|
|
Egg je jednou z řady kapel řadících se a vylíhlých na canterburské hudební scéně. Zrodila se v červenci 1968 a
jejími zakládajícími členy byli Dave Stewart, který hrál na varhany, Mont Campbell na basu a zpěv a bicí zastával
Clive Brooks. Egg jsou přiřazování ke kapelám canterburské scény, ale za to může spíš pozdější Stewartovo účinkování
ve skupinách Hatfield and the North nebo National Health. Jejich tvorba by se dala spíše přirovnat k The Nice, a
to jako spojení progresivního rocku s prvky psychedelie a klasické hudby.Ovšem počátky kapely Egg je nutno přiřadit až ke skupině Uriel, pojmenované po jednom z archandělů, což byla anglická psychedelická bluesrocková skupina založená v roce 1968, kterou tvořili Steve Hillage (kytara, zpěv), Dave Stewart (varhany), Clive Brooks (bicí) a Mont Campbell (basa, zpěv). Dave Stewartovi bylo v té době pouhých 17 let. Clive Brooks tenkrát odpověděl na inzerát v Melody Maker počátkem roku 1968 a připojil se ke kapele Uriel. Když Hillage, Campbell a Stewart ještě docházeli na školu City of London School, hráli původně covery kapely Cream, Jimi Hendrixe, Johna Mayall & the Bluesbreakers nebo The Nice. V červenci 1968 Uriel nahráli demo pásky v malém studiu poblíž stanice metra Holland Park se skladbami "Saturn" a "Bogey Man". Léto strávili v Ryde Castle Hotel na Isle of Wight, kde podporovali také The Herd, případně Stray and Chicken Shack. Tato událost je připomínána v pozdější Egg skladbě "A Visit To Newport Hospital". Na tomto letním pobytu v srpnu se ale Hillage rozhodl odejít studovat historii a filozofii na University of Kent v Canterbury a kapelu opustil. Zbývající trio Uriel vypustilo z repertoáru covery a začalo hrát originální materiál napsaný Campbellem a Stewartem. Díky tomuto 
zásahu do složení měli Dave Stewart (varhany), Mont Campbell (basa, zpěv) a Clive Brooks (bicí) před sebou novou definici
hudebního konceptu, když se rozhodli, že se nyní nebudou vracet k šestistrunné kytaře. Brooks si připomínal: "Když Mont
začal zavádět do hudby nepravidelné metry, pomyslel jsem si, že "to bude undergroundový typ kapely, nemyslel jsem si, že
budeme někdy tak populární. Když byl Steve v kapele, rockových byla spousta písní, ale bylo jasné, že Egg budou něco úplně
jiného. Výzva se mi docela líbila". Na Isle of Wight odehrali své první trio odpolední koncerty na Shanklin Pier, než
se vrátili do Londýna.Zatímco Stewart a Campbell používali kombinaci akordových symbolů a plné notace, Brooks nečetl hudbu a vymyslel vlastní metodu notace, kterou Dave Stewart popsal jako "dlouhé seznamy čísel, některé zakroužkované, s tečkami nahoře, pro kohokoli nerozluštitelné kromě něj." V listopadu Uriel nahráli demo ve studiu Petera Wickera Studio 19, které se skládalo z písní "Egoman", "Swooping Bill" a "The Salesman Song", všechny tři skladby se objevily v archivním vydání Arzachel 2007 od Uriel. V prosinci byla Uriel nabídnuta hlavním manažerem klubu Middle Earth, aby v něm hráli pravidelná vystoupení. Když dohodu uzavřeli, bylo jim doporučeno změnit si jméno, údajně proto, že Uriel "znělo příliš podobně jako pisoár". Podlehli tomuto tlaku a počátkem roku 1969 si změnili název na krátké The Egg, či zkracované Egg. 
Další měsíce se plně věnovali koncertování v Roundhouse v klubu Middle Earth, nebo dalších klubech jako Speakeasy,
Drury Lane Arts Lab či Royalty Theatre, vše v Londýně. Po debutu Egg v hospodě Tottenham Court Road neoficiální manažer
kapely Bill Jellett tam pro ně vyjednal týdenní pobyt, kde se objevil i Steve Hillage občas sedící mezi diváky. Na jednom
z těchto koncertů se objevil i Pat Boland, DJ a lovec hlav pro Decca Records, který plánoval s Middle Earth založit
nahrávací společnost, což se nakonec neuskutečnilo. Nakonec krátce poté, kdy Egg podepsali v květnu 1969 smlouvu s Decca,
dala malá společnost jménem Zackariya Enterprises hudebníkům příležitost zaznamenat psychedelické zkoušení pro rychle
se rozvíjející trh. Hillage se v roce 1969 nakrátko vrátil ke svým bývalým spoluhráčům, kterým pomohl nahrát jednorázové
psychedelické album. Protože se nejednalo o "Egg materiál", a navíc měli nyní smlouvu s labelem Decca, obnovil se znovu
Uriel, aby v červnu 1969 vytvořili své jediné album, což byl jednorázový psychedelický projekt pod falešným jménem Arzachel
přvzatým po jmenu kráteru na Měsíci, který dostal jméno podle středověkého španělského astronoma. Hudebníci také použili
na albu i své pseudonymy, i když každý z jejich životopisů obsahuje určitou míru pravdy. Album vyšlo bezejměnné pod
hlavičkou projektu "Arzachel" v červnu 1969. Hudebníci také použili na albu pseudonymy,
i když každý z jejich životopisů obsahoval i určitou míru pravdivosti.Doposud hráli pouze covery nebo vkastní úpravy skladeb jiných, ale s Campbellovými autorskými schopnostmi, které byly brzy patrné, se trio rozhodlo zaměřit na původní materiál. Stewart i Campbell měli klasické vlivy a nechali se inspirovat průkopnickou classic/rockovou fusion Keitha Emersona a jeho kapely The Nice, také trio v obsazení varhany/basa/bicí. Nakonec se hudba Egg stala velmi složitou a napjatou, používala riffy hrané unisono varhanami a basy a neustále se měnící rytmy. Není divu, že jejich první (a jediný) singl byl pojmenován "Seven Is A Jolly Good Time", což byla narážka na neobvyklou strukturu (v 7/4 taktu) jeho refrénu. Stejně jako u většiny písní, které hráli, byl jejich repertoár vyváženou kombinací vokálního a instrumentálního materiálu, i Campbellovy texty zobrazovaly typicky britský smysl pro humor, který se měl stát ochrannou známkou canterburského hnutí. To je jeden z důvodů, proč lze Egg považovat za nedílnou součást Canterburské školy, i když k přímým vazbám došlo až později, když se Stewart připojil k Hatfield and the North a Steve Hillage se zároveň přidal ke Kevinu Ayersovi, poté hrál s Gong. 
Mezi koncertováním se v říjnu 1969 dostali Egg i k nahrávání alba v Lansdowne Studios a Trident v Londýně. V březnu 1970
jim pak vyšlo jejich první album na labelu Decca pojmenované jednoduše "Egg". Jejich
debutové album využívá neobvyklé časové rytmy i klasické vlivy u skladeb jako "Fuga D Moll" od Bacha. Mont Campbell, hlavní
skladatel kapely, uznal silný vliv Igora Stravinského, který jej inspiroval k napsání 22-minutové suity "Symphony No.2",
která zabírá celou druhou stranu původního LP, první věta využívá část Griegovy "In The Hall of The Mountain King" z jeho
"Peer Gynt Suite". Úplně první výlisky obsahovaly skladbu "Movement 3" ze "Symphony No. 2", která byla po velmi krátké době
vytažena z regálů a deska byla znovu vydána bez této skladby. Popis "Movement 3" při prvních výliscích byl: "Movement 3" je
převzata z "Danse des Adolescents" ze Stravinského "Rite of Spring" (Svěcení jara). Když bylo LP vydána znovu bez "Movement
3", reklama byla změněna na: "Movement 3" musela být z tohoto záznamu vynechána kvůli potížím s autorskými právy. Stejně
jako mnozí z jejich současníků zkoumali vliv klasické hudby, míchali Egg i jejich předchůdci fláky Jimmyho Smithe, anglickou
literaturu a rock. V následujících měsících kapela vyrazila na podporu alba, kde hrála koncerty jako The Redhill & Reigate
Arts Workshop, v zadní místnosti hospody The Greyhound na Brighton Road v Redhill, v Birminghamu dokonce doprovázeli Black
Sabbath.
Přesto, že album nesklidilo žádný větší komerční úspěch, bylo přijato kritikou poměrně slušně. Ani jejich skvělé živé
sety albu nepomohly dostat se do žebříčků. Bylo však dostatečně dobře přijato, aby povzbudilo Decca, aby se v květnu 1970
s kapelou pustili v Morgan Studios do nahrávání druhého alba, které produkoval spíše blues milující producent Neil Slavin
než samotná kapela. Při představení Egg v říjnovém Melody Maker Richardem Williamsem zminili skutečnost, že Decca nechce
vydat jejich nedávno dokončené druhé album, protože skupina nemá manažera ani agenta. Přitom si kapela ztěžuje, že za
posledních šest měsíců odehráli jen tucet koncertů, "a posledních pár týdnů bylo ještě horších". V lednu 1971 Egg ve
studiu West Hampstead vypomáhal při nahrávání dema pro Decca Records i Steve Hillage, Barbara Gaskin byla přizvána na
doprovodné vokály. Když byka nahrávka dokončena, Deram oblil studený pot, ale Slavin je nakonec přesvědčil, aby album
vydali. V únoru 1971 konečně bylo vydáno jejich druhé album "The Polite Force". I
přes nové vedení a kritické přijetí, stejně jako další koncerty, se Deram rozhodl kapelu opustit a během léta 1972 tak
byl osud Egg zpečetěn.Obě alba obsahovala po jednom velmi dlouhém nástrojovém opusu, který vyplňoval celou druhou stranu vinylu. Ačkoli řada skladeb nyní může znít naivně, například aranžmá Bachovy "Tocatta" na prvním albu, nebo starobyle, jedná se o nepopiratelně průkopnická díla. Předběžné datování narození R.I.O. (Rock In Opositon) o několik let pohyb, který sledoval stejnou myšlenku míchání klasických a rockových prvků, bez over-the-top a čistě „rock'n'rollových“ shovívavostí Emersona a podobně, přesto ne bez zdravé dávky humoru. 
Dne 2. září 1971 v Carshalton Public Hall v Londýně se odehrálo debutové vystoupení Ottawa Music Company, velkého orchestru,
který spoluzaložili Dave Stewart a Chris Cutler, a spojili se v něm všechni členové Egg, Henry Cow a Khan, spolu s dalšími
skladateli a instrumentalisty. Víceméně se Egg více než rok potýkali těžce se sháněním koncertů, aby přežili. Jejich vystoupení
9. července 1972 v Roundhouse v Londýně se ukázalo jako jejich poslední. Asistovali jim Third Ear Band, Demick & Armstrong,
Thirsty Too a speciální host Leo Kottke. Toto poslední představení Egg bylo částečně zachyceno členem publika. Zmíněná nahrávka
skládající se z rozšířeného ztvárnění skladby "Long Piece No.3" spatřila světlo světa na archivním CD "The Metronomical Society",
které bylo vydáno v roce 2007.
Nakonec se v červenci 1972 rozpadli a zanechali téměř celé album nanahraných skladeb, z nichž některé se staly oblíbenými
při předvádění na pódiu. Když tedy v létě 1974 přišla příležitost nahrát třetí album pro sub-label Virgin jménem Caroline
Records, spojila se trojice znovu k nahrání alba "The Civil Surface". Kromě starých
skladeb bylo k doplnění albdívčí pěvecké trio The Northettes (hodně spolupracující s Hatfield and the North) a Tim Hodgkinson
a Lindsay Cooper z Henry Cow.Po rozpadu Egg se Clive Brooks připojil ke Groundhog, bluesrockové kapele, se kterou trio několikrát cestovalo, a s nimi nebo na sólových nahrávkách leadera Tony McPhee pracoval až do počátku 80. let. Pokud jde o Mont Campbella, začal studovat hru na lesní roh a po ročním působení v původní sestavě National Health (1975–1976) zůstal mimo dohled veřejnosti po dvě desetiletí, než se vrátil v roce 1996 se svým prvním sólovým albem "Music From A Round Tower". Dave Stewart se připojil k nové inkarnaci kapely Khan Steva Hillage a hostoval na jejich prvním albu. Nakonec se v roce 1973 se Stewart připojil k Hatfield And The North, kterou skladatel Jonathan Coe popsal jako "pravděpodobně nejoblíbenější ze všech canterburských kapel". |
|
|
|
Členové: Dave Stewart - Keyboards, Tone Generator Mont Campbell - Bass, Vocals Clive Brooks - Drums |
Bývalí členové: Steve Hillage - Guitars |
 (celým jménem David Lloyd Stewart) (také Sam Lee-Uff) (Narozen 30. prosince 1950, Waterloo, London, England) Organ, Piano, Audio Generator Dave Stewart je vlivný britský klávesista a skladatel, který v 70. letech hrál v progresivních rockových skupinách Arzachel, Bruford, Dave Stewart & Barbara Gaskin, Egg, Hatfield And The North, Khan, National Health, The Tickle, Uriel. V roce 1981 se spojil se zpěvačkou Barbarou Gaskinovou, aby vydal sérii popových singlů a alb. Partnerství Stewart/Gaskin pokračuje dodnes. Stewart je rovněž autorem dvou knih o hudební teorii a 13 let napsal hudební sloupek pro časopis Keyboard (USA). V 80. a 90. letech komponoval a nahrával hudbu pro film, televizi a rozhlas, hodně z toho pro produkční společnost ARTV Victora Lewise-Smitha. V poslední době vytvořil smyčcové a sborové úpravy pro současné progresivní rockové kapely, jako jsou Porcupine Tree, Steven Wilson, Anathema, Opeth a Storm Corrosion. Dave Stewart se narodil v Waterloo v Londýně. Poté, co se ještě na škole připojil k místní kapele The Southsiders, začala Stewartova hudební kariéra opravdově ve věku 17 let, kdy hrál na varhany v Uriel s Montem Campbellem (basa, zpěv), Stevem Hillageem (kytara, zpěv) a Clive Brooksem (bicí). Po letním pobytu na Isle of Wight v létě 1968 Hillage opustil skupinu, aby šel na univerzitu. Uriel pokračovali jako trio, později změnili svůj název na Egg a následně nahráli dvě alba pro Decca. V roce 1969 se Hillage nakrátko vrátil ke svým bývalým spoluhráčům, aby nahráli jednorázové psychedelické album pod pseudonymem Arzachel. V roce 1972 hostoval Stewart v Hillageově nové kapele Khan na jejich prvním albu. Po rozpadu Egg v roce 1973 se Stewart připojil k Hatfield And The North, kterou skladatel Jonathan Coe popsal jako "pravděpodobně nejoblíbenější ze všech canterburských kapel". Coeův román The Rotters 'Club získal ostatně název podle druhého alba této kapely. Hatfield And The North se rozpadli v roce 1975 a poté, co hostoval s Gong vedených Stevem Hillagem na několika francouzských koncertech, Stewart založil kapelu National Health s kolegou klávesistou Alanem Gowenem a bývalým členem Hatfield And The North kytaristou Philem Millerem. Najít stálého bubeníka se ukázalo jako obtížné, Bill Bruford sice hrál se skupinou několik měsíců a nakonec jej nahradil Pip Pyle, čímž se znovu spojili tři bývalí hudebníci z Hatfield And The North. Stewart následně hostoval na debutovém sólovém albu Billa Bruforda "Feels Good To Me" (1977), než se stal členem jeho kapely Bruford. 
Poté, co nahrála tři alba a odehrála dvě úspěšná turné po USA, skupina Bruford skončila v roce 1980. Stewart okamžitě
zformoval Rapid Eye Movement se svými přáteli Pipem Pyleem (bicí), Rickem Biddulphem, který byl technikem a zvukařem
u Hatfield And The North a National Health, na basu a Jakko Jakszyk (kytara a zpěv). Britská Rapid Eye Movement byla
koncipována především jako koncertní kapela a nikdy nenahrála album, i když nekvalitní pásky jejich živých koncertů
ve Francii kolují. Jakko vzpomíná na kapelu jako na "mnohem drsnější než National Health, velmi strukturovanou, ale
fungující velmi anarchicky".V roce 1981 Stewart změnil hudební směr a začal experimentovat s popovými aranžmá a skládáním písní. Jeho první sólová deska, těžké elektronické přepracování soulové klasiky od Jimmyho Ruffina z Motown "What Becomes Of The Brokenhearted", 
s hostujícími vokály zakladatele a zpěváka The Zombies Colina Blunstoneho, dosáhlo na #13. místo britského žebříčku singlů.
Po této odezvě se Stewart spojil s kamarádkou a bývalou zpěvačkou hostující na deskách Hatfield And The North Barbarou
Gaskin, aby nahrála verzi žalozpěvu tenagerů z 60. let "It’s My Party". Singl vyšel na podzim roku 1981 a dotáhl to na
čísla #1 v Británii a Německu a ovládl britské žebříčky po dobu čtyř týdnů. Stewart a Gaskin od té doby spolupracovali
a vydali sedm alb. Duo příležitostně hraje živá vystoupení obohacená o Andyho Reynoldse (1990-2009) nebo Berena Matthewse
(2018 a dále) na kytaru. Vystupovala v Tokiu (září 2001) a Londýně (srpen 2018) jako kvartet s Gavinem Harrisonem na bicí.
Mezi vedlejší projekty klávesisty patřil i reunion National Health v roce 1981, jehož cílem bylo vytvořit pamětní album pro klávesistu Alana Gowena, které přineslo hit "Hole in My Shoe" a "Neil's Heavy Concept Album" pro komika Nigela Planera (je dobře znám svou hippie postavou The Young Ones). Rovněž produkoval první album elektro-jazzového outfitu Billa Bruforda Earthworks. Stewart také skládal TV hudbu, v polovině 80. let napsal nové titulní téma pro oprášenou TV show BBC Television AOR The Old Grey Whistle Test a později napsal, produkoval a nahrál většinu soundtracku k televiznímu dramatickému seriálu Lost Belongings, odehrávajícího se v Severním Irsku. Od 90. let psal hudbu pro TV programy britské produkční společnosti Associated Rediffusion, mezi něž patří série Channel 4 "Inside Victor Lewis-Smith" (1995), "Ads Infinitum" (BBC2, 1999) a dokument z roku 2003 o BBC Radiophonic Workshop "Alchemists of Sound". V posledních letech napsal smyčcové a sborové úpravy pro řadu kapel včetně Anathema, Porcupine Tree a Steven Wilson. |
 (rodné jméno Hugo Martin Montgomery "Dirk" Campbell) (Narozen 30. prosince 1950, Ismailia, Egypt) Bass, Vocals Hugo, znám hlavně jako Mont Campbell, je britský multiinstrumentalista, skladatel a výkonný ředitel energetické společnosti. Ačkoli byl Campbell původně znám jako člen progresivních rockových kapel, jako je Egg a National Health, později (podle jeho vlastních slov) "propadl" žánru rockové hudby a začal se zajímat o lidovou tradici a stále více ne-západní hudba. Původně basový kytarista, nyní multiinstrumentalista se specializací na dechové nástroje z celého světa, včetně dobových lidových nástrojů. Souběžně s muzikantskou prací je Campbell ředitelem společnosti Ovesco pro alternativní energii se sídlem v Sussexu. Campbell se narodil v britské vojenské nemocnici v Ismailii v Egyptě. Je synem Mary Elizabeth Shawové ("Jackie") a podplukovníkoa H.A.L. Montgomery Campbella z Královského tankového pluku ("Archie") tehdy sloužícím v egyptské Ismailii. Campbell byl pojmenován Martin podle svého dědečka, skladatele Martina Shawa. Rodina se přestěhovala do Keni v roce 1951, takže byl vystaven původní arabské a africké hudbě před změnou k západnímu vlivu. Tam žili až do jejich návratu do Velké Británie v roce 1962, přičemž jejich syn je předešel o rok. V roce 1966 se rodina přestěhovala z Brightonu do Londýna, kde Campbell, již vybavený svou dlouholetou přezdívkou "Mont", navštěvoval chlapeckou školu City of London. Během docházky se Campbell hrající na kytaru a lesní roh seznámil a začal spolupracovat s aspirujícím hráčem na klávesy Daveem Stewartem a začínajícím kytaristou Stevem Hillageem. Nábor posledně jmenovaného do jedné z jeho kapel přiměl Campbella, aby přeorientoval na basovou kytaru. 
Na začátku roku 1968 založili Campbell, Stewart a Hillage krátkotrvající psychedelickou bluesovou kapelu Uriel s bubeníkem Cliveem
Brooksem. Po Hillageově odchodu se zbývající trio vydalo progresivním rockovým směrem a změnilo název kapely na Egg. Krátce se však
sešli s Hillagem, aby nahráli album pod názvem projektu Arzachel. V letech 1970 až 1971 Egg nahráli své debutové album a jeho
pokračování "The Polite Force". Campbell hrál ve skupině na basovou kytaru, občas zpíval a přidával lesní roh, byl také jejím hlavním
skladatelem, přičemž jako svůj hlavní vliv uvedl Igora Stravinského. Následně však vyjádřil výhrady ke svému pozdějšímu působení
v kapele. O "The Polite Force" řekl: "Neměl jsem rád studiové nahrávání, která mi připadalo nabubřelé a neuspokojivé. Album se
mi nelíbí". Všichni členové Egg také hráli a skládali pro Ottawa Music Co., což bylo velké těleso společně vedené Davem Stewartem
a Chrisem Cutlerem v letech 1971 až 1972, které spojilo členy Egg, Henry Cow a Khan, spolu s dalšími skladateli a instrumentalisty.
Egg, který se neustále snažil dodržet svoji nahrávací smlouvu s Deram, se přátelsky rozpadl v roce 1972. Do této doby se Campbell
začal zajímat o mystiku a byl zapojen do mezinárodního duchovního hnutí Subud. Poté, co se neúspěšně věnoval práci instalatéra a
grafického designéra, byl vyzván, aby složil hudbu k filmu režiséra Davida Andersona, což následně vedlo k tomu, že začal navštěvovat
Royal College of Music, kde studoval lesní roh a kompozici a získal svůj ARCM diplom v roce 1974. Se smíšenými pocity ohledně svých
akademických studií se sešel se svými bývalými spoluhráči z Egg pro jejich poslední album "The Civil Surface" v roce 1974, které
se poskládalo z nevydaného materiálu napsaného v letech 1971–1972, včetně toho, co mnozí považují za Campbellovo mistrovské dílo
v progresivní rockové branži "Enneagram". Album bylo podpořeno dvěma Campbellem složenými dechovými kvartety, na nichž nebyl ani
Stewart, ani Brooks.Během tohoto období Campbell udržoval spojení s hudební scénou v Canterbury, jehož součástí byli i Egg, ale tak hrála a nahrával jako hostující hudebník pro Henry Cow, Hatfield & The North, Slapp Happy a další. Po promoci a po velmi krátkém působení v jazz fusion skupině Alana Gowena Gilgamesh se Campbell v roce 1975 znovu spojil se Stewartem, tentokrát jako součást původní sestavy National Health. Třebaže si Campbell práci s kapelou původně užíval, složil pro ni několik skladeb, například "Paracelsus", "Agrippa", "Zabaglione" a "Starlight On Seaweed", po roce jej ale rozladil nedostatek úspěchu. Z kapely odešel v červnu 1976 po jejím britském turné, rozhlasové relaci pro BBC a "katastrofálním" vystoupení na jednorázovém francouzském festivalu, který se stal jeho posledním vystoupením se skupinou. Ačkoli National Health si zajistili po jeho odchodu smlouvu na nahrávání, Campbellovy skladby by byly ze sady vyřazeny a jejich nahrávky se objevily až o dvacet let později v archivní sbírce "Missing Pieces". Campbellovo poslední vystoupení s National Health vyústilo v úplné odradení od rockové hudby a v následujících letech tento žánr úplně opustil a popsal jej jako "velmi omezené vyjadřovací schopnosti... poměrně pevnou, omezenou vrstvu hudebních zkušeností a něco, k čemu se už necítí nijak zvlášť přitahován". V roce 1977 upustil od své staré školní přezdívky "Mont" nahrazením na "Dirka" a vytvořil dvoukytarové, flétnové a houslové kvarteto Mozaic, které většinou hrálo "příjemné a nenáročné" skladby Campbella na svatbách a společenských akcích. Natočil také, i když nakonec nevydanou, pásku jiných skladeb, nazvanou "Individual Extracts". 
V roce 1983 se u Campbella projevil ohromný zájem o world music a většinu následujícího desetiletí strávil ovládáním široké
škály dechových nástrojů, harf a louten z různých kultur po celém světě. To vedlo k pokračující kariéře specializovaného hudebníka
a skladatele pro filmy, divadlo a televizi, převážně pro u Redwing Films, včetně práce s Royal Shakespeare Company a příspěvků k
The Last King of Scotland, Long Walk to Freedom, Harry Potter and the Goblet of Fire, State of Play, remaku filmu Survivors v roce
2008 a pro film Mumie z roku 2017. Spolupracoval na filmech se svým tvůrčím partnerem ze 70. let Davidem Andersonem, včetně partitury
animovanému filmu Dreamland Express, nebo filmy In the Time of Angels a Deutsche Post.Je zběhlý v široké škále etnických lidových nástrojů, které vedly k natáčení filmových, televizních a počítačových her. Vytvořil nebo přispěl do několika instrumentálních zvukových knihoven distribuovaných společnostmi ILIO Entertainments, World Winds, Origins, Music House, SOHO, Production Music Online a dalšími. Campbell vydal své první sólové album "Music from a Round Tower" v roce 1996 a představila se na něm směs autentické tradiční instrumentace s MIDI, samplování a řazení, plus příspěvky od Davea Stewarta. Přesto, že v roce 2004 prohlásil, že "osobně (neměl) co říci v západním hudebním jazyce" Campbell na to navázal v roce 2009 albem "Music from a Walled Garden". Pokračoval v nahrávání jako polovina The World Wind Band, druhou tvořil jeho kolega multi-wind player Jan Hendricks, v současné době hraje a komponuje jako součást "neevropské folkové" kapely Kalamus, jejíž hudbu popsal jako "většinou flétna a dudácká hudba s perkusemi", která v roce 2011 vydala své první album "Bronze". V lednu 2009 se Campbell objevil v britské TV v dokumentu BBC Prog Rock Britannia: An Observation in Three Movements, kde vzpomínal na Egg a progresivní rockové hnutí obecně. |
 (celým jménem Clive Colin Brooks) (Narozen 28. prosince 1949, Bow, London, England, zemřel 5. května 2017) Drums Clive Brooks byl anglický bubeník, který se proslavil zejména svou prací v anglické progresivní rockové skupině Egg. V pozdějších letech také pracoval jako bicí technik pro Pink Floyd a pro různé další akce. Působil rovněž v dalších kapelách jako Bearded Lady, Four X, Liar a The Groundhogs. Je to však jeho ostré a pronikavé bubnování v Egg, které se asi nejlépe pamatuje, se skladbami jako "A Visit To Newport Hospital", která je zvláště uctívána v progresivní hudbě a canterburských kruzích. Clive se narodil v Bow ve východním Londýně. Odpověděl na reklamu Melody Maker počátkem roku 1968 a připojil se ke kapele Uriel, bluesrockové skupině, kterou tvořili žáci City of London School Dave Stewart (klávesy), Mont Campbell (basa a zpěv) a Steve Hillage (kytara a zpěv). S kapelou později pod názvem Arzachel vydal jedno album v roce 1969. Po Hillageově odchodu v polovině roku 1968, zbývající tři pokračovali jako trio a v lednu 1969 se přejmenovali na Egg. Kapela podepsala smlouvu s Decca a vydala dvě alba na této etiketě. Rozešli se v červenci 1972, ačkoli se vrátili společně nahrát poslední album "The Civil Surface" v roce 1974. Členové Egg nejprve společně hráli v Uriel s repertoárem Hendrix, Cream, blues a psychedelic, kterou tvořili kamarádi ze školy Steve Hillage (kytara), Mont Campbell a Dave Stewart. Sestava byla dokončena, když Clive Brooks odpověděl na jejich inzerát "hledá se bubeník" v Melody Maker. Uriel začal koncertovat v roce 1968 a v létě téhož roku se utábořili na Isle of Wight, kde hráli pro klubovou rezidenci. Události z tohoto pobytu byly později zvěčněny v Egg hymnické skladbě "A Visit To Newport Hospital". Na konci pobytu na Isle of Wight opustil Steve Hillage skupinu, aby pokračoval ve svých akademických studiích, později se proslavil jako kytarový hrdina ze 70. let. Uriel pokračovali jako varhanní trio a podlehli manažerům, kteří si vynutili změnu názvu, tak se pojmenovali "The Egg". Po podepsání smlouvy s Deccou v polovině roku 1969 se kapela vyvinula v pracovitou živou jednotku, která si na cestách po Velké Británii získala mnoho fanoušků. Pod hudebním vedením Mont Campbella začaly krátké písničky ustupovat dlouhým složitým instrumentálkám ovlivněným jak Stravinským, tak svéraznými rytmy Soft Machine. Psychedelie se i nadále nejasně rýsovala ve vědomí Egg, a když se skupina poprvé dostala do nahrávacího studia, vyžívali se v nových zvukových možnostech, které se nabízely, a na své první stejnojmenné album vytvořili pomatený zvukový záznam "Boilk". 
Egg a Decca se rozešli po vydání druhého alba "The Polite Force", které mnozí považovali za jedno z nejlepších prog alb, jaké
kdy bylo nahráno. "The Polite Force" (produkoval je Neil Slaven) kombinovalo hudební vynalézavost, nástrojovou obratnost a mimořádně
přiléhavé výkony, představené v oblíbené "A Visit To Newport Hospital", jejíž úvodní fusion varhanní riff je často mylně považován
za heavymetalovou kytaru, veskrze šílené "Contrasong" a spletité "Long Piece No. 3", rozšířené instrumentální skladbě o čtyřech
částech. Doprovodem těchto skladeb je devítiminutová "Boilk II", vícevrstvá zvuková koláž s psychedelickými podtexty.Egg bojovali dalších pár let, než se rozpustil v roce 1972. Studiové setkání v roce 1974 umožnilo trojici zaznamenat několik skladeb Mont Campbella, které by jinak byly ztraceny potomkům. Toto album s názvem "The Civil Surface" mělo být Egg poslední na 33 let. Po rozchodu Egg se Clive Brooks připojil ke Groundhogs poté, co je opustil Ken Pustlenik, a nahrál s nimi dvě alba "Hogwash" (1972) a "Solid" (1974). V roce 1977 se Clive Brooks připojil k britské kapele Liar a nahrál opět dvě alba "Straight From The Hip" a "Set The World On Fire". Třetí album bylo nahráno v Los Angeles, ale nikdy však nevyšlo. Brooks se poté stal pravidelným bubnickým technikem skupiny Pink Floyd a spolupracoval s kapelou až do roku 1994. Dne 13. června 1981 v úvodní noc posledního úseku The Wall Tour, Clive Brooks nahradil bubeníka Willieho Wilsona, který byl nemocen. Pracoval také jako bubenický technik pro kapely jako Toto, Robbie Williams, turné The War of the Worlds 2007 od Jeffa Wayna, The Australian Pink Floyd Show a v roce 2008 jako cestovní backline drum tech pro Leonarda Cohena. Brooks se znovu spojil se Stewartem v roce 2000 pro nahrávání cover verze od Soft Machine "As Long As He Lies Perfectly Still", která byla nakonec vydána na albu "The Bruised Romantic Glee Club" (2006) Jakka Jakszyka.
|
 (celým jménem Stephen Simpson Hillage) (Narozen 2. srpna 1951, Chingford, London, England) Guitars Steve Hillage je anglický hudebník, nejznámější jako kytarista. Je spojován s canterburskou scénou a od konce 60. let pracoval v experimentálních kapelách. Kromě svých sólových nahrávek byl členem skupin Uriel (také Arzachel), Khan, Gong, The Orb, System 7, Clearlight. Hillage se narodil v Chingfordu v Londýně. Ještě ve škole se připojil ke své první kapele, bluesrockové kapele Uriel, s Davem Stewartem, Montem Campbellem a Cliveem Brooksem. Kapela se rozpadla v roce 1968, ale s ostatními členy, kteří pokračovali v tvorbě pod názvem Egg, se krátce znovu spojili pod falešnými jmény, aby v roce 1969 nahráli album Arzachel. Hillage také hostoval na albu Egg z roku 1974 "The Civil Surface". V roce 1969 zahájil Hillage studium na University of Kent v Canterbury, kde se spřátelil se s místními kapelami Caravan a Spirogyra a občas s nimi jammoval. Mezitím skládal písně a do konce roku 1970 nashromáždil dostatek materiálu pro album. Caravan jej spojili s jejich manažerem Terrym Kingem, který získal Hillage a podepsal smlouvu s Derame na základě ukázky jeho materiálu zaznamenaného pomocí Davea Stewarta z Egg. Na začátku roku 1971 založil Hillage skupinu Khan s basistou a zpěvákem Nickem Greenwoodem, dříve v Crazy World of Arthur Brown. Ačkoli Pip Pyle, budoucí bubeník Gong a Hatfield and the North, byli zapojeni do raných fází, sestava se nakonec vyrovnala se přijetím varhaníka Dicka Heninghema a bubeníka Erica Peacheye, kteří oba nedávno spolupracovali na Greenwoodově sólovém projektu "Cold Cuts", zaznamenaném v Kalifornii v roce 1970, ale opožděně vydaném až v roce 1972. Po sérii koncertů v roce 1971, z nichž na několika podporoval spřízněné Caravan, začali Khan v listopadu nahrávat své debutové album. V té době ale Heninghem odešel a donutil Hillage přivést svého bývalého spoluhráče Davea Stewarta, aby hrál na klávesy. V době, kdy "Space Shanty" vyšlo v květnu 1972, zaplnil toto volné místo Kanaďan Val Stevens, dříve člen populární torontské soulové rockové skupiny Grant Smith & The Power, která debutovala na krátkém evropském turné, včetně TV krátkého vystoupení na Montreux Festival, a pokračovali v červnu turné po Velké Británii s podporou Caravan. 
V té době ovšem vyvrcholily hudební neshody mezi Hillagem a Greenwoodem, které skončily Greenwoodovým odchodem. Hillage se rozhodl
vytvořit novou sestavu s mírně odlišným směrem, přičemž si ponechal v sestavě Peacheye a požádal znovu Stewarta o návrat a přibral
Nigela Griggse (později Split Enze) na basu. Do repertoáru byly přidány nové skladby Hillage a Stewarta, včetně skladby "I Love
Its Holy Mystery", která byla základem pozdější Hillageovy desky "Solar Musick Suite". Hillage rozpustil kapelu v říjnu 1972.
Hillage se okamžitě připojil k nové koncertní kapele Decadence Kevina Ayerse, zúčastnil se nahrávání Ayersova alba "Bananamour" z roku 1973 (Harvest, květen 1973) a dva měsíce koncertovali po Velké Británii a Francii. Mezitím se Hillage stal fanouškem kapely Gong po seznámení s Daevidem Allenem, poslechl si "Camembert Electrique" a Allenovo sólové album "Banana Moon", stejně jako se seznámil s jeho dlouholetou partnerkou Miquette Giraudy díky Allenovi. Hillage se rozhodl zůstat ve Francii po turné s Ayersem, aby se připojil ke skupině Gang. V lednu 1973 se zúčastnil zkoušení pro "Flying Teapot", první pokračování trilogie "Radio Gnome", a krátce poté získal členství na plný úvazek s odchodem basisty a kytaristy Christiana Tritsche. Ustavila se tak "klasická" sestava kapely Gong ve složení on, Daevid Allen, Gilli Smyth, Didier Malherbe, Tim Blake, Mike Howlett a Pierre Moerlen a nahráli další dvě alba "Angels Egg" a "You", kde na tom druhém se uvedla i Giraudy. V červnu 1973 se Hillage spolu s Pierrem Moerlenem zúčastnili debutového živého vystoupení "Tubular Bells" od Mikea Oldfielda v Queen Elizabeth Hall. Oba Hillage i Moerlen se také zúčastnili v listopadu 1973 natáčení živého vystoupení ve studiu pro BBC Second House. Představení BBC je k dispozici na DVD "Oldfield's Elements". Poté, co Allen z Gong v dubnu 1975 náhle odešel, zůstal Hillage jediným kytaristou kapely. Brzy však zjistil, že tato pozice je stále nepohodlnější a do konce roku se rozhodl a zahájil svoji sólovou kariéru na plný úvazek, vystupoval také jako host u Giraudy. Na prvním albu Gong bez Allena "Shamal" se podíle pouze na dvou ze šesti skladeb alba. Jeho motivaci ještě více podnítil úspěch jeho sólového alba "Fish Rising", které bylo nahráno koncem roku 1974 ještě během členství v Gongu a představovalo většinu jeho spoluhráčů z kapely, stejně jako bývalého spoluhráče z kapely Khan Davea Stewarta. Jeho další album "L" bylo nahráno ve Spojených státech za použití hudebníků od Todda Rundgrena a jeho Utopie. Po jeho vydání vytvořil Hillage koncertní kapelu, která koncertovala na konci roku 1976. Během druhé poloviny 70. let si Hillage udělal jméno jako kytarista a skladatel a performer stylu prog-rock/fusion. Album " Motivation Radio" z roku 1977 se svými kratšími skladbami znamenalo odklon od dlouhých instrumentálních prací z dřívějška, ale "Green" z roku 1978, koprodukované Nickem Masonem z Pink Floyd, bylo opět návratem k jeho dřívější práci. 
Tato díla ze 70. let, nenápadně ve spolupráci s jeho dlouholetou přítelkyní Miquette Giraudyovou, spojila složitou studiovou
nahrávací techniku se zasněnými chorály. Hillage strávil nějaký čas v londýnské oblasti Ladbroke Grove, kde sídlilo britské
metro, a spolupracoval s Nikem Turnerem, ex roadie, pozdějším saxofonistou raných Hawkwind.V roce 1978 Hillage hrál na pódiu s punkovou kapelou Sham 69 během jejich vystoupení na festivalu v Readingu a v roce 1979 si zahrál na kytaru v "Nuclear Waste" od The Radio Actors se Stingovými vokály. Také v roce 1979 Hillage vydal "Open" nan Virgin Records, kde se představili Dave Stewart, Jean-Philippe Rykiel, Paul Francis a Andy Anderson. V 80. letech pracoval Hillage jako hudební producent a pracoval pro umělce jako Simple Minds, It Bites, Murray Head, Nash The Slash, Real Life, Cock Robin, Tony Banks a Robyn Hitchcock. K produkci se vrátil v 90. letech a pracoval na albu The Charlatans z roku 1994 "Up to Our Bips". Poté, co si Hillage a Giraudy zamilovali The Orb hrající svoji ambientní nahrávku "Rainbow Dome Musick" z roku 1979, začali na počátku 90. let vystupovat jako ambientní taneční počin nazvaný System 7. Brzy se stali součástí undergroundové taneční scény v Londýně. Hillage se stal také klíčovou postavou na Glastonbury Festival, a aby rozpoznal taneční scénu postavil Dance Tent, který také první rok řídil. Hillage v 90. letech také produkoval hudební show Rai s názvem "1, 2, 3 Soleils", na které se podíleli alžírští zpěváci Faudel, Rachid Taha a Khaled. Také aranžoval mnoho písní Latify. 
V listopadu 2006 se překvapivě vrátil ke skladbám Gong, když spolu s Giraudy vystupovali (většinou) v sestavě "klasické éry"
Gong, a hráli set skládající se téměř výhradně z materiálu z "Radio Gnome Trilogy" a "Camembert Electrique" na Gong Unconvention
na Melkweg v Amsterdamu. Hillage a Giraudy také o víkendu vystupovali v různých inkarnacích. Nejprve jako "Steve Hillage Band"
s hráčem na syntezátory Basilem Brooksem, basistou Gong Mike Howlettem a současným bubeníkem Gong Chrisem Taylorem, hrající
převážně materiál ze sólových alb Hillage ze 70. let. Vystupovali také jako System 7. Hillage spolu s Daevidem Allenem a až
10 a více kytaristy také přispěli ke "Glissando Orchestra", více než hodinovému představení, kde celá řada kytaristů hrála
převážně nepřetržitě bzučící noty doprovázené některými jemné melodickými liniemi.V lednu 2007 byla ve Velké Británii vydána čtyři jeho alba "Fish Rising", "L", "Motivation Radio" a "Rainbow Dome Musick" remasterované na CD, každé včetně dříve vydaných bonusových skladeb. V únoru 2007 následovaly alba "Green", "Live Herald", "Open" a "For To Next/And Not Or", podobně remasterované s bonusovým obsahem. Účast Hillage a Giraudy na akci Gong Unconvention se opakovala s malým počtem koncertů pořádaných Gong v Londýně v červnu 2008, kde byli Hillage a Giraudy v sestavě, v níž se objevili také Daevid Allen, Gilli Smyth a Mike Howlett. Na těchto koncertech Hillage často zahajoval show s materiálem Steve Hillage Band, podobně jako na Unconu. Hillage a Giraudy naposledy pracovali na svém albu z roku 2009 "2032", které Hillage také produkoval, a s kapelou poté koncertovali i v letech 2009 a 2010. Po turné 2010 s odvoláním na hudební rozdíly se Steve a Miquette opět rozešli s Gong. Hillage také spolupracoval s Ozric Tentacles na jejich albu "Spirals In Hyperspace" z roku 2004. Skladba "Light In The Sky" z jeho alba "Motivation Radio" z roku 1977 byla použita jako téma projektu The Sunday Night Project pro Channel 4. Hillage si zahrál v coveru "Rocket Man" Eltona Johna na nahrávce Williama Shatnera z roku 2011 "Seeking Major Tom". Na Progressive Music Awards v roce 2013 Hillage získal cenu "Visionary". |
|
|
Studiové desky: 1974 The Civil Surface 1971 The Polite Force 1970 Egg 1969 Arzachel |
Ostatní nahrávky: 2007 Arzachel (reedice) 2007 The Metronomical Society 1985 Seven Is a Jolly Good Time |
|
Skupina: Mont Campbell - Bass, Vocals, Piano, French Horn (02,07) Dave Stewart - Organ, Piano, Bass (06) Clive Brooks - Drums Hosté: Steve Hillage - Guitar (05) Jeremy Baines - Flute (01) Chris Palmer - Basson (02,07) Lindsay Cooper - Oboe, Basson (01,06) Tim Hodgkinson - Clarinet (01,06) Maurice Cambridge - Clarinet (02,07) Stephen Solloway - Flute (02,07) Amanda Parsons - Vocals (04) Ann Rosenthal - Vocals (04) Barbara Gaskin - Vocals (04) |
The Civil SurfaceVyšlo 1974, Caroline Records, C 1510 (UK) CD 1990, Virgin Records, CACD 1510 (UK) CD 2007, Esoteric Recordings, ECLEC 2003 (UK) 24-bit remaster: Paschal Byrne Seznam skladeb: 01. Germ Patrol (8:31) 02. Wind Quartet 1 (2:20) 03. Enneagram (9:07) 04. Prelude (4:17) 05. Wring Out The Ground (Loosely Now) (8:11) 06. Nearch (3:22) 07. Wind Quartet 2 (4:48) Total Time: (41:36) Artwork: Trevor Key |
|
Skupina: Dave Stewart - Organ, Piano, Tone Generator (04.c) Clive Brooks - Drums Mont Campbell - Bass, Vocals, Organ & Piano (04.a), French Horn (04.b), Brass Arrangement (02) Hosté: Henry Lowther - Trumpet (02) Mike Davis - Trumpet (02) Bob Downes - Tenor Sax (02) Tony Roberts - Tenor Sax (02) |
The Polite Force Vyšlo 1971, Deram Records, SML 1074 (UK) CD 1991, Deram, POCD 1844 (Japan) CD 2004, Eclectic, ECLCD 1015 (UK) remastered: Paschal Byrne Seznam skladeb: 01. A Visit to Newport Hospital (8:26) 02. Contrasong (4:25) 03. Boilk (9:21) 04. Long Piece No. 3 (20:40) a. Part 1 (5:08) b. Part 2 (7:38) c. Part 3 (5:02) d. Part 4 (2:52) Total Time: (42:52) Artwork: Terry Yetton |
|
Skupina: Dave Stewart - Organ, Piano, Tone Generator Clive Brook - Drums Mont Campbell - Bass, Vocals Hosté: |
Egg Vyšlo 13. března 1970, Deram, SDN 14 (UK) CD 1992, Deram, 844 168-2 (Europe) remastered: Anthony Hawkins +2 bonus tracks CD 2004, Eclectic Discs, ECLCD 1014 (UK) remastered: Paschal Byrne +3 bonus tracks Seznam skladeb: 01. Bulb (0:09) 02. While Growing My Hair (3:53) 03. I Will Be Absorbed (5:10) 04. Fugue In D Minor (2:46) 05. They Laughed When I Sat Down At The Piano... (1:17) 06. The Song Of McGuillicudie The Pusillanimous (or Don't Worry James, Your Socks Are Hanging In The Coal Cellar With Thomas) (5:07) 07. Boilk (1:00) 08. Symphony No 2 (22:26) a. Movement 1 (5:47) b. Movement 2 (6:20) c. Blane (5:28) d. Movement 3 (3:11) * e. Movement 4 (4:51) Total Time: (41:48) Bonus tracks on 1992 & 2004 remasters: 09. Seven Is A Jolly Good Time (Single) (2:47) 10. You Are All Princes (Single) (3:45) * Bonus track only on 2004 remaster, previously unreleased Arranged, Producer: Egg Engineer, Written: Peter Gallen Engineer: Roy Thomas Baker, Les Cunningham Lacquer Cut: Harry Fisher Design: Peter Chapman Artwork: David Wedgbury (photo) Photography: Rob Bennet, David Wedgbury |
|
Skupina: Steve Hillage - Guitar, Vocals Mont Campbell - Bass, Vocals Dave Stewart - Organ Clive Brooks - Drums Fiktivní jména: Simeon Sasparella - Lead Guitar, Vocals Njerogi Gategaka - Bass Guitar, Vocals Sam Lee-Uff - Organ Basil Dowling - Drums |
Arzachel Vyšlo červen 1969, Evolution, Z 1003 (UK) Seznam skladeb: 01. Garden of Earthly Delights (Philip Rosseter, Martin Shaw, arranged: Mont Campbell) (2:45) 02. Azathoth (Cambell, Dave Stewart) (4:21) 03. Soul Thing (Queen Street Gang Theme) (Keith Mansfield, arranged: Campbell) (4:25) 04. Leg (Steve Hillage, Antony Vinall) (5:40) 05. Clean Innocent Fun (Hillage, Vinall) (10:23) 06. Metempsychosis (Clive Brooks, Campbell, Hillage, Stewart) (16:38) Total Time: (44:12) Arranged: Arzachel Recorded and Mixed: in a single session in London Producer: Peter D. Wicker |
|
K dispozici je také doprovodná brožura s 26 000 slovy a 60 stránkami "Hromadných poznámek". Napsali je Dave Stewart,
Mont Campbell a jejich blízký přítel Antony Vinall, a vyprávějí interní příběh Uriel, Egg, Arzachel a Ottawa Company
od vzniku Uriel počátkem roku 1968 až po vydání posledního alba Egg "The Civil Surface" v roce 1974. Text zahrnuje
osobní monografie, anekdoty, povídky, náhodné vzpomínky, sociální postřehy, dobové detaily, hudební analýzy a písňové
texty, stejně jako sbírku archivních fotografií pořízených Terrym Yettonem a hudebníky. Strana "A" má čtyři písně, zatímco stranu "B" tvoří pouze dvě psychedelické skladby, delší z nich je 17-minutové jammování s názvem "Metempsychosis". Vyšlo nejdříve na krátce trvajícím labelu Evolution (také zdroj pro debut od Raw Material) a rychle se stalo sběratelským artiklem. Předpokládá se, že pirátská verze kolovala na konci 70. let a v posledních letech se hodně ukazuje. Nakonec byla vydána na CD od Demon Records v roce 1994. | |
 Skupina: Clive Brooks - Drums Mont Campbell - Bass, Vocals Dave Stewart - Organ, Piano, Tone Generator Hosté: Steve Hillage - Guitar, Vocals (01-06,11,12) |
Arzachel Vyšlo 7. prosince 2007, Egg Archive, CD69-7201 (Collectors Edition) Seznam skladeb: 01. Garden Of Earthly Delights (Campbell) (4:26) 02. Azathoth (Stewart, Campbell) (4:26) 03. Soul Thing (Theme From 'Queen Street Gang') (Arranged: Campbell, Written: Mansfield) (4:32) 04. Leg (Vinall, Hillage/Music: Hillage) (5:49) 05. Clean Innocent Fun (Lyrics: Vinall, Hillage, Music: Hillage) (10:34) 06. Metempsychosis (Uriel) (16:58) Total Time: (46:45) Bonus Tracks 07. Introducing The Bass Guitarist (Mr. Campbell) (0:21) 08. Egoman (Campbell) (4:12) 09. Swooping Bill (Stewart) (3:19) 10. The Salesman Song (Campbell) (2:56) 11. Saturn, The Bringer Of Old Age (Campbell, Holst) (3:45) 12 The Stumble (0:46) Recorded at Denmark Street Studios, Studio 19 and Demo Studio Producer: Peter Wicker (01-06) Engineer: Peter Wicker (08-10) Engineer [Audio Restoration], Mastered [CD Mastering]: Phil Chapman Design [Front Cover]: Mont Campbell Layout [Text] – Karen Gladwell Liner Notes: Antony Vinall, Clive Brooks, Dave Stewart, Mont Campbell, Steve Hillage Photography [Booklet Photo Of Steve Hillage Playing Guitar]: Alan Ayers Photography [Colour Photo Of Uriel On Stage]: Janice Brooks Photography [Uriel Black And White Photos]: Terry Yetton |
|
Album bylo znovu vydáno 7. prosince 2007 jako Arzachel Collectors Edition od Uriel. Toto oficiální vydání
kapely obsahuje přepracovanou verzi původního alba a čtyři nevydaná studiové ukázky Uriel, mluvené slovo
z minulosti a živý úryvek zaznamenaný v roce 1968. Steve Hillage hraje na dvou z bonusových skladëb. CD
obsahuje také 20-stránkovou brožuru, která vypráví o historii skupiny vlastními slovy hudebníků spolu
s dobovými, dříve nezveřejněnými, fotografiemi a přebaly nahrávek. Tracks 01-06 from the LP "Arzachel", recorded in Denmark Street, London (June 1969) Track 07 recorded in Kenya by Mont Campbell's parents Tracks 08-10: demos recorded at Studio 19, Gerrard Street, London (late 1968 / early 1969) Track 11 recorded at Demo Studio, Holland Park (May 1968) Track 12 recorded live at Upton House School, Hackney (circa June 1968) | |
 Skupina: Mont Campbell - Bass, Vocals Clive Brooks - Drums Dave Stewart - Organ, Piano [Electric & Acoustic], Harpsichord, Celesta [Celeste], Audio Generator [Tone Generator] Hosté: |
The Metronomical Society Vyšlo 2007, Egg Archive, CD69-7202 Seznam skladeb: 01. While Growing My Hair (Campbell) (3:46) 02. Seven Is A Jolly Good Time (Stewart, Campbell) (3:09) 03. Germ Patrol (Stewart, Campbell) (5:34) 04. Enneagram (Campbell) (8:51) 05. Long Piece No. 3, Part 2 (Campbell) (9:02) 06. Long Piece No. 3, Part 4 (Campbell) (3:12) 07. There's No Business Like Show Business (Berlin) (3:16) 08. Blane Over Camden (Stewart) (4:26) 09. Long Piece No. 3, Part 3 (Campbell) (6:48) 10. Wring Out The Ground (Loosely Now) (Campbell) (8:02) 11. McGillicuddie The Pusillanimous (Campbell) (5:00) 12. I Do Like To Be Beside The Seaside (Glover-Kind) (0:42) Total Time: (53:34) Digital transfers at Floating Earth, London Transferred: Noel Sidebottom Audio restoration and CD mastering at A Major Studios, London Recorded at The Roundhouse and Wolverhampton Civic Hall Recorded: Andy Garibaldi (01-04,07,10,11), Anonymous, Clive Brooks (01-04,07,10,11), David Carruthers (01-11) Mastered at A Major Studios Engineer [Audio Restoration], Mastered: Phil Chapman Design [Front Cover]: Mike Inns Artwork: Mixed Images Ltd. Layout [Text]: Karen Gladwell Photography [Booklet, Egg On Park Bench]: Terry Yetton Photography [Clive, Alf, The Van]: Janice Brooks |
|
"The Metronomical Society" je kolekce živých a studiových nahrávek z let 1969 až 1972. Tracks 01,02,03,04,07,10,11 recorded from radio broadcasts, 1969 - 1972. Tracks 05,06,08,09 recorded live at the Roundhouse, Chalk Farm, on July 9th 1972. Track 12 recorded live at Wolverhampton Civic Hall, December 5th 1971 by anonymous audience member. Derived information from the BBC archives: tracks 01,02, and 11 were recorded 24 July 1969 at Playhouse Theatre, London, England, UK tracks 03,04, and 10 were recorded 22 February 1972 at Maida Vale 4, London, England, UK track 07 was most like recorded 1971-02-04 at Paris Theatre, London, UK "Enneagram" (of the 22 February 1972 session) is the complete here. On some broadcasts (and therefore off-air recordings), the track fades out 30 seconds before the end and have a radio DJ voice-over. | |
 Skupina: Clive Brooks - Drums Mont Campbell - Bass, Vocals Dave Stewart - Organ, Piano, Tone Generator Hosté: |
Seven Is a Jolly Good Time Vyšlo 1985, Miles, LP SEELP 47 C, Miles CD SEECD 220 Seznam skladeb: 01. Bulb (0:09) 02. While Growing My Hair (3:53) 03. I Will Be Absorbed (5:10) 04. Fugue In D Minor (2:46) 05. They Laughed When I Sat Down At The Piano... (1:17) 06. The Song Of McGillicudie The Pusillanimous (or don't worry James, your socks are hanging in the coal cellar with Thomas) (5:07) 07. Boilk (1:00) 08. You Are All Princess () 09. Symphony No.2: () a. Movement 1 (5:47) b. Movement 2 (6:20) c. Blane (8:42) d. Movement 4 (4:51) 10. Seven Is A Jolly Good Time () Total Time: (00:00) Written: Clive Brooks (02,03,05-10), Dave Stewart (02,03,05-10), Johann Sebastian Bach (04), Mont Campbell (02,03,05-10), Peter Gallen (01) Producer: Egg Arranged: Egg (04) Compiled: Colin Miles Engineer [Cutting Engineer]: Harry Moss Design [Sleeve]: Alan Black, Vic Haidar Liner Notes: Barry Lazell |
|
|
 Kapela ještě pod názvem Uriel 
 Arzachel 1969     Dave Stewart at his Hammond L122 in the Egg days  Ottawa Company third concert series: Anthony Marshall, CC, John Greaves, Dave Stewart, Clive Brooks  Ottawa Musicc Company 3: Tim Hodgkinson, Dirk 'Mont' Campbell, Barbara Gaskin, Jeremy Baines, Amanda Parsons, Anne Rosenthal, Clive Brooks, Fred Frith, Dave Stewart    |
|
|
 Oficiální stránky: http://www.ccutler.co.uk/index.htm |
 |
|
mbrezny@centrum.cz© ...a vzkaz autorovi!© |
Poslední aktualizace: 18.10.2020