Anthony George "Tony" Banks
(Narozen 27. března 1950, East Hoathly with Halland, East Sussex, England)
Banks v současné době žije se svou manželkou Margaret, jižně od Londýna. Svatbu
měli dne 29. července 1972, mají dvě děti, Ben (nar. 1978) a Emily (nar. 1981).
Tony Banks anglický skladatel a multiinstrumentalista, který vystupuje jako klávesista a kytarista. Je jedním
ze zakládajících členů rockové skupiny Genesis a jeden z jen dvou členů, kteří jsou v kapele od počátku až
dodnes (druhým je Mike Rutherford).
|
Anthony George Banks se narodil 27.března 1950 v East Hoathly, Sussex, které se nachází v jižní Anglii. Byl
nejmladší z pěti dětí a od útlého mládí byl veden k hudbě svými rodiči Johnem a Norou. U Bankse se nakonec
vyvinul talent pro klavír, který se stal hlavním předmětem jeho hudebního snažení, ale naučil se hrát i na
kytaru. V roce 1963 Banks opustil místní přípravnou školu pro Charterhouse, prestižní veřejná škola založená
v roce 1611 nedaleko Godalmingu, kam později nastoupil. Banks i nadále studoval hru na klavír se zájmem o
hudbu od klasiky až po éru pop hudby. Je zajímavé, že Banks brzy zájem o klasiku skloubil dohromady se zájmem
o populární hudbu, kterou pak radikálně ovlivnil svým budoucím působením, které si tehdy ani neuměl představit.
Přestože se Banksovi na internátní škole údajně nelíbilo, vynikal ve svých studiích, zvláště pak zálibou
o matematiku a fyziku. Banks původně chtěl studovat matematiku i na vysoké škole. Během jeho pobytu
v Charterhouse se Banks seznámil se svým partnerským spolužákem Peterem Gabrielem, který do školy nastoupil
zhruba ve stejném období. Peter Gabriel sdílel Banksovu zálibu k hudbě, zejména pak s vášní pro duši tehdejšího
umělce jakým byl Otis Redding. Gabriel měl také zájem o hudbu, ale byl jenom průměrným bubeníkem z toho nejlepšího.
Byl to ale jedinečný hlas mladého Gabriela, který se ukázal být zcela výjimečným. Oba studenti trávili spolu
hodně času spolu a roku 1966 vytvořili uskupení Garden Wall.
Počátkem roku 1967 pak Garden Wall spojili své síly s kolegy z Carthusianské školy, Anthony Phillips a Mike
Rutherford, kteří spolu působili společně po téměř dva roky jako skupina The Anon. Nahráli nějaké demo snímky
spolu s Peterem Gabrielem na bicí a se zpěvem, Tony Banks hrál na klavír, Anthony Phillips na kytaru a Mike
Rutherford na basu. Této nové kapela se nějak podařilo propašovat kazetové kopie svých amatérských nahrávek
k Jonathanu Kingovi, dřívějšímu absolventu z Charterhouse, který zaznamel nedávný úspěch na hudebním žebříčku
v roce 1965 s britským hitem "Everybody’s Gone to the Moon." King si přehrával pásku, zatímco jel jedoho dne domů,
a líbilo se mu, co slyšel z demo pásku, zejména pak hlas zpěváka, Petera Gabriela. King později podepsal s mladou,
ještě bezejmennou kapelou, smlouvu na nahrávky v roce 1967. Kapela požádala o pomoc bubeníka Chrise Stewarta,
aby se Peter Gabriel mohl zaměřit pouze zpěv, a tak byla sestava kapely kompletní.
Kapela nahrála další dema, kterými se ale nepodařilo získat další Kingův zájem, takže se kapela vrátila nahrát
píseň ve stylu jedné z tehdejších Kingových oblíbených kapel, Bee Gees, a to píseň "The Silent Slunce." Skladba,
která znovu probudila Kingův zájem o skupinu, byla později vydána jako první singl skupiny v roce 1968. Kapela
stále hledala své jméno a navzdory mnoha doporučení, včetně návrhu Petera Gabriela Gabriel’s Angels, zvolili si
název, na Kingovo doporučení, Genesis.
Tony po ukončení studia na Charterhouse začal studovat chemii na Sussex University, ale brzy přešel na katedru logiky
a fyziky. Po ročním působení v Sussexu ale studia přerušil, aby rozšířil na plný úvazek svoji kariéru s Genesis a už
nikdy se vrátil.
V roce 1968 skupina vydala dva singly "The Silent Sun" a "A Winter’s Tale", za kterými brzy následovalo vydání jejich
debutového alba "From Genesis to Revelation" v březnu 1969. Na desce se představilo původní složení skupiny s bubeníkem
Chris Stewartem, kterého pak nahradil bubeník John Silver. Komerčně se ale všechna tři úsilí ukázala naprosto neplodná.
Jonathan King, který inklinoval více k singlovým nahrávkám, se stával stále více frustrovaný z vývoje Genesis, kteří
dávali přednost delším skladbám, a skupina a jejich producent se nakonec rozešli.
Genesis strávil příští rok psaním nového materiálu a občas vyjížděli i koncertovat, stále vylepšovali svá živá
vystoupení na menších koncertech po univerzitách a technických školách. Během tohoto období skupina cítila potřebu
přejít od měkčího akustického zvuku a více se zaměřit na hlasitější zvuk elektrický. Tato dramatická změna byla také
ovlivněna problémy z té doby, které měli s ozvučením měkčí hudbu při živém koncertním představení. Výsledek upoutal
pozornost Tony Stratton-Smithe, který přivedl Genesis k jeho vydavatelství Charisma Records v dubnu 1970.
Kapela se vrátila do studia, aby nahrála své další album. Bohužel s dokončením druhého alba nastaly i větší potřebné
personální změny v létě roku 1970. Spoluzakládající člen a kytarista Anthony Phillips opustil kapelu kvůli rostoucímu
zápasu s trému, která se u něj vyvinula výrazně v průběhu předešlého roku. Genesis využili Phillipsova odchodu jako
příležitost k vyhledání nového bubeníka a dali novému bubeníku z Trespass Johnu Mayhewovi padáka. Vzhledem k jejich
vzájemnému velmi úzkému vztahu, bral Mike Rutherford Anthonyho odchod od Genesis velmi těžce, ale kapela pokračovala
a začalo jejich hledání nového bubeníka a kytaristy.
V říjnu 1970 skupina vydala své druhé album Trespass. Kapele se podařilo rychle zaplnit neustále se měnící bubenický
post dětským hercem a zároveň bubeníkem Phil Collinsem. Collins přišel Genesis ze skupiny Flaming Youth a rychle si
získal dobrý dojem u Gabriela, Bankse i Rutherforda svými bubenickými schopnostmi. Udivil je například tím, že když
přišel na konkurs, nejdříve své bicí ladil, než si k nim usedl. Genesis se snažili nalézt kytaristu dosti silného, aby
nahradil Anthonyho Phillipse. Kapela vyzkoušel mnoho hudebníků pro tento post, včetně bývalého kytaristů Flaming Youth
Ronnie Caryla a Mick Barnarda, který vydržel na postu kytaristy několik měsíců, zatímco skupina hledala trvalou náhradu.
Na konci roku 1970 u Genesis nahradil Barnarda Steve Hackett, mladý kytarista, který právě nahrál album se skupinou
Quiet World.
Tato nově zformovaná sestava zůstala nedotčena po dobu pěti let, během nichž Genesis vydali čtyři studiová alba (Nursery
Cryme, Foxtrot, Selling England By The Pound, The Lamb Lies Down On Broadway), jedno živé album, a cestovali téměř non-stop.
Bylo to také tohle období, ve kterém kapela začala experimentovat v art rocku. Skupina si získala významný post kultovní
formace v Evropě a v části Severní Ameriky se svoji mocnou progresivní hudbou a propracovanými téměř divadelními představeními.
Jevištní projev sólového zpěváka Petera Gabriela a atmosféra nazdobená kostýmy, spolu s kapelou, která věnovala mnoho
pozornosti k hudební dokonalosti v živém prostředí, rychle získaly Genesis tolik potřebnou pozornost a proslavily ji,
ale kapela stále nenaplňovala komerční ambice. Přes to všechno měla skupina našlápnuto i nadále se rozvíjet.
V listopadu 1974 Genesis vydali, jak se později ukázalo, jejich poslední album v této sestavě, "Lamb Lies Down On Broadway".
Koncepční dvojité album zůstává u skupiny jedním z nejvíce kriticky oceňovaných projektů až do dnešního dne. "Lamb" jim nakonec
vyneslo zisk zlaté desky v USA za prodeje převyšující 500.000 kopií a získalo #41 pozici v americkém albovém žebříčku. V květnu
1975, na konci turné The Lamb Lies Down On Broadway, ale kapela musela přijmout pro ně nejvíce devastující ztrátu. Zpěvák Peter
Gabriel se rozhodl odejít z kapely z osobních důvodů. Asi v polovině roku dostal Peter nabídku od Williama Friedkina, aby napsal
filmový scénář, a on řekl, že chtěl, abychom mu na celou věc dali celý měsíc. Ale my jsme řekli "...neuděláme to, protože opravdu
nechceme na nikoho čekat". Postojem skupiny bylo, že jsme si byli ve skupině velmi upřímní a nechtěli jsme udělat něco jen pro
jednoho člověka. Tak Peter odešel.
Navzdory pověstem o rozpadu se Genesis ale rozhodli pokračovat. Skupina se vrátila bez zpěváka do studia a začala pracovat na novém
albu. Po konkurzu řady potenciálních zpěváků se člen Genesis Phil Collins rozhodl ujat role zpěváka při zachování své pozice jako
bubeníka. Collins zpíval sólově na několika skladbách už dříve a doprovázel Gabriela doprovodnými vokály už od svého příchodu do
skupiny, takže pro některé z nich byl jasnou volbou. Další se domnívali, že Collins by postrádá schopnost úspěšně napodobit
charakteristický zpěv Gabriela v melodii jako "The Musical Box", která byla ukázkovým kouskem Genesis při jejich živých představeních.
Jak se později ukázalo, Genesis ještě nepřekonali všechny konflikty. Jakkoliv byli Genesis vzájemně demokratičtí při výběru zařezení
písní na album, Steve Hackett začínal mít, že některé z jeho skladeb byly nespravedlivě přehlíženy. Hackett využil pauzy kapely
potřebné k hledání nového zpěváka a nahrál své první sólové album, "Voyage of The Acolyte". Ale umělecké svobody při jednom sólovém
albu jej trvale nezbavily jeho nespokojenosti v Genesis. Ve skutečnosti tvůrčí možnosti, které Hackett zažil během natáčení tohoto
sólového alba, jen prohloubily jeho touhu stát se skladatelem a hudebníkem.
Další album Genesis z roku 1976, "A Trick of The Tail", obnovilo jejich postupně klesající víru ve skupinu, ale kapela se začala
ubírat trošku jiným hudebním směrem. Zatímco art rockový styl Gabrielovy éry Genesis se vytratil, Collins se ukázal být vhodnou
náhradou za zpěváka a jako dokonalý showman. Na 1976 Genesis tour bylo potřeba Collinse dostat před publikum jako zpěváka, a proto
kapela byla nucena přibrat druhého bubeníka. Genesis přibrali progressivního rockového bubeníka Billa Bruforda, velmi dobře známého
v té době z jeho působení s kapelami jako Yes a King Crimson. Ačkoliv Bruford poskytl odpovídající podporu, zatímco Collins se
dostal do centra pozornosti, nebyl spokojen s tím jen kapelu podporovat na turné a na jeho konci je opustil.
Pro další album z roku 1977, "Wind and Wuthering", se Genesis opět ocitli uprostřed hledání bubeníka na turné. Tentokrát si kapela
najala černošského Chestera Thompsona, dobře známého ze spolupráce s Frankem Zappou a The Mothers a z jazzové superskupiny Weather
Report. Po ukončení světového turné roku 1977 Genesis namíchali své druhé koncertní album, Seconds Out, Steve Hackett oznámil svůj
odchod z kapely. Raději než by nahrazovali Hacketta, basista Michael Rutherford se rozhodl vzít na svá bedra úkol kytaristi i
basisty, a z Genesis už zbylo jen trio. Aniž by v té době tušil, tato sestava zůstala pohromadě celých dalších 15 let.
Tři zbývající členové, Collins, Banks a Rutherford, se vrátili do studia, aby nahráli své jedenácté (a vhodně pojmenované) album
z roku 1978 "...And Then There Were Three...". Přestože v jejich době to tak nebylo chápáno, toto album posloužilo jako katalyzátor
pro exploze Genesis do hlavního proudu. Album účinně propojilo přechod z progresivního rocku až po radio-orientovaný pop a zasloužilo
se o první RIAA certifikovanou zlatou desku skupiny za 500.000 a více prodaných kopií ve Spojených státech a přineslo i jejich první
velký americký hit, skladbu "Follow You Follow Me", který dosáhla #23 místo na singlovém žebříčku.
O několik let později deska "...And Then There Were Three..." pokračovala úspěšně až k dosažení platinové certifikace pro více než
jeden milion prodaných kopií a dosáhla vrcholu na #14 místě albového žebříčku ve Spojených státech. S odchodem Steve Hacketta ale byli
nuceni přijmout kytaristu na turné kapely. Z tohoto důvodu si kapela vybrala Daryla Stuermera, který byl znám ze své práce s jazzovými
velikány, jako je George Duke a Jean-Luc Ponty. Přestože se Genesis začali vyvíjet hudebně, někteří fanoušci cítili, že odchod skupiny
z progresivního zvuku z počátku 70. let k střednímu proudu byl krokem zpět, zaprodání se komerci. Navzdory tomu, kapela pokračovala,
aby následovala svoji uměleckou vizi a nakonec získala veřejné uznání (i když, kritické ohlasy obvykle provázely kapelu po většinu
jejich kariéry). Po světovém turné v roce 1978 si skupina vzala oddechový čas pro práci na různých vedlejších projektech a pro řešení
osobních problémů.
Zatímco se na sklonku sedmdesátých let Phil Collins snažil zachránit první manželství, oba jeho spoluhráči z Genesis stihli připravit
své sólové debuty. Jen tři měsíce po albu "A Curious Feeling" Tonyho Bankse z října '79 představil premiérový titul "Smallcreep's Day"
i Mike Rutherford.
Během této přestávky Tony Banks začal pracovat na svém prvním sólovém albu "A Curious Feeling",
které se na trhu objevilo v roce 1979. Pro svůj sólový debut požádal o pomoc jejich koncertního bubeníka Chestera Thompsona spolu s Beacon
Kim na vokály. Všechny ostatní nástroje nahrál Banks sám. Album, které spoluprodukoval tehdejší producent Genesis David Hentschel, velmi
silně připomínalo zvukem Genesis, řečeno hudebně, ale nedokázalo zaujmout publikum.
Genesis připravili k vydání desku "Duke" v dubnu 1980. Trio zjistilo, že vyprodukovali jejich nejúspěšnější album až do dneška.
Duke představilo dva populární hity "Turn It On Again" a "Misunderstanding" a velice úspěšnou orchestrálku "Duke's End". Během
tohoto období se Genesis přehnali anketou magazínu Melody Maker, když získali v Evropě pořadí #1 v celkem šesti kategoriích. Album
"Duke" a úspěch dvou singlů pak přinesly velmi úspěšné světové turné.
Genesis se poprvé dostali do americké top ten a RIAA-platinovým nejprodávanějším albem "Abacab", které bylo vydáno v září 1981 a dosáhlo
#9 na albovém žebříčku USA. Až do tohoto okamžiku se zdálo, že každé následující album dosáhne větší komerční úspěch než to předchozí.
Z "Abacab" se vyklubaly tři americké hitové singly "No Reply At All", "Man On The Corner" a "Abacab." Následovníkem "Abacab", kterého se
v té době prodalo více než dva milióny kopií v USA (a získalo double-platinové ocenění), se stalo třetí živé album skupiny vydané v roce
1982 "Three Sides Live", které dosáhlo až na #10 příčku na americkém albovém hitparádě.
V Severní Americe "Three Sides Live" vyšlo jako double LP se třemi stranami materiálu zaznamenaného živě na koncertech a jedna strana
nevydaných studiových nahrávek, včetně amerického hitu "Paperlate." Verze, která je v současné době k dispozici, je totožná s evropským
vydáním, který je kompletně naživo (většina nevydaných studiových nahrávek z původní americké verze byla později zahrnuta
v roce 2000 na druhém Archive box a znovu pak v roce 2007 na 1976-1982 box set). "Three Sides Live" se prodalo více než 500.000 kopií
v USA, což jim přineslo další zlaté album oceněné podle RIAA kritérií.
Po světovém turné Abacab se Tony Banks vrátil do studia, aby nahrál své druhé sólové album, které nazval
"The Fugitive". Pro projekt Banks potřeboval nového bubeníka a kontaktoval respektovaného
studiového bubeníka Steve Gadda, kterého velmi obdivoval pro jeho schopnost odehrát liché takty a vytvořit tak přirozený zvuk. Gadd,
který náhodou přijel do Anglie na nějakou studiovou práci s ex-Beatlem Ringo Starrem, se připojil k Banksovi ve studiu u tří písní,
které se objevily na albu. Ostatní hudebníci na projektu včetně koncertního kytaristy Genesis Daryla Stuermera, uznávaného studiového
basisty Mo Fostera, Tony Bearda a Andy Duncana na bicí. Banks připojil vokály na "The Fugitive" spolu s klávesami a syntezátory, které
při zpětném pohledu, ale nebyly ideální volbou, stejně jako Banksovy omezené pěvecké schopnosti. Podobně jako "A Curious Feeling", album
"The Fugitive" i se singlem "This is Love" nenasbíralo žádný komerční úspěch.
Tento rok také viděl krátký návrat Petera Gabriela a Steve Hacketta pro jednorázový re-union koncertu v Anglii. Dnes již legendární
koncert nebyl nikdy oficiálně zaznamenán, ale nyní neslavně proslulý a široce obíhající publikem zaznamené bootlegy z představení
jsou pravděpodobně jednou z nejvyhledávanějších neautorizovaných nahrávek všech dob z koncertování Genesis.
V roce 1983 byl uveden film studia Warner Brothers "The Wicked Lady", kde hrála Faye Dunaway.
Film doprovázel soundtrack Tonyho Bankse. Písně na "Soundtrack" včetně těch Banksem nahraných v jeho domě a smíchaných ve studiu Genesis
"The Farm", spolu s dalšími tématy v provedení National Philharmonic Orchestra of London pod taktovkou Stanley Blacka s hudebním aranžmá
a orchestraci Christophera Palmera. Film se neuvedl dobře v kinech, čemuž pravděpodobně lze přičítat tu skutečnost, že navzdory tomu, že
existuje digitální záznam "The Wicked Lady" soundtrack nebyl nikdy oficiálně vydán na CD disku. V tomto ohledu to zůstane jen sólový
projekt člena Genesis, který nikdy nebyl znovuvydán v digitálním formátu.
Roku 1983 se objevilo jen názvem skupiny označené album "Genesis", které se stalo čtyřnásobnou platinovou deskou v USA, a přineslo
skupině jejich první singl v top ten amerických singlů "That's All". Album ale vyprodukovalo několik dalších hitových singlů a potvrdila
se tak pozice Genesis jako superstar. Na konci roku 1984 po světovém turné skupina opět pauzírovala a všichni členové se věnovali svým
sólovým projektům.
Během své třetí přestávky Genesis Tony Banks vydal CD "Soundtracks" v roce 1985.
Album bylo kompilací hudby napsané a nahrané Banksem pro filmy "L' Orca and the Outlaws" a "Quicksilver". Velmi klávesově orientované,
převážně instrumentální album, představilo tři zpívané skladby "Shortcut to Somewhere" s Ex-Marillion zpěvákem Fishem, "You Call This
Victory" s Jimem Diamondem a "Lion of Symmetry" s Toyah Willcox. Zaměřené hlavně na epické instrumentální skladby jako je "Redwing Suite"
album postrádalo více komerční přitažlivosti. Je zajímavé, že "Redwing Suite" byla vlastně napsaná pro film 2010, což bylo pokračování
klasického filmu "2001: Vesmírná odysea", ale zůstala nevyužita, dokud ji Banks znovu nevyužil jako odloženou pro soundtrack Quicksilver.
Když se singlu "Shortcut To Somewhere" nepodařilo prosadit v hitparádě, album rychle zmizelo do zapomění.
V roce 1986 vyšlo album "Invisible Touch" a vykročilo si k dosažení #3 na Billboard albovém žebříčku. Alba se prodalo více než šest
miliónů kopií ve Spojených státech samostaně. Tento bezprecedentní úspěch z US pop historie nahrál tomu, že Genesis se stávají první
skupinou (ze zahraniční), která získala ve five top pět singlů z jednoho. V následujícím roce Billboard Magazine poctil Genesis a její
členy tím, že měli nejvíce singlů jedné skupiny (včetně sólových umělců pocházejících z jedné skupiny) v publikace Hot 100 Chart (Steve
Hackett s GTR, Peter Gabriel, Michael Rutherford s Mikem and The Mechanics, Phil Collins a Genesis, všichni měli singly v horní části
žebříčku).
Světové turné Genesis 1986-1987 na podporu alba "Invisible Touch" bylo masivní. Deset měsíců trvající turné přineslo kapele 111 vystoupení,
v 59 městech, 16 zemích a shlédlo je celkem více než tři miliony fanoušků. Po dokončení turné se kapela rozešla, aby se zotavili a znovu
pracovali na projektech mimo. Genesis byla darována další pocta, když je tohoto roku magazín Rolling Stone jmenoval "skupinou roku" v jejich
každoročním hlasování.
Na podnět svého kolegy z Genesis Mike Rutherforda, který použil v názvu kapely "Mike and The Mechanics" své jméno pro svůj úspěšný sólový
projekt v roce 1985, zvolil Tony Banks podobnou strategii, která by mohla pomoci jeho dalšímu projektu získat více komerčních úspěchů. Do
Banksova projektu se zapsal Alistair Gordon a Jayney Klimek jako zpěváci, znovu podobně jako při Rutherfordově modelu použití více než
jednoho zpěváka, kteří by co nejlépe vyhovovali individuálním potřebám jednotlivých skladeb. Součástí nového Banksova souboru se stali
producent/kytarista Steve Hillage a známý studiový baskytarista Pino Palladino. S tímto novým line-upem v roce 1989 Tony Banks vydal svůj
příští sólový počin "Bankstatment". Přesto, že je nahrávka mnohem více "radio friendly" verzí
než jeho poslední sólové úsilí, singly jako "Throwback", "Raincloud" a "I'll Be Waiting" znovu postrádaly obchodní úspěch. Po vydání
"Bankstatment" Atlantic Records vyřadil Tony Bankse z jeho společnosti v Severní Americe.
Po vlažné komerční odezvě projektu Bankstatement a podpisu nové nahrávací smlouvy s Giant Records (která stejně jako Atlantic, byla dceřinou
společností labelu WEA), se Tony Banks rozhodl vydat v roce 1992 pouze sólový projekt "Still" pod
svým vlastním jménem. Dlouhodobé úsilí s novou nahrávací smlouvu v Severní Americe se projevilo až téměř rok po jeho původním evropském vydání
v roce 1991. Pro album "Still" Banks znovu požádal o pomoc zpěváky, jako jsou Fish a Jayney Klimek nebo Andy Taylor a Nick Kirshaw. Tony Banks
také složil popově orientované, komerčně přístupné albové singly "I Wanna Change The Score" a "The Gift". Bohužel se ale znovu sólové Banksovo
úsilí nesetkalo s komerčním úspěchem.
Trvalo to čtyři roky, než Genesis vydali své další studiové album v roce 1991 "We Can't Dance". Album se stalo dalším skupinovým rekordmanem, když
představilo pět hitů na U.S. singlové hitparádě "I Can't Dance", "Hold on My Heart", "Never A Time", "Jesus He Knows Me" a "No Son of Mine." Album
nakonec opět vyneslo multi-platinovou desku za prodej více než čtyř miliónů kopií v USA. V Evropě namísto singlu "Never A Time" se kapela rozhodla
vydat jako singl "Tell Me Why", který také udělal slušný výsledek v žebříčcícch v zámoří. Podobně jako jejich předchozí turné, koncertní turné roku
1992 přineslo nejvyšší průměrnou návštěvnost v kterémkoliv místě jejich putování v tomto roce. Z tohoto pohledu se Genesis stali hudebním kolosem
a prokazatelně se stali jedním z nejúspěšnějších projektů za dobu jejich existence, ne-li přímo hudební historie. Po ukončení turné skupina vydala
své čtvrté živé album "The Way We Walk".
"The Way We Walk" se skládá ze dvou disků, které se ale prodávaly jednotlivě. První část "The Shorts", která opět přinesla zlatou desku v USA za
prodej více než 500 000 kopií, byla zaměřena více na popově orientované písně kapely. Druhého disku "The Longs" se prodalo jen 260 351 kopií v USA
a obsahovalo některé více epické skladby kapely (např. bubenický duet mezi Philem Collinsem a Chesterem Thompsonem apod.). Nahrávky byly rovněž
vydány na VHS video a laserovém formátu nebo později v roce 2001 na DVD pod stejným názvem "The Way We Walk".
V roce 1993 se Genesis znovu spojili k vystoupení na charitativním koncertě, který spolupořádal Mike Rutherford v Anglii. Na této charitativní akci
se Genesis postavili po boku neméně legendární rockové skupiny Pink Floyd. Aniž by skupina nebo publikum dopředu vědělo, bylo to naposledy, kdy se
Phil Collins představil naživo s Genesis za mikrofonem na dlouhých 14 let. Krátce po charitativním koncertu v roce 1993 Phil Collins informoval
Tonyho Bankse a Mike Rutherforda, že jeho osobní život, sólová kariéra a jiné zahraniční projekty se staly pro něj obtížně zvladatelné se zájmy
kapely a oficiálně oznámil svou rezignaci jako bubeník a frontman. Zprávy o odchodu Phila Collinse zůstaly dobře střeženým společným tajemstvím
pouze s nejbližšími členy tábora Genesis. Banks a Rutherford informovali Phila Collins, že skupina by pokračovala bez něj. Pak se Tony Banks a
Mike Rutherford rozhodli udělat u Genesis pauzu, aby se opět věnovali práci na vedlejších projektech před potenciálním hledání nového zpěváka a
bubeníka pro Genesis.
Během tohoto období Tony Banks začal pracovat na novém sólovém albu. Podobně jako Bankstatement, jeho nový projekt
"Strictly Inc.", byl víceméně vytvořen jako sólové album, než skutečný skupinový projekt. Tentokrát
Banks přizval zpěváka Jack Huese (ex-Wang Chung) a hostující hudebníky, mezi jinými opět koncertní kytarista Genesis Daryl Stuermer a Nathan East,
bývalý koncertní basista od Phila Collinse. Album "Strictly Inc." bylo nejkomerčnější Banksovou nahrávkou vůbec, ale i přes několik chytlavých
melodií a delší, fanoušky oblíbené "Island In the Darkness", se nepodařilo dosáhnout příliš velký obchodní zájem. Až dodnes "Strictly Inc." nikdy
nebylo vydáno v severní Americe.
Novinka oznamující odchod Phila Collinse od Genesis byla zveřejněna až 26. března 2006, když Mike Rutherford a Tony Banks oznámili novinku poprvé.
Banks a Rutherford potvrdili, že hledají náhradu za Phila Collinse, kteří podobně jako u Petera Gabriela před ním, museli zalepit tuto velkou díru
v sestavě. Když se Chester Thompson doslechl o odchodu Phila, kontaktoval Mike Rutherforda a usiloval o trvalé převzetí bubenické židle. Ale Chester
byl hodně zklamán, když se kapela rozhodla nepřibírat žádné další stálé členy skupiny, ale rozhodila bubenické práce mezi dva studiové hráče,
Nick D'Virgilo a Nir Zidkyahu.
D'Virgilo je nejznámější pro jeho práci se skupinami "Tears For Fears" a moderní progresivní kapelou "Spock's Beard". Nick D'Virgilo se nějak doslechl,
že by Banks a Rutherford mohli hledat nového bubeníka a podařilo se mu dostat demo disk do rukou vedení kapely spolu s výzvou, aby se na něj přišli
podívat na koncert v Anglii. D'Virgilo se dostal na konkurz do The Farm, studia Genesis, ale brzy si uvědomil, že by se připojil k Niru Zidkyahu,
který sám si sám vybudoval stejně působivou pověst jako studiový bubeník. Zidkyahu hrával s řadou projektů od Johna Mayera po Billy Squiera, a byl znám
svým agresivním stylem hry, který upoutal pozornost manažera kapely, Tonyho Smithe.
Začaly se šířit fámy o divokém odchodu Phila Collins a o jeho náhradě. Fanoušci a dopisovatelé časopisů spekulovali o každém, od zpěváka z partnerské
skupiny Mechanic Paula Carracka po Fishe (ex-člen kapely marillion, která byla ovlivně progresivními Genesis) nebo až k návratu Petera Gabriela...
Je zřejmé, že ani jedna z těchto fám nebyla pravdivá. Dne 6. června 1997, Banks a Rutherford oficiálně oznámili, že Phila Collinse nahradí zpěvák Ray
Wilson ze skupiny Stiltskin. Wilson už získal úspěch v této kapele se singlem "Inside", který se vyšplhal na vrchol hitparád po celé Evropě.
V září 1997 Genesis konečně vydali další studiové album "Calling All Stations". Rutherford prozrazoval, že nové album bude "temnější" než novější
projekty, takže fanoušci se domnívali, že deska bude připomínat zvuk Genesis z roku 1970. Jak se ale ukázalo, nahrávka nebyla příliš temná, ale o něco
méně komerčnější než to, co fanoušci očekávali v předchozích letech. "Calling All Stations" se setkalo s chladným přijetím, prodej dosáhl pouze 109.583
kopií ve Spojených státech. Slabé americké albové prodeje později vyústily v přehodnocení a případné zrušení severoamerického turné kapely.
Genesis se rozhodli pokračovat v turné po Evropě s hostováním studiového kytaristy a basáka Anthony Drennonem spolu s bubeníkem Niru Zidkyahu, který
nahrál desku "Calling All Stations", kteří tak doplnili novou koncertní sestavu ke konci roku 1997 a na začátku roku 1998, ale odezva od fanoušků byla
významně menší než u jejich několika předchozích turné. Krátce po ukončení turné, Banks a Rutherford oznámili Wilsonovi rozhodnutí že již nebudou
nahrávat další studiové album. Opět toto rozhodnutí drželi v tajnosti po nějakou dobu.
Dne 11. května 1998 se bývalí členové Genesis Steve Hackett, Phil Collins, Peter Gabriel, Anthony Phillips a John Silver sešli s Tony Banksem a
Michael Rutherfordem na tiskové konferenci na letišti Heathrow v Anglii, aby podpořili vydání chystané kompilace "Genesis' first box set, Archive
1967-1975". Box set byl vydán v červnu téhož roku a obsahoval řadu raritních a nikdy nevydaných nahrávek. Sady se ale prodalo pouhých 35.237 kopií
ve Spojených státech.
Pro box set Banks a Rutherford přizvali i bývalé členy Phila Collinse, Petera Gabriela a Steve Hacketta, aby znovu nahráli novou verzi písně
"Carpet Crawlers" z alba "The Lamb Lies Down On Broadway". I když se skladba nedostala na první Archiv box set, přece jen se vynořila v říjnu 1999
na první oficiální kompilaci skupiny "Turn It On Again: The Hits". "Turn It On Again" dosáhl do top five na britském albovém žebříčku, ale nepodařilo
se mu atakovat U.S. top 40 chart. Kompilace se však prodalo více než 500.000 kopií v USA a získalo tak další zlatou desku pro Genesis.
V roce 2000 Genesis vydali "Archiv #2 1976-1992". Podobně jako první Archiv kolekce, tento box set obsahoval rovněž vzácné a nevydané materiály.
Podobně jako u první sady, jeho ohlas byl svěží s 21.031 prodanými kopiemi ve Spojených státech. Dne 21. září téhož roku se členové Genesis Collins,
Banks a Rutherford sešli spolu s Darylem Stuermerem v hotelu Dorchester v Londýně, Anglie na malém soukromém akustickém představení na počest svého
dlouholetého manažera, Tonyho Smithe, který odbržel prestižní ocenění Peter Grant Award za své úspěchy v hudebním průmyslu (Peter Gabriel se také
účastnil, ale nehrál).
Charakteristickým znakem skladeb Tonyho Bankse pro Genesis byla vždy tendence dávat jim velmi silnou orchestrální kvalitu. Aťjiž to byla neobvyklá
kombinace akordů nebo sbor úžasných andělských zvuků. Použití tohoto orchestrálního stylu pro opravdový klasický projekt poprvé Bankse napadlo,
když nahrával soundtrack k "The Wicked Lady" na počátku roku 1980.
Když Tony Banks usoudil, že nadešel čas pro jeho sedmý sólový projekt (který také stane, že sedm stop), rozhodl se přijmout tuto výzvu a s pomocí
Mike Dixona a legendárního London Philharmonic Orchestra vytvořil své první skutečně orchestrální album. Album
"Seven: A Suite for Orchestra" upravil pro orchestr Simon Hale, kterého mu doporučil dlouhodobý producent
Genesis Nick Davis. Davis, jenž se podílel na produkci mnoha Banksových snah jako sólisty, také koprodukoval tuto nahrávku. Banks hrál na klavír s
orchestrem ve třech skladbách. Toto ambiciózní nové klasické album bylo nahráno v Air Studios v Anglii v červenci 2002.
Projekt, který byl vydán prostřednictvím Naxos Records po celém světě v roce 2004 byl celkem kladně přijat u kritiků pohybujících se v klasických
hudebních kruzích. "Seven" představilo směsici novějších Banksových skladeb spolu s některými staršími, nevydaným materiálem, včetně "The Gateway",
která byla vlastně původně vytvořena jako demo zhruba dvacet let před vydáním tohoto alba.
V září 2005 Genesis vydali jejich zdánlivě rozlučkový 3-CD sborník, "Platinum Collection" v Severní Americe. Tato nová multi-disková sbírka 40 písni
zpřístupňovala skupinovou studiovou tvorbu od alba "Trespass" z roku 1970 až po album "Calling All Stations" z roku 1997. Vydání se setkalo ale se
slabým prodejním ohlasem v Americe, pouze 65.328 kopií, především vzhledem k tomu, že evropská verze byla vydána téměř o celý rok dříve už v listopadu
2004 a mnoho kopií bylo dovezeno i na trh v USA.
Na konci listopadu 2005 bývalý kytarista Steve Hackett Genesis potvrdil, že kapela měla soukromou schůzku k projednání možnosti reunionu Genesis
v sestavě ze začátku roku 1970 Tony Banks, Mike Rutherford, Peter Gabriel, Phil Collins a Steve Hackett. Komentáře rychle obíhaly mezi médii hlavně
časopis Rolling Stone a zprávy CNN. Zprávy ale rychle utnul Peter Gabriel v prosinci téhož roku a management Genesis vydal oficiální prohlášení, že
nebyly žádné plány pro reunion Genesis v roce 2006 - nicméně, žádná zpráva přímo nepořela fakt, že jednání by mohla nebo stále stále probíhají.
Mnoho fanoušků spekulovalo, že rok 2007, kdy skupina slaví 40. výročí, se zdá jako zřejmý podnět tohoto možného reunionu.
Dne 7. listopadu 2006 v Londýně a 7. března 2007 v New Yorku Genesis pořádali tiskovou konferenci, na které oznámili oficiální reunion turné na rok
2007 členové Tony Banks, Phil Collins a Mike Rutherford doprovovázení dlouholetými koncertními kolegy Chesterem Thompsonem a Daryl Stuermerem a vrátí
tak zpátky na scénu obrovsky populární sestavu Genesis z konce 70. let a počátku 90. let. Turné zahrnovalo 48 představení (23 evropských a 25 v Severní
Americe). Turn It On Again: Tour bylo zahájeno 11. června 2007 v Helsinkách a skončilo dne 13. října 2007 v Hollywood Bowl. jedním z vrcholů turné
byl koncert pod širým nebem v Circus Maximus v Římě, Itálie, kde hráli před odhadovaným počtem 500.000 fanoušků. Genesis tour vydělalo 129.000.000
dolarů po celém světě, což bylo druhé nejvýdělečnější turné roku 2007.
V návaznosti na turné 2. dubna 2007 skupina vydala 12-CD+DVD box set nazvaný "1976-1982", na kterém představila nové remixy a předělané stereo a
surround verze studiových alb z té doby spolu s vzácnými videí, dobovými hudebními videi a novými rozhovory s kapelou na každém albu. V září 2007
Genesis vydali "Turn It On Again: The Hits - Tour Edition", rozšířený 2CD album v limitované edici, který se objevilo na začátku turné po Severní
Americe (ale bylo vydáno i v Evropě v červnu na začátku evropská části turné). Druhý Genesis box v serii "1983-1998", který zahrnoval obdobný materiál
ze studiových alb z tohoto období, byl vydán 1. října 2007. Třetí kolekce této série vyšla 10. listopadu 2008 a představila studiová alba zaznamenána
v letech 1970-1975.
Dne 26. listopadu 2007 spatřilo světlo světa již šesté koncertní album Genesis "Live Over Europe", které přineslo nahrávky z různých vystoupení
evropského části turné. "Live Over Europe" dosáhlo #44 pořadí v Evropě, ale nedopadlo stejně dobře v žebříčcích v severní Americe. Toto vydání také
doprovázelo video "When In Rome", které bylo zaznamenáno během koncertu v Circus Maximus v Itálii. Předpokládá se, že video se objeví v květnu 2008
na DVD.
Dne 26. března 2012 vyšlo druhé Banksovo klasické album, nazvané "Six Pieces For Orchestra", předvedené
City of Prague Philharmonic Orchestra. Kromě orchestru řízeného taktovkou Paula Englishbyho, jednu skladbu zahrál Martin Robertson na alt saxofon
a další skladbu Charlie Siem na housle.
I když nikdo neví, co přinese budoucnost pro Genesis, kapela se rozhodla nepokračovat v další činnosti. Tony Banks pokračuje v psaní a nahrávání hudby,
ale on nebyl povolený nového studiového materiálu od jeho 2004 orchestrální album, Seven. Lze jen doufat, že nový sólový projekt od bank Tony se vynoří
v příštích letech. I přes komerční neúspěchy v jeho sólové tvorbě, navždy se bude připomínat role Tonyho Bankse jako jednoho z nejvlivnějších umělců
ve zvuku Genesis v průběhu let od vzniku skupiny až do současnosti.
Tony Banks strávil v první polovině roku 2017 skoro týden v Praze, když s Českým národním symfinickým orchestrem pod taktovkou Nicka Ingmana nahrával
v hostivařském studiu nové kompozice. Jednálo se o další sólový orchestrální projekt. Ten předchozí nahrával před šesti lety také v Praze, ale v jiném
studiu s Filharmoniky města Prahy. Výsledkem bylo nahrávání bylo třetí album klasické hudby "Five", které
vyšlo 23. února 2018.
Banksovy propracované aranžmá a klávesová sóla - například klavírní úvod ve "Firth of Fifth" a instrumentální úseky ve skladbách "The Show Cinema",
"Watcher of the Skies" a "Supper's Ready" - napomohly vytvořit charakteristický zvuk Genesis. Kromě hraní na klávesy, Banks přispěl (spolu s Anthonym
Phillipsem, Steve Hackett a Mike Rutherford) i hrou na 12-strunnou kytaru u akustických pasáží Genesis v písních jako "The Musical Box", "Entangled",
"The Show Cinema" a v úvodní části část "Supper's Ready". Banks občas také zastával post doprovodného zpěváka a dokonce nazpíval i sborové vokály,
třeba skladba "Shepherd", nerealizovaná nahrávka z roku 1970, která se nakonec objevila na Genesis Archive 1967-75 box setu.
Banksovy kompozice jsou označována jako hnací sila hudby Genesis, a to obzvláště v materiálu zaznamenaného před 1979. Pozoruhodné Banksem pro Genesis
napsané skladby jsou "Mad Man Moon", "One for the Vine" a hymnická balada "Afterglow", které zůstaly populární i během Banksem řízených "medleys" směsí
skladeb, které skupina hrávala během živých představení po mnoho let.
Banksova první sólová deska "A Curious Feeling" (1979) je zdaleka jeho nejlepší. Je poznamenáno jeho charakteristickým hudebním rukopisem, přináší
zajímavé koncepční texty stejně jako známé řemeslně zpracované skladby a masivní zeď kláves, které vždy dělaly hudbu GENESIS tak přesvědčivou. Po
této nahrávce, však jeho ořezaný přístup ke skládání přinesl další desku "The Fugitive", která je ve stylu popu z počátku 80 let, kde si pohrával
s novými digitálními/syntetickými nástroji. Jeho chytlavé hudební smyčky a fakt, že zpracoval všechny texty sám jej dělají zajímavým, ale pro mnohé
progresivní fanoušky bylo spíše zklamáním.
Banks napsal hudbu k následujícím filmům:
The Shout (1978) (spolupráce s Mike Rutherfordem a Rupertem Hine) The Wicked Lady (1983) Lorca and The Outlaws (1984) Starship (1985)
Quicksilver (1986) (the single from which was produced by Richard James Burgess) Banky se také ucházel o skládání hudbu pro The Terminator a
zaslal scénář.
Zdroje: Použit převážně překlad ze stránky http://www.worldofgenesis.com/Biography-TonyBanks.htm
http://www.worldofgenesis.com/Biography-TonyBanks-page2.htm jakož i z jeho oficiální stránky. |