Ultravox (dříve uváděná jako Ultravox!) je britská hudební skupina stylu new wave, která se proslavila sérií hitů v 80. letech, prapůvodní inspiraci lze objevit u kapel jako Roxy Music a New York Dools, plus David Bowie a raných popových alb Briana Ena. Tato britská novovlnná skupina patřila po tři desítky let mezi největší klasiku subžánru a vždy se jim dařilo spojovat věci zdánlivě neslučitelné - tzv. populární hudbu s vysoce angažovanými texty "o něčem", která měla posluchačský úspěch s hudbou, jež nikdy nebyla podbízivá a laciná, to vše doplněné instrumentálním mistrovstvím hudebníků. Ačkoliv patřili mezi zakladatele a klasiky new romance, vždycky se na oné pomyslné hranici mezi popem a rockem pohybovali na té rockové straně, a někdy mírně na straně hudby, kterou označujeme souhrnně jako prog rock, a jejich zařazení zde je na místě. Tato kapela měla dva lídry, kteří v ní však nikdy nestupovali společně. Od roku 1974 do roku 1979 byl zpěvák John Foxx frontmanem a hlavní hybnou silou Ultravoxu. Foxx opustil kapelu v březnu 1979, aby se vydal na sólovou dráhu. Po jeho odchodu oficiálně převzal vedení Midge Ure jako zpěvák, kytarista a frontman. V letech 1980 až 1986 zaznamenali ve Velké Británii sedm alb Top Ten a sedmnáct nejlepších 40 singlů, z nichž nejúspěšnějším byl jejich hit "Vienna" z roku 1981. Od 1. listopadu 1979 Midge Ure (navzdory psaní a zkouškám s kapelou od dubna téhož roku) on a klávesista Billy Currie pracovali ve studijním projektu Visage. Ure revitalizoval kapelu a nasměroval ji na komerční žebříčkový úspěch trvající až do roku 1987, kdy se skupina rozpadla. Kapela byla založena v Londýně v dubnu 1974 původně pod názvem Tiger Lily z iniciativy zpěváka a skladatele Dennise Leigha, tehdejšího studenta Royal College of Art (RCA) v Londýně, který si tam brousil své první zoubky na syntezátorech a založil svoji první kapelu Woolly Fish. Počáteční, ale neúplná sestava se skládala z Leigha a Chrise Allena, který byl poté uváděn jako Chris St. John (basová kytara) a Stevie Shears (kytara), s Warrenem Cannem (bicí) a Billy Curriem (housle), kteří se připojili v květnu a v říjnu 1974. Warren odpověděl na inzerát "hledáme bubeníka" v Melody Maker a poslal velmi drzou odpověď obsahující hodně z jeho postoje, dříve s tímto fórem neměl nic jiného než špatné zkušenosti a rozhodl se s tím, že skromnost jej nikam nedostane. Zapomněl na to a až o několik týdnů později mu nakonec zavolal Dennis Leigh. Setkali se a on Cannovi přehrál několik svých písní na akustickou kytaru, kterému se písně i texty zalíbily, vypadalo to slibně, takže Cann souhlasil, že se setká s ostatními. Tehdy nedělali žádné koncerty, jen příležitostně zkoušeli v jedné ze sálů na Royal College of Art, kde skladovali své vybavení. Po několika týdnech zkoušek vyšlo najevo, že z toho projektu určitě něco bude a stojí za to v něm pokračovat. Dennisův přítel jménem Ronnie (ze Skotska) používal figuríny z obchodů na renovaci obchodů a nevadilo mu, že po pracovní době použili to místo ke zkouškám každý večer tak, aby mohli chytit poslední metro domů. Takže zkoušeli uprostřed všech těch kousků nahých ženských těl, některé s parukami, jiné holohlavé, jiné vzpřímené a mnohé jen sem a tam naskládané jako zbloudilé palivové dřevo. Byl to takový pohled, že si tam pořídili některé z jejich prvních fotografií. Jejich úplně první koncert se odehrál v Chorley, Lancs, těsně před jejich prvním oficiálním vystoupením v London Marquee, které podporovalo 'Heavy Metal Kids' 24. srpna 1974. V podstatě Dennis uspořádal koncert v hale místního klubu mládeže a asi týden před datem v Marquee. Jejich druhé již "oficiální" vystoupení bylo krátce nato, také v Marquee, kde jsme podpořili kapelu Sharks Chrise Speddinga. Tyto koncerty odehráli jako kvartet. Billy Currie ještě nebyl v kapele, připojil se až o několik měsíců později v říjnu nebo listopadu. V důsledku těchto prvních koncertů si uvědomili, že si přejí více ambicióznější zvuk, než jaký dokáže vydat sestava kytara, basa a bicí. Začali hledat dalšího člena a nakonec jsme našli Billa. Zpočátku jen hrál na housle v několika písních, ostatní nevěděli, že umí hrát i na klavír... Krátce poté, co se to dozvěděli, udělali píseň "Ain't Misbehavin'", aby získali peníze pro Billa na nákup elektrického piana "Crummar". Měli dočasného manažera, Cannova přítele jménem Johna Marshalla, který prostřednictvím svých kontaktů objevil film a někoho přesvědčil, aby je nechali udělat něco pro soundtrack. Skupina vydala v roce 1975 jeden singl "Ain't Misbehavin'", cover písně Fats Wallera, která byla uvedena v měkkém porno filmu. Dostali jen pár set liber, ale věděli jsme, co s penězi udělají - koupili Billymu elektrické piano, aby nemusel stát po většinu jejich repertoáru, když právě nehrál na housle. Na písni pracovali ve studiu Moderno. Druhou stranu singlu, jejich vlastní píseň již nahrávali ve známých Olympic Studios. Později skupina prošla řadou změn jmen, včetně The Zips, Fire of London, London Soundtrack a dokonce je týden nebo dva nazývali The Damned, než zjistili, že jej použila už jiná punková kapela. Jméno Tiger Lily bylo nápadem bubeníka Warrena Canna, jak Foxx připomněl v rozhovoru pro The Arts Desk v roce 2016: "Neměli jsme jméno a ani mě nenapadlo. Warren měl tento dekor z 50. let a obraz ženy na zádech tygra. To byla doba, kdy jsme každý týden měnili jméno: The Zips, Fire of London. The Damned bylo také jedním z nich. Nekoncertovali, takže to nevadilo". V roce 1974 jako čtyřčlenná kapela bez Billyho Curryho uskutečnili Tiger Lily svůj první koncert v Chorley v Lancashire, rodném městě někdejšího Dennise Leigha. Kapela byla silně ovlivněna kapelou New York Dolls a oblečená podobně jako oni. Jejich skutečná první show byla v Marquee, kdy podporovali Heavy Metal Kids. Na základě svého živého vystoupení se skupina upsala pod Island Records v roce 1976. Kapela však stále neukončila výběr názvu své kapely a chtěla v tomto směru udělat dobrou a trvalou volbu. V říjnu 1976, během finálních prací na jejich debutovém albu, dostala skupina jméno Ultravox!, když výkřičník byl odkazem na krautrockovou skupinu Neu!, kterou produkoval Conny Plank, později produkoval i tři alba Ultravox. Ve stejné době si Leigh zvolil John Foxx a Allen si vybral Chris Cross jako jejich umělecká jména. V únoru 1977 vydali pro značku Island své debutové album nazvané "Ultravox!". Hudební magazín ze 70. let Trouser Press napsal: "Ultravox! snoubí okázalé pozérství se studeným minimalismem Kraftwerku s více než jen nádechem punkové drsnosti". V písni "My Sex" využili bicí part Phila Collinsa z Genesis. V rozhovoru z roku 1983 s Johnem Dilibertem Foxx uvedl pro elektronický a hudební maggazín Polyphony: "V "My Sex" jsme použili basový buben Phila ColIinse. Bylo ve staré skladbě od Ena. Řekl jsem, že potřebujeme tempo, a on řekl: "Ach, mám tu starou basovou část od Phila Collinse." Takže jsme to nasadili a udělali jsme to. Doufám, že to kvůli honorářům nebudeme předělávat". Stejně jako mnoho jiných kapel, které formoval britský punk nebo new wave styl, Ultravox! čerpali inspiraci, co se tyče stránky umělecké školy z glam rocku. Hudebně byli Ultravox silně ovlivněni Roxy Music, New York Dolls, Davidem Bowiem a kapelou Kraftwerk. Jejich debut koprodukovali Steve Lillywhite a Brian Eno, kteří dále spoluautorovali a vystupovali s Bowiem na jeho albu "Low". Prodeje desky "Ultravox!" byly však zklamáním a album ani doprovodný singl "Dangerous Rhythm" se nepodařilo dostat do britských hitparád. Vztahy v kapele byly během této doby na příležitostně slabých základech, když Foxx prohlásil, že má v úmyslu žít bez emocí, což je sentiment, který napsal pro debutovou desku ve skladbě "I Want To Be A Machine". Ultravox se vrátili později v roce 1977 s punkovějčí nahrávkou "Ha! -Ha! -Ha!. Prodeje alba i singlu „ROckWrok“ byly nízké, protože se nepodařilo zabodovat na britských hitparádách. Píseň "ROckWrok" měla punk-lyrický refrén se slovy „No tak, pojďme se zamotat do tmy / Souložit jako pes, kousat jako žralok“. Skladba se navzdory tomu dostala do vysílání BBC Radio 1. Třebaže na "Ha! -Ha! -Ha!" dominovaly kytary a elektrické housle, finální skladba "Hiroshima Mon Amour" byla prototypem synth-popové písně. Jedna z prvních skladeb britské kapely s bicím automatem (Roland Rhythm 77 s přednastavenými vzory) a tenorovým saxofonovým sólem, které hraje „cc“ kapely Gloria Mundi. "Hiroshima Mon Amour" naznačila u Ultravox nový směr. Energie, hněv a populární přitažlivost punku v roce 1978 slábly a kreativnější britský punkový žánr hledal nové směry - místo punk-rockových umělců si říkali britská new wave. "Hiroshima Mon Amour" zůstává oblíbeným favoritem kritiků a fanoušků z počátečního období skupiny. Ultravox! také vystoupili na The Old Gray Whistle Test ke konci roku 1978. Na začátku března 1978 byl Stevie Shears, jehož styl hry na kytaru byl považován za omezující faktor, vyhozen z kapely poté, co cestovali po Anglii a připojili se k Cowboys International v roce 1980. Na jeho místo nastoupil Robert Simon (bývalý člen skupiny Ian North Neo) , který si během prvních dnů s kapelou změnil jméno při představení na Robin Simon. Nějaký čas v roce 1978 skupina také upustila od vykřičníku a stal se z ní jednoduše Ultravox. Nová sestava vystoupila živě na festivalu v Readingu spolu s Radio Stars, Penetration, Sham 69, The Pirates a The Jam, kde hrála rané verze "Slow Motion" a "Quiet Men" 27. srpna 1978. Jejich třetí album "Systems Of Romance" z roku 1978, nahráli producent Conny Plank, znám jako producent německého elektronického outfitu Kraftwerk, a zvukař Dave Hutchins v Plankově studiu na venkově v Německu. Hudebně se album výrazně lišilo od dřívější práce Ultravox, čímž se do popředí zvuku skupiny dostaly syntetizátory, punkové vlivy slábly, naopak začal Anglii zachvacovat novoromantismus. U třetího alba našli Ultravox perfektního pomocníka v legendárním producentovi Conny Plankovi, který dříve pracoval s Krafwerk a Neu! Byl to Plank, kdo řekl: "Mám rád syntezátory, když zní jako syntezátory, a ne když zní jako přírozené nástroje. Líbí se mi, aby měly své vlastní barvy. Zvláštní oblasti barev, které můžete dělat se syntetizátory, jsou pro mě zajímavé, a nejen jako kopírování akustického nástroje". Přes pochvalu od některých kritiků, album bylo i tentokrát komerčním selháním a situace mezi hudebníky, zejména Curriem a Foxxem, začínala připomínat sopku před výbuchem. Vzhledem k tomu, že žádné z dosavadních alb nepřineslo mnoho příjmů, napětí v kapele ohrožovalo životaschopnost kapely. Island ukončil s kapelou spolupráci dne 31. prosince 1978 poté, kdy se po pokusu o uvedení alba na trh ve Spojených státech nepodařilo generovat tržby. Zdálo se, že to byl poslední hřebík do rakve kapely, ale Ultravox si sami financoval turné po USA počátkem roku 1979. Po svém posledním koncertu poblíž San Franciska v březnu 1979 se rozešli a Foxx oznámil svůj úmysl věnovat se sólové kariéře. Simon zůstal v USA a krátce se připojil ke kapele The Futants, punkové kapele z New Yorku. Později se vrátil do Anglie a spojil se s Howardem Devotem, který nahradil kytaristu Johna McGeocha v kapele Magazine. Zbývající členové se dostali zpátky do Británie uprostřed Winter of Discontent. Island vypustil ze svého katalogu tři alba Ultravox a v roce 1980 vydal kompilaci nejlepších skladeb z prvních tří alb skupiny pod názvem "Three Into One". Foxx následně podepsal smlouvu s Virgin Records a vydal své album "Metamatic" v lednu 1980. Do této doby byl Billy Currie rekrutován vycházející hvězdou Gary Numanem v roce 1979, aby vystoupil na koncertě Old Grey Whistle Test s jeho kapelou Tubeway Army. Numan byl fanouškem Ultravox a Currie byl také požádán, aby hrál na debutovém sólovém albu Numana "The Pleasure Principle" a jeho následném turné. Warren Cann šel pracovat pro Zaine Griffa, zatímco Chris Cross absolvoval několik koncertů s Jamesem Honeyman-Scottem (The Pretenders) a Barrie Mastersem (Eddie and the Hot Rods). Skupina začala hledat náhradu odchozích členů. Padlo několik jmen, z nichž nejnadějněji vypadal známý Gary Numan, sám velký fanoušek skupiny. Východisko se ale našlo jinde. Zdánlivě rozpadlou kapelu Ultravox však oživil Midge Ure, který se ke zbývajícím členům připojil jako zpěvák, kytarista a klávesista. Menšího úspěchu již dosáhl u bubblegum skupiny Slik a v Glen Matlockových The Rich Kids, v roce 1979 dočasně hrál s hard rockovou kapelou Thin Lizzy na jejich americkém turné, kde nahradil Garyho Moora. Ure a Billy Currie se seznámili při spolupráci s Visage, studiovou kapelou, v jejímž čele stála ikona New Romantic a impresário nočního klubu Steve Strange. Ure a Currie byli součástí souboru Visage na částečný úvazek a současně byli v Ultravox. Během působení Ure a Currieho ve Visage vydali dvě úspěšná alba a měli řadu hitů, z nichž nejpozoruhodnější byl "Fade To Grey", ale Ure se rozhodl odejít v roce 1982 a soustředil se výhradně na Ultravox. Currie u Visage ještě chvíli zůstal, ale také je do roku 1984 opustil. Currie, povzbuzen bubeníkem Visage a společným přítelem Rusty Eganem, požádal Ureho, aby se připojil k Ultravox. První materiál pro potenciální novou nahrávku Ultravox si rychle sedl a skupina se rozhodla znovu cestovat po USA na konci roku 1979. Učinili tak v naději, že se jich ujme některý americký label. Od začátku bylo zřejmé, že Ure je nejenom vynikajícím hudebníkem, ale i zpěvákem se sympatickým hlasem a textařem, jehož texty nejsou jen tak o ničem, stejně jako skladatelem s čichem pro chytlavé, ale kvalitní melodie. Ure věděl o Ultravox už v minulosti a byl fanouškem "Systems..." až do okamžiku, kdy nový čtyřdílný outfit (Ultravox mk. III) přehrával písně z tohoto alba a Ure zpíval Foxxovy texty. V době, kdy Ultravox podepsal novou nahrávací smlouvu s Chrysalis Records, byla většina nového alba už připravena k nahrávání. Album "Vienne" a nový materiál přinesl zásadní změnu směru a stalo se jejich dosud nejúspěšnějším daleko převyšujícím jakékoli předchozí nahrávky Ultravox (nebo Foxxovy). Podobně jako "Systems Of Romance" je produkoval Conny Plank. Ačkoli to bylo čtvrté album skupiny, bylo to první s Urem a první, které se dostalo do žebříčku, i když to bylo při prvním vydání jen malý úspěch. Album vyšlo v červnu 1980 a přineslo první hit v britské Top 40 se skladbou "Sleepwalk", která dosáhla čísla #29, zatímco samotné album původně dosáhlo vrcholu na č. #14. Druhý singl "Passing Strangers" se nedostal do Top 40, dotáhlo to pouze k č. #57. Když však počátkem roku 1981 vyšla titulní skladba "Vienna" jako singl, stala se obrovským hitem a strávila čtyři týdny na místě #2 britského žebříčku singlů a byla v tomto roce pátým nejprodávanějším singlem ve Velké Británii. Samotné album znovu vstoupilo do žebříčku alb a vyvrcholilo u č. #3. V doprovodu vysoce charakteristického videa inspirovaného filmem Carola Reeda z roku 1949 "The Third Man", režíroval jej Russell Mulcahy s využitím filmových technik, se singl stal největším hitem Ultravox, který byl kdy vydán. Vyšel v lednu 1981 a jeho vrchol dosáhl čísla #2, když na prvním místě byla píseň "Woman" Johna Lennona a poté "Shaddap You Face" od Joee Dolceho. Na základě singlu se album znovu dostalo do žebříčku a počátkem roku 1981 se dostalo na 3. místo. Čtvrtý singl z alba "All Stood Still" skončil na #8. místě v roce 1981 a "Slow Motion" ze "Systems Of Romance" byl také znovu vydán a dosáhl čísla #33 téhož roku. Ve stejném roce, kdy Ultravox vydali album "Vienna", vydala Visage také své debutové album, které se dostalo do britské Top 20 a představilo hit "Fade To Grey" (spoluautoři Ure a Currie s Chrisem Paynem), také vlivný ve směru hudební scény New Romantic electropop. Na chvíli mezi lety 1979 a 1980 se Ure hluboce angažoval ve třech různých kapelách, z nichž všechny byly docela úspěšné: Ultravox, Visage a Thin Lizzy. Poté brzy následovala v roce 1981 další deska s Urem jako frontmanem "Rage In Eden", kdy se kapela vrátila do Plankova studia v Kolíně nad Rýnem, což se ukázalo jako problémové nahrávání. Zatímco materiál na "Vienne" byl před třítýdenním procesem nahrávání hodně předveden naživo, záznam "Rage In Eden" trval více než tři měsíce. Album představilo dlouhou skladbu se třemi částmi uvedenou na druhé straně alba. Deska se vyšplhala na č. #4 ve Velké Británii, zatímco dva singly z alba "The Thin Wall" a "The Voice" se oba dostaly do britské Top 20 a dosáhly č. na #14 a #16. Po vydání alba se Ure a Currie znovu sešli s Visage, aby nahráli druhé album kapely "The Anvil". Vyšlo počátkem roku 1982 a jednalo se o hit Top 10. Ure však opustil kapelu brzy po jejím vydání, když uváděl kreativní rozdíly s frontmanem Stevem Strangeem. Ve stejném roce se Ultravox spojili s producentem Beatles Georgem Martinem pro album "Quartet" z roku 1982, které vyvrcholilo na č. #6 ve Velké Británii a obsahovalo čtyři Top 20 singlové hity "Reap The Wild Wind", který byl věnován padlým pilotům obou světových válek, dosáhl č. #12 a "Hymn" č. #11 jak v roce 1982, podobně "Visions In Blue", a v roce 1983 "We Came To Dance" mapující na č. #15, respektive č. x18. Bylo to jejich nejúspěšnější album v USA, které vyvrcholilo na pozici #61. Kapela podnikla významné světové turné, Monument Tour, které bylo zaznamenáno a vydáno jako živé LP a video v roce 1983, které také dosáhlo britské první desítky. V tomto období pracoval Ure jako producent pro další umělce, mezi nimi byli Steve Harley, Skids, Peter Godwin a Strasse. V roce 1982 vydal svůj první sólový singl. Jednalo se o cover písně Toma Rushe z roku 1968 "No Regrets", provedeném ale na základě cover verze hitu z roku 1975 od The Walker Brothers, která se dostala do britské Top 10. Ure také nahrál Bowieho skladbu "The Man Who Sold The World" pro soundtrack k britskému filmu Party Party. Po živém albu "Monument" z roku 1983 se Ultravox rozhodli sami produkovat své další album "Lament" z roku 1984, které pokračovalo v běhu deseti nejlepších alb skupiny a vyprodukovalo tři Top 40 singlové hity, včetně mezinárodního hitu "Dancing With Tears In My Eyes" (UK č. #3), sugestivně popisujícím poslední okamžiky světa před jadernou katastrofou, "Lament" (č. #22) a "One Small Day" to dotáhlo k č. #27. V listopadu 1984 skupina vydala své první kompilační album "greatest hits" "The Collection", na kterém se objevily všechny singly od roku 1980. Album vyvrcholilo u č. #2 v albovém žebříčku ve Velké Británii a později bylo certifikováno trojnásobně platinové. Předcházel mu nový singl "Love's Great Adventure", který se na podzim těšil velkému rozhlasovému vysílání a nakonec vyvrcholil u čísla #12 ve Velké Británii, byl doprovázen populárním spoof videem ve stylu Indiana Jones. V té době Ure také spolunapsal a pomáhal produkovat 1984 Band Aid singl "Do They Know It's Christmas?". Skupina se také objevila na Live Aid následující rok a hrála čtyři ze svých hitů "Reap The Wild Wind", "Dancing With Tears In My Eyes", "One Small Day" a "Vienna". Byli na turné s dvaadvaceti klávesami na jevišti a samotné zvukové kontroly trvaly pět hodin, takže Ultravox ve skutečnosti vybrali písně, které mohli hrát s nejmenším vybavením, bez zkoušky a bez kontroly zvuku. Ultravox byli prohozeni v pořadí, aby princezna Diana mohla vidět The Boomtown Rats před odjezdem z Wembley, začátek sady Ultravox byl ztracen špatným předáním z běžícího cizího spojení. Vzhledem k tomu, že koncert nebyl nikdy oficiálně archivován, nebylo možné se uchýlit k částečnému záznamu události, který je k dispozici na oficiálním DVD. Později v roce 1985 zaznamenal Ure sólový hit č. 1 "If I Was" a jeho sólové album "The Gift" to dotáhlo na č. #2 ve Velké Británii. Ureova osobní angažovanost při boji proti problémům našeho světa, charitativní činnost, včetně spoluautorství singlu "Do They Know It’s a Christmas?" a účast při organizování festivalu Live Aid přinesla po právu v roce 2005 vyznamenání řádem Order of British Empire v hodnosti Officer. V době, kdy Midge pracoval se svým sólovým albem a turné, Cann, Currie a Cross nahráli dema na připravované album. Ure později řekl, že když se vrátil, všichni pracovali různými směry. Na setkání kapely před zahájením nové nahrávky v roce 1986 byl Warren Cann vyhozen z kapely kvůli hudebním rozdílům. Ure řekl 1986: "Po dvouleté přestávce se rozdíly, které mohly být před dvěma lety velmi malé, během té doby zvětšily, rozrostly se. Vypadalo to, že s ním nemůžeme pracovat". Po úspěšném debutovém sólovém albu Ureho v roce 1985 vyšlo v roce 1986 páté a poslední album Ultravox s Urem. Ultravox nahráli album "U-Vox" s Markem Brzezickim z Big Country na bicí v Plankově studiu v Německu. Album "U-Vox", vydané v říjnu 1986, později Ure popsal jako "neurčité". Ačkoli pokračovalo v albovém žebříčku v Top 10 alb ve Velké Británii, singly z něj vykazovaly klesající výsledky v hitparádách - "Same Old Story" se dostal na číslo #31 a "All Fall Down" na číslo #30 v roce 1986, "All In One Day" dosáhl v roce 1987 pouze čísla #88. Po skončení U-Vox Tour Ure opustil Ultravox. V rozhovoru pro Extreme Voice Fanzine 1991 uvedl: "Jiskra z toho pro mě vypršela, předpokládám, že s tím měly hodně společného Live Aid a Band Aid. Měli jsme od sebe dlouhou pauzu a když jsme se vrátili společně, všichni pracovali různými směry. Myslím, že jsme nechtěli ven s jakýmsi fňukáním, ale rozhodli jsme se, že to uděláme opravdově, neudělali jsme rozlučkové turné pro všechny se zpěvy a tancem, kterou dělá spousta kapel. Rozhodli jsme se, že se rozpustíme ještě před naším posledním evropským turné, turné U-Vox. Byli jsme v Itálii". V roce 1987 se Ultravox rozhodl nepokračovat po turné U-Vox a rozešli se. Currie podepsal smlouvu s IRS Records a nahrál sólové album. Cross odešel z hudebního průmyslu a vrátil se ke své bývalé kariéře psychoterapeuta. Cann se později přestěhoval do Los Angeles, aby pracoval ve filmovém průmyslu. Currie a Robin Simon se sešli v roce 1989 jako krátkotrvající Humania, vystupovali na živých koncertech, ale až do roku 2006 nevydali album "Sinews Of The Soul". Bez dalších původních členů Currie reformoval Ultravox znovu v roce 1992, kdy zpěvák Tony Fenelle nahrál "Revelation", později Sam Blue nahradil Fenelleho v nové pětidílné sestavě Ultravox, čímž propůjčil svůj hlas další nahrávce "Ingenuity". Tato sestava také vydala živé album "Future Picture" nahrané v Itálii 1993. Tato alba však měla malý komerční úspěch a skupina se znovu rozpustila v roce 1996. Currie se vyjádřil v roce 2006 k pokusu o pokračování Ultravox: "Nebyl to dobrý nápad, ale při zpětném pohledu je vždy snadné to říci". V září 2008 vyšly alba "Vienna" i "Rage In Eden" v digitálně remasterovaném formátu 2CD, přičemž druhý disk obsahoval dříve nevydaný materiál. Dne 2. října 2008 se Midge Ure a Billy Currie znovu setkali a společně zahráli akustickou verzi "Vienna" na Geoff Lloyd Show v Absolute Radio v Abbey Road Studios ve Velké Británii. Poté dostali nabídku od Live Nation, pro kterou nyní pracoval jejich bývalý manažer Chris O’Donnell. Dne 6. listopadu 2008 přišlo oficiální oznámení, že Warren Cann, Chris Cross, Billy Currie a Midge Ure znovu obnovují Ultravox na 15 zastávkové turné po Velké Británii v dubnu 2009 s názvem "Return To Eden", aby oslavili 30. výročí alba "Vienne" a podle vlastních slov "výročí jejich klasické sestavy". Warren k tomu řekl: "Všichni jsme dostali e-mail od Chrisa O. Donnella, manažera Ultravox, asi před osmi měsíci, v němž psal, že v Británii je cítit, že by byla velmi dobrá doba na přemýšlení o tom, jak se dát zase dohromady na reunionové turné. Navázali jsme vzájemný kontakt a řekli si "Proč ne?". Tak se to stalo". Bylo to poprvé, kdy klasická sestava kapely vystoupila společně od koncertu Live Aid v roce 1985. Ure v rozhovoru pro BBC v dubnu 2009 uvedl: "Nesnažíme se získat naši mládež zpět, ani vlasy, které již spadly". V rozhovoru pro Sunday Mail Ure uvedl, že setkání bylo pouze jednorázové a ze skupiny nevzejde žádný nový materiál. Zopakoval: "Nesnažíme se znovu získat naši mládež a nebudeme psát nové písně nebo nahrávat další album. Jedná se o oslavu naší hudby a našeho výročí". První koncert se odehrál v Edinburgh Playhouse 10. dubna 2009. V pořadu Jonathana Rosse v rádiu 2 BBC 21. února 2009 diskutoval Urem o turné se všemi čtyřmi členy nejúspěšnější inkarnace kapely na palubě. Zmínil, že toto setkání nebylo plánováno ve světle dříve zmíněných událostí, ale bylo spontánní a proběhlo velmi rychle, když členové kapely mluvili a komunikovali online (pomocí e-mailu a Skype). Rozhovor neodhalil, zda bude nový materiál zaznamenán jako výsledek reunion tour. Poté, co se Ultravox objevili na festivalu Isle of Wight 2009, navázal v příštím roce druhým kolem turné. "Quartet" a "Monument" byly vydány v únoru 2009, také ve 2CD edicích. Druhým diskem v balíčku "Monument" je DVD obsahující koncertní video, které bylo dříve k dispozici pouze na kazetě VHS. Další vydání z období Chrysalis byla plánována pro podobná budoucí vydání. Od úspěchu turné po Velké Británii rozšířili turné do Německa a Belgie. Živé CD a DVD z vyprodané show Ultravox z Roundhouse vyšlo 5. dubna 2010. DVD obsahuje dokumentární film natočený na turné během reunionového turné a během něj, jeho části natočil Midge Ure. Ultravox se vrátili k živému vystoupení se svým turné Return to Eden II v Evropě v průběhu roku 2010. V srpnu odehráli ve Švédsku čtyři koncerty společně s Howardem Jonesem a Alphavill. Na tomto turné se členové kapely rozhodli, že by měli znovu nahrát nový materiál. Na konci roku 2010 Ultravox začali pracovat na svém šestém albu v čele s Urem. Dne 20. ledna 2011 skupina prostřednictvím svých oficiálních webových stránek Ultravox.org.uk oznámila, že se blíží dokončení jejich nového studiového alba. Kapela vydala v květnu 2012 exkluzivní superdeluxe EP s názvem "Moments From Eden", které obsahovalo čtyři nové živé skladby. Nsledně 11. studiové album Ultravox nazvané "Brill!Ant", vyšlo 28. května 2012. Po tomto vydání kapela zahájila koncem roku 2012 koncertní vystoupení "Brilliant Tour" ve Velké Británii a Evropě. Dne 30. listopadu 2013 vystoupili Ultravox se svoji poslední show v The O2 Arena v Londýně jako speciální hosté na čtyřdenním turné po britské aréně s Simple Minds. V listopadu 2013 byli Ultravox speciálními hosty čtyřdenního arénového turné s Simple Minds. Dne 4. ledna 2017 Billy Currie na své oficiální webové stránce oznámil, že se rozhodl, že jeho čas jako člena Ultravox skončil po 43 letech. V prosinci 2017 Midge Ure v rozhovoru pro Daily Express odhalil, že další reformace skupiny je nepravděpodobná. Gary Numan uvedl, že původní Ultravox ze 70. let byl nejdůležitějším vlivem na jeho hudbu. Spolu s počiny jako Visage a Gary Numan byli Ultravox jedním z prvních vlivů na techno. Simon Reynolds ve své knize Energy Flash cituje Adama Lee Millera z filmu Adult: "Vždycky mě nakopne, když lidé řeknou, že první "techno" nahrávka byla "Alleys Of Your Mind" od Cybotron... Pro mě to byla jen new wave deska. Zní to obzvláště podobně jako "Mr. X" od Ultravox." Nejznámější sestava kapely Currie, Ure, baskytarista Chris Cross a bubeník Warren Cann se reformovali v roce 2008 a v letech 2009 a 2010 provedli sérii reunion koncertů a v květnu 2012 vydali nové studiové album Brill! Ant, které dosáhlo 21 v British Album Charts. V listopadu 2013 vystoupili Ultravox jako speciální hosté na čtyřdenním turné po britské aréně se Simple Minds. Tyto přehlídky se ukázaly jako Ultravoxovy poslední, protože v roce 2017 Currie i Ure naznačily, že Ultravox běžel.

Zakládající sestava: Chris Cross - Bass, Synthesisers, Backing Vocals (1974-1987, 2008-2013) John Foxx - Lead Vocals (1974-1979) Billy Currie - Synthesisers, Keyboards, Violin, Viola (1974-1987, 1992-1996, 2008-2013) Stevie Shears - Guitars (1974-1978) Warren Cann - Drums, Electronic Percussion, Backing Vocals, Lead Vocals (1974-1986, 2008-2013)	Bývalí členové: Vinny Burns - Guitars (1994-1996) Sam Blue - Lead Vocals (1994-1996) Tony Holmes - Drums, Percussion (1994-1996) Gary Williams - Bass (1994-1996) Neal Wilkinson - Drums (1992-1994) Tony Fenelle - Lead Vocals, Guitars (1992-1993) Robin Simon - Guitars, Backing Vocals (1978-1979)
Klasická sestava: Chris Cross - Bass, Synthesisers, Backing Vocals (1974-1987, 2008-2013) Warren Cann - Drums, Electronic Percussion, Backing Vocals, Lead Vocals (1974-1986, 2008-2013) Billy Currie - Synthesisers, Keyboards, Violin, Viola (1974-1987, 1992-1996, 2008-2013) Midge Ure - Lead Vocals, Guitars, Synthesisers (1979-1987, 2008-2013)

1974	1975-1978	1978-1979
Chris Cross - Bass, Backing Vocals John Foxx - Lead Vocals Stevie Shears - Guitars Warren Cann - Drums, Backing Vocals Billy Currie - Violin, Keyboards	Chris Cross - Bass, Backing Vocals John Foxx - Lead Vocals Stevie Shears - Guitars Warren Cann - Drums, Electronic Percussion, Backing Vocals Billy Currie - ¨Violin, Keyboards, Synthesiser	Chris Cross - Bass, Synthesiser, Backing Vocals John Foxx - Lead Vocals Warren Cann - Drums, Electronic Percussion, Backing Vocals Billy Currie - Keyboards, Violin Robin Simon - Guitars, Backing Vocals
1979-1986 Classic line-up	1986-1987	1987-1992
Chris Cross - Bass, Synthesisers, Backing Vocals Billy Currie - Synthesisers, Piano, Violin, Viola Warren Cann - Drums, Electronic Percussion, Backing Vocals Midge Ure - Lead Vocals, Guitars, Synthesisers	Chris Cross - Bass, Synthesisers, Backing Vocals Billy Currie - Synthesisers, Piano, Violin, Viola Midge Ure - Lead Vocals, Guitars, Synthesisers	Disbanded
1992-1993	1993-1996	1996-2008
Billy Currie - Kyboards, Violin, Viola Tony Fenelle - Lead Vocals, Guitars	Billy Currie - Keyboards, Violin, Viola Sam Blue - Lead Vocals Vinny Burns - Guitars Tony Holmes - Drums, Percussion Gary Williams - Bass	Disbanded
2008-2013
Billy Currie - keyboards, violin, viola Warren Cann - Drums, Electronic Percussion, Backing Vocals Chris Cross - Bass, Synthesisers, Backing Vocals Midge Ure - Lead Vocals, Guitarss, Synthesisers

Chris Cross (celým jménem Christopher Thomas Allen) (také Chris St John) (Narozen 14. července 1952, Tottenham, London, England, zemřel 25. března 2024) Bass, Synthesisers, Backing Vocals Chris Cross je anglický hudebník, nejznámější je jako baskytarista v new wave kapele Ultravox. Je znám také z působení v kapelách Band Aid, The Bloodied Sword, Tiger Lily (předchůdce Ultravox). Cross se narodil v Tottenhamu a vystupoval v několika místních kapelách. Cross odešel na Belmont Secondary Modern School, William Forster Comprehensive. Svoji hudební kariéru zahájil hraním v různých kapelách v Tottenhamu v severním Londýně, přičemž mezi jeho hlavní rané vlivy patřili Small Faces, Desmond Dekker nebo The Crazy World of Arthur Brown. Později nastoupil do Stoned Rose v Prestonu v Lancashire po boku Pete Hughese a Micka Carrolla, kteří později založili kapelu Ritzi. V roce 1973 se vrátil do Londýna, aby se soustředil na studium umění a psychologie na umělecké škole Art College v Londýně, což u něj byl dlouhodobý zájem. Mezitím také odpověděl na inzerát hledající členy, aby vytvořili novou kapelu, kterou formoval John Foxx (známý pak jako Dennis Leigh), student umění v Londýně, takže pomáhal zakládat Tiger Lilly spolu s kytaristou Stevie Shearsem, bubeníkem Warrenem Cannem, který se brzy přidal a příští rok se k nim připojil houslista a klávesista Billy Currie. Tiger Lily strávili rok tvorbou, aranžováním a zkoušením svých písní napsaných většinou Leighem v Modrenosu, dílně na renovaci manekýnů v londýnském Kings Cross. Poté, co odehráli v letech 1974 až 1976 nějaké koncerty, se skupina v roce 1976 rozhodla změnit název na Ultravox! a zajistil si nahrávací smlouvu s Island Records. V roce 1979, po třech komerčně neúspěšných, ale vlivných art rockových albech "Ultravox!" (1977), "Ha! -Ha! -Ha!" (1977) a "Systems Of Romance" (1978) a po turné v USA a Kanadě, špatné prodeje vedly k vyhození Shearse a Foxxově odchodu v roce 1979. Kapelu opustil i kytarista Robin Simon, který před rokem nahradil Stevie Shearse. Cross začal pracoval na jiném částečném úvazku s Purely for Fun, což byl projekt s kytaristou Pretenders Jamesem Honeymanem-Scottem, jedním z jeho oblíbených kytaristů, Eddiem a zpěvákem skupiny Hot Rods Barrie Mastersem a bubeníkem The Rods Stevem Nichollsem. Bývalý člen Slik a Rich Kids Midge Ure, který také absolvoval turné jako náhradní kytarista pro Thin Lizzy, nahradil Foxxe, který pracoval po boku Currieho v synthpopové kapele Visage. Připojení Midge Ure do Ultravox bylo předzvěstí komerčně nejúspěšnější éry kapely, když skupina pokračovala více v práci na svých jedinečných zvucích syntezátoru během nahrávání jejich úspěšného alba "Vienne" (1980). Do té doby byli s Urem blízkými přáteli a společně režírovali hudební videa, jako například skladbu Bananarama "Shy Boy" a "The Telephone Always Rings" od Fun Boy Three. Cross se zúčastnil akce Band Aid a napsal hudbu ke skladbě "The Bloodied Sword". Po několika dalších úspěšných albech "Rage In Eden" (1981), "Quartet" (1982), "Monument" (1983) a "Lament" (1984), které mísily synthpop s více krautrockovými a pomprockovými vlivy, podobně jako i poslední méně úspěšné album "U-Vox", a turné v roce 1987 se kapela pustila do dalších projektů a řekl: "Nikdy jsem se nezabýval jen prací s Ultravox". Cross kapelu opustil po albu "U-Vox" z roku 1986 a zůstal z velké části mimo pozornost, dokud se v roce 2008 znovu nepřipojil k tomu, co je vnímáno jako klasická sestava Ultravox po boku Ure, Currie a Canna. V listopadu 2008 bylo oznámeno, že Ultravox v dubnu 2009 vyrazí na turné "Return To Eden", plus dva festivaly a navíc EMI vydala CD/DVD "Best Of Ultravox". Skupina vydala poslední studiové album "Brilliant" v roce 2012, které zahrnovalo Chrise Allena jako spoluautora s Billy Currie a Midge Ure ve všech skladbách. Album bylo propagováno divadelním turné po Velké Británii a řadou evropských zastávek. Kapela poté dohlížela na vydání luxusního box setu alb z éry Ure s novými mixy Stevena Wilsona, ačkoli Currie oznámil, že v roce 2017 a od roku 2017 již není členem sestavy. Ve stejném roce Ure v rozhovoru řekl, že jakékoli další informace jsou nepravděpodobné. Chris Cross, vlastním jménem Chris Allen, zemřel 25. března 2024 ve věku 71 let, potvrdili jeho kolegové z kapely, ale zpráva byla oznámena teprve 4. dubna 2024 večer. Kolega z kapely Ultravox Midge Ure oslavuje Crosse jako "lepidlo, které drží kapelu pohromadě". Kolegové Crosse z Ultravox Midge Ure a Billy Currie vzdali hold svému kolegovi z kapely a Ure uvedl: "Pracovali jsme spolu, hráli jsme spolu, dělali hudbu a režírovali videa. Byli jsme okamžití přátelé a také kamarádi z Ultravox. I po letech od sebe se nám podařilo navázat tam, kde jsme skončili, jako by léta mezi tím nikdy neexistovala. Byli jste lepidlo, které drželo kapelu pohromadě. Byli jste logikou v šílenství a šílenství v našich životech. Bylo skvělé poznat a růst s vámi. Jsi milovaný a chybíš mu starý přítel." Currie dodal: "Je velmi smutné slyšet o Chrisovi. Zažili jsme spolu úžasné chvíle, většinou jsme se smáli." Hudebníci vzdávají Crossovi hold. Waterboy MIke Scott na Twitteru řekl: "Byl to kolega z Findhorn Foundation, i když naše časy se tam nepřekrývaly. Málokdo ví, že vedl hudební produkci této komunity na konci 80. a na začátku 90. let, provozoval její label a produkoval alba." DJ Rusty Egan, který vystupoval s Urem ve filmech Rich Kids and Visage, dodal: "Dobrou noc, dobře se vyspi Chrisi Crossi, děkuji za všechnu tu zábavu v 80. letech a všechnu tu epickou hudbu s Johnem Foxxem a Midg Urem a já jsem byl tady v The Whisky Go-Go v Los Angeles 1979 a bod 2 začal."

(rodným jménem Dennis Leigh) (Narozen 26. září 1948, Chorley, Lancashire, England) Lead Vocals John Foxx je anglický zpěvák, hudebník, výtvarník, fotograf, grafik, spisovatel, pedagog a lektor. Byl původním zpěvákem kapely Ultravox a její předchůdkyně Tiger Lily, než odešel na sólovou dráhu. Je primárně spojován s hudbou elektronického syntezátoru, ale také se paralelně věnuje grafickému designu a vzdělávání. Působil také v kapelách Cage Against The Machine, Ghost Harmonic, John Foxx & Louis Gordon, John Foxx And The Maths, Nation 12 a Woolly Fish Andy Kellman z AllMusic poznamenal, že Foxx "byl jednou z těch kultovních osobností známých spíše prostřednictvím nahrávek jiných, než nahrávek jeho vlastní tvorby. Jeho samostatný, otřesný hlasový styl inspiroval mainstreamové a undergroundové umělce po celá desetiletí, od superhvězdy synth popu Gary Numana až po elektro-techno duo Adult". Leigh se narodil v Chorley v Lancashire v Anglii. Jeho otec byl horník a bojovník, jeho matka pracovala ve mlýně. Navštěvoval základní školu St Mary's Primary a střední St Augustine's Secondary. Během svého dospívání v 60. letech přijal životní styl mod a hippie. Experimentoval s magnetofony a syntetizátory, zatímco byl na stipendiu na Royal College of Art v Londýně. Jeho první kapela byla založená v roce 1967, během studia na umělecké škole v Prestonu a nazývala se Woolly Fish. Před rokem 1973 zpíval a hrál na 12-strunnou kytaru a příležitostně doprovázel Stacka Waddyho v Manchesteru, odkud se později přestěhoval do Londýna, aby unikl tomu, co považoval za nedostatek hudebních podnětů. V roce 1973 založil Foxx kapelu, která se nakonec jmenovala Tiger Lily a skládala se z basisty Chrise Allena a kytaristy Stevie Shearse, s kanadským bubeníkem Warrenem Cannem, který se připojil krátce nato, počátkem roku 1974. Kapela odehrála svůj první koncert v klubu Marquee v srpnu 1974, po kterém byl přijat další člen Billy Currie jako houslista. Tiger Lily vydali singl v roce 1975 na Gull Records, jehož strana A byl cover skladby Fatse Wallera "Ain't Misbehavin'". Byl nahrán pro (ale ne následně použitý) film stejného jména. Strana B byla vlastní skladba skupiny "Monkey Jive". Tiger Lily odehráli následně pouze několik koncertů v londýnských hospodách v letech 1974 až 1975. Po několika změnách názvu se skupina v červenci 1976 ustálila na Ultravox! a styl skupiny spojil punk, glam, elektronic, reggae a new wave hudbu. Ve stejné době Leigh přijal své umělecké jméno John Foxx, o ktém prohlásil: "Foxx je mnohem inteligentnější než já, lépe vypadá a lépe svítí. Nějaká naivně zdokonalená entita. Je to jako nahrávka, kde můžete dělat několik představení, dokud se vám to nepodaří - nebo vytvořit kompozici několika úspěšných sekcí a zbytek zahodit." Chris Allen, který se krátce jmenoval Chris St. John, si znovu změnil jméno na Chris Cross. Jakmile skupina podepsala smlouvu s Island Records, vydala v letech 1977-1978 tři alba. První Ultravox! singlem "Dangerous Rhythm" doprovázený skladbou "My Sex" byl vydán 19. ledna 1977. Jejich první album s názvem "Ultravox!" vyšlo krátce nato, produkoval je Steve Lillywhite a kapela za pomoci Briana Ena. Po něm následovalo druhé album "Ha! -Ha! -Ha !", které obsahovalo singl "ROckWrok". U svého třetího alba "Systems Of Romance" Ultravox vypustili vykřičník ve svém jménu. Chyběl také jejich první kytarista Stevie Shears, kterého nahradil Robin Simon z Neo. Album koprodukoval Conny Plank. Z alba vyšly dva singly "Slow Motion" a "Quiet Men". Prodeje byly opět skromné, ale album získalo představení kapely širšímu publiku, včetně Spojených Států. Během nahrávání "Systems Of Romance" byla napsána píseň se stejným názvem, ale kapela neměla čas ji zaznamenat. Později byla zařazena na Foxxovo druhé sólové album "The Garden". Na koncertech propagujících "Systems Of Romance" Foxx začal s kapelou hrát tři budoucí sólové písně "He's a Liquid" a "Touch & Go", později zahrnuty na "Metamatic", prvním sólové album Foxxe, a "Walk Away", zahrnuta na albu "The Garden". Druhá píseň nebyla provedena Foxxem znovu až do roku 1983. Ultravox byli jejich gramofonovou společností opuštěni na začátku roku 1979. Kapela podnikla v únoru samofinancované turné po Spojených státech, během kterého provedla tři nové písně "Touch And Go" a "He's A Liquid", které Foxx později nahrál pro "Metamatic", a "Radio Beach". Foxx opustil kapelu na konci turné a vrátil se k sólové práci. Na jeho místo nastoupil Midge Ure. Po podepsání smlouvy s Virgin Records dosáhl Foxx malého úspěchu v žebříčku se svými prvními sólovými singly "Underpass" (UK č. #31) a "No-One Driving" (UK č. #32). Jeho vlastní album "Metamatic" vyšlo 17. ledna 1980 a vyvrcholilo u č. #18 v britském žebříčku alb. Foxx nahrál většinu syntetizátorů a "rytmických mašinek". Jedna z písní alba "Metal Beat" je pojmenována podle zvuku bicího automatu CR-78 použitého na desce. Virgin vydal album pod názvem labelu Metal Beat Records, který byl použit pro Foxxovy nahrávky po celou dobu jeho smlouvy s nimi. Poté Foxx pracoval na desítkách skladeb pro dvě plánovaná alba a jedna z těchto skladeb, "My Face", byla vydána na flexi-disku Smash Hits v říjnu 1980. Foxxovým dalším albem bylo "The Garden", která vyšlo v září 1981. Dosáhlo č. #24 britského albového žebříčku. Hudebně to byl odklon od ostrého elektropopu "Metamatic" směrem ke zvuku připomínajícímu Ultravox z alba "Systems Of Romance". Výchozím bodem "The Garden" byla právě "Systems Of Romance" napsaná Foxxem pro dřívější album, ale v té době nevydaném. V roce 1982 založil Foxx vlastní nahrávací studio nazvané The Garden, které navrhl Andy Munro, a sídlilo v uměleckém společenství v Shoreditch ve východním Londýně v bývalém skladišti, kde sídlili také sochaři, malíři a filmaři. Produkoval několik demo nahrávek pro první album Virginie Astleyové "From Gardens Where We Feel Secure". V roce 1983 poskytl Foxx hudbu pro soundtrack k filmu Michelangela Antonioniho "Identifikace ženy" (Identificazione di una Donna). V září téhož roku vyšlo jeho třetí sólové LP "The Golden Section" (UK č. #27). Posun od "The Garden" Foxx zmínil, když album označil jako "kontrolu kořenů" jeho nejranějších hudebních vlivů. Po něm následovalo turné, jeho první živá vystoupení od ¨členství v Ultravox. Album "In Mysterious Ways" bylo vydáno v říjnu 1985 a strávilo jeden týden na #85 místě britského žebříčku. Hudebně nebylo považováno za významný pokrok ve zvuku jako u jeho tří předchozích vydání, ani to nebyl komerční úspěch, ačkoli texty alba jsou mnohem romantičtější, než kterékoli z jeho předchozích alb. Foxx později řekl, že v té době se cítil rozpolcen ode jakýchkiliv současných hudebních vlivů. Ve stejném roce však produkoval, spoluautorem a hrával na "Pressure Points" od Anne Clark. Poté Foxx dočasně opustil svou kariéru v populární hudbě. Prodal nahrávací studio a vrátil se ke své dřívější kariéře jako grafik, který pracoval pod svým skutečným jménem Dennis Leigh. Příklady této práce zahrnují obálky knih Salmana Rushdieho The Moor's Last Sigh, Jeanette Wintersonové "Sexing the Cherry", Anthony Burgesse "A Dead Man in Deptford" a několik knih ze série Arden Shakespeare. Foxx začal hledat inspiraci v undergroundových house a acid hudebních scénách v Detroitu a Londýně. S Nation 12 na počátku 90. let vydal Foxx dva 12-palcové singly "Remember" a "Electrofear". První představil spolupráci s Timem Simenonem, nejznámějším pro jeho projekt Bomb the Bass. Skupina také napsala hudbu pro počítačové hry Bitmap Brothers Speedball 2 (1990) a Gods (1991, "Into the Wonderful"). Pracoval také s LFO a natočil videoklip k jejich stejnojmennému debutovému singlu. V té době Foxx také vyučoval na studijním kurzu Graphic Arts & Design na Leeds Metropolitan University. Dne 24. března 1997 se Foxx vrátil na hudební scénu současným vydáním dvou alb "Shifting City" a "Cathedral Oceans" na Metamatic Records. "Shifting City" byla první spolupráce Foxxe s manchesterským hudebníkem Louisem Gordonem. Dne 11. října 1997 Foxx odehrál svůj první veřejný koncert od roku 1983 v The Astoria v Londýně. Držitelé vstupenek si mohli zakoupit limitovanou edici 12-stopového CD (pouze 1 000 očíslovaných výtisků) s názvem "Subterranean Omnidelic Exotour". Foxx a Gordon pokračovali ve společné práci, účinkovali živě na Subterranean Omnnidelic Exotour v letech 1997 a 1998 a v září 2001 vydali druhé album "The Pleasures of Electricity". O dva roky později koncertovali znovu, aby propagovali album "Crash And Burn" vydané v září 2003 na Foxxově vlastním labelu Metamatic Records. Na konci roku 2006 vyšla tři společná alba s Louisem Gordonem "Live From A Room (As Big as a City)", "studiové live album" z turné 2003 vydané spolu s CD s rozhovorem pod názvem "The Hidden Man") v říjnu, studiové album "From Trash" v listopadu a další album ze stejných relací o několik týdnů později během doprovodného mini-turné. Tento balíček dvou CD s názvem "Sideways" obsahoval deset originálních skladeb plus dvě rozšířené verze skladeb z "From Trash". Druhý disk obsahoval rozsáhlý rozhovor s Foxxem popisující natáčení "From Trash", který byl k dispozici pouze na koncertech na turné v roce 2006. Foxx vystupoval a nahrával s řadou umělců a hudebníků od návratu na hudební scénu v polovině 90. let, zejména s Louisem Gordonem, ale také s Haroldem Buddem, Jori Hulkkonenem, Robinem Guthrie (dříve Cocteau Twins), Rubenem Garcíou a The Belbury Circle. V dubnu 2005 hostoval Foxx na albu finského DJe Jori Hulkkonena "Dualizm", kde poskytl vokály k písni "Dislocated", kterou pro něj Hulkkonen napsal. Foxx a Hulkkonen vydali v roce 2008 další společné EP s názvem "Never Been Here Before". Hulkkonen hrál jako předskokan prvního koncertu Johna Foxxe a The Maths v The Roundhouse v roce 2010 a také se připojil k Foxxovi a kapele na pódiu k provedení "Underpass". Nové EP s názvem "European Splendor" vydané jako John Foxx + Jori Hulkkonen vyšlo v srpnu 2013 na etiketě Sugarcane Recordings. Druhé prostorové zvukové DVD "Cathedral Oceans" bylo vydáno v březnu 2007. Obsahovalo jeho umělecká díla převedená do filmu jako "pomalu se pohybující, halucinogenní, digitální vitráže, určené k promítání co nejvíce na architektuře a na veřejných místech". Práce měla premiéru v listopadu 2006 na Mezinárodním filmovém festivalu v Leedsu. V červenci 2007 Foxx vystavoval některá ze svých uměleckých děl Cathedral Oceans jako velkoformátové digitální tisky ve Fulhamském paláci v rámci výstavy RetroFuture pořádané společností ArtHertz. V červnu 2006 vydal Foxx instrumentální sólové album "Tiny Color Movies", skládající se z 15 instrumentálních skladeb inspirovaných krátkými uměleckými filmy, které viděl na soukromé projekci. V září 2007 vyšlo remasterované vydání "Metamatic" jako balíček 2CD obsahující původní album, plus většinu přidružených B-stran a další skladby z tohoto období, včetně dvou "nových" skladeb znovu sestavených z původní hudby. Poté následovalo první živé vystoupení celého alba Metamatic, během kterého Foxx a Louis Gordon na pódiu doprovázel Steve D'Agostino. V říjnu Foxx a Gordon cestovali po Velké Británii s "Metamatic" a vyvrcholili vystoupením v londýnském Cargo. Rok skončil dvěma vystoupeními v londýnském Luminaire. Živé album s názvem "New Kind Of Man", vyšlo u Metamatic Records 28. dubna 2008. V březnu 2013 se Foxx zúčastnil projektu On Vanishing Land, díla britských zvukových umělců a teoretiků Marka Fishera a Justina Bartona. V prosinci 2010 se Foxx podílel na natáčení filmu 4:33 Johna Cagea v rámci kolektivu Cage Against The Machine. V roce 2015 se Foxx podílel na soundtracku celovečerního filmu Blue Velvet Revisited s Cult With No Name a Tuxedomoon, který se skládal ze záběrů natočených během tvorby mistrovského díla Davida Lynche "Blue Velvet". V prosinci 2009 web Metamatic oznámil nový hudební projekt John Foxx and the Maths, který byl pojmenován po díle, které napsali a produkovali John Foxx a Benge. Benge už v listopadu prolomil zprávy na svém blogu, který The Maths nazval "novým albovým projektem". První singl "Destination/September Town" byl určen pouze ke stažení a vyšel v prosinci 2009 u Townsend Records a později prostřednictvím iTunes. Dvojice pokračovala v práci v Bengeho studiu po celý rok 2010 a některé nové skladby byly uvedeny v náhledu na festivalu elektronické hudby Short Circuit v The Roundhouse v Londýně dne 5. června 2010. Nové album s názvem "Interplay" bylo oznámeno v lednu 2011 a posléze vyšlo 21. března 2011. Album si získalo ohlas u kritiků, když jej The Quietus nazval „jednou z nejlepších elektronických nahrávek, jaké v roce 2011 můžete zaslechnout. Další živá událost s John Foxx and The Maths se konala v dubnu 2011. V červenci 2011 bylo oznámeno devítidenní britské turné John Foxx and the Maths a živá vystoupení v Polsku a Belgii. Druhé album "The Shape Of Things" bylo také oznámeno před turné a bylo zpočátku k dispozici pouze na turné. V lednu 2013 bylo oznámeno, že John Foxx and the Maths budou předskokany pro Orchestral Manoeuvres in the Dark v rámci turné The Dark Electric Electric Spring. Třináctizastávkové turné probíhalo od 30. března do 14. dubna 2013. Oznámení Foxxe na Facebooku z květnu 2019 uvedlo, že John Foxx and the Maths byli opět ve studiu a pracovali na novém albu, tentokrát s Robinem Simonem na kytaru. Krátký videoklip Foxxe a Simona v Bengeově studiu byl také zveřejněn na oficiální stránce Bengeho. Výsledné album "Howl" vyšlo v červenci 2020 a na začátku srpna 2020 se dostalo na #80. místo v britském žebříčku alb. V červnu 2014 bylo oznámeno, že Foxx obdržel čestný titul na Edge Hill University v Ormskirku v Lancashire. Během slavnostního ceremoniálu na univerzitě dne 21. července 2014 byl jmenován čestným doktorem filozofie.

(rodné jméno William Lee Currie) (Narozen 1. dubna 1950, Huddersfield, England) Synthesisers, Keyboards, Violin, Viola Bill Currie je britský houslista, violonista, klavírista, klávesista a skladatel pocházející z anglického Huddersfieldu. Je nejznámější pro jeho práci s new wave kapelou Ultravox, která dosáhla svého největšího komerčního úspěchu v 80. letech. Působil také v kapelách Humania, Tiger Lily (předchůdce Ultravox) a Visage. Currie se narodil v Huddersfieldu ve West Yorkshire a již od útlého věku se zajímal o hudbu. Jako dítě hodně zpíval a v deseti letech mu bratranec koupil kytaru. A tehdy to v něm propuklo, když viděl, že melodie, které zpíval, lze hrát změnou délky struny prstama! V roce 1961 se dostal k houslím ve škole a také zpíval ve sboru s Huddersfield Choral Society, než se mu v pubertě zlomil hlas... Následující rok působil ve školním orchestru a vedlo se mu tak dobře, že byl informován, že existuje šance získat místo na Huddersfield School of Music. Byla to šance, pro kterou se umíralo, takže se zdálo, že nutný přechod na jiný nástroj byla jen malá překážka, když mu bylo řečeno, že bude muset přejít na violu, když tam nastoupil v roce 1965. O víkendu měl hodiny navíc a přišel tak o místo kapitána ve školním fotbalovém týmu! Toto vzdělání bylo přípravou na to, aby se stal hráčem pro orchestr. Učíl se zároveň na violu a klavír byl jeho druhý nástroj, rovněž se věnoval studiu kompozice a harmonie. Hraní na violu mělo své výhody, neboť to znamenalo, že byl zván zahrát si v nejlepších smyčcových kvartetech. Během této doby vstoupil do smyčcového kvarteta, kde hrál na violu v orchestru a vystupoval s violovým, klarinetovým a klavírním triem. V tomto okamžiku Currie s nadšením objevil skladatele jako Béla Bartók, Arnold Schoenberg, Arthur Honegger a Edgar Varese, přičemž poslední dva jmenovaní používali i elektronické zvuky. V roce 1967 se ale začal stále více zajímat o rockovou hudbu, nadšený skutečností, že kapely společně vytvořily něco jedinečného a originálního. V roce 1969 se kvalifikoval na místo na Royal Academy of Music v Londýně pro další vzdělávání, ale rozhodl se, že tam nepůjde. Currie měl zájem proniknout do jiných oblastí hudby a místo toho se přidal k rockové kapele a hrál na violu. Kdyby šel na Royal Academy, bylo by to dalších pět let tréninku, což by znamenalo celkem devět let. Měl tehdy veškerý obdiv k těmto úžasným hudebníkům, ale cítil, že prostě musel proniknout i do dalších hudebních árií, které se v té době rodily. Crossoverová hudba Terryho Rileyho jej z tohoto pohledu hodně zaujala. Jeho přítel, bubeník z Huddersfieldu, jménem Wayne Goddard, působící v londýnské kapele The Graham Bond Organization z ní odcházel a zakládal novou kapelu. Bil se instinktivně přidal k této kapele formující se na venkově v krásném domě v Norfolku. Sestava nástrojů byla Hammond Organ, Guitar, Alto a Soprano Sax, Drums a Bill hrál na violu s elektronickým snímačem. Jednalo se o rockovou kapelu se silnými vlivy jazzu a blues. Přemístili se do Londýna na Portobello Road a přizvali do kapely americkou zpěvačku. Všichni bydleli hned vedle kapely Skid Row Garyho Moora (ex-Thin Lizzy). Tato kapela měla mnoho jmen, ale nakonec se usadila na názvu Company Roadshow. Jednou dělali hudbu pro TV program o józe a dokázali všechno improvizovat a jammovali s Peterem Greenem (Fleetwood Mac) na open air festivalu na Eelpie Island v Londýně. Jejich vrchol se odehrál při koncertě na univerzitě v Sussexu. Poté, co toho roku hodně improvizoval, Bill zjistil, že se chce posunout dál. Sice zažil, jaké by to mohlo být v úspěšné kapele, ale nebyla to hudba, kterou opravdu chtěl dělat. V roce 1970 jsem se přestěhoval zpět do Huddersfieldu kde se zapojil do divadelní skupiny Fringe, kterou sestavil učitel dramatu z vysoké školy Barry Edwards. Jednalo se o experimentální uměleckou skupinu složenou ze čtyř hudebníků a čtyř tanečníků. Byla známá jako The Ritual Theatre a její sestavu tvořili čtyři klasicky vzdělaní hudebníci včetně Barry Edwardse. Bill hrál na flétnu, japonskou flétnu, fagot a violoncello. Lynsey Cooper z kapely Henry Cow hrála na fagot a s Henry Cow i společně vystupovali. Byl to příležitostný projekt, a tak odešel žít do Bristolu, kde se připojil ke kapele Flash Gordon. Jejím kytaristou byl muž, který později měl úspěch s "The Only Ones". Toto angažmá ale byla Billova první katastrofa, když na koncertě v Birminghamu jej vyhodili z pódia, neboť jeho levné a mizerné housle nemohly konkurovat této kapele, která si myslela, že jsou jako The Who a hrála proto příliš hlasitě. Byla to velká lekce, která mu později pomohla, když si mohl dovolit pořídit slušné vybavení. Přestěhoval se z Bristolu do Bathu a začal spolupracovat se zpěvákem, který také hrál na kytaru. Společně psali písničky a hráli na akustický klavír a violu. Neměli žádný název skupiny a bylo to poprvé, kdy na koncertech hrál na klavír. Ten chlapík se jmenoval Jeff Starrs, později nahrál album na Virgin Records s kapelou Interview. Schopnost improvizovat na violu Billa vedla ke spolupráci s jiným zpěvákem a kytaristou klasičtějšího a folkovějšího stylu. Seznámil se s ním ve East Grinstead, když měl krátkou epizodu se scientology. Říkali si Wild Oats a hráli na jejich večírcích, také podporovali Hawkwind v Bradford St Georges Hall. V roce 1972 se dali dohromady znobu The Ritual Theatre a účinkovali v Holandsku, vystupovali na festivalu v Edinburghu, na Sheffield Crucible, I.C.A v Londýně atd. V tomto roce byli v Londýně a všichni nervózně čekali, zda dostanou grant od Arts Council. Bohužel všechny peníze na studium rituálu byly přiřčeny Peteru Brookovi, takže Bill odešel z The Ritual Theatre a rozhodl se plně věnovat hudbě. Jeden z tanečníků/herců Ed Francis z Ritual Theatre začal tančit na jevišti na hudbu nové kapely z Londýna. Bylo to v roce 1973 a Bill se znovu přestěhoval zpátky do Huddersfieldu a začal jsem pracovat jako doprovodný umělec. Ovšem telefonní hovor od Eda jej přiměl přesunout se v roce 1974 zpět do Londýna. Ed mu představil Johna Foxxe, zpěváka této nové kapely s názvem Tiger Lily. S Johnem nejprve hráli společně akusticky, John na kytaru a zpěv a Bill na housle, a dobře jim to spolu ladilo. Hudba kapely zněla velmi osvěžující a nová, vůbec nedošlo k žádné improvizaci. V této glam rockové skupině hrál na violu a klávesy. V roce 1974 dostali šanci natočit soundtrack k měkkému pornofilmu s názvem "Ain't Misbehavin", který vyšel jako singl a peníze šly na nákup elektrického piana. V roce 1976 se ze skupiny po několika změnách názvu nakonec stali Ultravox a nahrál s nimi pro Island Records tři alba "Ultravox!", "Ha! -Ha! -Ha!" a "Systems Of Romance". Rok 1979 zažil jejich první turné po Americe. Dostávali dobré ohlasy, ale to vše bylo zastíněno skutečností, že neměli žádnou nahrávací smlouvu a navíc jejich zpěvák John Foxx z kapely odešel v březnu 1979 po návratu do Anglie, aby věnoval sólové kariéře. Během následné pauzy Ultravox se Currie věnoval různým projektům. Spolupracoval s Garym Numanem, který obdivoval album "Systems Of Romance" a požádal Currieho, aby s nim nahrál několik písní, které byly zahrnuty na jeho první sólové album "The Pleasure Principle". Currie cestoval s Numanovou kapelou v průběhu roku 1979. Během zvukových zkoušek turné Currie s hudebníky skupiny Gary Numana Chrisem Paynem a Cedricem Sharpleyem začali vytvářet vlastní píseň s názvem "Toot City". Currie potkal D.J. Rusty Egana, který je pozval do svého klubu, nazvaného "Billys". Hrál skladby ze "System Of Romance", zejména syntetické taneční skladby jako "The Quiet Man" a také Bowieho, Kraftwerk aj. Zeptal se, jestli byh měl zájem připojit se ke skupině Visage, která by vytvářela hudbu tak, aby odpovídala scéně v jeho tanečně orientovaném klubu. Zdálo se mu to zábavné, tak jsem řekl: "Proč ne!". Currie se tak připojil ke studiové kapele Visage, v jejím čele stál Steve Strange a působil v ní i Midge Ure. Currie a Ure vytvořili solidní pracovní vztah. Bubeník Visage Rusty Egan povzbudil Currieho v žádosti, aby se Ure připojil k zaniklým Ultravox jako sólový zpěvák a kytarista. Při tvorbě materiálu pro nové album Ultravox a pro debutové album Visage spolupracoval Ure s Curriem na skladbě "Toot City", z níž se nakonec stala "Fade To Gray". Singl se stal velkým hitem skupiny Visage počátkem roku 1981. Toto však bylo překonáno hitem Ultravox "Vienna", který vyšel zhruba ve stejné době. Ultravox i Visage se staly velmi úspěšnými nahrávacími počiny na začátku 80. let. Ure se rozhodl odejít z Visage, aby se mohl věnovat Ultravox na plný úvazek od roku 1982. Currie u Visage ještě nějakou dobu zůstal, ale nakonec také v roce 1984 odešel. V letech 1980-1986 vydali Ultravox sedm Top 10 alb, včetně koncertního alba a kompilace "best of"", která byla uvedena na Live Aid na stadionu ve Wembley dne 13. července 1985. Během posledních dnů kapely panovalo napětí mezi Curriem a Urem. S ohromující odezvou na jejich album z roku 1986 "U-Vox" se skupina fakticky rozpadla. V roce 1988 vydal Currie instrumentální sólové album "Transportation", které vyšlo u nahrávací společnosti IRS NoSpeak. V některých skladbách si zahrál na kytaru Steve Howe, kytarista Yes. V roce 1989 založil kapelu Humania. Teprve v roce 2005 vyšlo jejich album s názvem "Sinews of Soul". V roce 1990 se objevil na albu "Unhappy Birthday" skupiny Dead or Alive. V roce 1992 Currie reformoval Ultravox s novou sestavou (sám byl jediným původním členem). S Tony Fennellem na vokály nahráli album "Revelation". Na začátku následujícího turné odešel Fennell, aby byl nahrazen vokalistou Samem Blueem. Turné mimo jiné proběhlo v bývalém SSSR a na Maltě. Mnoho syntezátorů, kterými byl Currie proslulý, kromě často vrtkavými OSCar a Minimoog, byly pro toto turné nahrazeny nástrojem Korg Wavestations a klávesami řady T. Další album Ultravox představující v této sestavě album "Ingenuity" vyšlo v roce 1994. Obě alba byla však komerčně neúspěšná. Od roku 2001 vydal Billy Currie několik sólových alb pod svým vlastním labelem. Patří mezi ně "Unearthed" dokončené v roce 1998, "Keys And The Fiddle", které obsahuje Currieův soundtrack ke krátkému filmu The Fragile Skin (1999), nový materiál a dříve nevydanou spolupráci se Stevem Howem a Hazel O'Connor z roku 1983. V letech 2009 a 2010 se "klasická" sestava Ultravox z 80. let ve složení Currie, Ure, Chris Cross a Warren Cann zreformovala na dvě úspěšná turné, poprvé po více než dvaceti letech. V roce 2016 Currie oznámil svůj odchod z Ultravox. V květnu 2016 vydal i své desáté sólové album "Doppel".

Stevie Shears (rodné jméno Steve or Steven Shears) (Narozen 1954/55, Dagenham, Essex, England, UK) Guitars Stevie Shears je anglický hudebník známý hraním v rockových kapelách Tiger Lily/Ultravox! (později Ultravox), stejně jako člen kapel Faith Global a Cowboys International. Stevie pracoval v továrně na barvy a zároveň hrával v různých kapelách v Dagenhamu v Essexu. Navázal kontakt s Johnem Foxxem a v roce 1973 založili kapelu Tiger Lily (spolu s basistou Chrisem Crossem). Později Tiger Lily změnila svůj název na Ultravox!. Působil s kapelou po vydání alba "Ultravox!" počátkem roku 1977 až do alba "Ha! Ha! Ha!" (1977), kdy jej od února do března 1978 nahradil Robin Simon. Poté, co odešel Ultravox!, Shears založil kapelu se svým přítelem Ice, vlastním jménem Roland Oxland, basista Glorie Mundi. Gloria Mundi a Ultravox! byli přátelé z britské živé hudební scény. V Gloria Mundi působili Eddie Maelov a Sunshine Patterson, kteří jako Eddie & The Sunshine podpořili Ultravox na jejich turné Rage in Eden z roku 1981. Gloria Mundi saxophonista CC také hrál ve skladbě "Hiroshima Mon Amour" z druhého alba Ultravox "Ha! Ha! Ha!" (1977). Později Shears a Jason Guy vytvořili duo s názvem New Men. Trvalo jen krátce, protože Shears odešel na začátku roku 1980 do Cowboys International a nahradil kytaristu Adama Anta Marca Pirroniho. V roce 1981 spolupracoval s Cowboys International a spolupracoval se zpěvákem kapely Kenem Lockiem na jeho sólovém albu The Impossible. S Cowboys International natočil dvě alba "The Original Sin" (1979) a "The Backwards Life Of Romeo" (1980). Později v roce 2003 byla vydána jejich kompilace "Revisited". Shears nikdy neztratili kontakt s Guyem, spolupracovali pod jménem Faith Global a vydali EP s názvem "Earth Report" (1982) a album s názvem "The Same Mistakes" (1983), obě pod Survival Records. Faith Global měla krátké trvání a tyto dvě nahrávky zůstávají jejich jedinými pracemi. Ještě v roce 2000 hrál na kytaru.

Warren Cann (rodným jménem Warren Reginald Cann) (Narozen 20. května 1950, Victoria, British Columbia, Canada) Drums, Electronic Percussion, Backing Vocals, Lead Vocals Warren Cann je kanadský bubeník a programátor bicích automatů, nejznámější jako člen britské new wave skupiny Ultravox. Působil také v kapelách Helden, Python, Tiger Lily (předchůdce Ultravox). Zůřčastnil se také konkurzu u Sparks, ale posléze nabídku nedostal. Waren, syn dvou britských přistěhovalců se začal zajímat o elektroniku, už když byl ve škole. Poté, co hrál ve kapelách ve Vancouveru, v roce 1972 se přemístil do Velké Británie jako teenager poté, co odehrál vyčerpávající sety v kanadských a amerických striptýzových klubech podobných hamburské scéně. "Hráli jsme všechno z Top 40 - Beatles, Stones, Who, Yardbirds, Otis Redding, Sam & Dave, Wilson Pickett a Joe Tex, když to bylo ještě nové, když se to neúprosně hrálo 40 let," vzpomíná. "Pěkně to vylepšilo moje riffy." V Londýně našel mnohem kreativnější prostředí. Usadil se v Londýně, kde založil svoji první kapelu, spolu s Huw Lloyd-Langtonem, budoucím členem Hawkwind, na kytaru a Robem Rawlinsonem, později v Overnight Angels, na basu. Krátce nato Cann kontaktoval Johna Foxxe, který pozval Canna, aby se připojil k jeho rodící se kapele Tiger Lily s basistou Chrisem Crossem a kytaristou Stevie Shearsem. Kapela nahrála jediný singl "Ain't Misbehavin", který vyšel v roce 1975 a který byl použit jako hlavní téma pro softcore porno film. Bylo to zaplacené vystoupení, které skupině poskytlo rozhodující čas ve studiu a možnost nahrát vlastní píseň pro stranu B. V roce 1976 změnila Tiger Lily svůj název na Ultravox!, později v roce 1978 zkráceně na Ultravox. Ve spolupráci s producenty Brianem Eno a Stevem Lillywhitem začal Cann fascinovat použitím kytarových efektů pro bicích a hrál si s ranými rytmickými přístroji, když Ultravox začali do své práce začleňovat více elektroniky. Cann hrál na prvních albech vydaných společností Island Records "Ultravox!" (1977), "Ha! Ha! Ha!" (1977) a "Systems Of Romance¨" (1978). Po turné po Spojených státech a Kanadě se skupina rozpadla kvůli odchodu zpěváka Johna Foxxe a kytaristy Robina Simona. V Ultravox je nahradil zpěvák a kytarista Midge Ure v létě 1979. Ultravox se sólistou Urem podepsal smlouvu s Chrysalis v roce 1980 a pokračoval ve světovém komerčním úspěchu. Cann přispěl texty ke 2/3 prvního alba "Vienna" Ureho éry, zpíval doprovodné vokály, nebo i sólo k některým skladbám Ultravox "Mr. X" (1980), "Paths And Angles" (1981), "We Came To Dance" (1982) a "Break Your Back" (1983). Cann byl jedním z prvních představitelů bicích automatů. Byl jedním z prvních hudebníků v zemi, který se zmocnil Roland's TR77, poté průkopnického pokračování CR78, plus první bicí Simmons a první Linn LM-1. Během úspěchu Ultravox zůstal aktivní i mimo kapelu. V roce 1982 nahrál akustické a elektronické perkuse pro Zaine Griffa na albu "Figvres" a u Petera Godwina singl "Images Of Heaven". Warren a Hans Zimmer byli součástí doprovodné kapely New Romantic zpěváka Ronnyho na jeho londýnské show v The Dominion. Ronny se také účastnil projektu Helden, který v tomto roce založili Cann a Zimmer, jež spojil elektronické, orchestrální a klasické vlivy. To zahrnovalo i pochvylně hodnocenou sérii vystoupení v The London Planetarium v březnu 1983 s využitím několika tehdy špičkových syntezátorů CMI Fairlight. Pár původně spolupracoval prostřednictvím The Buggles, což vyústilo v hitparádový hit "Video Killed The Radio Star". Zahrál si pro ně na bicí v Top Of The Pops! ve "Living In The Plastic Age". S Helden vydali singl "Hold On" (1983) a nahráli album s názvem "Spies", na kterém se představilo mnoho hostů jako Zaine Griff, Eddie Maelov z Eddie & The Sunshine nebo Brian Robertson z Thin Lizzy. Bohužel zůstala nevydaná. V září 1984 vystoupili Cann a Zimmer jako hosté (na bicí a klávesy) na koncertě španělské kapely Mecano. Dvě písně z této show vyšly v roce 1985 na LP "En Concierto". Také v roce 1985 Cann produkoval singl pro excentrického zpěváka Duffa "Gonna Send The Boys Around" a zúčastnil se charitativního singlu Doctor Who "Doctor In Distress". Přes úspěch kapely a vystoupení na Live Aid byl Cann vyloučen z kapely v roce 1986, poté, co se objevily neshody s ostatními členy kapely, kteří jej začali považovat za problém pro další rozvoj kapely. Cann chtěl využívat plně naprogramovaný zvuk perkusí, zatímco ostatní dávali přednost přístupu "zpět k základům". Cannovi řečeno, že už není vítaný. "Byl jsem vyhozen. Mezi Midgem a mnou věci dosáhly vrcholu. Všichni jsme byli vyhořelí. Všichni jsme byli zmatení. Za těchto okolností každý říká a dělá věci, kterých později lituje". Ve své autobiografii Midge Ure později poznamenal, že při zpětném pohledu považoval střelbu za nespravedlivou, neodůvodněnou a za výsledek skrytého napětí a nazval Cannovo propuštění jako "podřezání krční žíly kapely". Ultravox poté nahráli katastrofální album "U-Vox", což přineslo dočasný rozpad kapely. Po svém odchodu z Ultravox Cann nadále pracoval jako hudebník, nahrál sólové demo, které Chrysalis Records odmítli vydat, když si mysleli, že skladby jsou příliš podobné Iggy Popovi, což Warren považoval za velký, i když zcela neočekávaný kompliment! Věnoval se studiové práci pro další umělce, včetně 7000 Danses od francouzské pop-rockové skupiny Indochine, objevil se v několika TV pořadech s Kim Wilde a produkoval dema pro začínající kapely. Připojil se ke kapele The Sons of Valentino, ale přestal bubnovat a přešel k hraní na kytaru a klávesy s The Huw Lloyd-Langton Group. Nakonec se přestěhoval do Hollywoodu, Los Angeles, v naději, že půjde v hudebních stopách Zimmera. V Los Angeles stále bydlí a věnoval se především kariéře ve filmovém průmyslu. Užil si několik hereckých rolí, než sešel z očí veřejnosti. Byl hercem hollywoodského hororu "The American Scream" (1988) a natočil hudbu k "Deadly Currency" (1998). Psal také pro hudební technologické časopisy jako Sound On Sound. Tehdy prozradil: "Mám zkušebnu, do které chodím a hraji spolu se skladbami. To funguje dobře. Když to nedělám, jsem zaneprázdněn programováním". Cann se vrátil k Ultravox až o dvě desetiletí později v roce 2008, kdy se sešel s klasickou sestavou naposledy viděnou na Live Aid v roce 1985, aby oslavila své hudební dědictví v dubnu 2009 se stále se rozšiřujícím turné Return To Eden. V květnu 2012 vyšlo první studiové album po 28 letech této sestavy s názvem "Brill!ant".

(rodné jméno James Ure OBE) (také jako Otto Flake Jr.) (Narozen 10. října 1953, Cambuslang, Lanarkshire, Scotland, UK) Lead Vocals, Guitars, Synthesisers Midge Ure OBE je skotský hudebník, zpěvák, klávesista, písničkář a producent. Je otcem Molly Lorenne. Jeho umělecké jméno "Midge" je fonetickým obrácením Jima, zdrobněliny jeho skutečného jména. Ure zaznamenal zvláštní úspěch v 70. a 80. letech v kapelách jako Slik, Thin Lizzy, Rich Kids a Visage a hlavně jako frontman skupiny Ultravox. Působil však také v Band Electronica, Man Doki Soulmates, Midge Ure All Star Band, PVC2, The Bloodied Sword, The Secret Police Choir nebo Thin Lizzy. V roce 1984 byl spoluautorem a producentem charitativního singlu "Do They Know it's Christmas?", kterého se ve Velké Británii prodalo 3,7 milionu kopií. Píseň je druhým nejprodávanějším singlem v britské historii žebříčků. Ure spoluorganizoval Band Aid, Live Aid a Live 8 spolu s Bobem Geldofem. Působí jako správce charity a slouží také jako vyslanec organizace Save the Children. Ure je producentem a autorem několika dalších hitů stylu synthpop/new wave z 80. let, včetně skladeb "Fade To Gray" (1980) od Visage a nejvýznamnějších písní Ultravox "Vienna" (1980) a "Dancing With Tears In My Eyes". (1984). Svého prvního britského Top 10 sólového hitu dosáhl v roce 1982 se skladbou "No Regrets". V roce 1985 se jeho sólové debutové album "The Gift" dostalo na druhé místo v britském žebříčku alb a přineslo britskému žebříčku singlů jeden hit "If I Was". Je také spoluautorem písně "Yellow Pearl" Phila Lynotta, který po většinu 80. let sloužil jako znělka Top of the Pops. Midge se narodil v dělnické rodině v Cambuslangu a do svých 15 let navštěvoval Rutherglen Academy. Prvních 10 let svého života žil se svým bratrem, sestrou a rodiči v činžovním domě s jednou ložnicí v Cambuslangu na okraji Glasgow, poté se přestěhovali do nového domu v nedalekém Eastfieldu. Po ukončení školy Ure navštěvoval Technical College v Motherwellu a poté začal pracovat jako inženýr, školitel v National Engineering Laboratory (NEL) v nedalekém East Kilbride. Hudbu začal hrát v glasgowské kapele Stumble (1969-1971). V sestavě kapely byli kytarista Alan Wright, Fraser Spiers na harmoniku, Kenny Ireland na basu a Alec Baird na bicí. Ure nastoupil do kapely Salvation jako kytarista v roce 1972. Skupinu založili v Glasgow v červnu 1970 bratři Kevin (zpěv) a Jim McGinlayovi (basová kytara). Jim McGinlay (rodné jméno James McGinlay) se rozhodl změnit Ureovo jméno na převrácené jméno Jim, "Mij", psáno "Midge", aby nedocházelo ke zmatkům způsobeným dvěma členy kapely se stejným křestním jménem. Ure se od té doby představoval na hudební scéně jako Midge Ure. Kapela přehrávala covery jako house band na diskotékách v Glasgowě a Edinburgh Clouds. V kapele také působili Billy McIsaac na klávesy a Kenny Hyslop na bicí. V dubnu 1974 odešel Kevin McGinlay na sólovou dráhu, takže Ure převzal kromě svých kytarových povinností i zpěv. V listopadu 1974 skupina změnila svůj název na Slik, přičemž písně poskytli autoři Bay City Rollers Bill Martin a Phil Coulter. V roce 1975 Ure odmítl nabídku být sólovým zpěvákem Sex Pistols s tím, že měl v té době pocit, že Malcolm McLaren měl "své priority úplně špatně!“, což později změnil. V únoru 1976 měli Slik jeden singl v UK Singles Chart se skladbou "Forever And Ever". Na začátku roku 1977 se Jim McGinlay rozhodl skupinu opustit a nahradil jej Russell Webb. Slik ukončili smlouvu s Martinem a Coulterem v domnění, že jejich image chlapecké skupiny brání jejich šancím na úspěch během rostoucí punk-rockové scény. Změnili si jméno na PVC2 a přijali punkovější styl. Jediným nahrávkou Urea s kapelou pod tímto názvem byl singl "Put You In The Picture". V říjnu 1977 Ure opustil PVC2, aby se připojil k bývalému členu Sex Pistol Glenu Matlockovi v The Rich Kids. Přestěhoval se do Londýna a brzy se ocitl ponořen do scény, o které dříve četl pouze na stránkách NME. Hudební napětí v kapele ale vedlo k Ureovu odchodu. Poté, co Ure získal syntezátor Yamaha CS50, chtěl spolu s kolegou Rusty Eganem integrovat nový nástroj do zvuku kapely. Když Glen Matlock a Steve New upřednostňovali tradiční přístup s kytarai a bicími, skupina se brzy rozpadla. V lednu 2010 se The Rich Kids zreformovali, pouze na jeden večer, na benefiční koncert pro Steva Newa, který bojoval s konečnou fázi rakoviny (a zemřel 24. května 2010). Ačkoli to bylo více než 30 let od chvíle, kdy spolu hráli, tiskové zprávy ocenily koncert, který zahrnoval energická vystoupení při "Ghosts Of Princes In Towers" a "Hung On You". K The Rich Kids se na pódiu přidali Mick Jones (The Clash) a Gary Kemp. Ure také hrál na akustickou sadu písně Ultravox a Visage. V únoru 2016 bylo oznámeno, že Rich Kids se připraví na společnou hlavní show s The Professionals v londýnské O2 Shepherds Bush Empire. V roce 1978 zformovali Egan a Ure Visage s hlavním zpěvákem Stevem Strangeem a využili svůj nový syntetizátor, když nahráli cover klasiky Zager & Evans "In The Year 2525" pro propagační účely. Sestava byla rozšířena v roce 1979 připojením členů Magazine Dave Formulou, Johnem McGeochem a Barry Adamsonem a Ultravox klávesistou Billy Curriem. Skupina krátce nato podepsala smlouvu s Radar Records k vydání jejich prvního singlu "Tar". Egan a Ure také založili krátcetrvající kapelu The Misfits, jejíž kariéru omezil přístup od Thin Lizzy. Třebaže první singl Visage byl neúspěšný, podepsali s Polydor Records v roce 1980 a jejich druhý singl "Fade To Gray" se stal hitem. Ure už znal zpěváka Thin Lizzy Phila Lynotta a počátkem roku 1979 dostal Ure ocenění za spoluautorství skladby "Get Out Of Here" z alba "Black Rose" od Thin Lizzy. V červenci 1979 vstoupil Ure, aby pomohl Thin Lizzy dokončit turné po USA po náhlém odchodu kytaristy Gary Moora. Ure také přispěl kytarovými díly do nahrávek "Things Ain't Working Out" a "Dublin" pro remixovou kompilaci Thin Lizzy z roku 1979 "The Continuing Saga Of The Aging Orphans". Thin Lizzy poté cestovali po Americe a Japonsku. V roce 1980, během druhé části tohoto turné, přešel Ure na klávesy a na jeho místo nastoupil Dave Flett a poté Snowy White jako kytarista. Na konci turné Ure opustil Thin Lizzy a vrátil se ke svému primárnímu zájmu v té době, Ultravox. Ure pokračoval ve spolupráci s Lynottem a spoluautorem největšího Lynottova sólového hitu "Yellow Pearl". V roce 1979 vytvořili Ure a Billy Currie blízké pouto, když spolu hráli ve Visage. Rusty Egan přesvědčil Billyho Currieho, aby se zeptal Urea, jestli by měl zájem o připojení k oživeným Ultravox, kteří byli považován za rozpadlé, protože kapelu opustil kytarista Robin Simon opustil a zpěvák John Foxx se odešel věnovat své sólové kariéře. V dubnu 1979 Ure přeskupil skupinu a ujal se role zpěváka, skladatele, kytaristy a druhého klávesisty. Tato druhá inkarnace se stala klasickou sestavou: Currie (klávesy, housle), Chris Cross (basa) a Warren Cann (elektronické bicí). Ačkoli Ure strávil druhou polovinu roku 1979 na turné s Thin Lizzy, Ultravox si našli čas na konci roku na turné po USA. Během této doby skupina napsala řadu písní, které byly zahrnuty na jejich prvním albu s Midge Urem. Ure s Ultravox natočil alba "Vienna" (1980), "Rage In Eden" (1981), "Quartet" (1982), živé album "Monument" (1983), "Lament" (1984) a " U-Vox" v roce 1986. Po skončení U-Vox Tour Ure opustil Ultravox. V roce 1987 se Ultravox rozhodl nepokračovat po turné U-Vox a rozešli se. Během té doby Ure také spoluskládal a pomáhal produkovat v roce 1984 Band Aid singl "Do They Know It's Christmas?". Ve studiu u nahrávky Ure převzal produkční povinnosti pro píseň. Přestože byl osloven Trevor Horn, aby se ujal této role, potřeboval více času na splnění dalších povinností, než jaké měl k dispozici. Ure se do toho vložil s tím, že Horn poskytne jeho studio, poté remixoval skladbu a produkoval 12" verzi. Ure a Geldof společně založili Band Aid Trust a zůstal aktivní jako správci Band Aid Trust. Spoluorganizoval také Live Aid o pomoci z roku 1985 spolu s Geldofem a Harveyem Goldsmithem. Geldof a Ure byli poctěni dvěma cenami Ivora Novella za napsání písně. Skupina Ultravox se také objevila na Live Aid následující rok a hrála čtyři ze svých hitů "Reap The Wild Wind", "Dancing With Tears In My Eyes", "One Small Day" a "Vienna". Midge Ure se seznámil s Mickem Karnem na koncertě Princes Trust v roce 1982 a v roce 1983 s ním Midge spolupracoval na britském Top 40 singlu "After A Fashion" a nahrával promo video v Egyptě. V roce 1988 pomohl Ure uspořádat Poctu k 70. narozeninám Nelsona Mandely (Nelson Mandela 70th Birthday Tribute), na kterém také vystupoval. Poprvé účinkoval na rockovém koncertu The Prince's Trust 1982 a byl také hudebním ředitelem na koncertech v letech 1986, 1987, 1988, 2010 a 2011. Poté, co pracoval na projektu Band Aid a během přestávky Ultravox, Ure v roce 1985 pokračoval ve své sólové kariéře. Singl "If I Was" byl britským singlem číslo jedna a jeho debutové album "The Gift" se vytáhlo na č. #2. Druhé album "Answers To Nothing" (1988) se dostalo do UK Top 30. Byl na něm zařazen duet s Kate Bushovou "Sister And Brother" a singl "Dear God", který pomohl Ureovi získat jeho první odezvu u amerického publika. Album sahalo k #6 na US Billboard Mainstream Rock chart a ke #4 na US Billboard Alternative Music chart. Následující rok Ure cestoval po USA s Howardem Jonesem. Změna etikety na Arista-BMG pro jeho třetí sólové album "Pure" (1991) jej ¨přineslo zpět do UK Top 40. Obsahovalo singl "Cold, Cold Heart", který dosáhl UK Top 20 a "I See Hope In The Morning Light", píseň napsanou o možném propuštění Nelsona Mandely a zaznamenaná jako jeho oslava. Dne 11. listopadu 1991 hrál Ure v Royal Albert Hall s pětičlennou kapelou s bubeníkem Markem Brzezickim, multiinstrumentalistou Williem Dowlingem a hráčem na klávesy Joshem Phillipsem. Od 22. března do 22. dubna 1992 Ure cestoval po USA se čtyřmi skladateli, Donem Henrym, Chip Taylorem, Darden Smithem a Rosie Flores. Turné mělo název "In Their Own Words". "If I Was", retrospektivní kompilace sólových a Ultravox hitů, vyšla v únoru 1993 u Chrysalis. V britském albovém žebříčku to dotáhlo na číslo #10. Na podporu vydání se Ure vydal na turné po Velké Británii s názvem "Out Alone", kde se Ure představil sám a doprovázel se hlavně na akustickou kytaru a klávesy. Jeho čtvrté sólové album "Breathe" (1996) produkoval Richard Feldman a přineslo velmi keltský nádech s množstvím akustických nástrojů od trubek Uilleann po mandolíny a akordeon. Ure v rozhovoru v roce 2001 řekl: "Dosáhl jsem nejnižšího dna, když vyšlo moje album "Breathe". Strávil jsem dva roky jeho psaním a nahráváním, abych zjistil, že si jej lidé nevšímají. Výsledkem bylo, že všechny dveře, které mi byly normálně otevřené jako je TV, se zavřely." Ure také vystoupil v Music for Montserrat dne 15. září 1997, aby získal finanční prostředky pro karibský ostrov Montserrat. Byl zničen hurikánem Hugo v roce 1989 a znovu v roce 1997, kdy byl ostrov zasažen sopečnou činností. Ure sám přišel o dům na Montserratu, který byl zničen. V roce 1998 se singl "Breathe" stal hitem v několika evropských zemích posíleným jeho využitím v reklamní kampani Swatch TV, tedy dva roky po původním vydání. Nakonec se dostal na číslo #1 v italském i rakouském žebříčku. Ure také zaznamenal soundtrack k americkým filmům, oba režírovaným Richardem Schenkmanem "October 22" a "Went to Coney Island on a Mission from God...be Back by Five". Dne 24. července 1999 byl Ure hudebním ředitelem koncertu Wicked Women pro charitu Breakthrough Breast Cancer, která se konala v Hyde Parku v Londýně a představila umělce jako Robbie Williams a Lisa Stansfield. Páté sólové album "Move Me" vyšlo poprvé v září 2000 na německém labelu Arista, později ve Velké Británii v roce 2001 ve formátu Curb Records. V březnu 2001 byl Ure tématem "This Is Your Life", když jej během rozhovoru v BBC Broadcasting House překvapil Michael Aspel. Ve stejném roce Ure také vydal "Little Orphans", kompilaci dříve nevydaných nahrávek, výhradně ke streamování z webových stránek. Obsahovala skladby "Feel So Good" s Gordonem Giltrapem, "Heart" s Chipem Taylorem, "Personal Heaven" s Glennem Gregorym a dvě písně nahrané s Mickem Karnem, Stevem Jansenem a Richardem Barbierim. V listopadu 2004 vydal Ure svou autobiografii "If I Was" prostřednictvím vydavatelství Virgin. V roce 2005 uspořádal koncerty Live 8 s Bobem Geldofem s cílem přimět vůdce G8 k přijetí opatření k ukončení světové chudoby. Později téhož roku byl jmenován důstojníkem Řádu britského impéria (OBE, Officer of the Order of the British Empire) za zásluhy o hudbu a charitu v rámci oslav narozenin v roce 2005. Získal pět čestných titulů a v roce 2005 mu byl udělen čestný doktorát umění na University of Abertay Dundee za uměleckou a charitativní činnost za posledních 30 let. V roce 2006 mu byla udělen doktorát hudby na univerzitě v Edinburghu. V roce 2007 získal třetí čestný doktorát na univerzitě v Paisley za přínos ke skotské kultuře a za charitativní činnost. V roce 2008 mu Glasgow Caledonian University udělil jeho čtvrtý čestný doktorát za jeho hudební a humanitární úspěchy. V září 2008 byla vydána deska "10" obsahující Ureovy vlastní interpretace 10 písní, které ho ovlivnily a formovaly jeho skládání. Byla zaznamenána ve srubu ve východní Kanadě poblíž Montrealu během dlouhé sněhem prodloužené zimy 2007-2008. Ure byl v prosinci 2010 oceněn čestným doktorem práv na University of Bath. Jako velvyslanec organizace Save the Children se Ure v roce 2004 a 2009 vrátil do Etiopie a v roce 2006 navštívil Sierru Leone. Ure pracoval více než deset let na dalším sólovém albu "Fragile", které vyšlo 7. července 2014. Produkce "Fragile" se shodovala s deskou Ultravox z roku 2012 "Brill!ant". Spojení s Ultravox jej inspirovalo k tomu, aby se znovu soustředil na hudbu a nakonec dokončil materiál, z něhož se vyklubalo "Fragile". Na albu byla uvedena píseň "Dark, Dark Night" napsaná ve spolupráci s Mobym. V srpnu 2014 se Ure také vrátil do USA s Retro Futura Tour, kde se představili Howard Jones, Tom Bailey, China Crisis a Katrina Leskanich. V roce 2015 byl Ureův cover "The Man Who Sold the World" Davida Bowieho z roku 1982 uveden ve videohře Metal Gear Solid V: The Phantom Pain. Dne 1. prosince 2017 vyšlo album "Orchestrated", které obsahuje reorganizované předělávky Ultravox a sólové kariérní písně aranžované britským skladatelem Ty Unwinem a novou napsanou skladbu s názvem "Ordinary Man"". Ure se vrátil do Severní Ameriky v létě 2018 na společné turné s Paulem Youngem s názvem "The Soundtrack Of Your Life Tour". V roce 2019 Ure pokračoval v turné s The Band Electronica na "The 1980 Tour" ve složení Russell Field, Cole Stacey a Joseph O'Keefe, během kterého vystoupili s albem Ultravox "Vienna" v plném rozsahu a uvedli také hlavní body z debutového alba Visage. Dne 27. září 2019 vydala společnost Chrysalis Records "Soundtrack 1978-2019", kolekci 32 písní, která zahrnuje čtyři desetiletí bohaté a rozmanité kariéry Midge Ure. V srpnu 2020 vytvořil Ure svůj "Backstage Lockdown Club" s akustickými písněmi v přímém přenosu a relacemi Q&A pro členy na webu Patreon. Ure také přizval další umělce, včetně Marka Kinga, Glenna Gregoryho, Howarda Jonese, Nika Kershawa a Clare Grogan. V srpnu 2020 Ure přispěl na ReMission International, předělávkou Wayne Husseynovy skladby "Tower Of Strength" s názvem "TOS 2020", na pomoc charitám COVID-19 po celém světě. Od 4. ledna 2021 hostoval Ure v Scala Radio na jejich show The Space.

Vinny Burns (rodným jménem Vincent Burns) (Narozen 4. dubna 1965, Oldham, Lancashire, England, UK) Guitars Vinny Burns je anglický hard rockový kytarista a producent, ale také fotograf, který je nejznámější svou prací s kapelami Dare, Ten a Bob Catley. Byl také členem Asia (1992-1993), Ultravox, Hugo, Dare, FM, Freeloaders, The Ladder, Ten, Three Lions, Phoenix Down a svého vlastního projektu Burns Blue se Samem Bluem. V poslední době žije v Ashby-de-la Zouch, North West, Leicestershire, England. Působí jako producent a vlastní nahrávací studio "The Viper Room". Poslední album, které produkoval, bylo debutové album rockové kapely The Beautiful Sleazy "All Fired Up". Burns začal s kytarou kolem 9 let. Byl inspirován kapelami jako Nazareth, Lynyrd Skynyrd, UFO, Rush, Thin Lizzy a Van Halen a brzy působil v různých kapelách. V roce 1983 byl osloven majitelem studia Pennine Studios Vinny Burnsem a bylo to krátce předtím, než dostal svou první studiovou práci. Vedle své studiové práce v Pennine Studios působil na živém okruhu a hrál v různých místních kapelách. V roce 1985 se seznámil s Darrenem Whartonem, který právě opustil Thin Lizzy a hledal kytaristu pro založení kapely. Brzy poté začali pracovat na ukázkách písní, které nakonec skončily na prvním albu skupiny. Kapela pojmenovaná Dare byla úplná, když získali služby basisty Martina "Shelleye" Sheltona, bubeníka Eda Strattona (následně Jima Rosse) a hráče na klávesy Marka Simpsona (kterého brzy nahradil Brian Cox). Po téměř ročním koncertování začali pracovat na nových písních a do roku 1987 se upsali labelu A&M Records. První album skupiny "Out Of The Silence" vyšlo na konci roku 1988 a ukázalo se, že je komerčním úspěchem. O dva roky později vydali druhé album "Blood From Stone". V roce 1992 Burns opustil skupinu a brzy poté se připojil ke skupině Asia, kde působil v letech 1992 až 1993. Vinny Burns se poprvé setkal s Garym Hughesem, když byl ještě v Dare, ale spolupracoval s ním až v roce 1994. Byl přiveden, aby položil kytarové party na třetí a čtvrté sólové album Garyho Hughese. Během nahrávání alb se rozhodli proměnit projekt v kapelu a vznikla kapela Ten. Společně vydali šest studiových alb, čtyři EP a jedno živé album. Vinny Burns se také objevil na třetím sólovém albu Garyho Hughese "Precious Ones", na třech Gary Hughesem napsaných sólových albech Boba Catleyho a na prvním albu Huga Valentiho, které opět produkoval Gary Hughes. Na konci roku 2001 Vinny Burns opustil Ten s odvoláním na kreativní rozdíly. V roce 1999 Vinny Burns vydal své první sólové album s názvem "The Journey", které bylo také prvním nahrávkou Vinny Burnse, kde se na vokálech podílel Sam Blue. Spolupráce s Bluem pokračovala poté, co Burns opustil Ten, když v roce 2003 založili kapelu Burns Blue a vydali album "What If". V roce 2008 se Burns znovu připojil k Darrenu Whartonovi v Dare. Burns se také objevil na dalších projektech, jako je od Steve Overlanda The Ladder a Shining Line. Byl také uveden na prvním sólovém albu Geda Rylandse s názvem "Dreamworld", které vyšlo v březnu 2013 prostřednictvím Escape Music. V roce 2014 spolupracoval s Three Lions na albu "Three Lions".

(rodným jménem Simon Blewitt, také Sam Blewitt) (Narozen 1959, Newcastle upon Tyne, England, UK) Lead Vocals Sam je britský hardrockový zpěvák a skladatel. Je znám z působení v mnoha kapelách jako jsou Axis, Burns Blue (2003), Emerson (1983), GTS (1995-1996), Paul Samson's Empire (1994), Ultravox (1994-1996), Ya Ya (1988), The Streets, Sir Dizzee Rascal, LA Secrets, California Screamin' a The Project band. Sam působí ve Velké Británii a Evropě jako studiový zpěvák, vystupuje a spolupracuje s mnoha umělci včetně The Streets, Dizzee Rascal, Braund Reynolds, The Young Punx, Phonat, Urban Myth, Avicci, Otto Knows, Madness. Také pracoval jako umělecký manažer v Plan C Management s Christianem Ulf-Hansenem. Mezi umělce této společnosti patřil písničkář Tobias Fröberg (Švédsko) a Kathryn Williams. Začínal jako zpěvák v rockové kapele z Newcastlu, po několika letech byl zlákan a přestěhoval se do Londýna, kde vydal několik koncertních alb, poté začal pracovat jako studiový zpěvák. V 80. letech zpíval s kapelami Emerson (jeden singl u Neat Records), LA Secrets, Paul Samson's Empire, Ya Ya, s nimiž vydal v roce 1988 jedno album u WEA/Warner Bros. V roce 1993 byl požádán, aby se připojil k nové inkarnaci Ultravox vedené Billym Currie, dalšími členy byli Vinny Burns, Tony Holmes a Gary Williams. Poté, co na některých vystoupeních vystřídal předchozího zpěváka, byl Blue požádán o připojení. Spolu s Curriem a Burnsem napsal album "Ingenuity". Bylo vydáno další živé album. Blue poté spolupracoval na sólovém albu Vinnyho Burnse "The Journey" s Burnsem a Garym Hughesem. Další spoluprací s Burnsem bylo album Burns Blue "What If" s Peteem Juppem a Bobem Skeatem. Pravděpodobně jeho nejznámější dílo "The Streets" uvedené pod jménem Sam Blewitt s Top singlem "Dry Your Eyes". Vstoupil také do britského finále soutěže Eurovision Song Contest v roce 1996 jako součást dua Esseness s písní "I Never Knew" a v roce 1997 jako sólový umělec s písní "For The Life You Don't Yet Know", obě zahrnovali představení v hlavním vysílacím čase na BBC One. Předtím se dostal na Eurovision Song Contest z roku 1990 jako doprovodný zpěvák Emmy, která zpívala "Give A Little Love Back To The World". Jednoho dne mu zavolal z čista jasna skladatel a hudební producent Robert Hartshorn a řekl, že pro něj může mít zajímavý projekt. Vysvětlil mu, že se jedná o Thomas the Tank Engin. Zpočátku to byl jednorázový speciál (Go Go Thomas), takže mohli udělat hudbu trochu modernější. Byla to velká zábava s ním spolupracovat. V roce 2006 se Blue dostala do Top 40 v britském žebříčku singlů s verzí motivu Baywatch od Naughty Boy/Phat Beach "I'll be Ready". Zpíval také na nahrávce u Tsunami Relief Record pro Mike Reada a producenta Steva Levina. Mezi jeho nedávné počiny a vystoupení patří filmy Thomas Tank Engine, Hero of the Rails (2010), Day of the Diesel's (2011) a Blue Mountain Mystery (2012), nebo TV seriál, v němž zpíval závěrečné titulky, napsané Robertem Hartshornem. Blue byl také doprovodným zpěvákem tematické hudby pro TV seriál BBC New Tricks a doprovázel Dennise Watermana. Objevil se také jako sólový a doprovodný zpěvák Dizzee Rascala, a to jak v pořadu "Later... with Jools Holland" a Hootenany Show 2009, v roce 2009 také na BBC Electric Prom v Roundhouse London. Jeho práce s Dizzee Rascalem pokračovala na dalších festivalech včetně Glastonbury, Reading & Leeds, Bestival a koncertní vystoupení v roce 2010, kde představil píseň "Fix up Look Sharp". Mezi jeho další práce patřil zpěv a doprovod pro Phonat a Vanessu Amorosi v červnu 2010. V roce 2011 pracoval Blue jako hlasový kouč na BBC Introducingand s několika umělci. Spolupracoval také s The Bays, kteří používali své nahrané vokály pro některá ze svých živých vystoupení. Mezi další vystoupení patřil sólový a doprovodné vokál v coveru Urbana Mytha z "Africa" v 2010/2011 a na remixu Lauren Simecy z Roxanne v roce 2010. Zpíval také v "Get Down" v nahrávce Amplify Dot na "Get Down" (2012). Spolupracoval s Madness na promo singlu "How Can I Tell You" jako doprovodný zpěvák v roce 2013. Také si zazpíval s Otto Knowsem na singlu "Million Voices". Jako doprovodný zpěvák u Avicci vydali "Fade Into Darkness". V roce 2014 Blue zpíval na festivalu Rock'n Horsepower Festival s Kenney Jones & Friends v Hurtwood Parku v Surrey pro charitu Prostate Cancer UK. Měl také tu čest zpívat písně Small Faces s kapelou. Odezpíval také "Nights In White Satin" s Johnem Lodgeem z Moody Blues. Na pódiu byli mimo jiné The Who, Jeff Beck, Alvin Stardust, John Parr, Nick Kershaw, Mick Hucknall. Akce se opakovals v roce 2015 poté, co pro charitu získala značnou částku. Blue stále zpívá se svou kapelou California Screaming, kterou založil s dlouholetým přítelem a kytaristou Jamesem Nisbetem. Členy kapely jsou Alex Toff/Andy Treacy na bicí, Carl Holt/Joe Holweger na basu, Anthony Clark/Mike Bramwell na klávesy a Mim Gray/Nadie Keating na vokály.

Tony Holmes (Narozen ***) Drums, Percussion Tony je britský hudebník a hráč na bicí a perkuze. Tony se seznámil a pracoval s Royem Sudanem na jednom ze svých raných původních projektů písní a kapel. Na počátku 90. let nahradil Dylana Howeho (syna Steva Howea z Yes) jako bubeníka kapely Fast Freddie's Fingertips a připojil se k sestavě průkopníkům new romantic v polovině 90. let Ultravox, s nimiž nahrál dvě alba s rozsáhlou podporou na britském a evropských festivalových turné, včetně mnoha TV vystoupení. Následně Tony bubnoval pro nespočet tribut kapel. V poslední době Tony spolupracoval s Robinem a Julianem Scottem z pop skupiny M na původním materiálu alba, než se znovu spojil s Royem.

Gary Williams (Narozen 24. září 1963, Horsham, West Sussex, England, UK) Bass Gary je britský hudebník a hráč na basovou kytaru. Je znám hlavně z působení v kapelách Ultravox, M&G Slam a Supersonic 70s Show. V poslední době žije v Southwater. Gary začal hrát na basu již v útlém věku 11 let pod vedením svého otce Briana Williamse, který byl tehdy velmi uznávaným kytaristou na steel pedálové seance a představení, takže jeho první koncerty byly v různých country kapelách jeho otce. Školu navštěvoval v Oakmeeds. Mezi další rané hudební počiny patří cover skupina Shadows už ve 13 letech. Poté hrál pro různé originální a cover kapely včetně u Stiff Records zapsaného počinu Fast Freddie's Fingertips a Acid Jazz funkové kapely Peachstone. Následně se připojil k Ultravox v roce 1993. Nahrál s nimi dvě alba a získal 3 leté zkušeností s cestováním po celé Evropě a Velké Británii. V roce 1999 působil v duu M&G Slam spolu s Marcelem Kriegem, když společně vydali singl "I Got Time" (1999). Následně Gary stále spolupracoval s různými umělci a kapelami, plus nahrávání a práce na volné noze. Alba nahrával s umělci jako jsou Dannii Minogu, Luciana, Janey Bombshell, Savage Garden a Bananarama. Živě vystupoval mimo jiné s Peachstone, Ultravox a Boogie Wonderland. V poslední době vystupuje s Timem Vine (jako "Plastic Elvis"), Alexis Raven, jako člen kapel Noon a Into The Blue a s Roy Sudanem.

Neal Wilkinson (Narozen ***) Drums, Percussion Neal je britský bubeník, který vede mistrovské kurzy na Drumtech, bubenické škole v Londýně (UK), a dělá spoustu studiových prací. Zájem o hru na bicí jej provázel od mládí. Když mu bylo asi sedm let, hrával na bicí a máma s tátou jej vzali na jedno z představení jeho strýce, který byl bubeníkem. Na poslední část koncertu si jej strýc posadil na klín a bubnobval s ním. Jeho první bicí dostal od táty. Během dovolené v letovisku v Margate byla soutěž dětských talentů. Hrál na bubny možná šest měsíců a z nějakého důvodu jsem se rozhodl a zúčastnit se jí. Po soutěži přišel k jeho jeden pán a řekl: "Myslím, že váš syn je dobrý!". Dal jeho otci svoji vizitku a ukázalo se, že to byl Chris Hayes, novinář časopisu Melody Maker, který byl v 60. a 70. letech jedním z hlavních hudebních magazínu ve Velké Británii. Nealův otec mu zavolal a Chris řekl, že za syna zaplatí šest lekcí s Maxem Abramsem. Max byl tehdy učitelem go-to drum, a tak na lekce cestoval z Coventry do Londýna, aby zjistil, zda to stojí za to, se učit. V té době mu bylo teprve osm, ale nakonec chodil na Maxovy lekce osm let. V 11 letech začal hrát v kabaret v jeho rodném městě dvakrát za týden. Když bylo Nealovi asi 15, poslal Max tátovi dopis s vysvětlením, že jej přeškolí na studiového bubeníka. Dělal to, dokud nedokončil školu ve věku 16 let, poté se několik let vydal obvyklou cestou hraní pro Big Bandy v rekreačních střediscích. To jej přivedlo i k hraní na výletní lodi Queen Elizabeth II, kde byl bubeníkem jednoho Big Bandu. Když mu bylo 18, skončil na světové plavbě. Na lodi z Londýna byla spousta neuvěřitelných hudebníků, kteří se jej snažili přesvědčit, aby se tam také přestěhoval. Po příchodu do Londýna se dostal do popředí bicí automat, tehdy ve studiích se seznámil s LinnDrum. V 19 letech měl úžasnou příležitost hrát s Dickem Morrisseyem a Jimem Mullenem (skupina Morrissey Mullen), která trvala 10 let. Koncem 70. let, když byli Stuff v Japonsku, se postarali o Stuff v New Yorku a přivedli ten R'n’B gospel vibe zpět do Londýna. Tehdy se toho tolik naučil z hraní s těmi kluky, zejména o rytmech, groove i dynamice. Od poloviny 80. let je studiovým hudebníkem první volby a má pevné místo na britské studiové scéně, která jej brzy viděla pracovat na obou stranách Atlantiku. Jeho žena je Američanka. V roce 1992 se vzali v Kalifornii, rozloučila se s rodinou a v prosinci roku 1992 byli připraveni přestěhovat se do Anglie. V lednu 1993 byli zpět v Kalifornii, protože zkoušel s Veronique Sanson. Na koncert dostal doporučení, ale nebyl jsem si úplně jistý, jestli chci jet na turné do Francie na tak dlouho, protože měl více nahrávání v Londýně. Zeptal se, kdo je v kapele, a první jméno, které se objevilo, bylo Leland Sklar, takže okamžitě řekl ano. Lee a Neil jezdili na turné s Veronique asi 15 let a stali jsme se opravdu dobrými přáteli. Když se narodil jejich první syn, rozhodli se zůstat v Los Angeles. Bylo to skvělé, udělal tam spoustu práce. Například Gregg Bissonette nemohl udělat poslední sérii televizního seriálu "Friends", tak pro celou sérii zahrál všechny malé party. Občas odjel i do Nashvillu s Lelandem na nějakou práci a udělal dokonce celou sezónu s American Idol se smetanou hudebníků z LA session. Po několika rušných letech v Los Angeles se Wilkinson vydal zpět do Anglie, kde se vrátil přímo na místní nahrávací scénu, pracoval ve West End a objevil se na turné s jedním ze svých oblíbených umělců Jamesem Morrisonem. Jeho cit, zvuk a schopnost hrát mnoho různých hudebních stylů vedly k nahrávání a turné s velmi různorodou skupinou umělců, včetně Van Morrisona, Jamese Morrisona, Paula McCartneyho, Raye Charlese, Annie Lennoxové, Joan Armatrading, Beverley Craven, Barefoot Servants (s Lelandem Sklarem), Gang of Four, Ultravox, Mike and the Mechanics, Everything But the Girl, Gil Evans, Michel Legrand, Elmer Bernstein. Objevil se také v TV pořadech American Idol, Friends, X-Factor, ve filmech Star Wars - Return of Jedi, Looking for Eric, Man Down a v londýnské show "Hair" nebo Carole King show "Beautiful". V průběhu let Neal hrál nejen s umělci jako James Morrison, Paul McCartney, Ray Charles, Mike and the Mechanics, Van Morrison, Annie Lennox, Michael Ball a Leona Lewis (abychom jmenovali alespoň některé), ale pracoval také v televizních pořadech jako American Idol, X-Factor, Friends a nahrané bicí pro nespočet filmových soundtracků.

Tony Fenelle (rodné jméno Anthony Raymond Fennell) (Narozen 16. listopadu 1963, Birmingham, West Midlands, England, UK) Lead Vocals, Guitars Tony Fenelle je britský hudebník, spisovatel a producent. V letech 1992 až 1994 byl sólovým zpěvákem, textařem a členem skupiny Ultravox. Je uznávaným spisovatelem a producentem hudby pro televizi. Působil také v kapelách Big Noise a Enuff Z'nuff. Podepsal smlouvy o vydávání a nahrávání s Warner Brothers, Atlantic, EMI a BMG. Mezi jeho filmové a TV počiny patří Disney, Nickelodeon, Viacom, HBO, PBS a Syfy a také národní reklamy pro Dodge, Mattel a General Mills. Fennell se narodil v Birminghamu a hudbě se začal věnovat počátkem 80. let, kdy podepsal svoji první vydavatelskou smlouvu s Warner/Chappell Music. Jeho Mr. President podepsala smlouvu s Atlantic Records. Během této doby byl Fennell také basistou Edwina Starra. V roce 1985 změnila skupina název na Big Noise a vydala album "Bang", které produkoval Elliot Wolfe (Paula Abdul). Koncertoval pak hodně po celé Velké Británii a Evropě, včetně hraní s Jamesem Brownem. Poté, co se koncem 80. let natrvalo přestěhoval do USA, napsal Fennell spolu s Davidem Frankem (The System) skladbu "If You Believe“ pro platinové album "Voices" soulového zpěváka Kennyho Thomase z roku 1991. V roce 1992 se Fennell stal zpěvákem britské kapely Ultravox a podepsal smlouvu s EMI. Je spoluautorem a nahrál EP "Vienna 92" a album "Revelation", které bylo v roce 2002 znovu vydáno jako "The Great Outdoors". V roce 1995 Fennell podepsal publikační smlouvu s japonskou společností Avex. Pro Avex byl Fennell spoluautorem hudby pro film Within the Rock (Gary Tunnicliffe) pro kanál Syfy. Spolu s Rodem Gammonsem (Liberty X) a Bobem Khozourim (Eternal) spoluautorem dvou písní pro album Jaka Grahama "Hold On" a další pro následující album "Real Life". V letech 1996-1997 založil Fennell kapelu Luxx s Angličanem Ianem Hattonem (Bonham, The Honeydrippers) a podepsal smlouvu s Push/BMG. Kapela pokračovala v nahrávání dvou alb "Luxx" a "Hyrdroponic" a pak čtyři roky koncertovala po USA. Na začátku nového tisíciletí psal a nahrával písně pro Bear In The Big Blue House (Disney), Little Bill (CBS), Out Of The Box (Nickelodeon), Gullah Gullah Island (Nickelodeon), Cyberchase (PBS), Scrubs (ABC ) a Nash Bridges (CBS). V roce 2004 podepsal smlouvu se Zest Music jako interní autor a producent ve spolupráci s generálním ředitelem Stevem Weltmanem (Chrysalis, Hit and Run Music). Pro Zest Fennell psal a produkoval s Richardem Evansem (Peter Gabriel) a spoluautorem a producentem alba "Night Racing" pro Taru Chinn. Fennell a Chinn pokračovali v turné po Austrálii, aby propagovali album "Night Racing". V roce 2009 Fennell napsal a produkoval písně a hudební doprovod pro film King Of The Avenue (Ving Rhames). V roce 2010 spolu s Alexem Smithem (James Morrison) a Karen Louise Barrowor Scarlette Fever napsali "Crash And Burn" a "Black And White". "Crash And Burn" hodně objevovala na B-List BBC Radio 2 a remix Jasona Nevinsa dosáhl čísla #2 v žebříčku Music Week Commercial Pop Club Chart. Také se dostal do první desítky Billboard Breakout Club Charts v USA. V letech 2013 až 2014 Fennell napsal a koprodukoval s Jasonem Silverem (Mark Ronson) album "Bring It Back" pro zpěvačku Brendu Edwards (We Will Rock You/The X Factor). Psal a produkoval spolu s baskytaristou Chipem Z'nuffem a kapelou Enuff Z'nuff a pro poslední nahrávku kapely "Covered In Gold" produkoval dvě písně. Fennell je v současné době spoluzakladatelem a spolumajitelem společnosti Musations, která vydala aplikaci pro sociální média a hudbu Musations v červenci 2014. Tato aplikace se následně umístila na 3. místě v bezplatném stahování hudby z Apple AppStore.

Robin Simon (celým jménem Robert Simon) (Narozen 12. července 1956, Halifax, West Yorkshire, England, UK) Guitars, Backing Vocals Robin Simon je britský kytarista, který jen nejznámější jako člen kapely Ultravox. Působil také v kapelách Magazine a Visage, AjantaMusic, Humania, John Foxx And The Maths a Neo. Robert "Robin" Simon je bratrem bubeníka Paula, s nímž hrál v Neo na konci 70. let, než pokračoval ve hraní s Ultravox a Magazine. Robin Simon začal hrát na kytaru v kapele Kandahar v Halifaxu ve státě West Yorkshire na počátku 70. let minulého století. Hrál na kytaru také v mnoha místních kapelách založených v Halifaxu počátkem a v polovině 70. let. Mezi tyto skupiny patřily Halifax Collective, v níž působila řadu dospívajících hudebníků, spisovatelů a umělců, včetně Jana Cyrka, Andy Jonese, Chrise Marshalla, Robova bratra Paula a budoucího člena Ultravox Billy Currieho. V té době se také seznámil a zajamoval si s budoucím hráčem na klávesy Ultravox Billym Currie. Poté, co v 17 letech opustil svůj rodný dům, kvůli své zemřelé matce, žil na venkově poblíž Hebden Bridge v západním Yorkshiru. Se svým bratrem hrajícím na bicí tam vytvořil novou kapelu. Díky přidávání melodií do reklam upoutali pozornost americké soulové pěvecké hvězdy Limmie Snell. Poté, co několik měsíců úspěšně doprovázeli zpěváka, se Limmie vrátil do Londýna. Robin se také přestěhoval v roce 1975 do Londýna a po dalším záskoku s Limmie, když zůstal na periférii Londýna, se přestěhoval do squatu na Stansfeild Road v jižním Londýně, blízko rodiště Davida Bowieho. Později se připojil k punk-popové kapele, v jejímž čele stál newyorský zpěvák, skladatel, kytarista Ian North, nazvaný Ians Radio, ačkoli North později v roce 1976 změnil její jméno na Neo. Kapela také zahrnovala jeho bratra Paula Richarda Simona, který se také přestěhoval do Londýna počátkem roku 1976, a bývalého basistu Sparks Martina Gordona. Neo byli jednou z kapel na vznikající londýnské punkové, new wave živé scény. Vystupovali na albu "Live At The Vortex" a později několikrát podporovali Ultravox v klubu Marquee v Londýně, než Robinovi nabídli místo kytaristy v Ultravox. Simon se připojil k Ultravox, kde v roce 1977 nahradil Stevie Shearse, čímž kapele přinesl vícerozměrný zvuk. Bylo to způsobeno jeho průkopnickým použitím zvuku kytarových multi-efekt pedálů, včetně zesilovače kytarového monitoru s tremolo efektem. Časované echo ve skladbě "Slow Motion", k tomu Chorus, Flanger, fuzz, wah-wah, delay a kompresorové pedály vytvořily v té době jedinečný kytarový zvuk. Je spoluautorem singlu "Slow Motion" z jejich třetího alba "Systems Of Romance" z roku 1978, jediného oficiálního hitu původní řady Ultravox. Kromě nahrání všech kytary na "Systems Of Romance" je Simon koprodukoval s kapelou, Conny Plankem (ze slavných Kraftwerk) a Dave Hutchinsem. Propagoval také použití syntezátorů, které byly uvedeny do pedálu kytarových efektů, ještě před odezvou Gary Numana s touto technikou, zejména ve skladbě "Quiet Men", která používala fuzz Big Muff prostřednictvím reproduktoru autorádia. Také propagoval použití multi-efektů pro kytaru na "Systems Of Romance" k vytvoření raného typu grunge zvuku pomocí Electro Harmonix a MXR efektových pedálu, jako je Big Muff fuzz, paměť man delay echo, kompresor, wah-wah a flanger plus tremolo zesilovač. Na začátku roku 1979, po americkém turné s kapelou a už ne pod Island Records, který je navzdory zvýšenému prodeji a kladným recenzím opustil, odešel z kapely John Foxx Ultravox. Simon odešel o několik měsíců později. Cítil, že bez Johna Foxxe, který založil a pojmenoval kapelu a byl jejím hlavním skladatelem, by nový zpěvák mohl způsobit, že kapela ztratí svou integritu. Během turné po USA se Simon seznámil s Grace Weisbard a o tři měsíce později se vrátil do New Yorku, aby se s ní dne 25. dubna 1979 oženil. Rok žil na Coney Island v New Yorku a mimo jiné se zabýval místní elektro post-punkovou kapelou The Futants spolu s klávesistou Martinem Fischerem. Grace Simon (rozená Weisbard) se s ním během svého působení v Magazine přestěhovala do Anglie, než se znovu vrátila do New Yorku. Po návratu do Velké Británie nastoupil Simon v roce 1980 do kapely Magazine a nahradil Johna McGeocha. Po turné Magazine po Spojených státech, Austrálii a Novém Zélandu a pozdějším jejich živém vystoupení ve filmu "Urgh! A Music War" a v německé TV show Rockpalast, hrál na několika raných nahrávkách ve studiu Manor pro album, z něhož se mělo stát "Magic, Murder And The Weather". Napsal píseň "So Lucky" z tohoto alba, ale není uveden jako autor poté, co prodal kapele svá práva k písni při jeho odchodu. Znovu nahrával s Johnem Foxxem na albu "The Garden". Zahrál si v písni "Saddest Quay", kterou vydal v roce 2009 člen Magazine a hráč na klávesy Dave Formule na sólovém albu "Satellite Sweetheart". Simon následně přispěl na Foxxova sólová alba "The Garden" (1981), "The Golden Section" (1983) a "In Mysterious Ways" (1985). Vystupoval také na pódiu během jeho turné v roce 1983 a na speciálním vystoupení John Foxx & the Maths v londýnském Roundhouse v roce 2010. V roce 2012 se připojil také ke kapele Visage, s nimiž v roce 2013 nahrál album "Hearts And Knives". Ultravox pokračoval k většímu úspěchu se zpěvákem Midge Urem, který stál v čele kapely. Když ale Ure opustil skupinu v roce 1988, Billy Currie vytvořil novou kapelu, která později zahrnovala i Simona. S použitím raného jména Uvox ve fázi zkoušek, později začali používat název Humania. Následovaly živé koncerty v londýnském klubu Marquee a na dalších místech, ačkoli Currie později odešel od projektu k reformované sestavě Ultravox. Kapela měla krátké trvání a Currie následně vytvořil další inkarnaci Ultravox bez Simona. Simon během své sólové kariéry spolupracoval také s bývalým frontmanem Ultravox Johnem Foxxem.

2012 Brill!ant 1994 Ingenuity 1993 Revelation 1986 U-Vox 1984 Lament 1982 Quartet 1981 Rage in Eden 1980 Vienna 1978 Systems Of Romance 1977 Ha!-Ha!-Ha! 1977 Ultravox!

2021 Live At The Rainbow 1977 2010 Return To Eden: Live At The Roundhouse 1995 Future Picture - Live 1992 BBC Radio 1 Live In Concert 1981 1983 Monument The Soundtrack 2011 Essential 2005 The New Frontier 1999 The Island Years 1998 Extended Ultravox 1997 Dancing With Tears In My Eyes 1994 Rare 2 1993 Rare 1 1993 If I Was: The Very Best Of Midge Ure & Ultravox 1993 Slow Motion 1984 The Collection 1979 Three Into One

Skupina: Chris Cross - Bass Guitar, Synthesizer Warren Cann - Drums Billy Currie - Piano, Violin, Synthesizer Midge Ure - Vocals, Guitar, Synthesizer Hosté:	Brill!ant Vyšlo 2012, Chrysalis, 5099962397520, 6239752 (Europe) Seznam skladeb: 01. Live (4:12) 02. Flow (4:24) 03. Brilliant (4:22) 04. Change (4:31) 05. Rise (4:05) 06. Remembering (3:43) 07. Hello (5:40) 08. One (4:43) 09. Fall (4:08) 10. Lie (4:36) 11. Satellite (3:59) 12. Contact (4:31) Total Time: (52:54) Producer, Mixed: Stephen Lipson, Ultravox Engineer: Tom Weir Mastered: Mazen Murad Design: Darren Evans
Skupina: Billy Currie - Keyboards, Viola Mick Mullins - Backing Vocals Gary Williams - Bass Tony Holmes - Drums Vinny Burns - Guitar Sam Blue - Vocals Hosté:	Ingenuity Vyšlo 1994, Intercord, INT 845.232, 7243 8 22469 2 3 (Europe) Seznam skladeb: 01. Ingenuity (4:43) 02. There Goes A Beautiful World (4:10) 03. Give It All Back (4:21) 04. Future Picture Forever (4:16) 05. The Silent Cries (4:14) 06. Distance (3:51) 07. Ideals (4:12) 08. Who'll Save You (6:36) 09. A Way Out. A Way Through (4:07) 10. Majestic (4:18) Total Time: (44:48) Written-By: Ultravox Producer: Charlie Francis, Billy Currie
Skupina: Hosté:	Revelation Vyšlo 1993, Deutsche Schallplatten Berlin, DSB 3098-2 (Europe) 1993, DSB France, DSB 3098-2 (France) Seznam skladeb: 01. I Am Alive (4:56) 02. Revelation (4:04) 03. Systems Of Love (4:32) 04. Perfecting The Art Of Common Ground (5:17) 05. The Great Outdoors (4:12) 06. The Closer I Get To You (4:13) 07. No Turning Back (4:21) 08. True Believer (4:56) 09. Unified (4:27) 10. The New Frontier (4:43) Total Time: (45:41)
Skupina: Chris Cross - Bass, Synthesizer, Backing Vocals Billy Currie - Keyboards, Violin, Synthesizer Midge Ure - Guitars, Lead Vocals Hosté: Mark Brzezicki - Drums Beggar & Co Horns - Brass (01) Derek Watkins, Gary Barnacle, John Thirkell, Pete Thoms - Brass (04) Carol Kenyon - Backing Vocals (01,04) Kevin Powell - Bass (02) The Chieftains - (09) George Martin - Arranger and Conductor (09)	U-Vox Vyšlo 1986, Chrysalis, CDL 1545 (UK) Seznam skladeb: 01. Same Old Story (4:38) 02. Sweet Surrender (4:34) 03. Dream On (4:47) 04. The Prize (5:37) 05. All Fall Down (5:09) 06. Time to Kill (4:26) 07. Moon Madness (3:28) 08. Follow Your Heart (4:53) 09. All in One Day (5:09) Total Time: (42:49) Bonus tracks on 2000 CD re-release: 10. 3 (B-side of Same Old Story) (4:01) 11. All In One Day (Instrumental) (B-side extra of Same Old Story (12" version)) (6:12) 12. Dreams? (B-side of All Fall Down) (2:32) 13. All Fall Down (Instrumental) (B-side extra of All Fall Down (12" version)) (5:34) 14. Stateless (B-side of All in One Day) (2:51) Producer: Ultravox Engineer, Producer: Conny Plank Engineer: Stuart Barry, Rik Walton, Karl Lever Design: Michael Nash Associates
Skupina: Warren Cann - drums, electronic percussion, backing vocals Chris Cross - Bass, synthesizer, backing vocals Billy Currie - keyboards, violin Midge Ure - guitar, lead vocals Hosté: Mae McKenna - Gaelic Vocals (05) Amanda Woods, Jacky Woods, Margaret Roseberry, Robert Woollard - String Quartet (06) Shirley Roden, Debi Doss - Backing Vocals (08)	Lament Vyšlo 6. dubna 1984, Chrysalis, CDL 1459 (UK) Seznam skladeb: 01. White China (3:50) 02. One Small Day (4:30) 03. Dancing With Tears In My Eyes (4:39) 04. Lament (4:40) 05. Man Of Two Worlds (4:27) 06. Heart Of The Country (5:05) 07. When The Time Comes (4:56) 08. A Friend I Call Desire (5:09) Total Time: (37:16) Producer: Ultravox Engineer: Rik Walton, John Hudson Design: Peter Saville Associates
Skupina: Warren Cann - Drums, Backing Vocals Billy Currie - Keyboards, Violin Chris Cross - Bass, Synthesizer, Backing Vocals Midge Ure - Guitars, Lead Vocals Hosté:	Quartet Vyšlo 18. října 1982, Chrysalis, CDL 1394 (UK) Seznam skladeb: 01. Reap The Wild Wind (3:47) 02. Serenade (5:02) 03. Mine For Life (4:44) 04. Hymn (5:45) 05. Visions In Blue (4:37) 06. When The Scream Subsides (4:16) 07. We Came To Dance (4:12) 08. Cut And Run (4:16) 09. The Song (We Go) (3:54) Total Time: (40:33) Recorded on 1982 at AIR Studios, London and Montserrat Producer: George Martin Engineer: Geoff Emerick Assistance: Jon Jacobs Lacquer Cut: Noel Summerville Recording and Mixing: Mark Freegard "Break Your Back" at Wessex Studios Cover Design: Peter Saville Illustration: Bill Philpot, Ken Kennedy
Skupina: Warren Cann - Drums, Electronic Percussion, Vocals, Lead Vocals (11) Chris Cross - Bass, Synthesizers, Vocals, Guitars (11) Midge Ure - Lead Vocals, Guitars, Synthesizers (except 11) Billy Currie - Synthesizers, Piano, Violin, Viola Hosté:	Rage In Eden Vyšlo 11. září 1981, Chrysalis, CDL 1338 (UK) Seznam skladeb: 01. The Voice (5:53) 02. We Stand Alone (5:30) 03. Rage In Eden (4:02) 04. I Remember (Death In The Afternoon) (4:56) 05. The Thin Wall (5:33) 06. Stranger Within (7:18) 07. Accent On Youth (4:40) 08. The Ascent (2:00) 09. Your Name (Has Slipped My Mind Again) (4:38) Total Time: (44:30) Bonus tracks: 10. I Never Wanted To Begin (3:31) 11. Paths And Angles (4:19) 12. I Never Wanted to Begin (Extended Version) (6:17) Producer: Ultravox Co-producer, Engineer: Conny Plank Lacquer Cut: John Hudson Management: Morrison O'Donnell Limited Original Sleeve Design: Peter Saville Associates Artwork: Claus Hansmann, Hervé Morvan
Skupina: Chris Cross - Bass, Synthesizer, Vocals Warren Cann - Drums, Percussion, Vocals Midge Ure - Lead Vocals, Guitar, Synthesizer Billy Currie - Synthesizer, Piano, Violin, Viola Hosté:	Vienna Vyšlo 1980, Chrysalis, CHR 1296 (UK) Seznam skladeb: 01. Astradyne (7:07) 02. New Europeans (4:00) 03. Private Lives (4:06) 04. Passing Strangers (3:49) 05. Sleepwalk (3:10) 06. Mr. X (6:33) 07. Western Promise (5:44) 08. Vienna (4:52) 09. All Stood Still (4:23) Total Time: (43:44) Recorded on February 1980 at RAK Studios, London, England Management: Morrison O'Donnell Limited Producer: Conny Plank, Ultravox Design: Glenn Travis Photography: Brian Griffin
Skupina: Chris Cross - Bass, Synthesizer, Voice Robin Simon - Guitar, Voice Warren Cann - Drums, Drum Machine, Voice Billy Currie - Keyboards, Violin John Foxx - Voice, Sleeve Hosté:	Systems Of Romance Vyšlo 8. září 1978, Island Records, ILPS 9555 (UK) Seznam skladeb: 01. Slow Motion (Warren Cann, Chris Cross, Billy Currie, John Foxx, Robin Simon) (3:29) 02. I Can't Stay Long (Cann, Cross, Currie, Foxx, Simon) (4:16) 03. Someone Else's Clothes (Currie, Foxx) (4:25) 04. Blue Light (Cann, Cross, Currie, Foxx, Simon)(3:09) 05. Some of Them (Currie, Foxx) (2:29) 06. Quiet Men (Cross, Currie, Foxx) (4:08) 07. Dislocation (Currie, Foxx) (2:55) 08. Maximum Acceleration (Foxx) (3:53) 09. When You Walk Through Me (Currie, Foxx, Simon) (4:15) 10. Just for a Moment (Currie, Foxx) (3:10) Total Time: (36:09) 2006 reissue bonus tracks: 11. Cross Fade (Cann, Cross, Currie, Foxx) (2:53) 12. Quiet Men (Full Version) (Cross, Currie, Foxx) (3:55) Recorded on 1978 at Conny's Studio in Cologne, West Germany Producer: Ultravox Engineer, Producer: Conny Plank, Dave Hutchins Design: Bloomfield/Travis Photography: Adrian Boot Sleeve: John Foxx
Skupina: Chris Cross - Bass, Vocals Warren Cann - Drums, Vocals Stevie Shears - Guitars Billy Currie - Violin, Keyboards, Synthesizer John Foxx - Vocals Hosté: C.C. (Gloria Mundi) - Saxophone (11)	Ha!-Ha!-Ha! Vyšlo 14. října 1977, Island Records, ILPS 9505 (UK) Seznam skladeb: 01. ROckWrok (John Foxx) (3:34) 02. The Frozen Ones (Foxx) (4:07) 03. Fear in the Western World (Cann, Cross, Currie, Foxx, Shears) (4:00) 04. Distant Smile (Currie, Foxx) (5:21) 05. The Man Who Dies Every Day (Cann, Cross, Currie, Foxx, Shears) (4:10) 06. Artificial Life (Currie, Foxx) (4:59) 07. While I'm Still Alive (Foxx) (3:16) 08. Hiroshima Mon Amour (Cann, Currie, Foxx) (5:13) Total Time: (31:40) 2006 reissue bonus tracks: 09. Young Savage (Cann, Cross, Currie, Foxx, Shears) (2:56) 10. The Man Who Dies Every Day (Remix) (Cann, Cross, Currie, Foxx, Shears) (4:15) 11. Hiroshima Mon Amour (Alternative Version) (Cann, Currie, Foxx) (4:54) 12. Quirks" Cann, Cross, Currie, Foxx, Shears) (1:40) 13. The Man Who Dies Every Day (Live) (Cann, Cross, Currie, Foxx, Shears) (4:15) 14. Young Savage (Live) (Cann, Cross, Currie, Foxx, Shears) (3:25) Give-away single with first 10000 LPs: 15. Quirks (Cann, Cross, Currie, Foxx, Shears) (1:40) 16. Modern Love (Cann, Cross, Currie, Foxx, Shears) (2:31) Recorded on May-June 1977 Producer: Ultravox Engineer, Producer: Steve Lillywhite Lacquer Cut: Porky Mastered: Doug Sax, George Peckham Plated: Eddy Gorecki Design: Bloomfield/Travis Sleeve: Dennis Leigh
Skupina: Warren Cann - Drums, Backing Vocals Chris Cross - Bass, Backing Vocals John Foxx - Lead Vocals, Acoustic Guitar (04), Harmonica (01) Billy Currie - Keyboards, Violin Stevie Shears - Guitars Hosté:	Ultravox! Vyšlo 25. února 1977, Island Records, ILPS 9449 (UK) Seznam skladeb: 01. Saturday Night In The City Of The Dead (John Foxx) (2:35) 02. Life At Rainbow's End (For All The Tax Exiles On Main Street) (Foxx) (3:44) 03. Slip Away (Billy Currie, Foxx) (4:19) 04. I Want To Be A Machine (Currie, Foxx) (7:21) 05. Wide Boys (Foxx) (3:16) 06. Dangerous Rhythm (Cann, Cross, Currie, Foxx, Shears) (4:16) 07. The Lonely Hunter (Foxx) (3:42) 08. The Wild, The Beautiful And The Damned (Cross, Currie, Foxx) (5:50) 09. My Sex (Cross, Currie, Foxx) (3:01) Total Time (38:04) 2006 reissue bonus tracks: 10. Slip Away (Live) (Currie, Fox) (4:12) 11. Modern Love (Live) (Cann, Cross, Currie, Foxx, Shears) (2:31) 12. The Wild, The Beautiful And The Damned (Live) (Cross, Currie, Foxx) (5:18) 13. My Sex (Live) (Cross, Currie, Foxx) (3:05) Recorded on 1976 at Island Studios, Hammersmith, London Producer: Brian Eno, Ultravox!, Steve Lillywhite Assistant Engineer: Terry Barham Lacquer Cut: John Dent Plated: Eddy Gorecki Design: Bloomfield/Travis Sleeve: Dennis Leigh Photography: Gered Mankowitz

Skupina: Warren Cann - Drums Chris Cross - Bass Guitar Steve Shears - Guitars Billy Currie - Keyboards, Violin John Foxx - Vocals, Harmonica Hosté:	Live At The Rainbow 1977 Vyšlo 19. března 2021, Seznam skladeb: 01. I Came Back Here To Meet You (3:27) 02. Modern Love (2:25) 03. Slip Away (3:45) 04. TV Orphans (2:18) 05. I Won't Play Your Game (3:10) 06. Wide Boys (2:45) 07. Satday Night In The City Of The Dead (2:34) 08. The Wild, The Beautiful & The Damned (5:18) 09. Dangerous Rhythm (4:13) Total Time: (30:01) Live At The Rainbow Theatre, London, UK, February 1977 Producer, Recording: Steve Lillywhite
Skupina: Midge Ure - Guitars, Vocals Billy Currie - Keyboards Chris Cross - Bass Warren Cann - Drums Hosté:	Return To Eden: Live At The Roundhouse Vyšlo 2010, Chrysalis, CRVX1011/CRV1011 (UK) Seznam skladeb: 01. Astradyne (7:16) 02. Passing Strangers (5:01) 03. Mr. X (6:59) 04. The Thin Wall (6:20) 05. I Remember (Death In The Afternoon) (5:09) 06. Rage In Eden (4:13) 07. Lament (4:51) 08. One Small Day (4:48) 09. Vienna (5:09) 10. Dancing With Tears In My Eyes (5:25) 11. Hymn (6:32) 12. Sleepwalk (3:53) 13. The Voice (7:18) Total Time: (73:54) Recorded live at The Roundhouse, London Executive-Producer: Chris O'Donnell Engineer, Recording: Tim Summerhayes Mixing: Robbie Bronnimann Design, Art Direction: Darren Richards Photography: Heiko Prigge
Skupina: Gary Williams - Bass Sam Blue - Vocals Tony Holmes - Drums Vinny Burns - Guitar Billy Currie - Keyboards, Viola Hosté:	Future Picture - Live Vyšlo 1995, Receiver Records Limited, RRCD 199 (UK) Seznam skladeb: 01. Dancing With Tears In My Eyes (4:33) 02. Reap The Wild Wind (3:56) 03. All Stood Still (4:23) 04. Slow Motion (5:37) 05. Distance (3:56) 06. The Voice (5:04) 07. Ingenuity (4:49) 08. Ideals (4:14) 09. Vienna (5:05) 10. Give It All Back (4:21) 11. Future Picture Forever (4:11) 12. The Silent Cries (4:16) 13. One Small Day (5:19) 14. Hymn (5:50) 15. Lament (3:57) Total Time: (69:31) Producer, Engineer: Charlie Francis Producer: Billy Currie Edited: David Garland Engineer: Roger Chatterton Design: Phil Rogers Liner Notes: Billy Currie
Skupina: Warren Cann - Drums, Backing Vocals Billy Currie - Keyboards, Violin Chris Cross - Bass, Synthesizer, Backing Vocals Midge Ure - Guitars, Keyboards, Lead Vocals Hosté:	BBC Radio 1 Live In Concert 1981 Vyšlo 1992, Windsong International, WINCD 028 Seznam skladeb: 01. New Europeans (4:10) 02. Passing Strangers (5:12) 03. Mr X (7:04) 04. All Stood Still (4:43) 05. Sleepwalk (3:47) 06. Vienna (5:02) 07. Astradyne (7:10) Total Time: (37:08) All tracks recorded 14th of January 1981 at Paris Theatre, London Composed: B. Currie, C. Cross, M. Ure, W. Cann Producer: Jeff Griffin Sleeve Design: Coles McConnel Design
Skupina: Warren Cann - Drums, Backing Vocals Billy Currie - Keyboards, Violin Chris Cross - Bass, Synthesizer, Backing Vocals Midge Ure - Guitars, Keyboards, Lead Vocals Messengers (Danny Mitchell, Colin King) - Backing Vocals Hosté:	Monument The Soundtrack Vyšlo 10. října 1983, Chrysalis, CUX 1452 (UK) Seznam skladeb: 01. Monument (3:15) 02. Reap The Wild Wind (4:11) 03. The Voice (6:54) 04. Vienna (5:24) 05. Mine For Life (4:40) 06. Hymn (5:40) Total Time: (53:34) Track listing from 1999 UK CD re-issue01. Monument (3:15) 02. Reap The Wild Wind [Live] (4:10) 03. Visions In Blue [Live] (4:38) 04. The Voice [Live] (6:51) 05. Vienna [Live] (5:23) 06. Passing Strangers [Live] (5:28) 07. Mine For Life [Live] (4:25) 08. Hymn [Live] (5:40) CD track listing from 2009 UK CD/DVD re-issue 01. Monument (3:15) 02. Reap The Wild Wind [Live] (4:10) 03. Visions In Blue [Live] (4:41) 04. The Voice [Live] (6:50) 05. Vienna [Live] (5:23) 06. Passing Strangers [Live] (5:12) 07. Mine For Life [Live] (4:38) 08. Hymn [Live] (5:46) 09. The Song (We Go) [Live] (5:12) All songs written by Warren Cann, Chris Cross, Billy Currie, and Midge Ure Recorded at Hammersmith Odeon, 04,05,06 & 07 December 1982 Producer: John Hudson Design: Peter Saville Associates Photography: Brian Cooke

Skupina: Warren Cann - Drums, Backing Vocals Billy Currie - Keyboards, Synthesizer, Violin Chris Cross - Bass, Synthesizer, Backing Vocals Midge Ure - Guitars, Keyboards, Lead Vocals Hosté:	Essential Vyšlo 2011, Chrysalis/EMI, 50999 6 80264 2 4, 680 2642 (UK/Europe) Seznam skladeb: 01. Sleepwalk (3:12) 02. Passing Strangers (3:49) 03. Vienna (4:38) 04. All Stood Still (4:23) 05. The Thin Wall (4:26) 06. The Voice (4:24) 07. Reap The Wild Wind (3:48) 08. Hymn (4:25) 09. Visions In Blue (4:13) 10. We Came To Dance (4:08) 11. One Small Day (4:38) 12. Dancing With Tears In My Eyes (4:07) 13. Lament (4:16) 14. White China (3:54) 15. Loves Great Adventure (3:06) 16. Same Old Story (3:57) 17. All Fall Down (5:08) 18. All In One Day (4:21) Total Time: (74:53) Artwork: Stefan Klein
Skupina: Hosté:	The New Frontier Vyšlo 2005, Ambitions, 223140-311 Seznam skladeb: Revelation 01. I Am Alive (4:56) 02. Revelation (4:06) 03. Systems Of Love (4:33) 04. Perfecting The Art Of Common Ground (5:17) 05. The Great Outdoors (4:12) 06. The Closer I Get To You (4:13) 07. No Turning Back (4:22) 08. True Believer (4:56) 09. Unified (4:27) 10. The New Frontier (4:43) Total Time: (45:45) Ingenuity 11. Ingenuity (4:46) 12. There Goes A Beautiful World (4:12) 13. Give It All Back (4:21) 14. Future Picture Forever (4:18) 15. The Silent Cries (4:14) 16. Distance (3:53) 17. Ideals (4:11) 18. Who'll Save You (6:39) 19. A Way Out. A Way Through (4:08) 10. Majestic (4:18) Total Time: (45:00) Artwork: Hommage Multimedia GmbH
Skupina: Hosté:	The Island Years Vyšlo 1999, Spectrum Music, 554 898 2 (UK) Seznam skladeb: 01. Dangerous Rhythm (4:16) 02. My Sex (3:04) 03. I Want To Be A Machine (7:23) 04. The Wild, The Beautiful & The Damned (5:54) 05. Life At Rainbow's End (For All The Tax Exiles On Main Street) (3:45) 06. Young Savage (2:59) 07. Slip Away (4:17) 08. Rock Wrok (3:35) 09. Hiroshima Mon Amour (5:11) 10. Distant Smile (5:25) 11. The Man Who Dies Everyday (4:12) 12. While I'm Still Alive (3:16) 13. Slow Motion (3:27) 14. Quiet Men (4:07) 15. Cross Fade (2:52) 16. Just For A Moment (3:10) Total Time: (66:53) Liner Notes: Daryl Easlea
Skupina: Hosté:	Extended Ultravox Vyšlo 1998, EMI Gold, 493 4652, 7243 4 93465 2 9 Seznam skladeb: 01. All Stood Still (12" Version) (5:05) 02. Reap The Wild Wind (Extended Version) (4:43) 03. We Came To Dance (Extended Version) (7:35) 04. Serenade (Special Re-mix) (6:01) 05. One Small Day (Special Re-mix) (7:48) 06. Dancing With Tears In My Eyes (Special Re-mix) (9:59) 07. Lament (Extended Mix) (8:01) 08. Love's Great Adventure (Extended Version) (5:40) 09. Same Old Story (Extended Version) (6:57) 10. All Fall Down (Extended Mix) (7:41) Total Time: (69:30) Composed: B. Currie, C. Cross, M. Ure, W. Cann (01-08) Artwork [Original Album Artwork Sections] - Glenn Travis, Michael Nash Associates, Peter Saville Associates Design: Extreme Voice Photography By [Cover]: David Bailey Photography By [Inlay]: Pete Wood
Skupina: Warren Cann - Drums, Backing Vocals Billy Currie - Keyboards, Synthesizer, Violin Chris Cross - Bass, Synthesizer, Backing Vocals Midge Ure - Guitars, Keyboards, Lead Vocals Hosté:	Dancing With Tears In My Eyes Vyšlo 1997, Music For Pleasure, 7243 8 35522 2 1, CDMFP 6175 (UK) Seznam skladeb: 01. Sleepwalk (3:15) 02. Waiting (3:52) 03. Passing Strangers (3:51) 04. Vienna (4:39) 05. Passionate Reply (4:18) 06. The Voice (4:25) 07. Hymn (4:26) 09. Monument (3:17) 10. We Came To Dance (4:10) 11. Dancing With Tears In My Eyes (4:06) 12. Reap The Wild Wind (3:46) 13. Love's Great Adventure (3:08) 14. White China (Live) (3:46) 15. All Fall Down (5:10) 16. Dreams? (2:33) 17. All In One Day (4:18) Total Time: (63:00) Liner Notes: Gerald Mahlowe
Skupina: Warren Cann - Drums, Backing Vocals Billy Currie - Keyboards, Synthesizer, Violin Chris Cross - Bass, Synthesizer, Backing Vocals Midge Ure - Guitars, Keyboards, Lead Vocals Hosté:	Rare 2 Vyšlo 1994, Chrysalis, cdchr 6078, 7243 8 30369 2 9 (UK) Seznam skladeb: 01. Easterly (3:51) 02. Building (3:14) 03. Heart Of The Country (Instrumental) (4:27) 04. White China (Live) (3:46) 05. Man Of Two Worlds (Instrumental) (4:34) 06. 3 (4:03) 07. All In One Day (Instrumental) (6:15) 08. Dreams? (2:32) 09. All Fall Down (Instrumental) (5:37) 10. All Fall Down (Live) (5:38) 11. Dream On (Live) (3:50) 12. The Prize (Live) (4:58) 13. Stateless (2:54) 14. Heart Of The Country (Special Remix) (11:06) 15. One Small Day (Final Mix) (7:36) Total Time: (74:21) Producer: Ultravox
Skupina: Warren Cann - Drums, Backing Vocals Billy Currie - Keyboards, Synthesizer, Violin Chris Cross - Bass, Synthesizer, Backing Vocals Midge Ure - Guitars, Keyboards, Lead Vocals Hosté:	Rare 1 Vyšlo 1993, Chrysalis, cdchr6053, 7243 8 27692 2 4, cdchr 6053 (UK/Europe) Seznam skladeb: 01. Waiting (3:54) 02. Face To Face (Live) (6:04) 03. Kings Lead Hat (Live) (4:06) 04. Passionate Reply (4:18) 05. Herr X (5:51) 06. Alles Klar (4:55) 07. Keep Talking (6:24) 08. I Never Wanted To Begin (3:32) 09. Paths & Angles (4:21) 10. Private Lives (Live) (4:52) 11. All Stood Still (Live) (4:21) 12. Hosanna (In Excelsis Deo) (4:22) 13. Monument (3:17) 14. The Thin Wall (Live) (5:56) 15. Break Your Back (3:29) 16. Reap The Wild Wind (Live) (3:57) 17. Overlook (4:04) Total Time: (77:43) Producer: Conny Plank, Ultravox Liner Notes: John Tobler Photography: Kevin Brookes
Skupina: Hosté:	If I Was: The Very Best Of Midge Ure & Ultravox Vyšlo 1993, Chrysalis, 0946 3 21995 2 2, F2 21995 (US) Seznam skladeb: 01. Midge Ure - If I Was (5:20) 02. Midge Ure - No Regrets (4:01) 03. Ultravox - Love's Great Adventure (3:06) 04. Midge Ure - Dear God (5:00) 05. Midge Ure - Cold, Cold Heart (4:06) 06. Ultravox - Vienna (4:38) 07. Midge Ure - Call Of The Wild (4:20) 08. Midge Ure And Mick Karn - After A Fashion (3:58) 09. Ultravox - Dancing With Tears In My Eyes (4:10) 10. Ultravox - All Fall Down (5:08) 11. Phillip Lynott - Yellow Pearl (3:19) 12. Visage - Fade To Grey (3:47) 13. Ultravox - Reap The Wild Wind (3:42) 14. Midge Ure - Answers To Nothing (3:39) 15. Band Aid - Do They Know It's Christmas? (3:47) 16. Midge Ure - That Certain Smile (4:09) 17. Midge Ure - The Man Who Sold The World (5:30) Total Time: (71:40) Executive-Producer: Bruce Harris Photography: Trevor Ray Hart, Peter Sherrard Research, Compiled, Coordinator: Vinny Vero Design: The Core
Skupina: Warren Cann - Drums, Backing Vocals Billy Currie - Keyboards, Synthesizer, Violin Chris Cross - Bass, Synthesizer, Backing Vocals John Foxx - Vocals Stevie Shears - Guitars Robin Simon - Guitars Hosté:	Slow Motion Vyšlo 9. listopadu 1993, Spectrum Music, 550 112-2 (Europe) Seznam skladeb: 01. Young Savage (3:00) 02. Rockwrock (3:34) 03. Cross Fade (2:53) 04. I Want To Be A Machine (7:24) 05. Life At Rainbow's End (For All The Tax Exiles On Main Street) (3:45) 06. Slip Away (4:18) 07. Just For A Moment (3:08) 08. Slow Motion (3:28) 09. Dangerous Rhythm (4:15) 10. Quiet Men (4:07) 11. Distant Smile (5:24) 12. While I'm Still Alive (3:16) 13. My Sex (3:03) 14. The Wild The Beautiful And The Damned (5:51) Total Time: (57:26) Produced: Ultravox, Connie Plank, Dave Hutchins Mastered: Gary Moore
Skupina: Warren Cann - Drums, Backing Vocals Billy Currie - Keyboards, Violin Chris Cross - Bass, Synthesizer, Backing Vocals Midge Ure - Guitars, Keyboards, Lead Vocals Hosté:	The Collection Vyšlo 1984, Chrysalis, UTV1 (UK) Seznam skladeb: 01. Dancing With Tears In My Eyes (4:09) 02. Hymn (The Power And The Glory) (4:24) 03. The Thin Wall (4:25) 04. The Voice (4:22) 05. Vienna (4:36) 06. Passing Strangers (3:49) 07. Sleepwalk (3:10) 08. Reap The Wild Wind (3:40) 09. All Stood Still (3:39) 10. Visions In Blue (4:11) 11. We Came To Dance (4:07) 12. One Small Day (4:28) 13. Love's Great Adventure (3:02) 14. Lament (4:16) Total Time: (56:18) Producer: Conny Plank, George Martin, Ultravox Engineer: Geoff Emerick Artwork: Helena Zakrzewska-Rucinska Photography: Paul Cox
Skupina: Warren Cann - Drums, Vocals Chris Cross - Bass, Vocals John Foxx - Vocals Billy Currie - Violin, Keyboards Stevie Shears - Guitars (01,02,03,04,05,09,10) Robin Simon - Guitars (06,07,08) Hosté:	Three Into One Vyšlo 1980, Island Records, ILPS 9614 (UK) Seznam skladeb: 01. Young Savage (2:59) 02. ROckWrok (3:35) 03. Dangerous Rhythm (4:16) 04. The Man Who Dies Everyday (4:12) 05. The Wild, The Beautiful And The Damned (5:54) 06. Slow Motion (3:27) 07. Just For A Moment (3:08) 08. Quiet Men (4:07) 09. My Sex (3:04) 10. Hiroshima Mon Amour (5:11) Total Time: (39:33) Producer: Brian Eno, Ultravox, Steve Lillywhite, Conny Plank, Dave Hutchins Assistant Engineer: Terry Barham Mastered: John Dent

Ultravox 1980 - Warren Cann, Midge Ure, Chris Cross, Billy Currie

Oficiální stránky: http://www.discog.info/ultravox.html https://www.billycurrie.com/#a http://www.discog.info/ultravox-interview.html

Made by  ©  26.5.2021  Poslední aktualizace: 5.4.2024

mbrezny@centrum.cz©  ...a vzkaz autorovi!©