 | |
     |
|
 TALK TALK byla anglická hudební skupina, která působila v letech 1981 až 1991. Skupina bývá označována jako součást anglického hnutí New Wave spolu s kapelami jako Duran Duran a nahrála takové hity jako "Today", "Talk Talk", "It's My Life", "Such a Shame" a "Dum Dum Girl". V době svého působení prošla různými styly, začínala se synthpopem, pozdější alba jsou již ve znamení post-rocku a art rocku. Vždycky nepříjemné požadavky a tlak pop průmyslu ale skupinu TALK TALK oddálil od synthpopu a new wave směrem k více experimentální hudbě a post-rocku v polovině 80. let. Několik dalších singlů, včetně "Life's What You Make It" a "Living in Another World" zaznamenalo sice úspěch v Evropě a ve Velké Británii, ale jejich komerční úspěchy pominuly stejně rychle jako jejich větší umělecká pověst.
Mladší bratr Eda Hollis, což byl diskžokej a producent, který byl manažerem kapely jako Eddie and the Hot Rods. U Marka Hollise se původně
plánovalo, že se stane dětským psychologem, ale v roce 1975 ukončil studia na univerzitě aby se přestěhoval do Londýna, kde on nakonec
vytvořil kapelu nazvanou The Reaction. V roce 1977 The Reaction nahráli demo pro Island Records. Píseň z dema "Talk Talk Talk Talk" byla
zahrnuta na punkové kompilaci "Streets", vydané začínajícím labelem Beggars Banquet. Skladba "Talk Talk Talk Talk", kterou napsal Hollis,
je raná verze druhého singlu "Talk Talk" od Talk Talk z roku 1982. George Gimarc poznamenal, že ztvárnění písně The Reaction je asi dvakrát
rychlejší a vyvolává "úplně jiný pocit" než verze z roku 1982. Island vydal jediný singl The Reaction "I Can't Resist" v roce 1978. The
Reaction se následující rok rozpadli.Díky svému bratrovi byl Mark poprvé představen hudebníkům Paulu Webbovi, Lee Harrisovi a Simonu Brennerovi, s nimiž nakonec v roce 1981 založil v Londýně v Anglii skupinu TALK TALK, která se brzy upsala firmě EMI. Hollis se tak stal nejznámější jako hlavní zpěvák a hlavní skladatel kapely Talk Talk v letech 1981 až 1991. Byl chválen za svůj "vždy pozoruhodný hlas" a spolu s producentem Talk Talk Timem Friese-Greene se ujal vedení ve vývoji stylu kapely z New Romantic do více experimentálního a kontemplativního stylu, který se později stal známým jako post-rock. TALK TALK začínali jako kvartet ve složení Mark Hollis (zpěv), Simon Brenner (klávesy), Lee Harris (bicí) a Paul Webb (basa). Byli generečně spojení s New Wave hudebním hnutí, konkrétně ve počátečních letech bývají často srovnáváni s Duran Duran, protože obě kapely měly nejen dvouslovné jméno a hudbu inspirovanou stylem Roxy Music, směr, ale spojuje je také nahrávací label EMI a producent Colin Thurston. Kapela také často vystupovala s DURAN DURAN na společných turné ke konci roku 1981.
Skupina vydala svůj první singl "Mirror Man" pod záštitou EMI v únoru 1982. Singl sice nebyl moc úspěšný, vystoupil jen na #52 ve Velké
Británii, ale rychle po něm následovalo plnohodnotné album "The Party's Over", které vyšlo v červenci
v roce 1982. Prvními singly, které bodovaly v britském žebříčku UK Top 40, se staly skladby "Today" (UK, #14) a opětovně vydaná "Talk Talk"
(UK, #23). Singly se postupně staly hity i v některých jiných zemích, včetně Irska, Jižní Afriky a Nového Zélandu. Album produkoval Colin
Thurston, který předtím realizoval i dvě první alba Duran Duran a Howarda Jonese, ale Hollis si jej zvolil především pro spoluprodukci
alba "Heroes" od Davida Bowieho. Album dosáhlo částečného úspěchu ve Velké Británii, když se vyšplhalo na pozici #21 a později bylo
kvalifikovano jako stříbrné album od BPI za prodaných 60.000 kopií v roce 1985. Nejvyššího hodnocení dosáhlo v Top 10 na Novém Zélandu.
Publiku se představili poprvé naživo v říjnu 1982, když podporovali Genesis na jejich reunion koncertu s původním zpěvákem Peterem Gabrielem v Milton Keynes Bowl, Anglie. Jenže na frontmanovi Hollisovi bylo vždy něco trochu podivného - na pódiu se díval nezúčastněně do země, v klipech se styděl a při poskytovaných rozhovorech se vyloženě trápil.
V roce 1983, krátce po vydání jejich nealbového singlu "My Foolish Friend" kapelu po prvním turné po USA tiše opustil Simon Brenner
a zbývající členové kapely Mark Hollis (zpěv), Paul Webb (baskytara ) a Lee Harris (bicí) se rozhodli zůstat jako trio. Singl produkoval
častý spolupracovník Roxy Music Rhett Davies. V té době se neoficiálním členem kapely Tim Friese-Greene, který se v TALK TALK ujal hry
na klávesové nástroje a spolu s Hollisem se také ujal produkce a spolu s ním i nejčastějším skladatelem. Ačkoli byl Tim hlavním
přispěvatelem do kapely, neúčastnil se živého vystupování s kapelou a nebyl uváděn v propagačních materiálech. TALK TALK přestali
hrát živě v roce 1986.
Největšího úspěchu však TALK TALK dosáhli až v roce 1984, kdy vydali desku "It's My Life", ze
které pochází jejich asi největší hit "Such A Shame". Deska bodovala zejména v kontinentální Evropě a Austrálii, kde dostoupala až
na #40 v žebříčcích ARIA. Nové album "It's My Life" bylo mnohem pestřejší a komplexnější album než jejich předchozí částečně kvůli
větší vyspělosti kapela a Hollisově nepochybnému talentu na psaní písní, ale do značné míry se předpokládá, že je přímým důsledkem
ohromující produkce Tima Friese-Greena, což byla osvěžující změna oproti rutinní práci Colina Thurstona na jejich předchozích deskách.
Od té doby, co Simon Brenner skončil, Talk Talk používá Iana Curnowa a TF-G na klávesy, Phil Ramacon na piano a Robbie McIntosh na kytaru. Curnow hrál mimo jiné s Toyah a Howardem Jonesem a používá dva Jupiter 8 a DX7. Webb k albu uvedl: "Snažíme se používat syntezátory z pohledu nepřirozených nástrojů. Snažíme se používat zvuk syntezátoru, jako byste použili Fairlight nebo cokoli jiného - nezískáte konkrétní zvuk strun, kde řeknete "ach, to je zjevně struna!. Hrajete si se zvukem a děláte z něj něco, co ještě nebylo slyšet." Neuvěřitelný basový zvuk na "Such A Shame" nahrával Paul Webb to na klíně a brnkal to šroubovákem. "To je moje tajemství!" prozradil. Singl "Such A Shame" inspirovaný knihou The Dice Man se stal Top 5 hitem v Rakousku, Německu, Itálii a ve Švýcarsku. Titulní skladba z alba také bodovala v Top 10 v Itálii, kde album vyšlo v zremixované podobě pouze šesti písní jako "It's My Mix" a stalo se #86 nejprodávanějším albem roku 1985. Album atakaovalo rovněž žebříčky v USA, Kanadě, Francii, Německu, Nizozemsku a na Novém Zélandě. Třetí singl "Dum Dum Girl" byl úspěšný v některých evropských zemích a na Novém Zélandu. Samotné album i singly byly ovšem ve Velké Británii vcelku velmi ignorovány. Bez ohledu na komerční úspěch kapela z vlastního rozhodnutí mířila pryč z hlavního proudu. Výtvarník James Marsh navrhl první přebal na "It's My Life" podle jména skupiny. Pak navrhoval i následující singly, nakonec se stal hlavním výtvarníkem pro všechny jejich přebaly desek a plakáty po celou dobu jejich kariéry. 
Když nadešel čas pro natáčení třetí studiové desky, rozhodli se uchýlit s kapelou na venkov a úplně se vzdát syntezátorů. TALK TALK opustili
styl New Wave kompletně vydáním alba "The Colour Of Spring" v roce 1986, které se stalo jejich největším
studiovým albovým úspěchem ve Velké Británii, když se umístilo v Top 10 a bylo oceněno zlatou deskou BPI za prodej více než 100.000 kopií.
Výsledek venkovské seance, album "The Colour Of Spring", zaznamenal kapelu v přerodu, která se právě osvobodila ze zaběhnutých kolejí a radostně
si zkouší možnosti v novém teritoriu. První singl z alba "Life Is What You Make It" se překvapivě stal jejich největším hitem, když zaznamenal
úspěch v Top 20. Album zaznamenalo i mezinárodní obchodní úspěch spolu s adalším singlem "Living in Another World", který bodoval v Top 40 v
Německu, Nizozemsku, Švýcarsku a Itálii, #48 resp. #44 ve Velké Británii a ve Francii. Do této doby všechny písně TALK TALK složili autorsky
Hollis a Friese-Greene. Rozšířená sestava na turné 1986 se skládala z Hollise, Webba a Harrise, plus John Turnbull (kytary), Rupert a Ian Black
Curnow (klávesy), Phil Reis a Leroy Williams (bicí) a Mark feltham (harmonika). Nejpozoruhodnější z těchto koncertů se odehrál na Montreux
Jazz Festival 11. července 1986, který vyšel na DVD v roce 2008 "Live At Montreux 1986".
Úspěch alba "The Colour Of Spring" jim pak poskytl větší rozpočet a mnohem více času pro nahrání jejich dalšího alba. Hollisovi to
především dalo volnou ruku v dalším vývoji kapely. Více než rok tvořili nebo shromažďovali příspěvky mnoha jiných hudebníků, aby album
"Spirit Of Eden" mohlo konečně vyjít v roce 1988 na labelu Parlophone EMI. Album bylo sestaveno z mnoha
hodin improvizovaného aranžmá, které dávali dohromady Hollis a Friese-Greene pomocí digitálního zařízení, a stalo se vykročením do úplně nového
hudebního světa, jehož výsledkem byla směs rocku, jazzu, klasické a ambientní hudby. Písně pomalu rozkvétají z ticha, chytlavé refrény byly
definitivně vystřídány delikátními melodiemi a atmosféru budovaly minimalistické aranže smyčců a dechů. Talk Talk improvizovali v úplné tmě
a materiál poté se svým parťákem Friese-Greenem pečlivě rozstříhali a zase poskládali do písňových koláží v duchu spolupráce Tea Macera a
Milese Davise na deskách jako "In A Silent Way" nebo "Bitches Brew". Kritiky chválené album nakonec získalo stříbrnou desku od BPI za prodej
více než 60.000 kopií a dostalo se do britské Top 20 ihned po vydání. Kapela ale oznámila, že nebude hrát album naživo, protože podle Hollise
"...lidé jen chtějí slyšet skladby, které jsou na albu a to není to mě dost uspokojující". Bez turné, bez videoklipů a bez singlů kapely,
které původně zamýšleli, ponechali jen malý marketing s nahrávací společnosti, když nakonec kapela ne příliš ochotně souhlasila s videem pro
remixovanou verzi "I Believe In You", který pak vyšel jako první singl. Hollis byl i přesto nespokojen s videem, což dal později jasně najevo
v rozhovoru pro časopis Q.
Během natáčení alba "Spirit Of Eden" se manažer Talk Talk Keith Aspden pokoušel vyvázat kapelu z jejich nahrávací smlouvy s EMI. "Věděl
jsem, že čas, který by EMI měla dávat kapele tomu neodpovídá", prohlásil Aspden. "Měl jsem strach, aby tam byly vůbec peníze pro
nahrání dalšího alba". EMI ovšem trvala na tom, že chce mít kapelu pod svými křídly. Po mnoha měsících sporů skupina nakonec uspěla
při odstoupení od smlouvy. EMI pak zažalovali naopak skupinu, když prohlašovali, že album "Spirit of Eden" nebylo "komerčně uspokojivé",
ale případ byl soudem odmítnut.Vydavatelství EMI, nyní již bez smlouvy s kapelou, vydalo retrospektivní kompilaci "Natural History" v roce 1990. Deska byla tak úspěšná, že dosáhla na pozici 3 v britském albovém
žebříčku a kvalifikovala se mezi zlato desky BPI za prodej více než 100.000 kopií. Byl z toho nakonec mezinárodní úspěch a alba se prodalo více
než 1 milion kopií po celém světě. Singl z roku 1984 "It's My Life" vyšel znovu a tentokrát se stal nejvýše mapovaným singlem kapely ve své rodné
zemi, když dosahovat až k číslu 13 na britském žebříčku singlů. Druhé vydání singlu "Life's What You Make It" dosáhlo umístění #30. V důsledku
nového nárůstu popularity skupiny vydavatelství připravilo v roce 1991 kompilaci "Historie Revisited", což byla kompilace 12 palcových singlů
a jejich alternativních verzí, které bodovaly v britské Top 40. Album bodovalo neobvykle vysoko i přesto, že se jednalo o remixované album,
v Německu dosáhlo do Top 30 a do Top 75 v Nizozemsku. Kapela pak ale žalovala EMI pro vydání remixovaného materiálu bez jejich svolení.
Nicméně v roce 1990 TALK TALK podepsali novou smlouvu na další dvě alba s Polydor Records. Tak se v roce 1991 pod hlavičkou labelu Verve Polydor
Records objevilo nové album "Laughting Stock". V té době však skupinu opustil Paul Webb a TALK TALK se proměnili
v podstatě na schránku studiových nahrávek Hollise a Friese-Greena, spolu s dalšími studiovými hráči včetně dlouhodobého bubeníka TALK TALK Harrise.
Na albu už vyloženě abstraktní kompozice drží pohromadě výhradně Hollisův utrápený hlas proplouvající strohou zvukovou krajinou. O sedm let později
vydaná Hollisova sólová deska bez vytáček jen potvrdila někoho, kdo dobrovolně odchází do ticha. Hollis jakoby každý zvuk (a všechny byly akustické!)
na albu dvakrát obracel v prstech a použil pouze ty nejnutnější. Na desce "Laughting Stock" krystalizoval experimentální zvuk, se kterým kapela začala
již na předchozím albu, který byl některými hudebními kritiky zpětně označen jako "post-rock". Album dosáhlo na pozici #26 v britském albovém žebříčku.
Práve po tomto albu přišlo Hollisovo radikální rozhodnutí kapelu rozpustit. Zpěvák se stáhl do ústraní s tím, že se bude věnovat dětem a své farmě. Po vydáni alba "Laughting Stock" tak byla v roce 1992 kapela TALK TALK rozpuštěna, zpěvák Mark Hollis chtěl trávit více času se svou rodinou. Objevily se dokonce historky o "hédonistických, opiem-prosáklých sezení", ale nebyl žádný důkaz pro takové fantasmagorie.
Po Marka nastala zničující a nevděčná role, když se umělecké ambice rozplývají v nutnosti produkovat další a další nahrávky, které stejně nemá nikdo
čas poctivě poslouchat. Mark Hollis odmítl přistoupit na tuhle hru. Na nahrávkách řekl to podstatné, a pak zmizel. "Mám rád zvuk. A taky mám rád
ticho. V mnoha ohledech mám radši ticho, než zvuk," prohlásil v jednom z mála rozhovorů, které dal ještě v 90. letech. V roce 1998 Mark Hollis
vydal bezejmenné osamocené sólové debutové album "Mark Hollis", které bylo hodně podobné minimalistickému post-rockovému zvuku "Spirit of Eden"
a "Laughting Stock". Krátce nato ale Hollis odešel úplně z hudebního průmyslu. I když nahrál sólové album, které symbolicky končí dvěma minutami ticha,
později se po něm jakoby slehla zem. O jeho životě toho mnoho nevěděli ani bývalí členové Talk Talk, a šance fanoušků na reunion kapely tak byly opravdu
minimální. Hollis si nenechal otevřené žádné zadní vrátka a své zásady prosazoval razantně.
Paul Webb se připojil k Lee Harrisovi a oba dva pak společně vytvořili kapelu .O.rang, zatímco Tim Friese-Greene začal vydávat nahrávky pod názvem
Heligoland. Webb také spolupracoval pod názvem Man Rustin se sólovou zpěvačkou Portishead Beth Gibbons, s níž vydal album "Out of Season" v roce
2002, zatímco Lee Harris se objevil na albu "Bark Psychosis" v roce 2004. Tim Friese-Green pak pokračoval v podnikání jako hudebník a producent.
Lahůdkou je kniha s původními ilustracemi Jamese Marshe, který měl pod palcem kompletní vizuál TALK TALK. Kromě obalů desek, náčrtů a návrhů budou taktéž přiloženy texty písní, které jsou psány rukou Marka Hollise, nebo dříve nespatřené fotografie. Tento artefakt byl tištěn na speciálním těžkém art papíru, bonusem byl vložený artwork a každý výtisk byl podepsán právě Jamesem Marshem. Vyšel v roce 2012. Poslední dvě alba TALK TALK "Spirit of Eden" a "Laughing stock" byly velmi uznávané a měly podstatný vliv na experimentální alternativní
rockové žánry, zejména post-rocku. 25 let poté list The Guardian nazval jejich dílo (1988, Spirit of Eden) za mistrovský kousek a kapela TALK
TALK byla označena za klasický příklad kapely, která odmítala kompromisy vůči obchodnímu tlaku a Hollis a jeho spoluhráči jsou považovány za
jedny z nejzajímavějších počinů, který se objevil v synthpopovém hnutí roku 1980.
"Jsem z té zprávy velmi šokován a smutný. Hudebně to byl génius a bylo mi ctí a výsadou být s ním v kapele," napsal na Facebooku bývalý basista Talk Talk Paul Webb. 
Dne 22. ledna 2025 se objevila informace, že kompilace "The Very Best Of Talk Talk" z roku 1997 vyjde v březnu 2025 prostřednictvím Rhino Records
znovu na dvojitém vinylu a CD. Nová verze post-rockových legend byla přeorganizována, aby běžela chronologicky. Nová verze, která bude k dispozici
jako 2LP a CD, nyní řadí všechny skladby v chronologickém pořadí a také přidává "New Grass" z rozlučkového alba kapely "Laughing Stock". Toto
album vyšlo v roce 1991, ale bylo prvním a následně posledním albem Talk Talk pro nový label, reaktivovaný jazzový label Verve, který prošel
Polydor Records. Verve podepsali smlouvu s kapelou od EMI po prudkém rozchodu s jejich bývalým vydavatelstvím, takže na kompilaci nebyly původně
žádné skladby z "Laughing Stock".Počínaje rokem 1981 jako synth-popová skupina s image New Romantic se zvuk Talk Talk pod Hollisovým vedením stal stále dobrodružnějším. Pro své třetí album "The Colour Of Spring" (1986) přijali Talk Talk art-popový zvuk, který si získal přízeň kritiků i reklam; zůstává jejich největším komerčním úspěchem. Poslední dvě alba skupiny "Spirit Of Eden" (1988) a "Laughing Stock" (1991) byla radikálním odklonem od jejich rané tvorby a vzala si vliv z jazzu, folku, klasické a experimentální hudby. Zatímco ve své době byla komerčními neúspěchy, tato alba byla retrospektivně vysoce hodnocena kritikou a začala být považována za rané mezníky post-rockové hudby. Talk Talk se svým zvukovým průkopnictvím a studiovou prací stali inspirací pro hudebníky mnoha mladších generací. Jejich skladby jsou argumentem proti tvrzení, že pop je vždy jen cosi mělkého a laciného. Hollis do nich uměl zanést těžko popsatelné různorodé emoce, které fungují i po mnoha letech. Jejich určitou mystičnost zvyšuje i fakt, že Hollis příliš nekomunikoval s médii. "Je skoro zbytečné se mě na něco ptát, hudba mluví sama za sebe," prohlašoval umělec, který v posledních letech zmizel z očí veřejnosti i svým bývalým kolegům a manažerovi. |
|
|
Členové skupiny TALK TALK
Mark Hollis - Vocals, Guitar, Piano, Organ (1981-1991, R.I.P. 2019)
Paul Webb - Bass, Backing Vocals (1981-1991)
Lee Harris - Drums, Percussion (1981-1991)
Simon Brenner - Keyboards (1981-1983) |
Ostatní spolupracující
Tim Friese-Greene - Keyboards (1981-1991)
Colin Thurston - Producer |
Mark Hollis(Celým jménem Mark David Hollis) (Narozen 4. ledna 1955, Tottenham, London, England, zemřel 25. února 2019, London, England) Vocals, Guitar, Piano, Organ Mark Hollis byl sólový zpěvák a skladatel skupiny TALK TALK. Komerčního úspěchu a uznání u kritiků dosáhl v 80. a 90. letech právě jako spoluzakladatel, hlavní zpěvák a hlavní skladatel kapely Talk Talk. Hollis napsal nebo je spoluautorem většiny hudby Talk Talk, včetně hitů jako "It's My Life" a "Life's What You Make It", v pozdějších dílech vyvinul experimentální, kontemplativní styl. Přestože londýnský rodák po rozpadu Talk Talk vydal jen jedno sólové album a z hudební branže se následně vytratil, neztratil mezi svými hudebními kolegy respekt. Od roku 1998 do roku 2017 žil Hollis ve Wimbledonu v Londýně se svou ženou Flick (učitelkou) a jejich dvěma syny, než se přestěhoval do Heathfield, East Sussex, kde žil až do své smrti. Hollisova touha trávit více času se svou rodinou byla hlavním důvodem, proč Talk Talk přestali koncertovat po roce 1986, a jeho důvodem k odchodu z hudebního průmyslu v roce 1998. Mark měl dva bratry, jednoho staršího a jednoho mladšího. O jeho raném životě je známo jen málo, protože Hollis byl během své kariéry neochotným dotazovaným. Mladší bratr Eda Hollis, což byl diskžokej a producent, který byl manažerem kapely jako Eddie and The Hot Rods. Jeho rodina se v roce 1962 přestěhovala z Londýna do Rayleigh v Essexu a Hollis začal v roce 1966 na Rayleigh's Sweyne Grammar School (nyní The Sweyne Park School). U Marka Hollise se původně plánovalo, že se stane dětským psychologem. Sweyne však opustil po dokončení O-úrovně v roce 1971 a v roce 1975 ukončil studia na univerzi aniž by dokončil A-úroveň obviňováním tamního "naprostého nedostatku pravidel". Po studiu na částečný úvazek při práci v průmyslové laboratoři přijal v roce 1975 místo na University of Sussex, aby mohl studovat dětskou psychologii, ale v roce 1976 ji opustil a věnoval se hudbě. Pracoval v tom, co později popsal jako "sled hrozných zaměstnání", zatímco začal psát písně. Když se zamyslel nad tímto obdobím svého života, později řekl: "Nikdy jsem nemohl čekat, až se vrátím domů a začnu skládat písně a texty. Celý den jsem zaznamenával nápady na kusy papíru a jen jsem čekal na okamžik, abych to mohl nahrát na kazetu," vzpomínal. Markův starší bratr Ed jej mentoroval a uvedl ho do hudebního průmyslu. Ed byl diskžokej, producent a manažer několika kapel, včetně pub-rockové skupiny Eddie and the Hot Rods. S Edovým povzbuzením a jeho pomocí založil Mark svou první kapelu The Reaction. Objevující se v post-punkové éře, zvuk The Reaction odrážel Hollisův zájem o raný garážový rock, jak se objevil na kompilaci "Nuggets" z roku 1972. V pozdějším rozhovoru Hollis řekl: "Až do punku jsem si nedokázal představit, že bych mohl získat nahrávací smlouvu, protože jsem si nemyslel, že bych mohl hrát, ale punk řekl: "Pokud si myslíš, že umíš hrát, můžeš hrát". 
V roce 1977 The Reaction nahráli demo pro Island Records. Píseň z dema "Talk Talk Talk Talk" byla zahrnuta na punkové kompilaci "Streets",
vydané začínajícím labelem Beggars Banquet. Skladba "Talk Talk Talk Talk", kterou napsal Hollis, je raná verze druhého singlu "Talk Talk"
od Talk Talk z roku 1982. George Gimarc poznamenal, že ztvárnění písně The Reaction je asi dvakrát rychlejší a vyvolává "úplně jiný pocit"
než verze z roku 1982. Island vydal jediný singl The Reaction "I Can't Resist" v roce 1978. The Reaction se následující rok rozpadli.Hollisův hudební vkus byl do značné míry vděčen jeho bratrovi Edovi, který představil Markovi širokou škálu hudby od garážového rocku po modální jazz, zejména spolupráci Milese Davise s aranžérem Gilem Evansem na "Porgy And Bess" (1959) a "Sketches Of Spain" (1960). Hollis později řekl, že Davisova a Evansova společná práce "má prostor, těsné aranžmá a techniku, ale má v sobě také pohyb" a řekl, že tato dvě alba "byla tehdy pro [něj] extrémně důležitá alba a stále jsou, protože hodnoty, se kterými pracují jsou bezchybné." Díky svému bratrovi byl Mark poprvé představen hudebníkům Paulu Webbovi, Lee Harrisovi a Simonu Brennerovi, s nimiž nakonec v roce 1981 založil skupinu TALK TALK, která se brzy upsala firmě EMI. Hollis se tak stal nejznámější jako hlavní zpěvák a hlavní skladatel kapely Talk Talk v letech 1981 až 1991. Byl chválen za svůj "vždy pozoruhodný hlas" a spolu s producentem Talk Talk Timem Friese-Greene se ujal vedení ve vývoji stylu kapely z New Romantic do více experimentálního a kontemplativního stylu, který se později stal známým jako post-rock. Hollisovi se připisuje výrok: "Než zahrajete dvě noty, naučte se hrát jednu notu. A nehrajte jednu notu, pokud nemáte důvod ji hrát." Také poznamenal: "Ticho je nade vším a raději bych slyšel jednu notu než dvě a raději bych slyšel ticho než jednu notu." V roce 1982 uvedl své největší vlivy jako Burta Bacharacha a Williama Burroughse. 
Během deseti let své činnosti nahráli pět studiových alb. Po popovém debutu "The Party's Over" s každou další deskou měnili styl i zvuk,
takže na jejich poslední nahrávce z roku 1991 "Laughing Stock" již převažuje psychedelie a zvukové experimenty. Už v souvislosti s debutovým
singlem "Mirror Man" popsal Hollis svou práci jako "blíž k jazzovému kvartetu než k rockové kapele". Později dokonce prohlásil, že jejich
první nahrávky zněly tak, jak zněly, protože si nemohli dovolit pořádné nástroje.Hollisovo hudební hledačství asi nejlépe charakterizuje deska "Spirit Of Eden" z roku 1988, která pro svoji obtížnou uchopitelnost zmátla i jejich nejvěrnější příznivce. Hudební měsíčník Q dokonce vzhledem k její nekomerčnosti psal o "nahrávce, která přiměje obchodníky k tomu, aby spáchali sebevraždu". Materiál na toto album podléhal přísné autocenzuře. "Je zapotřebí silné disciplíny k vymazání osmdesáti procent hudby, kterou zaznamenáváte," konstatoval s respektem zvukový inženýr Phill Brown. Poslední dvě alba Talk Talk "Spirit Of Eden" a v roce 1991 vydané album "Laughting Stock" pod hlavičkou labelu Verve Polydor Records se již svými jazzovými, folkovými, klasickými a experimentálními vlivy hudby radikálně lišily od jejich začátků. Ve své době byly komerčními propadáky, ale dnes jsou považovány za jedny z milníků post-rockové hudby. V té době však skupinu opustil Paul Webb a TALK TALK se proměnili v podstatě na schránku studiových nahrávek Hollise a Friese-Greena, spolu s dalšími studiovými hráči včetně dlouhodobého bubeníka TALK TALK Harrise. Práve po vydáni alba "Laughting Stock" přišlo Hollisovo radikální rozhodnutí kapelu rozpustit. V roce 1992 kapela TALK TALK rozpuštěna, zpěvák Mark Hollis se stáhl do ústraní a chtěl trávit více času se svou rodinou s tím, že se bude věnovat dětem a své farmě. Objevily se dokonce historky o "hédonistických, opiem-prosáklých sezení", ale nebyl žádný důkaz pro takové fantasmagorie. Podle článku v The Guardian z roku 2008 pak z velké části odešel od tvorby hudby. O svém rozhodnutí skončit s vystupováním prohlásil: "Vybírám pro svou rodinu. Možná jsou toho schopni i jiní, ale já nemůžu jet na turné a být zároveň dobrým tátou." 
V roce 1998 vydal ve bezejmenné debutové sólovém albu "Mark Hollis", na němž pokračoval v ještě minimalističtějším duchu.
V době, kdy vyšlo jeho sólové album, se Hollis přestěhoval zpět z venkova do Londýna, aby svým dvěma synům poskytl kosmopolitnější
prostředí. "Pro mě je nejvyšší ambicí vytvořit hudbu, která se nehodí do dnešní doby, která přesahuje váš vlastní čas," sdělil
k němu a následně oznámil, že odchází do hudebního důchodu. V souvislosti se svým sólovým projektem ani nenaplánoval žádné koncerty.
"Nebude žádné vystoupení, ani doma v obývacím pokoji. Tento materiál není vhodný pro hraní naživo," prohlásil.Mark Hollis zahrál na klavír ve skladbě "Piano" z roku 1998 na albu minimalistickém albu "AV 1" od Philla Browna a Dave Allinsona, kde hrál pod pseudonymem "John Cope". Podílel se také na příležitostných hudebních projektech, včetně nahrávání a produkce alba od švédské zpěvačky Anje Garbarek z roku 2001 s názvem "Smiling & Waving" a pak několikrát vystoupil na podporu jejího alba. Vytvořil ještě hudbu k televiznímu seriálu Boss. Skladba TALK TALK "New Grass" byla použita ve skladbě "Rabbit In Your Headlights" v roce 1998 na trip-hopovém albu "Psyence Fiction" od UNKLE. V roce 2004 krátce Hollis objevil ve vysílání Broadcast Music Inc., když získal ocenění za skladbu "It's My Life". Jeho odchod a stáhnutí se z veřejnosti stále fascinuje hudební kritiky. V době vydával své sólové album se Hollis vrátil z venkova do Londýna, aby poskytnul svým dvěma synům více kosmopolitní prostředí. 
Pak se ale stáhl z hudebního byznysu. O svém rozhodnutí odejít z branže se vyjádřil: "Zvolil jsem si svoji rodinu. Možná,
že někteří to jsou schopni dělat, ale já nemůžu jít na turné a být zároveň dobrým otcem ve stejnou dobu."Stáhnutí se Hollise z očí veřejnosti (stejně jako TALK TALK), je často nadále uváděno v tisku, v Británii i mimo ni, jako příklad umělce, který se odmítl obětovat své umělecké ambice komerčnímu úspěchu a nastavuje jej jako měřítko pro současné umělce. V roce 2012 byla dříve nevydaná instrumentální skladba "ARB Section 1" využita Kelsey Grammerem v TV představení "Boss". "Boss" byl vysílán v pátek večer na kanále Starz, kde vystupoval Kelsey Grammer jako nemilosrdný starosta Chicaga. (TI je tedy člen obsazení.) Epizoda "The September 21" obsahovala novou instrumentální skladbu od Hollise s názvem "ARB Section 1", která byla hrána v průběhu představení v závěrečné scéně a během závěrečných titulků.
"Jsem z té zprávy velmi šokován a smutný. Hudebně to byl génius a bylo mi ctí a výsadou být s ním v kapele," napsal na Facebooku bývalý basista Talk Talk Paul Webb. | |
Paul Douglas Webb(narozen 16. ledna 1962, Southend-on-Sea, Essex, England, United Kingdom) (působí i pod přezdívkou "Rustin Man") Bass, Guitars, Keyboards, Backing Vocals Je anglický hudebník, kytarista, baskytarista a skladatel. Webb navštěvoval střední školu spolu s Lee Harrisem a stali se dobrými přáteli. Hráli spolu v reggae kapele Eskalator ještě před vytvořením TALK TALK v roce 1981. Webb pak hrál na basu v TALK TALK až do roku 1988. Na začátku roku 1990 Webb a Harris vytvořili kapelu .O.rang. (také 'O'rang), se kterou vydal tři desky "Herd of Instinct" (1994), "Spoor" EP (1994) a "Fields and Waves" (1996). Nahrávek kapely se účastnili i sezónní hráč TALK TALK Mark Feltham se svoji kousavou harmonikou a The The's Matt Johnson na varhany a kytary. Další album s pracovním titulem "Loudhailer No. 19" bylo plánováno k vydání v roce 2001, ale nikdy nevyšlo. Počátkem roku 2000 pod pseudonymem "Rustin Man" spolupracoval s vokalistkou Beth Gibbons na desce "Out of Season" (2002). Celkem nedávno v roce 2006 produkoval album Jamese Yorkstona "The Year Of the Leopard" nebo album Dez Mona "Kilfe Kommt" (2009). Jeho druhé album pod pseudonymem Rustin Man nazvané "Drift Code" vyšlo 1. února 2019 na Domino Records. | |
Lee Harris(celým jménem Lee David Harris) (narozen 20. července 1962) Drums, Percussion Lee Harris je anglický hudebník a hráč na bicí. Harris navštěvoval střední školu s Paulem Webbem a stali se dobrými přáteli. Hráli spolu v reggae kapele Eskalator ještě před zformováním TALK TALK v roce 1981. Na bicí hrál s Talk Talk až do roku 1991. Počátkem 90. let Webb a Harris vytvořili kapelu .O.rang. (také 'O'rang), se kterou vydal tři desky "Herd Of Instinct" (1994), "Spoor" EP (1994) a "Fields and Waves" (1996). Nahrávek kapely se účastnili i sezónní hráč TALK TALK Mark Feltham se svoji kousavou harmonikou a The The's Matt Johnson na varhany a kytary. Další album s pracovním titulem "Loudhailer No. 19" bylo plánováno k vydání v roce 2001, ale nikdy nevyšlo. Hrál na bicí na albu Betha Gibbonse a Webba "Out of Season" (2002), "Midnight Choir's Waiting for the Bricks To Fall" (2003) a na albu skupiny "Bark Psychosis" s názvem "Codename: Dustsucker" (2004). Učastnil se také projektu Iana Tregoninga s názvem Magnetik North. Album "Buttons Are There for Pushing" vyšlo u labelu Rosebud Records 1. ledna 2004. Dne 2. ledna 2010 vydal album "Shapeshifting" u labelu Golden World. | |
Simon Brenner(narozen ***, England) Keyboards Simon Brenner je anglický hudebník a hráč na klávesové nástroje. Vzdělání získal na University of Warwick s bakalářským titulem v oboru "Psychologie". Nejznámější je ze svého působení v TALK TALK, s nimiž nahrál pouze první album "The Party's Over". V roce 1983, krátce po vydání jejich nealbového singlu "My Foolish Friend" a po prvním turné po USA kapelu opustil. Byl nahrazen hostujícím nečlenem Timem Friese-Greene. Simon působil kromě Talk Talk také v kapelách Angel River, Blue Section Two nebo SoHo. Simon Brenner si vzavzpomínal: "Všechno to začalo v severním Londýně. Mark bydlel v Muswell Hill v bytě se svou přítelkyní Flickovou a já v South End Green v Hampsteadu. Pracoval jsem v obchodě s deskami a hrál v místní kapele, dělal jsem pár malých koncertů. Byl jsem představen Markovi, který hledal někoho, kdo by hrál na klávesy a s kým by mohl psát - měl jsem v té době klavír Wurlitzer a zesilovač Jazz Chorus – a tak jsme začali". "Šel jsem do jeho bytu a on mi hrál věci jako King Crimson a Orffova Carmina Burana. Poslouchali jsme spoustu nahrávek a poukazovali na drobné zajímavosti, jako je bicí nástroj, který hraje na jednom místě na trati a podobně. Co jsme oba opravdu chtěli dělat, bylo psát písničky." Simon Brenner po ukončení činnost Talk Talk vytvořil kapelu zvanou SoHo a měl omezený úspěch se singlem "Remember my Name". | |
Tim Friese-Greene(rodným jménem Timothy Alan Friese-Greene) (narozen 3. února 1955, Leicester, Great Britain) (Harrow RD, London, Middlesex, England UK) Harmonium, Piano, Organ, Guitars Timothy Alan Friese-Greene je anglický hudebník a producent. Pracoval s kapelou Talk Talk od roku 1983 do jejich rozchodu v roce 1992. V současné době vydává sólová alba pod názvem "Helgoland". Je vnukem režiséra Claude Friese-Greene a pravnukem fotografa a vynálezce William Friese-Greene. Otec video umělce Dylana Friese-Greene. Spoluprodukoval un dvou desek Thomase Dolbyho "The Golden Age of Wireless" (1982), která obsahuje singl "She Blinded Me with Science", a album "Blue Zoo's Two By Two" (1983). Produkoval a hrál na klávesy na albu "Time Tells No Lies" (1981) od Praying Mantis. Produkoval také několik písní pro čistě popový projekt Tight Fit singl "The Lion Sleeps Tonight" na začátku roku 1982 (#1 po tří týdny v britské hitparádě) a jeho následovníka "Fantasy Island" (dosáhl #5), a tím se dostal k produkci a napsání většiny doprovodného alba. Později v roce 1982 produkoval singl "Dragonfly" odThe Nolans. Friese-Greena přivedla k Talk Talk výpomoc při remixování "It's My Life" (1984). Nakonec se podílel na produkci, jako spoluautor a hrál i na čtyřech následujících albech Talk Talk v letech 1984 až 1991 - "It's My Life", "The Colour of Spring", "Spirit of Eden" a "Laughing Stock". Byl také příležitostným hráčem na koncertech Talk Talk, ale nechtěl, aby se objevoval na propagačních fotografiích kapely ze studia či v hudebních klipech. 
Produkoval album "The Great War of Words" (1990) Briana Kennedyho, album "Ferment" (1992) od Catherine Wheel
a hrál na klávesy na následné nahrávce kapely.Pod hlavičkou projektu Helgoland pak Friese-Greene vydal EP "Creosote and Tar" (1997) a dvě dlouhohrající alba "Heligoland" (2000) a "Pitcher, Flask and Foxy Moxie" (2006). Pro Helgoland napsal většinu hudby sám a nahrál i většinu nástrojů. Jeho zatím poslední album "10 Sketches For Piano Trio" vydal jen pod svým vlastním jménem. Všechny byšly u malého labelu Calcium Chloride. V únoru 2010 oznámil na svých internetových stránkách, že nahrávání nového alba muselo být přerušeno kvůli těžkým potížím se sluchem kvůli zvonění v uších. Naštěstí v následném komentáři v prosinci se ukázalo při práci na dalším albu bez použití sluchátek. V roce 2020 začal Friese-Greene vydávat hudbu se svou ženou Lee Friese-Greene pod názvem Short-Haired Domestic. | |
Colin Thurston(narozen 13. července 1947, Singapur, zemřel 15. ledna 2007, London, Great Britain) Colin Thurston byl britský zvukový inženýr a producent, který vešel ve známost pro svou práci s Davidem Bowiem, TAlk Talk, Duran Duran a The Human League. Narodil se v Singapuru. Hrál zpočátku v kapelách v Londýně před tím, než "se vrhl" do audio techniky. Jeho první prací v hudbě však byla tvorba znělek. Jeho prvním projektem byla reklama pro Scotch-Brite. Thurston se přestěhoval do Anglie a pracoval nejprve pro reklamní agenturu v Londýně. Thurston obdržel žádosti od skladatelů z agentury, aby vytvořil dema pro jejich práci. Prostřednictvím jednoho z těchto autorů se dozvěděl o inženýrské práci v Southern Music Studio. Colin později dělal inženýrské práce v různých studiích v Londýně, nakonec se setkal s producentem Tonym Viscontim ve studiu známém v té době jako Good Earth Studios. Když se přidal k Tonymu Viscontimu, ujal se spolupráce při nahrávání alb Davida Bowieho "Heroes" (1977) a Iggyho Popa "Lust For Life" (1977). Je mu přičítána i koprodukce i u pozdějších alb Bowieho a Popa pod pseudonymem "Bewlay Bros", což je odkaz na píseň od Bowieho alba "Hunky Dory". Thurstonův debut jako sólový producent bylo druhé album kapely Magazine "Secondhand Daylight" (1979). Později vzpomínal: "Myslím, že byli trochu nervózní, a tak jsem jim neřekl, že to byla moje první produkce." Ve stejném roce pak produkoval první album Human League "Reproduction" a jejich singl "I Don't Depend on You", kde byl uveden pod názvem The Men. K jeho méně známým produkcím z tohoto období patří singl "Move in Rhythm" od Airkraft (1980) pro label Square Record, nyní sběratelský kousek. Širokého uznání dosáhl debutovým albem Duran Duran (1981) a následujícím "Rio" (1982), baskytarista John Taylor později popsal Thurstona jako "hlavní katalyzátor zvuku 80. let". Po ukončení práce s Duran Duran produkoval TALK TALK album "The Party's Over" (1982) a "White Feathers" (1983) od Kajagoogoo. Podruhé, tentokrát s Nickem Rhodosem, Duran Duran. Také spolupracoval s Gary Numanem na jeho albu "The Fury" (1985). 
Thurston se stal kmenovým producentem kanadského nezávislého labelu Brouhaha koncem roku 1980, kde
pracoval s takovými projekty jako Westwon, před tím, než společnost zanikla. V roce 1999 se opět spojil
s Duran Duran pro "Strange Behaviour" remixovou kompilaci. Trpěl dlouholetou nemoci a vykonával
příležitostné produkční práci, než 15. ledna 2007 zemřel.Produkoval desky Talk Talk "The Party's Over", Duran Duran "Duran Duran", Rio, Kajagoogoo "White Feathers", The Human League "Reproduction" a Gary Numan "The Fury". Thurston produkoval debutový singl Howarda Jonese "New Song" (1983), který se umístil na 28. místě mezi 40 nejlepšími singly vydanými ve Velké Británii toho roku. Koncem 80. let se také stal interním producentem kanadské nezávislé nahrávací společnosti Brouhaha, kde spolupracoval s kanadskými skupinami jako Alta Moda, Neo A4 a prvním albem v angličtině pro francouzsko-kanadského umělce Daniela Lavoie. Thurston byl členem výkonného výboru British Record Producers Guild (BRPG) (v roce 1993 přejmenováno na Re-Pro), podvýboru Asociace profesionálních nahrávacích služeb, který fungoval v letech 1978-1998. Výkonnými členy Re-Pro byli také producenti jako Trevor Horn, Hugh Padgham, Alan Parsons a Robin Millar. Klávesista kapely Nick Rhodes v roce 2017 pro The New York Observer řekl: "Miluji [Human League] Reproduction. To bylo zvláště inspirací, protože vyšlo před debutovým albem [Duran Duran] a Colin je produkoval, což byl jeden z důvodů, proč jsme získali Colina Thurstona. Byl inženýrem těch skvělých alb, která spolu vytvořili Iggy a Bowie, a produkoval Human League líbilo."
|
|
|
|
Studiové desky 1991 Laughing Stock 1988 Spirit Of Eden 1986 The Colour of Spring 1984 It's My life 1982 The Party's Over 1982 Talk Talk (EP) |
Ostatní nahrávky 2008 Live At Montreux 1986 1999 London 1986 1990 Natural History: The Very Best Of Talk Talk 1984 Talk Talk (video) Mark Hollis: 1998 Mark Hollies |
|
Skupina: Mark Hollis - Vocals, Guitar, Piano, Organ Lee Harris - Drums Hosté: Tim Friese-Greene - Organ, Piano, Harmonium Mark Feltham - Harmonica Martin Ditcham - Percussion Levine Andrade, Stephen Tees, George Robertson, Gavyn Wright, Jack Glickman, Wilf Gibson, Garfield Jackson - Viola Simon Edwards, Ernest Mothle - Acoustic Bass Roger Smith, Paul Kegg - Cello Henry Lowther - Trumpet, Flugelhorn Dave White - Contra Bass Clarinet |
Laughing StockVyšlo 16. září 1991, Verve Records / Polydor Přehled skladeb: 01. Myrrhman (M.Hollis) (5:33) 02. Ascension Day (M.Hollis) (6:00) 03. After The Flood (T.Friese-Greene, M.Hollis) (9:39) 04. Taphead (M.Hollis) (7:30) 05. New Grass (M.Hollis) (9:40) 06. Runeii (M.Hollis) (4:58) Total Time: (43:29) Nahráváno září 1990 - duben 1991, Wessex Studios, London Všechny skladby napsali Tim Friese-Greene a Mark Hollis Producer: Tim Friese-Greene Engineer: Phill Brown Cover Illustration: James Marsh |
|
"Laughing Stock" je páté a poslední studiové album TALK TALK. Vyšlo v roce 1991, bylo to jediné
album, které vydala kapela u jazzověji založené Verve Records, poté co v nevoli opustili EMI. Původní baskytarista Paul Webb opustil kapelu před nahráváním, složení Talk Talk tak tvořilo pouze duo Lee Harris a Mark Hollis. | |
|
Skupina: Mark Hollis - Vocals, Piano, Organ, Guitar Paul Webb - Electric Bass Guitar Lee Harris - Drums Hosté: Tim Friese-Greene - Harmonium, Piano, Organ, Guitar Martin Ditcham - Percussion Robbie McIntosh - Dobro, 12 String Guitar Mark Feltham - Harmonica Simon Edwards - Mexican Bass Danny Thompson - Double Bass Henry Lowther - Trumpet Nigel Kennedy - Violin Hugh Davies - Shozygs Andrew Stowell - Bassoon Michael Jeans - Oboe Andrew Marriner - Clarinet Christopher Hooker - Cor Anglais Choir of Chelmsford Cathedral |
Spirit Of Eden Vyšlo 16. září 1988, Parlophone EMI, PCSD 105, 74 6977 1 Přehled skladeb: 01. The Rainbow (9:05) 02. Eden (6:37) 03. Desire (7:08) 04. Inheritance (5:16) 05. I Believe in You (6:24) 06. Wealth (6:35) Total Time: (41:30) Všechny skladby napsali Tim Friese-Greene a Mark Hollis. Nahrávalo se 1987-1988, Wessex Studios, London Producer: Tim Friese-Greene Engineering: Phill Brown Cover Art: James Marshbr> |
|
Přijetí alba kritiky po jeho vydání bylo smíšené neboť nemělo ani obchodní úspěch, přesto jeho se jeho
pověst zlepšila v průběhu let a nyní je některými kritiky označováno jako směřování k post-rocku, hudebnímu
žánru, který se vyvinul ve Velké Británii a Severní Americe v roce 1990. | |
|
Skupina: Mark Hollis - Organ (04), Guitar (08), Piano (03,05,06,07), Lead Vocals, Synthesizer (04,07), Melodica (08), Mellotron (06) Lee Harris - Drums, Percussion Paul Webb - Bass, Backing Vocals (03,05) Hosté: Tim Friese-Greene - Piano (01,02,04,06,08), Organ (03,08), Mellotron (03), Kurzweil Synthesizer (01,04,07) Gaynor Sadler - Harp (02), Horn Danny Thompson - Double Bass, Acoustic Bass (01) Steve Winwood - Organ (01,02,05) Ian Curnow - Keyboards Martin Ditcham (01,03,05,06,08), Morris Pert (02,05,08), Phil Reis (01)- Percussion Robbie McIntosh - Guitar (1,2,5), Dobro Guitar (4,6), Acoustic Guitar (8) David Rhodes - Guitars (03,05,06) Mark Feltham - Harmonica (05), Horn Alan Gorrie - Bass Guitar (01) David Roach - Saxophone (02,04,05) Choir - Children From The School Of Miss Speake (01) Choir - Ambrosia Choir (08) |
The Colour Of Spring Vyšlo 1986, EMI, 7 24385 71312 5 Přehled skladeb: 01. Happiness Is Easy (6:37) 02. I Don't Believe in You (5:01) 03. Life's What You Make It (4:28) 04. April 5th (5:49) 05. Living in Another World (6:57) 06. Give It Up (5:15) 07. Chameleon Day (3:16) 08. Time It's Time (8:11) Total Time: (45:40) Nahráváno v roce 1985 Vyšlo v roce 1985 v Německu a v následujícím roce v dalších zemích. Written: Tim Friese-Greene and Mark Hollis Producer: Tim Friese-Greene Coordinator: Nigel Reeve Engineer: Cally Management: Keith Aspden Engineer: Dennis Weinrich, Dietmar Schillinger, Paul Schroeder, Pete Wooliscroft Remastered: Denis Blackham, Phill Brown Artwork: Rob Crane Photography: Richard Haughton |
|
Hudebně se album stalo významným krokem od syntetizovaného popu dřívějších Talk Talk, pozornost si zaslouží
skladby "Life's What You Make It", "Living in Another World" a "Give It Up". Zvuk popisuje kapela jako
mnohem "organičtější" než u předchozích nahrávek s improvizacemi, které dominují u jejich pozdější prací
již během nahrávacího procesu. | |
|
Skupina: Mark Hollis - Vocals Lee Harris - Drums Paul Webb - Bass Guitar Hosté: Tim Friese-Greene - Keyboards Ian Curnow - Keyboards Phil Ramocon - Piano Robbie McIntosh - Guitar Morris Pert - Percussion Henry Lowther - Trumpet |
It's My Life Vyšlo v únoru 1984, EMI, 7 24385 67972 8 Přehled skladeb: 01. Dum Dum Girl (Friese-Greene/Hollis) (3:50) 02. Such a Shame (Hollis) (5:35) 03. Renée (Hollis) (6:22) 04. It's My Life (Friese-Greene/Hollis) (3:53) 05. Tomorrow Started (Hollis) (6:00) 06. The Last Time (Curnow/Hollis) (4:23) 07. Call in the Night Boy (Brenner/Harris/Hollis/Webb) (3:47) 08. Does Caroline Know? (Friese-Greene/Hollis) (4:30) 09. It's You (Hollis) (4:42) Total Time: (43:26) Producer: Tim Friese-Greene Written: Ian Curnow (06), Lee Harris (07), Mark Hollis, Paul Webb (07), Simon Brenner (07), Tim Friese-Greene (01,04) Management: Keith Aspden Mixed: Walter Samuel (07) Remastered: Denis Blackham, Phill Brown Coordinator: Nigel Reeve Cover Art: James Marsh Painting: James Marsh Artwork: Rob Crane Design: Keith Breeden, Cally |
|
Přebal alba namaloval James Marsh, kam umístil prvky z románu The Boyhood of Raleigh
od Johna Everetta Millaise. | |
|
Skupina: Mark Hollis - Vocals Lee Harris - Drums Paul Webb - Bass Guitar Simon Brenner - Keyboards |
The Party's Over Vyšlo v červenci 1982, EMI Přehled skladeb: 01. Talk Talk (E.Hollis/M.Hollis) (3:23) 02. It's So Serious (Brenner/Harris/Hollis/Webb) (3:21) 03. Today (Brenner/Harris/Hollis/Webb) (3:30) 04. The Party's Over (Brenner/Harris/Hollis/Webb) (6:12) 05. Hate (Brenner/Harris/Hollis/Webb) (3:58) 06. Have You Heard the News? (Hollis) (5:07) 07. Mirror Man (Hollis) (3:21) 08. Another Word (Webb) (3:14) 09. Candy (Hollis) (4:41) Total Time: (36:47) Producer: Colin Thurston Mixing: Mike Robinson Cover Art: James Marsh |
|
"The Party's Over" je debutové album Talk Talk. Vyšlo v roce 1982 a produkoval je Colin Thurston,
který byl zvukovým inženýrem u Davida Bowieho, ale známější z produkce prvních dvou alb kapely
Duran Duran. | |
 Skupina: Mark Hollis - Vocals Lee Harris - Drums Paul Webb - Bass Guitar Simon Brenner - Keyboards |
Talk Talk EP, 19. dubna 1982, EMI America - DLP-19001, 0 7777-19001-1 Přehled skladeb: 01. Talk Talk (E.Hollis, M.Hollis) (3:20) 02. Serious (L.Harris, M.Hollis, P.Webb, S.Brenner) (3:19) 03. Today (L.Harris, M.Hollis, P.Webb, S.Brenner) (3:28) 04. Candy (M.Hollis) (4:40) Total Time: (14:11) Producer, Recorded: Colin Thurston Mastered at Liberty Photography: Mike Putland |
|
Skladba byla původně nahrána předchozí skupinou zpěvákem Marka Hollise The Reaction jako "Talk Talk Talk Talk"
a vyšla u Beggars Banquet na kompilačním LP "Streets". | |
 Skupina: Mark Hollis - Vocals Paul Webb - Bass, Backing Vocals Lee Harris - Drums Hosté: John Turnbull - Guitars, Vocals Ian Curnow - Piano Rupert Black - Keyboards Phil Reis - Percussion Leroy Williams - Percussion |
Live At Montreux 1986 DVD, Vyšlo 2008, Eagle Vision, EREDV712 (Europe) Přehled skladeb: 01. Talk Talk (4:01) 02. Dum Dum Girl (3:44) 03. Call In The Night Boy (6:55) 04. Tomorrow Started (7:38) 05. My Foolish Friend (4:44) 06. Life's What You Make It (4:37) 07. Does Caroline Know (8:10) 08. It's You (4:02) 09. Living In Another World (7:53) 10. Give It Up (5:38) 11. It's My Life (7:41) 12. I Don't Believe In You (5:20) 13. Such A Shame (8:28) 14. Renée (7:53) Total Time: (86:44) Film Director: Thierry Amsallem Artwork: Nikkie Amouyal |
Skupina:Mark Hollis - Vocals Lee Harris - Drums Paul Webb - Bass Guitar, Vocals Hosté: David Rhodes - Guitar, Vocals Danny Cummins, Phil Reis - Percussion Ian Curnow - Keyboards Rupert Black - Piano Mark Feltham - Harmonica |
London 1986 Vyšlo 1999, Pond Life/Voiceprint, PLVP001CD Přehled skladeb: 01. Tomorrow Started (7:52) 02. Life Is What You Make It (4:31) 03. Does Caroline Know? (7:36) 04. Living In Another World (7:05) 05. Give It Up (5:55) 06. It's My Life (6:29) 07. Such A Shame (9:01) 08. Renée (7:45) Total Time: (56:15) Recorded live at Hammersmith Odeon (May 8th 1986) |
 Skupina: Mark Hollis - Vocal, Guitars, Piano, Organ Lee Harris - Drums Paul Webb - Bass Tim Friese Greene - Organ, Piano, Harmonium Mark Feltham - Harmonica Martin Ditcham - Percussion Robbie McIntosh - Guitars + other guest musicians |
Natural History: The Very Best of Talk Talk Vyšlo květen 1990, Capitol, 93976 2007, EMI Records, 0946 3 86246 22 - misses the CD tracks 13-14 Přehled skladeb: 01. Today (Brenner/Harris/Hollis/Webb) (3:30) 02. Have You Heard The News (Hollis) (5:04)* 03. Talk Talk (Hollis/Hollis) (3:15) 04. My Foolish Friend (Brenner/Hollis) (3:18) 05. Such a Shame Hollis) (5:22) 06. Dum Dum Girl (Friese-Greene/Hollis) (4:02) 07. It's My Life (Friese-Greene/Hollis) (3:51) 08. Give It Up (Friese-Greene/Hollis) (5:19) 09. Living in Another World (Friese-Greene/Hollis) (7:00) 10. Life's What You Make It (Friese-Greene/Hollis) (4:25) 11. Happiness Is Easy (Friese-Greene/Hollis) (6:29) 12. I Believe In You (Friese-Greene/Hollis) (5:55) 13. Desire (Friese-Greene/Hollis) (6:56) 14. Life's What You Make It (Friese-Greene/Hollis) (4:40)** 15. Tomorrow Started (Hollis) (7:45)** Total Time: (71:47) * [nebyla na originálním vydání] **[přidány živě z Hammersmith Odeon] Producer: Colin Thurston, Tim Friese-Greene, Rhett Davies Cover Art: James Marsh |
|
Jedná se o kompilační album nejbětších hitů kapely, která vyšla v roce 1990. Dne 12. března 2007
bylo album nově vydáno s bonusovým DVD z jejich videí. | |
 Skupina: Mark Hollis - Vocals Lee Harris - Drums Paul Webb - Bass Guitar |
Talk Talk EP, vyšlo 1984, video, Sony, Picture Music International Přehled skladeb: 01. Talk Talk (3:25) 02. It's My Life (3:53) 03. Such A Shame (4:08) 04. Dum Dum Girl (4:54) Total Time: (16:20) Film Director: Russel Mulcahy, Tim Pope Illustration: James Marsh |
|
Skupina: Mark Hollis - Guitar, Vocals Chris Laurence - Bass Julie Andrews - Bassoon (02) Maggie Pollock - Bassoon Iain Dixon - Clarinet Tim Holmes - Clarinet (02) Melinda Maxwell - Cor Anglais Mark Feltham - Harmonica Martin Ditcham - Drums, Percussion Dominic Miller - Guitars Robbie McIntosh - Guitars Andy Penayi - Flute Henry Lowther - Trumpet Lawrence Pendrous - Piano, Harmonium |
Mark Hollies Vyšlo 26. ledna 1998, Polydor, 537 688-2 Přehled skladeb: 01. The Colour Of Spring (3:52) 02. Watershed (5:45) 03. Inside Looking Out (6:21) 04. The Gift (4:22) 05. A Life (1895 - 1915) (8:10) 06. Westward Bound (4:18) 07. The Daily Planet (7:19) 08. A New Jerusalem (6:49) Total Time: (46:56) Composed, Arranged: Dominic Miller (06), Mark Hollis, Phil Ramacon (01), Warne Livesey (02,04,05,07,8) Producer: Mark Hollis Management: Keith Aspden Engineer: Phill Brown Design: Cally, Crane Photography: Stephen Lovell-Davis |
|
|
 Mark Hollis, Paul Webb, Simon Brenner a Lee Harris  Talk Talk in 1982 - from left: Simon Brenner, Mark Hollis, Lee Harris and Paul Webb  
     
   |
|
|
Neoficiální stránky Marka Hollise:http://users.cybercity.dk/~bcc11425/ Hlavní zdroje: http://www.snowinberlin.com/itsmylife.html https://www.facebook.com/Talk-Talk-Mark-Hollis-12307963901/ http://www.last.fm/music/Talk+Talk https://pooka.rocks/artists/talk-talk/ http://www.discogs.com/artist/Talk+Talk |
 |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |
Poslední aktualizace: 24.1.2025