarély. Koncerty propagující tuto nahrávku vidělo Greaves doprovázet sestavu
od Taylor na akordeon až po plný elektrický septet. Druhá část "Greaves Verlaine 2" uzřela světlo světa v roce 2012, ale vzhledem
k neexistující podpoře se mu dostalo velmi malé pozornosti médií.Místo toho se Greaves pustil do dalšího projektu Verlaine, tentokrát skládajícího z originálního libreta Emmanuela Tugnyho. Na "Verlaine Gisant" (2015) Greaves spolupracoval s trojicí francouzských zpěváků Elise Caron, Jeanne Added a Thomas de Pourquery. Práce měla premiéru v prosinci 2012 v Le Tritonu po pobytu v místě konání, od té doby byla uvedena na jazzovém festivalu v Orléans a v Les Sables-d'Olonnes, studiové album vyšlo v dubnu 2015 pod labelem Bruno Letort's Signature. V roce 2018 vydal desku "Life Size" s několika hosty, včetně Zeeny Parkins, Jakko Jakszyka a Annie Barbazza. |
 (celým jménem Philip Neil Murray) (Narozen 27. srpna 1950, Edinburgh, Scotland) Bass, Vocals Neil Murray je skotský hudebník a baskytarista, je nejznámější pro spolupráci s rockovými skupinami Black Sabbath (1989-1990, 1994-1995) a Whitesnake (1978-1981, 1983-1986). Působil však i v dalších kapelách Gilgamesh (1973), Hanson (1973-1974), Cozy Powell's Hammer (1974-1975), Colosseum II (1975-1976), National Health (1976-1977), Gary Moore Band (1982-1983), Brian May Band (1992-1993). V posledním období působí v žadách Peter Green's Splinter Group. Murray původně začínal jako bubeník, na baskytaru začal hrát v roce 1967. Murray se přemístil k base krátce před studiem grafického designu na London College of Printing. V roce 1967 založil svoji první kapelu Slap Happy and the Dum-Dums se svými přáteli ze školy. Jeho hudební vkus byl silně ovlivněn kapelami a hudebníky bluesového boomu z poloviny 60. let, zejména Jeffem Beckem, Ericem Claptonem a Jackem Brucem, později legendou Motownu Jamesem Jamersonem a Timem Bogertem z Vanilla Fudge, Cactus a Beck, Bogert & Appice. V průběhu roku 1973 Neil krátce hrál v Gilgamesh, jazz-fusion kapele vedené Alanem Gowenem. Po svém odchodu z Gilgamesh absolvoval Murray turné po USA s Juniorem Hansonem na základě doporučení basáka Jeffa Becka Clive Chamana. Hanson se později stal členem Bob Marley & The Wailers pod jménem Junior Marvin. Neil strávil počátek roku 1974 podporou alba "Magic Dragon", které s nimi nahrál. Murrayovo další angažmá proběhlo opět na doporučení Clive Chamana, který koncertoval s Hammer Cosy Powella v letech 1974 a 1975. Součástí sestavy byl klávesista Don Airey a kytarista Bernie Marsden. Poté, co se Cozy Powell rozhodl rozpustit Hammer, Murray a Airey se připojili k vylepšené verzi britské jazzové rockové skupiny Colosseum s názvem Colosseum II. Leader kapely bubeník Jon Hiseman pozměnil zvuk kapely odstraněním saxofonu k přednostně rockovějšímu zvuku s laskavým svolením kytary Garyho Moora. Tato sestava Colosseum II vydala první album "Strange New Flesh" (1976), název vymyslel Murray. "Strange New Flesh" byl o něco méně intelektuální než většina jazz rocku přicházejícího tehdy z Velké Británie. Nebyl tak temnou kapelou jako Weather Report, ale nabízel přístupnější melodie a rockovou sílu než tehdy "intelektuálnější" canterburská fsusion scéna. Po několika měsíčním turné po Evropě a Velké Británii byli Murray a zpěvák Mike Starrs propuštěni kvůli tlaku gramofonové společnosti Bronze Records, která brzy poté úplně zanevřela na Colosseum II. 
Po Colosseu II se Neil v roce 1976 znovu spojil s bývalým klávesistou Gilgamesh Alanem Gowenem v National Health, s nímž v roce 1977
nahrál jeho vlastní album. Před nahráním tohoto alba kapela hrála s bubeníkem Billem Brufordem z Yes a King Crimson, kterého nahradil
bývalý bubeník Hatfield and the North Pip Pyle. Murray dostal šanci znovu spolupracovat s Brufordem, hrál na zkouškách Brufordova
debutového sólového alba z roku 1978 "Feels Good To Me" a zastupoval Jeffa Berlina, který byl skutečným basistou kapely. Murray také
zastupoval Berlína při Brufordově vystoupení Old Gray Whistle Test v roce 1978. Během tohoto představení sportuje tričko s dlouhým
rukávem, které říká „More Bass“ a předchází „More Cowbell“ od Saturday Night Live o více než 20 let.
Složitá hudba National Health a nedostatek komerčního úspěchu přiměly Murraye prozkoumat další hudební cesty zasazené do světa kapel
jako Cream, Jeff Beck nebo John Mayall & The Bluesbreakers. Poté, co hrál s Berniem Marsdenem v Hammer Cozy Powella, zahrál si
Murray i na několika skladbách na albu "Babe Ruth" z roku 1975, předtím, než se Marsden přidal ke dvěma členům Deep Purple v uskupení
Paice Ashton Lord.Na konci roku 1977 bývalý zpěvák skupiny Deep Purple David Coverdale zkoušel bubeníky pro svoji novou kapelu Whitesnake, kde vystupovali kytaristé Micky Moody a Bernie Marsden. Marsden pozval Murraye, aby pomohl se zkouškami, které vedly k tomu, že vystoupil na koncertě společně s bubeníkem Davem Dowlem. Jon Lord z Deep Purple se připojil v létě 1978 a po nahrávání "Lovehunter" v roce 1979 byl Dowle nahrazen Ianem Paiceem (ex-Deep Purple). Od roku 1978 do konce roku 1986 pomohl Murray udělat z Whitesnake jednu z nejpopulárnějších kapel v Evropě a Japonsku a později v Americe. S Whitesnake nahrál deset alb. Murrayovy melodické basové linky, ovlivněné Jackem Brucem, Andym Fraserem a dokonce i Jacoem Pastoriusem, vyčnívají z tehdejší rockové hry na basu. Na začátku roku 1982, po napjatých nahrávacích relacích "Saints & Sinners", se Coverdale rozhodl o úplné přezkupení kontraktů s kapelou, vedením, vydáváním a nahráváním. Tehdy Paice a Murray nahráli album Gary Moorea z roku 1982 "Corridors Of Power" a Paice se rozhodl připojit k Mooreovi, Murray jej brzy následoval. Brzy po svém odchodu Murray vytvořil krátkodobý outfit Badlands s Johnem Slomanem od Uriah Heep na vokálech a budoucím členem Johnem Sykesem na kytary. Kapela nahrála několik ukázek, zahrála londýnský koncert v Marquee Club a bezvýsledně nakoupila nahrávací smlouvu. Hudba skupiny byla hard rocková a zapadala do mezery mezi melodickou kapelou jako Thin Lizzy, bluesem ovlivněným kapelou jako Whitesnake a přímočařejšími AC/DC. 
V roce 1982 se Neil Murray a Ian Paice připojili k Garymu Mooreovi na velmi úspěšné dva roky. Murray and Paice nahráli s Moorem tři
alba "Corridors Of Power" (1982), "Victims Of The Future" (1983) a "Rockin 'Every Night - Live in Japan" (1983). V letech 1979-1982
se Murray účastnil také nahrávání řady sólových alb od Bernieho Marsdena, Grahama Bonneta, Cosy Powella, Forcefield a Jona Lorda,
někdy si zahrál s bubeníkem Simonem Phillipsem, což v roce 1981 vedlo k tomu, že Murray hrál s trojicí superhvězd Jeff Beck, Sting
a Eric Clapton na dvou ze série čtyř koncertů Secret Policeman's Other Ball v londýnském Theatre Royal, Drury Lane. Murrayho je možo
slyšet v "Crossroads" s Beckem, Claptonem a Simonem Phillipsem.V roce 1984 byl Murray požádán o návrat k Whitesnake, se kterou nahrál album "Slide It In" (1984). Whitesnake se stali čtyřčlennou kapelou - Coverdale, Murray, Sykes a Powell s off-stage klávesovým hráčem Richardem Baileyem (ex-Magnum). Album a turné, které vyvrcholilo vystoupením na festivalu Rock in Rio v roce 1985 před 150 000 lidmi, znamenalo pro skupinu konec jedné éry, poznamenané neshodami ohledně finančních záležitostí. Stav Murraye jako oficiálního člena Whitesnake byl nejasný, přestože Coverdale dal všem členům povolení zapojit se do dalších projektů. Murray se spojil s kytaristy Bernie Marsdenem a Mel Galleyem v krátkodobé MGM. Kapela absolvovala několik živých koncertů, včetně Reading Festival v roce 1987, ale ve skutečnosti se nikdy nerozvinula. Rok poté, 
co nahrál doprovodné skladby pro "Whitesnake 1987" (1987), přičemž práce na albu probíhala velmi pomalým a nákladným tempem, Murray
využil příležitosti předělat některé basové party. Na začátku roku 1987 dal Coverdale dohromady zcela novou verzi Whitesnake v Los
Angeles, Murray již ale nebyl součástí kapely. Nakonec Murray musel najmout právníky, aby získal své finanční prostředky díky
obrovskému úspěchu alba "Whitesnake / 1987".V roce 1987 se Murray připojil k japonské hardrockové kapele Vow Wow, která se nedávno přestěhovala do Anglie. Stalo se to poté, co pracoval s kytaristou Kyoji Yamamoto na druhém albu Phenomena. S kapelou nahrál čtyři alba v letech 1987 až 1989 a cestoval po Velké Británii, Evropě a Japonsku. Murray později prohlásil, že se nikdy "doopravdy nestal stálým členem" Vow Wow, aby udržel své možnosti otevřené, částečně i proto, že byl současně členem MGM. V roce 1989, kdy se Geezer Butler odmítl připojit se k nejnovější sestavě Black Sabbath, byl Murray požádán Cosy Powellem, aby to zkusil. Murray se připojil brzy po vydání "Headless Cross" (1989) a cestoval s kapelou na podporu alba. Murray zůstal s kapelou až do konce roku 1990 do nahrávání alba "Tyr" a dalšího koncertování. V roce 1991 však Black Sabbath zreformovali svoji sestavu s Diem, Butlerem a Appicem. V roce 1992 Murray hrál s Cozy Powell a Black Sabbath Tony Martin, v nové verzi Cozy Powell's Hammer, které mělo krátké trvání. V roce 1992 byl Brian May z Queen připraven vydat se na cestu poprvé jako sólový umělec. Murray a Cozy Powell absolvovali relace pro Mayovo sólové album "Back To The Light" (1992) a pro zájezdovou kapelu byly přirozenou volbou. Následně po dva roky kapela cestovala po světě. Jádro skupiny Brian May Band (Neil, Cozy, Spike Edney a Jamie Moses) se stalo základem skupiny SAS Band (Spike's All Stars), která pokračuje dodnes a hraje sporadické živé koncerty s mnoha slavnými zpěváky, včetně Paula Rodgerse, Briana Maya, Rogera Taylora, zpěvačky Chaka Khan, Arthura Browna, Lionela Richieho, Boba Geldofa a mnoho dalších. Na konci roku 1994 se Cozy Powell a Murray vrátili k Black Sabbath. Nahráli albumn "Forbidden" (1995) a vyjeli na turné po USA a Kanadě v roce 1995, ačkoli turné po Velké Británii, Evropě a Dálném východě vidělo návrat Bobbyho Rondinelliho na bicí, když Powell odešel. V letech 1996 a 1997 Murray a Cozy Powell pomáhali nastartovat návrat legendárního Petera Greena (John Mayall & the Bluesbreakers, Fleetwood Mac) v jeho Splinter Group. V roce 1998 vydal Brian May své třetí sólové album "Another World", na kterém Murray a Cozy Powell opět hráli, ale Powellova smrt znamenala místo toho turné s Ericem Singerem. V roce 1999 začal Murray znovu spolupracovat s Berniem Marsdenem a Micky Moodym, kteří spolupracovali s britsko-norskou tributní skupinou Whitesnake nazvanou The Snakes. Když se Marsden a Moody nakonec rozešli se svými norskými kolegy, změnili název kapely na The Company of Snakes se zpěvákem Robertem Hartem, společně s Donem Aireyem na klávesy. Po několika letech koncertování hlavně ve Velké Británii a Evropě se Robert Hart rozhodl odejít a soustředit se na svou sólovou a skladatelskou kariéru. V roce 2001 byl přijat švédský zpěvák Stefan Berggren a The Company of Snakes vydali dvě alba "Here They Go Again" (2001) a "Burst The Bubble" (2002).  Murray si zahrál albu Michael Schenker Group "In the Midst Of Beauty", které vyšlo 11. května 2008. |
Bill Bruford(celým jménem William Scott Bruford) (narozen 17. května 1949 v Sevenoaks, Kent, England) Je anglický bubeník a perkusionista. Narodil se jako třetí dítě Betty a veterináře Johna Bruforda. Navštěvoval školu Tonbridge School. Bruford se ale rozhodl hrát na bicí poté, co viděl vystoupení amerických jazzových bubeníků v roce 1960 v televici BBC. Jeho sestra pak mu dal pár kartáčů jako dárek. Později, zatímco stále navštěvoval státní školu, si vzal pár lekcí od Lou Pococka z královské filharmonie. Začal hrát na bicí v jeho třinácti letech a byl zpočátku ovlivněn jazzovým bubnováním, které se později projevilo v jeho pozdější práci a jeho stylu po celou kariéru. Brufordovou nejranější skupinou byli The Breed (1966-1967), kapela ze Sevenoaks, hrající směs R&B a soulu, ale protože Bruford pobýval v internátní škole a nebyl k dispozici pro všechna vystoupení, kapela proto občas používala jiného bubeníka (a někdy oba dva). Hrál také v krátce trvající kapele The Noise (1967), s níž vystupoval v Itálii. Hrával se Savoyem Brownem (1968), což bylo jeho první profesionální angažmá - ale trvalo jen po dobu tří koncertů. Úspěch zaznamenal až počátkem 70. let minulého století během působení ve skupině YES, se kterou nahrál jejich pět prvních alb, včetně LP "Yes Album", "Fragile" a "Close To The Edge". Od YES odešel v roce 1972, vrátil se pak jen krátce k nahrání alba "Union", které vyšlo v roce 1991.
|
 (celým jménem Stephen Simpson Hillage) (Narozen 2. srpna 1951, Chingford, London, England) Guitars Steve Hillage je anglický hudebník, nejznámější jako kytarista. Je spojován s canterburskou scénou a od konce 60. let pracoval v experimentálních kapelách. Kromě svých sólových nahrávek byl členem skupin Uriel (také Arzachel), Khan, Gong, The Orb, System 7, Clearlight. Na začátku roku 1971 založil Hillage skupinu Khan s basistou a zpěvákem Nickem Greenwoodem, dříve v Crazy World of Arthur Brown. Hillage rozpustil kapelu v říjnu 1972. V 80. letech pracoval Hillage jako hudební producent a pracoval pro umělce jako Simple Minds, It Bites, Murray Head, Nash The Slash, Real Life, Cock Robin, Tony Banks a Robyn Hitchcock. K produkci se vrátil v 90. letech a pracoval na albu The Charlatans z roku 1994 "Up to Our Bips". Poté, co si Hillage a Giraudy zamilovali The Orb hrající svoji ambientní nahrávku "Rainbow Dome Musick" z roku 1979, začali na počátku 90. let vystupovat jako ambientní taneční počin nazvaný System 7.
|
Lindsay Cooper(Narozen 3. března 1951, Hornsey, North London, England, zemřela 18. září 2013, London, England) Bassoon, Oboe Lindsay Cooper byla anglická hráčka na fagot a hoboj, skladatelka a politická aktivistka. Nejznámější byla pro svoji práci s kapelou Henry Cow, byla také členkou Comus, National Health, News from Babel a David Thomas and the Pedestrians. Spolupracovala s řadou hudebníků, včetně Chrise Cutlera a Sally Potter, spoluzaložila Feminist Improvising Group. Napsala partitury pro film a televizi a cyklus písní "Oh Moskva", který byl živě uveden po celém světě v roce 1987. Natočila také řadu sólových alb, včetně "Rags" (1980), "The Gold Diggers" (1983) a "Music For Other Occasions". Lindsay Cooper se narodila v Hornsey v severním Londýně. S lekcemi klavíru začala ve věku 11 let, ale o několik let později přešla na fagot. V letech 1965 až 1968 studovala klasickou hudbu a fagot na Dartington College of Arts a Royal College of Music. Hrála v National Youth Orchestra of Great Britain a stala se členkou Royal Academy of Music v Londýně. Na konci 60. let žila rok v New Yorku, během nichž se zapojila do hudebních projektů mimo klasickou hudbu. Když se Cooper v roce 1971 vrátila do Velké Británie, odešla z klasické hudby a stala se součástí canterburské scény. Připojila se k progresivní rockové kapele Comus, a přestože v ní zůstala jen rok, změnilo to celý její přístup k hudbě. Do svého nástrojového repertoáru přidala hoboj a flétnu a začala dělat studiovou práci pro další hudebníky, včetně Mika Oldfielda na jeho albu "Hergest Ridge" (1974). Obyčejně mylná představa je, že účinkovala také na Oldfieldových "Tubular Bells" (1973), ale na kontrabas hrál její jmenovec Lindsay L. Cooper. Poté se během divadelního projektu Cooper setkala s Henry Cow, avant-rockovou skupinou, která později zahájila její hudební kariéru na světové scéně. Na konci roku 1973 Henry Cow požádali Cooper, aby se k nim připojila jako náhrada za Geoffa Leigha (tenor saxofon a flétnu), který nedávno odešel. Její klasický výcvik skupinu zaujal, protože neustále hledali nové hudební směry. Navzdory tomu, že si nechala vytrhnout všechny čtyři zuby moudrosti, okamžitě se připojila ke skupině ve studiu a nahrála jejich druhé album "Unrest" (1974). Po jejich evropském turné na podporu Captain Beefheart se skupina reorganizovala a požádala Cooper, aby odešla, vystupovali jako kvarteto na skandinávském turné v září 1974. Přesto stále pokračovala v hostování na jejich albech a do února 1975 se ke skupině znovu připojila a již zůstala stálou členkou, dokud se v roce 1978 nerozešli. 
Od roku 1977 se Cooper stala jedním z hlavních skladatelů Henry Cow a do jejich repertoáru přispěla řadou skladeb, včetně poloviny
jejich posledního alba "Western Culture" (1978). Povaha skupiny jí umožnila rozšířit hudební obzory a experimentovat s novými nápady.
Během tohoto období také začala hrát na sopránový saxofon a klavír a začala zkoumat improvizační techniky. Henry Cow intenzivně
cestovali po Evropě a vystavovali Cooper nejrůznějším hudebním stylům a hudebníkům, což vše přispělo k rozvoji její hudební kariéry.
Její práce s Henry Cow přitahovala pozornost hudebníků z celého světa a netrpěla nedostatkem možností vystoupení a nahrávání. Ke konci roku 1977, během posledních let Henry Cow, Cooper spolu se Sally Potter, Maggie Nichols, Georgie Born (z Henry Cow) a Irene Schweizer založili žensku improvizační skupinu. Mezinárodní skupina ženských improvizátorek cestovala po Evropě v letech 1977 až 1982. Rovněž se udržovala na scéně v Canterbury krátkým opětovným spojením s Comus a hraním na jejich druhém albu, nahráváním se Stevem Hillageem a hostováním u Hatfield and the North a jejich albu "The Rotters 'Club" (1975). Po Henry Cow se Cooper připojila k National Health (s nímž už hostovala), ale odešla brzy poté, co je opustil Dave Stewart. V roce 1980 nahrála své první sólové album "Rags", cyklus písní o manufakturách ve viktoriánské Anglii, s Chrisem Cutlerem, Fredem Frithem a Georgie Born (všichni z Henry Cow) a Philem Mintonem a Sally Potterovou. V roce 1982 založila Cooper vlastní skupinu The Lindsay Cooper Film Music Orchestra, ve které skládala a nahrávala filmové a televizní partitury, včetně soundtracku k debutovému celovečernímu filmu Sally Potterové "The Gold Diggers" (1983) s Julie Christie v hlavní roli. V roce 1980 koncertovala po Spojených státech s Davidem Thomasem a hrála v různých kapelách v Anglii vedených jazzovým skladatelem Mikem Westbrookem. V roce 1983 Cooper spolupracovala s Chrisem Cutlerem a založili anglickou avant-rockovou skupinu News from Babel, kde složila veškerou hudbu pro jejich dvě alba "Work Resumed On The Tower" (1984) a "Letters Home" (1986). 
Lyndsayinou nejznámější prací je její písňový cyklus z roku 1987 "Oh Moskva". Byla to další spolupráce se Sally Potter, s Cooperem,
který skládal hudbu a texty písní Sally Potter. Toho roku měla premiéru na jazzovém festivalu v Curychu a následně byla uvedena
v Evropě, Severní Americe a Moskvě. Písně se zabývaly problémy, kterým čelila rozdělená Evropa během studené války. Je ironií, že
berlínská zeď padla 39 dní po prvním provedení díla. Album "Oh Moscow" bylo předvedeno v říjnu 1989 společně s Potterem, Philem
Mintonem, Hughem Hopperem, Marilyn Mazurem, Alfredem Harthem a Elvirou Plenar na 7. festivalu International de Musique Actuelle
de Victoriaville ve Victoriaville v Quebecu v Kanadě, v roce 1991 vyšlo i na CD.V roce 1990 strávila Cooper několik měsíců v Austrálii, kde sólově vystupovala s hrou na fagot, saxofon a elektroniku. Spolupracovala také s australským zpěvákem, spisovatelem a divadelním režisérem Robynem Archerem, aranžovala a skládala hudbu pro Archerovy hry "Cafe Fledermaus" a "Sahara Dust", rozsáhlou jazzovou vokální skladbu s texty Archera. "Sahara Dust" vyšla na CD v roce 1993 s hlasem Phila Mintona a reflektovala válku v Perském zálivu v letech 1990–1991 a její dopad na svět jako celek. Později téhož roku působila v Creative Works Orchestra Johna Wolfa Brennana a vystupovala na jazzovém festivalu ve Willisau. V roce 1991 se vrátila do Švýcarska na vystoupení v v Brennanově "SinFONietta" na Lucerne Festival. Cooper vydala dvě kolekce svých skladeb současného tance "Schrödinger's Cat" a "An Angel On The Bridge" v roce 1991 a na britské konzervatoři v Londýně v roce 1992 uvedla vlastní skladbu "Concerto For Sopranino Saxophone and Strings", kterou si objednal European Women's Orchestra. V roce 1992 také napsala a uvedla "Songs For Bassoon And Orchestra" s Bologna Opera House Orchestra v Itálii a složila "Face In A Crowd" a "Can Of Worms" pro kvarteto Rova Saxophone Quartet v San Francisku.
|
Georgie Born(celým jménem Georgina Emma Mary Born) (Narozen 15. listopadu 1955, Wheatley, United Kingdom) Bass Guitar, Cello, Guitar Georgie Born, OBE FBA je britská akademička, antropologka a hudebnice. Jako hudebnice je známá pod jménem Georgie Born a hlavně ze spolupráce s kapelou Henry Cow a hudebnicí Lindsay Cooper. Georgie se narodila v Wheatley v Oxfordshire, je vnučkou fyzika a nositele Nobelovy ceny Maxe Borna, dcera farmakologa Gustava Borna a Ann Plowden-Wardlaw, nevlastní dcery amerického divadelního režiséra a spisovatele George Mullyho a sestřenice popové zpěvačky Olivie Newtonové John. Je partnerkou sociálního teoretika a politického geografa Andrewa Barryho. Born studovala hru na violoncello a klavír na Royal College of Music v Londýně. Hrála klasickou i moderní hudbu včetně koncertů s kapelou Michael Nyman Band, orchestrem Penguin Cafe Orchestra a Flying Lizards. Rok také studovala na umělecké škole v Chelsea. V červnu 1976 nastoupila do anglické avant-rockové skupiny Henry Cow jako basistka a violoncellistka po odchodu Johna Greavese. Henry Cow byli v období intenzivního koncertování a Born se skupinou cestovala po Evropě dva roky. 
Po působení u Henry Cow, Born vystupovala a nahrávala s řadou skupin a hudebníků, včetně kolegyně z Henry Cow Lindsay Cooper,
kapelami National Health, Bruford a Mike Westbrookem, zejména jako violoncellistka ve Westbrook Orchestra. Její hra je prominentní
na Westbrookově albu "The Cortege". Ke konci roku 1977 Born, Cooper, Sally Potter a Maggie Nichols založily Feminist Improvising
Group. Nahrávala také s The Raincoats a jako členka London Musicians 'Collective hrála improvizovanou hudbu s Lol Coxhillem, Stevem
Beresfordem, Davidem Toopem a dalšími.Během 80. let byla Born příležitostným členem Derek Bailey's Company a hrála na violoncello a basovou kytaru na mnoha soundtracích pro TV a film pro skladatele Lindsay Cooper a Mike Westbrooka, stejně jako soundtrack ke hře Stephena Poliakoffa "Caught On A Train" (1980). Rovněž se podílela na filmu Sally Potter "The Gold Diggers" (1983). Několik let nato se její kariéra vydala jiným směrem. 
Born vystudovala antropologii na University College London. Pomáhala Rogerovi Silverstoneovi při získávání titulu v komunikačních
a informačních studiích. Born se přestěhovala na docenturu na katedře médií a komunikací na Goldsmiths College v Londýně (1989–1997),
kde pracovala po boku Dicka Hebdigeho. V roce 1997 Born začala pracovat jako asistentka na Fakultě sociálních a politických věd na
University of Cambridge. V roce 2000 byla jmenována docentkou, v roce 2003 lektorkou v sociologii, antropologii a hudbě a v roce
2006 profesorkou sociologie, antropologie a hudby v Cambridge, což je titul, který oceňuje její mezioborové zaměření.Born v Cambridge vyučuje sociologii a antropologii kultury, médií, hudby a etnografické metody na katedře sociologie. Je zodpovědná za jediný specializovaný přednáškový kurz o současných médiích ve společenských vědách. Born je také členkou Cambridge Screen Media Group, která v roce 2006 zahájila první cambridgeský magisterský titul Screen Media and Cultures. Born založila a řídí Cambridge Media Research Group, která organizuje semináře a související akce. V roce 2005 uspořádala v Cambridge konferenci o odkazu eseje Laury Mulveyové "Visual Pleasure and Narrative Cinema". V roce 2010 Born byla oceněna Evropskou radou pro výzkum Advanced Grant pro hlavní program výzkumu transformace hudby pomocí digitálních médii. Následně se přestěhovala jako profesorka hudby a antropologie na Oxfordské univerzitě. Od roku 2012 působí také jako členka Mansfield College v Oxfordu. V roce 2014 byla zvolena členkou Britské akademie, britské národní akademie pro humanitní a sociální vědy. |
|
|
|
Studiové desky: 1982 D.S. Al Coda 1978 Of Queues And Cures 1978 National Health |
Ostatní nahrávky: 2005 Dreams Wide Awake 2001 Playtime 1996 Missing Pieces 1990 Complete |
|
Skupina: Phil Miller - Guitars Dave Stewart - Organ, Pianos, Tone Generator John Greaves - Bass, Vocals Pip Pyle - Drums, Simmons Electric Drums Hosté: Elton Dean - Saxello (01,04) Ted Emmett - Trumpet (01) Annie Whitehead - Trombone (01) Jimmy Hastings - Flute (03,06,09) Richard Sinclair - Vocals (03) Amanda Parsons - Backing Vocals (07) Barbara Gaskin - Backing Vocals (07) |
D.S. Al CodaVyšlo 1982, Lounging Records, LA 02 (UK) LP 1982, Europa Records, JP2008 (France) CD 1995, Voiceprint, VP129CD (UK) Seznam skladeb: 01. Portrait Of A Shrinking Man (5:35) 02. TNTFX (3:11) 03. Black Hat (4:52) 04. I Feel A Night Coming On (6:38) 05. Arriving Twice (2:20) 06. Shining Water (8:50) 07. Tales Of A Damson Knight (1:55) 08. Flanagans People (7:31) 09. Toad Of Toad Hall (5:35) Total Time: (46:27) All compositions: late Alan Gowen (including 2 Gilgamesh covers), to whom this album is dedicated Composed: Alan Gowen Producer: National Health Engineer, Producer: Nick Bradford |
|
Skupina: Phil Miller - Guitars Pip Pyle - Drums, Percussion & Hand Claps (03) Dave Stewart - Acoustic & Electric Pianos, Organ, Mini-Moog (03,04) John Greaves - Bass, Piano Innards (03), Crooning (05) Hosté: Jimmy Hastings - Clarinets (03,05), Flute (05) Phil Minton - Trumpets (01,05,07) Paul Nieman - Trombones (01,05,07) Keith Thompson - Oboe (03,05) Georgie Born - Cello (01,03,07) Rick Biddulph - Bass (04) Selwyn Baptiste - Steel Drums (02) Peter Blegvad - Voice (03) |
Of Queues And Cures Vyšlo 1978, Charly Records, CRL 5010 (UK) CD 1990, Decal, CD LIK 70 (UK) CD 2009, Esoteric Recordings, ECLEC2130 (UK) 24-bit remaster: Paschal Byrne Seznam skladeb: 01. The Bryden 2-Step (For Amphibians) Part 1 (8:52) 02. The Collapso (6:16) 03. Squarer For Maud (11:30) 04. Dreams Wide Awake (8:48) 05. Binoculars (11:43) 06. Phlâkatön (0:08) 07. The Bryden 2-Step (For Amphibians) Part 2 (5:31) Total Time: (52:48) Producer: National Health Engineer, Producer: Mike Dunne Engineer: Brian Gaylor Lacquer Cut: Ray Staff Artwork: Brian Rule (photo) Design: Jill P. Mumford Photography: Brian Rule, Laurie Lewis |
|
Skupina: Neil Murray - Bass Dave Stewart - Organ, Piano, Electric Piano, Organ, Clavinet (03,04) Pip Pyle - Drums, gong, Tambourine, Glockenspiel (02,05), Finger Cymbals, Shaker, Bells, Pixiphone Phil Miller - Guitar Amanda Parsons - Vocals Alan Gowen - Moog Synthesizer, Acoustic & Electric Piano Hosté: John Mitchell - Percussion (01), Temple Blocks, Guava (02), Congas (03,04) Jimmy Hastings - Flute, Bass Clarinet (01), Clarinet (03,04) Nick Levitt - Effects with EMS Synthi Hi-Fli (05) |
National Health Vyšlo 14. února 1978, Affinity, AFF 6 (UK) LP 1978, Visa Records, IMP 7002 (US) LP 2000, Get Back, GET 568 (Italy) CD 1997, Decal, CD LIK 66 (UK) CD 2003, Arcangelo, ARC-7040 (Japan) CD 2009, Esoteric Recordings, ECLEC2129 (UK) 24-bit remaster: Paschal Byrne Seznam skladeb: 01. Tenemos Roads (14:43) 02. Brujo (10:19) 03. 3Borogoves (Excerpt From Part Two) (4:16) 04. Borogoves (Part One) (6:37) 05. Elephants (14:37) Total Time (50:32) Producer, Mixed: National Health Recorded: Mike Ruysbroek Engineer, Mixed: Paul Northfield Engineer: Brian Gaynor, Mike Dunne Design: Kevin Burke Photography: Laurie Lewis |
 Skupina: Phil Miller - Guitars Neil Murray - Bass Dave Stewart - Acoustic & Electric Pianos, Organ Alan Gowen - Moog, Piano Pip Pyle - Drums, Cowbell, Gong, Tambourine, Glockenspiel, Finger Cymbals, Shaker, Bells, Pixiephone, Percussion, Hand Claps John Greaves - Bass, Piano Innards, Crooning Hosté: Jimmy Hastings - Flute, Bass Clarinet, Clarinets Georgie Born - Cello Amanda Parsons - Vocals John Mitchell - Percussion, Temple Blocks, Guava, Congas Selwyn Baptiste - Steel Drums Rick Biddulph - Bass on Organ Solo Peter Blegvad - Vocals Phil Minton - Trumpets Paul Nieman - Trombones (01,05,07) Keith Thompson - Oboe (03-05) |
Dreams Wide Awake 2CD, vyšlo 19. září 2005, Atom, ATOM 2031 (Germany) Seznam skladeb: CD 1 01. Dreams Wide Awake (8:51) 02. Borogroves (part 1) (6:30) 03. Bryden 2 Step (part 1) (8:53) 04. Brujo (10:14) 05. Binoculars (11:45) 06. Collapso (6:17) CD 2 01. Bryden 2 Step (For Amphibians) (part 2) (5:28) 02. Tenemos Roads (14:30) 03. Borogroves (part 2) (4:13) 04. Elephants (14:19) 05. Squarer For Maud (11:50) 06. Phlakhaton (00:09) Total Time: (102:59) Design: Vallis Tammaro Liner Notes: Chris White |
 Skupina: Alan Gowen - Keyboards John Greaves - Bass, Vocals Pip Pyle - Drums Phil Miller - Guitars Hosté: Alain Eckert - Guitars (01,03,04) |
Playtime Vyšlo 26. ledna 2001, Cuneiform Records, RUNE145 Seznam skladeb: 01. Flanagan's People (15:57) 02. Nowadays A Silhouette (6:32) 03. Dreams Wide Awake (8:18) 04. Pleaides (10:26) 05. Rhubarb Jam (1:17) 06. Rose Sob (1:46) 07. Play Time (9:38) 08. Squarer For Maude part 1 (5:11) 09. Squarer For Maude part 2 (7:51) Total Time: (66:56) Recorded: Jacky Barbier Edited: Alain Cluzeau, Peter Lemer Coordinator: Steven Feigenbaum Edited, Compiled, Mastered: Pip Pyle Edited, Compiled, Mastered: Phil Miller Design, Layout: Bill Ellsworth Liner Notes: Aymeric Leroy, Pip Pyle Photography: Judith LaMar, Robert Miyares |
 Skupina: Dave Stewart - Keyboards Mont Campbell - Bass, French Horn Phil Miller - Guitars Neil Murray - Bass John Greaves - Bass, Vocals Bill Bruford - Drums Pip Pyle - Drums Phil Lee - Guitar Steve Hillage - Guitar Alan Gowen - Keyboards Amanda Parsons - Vocals Barbara Gaskin - Vocals Hosté: Peter Blegvad - Guest, Vocals |
Missing Pieces Vyšlo 1996, Voiceprint, VP-113-CD (UK) CD 1996, East Side Digital ESD 81172 (US) Seznam skladeb: 01. Bourée (0:53) 02. Paracelsus (Inc. Bourée Reprise) (5:36) 03. Clocks And Clouds (6:47) 04. Agrippa (8:23) 05. The Lethargy Shuffle & The Mind-Your-Backs Tango (9:19) 06. Zabaglione (7:48) 07. Lethargy Shuffle Part 2 (4:36) 08. Croquette For Electronic Beating Group (3:52) 09. Phlakaton (0:26) 10. The Towplane & The Glider (5:12) 11. Starlight On Seaweed (3:08) 12. Walking The Dog (Extract) (0:25) Total Time: (00:00) Producer, Liner Notes, Recorded, Arranged: Dave Stewart Recorded: Ray Russell Mastered: Chris Thorpe Typography: Andy Reynolds, Celia Biddulph Illustration: Ingram Pinn |
 Skupina: Alan Gowen - Moog, Electric & Acoustic Piano (1-13, except 12) Dave Stewart - Organ, Electric & Acoustic Piano, Minimoog, Tone Generator (all, except 12) Pip Pyle - Drums, Electric Drums, Percussion, Glockenspiel, Finger Cymbals, Shaker, Bells, Hand Claps (all, except 1) Phil Miller - Guitars (all, except 12) John Greaves - Bass (07-23, except 12) Bill Bruford - Drums (01) Neil Murray - Bass (02-6) Mont Campbell - Bass (01) Steve Hillage - Guitar (01) Hosté: Jimmy Hastings - Flute, Clarinet, Bass Clarinet (02-06,09,11) Amanda Parsons - Vocals (02-06,15) John Mitchell - Percussion, Temple Blocks, Guiro (02-05) George Born - Cellos (07,09,13) Paul Nieman - Trombones (07,11,13) Phil Minton - Trumpet (07,11,13) Selwyn Baptiste - Steel Drums (08) Keith Thompson - Oboe (09,11) Peter Blegvad - Voice (09) Rick Biddulph - Bass (10) Ted Emmett - Trumpet (15-23) Annie Whitehead - Trombone (15-23) Barbara Gaskin - Backing Vocals (15-23) Elton Dean - Saxello (15-23) Richard Sinclair - Vocals (15-23) |
Complete Vyšlo 1990, East Side Digital, ESD 80402/412 Seznam skladeb: CD 1: 01. Paraclesus (1:41) National Health 02. Tenemos Roads (14:32) 03. Brujo (10:13) 04. Borogoves (excerpt from part two) (4:12) 05. Borogoves (part one) (6:29) 06. Elephants (14:32) Of Queues And Cures 07. The Bryden Two-Step (for Amphibians) part 1 (8:52) 08. The Collapso (6:16) 09. Squarer For Maud (11:30) CD 2: 10. Dreams Wide Awake (8:48) 11. Binoculars (11:43) 12. Phlakaton (0:08) 13. The Bryden Two-Step (for Amphibians) part 2 (5:31) --- 14. The Apocalypso (6:32) D.S. Al Coda 15. Portrait Of A Shrinking Man (5:33) 16. T.N.T.F.X. (3:12) 17. Black hat (4:51) 18. I Feel A Night Coming On (6:35) 19. Arriving Twice (2:17) 20. Shining Water (8:50) 21. Tales Of A Damson Knight (1:53) 22. Flanagan's People (5:20) 23. Toad Of Toad Hall (7:25) Total Time: (156:55) Executive-Producer: Jean-Pierre Weiller-Letourneur Engineer, Producer: Mike Dunne, Nick Bradford Engineer, Mixed: Paul Northfield Mixed, Producer: National Health Engineer: Brian Gaylor Liner Notes: Dave Stewart Photography: Laurie Lewis |
|
|
 National Health (1977-1978) zleva - Dave Stewart, Neil Murray, Phil Miller a Pip Pyle  Phil Miller, Dave Stewart, John Greaves a Pip Pyle    National Health 1982 - Greaves, Pyle, Miller, Stewart    |
|
|
Oficiální stránky: (nejsou)http://www.calyx-canterbury.fr/nathealth/index.html http://cuneiformrecords.com/bandshtml/nationalhealth.html https://starling.rinet.ru/music/nhealth.htm https://cuneiformrecords.bandcamp.com/album/playtime |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Poslední aktualizace: 28.10.2020