Úvod Když se 60. bohémská léta postupně dostala do Kentu, sešly se tam podivné postavy, jazzoví obsedanti, bluesoví hudebníci a volnomyšlenkáři v tzv. "canterburské scéně", kterou je možno označit za hnutí, které vytvořilo řadu kultových kapel, které propagovaly raný progresivní rock. Spolu se Soft Machine, Gong a Robertem Wyattem, Caravan spojil psychedelické styly tehdjší doby s pozemskými lidovými melodiemi, ambiciózními rockovými riffy a experimentálními avantgardními nápady; a vyprodukovali klasická kultová alba "If I Could Do It All Again Again" (1970) a "In The Land Of Grey And Pink" (1971), "For Girls Who Grow Plump In The Night" (1973, s písněmi "Memory Lain, Hugh", "Headloss", "Be Alright/Chance Of A Lifetime", "L'Auberge du Sanglier…"), "Caravan And The New Symphonia" (1974, s písněmi "For Richard", "The Love In Your Eye") a "Cunning Stunts" (1975, "The Show Of Our Lives", "Lover"). Z bratranců Sinclairových zbyl v kapele už jen klávesista Dave, Richard odešel ke kapele HATN, a stále více se prosazoval zpěvák a kytarista Pye Hastings. Původní acidové vlivy byly na tvorbě samozřejmě znát, ale smísily se s prvky jazz-rocku v delších prokomponovaných plochách. Kapela do toho samozřejmě i občas šlápla, no prostě, pokud by se to dalo něčemu přirovnat, tak nejspíš takovému hybridu Yes, Jethro Tull, Soft Machine a ELO. Skupina vedená Pye Hastingsem pokračovala v nahrávání s celým orchestrem na "Caravan & The New Symphonia" (1974), koncertovala po Americe s "Cunning Stunts" (1978) a ovlivňovala podobu Pink Floyd, Genesis a Yes. Ale stejně jako mnoho počinů z té doby se stali nemoderními, když se zbjevil punk rock na hudebmní scéně. Jedinými stabilními členy zůstali Hastings a Coughlan. Coughlan se skupinou vystupoval i přes svou nemoc až do roku 2013, kdy zemřel. I přes rozpady, změny v sestavě a smrti bubeníka Richarda Coughlana zůstala skupina aktivní i v roce 2000 své čtrnácté studiové album "Paradise Filter" vydali v roce 2013. Kapela nikdy nedosáhla velkého komerčního úspěchu, který byl pro ně široce předvídán na začátku jejich kariéry, ale přesto jsou považovány za klíčovou součást scény v Canterbury, kde mísí psychedelický rock, jazz a klasické vlivy a vytvářejí výrazný progresivní rockový zvuk. 1. Skromné začátky... Takže Caravan je britská rocková skupina patřící do canterburské scény a pocházející z tamní oblasti Canterbury. Skupinu v lednu 1968 založili Pye Hastings, Richard Sinclair, Dave Sinclair a Richard Coughlan. Původní členové skupiny David Sinclair, Richard Sinclair, Pye Hastings a Richard Coughlan působili všichni ve skupině The Wilde Flowers se sídlem v Canterbury, i když David Sinclair, Richard Coughlan, Pye Hastings, Richard Sinclair ne současně. Richard Sinclair byl raným členem, ale v září 1965 odešel studovat na vysokou školu. Hastingse nahradil Robert Wyatt jako zpěvák skupiny a Coughlana jako bubeníka v kapele, když Wyatt, který vykonával obě role, zformoval Soft Machine. David Sinclair se ke skupině připojil na konci roku 1966, ale poté, co budoucí člen Soft Machine Hugh Hopper opustil skupinu v červnu následujícího roku, začali jim docházet síly a rozešli se v říjnu 1967. Coughlan, Hastings a dva Sinclairové následně vytvořili Caravan v lednu 1968. "Všichni jsme měli tehdy stejný cíl," vzpomíná Richard Sinclair, "vytvářet naši hudbu, napsat si ji a s ní si vydělat na živobytí". Název Caravan přednesl ostatním členům kapely Pye Hastings, měl představovat koncept "karavany hudebních idejí", nepřetržitého procesu hudebníků s podobnými cíli, ale s rozmanitostí chutí a vlivů. Kapela si pronajala dům ve Whitstable v Kentu na šest měsíců, kde začali psát a zkoušet nový materiál. Také si půjčovali zesilovače Soft Machine na zkoušky, když tato skupina byla na turné s Jimi Hendrixem v USA, protože Caravan neměli dost prostředků na vlastní vybavení. Dne 6. dubna 1968 si odbyli své první koncertní vystoupení v Beehive Club v Canterbury. Recenze v Kentish Gazette uvedle, že skupina zahrála set tři původních skladeb, něco od Soft Machine a písně Hugha Hoppera. V témže klubu vystoupili ještě ve dvou večerech 26. a 27. dubna 1968. V červnu se jim podařilo nahrát s minimálním vybavením demo pásku a předat ji Island Records, resp. dalším vydavatelům. Během července Caravan museli na základě stížností sousedů opustit svůj pronajatý dům ve Whitstable. Nakonec našli další zkušebnu, a to kostelní sál v nedalekém Graveney. Nemohli ale najít jiné místo k bydlení, nakonec si roztáhli vlastní stany před sálem kostela a strávili tam léto životem a zkoušením. Kontakty s lidmi z deníku International Times přivedly Caravan k prvnímu vystoupení v Londýně Londýn v Middle Earth. V důsledku toho byli kontaktováni několika labely (včetně Witchseason) a Iana Ralfiniho z Robbins Music. V červenci se Ian Ralfini a jeho partner Martin Wyatt účastnili koncertu Caravan v klubu Beehive Club a nabídli jim vydavatelskou smlouvu. Ian Ralfini pak s nimi podepsal smlouvu pro americký label Verve Records a její rock/popovou divizi, stali se tak první britskou skupnou, se kterou uzavřeli smlouvu. Ex-zpěvák a ctižádostivý producent Tony Cox projevil zájem o produkci kapely a podařilo se mu získat jedinou ukázkovou pásku Caravan z kanceláře Island Records. V září 1968 začínají Caravan v londýnském Advision Studios pod produkcí Tonyho Coxe nahrávky pro debutový singl a album Caravan. Z Londýna je poslán najatý vůz, aby je je vyzvedl a odvezl do studia. První písně, které vyprodukovali, byly "Place Of My Own" a "Magic Man", budoucí A a B strany singlu. Dne 28. září se vrátili do Canterbury do Beehive Club na jedno vystoupení. Celý říjen pokračovali ve zkoušení a nahrávkách ve studiu v Advision Studios. V listopadu vzhledem ke snižující se teplotě venku, která ztěžovala další život v sále kostela v Graveney, jsou Caravan přesvědčeni přáteli, aby se přestěhovali do Londýna, což udělali, ale špatně, protože neměli kde bydlet. V zoufalství museli spát ve své dodávce, dokud nenašli prázdný dům, kde by se mohli uvelebit. Po šesti týdnech se však rozhodli vrátit do Canterbury. V prosinci 1968 se lapela přestěhovala do domu na Stodmarsh Road, hned za Canterbury, kde si pronajali nedaleký bungalov pro účely zkoušení. Dne 6. prosince měli vystoupení v Mothers v Birminghamu, doprovázeni Eire Apparent, poslední den roku se objevili znovu v Londýně v BBC Studios, kde předvedli v show Top Gear písně "Green Bottles For Marjorie", "Place Of My Own", "Feelin 'Reelin' Squeelin'" a "Ride". Do vysílání se vystoupení dostalo 5. ledna 1969. Verve/MGM následně vydala v lednu 1969 jejich bezejmenný debut "Caravan" a debutový singl "Place Of My Own Ride". John Peel hrál album pravidelně ve své rozhlasové show "Top Gear", kritici album přijali příznivě. Kapela poté zahájila koncertní vystupování 3. února ve Speakeasy Club, 5. února v Marquee Club, 10. února v Catacombs, Wolverhampton, a 14. února v ICI Fibres Club, Pontypool, kde hráli rovněž John Lee Hooker, Groundhogs a Blossom Toes. Během koncertu 18. února 1969 v Marquee Club v Londýně dostal Pye Hastings na jevišti těžký elektrický šok a po minutě bezvědomí musel být převezen do nemocnice Middlesex. Byl sice rychle včas zpátky pro druhý set, ale kapele zabránil v hraní jejich tiskový mluvčí, který chtěl nehodu využít k publicitě. Ale téhož roku v červenci Verve opustili britský nahrávací průmysl kvůli finančním potížím a vyvázali tak ze smlouvy i kapelu. Po sérii koncertů v Londýně, včetně klubu Speakeasy, byla skupina představena Terrymu Kingovi, který se stal prvním manažerem kapely. David Hitchcock, který pracoval v uměleckém oddělení Decca Records, požádal prezidenta společnosti Hugha Mendla, aby se skupinou uzavřel smlouvu. Kapela omezila živá vystoupení v červenci, aby nacvičila materiál pro nové album. V září 1969 začali nahrávat své druhé album zatímco nadále koncertoval i na univerzitním okruhu nebo vystupovali na festivalech po boku Pink Floyd, Yes, The Nice a Soft Machine. Nahrávání alba pokračovalo v únoru 1970 se 14-minutovou skladbou "For Richard", která ukazuje kontrast skupiny ve stylech a jazz-rockovém vlivu. Dne 4. září 1970 vydali Caravan druhé album s předlouhým názvem "If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You" vyšlo v srpnu spolu s vystoupením na festivalu Plumpton s kapelami Van der Graaf Generator, Yes a Colosseum. Doprovodný singl "Hello Hello" jim pomohl přistát v TV pořadu Top of the Pops a předvést titulní skladbu alba. Dne 26. října kapela vystupovala v Amougies v Belgii na festivalu Mont de l'Enclus. Tento obrovský festival se měl původně konat v Paříži, ale francouzské úřady tomu zabránily a promotér Jean Karakos z Byg Records se rozhodl uspořádat jej několik mil od francouzských hranic. Vystoupilo na něm mnoho předních pop-rockových a free jazzových umělců včetně Soft Machine, Pink Floyd, Gong, Blossom Toes a dalších. Publikum čítalo asi 20 000 lidí. Frank Zappa tam byl velmi aktivní a zajamoval si s některými kapelami, včetně Caravan pro nezapomenutelné ztvárnění "If I Could Do It All Again Again...". 2. Zralost s problémy... Caravan začali svá živá vystoupení v polovině roku 1970, včetně vystoupení 28. června 1970 Holland Pop Festival v Kralingen, Nizozemsko, pro publikum čítající 250 000 návštěvníků, ve dnech 10.-11. července 1970 na Euro-Pop '70 AZ-Musikfestival v Mnichově v Německu, a 10. srpna 197 na 10th National Jazz, Pop, Ballad & Blues festival v Plumptonu. V hudebním tisku se objevila v srpnu zpráva, že manažer Caravan Terry King se vrátil z Ameriky, kde na konci října vyjednal turné s americkou skupinou Flock - to se ale nakonec neuskutečnilo. Nahrávání třetího alba Caravan začalo v londýnském Tangerine Studios už v září a pokračovalo mezi koncertováním i v dalších měsících. V prosinci se nahrávací relace přesunuly do AIR Studios. V únoru 1971 byl z nové desky vydán singl "Love To Love You / Golf Girl". Dne 8. dubna 1971 vydali Caravan jedno ze svých nejuznávanějších alb nazvané "In The Land Of Grey And Pink". Rovnováha při skládání se změnila od předchozích dvou alb, když Richard Sinclair zaujal prominentnější roli. Jeho píseň "Golf Girl" byla původně napsána o jeho tehdejší přítelkyni (a budoucí manželce), ale text byl v konečné verzi upraven. Skupina se rozhodla navázat na "For Richard" se sadou krátkých úseků písní napsaných Davidem Sinclairem, na kterých zbytek skupiny pracoval a spojil je dohromady, aby vytvořily skladbu na celou druhou stranu alba nazvanou "Nine Feet Underground". Ačkoli, skladba byla zaznamenána v pěti samostatných částech a spojily se spolu, skupina hrála suitu naživo, jak to bylo nakonec představeno na albu, a skladba se stala populární v jejich živém setlistu. Album bylo vydáno v dubnu 1971, a přestože se neukázalo v žebříčcích, vytvale bývá od té doby vydáváno či remasterováno několikrát na CD. Pozoruhodný digitální remaster udělal v roce 2011 Steven Wilson z Porcupine Tree. Skladba "Nine Feet Underground" získala obzvláštní pozornost, když byla pravidelné vysílána v pozních nočních hodinách na FM rádiích během raných 70. let. Album bylo popsáno jako "prakticky bezchybné" a skupina měla slušné vyhlídky pro národní i mezinárodní uznání. V této době byly vztahy uvnitř kapely silné. Vycházeli dobře a zdálo se, že by jako kapela mohli uspět. Navzdory všeobecnému úspěchu alba "In The Land Of Grey And Pink" byla skupina zklamána nedostatkem komerčního úspěchu, protože si myslela, že Decca nepropaguje kapelu správně nebo neinvestuje dostatek peněz. V tomto rozhodujícím okamžiku se Dave Sinclair rozhodl odejít a v srpnu oznámil, že odchází z kapely. Jak vysvětlil později Pye Hastings: "Dave se vyvíjel rychleji než my ostatní a myslím, že jej frustrovalo, když viděl, jak další kapely pochybného talentu získávají větší finanční odměny. Management z toho musel být totálně vedle: skupina se někam dostávala, vydala nové album a hlavní hráč se rozhodne, že odejde". V srpnu 1971 přijal David Sinclair práci v nové kapele Matching Mole bubeníka Soft Machine Roberta Wyatta. Když Sinclair přemýšlel o svém odchodu, později řekl: "Cítil jsem, že celá věc trochu stagnuje... Chtěl jsem hrát s ostatními lidmi, ale musel jsem akceptovat, že s Caravan to bylo buď všechno, anebo nic". Hastings připomíná, že tehdejší "Daveův odchod byla velká rána." Zbývající členové pokračovali společně a Richard Sinclair přizval klávesistu Steve Millera, aby se připojil ke skupině. Millera Richardovi Sinclairovi doporučil Phil, bratr Steveova kytaristy. Tato sestava nešla tak dobře u fanoušků, kteří viděli změnu jazzovějšího pocitu založeného na Stevových klavírních klávesách. Brzy bylo zřejmé, že styl kapely bude jiný. Sinclair a Miller chtěli hrát více jazz-rocku, zatímco Hastings byl frustrovaný tím, že předchozí styl byl zanedbáván, a že bylo "prakticky nemožné" přimět Millera, aby vystupoval ve stylu Davida Sinclaira. Skupina začala nahrávat nové album Waterloo Lily už v říjnu 1971, což znamenalo první použití orchestrální instrumentace, aranžované Hastingsem a jeho bratrem Jimmym, kteří hostovali na předchozích albech. Album vyšlo v květnu 1972, už na něm nebyl jediný důkaz Daveova jedinečného zvuku kláves založeného na jeho Hammond varhanách. Dokonce i starší bratr Pye Jimmy Hastings vypadal, že je nadbytečný, objevil se pouze v "Love In Your Eye" na saxofonua flétnu, převážnou část těchto partů nahrál hostující Lol Coxhill. Od té doby se jim veškeré hudební rozdíly dostaly do hlavy a po koncertu s Genesis v červenci 1972 se kapela rozstěpila. V červenci opustil kapelu Steve Miller, brzy jej následoval Richard Sinclair, který se již připojil k Stevovi v reunionu Delivery, když sestavu doplnili Phil Miller a Pip Pyle. Richard Sinclair později řekl: "Se Stevem v kapele to celkově nefungovalo, protože hudba začala být příliš volná od stylu, jakým hráli Pye a Richard Coughlan." Opětovné vydání tohoto alba u labelu Universal v roce 2001 obsahovalo verze s dvojicí Evans/Austin, včetně zcela nové skladby "Derek’s Long Thing". 3. První reunion... Nebylo žádným překvapením, když se sestava rozpadla, takže Pye Hastings a Richard Coughlan se vzchopili a rozhodovali se, zda pokračovat. Nakonec se Hastings a Coughlan se rozhodli pokračovat jako Caravan. John G. Perry, jehož skupina Gringo podporovala Caravan na jejich turné po Velké Británii na jaře 1971, byl považován za náhradu, ale on se právě připojil k Spreadeagle. Nakonec po představení prostřednictvím přítele přivedli welšského baskytaristu Stuarta Evanse (ex-Thank You). Řada konkurzů pak přivedla klávesistu Dereka Austina (ex-Gass) a Geoffreye Richardsona jako hráče na violu (ex-Spirogyra). Tato sestava neudělala žádné nahrávky, ale hodně začali koncertovat a jejich koncertování je zavedlo na řadu zastávek. Při pobytu ve Francii v prosinci se kromě koncertu účastnili i filmování pro francouzský TV program "Rockenstock". Nahrané skladby "He Who Smelt Dealt It" a "The Love In Your Eye" se do vysílání dostaly 2. ledna 1973. Ještě před vánocemi Caravan vstoupili do studio, aby až do ledna 1973 nahrávali nové album. Dne 23. ledna 1973 odletěli Caravan až do Austrálie na šest koncertů v lednu a počátkem února, kde doprovázeli kapely Slade, Lindisfarne a Status Quo, a navštívili při nich města Auckland, Sydney, Brisbane, Perth, Adelaide a Melbourne. Po dokončení australského turné ale Stuart Evans a Derek Austin odcházejí a připojil se John G. Perry na baskytaru a zpěv, kterého Pye pozval do kapely. Perry se ale chopil baskytary a tak Dave Sinclair souhlasil, že se znovu připojí v roce 1973 k vytvoření alba a zúčastní se turné, které bude následovat. Kapela jako kvartet vstupuje po velikonocích do studia Decca Studios, aby znovu natočila album. Dave Sinclair se znovu připojil, když opustil Hatfield and the North a hraje na novém albu, jehož vydání bylo plánováno na květen. Nahrávání se ovšem vlivem koncertování prodloužilo. V této sestavě bylo výsledkem album nazvané "For Girls Who Grow Plump In The Night" z října 1973, které bylo přijato příznivým ohlasem a s velkým úspěchem, a ukázalo, že skupina by mohla přežít ztrátu spoluvokalisty Richarda Sinclaira. Album bylo návratem dřívějšího stylu a prakticky každou skladbu napsal Pye Hastings. Jimmy Hastings reprizoval jeho roli aranžéra a organizátora spolu s Martynem Fordem a Johnem Bellem, zatímco Mike Ratledge ze Soft Machine přispěl instrumentální skladbou "Backwards" jako součást proměny. The New Musical Express popsal album jako "Vynikající popovou hudbu, plnou vkusu, řemeslného zpracování a tvrdé práce". Melody Maker zašel ještě dále: "Neexistuje žádná skladba, která by byla méně než uspokojivá. Žebříčkové album, doufáme: kapela si zaslouží šanci." Kapela poté dostala příležitost vyzkoušet si něco trochu jiného a v únoru v AIR Studios začala nahrávat album s orchestrem New Symphonia, pro které Pye napsal několik nových melodií. Simon Jeffes z Penguin Cafe Orchestra zařídil část hudby, převážnou část setlistu aranžoval Martyn Ford s přispěním Dona Goulda. Martyn vše dirigoval. Zkušební doba byla pouze 6 hodin! Album ukázalo kapelu v plném rozletu a dalo Geoffrey Richardsonovi ukázat svůj talent a pro něj možnost rozšířit dřívější verze písní. Toto živé album "Caravan & New Symphonia" vyšlo 19. dubna 1974. V červenci 1974 po vydání "New Symfonia" John G. Perry odešel hrát s Quantum Jump, zůstal však až do dokončení britského turné. Poslední vystoupení odehrál s kapelou 3. července 1974 v Lyceum, Londýn, kde je doprovázeli Sandgate. Poté byl nahrazen Mikeem Wedgwoodem (ex-Curved Air). V září 1974 kapela odletěla do Spojených států, kde po celý říjen a listopad koncertovala. Při některých koncertech se doplňovali s kapelami Weather Report, Fairport Convention a The Climax Blues Band. S Daveem Sinclairem, který se v kapele znovu etabloval, vzniklo následující album "Cunning Stunts", jehož nahrávání skončilo v květnu 1975. Původně mělo mít název "Toys In The Attic", ale předešli je Aerosmith, tak si museli vystačit s názvem "Cunning Stunts". Album vyšlo 25. července 1975 a projevilo se na něm mnohem více skládání písní Davea Sinclaira a snad i díky tomu vystoupalo na pozici #50 ve Velké Británii a stalo se malým hitem v USA, kde dosáhlo na pozici #124. Po jeho vydání kapela vyrazila na dvě turné po Americe a v jednom období bylo album nejrychleji prodávaným importem v San Francisku. Bylo to zároveň poslední album vydané u labelu Decca, které předcházelo řadě dalších problémů v kapele. Toulavá povaha Davida Sinclaira jej opět odvedla od skupiny, když bylo album nahráno, a na jeho místo v červenci nastoupil Jan Schelhaas, který hrál v National Head Band. Sinclair však splnil předchozí závazky s Caravan až do konce června, plánované americké turné bylo odloženo na červenec, což mělo za následek další koncerty ve Velké Británii. Dave Sinclair se poté rozhodl založit kapelu se svým bratrancem Richardem, který nedávno opustil Hatfield and the North. K nim se připojili John Murphy na kytaru a Les Feast na bicí. Skupina podepsala novou smlouvu s BTM Records od Milese Copelanda a hned v lednu 1976 začala nahrávat další album, které pokračovalo mezi koncertováním. Album nazvané "Blind Dog At St. Dunstans" vyšlo 23. dubna 1976 pro nový label Arista a mělo opět pozitivní recenze, dokonce přineslo další menší hit, ale skupina se již pohybovala mimo převládající hudební trendy. Melody Maker podrobně analyzoval nahrávku a uvedl: "Toto je vynikající dílo, protože Coughlanovy pohánějící bicí odhalily jeho pečlivé řemeslné zpracování. Caravan má všechny atributy: dobré muzikantství, silné písně, nápaditou scénickou show. Zůstávají jednou z našich nejkompetentnějších kapel a nakonec získají jako takoví uznáni, i když jim to bude trvat další desetiletí". Na evropském turné na jeho propagaci bylo možno dočasně spatřit hostujícího Davea Sinclaira, který sdílel klávesové povinnosti s Janem Schelhaasem. Geoff Richardson se zpočátku neobjevil kvůli koncertním závazkům s kapelou Johna G. Perryho Sunset Wading v Evropě, ale po jeho zrušení se nakonec se připojil i on. V listopadu byla vydána kompilace "Canterbury Tales". V prosinci ale kapelu opustil Mike Wedgwood a byl už v lednu 1977 nahrazen Dekem Messecarem. Dave Sinclair se dočasně vrátil podpořit kapelu na turné, aby pomohl propagovat "best of" kompilaci od Decca. V únoru kapela vstoupila do Utopia Studios, London, a začala nahrávat desku "Better By Far", se kterou pokračovala ještě v březnu. Album bylo vydáno 26. července 1977 pod názvem "Better By Far". Navzdory velké podpoře se Caravan nyní snažila udržet úroveň podpory, kterou si dříve užívali, ale příchod punku způsobil, že kapely, jako je Caravan, byly najednou přebytečné, stýly za pozornost od vydavatelství. Dokonce i věrný Geoffrey Richardson se rozhodl odejít, protože mu začaly přicházet požadavky na studiovou práci a 14. dubna 1978 kapelu opustil. Jan Schelhaas a Dave Sinclair se v srpnu připojili ke kapele Camel na jejich světové turné propagující album "Breathless".Kapela znovu rozštěpila. Skoro po roce nečinnosti se v říjnu 1979 Caravan reformovali v sestavě Pye Hastings, Geoff Richardson, Dave Sinclair, Richard Sinclair a Richard Coughlan. Po pokusu o nahrání živého alba vypadl ze sestavy Richard Sinclair a byl nahrazen Dekem Messecarem. Skupina se rozhodla zrušit živé album, když se dozvěděla, že studiové album lze nahrávat se stejným rozpočtem. Členové Dave Sinclair a Geoff Richardson přispěli ke skladatelským povinnostem spolu s hlavním skladatelem Pye Hastingsem. Pod svá křídla si je vzal bývalý manažer skupiny Terry King a podepsal s nimi smlouvu se svým vlastním labelem Kingdom Records. Brzy poté vychází živé album "The Best Of Caravan Live" z koncertu 1974 v Croydonu, ale vyšlo pouze ve Francii. Studiové album pod prostým názvem "The Album" vyšlo až 31. října 1980. Materiál se pohyboval ve směru kratších písní a více mainstreamové instrumentaci než u předchozích alb. S Daveem Sinclairem v závěsu a hostováním Geoffrey Richardsona poté zvládli několik prestižních vystoupení, včetně vyprodaného sálu v londýnském Dominion Theatre. Jedinou provedenou propagační akcí bylo vystoupení ve francouzské televizi na podporu singlu "Heartbreaker" vydaného ve Francii. Vystoupení Caravan bylo ale přerušeno zprávou o neúspěšném atentátu na Jana Pavla II. v Římě. Všechno však opět nějako utichlo a skupina šla do další pauzy, i když v červenci 1982 vyšlo reunionové album s názvem "Back To Front", na kterém se představila původní sestava Caravan ve složení Richard Coughlan, Pye Hastings, Richard Sinclair a David Sinclair (poslední album, které tato sestava nahrála, bylo "In The Land Of Grey And Pink" z roku 1971), doplněná u některých skladbách Mel Collinsem na saxofon. Členové kapely už v té době nebyli v hudbě na plný úvazek. Jediným významným datem bylo vystoupení v Marquee Club v roce 1983 při 25. výročních oslavách klubu a "závěrečný" koncert v Canterbury v Christchurch College v roce 1985. Caravan byli do značné míry v nečinnosti až do konce 80. let. 4. Další reunion a současnost V roce 1990 dávala Central TV sérii koncertů zaměřených na kapely ze 70. let a díky úsilí Richarda Sinclaira, původního basisty, se znovu prvotní sestava Caravan dala dohromady pro toto jednorázové televizní vystoupení. Pro zahřátí si zahráli Caravan v červnu 1990 na Canterbury Festival, po němž v červenci následovalo koncertní nahrávání v Central Studios před 400 fanoušky, kteří teprve zjišťovali, co se děje. Nejpravděpodobnějším výsledkem byl koncert, který se konal v září na střední škole Old Buckenham High School v Norfolku, kterého se prostřednictvím vytrvalé a odhodlané reklamy zúčastnilo 650 lidí, přičemž mnoho dalších nebylo schopno získat lístky. Následovalo malé množství úspěšných koncertů, včetně samozřejmě triumfálního návratu do Old Buckenham v roce 1991. To vše oživilo opět kariéru kapely. Jelikož se členové kapely soustředili na další pokračování, bylo nevyhnutelné, aby se věci znovu uklidnily. Přidal se k tomu i odchod Richarda Sinclaira k dalším hudebním projektům. Nahradil jej Jim Leverton, dlouholetý Geoffreyův přítel, když se Geoffrey Richardson znovu připojil ke skupině. Objevení starých pásek, které zbyly po nahrávání v roce 1977 ještě s Richardem Sinclairem na baskytaru, vedlo k oživení zájmu o kapelu a vydání tohoto materiálu pod názvem "Cool Water" v roce 1994. Pye Hastings a Dave Sinclair měli natočit několik živých koncertů s kapelou Mirage, a proto byli "připraveni" na návrh HTD Records nahrát zbrusu nové album Caravan. V sestavě Pye Hastings, Richard Coughlan, Dave Sinclair, Geoffrey Richardson a Jim Leverton na basu bylo natočeno nové album "Battle Of Hastings", které vyšlo na podzim 1995. Pro Caravan to znamenalo skutečný návrat do formy, kdy se skladby Pye Hastingse vrátily zpět k jejím nejlepším a příspěvek Davea Sinclaira na klávesy, plus jeho skladatelská schopnost byly evidentní v parádní písni "Traveling Ways", která nakonec získala ohlas v rozhlasovém vysílání v Británii a také se objevila v irské Top 40 jako charitativní singl zaznamenaný skupinou studentů středních škol. V dubnu 1996 vyšla další nahrávka Caravan, remake rané klasiky s názvem "All Over You". Aby ukázali, že kapela se tentokrát opravdu vrací, bylo připraveno podzimní turné, ale Geoffrey Richardson byl nedostupný pro koncertování s francouzskou zpěvačkou Renaud. To mělo za následek návrat Jimmyho Hastingse na saxofony a flétny, připojení Simona Bentalla na perkuse a Douga Boylea na sólovou kytaru. Jim Leverton, který se již objevil v "Battle Of Hastings", byl stále v sestavě. Už od prvních zkoušek bylo zřejmé, že tato nová sestava dala kapele opravdový impuls: Simon přinesl to nejlepší z bubeníka Richarda a ohromující kytarová práce Doug Boyle dala Pyemu nový život. Jak tehdy Pye řekl: "To nám umožnilo rozšířit a obměnit naše písničky. Doug Boyle je silný hráč, který toho tolik přidal a je to jako závan čerstvého vzduchu. Já jsem jen rytmický kytarista a moje pozice je jako vůdce, skladatel a koordinátor - nejsem hvězdou kapely!" Na koncerty, které se konaly, přicházely smíšené reakce. Jejich propagace byla děsivá, což mělo za následek zrušení tří vystoupení. Ačkoliv jinde zase bylo přijetí velmi dobré a v londýnské Astorii měli přibližně 1 000 fanoušků, kteří si vyžadovali více. Důvěra rostla a v roce 1997 byl návrat do Astorie doprovázen dvěma úspěšnými koncerty v Holandsku, pořádanými Jasperem Smitem, který vede Evropský fanklub, a koncertem v Dublinu. Geoffrey Richardson se v září 1997 vrátil zpátky do sestavy. V roce 1997 bylo vydáno živé album koncertu Astoria a v květnu 1998 se v hotelu Park v Diss v Norfolku uskutečnilo bouřlivé vyprodané vystoupení, stejně jako návštěvy Holandska a Německa. Label Hux Records také vydaly dva svazky živého materiálu zaznamenaného v BBC v 70. letech. Opětovné koncerty v Diss a Astorii v roce 1999 potvrdily vzestup Caravan, zejména v počtu nových a mladších fanoušků, kteří nyní sledují skupinu. Skupina pokračovala v koncertování i počátkem 21. století. Rovněž dosáhli celkem stabilních prodejů a fanoušci je podporovali spolu se Stuartem Maconie a jeho "Freak Zone" show na BBC 6 Music. Oživení pokračovalo a v létě roku 2002 se Caravan triumfálně vrátili do USA, kde koncertovali na NEARFest v New Jersey před vyprodaným a zbožňujícím publikem. Poté následovaly dva koncerty v Quebecu, z nichž na jednom představil Caravan zahranou verzi "For Richard" spolu s orchestrem pod vedením Martyna Forda. Odchod Davea Sinclaira koncem léta 2002, v polovině nahrávek nového alba, nebyl pro kapelu ani pro Davea šťastnou situací. Opětovný příchod Jana Schelhaase po jeho nepřítomnosti trvající 23 let přinesla kapele přinejmenším nový impuls, což vedlo k dokončení nového alba "The Unaproved Breakfast Item", které vyšlo v září 2003. s velmi příznivým ohlasem. Kapela koncertovala po celém světě v letech 2004-2005. V listopadu 2004 odehráli koncert v Bloomsbury Theatre v Londýně na oslavu jejich 35. výročí. Koncert, který byl zaznamenán na DVD, uvedl i Jimmyho Hastingse a zahrnoval krátký akustický set, vůbec první v historii Caravan! Po nezapomenutelném koncertu na festivalu Isle of Wight v červnu 2005 uspořádali Caravan svůj poslední koncert v Německu dne 19. června 2005. Od té doby byly živé koncertní plány odloženy kvůli špatnému zdraví Richarda Coughlana. Doug Boyle opustil kapelu v roce 2007. V roce 2007 byla vydána archivní sbírka BBC relací z let 1968-1975 nazvaná "Show Of Our Lives". V roce 2010 Pye Hastings oznámil, že skupina pokračuje v činnosti v očekávání jednorázového koncertního nahrávání v Metropolis Studios pro ITV, které se uskutečnilo v prosinci 2010. Tehdy zavolal přítel Marka Walkera Martin Davenport, který provozuje webové stránky kapely, a řekl mu, že kapela bude natáčet živé vystoupení pro seriál ITV Legends, ale to už bohužel Richard nemůže hrát na bicí celý koncert. Zeptal se jej, jestli bych měl zájem vypomáhat, dělat nějaké perkuse a bubnovat s Richardem, cehož se Mark jako fanoušek samozřejmě chopil. Ale ještě smutnější bylo, že když přišli zkoušet, Richard vůbec nebyl schopen hrát na bicí, takže si vyměnili role a Mark hrál na soupravu a Richard dělal perkuse. Pro debutové představení byl připraven i nový materiál a ke skupině se připojil Mark Walker na bicí a perkuse, protože Richard Coughlan, přestože byl ještě stále členem kapely, byl příliš nemocný, aby se vydal na turné se skupinou. Koncert byl obrovským úspěchem, který znamenal další vzrušující kapitolu kapely. DVD z tohoto koncertu vyšlo v květnu 2011 a zkrácený záznam byl uveden na ITV jako součást série Legends. U příležitosti 40. výročí legendárního alba "In The Land Of Grey And Pink" vydala společnost Universal v květnu 2011 luxusní box set. Kapela vyjela s dobře nacvičenou téměř kompletní sadou Grey and Pink na festivaly po celé Evropě a v říjnu na turné v menších sálech po Velké Británii. V roce 2012 došlo ke zpomalení v koncertování kapely, přesto vystoupili na mnoha festivalech po celé Evropě a místní univerzita v Canterbury je ocenila za celoživotní práci díky speciální víkendové akcí Prog Rock, která skončila bitvou kapel a speciálním koncertem Caravan. Kapela byla také hrdá na to, že v Holandsku uspořádala v říjnu svůj vůbec první Caravan Convention uspořádáný Jasperem Smitem z Intercontinental Caravan Campaign. V listopadu 2012 obdrželi Pye Hastings a Geoffrey Richardson čestné stipendium za oddanost místní hudební scéně ve slavné katedrále v Canterbury. V roce 2013 se u příležitosti 40. výročí stejně legendárního alba "For Girls Who Grow Plump In The Night" (1973) kapela v lednu vrátila zpátky na exkluzivní turné po Velké Británii a znovu objela i řadu festivalů po celé Evropě. V zimě 2013 se kapela vrátila do studia poprvé po 10 letech po velmi úspěšné kampani na financování davu prostřednictvím PledgeMusic. Hastings prohlásil, že "nyní se můžete stát součástí celého procesu tak, že se zavážete podporovat tento projekt". Další evropské festivaly a místní vystoupení na Whitstable's East Quay ukončily živé vystupování kapely pro rok 2013, umožnily však exkluzivní debut pro některé nové písně. Později v témže roce následovalo ohlášení nového alba. Dne 1. prosince 2013 zemřel zakládající člen Richard Coughlan, který byl několik let ve špatném zdravotním stavu. Jeho pohřeb se konal v Canterbury 20. prosince 2013. V prohlášení kapela uvedla, že "jeho jedinečný styl hraní a skvělá osobnost budou velmi scházet". Prosinec 2013 přinesl smutnou událost, když rodina, přátelé a fanoušci po celém světě ztratili po dlouhé nemoci zakládajícího člena a bubeníka Richarda Coughlana. Richard bude všem, kdo jej znali, velmi chybět. Jeho odkaz s Caravan a The Wilde Flowers bude žít navždy. Kapela vydala 24. února 2014 své zcela nové album s názvem "Paradise Filter", které bylo možné získat pouze díky nezávislému financování fanoušků a příznivců prostřednictvím velmi úspěšné kampaně PledgeMusic. Ve dnech 2. - 4. května 2014 Caravan zahajovali hlavní festival RoSfest v Pensylvánii v USA. Caravan pokračují v turné po světě a jsou stále velmi vzrušujícím živým vystoupením. V roce 2018 se těšili na oslavu 50. výročí sérií koncertů. Kapela oznámila, že byla pozvána, aby v roce 2019 vystoupila na Fairport’s Cropedy Convention (Formerly Cropredy Festival), který se koná ve dnech čtvrtek 8. - sobota 10. srpna 2019 v Oxfordshire v Anglii a každoročně přiláká až 20 000 diváků. Caravan vystoupili v pátek 9. srpna 2019. Vydávatelství Universal 6. září 2020 vydalo box set s 9 CD "Caravan-The Decca Years (An Antology) 1970-1974". Tato sada 9 CD boxů shromažďuje všechna alba Decca/Deram od Caravan (včetně bonusového materiálu), stejně jako "Fairfield Halls 1974" a "Show Of Our Lives - Live at the BBC 1970-1975". Kapela oznámila mamutí 13-denní britské turné pod názvem "Who Do You Think We are?" na říjen a listopad 2020. Turné se má odehrávat na několika místech, která kapela dosud nehrála. Londýnské vystoupení se koná v prestižní Union Chapel Islington. Kromě toho si kapela zahraje na festivalech v Norsku (květen) a ve Finsku (listopad), také plánuje hrát na podzim ve Francii, Německu a Polsku. Dne 4. července 2020 se konal také na speciální koncert s Procol Harum v Hampton Pool, Middx, UK. Poté ale kapela se smutkem oznámila, že vzhledem k současné pandemické situaci se všechny koncerty Caravan v roce 2020 neuskuteční, ale dobrou zprávou je, že většina z nich byla přeložena na rok 2021! 50. výroční turné In The Land Of Grey And Pink UK bude nyní v říjnu 2021. Pořadateli se podařilo zachovat všechna původní místa plus další vystoupení v Glasgowě. Vystoupení s Procol Harum bylo přeloženo na 3. července 2021. Kapela je velmi zklamaná, že musela letošní data odložit, protože je to lákalo vrátit se na cesty. Aby byla zajištěna nejlepší možná šance, aby se místa mohla znovu rozběhnout, byla data přeložena na říjen 2021. Legenda progresivního rocku Caravan oznámila vydání nového alba "It's None Of Your Business", které má vyjít na CD 8. října 2021, jako vinylové LP 8. listopadu 2021 prostřednictvím Madfish Music. "It’s None Of Your Business" je prvním albem Caravan od alba "Paradise Filter" z roku 2013 a obsahuje devět nových písní a jednu instrumentální skladbu, do jisté míry ovlivněnou událostmi a omezeními, která společnost za posledních 18 měsíců byla nucena zavést. Zakládající člen Pye Hastings (kytara/zpěv) zůstává jako hlavní světlo a hlavní skladatel Caravan. Geoffrey Richardson (viola, mandolína, kytara) poprvé hrál s Caravan v letech 1972 až 1981 a vrátil se do sestavy v roce 1995. Jejich předchozích 14 studiových alb a četné živé nahrávky dokázaly přilákat velké a věrné publikum a Caravan pravidelně koncertovali až do omezení kvůli pandemie covidu. Album bylo nahráno, jak to omezení umožňovalo, "staromódním způsobem" mezi 24. červnem a 4. červencem 2021 v Rimshot Studio, Bredgar poblíž Sittingbourne. "Když sedíme v kruhu a máme kontakt z očí do očí, byla nutná velká zvuková místnost," vysvětlil Pye Hastings. "Dávám přednost této metodě, protože můžete myšlenky navzájem odrazit, jakmile se objeví, a hlasové povzbudit, když celá věc začne klapat. A je mnohem užitečnější, když si můžeme navzájem odporovat osobně než po telefonní lince nebo e-mailem. To je něco, v čem jsme všichni velmi zkušení, to mi věřte!" Tato sounáležitost charakterizuje "It's None Of Your Business" s vřelostí a humorem značky Caravan a také citlivostí odrážející dobu, ve které žijeme. Usadí vás typicky rozmarné příběhy Caravan "Down From London" a "If I Was To Fly", upřímé a uštěpačné "Spare A Thought" a "Every Precious Little Thing", která naopak potěší návratem k normálu. "Spare A Thought" je píseň, která, jak doufám, přinutí lidi, aby si pamatovali ty nešťastníky, kteří byli zasaženi pandemií," vysvětluje Hastings. "All Those People Who Denied" se vztahuje k idiotům, kteří nedodržují vědecké rady. "Zlobím se na to a verš "Jistě jsou zajímavé časy" odkazuje na staré čínské přísloví: "Můžeš žít v zajímavých časech?" Texty mohou být někdy mojí Achillovou patou, když se snažím najít něco smysluplného, o čem bych mohl psát. Ale sedět před prázdnou obrazovkou a všude kolem zuřila pandemie, bylo těžké nenechat se ovlivnit strašlivými událostmi, které se dějí. Lockdown určitě zaměřil mysl, když šlo o psaní textů." Jejich rozsáhlá kariéra je oslavována v honosné sadě 37 disků s názvem "Who Do You Think We Are", která právě vyšla u Madfish. Hudba Caravan byla rafinovaná, melodická a zřetelně dobrodružná a byla produktem své doby. Ale bylo to také transcendentní, protože alba jako jejich bezejmenný debut z roku 1968, album z roku 1970 "If I Could Do It Again, I'd Do It All Over You" a "In the Land Of Grey And Pink" z roku 1971 se záhy stala klasikou rodícího se stylu prog-rock.

Současná sestava: Pye Hastings - Guitars, Vocals (1968-1978, 1980-1985, 1990-1992, 1995-present) Geoffrey Richardson - Guitars, Viola, Violin (1972-1978, 1980-1981, 1995-1996, 1997-present) Jan Schelhaas - Keyboards (1975-1978, 2002-present) Jim Leverton - Bass (1995-present) Mark Walker - Drums, Percussion (2010-present) Bývalí členové a hosté: Doug Boyle - Acoustic Guitars, Lead Guitar (1996-2007) Richard Coughlan - Drums, Percussion (1968-1978, 1980-1985, 1990-1992, 1995-2013; his death) Dave Sinclair - Keyboards (1968-1971, 1973-1975, 1980-1985, 1990-1992, 1995-2002) Jimmy Hastings - Alto & Soprano Saxophones, Flute, Clarinet flute, saxophone (1996-1997) Simon Bentall - Percussion (1996-1997) Peter 'Pete' Bardens - Organ (1994-1996) Steve Adams - Guitars (1994-1996) Rick Biddulph - Bass (1994-1996) Richard Sinclair - Bass, Vocals (1968-1972, 1981-1985, 1990-1992) Dek Messecar - Bass (1976-1978, 1980-1981) John Murphy - Guitars (1978-1979) Les Feast - Drums (1978-1979) Mike Wedgwood - Bass (1974-1976) John G. Perry - Bass (1973-1974) Derek Austin - Keyboards (1972-1973) Stuart Evans - Bass (1972-1973) Steve Miller - Keyboards (1971-1972) Andy Ward - Bass (1972-1973)

leden 1968 - 7. srpen 1971	8. srpen 1971 - 25. červenec 1972	26. červenec 1972 - 4. únor 1973
Richard Sinclair - Vocals, Bass David "Dave" Sinclair - Organ Julian "Pye" Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums	Richard Sinclair - Vocals, Bass Julian 'Pye' Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Steve Miller - Keyboards, Organ	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Stuart Evans - Bass Derek Austin - Organ Geoffrey Richardson - Viola
5. únor 1973 - březen 1973	březen 1973 - 3. červenec 1974	4. červenec 1974 - 14. červen 1975
Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Geoffrey Richardson - Viola John G. Perry - Vocals, Bass	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Geoffrey Richardson - Viola John G. Perry - Vocals, Bass Dave Sinclair - Organ	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Geoffrey Richardson - Viola Dave Sinclair - Organ Mike Wedgwood - Bass
15. červen 1975 - červenec 1975	červenec 1975 - listopad 1976	listopad 1976 - prosinec 1976
Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Geoffrey Richardson - Viola Mike Wedgwood - Bass Dave Sinclair - Organ John Murphy - Guitars Les Feast - Drums	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Geoffrey Richardson - Viola Mike Wedgwood - Bass John Murphy - Guitars Les Feast - Drums Jan Schelhaas - Organ	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Geoffrey Richardson - Viola Mike Wedgwood - Bass John Murphy - Guitars Les Feast - Drums Jan Schelhass - Organ Dave Sinclair - Organ
prosinec 1976 - leden 1977	leden 1977 - 14. duben 1978	15. duben 1978 - srpen 1978
Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Geoffrey Richardson - Viola John Murphy - Guitars Les Feast - Drums Jan Schelhass - Organ Dave Sinclair - Organ	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Geoffrey Richardson - Viola John Murphy - Guitars Les Feast - Drums Jan Schelhass - Organ Dave Sinclair - Organ Dek Messecar - Bass	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums John Murphy - Guitars Les Feast - Drums Jan Schelhass - Organ Dave Sinclair - Organ Dek Messecar - Bass
září 1978 - říjen 1979	říjen 1979	říjen 1979 - listopad 1981
Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums John Murphy - Guitars Les Feast - Drums Dek Messecar - Bass	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Richard Sinclair - Vocals, Bass Dave Sinclair - Organ Geoffrey Richardson - Viola	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Dave Sinclair - Organ Dek Messecar - Bass Geoffrey Richardson - Viola
listopad 1981 - říjen 1984	leden 1990 - listopad 1994	listopad 1994 - 1996
Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Dave Sinclair - Organ Richard Sinclair - Vocals, Bass	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Dave Sinclair - Organ Richard Sinclair - Vocals, Bass Jimmy Hastings - Sax, Flute	Dave Sinclair - Organ Jimmy Hastings - Sax, Flute Peter 'Pete' Bardens - Organ Steve Adams - Guitars Rick Biddulph - Bass Andy Ward - Drums Pye Hastings (only as "guest")
1996 - říjen 1996	říjen 1996 - 1997	1997 - 2002
Pye Hastings - Vocals, Guitars Dave Sinclair - Organ Jimmy Hastings - Sax, Flute Richard Coughlan - Drums Jim Leverton - Bass	Pye Hastings - Vocals, Guitars Dave Sinclair - Organ Jimmy Hastings - Sax, Flute Richard Coughlan - Drums Jim Leverton - Bass Doug Boyle - Guitars Simon Bentall - Percussion	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Dave Sinclair - Organ Jim Leverton - Bass Doug Boyle - Guitars Geoffrey Richardson - Guitar, Viola, Violin
2002 - 2007	2007 - 2010	2010 - 2013
Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Jim Leverton - Bass Doug Boyle - Guitars Geoffrey Richardson - Guitar, Viola, Violin Jan Schelhass - Organ	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Jim Leverton - Bass Geoffrey Richardson - Guitar, Viola, Violin Jan Schelhass - Organ	Pye Hastings - Vocals, Guitars Richard Coughlan - Drums Jim Leverton - Bass Geoffrey Richardson - Guitar, Viola, Violin Jan Schelhass - Organ Mark Walker - Drums, Percussion
2013 - dosud
Pye Hastings - Vocals, Guitars Jim Leverton - Bass Geoffrey Richardson - Guitar, Viola, Violin Jan Schelhass - Organ Mark Walker - Drums, Percussion

Pye Hastings (rodným jménem Julian Frederick Gordon Hastings) (narozen 21. ledna 1947, Tomnavoulin, Banffshire, Scotland) Guitars, Vocals Byl členem kapel: Wilde Flowers (1965-67), Caravan (1968-dosud) Pye Hastings je britský zpěvák, kytarista a hudební skladatel. Byl členem skupiny The Wilde Flowers a od roku 1968 působí v kapele Caravan, ve které hraje dodnes. Spolu s bubeníkem Richardem Coughlanem je jediným stálým členem skupiny. Pye Hastings se narodil v roce 1947 v Taminavoulin, Banffshire, Skotsko, a vyrůstal v Canterbury v Kentu. Je kytaristou a zpěvákem kapely z canterburské scény Caravan a je bratrem Jimmyho Hastingse. Hastings je samozřejmě přezdívka (legenda o něm říká, že znamená "miluje své jídlo horké"!, jeho skutečné příjmení je Julian Frederick Gordon Hastings. Rodina Hastingsova se přestěhovala ze Skotska do Lyddena v Kentu, když bylo Hastingsovi deset let. Později navštěvoval veřejnou školu v Pilgrims. V roce 1963 opustil školu po tom, co bylo původně plánováno jako krátká dovolená, která se nakonec prodloužila na celý rok pobytu ve Španělsku a Maroku! V Canterbury pak prošel řadou dočasných zaměstnání, včetně pojišťováka, čili obchodního zástupce pojišťovny. V té době začal Hastings hrát na kytaru, když se spojil s Kevinem Ayersem, který se v té době randil s jeho sestrou Jane. Vybaven Kevinovou kytarou se nakonec ocitl na konkurzu u The Wilde Flowers na rytmickou kytaru, krátce poté, co Richard Sinclair zanechal tuto pozici opuštěnou. Nakonec mu bylo nabídnuto, aby se k nim připojil a poprvé vystoupil na jevišti s kapelou (vůbec s nějakou kapelou) dne 24. června 1966 v soutěži rockové hudby Radio London, která se konala v sále Dreamland Ballroom v Margate. Nakonec to byl i poslední koncert Roberta Wyatta s The Wilde Flowers předtím, než odešel do Soft Machine. The Wilde Flowers pokračovali až do následujícího léta. Bohužel v tomto období nebyly nahrány žádné nahrávky, protože kapela s tvorčím úsilím upustila od svého původního materiálu ve prospěch přehrávání coverů. Poté, co Brian Hopper volal další den, zbývající členové The Wilde Flowers - Hastings, Richard Coughlan, David Sinclair a basák Dave Lawrence - zůstali pospolu v tom, co se vyvinulo v Caravan. Lawrence samozřejmě nahradil Richard Sinclairem, nyní na basu a vokály. Hastings přišel na jméno Caravan, když pohlížel na skupinu jako na "karavan hudebních nápadů" a skldal i většinu materiálu kapely, s výjimkou "In The Land Of Grey And Pink" (1971) a "Cunning Stunts" (1975), kde napsal pouze jednu a resp. dvě písně. Ve skutečnosti se Hastings vždycky choval spíše jako skladatel než kytarista. "Jsem více v kapele, když hraji společně, než jako sólista," říká. Jako textař má tendenci být docela líný a obecně píše slova k písním skoro na poslední chvíli, někdy i ve studiu. Překvapivě to ale vedlo k některým velmi nezapomenutelným písním (a několika málo méně nezapomenutelným) s enigmatickými a někdy "riskujícími" texty. Pozoruhodnými příklady jsou skldaby "The Dog, The Dog", "He's At It Again", "Memory Lain, Hugh" a "Behind You". Během pauzy v činnosti Caravan v roce 1979, seHastings pustil se do zrušeného sólo projektu, který byl nakonec opět odstaven, když se skupina se reformovala později téhož roku. Několik skladeb bylo nahráno se členy Gordon Giltrap Band a Jimmym Hastingsem, čtyři z nich se později objevily na CD "Cool Water" z roku 1994. Po rozpadu Caravan v roce 1982 Hastings pokračoval v psaní písní, ale přesto, že se v letech 1990-1992 zreformovala kapela, neuvažoval o tom, že by je nahrál až do roku 1994, kdy mu bylo nabídnuto smlouva na sólovou desku od společnosti HTD Records. Mezitím založil vlastní firmu na pronájem, zvěčněnou v písni Richarda Sinclaira "Only The Brave". Při plánování tohoto projektu s pracovním názvem How Large Is Your Barge?, který měl být zaznamenán s bývalými členy Caravan, tak s některými dalšími hudebníky, Hastings se zúčastnil katastrofálního turné Mirage v prosinci 1994, vedle Davida Sinclaira a Jimmyho Hastingse, stejně jako bývalých členů Camel Petera Bardense a Andy Warda. Měl vlastně status "zvláštního hosta", který hrával jen při číslech od Caravan jako "Nine Feet Underground", "For Richard" a ve směsích různých skladeb. Obzvláště hořká píseň "Liar", z následujícího alba Caravan "Battle Of Hastings", je Hastingsovým svědectvím této neslýchané události. Na jaře roku 1995 se Hastingsův sólový projekt proměnil v nové album Caravan "The Battle of Hastings", po kterém brzy následovalo další album "All Over You", a první britské koncerty kapely po čtyřech letech na podzim roku 1996. Když se ohlédne zpátky na svoji kariéru, Hastings lituje, že Caravan se nestali velice úspěšnými, ale souhlasí s tím, že politikou kapely nebylo sledování komerčního úspěchu, ale vyrovnání "umění" se zábavou. On si vždycky držel svoji hudební víru a filozofii. V roce 1999 vydali Caravan další album přepracovaných oldies "All Over You Too", i když Hastings se zmiňoval o plánech na nový materiál, který měl být nahrán, buď s Caravan nebo v podobě sólového alba. Vlastně "The Battle of Hastings" bylo původně naplánováno jako sólové album, dokud někdo nepřišel s nápadem, uělat to jako nahrávku Caravan. Totéž se nakonec stalo s novým projektem a v roce 2003 se objevilo nové album Caravan "The Unauthorized Breakfast Item". V roce 2017 úspěšně financoval prostřednictvím kampaně PledgeMusic nové album s názvem "Into the Half House". Bylo to před třiceti pěti lety, kdy Pye Hastings založil počátkem roku 1968 Caravan, a kromě několika drobných příspěvků a sólových snah, jeho jedinou hudební aktivitou byli Caravan. Jediný, kdo v sestavě setrval spolu s bubeníkem Richardem Coughlanem, po působivé sérii změn sestavy lze říci, že byl opravdovou tvůrčí silou kapely.

Geoffrey Richardson (celým jménem Peter Geoffrey Richardson) (narozen 15. července 1950, Hinckley, Leicestershire, England) Guitars, Violin, Viola, Cello, Mandolin, Mandola, Kalimba, Flute, Spoons Geoffrey je britský hudebník, hráč na violu a multiinštrumentalista, který je nejznámější svoji prací s kapelami Caravan, Murray Head a Penguin Cafe Orchestra. Richardsonův otec byl hudebník - poloprofesionál. Richardson sám studoval na Winchester School of Art. Profesionálně hraje už od roku 1972, když opustil Winchester School of Art, kdy se připojil ke kapele Spirogyra v roce 1972. Ale skupina se krátce poté rozpadla a připojil se ke Caravan jako hráč na violu. Caravan opustil v roce 1978, ale v roce 1980 se vrátil a hrál na dalších albech. Richardson je i nadále aktivním členem Caravan, cestoval v roce 2011 a vystupoval na plavbě se skupinou v roce 2015. V polovině 70. let se věnoval studiové práci, mimo jiné s Kevinem Ayersem, Café Jacques, Penguin Cafe Orchestra, The Buzzcocks. Později ve své kariéře pravidelně koncertoval a nahrával s Murray Head alba "Between Us" (1979), "Innocence" (1993) a "Pipe Dreams" (1996). Byl robvněž členem původní sestavy Penguin Café Orchestra a pokračoval poté v předvádění PCO hudby s The Orchestra Fell To Earth. Vystupoval také s Bobem Geldofem & The Vegetarians Of Love nebo The Happy Clubsters. Ve Francii hrával a konceertoval s Renaudem mnoho let, rovněž hrál a vystupoval s dalšími umělci jako Khaled, Rachid Taho, Elsa a dalšími. Od roku 1999 pracoval jako multiinstrumentalista s vypravěčem Tony Edwardsem na základních školách v Kentu. V roce 1993 vydal sólové album "Viola Mon Amour", po kterém následovala tři alba s kolegou z kapely Caravan Jimem Levertonem "Follow Your Heart" (1995), "Poor Man's Rich Man" (2000) a "The End Of The Pier Show" (2006). V roce 2011 vydal s Jo Hookem další sólové album "Moving Up A Cloud" a v roce 2016 první album "The Garden Of Love", ke kterému napsal písně a předvedl na něm vokály. Provozoval nahrávací studio Richardsonics v Canterbury ve Velké Británii, kde psal a nahrával smyčcocá aranžmá, znělky a hudební knihovny a vytvářel své vlastní nahrávky nebo pro další hudebníky. Jako studiový hráč spolupracoval na stovkách desek, z nichž některé dosáhly v prodejích stříbrného, zlatého i platinového ocenění. Více na: http://www.geoffreyrichardson.com/

Jan Schelhaas (Narozen 11. března 1948, Liverpool, England) Keyboards, Organ, Piano Je anglický hudebník, známý především jako klávesista z kapel Caravan, kde si získal slávu mezi milovníky hudby v Canterbury během svého tříletého období s Caravan v letech 1975 až 1978 (později se vrátil do kapely na jednorázové koncerty v letech 1983/84), a se skupinou CAMEL. Během své dlouholeté kariéry působil ale i v mnoha dalších kapelách: Caravan (1975-1978, 1983-1984, 2002-souč.) Camel (1978-1981) (Piano, Keyboards) Banzai (1978-1980) Gary Moore Band (1972-1974) Thin Lizzy (1973) National Head Band (1969-1971) Scaffold (1968-1969)v Mike Hart Band Bernie & The Buzz Band V poslední době žije v Preston, United Kingdom. Více na adrese: Jan Schelhaas

Jim Leverton (Narozen 1946, Dover, Kent, England) Bass, Vocals Jim Leverton je anglický profesionální hudebník, jehož kariéra trvá téměř padesát let. Vystupoval mimo jiné jako sideman v Noel Redding, s Jimi Hendrix Experience, s hudebníky jako Steve Marriott, Humble Pie (1982-1983), Ellis, Blodwyn Pig, Fat Mattress, Juicy Lucy, Shut Up Frank, The Loving Kind, The Pollcats a v poslední době i v kapele canterburské scény Caravan. Když v roce 1964 opustil školu ve Folkestonu, strávil Leverton krátkou dobu jako učeň zedničiny, ale nebylo to dlouho předtím, než se rozhodl, že jeho budoucnost je jako hudebník. Začátkem 60. let již pracoval v poloprofesionálních beatových skupinách v Doveru a okolí, včetně působení v The Big Beats (1962-1963). V roce 1964 byl připraven pracovat na plný úvazek v hudbě a připojil se ke skupině The Burnettes z Folkestone, kde hrál na kytaru Levertonův přítel Noel Redding. Rozešli se o 18 měsíců později a vydali snad jen dva singly. Leverton se brzy připojil k další skupině s Noelem Reddingem nazvané The Loving Kind (1965-1967), dříve pod názvem The Lonely Ones. Vydali tři singly pro Pye Records včetně coveru Marvina Gaye "Ain't That Peculiar". Redding opustil kapelu, aby se připojil k Jimi Hendrix Experience, ale The Loving Kind ještě chvíli pokračovali a Leverton pracoval jako studiový hudebník s Tomem Jonesem, Gilbertem O'Sullivanem a Engelbertem Humperdinckem. Když Redding zformoval svoji novou kapelu Fat Mattress (1968-1970), opět se sešel s Levertonem vedle Neila Landona (zpěv) a Erica Dillona (bicí). Kapela koncertovala po Americe a vydala dvě alba. Leverton se připojil k Juicy Lucy (1971), ale po skončení amerického turné odešel, aby si vzal pár měsíců odpočinku. Brzy se vrátil do práce, tentokrát s Ellis (1972), zformovanou bývalým zpěvákem Love Affair Steve Ellisem, včetně klávesového hráče Zoot Money. Pak náslčdovaly dva roky s Hemlock (1972-1973) vedeným Millerem Andersonem. Jejich album "Hemlock" vyšlo na Deram Records v roce 1973 a skupina vystupovala po Velké Británii, Evropě a Americe. Poté spolupracoval na sólovém albu Henryho McCullougha, z čehož se zrodilo celoživotní přátelství. Před koncertem se zpěvákem Frankie Millerem se připojil k Savoy Brown (1974) a vydal s nimi album "The Boogie Brothers". V roce 1975 strávil nějaký čas s kapelou Leo Sayera, poté se připojil k uskupení Joe Brown and the Bruvvers (1976-1977) a znovu se spojil se Zoot Money. V roce 1978 se Steve Marriott, dlouholetý přítel Joe Browna, vydal na jeden ze svých koncertů. Potřeboval basistu/zpěváka, tehdy zaslechl Levertona a přesvědčil Levertona i Browna, aby se připojili ke Steve Marriottovi a Blind Drunk (1978-1979). To byl začátek dlouhého pracovního vztahu s Marriottem až do jeho smrti v roce 1991. Marriott a Leverton byli společně v řadě Marriottem vedených kapel, včetně Steve Marriott and Packet of Three (1980-1991). Album "Majik Mijits" bylo nahráno s Marriottem a Ronnie Lanem a vyšlo v roce 2000. Mnoho živých alb je dodnes k dispozici. V 90. letech se Leverton krátce připojil k reformovaným Blodwyn Pig a od roku 1992 hrál s Rory Gallagherem. Poté se setkal s Geoffreyem Richardsonem. Začali dlouhé a úspěšné koncertní partnerství, v roce 1996 natočili své první album "Follow Your Heart". Mezitím v roce 1995 Richardson, který byl s Caravanem od počátku 70. let, navrhl Levertona jako náhradu. Leverton pak pokračoval v hraní s Caravan a s The Blue Devils v Kentu. Hraje také na baskytaru s Rocky and the Natives, spolu s Andy Newmarkem (bicí), Chrisem Goddenem (kytara), Malcolmem Barnardem (vokály) a Geoffrey Richardsonem (housle). V roce 2013 vyprodukovali debutové album "Let's Hear It/For Old Guys".

Mark Walker (nařozen 16. října 1961, Chicago, Illinois, USA) Drums, Percussion (2010-present) Mark je profesionální hudebník, hráč na bicí a perkuse, který je v současné době členem legendárních Caravan ze 70. let. Kapela oslavuje své 50. výročí v roce 2018, Mark se však připojil až v roce 2010, kdy původní bubeník Richard Coughlan již nemohl hrát. Od té doby koncertoval s kapelou po celém světě, hrál skladby z jejich klasických alb včetně "The Land Of Grey And Pink", v roce 2014 s nimi nahrál nové album "The Paradise Filter". Mark podporuje činely Zildjian, Protection Racket ochranná pouzdra a paličky značky Vic Firth. Mark bubnuje již od svých 6 let a jeho životopis zahrnuje West End Production of Lion King a jako novinář pro britský přední bicí časopis Rhythm přispíval stovkami článků a vedl rozhovory s mnoha nejznámějšími bubeníky na světě, včetně člena Coldplay Willa Championa a legendárního Steve Gadda. Je autorem Xtreme Drums, zábavné příručky hry na bicí pro začátečníky publikovanou Music Sales. Na konci a počátkem 90. let se Mark stal jedním z nejvýznamnějších britských spolupracujících umělců bubenických show, vystupujících na GMTV, BBC1 a Sky a na multikulturních festivalech po celé Velké Británii, včetně pravidelných koncertů na Rhythmsticks Festival v Southbank. Kromě hraní s Caravan nyní organizuje na firemním trhu obrovské bubenické workshopy a přeeváděčky pro více než 50 klientů z FTSE Top 100. Kromě toho provozuje vlastní bubenickou jednotku The Drum Waiters. Spolupracuje v duu s fantastickým bluesovým kytaristou Stevem Morrisonem. Příležitostně hraje pro místní kapelu, kde žije, nazvanou Tar Babies, kde s ním často hraje i často hraje basista Lee Pomeroy (z kapel Steve Hacketta a Ricka Wakemana). Mark byl jedním z původních bubeníků ve West End Production Lion Kinga a členem kapely Jack Dee Show House. Nahrávál v Abbey Road, Air a mnoha dalších špičkových studiích, hrál 5x na Glastonbury Festival na hlavní scéně a účinkoval v Royal Albert Hall, Festival Hall, Edinburgh Fringe, Opera v Monte Carlu a většině všech hlavních míst ve Velké Británii.

Doug Boyle (Narozen 6. září 1962, Buckhurst Hill, Essex) Acoustic Guitars, Lead Guitar Působil nebo půdobí v kapelách: Robert Plant (1987-1992), Caravan (1996-2005), Nigel Kennedy (1994-dosud). Jednou z věcí, které kapele Caravan koncem 90. let/počátkem nového století přinesly jedny z jejich nejlepších výsledků, byla přítomnost vynikajícího kytaristy Douga Boyleho. V kapele, kde kytara vždy hrála nepodstatnou část, jeho doplněk opravdu přinesl něco nového ke zvuku kapely, a verze "Nine Feet Underground", která byla uvedena na živém setu Caravan, byla dostatečným důkazem toho, že Boyle byl perfektní volbou kapely. Doug Boyle vyrůstal v období, kdy na hudební scéně probíhalo mnoho vzrušujících věcí. "Ze zpětného pohledu to byla zlatá éra, hudebně pro mladé vnímavé uši. Beatles a Stones stali v centru dění a většina jejich nahrávek vstoupila do našeho domu (s velkými, zářícími elektrickými kytarami). Moji rodiče se seznámili na hudební škole a poslouchali také Bartoka, Stravinského a desky Milese Davise. Jeho otec byl profesionál, klasický hudebník, hrající na fagot s London Philharmonic Orchestra. Stále si užívám veškerou hudbu, ale pro mě byla elektrická kytara vždycky *TO*!". Boyle začal hrát vážně ve věku 11 let, učil se z různých hudebních knih nebo se zlepšoval poslechem a přebíráním věcí z desek. Začínal s hraním na klavír, ale doopravdu chtěl hrát na kytaru. Jeho rodiče jej ale nenutili nic se učit. Ale už v 11 měl kytaru a cvičil se na písních Beatles a Rolling Stones. "Hezky jsem se na několik málo let uzamkl, inspirovan v různých časech hráči jako Hendrix, Blackmore, McLaughlin a Holdsworth." Než v 16 opustil školu, už chtěl být umělcem a hudba byla tou oblastí, o kterou měl zájem. Poté, co opustil školu, vytvořil Boyle několik dalších kapel během příštích pár let - "zkoušel různé hudební styly...". První koncert s kapelou byl v Queen's Theatre v Hornchurch v sobotu 13. 1976, když vstoupili do soutěže amatérských rockových skupin. Tehdy porazili Flying Tigers s Billy Braggem jakož i Iron Maiden! Ve věku od 16 do 23 let pracoval v obchodě s fotoaparáty v Bond Street v Londýně a večery trávil zkoušením a hráním s ostatními kapelami. Nakonec mu byla nabídnuta práce sólového kytaristy v kapele bývalého zpěváka ex-Led Zeppelin Roberta Planta. Objevil se na albech "Now And Zen" (1988) a "Manic Nirvana" (1990) - kde byl spoluautorem pěti písní - a hodně koncertoval po celém světě v letech 1987 až 1992, včetně tří dlouhých severoamerických turné květen-červenec 1988, říjen-prosinec 1988 a květen-listopad 1990. Byla to zkušenost, která v Boyleovi zanechala kontrastní vzpomínky. "Robert respektoval skutečnost, že mohu hrát, ale ne že bych se měl snažit najít svůj vlastní styl. Z mé strany jsem byl v té době docela arogantní a nekompromisní a nerespektoval jsem fakt, že mi platí peníze na to, co považoval za správné! ... Nakonec mě vyřadili z kapely." Nicméně hrál na dvou skladbách a byl spoluautorem dalších dvou na Plantově albu "Fate Of Nations" z roku 1993. Pak působil několik let na volné noze - studiové nahrávky, příležitostné koncerty apod. - včetně turné a nahrávání s proslulým houslistou Nigelem Kennedym. "Nigela jsem potkal se svou přítelkyni Jacquie Turnerovou, která chodila s Roy Harperem. Byl to pro mě nesmírně uspokojující koncert, který pokrýval obrovskou škálu hudby a využíval i neobvyklé skupiny nástrojů (akordeon, hoboj, fagot aj.) stejně jako kombinace improvizací s velmi uspořádanými a komplikovanými úseky, poněkud ve stylu "Canterbury". Tato spolupráce byla obnovena na jaře roku 1998, kdy se Boyle připojil ke Kennedyho skupině na evropské turné. Mezi jeho dalšími aktivitami byly živé koncerty s ženskou skupinou Never The Bride, na jejichž eponymním debutovém albu hrál v roce 1995. V září 1996 se Doug Boyle připojil ke kapele Caravan, aby si vyzkoušel své první turné po několik let. Zpočátku to bylo jako dočasná "náhrada" za chybějícího člena Geoffreyho Richardsona, který byl zaneprázdněn dalšími závazky. Ale všichni v kapele byli s tímto přírůstkem tak šťastní, že David Sinclair dokonce zahlásil "jak je skvělé mít končně dobrého kytaristu!", než se nyní stal plnoprávným členem. Pokud jde o to, jak byl Boyle přijat, Pye Hastings jej viděl hrát na koncertu a po rozhovoru s ním si uvědomil, že mají hodně společného, zejména skutečnost, že Boyle je fanouškem hudby Caravano, i když byl příliš mladý, aby viděl, jak skupina hrála živě v době jejího rozkvětu. "Nemohu si vzpomenout, když jsem poprvé slyšel Caravan," říká Boyle, "ale vzpomínám si, že jsem byl ohromen kombinací náladových písňových forem spojených s dlouhými evokujícími instrumentálními party a opravdu inspirativní klávesovou práci. Myslím, že síla hudby vychází z její jedinečné fonetické identity a smyslu otevřených prostorů spojených s intimitou. Stejně jako u většiny "Canterburské" hudby se zdá, že existuje na místě mimo trendy a machinace hudebního průmyslu - čistá... Od té doby jsem fanouškem. Moje oblíbená alba jsou "In The Land Of Grey And Pink" a "For Girls Who Grow Plump In The Night"." Ale Boyle není jen fanouškem Caravan. Je také milovníkem celé scény v Canterbury. "Já miluju také hudbu Egg, Hatfield a National Health. Dave Stewart a Mont Campbell jsou nesmírně důležití hudebníci, pokud jde o mě, stejně jako Phil Miller, s nímž někdy hrávám. Jeho kompozice, třebaže jsou dojímavé, jsou zároveň čertovské na naučení a na odehrání. Velmi příjemná výzva. Všichni tito lidé mi zůstávají inspirací a cítím se opravdu privilegovaný, že jsem s některými z nich mohl hrát, neměl bych také zapomenout na kapely Henry Cow a Soft Machine. Něco co spojuje tyto lidi, je záměr vytvořit hudbu bez omezení a limitů labelů, jako je rock, jazz nebo klasika. Existuje čistě pro vlastní potřebu pod pláštíkem ART." Předtím se objevil na živém setu "Canterbury Comes To London" a druhou sérií rearanží na "All Over You Too", na kterém si zahrál prominentně, vytvořil v roce 2003 svůj vlastní debut s Caravan a přispěl svým bohatým talentem na albu "Unauthorised Breakfast Item". Vedle svého členství v Caravan také hostoval na albu Phila Millera "Out Of The Blue" a připojil se k triu In Cahoots pro pár francouzských koncertů v červnu 2001. Byl rovněž významným přispěvatelem k sólovému albu Dave Sinclaira v roce 2003 s názvem "Full Circle". V říjnu 2008 vydal Boyle své debutové sólové album "The Third Rail" s hostováním Canterburských legend Jimmym Hastingsem, Davidem Sinclairem a Pipem Pylem v závěrečné skladbě.

Richard Coughlan    (narozen 2. září 1947, Herne Bay,     Kent, England, United Kingdom    zemřel 1. prosince 2013)    Drums, Percussion

Richard Coughlan byl byl anglický hudebník, nejznámější jako zakládající člen a bubeník art-rockové progresivní skupiny Caravan, která byla součástí slavné Canterbury Scene z konce 60. let, k níž byly zahrnovány také kapely Soft Machine, Gong, Camel a Hatfield. Brzy se také podílel na činnosti souboru Wilde Flowers, působícím na počátku 60. let, v níž působili také dva zakládající členové Soft Machine, Robert Wyatt a Kevin Ayers. V roce 1968 byl jedním z jejích zakládajících členů a zůstal s kapelou až do své smrti. Richard Coughlan se narodil v Herne Bay v hrabství Kent v Anglii. Navštěvoval školu Frank Hooker v Canterbury, kde začal hrát na ústní varhany ve věku deseti let. Později se Coughlan připojil k Sea Cadets, kde nejprve hrál na polnici/bugle a poté na pochodový buebn a pohyboval se v obsazení postupně nahoru až na pozici hlavního bubeníka. Když mu bylo 16 let, získal vlastní bicí soupravu a připojil se k místní taneční skupině, o které se vyjádřil, že "nedělali nic jiného, než jen zkoušeli!" V roce 1966 se Coughlan prostřednictvím přítele ze Sea Cadets seznámil s Hugh Hopperem, basovým kytaristou progresivní rockové skupiny z Canterbury nazvané The Wilde Flowers. Coughlan se začal účastnit zkoušek a věnoval zvláštní pozornost bubeníkovi skupiny Robertovi Wyattovi. V dubnu 1966, když se Wyatt stal sólovým zpěvákem, Coughlan se připojil ke skupině jako hráč na bicí. Později Wyatt odešel, aby zformoval Soft Machine, ale Coughlan zůstal s The Wilde Flowers ještě další rok. Když Soft Machine získali jejich první nahrávací smlouvu, The Wilde Flowers se rozhodly, že jej potřebují, a rekonstruovali se pod novým názvem jako Caravan. Coughlan se sice vyučil jako zubní technik, ale s vytvořením Caravan se místo toho rozhodl státe se profesionálním hudebníkem. Art-rockový sund Caravan zdůrazňoval Coughlanovo bubnování, které mu umožnilo přispět k některým skladbám skupiny, včetně 19/8 taktu v písňové suitě "A Hunting We Shall Go/L'Auberge du Sanglier". Skupina byla aktivní od roku 1968 až do začátku 80. let. Během této doby nahráli deset alb a koncertovali kontinentální Evropou a Severní Amerikou. Poté, co punk rock všechno převálcoval, rozhodli přejít to pauzy. Coughlan poté odstartoval svoji druhou kariéru v restauračním oboru. V roce 1990 se Caravan znovu aktivovali, aby vystoupili na červnovém Canterbury Festival, poté následoval i jednorázový televizní koncert nové hudební série ITV Central "Bedrock" ve studiích Central TV v Nottinghamu. Úspěch z jejich vystoupení a prodej dalšího živého alba přivedly kapelu k reunionu, i když tentokrát na částečný úvazek. Během příštího desetiletí se Caravan s Coughlanem stále u kormidla pravidelně scházeli, aby nahráli album nebo vystoupili na festivalu. I přes své závazky s kapelou Coughlan pokračoval v jeho práci v restauračním podnikání a později provozovat hospodu ve Favershamu nazvanou The Sun Inn. V roce 2005 byla ale Coughlanovi diagnostikována "forma revmatoidní artritidy", což bohužel zastavilo živá vystoupení Caravan. V roce 2010 se Caravan vrátil k živým vystoupením, když se ke skupině připojil Mark Walker. Navzdory Walkerovu zařazení zůstal Coughlan s Caravan až do své smrti v prosinci 2013. Již 66-letý Coughlan byl v posledních několika letech ve špatném zdravotním stavu, což se podepsalo na jeho úmrtí. Coughlan zemřel 1. prosince 2013 poté, co byl v předchozích týdnech léčen na zápal plic v Queen Victoria Memorial Hospital v Herne Bay. Zanechal po sobě vdovu Sue a dceru Beth. Blízký přítel a člen skupiny Pye Hastings o něm prohlásil: "Richard byl skvělý hudebník a budeme si jej navždy pamatovat, nejen my, ale i fanoušci z celého světa." Kapela oznámila smutnou zprávu na své stránce na Facebooku se slovy: "S velmi těžkým srdcem oznamujeme, že Richard Coughlan zemřel v neděli 1. prosince. Přejeme mu, ať odpočívá v pokoji. Jeho jedinečný styl hraní a skvělá osobnost budou velmi scházet". Jeho pohřeb se konal v Canterbury 20. prosince 2013.

(Narozen 24. listopadu 1947, Herne Bay, Kent, England, United Kingdom) Keyboards Dave Sinclair je jedním z nejoblíbenějších hudebníků na scéně v Canterbury, a to jako autor některých klasických eposů Caravan "For Richard", "Nine Feet Underground", "Dabsong Conshirtoe", "Proper Job/Back To Front" nebo jako mistr typického Canterburského varhanního zvuku a stylu hraní. Posledních 35 let byl v Caravan a mimo něj, s přerušením s krátkými záskoky u kapel jako Matching Mole, Hatfield and The North a Camel a různými sólovými projekty. Dave Sinclair se narodil v Herne Bay v hrabství Kent. Samozřejmě byl vzděláván na nyní již legendární škole Simona Langtona, kterou navštěvovali také budoucí osobnosti z Canterbury, jako jsou Tony Coe, Robert Wyatt, Hugh Hopper, Brian Hopper a Mike Ratledge. Přestože v 8 letech absolvoval několik lekcí hry na klavír, Sinclair je přesto z velké části samouk. Navzdory tomu, že se stal klávesovým hráčem, ve skutečnosti začínal svoji hudební kariéru hraním na basovou kytaru s místními kapelami, a poté s Wilde Flowers, když v téže době Hugh Hopper přešel z basy na saxofon, krátce před svým odchodem. V březnu 1967 se nakonec rozhodl pro varhany. Bohužel neexistují žádné nahrávky z období Wilde Flowers, kdy byl Sinclair v kapele, protože jejich repertoár se v té době skládal hlavně z cover verzích hitů stylu R'n'B. Hraje ovšem na prvních třech albech Caravan, která jsou svědkem pomalého zrání jeho varhanní hry. V období "In The Land Of Grey And Pink" už Sinclair dokonale ovládal nástroj a jeho sóla ve "Winter Wine" a epické "Nine Feet Underground" jsou ohromující a klasické kousky. Možná Sinclair cítil, že dosáhl svých původních cílů, když opustil Caravan krátce po vydání alba. "Cítil jsem, že celá věc trochu stagnuje, a že jsem potřeboval inspiraci od dalších lidí," řekl později. Dva týdny po odchodu z kapely se setkal se zpěvákem, kytaristou a skladatelem Johnem Murphym, který se měl v příštím desetiletí stát jeho partnerem pro psaní písní. Spolu s bubeníkem Pete Pipkinem zformovali skupinu, která nacvičovala několik týdnů. "Udělali jsme úžasné hraní," vzpomínal Sinclair. "Pouze jsme jamovali, opravdu jsme nepracovali na konkrétních písních." V předchozím roce hostoval Sinclair prvním sólovém albu Roberta Wyatta "The End Of An Ear", které přineslo vzájemnou úspěšnou spolupráci. Bylo proto logické, když se Wyatt v srpnu 1971 rozhodl opustit Soft Machine, aby s spoléhl na Daveovy služby. Na podzim roku 1971 byla zformována Matching Mole skládající se ze Sinclaira, Wyattea, Phila Millera (kytara) a Billa MacCormicka (basa). Nově vytvořené kvarteto okamžitě vstoupilo do studia a nahrálo svou první sestavu. Velmi brzy se ukázalo, že styl hudby, kterou hraje Matching Mole, nevyhovuje Sinclairovi, který se čím dál méně zajímal o improvizační a jazzově orientované věci. Po prvních několika koncertech se kapela stala kvintetem s připojením pianisty Dave MacRae z Nucleus, než se Sinclair konečně rozhodl odejít po evropském turné v březnu 1972. Poté s Johnem Murphym pokračoval v psaní písní, dokud nebyl znovu požádán o účast v novém kapelovém podniku. Tentokrát obdržel hovor od svého bratrance Richarda, který byl v procesu formování Hatfield and The North se svým kolekou ex-Matching Mole Philem Millerem a bubeníkem Pipem Pyleem. Po několika týdnech se kombinace opět ukázala jako neslučitelná a Sinclair znovu odešel, když jej nahradil Dave Stewart. V té chvíli Sinclair naléhavě potřeboval peníze a byl rád, že jej Pye Hastings požádal, aby se dočasně připojil ke Caravan na vystoupení a studiové nahrávky, což udělal. Výsledkem bylo album "For Girls Who Grow Plump In The Night", což znamenalo dramatickou změnu v hraní Sinclaira, pokud jde o zvuk i styl. Pryč byla dominantní fuzz-varhaní práce, ve prospěch méně agresivních zvuků, se zavedením syntetizátoru. Nakonec se Sinclair rozhodl zůstat v kapele a nahrál další dvě alba s Caravane "Live With The New Symphonia" (1974) a "Cunning Stunts" (1975). Pro posledně jmenované byl Dave velmi zapojen do práce v komponování, byl spoluautorem úvodní písně "Show Of Our Lives" a doprovodného eposu "Dabsong Conshirtoe" společně s Johnem Murphym. Ještě jednou Dave Sinclair opustil Caravan, ale tentokrát hudební důvody byly pouze druhorné. "Věci se s řízením velmi zhoršovaly a bylo mi doporučeno, abych nic smluvně neudělal asi tak rok. Takže jsem měl trochu volno..." Sinclair odcesroval dolů na Mallorku a strávil tam nějaký čas se svým bratrancem Richardem, který po rozpadu Hatfield and The North také zůstal u Davida Allena. Zpátky v Canterbury se oba bratranci pokusili vytvořit kapelu společně, z níž se vyvinula Sinclair & The South a působili v ní rovněž John Murphy a (pro jen jeden koncert) bubeník Bill Bruford. Přesto hlavním projektem Sinclaira se v letech 1975-77 stalo sólové album. "Jeremy Darby, můj přítel, který pracoval v Gulbenkian Theatre v Canterbury, mě přesvědčil, abych nahrál několik písní". Bohužel, dva roky tvrdé práce nakonec nepřinesly nic, protože plánované album zůstalo nedokončené. Dema byla nakonec vydána na CD až v roce 1993 jako "Moon Over Man", a byla směs introspektivních balad, více komerčních, up-tempo písní (nahraných sestavou kapely s Markem Hewinsem, Grahamem Flightem a Pete Pipkinem) a pár humorných písně napsaných společně s Johnem Murphym. Tyto nahrávky "Moon Over Man" vedly ke vzniku skupiny The Polite Force, lokálné koncertní skupiny, která byla v Canterbury v letech 1976-78 docela populární. Jádrem skupiny byli Mark Hewins (kytara), Max Metto (sax), Graham Flight (basa) a Vince Clarke (bubny) se Sinclairem na elektrický klavír během prvního roku. Hudební odkaz The Polite Force je nyní k dispozici na CD díky vydání Canterbury Knights vydavatelství Voiceprint. V listopadu a prosinci 1976 se krátce znovu připojil ke Caravan, když bylo zabukováno turné na podporu kompilace "Canterbury Tales". Při této příležitosti sdílel klávesové povinnosti s Janem Schelhaasem, což udělal znovu o dva roky později, když se oba připojili ke Camel na světové turné propagující album "Breathless". Opět byla hlavní motivací Sinclaira finance, takže odešel znovu po dokončení turné v březnu 1979. Když Pye Hastings reformoval Caravan na turné v roce 1980, Sinclair se opět zapojil a zúčastnil se dalších nahrávek "The Album". Ta obsahovala novou verzi "The Piano Player", předtím zaznamenanou pro jeho odložené sólové album. Následující rok se také podílel na programu "Back To Front" (1982), který poprvé představoval původní sestavu Caravan od roku 1971. V posledních 15 letech se Sinclair nadále účastnil sporadických aktivit Caravan, zejména v letech 1990 a 1992, kdy původní sestava (plus Jimmy Hastings) několikrát cestovala po Anglii a Evropě, nahrával s Caravan i comebackové album skupiny "The Battle Of Hastings" (1995) a přidal také kousky z jeho hraní na některých deskách "All Over You" (1996) a "All Over You Too" (1999). Zúčastnil se také, kdykoli to bylo možné, účasti v kapele jeho bratrance Richarda Caravan Of Dreams, hrál také na stejnojmenném albu kapely. V listopadu a prosinci 1994 se připojil k Pye a Jimmymu Hastingsovi v rozšířené sestavě skupiny Mirage, kterou tvořili bývalí členové Camel Peter Bardens a Andy Ward. Koncerty Mirage pro toto turné zahrnovaly několik jeho klasických skladeb "For Richard", "O Caroline" a zkrácenou "Nine Feet Underground". Chystal se přispět i na velkou část nového alba Caravan, avšak poté opustil skupinu v polovině roku 2002 po kreativních a manažerských neshodách. Nakonec Caravan's Unauthorized Breakfast Item obsahuje jednu Sinclairovu skladbu a jeho příspěvky k této a další skladbě zůstaly nedotčené. Album "Unauthorised Breakfast Item" od Caravan obsahuje tak pouze Sinclairovou kompozici a jeho příspěvky k této a další skladbě zůstaly nevyužity. Od chvíle, kdy opustil Caravan, Sinclair pokračoval v práci na svém dlouho očekávaném debutovém albu, které se konečně objevilo v prosinci 2003 jako "Full Circle", píseň-orientovaný podnik představující příspěvky různých členů Caravan, v současné rytmické sekci v Cahoots, a zpěváci Richard Sinclair, Jim Leverton a Roxane. Plánuje i další alba - v roce 2001 Sinclair uvedl, že měl ve svých skříních materiál v hodnotě zhruba šesti alb. V dubnu 2004 natočil svůj sólový živý debut se dvěma japonskými termíny, podpořený členy japonské skupiny SixNorth. Na podzim je následovala řada koncertů s jeho bratrancem Richardem, kde předváděl klasiky od Caravan a další písně. Ve skutečnosti si Japonsko užil natolik, že se tam příští rok natrvalo přestěhoval. Výsledky jeho tvrdé práce od stěhování se objevují v letech 2010-11 na novém labelu Crescent: sólové klavírní album "Frozen In Time", nové album písní "Stream" s prestižním obsazením hostů včetně Roberta Wyatta, Jimmyho Hastingse, Andyho Latimera, Annie Haslam, Dave Stewart a Barbara Gaskin, Doug Boyle, Fred Baker a Morgan Fisher, a opětovné vydání "Full Circle"a jeho doprovodné mini album "In The The Sun" pod názvem "En-Circle A Moon Over Man".

Jimmy Hastings (celým jménem James Brian Gordon Hastings) (narozen 12. května 1938, Aberdeen, Scotland, zemřel 18. března 2024) Alto & Soprano Saxophones, Flute, Clarinet Jimmy byl britský profesionální hudebník spojený s Canterburskou scénou. Narodil v Aberdeen ve Skotsku. Hrál se svým bratrem Pye Hastingsem v kapele Caravan, v Soft Machine, Caravan Of Dreams (1991-1993), Hatfield And The North, National Health, s Bryanem Ferrym, s kapelou Trapeze, Chrisem Squire mezi mnohými a vystupoval v mnoha studiových nebo koncertních akcích. Hrál také alto saxofon, klarinet a flétnu s osmičlennou jazzovou kapelou Humphreyho Lytteltona, v souborech Ronnie Caryl Band (1963-1964), Ken McKintosh's Orchestra, BBC Radio Orchestra (1969-1973), Michael Garrick Sextet (koncem 70. let). Nekonečně kreativní a beznadějně profesionální, hudební příspěvky Jamese Briana Gordona Jimmyho Hastingse na Canterburské scéně jsou konstantním zdrojem potěšení pro milovníky tohoto žánru již od jeho sólové flétny v "Love Song With Flute" na prvním albu Caravan z roku 1968. Jimmy byl samozřejmě bratr Pye Hastingse - leadera Caravan, nejmladšího bratra z rodiny pěti dětí, z nichž Jimmy byl nejstarší. Hastingsův otec byl dokonalý klavírista a mladý Jimmy se učil na klavír již od tří let. I když se narodil v Aberdeenu, Jimmy Hastings strávil své dětství v Indii a vrátil se do Skotska až ve věku 8 let, když se rodina usadila v Banffshire. Jako teenager odehrál na klavír mnoho tanečních vystoupení, pak ale 16 letech Jimmy uchopil saxofon. Tehdy začal vážně uvažovat o kariře profesionálního hudebníka a přesedlal na alto saxofon a následně v 18 letech na klarinet a na tenor saxofon ve 21 letech. Jeho prvním krokem byl konkurz na pozici prvního tenorového saxofonu v kapele Leslie Thorpeové v Beach Ballroom v Aberdeenu. Tam ale neuspěl. Pak několik let před tím, než se odstěhoval na jih v roce 1959 hrával na lokálních představeních na alto saxofon, klarinet nebo tahací harmoniku. Po 15 strávených měsících v Canterbury opustil své rodné Skotsko, aby zkusil své štěstí "na jihu" v Londýně. Tam se doslechl, že Humphrey Lyttelton pořádá konkurz na saxofonistu, takže se jej také zůčastnil. Ale ani tam mu to nevyšlo. Bylo zřejmé, že Jimmyho talent (neboť takových jako on bylo tehdy plno) spočívá v jiných hudebních směrech, pročež se odhodlal vyrazit na loď, aby si užíval několik světových výletů jako lodní hudebník. A tak začátkem šedesátých let Hastings absolvoval sedm plaveb kolem světa na palubě lodi Southern Cross. Po návratu domů do Anglie byl v letech 1963-1964 byl trumpetistou v kapely Ronnie Caryla, koncertoval po Francii, Jersey a Londýně. Poté nastoupil do kapely Jack Honeyborn a podporoval Reg Brooks v tanečním sále Top Rank v Croydonu. Později působil na volné noze v Londýně a strávil dva roky v Ken MacKintosh Orchestra na postu prvního tenor saxofonu. O dva roky později opustil Kenovu kapelu, aby se připojil k BBC Radio Orchestra od léta 1969 do října 1973, kde převzal od Arta Ellefsona první tenor saxofon. Během této doby BBC přejmenoval sekci tanečního Orchestru na "BBC Big Band". Během 70. let hrál v občasných velkých kapelách vedených Davem Hancockem, Lesem Semonsem a Tonym Kinseyem, se kterými také pracoval v kvartetu. Během svého působení u BBC se Jimmy poprvé objevil na londýnské jazzové scéně s koncerty v Bull's Head v Barnes a později s Tonym Leeem a Bill Le Sagem. Na návrh Billa Le Sage se Jimmy spojil s Davem Horlerem na sobotní noční koncerty v Bull's Head s triem Billa Le Sage a tak se zrodil Jimmy Hastings/Dave Horler kvintet. Dave Horler ale odešel do Německa, aby se připojil ke Cologne Radio Orchestra (Kolínský rozhlasový orchestr), takže se Jimmy spojil s mladším bratrem Davem a původně vytvořil duo Jimmy Hastings/John Horler. To se pak stalo triem, kvartetem a kvintetem s připojením kytaristy Phila Lee, ale nyní se ustálili v kvartetu s Johnem na klavír nebo Philem na kytaru. Po čtyřech letech opustil Jimmy BBC, aby zahájil novou kariéru jako hudebník na volné noze. To znamenalo, že kromě rozhlasu Jimmy také hrál sóla na nahrávkách pro popové umělce, nahrával pro televizi, filmy a reklamy. Pak přišly muzikály na West End, které začaly s "Treasure Island" v Mermaid Theatre. Posledním z nich byl dlouze běžící Gershwinův hudební muzikál "Crazy For You", ale byly i tam i jiné včetně "A Chorus Line" od Marvyna Hamlische, "Jazz Calendar" od Richarda Rodney Bennetta, "Jeeves" od Andrewa Lloyd Webbera, od Cole Portera "High Society ", "Happy End" od Kurta Weilla a "Dash" od Wayne Sleepa, který se těšil velkému a dlouhému zájmu v Apollo Victoria, po kterém následovalo velmi chválené turné. Jimmy také vystupoval v řadě dalších představení jako "Cats", "Starlight Express", "West Side Story", "Anything Goes", "A Funny Thing Happened On The Way To The Forum", "Singing In The Rain", "City Of Angels", "Blues In The Night", "Aspects Of Love", "The Pirates Of Penzance" a "The Mikado". Souběžně s touto kariérou také vyučoval na Královské akademii hudby a londýnské vysoké škole hudby. V průběhu let byl Jimmy členem orchestru doprovázejícího Franka Sinatru, Sammy Davise Jr., Tony Bennetta, Sarah Vaughan, Arethu Franklin a mnoho dalších zpěváků. Pracoval také pro Nelsona Riddlea, Roberta Farnona, Henryho Manciniho a Bennyho Cartera. Na jazzové scéně si užil kouzel s Red Rodney, Art Farmerem, Billem Berry, Lanny Morganem, Billy Mitchellem a Al Grayem. Jimmy se také objevil na rockové scéně spolu s bratrem Pyeem jako pátý člen Caravan, který se objevil na všech jejich raných albech a občas na scéně nebo v rozhlasových a televizních pořadech. Třetí nahrávka "In The Land Of Grey And Pink" přinesla kapele ocenění jako zlatá deska. V nedávne době si získali velký úspěch na několika reunionových koncertech. Asi třicet let po nešťastném konkurzu s Humphrey Lytteltonem mu Humphrey zatelefonoval, aby mu nabídl práci. Jimmy je nyní stále s Humphreyovou kapelou a každý den v ní je pro něj potěšením. Přestože byl Jimmy do té doby primárně tenorový hráč, nastoupil do skupiny Humphreyho na alto saxofon, klarinet a flétnu v roce 1993. S kapelou mnoho cestovala koncertoval a vystupoval i na všech jejich dosavadních nahrávkách. Během roku 2001 se kapela připojila k Radiohead na jejich albu "Amnesiac", kde se Jimmyho uvedl na klarinet. Jimmy je také členem skupiny John Dankworth Generation Band na baryton saxofon, bas klarinet, klarinet a flétnu. Jimmy byl profesorem jazzového saxofonu na londýnské vysoké škole hudby a byl také profesorem saxofonu na Royal Music School of Music v Portsmouthu v letech 1998 až 2004. Vždy si však uvědomoval své skromné počátky a snažil se podporovat toužebné mladé hudebníky vždycky jak nejlépe. Jimmy byl velmi žádaný na všech národních jazzových scénách, aťto jako sólový interpret nebo s vlastním kvartetem. Pravidelně hostoval v mnoha současných velkých kapelách včetně Don Lusher Big Band, Back To Basie Band od Paula Laceyho, Syd Lawrence Band, Echoes of Ellington Band a dalších. Co se týče jeho kariéry na "Canterburské" scéně, Hastings ¨se poprvé objevil s bratrem Pyeem jako "pátý člen" Caravan, který se objevil na všech jejich raných albech (s výjimkou "Blind Dog At St. Dunstan's") a příležitostně i na jevišti nebo při rádiových nahrávkách. Jeho další spojení s Canterbury představuje kapela Hatfield and the North a jejich akbum "The Rotters' Club" (a několik jejich koncertů), kapela Soft Machine s albem "Third and Fourth" a všechny tři alba National Health, stejně jako nahrávání s Bryanem Ferry a Chrisem Squire z Yes. V roce 1986 natočil vynikající album "Point Of Intersection" spolu s klavíristou Johnem Horlerem. V poslední době byl Jimmy Hastings velice žádoucí jako hráč na volné noze, vedl svůj vlastní jazzový kvintet (v němž působí i Horler), jednou měsíčně pobýval v Bear's Head v Barnes a také byl zaměstnán rovněž výukou hry na saxofon na London College of Music. Kromě toho byl na počátku 90. let součástí reunionu kapely Caravan a odehrál s nimi koncerty ve Velké Británii a Itálii. V letech 1991-1993 byl také příležitostným členem Caravan Of Dreams Richarda Sinclaira, který s nimi nahrál alba "Caravan Of Dreams" (1992) a "R.S.V.P." (1994). Hostoval rovněž na "Wilde Canterbury Dream" (1992) od Todda Dillinghama. V prosinci 1994 také koncertoval s Peterem Bardensem a Andy Wardem, členy Camel, v jejich all-star kapele Mirage v prosinci 1994. I když nebyl plnoprávným členem Caravan, stále se účastnil natáčení jejich alb a příležitostných koncertů. Hrál stejně brilantně jako vždy na albech Caravan, "The Battle Of Hastings" (1995), "All Over You" (1996) a "The Unauthorized Breakfest Item" (2003). Ke Caravan se také připojil na jejich britském turné v říjnu a listopadu 1996, kde nahradil nedostupného Geoffa Richardsona, a na výročním koncertu v Astorii dne 30. října 1998. Zúčastnil se i koncertu k 35. výročí kapely v Londýně v listopadu 2003. Mezi jeho poslední aktivity patří také evropské turné s Phil Collins Big Band a hostující vystoupení - mimo jiné veterány britských jazzmanů - na albu Radiohead "Amnesiac", stejně jako jeho televizní koncert pro Jools Holland Show v roce 2001. Jimmy Hastings zemřel 18. března 2024 ve věku 85 let. Odešel tak navždy jeden z nejlepších hráčů na saxofon, flétnu a klarinet britské jazzové scény. Jimmy byl členem osmičlenné jazzové kapely Humphreyho Litteletona a profesorem jazzového saxofonu na London College of Music, bývalým profesorem saxofonu na Royal Marine School of Music, hrál po boku Franka Sinatry, Sammy Davis Jr a Arethy Franklin, ale hlsvně byl neoficiálním pátým členem Caravan. Značně přispěl k největším nahrávkám canterburské scény: Caravan, Soft machine, Hatfield & The North, National Health, abychom jmenovali alespoň některé. Byl také bratrem Pye Hastingse. Jeho bohatá diskografie: http://www.jimmyhastings.co.uk/Discography.htm

Simon Bentall (narozen xxx) Congas, Percussion Simon je britský hudebník a hráč na percuse. Působil v kapelách Caravan, Urban Cookie Collective, později v Camel.

Richard Sinclair (narozen 6. června 1948, Canterbury, Kent, Anglie) Bass and Vocals Byl členem: Wilde Flowers (1964-1965), Caravan (1968-1972, 1982), Hatfield and the North (1972-1975, 2005-2006), CAMEL (1977-1979), Sinclair and the South (1976), In Cahoots (1982-1984), Skaboosh (1988), Caravan of Dreams (1991-1993), R.S.V.P. (1994-1996) Sinclair hrával na kytaru (a občas zpíval) v canterburských Wilde Flowers, než se stal jedním ze zakládajících členů skupiny Caravan, kde přešel na na basovou kytaru a doprovodnáý zpěv s Pye Hastingsem. Jeho skladatelské dílo se dostalo do popředí na třetím albu "In The Land Of Grey And Pink", na kterém napsal a zpíval titulní skladbu "Golf Girl" a epos "Winter Wine". Sinclair opustil Caravan v roce 1972, aby vytvořil uskupení "Hatfield and the North" s ex-členy Delivery Philem Millerem a Pipem Pyle. Této skupině propůjčil svůj výrazný, ryze anglický hlas a stále působivou basskytaru, stejně jako skladatelské schopnosti na dvou albech, kde napsal některé jejich nejoblíbenější písně "Share It", "Let's Eat (Real Soon)" (obě s texty od Pip Pyle) a "Halfway Between Heaven And Earth". Když se Hatfield rozpadli v roce 1975, Sinclair se vrátil do Canterbury, kde začal, provozovat truhlářskou a kovodělnu profesi při zachování minimální hudební aktivity, často pod humornou přezdívkou "Sinclair & The South". Z tohoto hudebního polo-důchodu si odskočil v roce 1977, když byl požádán členy CAMEL, aby nahradil jejich zesnulého baskytaristu. Tento post zastával dvě studiová alba a polovinu živé nahrávky "A Live Record". Jeho odchod v roce 1979 znamenal i konec kariéry Sinclaira jako hudebníka v hudební "první lize". V roce 1980 byly jeho hudební aktivity sporadické. Natočil album ve spolupráci s Philem Millerem a Alanem Gowenem "Before A Word Is Said" v roce 1981. Se znovuobnovenými Caravan v roce 1982 vypotil "Back To Front", zpíval v jedné skladbě National Health's swansong D.S. Al Coda (také 1982) a připojil se k Phil Millerovým In Cahoots při jejich hostování v jazzovém klubu Bull & Gate v Londýně a v roce 1984 absolvoval evropské turné. Bohužel odešel před první nahrávkou skupiny. Jeho hlas nebo basa pak nebyly slyšet až do konce dekády, které si šetřil na nenápadné nizozemské turné v roce 1986 a nebo jako host na albu Phila Millera "Split Seconds" (1989). V roce 1990 se uskutečnilo jedno představení formace Hatfield and the North a po dlouhé době znovu obnovené originální sestava Caravan v letech 1990-1991. V tomto období Sinclair založil vlastní skupinu "Caravan Of Dreams" spolu s ex-bubeníkem CAMEL Andy Wardem a bývalým členem Hatfield Rickem Biddulphem na basu (jen na živé koncerty), hráče na saxofon/flétnu Jimmym Hastingsem a s občasnou účasti bratrance Dave Sinclaira. Titulní album projektu vyšlo v roce 1992. Sinclairým dalším úsilím byli R.S.V.P. (1994), který míval proměnlivou sestavu, v níž cirkulovali Pip Pyle, Didier Malherbe, Patrice Meyer, Tony Coe a Kit Watkins, bývalý klávesista Happy The Man. Pravidelné koncertování ukončili v roce 1996, protože Sinclair se na několik let přestěhoval do Nizozemska. Objevil se až v roce 2002 s občasnými koncerty a na archivních živých nahrávkách, ale největší představení přišlo až při znovuobnovené Hatfield and the North v letech 2005-2006, které bylo ale bohužel náhle ukončeno, když Pip Pyle zemřel v srpnu 2006. Krátce poté opustil svůj dlouholetý domov v Canterbury a přestěhoval se natrvalo do Itálie.

Dek Messecar (narozen 3. března 1946, Canada) Bass Dek je britský hudebník kanadského původu, hráč na basovou kytaru. Je znám hlavně z působení v kapelách Darryl Way's Wolf (1972-1974) a Caravan (1977-1981). Dek Messecar, syn amerického důstojníka letectva, je sice kanadského původu, ale byl vychováván v Americe a během letních prázdnin se vracel do své rodné země. "Bydleli jsme v Oklahomě, v Louisianě a na různých místech, každý rok jsme se přestěhovali na jiné místo. Nakonec přišli do Anglie, když mi bylo 17 let, někdy v letech 1963-1964". Messecar se objevil raný zájem o hudbu ještě jako dítě, když jej učil hrát na ukulele jeho dědeček. "Folková hudba byla opravdu velká věc v Americe na začátku 60. let. Peter Paul and Mary, Bob Dylan, to byla v té době populární hudba. Hrával jsem na banjo i a kytaru... Když jsem přišel do Anglie, folk nepřicházel v úvahu, takže jsem skončil u hraní rock'n'rollu". Během studia na americké střední škole v Bushey se Messecar setkal s Jerrym Donahueem, dalším ctižádostivým kytaristou, a společně vytvořili kapelu. "Hráli jsme covery a nějaký originální materiál. Většinou instrumentální věci, kytara, basa a bicí. Cvičil jsem celou dobu, celý rok jsem strávil hodně hraním. Bylo to něco jako Shadows, hodně původních věcí od Jerryho stejně znělo jako Shadows... ". Po ukončení školy se Messecar vydal s přítelem na dlouhou cestu po Evropě, zatímco Donahue strávil rok studiemi na univerzitě v Německu. V roce 1965 bylo duo opět aktivní. "Získali jsme smlouvu na nahrávání od Philips, udělali jsme pár singlů pod jménem Dek & Jerry. Trvalo to několik let s různými bubeníky. Cvičili jsme celou dobu profesionálně, tři nebo čtyři večery týdně, někdy i dva koncerty za večer. Ve svém volném čase jsem dělal jinou práci". V dubnu 1969 se Jerry Donahue připojil k Poet & The One-Man Band, kde se dělil o kytarové povinnosti s Albertem Leeem, který jej následně doporučil pro bývalého zpěváka Fairport Convention Sandyho Dennyho do skupiny Fotheringay. Později se objevil i v řadách Fairport Convention v letech 1972 až 1976. Messecar chvíli pokračoval s novým partnerem Micky Stampsem, dokud se neobjevila možnost dalšího kariérního postupu. Dostal teehdy práci v kapele v jednom z tanečních sálů v Mecce kolem Piccadilly Circus. Byly to řetězce klubů a tanečních sálů. Hrávali jako rocková kapela, ale v podstatě přehrávali desky s výjimkou případů, kdy byla kapela přítomná. "Hrozná místa, opravdu, ale tohle místo mi platilo víc než moje hospoda, moje denní práce a všechno dohromady. Také jsme dělali rádiové nahrávky. Opravdu mě to ničilo, nenáviděl jsem to. Lidé neměli tendenci zůstat dlouho... Uvízl jsem tam na dva roky (1970-1972), ale táhlo se to jako dvacet let! Bylo to pro mě ale dobré, protože hraní pěti večerů týdně po dobu tří nebo čtyř hodin zlepšuje vaše prsty. Nakonec jste schopni hrát, hrát a hrát a neunavit se". Během působení v této skupině, Messecar občas dělal konkurzy a odpovídal na inzeráty v Melody Makeru. Jedním z nich byl i pro Supertramp. "Jednoho dne přišel Darryl Way do klubu, kde mě uslyšel. Snažil se založit kapelu, já jsem byl keho první člověk, kterého našel. Pak jsme vyzkoušeli spoustu kytaristů, dokud jsme nepřišli na Johna Etheridge, který byl úžasný. A pak jsme dlouho hledali bubeníka a našli Iana Mosleyho." Darryl Way's Wolf vznikli v prosinci 1972 a bylo to místo střetu různých hudebních směrů. "Darryl byl většinou klasicky vyškolený, nemohl improvizovat... Zkoušel to, ale byl naučen číst z not. Já jsem přesně naopak, mohu jenom improvizovat, zjistil jsem, že je nemožné vypnout improvizování... A John byl kompletní jazzový hudebník. Celkově se to opravdu změnilo v něco, co bylo velmi zajímavé". Během své rok a půl trvající existence Darryl Way's Wolf pracovali velmi tvrdě, natočili tři alba pro Derama a hodně koncertovali po Evropě a Velké Británii. "Byli jsme docela zaneprázdněni. Když vyšla alba, absolvovali jsme koncerty v hlavních koncertních sálech v Británii, hale Free Trade Hall v Manchesteru, Hammersmith Odeon, všechny s nahranými penězi společnosti a podporou. A pak zbytek roku jsme hráli na univerzitách. Kapely, jako ta naše, přežily naživu hraním na univerzitách, dokud si i tam lidé neuvědomili, že by mohli vydělat více peněz z diskoték a rock zmizel... do klubů a menších měst." Hudba Darryl Way's Wolf byla hodně instrumentální, s Messecarovými hodně vzácnými vokály na prvních dvou albech "Canis Lupus" (1973) a "Saturation Point" (1974). Následně byl John W. Hodkinson rekrutován jako sólový zpěvák pro třetí a poslední album "Night Music" (1974). "Po chvíli to bylo frustrující a znepokojující. Vypustili jsme se jako pára. Pokud se to nestalo komerčním úspěchem, neměli jsme pocit, že někam směřujeme. Nemyslím si, že bychom měli dost společného, abychom mohli pokračovat za těchto okolností. Takže se to rozložilo a vlastně si myslím, že všichni byli docela rádi, že pjsme skončili." Messecar pak z veřejnosti zmizel na déle než dva roky. Krátce poté, co se Wolfs rozešli, se účastnil konkurzu pro japonského perkusionistuy Stomu Yamash'tu. Viděl inzerát a zavolal z přesvědčení, že to bude velmi dobrý koncert. Byli velmi milí, ale sešlo z toho, protože hledali někoho s japonským vzhledem, což nemohli uvést v reklamě. V následujících měsících Messecar moc hudebně nepracoval. Získal svůj vlasní dům v roce 1976 a trávil spoustu času jeho přestavbou. Několikrát se setkal s Ianem Mosleym, který bydlel v Holandsku a hrál s nizozemskou kapelou Trace. Zúčastnil ke konkurzu u Petera Gabriela. Poslechl si album Wolfs a jeho ideoubylo dát dohromady kapelu v Anglii, nazkoušet s ní a odjet do Toronta nahrát album, vydat je a vyjet s ním turné. Nechtěl ale turné nastálo, takže kapela by musela být schopna konceetovat i sama. Nakonec z toho po zjištění nákladů sešlo. Messecar se připojil ke Caravan v únoru 1977, kam jej doporučil John Etheridge, tehdy kytarista u Soft Machine. "Byl jsem s nimi v kontaktu, opravdu si nepamatuji, jakým způsobem. Jejich tehdejší basist [Mike Wedgwood], odjel do Států. Dostal jsem několik alb, abych si je posloechl, abych zjistil, jak hrají. Pak jsem šel odcestoval dolů a hrál si s nimi v Canterbury, vzpomínám si na to dobře. Následující den zavolali. Stal jsem se dojíždějícím členem, cestoval z Londýna do Canterbury... Ale dopravdy jsem si to užil, než abych zmeškal hraní. První věc, kterou jsme udělali, byl festival v Německu. Vždy je lepší vzít nové písně na turné a pak se vrátit, aby je nahráli, líp než je nejdříve nahrát." V té době Caravan před nedávnem podepsali smlouvu s Arista Records a pohyboval se více komerčním směrem, daleko od progresivního rocku prvních dnů. "To mi vůbec nevadilo. Stejně mě už unavovaly třináctiminutové albové skladby, nebyl nakloněn ani jedné či druhé formě. Nenašel jsem kratší písně, které by byly ménší výzvou. Osobně jsem si pomyslel, že nahrávka "Better By Far" šla velmi dobře. Byl jsem nový, tak jsem se jen vezl s tím, co se dělo... ". Kapela hodně konceertovala na podporu alba "Better By Far" a setlist zjevně zahrnoval písně z rozsáhlého dřívějšího katalogu Caravan. "Jednou jsem navrhl, že možná udělá směs tří nebo čtyř těch delších skladeb, které by chtěli slyšet všichni, kdo se na ně přišli podívat. K mému překvapení to v podstatě udělali, ale po několika příležitostech se rozhodli, že to nefunguje zvlášť dobře, že to je nespravedlnost k jednotlivým skladbám... Takže si jen vybrali ty, na kterých by dělali toto turné, pak trochu jiné na dalším turné, něco takového". Poté, když Arista počátkem roku 1978 zrušili smlouvu, Caravan si dali pauzu, až o rok a půl později se zreformovali. Vrátili se s Terry Kingem, v zásadě to nechali běžet znovu. Ale už to nebylo trvalé, byla to opravdu jen aktivní část, která sloužila natočením desky a vystoupením. V červenci 1980 se Caravan vrátili do studia a nahrál nové album. Zkoušeli v Canterbury asi tři týdny a pak vyrazili na turné po Evropě, asi 28 koncertů během 28 dní. Pak se vrátili a šli do Farmyard Studios, aby natočili během týdne album. Později se zreformovali na malé turné a udělal pár dalších koncertů. Pak Dek začal dělat něco jiného, až jednoho dne Pye zavolal a řekl, věříš, že hrajeme příští týden. Ale nemohl jsem, aniž bych chtěl někoho nechat na holičkách. Od té doby už s Caravan nehrál a Pye už nikdy nezazvonil. O něco později zahájil Messecar vlastní dřevařský business, který začal v roce 1997. "Jednalo se o změnu kariéry, rozhodně velmi odlišný druh práce. Hudba je pro mě stále důležitá, ale velmi osobitým způsobem. V tuto chvíli hraji s amatérskou kapelou v pondělní večery. Hrajeme Mean Fiddler a pár věcí, nic vážného, ale je zábavné hrát. Nic mi neunikne. Nenechám si ujít, že nebudu mít žádné peníze a čekám. Někde se dostávám. Přichází bod, ve kterém by ses zajímal, jaké to bude, kdybys to pořád dělal za deset let... Myslím, že mi to nepomohlo, všechno to čekalo, jen zabíjelo čas. Pravděpodobně bych pokračoval v hudbě, kdybych mohl psát písně, ve které jsem měl hodně víry. Bez ohledu na to, hladověl bych na smrt nebo cokoli. Ale to nebyl ten případ, takže... Líbilo by se vám, kdyby tu byla hospoda, ve které byste mohli jít ve čtvrtek večer, a hrát si s kýmkoli, kdo se objeví. Protože je to hra, která je zábavná. Nebo se stává prací, d je to jiné ... ".

Mike Wedgwood (narozen 19. května 1950, Derby, England) Bass (1974-1976) Mike Wedgwood je anglický basista a zpěvák. Mike je znám z působení v kapelách Overlanders (1968-1971), Arthur's Mother (1971-1972), Curved Air (1972-1973), Kiki Dee (1974), Caravan (1974-1976), Gordon Haskell/Mike Wedgwood (1993-1995). Mike Wedgwood má několik nároků na slávu, ten nejzřetelnější pro hudební fanoušky Canterburské scény je samozřejmě jeho 2,5 roku strávených s Caravan a jejich na dvou albech, ale Wedgwood má také několik docela slavných příbuzných. Nejen, že je potomkem Josiaha Wedgwooda, zakladatele světově proslulé keramiky, ale také Charlese Darwina (!) a významného skladatele 20. století Vaughana Williamse. Mike Wedgwood se narodil v Derby a vyrůstal v Salisbury. Svoji hudební kariéru začal tím, že se v 6 letech naučil hrát na klavír, v 10 na housle, klarinet a kytaru zvládl ve 13 letech a saxofon v 15. Když v 60. letech studoval na Bishop Wordsworth School, hrál na bicí, pak na saxofon v místní soulové kapele Just Us. V září 1968 se přestěhoval do Londýna, aby to zkusil jako profesionální hudebník. Wedgwood se v roce 1968 připojil k The Overlanders, folkovému tříčlennému vokálnímu triu, které se změnilo v beatovou skupinu, která již dříve počátkem roku 1966 měla ve Spojeném království singl číslo jedna s jejich coverem "Michelle" od Beatles. Žádný další singl, který s nimi následně nahrál, neměly nějaký komerční úspěch. Poté, co s nimi zůstal 2 a půl roku, byla jeho další kapela Arthur's Mother. Byla to další celkem neúspěšná štace navzdory menšímu hitu s písni "On The Dole", vydaným na Polydoru v březnu 1971. Následně Wedgwood zazpíval a nahrával s Nickym Jamesem, hrál a aranžoval smyčcové party na jeho epnymním albu (vyšlo v listopadu 1971), a poté byl požádán, aby se připojil ke kapele Curved Air, progresivní rockové kapele vedené houslistou Darrylem Wayem a hráčem na klávesové nástroje Francisem Monkmanem. Leden 1972. Zahrál si na albu "Phantasmagoria" (1972), ale kapela se pár měsíců po vydání rozpadla. Když zbyli jen on a zpěvačka Sonja Kristina, Wedgwood pomohl vytvořit úplně novou sestavu, která zahrnovala mladého zázračného Eddieho Jobsona (později Roxy Music, kapela Franka Zappy, UK a Jethro Tull). Bylo vydáno album "Air Cut" (1973) a zbytky z nahrávání byly vydány o 19 let později jako CD "Love Child" v roce 1990. Ale Curved Air se znovu rozpadli v červenci 1973 a Wedgwood se vrátil ke studiové práci jako dříve, zejména opět pro Nickyho Jamese, na albu "Every Home Should Have One" vydaném v květnu 1973. Po roce, kdy pracoval jako baskytarista a aranžér pro různé zpěváky, včetně hraní v doprovodné kapele Kiki Dee, která podporovala turné Eltona Johna Yellow Brick Road v Anglii, si zahrál na albu "Mad Ox" od Johna Entwhistla. Poté jej producent David Hitchcock v roce 1974 spojil s kapelou Caravan. John G. Perry právě odešel založit Quantum Jump a po úspěšném absolvování konkurzu usedl Wedgwood na konga na Perryho posledním koncertu s Caravan v londýnském Lyceu 3. července 1974. Následovaly další britské koncerty a čtvrtý v Croydon's Fairfield Hall bylo nahráno a vyšlo o šest let později jako "The Best Of Caravan Live", francouzské dvojalbum u Kingdom Records. Maratónské, 50-denní turné po USA na konci roku 1974 pomohlo Wedgwoodovi k plné integraci do kapely v době, kdy bylo nahráno album "Cunning Stunts" (1975), se stal hlavní tvůrčí silou uvnitř Caravan, napsal dvě skladby a zpíval na nich sólově stejně jako na dvou dalších, které složili David Sinclair a John Murphy. Napsal také smyčcové aranžmá, zejména pro svou baladu "Lover". Následovalo období vnitřních problémů, se změnou labelu a Sinclairovým odchodem, ale Wedgwood pokračoval. S novým klávesistou Janem Schelhaasem bylo natočeno další album "Blind Dog At St. Dunstan's" (1976). Wedgwood byl tentokrát mnohem méně zapojen, jako zpěvák i skladatel, oba tyto talenty byly omezeny pouze na jednu skladbu "Chiefs And Indians". Důvod jeho odchodu v prosinci 1976 byl však čistě osobní povahy. Rozhodl se odjet a žít ve Spojených státech, přesněji na Aljašce, se svoji americkou manželkou Benny v naději, že tam založí kariéru hudebního aranžéra. S tímto rozhodnutím souvisí i zhoršující se ekonomické klima ve Spojeném království. Každopádně dalších 15 let o něm nebylo slyšet, i když na začátku 80. let vydal singl jako sólový umělec. Většina jeho práce jako session hudebníka během tohoto období zůstala anonymní. V roce 1992 se Wedgwood rozhodl vrátit a žít znovu v Anglii, poblíž svých rodičů v Bournemouthu. Byly obnoveny kontakty s bývalými hudebními kolegy a brzy byla dohodnuta dohoda s vydavatelstvím Voiceprint na vydání sólového alba, které Wedgwood plánoval téměř deset let, přičemž některé písně pocházely z roku 1983 a první nahrávky proběhly ve Fairbanks, Aljaška, v roce 1987/1988. Album "Places Like These" (1993) bylo směsí písní a instrumentálek v progresivnějším duchu, přičemž Mike hrál na většinu nástrojů s výjimkou několika hostujících vystoupení přátel ze Salisbury. V roce 1993 vytvořil Wedgwood překvapivé spojenectví s bývalým zpěvákem King Crimson Gordonem Haskellem, ¨ a sólovým hudebníkem ve více folkovém duchu, což vedlo k několika turné, většinou po Skandinávii. Hrál také na třetím albu Todda Dillinghama "Vast Empty Spaces" po boku Andyho Warda (ex-Camel, ex-Caravan Of Dreams) a Anthonyho Aldridge (houslista a leader Skaboosh, také host na Mikeově sólovém albu). Bylo mu také nabídnuto, aby se znovu připojil ke Caravan, když se kapela v roce 1995 reformovala a natočila své comebackové album "The Battle Of Hastings", ale jeho nabitý program při turné s Haskellem tomu bohužel zabránil. S Gordonem Haskellem spolupracoval až do roku 1995. Wedgwood nyní žije v Silkeborgu, Dánsko, je ženatý (velmi šťastně) s dánskou dámou jménem Kirsten a žijí na venkově. Koncertuje sólově nebo se skupinou Wedgwood Band, The Skriver Bjarnesen Blues Band, Stan Urban a mnoha dalšími. Dlouho byl zaneprázdněn stavbou nového studia, které nyní provozuje studio Wedgwood v Silkeborgu. Hraji živě jen se svou akustickou kytarou v klubech a hospodách a příležitostně s kapelou Soul Meeting, která se skládá z členů nebo bývalých členů některých lepších dánských kapel.

John G. Perry (narozen 19. ledna 1947, Auburn, New York, United States) Bass (1973-1974) John G. Perry je britský basový kytarista a zpěvák, který se narodil v USA britským rodičům a když byl mladý, rodina se přestěhovala zpátky do Anglie. Působil v kapelách Aviator, Caravan (1973-1974), Curved Air, Gordon Giltrap Band, Gringo, Quantum Jump, Spreadeagle a Toast. Perryova první skupina stojící za povšimnutí byla Gringo, původně nazvaná Utopia, která vydala debutové album v roce 1971 s budoucím bubeníkem Sailor Henrym Marshem. Následoval krátký záskok na turné s Spreadeagle, dokud nebyl Perry požádán o připojení k eCaravan, se kterým Gringo vyjeli na britské turné. S Caravan hrál v letech 1973-1974 a nahrál s nimi jedno studiové album "For Girls Who Grow Plump in the Night" (1973), a jedno živé album "Caravan And The New Symphonia" (1974). Objevil se také v různých kolekcích rozhlasových nahrávek BBC vydaných v následujících letech. Caravan opustil, aby se soustředil na nový projekt kapely Quantum Jump, vedený klávesistou, zpěvákem a producentem Rupertem Hineem, která se skládala z muzikantů, zpočátku shromážděných pro studiovou nahrávku. Kapela měla později hit opětovným vydáním jejich singlu "The Lone Ranger". V roce 1976 vydal Perry své první sólové album s názvem "Sunset Wading" s hvězdným hostujícím obsazením Geoff Richardson (Caravan) na violu a flétnu, Rupert Hine na klávesy a produkci, Michael Giles na bicí, Morris Pert na bicí a dva členové italské jazz-rockové kapely Nova. Album bylo dobře přijato a bylo mírně úspěšné. Stejná sestava zaznamenala následné album "Seabird", které mělo zůstat nevydáno více než 15 let. Během druhé poloviny 70. let spolupracoval s Gordonem Giltrapem a Anthonym Phillipsem na několika studiových albech a také hrál na albech Kevina Ayerse a Curved Air. V roce 1978 se spojil s kytaristou a zpěvákem Mickem Rogersem (bývalý člen Manfred Mann's Earth Band), bubeníkem Clive Bunkerem (ex-Jethro Tull, Steve Hillage) a hráčem na píšťaly Jackem Lancasterem (ex-Blodwyn Pig), aby vytvořili Aviator, který vydal několik alb a vystupoval v Evropě. Na začátku 80. let koncertoval se Sally Oldfield a objevil se i na jejím živém albu z roku 1982. Pak ale přestal koncertovat, aby se soustředil na tvorbu hudebních knihoven. První vůbec byla Wal basová kytara produkována přítelem Johna Perryho Ianem Wallerem podle Perryho specifikací.

Derek Austin (celým jménem Derek Stanley Austin) (narozen xxx) Keyboards Derek je britský hudebník, hráč na klávesy a skladatel. Působil v kapelách Caravan (1972-1973), The Gass, The Keef Hartley Band. Derek je v hudebním oboru široce znám jako plodný skladatel hudebních doprovodů, aranžér a klávesový studiový hráč. Vystudoval Christ's Hospital, poté studoval na London College of Music u Dr. Lloyda Webbera, kde studoval varhany, kompozici a aranžování. Poté se přestěhoval do studia a působil na volné noze, zejména pro filmy a televizi. Je specialistou ve hře na syntetizátory a hudební technologie. Jako klávesista a aranžer spolupracoval s hudebníky jako Frank Sinatra, Peggy Lee, Eric Burdon, Linda Lewis, Marshall Hain, Mike and The Mechanics, Caravan, Status Quo, Jimmy Cliff, Toots and the Maytalls, Peter Green, Shakin Stevens, David Bowie, Sheena Easton, Mike Batt, Stranglers,These Animal Men, Steelheart (USA) a Leo Sayer. Jako hudebník (hlavně hráč na syntezátory) se podílel na filmech The Empire Strikes Back (w. John Williams), RoboCop  (w. Basil Poledouris), Return to Oz  (w. David Shire), No Man’s Land, All Dogs Go to Heaven (w. David Rose), The Witching Hour, Cherry 2000 a Rambo 1st Blood (w. Jerry Goldsmith).

Steve Miller (narozen 19. prosince 1943, *** zemřel 9. prosince 1998, London, England) Keyboards Steve je britský hudebník a hráč na klávesy. Je starším bratrem kytaristy Phila Millera. Působil v kapelách Delivery (1966-73), Caravan (1971-72), Steve Miller/Lol Coxhill Duo, Steve Miller/Mark Hewins Duo (1985), Steve Miller Trio/Quartet a Phil Miller/Steve Miller/Mark Hewins Trio. Steve Miller zahájil svou hudební kariéru počátkem 60. let, kdy koncertoval s řadou bluesových a R'n'B outfitů a někdy doprovázel hostující americké hudebníky. Na konci desetiletí se stal vyhledávaným studiovým hráčem relace a hostoval na albech hudebníků jako Alexis Korner, John Dummer, Daddy Longlegs a Free. Mezitím v roce 1966 Miller založil vlastní skupinu Delivery, ve které hrál na klávesy a zpíval, spolu s bratrem Philem na kytaru, Pipem Pylem na bicí a Jackem Monkem na basu. Později se k nim přidali Lol Coxhill na saxofon a Roy Babbington na basu, který nahradil Monka. Do té doby pravidelně koncertovali u Ronnieho Scotta. Nakonec se Delivery stala doprovodnou skupinou zpěvačky Carol Grimes a v tomto složení nahrála i své jediné album "Fools Meeting" (1970). V roce 1971 se Delivery rozpadli, ale pokračovala několik měsíců jako DC & The MBs (zkratka pro Dyble-Coxhill a Millerovy bratry) s bývalou zpěvačkou Fairport Convention Judy Dybleovou, ale to se také brzy skončilo. Poté byl požádán kapelou Caravan, se kterou už byl nějakou dobu v přátelském vztahu, aby zaplnil mezeru, kterou zanechal nedávný odchod Davida Sinclaira. Jak se ukázalo, Millerův styl zcela neseděl s hudbou Caravan, protože byl více orientovaný na klavír a jazz. Sestava však přežila dost dlouho na to, aby nahrála jedno album "Waterloo Lily", které obsahovalo dvě z Millerových vlastních skladeb s hostováním Phila Millera a Lola Coxhilla. Miller opustil Caravan v červenci 1972 a brzy se k němu přidal Richard Sinclair, baskytarista a zpěvák Caravan, který se také zajímal o podnik zaměřený více na jazz. Spolu s Philem Millerem, který se v té době současně podílel na Matching Mole, Pipem Pyleem, který opustil Gong před několika měsíci a byl nyní k dispozici, a Lol Coxhillem, reformovali Delivery. Tato inkarnace odehrála pouze jeden koncert koncem srpna, a to na festivalu v londýnském Toweru. Nakonec se část sestavy přesunula do jiného projektu Hatfield and The North, a ponechali Steva Millera a Lol Coxhilla soustředit se na jejich duo práci, která vyústila v natočení dvou alb "Coxhill/Miller" (1973) a "The Story So Far.../Oh Really?" (1974). Na začátku roku 1973 se Delivery nakrátko znovu aktivovali návratem Roye Babbingtona a Laurie Allana, ale pokus skončil, když Babbington odešel k Soft Machine. Aktivity Steva Millera se následně staly vzácnými, existují záznamy o trio koncertech s Allanem a Jackem Monkem jako rytmickou sekcí, na konci 70. let se údajně věnoval hlavně práci truhláře, podobně jako dlouholetý kolega Richard Sinclair ve stejném období. Přispěl pouze sólovou klavírní improvizací na legendární album "Miniatures" (1980), které sestavil Morgan Fisher. Millerovo duo s Markem Hewinsem zahajovali koncerty In Cahoots na jejich turné v roce 1985 a v roce 1986 vydal se svým triem (Tony Moore na kontrabas a Eddie Prévost na bicí) dvojalbum, doplněné o "Lol Coxhill, Miller's Tale". Toto je zřwjmě jeho zatím poslední nahrívka, i když trojice od té doby pokračovala. V letech 1996-1997 se konaly koncerty trojice bratrů Millerů a Marka Hewinsa. Na jaře roku 1998 bylo oznámeno, že Steve Miller nemocněl na rakovinu a 28. června 1998 bylo uspořádáno benefiční vystoupení v londýnském Vortex Jazz Baru. To představovalo vystoupení Delivery a Millerova jazzového kvarteta (s Fredem Bakerem htrajícím na baskytaru v obou) a improvizace s Eltonem Deanem a Markem Hewinsem. Není třeba dodávat že Miller tu noc hrál skvěle. Proti této zákěřné nemoci už bohužel nebylo možné bojovat a 9. prosince 1998 bylo oznámeno, že Steve k ránu zemřel. Zanechal manželku Minnu a dceru Stephanie. Jeho bratr Phil zasvětil své další album "Out Of The Blue" právě Stevovi jako vzpomínku a v roce 2003 vydal na svém vlastním labelu Crescent Discs dvě sólová klavírní alba.

Andy Ward (narozen 28. září 1952, London, England) Bass Působil v kapelách Camel (1971-1982), Marillion (1983), Mark Hewins' FF, Skaboosh! (1987-1988), Going Going (1990), Caravan Of Dreams (1991-1994), Mirage (1994), Bevis Frond, Yukio Yung a Steve Adams Band. Ačkoli jeho jméno je stále převážně známé kvůli jeho desetiletému působení v Camel (1971-1981), Andy Ward se od té doby stal nedílnou součástí canterburské scény a ve velké míře spolupracoval s Richardem Sinclairem a Markem Hewinsem, jeho solidní a sofistikované bubnování se perfektně hodilo ke směsi jazzových a rockových idiomů, která jsou pro tuto scénu tak typická. Více na adrese: Camel - Andy Ward

Studiové desky: 2021 It’s None Of Your Business 2013 Paradise Filter 2003 The Unauthorized Breakfast Item 1996 All Over You (remake) 1995 The Battle Of Hastings 1994 Cool Water 1982 Back to Front 1980 The Album 1977 Better By Far 1976 Blind Dog at St. Dunstans 1975 Cunning Stunts 1974 Caravan & The New Symphonia 1973 For Girls Who Grow Plump in the Night 1972 Waterloo Lily 1971 In The Land Of Grey And Pink 1970 If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You 1969 Caravan

Živé nahrávky: 2017 For Girls Who Grew Plump In The Night 2012 The European Tour 2011: Live At Shepherds Bush Empire 2011 Recorded Live In Concert At Metropolis Studios, London 2008 A Hunting We Shall Go: Live In 1974 2007 The Show Of Our Lives 2003 With Strings Attached 2003 Live In Nottingham 2003 Nowhere To Hide 2003 Live UK Tour 1975 2002 Live At The Fairfield Halls, 1974 2002 Green Bottles For Marjorie: The Lost BBC Sessions 2002 Bedrock In Concert 1999 Surprise Supplies 1998 Ether Way 1998 Songs For Oblivion Fishermen 1998 Live In Holland: Back On The Tracks 1997 Live: Canterbury Comes To London 1993 Live 1990 1991 BBC Radio 1 Live In Concert DVD: 2014 Live At Rosfest Gettysburg USA 2011 Caravan Live At Metropolis Studios 2007 The Ultimate Anthology 2005 Caravan - The 35th Anniversary Concert 2004 A Night's Tale 2003 A Knight In London 2001 Classic Rock Legends

Skupina: Pye Hastings - Guitars, Vocals Jan Schelhaas - Keyboards Geoffrey Richardson - Viola, Mandolin, Guitars Mark Walker - Drums Hosté: Lee Pomeroy (ELO) - Bass Jimmy Hastings - Flute	It’s None Of Your Business Vyšlo 8. října 2021, Madfish Music (UK) LP 8. listopadu 2021, Madfish Music Seznam skladeb: 01. Down From London (4:03) 02. Wishing You Were Here (3:55) 03. It’s None Of Your Business (9:40) 04. Ready Or Not (4:45) 05. Spare A Thought (4:06) 06. Every Precious Little Thing (4:25) 07. If I Was To Fly (3:23) 08. I’ll Reach Out For You (8:07) 09. There Is You (4:26) 10. Luna’s Tuna (3:14) Total Time (51:04) Cover and Artwork: Bob Venables
Skupina: Pye Hastings - Lead & Backing Vocals, Guitars Jan Schelhaas - Keyboards, Backing Vocals Jim Leverton - Bass, Backing Vocals Geoffrey Richardson - Viola, Cello, Mandolin, Guitars, Flute, Lead & Backing Vocals Mark Walker - Drums, Percussion Hosté: Brian Johnson - Backing Vocals (04) Michael Maher - Backing Vocals & Tambourine (04) Mark McCormack - Vibraslap (07) Rufus Gordon-Hastings - Percussion (06) Marc Morgan - Radiator (05)	Paradise Filter Vyšlo 2008, Caravan Records, CPGJJM1 (UK) prosinec 2013, Pledge Music, digital Seznam skladeb: 01. All This Could Be Yours (4:30) 02. I'm On My Way (4:27) 03. Fingers In The Till (4:45) 04. This Is What We Are (4:11) 05. Dead Man Walking (5:59) 06. Farewell My Old Friend (4:07) 07. Pain In The Arse (4:30) 08. Trust Me I Am A Doctor (4:28) 09. I'll Be There For You (6:14) 10. The Paradise Filter (6:0) Total Time (49:53) Artwork: Sean Hewitt based on his painting "Trapped Untrapped
Skupina: Pye Hastings - Vocals, Guitars Doug Boyle - Lead Guitar Geoffrey Richardson - Viola, Banjo, Ukulele, Acoustic Guitar, backing Vocals Jim Leverton - Bass, Lead (09) & Backing Vocals Jan Schelhaas - Keyboards, Backing Vocals Richard Coughlan - Drums Hosté: David Sinclair - Keyboards (02,09,02-05) Jimmy Hastings - Tenor & Soprano Saxophones (02,04,05), Flute (10) Simon Bentall - Percussion Ralph Cross - Percussion (03) The Quebec International Festival Orchestra (2-5) Martyn Ford - Orchestra Conductor (02-05)	The Unauthorized Breakfast Item Vyšlo 2003, Eclectic Discs, ECLCD 1001 (UK) 2CD, 2003, Eclectic Discs, ECLCD 1001/2 (UK) Limited Edition w/ bonus disc including 5 Live tracks remastered by Paschal Byrne & Mark Powell 2012, Wienerworld, WNRCD5061 (UK) Reissue, with a different cover Seznam skladeb: 01. Smoking Gun (right For Me) (5:36) 02. Revenge (5:15) 03. The Unauthorised Breakfast Item (4:44) 04. Tell Me Why (6:16) 05. It's Getting A Whole Lot Better (8:56) 06. Head Above The Clouds (7:21) 07. Straight Through The Heart (4:40) 08. Wild West Street (4:47) 09. Nowhere To Hide (8:54) 10. Linders Field (3:38) Total Time: (60:07) Bonus Disc from 2003 Eclectic Special Edition: 01. Smoking Gun (Right for Me) (Live) (7:56) * 02. The Unauthorised Breakfast Item (Live) (6:16) * 03. Tell Me Why (Live) (5:45) * 04. Revenge (Live) (5:42) * 05. For Richard (Live) (14:22) # Total Time: (40:01) * Recorded in Tokyo, May 2003 # Recorded in Quebec City, July 2002 Mastered: Paschal Byrne Artwork: Phil Smee
Skupina: Pye Hastings - Acoustic, Electric & Leslie Guitars, Lead & Harmony Vocals Geoffrey Richardson - Acoustic & Electric Guitars, Mandolin, Viola, Violin, Harmony Vocals Jimmy Hastings - Clarinet, Alto, Bass & Piccolo Flutes, Tenor & Soprano Saxophones Dave Sinclair - Keyboards, Harmony Vocals Richard Coughlan - Drums Jim Leverton - Bass, Lead & Harmony Vocals Hosté:	All Over You Vyšlo 1996, HTD Records, HTDCD57 (UK) CD 1999, Transatlantic Records, TRACD 305 Seznam skladeb: 01. If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You (3:31) 02. Place Of My Own (4:06) 03. The Love In Your Eye / To Catch Me A Brother (4:17) 04. In The Land Of Grey And Pink (3:44) 05. Golf Girl (4:34) 06. Disassociation (Nine Feet Underground) (3:54) 07. Hello Hello (3:14) 08. Asforteri 25 (2:45) 09. For Richard / Can't Be Long Now / Françoise / For Richard / Warlock (8:11) 10. Memory Lain, Hugh (5:02) 11. Headloss (5:02) Total Time (00:24) Producer: Julian Gordon-Hastings Design, Photography: David Ferry Typography: Mark Allen Liner Notes: Jeremy Clarkson Recorded at Pye Hastings' house
Skupina: Pye Hastings - Acoustic, Electric & Leslie Guitars, Lead & Harmony Vocals Geoffrey Richardson - Acoustic & Electric Guitars, Mandolin, Viola, Violin, Tambourine, Clarinet, Wind, Kalimba, Shaker, Harmony Vocals Jim Leverton - Bass, Lead (06) & Harmony Vocals Dave Sinclair - Keyboards, Harmony Vocals Richard Coughlan - Drums Hosté: Jimmy Hastings - Clarinet, Alto, Bass & Piccolo Flutes, Tenor & Soprano Saxophones	The Battle of Hastings Vyšlo 1995, HTD Records, HTD CD 41 (UK) CD 1999, Transatlantic Records, TRACD 311 (UK) Different cover - the one here displayed Seznam skladeb: 01. It's A Sad, Sad Affair (3:23) 02. Somewhere In Your Heart (5:42) 03. Cold As Ice (4:09) 04. Liar (6:07) 05. Don't Want Love (6:48) 06. Travelling Ways (3:51) 07. This Time (5:19) 08. If It Wasn't For Your Ego (3:36) 09. It's Not Real (5:29) 10. Wendy Wants Another 6" Mole (2:25) 11. I Know Why You're Laughing (5:32) Total Time (00:24) Recorded at Monks Horton, Kent, at Astra Studios, london Artwork: Shane O'Neill
Skupina: Pye Hastings - Guitars (solo on 08), Vocals (02,06-08) David Sinclair - Piano, Organ, Mini Moog & Prophet Synths, Lead Vocals (05) Richard Sinclair - Bass, Guitar Solo (03), Vocals (01,03,04) Richard Coughlan - Drums, Percussion, Spoken Voice (08) Hosté: Mel Collins - Saxophone (02,04,07,08)	Back To Front Vyšlo 1982, Kingdom Records, KVS 5011 (UK) CD 1991, Kingdom Records, CDKVS 5011 (UK) CD 2004, Eclectic Discs., ECLCD 1010 (UK) Remastered by Paschal Byrne Seznam skladeb: 01. Back To Herne Bay Front (5:55) 02. Bet You Wanna Take It All / Hold On Hold On (5:20) 03. A.A. Man (5:02) 04. Videos Of Hollywood (5:11) 05. Sally Don't Change It (4:06) 06. All Aboard (4:08) 07. Taken My Breath Away (4:52) 08. Proper Job / Back To Front (8:19) Total Time: (42:53) Recorded on November 1981-January 1982 at Oak Studios, Herne Bay, Kent Recorded: Graeme Quinton-Jones & Jeremy Darby Artwork: Michael Lloyd
Skupina: Pye Hastings - Guitars, Vocals Dek Messecar - Bass, Backing Vocals David Sinclair - Keyboards (Piano, Electric Piano, Organ, Synth) Richard Coughlan - Drums Geoff Richardson - Guitars, Viola, Flute, Vocals Hosté:	The Album Vyšlo 31. října 1980, Kingdom Records, KVL 9003 (UK) CD 1991, Kingdom Records, CDKVL 9003 (UK) CD 2004, Eclectic Discs, ECLCD 1011 (UK) Remastered by Paschal Byrne +2 bonus tracks and different cover art Seznam skladeb: 01. Heartbreaker (3:06) 02. Corner Of Me Eye (3:37) 03. Watcha Gonna Tell Me (4:48) 04. Piano Player (5:24) 05. Make Yourself At Home (3:26) 06. Golden Mile (3:12) 07. Bright Shiny Day (6:17) 08. Clear Blue Sky (6:25) 09. Keepin' Up The Fences (5:17) Total Time: (41:32) Bonus tracks on Eclectic remaster (2004): 10. Heartbreaker (Single version, A-Side) (3:40) 11. It's Never Too Late (Single B-Side) (6:24) Recorded at Farmyad Studios, Little Chalfont, Bucksinghamshire in July 1980 Production co-ordinator: Terry King Engineer, Mixing: Stephen W. Tayler, Ian Morais
Skupina: Pye Hastings - guitars, vocals Jan Schelhaas - keyboards, backing vocals Geoff Richardson - viola, guitars, flute, sitar, mandolin, vocals Dek Messecar - bass, backing vocals Richard Coughlan - drums, percussion Hosté: Vicki Brown - vocals (06) Fiona Hibbert - harp (07) Tony Visconti - recorders (05), electric double bass (07)	Better By Far Vyšlo 1977, Arista Records, SPARTY 1008 (UK) CD 2004, Eclectic Discs, ECLCD 1018 (UK) Remastered by Paschal Byrne Seznam skladeb: 01. Feelin' alright (3:30) 02. Behind you (5:08) 03. Better by far (3:30) 04. Silver strings (4:05) 05. The last unicorn (5:50) 06. Give me more (4:42) 07. Man in a car (6:12) 08. Let it shine (4:30) 09. Nightmare (6:26) Total Time: (43:53) Producer: Tony Visconti Artwork: Bob Searles with Brian Hennessey (photo)
Skupina: Pye Hastings - Electric (01,07) & Acoustic Guitars, Vocals Jan Schelhaas - Piano & Electric Piano, Organ, Clavinet, ARP & Mini Moog Synthesizers Geoffrey Richardson - Viola, Flute, Electric Guitar, Whistle Richard Coughlan - Drums Mike Wedgwood - Bass, Congas, Vocals & Arrangements (02) Hosté: Jimmy Hastings - Alto (09) & Tenor (02,05,06) Saxes, Flute (09), Clarinet (04,05) Irene Chanter - Backing Vocals (06) Doreen Chanter - Backing Vocals (06)	Blind Dog at St. Dunstans Vyšlo 1976, 8-Trk Arista, 8 301-4088H (US) 1976, BTM Records, BTM 1007 (1976, UK) 1976, RCA RVP-6083 (Japan) 1976, RCA, 26.21746 AS (Germany) Seznam skladeb: 01. Here Am I (6:19) 02. Chiefs and Indians (5:13) 03. A Very Smelly, Grubby Litle Oik (4:15) 04. Bobbing Wide (1:30) 05. Come on Back (4:50) 06. Oik (reprise) (2:26) 07. Jack and Jill (6:26) 08. Can You Hear Me? (6:17) 09. All the Way (With John Wayne's Single-Handed Liberation of Paris) (9:03) Total Time: (46:19) Artwork: Archer Associates with David English
Skupina: Pye Hastings - Electric & Acoustic Guitars, Vocals David Sinclair - Piano, Fender Electric Piano, Organs, Mini Moog, Freeman String Symphonizer Geoff Richardson - Viola, Acoustic (06a) & Electric (01,06e) Guitars, Flutes Mike Wedgwood - Bass & Fretless Bass, Congas, Moog (02), Vocals Richard Coughlan - Drums, Percussion Hosté: Jimmy Hastings - Brass arranger & conductor (06c,06e)	Cunning Stunts Vyšlo 1975, Decca, SKLR5210 (UK) CD 1992, Deram, 844 126-2 (UK) Remastered by Anthony Hawkins CD 2001, Decca, 8829812 (Europe) Remastered by Paschal Byrne w/ 3 bonus tracks Seznam skladeb: 01. The Show Of Our Lives (5:47) 02. Stuck In A Hole (3:09) 03. Lover (5:08) 04. No Backstage Pass (4:35) 05. Welcome The Day (4:03) 06. Dabsong Conshirto (Pt. 1 The Mad Dabsong... (18:01) 07. The Fear And Loathing In Tollington Park (1:09) Total Time: (42:32) Bonus tracks on Decca remaster (2001): 08. Stuck In A Hole (Single version) (3:10) 09. Keeping Back My Love (5:14) * 10. For Richard (Live) (18:34) # * previously unreleased Arranger: David Sinclair (04,06c,06e), Mike Wedgwood (03,04) # Recorded at The Fairfield Hall, Croydon 1974 at Decca Studios, Tollington Park, London Artwork: Hipgnosis with Richard Evans
Skupina: Richard Coughlan - Drums Jimmy Hastings - Flute, Alto Saxophone Pye Hastings - Vocals, Guitars John G. Perry - Bass, Vocals Morris Pert - Percussion Geoff Richardson - Electric Viola David Sinclair - Keyboards Hosté: The New Symphonia - Vicky Brown, Tony Burrows	Caravan & The New Symphonia Vyšlo 19. dubna 1974, London 650 (UK) CD 1996, Mantra WM 330 CD 2001, Decca 82969 Seznam skladeb: 01. Introduction (Alan Black/Memory Lain, Hugh Headloss) (11:00) 02. The Dog, The Dog, He's At It Again (6:36) 03. Hoedown (3:54) 04. Introduction (6:49) 05. The Love In Your Eye (12:49) 06. Mirror For The Day (4:29) 07. Virgin On The Ridiculous (7:57) 08. For Richard (14:18) 09. A Hunting We Shall Go (10:23) Total Time: (78:17) Recorded on September 1968 at Advision Studios, London Producer: Tony Cox Sleeve Design: Keith Davis of DBWX
Skupina: Pye Hastings - electric guitar, vocals David Sinclair - piano & electric piano, organ, ARP (1) & Davoli synths Geoffrey Richardson - viola John G. Perry - bass, percussion, vocals Richard Coughlan - drums, percussion, timpani Hosté: Rupert Hine - ARP synthesizer (01,06) Barry Robinson - flute & piccolo (01) Jimmy Hastings - flute solo and brass arranger & conductor (01) Tommy Whittle - clarinet & tenor sax (01) Harry Klein - clarinet & baritone sax (01) Tony Coe - clarinet & tenor sax (01) Pete King - flute & alto sax (01) Henry Lowther - trumpet (01) Chris Pyne - trombone (01) Paul Buckmaster - electric cello (6a) New Symphonia aka Martyn Ford Orchestra (7d-e) John Bell - orchestral arranger (7d-e) Martyn Ford - orchestral arranger & conductor (07d-e) Frank Ricotti - congas (01,02,04,06) Jill Pryor - voice (04)	For Girls Who Grow Plump In The Night Vyšlo 5. října 1973, Deram, SDLR12 (UK) With track one sections separately numbered 1 & 2 CD 1990, Deram, 820 971-2 (Europe) Remastered: Anthony Hawkins CD 2001, Deram, 8829802 (Europe) Remastered: Paschal Byrne +5 bonus tracks Seznam skladeb: 01. a. Memory Lain, Hugh (5:00) 01. b. Headloss (4:14) 02. Hoedown (3:18) 03. Surprise, Surprise (4:05) 04. C'thlu Thlu (6:12) 05. The Dog, The Dog, He's At It Again (5:38) 06. Be Alright / Chance Of A Lifetime (6:35) 07. L'auberge Du Sanglier/A Hunting We Shall Go/Pengola/Backwards/A Hunting We... (reprise) (10:05) Total Time: (45:07) Bonus tracks on Deram 2001 remaster: 08. Memory Lain, Hugh / Headloss (US Mix) (9:18) 09. No! ("Be Alright") / Waffle ("Chance of a Lifetime") (5:10) * 10. He Who Smelt It Dealt It ("Memory Lain, Hugh") (4:43) * 11. Surprise, Surprise (3:15) * 12. Derek's Long Thing (11:00) * * Previously unreleased Total Time: (78:24) Artwork: Mark Lawrence (photo & design)
Skupina: Pye Hastings - Acoustic & Electric Guitars, Lead Vocals (3-5a,5d,7-9) Steve Miller - Grand Piano, Wurlitzer Electric Piano, Electric Harpsichord, Hammond Organ Richard Sinclair - Bass, Lead Vocals (01) Richard Coughlan - Drums, Percussion Hosté: Phil Miller - 2nd Lead Guitar (02) Lol Coxhill - Soprano Saxophone (1,2) Jimmy Hastings - Flute & Tenor Saxophone (5b) Mike Cotton - Trumpet (5b) Barry Robinson - Oboe (05a) Colin Frechter - Strings Arrangement (05a)	Waterloo Lily Vyšlo 2./19. května 1972, Deram, SDL 8 (UK) Seznam skladeb: 01. Waterloo Lily (6:47) 02. Nothing At All /It's Coming Soon / Nothing At All (reprise) (10:25) 03. Songs And Signs (3:39) 04. Aristocracy (3:03) 05. The Love In Your Eye / To Catch Me A Brother / Subsultus / Debouchement / Tilbury Kecks (12:31) 06. The World Is Yours (3:41) Total Time: (40:06) Bonus tracks on 2001 Deram remaster: 07. Pye's June Thing (2:57) 08. Ferdinand (2:57) 09. Looking Left, Looking Right (5:37) 10. Pye's Loop (1:21) Producer: David Hitchcock Arranged: Colin Frechter Engineer: Dave Grinsted, Dave Baker, Kevin Fuller Design: David Anstey, ROC Advertising Artwork: "The Tavern Scene" from A Rake's Progress by William Hogarth with ROC Advert. (design) Illustration: William Hogarth Photography: David Wedgbury
Skupina: Richard Sinclair - Bass Guitar, Acoustic Guitar, Vocals Dave Grinsted - Bells, Effects Richard Coughlan - Drums, Percussion Pye Hastings - Electric Guitar, Acoustic Guitar, Vocals David Sinclair - Organ, Piano, Mellotron, Harmony Vocals Jimmy Hastings - Flute, Piccolo Flute, Tenor Saxophone Hosté:	In The Land Of Grey And Pink Vyšlo 8. dubna 1971, Deram, SDL-R1 (UK) Seznam skladeb: 01. Golf Girl (5:00) 02. Winter Wine(7:35) 03. Love To Love You (And Tonight Pigs Will Fly (3:03) 04. In The Land Of Grey And Pink (4:59) 05. Nine Feet Underground (22:40)       Nigel Blows A Tune       Love's A Friend       Make It 76       Dance Of The Seven Paper Hankies       Hold Grandad By The Nose       Honest I Did!       Disassociation       100% Proof Total Time: (00:24) Engineer: Dave Grinsted, Alan Harris, Dave Baker, Derek Varnals Mixed By, Recorded By, Engineer: John Punter Design, Art Direction: Joe McGillicuddy Illustration: Anne Marie Anderson
Skupina: Richard Sinclair - Bass Guitar, Tambourine, Percussion Richard Coughlan - Drums, Congas, Bongos, Maracas, Finger Cymbals Pye Hastings - Electric Guitar Jimmy Hastings - Flute, Saxophone David Sinclair - Organ, Piano, Harpsichord Hosté:	If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You Vyšlo 4. září 1970, Decca Seznam skladeb: 01. If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You (3:07) 02. And I Wish I Were Stoned - Don't Worry (8:21) 03. As I Feel I Die (5:17) 04. With an Ear to the Ground You Can Make It / Martinian / Only Cox / Reprise (9:56) 05. Hello Hello (3:46) 06. Asforteri 25 (1:21) 07. Can't Be Long Now / Françoise / For Richard / Warlock (14:18) 08. Limits (1:34) Total Time: (47:40) >Bonus tracks on 2011 Decca remaster: 9. A Day in the Life of Maurice Haylett (outtake) (5:40) 10. Why? (And I Wish I Were Stoned) (4:22) * 11. Clipping the 8th (Hello Hello) (3:13) * 12. As I Feel I Die (4:39) * * Demo versions from abandoned 1969 sessions, previously unreleased Recorded on February 1970 at Tangerine Studios, Dalston, London Producer: Caravan Management, Producer: Terry King Management: Maurice Haylett Engineer: Robin Sylvester, Dave Grinsted, John Punter Photography: Richard Bennett Zeff Artwork: Richard Zeff (photo) with David Jupe (design) Photography, Graphics: David Jupe
Skupina: Pye Hastings - Lead Vocals (01-02,04), Co-lead Vocals (05,06,08), Guitars, Bass Guitar Richard Sinclair - Lead Vocals (03,07), Co-lead Vocals (05,06,08), Bass Guitar, Guitars Dave Sinclair - Organ, Piano Richard Coughlan - Drums Hosté: Jimmy Hastings - Flute (04)	Caravan Vyšlo leden 1969, Decca Records (UK), Verve Records (US) Seznam skladeb: 01. Place of My Own (Dave Sinclair, Pye Hastings, Richard Coughlan, Richard Sinclair) (4:00) 02. Ride (Sinclair, Hastings, Coughlan, Sinclair) (3:41) 03. Policeman (Sinclair, Hastings, Coughlan, Sinclair) (2:45) 04. Love Song with Flute (Sinclair, Hastings, Coughlan, Sinclair) (4:09) 05. Cecil Rons (Sinclair, Hastings, Coughlan, Sinclair) (4:05) 06. Magic Man (Sinclair, Hastings, Coughlan, Sinclair) (4:01) 07. Grandma's Lawn (Sinclair, Hastings, Coughlan, Sinclair) (3:23) 08. Where but for Caravan Would I? (Sinclair, Hastings, Coughlan, Sinclair, Brian Hopper) (9:01) Total Time: (00:34) Recorded on September 1968 at Advision Studios, London Producer: Tony Cox Sleeve Design: Keith Davis of DBWX

Skupina: Pye Hastings - Lead & Backing Vocals, Guitars Jan Schelhaas - Keyboards, Backing Vocals Jim Leverton - Bass, Backing Vocals Richard Coughlan - Drums Hosté:	For Girls Who Grew Plump In The Night Vyšlo 2017, Coda Publishing, CPLVNY294 (Europa) Limited edition of 500 copies Colored Vinyl edition Seznam skladeb: 01. The Dog The Dog He's At It Again (5:43) 02. Backwards (3:35) 03. A Hunting We Shall Go (1:38) 04. All The Way (3:48) 05. A Very Grubby Smelly Little Oak (6:30) 06. For Richard (14:34) 07. If I Could Do It All Again, I'd Do It All Over You (4:27) Total Time: (40:15) An official Caravan recording From The Astoria Theatre in November 2002
Skupina: Pye Hastings - Guitars, Vocals Jan Schelhaas - Keyboards Geoffrey Richardson - Viola, Flute, Guitars, Spoons, Shears Jim Leverton - Bass Mark Walker - Drums, Percussion, Washboard Hosté:	The European Tour 2011: Live At Shepherds Bush Empire Vyšlo 26. března 2012, Concert Live, CLCD388 (UK) Seznam skladeb: Disc 1 01. Memory Lain Hugh (5:09) 02. Head Loss (5:32) 03. And I wish I Were Stoned (3:04) 04. Golf Girl (7:20) 05. Smoking Gun (5:15) 06. The Unauthorised Breakfast Item (4:58) 07. Nightmare (9:07) Disc 2 01. In The Land Of Grey And Pink (7:08) 02. The Dog The Dog He's At It Again (5:36) 03. Fingers In The Till (5:33) 04. It's Not Real (5:50) 05. Nine Feet Underground (18:16) 06. I'm On My Way (4:48) 0.7 Love To Love You (And Tonight Pigs Will Fly) (4:35) Total Time: (00:34) Producer: Tony Cox Sleeve Design: Keith Davis of DBWX
Skupina: Pye Hastings - Guitars, Vocals Geoffrey Richardson - Viola Jim Leverton - Bass, Backing Vocals Mark Walker - Drums, Percussion, Washboard Richard Coughlan - Drums Jan Schelhaas - Keyboards Hosté:	Recorded Live In Concert At Metropolis Studios, London Vyšlo 2011, ITV Studios Home Entertainment, 3711534513 (UK) Seznam skladeb: Side A 01. Memory Lain, Hugh (5:27) 02. Headloss (4:43) 03. And I Wish I Were Stoned (3:04) 04. Golf Girl (6:11) Side B 05. Smoking Gun (Right For Me) (5:14) 06 The Unauthorised Breakfast Item (4:40) 07. Nightmare (8:33) Side C 08. Hello Hello (2:30) 09. Give Me More (3:43) 10. Fingers In The Till (5:18) 11. I'm On My Way (4:08) Side D 12. Nine Feet Underground (17:59) Total Time: (72:30) Recorded and filmed on 04.12.2010 at special event at Metropolis Studios, West London Producer: Sinead D'Arcy Production Manager [Studio]: Katy Samwell, Luke Armitage Management [Tech Manager]: Simon Saywood Recorded: Dan Parry, Neil Tucker Executive-Producer: Ian Brenchley, John Pearson, Steve Gallant Recorded [Assistant]: Xavier Stephenson Recorded, Mixed: Sam Wheat Mixed [Audio Mix, Live Sound]: John Spence Mastered [Stereo And 5.1 Mastering]: Mazen Murad Engineer [Assistant], Recorded [Assistant]: Ben Baptie Design [Package]: Vk Assi Liner Notes: Patrick Humphries Photography: Oded Shein
Skupina: Pye Hastings - Guitars, Vocals Geoffrey Richardson - Viola Mike Wedgwood - Bass Richard Coughlan - Drums David Sinclair - Keyboards Hosté:	A Hunting We Shall Go: Live In 1974 Vyšlo 2008, The Store for Music Ltd Seznam skladeb: 01. A Hunting We Shall Go (8:43) 02. Hoedown (5:51) 03. For Richard (19:16) Total Time: (33:50) Recorded 13 November 1974 Mastered at Hatch Farm Studios Artwork: Hugh Gilmour
Skupina: David Sinclair - Keyboards Pye Hastings - Guitars, Vocals Richard Coughlan - Drums Richard Sinclair - Bass Steve Miller - Keyboards Geoffrey Richardson - Viola Jan Schelhaas - Keyboards Mike Wedgwood - Bass Hosté:	The Show Of Our Lives Caravan At The BBC 1968-1975 2CD, vyšlo 2007, Universal/Decca, 5301443 Seznam skladeb: CD1: (71:13) 01. Place Of My Own (4:12) 02. Ride (4:17) 03. If I Could Do It All Over Again I'd Do It All Over You (2:45) 04. Hello Hello (3:10) 05. As I Feel I Die (6:23) 06. Love To Love You (3:12) 07. Love Song Without Flute (3:33) 08. In The Land Of Grey And Pink (3:43) 09. Nine Feet Underground (14:27) 10. Feelin' Reelin' Sqealin' (9:30) 11. Hunting We Shall Go (9:15) 12. Waffle (6:46) CD2: (73:04) 01. Memory Lain Hugh (5:04) 02. Headloss (4:27) 03. Love In Your Eye (13:54) 04. Mirror For The Day (4:15) 05. Virgin On The Ridiculous (7:01) 06. For Richard (15:04) 07. Dabsong Conshirtoe (15:11) 08. Stuck In A Hole (3:14) 09. Show Of Our Lives (4:54) Total Time: (144:17) Recorded work for the BBC between 1968 and 1975
"The Show Of Our Lives - Caravan At The BBC 1968-1975" je dvojité album skladeb nahraných pro BBC v období 1968-1975 pro Top Gear DJ Johna Peela.
Skupina: Doug Boyle - Guitars Richard Coughlan - Drums, Percussion Pye Hastings - Guitar, Vocals Jim Leverton - Bass Geoff Richardson - Viola Dave Sinclair - Keyboards Simon Bentall - PercussionvHosté:	With Strings Attached Vyšlo 2003, Classic Rock Legends, CRL1097 (Germany) Seznam skladeb: 01. Headloss (5:08) 02. The Dog, The Dog, He's At It Again (5:46) 03. Travelling Ways (4:02) 04. Medley (16:00)      a. The Dabsong Conshirtoe      b. All Aboard      c. Where But For Caravan Would I      d. O Caroline      e. The Dabsong      f. The Love In Your Eye      g. Backwards      h. A Hunting We Shall Go 05. Nine Feet Underground (18:25) 06. Nightmare (10:26) 07. For Richard (With Orchestra) (14:22) Total Time: (74:09) Producer: Tony Cox Sleeve Design: Keith Davis of DBWX
Skupina: Pye Hastings - Guitars, Vocals Dave Sinclair - Organ, Piano Richard Sinclair - Bass, Guitars Jimmy Hastings - Flute, Saxophone Richard Coughlan - Drums Hosté:	Live In Nottingham Vyšlo 2003, Classic Rock Legends, 1049 Seznam skladeb: 001. Head Loss (4:38) 02. Videos Of Hollywood (6:38) 03. Nine Feet Underground (18:59) 04. If I Could Do It Again... (3:17) 05. Winter Wine (7:47) 06. In the Land Of Grey and Pink (4:36) 07. For Richard (13:15) Total Time: (64:08)
Skupina: Pye Hastings - Guitars, Vocals Dave Sinclair - Keyboards Jim Leverton - Bass Guitar Geoff Richardson - Viola Richard Coughlan - Drums Doug Boyle - Guitars Simon Bentall - Percussion Hosté:	Nowhere To Hide Vyšlo 29. července 2003, Classic Rock Legends, CRL 1096 Seznam skladeb: 01. All the Way - A Very Smelly Grubby Little Oik (10:58) 02. Liar (7:07) 03. The Dog, The Dog, He's At It Again (6:27) 04. Nowhere To Hide (8:40) 05. Nightmare (7:53) 06. For Richard (11:57) 07. Memory Lain, Hugh / Headloss (9:20) 08. If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You (3:48) Total Time: (66:10) Caravan live in Japan 2002 [exact date must be 26 or 27 January 2002, at the TLG in Tokyo]
Toto album bylo nahráno v roce 2002 a obsahuje jednu z posledních nahrávek zakládajícího člena a původního hráče na klávesy Davida Sinclaira. "Nowhere To Hide" obsahuje také jednu z prvních nahrávek epické písně stejného jména z nového studiového alba Caravan.
Skupina: Pye Hastings - Guitars, Vocals Richard Coughlan - Drums, Percussion Jan Schelhaas - Keyboards, Vocals Mike Wedgwood - Bass, Vocals Geoff Richardson - Viola, Flute, Guitars Hosté: /font>	Live UK Tour 1975 Vyšlo 2003, Major League Productions Ltd., MLP03CD (UK) Seznam skladeb: 01. The Show Of Our Lives (4:42) 02. Memory Lain, Hugh (9:52)       Headloss 03. The Dabsong Conshirtoe (12:30) 04. Virgin On The Ridiculous (14:23)       Be Alright       Chance Of A Lifetime 05. Love In Your Eye (18:22) 06. For Richard (16:50) Total Time: (76:39) Recorded at Nottingham Polytechnic 5th December 1975 by Realsound Producer: Mike Dixon Mixed: John Arnold & John Moon Mastering: Hilton Grove, London Artwork: Gita Kasan Photography: Repfoto, Rex, LFI Liner Notes: Mark Powell
Skupina: David Sinclair - Keyboards, Mini Moog, Organ Pye Hastings - Guitars, Vocals Geoffrey Richardson - Glockenspiel, Guitar, Viola (Electric) Richard Coughlan - Drums Mike Wedgwood - Bass, Congas, Guitar (Bass), Vocals Hosté:	Live At The Fairfield Halls, 1974 Vyšlo 4. února 2002, Decca 8829022 Seznam skladeb: 01. Memory Lain, Hugh / Headloss (9:27) 02. Virgin On The Ridiculous (7:14) 03. Be Alright / Chance Of A Lifetime (6:37) 04. The Love In Your Eye (15:23) 05. L'Auberge Du Sanglier / A Hunting We Shall Go / Pengola / Backwards / A Hunting We Shall Go (Reprise) (9:49) 06. The Dog The Dog He's At It Again (6:23) 07. For Richard (19:01) 08. Hoedown (5:58) Total Time: (79:52) Recorded live at the Fairfield Halls, Croydon, 01.09.1974 Project Coordinator: Andy Street Producer: David Hitchcock Engineer: Bill Price Remastering: Paschal Byrne Liner Notes: Mark Powell Package Design: Phil Smee
"Live At The Fairfield Halls, 1974" je živé album kapely Caravan. Ve Velké Británii zůstalo nevydáno až do roku 2002, ačkoli většina materiálu byla vydána jako 2LP vinyl ve Francii a Německu nazvaný "The Best Of Caravan Live" v roce 1980. Tato nahrávka je nyní velmi vzácná a byla k dispozici pouze 3 roky.
Skupina: David Sinclair - Keyboards Pye Hastings - Guitars, Vocals Richard Coughlan - Drums Richard Sinclair - Bass, Vocals Steve Miller - Keyboards Hosté:	Green Bottles for Marjorie: The Lost BBC Sessions The lost BBC sessions Vyšlo 2002, BBC Music/Caravan Music, CARAV 001 Seznam skladeb: 01. Green Bottles For Marjorie (2:36) 02. Place Of My Own (4:13) 03. Feelin' Reelin' Squealin' (5:43) 04. Ride (4:20) 05. Nine Feet Underground (19:20) 06. In The Land Of The Grey and Pink (4:05) 07. Feelin' Reelin' Squealin' (10:10) 08. The Love In Your Eye (11:47) Total Time: (62:14) Producer: Bernie Andrews, Jeff Griffin Producer, Liner Notes: Mark Powell Engineer: Bob Conduct Remastered, Compiled: Paschal Byrne Artwork: Phil Smee, Alex Smee
Skupina: Pye Hastings - Vocals, Guitar Richard Sinclair - Bass, Vocals Richard Coughlan - Drums David Sinclair - Keyboards Jimmy Hastings - Saxophones, Flute Hosté:	Bedrock In Concert Vyšlo 8. října 2002, Classic Rock Legends, 956 Seznam skladeb: 01. Head Loss () 02. Videos Of Hollywood () 03. Nine Feet Underground () 04. If I Could Do It All Over Again () 05. Winter Wine () 06. In The Land Of Grey And Pink () 07. For Richard () Total Time: (00:00)
Skupina: Richard Coughlan - Drums Jan Schelhaas - Keyboards Geoff Richardson - Viola Pye Hastings - Guitars, Vocals Mike Wedgwood - Bass, Vocals Hosté:	Surprise Supplies Vyšlo 1999, HTD Records, HTD CD 96 (UK) Released under licence to Talking Elephant Records in 2005 as "Here Am I" Seznam skladeb: 01. Here Am I (6:15) 02. Chiefs And Indians (5:22) 03. Can You Hear Me? (6:26) 04. All The Way (7:17) 05. A Very Smelly Grubby Little Oik / Bobbing... (13:01) 06. Love in Your Eye / To Catch Me A Brother / Sub (16:57) Total Time: (55:18) Recorded on 04 May 1976 in London, New Victoria Theatre (with guest Jimmy Hastings) Partially broadcast: BBC and consequently bootleged Producer: Tony Cox Design: Malcolm Holmes
Skupina: Dek Messecar - Bass (06,07,08,09) Mike Wedgwood - Bass, Congas (01-05) Richard Coughlan - Drums Pye Hastings - Guitar, Vocals Jan Schelhaas - Keyboards (04,05) Dave Sinclair - Keyboards, Vocals (01-03) Geoffrey Richardson - Viola Hosté:	Ether Way Vyšlo 1998, Hux Records, HUX 013 (UK) Seznam skladeb: 01. The Show Of Our Lives (D.Sinclair, J.Murphy) (4:55) 02. Stuck In A Hole (P.Hastings) (3:15) 03. Dabsong Conshirto (D.Sinclair, J.Murphy) (12:32) 04. All The Way (P.Hastings) (6:33) 05. A Very Smelly Grubby Little Oik / Bobbing Wide / Come On Back / Grubby Oik Reprise / (P.Hastings) (11:45) 06. Behind You (P.Hastings) (5:13) 07. The Last Unicorn (G.Richardson) (5:34) 08. Nightmare (P.Hastings) (6:18) 09. Better By Far (P.Hastings) (4:49) Total Time: (00:34) 01 - 03 recorded for John Peel, 26.6.75, first transmitted 03.07.1975 04 - 05 recorded for John Peel, 6.5.76, first transmitted 17.05.1976 06 - 09 recorded for John Peel, 2.5.77, first transmitted 10.05.1977 Producer: Tony Wilson Engineer: Bill Aitken (04,05), Dave Dade (06,07,08,09) Mastered: Russell Pay at The CD Clinic Designed: Neil at 9thPlanet Photography: Mark Easton Liner Notes: Ralph Cross
Skupina: Pye Hastings - Guitars, Vocals (01-12) Dave Sinclair - Keyboards, Vocals (01-12) Richard Sinclair - Bass, Vocals (01-6) John Perry - Bass (07-12) Richard Coughlan - Drums (1-12) Geoffrey Richardson - Viola (07-12) Hosté:	Songs For Oblivion Fishermen Vyšlo 1998, Hux Records, HUX 002 (UK) Seznam skladeb: 01. Hello Hello (2:52) 02. If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You (2:48) 03. As I Feel I Die (4:32) 04. Love Song Without Flute (3:21) 05. Love To Love You (2:26) 06. In The Land Of Grey And Pink (3:40) 07. Memory Lain Hugh (4:55) 08. A Hunting We Shall Go/Backwards (8:25) 09. Love In Your Eye (13:53) 10. Mirror For The Day (4:15) 11. For Richard (15:04) 12. Virgin On The Ridiculous (7:00) Total Time: (73:11) 01 - 03 recorded for Top Of The Pops 19.08.1970 04 - 06 recorded in session for Alan Black 11.03.1971, first transmited 09.04.1971,Produced: John Muir, Engineer: John White 07 - 08 recorded in session for John Peel 20.08.1973, first transmited 30.08.1973, Produced: Bernie Andrews 09 - 12 recorded in session for John Peel 07.02.1974, first transmited 14.02.1974, Produced: Tony Wilson Mastered at Repeat Performance, London Photography: Redferns Sleeve Notes: Ralph Cross
Skupina: Pye Hastings - Guitars, Vocals Richard Coughlan - Drums Dave Sinclair - Keyboards Geoffrey Richardson - Viola, Flute Jim Leverton - Bass, Vocals Doug Boyle - Lead Guitar Simon Bentall - Percussion Hosté:	Live In Holland: Back On The Tracks 2CD, vyšlo 1998, The Continental Caravan Campaign, CoCaComp Act 001A/CoCaComp Act 001B (Netherlands) Seznam skladeb: Disc 1: 01. Memory Lain, Hugh (5:59) 02. Headloss (5:24) 03. It's A Sad, Sad Affair (3:13) 04. The Dog, The Dog, He's At It Again (6:30) 05. Cold As Ice (6:14) 06. Somewhere In Your Heart (6:17) 07. Traveling Ways (4:09) 08. I Know Why you're Laughing (5:40) 09. Liar (6:45) Disc 2: 01. Nine Feet Underground (18:03) 02. Behind You (6:21) 03. It's Not Real (6:18) 04. For Richard (11:33) 05. Golf Girl (5:47) 06. If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You (3:39) Total Time: (101:52) Recorded Live at The Tivoli, Utrecht, The Netherlands, 27 September 1997 Mixed and mastered at Bill & Ted's Excellent Recording Studio, Amsterdam Mixed: Dennis Mulder, Kamiel Smit Mastered: Andrew Fernihough, Kamiel Smit Design [Booklet DTP]: Carel Anderson Liner Notes - Jasper A. Smit
Skupina: Pye Hastings - Lead Vocals (01-02,04), Co-lead Vocals (05,06,08), Guitars, Bass Guitar Richard Coughlan - Drums Jim Leverton - Bass, Vocals Dave Sinclair - Organ, Piano Geoffrey Richardson - Viola, Flute, Mandolin, Spoons Doug Boyle - Lead Guitar Hosté: Jimmy Hastings - Flute (04) Simon Bentall - Percussion	Live: Canterbury Comes to London Vyšlo 1997, HTD Records, HTD CD 79 (UK) Transatlantic Records, TRACD 302 (UK) Seznam skladeb: 01. Memory Lain (5:04) 02. Headloss (4:53) 03. Nine Feet Underground (17:33) 04. The Dog The Dog, He's At It Again (6:28) 05. Cold As Ice (5:47) 06. Somewhere In Your Heart (6:42) 07. I Know Why You're Laughing (5:47) 08. Liar (6:42) 09. For Richard (11:04) 10. Golf Girl (7:08) Total Time: (76:05) Producer, Mixed: Julian Gordon Hastings Recorded: Dave Woolgar at the Astoria London on 19th September 1997 Recorded, Producer [Assistant]: Rob Williams Mixed: Monks Horton at Astra Studios, Kent, in October 1997 Mastered: Andrew Thompson at Sound Generation Design [Booklet]: Malcolm Holmes Photography: Clive Taylor
Skupina: Richard Coughlan -Drums Jimmy Hastings - Flute, Saxophone Pye Hastings - Guitars, Vocals Dave Sinclair - Keyboards Richard Sinclair - Bass, Vocals Hosté:	Live 1990 Vyšlo 1993, Code 90, NINETY 2 (France) re-released in 2003 as "Live In Nottingham" by Classic Rock Legends 1049 (alt cover) Seznam skladeb: 01. Head Loss (4:29) 02. Videos of Hollywood (6:32) 03. Nine Feet Underground (19:04) 04. If I Could Do It All Over Again (3:21) 05. Winter Wine (7:46) 06. In the Land Of Grey And Pink (4:43) 07. For Richard (13:16) Total Time: (59:11) Executive Producers: Will Ashurst and Duncan Smith for Central Music
Z comebackových návratů tenhle patří k těm nejlepším. Kapela byla mimo scénu už řadu let, než je televizní společnost přesvědčila, aby se zreformovali kvůli natáčení v Nottinghamu v roce 1990. S původní sestavou, včetně hostujících žesťů Jimmyho Hastingse, to bylo jako by nikdy neodešli, protože si pohráli se svými vrcholnými kousky. Pouze (mírně) upravené, spíše vyumělkované "Videos Of Hollywood" od Richarda Sinclaira, předvedení "Winter Wine", "Nine Feet Underground" (možná nejlepší dostupná živá verze) a "For Richard" jsou v jejich podání znovu hypnotizující. Obzvláště pozoruhodné jsou klávesy a basy, které zdůrazňují, že kapela bez obou Sinclairů nemá úplně stejnou sílu.
Skupina: Richard Coughtan - Drums Pye Hastings - Guitars, Vocals Mike Wedgewood - Bass Geoff Richardson - Violin, Guitars David Sinclair - Keyboards Hosté:	BBC Radio 1 Live in Concert Vyšlo 1991, BBC Transcription Services, CN 2277/SQ (UK) Seznam skladeb: 01. Love In Your Eye (15:30) 02. For Richard (16:55) 03. The Dab Song Concerto (18:45) 04. Hoedown (5:20) Total Time: (56:30) Paris Theatre concert from 1975-03-21 Compiled, Coordinator: Jo Murphy Liner Notes: Alan Gardiner Sleeve: Graphic Edge

Skupina: Pye Hastings - Vocals, Guitars Mark Walker - Drums, Percussion, Washboard Geoffrey Richardson - Guitars, Viola, Mandolin, Flute, Spoons, Whistle [Penny], Lead Vocals, Backing Vocals Jan Schelhaas - Keyboards Jim Leverton - Bass Guitar, Lead & Backing Vocals Hosté:	Live At Rosfest Gettysburg USA Vyšlo 2014, Caravan Records, CVNROS1 Seznam skladeb: 01. All This Could Be Yours () 02. Headloss () 03. In The Land Of Grey And Pink () 04. Golf Girl () 05. Paradise Filter () 06. Trust Me I'm A Doctor () 07. Nightmare () 08. Farewell My Old Friend () 09. For Richard () 10. This Is What We Are () 11. Dead Man Walking () 12. I'll Be There For You () 13. Nine Feet Underground () Encore: 14. I'm On My Way () 15. Memory Lane Hugh () Total Time: (00:00) Recorded live at the Rosfest 2014, at Majestic Theater, Gettysburg, PA, USA, May 2nd 2014 Executive-Producer: Mick Peterson, Toshiyuki Nakata
Skupina: Pye Hastings - Vocals, Guitars Jim Leverton - Bass, Vocals Mark Walker - Drums, Percussion Jan Schelhaas - Keyboards Richard Coughlan - Percussion Geoffrey Richardson - Viola, Flute, Guitar Hosté:	Caravan Live At Metropolis Studios DVD, vyšlo 23. května 2011, ITV Studios Home Entertainment, 3711534513 (UK) Classic Rock, 3711534513 Seznam skladeb: 01. Memory Lain, Hugh () 02. Headloss () 03. And I Wish I Were Stoned () 04. Golf Girl () 05. Smoking Gun (Right For Me) () 06. The Unauthorised Breakfast Item () 07. Nightmare () 08. Hello, Hello () 09. Give Me More () 10. Fingers In The Till () 11. I'm On My Way () 12. Nine Feet Underground () Total Time: (00:00) DVD Extras Interviews with Pye Hastings and Geoffrey Richardson Recorded live at the Metropolis Studios, West London, 2010
Skupina: Pye Hastings - Guitars and Vocals Richard Coughlan - Drums Richard Sinclair - Bass and Vocals Jimmy Hastings - Flute and Saxophone David Sinclair - Keyboards Jan Schelhaas - Keyboards Doug Boyle - Lead Guitars Geoffery Richardson - Viola, Flute, Backing Vocals, Spoons Jim Leverton - Bass, Vocals Doug Boyle - Lead guitar Simon Bentall - Percussion Hosté:	The Ultimate Anthology Vyšlo 2009, Classic Rock Legends, CRL1568 Seznam skladeb: 01. Nine Feet Underground (18:57) 02. For Richard (13:02) 03. Caravan Medley (15:24)      The Dabsong Conshirtoe      All Aboard      Where But For Caravan Would I Be      O Caroline      The Dabsong      The Love In Your Eye      Backwards      A Hunting We Shall Go 04. Nightmare (9:12) 05. All The Way (3:49) 06. A Very Smelly Little Oik (6:31) 07. If I Could Do It All Over Again.. (listed but omitted) 08. Liar (7:03) Bonus tracks: 09. Magic Man (3:54) 10. Place Of My Own (3:05) 11. Golf Girl (4:11) Total Time: (82:00)
Skupina: Pye Hasting - Guitars, Vocals Richard Coughlan - Drums, Percussion Geoffrey Richardson - Viola, Flute, Garden Shears & Electric Spoons Jim Leverton - Bass, Vocals Doug Boyle - Lead Guitar Jan Schelhaas - Keyboards Hosté:	Caravan - The 35th Anniversary Concert 2DVD, vyšlo 2005, Chrome Dreams Media, DVD CVIS397 Seznam skladeb: Disc One: 01. The Dog, The Dog, He's At It Again (6:09) 02. Why Why Why (And I Wish I Were Stoned) (3:29) 03. Golf Girl (7:04) 04. Nine Feet Underground (9:22) 05. Hello Hello (3:30) 06. Head Above The Clouds (7:22) 07. Revenge (6:42) 08. Nightmare (13:45) 09. Smoking Gun (6:30) 10. The Unauthorised Breakfast Item (5:40) 11. Backwards / A Hunting We Shall Go (8:51) 12. For Richard (16:00) 13. Memory Lain Hugh / Headloss (10:30) 14. If I Could Do It All Over Again, I'd Do It All Over You (4:07) Total Time: (109:01) Disc Two: A. The Acoustic Set: 01. Place Of My Own (4:48) 02. Love Song With Flute (4:21) 03. Chance Of A Lifetime (3:25) B. Interview(24:10) (Caravan talk to Mark Powell about their 35 years in the business) C. The Dog, The Dog, He's At It Again (1973 Promotional Film) (5:53) Total Time: (160:00)
Skupina: Pye Hastings - Guitars, Lead Vocals Dave Sinclair - Keyboards Richard Coughlan - Drums Geoffery Richardson - Viola, Flute, Backing Vocals, Spoons Jim Leverton - Bass, Vocals Doug Boyle - Lead Guitar Simon Bentall - Percussion Hosté:	A Night's Tale DVD, vyšlo 2004, Classic Rock Productions CRP1011 DVD 2004, Magna Pacific Music, www.magnapacific.com.au Seznam skladeb: 01. All The Way (4:04) 02. A Very Smelly Grubby Little Oik (6:48) 03. Liar (6:39) 04. The Dog, The Dog, He's At It Again (6:13) 05. Nine Feet Underground (18:15) 06. Caravan Medley: (15:42)       The Dabsong Conshirtoe       All Aboard       Where But For Caravan Would I Be       O Caroline       The Dabsong       The Love In Your Eye       Backwards       A Hunting We Shall Go 07. Nightmare (9:11) 08. I Know Why You're Laughing (5:45) 09. If I Could Do It Again, I'd Do It All Over You (4:36) 10. For Richard (14:56) Total Time: (100:53) Extra Features: 11. Liz Steen: Inside Caravan (3:39) 12. Geoffrey Richardson on Nearfest (1:20) 13. Bonus Track: Travellin' Ways (3:54) Filmed at Nearfest (North East Art Rock Festival), Patriots Theater, Trenton, New Jersy on 29th June, 2002 Producer [Audio]: Mark Powell Directed, Film Producer: Bob Carruthers Edited: Chris Gormlie Mixed: Mark Powell, Paschal Byrne, at The Audio Archiving Company
Skupina: Pye Hastings - Guitars, Vocals Richard Coughlan - Drums Jan Schelhaas - Keyboards Geoff Richardson - Flute, Violin Doug Boyle - Lead Guitars Jim Leverton - Bass, Vocals Simon Bentall - Percussion Hosté:	A Knight In London Vyšlo 5. srpna 2003, Classic Rock Productions Seznam skladeb: 01. All the Way () 02. A Very Smelly Grubby Little Oik () 03. Liar () 04. Revenge () 05. Tell Me Why () 06. Right for Me () 07. Nine Feet Underground () 08. Nightmare () 09. Backwards () 10. A Hunting We Shall Go () 11. For Richard () 12. Headloss () Total Time: (90:00)
Tento vyprodaný koncert v London Astoria znamenal návrat Jana Schelhaase do sestavy Caravan.
Skupina: Pie Hastings - Guitars and Vocals Richard Sinclair - Bass and Vocals Richard Coughlan - Drums Jimmy Hastings - Flute and Saxophone David Sinclair - Keyboards Hosté:	Classic Rock Legends Vyšlo 2001, Classic Rock Legends, CRL0748/NTSC (UK) Seznam skladeb: LIVE IN NOTTINGHAM 1990 01. Head Loss () 02. Videos of Hollyhood () 03. Nine Feet Underground () 04. Winter Wine () 05. For Richard () Total Time: (52:00) Live in Nottingham, 24th July 1990, This file originally appeared in the Central Music Series 'Bedrock' Director: David Millard PAinting: Roger Dean

Caravan: Richard Coughlan, Geoff Richardson, Pye Hastings, Dave Sinclair a Dek Messecar

Oficiální stránky: https://officialcaravan.co.uk/home/ https://www.deezer.com/cs/artist/3710 http://www.calyx-canterbury.fr/mus/ https://www.facebook.com/pg/davesinclairmusic/about/?ref=page_internal https://www.udiscovermusic.com/artists/caravan/ https://cz.pinterest.com/totheprog/caravan/?lp=true http://thebritishsound.blogspot.com/2010/12/caravan-family-tree.html

Made by  ©  13.10.2020  Poslední aktualizace: 2.7.2024

mbrezny@centrum.cz©  ...a vzkaz autorovi!©