Guru Guru je německá krautrocková skupina založená v roce 1968 v Heidelbergu, Baden-Württemberg, pod názvem The Guru Guru Groove Band. Její převážně instrumentální tvorba ji zasadila do hranic toho, co se o desetiletí později běžně označuje jako Krautrock. Hudbu a filozofii německé freak 'n rollové kapely Guru Guru vždy charakterizovala volná jazzová mentalita, vyhýbající se hudebním klišé a hlavně komercialismu. Skupina si v oblasti moderní hudby kategoricky zajistila své vlastní speciální místo. Od jejích počátků na konci 60. let, inspirovaných LSD, až po současnou podobu, která stále intenzivně hraje a groovuje, došlo k nesčetným personálním změnám, díky nimž se kapela stala spíše řadou hudebních počinů a konceptů pod názvem Guru Guru, který vznikl jako ironický odkaz na Beatles a jejich uctívání guruů z konce 60. let. Guru Guru byli jednou z prvních kapel, které se spojily s německým krautrockovým hnutím z té doby, spolu s kapelami jako Xhol Caravan, Amon Düül a Can. Kapela se však nenechala unést absurdními stereotypy a dávala přednost termínům "acid space" nebo jednoduše "acid rock", které lépe popisovaly jejich hlasitou, trippy a improvizační hudbu. Kapela měla během téměř 4 desetiletí mnoho inkarnací. Za dobu jejich existence měli snad 26 rozlišných sestav kapely. Jejími zakladateli byli bubeník Mani Neumeier, baskytarista Uli Trepte, bývalí členové kapely The Irene Schweizer Trio. Hnací silou skupiny od jejího založení v roce 1968 byl nebývalý intelekt a mistrovské hudební umění bubeníka Mani Neumeiera, který se během první poloviny 60. let věnoval jazzovým interpretacím Johna Coltranea, Theloniouse Monka, Maxe Roache a dalších jazzových mentorů, od kterých si později vyvinul vlastní styl impulzivního bubnování. Zatímco kytarista Ax Genrich, Uli Trepte a klávesista a bubeník (a spolupracovník Cluster) Mani Neumeier zůstali jádrem kapely po celou dobu její desetileté existence, řada dalších hudebníků prošla jejími řadami, včetně spoluzakladatele Cluster Hanse-Joachima Roedeliuse, který hrál na klávesy na albu "Mani und Seine Freunde" z roku 1976, a klávesisty Inga Bischofa, který převzal stále větší kontrolu nad skupinou až do jejího rozpadu v roce 1979 po vydání alba "Hey Du", které nahrávalo pod názvem Guru Guru Sun Band. Bubeník Mani Neumeier však zůstal jediným původním členem. Během tohoto období hrál s různými tradičními jazzovými skupinami v Curychu ve Švýcarsku, což vyvrcholilo spoluprací se švýcarskou jazzovou pianistkou Irene Schweizer. Ale pod vlivem Jimiho Hendrixe a psychedelické vlny, která dorazil i do bavorského Mnichova se přiklonil na rockovou platformu a nová skupina byla na světě. Guru Guru založil Mani jako "The Guru Guru Groove Band” společně s basovým kytaristou Uli Treptem v roce 1968. Když Mani v roce 1967 hledal jméno pro skupinu, po zakouření z opiové dýmky mu na mysl přišlo jméno "The Guru Guru Groove Band" docela samo. Až mnohem později se dozvěděl, že Guru Guru je v japonštině výraz pro "rychlé otáčení, které tě přivede do tranzu". Snažili se hrát free-jazz jako hlasitější a dobrodružnější, a hlavně elektronicky zesílenou hudbu. Jejich hudební vlivy byli Coltrane, Monk, Miles apod., vážná hudba, včetně etnické hudby z Indie a Afriky, zářnými vzory pak byli zejména Jimi Hendrix, Frank Zappa, The Who, The Rolling Stones a Pink Floyd. Až v pozdních 70. letech jej inspiroval punk rock. Pocházeli z free-jazzového prostředí, ale odbočili k Hendrixovi, The Who a dalším, a skrze ně si hledali vlastní definici elektronické hudby. Brzy se o nich začalo hovořit jako o "zfetovaných Cream" nebo "Cream 70. let". V některých písních používali i zvířecí zvuky namísto zpěvu, byli první rockovou kapelou, která používala masky během koncertu, měli na jevišti živá kuřata během "Chicken Song", v němž zpívali "...dejte kuřatům svobodu", a další provokativní záležitosti. Nejprve formace vystupovala jako duo a poté se připojením prvního kytaristy Eddy Naegeliho rozrostla na trio. Měli i zpěváka Hanse Saxe, než se Američan Jim Kennedy připojil s kytarou, přišel i saxofonista Rudi Sparri, všichni však pobyli v sestavě tak od 3 do 6 měsíců. Spolu s kytaristou Edym Nagelim odehráli svůj první koncert 4. srpna 1968 na německém jazzovém festivalu The Holy Hill Festival v Heidelbergu, kde šokovali publikum, které bylo s Maniho tvorbou obeznámeno na mainstreamovější evropské jazzové scéně. Byli sice stále ještě underground, ale něco přece jen regulérně pouštěli do éteru. A drogové zkušenosti byly jen kořením jejich hudby, pomáhaly jim otevřít mysl hudbě a naopak. Chtěli vypadnout ze standardního formátu A-B-A v hudbě, stejně jako v jejich životech. V roce 1969 kapela redukovala název na Guru Guru. Tento pozdější název Guru Guru byl také myšlen jako vtip namířený na Beatles, oni měli svého osobního guru na konci 60. let, takže u nich to byl vlastně něco jako "osobní guru jiného guru". Jejich kytarová hudba byla divoká a nápaditá a zahrnovala také mnoho primitivních atmosférických efektů s využitím echo boxů, fuzz pedálů, wah wah pedálů, zpracovaných signálů a mikrofonního zkreslení, které předcházely elektronické instrumentální hudbě sedmdesátých let. Experimentování s drogami a LSD také fungovalo jako katalyzátor a jejich živá vystoupení byla často lepší než materiál nahraný ve studiu kvůli vysokým decibelům jejich hry. Tato extravagantní svobodná povaha jejich hudby byla také míněna jako levicové politické prohlášení, protože kapela byla také součástí Socialistické německé studentské unie, která během svých vystoupení četla politická prohlášení. Tyto svobodné myšlenkové postoje se odrážely i v jejich společném životním stylu, kdy žili na cestách a později v domě se svými fanynkami a roadies. Jejich hudba tehdy obnášela politické prohlášení samo o sobě, byli součástí scény společně se všemi dalšími kapelami a společným politickým postojem. Živá vystoupení Guru Guru na konci 60. a začátku 70. let byla politicky levicově orientovaná. Byli jsme na levém křídle, ale nebyli jsme členy žádné politické strany. Probíhala sessions s dalšími kapelami nebo s jejich členy - Amon Düül, Can, Xhol Caravan, Kraan - a mělo to dotek i jakési konspirace. Jejich hudební tvorba byla kompletně nová, jiná, odlišná. Velmi mnoho melodií, například právě "LSD March", to nemělo nic společného s britskou či americkou hudbou do té doby. Pořádali koncerty společně se Socialistickou německou studentskou unií, levé křídlo studentů, mezi písněmi četli politické texty a sporadicky koncertovali ve věznicích. Jejich vystoupení byla extravagantní a anarchistická, někteří hudebníci žili společně v obci v německém regionu Odenwald, experimentovali s halucinogeny (jedna z jejich písní se jmenuje "The LSD March" (německy "Der LSD-Marsch"). Mani Neumeier byl jedním z organizátorů každoročního Krautrock-Festivalu ve Finkenbachu, Oberzent. V prvopočátcích žili v komuně, byli součástí Underground Movement (Pozemního hnutí). Veškerou dobu byli exkluzivně oddaní kapele a hudbě. Během let 1968-1971 neměli trvalé bydliště, žili pouze v autobusu jako nějací nomádi. Každé "před a po koncertě" prožili v domech přátel, fanoušků nebo dalších skupin. Později v letech 1971 až 1976 žili ve vlastním domě v Langenthalu a v roce 1976 se přestěhovali do Finkenbachu. Tak pak žili všichni pohromadě s přítelkyněmi a jejich techniky, bedňáky, crews. To byla doba, kde spolu výborně pracovali a to bylo víc, než jen projekt, byl to spíš klan, rodina. Od 1981 je dům ve Finkerbachu pro Maniho a jeho spolupracovníky něco jako "venkovní dům" a pořád tam pořádají svůj každoroční festival. Doufali přitom, že se tímhle způsobem změní celá společnost. Žili svůj "socialismus". Každý si bral tolik, kolik potřeboval, sdíleli všechno a všichni si byli rovni. Zpočátku měli přirozené omezení a mantinely, krátký čas žili jen o starých sendvičích a jointech, ale nikdy netrpěli hladem anebo nějakou bídou. Tehdy ještě nebylo vydáno tolik jejich nahrávek, ale nějaké desky prodávali, hráli mnoho koncertů, vystupovali ve filmech a dokázali odehrát vice než sto rádiových a TV vystoupení. A taky byli na titulních stránkách nejrůznějších německých hudebních časopisů. V Heidelbergu v Neckarove údolí zrealizovali denní show na kopci pod nádherným Heidelberským zámkem a celé město je proti své vůli muselo celý den poslouchat. Když přijela policie koncert ukončit, všichni se rozprchli. K opuštění levého politického postoje je přivedla až cesta otevření mysli směrem k celému světu, cizím hranicím, jiné kultuře a přístupu. V roce 1974 s nimi žila chvíli indiánská skupina Šošonů a jejich koncerty v té době byly demonstrací zaměřenou na upozornění na politickou a sociální situaci původních Indiánů v Americe. A tohle všechno bylo v té době dost provokativní. Další příklad: byli jsme jednou z prvních skupin v Německu, která nosila dlouhé vlasy. Nadávali jim na ulici a nechtěli je obsluhovat v restauraci. Ale oni to přesto dělali, aby šokovali a provokovali. Až později Naegeliho nahradil Američan Jim Kennedy. Po několika dalších změnách v sestavě se nakrátko stali kvartetem. Ale když Kennedy zkolaboval na pódiu kvůli vážné nemoci, nahradil jej bývalý kytarista Agitation Free Ax Genrich, aby dokončil klasickou sestavu Guru Guru. Ax Genrich byl muž, jehož pyrotechnické aspirace byly přesně to, co Neumeier a Trepte hledali. Nastoupil právě včas pro jejich debutové album z roku 1970. Na naléhání fanoušků, kteří je sledovali z koncertu na koncert, vyšlo o rok později jejich debutové album "UFO" u nahrávací společnosti Ohr, která byla v té době již známá propagací avantgardní hudby. "UFO" se objevilo v rozkládacím přebalu s pixelovaným červenožlutým obrázkem "UFO" (ptáka) a modrou fotografií chlupaté trojice uvnitř přebalu. Hudba skupiny je drsná, syrová a neuhlazená. V dnešní době bychom jejich styl pravděpodobně vedle proklamovaného kraut-rocku označili za "guitar noise" Vedle klasického obsezení neváhají používat i stejně syrovou elektroniku a ani vzdáleně se nepřibližují standardní písňové formě. Jejich hudba získala vedle undergroundového zvuku také sociálně laděné a rebelantské texty, což jim sice neotevřelo cestu do oficiálních mediálních sfér, ale přitáhlo davy podobně smýšlejících. Píseň "Der LSD-Marsch" se objevila na "Ohrenschmaus (Neue Pop-Musik Aus Deutschland)", dvoudeskové kompilaci Ohr/Metronome z roku 1970 se skladbami od Amon Düül II, Annexus Quam, Embryo, Floh de Cologne, Limbus, Tangerine Dream a Witthüser & Westrupp. Bo Diddeley, který se v roce 1971 věnoval svým filozofiím a zároveň byl poctou jednomu ze svých rock'n'rollových hrdinů, se objevil v září 1971 na jejich dalším kyselinami nasáklém LP s názvem "Hinten". Album obsahuje čtyři jam skladby, které si skupina připsala sobě, každá na půli strany v délce 10-12 minut. Název je německý výraz pro "Vzadu". Guru Guru album produkovali sami v červenci 1971 v hamburském studiu Star Produktion, kde zvukař kapely Kraftwerk Conny Plank nahrál "Hinten" postupně s debutovými alby Ash Ra Tempela, Cluster, Eiliff, Eloy, Parzival a Virus. Perkusista Mani Neumeier přidal zvuk kalimba, "zonk machine" (stroj na struny), a píšťalky zvané rehfänger ("vábnička jelenů"). Baskytarista Uli Trepte přidal do kytarové tvorby Axe Genricha rádiové efekty. Následující album s názvem "Känguru" z května 1972 posunulo hudební experimentování do závratných výšin. Název alba poukazuje na to, jak se jejich jméno objevovalo v německém pravopisu "Kangaroo". Guru Guru nahrávali album mezi 28. únorem a 6. březnem 1972 v hamburském studiu Windrose Studios, kde Conny Plank album produkoval a zvučil postupně kapely od Association PC, Grobschnitt, Gomorrha, Ibliss, Lucifer’s Friend, NEU!, Scorpions a Thirsty Moon. S pomocí německého producentského mága Connyho Planka se deska stala jedním z prvních alb vydaných u nového německého labelu Brain, který založili bývalí zaměstnanci Ohr Records. "Känguru" má na obalu obrázek od ilustrátora Birth Control Heinze Doffleina. Obálka zobrazuje klokana vznášejícího se na ledě, který dvakrát vysloví první slabiku názvu "Käng Käng", zatímco jeho potomek v kapse odpovídá druhou a třetí slabikou, což odpovídá názvu kapely. Zadní strana zobrazuje Neumeiera ve skoku ve stylu "kagaroo". Genrich se objevuje na pravé vnitřní straně s několika obrázky kytar v oranžovo-bílém prostředí. Trepte zaujímá levou vnitřní stranu s fotografií u stolu. "Känguru" podobně jako "Hinten" obsahuje čtyři jam skladby, které si skupina připsala, každá o délce půl strany. Strana A přesahuje 26 minut kvůli prodloužení jejich nejdelší písně "Immer Lustig". Album přineslo dlouhé, disharmonické skladby s psychedelickými texturami, které v sobě spojovaly rozpoznatelnější prvky jazzu, hard rocku a popu, protkané všemožným bizarním humorem a omámeným vokálem, a nebylo překvapením, že se stalo oblíbeným albem undergroundových dlouhovlasých freaky lidí po celém světě. Toto bylo poslední album původního tria kytaristy Axe Genricha, baskytaristy Uliho Trepteho a bubeníka Maniho Neumeiera. Uli chtěl ovládnout kapelu a psát všechny skladby beze mě i bez Axe. Další dva s tím nesouhlasili, a tak musel Uli odejít. První personální změny nastaly na bezejmenném albu "Guru Guru", které vyšlo v prosinci 1972 u Brain/Metronome. Strana A obsahuje dvě originální skladby skupiny (konvenční délky) kolem medley skladeb Eddieho Cochrana. Strana B obsahuje dvě jam skladby na poloviční straně, na kterých je uvedena skupina. Bývalý baskytarista skupiny Night Sun Bruno Schaab nahradil Uli Trepteho, který zmizel za podobných okolností, jaké vedly k odchodu Syda Barretta od Pink Floyd. Toto bylo jejich jediné album s basistou Brunem Schaabem, který doplnil druhé trio Guru Guru s kytaristou Axem Genrichem a bubeníkem Manim Neumeierem. Bruno Schaab, mladý baskytarista, se zdál nejlepším, ale ani on nebyl trefou do černého, hrál s nimi sotva rok. Schaab později účinkoval v Desperado, Bernies Autobahn Band a v roce 1980 na jednorázovém politicko-rockovém albu "Schlachtvieh". Conny Plank (zde uveden pod svým skutečným křestním jménem Konrad) produkoval a nahrával Guru Guru a zároveň pracoval na albech Achima Reichela, Andyho Marxe, Kollektiv, Tomorrow’s Gift a třetím albu Kraftwerk "Ralf & Florian". Pak jsme potkali Hanse Hartmana, velmi zkušeného basistu a starého přítele ještě z Curychu, a spolu pak koncertovali rok a půl. Objevily se pokusy o několik psychedelických singlů s motivem 60. let a také o další poctu rock'n'rollovému hrdinovi, tentokrát směsici klasik Eddieho Cochrana z 50. let. Dlouhé tripové abstraktní kompozice však zůstaly jejich silnou stránkou a album také zrodilo bláznivý hudební kousek, který se stal jejich poznávacím znamením s názvem "Der Elektrolurch". Byl o imaginárním elektrickém obojživelném tvorovi, kterého Neumeier a Genrich vymysleli během cestování v turné autobusem a kterého Nuemeier předváděl na pódiu během živých vystoupení v kostýmu, který navrhl, podobně jako to dělal Peter Gabriel z GENESIS přibližně ve stejnou dobu. Skladba "Samantha's Rabbit" se objevuje na albu "German Rock Scene" z roku 1973, na kompilaci Brain/Metronome s písněmi od Curly Curve, Emergency, Jane, Lava a Novalis. V roce 1974 Brain spojil "Guru Guru" a "Känguru" na dvojalbu s názvem "Der Elektrolurch". Toto album obsahuje bluesovou fotografii Neumeiera svlečeného v džungli s kmenovou maskou na zadní straně. V roce 1973 podepsali Guru Guru smlouvu s úspěšným vydavatelstvím Atlantic Records (Velká Británie) na své čtvrté album "Don't Call Us We Call You", které přineslo další změny v obsazení a významné hudební odchylky. Album obsahuje pět skladeb, které si skupina sama napsala, včetně tří polovičních jamů. Arzenálem Mani Neumeiera jsou bicí, konga, gong a činely. Švýcarský basista Hans Hartman, veterán evropské jazzové scény, nedávný sidemanne Reichela, který dříve působil ve Free Orbit, Wonderland Band a ID Company, což byla přehlídka split-desky z roku 1970 pro bývalé zpěvačky City Preachers Dagmar Krause (Slapp Happy) a Ingu Rumpf (Frumpy), nahradil Bruna Schaaba a svou přesnější a dominantnější hrou na basu dodal kapele pevnější zvuk. Nový člen Hans Hartmann hraje na elektrickou basu a stand-up basu a také na klavír. Ax Genrich také zředil své kytarové experimenty a zahrnul zjednodušenější bluesové experimenty a také některé country prvky. Toto bylo jejich poslední album s kytaristou a spoluzakladatelem Axem Genrichem, který hraje i na banjo. Guru Guru si album sami produkovali v srpnu 1973 ve Studiu 70 v Mnichově, kde anglický přestěhovalec Dave Fiddler (Siddle) nastudoval skladbu "Don't Call Us We Call You" s pomocí zvukaře Brainstorm/Kraan Sebastiana Salma. Přebal ilustroval umělec, který pracoval pro Passport, Petrus Wandrey, a zobrazuje lidskou ruku vynořující se ze sluchátka telefonu. S albem vyšel zároveň i nealbový singl s písnemí "More Hot Juice" (4:22) a "20th Century Rock" (3:52). Skupina domorodých indiánů kmene Šošonů strávila v tomto období nějaký čas s kapelou v jejich společném způsobu života a Neumeierovy kmenové kuriozity vyústily v etno skladbu s názvem "Round Dance". Byl kladen větší důraz na Neumeierův svérázný zpěv, ale album se i přesto neprodávalo tak dobře, jak Atlantic očekával. To signalizovalo konec éry kapely, kterou mnozí považují za určující léta Guru Guru. Guru Guru prošli v polovině 70. let fází ovlivněnou Mahavishnu s albem "Dance Of The Flames". Persko-německý kytarista Houschäng Nejadépour, který hrál v nedávno rozpuštěné německé progresivní jazz-rockové kapele Eiliff, se ke kapele připojil začátkem roku 1974. Vzniklo tak technicky nejpozoruhodnější album Guru Guru "Dance Of The Flames", které místy znělo jako The Mahavishnu Orchestra, jen bez kláves a houslí, a to díky Nejadepourovým plynulým kytarovým linkám a východním vlivům (v Eiliffu hrál také na sitár). Album obsahuje čtyři skladby složené skupinou a čtyři skladby napsané samostatně od nového kytaristy Houschänga Nejadépoura, který přispěl skladbami "The Day Of Timestop", "Samba Das Rosas" a posledními dvěma písněmi. Houschäng se připojil k basistovi z "Don’t Call Us" Hansi Hartmannovi a zakladateli Guru Guru Manimu Neumaierovi, který používá hračkový zvuk zvaný entenfänger ("vábnička kachen"). Nahrávání probíhalo ve Studiu 70 mezi 12. a 20. dubnem 1974 s Davem Siddleem, který byl zároveň zvukařem alb Amon Düül II, Metropolis a Randy Pie. Stejně jako jejich předchozí album, i "Dance Of The Flames" obsahovalo prvky world beatu s latinskoamerickými a africkými rytmy spolu s nevyhnutelnými psychedelickými výbuchy a hloupými vokalizacemi. Album se setkalo se smíšenými pocity fanoušků i tisku a The New Musical Express ho dokonce nazval "absolutně hroznou hudbou". Nejadépourovo působení bylo krátké a v červenci 1974 odešel a byl dočasně nahrazen Conniem Veitem, který předtím hrál s psychicky nabuzenou GILA a vysoce experimentální avantgardní kapelou POPOL VUH. Neoficiální CD, které se objevilo koncem 90. let, dokumentovalo některá živá vystoupení z tohoto období s Veitem na kytaru. Nový kytarista Sepp Jandristis, bývalý člen Rocking Stars, Music Machine a Mashuun, a nový baskytarista Jürgen "Yogi" Karpenkiel, bývalý člen Kollektiv, se vydali na krátké turné s Manim a Klausem Walzovými, kteří již pomáhali během silvestrovského rozpadu v roce 1973. V roce 1975 Neumeier přehodnotil koncept Guru Guru a pozval skupinu hudebních přátel, aby si s ním a s novými členy Seppem Jandristsem a Jurgenem Karpentielem na kytaru a basu. Bylo to jako: "Co děláš, když už nejezdíš na turné s kapelou a máš čas?" Na jaře se tak Mani setkal se všemi možnými lidmi a se svými dobrými přáteli z Kraan, Harmonia atd. nahrál album s krásným názvem "Mani Und Seine Freunde" (Mani a jeho přátelé) z roku 1975. Hellmut Hattler řekl Manimu: "Než si dáš dohromady své nové Guru, nahraj své první sólové album. Pomůžeme ti a uděláme tři nebo čtyři skladby. Řekni nám, jak to chceš. Půjdeme ke Connymu Plankovi, uděláme skvělou desku a užijeme si to!" Tyto nahrávky pro "sedmé" LP proběhly v dubnu. U řízení byl Conny Plank. S Manim spolupracovali například Jan Fride, Peter Wolbrandt, Ingo Bischof, Tommy Goldschmidt z Kraan a Karthago, Dieter Moebius a Achim Roedelius z Cluster, Gerd Dudek, který hrál v Schoof Schlippenbach Quintet, Christa Fast a v neposlední řadě Ax Genrich jako starý Guru společník. Hellmut měl pravdu. Všichni se skvěle bavili a pro Maniho to byla: "...jedna z nejlepších nahrávek, jakou kdy natočil!" Toto LP ukazuje ty nejlepší stránky Guru Guru a Kraan ve vrcholné formě. Členové skupin Karthago, Harmonia a Kraan dodali albu nádherný jazz-rockový nádech ve většině skladeb, zatímco členové skupin Cluster přidali surrealistické prvky k několika ambientním dobrodružstvím, které zahrnovaly i éterické environmentální zvuky. Album mělo radostnou atmosféru a Neumeier ho považoval za dosud nejuspokojivější projekt Guru Guru. Někteří členové Kraan se objevili i na dalších albech, včetně "Globetrotter". Koncem 70. let se Mani dostal do období funky space jazz rocku a hrál živě před velkým publikem. Album vyšlo před létem a pro fanoušky to byli Guru Guru, i když je na něm slyšet hodně Kraan. Sounds nazval nahrávku: "Extrovertní potěšení!" Ale to byla vždycky ta nejlepší tradice Guru Guruů. V červnu měl Mani ještě čas poděkovat Harmonii za pomoc s jeho albem. Pomohl jim s rytmickým základem LP "De Luxe", které bohužel na poslední chvíli silně znehodnotily texty písní "Null Acht Fünfzehn", inspirované úspěchem Kraftwerk na "Autobahn". Krátce nato vznikla nová sestava - Sepp Jandristis, Jürgen Karpenkiel, nový "saxofonista" a kytarista Roland "Rollo" Schaeffer (ex-Brainstorm & Fashion Pink) a Mani založili akční kvartet Guru Guru. Podzimní turné na podporu kapely Nektar kapelu stmelilo. Petrus Wippel z rakouského Mashuunu, který si tým ve Wintrupu oblíbil, pracoval také za pultem jako další posila. Byl zvukařem pro Connyho Planka a spíše se věnoval živému mixování než sterilní studiové práci. Nové album vzniklo již v únoru, ale nahrávalo se i tak v "kvartetové sestavě". Pozitivní přístupy na albu "Mani Und Seine Freunde" připravily půdu pro další album Guru Guru s názvem "Tango Fango" (1976), které se stalo vzorem pro funkové jazz-rockové přístupy, jež charakterizovaly hudbu Guru Guru po zbytek 70. let. Zpátky pod labelem Brain představili klávesistu na plný úvazek Ingo Bischofa a saxofonistu/kytaristu Rolanda Shaffera, kteří se stali stálou oporou GURU GURU dodnes. Musik Express je označil za "...jednou z nejlepších německých nahrávek všech dob!" Všichni opravdoví fanoušci okamžitě pochopili humor této desky a zdánlivou bezvýznamnost hudby, ostatní nemohli pochopit, že ve skladbě "Das Lebendige Radio" chtěl hudebník z Madagaskaru udělat něco pro znovusjednocení Německa - a udělal to s akordeonem! V březnu 1976 se kapela stala první kapelou, která se objevila v uznávaném německém rockovém televizním pořadu Rock Palast (Rock Palace), kde hrála hudbu z "Tango Fango" a také jejich charakteristické hity "Der Elektrolurch" a "Ooga Booga". Rockpalast WDR "přidělil" kapele půlhodinové vysílání s hudbou a rozhovorem, který s kapelou vedl "Tschörmen Tellewischen Praudli Presents" Albrecht Metzger. Koneckonců, jiné kapely jako Birth Control musely čekat desítky let. Stačilo 25 minut hudby a pár dalších lidí vědělo, kdo jsou Guru Guru. Od března do května soubor úspěšně cestoval po Německu a Švýcarsku. Samozřejmě nechyběl ani malý akordeonový orchestr. Toto sdělení bylo v pořadech obzvláště dobře přijato. Televize kapelu znovu objevila. Na stanici SRG byl odvysílán 45-minutový speciál a na ZDF byl natočen celovečerní film s názvem "Notwehr". Nahrávalo se v Langenthalu kolem Haus Krone. V hlavních rolích: Günther Lamprecht, Monika Lundi, Rolf Zacher (bývalý člen Amon Düül a Fritz v. Thun). Režie se ujal Hartmut Griesmayer, který měl spojení s Rollem. Bylo to o podivné rockové hippie kapele Rattenfänger, která k velkému zklamání obyvatel města obsadila malou německou vesnici Hamletu a není tam přijata. K Maniho lítosti se skupině nesmělo říkat Guru Guru, ale ve filmu si říkali Rattenfänger (Krysaři). Po odvysílání 7. ledna 1977 byla kapela "desetkrát slavnější než dříve!" uvedl Mani trochu zmateně. "Je to neuvěřitelné, ale jedno TV vystoupení z vás udělá slavnějšího než 500 koncertů!" Herectví ho jistě bavilo a jeho "kolega" Lamprecht byl také štědrý na chválu, ale žádné další požadavky nepřišly, i když by Mani dnes ještě rád něco dělal. Ale možná byl sám o sobě až příliš "charakterní", takže mu lidé nedůvěřovali, že se vkradne do jiných postav. V každém případě zůstal plně přítomný ve světě hudby. Kapela se přestěhovala do Finkenbachu. Díky jejich přítomnosti v TV je znal každý ve vesnici. Jednoho večera, když se Mani a jeho kolegové procházeli vesnicí, objevili stan. Zvědaví se ptali, co se děje a dozvěděli se, že dobrovolný hasičský sbor oslavuje 25. výročí svého založení velkou oslavou. Wilhelm Hotz, tehdejší šéf, se nechal kapelou přesvědčit, aby nechal stan stát ještě jeden den kvůli koncertu a zpřístupnil ho zdarma. Výnosy z pití pro hasiče, vstupné pro kapelu bylo jasné! Protože mistrovství Evropy ve fotbale skončilo v neděli v Bělehradě po prodloužení na penalty pro Německo, v pondělí 21. června. Přišlo tam asi 600 lidí a hasiči dokázali kompenzovat ztrátu příjmů způsobenou TV vysíláním. Díky dobré spolupráci bylo dohodnuto, že příští rok uspořádají společně "festival"! Skupina od července do poloviny prosince 1976 opět hodně koncertovala a užila si spoustu zábavy! Sepp nicméně odešel a nahradil jej Dieter Bornschlegel, bývalý hráč Atlantis. Hned na začátku roku 1977 se Guru Guru umístili na druhém místě v žebříčku poptávky diváků WDR Rockpalast. O pět dní později byl vysílán film "Notwehr" (Sebeobrana) a členové se stali opravdu slavnými! Dne 26. února 1977 se v Grugahalle v Essenu konal první Brain Festival. A to na Maniho velmi zapůsobilo. Představení a efekty v programu shledal mimořádně stimulujícími. Světlo, peří, holé maso..... Později mnoho z těchto věcí upravil a implementoval je do svých vlastních představení. Leč personální kolotoč se bohužel znovu rozjel. Jogi odešel a stal se členem Desperado. Nicméně, Mani nadále žil ve sdíleném bytě v Odenwaldu ještě nějakou dobu. Peter Kühmstedt, který dříve obsluhoval čtyřstranný stroj v Seelowě, jej okamžitě nahradil. Bylo téměř šílené, jak rychle se věci u Guru Guru měnily. Kapela vydala další album "Globetrotter" (1977). Kvůli rozloženým datům nahrávání na něm hráli oba basisté. Tisk na něj často pohlížel jako na bezúčelné: "Osm titulů, které spolu nejsou propojeny a jeví se jako volná sbírka..." Alespoň na něm hostovali Hellmut Hattler a Ingo Bischof z Kraan. Hudebně nejzajímavější skladbou je pravděpodobně "I'm Rolling Through The City". Mezitím kapela neúnavně od 1. dubna do září 1977 koncertovala a znovu zažívala nejrůznější bizarní věci. Za (stále) teplého zářijového dne hrála kapela v Mnichově v Theatronu na olympijském hřišti. Mani, který se jako vždy na bicími pořádně namáhal, využil konce koncertu k tomu, aby se úplně nahý vykoupal v Olympijském jezeře. Než ochranka stihla cokoli zastavit, přidalo se k nim dalších asi 250 streakerů z přibližně 2 000 diváků. Za zvuků písně "Let's Keep On Doing It" od Herbieho Hancocka se odehrávala divoká nahá orgie s koupáním. Všechno ale zůstalo klidné a šťastné, Guru Guru dostali od města zvednutý varovný prst. Tehdy to ještě bylo v pořádku... Kapela také pracovala na sestavení svého dvojitého LP Guru Guru "Live" z Brainfestivalu v Essenu, které vyšlo na konci roku a obsahuje i dvě skladby od Guru Guru. Pokud víte, jak moc závisela reputace skupiny na jejich vystoupeních, dokážete si představit, jak intenzivně si hudebníci navzájem naslouchali během nahrávek turné v roce 1977. Když se dílo v polovině března dostalo do obchodů, recenzenti se předháněli v superlativech. Zajímavé je, že nahrávka obsahovala záznamy z deseti různých koncertů a přesto se zdálo být jako z jednoho! Der Musik Express napsal: "Guru Guru konečně uzavírají dlouho očekávaný konec své desetileté existence živým dvojalbem a spoustou elánu". Nadýchaná a uvolněná povaha alba "Live" občas připomíná nejlepší momenty kapel ze západního pobřeží USA, jako jsou Quicksilver Messenger Service, Kingfish nebo dokonce Grateful Dead, tj. hudba pod tlakem na výkon nebo egoismus, přesto vždy strhující a energická. V dubnu 1978 se kapela vydala na "malé" evropské turné po Německu, Švýcarsku a Nizozemsku. Památným je jeden z největších koncertů v Mnichově v roce 1978 na Olympic Stadium, kde bylo téměř 6 000 účastníků. Podium bylo jako malé jezero a publikum sedělo v amfiteátru. Měli opravdu dobrý koncert a na jeho konci se Mani postavil k mikrofonu a řekl: "OK lidi, pojďte oslavit 10 let Guru Guru koupelí v bazénu”, svlékl si šaty, zakřičel: "Následujte mě!" a skočil společně s třemi maníky do vody. Dalších 200 až 300 lidí sundalo šaty a během skladby Herbie Hancocka "Just Keep On Doing It" skočilo za nimi. Vytvořil se úžasně čistý "kroužek" a orgie legrace, hodně lidí si sundalo šaty... A policie se neobjevila. Mezitím se konala debutová party alba "Musik Aus Dem Odenwald", kde bylo konečně oznámeno, že Mani pod pseudonymem Seppl Niemeyer je skutečně součástí kapely... V květnu pak vyjeli na týden do Rakouska. V srpnu nastal ten čas, kdy se konal druhý (spíše první opravdový) Finkenbach festival. Guru Guru nadále spolupracovali s obyvateli své komunity a příslušnými úřady a podle Mani to byla "skvělá spolupráce!" Vystoupili na něm Guru Guru, Hellmut Hattler, RMO, Sunset, Drum Happening, Folk'N'Roll Show, Ramesh, Big Harry a další umělci. Festival byl úspěšný a položil základy jeho další konání. Finkenbach Open Air zůstává dodnes trvalou součástí festivalu, jehož základem je Guru Guru. Po koncertě v Aschaffenburgu 24. září 1978 opět nastal tentýž starý příběh. Dieter Bornschlegel odešel společně s Peterem Kühmstedtem, což tisk také okomentoval jako "rozpuštění". Dieter se podílel na projektu Tja a Peter se později připojil k tehdy velmi populární jazz-rockové kapele Aera. Poté pomáhal v Elephant a už zůstal v Hamburku. Mani za velmi krátkou dobu dal dohromady novou skupinu, která se proslavila programem "Lots of Rock, Jazz" s akustickými nástroji a především bubnovými a show interludii. Nový Guru Guru Sundband vznikl v roce 1980, kdy si Mani zlomil koleno a potřebovali druhého bubeníka. Butze Fischer byl jeho pravá ruka a "levé koleno"! Hráli dvoje bicí a trochu perkusí. Dalšími členy byli Ingo Bischof (keyboards/piano) z Kraan, Gerald Luciano na basu a Roland Schaffer na saxofon a kytaru. Název kapely Guru Guru Sunband byl vybrán, protože měl označovat nový začátek a také proto, že Ingo Bischof zpočátku nechtěl hrát pod jménem Guru Guru, "protože jsme už podle Maniho spáchali tolik zločinů". Kapele se Ingovo přání nelíbilo, proto nastal tento kompromis. Sestava byla v té době "barevná" - Roland Schaeffer, Gerald "Lucky" Luciano Hartwig (basa, zpěv, perkuse, ex-Karthago), krátce také Hellmut Hattler z Kraan, a již zmíněný Ingo Bischof z Kraan a Wolfgang "Butze" Fischer (bicí, tabla, ex-Sparifankel, Embryo). Guru Guru Sunband vyzkoušeli v prosinci mini turné. V této sestavě bylo nahráno i album "Hey Du" (1979). Musik Express uvedl, že dílo bylo "zábavné, jako všechny nahrávky Guru Guru". Mani na něm poprvé "zpívá" v němčině. Album vyšlo na jaře a prodalo se jej přibližně 10 000 výtisků. Když kapela vyrazila na turné, personální kolotoč se znovu otočil a odešli Luciano Hartwig a Ingo Bischof a vrátili se Peter Kühmstedt a Dieter Bornschlegel. Turné zakončila vystoupení na Brain Festivalu a třetím Finkenbach Festival. Mezitím se kapela objevila v TV hře "Experiences II" od Ekkese Franka. Uprostřed roku 1979 pak kapela vyrazila na turné po USA. Zpočátku s Kühmstedtem a Bornschlegelem, po menších problémech pak s Hattlerem a Bischofem jako náhradníky (byli tam také Rollo a Butze). Kapela odehrála asi 20 koncertů a jejich úspěch byl smíšený, protože vše bylo organizováno velmi undergroundovým klubem sběratelů desek v Chicagu. Zpočátku přišlo málo lidí. Pak kapela vzala propagaci do vlastních rukou a na pátém koncertě bylo v klubech mezi 150 a 300 lidmi, ale byli to skalní fanoušci, kteří se na autogramiády dostavovali s hromadami desek v podpaží, ale během koncertu také divoce fandili. Deník Illinois Entertainer je označil za "jednu z nejbarevnějších a nejdynamičtějších kapel". Jako suvenýr přijeli do Německa na podzimní turné, které se opět konalo v listopadu a prosinci, hostujícími hudebníky byli Marty Ruddy (bicí) a Sam Broussard (kytara). Motto tohoto turné znělo: "Rocky show místo strašidelného rocku!" Inkarnace kapely se v té době znovu jmenovala Guru Guru. Rok 1980 začal opět změnami v obsazení. Kapelu nyní tvořili: Mani Neumeier, Ingo Bischof, Roland Schaeffer, Butze Fischer a Heinz Gembus (bicí). Mezi členy Guru Guru jakoby vládla láska a nenávist. Nedokázali si (vždycky) rozumět, ale ani se bez sebe nedokázali obejít. Heinz Gembus a Ingo Bischof tedy znovu odešli a opět se připojil Hellmut Hattler. Na začátku 80. let se skupina Guru Guru dostala do útlumu, zatímco Neumeier se zaměřil na jazzovou sólovou tvorbu a další vedlejší projekty. Na nahrávání desky "Mani In Germani" (1981) se podíleli Gerald Hartwig, Hellmut Hattler, Roland Schaeffer, Ingo Bischof, Butze Fischer a Heinz Gembus. Nicméně "projekt" Guru Guru potřeboval další pauzu. Hráli sice na rakouském turné a na konci listopadu odehráli prodloužený víkend, ale pak následovala několikaměsíční pauza. Dlouhá pauza na zamyšlení během roku 1981 pokračovala, byla přerušena pouze několika koncerty od června do srpna, protože například Mani neochvějně trval na "svém" festivalu Finkenbach. Guru Guru toho byli prostě součástí. Byli Mani a jeho kapela už zapomenuti? V červnu 1982 se v Musik Express objevil huňatý hudebník s kytarou jako úder hlavou měsíce. Kupodivu ho mnoho čtenářů nepoznalo. Kytara mě taky dráždila, a než někdo řekne něco špatně. Ale ten čas konečně nastal. Mani vytvořil novou skupinu s názvem Neumeier's Neue Psychedelia. Na palubě byli Peter Wolbrandt (gitara), Lord Patexx (klávesy) a Philipp Meier na basu. Ale hudba se zas tak moc nelišila. Veselé, nadýchané a dalo by se říct trochu punk. Samozřejmě s vynikající kytarou Petera Wolbrandta a na některých koncertech i s Janem Fridem z Kraan. Představení byla okořeněna bizarními show kousky, jako například kontradmirál s doutníkem a bombou pod paží. Hudební mix se skládal asi ze dvou třetin z nového materiálu. Toho roku vzrostl počet návštěvníků festivalu Finkenbach na více než 10 000, vystoupila tam i Neumeierova Neue Psychedelia, což vedlo k zásadním úvahám o budoucím designu a koncepci. V roce 1983 byla vydána deska "Mani Neumeier's Neue Abenteuer", na níž se podíleli Peter Wolbrandt, který navrhl také přebal, Lord Patexx a Chowmeier. Nahrávky byly pořízeny v cukrovaru ve Stuttgartu. Album bylo opět velmi barevné. Mani také experimentoval s hudebními kazetami (Waldmeister) a podílel se na různých dalších projektech. "Neue Deutsche Welle" způsobila jemu i kapele problémy. Vždycky byl vtipný, ale jak by se měli změnit Guru Guru, aby to odpovídalo duchu doby? Ne, Mani prostě zůstal takový, jaký byl. V roce 1984 si kapela znovu říkala Guru Guru. Mani se vzdal soutěžení sám se sebou. Po každém vystoupení přicházeli fanoušci a říkali: "Hele, to je vlastně Guru Guru, že?" Vystupovali v sstavě kromě Maniho, Hans Reffert (kytara, ex- Flute & Voice), Uli Züfle (saxofon), Barbara Lahr (zpěv, texty) jako první žena v sestavě, a Rolf Schaudem (texty a bicí). V dubnu a říjnu 1985 se s Maniho nestárnou partou konalo jen několik vystoupení. Ditzner se připojil jako druhý bubeník a Uli Krug na basu, čímž se z Guru Guru stalo sexteto. Až v roce 1986 byl vydán bílý singl s názvem "Cosmic Hole/Unglück Bei Tiffany", na kterém hráli Neumeier, Lahr, Reffert, Ditzner a Krug. Do kapely přišel v roce 1987 Viten Vieto (Wietn Wito) (bass) a spolu s Lisou (Lysou) Kraus (zpěv) se připojil k pestré skupině, která se scházela jen sporadicky a absolvovala dvě turné s Hansem Reffertem a Manim, připojila i druhá žena. Vznikly také dvě nahrávky, studiové album "Jungle" a o něco později živé LP "Guru Guru '88". Skupina Guru Guru se vrátila do formy s albem "Jungle", které zahrnovalo zpěvačku Lisu (Lysu) Kraus a obsahovalo bizarní new wave elektronické experimenty s osobitým nádechem Guru Guru. Mani také spolupracoval s Hansem Reffertem na díle "Total Normal", které stvořil schizofrenní umělec Adolf Wölfli. "Der Teufel Und Sein Guru" také vznikl ve dvojici s Hansem. S Reffertem ale také dokázal něco velmi speciálního, když se uskutečnila světová premiéra koncertu Bagger & Schlagzeug v Beilsteinu. Celá věc byla prezentována jako Rusko-americké přátelství (RAF) slovní hříčkou s DAF (Německo-americké přátelství) a RAF (Frakce Rudé armády). Maniac Newman (alias Mani Neumeier) na bicí a Vladimir Goldblatt (alias Avra Garbe) na bagru spolu s dalšími hudebníky (Dorle Ferber, Hans Reffert, Gegas, Ingo, Jo, ...) a různými nástroji zorganizovali tento jedinečný hudební happening. Při druhém představení bylo dílo natočeno a odvysíláno mimo jiné stanicí SW 3 ve večerních zprávách. Hodinový film (Zack Bumm) se stále občas promítá v klubech nebo na koncertech. U příležitosti 20. výročí kapely vyšla v červencovém a srpnovém čísle časopisu Oldie-Markt v roce 1988 dvoudílná "Deutschrock-History" (Německá rocková historie) o stále inovativních hrdinech z undergroundu, Manim a jeho přátelích. Některá vystoupení kapely se konala i na podzim v září. V roce 1989 během pádu železné opony a otevření Berlínské zdi se personální kolotoč neustále točil. Kromě Maniho (dr., zpěv) kapelu tvořili také Lisa Kraus, Hans Reffert a Wolfi Ziegler (bg). Mani mezitím hrál avantgardní hudbu s Unknown Mix a skutečný, autentický, rozvržený free-jazz s Der Blaue Hirsch (Lüdi, Gerber, Gysi). V době pádu Berlínské zdi vznikla formace Tiere Der Nacht (Zvířata noci), Mani v duetu s Luigim Archettim (ex-Zebra). Divoké avantgardní duo a všechno, co se dá dělat s kytarou a bicími, vesmírné, punkové, jazzové, spousta rytmu, přehrávky z kazet a spousta zkušebních nástrojů. I v roce 1990 Guru Guru stále existovali a tvořili ji Mani Neumeier, Luigi Archetti (kytara) a Razem Rübel (baskytara, zpěv) z Razem & the Ravidees. Mezi červnem a srpnem 1990 odehráli několik koncertů. Die Tiere Der Nacht vystoupila ve stejnou dobu, stejně jako na 9. ročníku Finkenbach Festival. Ale Mani se objevil také s Irene Schweizer. Následují rok 1991 celý strávili koncertováním. Mani si také prohloubil hudební vzdělání u indického bubeníka a v roce 1991 vydal ezoterické album s názvem "Privat". Podobný průběh měl i rok 1992. Jen 6. září 1992 se SDR 3 - Schaufenster (tehdy populární hudební pořad na populární stanici na jihu země) ve svém hádankovém koutku ptal, kde se Guru Guru nachází a výsledek byl mizerný! Maniho sólové CD bylo vydáno v krabici od sýra. Musik Express/Sounds napsal: "Ocelové bubny, gamelany, tavil nebo jazzová bicí souprava, (...) sólová tvorba svobodomyslného bubeníka Guru Guru vás přenese do barevného zvukového světa bezmezných perkusí. Řídké samplery a smyčky se zkreslenými přírodními a strojovými zvuky poskytují další nuance. Naprostá nutnost pro bubeníky". Shodou okolností hudebníci Peter, Rollo, Deter a Mani zjistili, že jim to stále klape, a okamžitě se vydali na turné, jako by se vrátili do roku 1978, kde skončili. Dokonce se stala šílená věc, když na Finkenbach Open Air hrály tři různé sestavy Guru Guru! A to v současné sestavě (+Luigi, Razem) a v sestavě 1984 (Erwin Ditzner, Barbara Lahr, Rolf Schaude, Uli Züfle, Hans Reffert), a také v sestavě 1978 (turné po USA) (Butze, Roland, Peter Kühmstedt). Následně vydal Mani s Terra Amphibia vydala další sólové album. Společné turné s Amonem Düül II se v roce 1994 nezdařilo. Místo toho se konaly koncerty s Manim, Luigim a Razemem a se "starou" sestavou. Razem opustil kapelu, připojili se však Peter Kühmstedt, Dieter Bornschlegel a Roland Schaeffer. Ale změny neustaly... Kapela ve složení Luigi Archetti, Razem Rübel, Hans Reffert a Mani Neumeier nahrála album "Shake Well". Finkenbach zažil reprízu několika formací Guru Guru a vystoupení Tiere Der Nacht. Na podzim 1994 odehráli Guru Guru několik koncertů ve Švýcarsku. Další album "Wah Wah" bylo vydáno v roce 1995 a na baskytaru si na něm zahrál Heinz Gembus. Album "Wah Wah" bylo nahráno v prosinci 1994 v KruppStudio v Dusseldorfus, tehdy s Heinzem Gimbusem na basu. S touto reformou sestavy z roku 1978, která také nahrála legendární album "Guru Guru Live", kapela představuje "Wah Wah" s produkci, která ukazuje cestu německému psychedelickému rocku do 21. století. Mani se také podílel na nahrávání, nahrávce a filmu "Freispiel" od Burkharda Stegera. V roce 1996 byla vydána přísně limitovaná 18. edice nového CD Guru Guru s názvem "Mask", a jak název napovídá, CD integrované do (ručně vyrobené, balijské) dřevěné masky bylo něco úplně jiného, ale docela přiléhavého. Je samozřejmé, že deska byla rychle rozprodána a nyní je vyhledávaným sběratelským kouskem. Album obsahuje barevnou směs známého i vzácného materiálu Guru Guru. Koncem března se Mani s Moebiusem a J. Englerem vydal do düsseldorfského studia Atom H, aby nahráli CD "Other Places". Ve večerních zprávách S3 byla odvysílána reportáž v délce přibližně šesti minut. Pak nastal v životě Guru Gurua obrovský zlom. Už v roce 1995 se u Maniho domu objevil Japonec a řekl mu, že v Tokiu je muzeum voskových figurín a že tam Guru Guru, respektive on sám, bude. Až přijde čas, bude informován... Mani si z toho vlastně nic nedělal. Vždycky byl velkým fanouškem Japonska, ale zdálo se mu tak vzdálené... Pak se ale po pár měsících objevily fotografie masky, která se vyráběla v muzeu Madame Tussauds v Londýně, a Mani to začal brát vážně! Pan Gen Fujita pozval kapelu na zahájení v listopadu 1996 a už předtím zorganizoval malé turné! Když Mani dorazil do Tokia, on i jeho soubor byli hýčkáni do té míry, jaká je možná jen v Japonsku. Když pršelo, vztyčilo se pět deštníků a v muzeu hrála hudba Guru Guru. Osm lidí v tričkách s nápisem Guru Guru ukázalo kapele cestu, což si Mani myslel, že je skvělé. V Tokiu musel poprvé v životě skočit z pódia v Elektrolurchu! Tyto zážitky a velká odezva, kterou tam zažil, v něm probudily nepotlačitelnou touhu letět tam znovu. Zvlášť když si od té doby říká Mani San. Přesto došlo k další personální změně. Dieter Bornschlegel musel kapelu opustit po urážce během koncertu a vrátil se Luigi. Jako přímý důsledek dojmů z Japonska vyšlo v únoru album "Moshi Moshi" (což znamená něco jako Ahoj!). Děkujeme našim přátelům v Nipponu! A díky jeho houževnatosti a velkému zájmu se Manimu už v dubnu 1997 podařilo absolvovat turné po Japonsku s Network Damo Suzukiho. Kromě Dama kapelu tvořili Mani, Michael Karoli, Manjou Fati a Mathias Keul. Mani za to vděčil skutečnosti, že Jaki Liebezeit neměl o turné zájem ani čas. Takže se mohl připojit jako bubeník a udělal obrovský dojem. Většina hudebníků, se kterými hráli, nikdy předtím takového bubeníka neviděla. Destinacemi turné byly opět Ósaka a Tokio. Vyšlo také album "Space Explosion", na kterém se Mani podílel po boku Chrise Karrera, Moebiuse, J. Englera, ale i Zappy a Jeana von Fausta, a také na CD "Paradise Now" od skupiny Krupps. To ukazuje, jak otevřená scéna někdy může být. Hudebníci spolu vždycky dobře vycházejí a spolupracují, bez ohledu na věk. Guru Guru byli samozřejmě k vidění i v Německu, například na Burg Herzberg Open Air a samozřejmě na house festivalu ve Finkenbachu. Na podzim se konalo klubové turné po Německu, které trvalo až do prosince 1997. V roce 1998 bylo vydáno sólové album "Mani Neumeier & Peter Hollinger Meet The Demons Of Bali". Kapela byla i nadále velmi vytížená a od března do konce roku téměř nepřetržitě cestovala po Německu. Samozřejmě, v dubnu to bylo zase Japonsko. 12-krát sólo a dvakrát se svou bývalou přítelkyní Irene Schweizerovou. Čtyřikrát s Gyatee, japonskou skupinou "šílených mnichů", jak je nazýval Mani. Opět ho podpořil Gen Fujita a Muzeum voskových figurín! Jako sólový hudebník hrál se všemi možnými umělci, což jej proslavilo a zpopularizovalo. Sólové album "Terra Amphibia 2" vyšlo také v Japonsku. Bylo také vydáno CD "Monsters Of Drums" s Manim a Hollingerem. Dne 25. července oficiálně oslavili 30 let Guru Guru,k čemuž bylo vydáno CD "Finkenbach 98 / 30 Jahre Live!". Guru Guru a Mani se v roce 1999 objevili v kontroverzním "hudebním dokumentu" WDR s názvem "Pop 2000". Kromě úryvků z rozhovorů se objevily i ukázky z koncertů ze 70. let. Kapela samozřejmě také koncertovala a překvapivě už nějakou dobu nedošlo k žádným personálním změnám. Mani také vystupoval na různých pódiích se skupinou Tieren Der Nacht. Nové tisíciletí přineslo Guru Guru opět na jaře turné. Je přímo úžasné, jak populární ta kapela vždycky byla. Zasvěcenci vědí, že koncerty mají vždy rytmus a překvapení... Deska "Terra Amphibia 2" byla znovu vydána pro Německo společností Town Music. Jediný rozdíl oproti japonskému vydání je obálka, kterou vyfotografoval Mani. V květnu 200 proběhlo odskočení do Rakouska kvůli koncertu. Dne 1. července 2000 byli Guru Guru hostem Hessian Radio. V Capellutiho pořadu Latelounge na HR3 mimo jiné vovořili také o nové albu "2000 Gurus", které vyšlo ve stejný den. Druhá polovina roku tedy začala velmi nadějně. Mani o nahrávce řekl: "CD 2000 Gurus" se trochu liší od předchozích nahrávek. Některé zvuky hraji na elektronických padech a hrajeme smyčky a hodně perkusí. Většina je stále hraná ručně, ale celkově má CD nádech world music a zvuk je trochu elektroničtější. Jsou na něm čtyři poněkud tišší skladby - také více chill-outové. To je pro Guru Guru také novinka". Ale s médii to pokračovalo i nadále dobře. Dne 10. července 2000 byl v hlavním vysílacím čase ve 20:15 na HR3 vysílán "Bilderbogen" TV portrét Maniho, dlouhý asi čtvrt hodiny! V srpnu si našel čas uspořádat improvizační workshop ve švýcarské Arose společně s Wädi Gysim. Krátce nato vyjeli na dva koncerty do Rakouska. V listopadu 2000 pak Mani vystoupil s Damo Suzukim ve Frankfurtu. V roce 2001 si znovu nazuli turistickou obuv. Od března do června cestovali přes Rakousko, Švýcarsko a Německo a skončili jsme až 6. května. Opožděná narozeninová oslava se konala za účasti Mani Solo, Tiere Der Nacht, Guru Guru, Lover 303 a několika speciálních hostů. K radosti hudebníků i publika samozřejmě zazněly znovu některé legendární písně, které nejenže byly podány strhujícím a přesvědčivým způsobem, ale čekala je i spousta překvapení: kromě "Flexe" a "Hammer Drill" (probuzené vzpomínky na roky 1987/88), kabaretních meziher a dárků pro oslavence zaznělo i nové blues, které pro tuto příležitost složil speciálně veterán Reffert. Za zmínku stojí i hostující vystoupení Razema, Butzeho a tanečníka! Vystoupení P-A-R-T-Y! Lover 303 bylo rovněž jedním z těchto překvapení. Začátkem července 2001 vydalo vydatelství Fünfundvierzig CD skupiny Lover 303 (Mani & Conni) s názvem "Modern Fairytales". Dne 8. července byl Mani hostem pořadu "On The Tracks" na Rádiu Bremen 2, kde poskytl 120-minutový rozhovor za doprovodu dobré hudby! Dne 19. července vystoupili Lover 303 na Herzberg Open a 20. července tam byl Mani s Guru Guru. Koncerty pokračovaly a na konci července se v Arose konal další workshop. Na podzim odehráli tři koncerty v Itálii, poté koncem září odletěli zpět do Japonska a v říjnu se vrátili do Rakouska, turné pak zakončili v předvečer Štědrého dne s Lover 303 ve Frankfurtu. Cestovatelská sezóna pro Maniho opět začala na jaře 2002. Smutnou události roku bylo úmrtí bývalého člena Butze Fischera začátkem dubna, který zemřel na pódiu během bicího sóla... Nicméně vyšel také živý záznam nazvaný "Birthday", který přinesl živý záznam loňského koncertu v Mannheimu. Dne 22. března 2002 zahájil svůj sólový program v Tübingenu. I jako Tiere Der Nacht byl nadále aktivní. A pokračoval 23. června 2002 v Heilbronnu. Koncem září 2002 se Mani vydal na turné s Moebiem do Japonska, kde měli dvě vystoupení. Později bylo vydáno živé CD z těchto koncertů. Poté až do konce roku pracoval s různými projekty, jako například 16. listopadu s projektem "Voice + Drums" (Mani + Sängerin) v Bernu nebo 6. a 7. prosince 2002 "Rock'N'Roll History" s Hansem Reffertem, Razemem Rübelem a více než 15 dalšími hudebníky v Mannheimu. Koncem října vydali Garden Of Delights živé CD obsahující záznam z vystoupení Guru Guru z 25. října 1970 na 3. ročníku Essen Pop & Blues Festivalu pod názvem "Guru Guru Essen 70". Tento skutečně ohromující koncert má vynikající kvalitu zvuku. Je to ale jen prvních 45 minut koncertu, bohužel více se nezachovalo, ale berme to s povděkem i tak. V roce 2003 se Mani a/nebo Guru Guru vydali na turné tentokrát až v květnu, ale trvalo s přestávkami až do 27. prosince! Je vtipné, že se konala i nějaká speciální setkání. Mani si několikrát zahrál se svým "starým" přítelem Axem Genrichem a Davem Schmidtem. Projekt se jmenuje Psycadelic Monsterjam. Maniho sólové CD "Terra Amphibia 3" vyšlo v létě. Jako logické pokračování série "Terra Amphibia" nabídla devět skladeb s obvyklou pohodovou hudbou za účasti dvou členů Guru Guru Hanse Refferta a Luigiho Archettiho, dále Wernera Goose (kytara), Eiko Yamady (flétna) a Tary G. (zpěv). V listopadu ještě proběhlo několik koncertů s Tiere Der Nacht v Rakousku a Švýcarsku. Dne 25. března byli Mani a Hellmut Hattler slyšet na Hessischer Rundfunk. Guru Guru a Mani odehráli i několik sólových koncertů v Německu, než odcestovali na dva koncerty do Švýcarska. Také se znovu konala vystoupení s Axem a Davem a o něco později v témže roce vyšlo živé CD z těchto koncertů. Lákadlem bylo samozřejmě i Japonsko, kde se v druhé polovině června konala různá sólová vystoupení. A samozřejmě, Mani tam opět hrál v nesčetných sestavách s místními hudebníky. Poté byl znovu viděn s Guru Guru na Herzberg Open Air, kde od roku 1971 vystoupili více než 10-krát, častěji než kterákoli jiná kapela do té doby. Konec roku byl rovněž vzrušující, když dvě významné události vrátily Guru Guru zpět do 70. let. Dne 23. října 2003 se konal vyprodaný festival Niederwürzbach s kapelami Kraan a Birth Control. Tento festival byl jakousi generální zkouškou na ten z 21. prosince po vystoupení v rámci nahrávání Krautrockpalast v Bonnu. Nakonec WDR zorganizovalo speciál Krautrock s Amon Düül II, Birth Control, Guru Guru a Karthago, který byl později vydán na DVD. Kvůli omezenému času vystoupení se kapela nemohla pořádně rozparádit... Ale celkově byl koncert i tak v pořádku. Mani měl každopádně dobrou náladu, protože v listopadu strávil téměř měsíční turné ve svém "druhém domově" s Damo Suzukim a objevováním nových hudebních břehů. Hudebně rok zakončilo vystoupení skupiny Der Tiere Der Nacht 22. prosince 2004 v Augsburgu. Japonsko lákalo Maniho i v roce 2005, kde od února do dubna pobýval Mani San v zemi vycházejícího slunce, kde odehrál celkem 20 sólo koncertů a s Luigim jako Tiere Der Nacht. Absolvoval také tucet sólových vystoupení, samozřejmě občas s místními hudebními "hosty". V březnu 2005 založil dvě nové kapely, jednu s názvem Dragon, která je "...stejně psychedelická, jako byli Guru Guru, kdyby existovala v roce 1967, se spoustou echo atd." podle Maniho a druhá se nazývala Amanogava, což v překladu znamená "Mléčná dráha". V tomto případě se však na nahrávce podílel DJ, hráč na scratcher a syntezátor. V srpnu vyšlo v Japonsku první CD kapely! V červnu vyšlo DVD "Krautrockmeeting 2005 (Krautrockpalast)" s Manim jako Elektrolurchem na obalu. Label InsideOut Music dále oznámil, že nové CD Guru Guru s názvem "In The Guru Lounge" zahájí sérii 12 repríz kapely. Takže Guru Guru a všechny ostatní projekty Mani Neumeiera se i nadále vyvíjely dobře. Nová a krásná kapitola pro něj začala i v soukromém životě. V Japonsku se seznámil s Etsuko. Byla z toho láska a chtěli se vzít. Ale byrokracie, chybějící dokumenty a byrokratické šílenství tomu neustále bránily. Než jejich štěstí vůbec zkazila deportace po vypršení povolení k pobytu, vzali se 11. července 2005 v Las Vegas. Pro čerstvý pár to byl vrcholný zážitek absolvovat noční let vrtulníkem nad městem v noci. Neumeierovo trvalé přesvědčení o bubnování domorodými kmeny ze všech koutů planety, které neustále vštěpovalo prvotní vize do rozmanitého zvuku Guru Guru, je s nástupem nového tisíciletí nápadnější než kdy jindy. Věčné hledání svobody a spokojenosti Guru Guru prostřednictvím své úžasně zvláštní hudby se i nadále vymyká jakýmkoli představám o mainstreamové identitě. Jejich živá vystoupení stále srší ohněm a září bujarostí a neexistují žádné známky toho, že by v blízké době polevila, s koncertními termíny naplánovanými až do roku 2010. Právě včas k 40. výročí kapely nahráli Neumeier, Schaeffer, Reffert a Kühmstedt v říjnu 2007 nové album, které doprovázeli někteří známí hosté (včetně Chrise Karrera z Amon Düül, Hellmuta Hattlera a Jana Friedeho z Kraan, Dietera Moebiuse z Clusteru a Jürgena Englera z Krupps). Výsledkem je docela osvěžující záležitost, kde se kapela po 40 letech téměř vrací ke svým experimentálním, krautrockovým začátkům. Po 40 letech s zhruba 30 alby a nespočtem koncertů tu není jediná stopa po rzi. Naopak, "PSY" je pestrá cesta světem Guru Guru, která je zábavná a pozoruhodně zábavná bez dřívějších útlumů nebo přehnaně bláznivých zvratů. Album "PSY" obsahuje vše, co definuje hudbu Guru Guru. Freaky, psychedelické, jazz-rock, world music (nejlépe z Dálného východu), kytarové jamy a netradiční humor bubnující elektro-sirény Maniho, který na konci alba vzkřísí své bizarní alter ego ze 70. let. S bicím intrem úvodní skladba „Dark Blues“ doslova útočí na posluchače. Písničky na něm jsou velmi slušné, jako improvizovaná "Dark Star Blue". Kromě poněkud konvenčních čísel "Mi Caro Caro" a "Blue Angel" předkládají Guru Guru posluchači výrazně humorný, nápaditý, silný a virtuózní výkon, převážně nekonvenční, téměř progresivní směs rocku, blues, podivnosti, trochy jazzu a elektronické hudby, která představuje to nejlepší, co skupina za posledních 30 let vytvořila. Instrumentální skladba "Jaipur" má silný jazz-rockový základ, přičemž různé dechové nástroje poskytují meandrující sóla. "Luigi" je ještě jazzovější a podivnější se svými italsko-nesmyslnými texty. První plnohodnotnou rockovou skladbou (a hitem alba) je "Wonderland" s téměř hypnotickým groove a bublajícími kytarami. S bláznivými R'n'R riffy se z reproduktorů rychle ozve "For Ivy", než "Yellow Sunshine" pokračuje s uvolněným, jammyovým, prog-like instrumentálním zvukem. Optimisticky-jazzová "Mi Caro Caro" se jemně vznáší kolem. Jemné, melodické číslo, v němž je meditativní základní téma jemně doprovázeno několika kytarami. Po této tiché přestávce se podivné bluesová skladba "Sumpfige Wasser" opět rozjede s hostujícími Moebiusem (syntezátor) a Englerem (kytara), než génius Neumeier a jeho kolega Fride předvedou čtyřminutový bicí duet. Rozhodně to není číslo, na které by se dalo útočit! "Blue Angel" otevírá psycho-rockovou škatulku, která se zvukovou koláží energické, mohutné vesmírně vzletné "Die Verkündung", snad nejlepší skladba alba, vede do třpytivého zvukového kosmu. Dvanáct pravidelných čísel uzavírá matoucí skladba "Spam Spam" s pulzující basou Hattlera a netradičním vokálem. Jako bonus k narozeninovému albu přichází 9-minutová nedávná živá nahrávka verze nezničitelného elektro-ještěra, skladba "Elektrolurch Mutation", která staré fanoušky znovu donutí vytáhnout svá bonga z kouta. "Psy" je mimořádně silné a krásně zpracované album od kapely, která je i po 40 letech stále nesmírně kreativní a většina dlouholetých fanoušků Guru Guru by s tímto albem měla být "v pohodě". Poté, co Mani Neumeier na konci loňského roku oslavil sedmdesátiny a mnozí si mysleli, že si spoluzakladatel legendárních německých rockových kapel Krautrock & Enfanterrible vyloží nohy ve svém důvěryhodném křesle, se naprosto spletl. I ve 43. roce své historie si Guru Guru nadále jdou svou vlastní cestou, mimo mainstream, což je cesta, kterou vždy šli. Po rozsáhlém a úspěšném turné Guru Guru s více než 50 koncerty v loňském roce (včetně fantastického a velmi hojně navštěvovaného koncertu v Berlíně - městě, ve kterém se, jak sami říkají, hraje velmi těžko), si kapela našla čas i na práci na svém novém albu - v pořadí 29. v jejich kariéře - s názvem "Doublebind". Po "PSY" orgii s krautrockem se zdá, že album "Doublebind", vydané o tři roky později v roce 2011, dělá jeden či více kroků zpět, protože začíná s několika konvenčnějšími čísly. "Maneater", "Geraldine" a "Out Of Time" jsou hezké, víceméně bluesoví rockeři, jejichž jediným problémem je, že na takovou hudbu nemusíte být Guru Guru. Pak se ale ponoří hluboko do kraut-psychedelických zvukových světů, které jsou často obohaceny o jazzové nebo etno vlivy. "Chabbli-Babbli" silně flirtuje s indickou hudbou; Zvuky podobné sitáru a indický dechový nástroj Nadaswaram (= dechový nástroj s dvojitým rákosem z jižní Indie) udávají tón tomuto etno-psychedelickému číslu. "UFO nad New Yorkem" se jeví jako volně se vznášející zvuková struktura, v níž se vedle nejrůznějších perkusí a elektronických zvuků znovu a znovu ozývají hluboké hučení a vrčení dechových nástrojů, doprovázené deklamováním zvláštního textu. Bizarní! Stejně bizarní je krátký film "Mars Man & Woman", typická hloupost pro Guru Guru, která se skládá prakticky jen z podivného kňourání. "Jazzkraut" je přesně to, co název slibuje, jazzová krautrocková orgie, která by, pokud jde o mě, klidně mohla trvat dvakrát déle. Kytarista Roland Schaeffer předvádí své umění na saxofon. Kromě "Chabbli-Babbli" se jedná zřejmě o vrchol alba. Po dvou poněkud konvenčnějších číslech, z nichž "Ahandyplus" obsahuje poněkud svérázné vokální akrobacie, se na konci objevují další dvě zvláštnosti, z nichž závěrečná "Kabuki Dream" je důstojným zástupcem humoru typického pro Guru Guru. V podstatě za doprovodu jemných zvuků japonského strunného nástroje Koto (pravděpodobně Mani Neumeier) vroucně recituje japonský (nebo alespoň japonsky znějící) text. Tuhle skladbu si opravdu musíte zažít naživo, abyste ji doopravdy ocenili, kdy Mani Neumeier má na sobě podivnou čelenku a s vějířem v ruce předvádí podivné kroucení. S tímto albem Guru Guru opět ukázali, že zdaleka nemají za sebou svoji vrcholnou éru. Nové album je zabaleno ve více než mimořádném a propracovaném obalu, který je spolu s CD sám o sobě uměleckým dílem. Nápad pochází od profesora Tristana J. Pranyka z Berlínské akademie umění a jednotlivé tváře hudebníků můžete skládat dohromady v různých kombinacích jako Rubikovu kostku! Konečným výsledkem je velmi osobitá tvář Guru Guru. Ve svém nejnovějším díle, již 30. v dlouhé historii kapely, Guru Guru opět dělají maximum a odmítají se zaškatulkovat. S "Electric Cats" vytvořili veteráni krautrockové silné a rozmanité dílo, které zní svěže a nevyužitě. S nadšením se můžete těšit na 50. výročí kapely. Vzniklo 10 nových skladeb a sestava, která je již několik let konstantní a tvoří ji Mani Neumeier, Roland Schaeffer, Hans Reffert a Peter Kühmstedt, byla posílena ve studiu o dva staré kamarády, Hellmuta Hattlera z Kraan a bývalého člena Axe Genricha. Guru Guru svými písněmi ukazují, že stále patří mezi průkopníky progresivního rocku. A kdokoli si myslel, že Mani Neumeier (nyní 72 let, který už 50 let vystupuje na pódiích po celém světě), spoluzakladatel legendárních německých rockových kapel Krautrock & Enfanterrible, si v křesle vyloží nohy, hluboce se mýlil. I ve 45. roce své historie kapely si šlépěje neochvějně kráčejí svou vlastní cestou, stranou od mainstreamu, kterou vždy sledovali. Úvodní skladba "Return Of The Platypus" nabízí typický guruovský humor v podobě škádlivého vrzajícího rohu, po kterém dlouhá titulní skladba přináší plnou psychedelickou nálož. Doprovázena pouze několika jemnými, vokóderem zkreslenými vokály se rozvíjí psychedelická zvuková síť s lehkými podtóny západního pobřeží, v níž dominují jemně drnkací kytary. "Rock’n’Roll Machine" je přesně to, co název slibuje, a je jedním z méně pozoruhodných kousků na tomto albu. Poté pokračuje koncentrovanou dávkou psychedelického Krautrocku. Rachot a třesk v skladbě "Sweep Orbit" s virtuózní basou Helmuta Hattlera, takže se chvílemi cítíte spíš jako v továrně než na oběžné dráze, inspirováno Blízkým a Dálným východem v skladbách "Afghani" a "A Trip To Gurustan", ta druhá začíná docela jazzově a poté se mění v kus inspirovaný indickou hudbou. "Drumoroto 2" následuje s orgií s bylinkami a kytarou doprovázenou latinskoamerickými perkusemi. Zní to trochu jako Santana na krautrockovém tripu. "African Beauty" je spíše o něco lehčí, ale epický "Psylo" to více než vynahrazuje. Tento psychedelický monolit se postupně rozvíjí, jednotlivé zvuky jsou protkávány do stále hustší směsi, která posluchače uchvacuje od první do poslední minuty, vrchol alba. Končí se poměrně jednodušeji, karibskou hudbou inspirovaná píseň "Little Figatree". Z tohohle psychedelického tripu se prostě musíte vrátit zpátky na zem. Guru Guru stále dokazují, že jsou jedním ze zakladatelů progresivního rocku. A kdo by věřil, že Mani Neumeier, spoluzakladatel legendárních německých rockových kapel krautrock & enfanterrible, si vyloží nohy do staromódního křesla, se mýlil. I v 50. roce své dlouhé historie si Guru Guru jdou svou vlastní cestou, tak jako si vždycky šli svou vlastní cestou. Bohužel, kvůli zubu času zbývá pouze jeden původní člen: Mani Neumeier, který hraje na bicí a zpívá. Spolupracuje s několika novějšími členy - s kapelou je pouhých 40 let. Překvapivě to funguje opravdu dobře a vzniklo album věrné historii kapely. Toto nové dílo bylo nahráno v říjnu 2017 ve studiu Mac Barisch v Karlsruhe a obsahuje celkem 11 nových skladeb, nu, řekněme deset a krátké rozloučení. Sestava kapely zůstala v posledních několika letech stabilní, takže se jedná o první studiové album s kytaristou Janem Lindqvistem, který nahradil Hanse Refferta, jenž zemřel v roce 2016. Nové album "Rotate!" vydané v roce 2018 začíná svižným tempem v titulové písní "Rotate!" velmi perkusivním způsobem s živým rytmem, čistými krautrockovými beaty spojenými s bluesovými kytarovými tóny a vokálem zkresleným efekty. Je to jako závan hippie energie. Když do scenérie zasáhnou zkreslené kytarové akordy, rychle se rozvine futuristický, vesmírný pocit, který posluchačům okamžitě dává pocit svištění galaxiemi v UFO. Skladba "I Missed So Many Shootingstars" se naopak ubírá úplně jiným směrem. Je provedena s baladickým vokálem a rozvíjí se v prvotřídní milostnou píseň. Ale s touhle kapelou si nikdy nejste jistí překvapeními... "Magic Tree" je také velmi chytlavá a podaná jako silný rock'n'rollový shuffle, což samo o sobě poskytuje dostatek odlehčení. Provedení této skladby poněkud připomíná zesnulého J.J. Cale, což je všechno, jen ne nevýhoda. Guru Guru ale vždycky rádi vezmou posluchače na cestu, která, doprovázená skvělými a promyšlenými skladbami jako "Nombiri" nebo "Paramashivam", automaticky rozproudí fantazii hudebního fanouška. První číslo plyne klidně a vznešeně jako velká řeka poté, co jej spustily Neumeierovy bicí. Jedna kytara hraje tajemné licky, zatímco druhá se zdá být unášena k nebeské klenbě. Napětí se stupňuje a udržuje po celých pět minut, aniž by na konci (nebo mezi tím) cokoli explodovalo nebo se rozpadlo. "I Am A Spaceboy" svoji sférickou hudbou a mluveným textem trochu připomíná proslavenou "Elektrolurch", ale nic to neubírá na kvalitě skladby, která se zdá být atmosféricky vznášející a poněkud unášená prostorem. "Anaconda" pak opět vzkvétá díky vytvořené atmosféře a nechává posluchačově fantazii dokořán otevřené dveře, aby se mohla vydat na cestu. Kam tohle vede, kde posluchač skončí? Něco, co si samozřejmě každý může zjistit jen sám, a to je dobře. "Nana" se na druhou stranu nepochybně dotýká Dálného východu, jak Roland Schaeffer svými dechovými nástroji rychle objasňuje. Další skladba, se kterou se můžete nechat unášet, ponořit se do ní a nechat svou duši relaxovat. "Digital Analog" je mnohem rockovější, i když v sobě zahrnuje i mnoho dalších stylů a žánrů, takže se to jen stěží dá nazvat čistým rockem. A nakonec je tu "Rollo Riff", která boduje inspirovanou kytarovou hrou a opět velmi hutnou atmosférou. Každý, kdo si koupí album Guru Guru, nikdy neví, co dostane. Protože tahle kapela je pořád tak agilní, tak otevřená novým věcem a neustále hledá nové zvuky, že se člověk může jen divit. Ale faktem je, že překvapení v případě "Rotate!" se stalo mimořádně úspěšným. Guru Guru zdaleka tímto nekončí, což je skvělá zpráva pro všechny fanoušky nebo ty, kteří se jimi chtějí stát. Guru Guru, stále přelamující hranice a stále věrní sami sobě, se vrátili v roce 2023 s novým studiovým albem nazvaným "The Incredible Universe Of Guru Guru". Klasická skladba GURU GURU „Elektrolurch“ je samozřejmě stále stálicí na jejich setlistu, kterou hraje Mani Neumeier v kostýmu mloka. Zatímco skladba "Back To The Roots" se svým rockovým/prog'n'rollovým zvukem je sama o sobě srozumitelná, kapela přidala do písně „Guru Guru’s In Da Haus“ nové hudební prvky a experimentovala s hiphopovými rytmy. V nekonvenční skladbě „Hold The Jelly“ hostuje jako zpěvák Bůh pekelného ohně Arthur Brown s vlivy elektro-dance. Guru Guru stále boří hranice a jsou stále velmi moderní, nebo dokonce trochu předběhli svou dobu. Úvodní píseň alba „Free Krautrock!“ mluví za vše, protože kapela si stále stojí za vším, co experimentování s různými styly nabízí. Formát CD obsahuje bonusovou skladbu "Sampo Incredible". Navzdory nesčetným změnám v sestavě a více než půlstoletí od svého založení jsou dnes GURU GURU živí a aktivní jako vždy a hrají kolem 40 živých vystoupení ročně. Jejich živá vystoupení zdaleka nejsou unavení ani nevykazují známky zesláblosti s věkem, ale stále jsou zážitky, kde kapela ví, jak překvapit své publikum.

Zakládající členové: Mani Neumeier - Drums, Percussion, Vocals Uli Trepte - Bass, Electronics (1968-1973) Eddy Naegeli - Guitars (1969-1970) Současní členové: Mani Neumeier - Drums, Percussion, Vocals Peter Kühmstedt - Bass, Percussion, Vocals (1977-79,1993-present) Roland Schaeffer - Saxophone, Guitars, Vocals (1975-present) Zeus B. Held - Keyboards, Blues Harp, Vocals, Producer

Bývalí členové: Jan Lindqvist - Guitars, Lap-Steel-Guitars (2019) Hans Reffert - Guitars (1988, 1997-2000, 2005-2016) Hellmut Hattler - Bass (1975-1981, 2008) Jan Fride(-Wolbrandt) - Drums (1975,1988,2008) Jürgen Engler - Guitars (1997, 2008) Dieter Moebius - Synthesizer (2008) Chris Karrer - Violine, Vocals (2008) Luigi Archetti - Guitars (1989-2005) Lysa (Lise) Kraus - Vocals (1987-1989, 2005) Michael Karoli - Guitars, Vocals (1999) Dieter Bornschlegel - Guitars, Percussion (1977-1979, 1994-1997) Jörg Sebald - Bass (1997) Heinz Gembus - Bass (1981 und 1995) Barbara Lahr - Vocals, Guitars, Bass (1984-1988,1993) Rolf Schaude - Bass, Drums (1984,1985,1993) Uli Züfle - Saxophon (1987,1988,1993) Erwin Ditzner - Drums (1985-1988, 1993) Razem Rübel - Bass (1993) Wietn Wito - Bass (1987,1988) Jo Weineck - Keyboards (1987,1988) Uli Krug - Bass (1985-1988, †2025) Peter Wolbrandt - Bass (1975,1982-1983) Butze Fischer - Drums (1979-1983) Chowmeier - Bass, Guitars (1983) Ingo Bischof - Keyboards, Synthesizer (1975/8-1981) Gerald Luciano Hartwig - Bass (1979-1981) Michel Pilz - Bass Clarinet (1977) Josef Jandrisits - Guitars (1975-1976) Jürgen "Jogi" Karpenkiel - Bass (1975-1976) Gerd Dudek - Saxophone (1975) Ax Genrich - Guitars, Vocals (1970-1974) Conny Veit - Bass (1974) Houschäng Nejadépour - Guitars (1974) Hans Hartmann - Bass, Piano (1973) Bruno Schaab - Bass, Vocals (1973) Jim Kennedy - Guitars (1970) Hans Sax - Vocals (1968-1969)

Mani Neumeier (rodným jménem Manfred Neumeier) (narozen 31. prosince 1940, München (Munich), Bayern (Bavaria), Germany) Drums, Percussion Mani Neumeier je německý rockový hudebník, free-jazzový bubeník, umělec, frontman a hlavní showman německé krautrockové skupiny Guru Guru a všech jejich odnoží. Podle některých je to po technické stránce jeden z nejlepších rockových bubeníků vůbec. Neumeier žije v Hilsenhainu v regionu Odenwald v Bádensku-Württembersku a v Japonsku. Mani začal hrát jako amatérský hudebník začátkem roku 1959 v několika amatérských kapelách ve Švýcarsku. Začínal s dixielandem, swingem a moderním jazzem, protože tehdy ve střední Evropě nebyla žádná beatová hudba nebo rock'n'roll. V Curychu, kde tehdy žil, byla lepší možnost sehnat "nové" nahrávky z Anglie a USA, než v Německu. A taky se mu tam poštěstilo vidět Louise Armstronga, Lionela Hamptona, Johna Coltrana, Arta Blakeyho, Milese Davise, Theoloniuos Monka, Maxe Roacha... Vidět je naživo na podiu byly největší momenty jeho života a stali se tam v podstatě jeho "učiteli". Nikdy nedosáhl jejich úrovně, ale nikdy se také nepřestal snažit pokusit se dosáhnout jejich úrovně, a tato snaha mu zůstala až do dneška. Jako profesionální hudebník začínal jako člen Irene Schweizer Trio and the Globe Unity Orchestra, mimochodem společně s Jackem Liebezeitem (pozdějším bubeníkem Can). Brali si z toho vše, co jen mohli objevit a společně to přetavili v novou a čerstvou cestu. Nahrávali hudbu, kterou produkoval Joachim E. Behrend (pozdější známý jazzový publicista), vystupovali na Donaueschingen Music Festival a také na Berlin Jazz Festival v roce 1966. Jeho nejranější známá díla jsou s Alexandrem von Schlippenbachem. Mani objevil a rozvinul svůj vlastní styl bubnování. Možná právě proto jej někdy označují, že je první evropský free jazzový bubeník. V těchto raných dobách upoutal pozornost mnoha lidí jako velmi originální perkusionista, obzvláště známý zakázkovými přestavbami své bicí soupravy a složením originální (okamžitě přeladitelné) skladby "Mani Tom". Takže si stačil udělat jakési "jméno" v hudbě ještě dřív, než Guru Guru vůbec vznikli. Na Berlínských jazzových dnech v roce 1967 hrál v duu s Phillym Joem Jonesem a s Globe Unity Orchestra. Absolvoval pár lekcí v Basilejské škole bicích, všechny druhy bicích nástrojů a perkusí, a o mnoho let později bral lekce hraní na indické bicí "tavil". Jeho učitel Paramashivam Pillai, indický mistr bicích, působil v hudebním byznysu už o 20 let dřív. Guru Guru založil jako "The Guru Guru Groove Band” společně s basovým kytaristou Uli Treptem v roce 1968. Snažili se hrát free-jazz skrze elektronicky zesílenou hudbu. Jimmi Hendrix byl pro ně zářným vzorem, stejně jako Frank Zappa, The Who, The Rolling Stones a Pink Floyd. Až v pozdních 70. letech jej inspiroval punk rock. Ze začátku také přinášeli do jejich hudby africké a indické vlivy. Příkladem toho je hned první album "UFO" (1970). Je to pořád magické album, inspirovaly je fotografie galaxií a vesmíru, Hendrix, přírodní zvuky, LSD, vláda v Německu a další věci. Pak přišly neméně famózní "Hinten" (1971) a "Känguru" (1972), tam to zase byla především skvělá práce a nahrávání Connyho Planka, skrz něj dostali nové možnosti a získali nové uši. V desetiletí 1980-1990 se věnoval i jiné práci než jenom té s Guru Guru, založil kapelu Neumeiers Neue Psychadelia, zahájil sólová vystoupení a hrál taky s Guru Guru v duu Tiere der Nacht s Luigi Archettim. Sólovou kariéru začal v 1981, když se kapela po páté rozpadla. Sebral všechny ty nástroje kolem sebe a zkusil to jinak. Jeho one-man show je jinou dimenzí kariéry, v roce 1993 jsem vydal sólové album "Privat", je plné síly, energie a úžasných rytmů. V 1996 byla moje vosková socha vystavena v Tokijském muzeu voskových figurín, když tam byli s Guru Guru na tour, stojím tam společně se světovými velikány jako je třeba Hendrix nebo Zappa. To byl začátek jeho japonského života. Hrál taky s Damo Suzukim z Can v 1997 a potkal mnoho japonských hudebníků. Neumeier, ačkoliv je nejvíce znám pro svou práci s Guru Guru, spolupracoval s řadou kapel a umělců, jako jsou Dieter Möbius, Damo Suzuki, Harmonia, Hans-Karsten Raecke, The Irene Schweizer Trio, UnknownmiX, Peter Brötzmann, Wolfgang Dauner-Septett, Menschenskinder, Amanogawa, Amon Guru, Guru Freakout, Blauer Hirsch, Cosmic Couriers, Gurumania, GuruManiAx, Highdelberg, Sonny Sharrock, Uchihashi Kazuhisa, Jojo Hiroshige, Acid Mothers Guru Guru, Globe Unity Orchestra, L.S. Bearforce, Acid Mothers Guru Guru Gong, Manitatsu, Space Explosion, Kawabata Makoto (Acid Mothers Temple), Yoshida Tatsuya a Luigi Archetti, Kris Wanders a Mani Neumeier Quintet. Mezi Maniho nejdůležitější boční projekty patří Tiere der Nacht, Terra Amphibia a Lover 303. V roce 1989 se potkal s kytarovým enfant terrible Louigim Archettim v Curychu a vznikli Tiere der Nacht. Je to skutečně hudba toho místa a okamžiku, jen to, co slyšíš právě teď. Evropský "Hypnodelic", 100% improvizace, Nejenom free-jazz, ale celá řada dalších hudebních žánrů. Je to dialog mezi Manim a Luigi Archettim. Používá tento koncept u mnohých dalších hudebních vystupujících, ale brzo to skončí a začíná to být moc komplikované, zatímco když jsou jen dva hudebníci, je to zdání minimalismu a jednoduchosti. Je to skutečně absolutně free improvising. Pozdější projekt jsou Lover 303. Mani sice nenávidí techno, ale různé bubenické mašinky a seqencery používal k hraní při bicích dávno před tím, než se techno vůbec objevilo. Conni Mali, v tomto projektu jeho partnerka, používá elektronická zařízení a kytaru. Má dobrý smysl pro rytmus a Mani je přinucený hrát úplně jinak, než jak byl zvyklý, zejména protirytmy. Touhle cestou dostává techno žhavější obsah a je to tak celé daleko "lidštějši". Tenhle projekt je mostem mezi generacemi, Conni je o polovičku mladší než Mani, je to taková spojnice k post hippie mládeži. Vystupují hodně v přírodě a také na technoparties daleko od vesnic. Je také zapojen i do Contemporary Music projects (Současná hudba), to je nejrozmanitější ze všech těch aktivit. Jeden z nejvýznamnějších projektů byl samozřejmě "Meet the Demons of Bali" společně s Peterem Hollingerem a 16 původními bubeníky z Bali. A pak je tady také docela často k vidění moje "One Man Show”. Po časech relativní sterility se v 90. letech stal opět autorem hodným pozornosti. Vynikající jsou zejména jeho exkurze směrem k etnické hudbě - projekt Terra Amfibia a druhé album s Hollinger, natočené přímo na Bali s místními gamelany, ale také nahrávky s jeho novými příležitostnými kapelami Blauer Hirsch a Tiere der Nacht. Druhé album Terra Amphibia bylo sice na čas staženo z distribuce, údajně z důvodů nějakých autorsko-právních nesrovnalostí, ale poslouchá se skoro stejně příjemně jako to první. Nezajímavý není ani sólový Privat pro bicí nástroje, který sám autor charakterizuje jako "příručku pro začátečníky a pokročilé". Naproti tomu dvojalbum nahrané s partičkou japonských budhistických mnichů Gyaatees patří bezpochyby k tomu nejnestravitelnějšímu, na čem Neumeier kdy participoval, třebaže rozhodně nepostrádá na zajímavosti. Přinejmenším při jeho poslechu zjistíte, že vokální postupy Yoko Ono zdaleka nebyly tak originální, jak ve své době vypadaly. Na CD další z příležitostných "skupin" Lover 303 Modern Fairytales s podtitulem "Acid rock'n'roll and voodo trance" předvádí Neumeier s novou přítelkyní Constanze (Conni) Maly (Lava 303) svéráznou fůzi technopopu s "krautrockovou etnikou" alb typu Terra Amphibia. Album "Mani Neumeier: Birthday!" z roku 2002 je záznamem z mejdanu k Neumeierovým šedesátinám. Vyšlo původně jako limitované CD v 1000 exemplářích pouze v Japonsku, teprve později bylo vydáno na labelu Indigo i v Evropě. Obsahuje po třech kouscích od Guru Guru, Tiere der Nacht a Lover 303 + oslavencovo sólo na bicí. "Psychedelic Monsterjam" obsahuje technicky mimořádně nekvalitně sejmutou nahrávku z roku 2003, třetí do počtu ke dvěma ex-Guru není, jak by se snad mohlo zdát, Irmin Schmidt z Can, ale Dave Schmidt (basák, ročník 1968, vystupující jako one man band Sula Bassana). Mani Neumeier a Kawabata Makoto také vytvořili duo. Kawabata Makoto je zakladatelem, kytaristou a mozkem japonského psychedelického rockového kolektivu Acid Mothers Temple. Jejich společná hudba obsahuje psychedelické improvizace dvou skutečných mistrů svého řemesla. Mani Neumeier si hraní jako duo velmi užívá, a proto zorganizoval řadu koncertů. Se svými bouřlivými kytarami a dunivými bubny Neumeier a Kawabata předvádějí, co všechno bylo v acid rocku v roce 2011 možné. Po úspěšném japonském turné Guru Guru v roce 1996 se Mani Neumeier stal prvním německým hudebníkem, který byl vystaven v Tokijském muzeu voskových figurín. Pravidelně také spolupracoval s japonskými jam and noise kapelami Acid Mothers Temple a Hijokaidan.

Uli Trepte (narozen 1941, Konstanz, Baden-Württemberg, Germany, zemřel 21. května 2009, Berlin, Germany) Bass Uli Trepte byl německý hudebník, známý především spoluprací s různými vlivnými krautrockovými kapelami na začátku 70. let. Uli je znám z působení v kapelách Guru Guru (1968-1973), NEU! (1972), Faust (1973), Kickbit Information (1974), Irene Schweizer Trio, Spacebox (1975-1984), Takes on Words (2001,2007) a Uli Trepte's Move Groove (1996-2001). Uli se narodil v Kostnici a svou hudební kariéru zahájil v roce 1966 na kontrabas jako free jazzový hráč a zakládající člen Irene Schweizer Trio, formace, která psala avantgardní dějiny, když se účastnili Frankfurt Jazz Festival 66, Donaueschinger Tage für Neue Musik 67 nebo Berliner Jazztage 67. Přibližně ve stejnou dobu, nebo o něco později, vystupoval také s jazzovými hudebníky jako Yusef Lateef, Gato Barbieri, Mal Waldron, Barney Wilen a John McLauglin. V roce 1968 přešel výhradně na basovou kytaru a spoluzaložil free-rockovou skupinu Guru Guru, pro kterou také skládal. Také tato kapela od samého začátku nastolila radikálně nový standard a je jedním z mála originálních průkopníků tzv. Krautrocku. zahrál si s nimi na mnoha festivalech včetně Essener Songtage 68, Essener Rock- und Bluestage 69 a mnoha dalších. Uli opustil trio v roce 1972. Poté hrával s progresivními rockovými kapelami Neu!, Faust, Kickbit Information. Během roku 1973 s nimi podnikl turné po Velké Británii. V roce 1975 založil vlastní skupinu Spacebox, aby mohl jako hráč, zpěvák, skladatel a textař důsledně realizovat svůj koncept autentické evropské, cyklicky strukturované, mollovými dominancemi modální harmonické, kolektivně improvizované, organicky-elektrické živé hudby. Od roku 1975 do začátku 80. let se jeho hlavní performativní tvorbou stal projekt Spacebox. S ním vystupoval sólově v Berlíně a Londýně, kde pobýval přibližně půl roku (včetně účasti na Performance Weeks 'London Calling'/New London Theater/Avantgarde Center Oval, vše v letech 1976/1977), poté v roce 1978 jej rozšířil na kvarteto v Mnichově a získal si mezinárodní reputaci jako extrémně nenormovaná, nekomerční undergroundová osobnost (Kohfidisch Festival 78/Umsonst & Draußen Festivals 1978 a Münchener Performance Wochen 1979 a Münchener Jazzfest 80). V roce 1981 žil šest měsíců v Tokiu, pak v roce 1982 rok v New Yorku a po rozpadu Spacebox žil od roku 1985 v Berlíně, kde svou skutečně nezávislou hudbu redukoval na čistě instrumentální díla, která realizoval s vybranými hudebníky převážně na studiových nahrávkách. V posledních letech se stále více věnuje hraní svých skladeb Modal Minor Constant Structure Blues a vedle toho spolupracuje v Amsterdamu s nizozemskou multimediální umělkyní Ajou Waalwijk na neobvyklém písňovém projektu "Takes On Words". Jako ztělesnění svého hudebního konceptu vede od roku 1996 soubor Move Groove, koncept modálního groove, s nímž opět vystupuje živě v kvartetním sestavě za účasti takových vysoce kvalifikovaných hudebníků, jako jsou Hans Hartmann (ex-Guru Guru) a Edgar Hofmann (ex-Embryo), např. na Herzberg Festival 96 nebo Türkiye Tour 98. Od roku 2002 vystupoval pouze jako sólový umělec s projektem "Bass+Lyrik", ale vydával nahrávky čistě instrumentální hudby, které vznikly z různých nahrávek, na kterých se kromě výše zmíněných podíleli i Chris Karrer (Amon Düül) a Geoff Leigh (Henry Cow). Uli Trepte zemřel 21. května 2009 v Berlíně po "dlouhém boji s rakovinou".

Eddy Naegeli (narozen ***, Germany) Guitars Eddy Naegeli je německým hudebník a hráč na kytaru. Je nejznámější jako spoluzakladatel krautrockové německé kapely Guru Guru, když se proměnili na trio. Později jej nahradil Američan Jim Kennedy (kytara). Guru Guru založil Mani jako "The Guru Guru Groove Band" společně s basovým kytaristou Uli Treptem v roce 1968. Formace Guru Guru nejdčívě vystupovala jako duo a poté se připojením prvního kytaristy Eddy Naegeliho rozrostla na trio. Spolu s kytaristou Edym Nagelim odehráli svůj první koncert 4. srpna 1968 na německém jazzovém festivalu The Holy Hill Festival v Heidelbergu, kde šokovali publikum, které bylo s Maniho tvorbou obeznámeno na mainstreamovější evropské jazzové scéně.

Peter Kühmstedt (narozen 2. srpna 1951, Germany) Bass, Percussion, Vocals Peter Kühmstedt je německý hudebník a hráč na basovou kytaru. Je znám z působení v kapelách Aera (1980-1982), Dadadogs a Guru Guru (1977-1979, 1993-dosud). V 70. letech Peter Kühmstedt nahrával s Hubertem Stytzem a Michaelem Bundtem a koncertoval rovněž s několika kapelami, jako například s Hellmut Hattlerovou BASSBALL. Po tomto turné se Stytz spojil s Rolandem Schäfferem (kytara/saxofon; Guru Guru) a Udem Dahmenem (bicí; bývalý umělecký ředitel Popakademie) a společně s Peterem Kühmstedtem (basa) a Berndem Weberem (klavír) nahráli "Dossenheim Tapes". Později Stytz nahrál v roce 1979 album "Big City" se svou vlastní kapelou Wild Performance, které však nakonec vydavatelství nevydalo.

Roland Schaeffer (narozen 24. září 1950, Baden-Baden, Germany) Saxophone, Guitars, Vocals Roland Schaeffer je německý hudebník, multiinstrumentální talent, který se obecně zaměřuje na kytaru a saxofon jako své oblíbené nástroje. Nejznámější je jako člen Guru Guru odd roku 1975 s přestávkami až dodnes. Je znám také z působení v kapelách Brainstorm, Fashion Pink, Roland Schaeffer Trio, Free Winds a Paramashivam Pilai. Roland Schaeffer vyrůstal v Baden-Badenu a v roce 1968 založil badensko-badenskou jazzrockovou skupinu Externes Fenster Brainstorm. Po absolvování střední školy studoval saxofon a kontrabas na Hudební univerzitě v Karlsruhe. Před svým působením v Guru Guru hrál několik let na kytaru a saxofon ve skupinách Fashion Pink a Brainstorm. V letech 1975 až 1982 hrál s kultovní kapelou Externes Fenster Guru Guru a žil v hudební obci Finkenbach. Hráli na všech významných německých rockových festivalech, vystupovali v Rockpalastu a hráli sami sebe ve filmu stanice ZDF "Notwehr". Vydali řadu LP desek. V roce 1980 založil Roland Schaeffer s dalšími guru Butzem Fischerem (bicí) a Geraldem Lucianem (basa) trio Dadadogs (také Roland and the Dadadogs). V letech 1981 až 1985 se Schaeffer věnoval studiu jihoindické hudby a od Gurua Karupaia Pillai se naučil ovládat nadaswaram, druh shawmu hraného v jihoindických chrámech. Úspěšně absolvoval turné po Evropě, Indii a Turecku s dnes již legendárním mistrem Tavila Paramashivamem. Během této doby také spolupracoval s Embryo, Dissidenten, Romanem Bunkou, Marque Löwenthalem, El Houssaine Kili, Hakimem Ludinem, Malaminim Jobartehem, Rüdigerem Oppermannem, Mohammedem Mounirem a dalšími světovými hudebníky. V polovině 90. let vzniklo trio Free Winds s externím saxofonistou Heinrichem von Kalneinem a interním sólistou Jatinderem Thakurem (tabla). Trio absolvovalo dvě úspěšná turné po Indii a Srí Lance pro rakouské ministerstvo zahraničí. Od konce 90. let Schaeffer opět vystupuje s Guru Guru na retro festivalech a v Japonsku. Kromě hraní s Guru Guru jej čas od času ho můžete vidět s Romanem Bunkou. V roce 2003 vydal saxofonové sólové album "Soundscapes - Roland Schaeffer plays BadenBaden". Nové projekty se objevují ve třetím tisíciletí: "Roland Schaeffer Trio" s Rainerem Granzinem (klávesy) a Markusem Fallerem (bicí) Duo "Haanen/Schaeffer" - diatonický akordeon a soprán/tenor saxofon "RORO", indoarabské duo s hráčem na oud Romanem Bunkou "Jaipur Brass Band" vystupuje od Letního hudebního festivalu 2003 na návrh Servaise Haanena Rolanda Schaeffera lze nalézt sólově na vernisážích výstav, závěrečných akcích, křtech, pohřbech atd., na „speciálních akcích“ nebo třeba při nakupování v jeho rodném Baden-Badenu.

Zeus B. Held (narozen 24. srpna 1950, Germany) Keyboards, Blues Harp, Vocals, Producer Zeus B. Held je německý hudební producent a hudebník, je znám svou tvorbou v 70., 80. a 90. letech 20. století. Spolupracoval s několika umělci éry krautrocku, disca a new wave, jako například Birth Control, Rockets, Gina X Performance, Dead Or Alive, John Foxx, Fashion a Men Without Hats na jejich úspěšném albu "Pop Goes The World" (1987). Kromě toho, že byl zkušeným producentem a tvůrcem zvuku, z něj jeho hudební vzdělání na klavír a jazýčkové nástroje udělalo také uznávaného aranžéra. Šest let strávených jako klávesista, saxofonista a multiinstrumentalista v německé prog-rockové skupině Birth Control, s nimiž nahrál 6 alb, mu dalo zkušenosti jako koncertního hudebníka. Také psal veškerou hudbu pro Gina X Performance. Produkoval alba od Dead or Alive, Transvision Vamp, Men Without Hats, Niny Hagen. Po těchto letech na cestách pracoval jako producent, studiový hudebník, programátor a zvukař v německých a francouzských studiích, než se v roce 1982 přestěhoval do Londýna. Poté, co napsal a produkoval průlomové album Giny X "Performance Nice Mover", po němž následovala další tři alba Giny X, se jako první ve Spojeném království podílel na produkci skladeb Fashion a Dead or Alive, produkoval album Peta Wylieho Sinful a album Men Without Hats pro Polygram US, které se umístilo na prvním místě v mnoha evropských zemích a s hitem "Pop Goes The World" se dostalo na první místo v americké hitparádě Top 20. Následovala dvě alba s Transvision Vamp na MCA, jeden se singlem v první pětce a jedním albem na prvním místě. Produkoval album "Freaky Trigger" (1989) skotské skupiny Win. Zeus poté napsal a produkoval dvě úspěšná alba s Ninou Hagen "Nina Hagen" (1990) a "Street" (1991), "Casanova" Uda Lindenberga, National Velvet, Spear of Destiny a dvě alba s Marcem Parrotem. Produkoval a byl spoluautorem alba s jihoafrickou skupinou Shikisha, EP s Victorií Wilson-James. V roce 1995 napsal a nahrál hudbu pro celosvětovou reklamní kampaň pro Swatch. Jeho remix skladby "Cars" od Garyho Numana z roku 1987 s názvem "E Reg" se v březnu 1996 znovu dostal do britských hitparád jako "Premier Mix". Nahrál a produkoval album s Hawkwind "Distant Horizons" (1997). Po dlouhém cestování po světě vytvořil dva vlastní projekty: No Sweat, jazzové hip-hopové album s různými hostujícími zpěváky a rozmanitými samply, které zahrnuje jeho sebrané samply. Inma Wiru je jeho australský projekt pod hlavičkou "Digital Dreaming", distribuovaný společností Warner Music. Během svých dlouhých pobytů v Austrálii Zeus také koncertoval a nahrával s domorodým zpěvákem a kytaristou Frankem Yammou a jeho kapelou. V roce 1999 se podílel jako autor na singlu Niny Hagen "Der Poetenclub", v němž zpívá i již zesnulý rakouský zpěvák Falco (hit "Rock Me Amadeus"). Jeho producentské a aranžérské dovednosti vedly k intenzivní práci na audiovizuálních materiálech a soundtracky, jedním z nich byl britský film Mad Dogs uvedený na festivalu v Cannes v roce 2001. Od roku 2003 rozděluje svůj čas mezi práci ve svém studiu ve Freiburgu v Německu a ve svém londýnském studiu a produkčním prostředí KGBeat. Od roku 2005 spolupracoval Zeus také s "Jazz & Rock Schulen Freiburg", kde vytvořil a realizoval tříletý projekt "EuroPop", což byl networkingový, vzdělávací a eventový program pro hudebníky (EuroPop Festival v Neuf-Brisach) založený Evropskou unií. V rámci svých hudebních aktivit psal a hrál pro big bandy a orchestry. Retrospektivní album "Voice-Versa" z roku 2011 je kompilací skladeb zahrnujících použití vokodéru Sennheiser, který Zeus získal v roce 1978. Obsahuje sólový materiál i editované skladby od Giny X z "Performance" a kapely Rockets z Francie. Vydání jeho remixovaného a remasterovaného australského alba "Dream2Machine" projektu Held Lampi Project u broomského labelu Desert Ocean Productions koncem roku 2013 také označuje Zeusovu pokračující tvůrčí spolupráci s Jimem Lampim a jeho multimediální přístup k hudbě a umění. Jeho sólové dobrodružství "Logic of Coincidence", vydané v červnu 2015 u Les Disques du Crepuscule, je album elektronické hudby, které obsahuje hlas a čtení amerického kultovního autora Luka Rhineharta ve dvou skladbách. Remix jedné skladby z alba od "Dream Control" představuje začátek spolupráce Zeuse s bývalým členem Tangerine Dream Stevem Schroyderem. V srpnu 2017 vyšlo první album Dream Control s názvem "Zeitgeber" u Planetware Records. V říjnu vyšla speciálně upravená vinylová verze tohoto alba u amerického labelu Medical Records. V současné době Dream Control pracuje na filmovém projektu, který by měl vyjít začátkem roku 2021. V roce 2019 se Zeus spojil s Krautrocklegend a lídrem kapely Guru Guru, Manim Neumeierem, aby nahráli album dobrodružných skladeb pod názvem Mani & Zeus "The Secret Lives". Album, které vyšlo v září 2020 u düsseldorfského labelu Bellerophon Records, se setkalo s velkým ohlasem médií. V říjnu 2020 získal Zeus cenu Holgera Czukaye od města Kolína nad Rýnem za "ocenění celoživotního díla" za svou spisovatelskou a produkční práci s "Gina X Performance". Dnes Zeus hraje s krautrockovou legendou Guru Guru.

Jan Lindqvist (narozen ***, Rhine-Neckar, Germany) - Guitars, Lap-Steel-Guitars Jan Lindqvist je německý hudebník, zpěvák, kytarista a steel kytarista z Weiselu. Je znám z působení v kapelách Guru Guru a Zauberfinger. Kytaristou je od roku 1977 a hrával s nespočtem kapel v regionu i na národní úrovni, kytarista v Městském divadle v Heidelbergu a Státním divadle v Karlsruhe. Ke Guru Guru se připojil po náhlé smrti Hanse Refferta z Rock'n'Roll Machine 22. února 2016 a odešel v roce 2020. Je nejznámější jako kytarista Guru Guru, s nimiž odehrál několik turné (přes 100 koncertů, včetně Číny). Vystupoval s Dr. Woggle and the Radio, Big Wolf Pappa a Hans Reffert Duo. V roce 2013 získal cenu německých hudebních kritiků Evo2 za CD "Keine Wahl".

Hans Reffert (narozen 19. července 1946, Ludwigshafen am Rhein, Rheinland-Pfalz, Germany, zemřel 22. února 2016, Mannheim, Baden-Württemberg, Germany) Guitars Hans Reffert byl německý hudebník a umělec žijící v Mannheimu. Studoval malířství, kytaru u Siegfrieda Schwaba, flétnu a skladbu. Známý byl především jako kytarista v legendární krautrockové kapele Guru Guru (1988, 1997-2000, 2005-2016), ale působil i v mnoha dalších kapelách, jako například Sanfte Liebe (1987), Borgward (1982), Can White Boys Sing The Blues, Hansadax, Lilla Villa, Zauberfinger (1980-1981), Schrammel & Slide (1991-2011), Flute & Voice (1970-1975) a mnoha dalších. Hans Reffert studoval v letech 1962 až 1963 malířství u Franze Nagela, poté kytaru u Sigiho Schwaba a od roku 1966 také flétnu a skladbu v Mannheimu. Od roku 1976 vytváří skladby na zakázku pro Nationaltheater Mannheim a další divadla a od roku 1988 také pro filmové a televizní produkce. Jako hudebník působil od roku 1960 se Sigim Schwabem, v letech 1970 až 1975 založil s Hansem Brandeisem psychedelické folkové duo Flute & Voice, později působil jako kytarista, zpěvák nebo flétnista ve skupinách jako Guru Guru (od roku 1984), Zauberfinger s Lisou Kraus a Rolfem Schaudem, kteří oba nějakou dobu také působili v Guru Guru, Sanfte Liebe nebo Schrammel & Slide s Adaxem Dörsamem. Měl dlouhodobé projekty a přátelství s mnoha hudebníky v regionu Porýní-Neckar, jako například s Mani Neumeier (Guru Guru), Elster Silberflug a Dorle Ferber (Nationaltheater Mannheim, Guru Guru, Cochise, Zeitenwende a Zyma) a Berndem Köhlerem (ewo2), a vzájemně si pomáhali s projekty. Také hrál 10 let s kapelou MundArt Roosband v Mannheimu. Vydal také dvé sólové desky, "Total Normal: Musik für Adolf Wölfli" v roce 1988 a "Westlich Bb9" v roce 2008. Od roku 1971 se také účastní uměleckých výstav s obrazy a objekty. Byl také aktivní jako novinář. Hans Reffert žil a pracoval v Mannheimu. Hans Reffert zemřel 21. února 2016 ve věku 69 let. Jeho poslední odpočinek je na hřbitově Bergfriedhof v Heidelbergu.

Hellmut Hattler (znám také jako Karla Maria von Sinnen) (narozen 12. dubna 1952, Ulm, West Germany) Bass Hellmut Hattler je německý jazzový a rockový baskytarista a skladatel. Hattler čerpal velkou část svých raných vlivů od Jimiho Hendrixe. Hattler je znám z působení v kapelách Dadadogs, Fehlfarben, Guru Guru (1975-1981, 2008), Hattler, Heartware, Highdelberg, Kraan, Liliental, Siyou'N'Hell, Tab Two a Paramashivam Pilai. Hattlerův syn Max Hattler je filmař. Jako dítě chodil na hodiny houslí a v 60. letech hrál na kytaru. Připojení se ke kapele Petera Wolbrandta znamenalo jeho debut na baskytaru. V květnu 1971 založil s bratry Wolbrandtovými, Peterem a Janem a Johannesem Pappertem, popovou skupinu Kraan. Raný krautrockový styl Kraan se později vyvinul směrem k fusion, kombinující rock, jazz a etnické prvky. Po šesti albech a stovkách koncertů s Kraan vydal s podporou hvězdného týmu německých hudebníků "Bassball", své první sólové album z roku 1978. Během formativních let členové kapely žili pohromadě kvůli úsporám. Ačkoli první plány na rozpad začaly až po sedmi letech, v roce 1978 Kraan vydal album "Flyday", které bylo kritikou uznáváno jako jedna z nejlepších nahrávek jejich kariéry. Následovala další tři alba a v roce 1983 byla kapela definitivně rozpuštěna. Ke konci 80. let se kapela Kraan na několik let znovu sešla, přičemž trumpetista Joo Kraus převzal klávesy po Ingo Bischofovi. V létě 2000 se jim podařilo velmi úspěšně se vrátit, nejprve v Ulmu a poté na festivalu Burg Herzberg s Peterem Wolbrandtem, Janem Fridem Wolbrandtem, Hellmutem Hattlerem a Ingem Bischofem v sestavě. V roce 2001 oslavil Hattler 30 let na pódiu a vydal nové CD "Live 2000". Kapela nadále nahrává a hraje živé koncerty. Po krátkém působení jako hostující basista ve skupině Fehlfarben se Hattler seznámil s trumpetistou Joo Krausem z Ulmu. Spolu s kytaristou Torstenem de Winkelem, kterého lze slyšet na všech albech Tab Two, vzniklo CD "deWinkelHattler - Humanimal Talk" (1989). Poté, co se de Winkel přestěhoval do USA, aby pracoval mimo jiné s Pat Metheny Group, nahráli Hattler a Kraus v roce 1991 své první CD jako duo s názvem "Mind Movie" (1991). Od svých prvních pokusů o spojení jazzu a hip-hopu přes sedm velmi úspěšných studiových alb se stali průkopníky německého acidu a nu-jazzu. "Flagman Ahead" se stal dlouhotrvajícím hitem v amerických rozhlasových stanicích a duo produkovalo hudbu pro Tinu Turner. Po mnoha světových turné se duo vydalo každý svou cestou. Koncem roku 2011 hudebníci oznámili "dočasný reunion" s turné omezeným na přibližně 10 koncertů a vydání třídílného alba best-of "Two Thumbs Up" koncem dubna 2012. Dne 12. dubna 2012, na festivalu u příležitosti 60. narozenin Hellmuta Hattlera, Tab Two vystoupili poprvé od roku 1999. Nahrávky byly vydány jako MP3 EP "Live At The Roxy". Sedm skladeb nahraných během turné je nyní k dispozici jako bonusové CD k albu "...zzzipp! extended", které vyšlo v dubnu 2013. V roce 2013 odehráli dva koncerty jako Tab Two & Friends, opět s bývalou hostující zpěvačkou Sandie Wollasch a poprvé se skutečnou kapelou, Oli Rubowem na bicí a Ralfem Schmidem na klávesy. Hattler zahájil svůj stejnojmenný projekt HATTLER poté, co byl inspirován mladými elektronickými hudebníky, a dal nové impulsy albem "No Eats Yes" (2000). Album bylo nahráno s pomocí dlouholetých partnerů, jako jsou Torsten de Winkel a Joo Kraus a získalo německou cenu ECHO za nejlepší jazzovou produkci roku 2001. Díky své účasti na projektu Deep Dive Corp. se Hattler hlouběji ponořil do oblasti elektronické hudby a v letech 2000 až 2006 přispěl k různým albům. Od roku 2006 HATTLER nahrává a koncertuje ve svém současném obsazení s Fola Dada, Torstenem de Winkelem a Oli Rubowem (CD "The Big Flow" (2006), "Live Cuts" (2007), "Gotham City Beach Club Suite" (2010), "The Kite" (2013), "Live Cuts II" (2014) a "Warhol Holidays" (2016). V roce 2001 Hattler založil label Bassball Recordings. Hattler také vydal dvě knihy o basové kytare: Škola hry "Hip Bass", ve které předvádí svou techniku hry na trsátko, a "Hellmut Hattler Songbook", obsahující akordy a partitury z jeho projektu Hattler. Od roku 2009 Hattler vyráží na turné se skupinou Siyou'n'Hell, energickým duem s gospelovým zpěvákem Siyou. "Hell" je zkratka pro jeho křestní jméno Hellmut. Zatím vydali dvě alba. Na některých koncertech se k nim přidávají další hudebníci, většinou v druhé polovině show. Kromě vlastních projektů Hattler koncertoval a nahrával s mnoha mezinárodními hudebníky různých žánrů, včetně Tiny Turner, Billyho Cobhama, Joachima Kühna, Torstena de Winkela, Alphonse Mouzona a Nippy Noyi.

Luigi Archetti (narozen 5. února 1955, Brescia, Italy) Guitars, Truments, Vocals, Mandolin, Bass, Keyboards Luigi Archetti je italský vizuální umělec, hudebník a hráč na kytaru. Je znám hlavně z působení v kapele Guru Guru v letech 1989 až 2005, byl také členem nebo spolupracovníkem v kapelách Alienstalk, Heilige Bimbam, Guru Guru, Räms, Luigi Archetti / Bo Wiget, Tiere Der Nacht s Mani Neumeierem a Hulu Project. Archetti žije od roku 1965 ve Švýcarsku v Curychu. Pracuje jako vizuální umělec (malba, kresba, instalace, video) a hudebník (skladba, experimentální hudba, improvizace, audioelektronická hudba, elektrická kytara). Vystupuje s projekty a sólovými vystoupeními téměř po celém světě. Luigi Archetti vyrůstal ve Villa Carcina, horské vesnici v severní Itálii. Otec Riccardo pracoval jako obsluha frézy ve Winterthuru. V roce 1965 jej následovala jeho matka Angela a jeho tři synové. Matka jim v roce 1969. V letech 1970 až 1972 navštěvoval kolej sv. Antonína v Appenzellu. Prostřednictvím otce Oresta, který tam učil, objevil umění, hudbu a literaturu. V letech 1972-1977 docházel na Curyšskou školu užitých umění, kde absolvoval obor grafický design a zahájil nezávislou uměleckou činnost. Stipendium pro výtvarné umění obdržel od města Curychu v letech 1978, 1981 a 1982, studijní a pracovní grant pak od kantonu Curych v letech 1978, 1980 a 1981. Od roku 1979 se účastnil různých samostatných i skupinových výstav. V letech 1980 až 1987 vyučoval na Vysoké škole designu v Curychu. V roce 1984 získal stipendium pro výtvarné umění od města Curychu, Atelier New York. Počátky umělecké činnosti Luigiho Archettiho se odehrály v době, kdy kulturní klima v Curychu otřásaly nepokoje mládeže. Stejně jako u jiných mladých umělců, jako je Klaudia Schifferle, tato atmosféra probuzení podporuje Archettiho obrat k hudebním formám vyjádření. A tak se dostal také k experimentální hudbě. Zvýšená přítomnost v hudebním sektoru změnila v 90. letech 20. století důraz: malířství a hudba se sblížily prostřednictvím kombinace výstav a koncertů. Ve vizuálním světě se duch optimismu od roku 1980 projevuje figurativními kresbami, které kolážovitě kombinuje do velkých formátů nebo transformuje do obrazů. Od roku 1995 Archetti také pracuje s oscilografem, který převádí hudbu do vibračních obrazů, které následně pomocí elektronického zpracování převádí do videokazet. Archetti vystavoval v různých galeriích jako jsou Kunsthalle8000, Wädenswil, Kunsthalle Wil, Kunsthalle Winterthur, Kunst (Zeug) Haus v Rapperswil-Jona, Kunstraum Heidelberg, Musée Rath Geneva, Kunstmuseum Luzern a Sala Can Felipe v Barceloně. V oblasti Curychu realizoval několik projektů v oblasti umění v architektuře. V roce 2020 vystavil svá díla s názvem "Hudba pro křeslo" z roku 2019 v rámci skupinové výstavy v Abbatiale Bellelay, která se zaměřuje na hudbu ve švýcarském videoartu. Je vítězem Umělecké ceny za rok 2019/2020 udělované Nadací Telos ve Wädenswilu za rok 2020. Výstava: Rauschen, Kunsthalle8000, Wädenswil. Koncertoval na festivalech jako "Ton-Art" v Bernu, Schaffhausen Jazz Festival, Knitting Festival v New Yorku a Mutamenti Festival v Bellinzoně. Na festivalu současné hudby Huddersfield Contemporary Music Festival 2019 HCMF představí Luigi Archetti hudbu ze svého díla Zero I-VII v rámci šestihodinového živého vystoupení. V roce 2020 podnikl rozsáhlé turné v Brazílii ve městech Rio de Janeiro, Sao Paulo, Fortaleza, Serife. Vystoupil také na festivalu Novas Frequencias v Rio de Janeiru. Účast se 78 skóre "nula" na výstavě: Cançao Enigmática X Novas Frequencias, MAM Museu de Arte Moderna, Rio de Janeiro, Brazílie. Podílel se na různých projektech hudebního divadla, mimo jiné: s Meg Stuart - Damaged Goods s improvizačním dílem Auf den Tisch! ve Vídni a Salcburku. Filmy Viděl jsem, jak se tančí lépe než toto z roku 2007, a Nejlepší německý hudební video z roku 2008, které Archetti vytvořil a natočil společně s Bo Wigetem, získaly v letech 2007 a 2008 druhou cenu v kategorii hudebních videoklipů na 53. a 54. mezinárodním festivalu krátkých filmů v Oberhausenu. Od poloviny první dekády 21. století Archetti stále častěji inscenoval prostor jako nosič obrazu, v němž se střetávají různé impulsy - vizuální a zvukové. Na samostatné výstavě v Meggenu v roce 2009 (spolu s Federicou Gärtner) představuje fotografickou sérii s názvem Backstage a prostorovou instalaci, v níž jsou videozáznamy mýdlových bublin a rukou doprovázeny dlouhými, táhlými jednotlivými tóny elektrické kytary. Zatímco maloformátová, šedě tónovaná série Tonräume (2010) - vystavená v retrospektivě v Kunstzeughausu v Rapperswilu v roce 2011 - symbolizuje zvuky ze zvláštních míst, jako jsou podchody, v díle Circuit (2010) pero připevněné na rameni gramofonu kreslí spirálové vzory na kus papíru, zatímco se tento proces současně zobrazuje na monitoru. Luigi Archettiho umělecká tvorba se točí kolem rozhraní mezi uměním a hudbou, které chce různými způsoby zhmotnit. V letech 2004 až 2018 Archetti učil na Vysoké škole umění a designu F+F v Curychu.

Dieter Bornschlegel (také Dieter "bornzero" Bornschlegel) (narozen 26. ledna 1954, Dortmund, Germany) Guitars, Percussion Dieter Bornschlegel je německý rockový kytarista, zpěvák, skladatel a textař, který se proslavil v souvislosti s érou německé kraut-rockové hudby. Dnes hlavně vystupuje se sólovými projekty. Umělecké jméno "bornzero" pochází z doby Deina Schattena a mimo jiné odkazuje na změnu milénia v roce 2000. Jeho neoficiální název také je "Král horizontální kytary" (Der König der horizontalen Gitarre). "Psychodelic Freestyle Guitar" je to, co marburský kytarový virtuos, zpěvák a skladatel Bornschlegel nazývá svým elektroakustickým sólovým vystoupením. Bývalý kytarista od Ingy Rumpf, který již v 70. letech postoupil mezi nejlepší rockové kytaristy v popových anketách, předvádí svým fanouškům svoji jedinečnou techniku hraní na cestě jeho vesmírem výstředních tanečních popových písní s prostorem a místem pro improvizace. Již v roce 1966, ve svých dvanácti letech, Bornschlegel, který hrál na kytaru od svých sedmi let, uspořádal svůj první veřejný koncert s dortmundskou kapelou The Dead Cops (později Prestige) společně se svým bratrem basistou Josefem Bornschlegelem. Po nedokončených studiích jako technický kreslíř pracoval mimo jiné jako chovatel v Zoo Dortmund. V letech 1970-1971 studoval na konzervatoři v Dortmundu. V letech 1971 až 1974 byl členem hamburské kapely Atlantis, která byla obzvláště úspěšná v USA a Anglii. V letech 1976 až 1979 a později znovu v letech 1994 až 1997 stál Dieter Bornschlegel na mezinárodních pódiích s vlivnou kraut-rockovou skupinou Guru Guru. Od roku 2001 do roku 2005 pracoval s "Dein Schatten" na sólovém gothic/industrial projektu. V roce 2005 byl jeho hudební sólový projekt "Das Ewige Eis - Dein Schatten" nominován ve dvou kategoriích na Mezinárodní hudební cenu. Bornschlegel žije v Marburgu a v současné době provádí elektroakustické sólové představení. Vyučuje také hru na kytaru a vede kurzy na bicí v hudební škole ve Fronhausenu.

Barbara Lahr (narozena 25. září 1957, Kaiserslautern, Rheinland-Pfalz, Germany) Vocals, Guitars, Bass Barbara Lahr je německá zpěvačka, skladatelka, baskytaristka, kytaristka a producentka, známá především spoluprací s německou nu jazzovou skupinou De-Phazz nebo se skupinami The Spunks a Sanfte Liebe. V roce 1980 začala Barbara Lahr svou kariéru jako zpěvačka v kapele The Spunks. V letech 1984 až 1988 a znovu v roce 1993 byla zpěvačkou a kytaristkou německé kapely Guru Guru. Barbara vydala rovněž sólové desky "Lyrical Amusement" (1998), "Rainbow Line" (2002), "Undo Undo§ (2007), "Six String Call" (2012) a "Kintsugi" (2021). V roce 2012 vystupovala rovněž jako Barbara Lahr Trio v prominentním obsazení s regionálními velikány: Barbara Lahr (zpěv, b), Erwin Ditzner (dr) a Bernhard Sperrfechter (g). Georg Spindler z Mannheimer Morgen k tomuto uskupení uvedl: "Tady je to zase: ta velmi zvláštní fascinace, která kdysi odlišovala Barbaru Lahr jako jednu z největších zpěvaček regionální rockové scény. To bylo v 80. a 90. letech, kdy způsobila senzaci se skupinou Sanfte Liebe. Její osobitý způsob, jak nekřičet emoce monochromaticky, ale zpochybňovat je diferencovaným a citlivým způsobem s chladnou dikcí, neztratila nic ze svého kouzla". Získala také dvě ocenění - 1989 Deutscher Rockpreis (German Rock Award) a 1990 Studiopreis des WDRn. V současné době žije v Sankt Julian, Rheinland-Pfalz, Germany.

Peter Wolbrandt (narozen 28. října 1949, Krefeld, Ulm, Germany) Bass, Guitars Peter Wolbrandt je německý hudebník, skladatel a hráč na baskytaru. Je znám jako zakládající člen a neochvějný baskytarista skupiny Kraan se svým osobitým inovativním stylem po dlouhých 40 let. Nahrával také s kapelou Highdelberg na jejich bezejmenné desce z roku 1976. V druhé polovině 60. let hrál společně se svým mladším bratrem Janem Fridem Wolbrandtem a spolužákem Hellmutem Hattlerem v několika formacích, dokud nezaložili Kraan. Wolbrandt se objevuje téměř na všech turné a nahrávkách kapely. V letech 1975 a 1982-1983 si zahrál v kapele Maniho Neumeiera Guru Guru. Během dvouleté pauzy, kterou si Kraan v 70. letech dala, vydal sólové album. V roce 1976 také nahrál stejnojmenné experimentální album skupiny Highdelberg s Axem Genrichem, Hansem-Joachimem Roedeliusem a Hellmutem Hattlerem. V roce 1980 složil s Kraanem filmovou hudbu k německému filmu "Why the UFOs Steal Our Lettuce" (Proč nám UFO kradou salát) od autora a režiséra Hansjürgena Pohlanda. Hudbu napsal také pro film "The Old Grey Whistle Test" z roku 1971. Peter také vydal sólové desky "So Weit" (1979), "Under An1x" (1998) a "And Again" (2005). Během delší přestávky Kraan v letech 1992 až 2000 pracoval jako grafik a programátor a se svým bratrem založil firmu. U příležitosti 30. výročí se Kraan na jaře roku 2000 znovu reuniovali, která dodnes hraje s Wolbrandtem. Wolbrandt postavil nástroj, který je "křížencem kytary, mandolíny, elektrické kytary a houslí" - Leopardenkästchen. Lze jej slyšet ve stejnojmenné skladbě, kterou společně provedli Guru Guru a Kraan.

Butze Fischer (rodným jménem Wolfgang Fischer) (narozen 1954, Germany, zemřel 3. úora 2002) Drums, Vocals, Timbales Butze Fischer byl německý hudebník aq hráč na bicí a perkuze. Je znám z působení v kapelách Roland und die Dadadogs, Acoustic, Hausmusik, Embryo (1977, 1984), Missus Beastly, Moira (1977), Guru Guru (1979-1983), Willi Geyer, Paramashivam Pilai, Sparifankal a Tavil. Butze Fischer zemřel 3. úora 2002 ve věku pouhých 48 let.

Ingo Bischof (znám také jako Idris Kent) (narozen 2. ledna 1951, Berlin-Kreuzberg, Germany, zemřel 26. ledna 2019, Berlin, Germany) Keyboards, Synthesizer Ingo Bischof byl německý klávesista a skladatel. Stal se známým jako klávesista německých krautrockových kapel Kraan (1975-2007) a Karthago (1971-1975). Působil také v kapelách Guru Guru (1975-1981), Hausmusik (1980), Bad Boy (1982), Interzone (1985-1986), Tavil (1997-2001), Marvin Kemper and the Soul-Group, Thud a Modivations. Ingo Bischof zemřel 26. ledna 2019 ve věku 68 let. Jeho poslední odpočinek je na hřbitově Alter Domfriedhof der St.-Hedwigs-Gemeinde.

Josef Jandrisits (narozen 6. dubna 1949, Ilz, Oststeiermark, Switzerland) Guitars Josef Jandrisits pocházející z Ilzu ve Východním Štýrsku je rakouský hudebník a skladatel. Je znám z působení v kapelách Die Coco Band, Guru Guru (1975-1976), Mashuun. Už v šesti letech začal Jandrisits, motivován svým dědečkem, brát lekce hry na akordeon. Později se naučil hrát na kytaru a od 16 let se stal členem různých kapel (Rocking Stars, Starfighters), které hrály převážně taneční hudbu. Vystupoval s různými kapelami 60. let, než se připojil k rockové skupině Mashuun s Petrusem Wippelem. Po absolvování střední školy studoval elektrotechniku, kterou úspěšně opustil. Absolvoval kurz elektronické hudby na Hudební akademii v Grazu. V roce 1968 založil se Schiffkowitzem (ten S v S.T.S.), Borisem Bukowskim a Erichem Reinbergerem hudební skupinu Music Machine, která se věnovala především písním Beatles, Rolling Stones a dalších skupin z té doby. V roce 1971 založil s Gertem Steinbäckerem (druhým S v S.T.S.), Peterem Szammerem, Franzem Poschem a Petrusem Wippelem rockovou kapelu Mashuun, která na sebe upoutala pozornost především vlastními skladbami. V roce 1973 se kapela vydala do Německa, kde se však po roce rozpadla. Díky svému přátelství s Petrusem (který se stal zvukařem Guru Guru) se Josef na nějakou dobu připojil ke kultovní kapele Guru Guru (1975-1976), s níž odehrál dvě turné a nahrávání tří alb a byl uváděn jako Sepp Jandrisits. Guru Guru tehdy jako první německá rocková kapela vystoupila v roce 1976 v Rockpalast, produkci WDR. Krátce nato nato ZDF natočila TV film "Notwehr" se známými herci, jako byli Günter Lamprecht, Rolf Zacher a Diether Krebs, v němž kapela ztvárnila hlavní roli. V roce 1982 se Jandrisits vrátil do Rakouska, kde napsal hudbu pro S.T.S. hit Fürstenfeld se Schiffkowitzem (který byl pod názvem "With A Little Help" nahraný již od roku 1977). Následovaly cesty do USA a Řecka. Poté pracoval jako hudebník s Coco Band, s Carlem Peyerem, v různých divadelních produkcích. V letech 1990 a 1991 vedl hudební kurz na Řecké letní akademii v Řecku na jónském ostrově Ithaka. V roce 2004 produkoval album "Bring It Home" s anglickou zpěvačkou Rebeccou Llewellyn. Jandrisits v poslední době pracuje jako skladatel, producent a webdesignér. Od roku 2005 také produkuje jako kameraman cestovní reportáže o jižní Evropě, zejména o Řecku, na DVD. Sporadicky vystupoval jako studiová kapela s Monikou Ruppnig (housle), Uli Ruppnigem (bicí), Robertem Tesarem (basa), Tonim Radlem (basa) nebo v duu unplugged s Georgem Eisnerem (kytara). Od roku 2011 Jandrisits často cestuje ve svém obytném voze a o dojmech ze svých různých cest vytváří vlastní videoprodukce a reportáže. V roce 2014 zveřejnil na YouTube různá videoprodukce ze svých cest obytným vozem. V roce 2013 vydal CD se zpěvačkou Sabine Anders.

Ax Genrich (celým jménem Axel Genrich) (narozen 24. března 1945, Germany) Guitars Ax Genrich je německý kytarista, který se po zapojení do prastaré krautrockové scény, krátce s Agitation Free, připojil k legendární skupině Guru Guru a zůstal s nimi v letech 1970-1974, než se pustil do experimentování. Ax byl také členem krautrockové superskupiny Highdelberg, než se zapojil do folkové a new wave scény a poté na více než deset let zmizel. Od té doby se dvakrát úspěšně vrátil, se dvěma sólovými alby v 90. letech, později s vlastní skupinou Ax Genrich & Band a nakonec s projektem Guru Guru revisited "Mani Neumeier/Ax Genrich/Dave Schmidt - Psychedelic Monsterjam". Ax vyrůstal v Berlíně (západní Berlín) a jeho první kontakt s živou hudbou byl ve škole, když někteří spolužáci hráli na kytaru a zpívali písničky mezi hodinami. Bylo to koncem 50. let a hudba stylu skiffle byla velkým hitem. Chtěl se k nim tak moc přidat a také se mu to povedlo, ale nejdřív na basu Tea Chest, později na washboard a nakonec na čtyřstrunné banjo. Největší vliv měl tehdy Lonnie Donegan. Skiffle ale dlouho nevydrželo a když se vlády nad kapelami ujali The Shadows, hrál na elektrickou basu v jejich kapele s názvem Rockin'Chairs. Ale The Rolling Stones mu otevřely nový hudební svět a začal poslouchat Chucka Berryho, Muddyho Waterse, Howlina's Wolfa a Johna Lee Hookera. Tehdy měl přání hrát na kytaru a vyměnil si místo s jejich kytaristou. Po určité počáteční skepsi jeho kamarádů to šlo dobře a na dva roky se stali profesionály. Po návratu do Berlína jako student začal chodit na tolik koncertů, kolik si mohl dovolit. B.B. King, James Brown, Frank Zappa, Pink Floyd, American Folk and Blues Festival, Gary Burton Quartet. Ale největším zábleskem bylo setkání s Jimim Hendrixem v roce 1967 na jeho prvním evropském turné. Koncem 60. let Ax hrál v mnoha kapelách, aby si rozšířil hru na kytaru, jako byly Sound Tracks Light of Mingus, Gao Tai, East West či Music Transmission. Když se v roce 1970 připojil k Agitation Free, aby nahradil Ludwiga Kramera, doufal, že se mu podaří získat nějaké koncerty, protože jeho cílem bylo znovu nahrávat a hrát profesionálně. Šel s nimi do studia, bohužel pásky se ztratily, a pak měli velký koncert ve Sportovním paláci 4. prosince 1970, kde poprvé viděl kapelu Guru Guru. Po Sports Palace měli další koncert v Berlíně a Ax se na ně šel znovu podívat. Když dorazil, už začali hrát, ale jako duo, bez kytary. Během přestávky se jich zeptal, jestli se může přidat, což bylo v pořádku, ale musel si přinést kytaru. Ax neměl řidičský průkaz, ale kamarád jej vzal domů pro kytaru a pak se rychle vrátil na koncert. Zapojil se a to bylo vše. Další koncert byl ve Fürthu těsně před kapelou Free s Paulem Kossoffem. Hudba Guru Guru byla pro něj zajímavější a snad i vhodnější než Agitation Free. Zdali se mu mnohem exotičtější. Podíval se na jejich natřenou dodávku a okamžitě jsem si uvědomil, že je to o cestování. Byli jako hudební nomádi a pomohli mu uniknout z jeho nudného studentského domova a Ax Genrich se už nikdy nevrátil zpět k Agitation Free a stal se členem Guru Guru. Nahráli prvních pět alb. V roce 1970 se první album jmenovalo "UFO" a vyšlo u legendárního labelu Ohr Records. Nahrávání se konalo v zavedeném berlínském studiu Hansa Studio. Mani pozval pár přátel, "Umherschweifenden Haschrebellen", a oni se uvolnili v nahrávací místnosti, aby vytvořili dobré vibrace a naladili kapelu. Hráli jako by to byl koncert v atmosféře zahalené marihuanou, a možná v tom byla ta záhada. Zvukař a producent byli na hranici mdlob, ale nahrávání nezrušili a Rolf Ulrich Kaiser, šéf labelu Ohr se neukázal. "Hinten" je druhé Axovo LP, které obsahuje některé z opravdu legendárních písní jako "Electric Junk", "The Meaning Of Meaning", "Bo Diddley" a ohromující "Space Ship". Produkce "Hinten" se od té první hodně lišila. Probíhala v malém studiu v Hamburku a poprvé měli mistra zvukaře Connyho Planka. Do mixu vnesl zajímavé zvukové efekty a každou skladbu produkoval pečlivěji. Třetí album "Känguru" vyšlo u nového labelu Brain Records. S Rolfem Ulrichem Kaiserem si moc nerozuměli a mysleli si, že by bylo mnohem lepší být u nového labelu "Brain" od "Metronome" Records. V jistém smyslu ano, ale bylo to poslední LP s Uli Treptem. Opět s Connym Plankem, ale ve větším studiu v Hamburku, studiu "Windrose". Moje nejoblíbenější je „Oxymoron“, které má pěkné kytarové zvuky. Pojmenovat ho "Känguru" byl můj nápad během brainstormingu. Nápad na obal, s uměleckou klokaní matkou, přišel od Heinze Doffleina. Vystupovali na festivalech, v radnicích, v undergroundových klubech, na univerzitních akcích, v mládežnických klubech a na akcích jako "Kunst Zone" v Mnichově nebo "Art Messe" v Kielu. Pamatuji si Herzberg Festival, British Rock Meeting v Germersheimu s Pink Floyd jako hlavní hvězdou, kdy jsme hráli hned po nich ráno, Rocking Island Festival s Tangerine Dream, German Rock Meetings ve Frankfurtu, Berlíně, Heidelbergu a Krefeldu. Po albech Guru Guru nahrál Ax své sólové album s názvem "Highdelberg" u Happy Bird Records. V té době žil se Sharon v Berlíně. Nahrál demo nahrávky se svým Revoxem a nahrával/a je na kazetu. Pak odjeli za Conny Plankem, který měl své nové studio poblíž Kolína nad Rýnem. Poslechl si kazetu a měl zájem o produkci písní. Ve svém volném čase Ax pozval do Kolína nad Rýnem Maniho, Helmuta Hattlera, Petera Wollbrandta, Jana Frideho, Dietera Moebiuse a Achima Roedeliuse, aby písně nahráli. Na třech z nich hrál na všechny nástroje sám, stejně jako na demu. Zpočátku měli potíže s nalezením labelu, ale pak jsme našli Happy Bird, které vyšlo u Bellaphonu. V 70. letech se podílel na dvou projektech Marktplätzchen a druhý Odenwald Express, které ale nikdy nic nevydaly. Ax vysvětluje, že tyto skupiny existovaly hlavně proto, aby se objevily na desce "Musik aus dem Odenwald, der grüne Zweig 50". Byla to akustická folková hudba, kterou hráli lidé z okolí Heidelbergu. Na základě toho založil svou skupinu RIF, kde opět hrál na elektrickou kytaru a zpíval německé texty. V 80. letech se soustředil na RIF, které bylo docela úspěšné. Měli u Transmitteru kazetu "Realität, nix bla bla", ale nyní po tolika letech je k dispozici i na CD. Začátkem 90. let vydal alba "Psychedelic Guitar" a "Wave Cut". Pak se s Mani a Davem Schmidtem dali dohromady a nahráli a vydali "Psychedelic Monsterjam" a "The Intergalactic Travel Agency". "Psychedelic Monsterjam" a "The Intergalactic Travel Agency" byly živé nahrávky z Cafe Cairo a AKW ve Würzburgu a Jazzhaus Heidelberg. Kapela se zpočátku jmenovala "Neumeier, Genrich, Schmidt", ale "Psychedelic Monsterjam" se ujal jako název kapely. Dali ji dohromady Horst Porkert, který si opravdu přál mít Neumeier, Trepte, Genrich jako původního Guru Guru, ale Uli Trepte o ni neměl zájem. Nejoblíbenější skladba "Intergalactic" z druhého CD byla nahrána na DAT rekordéry a mastering provedl Dave Schmidt. Axova nejnovější deska "Axymoron". Konceptem alba byl "Werkschau", kterému porozuměl tím, že ukázal všechny různé styly, které během své kariéry hrál. Začalo to skiffle hudbou a skončilo „Amber Suite“, kterou hraje dodnes. Tom Redecker mu dal šanci ji vydat u svého labelu Sireena. Poté ale vydal ještě album "Spontaneous Combustion" a pak hrál na Gurumaniax "Psy Valley Hill" společně s Manim a Guyem Segersem. V roce 2011 jsem vydal "Live At The Finkenbach Festival", "A Trip To Paradise" a v roce 2012 "Fretboard Jungle". Nejnovějším vydáním na vinylu je "Ufo's over Ellmendingen" spolu s "The Pancakes" a "Zone Six". V poslední době vyhledává koncerty na propagaci nového CD "Fretboard Jungle", píše svůj životní příběh a doufám, že najde někoho, kdo jej vydá jako knihu. Ax má ještě sólový projekt "Ax Genrich Solo" a duo s bubeníkem Steffem Bollackem, který se jmenuje "Der Gebo Effect".

Conny Veit (rodné jméno Wolf Conrad Veit) (znám jako Conny Veit, Coney Fight) (narozen 6. května 1949, Stuttgart, Germany, zemřel 10. října 2001, Hamburg, Germany) Bass Conny Veit byl německý hudebník, zpěvák, skladatel a malíř, známý především svými vystoupeními ve skupinách Gila a Popol Vuh. Jeho hlavním nástrojem byla kytara. V prvním albu skupiny Gila bylo jeho jméno chybně napsáno "Conny Veidt". O Connyho životě je známo jen málo. V roce 1969 založil skupinu Gila, která v roce 1971 nahrála své první album "Free Electric Sound". V roce 1972 se na krátkou dobu připojil ke kapele Popol Vuh. Conny vzpomínal: "Já sám jsem se v roce 1972, ve věku 21 let, rozhodl přestěhovat do Mnichova, protože mě Florian Fricke z Popol Vuh pozval ke spolupráci na jeho novém LP "Hosianna Mantra". S Connym Veitem se Florian setkal v United Artists, v jeho tehdejší nahrávací společnosti, v kanceláři Gerharda Augustina. Conny nabídku jsem přijal, ale nechtěl jsem opustit Gila, protože Popol Vuh byl čistě studiový projekt. Každopádně pro něj až tímto krokem začal v podstatě jeho život profesionálního hudebníka". V United Artists se Veit pravděpodobně seznámil také se Sabine Merbach, která tam pracovala. Ta se později stala jeho přítelkyní a zpívala později na albu Gila "Bury My Heart At Wounded Knee". V roce 1973 vydal druhé album Gila "Bury My Heart At Wounded Knee" s novou sestavou, v níž hráli Daniel Fichelscher, Florian Fricke, Conny a jeho přítelkyně Sabine Merbach. Ani druhá verze Gila neměla velkou životnost. Zdálo se, že kapela se nezajímá o turné, a tak se její zaměření rozdělilo, když se Fichelscher a Fricke vrátili do Popol Vuh. Veit začal spolupracovat s Amonem Düül II, než se krátce spojil s Guru Guru. Později se začal věnovat malování. Přítelkyně Merbach trpící alkoholismem zemřela na selhání jater. Daniel Fichelscher jednou prohlásil, že Conny byl jeho nejlepší přítel: "Nikdy nezapomenu, jak jsme hráli 8 dní v týdnu". Po intenzivní práci pro Hosianna Mantra Conny Veit koncertoval s Amon Düül II ve Francii v zimě 1973-1974 s Chisem Karrerem, Johnem Weinzierlem, Peterem Leopoldem, Nickem Woodlandem, Andym Vixem a Juttou Weinhold. Podle časopisu "Blatt" byla Gila přihlášena na benefičním koncertu pro severoamerické indiány Wounded Knee dne 7. dubna 1974 v Mnichově v divadle "Theater der jugend" na Reitmoorstrasse 7. Vystoupily na něm rockové skupiny Gila a Sparifankal, bluesový zpěvák původních obyvatel Ameriky Jack Grunsky (Kanada) a Jan Ince (Anglie). V létě 1974 se však Gila rozpadla. V letech 1985 a 1986 byl členem kapely Coney Island pod pseudonymem Coney Fight. V srpnu 1999 Conny napsal Wolf-Reinhartu Kotzschovi, majiteli nahrávací společnosti Second Battle, že našel vhodné hudebníky pro novou sestavu skupiny Gila, se kterou chce nahrát některé skladby nahrané v jejich zkušebně v 80. letech, které v té době ještě nebyly vydány. Podle Connyho názoru byly nahrávky velmi zajímavé, protože nabízely pohled na možný vývoj skupiny v daném období, pokud by k němu někdy došlo. V Hamburku našel několik motivovaných hudebníků s blízkými kontakty v Berlíně, kteří Gila znovu přivedli k životu. Existují cenné nahrávky, ačkoli materiál není veřejnosti známý. Second Battle bohužel nemohl projekt rozjet, protože vydavatelství muselo čelit mnoha problémům, jako jsou insolvence obchodních partnerů a piráti, kteří po léta zaplavovali trh s progresivním rockem a také zničili nejeden label. Walter Nowicki oficiálně vydal druhé album Gila, takže Conny měl šanci porazit krvelačné "podvodné manažery", těsně před svou smutnou a předčasnou smrtí. V roce 2008 Second Battle znovu vydali album "Night Works" z roku 1999 pod názvem "Free Electric Rock Sessions - Live In Köln 1972". Wolf Conrad Veit zemřel 10. října 2001 v Hamburgu, Německo. Spáchal sebevraždu.

Hans Hartmann (narozen 3. března 1942, St. Gallen, Sankt Gallen, Switzerland, zemřel 17. července 2022, Jüterbog, Germany) Bass, Piano Hans Hartmann byl švýcarský hudebník a jazzový baskytarista a hráč na Chapman Stick. Patřil do úzkého kruhu hudebníků, kteří se setkávali na Hagelberger Straße na začátku 70. let. Hans byl znám ze svého působení s kapelami Free Orbit, Emil Mangelsdorff Swingers, Die Auvrettes, For Free Hands, Guru Guru (1973), I.D. Company (1970), Klaus Lenz Jazz & Rock Machine, The Jesse Ballard Band, Tomasz Stańko Quintet, Lenox Hartmann Band, Uli Trepte Quintett, Uli Trepte's Move Groove, Sui, A.R. & Machines, Häns'che Weiss, Varius Coloribus a Variospheres (2017). Hartmann byl zpočátku členem tria Marcela Bernasconiho a po studiu na Zurich Conservatory (Curyšská konzervatoř) byl v roce 1967 jmenován nejlepším švýcarským jazzovým basistou. V té době doprovázel bluesového hudebníka Championa Jacka Dupreeho a hrál v moderním jazzovém kvartetu s Remem Rauem, Jürgem Grauem a Peterem Candiottem. Od roku 1968 působil v Německu, kde nejprve nahrával se skupinou Emil Mangelsdorff Swingers a v roce 1973 se na rok a půl stal členem Guru Guru. Poté se znovu věnoval jazzové hudbě. Hrál mimo jiné s Tomaszem Stańkem a Zbigniewem Seifertem (LP "Purple Sun", 1973), s Attilou Zollerem, Häns’che Weissem a Chetem Bakerem, ale také absolvoval turné s Hannesem Waderem a s Lydii Auvray. V letech 1980 až 1997 byl členem tria Triangel se saxofonistou Joem Kučerou a kytaristou Ronem Randolfem, hrál také s Four Free Hands, v kapele Jesseho Ballarda a v Move Groove Uliho Trepteho. V posledních letech se věnoval především world music. Hartmann žil mnoho desetiletí v Berlíně-Kreuzbergu, než se přestěhoval zpět do Schlenzeru. Hans Hartmann zemřel 17. července 2022 ve věku 80 let.

Bruno Schaab (narozen říjen 1950, Heidelberg, Germany) Bass, Vocals Bruno Schaab je německý hudebník, hráč na baskytaru a zpěvák. Je znám z působení v kapelách Desperado (1978), Guru Guru (1973), Night Sun (1970-1973), Schall & Rauch (1979), Schlachtvieh, Bernie's Autobahn Band. Předměstí Heidelbergu, kde se Bruno narodil, se jmenovalo "Pfaffengrund". V jednom z těchto domů s označením "Pfaffengrund" se narodil v říjnu 1950 jako jedenácté dítě svého otce. Pět sester, pět bratrů a dvě tety, konečně pohromadě na jednom místě po válečných bouřích. Otec chodil do školy jako učitel výtvarné výchovy, matka měla víc než dost práce, všechno to vaření a praní (žádná pračka) a organizování, aby domácnost zůstala čistá. Pak můj otec zemřel v roce 1956, což byl pro nás všechny velký šok. Každou neděli chodili do kostela se sborem, klečeli a zase vstávali. A někdy, když sbor a varhany podávaly to nejlepší, jej i dojala síla hudby. Také jej někdy dojal maminčin ranní rituál, když se myla u malého umyvadla a hlasitě zpívala chvalozpěvy. Na konci obřadu, s čistou pletí a učesanými vlasy, křičela: "Hej, kluci, jste vzhůru?" Tuto část obřadu Bruno s bratrem Alem neměli moc rádi. Museli totiž vstát a jít do školy. Dělat domácí úkoly, být ministrantem, být skautem, být synem, být bratrem… Nejlepší okamžik byl, když bylo všechno hotovo a my jsme se mohli vydat do ulic, setkat se s přáteli, holkama a mít čas trávit čas, aniž by byli pod radarem rodiny. Vůně svobody a dobrodružství, první cigarety, první polibky, odřená kolena a zvědavé mysli. Občas se v domě ozývala hudba. Starší sourozenci hráli klasiku s violoncellem, houslemi, flétnou, hobojem a klavírem. Hudební impuls u Bruna nastal, když se sestra Johanna vrátila ze St. Paulu v Minnesotě. Strávila tam rok na nějaké střední škole a v zavazadle měla hudbu. "Porgy And Bess", "West Side Story", Peter, Paul a Mary, spirituální nahrávky a absolutní favorit, zpěvník Joan Baez s akordy a texty. Americké folkové písně, které se Brunovi moc líbily. To bylo ale ještě předtím, než se k jeho uším dostal rock'n'roll, Elvis Presley a "Tutti Frutti" od Little Richarda. Jeden kluk ze sousedství mu hrdě ukázal svou zbrusu novou kytaru Framus, leskle černou s bílou palmou, a zahrál "House Of The Rising Sun". Bruno byl docela ohromen. Ukázal mu mollový akord a on se rozběhl domů, vzal malou kytaru tety Anny a začal cvičit. Motivace byla jasná, brzy uměl zahrát pár akordů a začal zpívat každou písničku, kterou znal. A repertoár se stále rozrůstal, když otevřel "Zpěvník Joan Baez". Za své vlastní těžce vydělané peníze si koupil svou první kytaru, samozřejmě Framus s lesklým lakem v červené a černé barvě. Máma mu dala pěkný čalouněný kufr, Bruno byl jsem šťastný. Přišly 14 narozeniny a jeho hlas zhrubl. Kolem roku 1966 byli jejich hrdiny Beatles, Rolling Stones, Pretty Things a Animals. Rock'n'roll a beatová hudba vytlačily jejich staré táborákové písně a schlagery. S Alem si poslechli první desku Rolling Stones a hráli ji pořád dokola. "Vše, co potřebuješ, je láska" a na ničem jiném nezáleželo. Stal se z něj hippie, aniž by věděl, co to je. A tak s Alem založili kapelu. Říkali si The Thinks a bylo zábavné poslouchat, jak 98% jejich fanoušků těžce bojuje s angličtinou. Začali cvičit ve sklepě kostela, kde obvykle zkoušel sbor. Později hodně hráli v tanečních sálech, v okolí Heidelbergu a okolních malých městech jich bylo opravdu hodně. Přišly děti, zaplatily malý poplatek za lístek na tanec a další čtyři hodiny hráli všichni společně. Tance byly bujaré, divoké a sexy, svobodné a kreativní. Kapely vyrůstaly jako houby po dešti. Heidelberg Starfighters, The Scarecrows, The Passengers, The Phantoms, The Cellar Rats, The Times, The Junior Rockers, The Barons a všechny hrály covery. The Thinks dokonce vyhráli nějakou beatovou soutěž s písní "Painter Man" a "My Friend Jack Eats Sugar Lumps". Prodloužená kytarová sóla Erica Claptona, virtuózní basa a řezavý hlas Jacka Bruce a dunivé bicí, které hrál zrzavý duch jménem Ginger Baker. Udali jim nový směr, následovali Jimi Hendrix Experience, Deep Purple a Black Sabbath… Blind Faith, Pink Floyd, Grand Funk Railroad, Led Zeppelin. Jeden z posledních koncertů The Things se konal v roce 1970 na kampusu Heidelberské univerzity. Bruno tam poprvé slyšel hrát Night Sun, kapelu, která pocházela z mannheimské hudební scény. Bubeník Uli Staudt a na drag rope pistolero na kytaru Walter "Jimi" Kirchgässner, kluk z Ludwigshafenu, partnerského města Mannheimu. Knut Roessler slyšel Bruna zpívat a později jej pozval do Night Sun. Bruno hodil výhybku a opustil svou vlastní kapelu. Myšlenkou proměněné kapely bylo nahrát album, což by byla polovina cesty k velkému úspěchu. A začít turné po celé Evropě... Jediné, co museli udělat, bylo dát dohromady nějaké písničky a vydělat nějaké peníze na nákup PA systému a velkých zesilovačů. V kapele mu řekli: "Mimochodem, Bruno, víš, že odteď nejsi jen náš zpěvák, vyhodili jsme tvého předchůdce, teď jsi náš nový baskytarista a mimochodem zase potřebuješ nástroj". Bruno byl trochu překvapený… "A myslím, že bys měl mít basu Gibson EB3", dodal Walter "Jimi" Kirchgässner. "Hraje na ni Jack Bruce a perfektně by se hodila k mému SG". Bruno předtím o hraní na basu nepřemýšlel, dříve jen zpíval a zatím se cítil dobře. "Ale no tak, kámo," řekli jednohlasně, "Baskytara se snadno naučí, zvládneš to a pro nás čtyři by to pak bylo víc peněz". Přišla silná hádka, pak sešli dolů do klenutého sklepa a hned jak si pořídil baskytaru, začali zkoušet. Pak Knut Rössler přišel s nabídkou hrát filmovou hudbu a platba byla vynikající. Naložili nástroje a vybavení do jejich velkého Fordu a vyrazili hledat správnou adresu. Měli za úkol produkovat hluk pro propagační film, který se snažil lidem prodat atomovou energii. Název byl "The All Electrified Household". A scény, kde demonstranti křičeli a policie bila, byly zdůrazněny "katastrofickou hudbou", co nejhlasitější a nejhnusnější. Když kamera ukázala blondýnku mateřského typu, jak žehlí košile svého manžela, museli produkovat zmačkané noty. Uli Staudt a Walter Kirchgässner chtěli odjet kazetou jejich hudby do Hamburku, na největší hudební scénu, a jednat s největším počtem hudebních vydavatelství a studií. Knut Rössler, jehož rodina pocházela z právníků, pak uzavřel smlouvu s Polydor na jejich experimentální label Zebra plus dva jejich producenti, jedním z nich byl mladý Connie Plank. Dva týdny ve Windrose Studios byly zaručeny. Aby jim pomohl ušetřit peníze, Connie Plank pozval celou kapelu do svého domu, který byl dříve sídlem ruského velvyslance. Byl dost velký pro všechny. Byla to stará vila přímo na Binnenalsteru, místo jako velké jezero a park uprostřed města. Jen pár týdnů předtím policie ve vile vedle naší zatkla drogové dealery a napsala o tom zprávu v největším ilustrovaném německém časopise Der Stern. Bylo to příjemné, okolí bylo proslulé. V tom domě bydlel i Otto, nastávající padající hvězda německé komedie. Connie Plank je přivítal obrovskou miskou cibulové polévky a krutony z plavajícího sýra. Druhý den v poledne si odnesli vybavení dolů do pravého studia (studio nalevo obsadili Les Humphrey a Les Humphries Singers), což byla velká místnost s mnoha mikrofonními stojany a menšími separátory na bicí. Connie Plank je požádal, aby si sestavu udělali stejně jako na pódiu. Chtěl nahrávat kapelu jako celek, kdykoli to bylo možné. Jejich jediné album "Mournin" vyšlo v roce 1972 u labelu Zebra od Polydoru. Bruno Schaab během svého působení v Night Sun musel 18 měsíců pracovat v sociálních službách v onkologické nemocnici, protože odmítl jít do armády. Problém byl v tom, že jsem neměl dostatek volna, aby mohl jet do Hamburku a pracovat na nahrávkách. Takže nikomu nic neřekl, ani matce, a odjel do Hamburku bez dovolení. Když se vrátil a znovu se objevil, čekal na něj vzkaz: "Okamžitě za svým šéfem!" Zaklepal na jeho dveře, zaslechl štěk "Pojďte dál" a jakmile byl spatřen, šéf vyskočil ze židle a začal křičet drsná slova. Pak skončil, posadil se a s úsměvem se jej požádal, aby mu pověděl všechno o nahrávání. Bruno se zeptal, jaká by byla cena za to, aby se s tím vypořádal, a on Řekl, že stačí kopie LP s autogramem a pořádná láhev whisky. Walter Kirchgässner ale na podzim roku 1972 kapelu opustil a odjel do Anglie. Zatímco byl Walter v Londýně, Knut byl na dovolené se svou přítelkyní Amélií, když se dozvěděl hroznou zprávu. Jeho otec přišel o život při dopravní nehodě. Knut otce pohřbil a rozhodl se. Během tří a půl měsíce složil závěrečné zkoušky a zrušil Night Sun. Nikdo ze zbytku party neměl vůli převzít vedení. To byl konec. Bývalý baskytarista skupiny Night Sun Bruno Schaab nahradil v roce 1973 Uli Trepteho. Bezejmenné album "Guru Guru", které vyšlo v prosinci 1972 u Brain/Metronome, bylo jejich jediné album s basistou Brunem Schaabem. Schaab později účinkoval v Desperado, Bernies Autobahn Band a v roce 1980 na jednorázovém politicko-rockovém albu "Schlachtvieh".

Studiové desky: 2023 The Incredible World Of Guru Guru 2018 Rotate! 2013 Electric Cats 2011 Doublebind 2008 PSY 2005 In The Guru Lounge 2000 2000 Gurus 1997 Moshi Moshi 1995 Wah Wah 1993 Shake Well 1987 Jungle 1983 Mani Neumeiers Neue Abenteuer (aka Guru Mani ... ) 1981 Mani In Germani 1979 Hey Du 1977 Globetrotter 1976 Tango Fango 1975 Mani Und Seine Freunde 1974 Dance Of The Flames 1973 Don't Call Us, We Call You 1973 Guru Guru 1972 Känguru 1971 Hinten 1970 UFO

Ostatní nahrávky: 2020 Live In China (live) 2018 Early Archives, Live 1969 (komp.) 2016 Acid Guru Pond (Split Album) 2014 45 Years Live (live) 2014 Live At Lido (live) 2011 Live In Germany '71 (live) 2009 Wiesbaden 1973 (live) 2009 Live On Tour 2008 (live) 2007 Wiesbaden 1972 (live) 2003 Essen 1970 (live) 1999 Uncuts (bootleg) 1998 30 JAHRE LIVE 1988 Guru Guru 88 1978 Live (2LP) (live) Mani Neumeier - sólově: 2022 Vogelstimmen aus dem Odenwald 2014 Talking Drums 2007 Sketches (auch Mani) 2005 Terra Amphibia 3 - Deep in the Jungle 2002 Birthday! 1998 Terra Amphibia 2 1993 Terra Amphibia 1992 Privat 1983 Waldmeister 1981 Mani Neumeier

Skupina: Mani Neumeier - Vocals, Drums Peter Kühmstedt - Bass Roland Schaeffer - Guitars, Saxophone, Bass Clarinet, Flute, Vocals Zeus B. Held - Keyboards, Blues Harp, Vocals Hosté: Arthur Brown - Vocals (06) Maya Selima - Backing Vocals Luigi Archetti - Guitars Etsuko Watanabe - Vocals	The Incredible World Of Guru Guru Vyšlo 15. prosince 2023, Repertoire Records, REPUK1467 (Germany) Seznam skladeb: 01. Free Krautrock! (4:03) 02. Freedom (4:22) 03. Back To The Roots (3:30) 04. I'm Sorry (4:00) 05. Guru Guru's In Da Haus (5:35) 06. Hold The Jelly (4:58) 07. Woke (4:31) 08. Life Is a Gamble (5:27) 09. Wilma (3:54) 10. Elektrolurch Mutation '23 (4:08) Bonus Track:11. Sampo Incredible (5:14) Total Time: (49:42) Mixed, Mastered, Producer, Engineer: Zeus B. Held Engineer: André Schwarz, Mehmet Bulut, Patrick Stäudle Mixed, Mastered: Lars Lafayette Fasbender Cover, Artwork: Mickael Dard Photography: Frank Schindelbeck
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Vocals, Percussion, Kalimba, Synthesizer [Kaossilator] Roland Schaeffer - Guitar [Guitars], Vocals, Saxophone [Sax], Nadaswaram, Flute [Bawn Flute] Jan Lindqvist - Guitar [Guitars], Lap Steel Guitar, Guitar [Indian Guitar] Peter Kühmstedt - Bass, Vocals Hosté:	Rotate! Vyšlo 2018, LP Adansonia Records, AR 024 (Germany) CD 2018, Trance-Music, TM 0418 CD (Germany) Seznam skladeb: 01. Rotate! (4:01) 02. Digital Analog (3:44) 03. Paramashivam (5:16) 04. I Missed So Many Shootingstars (6:32) 05. Anaconda (6:12) 06. Rollo Riff (4:13) 07. Nana (3:47) 08. Magic Tree (5:09) 09. Nombiri (5:12) 10. I Am A Spaceboy (7:11) 11. Gurugu(0:11) Total Time: (51:28) Produced: Guru Guru Mixed: Werner Goos Artwork: Nabil Zitouni
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Percussion, Vocals, Kaossillator, Koto Hans Reffert - Guitars, Lapsteel, Vocals Peter Kühmstedt - Bass, Vocals Roland Schaeffer - Guitars, Saxophone, Guitars, Vocals Hosté: Ax Genrich - Guitars (01,03,05,07,09) Helmut Hattler - Bass (02,04,06) Werner Goos - Sitar & Guitar (06), Mixing	Electric Cats Vyšlo 20. září 2013, Trance/Music, TM 0113 (Germany) Seznam skladeb: 01. Return Of The Platypus (4:53) 02. Electric Cats (9:05) 03. Rock N Rollmachine (2:22) 04. Sweep Orbit (8:10) 05. Afghani (6:41) 06. A Trip To Gurustan (8:51) 07. Drumoroto 2 (4:58) 08. African Beauty (4:09) 09. Psylo (14:24) 10. Little Figa Tree (3:46) Total Time: (67:19) Mixing: Werner Goos Artwork: Tristan Pranyko
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Percussion, Koto, Fx, Vocals Roland Schaeffer - Guitars, Saxophone, Vocals Peter Kühmstedt - Bass, Vocals Hans Reffert - Electric & Lapsteel Guitars, Vocals Hosté: Werner Goos - Sitar (04)	Doublebind Vyšlo 2011, Trance/Music, TM 0111 CD (Germany) Seznam skladeb: 01. Maneater (4:03) 02. Geraldine (4:41) 03. Out Of Time (4:37) 04. Chabbli-Babbli (8:04) 05. UFO Over N.Y. (8:35) 06. Mars Man + Woman (2:16) 07. Jazzkraut (4:25) 08. Ahandyplus (5:09) 09. No Thrill Anymore (3:28) 10. Venus Breeze (1:52) 11. Kabuki Dream (4:12) Total Time: (51:22) Mixing: Werner Goos Artwork: Tristan Pranyko
Skupina: Roland Schaeffer - Guitars, Saxophone, Flute, Nadaswaram, Vocals Hans Reffert - Electric & Steel Guitars, Vocals Peter Kühmstedt - Bass Mani Neumeier - Drums, Percussion, Synth, Vocals Hosté: Uchihashi Kazuhisa - Guitars (01,02,08,11) Jürgen Engler - Guitars (08) Luigi Archetti - Guitars (03,11-13) Dieter Moebius - Synthesizer (08) Werner Goos - Sitar (01 Chris Karrer - Violin (01,05,06), Vocals (05) Hellmut Hattler - Bass (12) Jan Fride - Drums (09,12)	PSY Vyšlo 22. února 2008, Trance/Music Records, TM 0108 CD (Germany) +bonus track Seznam skladeb: 01. Dark Blue Star (5:05) 02. Jaipur (3:30) 03. Luigi (3:45) 04. Wonderland (3:57) 05. For Ivy (2:15) 06. Yellow Sunshine (4:09) 07. Mi Caro Caro (3:32) 08. Sumpfige Wasser (5:03) 09. Jan & Mani (4:05) 10. Blue Angel (3:10) 11. Die Verkündung (5:08) 12. Spam Spam (5:49) Bonus track on 2008 release: 13. Elektrolurch Mutation (9:09) Total Time: (49:28) Mixing: Werner Goos Artwork: Harry Leist with Etsuko Watanabe (photo)
Skupina: Roland Schaeffer - Guitars, Vocals, Saxophone Luigi Archetti - Guitars, Vocals Peter Kühmstedt - Bass, Vocals Mani Neumeier - Drums, Vocals, Percussion Hosté: Hans Reffert - Lapsteel Guitar, Vocals Lisa Kraus - Vocals (07-13) Etsuko Watanabe - Vocals (01,06)	In The Guru Lounge Vyšlo 2005, Revisited Rec., REV 025 (Germany) +bonus track Seznam skladeb: 01. Tokyo Girl (5:01) 02. Read Air (4:45) 03. Pow Wow (4:49) 04. Sierra Nirvana (5:52) 05. Kleines Pyjama (5:06) 06. Bo Altai (4:14) Guru Lounge Suite: 07. Cool, Baby (5:06) 08. Expressions (4:02) 09. Kirk It, Roland (3:13) 10. I Found You (7:22) 11. New Be Bop (3:43) 12. Please Wait For Me (5:44) 13. At The Guru Lounge (7:16) 14. Kunstpause (0:07) 15. Krackel (0:15) Bonus track on 2005 release: 16. Mexikaner (3:59) Total Time: (70:41) Producer: Mani Neumeier Artwork: Thomas Ewerhard
Skupina: Roland Schaeffer - Guitars, Saxophone, Nadaswaram, Oud, Vocals Luigi Archetti - Guitars, Fx, Loops Peter Kühmstedt - Bass Mani Neumeier - Percussion, Drums, Sampler, Loops, Vocals Hosté: Hans Reffert - Guitars (01,06,07) Vichy Ratey - Fx (01,06,07)	2000 Gurus Vyšlo 2000, Fünfundvierzig, Fünfundvierzig112 (Germany) Seznam skladeb: 01. 2000 Gurus (6:59) 02. Galactic Human (5:58) 03. Tribes and Vibes (4:06) 04. Night Birds (5:37) 05. Marabut (6:17) 06. Das Glück (4:17) 07. Blue Space (8:46) Total Time: (42:00) Artwork: Hans-Heinrich Hamester
Skupina: Roland Schaeffer - Guitars, Saxophone, Nadaswaram, Vocals Luigi Archetti - Guitars, Vocals Peter Kühmstedt - Bass, Vocals Mani Neumeier - Percussion, Drums, Koto, Vocals Hosté: Hans Reffert - Electric & Lap Steel Guitars, 6-string Bass, Vocals	Moshi Moshi Vyšlo 1997, Think Progressive, TPCD 1.705.001 (Germany) CD 2005, Revisited Rec., REV 027 (Germany) remastered: Eroc +bonus track Seznam skladeb: 01. Moshi Moshi (3:10) 02. Jet Lag (5:07) 03. Tamil Nadu (5:18) 04. Il Maestroso (dedicated to F. Fellini) (3:13) 05. Incarnation - Stomp (4:16) 06. XL Generation (3:35) 07. Jonny Filter (6:31) 08. Skylab (7:41) 09. Don't Worry About The Koto (5:43) 10. Bonusdreck (1:19) Total Time: (45:57) Bonus track on 2005 remaster: 11. Elektrolurch-Mutation (Live *) (13:33) * Recorded at the Immeldorf Open Air, 3rd July 1998 Artwork: S. Rohlfs
Skupina: Roland Schaeffer - Saxophone, Guitars, Nadaswaram, Vocals Dieter Bornschlegel - Guitars, Vocals, Bass Heinz Gembus - Bass Mani Neumeier - Drums, Percussion, Vocals Hosté: Peter Kühmstedt - Bass (11)	Wah Wah Vyšlo 1995, Think Progressive, TPCD 1.507.002 (Germany) CD 2006, Revisited Rec., REV 069 (Germany) +bonus track Seznam skladeb: 01. Living In The Woods (5:50) 02. Ich Bin (4:20) 03. Iddli Killer (East) (3:10) 04. Rastafari In Bayuvari (5:38) 05. Wunder (4:12) 06. Drumming Man (3:55) 07. Izmiz (4:35) 08. Wah Wah (6:10) 09. Maybe He's Late (4:16) 10. Iddli Killer (West) (3:07) Total Time: (45:13) Bonus track on 2006 reissue: 11. Space baby (7:26) Artwork: Bernhard Höfele, Klaus Pelzer & Mani Neumeier
Skupina: Mani Neumeier - Percussion, Drums, Vocals, Electronic Effects Luigi Archetti - Guitars Razem Rübel - Bass, Vocals Hosté: Hans Reffert - Guitars, Lap Steel Guitar	Shake Well Vyšlo 1993, ZYX Music, ZYX 20240-2 (Germany) CD 2006, Revisited Rec., REV 013 (Germany) +bonus track Seznam skladeb: 01. Reality (3:06) 02. I Want You (3:44) 03. Fräulein Doktor (1:45) 04. Mystery Train (3:33) 05. Space Baby (6:46) 06. Well, Well (4:28) 07. Desire (3:54) 08. Pretty Girl (3:31) 09. Te Ddy Bear (2:31) 10. Monkees Dance (4:40) 11. Time, What Time? (4:10) 12. Mimpi Manis (3:37) Total Time: (45:45) Bonus track on 2006 reissue: 13. Ooga Booga-Special (Live) (7:31)
Skupina: Mani Nuemeier - Drums Lysa Kraus - Vocals, Occasional Bass Hans Reffert - Guitars Viten Vieto - Bass Hosté:	Jungle Vyšlo 1987, Casino Records, 87.302 (Germany), Seznam skladeb: 01. Why A Woman Loves A Man (4:08) 02. Jungle (3:38) 03. Modern (2:58) 04. Sick Of Your Faces (2:58) 05. If You Are Afraid (3:02) 06. Is It Love (3:45) 07. Find Me (3:01) 08. Fremde Voelker (3:39) 09. Luft In Die Gruft (4:02) 10. Auf Empfang (4:16) 11. Mandala (2:43) Total Time: (38:10)
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Percussion, Vocals, co-producer Peter Wolbrandt - Guitars, Bass Thomas Balluff - Keyboards Philipp Meier - Bass, Guitars, Vocals Hosté: Joe D. Lindauer - Vocals (05)	Mani Neumeiers Neue Abenteuer (aka Guru Mani ... ) Vyšlo 1983, Biber Records, Bi 6190 (Germany) Seznam skladeb: 01. Abenteuer (2:27) 02. Der König Ist Goldrichtig (2:23) 03. Rangga Rangga (4:11) 04. La Bimba (3:16) 05. Schleimeimer (3:48) 06. Losverkäufer (3:25) 07. Panzerfaust (2:10) 08. Sweet Lion (3:20) 09. Reach On (3:46) 10. Der Nestor (3:40) 11. Miniskus (1:41) Total Time: (34:07) Artwork: Peter Wolbrandt
Skupina: Roland Schaeffer - Guitars, Saxophone (06), Vocals (01) Ingo Bischof - Synth (01,02,06,09), Organ (04,05), Piano (06), Drums (07), Bass (08) Hellmut Hattler ("Karla Maria") - Bass (01,03-06) Butze Fischer - Drums (02,03,08,09) Mani Neumeier - Drums (01,04-06), Percussion, Marimba (03), Kalimba (07) Synth (03,08), Fx (09), Vocals Hosté: Heinz Gembus - Bass (02,09) Gerald Luciano Hartwig - Bass (07)	Mani In Germani Vyšlo 1981, GeeBeeDee, GBD 0008 (Germany) CD 2003, FünfUndVierzig, FÜNFUNDVIERZIG 130 (Germany) remastered: Eroc Seznam skladeb: 01. Andrea (2:58) 02. Stamp Out Reality (3:53) 03. Jupiter God (6:39) 04. Komm Lutsch Mal (2:03) 05. Heit Geh I in d'Schtod (3:27) 06. Der Zweifache Weg (Der Star Wars) (7:04) 07. Für Biene Maya (Neuer Frühling - Alter... (4:51) 08. Blue Huhn (Finkenbacher Spätlese Bluus) (3:19) 09. Lurchis Abenteuer (5:58) Total Time: (40:12)
Skupina: Roland Schaeffer - Guitar, Saxes, Vocals, Co-producer Ingo Bischof - Keyboards, Percussion, Balafon, Vocals Gerald Luciano Hartwig - Bass Mani Neumeier - Drums, Percussion, Kalimba, Vocals, Co-producer Butze Fischer - Drums, Tabla, Percussion Hosté: Hellmut Hattler ("Karla Maria") - Bass (02) Peter Kühmstedt - Bass (04)	Hey Du Vyšlo 1979, Brain, 0060.187 (Germany) CD 2006, Revisited Rec., REV 044 (Germany) remastered: Eroc +bonus track Seznam skladeb: 01. Starway (4:52) 02. Dös War I (4:04) 03. Was Für 'ne Welt (4:59) 04. Giri Fushi (4:00) 05. Hey Du (4:27) 06. Taoma (6:10) 07. Atommolch (9:24) Total Time: (37:56) Bonus track on 2006 remaster: 08. I Am Rolling Through The City (Live) (7:21) Artwork: Wolfgang Gersch
Skupina: Roland Schaeffer - Guitar, Saxes, Vocals, co-producer Ingo Bischof - Keyboards, Percussion, Balafon, Vocals Gerald Luciano Hartwig - Bass Mani Neumeier - Drums, Percussion, Kalimba, Vocals, Co-producer Butze Fischer - Drums, Tabla, Percussion Hosté: Hellmut Hattler ("Karla Maria") - Bass (02) ¨ Peter Kühmstedt - Bass (04)	Globetrotter Vyšlo 1979, 0060.187 (Germany) CD 2006, Revisited Rec., REV 044 (Germany) remastered: Eroc +bonus track Seznam skladeb: 01. Starway (4:52) 02. Dös War I (4:04) 03. Was Für 'ne Welt (4:59) 04. Giri Fushi (4:00) 05. Hey Du (4:27) 06. Taoma (6:10) 07. Atommolch (9:24) Total Time: (37:56) Bonus track on 2006 remaster: 08. I Am Rolling Through The City (Live) (7:21) Artwork: Wolfgang Gersch
Skupina: Sepp Jandrisits - Guitars, Harmonica, Backing Vocals & Yodeling Roland Schaeffer - Alto & Soprano Saxes, Acoustic & Electric Guitars, Vocals, Co-producer Jogi Karpentiel - Bass, Backing Vocals Mani Neumeier - Drums, Percussion, Fx, Vocals, Co-producer Hosté: Tommy Goldschmidt - Congas, Percussion, Backing Vocals Ingo Bischof - Fender Electric Piano, Percussion, Backing Vocals Larry Muff - Percussion (03)	Tango Fango Vyšlo 1976, Brain, brain 1089 (Germany) CD 1996, Think Progressive, TPCD 1.611.010 (Germany) +bonus track Seznam skladeb: 01. Tomorrow (4:14) 02. Tango Fango (3:48) 03. Soba Soave Bossanova (5:00) 04. Un, Deux, Trois (0:44) 05. Nightbear (6:29) 06. Banana Flip (6:14) 07. L. Torro (4:53) 08. Salto Mortadella (3:14) 09. Das Lebendige Radio (8:05):       a) 0 Uhr 69 (0:28)       b) Wir Machen Musik (0:57)       c) Der Kaiserjodler (1:05)       d) Schnaderhupferl (1:22)       e) Bye, Bye Johnny (1:32) Total Time: (48:05) Bonus track from 1996 CD release: 10. Rattenfänger (3:06) Artwork: Tai Lüdicke
Skupina: Sepp Jandrisits - Acoustic Guitar Jogi Karpentiel - Bass Mani Neumeier - Drums, Percussion, Gong, Kalimba, Baby-piano, Fx, Vocals Hosté: Christa Fast - Vocals Conrad Plank - Guitars, Vocals Ax Genrich - Guitars Champion Jack Dupree - Piano, Vocals Gerd Dudek - Tenor Sax, Flute KRAAN: Peter Wolbrandt - Guitars, Vocals Jan Fride - Percussion, Tumbas Helmut Hattler - Bass, Backing Vocals KARTHAGO: Ingo Bischof - Electric Piano, Moog, Bongos, Backing Vocals Tommy Goldschmidt - Congas, Percussion, Backing Vocals HARMONIA: Dieter Moebius - Synth Hans-Joachim Roedelius - Organ	Mani Und Seine Freunde Vyšlo 1975, Atlantic, ATL 50 157 (Germany) CD 2005, Revisited Rec., REV 026 (Germany) remastered: Eroc +bonus track Seznam skladeb: 01. Sunrise Is Everywhere (3:00) 02. Chicken Rock (3:03) 03. It's Your Turn (7:15) 04. Walking, Eating My Hot Dog (3:35) 05. Fly Easy (2:33) 06. From Another World (9:25) 07. Woodpecker's Dream (Ein Märchen Aus Dem UlfenBachtal) (8:50) 08. 1,2,3,4, Marsch'n'Rock (1:50) 09. Drink Wine (1:00) Total Time: (40:31) Bonus track from 2005 remaster: 10. From Another World (Live) (9:21) Producer: Mani Neumeier Artwork: Tai Lüdicke
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Percussion, Vocals Houschäng Nejadepour - Electric & Acoustic Guitars, Vocals (05) Hans Hartmann - Bass, Acoustic Bass Hosté:	Dance Of The Flames Vyšlo 1974, Atlantic, ATL 50 044 (Germany) CD 2006, Revisited Rec., REV 043 (Germany) remastered|: Eroc +bonus track Seznam skladeb: 01. Dagobert Duck's 100Th Birthday (7:39) 02. The Girl From Hirschhorn (8:33) 03. The Day Of Timestop (5:22) 04. Dance Of The Flames (3:28) 05. Samba Das Rosas (4:05) 06. Rallulli (4:35) 07. At The Juncture Of Light And Dark (3:12) 08. God's Endless Love For Men (7:24) Total Time: (44:18) Bonus track from 2006 remaster: 09. Doing (Live 1975) (7:23) Artwork: Wandrey's Studio
Skupina: Ax Genrich - Electric & Acoustic Guitars, Banjo, Vocals Mani Neumeier - Drums, Congas, Gong, Cymbal, Vocals Hans Hartmann - Bass, Acoustic Bass, Piano Hosté:	Don't Call Us, We Call You Vyšlo říjen 1973, Atlantic, ATL 50 022 (Germany) 2CD 2006, Revisited Rec., REV 067 (Germany) remastered: Eroc +Bonus CD live Seznam skladeb: 01. Africa Steal The Show (12:22) 02. Round Dance (8:35) 03. Clichés (5:08) 04. Das Zwickmaschinchen (4:42) 05. Guru Guru Ltd. (11:39) Total Time: (42:26) Bonus disc from 2006 remaster: Live recording from German Rock Festival, Rheinhalle Krefeld, 1973 01. Clichés (6:56) 02. Ooga Booga (34:18) 03. Der Elektrolurch (16:28) 04. Medley: Rocken Mit Eduard/Somethin' Else/Weekend/Twenty Flight Rock (10:40) Total Time: (68:22) Artwork: Wandrey's Studio
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Percussion, Vocals Ax Genrich - Guitars, Vocals Bruno Schaab - Bass, Vocals Hosté:	Guru Guru Vyšlo 1973, Brain, brain 1025 (Germany) CD 1997, Repertoire Records, PMS 7056-WP (Germany) Seznam skladeb: 01. Samantha's Rabbit (2:54) 02. Medley (13:25):       a) Rocken Mit Eduard       b) Something Else       c) Weekend       d) Twenty Flight Rock 03. Woman Drum (3:57) 04. Der Elektrolurch (9:46) 05. The Story of Life (12:06) Total Time: (42:08) Produced: Guru Guru/Plank Artwork: Sharon
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Vocals Ax Genrich - Guitars, Vocals Uli Trepte - Bass, Vocals Hosté:	Känguru Vyšlo 1972, Brain , brain 1007 (Germany) CD 1992, Brain, 511 737-2 (Europe) Seznam skladeb: 01. Oxymoron (10:33) 02. Immer Lustig (15:37) 03. Baby Cake Walk (10:57) 04. Ooga Booga (11:11) Total Time: (48:18) Artwork: Heinz Dofflein with Guru Guru
Skupina: Mani Neumeier - Electric Drums, Cymbal, Gong, Kalimba, Fx, Vocals Ax Genrich - Guitars, Vocals Uli Trepte - Bass, Fx, Vocals Hosté:	Hinten Vyšlo září 1971, Ohr, OMM 556.017 (Germany) CD 1993, Ohr, OHRCD 556017 (Germany) Seznam skladeb: 01. Electric Junk (10:58) 02. The Meaning Of Meaning (12:09) 03. Bo Diddley (9:56) 04. Space Ship (11:05) Total Time (44:08) Artwork: Heinz Dofflein with Guru Guru
Skupina: Mani Neumeier - Drums [Elektrische Trommeln], Cymbal [Cymbals], Gong [Gongs], Voice, Electronics [Kontaktmikrophon], Tape Ax Genrich - Guitar, Effects [Echogerät, Pedal] Uli Trepte - Bass, Electronics [Verstärker, Mikrofon, Intercom, Mixer], Tape [Tonband], Sounds [Transistor-Radio] Hosté:	UFO Vyšlo 1970, Ohr, OMM 56 005 (Germany) Seznam skladeb: 01. Stone In (5:42) 02. Girl Call (6:15) 03. Next Time See You At The Dalai Lhama (6:10) 04. Ufo (10:15) 05. Der LSD-Marsch (8:25) Total Time: (36:47) Written [All Titles], Producer: Guru Guru, June 1970 sessions Recording Supervisor [Aufnahmeleitung]: Julius Schittenhelm, Doris Schittenhelm Engineer [Toningenieur]: Thomas Müller Cover: Iriscop Photography [Fotos]: Wilfried Bauer

Skupina: Mani Neumeier - Drums, Percussion, Kaossilator, Vocals Roland Schaeffer - Guitars, Saxophone, Nadaswaram, Vocals Peter Kühmstedt - Bass, Vocals Jan Lindqvist - Guitars, Lap Steel Guitar, Vocals Hosté:	Live In China Vyšlo 2020, in-akustik, TM 0320 (Germany)/ Edition Red, TM 0320 Seznam skladeb: 01. Dark Blue Star (7:03) 02. Iddli Killer (4:01) 03. Wonderland (5:22) 04. Read Air (3:41) 05. Living In The Woods (7:22) 06. Space Baby (7:41) 07. Izmiz (10:46) 08. Magic Tree (5:38) 09. Rock'n'roll Machine (4:27) 10. Ooga Booga Special (4:03) 11. Auf Alle Felle (8:44) 12. Digital-Analog (4:59) Total Time: (73:47) Live at the 6th Tomorrow Festival at B10 Live, Shenzen, China on May 19th 2019 Recording Engineers: Teng Jun / Maza Production Team: DAFA Artwork: PET.CORP Cover Design: Nabil Zitouni / Undine David (Edition Red)
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Percussion, Vocals Uli Trepte - Bass, Radio, Vocals Jim Kennedy - Guitars (01-05) Ax Genrich - Guitars (06-08) Hosté:	Early Archives, Live 1969 Vyšlo 29. listopadu 2018, Auricle, AMCDR 207 Seznam skladeb: 01. Intro (3:00) 02. Roots Of "Der LSD-Marsch" (13:46) 03. Unknown Jam Extract (2:52) 04. Roots Of "...Dalai Llama" (14:44) 05. Stone-In (7:25) Bonus Tracks: 06. Der LSD Marsch (1970) (2:34) 07. Electric Junk (1971) (5:01) 08. Oxymoron (1972) (5:57) Total Time: (55:37) Recorded February 1969 at Kunstakademie Stuttgart, Germany Produced: Auricle Music, 2015 Remastered: Alan Freeman at Tachyon Studio, Leicester (UK) 2015 Bonus tracks and release license courtesy of Mani Neumeier Cover Design: Alan
Skupina: Mani Neumeier - Drums John Gibbons - Guitars Makoto Kawabata - Guitars Michael Gibbons - Guitars Atsushi Tsuyama - Guitars, Bass, Organ [Farfisa] Jason Kourkounis - Percussion, Drums Aaron Igler - Synth Etsuko Neumeier - Vocals Isobel Sollenberger - Vocals, Flute Hosté:	Acid Guru Pond Vyšlo 16. dubna 2016, Fire Records, FIRELP434 (UK) Seznam skladeb: 01. Purple () 02. Green () 03. Blue () 04. Orange () 05. Red () Total Time: (00:00) (Split Album: Bardo Pond, Guru Guru, Acid Mothers Temple) Artwork, Producer: Michael Gibbons
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Vocals, Kaossillator Peter Kühmstedt - Bass, Vocals Hans Reffert - Guitars, Lapsteel, Vocals Roland Schaeffer - Guitars, Nadaswaram, Saxophone, Vocals Hosté:	45 Years Live 2CD, vyšlo 22. srpna 2014, inakustik/Trance-Music, TM 0814 CD (Germany) Seznam skladeb: CD1: (50:47) 01. Dark Blue Star (5:37) 02. Iddli Killer-East (3:55) 03. Jaipur (4:06) 04. Living In The Woods (6:25) 05. Spacebaby (7:22) 06. Izmiz (11:12) 07. Kabuki Dream (3:09) CD2: (53:12) 08. Chabbli Babbli (7:16) 09. Wonderland (5:07) 10. Rock'N Rollmachine (3:47) 11. Incarnation Stomp (6:22) 12. Read Air (3:30) 13. Ooga Booga Special (11:18) 14. Elektrolurch Mutation (7:38) Total Time: (103:59)
Skupina: Hosté:	Live At Lido Vyšlo 20. dubna 2014, Seznam skladeb: 01. Dark Blue Star (Live) (5:23) 02. Idli Killer East (Live) (3:40) 03. Wonderland (Live) (5:09) 04. Read Air (Live) (4:24) 05. Jaipur (Live) (4:29) 06. I Am a Jungle Man (Live) (6:58) 07. Izmiz (Live) (9:23) 08. Chabli Babbli (Live) (6:23) 09. Space Baby (Live) (7:44) 10. Geraldine (Live) (4:35) 11. Pow Wow (Live) (7:30) 12. Tribes+Vibes (Live) (4:06) 13. Kabuki Dream (Live) (2:06) 14. Ooaga Booga Special (Live) (8:27) 15. Auf Alle Felle (Live) (5:09) 16. Elektrolurch Mutation (Live) (9:11) 17. Inkarnation Stomp (Live) (7:01) Total Time: (00:00)
Skupina: Mani Neumaier - Drums Ax Genrich - Guitars Hans Hartmann - Bass Hosté:	Live In Germany '71 Vyšlo 2011, Cleopatra Records Seznam skladeb: 01. Der LSD-Marsch (23:31) 02. Bo Diddley (22:20) 03. Spaceship (15:46) Total Time: (61:35) Recorded: Radio Bremen live September 12, 1971 in Germany by Papa Bear Produced: Jurgen Engler & Chris Leitz
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Vocals Bruno Schaab - Bass Ax Genrich - Guitar, Vocals Hosté:	Wiesbaden 1973 Vyšlo 2007, Garden Of Delights / CD156 Seznam skladeb: 01. Ooga Booga (37:41) 02. Round Dance (17:25) 03. Das Zwickmaschinchen (6:22) Total Time: (61:28) Recorded: Muck Krieger
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Percussions, Vocals Roland Schaeffer - Guitars, Sax, Vocals, Nadaswaram Peter Kühmstedt - Bass Hans Reffert - Guitars, Lapsteel Guitar, Vocals Hosté: Jan Lindquist - Guitars (09,10,11)	Live On Tour 2008 Vyšlo 27. března 2009, Trance-Music, TM 0109 CD (Germany) Seznam skladeb: 01. Dark Blue Star (3:52) 02. Wonderland (4:21) 03. Living In The Woods (5:54) 04. Izmiz (9:12) 05. Pow Wow (5:03) 06. Tribes And Vibes (3:51) 07. Ooga Booga Special (12:10) 08. Elektrolurch Mutation (10:50) Bonus tracks: 09. Incarnation Stomp (4:59) 10. Read Air (4:34) 11. Spacebaby (5:59) Total Time: (00:00) Track 01-08 recorded at Finkenbach Festival 30th of August 2008 Bonustracks recorded in Karlsruhe Mixed: Mario Engelter Recorded: Eckhard Gallus (09-11), Mario Engelter (01-08) Artwork: Nicolai Schweitzer Photography: Karsten W. Rohrbach
Skupina: Mani Neumeier - Drum, Vocal Ax Genrich - Vocal, Guitars Hans Hartmann - Bass, Double Bass Hosté:	Wiesbaden 1972 Vyšlo 2010, Garden Of Delights, CD156 Seznam skladeb: 01. Ooga Booga (37:41) 02. Round Dance (17:25) 03. Das Zwickmaschinchen (6:22) Total Time: (61:22) Recorded live 4.11.1972 in the pub Wartburg
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Percussion, Vocals Ax Genrich - Guitars Uli Trepte - Bass, Vocals Hosté:	Essen 1970 Vyšlo 2003, Garden of Delights, CD 075 (Germany) CD/Vinyl 2020, Svart Records, Mondo Svart SRE404 (Finland) Seznam skladeb: 01. Stone In (12:00) 02. Der LSD Marsch (14:22) 03. Bo Diddley (11:27) Total Time: (37:49) Recorded live in Gruga-Halle, Essen, 25th October 1970
Skupina: Connie Veit - Guitars Hans Hartmann - Bass Mani Neumeier - Drums Hosté: Houschäng Nejadépour - Guitar [Uncredited]	Uncuts Vyšlo 1999, DRUG DDCD 74003 Seznam skladeb: 01. Dagobert Duck's 100Th Birthday () 02. The Girl From Mirschhorn () 03. Der Elektrolurch () Total Time: (00:00) Ludwigshafen W.G. WDR Radio June 29, 1974
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Vocals, Percussion Roland Schaeffer - Guitars, Sax, Vocals, Nadaswaran Peter Kühmstedt - Bass, Vocals Luigi Archetti - Guitars, Vocals Hosté: Hans Reffert - Guitars Uchihashi Kazuhisa - Guitars Butze Fischer - Percussion Razem Rübel - Vocals Studioví hosté: Damo Suzuki - Vocals Micheal Karoli - Guitars Ax Genrich - Guitars Ingo Bischof - Keyboards Mandjao Fati - Bass Samson - Percussion Carlos Robalo - Percussion Günter Reger - Sax	30 JAHRE LIVE Vyšlo 1998, Seznam skladeb: Guru Guru Live 01. Der Euro Kommt (5:57) 02. Idli Killer (3:46) 03. Space Baby (8:49) 04. Jet Lag (4:52) 05. Moshi Moshi (4:10) 06. Kleines Pyjama (4:32) 07. Ooga Booga Spec. (10:41) 08. Incarnation Stomp (6:41) 09. Der Elektrolurch (12:43) Supersession Live 10. 30 Years Celebration (5:29) 11. The Ghost Of (3:48) 12. House Of Wah Wah (5:29) 13. Odenwald Ritt (3:12) 14. Canguru-Jam (6:07) 15. Pfad (7:18) 16. The Owls Go To Bed (11:00) Live In Frankfurt 1971 17. Der LSD Marsch (21:00) 18. Girl Call (18:41) 19. Space Ship (18:15) Total Time: (00:00) Recorded: Norman Meiritz Engineer: Günter Theis, Uli Breihoff Mixed: Chris Lietz Photography: Tai Ludicke, Wilfried Bauer Liner Notes: Chihiro S., Jürgen Engler
Skupina: Mani Neumeier - Drums & Percussion, Effects Lisa ( Lysa ) Kraus - Vocals Hans Reffert - Guitars Viten Vieto - Bass Hosté:	Guru Guru 88 Vyšlo 1988, Casino 300.009 Seznam skladeb: 01. Work (3:43) 02. Take All (3:29) 03. Long Ago (3:49) 04. Dig the Fun (2:42) 05. Bat Man (2:39) 06. His Time (5:26) 07. Jim Jim Jimmy (4:34) 08. Guru Guru Shake (4:56) Total Time: (31:18)
Skupina: Mani Neumeier - Drums, Percussion, Sounds, Vocals Roland Schaeffer - Guitars, Sax, Flute, Trombone, Percussion, Vocals Dieter Bornschlegel - Guitars, Percussion Peter Kühmstedt - Bass, Percussion Hosté:	Live 2LP, vyšlo 1978, Brain #0080018 CD 1995, Think Progressive 1995 Seznam skladeb: 01. Transylvania Express (5:50) 02. As Long The Music's flowing (6:28) 03. Formentera (5:27) 04. Conga Jam (6:20) 05. What's The Matter With The Kids (7:15) 06. Herzflimmern (8:45) 07. Ooga Booga Spezial (11:25)       a) Ooga Booga Kick (1:44)       b) It's A Kind Of... (2:52)       c) Yahumba Drum (5:37)       d) Hunky Punky (1:12) 08. Der Elektrolurch (7:37) 09. Moroso (5:42) 10. Medicin Man's Overdose (12:13)       a) Medicin Man's Overdose (7:46)       b) Cohelo Suave (2:57)       c) Dance For Mescalito (1:30) Total Time: (57:02) Producer: Mani Neumeier, Petrus Wippel, Roland Schaeffer Lacquer Cut: Christa Brüggemann (SST) Cover [Coveridee]: Guru Guru Photography: Roland Hechler, Sigi Grimm, Tai Lüdicke Layout: Peter Kühmstedt, Sigi Grimm

Guru Guru in Paris (1973) - Bruno Schaab, Mani Neumeier, Ax Genrich Bruno Schaab, Mani Neumeier, Ax Genrich

Oficiální stránky: https://guru-guru.com/ https://germanrock.de/bands.php?bid=638 https://www.guerilla.cz/?s=rozhovory&id=37 https://www.psychedelicbabymag.com/2023/06/night-sun-interview.html http://www.roland-schaeffer.de/index.htm

Made by  ©  14.10.2025  Poslední aktualizace: 14.10.2025

mbrezny@centrum.cz©  ...a vzkaz autorovi!©