Ten Years After
   
   
            
                      

Zpět
Existuje jen málo kapel, které by zanechaly ve světové rockové hudbě originálneěší a nezamenitelnější důkaz o své genialitě jako Ten Years After. Jednou z nich je anglická blues-rocková skupina Ten Years After, která byla populární koncem 60. a začátkem 70. let. Ten Years After se prezentovali tvrdým rhythm & blues přecházejícím přes jazzové vlivy až k regulérnímu hard rocku. Není divu, že na legendárním Woodstocku všechny rozsekala kytarová smršť "I'm Going Home", neboť v čele této legendární anglické kapely stál fenomenální "nejrychlejší" kytarista ve své době – Alvin Lee. V letech 1968 až 1973 se Ten Years After se svými alby umístili osmkrát v Top 40 v UK Albums Chart. V USA, v žebříčku Billboard 200, měli dokonce dvanáct alb a nejvíce je proslavily písně "I'm Going Home", "Hear Me Calling", "I'd Love To Change the World" a "Love Like a Man". Její klasickou sestavu tvořili Leo Lyons (baskytara), Ric Lee (bicí), Chick Churchill (klávesy) a Alvin Lee (kytara a zpěv). Vydala v průběhu let 1967-1974 desetť alb, ze kterých vynikají především nahrávky do roku 1970.

Historii kapely lze vysledovat až do začátků 60. let v Nottinghamu. Alvin Lee a Leo Lyons založili snad již v roce 1959 skupinu Atomites, když se Leo připojil o jednom víkendu k Alvinovi. Přidal se k nim bubeník Pete Evens a o něco později rekrutovali i zpěváka Ivana Jaye, a tak vznikla první sestava pod názvem, jak bylo v té době zvykem, Ivan Jay and The Jaymen. Na rytmickou kytaru s nimi hrál a zpíval v letech 1960 až 1962 i kytarista Ray Cooper a kapela v té době působila jako kvartet. První pobyt v Londýně v roce 1961 byl velmi obtížný. Dělili se tenkrát o jednu místnost a všichni si vařili večeři v jakémsi změtku kamen. Neměli žádné peníze a byl to skutečný boj za zaplacení nájemného každý měsíc. Po několika špatných zkušenostech se Ivan Jay a Roy Cooper, původně členové kapely, rozhodli odejít, protože byli úplně rozčarováni hudebním světem, a kapela poté působila jako trio, když se zpěvu ujal Alvin Lee. Zkrátili si ale název na The Jaymen. V roce 1962 ještě několikrát změnili název, nejprve na Jaycats a pak na Jaybirds. V roce 1962 strávili pět týdnů v Hamburgu v Německu, když byli angažování k hraní v klubu "The Star Club", kde týden před nimi skončili Beatles. Peta Evense za bicími nahradil Dave Quickmire. The Jaybirds se vrátili do Nottinghamu jako lokální hrdinové a sklízeli několik let lokální úspěchy v oblasti Nottinghamu a Mansfieldu. Mívali každý týden výstup v hospodě s názvem "The Cocked Hat" v Aspley v Nottinghamu. Museli jste tam ale být v koncertní místnost do 19 hodin, nebo byste se tam nevešli, jak to bývalo plné, všichni si přišli poslechnout původní R & B v té nejlepší podobě. Za bicí soupravu v srpnu 1965 usedl Ric Lee (jmenovec Alvina Leeho), působící předtím v kapele nazvané The Mansfields, když nahradil bubeníka Dave Quickmireho. Ric se během působení v The Mansfields seznámil při studiu s bubeníkem Davem Quickmirem, který působil v jedné z nejžhavějších kapel v oblasti Nottinghamu nazvané The Jaybirds. Kytaristou kapely byl Alvin Lee, baskytarista Leo Lyons. Dave opustil Jaybirds v srpnu 1965, když se oženil, a trval na tom, aby Ric zaujal jeho pozici v kapele. Ještě téhož měsíce byl Ric přijat, aby převzal bubenické povinnosti. Jaybirds v sestavě Alvin Lee, Leo Lyons a Ric Lee byla zformována. Začali hrát po celém East Midlands a severu Anglie, byli označováni jako "nejozvučenější trio v zemi", což podpořili tím, že hráli hutné, na kytaře založené rhythm and blues.

V té době působil jako jejich manažér a promotér Philip Smith z Mansfield, ale některé věci u něj nefungovaly jak by měly. Snažili se najít někoho jiného, ale během jeho nepřítomnosti se stal manažerem Jaybirds basista Leo a působil tak od roku 1962 až do roku 1967, kdy se přejmenovali a podepsali smlouvu s Chrisem Wrightem z Chrysalis Records. Ale nepředbíhejme. Povzbuzeni jejich místním úspěchem se Jaybirds v roce 1966 přemístili do Londýna, odkud se ale opět po "téměř vyhladovění k smrti" vrátili zpátky do Nottinghamu. Teprve na třetí pokus v Londýně se jim začalo dařit. The Jaybirds se tam znovu dostali, když fungovali jako podporující skupina popové kapely The Ivy League. Leo Lyons zajistil kapele vystoupení a jejich první koncert v londýnském legendárním "Marquee Club". Na jaře 1967 se Jaybirds rozhodli, že je čas kontaktovat Chrisa Wrighta, který byl znám jako promotér a manažer v severní Anglii. Alvin Lee vzpomínal: "Získali jsme jídlo zdarma a dvacet čtyři liber za týden, což byly dobré peníze. Bohužel jediné koncerty, které jsme získali, byly ve Walesu a byly strašné. Ačkoli bychom ještě mohli dostat doprovodné práce a dělat zvláštní studiové nahrávky, všichni byli opravdu velmi zděšení." Chris Wright k tomu uvedl: "Leo Lyons, baskytarista a organizátor pro londýnské bluesové kapely s názvem Jaybirds, zavolal a požádal o víkendové hraní na severu. Byli opravdu dobří a požádali mě, abych se jich ujal ihned jako manažer. Chtěl jsem, ale pomyslel jsem si, že by to bylo obtížné přes léto. Stále totiž měli podivné koncerty s The Ivy League a The Flower Pot Men, ale podařilo se mi je dostat do termínů pod moji hlavičkou."

V listopadu bylo kvarteto angažováno manažerem Chrisem Wrightem a pod změněným jménem The Blues Trip odehráli jedno představení v Marquee Clubu. Jako Bluesyard dělali doprovod kapele Bonzo Dog Doo-Dah Band. Skupina byla nyní přesvědčena o jejich schopnosti a potenciálu. Skupina pak vyjížděla hrát kdekoliv a hrála tak dobře, že se se dostávala i do některých slavných klubů z Londýna. Právě poté, co Chris Wright podepsal smlouvu s Jaybirds, doplnil ve stejném roce sestavu kapely klavesista Chick Churchill a rozšířil tak jejich zvuk. Podle slov Lea Lyonse "Chickovo jazzem ovlivněné hraní blues-rocku, přidalo skupině další silný rytmický a harmonický základ". S jejich zbrusu novou čtyřčlennou sestavou se z The Jaybirds stali The Jaybird bez "s" v názvu. Pak se přejmenovali na The Blues Trip a ještě na Bluesyard. Alvin Lee řekl: "Ze všech klubů v Londýně, v těch dnech, byl Marquee nejdůležitější. Podařilo se nám malý respekt mezi bluesovými vznešenostmi a získali tam angažmá. Byl jsem na tom místě docela v úžasu, vzpomínám si, že jsem tam předtím chodil na skupiny a hudebníky jako Peter Green a John Mayall. Po jejich debutu v Marquee Clubu se skupina rozhodla, že jejich současné jméno omezuje jejich hudbu, takže po jediném koncertu jako The Bluesyard si v listopadu 1966 vybrali nové jméno, tentokrát již na Ten Years After - údajně na počest Elvise Presleyho, jednoho z Leeových idolů, neboť to bylo právě deset let po úspěšném roku 1956 Elvise Presleyho anebo další význam, že jejich hudba byla spojením mezi vzory "Muddy Waters" a "Chuck Berry" a "Elvis Presley". Se jménem ale přišel Leo Lyons, když jej přečetl v The Radio Times Magazine, kde byla inzerována kniha Ten Years After The Suez (s odkazem na Suezskou krizi). Podstatné však je, že se zrodila legenda, energií nabitý kvartet, který se stal jednou z nejslavnějších formací na světových pódiích.

Skupina byla prvním aktem, který si smluvně zajistila Chrysalis Agency. Zajišťovala angažmá v Marquee a kapela byla pozvána zahrát si na Windsor Jazz Festival v roce 1967. Vystupování v klubech, ale i na onom jazzovém festivalu je přivedlo brzy až k uzavření smlouvy s labelem Deram, dceřinnou společností Decca a tak se stali první kapelou, se kterou Deram podepsali smlouvu bez hitového singlu. V listopadu 1966 V říjnu 1967 pak vydali debutové album pouze pod svým vlastním názvem "Ten Years After".

Bluesová suverenita s jedinečnými prvky lahodila i uším posluchačů a tak v roce 1968 skupina vyrazila na světové turné do Skandinávie a do Spojených států. Z těchto vystoupení kapela pořídila záznam a Ten Years After vydali v srpnu 1968 své druhé album, tentokrát nahrané živě, s názvem "Undead", na které zařadili i pozoruhodnou skladbu "I'm Going Home". Tato šestiminutová směs blues a rock'n'rollu hraná Alvinovými rychlými prsty se dostala do hitparád na obou stranách Atlantiku. Na album se dostal záznam z malého londýnskeho jazzového klubu Klooks Kleek. Paradoxne album nejdříve vyšlo v USA, britské vydání mělo několikadenní zpoždění. Skvělá bluesová nálada je umocněná ranou verzi skladby "I'm Going Home", která se, bez toho aniž by to kapela tušila, slavnější než nejedna celebrita. V mezičase kapela stále úspešně dobývala jazzové kluby, takže se nelze divit, že následovník tohoto alba se objevil už v únoru 1969 v podobě opět studiové nahrávky "Stonedhenge", britský hit skrz-naskrz prošpikovaný jazzem, který přinesl další známou skladbu "Hear Me Calling", která vyšla také jako singl, její cover nahrála v roce 1972 britská glam rocková stoupající hvězda Slade na jejich skvělé koncertní nahrávce "Alive!". V červenci 1969 se skupina objevila na festivalu Newport Jazz Festival a bylo to poprvé, kdy tam byla pozvána rockova kapela. V období od 26. do 27. července 1969 se objevili na festivalu Seattle Pop Festival, který se konal v parku Gold Creek.

Nepretržitou koncertní aktivitu katapultoval na úplný vrchol den, v kalendári označený jako 17. srpen 1969. Toho dne Ten Years After vystoupili na dnes již legendárním festivalu ve Woodstocku a proslavili se uvedením devíti-minutové verze skladby "I'm Going Home". Nyní už legendární přídavek byl nafilmován pro oscarový dokument "Woodstock" (1970) režiséra Michaela Wadleigha. Snímek zachycuje jejich jazz-bluesový-rockový magnetismus, kterým strhli široké obecenstvo. Filmový dokument z Woodstocku, který předvádí výbušnou intenzitu, s jakou kapela vystupovala, byl později oceněn Oskarem v kategorii dokument. To, že se kapela v dokumentu objevila na celých deset minut, jen podtrhlo a vyzdvihlo fakt, že Ten Years After se neodmyslitelně zařadili do rockové historie.


Další album s názvem "Ssssh." přineslo potvrzení trendu a také fakt, že kapela se stále jenom rozehřívá. Album se dostalo do první dvacítky v USA a jde o první z absolutních komerčních vrcholů studiové produkce kapely. V roce 1970 Ten Years After vydali skladbu "Love Like A Man", což je jejich jediný hit v UK Singles Chart, kde vystoupal až na pozici #10. Byla to první nahrávka, která byla vydána s různou rychlostí přehrávání na každé straně - tříminutová edice při 45 otáčkách za minutu a téměř osmi minutová živá verze na 33rpm. Tato píseň se objevila na pátém albu kapely "Cricklewood Green, které se na pulty dostalo v dubnu 1970 a okamžitě se zařadilo na čelo pelotónu, ze kterého se snad už nikdy nepropadlo. V srpnu 1970 si Ten Years After zahráli na Strawberry Fields Festival nedaleko Toronta na festivalu Isle Of Wight 1970.

Během neustálého podzimního koncertovaní stihli muzikanti nahrát i nový materiál na další album "Watt" (1970), kterým završili Ten Years After smlouvu s vydavatelstvím Decca a přešli ke společnosti Columbia Records. Album obsahuje i jednu koncertní skladbu, a to cover Chucka Berryho "Sweet Little Sixteen", kterou kapela zachytila na slavném festivalu Isle Of Wight.

Album "A Space In Time" vyšlo už tradičně v srpnu 1971 už pod novým labelem a přineslo také singlovou skladbu "I'd Love To Change The World". Jde o nahrávku, která se o něco vzdálila předcházejícím hustým blues-rockovým kořenům, jednalo se spíšeo hitové album, což znamenalo posun směrem k více komerčnímu materiálu, a daleko více se na něm objevila akustická kytara. Snad proto album zaznamenalo pokles úspešnosti v žebříčcích, když uspělo jenom v USA. A to i přesto, že singl "I'd Love To Change The World" si vedl celkem dobře.

Další album "Rock & Roll Music To The World" vyšlo až ke konci roku 1972. Samotné album ještě předcházel kompilační výběr "Alvin Lee And Company", který na trh vypustil bývalý label Deram, aby těžil z jejich slávy, pokud to ještě jde. Obsahuje dosud nevydané věci a stojí určitě za pozornost.

Následné evropské turné přineslo dostatek materiálu na koncertní dvojalbum "Ten Years After Recorded Live", které vyšlo v červnu 1973. Kapela možná neprodávala tolik alb, jako před pár léty, ale naživo stále hráli tak, že dnešní stadiónové postavy imitující rockery, by ji mohli závidět. "Recorded Live" je nádherný kus blues-rockové nespoutanosti svázané hardrockovým běsněním. Posledný studiové album kapely před jejím rozpadem bylo "Positive Vibrations" z dubna 1974. Pozitivní vibrace však rozhodně nepůsobily na členy kapely a ani následující snaha nepřinesla skupině úspěch. Skupina se po vydání alba "Positive Vibrations" rozpadla, i když ještě v roce 1975 dokončila rozlučkové turné. Po krátkém projektu s Mel Collinsem na saxofon, Ianem Wallaceem na bicí, Stevem Thompsonem na basu a klávesistou Ronnie Leahym, aby podpořil desku "In Flight", totiž Alvin oslovil členy kapely, aby odehráli poslední "finální" turné v USA, které v roce 1975 předvedlo skupinu po celé Severní Americe.

Už v roce 1973 se Alvin Lee, když hodnotil situaci kapely a cítil, že možnosti, které tato sestava nabízela, jsou nyní skoro deset let staré, byly velmi omezené. Rozhodl pro sólovou dráhu a ostatní členové zanechali dalšího vystupování. Nebylo to ale konečné rozhodnutí, neboť během následujících dvaceti let hudebníci třikrát vyslyšeli prosby fanoušků a dali se zase dohromady. Podobné pokusy však nemívaly dlouhého trvání a vždy skončily odchodem Alvina Lee. Mylon Le Favre a Alvin Lee natočili téhož roku desku "On The Road To Freedom" (1973), kde spolupracovali také s Georgem Harrisonem či Ronnie Woodem. Alvin Lee byl na roztrhání už i předtím, takže jeho sólová kariéra se rozjela ve velkém. Uvedl na trh celkem 14 sólových alb, přičemž se sedmi z nich se dokázal dostat do amerického žebříčku Billboard 200. Ostatní členové už tak úspěšní nebyli. Každý z bývalých členů sice časem něco sólového vytvoril, ale všechno bledne v záplavě projektů a alb kytarového frontmana. Je to skoro námět na další biografii, ale za pozornost si stojí ještě reuniony kapely, které prodloužily historii až do současnosti.

Mezi roky 1968 a 1975 kapela neustále vyrážela na turné a nechyběla na takových důležitých hudebních událostech, jako jsou The Newport Jazz Festival, The Miami Pop Festival, The Isle of Wight Festival 1970, The Toronto Peace Festival. Nevynechala ani slavná koncertní místa jako The Albert Hall London, Madison Square Gardens, NY a The Budokan, Tokyo. Tento výčet ukazuje, že skupina Ten Years After hrála před nespočetným publikem po celém světě. Odhaduje se, že si hudebníci z Ten Years After získávali každý týden až 75 000 nových fanoušků, což je 4 milióny příznivců ročně, a to nejsou započítáni ti, kteří kapelu znají z dokumentu o Woodstocku. Leo, Ric a Chick, kteří byli vyčerpáni z více než deseti let nepřetržitého se koncertování po celém světě, se přemístili z hudby hrané ve velkých arénách, spíše na klidnější stranu hudebního světa, když se zapojovali do různých nahrávek, publikování a produkci nahrávek.

Ten Years After 1972 Alvina Lee nicméně nepustila chuť stále vyrážet na turné a v roce 1976 představil novou kapelu, v níž působili Bryson Graham na bicí, Tim Hinkley na klávesy (od původních Bo Street Runners) a Andy Pyle na basu. Tato sestava produkovala album, které ale nikdy nevyšlo. To jej ale neodradilo, aby zformoval tu správnou kapelu Ten Years Later, jejíž trvání se proti všem odhadům protáhlo na dva roky. Jejími členy byli mimo Alvina Tomy Comptonem na bicí a Mick Hawksworth na bas, se kterými outfit vyprodukoval dvě vynikající alba "Rocket Fuel" a "Ride On", obě pro label Polydor.

V červnu 1980 Mick Hawksworth opustil skupinu a nahradil jej Micky Feat na baskytaru a zpěv a Steve Gould na kytaru a zpěv. Tato změna sestavy také přinesla změnu jména, což nakonec zřejmě potvrdilo skutečnost, že všechny Alvinovy kapely doopravdy existovaly jen proto, aby poskytovaly doprovodné zázemí pro předvedení sebe jako leadera a superstar. The Alvin Lee Band vydal další dvě alba "FreeFALL" (1980) a "RX5" (1981), ale prodeje nahrávek nebyly nijak dobré a materiál na nich byl také velmi slabý ve srovnání z jeho vyvrcholem v Ten Years After, třebaže Alvin se snažil hudbu držet vysoko, ale také měl problémy s tím, že si hudebníky jenom pronajímal. V listopadu 1981 dokonce vypadlo z názvu i slovo "Band" a tak hudebníci hudebníci Feat a Gould byli nahrazeni bývalým kytaristou ex-Rolling Stones and Johna Mayalla Mickem Taylorem a kytaristou Johnem Mayelem, k nimž se také přidal Fuzzy Samuels na basu, a všichni společně vyrazili na Alvinovo nekonečném turné.

První reunion se odehrál v roce 1983, když se kapela reaktivovala k vystoupení na festivalu v Readingu. Vystoupení se později objevilo na CD nahrávce nazvané "The Friday Rock Show Sessions – Live at Reading '83". K dlouhodobější aktivaci došlo v roce 1988, když se členové setkali na několik koncertů a natočili po více než 15 letech nové studiové album "About Time" (1989) s producentem Terrym Manningem v Memphisu, ale mnoho přízně si nezískalo. Následovalo turné, v rámci kterého se skupina také v zimě 1990, krátce po sametové revoluci, zastavila v Praze.

Protagonisté pochopili, že podstatné je prežít, takže přišla éra přehrávání starších věcí na koncertech, které se občas objevily na albech, doplňovali je střídmě i archivní koncertní záznamy a šlo to. Výhodou kapely nesporně bylo, že stále hrála ve stejné sestavě, která kdysi nahrávky pořídila, a proto to znělo stále výborně. V porevoluční eufórii v bývalém Československu se o tom bylo možno přesvědčit i 3. května 1991, když kapela vystoupila na dnešním Námeětí Slobody v Bratislavě. Byl to tak šokující jev jen krátce po revoluci, že zadarmo zahraje tato legenda, že se tam sešel dav socialistických asociálů, aby se přesvědčili, zda si z nich někdo nedělá legraci. Nedělal a jediný, kdo to odnesl, byla pražská kapela Luciee, která si z bůhvíjakého důvodu zvolila, že vystoupí až na závěr akce. Asi se jí pak nehrálo příliš radostně pře už vyprázdněným námestím. V roce 1994 se ještě zúčastnili festivalu Eurowoodstock v Budapešti. Po turné se skupina opět rozpadla a s výjimkou několika vystoupení na festivalech v Evropě a USA téměř vůbec nekoncertovala.

Od roku 2001, kdy zájem o legendární kapely, jako jsou Ten Years After, postupně rostl, vydaly společnosti EMI a Decca Records ve spolupráci s Ricem Lee digitálně upravené reedice alb Ten Years After. Nahrávky obsahovaly také bonusové skladby. Hudebníci se pak snažili uspořádat turné, ale jejich úsilí ztroskotalo vždy na nezájmu Alvina Lee.

Na jaře 2002 se Chick Churchill, Leo Lyons a Rick Lee dohodli, že opět obnoví koncertní činnost. Alvin Lee, který se svoji sólovou kapelou v podstatě zablokoval možnost koncertování v posledních letech, když se stále věnoval osobní kariéře, se v roce 2003 vzdal účastí v Ten Years After nadobro. Kupodivu zbýlí tři muzikanti to nevzdali a odhodlali se k radikálnímu kroku. Našli si talentovaného, 25 letého kytaristu a zpěváka jménem Joe Gooch, zhruba o třicet let mladšího než zbytek kapely, aby zacelil nenahraditelnou mezeru po bývalém kytaristovi, a po několika zkušebních koncertech Ten Years After oznámili na prosinec 2002 nové turné v rámci, kterého zavítali 21. prosince 2002 i do Prahy, kde se v rámci evropského turné představili před vánocemi v komorním prostředí pražského klubu Vagon.

Joe Gooch se chopil příležitosti a obstal na výbornou. Kromě toho, že představoval typického moderního virtuózního bluesového kytaristu, vnesl do kapely novou vše spalující energii a přidal navrch skvělý zpěv a hru na kytaru a navíc se dokázal po svém se ctí vyrovnat i s odkazem velkého Alvina Lee. V Praze jsou Ten Years After jako doma, naposledy zde vystoupili v roce 2004 na společném koncertě s domácí kapelou Blue Effect. Znovu skládají a koncertují s energií, která pro ně byla typická v uplynulých čtyřech dekádách. Ten Years After hrají většinu svých proslulých skladeb, nedá se o nich ale říct, že by parazitovali na své někdejší slávě a oblibě. Vycházejí ze svých kořenů a směřují do budoucnosti. Joe Gooch si perfektně sedí se všemi členy Ten Years After, má ale svá specifika a tak se dá říci, že vdechl formaci nový život a obohacuje legendární muzikanty o nové směry a inspirace.

Navíc impuls nového člena nakopl kapelu k nové tvorbě a živelné a výborné album "Now" z roku 2004 to jen dokazuje. První studiové album nové formace, se objevilo na pultech music-shopů v dubnu 2004 v Evropě a 18. července 2005 v USA a Kanadě. Během roku 2004 vyjela kapela na koncertní turné do Německa, Belgie, Nizozemí, Itálie, Švýcarska, Skandinávie, Francie, České republiky a Kanady. Rok 2005 byl ještě nabitější, kapela opět vyjela na evropské turné a naplánovala koncerty na rok 2006 po USA, Kanadě, Jižní Americe, Austrálii, Novém Zélandu, Singapuru, Dubaji a na mnoha dalších místech. Kapela si od tohoto okamžiku vydává své nahrávky ve vlastní režii. Materiál z následujícího turné byl využit pro další živé dvojalbum "Roadworks" z roku 2005. Kromě koncertních alb v této sestavě ještě ralizovali další studiové album "Evolution" z roku 2008. Idylka ale trvala jen do ledna 2014, když Leo Lyons oznámil, že opouští kapelu a rozpouští Ten Years After. Následně s Goochem založil skupinu Hundred Seventy Split a k dnešku už mají na kontě čtyri nahrávky. Ric Lee je také souběžně členem kapely nazvané Ric Lee's Natural Born Swingers, spolu s Bobem Hallem.

Mezitím ale nastala jedna smutná událost, zemřel Alvin Lee, který po rozchodu s kapelou už hrál a nahrával jen pod svým vlastním jménem. V roce 2012 vydal ještě své poslední sólové album s názvem "Still On The Road To Freedom", které evokuje odkaz na jeho úplně první album. Britský kytarista a zpěvák Alvin Lee zemřel ve středu 6. března 2013 náhle následkem neočakávaných komplikací po rutinní operaci. Bylo mu šedesát osm let.

Příběh skupiny ale ještě neskončil. Duo Churchill - Lee oslovilo veterána Colina Hodgkinsona a mladou britskou kytarovou krev v podobě Marcuse Bonfantiho, aby udrželi legendu v chodu. Colin hrával v jazzrockové kapele Back Door, která patřila k nejzajímavějším účastníkem fusion boomu v 70. letech a jeho jméno lze nalézt i na mnohých nahrávkách slavných muzikantů jako Mick Jagger alebo Alexis Corner a další. A Bonfanti je držitelem dvou britských bluesových cen jako nejlepší akustický hráč, na svém kontě má tři sólová alba a jedno EP, ale na formát Leeho či Groocha se objektivně nechytá. Jak se vyrovnal s klasickým materiálem se můžete přesvědčit na koncertním albu "The Name Remains The Same" z roku 2014. Ještě předtím s kapelou zpíval Azariah Cain, vlastním jménem Nathaniel Peterson, Jr.). Naštěstí v případě Bonfantiho jde o hráče, který se nesnaží o status napodobitele, ale hraje svým vlastním stylem, bluesově intímně, ale přesvědčivě. Důkazem je i první studiové album třetí sestavy "A Sting In The Tale", který oficiálně vyšel na konci října 2017, ale k dostání už byl během letního turné. Album je příslibem, že kapela ještě může sebevědomě nabídnout poslucháčům i něco jiného, než být jen cover kapelou sebe samé.

Britská blues-rocková legenda Ten Years After vystoupila v České Republice ještě jednou, a to v rámci koncertní série Prague International Bluenights. Koncert se konal 7. října 2013 v Lucerna Music Baru a pražský koncert tak byl vzpomínkou pro všechny fanoušky této legendární kapely na jednoho z nejtalentovanějších kytaristů všech dob Alvina Lee


Ten Years After 2017 - Marcus Bonfanti, Chick Churchill, Colin Hodgkinson, Ric Lee

Zpět
Členové:
Chick Churchill - Keyboards (1966-1974, 1983, 1988-dosud)
Ric Lee - Drums (1966-1974, 1983, 1988-dosud)
Colin Hodgkinson - Bass (2014-dosud)
Marcus Bonfanti - Guitars, Vocals (2014-dosud)
Bývalí členové:
Alvin Lee - Guitars, Vocals, Harp (1966-1974, 1983, 1988-2003, died 2013)
Leo Lyons - Bass (1966-1974, 1983, 1988-2014)
Joe Gooch - Guitars, Vocals (2003-2014)
Pete Evans - Drums (1960-1961)
David Quickmire - Drums (1960-1961)
Ray Cooper - Rhythm Guitars (1960-1962)
Ivan Jay - Vocals (1960-1961)
Mike Redway (nečlen, 1964)

Členové...
(rodným jménem Graham Anthony Barnes)
(narozen 19. prosince 1944 Nottingham, Anglie, Spojené království)
zemřel 6. března 2013, Estepona, Španělsko)
Guitars, Vocals


Alvin Lee byl anglický rockový kytarista, zpěvák a jeden ze zakládajících členů skupiny Ten Years After.

Alvin Lee, vlastním jménem Graham Alvin Barnes, se narodil v anglickém Nottinghamu. Kytarista byl odmala ovlivňován jazzem a blues, protože tyto styly poslouchali jeho rodiče. Začal se zajímat o hudbu již v raném věku, ale nejdříve se věnoval klarinetu, nežpřešel ke kytařy v roce 1957, kdy uslyšel první vzrušující zvuk blues a rock'n'roll na AFN (Allied Force Network) a Radiu Luxembourg. Zjistil velmi rychle, že i další nadšenci žijí v Nottinghamu, a brzy se připojil k dvěma místním kapelám Square Caps a Jail Breakers, kteří atakovali denně Top 40 Hits více s vášní a energií než dovedností. Postupem času přičichl k rock'n'rollovým vodám, a nadále v hudbě začal propojovat rock a blues. V roce 1961 se seznámil s basistou Leo Lyonsem, s nímž navázal dlouhodobé hudební partnerství, které jim vydrželo bezmála čtyř dekády. V polovině šedesátých let s nim totiž položil základy skupiny, která se v roce 1966 přejmenovala na Ten Years After.

Navštěvoval školu Margaret Glen-Bott ve Wollatonu, která byla předchůdcem komplexních škol s gramatikou a moderními směry výuky. Ve věku 13 let se Alvin začal učit hrát na kytaru. Ve škole Alvin ukrýval svoji kytaru skrytou pod lavicí a bral si ji během přestávek, aby si mohl procvičovat akordy. Zpočátku byl ovlivněn sbírkou jazzových a bluesových desek svých rodičů, ale hlavně příchod rock'n'rollu, vyvolal jeho zájem. Kvůli jeho rebelskému chování byl často posílán učiteli domů, což mělo za následek jeho odchodu ze školy v 15 letech. Mezitím už byl Alvin dostatečně zběhlý ve hře na kytaru, aby spolu se svým spolužákem Leem Lyonsem mohl vytvořit již v roce 1960 svoji první kapelu. Alvin na kytaru, společně s Leem Lyonsem na basu, Pete Evensem u bicích a Ivanem Jayem Harrisonem jako zpěvákem si říkali Ivan Jay And Jaymen. Jméno kapely se brzy změnilo na The Jaycats a později na The Jaybirds.

Kapela měla mimořádný úspěch v Německu, ale na mezinárodní scéně se objevila až poté, co si skupina v roce 1966 změnila jméno na Ten Years After a začala vystupovat v Londýně. Kapela vykrystalizovala v sestavě Alvin Lee na kytaru a zpěv, Leo Lyons na basovou kytaru, Ric Lee na bicí (pouhá shoda jmen) a Chick Churchill jako hráč na klávesy.

V roce 1967 dostala kapela nahrávací smlouvu v Deram, což brzy vyústilo v debutové album "Ten Years After", které se stalo známým i v Americe. V roce 1968 byla skupina pozvána koncertním promotérem Bill Grahamem na koncertní turné. Ten Years After během sedmi let absolvovali 28 turné po celých Spojených státech, z nichž to nejvýznamnější se odehrálo na legendárním festivalu Woodstock v roce 1969, kde se Alvin Lee s formací Ten Years After zapsal do dějin hudby díky 11-ti minutovému předvedení skladby "I'm Going Home". Z kapely se staly rockové hvězdy. Lee byl označen "nejrychlejším kytaristou Západu" a považovali jej za předchůdce shred stylu, který by se vyvíjel v 80. letech 20. století

Kapela se nakonec rozpadla v roce 1974. Alvin Lee však pokračoval, když byl stále zaneprázdněn. Pokračoval v rockování, turné, natáčení nových alb, koncerty a spolupráce s hudebníky jako Steve Winwood, Ronnie Wood, Jon Lord a George Harrison.

Alvin Lee a Mylon LeFevre S americkým křesťanským rockovým průkopníkem Mylonem LeFevrem společně s hosty George Harrisonem, Stevem Winwoodem, Ronniem Woodem a Mickem Fleetwoodem natočil a vydal uznávané album "On the Road to Freedom". Ještě v roce 1973 se uvedl na dvojitém albu "Jerry Lee Lewis The Session..." zaznameným v Londýně s Great Artists s mnoha hostujícími hvězdami včetně Alberta Lee, Petera Framptona a Rory Gallaghera. O rok později Lee vytvořil skupinu Alvin Lee & Company, aby odehráli show v divadle Rainbow v Londýně a záznam koncertu vyšel jako dvojité živé album "In Flight". Různě obměňování členové kapely pokračovali s Leem na dalších dvou albech "Pump Iron!" a "Let It Rock". Koncem roku 1975 nahrál na kytaru na pár skladeb na all-stars album Bo Diddleye "The 20th Anniversary of Rock 'n' Roll". Konec 70. let jej zachytil s formací nazvanou Ten Years Later, v níž s ním hráli Tom Compton na bicí a Mick Hawksworth na baskytaru. Vydali dvě alba "Rocket Fuel" (1978) a "Ride On" (1979) a opět hodně koncertovali po celé Evropě a Spojených státech.

80. léta přinesla další změnu v Leeově směrování se dvěma alby, na kterých spolupracoval se Steve Gouldem z Rare Bird, a Mickem Taylorem, bývalým kytaristou Johna Mayalla a Rolling Stones.

Celková hudební produkce Alvina Lee obsahuje více než dvacet alb, včetně "Detroit Diesel" (1987), "About Time" (1989), nahrávaných v Memphis s producentem Terrym Manningem a kompilace Zoom a "Nineteen Ninety-Four" (americký název "I Hear You Rockin"). Hudebníky na obou albech doplňoval i George Harrison.

Album "Alvin Lee v Tennessee", které natočil se dvěma skvělými legendami rock'n'rollu Scottym Moorem a D.J. Fontanou, bylo vydáno v roce 2004. Další album "Saguitar" vyšlo v září 2007 a jasně ukázalo, že tento zakladatel Rock Blues má stále co nabídnout, syrové blankytné blues a rock'n'roll. V posledních letech byl zpátky na jevišti a hrál svou oblíbenou hudbu jako koncem 60. a 70. let - plnou vášn2, plnou blues, plnou rock'n rollu a plnou energie. Poslední album Alvina Lee "Still On The Road To Freedom" vyšlo v září 2012.

Britský kytarista a zpěvák Alvin Lee zemřel náhle ve středu 6. března 2013 ve věku šedesáti osmi let. Muzikant zemřel nečekaně kvůli nečekaným komplikacím po rutinním chirurgickém zákroku v Esteponě, Španělsko. Později bylo odhaleno Leeho rodinou, že byl hospitalizován kvůli operace na odstranění srdeční arytmie.

"Byl inspirací pro celou generaci hráčů na kytaru," napsal v reakci na Leeho úmrtí někdejší kolekga baskytarista Ten Years After Leo Lyons.
"Ztratili jsme skvělého, milovaného otce a kamaráda," napsaly na jeho stránkách Leeho dcera Jasmin, žena Evi a bývalá družka Suzanne. "Svět přišel o skutečně velkého a nadaného hudebníka," uvedly.
Geezer Butler z Black Sabbath napsal: "Byl to jeden z opravdových velikánů rocku a na SABBATH měl zásadní vliv. Nejrychlejší kytarista západu. Byl to jeden z mála lidí, kteří nám věřili, když jsme začínali a zařídil nám náš první velký koncert v londýnském Marquee. Skutečný gentleman a fajn chlap."
Na sociální síti Facebook vzdal Leemu hold rovněž slavný kytarista Slash.


Členové...
(celým jménem Michael George "Chick" Churchil)
(narozen 2. ledna 1946, Ilkeston, Derbyshire, Anglie)


Chick Churchill je britský klávesista,
který byl koncem 60. a během 70. let a posléze až dodnes,
je členem blues rockové kapely Ten Years After.
Churchill začal hrát na klavír v šesti letech a až do patnácti let studoval klasickou hudbu. Pak se začal se zajímat o blues a rock a stal se členem kapely Sons Of Adam z Nottinghamu, která hrála v California Ballroom dne 8. května 1965. V její sestavě byli Paddy Flynn - zpěv / sólová kytara, Roger Lymn - zpěv / kytara, Harry Hopewell - zpěv / baskytara, Mick Franks - zpěv / bicí a Troy Wayne - sólový zpěv.

Brzy se seznámil s Alvinem Lee z The Jaybirds. Churchill se k nim připojil nejdříve jako koncertní manager a pak se stal se jejich klávesistou. V listopadu 1966 se přejmenovali na Ten Years After a spojil s ní natrvalo svůj další hudební osud až do dnešních dnů.

Vystupovali na významných rockových festivalech včetně Woodstocku v roce 1969 nebo na festivalu Isle of Wight Festival dne 29. srpna 1970.

V roce 1973 nahrál sólové album "You And Me", na kterém se podíleli i Rick Davies a Roger Hodgson z kapely Supertramp a Martin Barre z Jethro Tull. Ten Years After se rozpadli v roce 1974, ale pak se několikrát sešli k opětovné aktivitě a vystupují dodnes. V roce 1975 stihl Chick hostovat na proslulém albu kapely UFO "Force It".

Po rozpadu se Churchill stal profesionálním manažerem v Chrysalis Music. Společnost byla poté vlastněna jeho manažerem Chrisem Wrightem. V roce 1977 společnost opustil a objevil se u Whitsett Churchill Music Publishing s Timem Whitsettem, publicistou a promotérem amerických umělců, zejména z jihu.

Členové... (narozen 20. října 1945, Mansfield, Nottinghamshire, England)

Ric Lee je britský bubeník,
který byl koncem 60. a během 70. let a posléze až dodnes,
je členem blues rockové kapely Ten Years After.

Lee se narodil v Mansfieldu v Nottinghamshire v Anglii. Ric Lee začal hrát na percussion a bicích nástroje ve škole a připojil se k dalším dvěma spolužákům, se kterými společně vytvořili tříčlennou kapelu s názvem "The Falcons". Po velmi krátkém čase u The Falcons byl Ric požádán, aby se připojil k velmi slibné místní skupině s názvem "Ricky Storm And Stormcats". Tato kapela se pak transformovala na "The Mansfields". V The Mansfields působili Stuart Lane na kytaru, Mick Hodgkinson na basovou kytaru, zpěvák Keith Williams a Ric Lee na bicí. Po tomto outfitu se Ric seznámil a studoval s bubeníkem Davem Quickmirem, který působil v jedné z nejžhavějších kapel v oblasti Nottinghamu nazvané The Jaybirds. Kytaristou kapely byl Alvin Lee, baskytarista Leo Lyons. Dave opustil Jaybirds v srpnu 1965, když se oženil, a trval na tom, aby Ric zaujal jeho pozici v kapele. Ještě téhož měsíce byl Ric přijat, aby převzal bubenické povinnosti. Jaybirds v sestavě Alvin Lee, Leo Lyons a Ric Lee byla zformována. Začali hrát po celém East Midlands a severu Anglie, byli označováni jako "nejozvučenější trio v zemi", což podpořili tím, že hráli hutné, na kytaře založené rhythm and blues.

V roce 1966 se přemístili do Londýna, kde se ke kapele připojil také klavesista Chick Churchill. V roce 1968 se skupina objevila v Marquee Club v Londýně pod názvem The Blues Yard, ale rychle se stali úspěšným outfitem jako Ten Years After. S touto skupinou Lee vystupoval na rockových festivalech, včetně Woodstock v roce 1969 a festivalu Isle of Wight Festival dne 29. srpna 1970.

Když se Ten Years After rozpadli, v roce 1976 Lee vytvořil March Music / Fast Western Productions, která se zabývá vydáváním hudby, managementem a produkci při nahrávání desek, smluvně pod ně patří např. projekt jako Incredible Kidda Band. V letech 1980 až 1981 byl krátce členem kapely Chicken Shack.

V roce 1994 Lee zformoval The Breakers se starým přítelem Ianem Ellisem (ex-Clouds) a společně napsali a produkovali své první studiové album "MILAN", které vyšlo v červenci 1995. Společně konvertovali po Velké Británii a Evropě, The Breakers doprovázeli takové umělce jako Bryan Adams a Bonnie Raitt, vystoupili v programu "Talking Blues" NBC Super Channel, který byl vysílán v Evropě v březnu 1996.

V roce 2011 Lee zformoval projekt Ric Lee Blues Project, který později přejmenovali na Rick Lee's Natural Born Swingers při nahrávání alba "Put A Record On". V kapele se představili Bob Hall ze Savoy Brown, Danny Handley z The Animals a britský studiová basista Scott Whitley, který spolupracoval s mnoha významnými akty z celého světa. Album bylo často vysíláno na evropských a internetových rádiích. Handley a Whitely ale opustili kapelu. John Idan, známý ze své spolupráce s reformovanými Yardbirds, se připojil k skupině jako hráč na kytaru a zpěvák.

Má dvě děti a žije v Derbyshire Dales.

Členové...
(rodným jménem Leo David William Lyons)
(narozen 30. listopadu 1944,
Mansfield, Nottinghamshire, England)

Leo Lyons se narodil v Mansfieldu v Nottinghamshire. Profesionálním hudebníkem se stal již ve věku 16 let a jako zakládající člen skupiny Ten Year After byl jevištním očitým svědkem některých z nejdůležitějších momentů Rock and Rollových Dějin. V roce 1962 se svou kapelou The Jaybirds spolu s kytaristou Alvine Lee představil v klubu The Star Club v německém Hamburku, kde se jen o týden dříve Beatles blýskli svoji show. Leo byl najat, aby hrál v domácí klubové kapele s Tony Sheridanem, ale přesto si našel čas hostovat v Top Ten Clubu s kytaristou Albertem Leeem.

Stejně jako The Beatles se i Jaybirds vrátili domů do Anglie, přestěhovali se z jejich rodného města do Londýna a zajistili si první nahrávací smlouvu s legendárním producentem Joe Mekem. V letech 1963 až 1966 stejně jako hrál a vedl Jaybirds, pracoval Leo jako studiový hudebník, cestoval jako doprovod s tehdejšími popovými akty, objevil se i ve hře v londýnském West Endu a hrál návštěvníkům exkluzivního londýnského nočního klubu s oceněným britským jazzovým kytaristou Denny Wrightem.

V roce 1967 si The Jaybirds změnili název na Ten Year After, usídlili se v Londýně ve slavném Marquee Clubu a vydali debutové album u Deram Records, skupina si brzy získala množství fanoušků v Evropě. Zakladatel Fillmore West and Fillmore East Bill Graham poslouchal kopii prvního alba kapely a okamžitě si je zamluvil pro koncerty na historická pódia v San Franciscu a New Yorku. Byli také jednou z prvních rockových skupin, které se staly součástí festivalu Newport Jazz, kde vystoupili po boku Niny Simone, Rolanda Kirka, Milese Davise a dalšíchi jazzových legend, kterými se oni sami v USA stali.

V srpnu téhož roku byla jejich legendární přídavek "I’m Going’ Home" zachycen ve filmu na festivalu The Woodstock Music and Arts, který odhalil jejich jazz-blues-rock amalgám ještě daleko většímu okruhu návštěvníků filmü a představil intenzitu výkonu kapely, když mu byla udělena vítězná cena akademie za dokument. Jejich desetiminutové vystoupení ve filmu je uznávaným vrcholem a přisoudilo Ten Years After své místě v historii rockové hudby. Alba kapely jsou stále k dispozici a všechny dosáhly ocenění Gold nebo Platinum.

Leo má vášeň pro nahrávací proces a vedle svých koncertních závazků bylo logickým krokem, jak se dostat do nahrávací produkce. Spolupracoval s Ten Years After, UFO, Magnum, Waysted, Procol Harem, Frankie Miller, Richard and Linda Thompson, Brigitte St John, John Martin, Kevin Coyne, Sassafras, MotorHead, Hatfield and The North, The Bogie Boys, The Winkies, Chris Farlowe, Chevy, Hundred Seventy Split a mnoha dalšími. V roce 1975 si jej Chrysalis Records najala jako manažera studia, aby znovu vybavil a provozoval Wessex Studios v Londýně. Později měl pokračovat a postavit dvě vlastní komerční studia.

Mezi další projekty patří jevištní muzikály, animované soundtracky, filmová a hudební videa. Vydal také dvě CD s vlastní kapelou Kick a jeho písně byly použity v televizi a ve filmu. Byl hostujícím basistou na CD od Savoy Browna a Leslie Westa. Leovy písně neušly pozornosti vydavatelství Nashville Hayes Street Music, která s ním podepsala autorskou smlouvu a v roce 1998 se po několika letech dojíždění ze Spojeného království odstěhoval do Nashville.

V roce 2003 se Ten Year After po deseti letech zreformovali s novým kytaristou Joe Goochem, který nahradil Alvina Lee a po dalších deseti letech, zatímco stále skládal a produkoval, Leo opět vyrazil na turné s Ten Year After.

V roce 2010 jako vedlejší projekt TYA společně s kytaristou a zpěvákem TYA Joem Goochem vytvořili power blues-rockové trio Hundred Seventy Split a vydali debutové CD "The World Won’t Stop". Na konci z roku 2013 ale Leo a Joe byli nuceni odejít z Ten Year After a v únoru 2014 vydali druhé CD prostě s názvem "HSS". Třetí CD kapely "The Road" vydané v únoru 2015 dosáhlo pozice #1 v Amazoně, v Německé Top Ten Blues CD žebříčku. Čtvrté CD kapely "Tracks" vydané v říjnu 2017 dosáhlo pozíce #5 v žebříčku. Hundred Seventy Split nyní hodně koncertují a vybudovali si silnou fanouškovou základnu. Na jejich představeních se v repertoáru objevují i klasické písně TYA spolu s novým materiálem.

Leovo zájmy mimo hudbu zahrnují paranormální a alternativní medicínu, bojové umění a všechny nové technologie. Je vegetarián, je ženatý se dvěma dospělými syny a v současné době sídlí v Cardiffu ve Walesu.

Členové...







           (Narozen 14. října 1945, Peterborough, Cambridgeshire)

            Colin "Bomber" Hodgkinson je britský rockový, jazzový
             a bluesový baskytarista,svoji hudební kariéru začal v šedesátých
              letech 20. století.
Hodgkinson hrál v několika kapelách, ale ještě plodnější byl jako studiový hudebník.

Hodgkinson hrál ve své první kapele The Dynatones už v letech 1959-1964, kde Tonym Benham byl sólový zpěvák, Richard "Bugs" Austinn kytarista, Mick Lemmon ovládl doprovodnou kytaru, Hodgkinson na basu, Adrian Titman na varhany a Trevor Wright na bicí.

Spolupracoval s hudebníky jako Chris Rea, The Eric Delaney Band, Back Door (kde byl spoluzakladatelem), Alexis Korner, Whitesnake, Jon Lord, Jan Hammer, Paul Butterfield, The Spencer Davis Group, Pete York a The Electric Blues Duo, stejně jako s Ian "Stu" Stewartem a boogie-woogie kapelou Rocket 88. V roce 2007 se stal členem The British Blues Quintet, kde s ním jsou Zoot Money, Maggie Bell, Miller Anderson a Colin Allen.

Členové...
(narozen ***, Londýn, Anglie)
Marcus Bonfanti je britský bluesový zpěvák, skladatel a kytarista.

Sólová kariéra Marcuse Bonfantiho se počítá od roku 2008, kdy vydal své debutové studiové album "Hard Times". Dodnes vydal tři alba a jedno EP, a pracuje jako sólový hudebník. Od roku 2014 působí jako frontman britské blues rockové skupiny Ten Years After. Jeho poslední sólové album bylo "Shake The Walls" (2013), které vyšlo u Jig-Saw Music Ltd.

V roce 2012 získal mimo jiné Britskou bluesovou cenu pro nejlepšího akustického umělce. V kategoriích kytarista, zpěvák a album roku bývá Marcus Bonfanti na britské bluesové ceny nominován téměř každý rok.

Bonfanti zahajoval koncerty Roberta Craye, Chucka Berryho, Shuggieho Otise, Philipa Sayceho, Jack Bruce, Beth Harta, Johna Mayala, Beth Rowleyho a JJ Graye & Mofra. Také kdysi vedl The Ronnie Scott's Blues Explosion a někdy také pracoval jako doprovod pro P. P. Arnolda, Ginger Baker, Earla Thomase, Joe Louis Walkera, Robbie McIntoshe, Hamishe Stuarta, Marka Felthama, Erica Burdona a Buddy Whittingtona.

Bonfanti se narodil v Londýně v Anglii italskému otci a anglické matce. V jeho mládí Bonfanti hrál na trumpetu v několika dechových kapelách. Jeho hudební vkus se změnil, když uslyšel skladbu Led Zeppelin "Black Dog" z jejich alba Led Zeppelin IV. Jeho matka vylovila starou kytaru z rodinného podkroví a Bonfanti se snažil zvládnout nástroj, podporovan v úsilí svými rodiči, kteří byli oba fanoušci hudby. Jeho mladší bratr také následoval rodinné úsilí a nyní působí jako profesionální basista. Bonfanti pracoval v kuchyni, aby získal potřebné množství peněz, aby koupil mohl koupit svou první kytaru v 15 letech. Do roku 2015 vlastnil asi 16 kytar. Během dospívání musel Bonfanti prohazovat akustické a elektrické kytary, podle toho, zda jsou jeho rodiče doma. Jedno z prvních alb, které si koupil, bylo od Joe Cockera "With a Little Help from My Friends". Jeho zájem o Led Zeppelin přivedl Bonfantiho zpět chronologicky k práci Willie Dixona a Blind Willie Johnsona.

V roce 2001 se Bonfanti poprvé zúčastnil Liverpoolského institutu múzických umění a našel hudební prostředí užitečné pro zlepšení jeho dovedností, ale nakonec rozpor mezi vysokou školou a pozdější práci jako profesionální hudebník donutilo Bonfantiho k odchodu z kurzu. Pracoval jako studiový hudebník a hrál rovněž sólově. V roce 2007 se přestěhoval zpátky do Londýna. Ve chvíli, kdy se Bonfanti stal skladatelem, kytaristou a zpěvákem, nahrál v roce 2008 své debutové album "Hard Times". Další "What Good Am I to You?" následovalo v roce 2010, který jenom na sebe více upozornil a přitáhl publikum, což dokládá rok 2012, kdy Bonfanti získal cenu britského blues jako nejlepší skladatel. Bonfanti potvrdil, že druhé album nese některé prvky amerického vlivu, zčásti proto, že některé z těchto materiálů byly přímo napsány v USA. "What Good Am I to You?" bylo uvedeno jako jedno z 50 nejlepších alb roku 2010 v kategorii Classic Rock. V roce 2011 nahrál Bonfanti kytaru na desku Rebeccy Fergusonové "Heaven".

Období bezprostředně po vydání druhého alba se zkomplikovalo. Byla mu vypovězena smlouva s P3 Music, kteří vydali jeho první dvě alba, a pak ve snaze nahrát další kolekci skladeb byl odmítnut další značkou. Nakonec label Jig-Saw Music Ltd mu nabídl šanci nahrávat v Grange Studios v Norfolku. Bonfanti původně natočil veškerou svou práci pro své nové album na akustickou kytaru. Zaznamenal materiál, ze kterého vznikla deska "Shake The Walls" spíše na analogovém pásku než s moderním digitálním procesem. "Shake The Walls" vyšlo v červnu 2013 a bylo opět zařazeno v kategorii Classic Rock v kategorii Top 5 Blues Albums roku. Kromě toho se album vysílalo na BBC Radio 2 a BBC Radio 6 Music. Bonfanti získal British Blues Awards za nejlepší akustickou interpretaci v letech 2013 a 2014. V roce 2013 připojil svoji kytaru na album kapely Johnny Hates Jazz "Magnetized".

V roce 2014 byl Bonfanti pozván, aby se připojil ke kapele Ten Years After, kde hodlá pokračovat vedle své vlastní sólové kariéry. Britský kytarista a zpěvák hrající blues, Marcus Bonfanti, se poprvé představil pražskému publiku se skupinou Ten Years After při koncertě 23. října 2015 ve Vinohradském pivovaru. Kromě toho je také členem kapely Jawbone, se kterou zavítá v roce 2018 i do České republiky. Koncert se bude konat v Městském Divadle v Kolíně dne 10. října 2018. V lednu s Jawbone při prvním koncertu nové sezóny hráli společně na jednom podiu s Ericem Claptonem, Van Morrisonem a Tomem Jonesem. Jimi Hendrix kdysi řekl: "Blues je velmi lehké hrát, ale strašně těžké cítit". Sám Marcus říká, že pravé blues je mnohem více než dvanáctitaktová forma, je o pocitu, a hlavně je to životní styl, vždy záleží na tom, jak zahrajeme, hrajeme ale vždy stejně, a to na 100% od srdce a z duše". V sestavě kapely působí Marcus Bonfanti - kytara, zpěv, Paddy Milner - klávesy, akordeon, Rex Horan - bass a Evan Jenkins - bicí.

Členové...
(Narozen 3. května 1977, Highbury, London, England)
Joe Gooch byl druhým ceněným kytaristou
a sólovým zpěvákem Ten Years After.

Gooch již v raném věku propadl jazzu a blues. Ve třinácti už bral svůj zájem o hudbu vážně a zapsal se na kurz klasických kytarových lekcí. Věci, které se naučil, byly pro něj dobré, ale brzy si uvědomil, že jeho zájem leží mimo oblast klasické hudby a pohybuje se směrem k rocku a blues. Nejdříve jej ovlivnili jeho dětští hrdinové Larry Carlton, Steely Dan, Beatles, Jimi Hendrix, Eric Clapton, Led Zeppelin, Buddy Guy a později i Frank Zappa.

V roce 1999 vydal Joe své zatím jediné sólové album "SiRO".

Gooch nahradil Alvin Lee v Ten Years After se skromným úspěchem. S kapelou nahrál studiová alba "Now" (2004) a "Evolution" (2008) a dvě živé nahrávky "Roadworks" (2005) a DVD "Live At Fiesta City" (2009). V lednu 2014 bylo oznámeno, že Gooch i Lyon opustili Ten Years After a zformoval kapelu Hundred Seventy Split, se kterou vydali už čtyři alba "The World Won't Stop" (2011) a "Hundred Seventy Split" (2014), "The Road" (2015) a "Tracks" (2017).

Členové... Pete Evans
(narozen 1940, Mansfield, Nottinghamshire)
Drums


Pete Evans je zachycen na snímku vpravo, kde je také zcela vpravo.


JAYBIRDS - Dave Clancy Quickmire, Alvin Lee, Leo Lyons
Členové... David Quickmire
(Narozen 1940, Mansfield, Nottinghamshire)
Drums


Dave Quickmire nahradil v roce 1961 za bicími Peta Evense. Po něm za bicí soupravu konečně v srpnu 1965 usedl Ric Lee (jmenovec Alvina Leeho), působící předtím v kapele nazvané The Mansfields. Ric se během působení v The Mansfields seznámil při studiu s bubeníkem Davem Quickmirem, který působil v jedné z nejžhavějších kapel v oblasti Nottinghamu nazvané The Jaybirds. Dave opustil Jaybirds v srpnu 1965, když se oženil, a trval na tom, aby Ric zaujal jeho pozici v kapele. Ještě téhož měsíce byl Ric přijat, aby převzal bubenické povinnosti.


Jaycats 1961 - Pete Evans(Drums), Dave (leo) Lyons (Bass), Roy Cooper (Rhythm), Graham Barnes (Alvin Lee)
Členové... Ray Cooper
(narozen 11. listopadu 1943, Huthwaite, Nottinghamshire)
Rhythm Guitars


Ray Cooper je britský kytarista a zpěvák, který byl členem předchůdce Ten Years After, kapely Ivan Jay and the Jaycats a The Jaycats, kde hrál na doprovodnou kytaru a zpíval v letech 1960 až 1962.

Členové... Ivan Jay
(Rodným jménem Ivan Joseph Harrison)
(Narozen 1939, Nottingham, Nottinghamshire,
zemřel 17. dubna 2009, USA)


Ivan se narodil a vyrůstal v Nottinghamu, pak se přestěhoval do San Diega na 9112 North Cote Road v Kalifornii, kde spolu se svou ženou žil 28 let. V mládí byl Ivan sólovým zpěvákem Ivan And The Jaycats v letech 1960 až 1962 s Lee Lyonsem na basovou kytaru, Alvinem Lee na kytaru, Pete Evens na bicí a hrál na rytmickou kytaru. Během svého působení v Jaycats odehrál přes dva tisíce koncertů po celé Evropě.

Ivan byl automobilista a jeden z Leeových hrdinů. Byl trochu starší než ostatní a všichni v kapele jej obdivovali. Měl jasně blond vlasy a máma holička mu barvila vlasy na růžovo a modro po stranách a musel chodit domů na autobus č. 39. Ivan tehdy měl hnusné staré auto, snad Wolsey (byly postaveny jako armádní tanky). Právě si jej koupil a dokonce už tehdy byl dobrým řidičem a rád závodil kolem Nottinghamu.

Ve Spojených státech závodil v NASCAR po 20 let v týmu Cajon Motor Speedway. Řídil 2000 Ford na trati při závodech kamionů. Ivanovi a Rosemary Harrison lze jen gratulovat, neboť jejich závodní tým absolvoval celých 17 let se 100% účastí na závodech. Nakonec The Cajon Speedway v Gillespie Field, El Cajon, byl vrácen zpět do San Diego County.

Ivan Jay Harrison, který byl oblíbeným přítelem, členem představenstva a technikem v Coronado Playhouse zemřel 17. dubna 2009 na rakovinu.

Členové... Mike Redway
(Narozen 1939, Leeds, England)
Vocals


Mike Redway je britský popový zpěvák pocházející z Leedsu v Anglii. Zpíval v The Oscar Rabin Band, nahrával pro společnost Embassy pod pseudonym Redd Wayne.

Kromě se objevil také na mnoha nahrávkách kapel Typhoons, Jaybirds (v roce 1964) a Starlings pro tento label v letech 1962 až 1965. S The Jaybirds vydal pouze společný singl v duu jako Mike Redway a Les Carle z roku 1964 "Good Golly Miss Molly / A World Without Love?" pro společnost Embassy. Později nazpíval vokální verzi "Casino Royale Theme" pro závěrečné titulky filmu Casino Royale z roku 1967. V 80. letech produkoval a nahrával vlastní materiál na labelu Go Ahead Records.

Zpět
Studiová alba:
2017 A Sting In The Tale (with Marcus Bonfanti)
2008 Evolution (with Joe Gooch)
2004 Now (with Joe Gooch)
1989 About Time
1974 Positive Vibrations
1972 Rock & Roll Music To The World
1972 Alvin Lee & Company
1971 A Space In Time
1970 Watt
1970 Cricklewood Green
1969 Ssssh
1969 Stonedhenge
1967 Ten Years After

The Alvin Lee Band:
1981 Rocket Fuel
1980 Free Fall

Ten Years Later:
2013 Live At Rockpalast
1979 Ride On
1978 Rocket Fuel
Živé nahrávky:
2014 The Name Remains The Same
2009 Live At Fiesta City (live DVD)
2005 Roadworks (live 2CD)
2003 One Night Jammed (live)
2001 Live At The Fillmore East 1970 (live 2CD)
1990 Live At Reading '83 (The Friday Rock Show Sessions)
1973 Recorded Live
9999 BBC Sessions 1967–1968
1968 Undead

Chick Churchill:
1973 You And Me



Skupina:
Ric Lee - Drums, Percussion
Marcus Bonfanti - Vocals, Guitar, Harmonica, Precussion
Colin Hodgkinson - Bass Guitar
Chick Churchill - Hammond Organ, Wurlitzer
Hosté:
Diskografie A Sting In The Tale
Vyšlo 19. října 2017, Ten Years After, Self Release, NTYACD002 (UK)

Seznam skladeb:
01. Land Of The Vandals (4:09)
02. Iron Horse (3:25)
03. Miss Constable (4:06)
04. Up In Smoke (6:13)
05. Retired Hurt (5:36)
06. Suranne Suranne (3:23)
07. Stoned Alone (4:09)
08. Two Lost Souls (4:06)
09. Diamond Girl (5:17)
10. Last Night Of The Bottle (4:09)
11. Guitar Hero (4:55)
12. Silverspoon Lady (3:18)
Total Time (52:46)

Letos je to 50 let od vydání eponymního debutového alba v roce 1967 a Ten Years After jsou zpět, se zbrusu novým studiovým albem, na kterém najdeme 12 nově napsaných skladeb. Dva původní členy Ric Lee (bubny) a Chick Churchill (klávesy) nově doplňují baskytarová ikona Colin Hodgkinson (Peter Green, Spencer Davis, Chris Rea) a mnohonásob­ně oceňovaný kytarista/zpěvák Marcus Bonfanti (Van Morrison, Ginger Baker, Ronnie Wood). Jejich vzestup ke slávě započal vystoupením na festivalu Woodstock v srpnu 1969. Kapela se pak v roce 1974 rozpadla, aby se opět několikrát dala dohromady. Původním frontmanem byl tajemný Alvin Lee, jež ale v roce 2013 náhle zemřel při komplikacích během rutinního lékařského zákroku. Zakládající členové Ric Lee a Chick Churchill chtěli uchovat vzpomínku na kapelu živou a vzdát tak hold legendárním albům, která natočili s Alvinem Lee. Proto v roce 2014 kapelu Ten Years After obnovují s novou sestavou a pouští se do nahrávání nového alba. Na novém albu kapela zachytila stejnou energii a spontánnost ve studiu, která učinila prvotní alba TYA tak magická.

Letos je to 50 let od vydání eponymního debutového alba v roce 1967 a Ten Years After jsou zpět, se zbrusu novým studiovým albem, na kterém najdeme 12 nově napsaných skladeb. Dva původní členy Ric Lee (bubny) a Chick Churchill (klávesy) nově doplňují baskytarová ikona Colin Hodgkinson (Peter Green, Spencer Davis, Chris Rea) a mnohonásobně oceňovaný kytarista/zpěvák Marcus Bonfanti (Van Morrison, Ginger Baker, Ronnie Wood). Jejich vzestup ke slávě započal vystoupením na festivalu Woodstock v srpnu 1969. Kapela se pak v roce 1974 rozpadla, aby se opět několikrát dala dohromady. Původním frontmanem byl tajemný Alvin Lee, jež ale v roce 2013 náhle zemřel při komplikacích během rutinního lékařského zákroku. Zakládající členové Ric Lee a Chick Churchill chtěli uchovat vzpomínku na kapelu živou a vzdát tak hold legendárním albům, která natočili s Alvinem Lee. Proto v roce 2014 kapelu Ten Years After obnovují s novou sestavou a pouští se do nahrávání nového alba. Na novém albu kapela zachytila stejnou energii a spontánnost ve studiu, která učinila prvotní alba TYA tak magická.

Skupina:
Leo Lyons - Bass
Ric Lee - Drums
Joe Gooch - Guitar, Vocals
Chick Churchill - Keyboards
Hosté:
Diskografie Evolution
Vyšlo 17. listopadu 2008, Ten Years After, TYACD004 (Russia)

Seznam skladeb:
01. I Think It's Gonna Rain All Night (Written: Lyons/Gooch) (4:26)
02. She Keeps Walking (Written: Lyons/Koller) (5:52)
03. Why'd They Call It Falling (Written: Lyons/Gooch) (6:27)
04. She Needed A Rock (Written: Lyons/Gooch) (4:29)
05. My Imagination (Written: Lyons/Gooch/Lee) (5:12)
06. I Never Saw It Coming (Written By – Lyons/Gooch) (6:07)
07. Slip Slide Away (Written: Lyons/Gooch/Lee) (4:33)
08. Tail Lights (Written: Lyons/Gooch) (4:33)
09. Angry Words (Written: Lyons/Gooch/Churchill/Lee) (8:22)
10. That's Alright (Written: Lyons/Gooch) (5:02)
Total Time (69:22)

Recorded, mixed & mastered at Green Frog Studios
Recorded, Mixed, Mastered: Mark Pullin
Design [Cover], Artwork By [Cover]: Leo Lyons, Tony Crooks
Concept [Cover]: Tom Lyons

Skupina:
Joe Gooch - Guitars, Vocals
Leo Lyons - Bass
Ric Lee - Drums
Chick Churchill - Organ
Hosté:
Diskografie Now
Vyšlo 13. července 2004, Ten Years After, TYACD002 (UK)

Seznam skladeb:
01. When It All Falls Down (Churchill, Gooch, Lee, Lyons) (3:27)
02. A Hundred Miles High (Churchill, Gooch, Lee, Lyons) (7:05)
03. Time To Kill (Hans Koller, Lyons) (4:31)
04. I'll Make It Easy For You (Churchill, Gooch, Lee, Lyons) (5:32)
05. The Voice Inside Your Head (Churchill, Gooch, Lee, Lyons) (4:32)
06. King Of The Blues (Tony Crooks, Lyons) (3:34)
07. Long Time Running (Gooch, Lyons, Mark Pullin) (6:13)
08. Reasons Why (Gooch, Lyons, Pullin) (4:40)
09. Changes (Churchill, Gooch, Lee, Lyons) (5:14)
Total Time (45:06)
Dlouholetý člen kapely Alvin Lee opustil kapelu a nahradil jej zpěvák a kytarista Joe Gooch a společně s originálními členy Chick Churchill (keys), Leo Lyons (bass) a Ric Lee (drums) nahráli novou studiovou desku.

Skupina:
Alvin Lee - Guitars
Leo Lyons - Bass
Ric Lee - Drums
Chick Churchill - Roland and Korg Keyboards
Hosté:
Jimmy Jamieson - Background Vocals
Nick "Doo-Wop" Carls - Background Vocals
Diskografie About Time
Vyšlo 22. srpna 1989, Chrysalis, F2 21722 (US)

Seznam skladeb:
Side One:
01. Highway Of Love (Steve Gould, Alvin Lee) (5:13)
02. Let's Shake It Up (Gould, Lee) (5:14)
03. I Get All Shook Up (Lee) (4:38)
04. Victim Of Circumstance (Lee) (4:29)
05. Going To Chicago (Tim Hinkley, Lee) (4:22)
06. Wild Is The River (Gould, Lee) (3:53)
Side Two:
07. Saturday Night (Gould, Lee) (4:06)
08. Bad Blood (Tony Crooks, Leo Lyons) (7:09)
09. Working In A Parking Lot (Crooks, Lyons, Andy Nye) (4:52)
10. Outside My Window (Gould, Lee) (5:47)
11. Waiting For The Judgment Day (Gould, Lee) (4:30)
Total Time (54:13)

Recorded at Ardent Studio/Alpha Sound
Prodiced and Engineered: Terry Manning, Ten Years After
Management & Direction: Carl Leighton-Pope, Derek Sutton
Mastered: Bob Ludwig at Masterdisk
"About Time" je album roku 1989 vydané bluesovou rockovou kapelou Ten Years After, poslední studiové album vydané společně s Alvinem Lee, jejich zpěvákem a nejvýznamnějším skladatelem od vzniku kapely. Bylo to také jejich první studiové vydání po patnácti letech (od "Positive Vibrations" z roku 1974). "About Time" dosáhli na #120 v US Billboard 200. Recenze byly téměř univerzálně negativní. Pořadí skladeb je odlišné pro vydání na CD, které uvádí skladbu "Wild Is The River" mezi "Working In A Parking Lot" a "Outside My Window".

Skupina:
Alvin Lee - Guitars, Vocals
Leo Lyons - Bass
Ric Lee - Drums
Chick Churchill - Organ
Hosté:
Diskografie Positive Vibrations
Vyšlo duben 1974, Chrysalis, CHR. 1060 (UK)

Seznam skladeb:
Side One:
01. Nowhere To Run (3:58)
02. Positive Vibrations (4:14)
03. Stone Me (4:53)
04. Without You (3:57)
05. Going Back To Birmingham (2:36)
Side Two:
06. It's Getting Harder (4:22)
07. You're Driving Me Crazy (2:23)
08. Look Into My Life (4:14)
09. Look Me Straight Into The Eyes (6:18)
10. I Wanted To Boogie (3:33)
Total Time (40:28)

2013 Remaster:
Disc: 1 - CD
01. Nowhere to Run
02. Positive Vibrations
03. Stone Me
04. Without You
05. Going Back to Birmingham
06. It''s Getting Harder
07. You''re Driving Me Crazy
08. Look Into My Life
09 . Look Me Straight Into the Eyes
10. I Wanted to Boogie
Disc: 2 - CD
01. Rock & Roll Music to the World (Frankfurt)
02. Once There Was a Time (Frankfurt)
03. Spoonful (Paris)
04. I'm Going Home (Paris)
05. Standing At the Station (Amsterdam)
06. Sweet Little Sixteen (Atlanta)
07. Positive Vibrations Radio Advert
Total Time (69:22)
Originál vyšel v roce 1974 a jedná se o poslední nahrávku před rozpadem původní sestavy Ten Years After. Reedice je zremasterovaná a obsahuje rovněž dosud nevydaný materiál... Krátce před vydáním alba se kapela ale rozešla. Album vystoupalo na #81 v US Billboard 200.

Skupina:
Alvin Lee - Guitars, Vocals
Leo Lyons - Bass
Ric Lee - Drums
Chick Churchill - Organ
Hosté:
Diskografie Rock & Roll Music to the World
Vyšlo 27. října 1972, Columbia, KC 31779, CHR 1009 (US)

Seznam skladeb:
Side One:
01. You Give Me Loving (6:31)
02. Convention Prevention (4:25)
03. Turned Off T.V. Blues (5:12)
04. Standing At The Station (7:07)
Side Two:
05. You Can't Win Them All (4:05)
06. Religion (5:44)
07. Choo Choo Mama (4:00)
08. Tomorrow I'll Be Out Of Town (4:26)
09. Rock & Roll Music To The World (3:46)
Total Time (45:10)

All songs written by Alvin Lee
Recorded at Olympic Studios, London except 01, 05 with the Rolling Stones Mobile at Cap Ferrat, South France
Producer: Ten Years After
"Rock & Roll Music To The World" je sedmé studiové album britské blues rockové kapely Ten Years After, které vyšlo v roce 1972. Obsahuje několik standardů od Ten Years After včetne skladeb ¨"Standing At The Station", "Choo Choo Mama" a titulbí skladby.

Skupina:
Alvin Lee -GuitarS, Vocals
Chick Churchill - Drums, Keyboards
Ric Lee - Drums
Leo Lyons - Bass
Diskografie Alvin Lee & Company
Vyšlo 1972, Deram, SML 1096

Seznam skladeb:
01. The Sounds (4:00)
02. Rock Your Mama (3:00)
03. Hold Me Tight (2:15)
04. Standing At The Crossroads (4:00)
05. Portable People (2:13)
06. Boogie On (14:35)
Total Time (30:03)

Producer: Mike Vernon, Alvin Lee
Remastering: Anthony Hawkins
Coordination, Liner Notes, Research: John Tracy


Skupina:
Alvin Lee - Guitar, Vocals
Chick Churchill - Organ
Ric Lee - Drums
Leo Lyons - Bass
Hosté:
Diskografie A Space In Time
Vyšlo srpen 1971, Chrysalis, CHR 1001 (UK)

Seznam skladeb:
Side One:
01. One Of These Days (5:52)
02. Here They Come (4:36)
03. I'd Love To Change The World (3:44)
04. Over The Hill (2:28)
05. Baby Won't You Let Me Rock 'N' Roll You (2:16)
Side Two:
06. Once There Was A Time (3:22)
07. Let The Sky Fall (4:19)
08. Hard Monkeys (3:10)
09. I've Been There Too (5:44)
10. Uncle Jam (1:57)
Total Time (37:26)

All songs: Alvin Lee except "Uncle Jam", which was composed: C. Churchill, A. Lee, R. Lee and L. Lyons
Recorded at Olympic Studios, London
Producer: Chris Wright
Executive producer: Chris Wright
String arrangement:n Over the Hill by Del Newman
Front cover photograph: Ed Caraeff
Back cover photograph: Alvin Lee
Album vystoupalo na #17 v Billboard 200. Třetí skladba na albu "I Love To Change The World" je také jejich největším hitem. Spojením melodického akustického sboru s náročnými elektrickými kytarovými riffy se podařilo vytvořit zvuk, který jej poslal na #10 v kanadských žebříčcích a #40 v USA. I když to byl jejich největší hit, zřídka jej hráli naživo. "Baby Won't You Let Me Rock 'n' Roll You" také atakoval singlový žebříček v USA, kde dosáhl pozice #61.

Skupina:
Alvin Lee - Guitar, Vocals
Lee Lyons - Bass
Ric Lee - Drums
Chick Churchill - Keyboards
Hosté:
Diskografie Watt
Vyšlo prosinec 1970, Deram, SML 1078 (UK)

Seznam skladeb:
Side One:
A1. I'm Coming On (3:45)
A2. My Baby Left Me (5:20)
A3. Think About The Times (4:41)
A4. I Say Yeah (5:15)
Side Two:
B1. The Band With No Name (1:35)
B2. Gonna Run (6:00)
B3. She Lies In The Morning (7:21)
B4. Sweet Little Sixteen (4:08)
Total Time (38:05)

Recorded on September 1970 at Olympic Sound Studios, London
Written: Alvin Lee (tracks: A1 to B3), Chuck Berry (tracks: B4)
Producer: Chris Wright, Ten Years After
Engineer: Andy Johns
Engineer [Assistant]: Chris Kimsey
Design, Photography: John Fowlie
Artwork [Balloon]: Alan Black
Artwork [Colour Processing]: Graham Nash
"Watt" je páté album anglické blues-rockové kapely Ten Years After, vydané v roce 1970. Bylo nahráno v září 1970 z výjimkou posledního tracku, cover verze Chucka Berryho "Sweet Little Sixteen", která byla nahrána na festivalu Isle of Wight z roku 1970.

Skupina:
Alvin Lee - Guitars, Vocals
Leo Lyons - Bass
Ric Lee - Drums
Chick Churchill - Organ, Piano and Harpsichord
Hosté:

Diskografie Cricklewood Green
Vyšlo 17. dubna 1970, Deram, DML 1065 (UK)

Seznam skladeb:
A1. Sugar The Road (3:46)
A2. Working On The Road (4:15)
A3. 50,000 Miles Beneath My Brain (7:37)
A4. Year 3,000 Blues (2:17)
B1. Me And My Baby (4:12)
B2. Love Like A Man (7:13)
B3. Circles (3:55)
B4. As The Sun Still Burns Away (4:42)
Total Time: (55:11)

CD reissue bonus tracks
09. Warm Sun (3:08)
10. To No One (3:49)

Recorded 1969 at Olympic Studio 1, London
Written: Alvin Lee
Instruments [All Instruments], Producer: Ten Years After
Producer: Alvin Lee
Engineer: Andy Johns (A1-A4, B2-B4), George Chkiantz (A1)
Electronics, Liner Notes: Alvin Lee
Coordinator: Chris Wright
Design, Illustration: Peter Classey
Design, Photography: John Fowlie


Skupina:
Alvin Lee - Guitar, Vocals
Leo Lyons - Bass
Ric Lee - Drums
Chick Churchill - Organ
Hosté:
Diskografie Ssssh
Vyšlo srpen 1969, Deram/Chrysalis, DML 1052 (UK)

Seznam skladeb:
Side one
01. Bad Scene (3:30)
02. Two Time Mama (2:02)
03. Stoned Woman (3:30)
04. Good Morning Little Schoolgirl (Sonny Boy Williamson) (7:01)
Side two
05. If You Should Love Me (5:27)
06. I Don't Know That You Don't Know My Name (2:02)
07. The Stomp (4:35)
08. I Woke Up This Morning (5:30)
Total Time (33:37)

Recorded on June, 1969 at Morgan Studios, London
Producer: Chris Wright
"Ssssh." je třetí studiové album blues rockové kapely Ten Years After vydané v roce 1969. Album vystoupalo na pozici #20 v Billboard 200 a #4 v UK žebříčku.

Skupina:
Alvin Lee - Vocals, Guitars, Piano, Chinese Fans
Chick Churchill - Organ, Piano
Ric Lee - Drums, Tympani
Leo Lyons - Bass, Bow-Bass, String Bass, Percussion
Hosté:
Roy Baker - zvukové efekty (08)
Martin Smith - zvuky vlaku (10)
Mike Vernon - Backing Vocals (11)
Simon Stable (pod nickem "Count Simon (Stable) de la Bedoyere") - Bonga (01)
Diskografie Stonedhenge
Vyšlo 22. února 1969, Deram, DML 1029 (UK)

Seznam skladeb:
01. Going To Try (Alvin Lee) (4:52)
02. I Can't Live Without Lydia (Chick Churchill) (1:23)
03. Woman Trouble (Alvin Lee) (4:37)
04. Skoobly-Oobly-Doobob (Alvin Lee) (1:44)
05. Hear Me Calling (Alvin Lee) (5:44)
06. A Sad Song (Alvin Lee) (3:23)
07. Three Blind Mice (traditional, arr. by Ric Lee) (0:57)
08. No Title (Alvin Lee) (8:13)
09. Faro (Leo Lyons) (1:10)
10. Speed Kills (Alvin Lee, Mike Vernon) (3:42)

Remasterováno 2002 with bonuses:11. Hear Me Calling (Single Version) (Alvin Lee) (3:44)
12. Women Trouble (US Version) (Alvin Lee) (4:48)
13. I'm Going Home (Single Version) (Alvin Lee) (3:34)
14. Boogie On (Alvin Lee) (14:44)
Total Time: (34:22)
Reissue 2002: (61:12)


Recorded 3. -15. September 1968 at Decca Studios, West Hampstead, London
Producer: Mike Vernon
Sound Effects: Roy Baker (08)
Train Sound Effects: Martin Smith (10)

Skupina:
Alvin Lee - Vocals, Guitars
Chick Churchill - Organ, Piano
Ric Lee - Drums
Leo Lyons - Bass
Hosté:
Diskografie Ten Years After
Vyšlo 27. října 1967, Deram, DML 1015 (UK)

Seznam skladeb:
Side One:
01. I Want To Know (2:14)
02. I Can't Keep From Crying, Sometimes (10:47)
03. Adventures Of A Young Organ (2:35)
04. Spoonful (8:01)
05. Losing The Dogs (3:02)
Side Two:
06. Feel It For Me (2:42)
07. Love Until I Die (2:08)
08. Don't Want You, Woman (2:39)
09. Help Me (9:51)
Total Time: (35:12)

2002 bonus tracks, Remastered CD, Deram 8828972
01. Portable People (Mono Single Version) (Alvin Lee) (2:17)
02. The Sounds (Mono Single Version) (Alvin Lee) (4:29)
03. Rock Your Mama (Alvin Lee) (3:01)
04. Spider in My Web (Alvin Lee) (7:11)
05. Hold Me Tight (Alvin Lee) (2:18)
06. (At the) Woodchopper's Ball (Joe Bishop, Woody Herman) (7:46)

Recorded September 1967 at Decca Studios, London
Producer: Mike Vernon, Gus Dudgeon
Album obsahuje píseň "Spoonful" od Howlin 'Wolf (napsané pro ně Williem Dixonem), kterou britská bluesová rocková skupina Cream nahrála jako cover na jejich albech "Fresh Cream" a "Wheels Of Fire".


Skupina:
Alvin Lee - Vocals, Guitars
Bernie Clarke - Keyboards
Mick Weaver Keyboards
Tom Compton - Drums, Percussion
Mick Hawksworth - Bass
Hosté:
Diskografie Rocket Fuel
Vyšlo 2013, Atlantic, SD 19306 (US)

Seznam skladeb:
01. Hang On (3:46)
02. Lady Luck (3:04)
03. Can't Stop (5:09)
04. Wrong Side Of The Law (3:10)
05. Nutbush City Limits (3:50)
06. Rock 'N' Roll Guitar Picker (3:05)
07. Double Loser (2:55)
08. Fool No More (5:10)
09. Dangerous World (3:40)
10. High Times (5:25)
Total Time: (37:38)

Producer: Alvin Lee, Bob Johnston
Engineer: Mick Glossop, Andy Jaworski
Liner Notes: Chris Welch


Skupina:
Alvin Lee - Vocals, Guitars
Derek Austin - Piano, Synthesizer
Mickey Féat - Bass Guitar, Vocals
Tom Compton - Drums, Percussion
Al Kooper - Organ
Peter Thoms - Trombone
Hosté:
Steve Goulding - Guitars, Vocals
Raphael Ravenscroft - Saxophone
Diskografie Free Fall
Vyšlo 1980, Avatar Records, AALP 5002 (UK)

Seznam skladeb:
01. I Don't Wanna Stop (4:11)
02. Take The Money (4:28)
03. One Lonely Hour (4:28)
04. Heartache (3:15)
05. Stealin' (3:28)
06. Ridin' Truckin' (3:34)
07. No More Lonely Nights (4:27)
08. City Lights (4:05)
09. Sooner Or Later (3:32)
10. Dustbin City (2:38)
Total Time: (42:23)

Producer, Engineer: John Stronach
Executive-producer: Robert Patterson
Executive Producer: Robert Patterson
Engineer: Tim Hunt, Andy Jaworski, John Stronach


Skupina:
Alvin Lee - Vocals, Guitars
Tom Compton Drums, Percussion
Mick Hawksworth Bass
Hosté:
Diskografie Live At Rockpalast
Vyšlo 1978, Repertoire Records
11. června 2013, Repertoire Records, REP 5285 (Germany)

Seznam skladeb:
DVD
01. Rockpalast Theme Music Believe In Me - J. Geils Band ()
02. Intro ()
03. Gonna Turn You On (4:24)
04. Help Me (8:47)
05. Ain't Nothin' Shakin' (14:05)
06. Just Another Boogie ()
07. Hey Joe (7:18)
08. I'm Going Home (9:35)
09. Choo Choo Mama ()
10. Rip It Up (2:28)
11. Sweet Little Sixteen (3:37)
12. Roll Over Beethoven (3:25)
CD
01. Gonna Turn You On (4:24)
02. Help Me (8:47)
03. Ain't Nothin' Shakin' (14:45)
04. Just Another Boogie ()
05. Hey Joe (7:18)
06. I'm Going Home (9:35)
07. Choo Choo Mama ()
08. Rip It Up (2:28)
09. Sweet Little Sixteen ()
10. Roll Over Beethoven (3:25)
Total Time: (00:00)


Skupina:
Alvin Lee - Vocals, Guitars
Tom Compton Drums, Percussion
Mick Hawksworth Bass
Hosté:
Diskografie Ride On
Vyšlo 1979, RSO, RS-1-3049 (US)

Seznam skladeb:
Studio
01. Too Much (3:49)
02. It's A Gaz (4:01)
03. Ride On Cowboy (3:12)
04. Sittin' Here (3:58)
05. Can't Sleep At Nite (2:31)
Stage
06. Ain't Nothin' Shakin' (5:08)
07. Scat Encounter (0:57)
08. Hey Joe (5:41)
09. Going Home (8:15)
Total Time: (38:58)

Producer: Bill Halverson


Skupina:
Alvin Lee - Vocals, Guitars
Bernie Clarke - Keyboards
Mick Weaver - Keyboards
Tom Compton - Drums, Percussion
Mick Hawksworth - Bass
Hosté:
Diskografie Rocket Fuel
Vyšlo 1978, RSO, RS-1-3033 (US)

Seznam skladeb:
01. Rocket Fuel (3:17)
02. Gonna Turn You On (4:58)
03. Friday The 13th (4:56)
04. Somebody Callin' Me (2:46)
05. Somebody Waltz (3:09)
06. Ain't Nothin' Shakin' (5:02)
07. Alvin's Blue Thing (0:27)
08. Baby Don't You Cry (3:15)
09. The Devil's Screaming (Part 1) (1:31)
10. (The Battle) The Devil's Screaming (Part 2) (8:14)
Total Time: (37:38)

Producer: Alvin Lee, Bob Johnson
Engineer: Mick Glossop, Andy Jaworski
Liner Notes: Chris Welch



Skupina:
Alvin Lee - Guitars, Vocals
Chick Churchill - Organ
Ric Lee - Drums
Leo Lyons - Bass
Diskografie BBC Sessions 1967-1968
Vyšlo 2015, Gypsy Eye Project, GEP-292

Seznam skladeb:
BBC Top Gear - November 21, 1967
01. Don't Want You Woman (2:20)
02. The Sounds ()
03. Love Until I Die (2:24)
BBC Top Gear -March 13, 1968
04. Ain't Seen No Whiskey (2:50)
05. Portable People (2:09)
06. Rock Your Mama (2:28)
07. I Woke Up This Morning () (trad. Blues version)
BBC Top gear - August 14, 1968
08. I'm Going Home (6:57)
09. No Title ()
10. Woman Trouble (4:53)
11. Woodchopper's Ball (4:28)
12. Spider In My Web (5:36)
BBC Top Of The Pops - December 13, 1968
13. Woman Trouble (2:38)
14. Crossroads (2:37)
15. Hear Me Calling (4:08) (mix from two sources)
16. Hear Me Calling (4:08) (with DJ intro)
17. I'm Going Home (6:57)
Bonus TV session - BBC Colour Me Pop - January 1969 TV:
18. A Sad Song
19. No Title
20. I'm Going Home
Total Time (00:41)
V roce 2015 se objevila nahrávka "BBC Sessions 1967-1969" představující britskou blues-rockovou kapelu Ten Years After v čele s Alvinem Lee! Skladby byly zaznamenané Ten Years After někdy v sérii pro BBC Live. Kromě toho BBCTV záznamy "Color Me Pop" přinášejí i hudební bonus nahrávek ze 60. let Ten Years After ve výluční kolekci se sbírek BBC.

Skupina:
Marcus Bonfanti - Guitars, Vocals
Chick Churchill - Keyboards
Colin Hodgkinson - Bass
Ric Lee - Drums
Diskografie The Name Remains The Same
Vyšlo 2014, Kultopolis, NTYACD001

Seznam skladeb:
01. Sugar The Road (4:26)
02. One Of These Days (5:42)
03. I M Coming On (4:25)
04. Nowhere To Run (4:28)
05. Me And My Baby (4:47)
06. Standing At The Station (7:54)
07. I Say Yeah (4:00)
08. Good Morning Little Schoolgirl (8:01)
09. Help Me Baby (11:05)
10. I M Going Home (8:32)
11. Choo Choo Mama (3:43)
Bonus track 12. a) Love Like A Man (2:36)
    b) Love Jam Two (2:53)
    c) Love Like A Man (1:43)
Total Time (00:41)


Skupina:
Chick Churchill - Keyboards
Joe Gooch - Vocals, Lead Guitars
Ric Lee - Drums
Leo Lyons - Bass Guitar
Diskografie Live At Fiesta City
Vyšlo 2009, LpEC Production, TYDVD001 (Russia)

Seznam skladeb:
01. Working On The Road ()
02. King Of The Blues ()
03. Heart Me Calling ()
04. Big Black 45 ()
05. The Hobbit ()
06. Love Like A Man ()
07. Good Morning Little Scoolgirl ()
08. I Can't Keep From Crying, Somertimes ()
09. I'm Going Home ()
10. Choohoo Mama ()
Total Time (125:00)

Recorded at Fiesta City Festival August 30 2008, Verviers, Belgium


Skupina:
Chick Churchill - Keyboards
Joe Gooch - Vocals, Lead Guitars
Ric Lee - Drums
Leo Lyons - Bass Guitar
Diskografie Roadworks
Vyšlo 2005, Ten Years After, TYACD003

Seznam skladeb:
CD 1:
01. King Of The Blues (W: T Crooks, L Lyons) (4:17)
02.a Hear Me Calling (W: Alvin Lee) (1:39)
02.b Calling Jam (W: C Churchill, J Gooch, R Lee, L Lyons) (3:46)
02. Hear Me Calling (W: Alvin Lee) (0:54)
03. Good Morning Little School Girl (W: John Lee Williamson) (6:52)
04. (When It) All Falls Down (W: C.Churchill, J.Gooch, R.Lee, L.Lyons) (4:36)
05. Working On The Road (W: Alvin Lee) (4:54)
06. Big Black 45 (W: T.Crooks, L.Lyons) (5:23)
07. The Hobbit (W: R.Lee) (7:48)
08. Living It Up (W: T.Crooks, A Nye, L Lyons) (4:04)
09.a Love Like A Man (W: A.Lee) (2:44)
09.b Love Jam (W: C.Churchill, J.Gooch, R.Lee, L.Lyons) (3:32)
09.c Love Like A Man (W: A.Lee) (1:05)
CD 2:
10. I'd Love To Change The World (W: A.Lee) (5:52)
11. Time To Kill (W: F.Koller, L.Lyons) (6:24)
12.a I Can't Keep From Crying Sometimes (W: Al Kooper) (2:32)
12.b Jammin' On One Chord (W: C.Churchill, J.Gooch, R.Lee, L.Lyons) (9:58)
12.c I Can't Keep From Crying Sometimes (W: Al Kooper) (2:18)
13. I'm Going Home (W: A.Lee) (10:38)
14. Reasons Why (W: C.Churchill, J.Gooch, R.Lee, L.Lyons) (5:01)
15. Choo Choo Mama (W: A.Lee) (4:51)
Total Time (00:41)

Written: Andy Nye (01-08), C.Churchill (01-02b,01-04,02-09b), J.Gooch (01-02b,01-04,02-09b,02-14), L.Lyons (01-01, 01-02b, 01-02c, 01-04, 01-06, 01-08, 02-09b, 02-14), R.Lee (01-02b, 01-04, 02-09b, 02-14), T.Crooks (01-01, 01-06, 01-08)
Recorded during the Winter 2004 European Tour
Recorded [Shows]: Wolfgang Herder
Mixed, Mastered: Leo Lyons
Photography [Backstage]: Jens Robrahn
Photography [Crowd Scene]: Tom Lyons
Artwork By [Cover Design]: Leo Lyons, Tony Crooks


Skupina:
Leo Lyons - Bass
Alvin Lee - Guitar and Vocals
Chick Churchill - Organ
Ric Lee - Drums

Diskografie One Night Jammed
Vyšlo 30. září 2003, Fast Western, TYACD001(L)

Seznam skladeb:
01. I Woke Up This Morning 4:18)
02. Hear Me Calling 5:58)
03. I May Be Wrong But I Won't Be Wrong Always (W: Lyons/R.Lee/A.Lee/Churchill) (5:28)
04. Bad Blood (W: Lyons/Crooks) (3:51)
05. Love Like A Man (7:09)
06. Big Black45 (W: Lyons/Crooks) (3:22)
07. Red House (W: J Hendrix) (10:13)
08. I Can't Keep From Crying, Sometimes (1:47)
8.A Jammin' On One Chord (W: Lyons/R.Lee/J.Gooch/Churchill) (8:10)
8.B I Can't Keep From Crying, Sometimes (1:28)
09. Going Home (8:53)
10. 50,000 Miles Beneath My Brain (7:00)
11. Roll Over Beethoven (W: Chuck Berry) (4:36)
Total Time (00:41)

Written: Al Kooper (08, 08B), A.Lee (01-03,05,09,10), Churchill (03, 08A), J.Gooch (08A), Lyons (03,04,06,08A), R.Lee (03,08A), Crooks (04,06)
Producer [Post Production], Mastered: Leo Lyons
Engineer [Front Of House (Forli)]: Renato Lombardi
Engineer [Front Of House (Twist)]: Henk Bäumer
Design [Cover]: Mark Pullin
Artwork, Design [Poster And Photo], Other [A Sterling Cup Of Tea]: Greg Walker
Photography: Patrick Dolkens
Nahrávka byla převzata z řady mixu provedených v Heimathaus Twist v Německu dne 17. února 2003 s výjimkou skladby šest, která byla zaznamenána v Naima Forli v Itálii dne 7. března 2003.

Skupina:
Leo Lyons - Bass
Alvin Lee - Guitar and Vocals
Chick Churchill - Organ
Ric Lee - Drums
Diskografie Live At The Fillmore East 1970
Vyšlo 2001, Chrysalis, 7243 533297 2 3

Seznam skladeb:
01. Love Like A Man (9:34)
02. Good Morning Little Schoolgirl (7:26)
03. Working On The Road (3:34)
04. The Hobbit (10:52)
05. 50,000 Miles Beneath My Brain (9:58)
06. Medley (19:30)
     a. Skoobly-Oobly-Doobob
     b. I Can't Keep From Crying Sometimes
     c. Extension On One Chord
10. Help Me (16:05)
11. I'm Going Home (11:57)
12. Sweet Little 16 (4:38)
13. Roll Over Beethoven (4:44)
14. I Woke Up This Morning (8:09)
15. Spoonful (8:00)
Total Time (00:41)


Skupina:
Alvin Lee - Guitars, Harmonica, Vocals
Leo Lyons - Bass
Chick Churchill - Acoustic & Electric Pianos, Clavinet, Moog
Ric Lee - Drums, Percussion, Background Vocals
Diskografie Live At Reading '83 (The Friday Rock Show Sessions)
Vyšlo 1990, Raw Fruit Records, FRSCD003 UK

Seznam skladeb:
01. Love Like A Man (5:11)
02. Good Morning Little Schoolgirl (6:28)
03. Slow Blues In 'C' (5:50)
04. Suzie Q (7:04)
05. Hobbit (4:06)
06. I May Be Wrong But I Won't Be Wrong Always (6:08)
07. I Can't Keep From Cryin' Sometimes / Extension On One Chord (9:29)
08. Going Home (9:47)
Total Time (00:41)




Skupina:
Alvin Lee - Guitars, Harmonica, Vocals
Leo Lyons - Bass
Chick Churchill - Acoustic & Electric Pianos, Clavinet, Moog
Ric Lee - Drums, Percussion, Background Vocals
Diskografie Recorded Live
Vyšlo 1973, Chrysalis CTY 1049

Seznam skladeb:
01. One Of These Days (5:36)
02. You Give Me Loving (5:25)
03. Good Morning Little Schoolgirl (7:15)
04. Hobbit (7:15)
05. Help Me (10:44)
06. Classical Thing (0:36)
07. Scat Thing (0:55)
08. I Can't Keep From Cryin' Sometimes (16:24)
     a. I Can't Keep From Cryin' Sometimes (Part 1)
     b. Extension On One Chord
     c. I Can't Keep From Cryin' Sometimes (Part 2)
09. Silly Thing (0:26)
10. Slow Blues In "C" (7:24)
11. I'm Going Home (9:30)
12. Choo Choo Mama (2:56)
Total Time (00:41)




Skupina:
Alvin Lee - Guitars, Vocals
Chick Churchill - Organ
Ric Lee - Drums
Leo Lyons - Bass
Hosté:
Diskografie Undead
Vyšlo 10. srpna 1968 (USA), 16. srpna 1968 (UK), Deram, SML 1023 (UK)

Seznam skladeb:
Side One:
01. I May Be Wrong, But I Won't Be Wrong Always (Alvin Lee) (9:49)
02. Woodchopper's Ball (Woody Herman, Joe Bishop) (7:38)
Side Two
03. Spider in My Web (Alvin Lee) (7:42)
04. Summertime (George Gershwin) / Shantung Cabbage (Ric Lee) (5:44)
05. I'm Going Home (Alvin Lee) (6:24)
Total Time (37:17)

2002 CD reissue
01. Rock Your Mama (3:46)
02. Spoonful (6:23)
03. I May Be Wrong, But I Won't Be Wrong Always (9:49)
04. Summertime / Shantung Cabbage (5:44)
05. Spider In My Web (7:43)
06. (At the) Woodchopper's Ball (7:38)
07. Standing at the Crossroads (4:10)
08. I Can't Keep from Crying, Sometimes / Extension on One Chord / I Can't Keep from Crying Sometimes (17:04)
09. I'm Going Home (6:24)
Total Time (68:41)

Recorded "Live" on 14 May 1968 at Klooks Kleek, Railway Hotel, West Hampstead, London NW 6.
Producer: Mike Vernon
"Undead" je živé album Ten Years After, které bylo nahráno v malém jazzovém klubu Klooks Kleek v Londýně 14. května 1968.


Nahráli:
Chick Churchill - Piano, Organ, Moog, Mellotron, Vocals (07,10)
Gary Pickford-Hopkins - Vocals
Martin Barre - Guitars (01,02,05,09)
Rodger Hodgson - Guitars (03), Bass (03,04,06,07)
Bernie Marsden - Guitars (04,06,07)
Leo Lyons - Bass (01,02,05,08,09)
Cozy Powell - Drums (01,05,08,09)
Ric Lee - Drums (02)
Rick Davies - Drums (03,04,06,07)
Bill Jackman - Saxophone (01,03)
Diskografie You And Me
Vyšlo 1973, Chrysalis, 1051 (UK)

Seznam skladeb:
01. Come And Join Me (5:10)
02. Broken Engagement (3:09)
03. You And Me (4:41)
04. Reality In Arrears (7:02)
05. Dream Of Our Maker Man (2:58)
06. Ode To An Angel (4:06)
07. You're Not Listening (2:39)
08. Chiswick Flyover (2:54)
09. The Youth I Dreamt In Slipped Away (4:31)
10.Falling Down An Endless Day (3:06)
Total Time (00:41)

All songs written by Chick Churchill
Produced, Strings written and Arranged: Chick Churchill
Engineered: Gregg Jackman
Mixed: Matthew Fisher


Zpět
Jaybirds

Ten Years After 1969

Ten Years After 1969

Ten Years After 1969

Ten Years After 1970

Ten Years After 2003

Alvin Lee

Ten Years After 2003 live



Ten Years After 2015



Zpět
Oficiální stránky:
http://www.alvinlee.de/index.htm#aldemenu
http://www.alvinlee.de/pre_tya.htm
http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Kytarovi-velikani-Alvin-Lee~24~cerven~2008/



ProgressRock Nahoru
Made by 
©  27.8.2018 
Menu Poslední aktualizace: 27.8.2018
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!©