RUSH - Kanadská legenda


Rush je kanadská rocková skupina založená roku 1968 ve městě Willowdale u Toronta, ve státě Ontario. Současnou sestavu skupiny tvoří baskytarista, klávesista a zpěvák Geddy Lee, kytarista Alex Lifeson a bubeník - textař Neil Peart, který v červenci 1974 nahradil původního bubeníka Johna Rutseye.



Lineup 1968-1974
 HISTORIE
   ČLENOVÉ
    DISKOGRAFIE
     FOTOGALERIE
      ODKAZY
  TEXTY

Nahoru

Skupině Rush přineslo jejich dílo celosvětové uznání a stali se jednou z největších kapel rockového světa. Jejich kariéra by se dala rozdělit do několika hlavních období.
První období První prezentují alba "Rush", "Fly By Night" (kde Rutseyho vystřídal Neil Peart) a "Caress Of Steel" a styl hudby lze označit za syrový hard rock (například "Finding My Way") s prvními příznaky budoucích kompozicí ("The Fountain Of Lamneth").
Druhé období Druhé období, většinou fanoušků označované za to-pravé-ořechové, začíná albem "2112" a ukončuje je jejich jednoznačně nejlepší a nejcharakterističtější deska "Moving Pictures". Spolu s "Hemispheres" a "Permanent Waves" jde o klasickou ukázku Rush a jejich pojetí hard rocku, mnohdy až pompézního vyznění s vynikajícími instrumentálními výkony.
Třetí období Třetí éra vývoje kapely, často charakterizována jako syntezátorová, začíná LP "Signals" a končí hodně chladným "Power Windows" respektive albem "Hold Your Fire" tvořícím z hlediska „návratu“ podílu Lifesonovy kytary na celkovém soundu předěl mezi tímto a dalším obdobím.
Čtvrté období Čtvrtý úsek tvorby Rush lze vystihnout slovním spojením "návrat ke kořenům". Deskou "Presto" počínaje a výbornou "Test For Echo" konče se Rush vrátili k tomu nejlepšímu z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, čímž zúročili svoje zkušenosti s technickými možnostmi devadesátých let.
Současnost Po delší pauze, vyplněné sólovými počiny jednotlivých členů, kdy Lifeson vydal trochu nezřetelné LP Victor, se Rush vrátili albem "Vapor Trails", kde navázali na ta nejsilnější alba a la "Hemispheres", "Permanent Waves" a "Moving Pictures", což fanoušci kvitovali s velkým nadšením, jak vidno z přijetí dalších dvou live titulů...
Rush si odnesli cenu "Album Of The Year" za Clockwork Angels na letošním Progressive Music Awards.

Historie Úvodem
      Kanadský trojlístek Rush, toť kult jako hrom. Přesto se kolem existence kapely téměř nešířily mystifikace. A pokud ano, rozhodně ne v takové míře jako třeba kolem jejich ranných inspirátorů Led Zeppelin. A když už o sobě vypuštěli fámy samotní Rush, tak s mrknutím oka naznačujícím: Hele, děláme si legraci z vlastní slávy a z mechanismů šoubyznysu vůbec. Bavte se, ale nebaštěte to! Přesto do naší rubriky bytostně patří. Oni jsou totiž schopni nové bájné světy vymýšlet. Naprostou oddanost armády fanoušků si vysloužili pouze fantazií, transformovanou do geniální hudby a textů.

      Rush svoji tvorbou nabourávají základní rockový mýtus, ale hezky a nádherně. Zažitá představa, přikrmovaná publicistikou i reklamou, vykresluje správného rockera úplně jinak! Extrovertní rockoví štvanci přece vyvolávají skandály, mívají prolémy v osobním životě poznamenaném popularitou, na němž si rády smlsnou bulváry. Stejně tak jako na žabomyší války mezi bývalými i současnými členy kapely nebo urážením konkurence. Rockeři prožívají vypjaté tvůrčí vzlety i drogové pády. Ale můžete narazit i na poněkud vzácnější druh rockerů. Tři slušní a pracovití pánové, jejichž příběh je popsán dále mohou sloužit jako zářný případ. Žádný skandál nebo výtržnost, nemají čas a chuť tropit alotria, neboť pracují na novém albu. Drogy? Díky, nebereme. Potřebujeme se soustředit na hru, protože každý koncert je důležitý. Rozvody a milenky? Co je komu po tom, to je naše soukromí. Hádky mezi hudebníky - ty si odbyli během dvou let hned v prvopočátcích. Takže zůstává jen jen poctivá hudební tvorba, ale i tak je o čem psát.

Historie Všechno to začalo v Torontu
      Kanadské město Toronto koncem šedšesátých let kypělo životem a v nemálo klubech to i vřelo. Charakter tamní hudební scény by se dal ovšem popsat jako "ryze provinční". Nepočítáme-li zpěváka medového hitu Diana, Paula Anku, dodnes pojmu do křížovek, kterému se podařilo na chviličku celosvětově prorazit koncem 50. let, neměla Kanada žádného velkého popového umělce a hledači talentů se "venkovským" muzikantům vyhýbali značným obloukem. Jasně, Neil Young excelující v Buffalo Springfield je Kanaďan, ale aby se proslavil, musel se přestěhovat do Kalifornie a ostatní přišlo mnohem později.

Alex Lifeson      Začalo to všechno na předměstí probouzejícího se multinárodnostního Toronta, v okolí Willowdale, konec sladkých 60. let. Středoškolák Alex Lifeson (* 27. srpna 1953) je synem jugoslávských emigrantů a jeho občanské jméno je Alexa Živojinovič. Zbožňoval Jimiho Hendrixe a Erica Claptona rozhodně mnohem více než školní učební osnovy. Pilně cvičil na kytaru a snil o založení vlastní kapely, nejlépe tria podle modelu Jimi Hendrix Experience nebo Cream. Cvičení mu šlo od ruky, ne nadarmo jej jeho jugoslávští rodiče už od nejútlejšího věku vykrmovali temperamentním folklórem rodné země a učil se tak hrát i na violu. Alexův spolužák Geddy Lee (* 29. července 1953), vlastním jménem Gary Lee Weinrib, je pro změnu synem polské Židovky, která strávila 5 let v koncentračním táboře Osvětim. Křestní jméno mu dala matka úředně změnit, neboť to původní se jí prý špatně vyslovovalo. Geddy zase podědil hudební talent po své židovské matce, která v poválečných letech emigrovala do Kanady z Polska. Geddy chodil Geddy Lee do klavíru a jako baskytarista měl své vzory v takových osobnostech jako Jack Bruce, John Entwistle a Chris Squire. Geddy v podstatě poslouchal stejnou muziku jako Alex a tak není divu, že se ti dva spřátelili. K jejich úplně prvnímu setkání došlo údajně už v 8. třídě, když Alex ne a ne vrátit Geddymu vypůjčený zesilovač... Geddy měl pronikavý vysoký hlásek, pravda, zatím znějící trochu hystericky, ale zato se učil zároveň se zpěvem mačkat tlusté struny basové kytary. Rychle dělal pokroky, koneckonců měl už průpravu z hodin klavíru.

      První zárodek Rush vznikl již v roce 1963, když se dva hokejoví kamarádi John Rutsey (*14. května 1953 – †11. května 2008) a Alex Lifeson seznámili během docházky na školu St. Paschal’s School ve Willowdale, což je severní předměstí Toronta. na podzim 1967 se Geddy seznámil s Alexem na Fisherville Junior High School ve Willowdale. Ke konci stejného roku Alex a John Rutsey zalořili kapelu The Lost Cause, kde mimo ně působili Gary 'Doc Cooper a Alan Grandy. Na jaře 1968 si po připojení Billa Fitgeralda změnili název na The Projection. Nicméně koncem léta se skupina rozpadla. V srpnu 1698 se k dvojici přidal Jeff Jones jako basový hráč a zpěvák a zformovala se v podstatě první sestava, v níž hráli Alex Lifeson (kytara), John Rutsey (bicí) a Jeff Jones (zpěv, baskytara). Kapela hrála jednak své vlastní skladby, stejně jako blues-rockové standardy. O vzniku jména Rush Alex Lifeson řekl: "Byl to skutečně Johnův bratr Bill, který navrhl, abychom pro vystoupení použili jméno Rush. My jsme si mysleli, že The Projection je docela hezké jméno, ale Bill řekl: "Potřebujete něco kratšího. Což takhle The Coff-Inn Rush?" A my jsme jen poukázali: "Dobrá, to zní dobře." A tohle jméno zůstalo dodnes. Rush byli na světě. Trio strávilo večery a víkendy procvičováním a učením oblíbených hard rockových písní, neustále při tom hledali příležitost hrát v pivnici... Trio Alex, John a Jeff nakonec dostalo v srpnu 1968 nabídku koncertovat v The Coff-Inn, záchytném mládežnickém centru, které se nachází v suterénu anglikánského kostela St. Theodore v Canterbury. Centrum, které bylo jen dva bloky od domu Alexa Lifesona, bylo místem, kde se děti mohly bezpečně scházet, popíjet nealko a sledovat, jak hrají místní hudební skupiny. V centru nebyla žádná scéna, takže první koncert Rush se konal na parketách v jednom konci místnosti. Ačkoli centrum mohlo pojmout asi sto lidí, podle Alexova vzpomínání tam bylo asi 20 lidí na první inaugurační představení Rush. Více od Alexe: "Neměli jsme mnoho vybavení, neměli jsme mikrofonní stojan, takže jsme použili stojací lampu, připojili jsme mikrofon k ní a měli jsme trochu mizerný PA systém se dvěma malými sloupky se čtyřmi 8-palcových reproduktorů v nich. Bylo to to úplně základní, holá kost. Zahráli jsme "Fire and Foxy Lady" od Hendrixe, "Spoonful" od Cream, "Snowy Wood" od Johna Mayalla. Uměli jsme sedm nebo osm skladeb, takže jsme je hráli znovu a znovu. Hádám, že to nebylo ono, ale bavili jsme se. A po prvním koncertu jsme dostali nabídku, abychom se vrátil i příští týden." Druhý Rush zaplacený koncert (25 dolarů za představení), také v centru The Coff-Inn v anglikánském kostele St.Theodore v Canterbury, jim ale přinesl "šťastnou" i smutnou náhodu. Jak se ukázalo, Jeff Jones, jejich tehdejší basista, nemohl vystoupit na druhé zářijové audienci. Jeff to nemohl stíhat, měl závazky ke své vlastní kapele, údajně navíc byl opilý a skupina musela rychle najít náhradu. Stal se jí Alexův kamarád - Gary Lee Weinrib. "Alex mi zavolal, a když volal Alex, obvykle chtěl půjčit můj zesilovač. Tentokrát mě chtěl zaměstnat." Gary, který už dával přednost zkrácenému jménu jako Geddy Lee, se rychle naučil pár písní, a zůstal nakonec s nimi. Udělali první koncert jako Rush, pak i druhý, a nakonec hráli v The Coff-Inn jednou měsíčně. Tam jim náhoda přinesla i další důležitou osobu, když se seznámili někdy mezi únorem a dubnem 1969 s dalším stejně starým mladíkem Ray Dannielsem, právě vyhozeného z jedné high school, který se stal jejich manažerem. Mládenci doma rozhodně nedostávali nijak závratné kapesné a tak si pomáhali jak se dalo. Geddy vypomáhal u matky v železářství, Alex zase obsluhoval u benzínky.

      Nové složení Rush, v níž byli Alex, John, Geddy a Lindy Young (zpěv a klavír, mnohem později se stal švagrem Geddy Leeho). Lindy, který obdržel pozvánku 25. prosince 1968 na vstup do skupiny od Alexa Lifesona, byl především klávesistou, ale také se zabýval kytarou, vokály a doprovodným vokálem, harmonikou a dokonce i bicími. "Rush nebyli heavy metalová kapela," vzpomíná Lindy. "Byli jsme spíš jako blues/rocková kapela. Geddy zpíval v nízkém rejstříku a dokonce jej ani nenapadlo, že by zpíval falsetto." Youngovo působení u Rush ale rychle skončilo 1. července 1969. "Byl to velmi klidný, ostrovní člověk," vysvětluje Alex. "Opravdu nebyl spokojený s velkou pozorností." Led Zeppelin vystoupili poprvé v Torontu u The Rock Pile na jedné z mnoha zastávek, které kapela měla v Torontu v průběhu své kariéry. Mladý John Rutsey se zúčastnil koncertu a později tam dostal Geddyho a Alexe. Hudba Led Zeppelin začala inspirovat Johna, Alexe a Geddyho. V květnu 1969 ale vznikly nějaké třenice uvnitř kapely, což mělo za následek, že Geddy Lee byl tehdy vyhozen současnou inkarnací Rush (snad jediná skvrnka v historii kapely) a v květnu 1969 jej nahradil baskytarista a zpěvák Joe Perna. Právě v tomto okamžiku se jméno Rush změnilo na Hadrian a Ray Danniels se stal jejich manažerem pod křídly společnosti S.R.O. Productions Ltd. Alex Lifeson k tomu prozradil: "John chtěl získat nějakého jiného baskytaristu a já jsem jej trochu podporoval, takže jsme získali Joe Pernu a změnili jsme jméno kapely na Hadrian." Geddy Lee k tomu později uvedl: "Další věc, kterou jsem věděl, že se reformovali s jiným baskytaristou a změnili své jméno. Bylo tedy zřejmé, že mě prostě vyhnali z kapely a neměli ani koule, aby mi to řekli, ale to bylo typické pro Johna a Alexe v té době. Mám podezření, že to byl John, který za tím stál, on a já jsme měli nehezký vztah, mé pocity byly vážně zraněné, vlastně jsem to nepochopil, ale znal jsem hodně hudebníků a jen jsem řekl: "Dobře, kurva!" A založil jsem další kapelu Ogilvie s mým přítelem Xavierem "Sam" Danglerem, který byl vynikajícím kytaristou, další člen Sammy Rohr byl bubeník. Hráli jsme bílé anglické blues: John Mayall & Bluesbreakers, brzy i nějaké kousky od Yardbirds. Ani nevím, proč jsme se nazvali Ogilvie - asi jsme byli pravděpodobně vysocí nebo něco takového." Ray Danniels se stal i jejich manažérem.

      Později se v červenci Geddy rozhodl pro změnu jména kapely na Judd místo Ogilvie. Leeova nová kapela měla obrovský úspěch a byla také řízena Ray Dannielsem (budoucím manažerem Rush). Když ostatní viděli jejich úspěch, Lindy Young se rozhodl opustit v červnu 1969 Hadrian a připojit se k Judd. Nahradil jej Bob Vopni na v podstatě poslední vystoupení Hadrian v Northmonster United Church. Tato změna vedla následně k rozpuštění Hadrian v červenci 1969. Tehdy Led Zeppelin po návratu do Toronta po svém předchozím koncertě v lednu zahráli 18. srpna další show na The Rock Pile. Tentokrát se jej navštívili všichni tři členové skupiny Rush. V roce 1969 odehráli jedno společné vystoupení členové kapel Judd a Hadrian pod hlavičkou Wild Woodpecker Revue a účastnili se jej Alex, Geddy Lee, John Rutsey, Sammy Rohr, Ian Grandy a Steve "Stove" Moffat. V září 1969 členové skupiny Judd, kterou Geddy Lee zformoval, když byl vyhozen od Rush, formaci rozpustili. John Rutsey tehdy zavolal Geddymu. Z kapelou Rush/Hadrian, která už také nefungovala, se Geddy, Alex a John Rutsey znovu setkali jako trio a vzkřísili jméno kapely Rush. V roce 1970 se geddy a Alex rozhodli opustit školu a začali se věnovat hudbě profesionálně. Ke sjednocení kapely Geddy Lee k tomu uvedl: "John mi řekl: Udělali jsme špatné rozhodnutí a rádi bychom tě vzali zpátky do kapely. Byl jsem trochu rozpolcen, ale Alex se mi opravdu hodně líbil. Líbilo se mi, že jsem v kapele, která byla víc rocková než bluesová, a tak jsem řekl: "Jo, zkusme to znovu."

      Během jejich prvního roku existence a rozpadů, se Rush etablovali jako blues/rocková kapela a Geddy Lee zpíval v nízkém registru. Nicméně zvuk kapely, Geddyho zpěv se do listopadu 1969 zcela rozhodně přesunuli k tvrdému rockovému přístupu, částečtě díky vydání prvního alba Led Zeppelin. Později v roce 1969, když pobývali v domu jejich řítele, trio nadchnuto prvním albem Led Zeppelin. Byli překvapeni zvukem, jakého Jimmy Page dosáhl na nahrávce. Zeppelin, prototyp heavy metalové kapely, postavený na hard rockových zvucích The Yardbirds, The Jeff Beck Group a Cream, ale podařilo se jim zahustit hudbu, jako tvrdší a hlasitější než kdokoliv jiný. Tento styl ohromil Rush a brzy se začali snažit napodobit Pageův jedinečný styl. V listopadu 1969 už Rush hráli heavy rock, Alex se stohem G.B.X. zesilovačů, Geddy s dvojitou haldou Sunn zesilovačů. Také začal zpívat jako Robert Plant, vyvíjející se pronikavé falsetto. Lindy Young znovu zkoušel s Rush v pivnicích, ale tentokrát hráli tak hlasitě, že neslyšeli jeho elektrický klavír. "Pokud chceš být v této kapele," řekl Alex, "myslím, že budeš potřebovat větší zesilovač." Rush byl posedlý těžkou hudbou a dokonce i jejich původní písničky získaly mnohem větší zvuk jako Zeppelin. Ray Danniels začal snít o Rush jako další kapele Led Zeppelin.

      Jen pro orientaci v čase a prostoru je nutné uvést, že kapela J.R. Flood byla jednou z prvních, jejímž členem byl tehdy Neil Peart a hrávali v oblasti St. Catharines v Ontariu. Neil měl tehdy 16 let. O dva roky později 20. září 1970 J.R. Flood otevírali koncert kapele The Guess Who a Mashmakhan na Brock University v St. Catharines. Počátkem roku 1971 ale Neil kapelu opouští, když byl nespokojen s jejich hudební úrovní a bez jakéhokoliv zájmu od hudebních vydavatelství. V červnu 1971 pak Neil odcestoval do Velké Británie, konkrétně do New Barnet, North London, aby se mohl zdokonalit ve své profesi. Hrál tam v několika kapelách, ale bez valného úspěchu. Nicméně během pobytu v Londýně objevil knihu "Fall Of The Towers" od Samuela R. Taylora, která podnítila jeho zájem o sci-fi literaturu a stala se později námětem pro skladby "2112" a "Cygnus X-1". Neil se obrací na pomoc svého přítele Sheldona "Stan" Atose ze St. Catharines pobývajícího také v Londýně v obchodě Gear, který mu dohodí post v kapele English Rose. V říjnu 1971 se ale kapela rozpadá. Neil ještě odehraje představení s kapelou Heaven, aby se prosinci 1971 vrátil domů do St. Catharines na vánoční svátky. Nicméně v lednu 1972 je znovu v Londýně, kde začíná pracovat jako vedoucí v The Pop Shop, ale záhy přechází do obchodu Gear. Během léta se Neil připojil ke kapele Music, která hrála naživo po barech. Ale to nevydrželo dlouho a kapela se rozpadla. Ke konci roku se konečně NEil vrací do do St. Catharines v Kanadě.

      V únoru 1971 byl Mitchell "Mitch" Bossi angažován jako rytmický kytarista, nicméně jeho působení bylo velmi krátkodobé a opustil kapelu v květnu téhož roku a ponechal tři členy, aby pokračoval znovu jako trio. O několik let později Bossi v rozhovoru pro časopis City připustil, že byl průměrným hudebníkem, který se více zajímal o zábavu a oblékání šatů, než o dělání hudby. Uvedl také, že odešel, protože ostatní to brali až příliš vážně. Dodal: "V té skupině jsem neviděl příliš mnoho budoucnosti. Byli to pro mě jiní lidé, neměli strach o bezpečnost a mysleli si, že všechno bude v pořádku. Měli pravdu."

      Počátkem roku 1971 snížila provincie Ontario hranici legálního pití alkoholu z 21 na 18 let. Tím se otevřela nová řada možností pro Rush, jelikož nyní mohli legálně hrát v barech, i když nebylo snadné najít místo, kdy by si je najali. Tehdy The Gasworks jim jejich manažer Ray sehnal jejich první barový koncert, který se uskutečnil v The Gasworks v Torontu. Kapela během roku 1972 hrála v The Gasworks mnohokrát a hostovala také pravidelně v Toronto's Abbey Road Pub po většinu let 1972 a 1973. Mezi další bary, ve kterých hráli, patří Colonial Tavern, The Piccadilly Tube a Larry's Hideaway. Samotný bar The Gasworks během celých osmdesátých let hostil řadu kanadských akcí, než zavřel své dveře dne 9. ledna 1993. Místo něj je nyní domov pro obchodování s dolary.

      Rush se dlouhé čtyři roky protloukali hraním v barech, k tanci a případnému poslechu a i když jejich koncertní renomé rok od roku stoupalo, vyhlídka na desku se zdála nulová. Kapela si dokonce mohla dovolit přecházet od částečně přebíraného repertoáru výlučně k vlastním skladbám. Skupina se snažila podepsat smlouvu na nahrávání alba, ale žádné z oslovených vydavatelství nemělo zájem o jejich hudbu. Hudebníci se snažili přežít tím, že hrávali nespočet koncertů v různých hospodách. Lidé chtěli slyšet pouze známé písně, oni neměli zájem o jejich vlastní tvorbu. Vzhledem k tomu se kapela rozhodla nahrát na první propagační singl skladbu jiného autora, a to cover "Not Fade Away" z repertoáru Budda Hollyho and The Crickets, zatímco na B-stranu umístili vlastní originální kompozici "You Can't Fight It". Jelikož jim ani tento singl nepomohl k získání smlouvy, rozhodli se nahrát na vlastní náklady celou desku, ale tentokrát se svými vlastními skladbami. Kapele tehdy nepomohlo ke kontraktu ani úspěšné dvojí předskakování na torontském koncertu New York Dolls v roce 1973 v Torontu. Představení se konala v divadle Victory Burlesque v Torontu a show Rush dopadlo přitom skvěle, neboť překonali i veteránskou punkovou rockovou kapelu. Nicméně ke smlouvě nepomohla ani díky tomuto koncertu upečená spolupráce s věhlasným producentem Terrym Brownem (točil například s Procol Harum), kterého za tímto účelem sehnal.


Historie Tři tvrdohlavci
      Stále však chybí pořádný vydavatel a tak nezbývá, než aby eponymní nízkorozpočtový debut jen pod názvem kapely "Rush" vyšel na vlastní náklady u vydavatelství Moon Records, distribuce se ujala firma London. Album začala kapela natáčet v dubnu 1973 ve studiu Eastern Sound v Torontu. Práce na albu byla velmi těžká, nahrávka vznikala doslova na koleně - syrový zvuk, minimum studiových fíglů, maximální důraz na přirozenou živočišnost. Nahrávání probíhalo ve studiu v noci, často až po koncertech.Tým měl málo času a financí. Album bylo nahráno a vydáno díky dvěma manažerům kapely - Ray Daniels a Vic Wilson. Hudebníci nebyli schopni vyrovnat se s produkcí. Naštěstí to byl Terry Brown, který pomohl skupině a zůstal jejich producentem po mnoho let. Kdyby se tento zkušený chlapík tehdy nerozhodl trochu zariskovat a investovat do kapely omezený obnos, rocková scéna by byla asi chudší o jedno sympatické uskupení. I když v případě tvrdohlavců Rush člověk nikdy neví. Teď se právě rozhodli nahrávat na vlastní pěst. Na albu se objevilo osm vlastních skladeb Rush, které vybrali z repertoáru koncertních vystoupení z posledních několika let. Jednalo se o jednoduché kompozice s jednoduchými texty. Odlišovaly se dvě složitější skladby "Here Again" a "Working Man". Brown zatím produkčně nezasahoval a nechal skupině volné ruce, spokojil se "pouze" s financováním a pomocí při závěrečném mixu. Z nahrávky více než je zdrávo čiší obdiv k Led Zeppelin, Budgie či Free, pozdější instrumentální ekvilibristiky naznačuje pouze poctivá práce s riffem. Žánrově lze desku bez problému hodit do bezedné bedýnky s nápisem tuctový dobový kytarový hard rock. Ale přece: jistá nadprůměrná naléhavost a tvrdohlavost v přednesu dávala již tehdy tušit, že dlouhovlasé hlavičky protagonistů mají potenciál vyplodit něco mimořádného. Nicméně ani dokončený studiový materiál nezaujal větší firmy. Nakonec se skupina spolu s Brownem rozhodla vydat LP sama. Za tím účelem vznikla firmička Moon a vydali album v Kanadě v počtu 3500 kopií s červeným logem "Rush". Na obalu vysněného alba se také skvěl nápis "Pro nejlepší poslech přehrávejte při maximálním zesílení" a sága s názvem Rush mohla začít. Album původně mělo vyjít v prosinci 1973, nicméně kvůli nedostatku ropy v té době, a vzhledem k tomu, že vinyl je ropný vedlejší produkt, bylo vydání alba zpožděno až do března 1974. S odstupem času se jeví jako celkem tuctový hardrock s citelným vlivem Led Zeppelin a Free, nicméně poctivý a syrový, s minimem studiových vylepšení. Poněkud proletářské texty byly dílem Geddyho Lee. Během léta 1973 byl John Rutsey natolik nemocen, že kapela musela povolat náhradního bubeníka jménem Gerry Fielding k několika koncertům. Toho léta také Neil zformoval další kapelu Hush, v níž působili Paul Luciani (bass), Gary Luciani (vocals) a Brian Collins (guitars), a začali vystupovat po barech a klubech v St. Catharines.

      Kritici hodnotili tvorbu Rush jako napodobování kapely Led Zeppelin. V případě jejich debutového alba to ještě snad může platit, ale už ne v jejich pozdějším období. Rush nikdy neměli dobré recenze. Vždy jim připisovali průměrnost, nedostatek vlastní invence, okázalost a přílišné soustředění na technickou stránku hudby. Naštěstí, muzikanti i fanoušci se rychle přestali starat o názory recenzentů, kteří hodnotili spoustu hudebníků a vyznávali spíše jednoduchou nekomplikovanou hudbu a tvorbě Rush nikdy nerozuměli. Nebylo to až tak jednoduché, neboť jejich hudební parketu tehdy zabíraly spíš anglické, popř. kalifornské kapely a od Kanaďanů se s čestnou výjimkou BTO čekal spíše folk rock. Přesto udělali dobře. Jeden výlisek, který poslali do clevelandské rozhlasové stanice W-MMS zaujal tamější diskžokejku Donnu Halper a ta na kapelu upozornila společnost Mercury. A prezentace písní v rozhlase jen povzbudila prodeje alba, až o kapelu projevilo zájem vydavatelství Mercury. Album bylo později znovu vydáno Mercury Records 10. srpna 1974 poté, co skupina uzavřela smlouvu s touto nahrávací společností. Barva loga Rush byla změněna na růžovou verzi Mercury, nicméně není jasné, proč byla tato změna provedena. Album přineslo dva vydané singly "Finding My Way" a "In The Mood", z nichž druhý dosáhl #88 na singlovém žebříčku US Hot 100. Krátce po opožděném vydání svého debutového alba se Rush nakonec usídlili i na rádiových vlnách, když místní rozhlasová stanice CHUM-FM v Torontu vysílala právě singl "Finding My Way". Album dosáhlo vrcholu na #105 na žebříčku Billboard Album a až za dlouhých 21 let po jeho vydání získalo certifikát Gold od RIAA.

Larry's Hideaway v Torontu      S jejich debutovým albem, které se chystali vydat, skupina zahájila turné na jeho podporu. Zatímco přesný datum začátku nebyl určen, skupina hrála na Larry's Hideaway v Torontu v Ontariu od 4. února 1974. Nebylo to poprvé, kdy Rush hrál na Larry's Hideaway, ale nebylo to ani naposled. Poprvé tam pravděpodobně hráli v roce 1972 a v roce 1974 tam hráli po čtyři večery v červenci 1974. Rush pak pokračovali v pokrytí dalších lokalit ve větší oblasti Ontária po několik měsíců. Hrávali v barech a hospodách kolem hudební scény Yonge Street. Mezi těmito představeními bylo i sedm večerů v torontském Picadilly Tube, což bylo místo, v němž kapelka vystupovala v posledních pár letech. Noční zastávky byly společným místem pro Rush během většiny jejich prvního oficiálního turné, které navštívilo i další místa v Ontariu, jako jsou Larry's Hideaway, Sir Sam's, Duffy's Tavern a The Colonial Tavern. Jedna z jejich prvních zastávek na podporu jejich debutového alba bylo představení na střední škole Laura Secord Secondary v St. Catharines v Ontariu. Tato přehlídka, na které hrál John Rutsey na bicí, byla také zaznamenána pro Canadian Bandstand. Nahrávka se ale ztratila, než byla odhalena o pár let později. Jejich první koncert ve Spojených státech se konal 18. května 1974 na North Side Drive-In v Lansingu v Michiganu. Po rostoucím počtu odvysílání v US rádiích pak díky společnosti DJ Donny Halper a WMMS, se prosadili Rush v Clevelandu. Agilní trojice začala vehementně rozprašovat svá první vinylová semínka po redakcích hudebních časopisů i na adresách rozhlasových stanic, až se jedno konečně uchytilo na úrodné půdě. Donna Halper z clevelandského rádia WMMS elpíčko pečlivě vyslechla a hudba Toronťanů ji nadchla. Nejen že ihned začala písně Rush obehrávat ve svých frekvencích. Dokonce nebyla líná zvednout sluchátko a promluvit o svém objevu s kamarády z labelu Mercury. Debut vyšel v roce 1974 znovu ve větším nákladu a u velké firmy. Na obalu přibylo poděkování Donně, 'která ten míč rozkutálela'. Jejich debutové album se vyprodávalo v místních hudebních obchodech a manažer Ray Danniels byl schopen zajistit koncert pro kapelu v Clevelandu, když zahajovali vystoupení ZZ Top.

John Rutsey      Mezitím se ale stalo něco neočekávaného, v červnu 1974 John Rutsey opustil kapelu. Z jakých důvodů zmizel z letopisů John Rutsey, o tom legendy taktně mlčí, ala jak se dnes už ví, trpěl zdravotními problémy spojenými s cukrovkou. Byl to asi jeden z důvodu, neboť Alex a Geddy měli odlišnější názory na budoucnost kapely, než je jejich bubeník. Geddy k tomu poznamenal: "Bylo to velmi těžké, matoucí období s mnoha problémy. V jednu chvíli bylo zřejmé, že se nám vše podaří vyřešit pouze za podmínky, že John půjde svoji vlastní cestou, Alex a já jsme vždycky chtěl hrát hudbu složitější než... na začátku, ale John neměl takové cíle."

      Album mělo vyjít v USA a Evropě, turné bylo naplánováno, ale scházel bubeník. Kapela začala pomocí konkursu hledat. V té době se vrátil do Kanady Neil Peart po jeho osmnáctiměsíčním pobytu v Londýně, kde se pokusil a naneštěstí neuspěl v další kariéře profesionálního hudebníka, se vrátil se do svého domova v St. Catharines. Tam začal pracoval pro svého otce, který prodával traktory na Dalziel Equipment. Po návratu domů byl Neil rekrutován na bicí do kapely Hush ze St. Catharines, která hrála na po barech a klubech v jižním Ontáriu. Prostřednictvím své publicity při vystupování s Hush a díky některému přesvědčivému příteli, Neil nakonec zabrousil na konkurz k Rush. Na konkurs se dostavil v šortkách a řídil starý Ford Pinto se svými bubny uloženými v koši - něco, co Geddy Lee a Alex Lifeson zjistili poměrně humorně a ne příliš povzbudivě. Zatímco Neil cítil, že celý konkurz je úplnou katastrofou, on a Geddy se sblížili na osobní úrovni, vzhledem k jejich podobnému vkusu na knihy a hudbu. Alex Lifeson měl z Pearta zpočátku méně příznivý dojem. Nakonec (a naštěstí) Geddy i Alex přijali Peartův maniakální britský styl bubnování, připomínající Keitha Moona z The Who, a Neal se oficiálně k této dvojici připojil jen dva týdny před první zastávkou skupiny v USA. Geddy opět uvádí: "Jednoho dne se otevřely dveře zkušebny a tam stál nesměle vypadající mladý muž s malou bicí soupravou pod paží. A tento muž zahrál tak, že se nám rozklepala kolena. Takhle se ke kapele připojil Neil Peart..."

      Neil Peart (* 12. února 1952) usedl na bubenickou stoličku Rush oficiálně 29. července 1974, tedy rok po nezávislém vydání debutu. Jediná personální změna v dějinách kapely proběhla v gentlemanském duchu a na palubě zatím zdaleka ne stabilního plavidla Rush se v Peartově osobě ocitl nejen vynikající technický bubeník, ale i pan Textař. Dosavadní slovní doprovod písní Rush byl, kulantně řečeno, převážně účelový. Peartovo mistrovské pero vneslo do zpěvníku skupiny neodmyslitelná přemýšlivá témata, nezřídka využívající mytologických motivů, historických inspirací nebo futuristických a sci-fi prvků (ovšemna hony vzdálených tehdy módní komiksové stylizaci glam rockových hvězd), pro které Rush získali nálepku 'rock pro posluchače s IQ nad 120'. "Mnohdy si musím přečíst Neilovy texty i šestkrát, než pochopím hlavní myšlenku," usmívá se dodnes Alex Lifeson.

      Jejich první rande s Neilem Peartem se konalo 14. srpna 1974 v Civic Arena v Pittsburghu v Pensylvánii před 11 642 fanoušky, kde Rush podporovali Uriah Heep a Manfreda Manna. Datum 14. srpna se také shoduje se začátkem turné, které bylo v podstatě uspořádáno společností Mercury Records, protože skupina oficiálně podepsala s tímto labelem nahrávací značkou o pět týdnů dříve. Rush doprovázeli řadu dalších kapel během turné, včetně Uriah Heep, KISS, Manfreda Manna, Rory Gallaghera, Hawkwind, Blue Oyster Cult, Nazareth a ZZ Top. Přestože přesná čísla nejsou známa, má se za to, že Rush ěhem tohoto turné odehráli nejméně 150 koncertů. Turné skončilo 2. února 1975 po dvou přehlídkách v Circus Circus v Detroitu v Michiganu. Už tehdy položili základ budoucí stabilní popularitě. Jak? Velmi pracně, leč velmi účinně. Hráli do roztrhání těla. Absolvovali za ten rok plné dvě stovky koncertů a prý ani jeden neošidili. A co více: Rush získali smlouvu na další dvě alba a vyrazili koncertovat na jih, do Spojených Států. Vystoupení Rush z 11. září 1974 v Torontu v Ontariu bylo zaznamenáno pro syndikovanou rozhlasovou show King Biscuit Flower Hour. Dne 16. října 1974 Rush zaznamenali živé vystoupení pro Don Kirshner's Rock Concert, americkou televizní show, která běžela v 70. a 80. letech minulého století. Kromě svého bubenického umění se Neilu Peartovi podařilo dne 6. prosince 1974 při živém představení pro koncertní seriál ABC's In Concert Series v průběhu představení zlomit hlavu basového bubnu při skladbě "Best I Can". Po těchto přehlídkách se skupina dostala na skromnou dvoutýdenní přestávku, než se vrátila zpátky na turné k podpoře alba "Fly By Night".

      Pokud by se Neil, který předtím hrál na bicí v různých kapelách v Kanadě a v Anglii, neobjevil u zkoušky, s velkou pravděpodobností by se kapela rychle rozpadla a byla by zapomenuta. Přínos Neila se pro skupinu ukázala jako nedocenitelný. Byl a je to skvělý bubeník, a to nejen technicky, ale hlavně také díky jeho vynalézavosti, s jakou používá perkuse. S příchodem Pearta se v tvorbě Rush začínají objevovat rozsáhlé, rytmicky bohatě strukturované instrumentální pasáže. I díky němu byli později Rush označováni nálepkou „rock pro posluchače s IQ nad 120". Z pohledu bubenického to dokresluje jeden jeho pozdější výrok: "Jsem blázen do bicích, fascinuje mě jejich využití jako rovnocenného komponentu ke kytaře, jako samostatného, stylotvorného prvku, jako nositele sdělení." O jeho přístupu k bubnování se dozvíte víc, jestliže si seženete některou z jeho instruktážních videokazet.

      Vedle své bubenické slávy je Neil Peart oslavován po celé roky i za své písně a za psaní většiny textů kapely. Rush v něm vedle skvělého instrumentalisty získali i zajímavého textaře, který byl schopen čerpat témata od historie přes mytologii až ke sci-fi. Jeho oblíbenci se v průběhu let stali třeba John Barth, Ayn Rand, Gabriel Garcia Marquez, John Steinbeck a John Dos Passos. Jeho "posedlost", jak uvádí, začala ještě během hraní na podporu jejich debutového alba. Mezi zastávkami ve východním Lansingu, Michiganu a Torontu napsal Neil svou první píseň pro Rush "Fly By Night". Geddy se k tomu vyjádřil: "Neilův příchod se tak jevil jako hledaný chybějící kousek skládanky. Byl další osobou, která také chtěla hrát jemnější hudbu, takže můžeme prohlásit, že svým způsobem sehrál v historii Rush roli katalyzátoru. Byl to opravdu on, kdo se přičinil... že naše ambice mohou být naplněny." Na to, že se stal hlavním textařem kapely, Neil podotkl: "V podstatě to bylo proto, že to nikdo jiný nechtěl dělat a já jsem si myslel, že jsem vždycky měl zájem o texty, vždycky jsem rád četl. Zkusil jsem to, napsal jsem pár písní a ukázal je Alexovi a Geddymu, kterým se líbily, a tak jsem pokračoval a později se to stalo moji posedlostí."

Historie To pravé směřování
      Po ukončení koncertního turné v USA v lednu 1975 kapela vstoupila do studia, aby nahrála své druhé album. Hudebníci si stanovili ambiciózní cíle: zaměřit se na kompoziční další zajímavé úpravy, lepší technologie, stejně jako rozšíření diskutovaných témat v textech. První z nasmlouvaných kotoučů dostal název "Fly By Night", produkoval je Terry Brown a vyšlo v březnu 1975. Hudebně sice ještě těžilo z debutu, ovšem už je patrná přítomnost nových prvků a ukázalo se jako obrovský krok vpřed ve srovnání s debutovým albem a velký odklon od něj. Zároveň znamenalo počátky experimentů Rush s delšími a progresivněji stylizovanými písněmi. Všechny písně byly více promyšlené a pečlivě aranžované a vedle učebnicových hard rockových náporů s neuvěřitelnou energií a razantní hrou na kytaru, např. úvodní skladba "Anthem" s textem inspirovaným prvky filozofie spisovatele Ayn Randa, čtyř dílná delší kompozice "By-Tor And The Snow Dog" s texty na mytologické téma, objevila se i nadýchaná, renesančně znějící akustická balada "Rivendell" či skladba "In The End" naznačující budoucí hudební pestrost. Kolonka producenta bude odteď až po začátek 80. let vyplněna jmény Rush & Terry Brown. Terry pochází z vzácného rodu producentů, který s kapelou doopravdy spolupracuje. Od samého vzniku písní pomáhal s aranžemi jednotlivých nástrojů, vymýšlel další varianty nazvučení jednotlivých nástrojů, navrhoval jiné způsoby interpretace. I když album bylo dost nevyrovnané, byla to skvělá předzvěst budoucích nahrávek. Nejdůležitější písni na albu je bezesporu skladba "By-Tor And The Snow Dog" - delší epický příběh o boji mezi dobrem a zlem podle novely, který byl inspirován historkou Howarda Ungerleidera, která se stala manažerovi vydavatelství Anthem. Centrální instrumentální část písně s velkou kytarovou vyhrávkouu je skvělou ukázkou hudební bitvy (zde jako soupeření mezi kytarou a basou), následovaná pohledem na bojiště na závěr oslavou vítězství. Album bylo přijato fanoušky příznivě, v Kanadě album získalo zlaté ocenění a kapela získal titul nejslibnější skupiny v Kanadě. Radiostanice a hudební tisk soustavně Rush ignoruje, takže kapela se snažila odehrát co nejvíce koncertů a postupně si získává stále více fanoušků. Z alba byly vydány dva singly "Fly By Night" a "Making Memories", z nichž první dosáhl #88 na singlovém grafu US Hot 100. Samotné album "Fly By Night" dosáhlo #113 příčky v žebříčku Billboard Top 200 mezi alby, přičemž v prosinci 1993 získala certifikaci Gold a Platinum ze strany RIAA. Podle druhé nejznámější skladby "Anthem" trio později pojmenovalo vlastní firmu, která začala vydávat jejich desky na domácím kanadském trhu.

Juno Award      Juno Awards, kanadský ekvivalent amerických Grammy Awards, bude Rush doprovázet po celou jejich kariéru. V tuto chvíli však kapela 24. března 1975 získala svoji první Juno - v kategorii Nejslibnější skupina. Skupina se o horké novince dozvěděla poněkud humorně. Během turné s Aerosmith v Michiganu obdrželi telefonát od velmi opilého Ray Dannielsa. Pokřikoval a nepříčetně blábolil, že se Rush stali nejlepším novým triem. Alexovi, Geddymu a Neilovi to trvalo pár minut, než si uvědomili, že se jim snaží říct, že Rush získal cenu Juno za nejslibnější novou skupinu. Trio okamžitě vyšlo ven a začali slavit. Rush nikdy předtím nezískali žádnou cenu, takže pár desítek nápojů se zdálo být v pořádku...

      Týden před oficiálním vydáním svého druhého alba a jen týden poté, co ukončili své první turné na podporu debutového alba, začali Rush turné na podporu nového alba "Fly By Night" vystoupením na St. Joseph Gymnasium v Cochrane, Ontario. Ačkoli turné "Fly By Night" bylo poměrně krátké, jen přes 70 potvrzených termínů, umožnilo skupině hrát, jaké by byli některou z největších rockových akcí včetně KISS, Aerosmith a Blue Oyster Cult. Během turné Rush zahráli i jedno z největších vystoupení, když vystoupili na festivalu KSHE Kite Fly v St. Louis, Missouri, dne 13. dubna 1975. I když nebyla žádná oficiální čísla z tohoto open festivalu, podle některých počítání bylo odhadováno, že se počet diváků pohyboval kolem 60 000 osob. Turné skončilo 29. června 1975 v Port Doveru v Ontariu, po kterém se kapela přestěhovala až do konce srpna, kdy se znovu vrátili koncertovat na podporu nového alba "Caress Of Steel". Během koncertního turné kapela totiž také stihla napsat nové skladby.

      Již v červenci 1975 hudebníci vstoupili do studia znovu a ještě téhož roku natočili workoholici Rush ambiciózní třetí album "Caress Of Steel". Třetí album posunuje hudební směřování ještě kousek k art rocku. Uspořádání desky bylo pečlivě promyšlené, album lze rozdělit do tří částí. První se skládá ze tří krátkých skladeb. Začíná s dynamickou "Bastille Day", po ní následuje hřmotná "I Think I'm Going Bald", poukazující na problém stárnutí, a balada "Lakeside Park", o šťastné vzpomínce z dětství, která zůstane navždy živá. Druhá část alba je tvořena kontrastními částmi třídilné skladby "The Necromancer". Třetí část, v podstatě celá druhá strana LP, suita o šesti dějstvích "The Fountain of Lamneth" je příběhem života: od narození, o touze poznat tajemství života, přes dětství, vyznačující se vzpourou proti rodičům a učitelům, mládí porovnává s bouří, první lásky, znechucení spojené s problémy s alkoholem, až po zklamání z odkrytí tajemství života a pocit, že život má vždycky navrch. Je to bezesporu jedna z nejdůležitějších kompozic tvůrčího týmu kapely.

      Po zvukové a hráčské stránce se stále jedná o hard rock postavený na ostře riffující i hlukově hřmící kytaře, vypjatém vokálu a dunivé rytmice, aranžérsky a kompozičně ovšem muzikanti s materiálem nakládají spíše způsobem blízkým tehdejšímu art rocku. O nadějích vkládaných do alba vypovídá i pečlivě vypravený obal s rytinami plnými mystických symbolů a textovou úpravou připomínající prastaré ručně psané folianty, přesně odpovídající slovnímu obsahu. Hudebníci byli velmi hrdí na svou práci. Přesto se však opět setkali s velkým zklamáním, neboť album se prodalo velmi špatně. Album bylo pro nepřipravené posluchače až příliš složité.

      Recenze v tisku album potopily, když je pouze srovnávaly s ostatními kapelami, a skladby včetně suity byly dokonce označeny za nudné (někteří kritici si to bohužel myslí snad dodnes). Atmosféra byla stále více nervóznější, protože nahrávací společnost naléhala na hudebníky, aby nahrávala "komerčnější" hudbu. Geddy o té do říká: "Bylo to velmi deprimující, nemohli jsme v sobě vyjřesat žádnou pozitivní energii, nikde a odnikud jsme neslyšeli jediné slovo povzbuzení, něco jako... "dobrá práce" nebo "zahrejte ještě něco". Začali jsme si pokládat otázku... zda stojí za to pokračovat. Objevila se i myšlenka, jestli by nebylo lepší se rozejít." Právě na této nahrávce začíná získávat Geddyho vysoký, trochu ječivý a zároveň naléhavý hlas na osobitosti. K prvním třem albům hudebníci později vzhlížejí se značným despektem a živě jen občas připomenou kompozici "In The Mood" z debutového otisku. Prý spíše z legrace...

      "Caress Of Steel" se zpočátku setkalo s kritickým opovržením a vrcholem v albovém Billboard Top 200 Album byla pouze pozice #148. Nicméně album zůstalo u fanoušků oblíbeným a nakonec získalo v prosinci 1993 zlatou certifikaci RIAA. Z alba byly vydány opět dva singly "The Necromancer: Return Of The Prince" a "Lakeside Park", z nichž se ani jeden neumístil v americkém singlovém žebříčku US Hot 100. Zajímavostí je, že obal alba měl být vytištěn ve stříbřitě šedé barvě, aby simuloval "ocelový" vzhled. Chyba při tisku ale vedla k tomu, že album pokrýla měděná barva. Navzdory této chybě nebyly následující výlisky alba ve všech formátech opraveny.

      Neslavné turné "Down The Tubes" Rush na podporu progresivně stylizovaného alba "Caress Of Steel" se omezilo na malé kluby v malých městech a začínalo v Lansdowne Park v Ottawě několik týdnů před vydáním alba. Kapela byla i nadále otevřena pro fanoušky Kiss a Nazareth a zároveň doprovázela Ted Nugenta, Artfula Dodgera a Maxe Webstera kromě jiných. Celá šňúra byla podobně dlouhá jako turné "Fly By Night", ale byla mnohem méně úspěšná, i když koncertovali po celých Spojených státech. Když Rush začali experimentovat s více progresivně stylizovanou hudbou, reakce veřejnosti na album i turné byla v tuhle chvíli vlažná. Když se davy lidí s každým novým vystoupením zmenšovaly a promotér "Down The Tubes" se pevně připojil k turné, Rush se začali zajímat, jestli je to opravdu konec. Turné nakonec ukončili 10. ledna 1976 v Massey Hall v Torontu.

      Přestože se Rush toho roku představili na úspěšném turné spolu s Kiss a Aerosmith, jejich vypiplaný titul komerčně propadl. Následovalo rozčarování a zadlužení. Firma váhala, zda kapelu po vypršení smlouvy vykopnout, nebo zkusit štěstí ještě jednou a pokusit se zalepit finanční ztráty. Nakonec Rush dostali poslední šanci. V ne příliš radostné tvůrčí atmosféře začíná vznikat čtvrté album. Trochu optimismu však dodala skupině cena Juno (kanadská obdoba Grammy) pro "Nejslibnější kapelu roku 1975".

Historie Vesmír a famtasy
      A přesto, navzdory všemu a všem, kapela vydala své následující album. A to konečně přineslo úspěch navzdory předchozím kritikům. Přibližně dva měsíce před vydáním průlomového koncepčního alba "2112", Rush zahájili své turné po Severní Americe na podporu alba. Zahajovali 2. února 1976 v Hamilton Place Great Hall v Hamiltonu v Ontariu, dále pokračovali jako zahajovací kapela pro skupiny Blue Oyster Cult a Aerosmith, stejně jako Kansas a ELO. Kapela také koncertovala společně s několika dalšími kapelami jako Styx, Max Webster, Thin Lizzy a Artful Dodger. Stylově se album s názvem "2112" nahrávané v chladném zimním období v roce 1976 neliší od těch předchozích. Tentokrát se však kompozice líbily jak hudebníkům i posluchačům. Toto album je u mnoha fanoušků Rush považováno za jejich nejlepší. Celá první strana analogového disku vyplnil hudební příběh o světě z roku 2112.

      "Ležím, procitám, strnule hledím na pustiny Megadonu. Město a obloha se stávají jedním, spojujíc se v osamělou pláň, nesmírné moře nepřerušované šedi. Měsíční dvojčata, dvě bledé koule, kopírují svoji cestu skrz kovové nebe..."
Anonym, 2112


      Ne, to není úryvek z vědeckofantastického románu, ale text uvádějící ságu "2112", vyprávějící příběh mladičkého kytaristy, který se ocitá mimo zákon kvůli své hudbě. Po razantní instrumentální předehře se rozbíhá svižné pásmo nesené v podstatě jednoduchými melodickými nápady, bez uměleckého zdržování a rozmělňování. Když se navíc na druhé straně desky objevuje výrazná, v budoucnu hojně vytleskávaná hymna "Something For Nothing", není divu, že posluchači tentokrát konečně přišli kapele na chuť. Rush se v hodině dvanácté dočkali průlomového titulu.

      Hudební příběh je o světě z roku 2112, svět, ve kterém se planety sjednotily pod červenou hvězdou Solarní Federace pod nadvládou kněží z chrámů Syrinx s pomocí velkých počítačů. Hrdina je přesvědčen, že se jedná o dokonalý, řádný život. Jednoho dne v jeskyni ale najde kytaru. Je uchvácen jejím zvukem a přál si s ní rozdávat lidem radost. Potká je ale velké rozčarování, protože kněží mu kytaru zničí, s tím, že je to jen ztráta času. Hrdina se rezignovaně vrací domů, ale ve snu vidí jiný svět, zničený před dávným věkem Federaci. Je to svět, ve kterém lidé žijí volně a vytvářejí nádherná díla. Již není schopen vrátit se a žít ve svém vlastním světě. Na konci suity se lidé, které viděl ve svém snu, vracejí na planetu a přebírají znovu kontrolu nad svými životy.

      "Starman" logo (nebo také "Man in the Star") se poprvé objevilo na zadní straně alba "2112" z roku 1976. Hugh Syme, tvůrce grafiky na mnoha albech Rush, uvedl v interview z roku 1983, že Starman, "...nezačínal jako značka skupiny, jen jej adoptovali." Peart popsal logo "Starman" v rozhovoru s časopisem Creem: "Vše (nahý muž) co to znamená je abstraktní člověk proti masám. Červená hvězda nesymbolizuje žádnou kolektivistickou mentalitu." S přihlédnutím k albu, je "kolektivistická mentalita" myšlena jako červená hvězda Sluneční federace, která v souladu na ploše celogalaktické konfederace, řídí všechny aspekty života v roce 2112. Postava ve znaku je myšlena jako "Hero" z alba. Hugh Syme návrh okomentoval slovy: "Ten člověk je hrdina příběhu, nahý je jen podle klasické tradice... čistota jeho osoby a kreativita bez přihlédnutí k jiným prvkům jako je oděv. Řudá hvězda je zlá rudá hvězda federace, která byla jedním ze symbolů Neila.

      Celý tento příběh, doprovázený nádhernou hudbou, je alegorie boje jednotlivce proti zavedenému schématu života. Po napsání textu Neil Peart přiznal, že ze nechal volně inspirovat podněty z románu "Anthem" od Ayn Randové. To se stalo i zdrojem problémů, protože kapela byla obviněna z pravicových a fašistických názorů. Symbol člověka směřující proti rudé hvězdy se stal téměř logem kapely a kvůli němu byli obvinění ze satanismu. To vše ale změnila skutečnost, když byla píseň "2112" velmi dobře přijata na koncertech (a objevuje se na koncertech dodnes - celá nebo jen částečně). Je třeba také poznamenat, že pět písně uvedených na druhé straně analogové verze alba nijak nesnižuje kvalitu alba, které je i díky tomu nezvykle vyrovnané a přitahuje pozornost od začátku až do konce. Album "2112" se dostalo na pozici #61 na hitparádě Billboard Top 200, nejlepší pro Rush až do tohoto okamžiku a je to první album kapely, které se dostalo do žebříčku Top 100.

      Podobně jako jejich poslední turné, i turné 2112 bylo poměrně krátké a mělo pouze 59 potvrzených termínů. Nicméně s rostoucím úspěchem a popularitou z roku 2112 se počet vystoupení navyšoval, když turné postupovalo. A to až natolik, že se skupina rozhodla zaznamenat tři večery v proslulém Massey Hall v Torontu v Ontariu. Album mělo úspěch a tentokrát dokonce ani nepřející kritici nebyli schopni tomu zabránit. Kapela se konečně stala známou i mimo americký kontinent a začala hrát koncerty ve velkých halách. V červnu následuje i první turné po Velké Británii. A co to, že si fanoušci konečně zabrali? Titulní skladba 2112 zabírající celou první stranu asi nebyla rozhodující. Spíše upoutala jiná - budoucí 'klasika Rush' "Something For Nothing". Kapela se stává v Evropě úspěšná jakoby době navzdory, do punku měla vždycky hodně daleko. Tehdy Alex dokonce tvrdí: "Naše hudební kořeny byly vždycky spíš britské než americké". Ale úplná pohoda to zase nebyla. Po jedné živější výměně názorů se žurnalistou z tehdy hodně levicového New Musical Expresu byli dokonce označeni jako ultrapravicoví fašisté. Zápletka souvisela s textem skladby "Anthem" inspirovaným povídkou Ayn Randové. Od tohoto bodu se odvíjí i dlouholetá Peartova nechuť hovořit s novináři.

      Jako důkaz koncertního triumfu vyšlo živé dvojalbum natočené v domovském Torontu během tří červnových koncertů ve dnech 11., 12. a 13. června 1976 pod názvem "All the World's Stage". Turné skončilo 1. srpna v Huntsville v Alabamě, avšak skupina se odpoutala jen na týden, který strávila mícháním "All The World's a Stage" a předtím, než vyrazila na své nejdelší a nejúspěšnější turné na podporu své první živé nagrávky. Šlapající a se znovu nabytým sebevědomím zářící kapela i v omezeném tříčlenném obsazení bez problému a bez náznaku neúplnosti zvládla odehrát všechny stěžejní opusy, včetně mírně pokrácené verze suity "2112". Cesta k novým světům se otevřela.

      Věčné dilema poutníků, dorazivších do vysokohorského průsmyku, čekalo teď nevyhnutelně i na naše tři hrdiny. Dát se vyšlapanou pěšinou do údolí na druhé straně masivu a spokojeně žít na nových žírných pastvinách, podřízeni neměnnému cyklu setba - sklizeň? Svoje už mají přece odpracováno a jednu kravku lze dojit po celá dlouhá léta. Nebo pokračovat nebezpečnou, pádem hrozící hřebenovou stezkou za vidinou dalších vrcholků? Rush se naštěstí nechali zvábit tajemstvím horských velikánů. I když si Alex dodnes stěžuje, že jim někteří fanoušci vyčítají odklon od směru alba 2112, budoucnost dala trojici tvrdošíjných hledačů za pravdu.

      Při koncertování v Británii se kapela nějaký čas zdržela a ve známém waleském studiu Rockfield začali v létě 1977 pracovat na svém snad neklasičtějším, a oproti předchozí tvorbě poněkud písničkovějším albu "A Farewell To Kings". Nejspíš sehrála svou roli i kulminace britského punku, který se vracel k jednoduchým formám. Chytlavé zvonivé hitovky jako "Cinderella Man" a "Closer To The Heart" jsou ale přece jen maličko jiné než rozmáchlá kompozice "Cygnus X-1". Přes to všechno nemají Rush s nějakým punkem vlastně nic společného a momentální inspiraci bychom mohli hledat spíš u britských kapel typu Genesis, Yes, King Crimson či ELP. Své sehrálo i mnohem větší použití klávesových nástrojů (oba kytaristé začali používat nožní basové syntezátory) a tak byli Rush v té době stejně řazeni spíš k „dinosaurům", popř. nově do škatulky Space Rock. Na desce "A Farewell to Kings" vydané v roce 1977 Rush dovedli k dokonalosti osobitou směs hard rocku a art rocku. Recenze se jen hemžily novotvary jako spacerock apod. Skladby se zjemnily a rozkošatily se. Texty ještě přibraly více filosofična. Ovšem vedle rozmáchlých kompozic "Xanadu" a "Cygnus X-1" se našel přirozený prostor i pro jednodušší hitové písně "Ciderella Man" a "Closer To The Heart", které bodovaly v singlových žebříčcích. Fanoušky překvapil už barokní úvod do alba v titulní skladbě. Druhá skladba "Xanadu" se vyznačuje dlouhým rozvíjejícím se morivem a neočekávanými změnami tempa. Text písně je založen na básni z devatenáctého století od Samuela Taylora Coleridge, v níž se hovoří o pátrání po nesmrtelnosti, který se ukáže jako zrádná past. S touto písní kontrastuje prostá píseň "Closer To The Heart", která se později stala základním prvkem jejich koncertů. Text písně "Cinderella Man" Geddy napsal, inspirován filmem "Mr. Deeds Goes to Town". Romantická balada "Madrigal" přináši chvilku klidu před závěrečnou písní. Finální skladba "Cygnus X-I" je kompozice vyznačující se neočekávanými změnami nálad během hudebního příběhu cesty do černé díry, dynamické finále písně zůstává v paměti ještě dlouho po odeznění. V aranžmá přibyly syntezátory, které začal jako vedlejšák k baskytaře a ke zpěvu mistrně ovládat Geddy Lee. Ani dva zbylí se nenechali zahanbit. Neil Peart se obklopil baterií nejrůznějších perkusívních nástrojů, zvonů, zvonkoher a gongů, Alex Lifeson přispěchal s kytarovým syntezátorem a začal Geddymu odlehčovat při tvrzení muziky za pomoci nožního basového syntezátoru (ten měl ostatně k dispozici i Geddy). Dřívější ostré kytary byly zmírněny zavedením syntezátorů, takže zvuk se stal bohatší a získal tak nové dimenze. Naplno se tak projevila další tendence, kterou Rush sledovali už od počáteční myšlenky rockového tria: zastat veškerou muziku bez cizí pomoci. Žádní hosté, žádní studioví muzikanti, žádné pódiové křoví. Pravidlo 'my sami, a vždycky sami' bude poprvé porušeno až v roce 1980. Začalo umělecky nejvíce ceněné období kapely. Zajímavostí je také fakt, album bylo poprvé nahráno mimo Kanadu - ve Walesu a v Londýně.


Historie Báječné nové světy
      Letopočet 1977 komplikovaným výbojům uměleckého rocku nepřál, jenže v případě Rush se stala divná věc. Zatímco ostatní dinosauři se houfně rozpadají nebo hynou na úbytě (pouze s výjimkou Genesis, přesedlavších na pop pro dospělé), Rush prožívají svůj vrchol. Jakoby žádná punková vlna ani neexistovala, jakoby záhadná a neúprosná božstva šoubyznysu udělila trojici mimoňů odpustek za jejich poctivou koncertní dřinu. Tenhle jev by byl možná pochopitelný v domovské Americe, kde má soubor základnu věrných fanoušků. Jenže stala se věc ještě divnější. Rush se konečně masově prosadili na Starém kontinentu, a to zejména v zemi svých ranných hardrockových vzorů, v samém epicentru punkové horečky, ve Velké Británii. V následujících letech budou jejich komplikované nahrávky stoupatdo čela prodejních hitparád a zvětšující se koncertní sály budou praskat ve švech. Ani jim se nakonec kácení model nevyhne, alena tu dobu si ještě musíme počkat. Zatím nechejme marketingové odborníky a prodavače módní punkové vlny kroutit hlavou nad tím nepochopitelným úspěchem.

      Deska se v Americe vyšplhala na 33. příčku a v Anglii to byl první komerční úspěch dokumentovaný 22. pozicí v hitparádě. I singl "Closer To The Heart" byl v Anglii úspěšnější - #36, v USA jen #77. Ani doma v Kanadě kapelu neztrácejí ze zřetele a tak si v únoru 1978 opět jedou přebrat cenu Juno, tentokrát jako Nejlepší skupina roku. Na desce "A Farewell To Kings" Rush poprvé použili i trik provazovat následující tituly nějakým jednotícím tématem. Zmíněná kompozice "Cygnus X-1", tvořící finále alba, nese slibný podtitul 'Kniha první'. Není divu, že se ctěné publikum nemohlo dočkat, s čím jejich favorité vylezou příště.

      A co tak nějaké mystifikace?
      Nádherné najdete na propracovaných stránkách kapely, mimochodem oceněných v 2003 SXCW Interactive Awards jako vůbec nejlepší webová prezentace hudební skupiny. Tak třeba: věříte, že všichni tři členové Rush jsou čestnými členy holandské královské rodiny? Že Alex je alergický na plasty a proto si vyřezává trsátka ze dřeva a dalších přírodních materiálů? Že projedl za jedno odpoledne více než devatenáct tisíc dolarů v sýrech? A že, ještěke všemu, hraje většinu sól na jediné struně? Myslíte, že je pravda, že Neil měl před nástupem do Rush vládní grant na sestrojení vlastního létajícího stroje? A že má Geddy největší sbírku monoklů na celém světě? Hádejte, fandové. Ale především se dobře bavte.

Historie Noční můra na pokračování
      Titulní skladba nové desky je pokračováním předchozího alba a závěrečné skladby, alespoň co se týče názvu. Jinak je ale textově jinde. Textařsky je inspirována Adamem Smithem a hovoří o konfliktu rozumu a citu, čili principu bohů Dionýza a Apolóna. Skladba "Cygnus X-1 Book II: Hemispheres" zabrala celou první stranu desky "Hemispheres" (1978) a opět se jednalo o trefu do černého. Na vrchol si sáhlo i textařské ego Neila Pearta. Libreto řeší věčný konflikt rozumu a citu, principu Apollóna a principu Dionýza, které řídí levá - odpovědající za rozum a pravá mozková hemisféra odpovídající za cit. Dospívá sice k poněkud moralizujícímu a zjednodušenému závěru, když konflikt je vyřešen příchodem Cygnuse, který byl ustaven bohem rovnováhy zodpovědným za rovnováhu mezi těmito dvěma silami. Nicméně mějme na paměti, že se nejedná o mravoučný traktát, ale o rockový text:


Apollo a Dionysus "Apollón byl zmaten
Dionýzos si myslel, že jsem blázen
ale vyslechli můj příběh
a divili se a byli smutní.

Shlédli dolů z Olympu
na svět pochybností a strachu
s povrchem rozvrásněným
do politováníhodných hemisfér.

V tichosti usedli
a obrátili se ke mě.
"Staniž se Bohem Rovnováhy
budeme tě zváti Cygnus."

Můžeme jít společně...
pokud je náš cíl stejný
můžeme běžet samotní a svobodní
Budeme-li sledovat jiný cíl
Nechť opravdová láska zazáří
Ať opravdová láska očistí
senzibilitu
ruku v ruce s rozumem a svobodou
propojí srdce a mysl do jediné
dokonalé
sféry."
Apollo was astonished
Dionysus thought me mad
But they heard my story further
And they wondered, and were sad

Looking down from Olympus
On a world of doubt and fear
Its surface splintered
Into sorry Hemispheres

They sat a while in silence
Then they turned at last to me
'We will call you Cygnus
The god of Balance you shall be'

We can walk our road together
If our goals are all the same
We can run alone and free
If we pursue a different aim
Let the truth of love be lighted
Let the love of truth shine clear
Sensibility
Armed with sense and liberty
With the heart and mind united in a single
Perfect
Sphere

      Skvělé je i podobenství javorů a dubů, hádajících se v lese o místo na slunci, využité v mistrně vygradované kratší písni "The Trees". O pointu se pochopitelně postará demokratická sekera. Aby se nezdálo, že textový obsah převládá nad hudebním, album uzavírá téměř desetiminutová, detailně propracovaná instrumentálka "La Villa Strangiato", představující naprostý vrchol kompozičního a hráčského umu Rush. Základní motiv prý napadl Alexe Lifesona ve spánku, když prožíval těžkou noční můru. Orchestrálka vznikla ve studiu a v podstatě si Rush pohrávají se svými vlastními hudebními motivy.


      A propos, noční můry. Zatímco na prvních deskách Rush bylo možno alespoň občas vystopovat špetku nenápadného humoru, z nahrávek pozdějších padá na posluchače hluboká temnota. Lehce získáte pocit, že ti tři chlapíci nebudou zrovna veselé kopy. Nedostatek smyslu pro humor se stal jednou z hlavních novinářských výtek vůči souboru. Tomuto nařčení se sice budou všichni tři protagonisté vehementně bránit - Geddy: "My sami sebe rozhodně nebereme příliš vážně. Naše písně jenom nejsou určeny zrovna pro teenagery. A smysl pro humor mít musíme, jinak bychom se jako kapela už dávno nemohli vystát...", nicméně proti zjevnému faktu nelze uvést protiargument. Posluchač Rush se prostě musí smířit s tím, že ho jeho oblíbenci budou v následující etapě zasypávat převážně apokalyptickými vizemi a melancholickými, popřípadě vztekle depresívními nápěvy. Nic na tom nemění ani skutečnost, že Rush právě prožívají odbobí oficiálního uznání a slávy. Ocenění a vítězství v anketách sbírají po tuctech a kanadská vláda je dokonce jmenuje čestnými 'Velvyslanci hudby' (stalo se 8. ledna 1979). Nové album dobývá v Anglii #14 pozici, v USA je to "pouze" #47 příčka.

      Záhy vyrážejí opět za britskými diváky, nicméně světové koncertní turné nazvané podle další řadovky "Hemispheres" začíná až v říjnu a končí v červnu následujícího roku. Zahrnuje celkem 113 koncertů. Závěrečná přehlídka turné na podporu Hemispheres byla představena na holandském Pinkpop Festival dne 4. června 1979, kterého se také zůčastnili například The Police, Peter Tosh, Elvis Costello, Dire Straits, Average White Band a Massada, a další. Turné potkala i jedna nepříjemnost, když si Alex Lifeson si několik dní předtím zlomil prst. Situace, která přinutila Rush zrušit tři dřívější data v Německu a ve Švýcarsku. Nicméně i přesto, že si prst stále léčil, hrál na festivalu a nebyly na něm vidět žádné následky. Po skončení osmiměsíčního turné po Kanadě, USA, Velké Británii a západní Evropě se kapela rozhodla vzít si dovolenku. Po ní se hudebníci odebrali do malého venkovského domu, kde začali pracovat na novém albu. Tentokrát kapela hledala něco nového, neboť její členové už byli unavení z hraní složitých kompozic s fantazijními texty. Alex: "Myslím si, že jste prostě vytřískali z této formy všechno, co jen šlo. Použili jsme to několikrát a každé další použití by bylo jen opakováním sebe sama. Z tohoto pohledu se se rocková hudba velmi změnila, a změnila se i naše inspirace. Cítili jsme, že na osmdesátá léta je třeba se na to podívat z jiného hudebního hlediska."

      Aby se nějakou rockovou kapelou zabývala vláda se stává jen výjimečně, a dnes nad tím asi budeme kroutit hlavou, ale ta kanadská měla v lednu 1979 Rush opravdu na programu. Jmenovala je oficiálními velvyslanci kanadské hudby. Že o pár týdnů později dostali opět cenu jako nejlepší kanadská kapela už vůbec nepřekvapuje.

      Na náladu předchozích albových opusů skvěle navázal další titul "Permanent Waves", který vyšel 1. ledna 1980, protože kapela si přála, aby to bylo "první album z osmdesátých let". Stačil první pohled na obal, kde půvabná, nakadeřená a usměvavá slečinka v sukni vyhrnuté větrem až nad kalhotky radostně kráčí v popředí, když pozadí za ní tvoří povodní zpustošené město a rozházené trosky. Z druhé strany zatopené ulice mává stejně bezstarostně vypadající mladík. Mohutná tsunami se tyčí 'teprve' pár metrů za jeho postavou. Idyla, že?

      Deska patří mezi jejich nejlepší a nejúspěšnější a za pár týdnů se kolekce šplhá na #4 místo v americkém a #3 v britském žebříčku. Slušně si vedou singly "Limelight", "Vital Signs/A Passage To Bangkok" a "Tom Sawyer". Snad zvolili i správnou míru stylových příměsí: špetka new wave, trochu reggae a ska a k tomu mírné dochucení elektropopem. Tyto věci tehdy frčely a Rush se podobného přístupu přidrželi i na následujících albech 1. poloviny 80.let. Zároveň se mění i texty a od mnohoznačných příběhů směřují ke konkrétnějším tématům. Singl "Spirit Of The Radio", opěvující "staré dobré rockové časy", je v Americe jedenapadesátý a v Anglii třináctý. Téměř jako přes kopírák probíhá rok 1981. Nejprve nové album s názvem "Moving Pictures", hned v únoru i start amerického turné, tentokrát pětiměsíční a začínající v lednu 1980. Po kompoziční a aranžérské stránce bývá sedm písní alba považováno za jistý vrchol a například Geddy Lee je považuje za ty, které vůbec nejlépe obstály ve zkoušce času.

      Stejně jako v předchozím přelomovém období, rozhodla se kapela za uzavřenou kapitolou svého hudebního vývoje udělat tečku ve formě živého dvojalba. Zvolili si k tomu záznamy z 10. a 11. června v The Apollo v Glasgow ve Skotsku. A víc než slušně se prodával i tentokrát „živý svědek" jejich virtuozity "Exit... Stage Left", #10 v USA a #6 v Anglii. Vývoj sekvencerů a podobných mašinek byl tehdy ještě v plenkách, můžeme tedy dodnes na záznamu nazvaném "Exit...Stage Left" obdivovat, kterak si tříčlenné družstvo poctivců poradilo s horou nástrojů, nutných k předvedení aranžérsky řádně rozbujelého repertoáru ze svého 'symfonického' období. Se všemi končetinami zaměstnanými obsluhou strun, klávesči pedálů nožních syntezátorů a efektových zařízení pánové Lee a Lifeson pochopitelně nezvládají moc velké pohybové šou (vizuální složku obstarává klasicky dinosauří světelný a efektový park), ovšem živě předvedená muzika dokonale odpovídá zvukovému ideálu známému ze studiových desek. Turné skončilo 22. června 1980 v Brighton Centre v Brightonu v Anglii, po kterém začal Rush pracovat na svém nejúspěšnějším albu - "Moving Pictures".

      Jistá znamení však již naznačují, že Rush v blízké budoucnosti překročí další horské pásmo. Album se jevilo jako sbírka melodických skladeb, s jednoduchou strukturou a přesto podivně uspořádaných písně. Už úvodní skladba alba "The Spirit Of Radio" se stala obrovským hitem a dodnes nejoblíbenější písně hojně přehrávanou rozhlasovými stanicemi, i když to má velmi sarkastický text, litující odchodu starých dobrých časů dřevního rocku a kritizující "všechnu tu mašinérii vyrábějící moderní hudbu". Hovoří o cestě k úspěchu hudebníků s neustálými kompromisy, aniž by si to sami posluchači uvědomovali. Zajímavostí je v části skladby napodobení Paula Simona. Stejně tak melodická píseň "Freewill" vyzývá k odmítnutí nabízených ideologií a činí své vlastní rozhodnutí. Nejzajímavější skladbou na albu je ale biblické podobenství v "Jacob's Ladder". Velké kytary a bicí dokonale vystihují náladu bouře - neklidné zvuky nejdříve popisují hromadění mraků a pozorovatelné změny v počasí, pak ostré a lámavé zvuky kytary, odpovídájící úderu blesku, nakonec zklidnění pomocí jemných zvuků označující sluneční paprsky deroucí se skrze mraky. Skladba "Entre Nous" říká, že partneři by si měli ponechat navzájem trochu svobody. Další skladbou na albu je krásná milostná balada "Different Strings". Milovníky klasického zvuku Rush na albu ale nadchne třídilná suita "Natural Science", nejdelší píseň na albu. Skládá se ze tří různých částí, které jsou propojeny stejnou melodií v refrénu. V první části dominují jemné, líné kytary, druhá část je ostrá se syntetickými zvuky a zkreslenými vokály, třetí část tvoří dynamická hra na kytaru. Napsání této skladby dalo hudebníkům nejvíce zabrat, neboť museli nahradit další skladbu, která se na album nakonec nedostala. Byla to poslední z dlouhých, více než sedm minut trvajících skladeb.

      Na konci následného turné, kterým korunovali úspěch alba "Permanent Waves", se kapela vážně zaobírala vydáním dalšího koncertního alba. Nakonec se ale hudebníci rozhodli pro další studiové album a plány na živé album odložili, i když měli již živě pořízené nahrávky speciálně pro toto album. Kapela se tak opět pustila do psaní nových písní. Během tohoto období se členové podíleli jako hosté na nahrávání alba "Battlescar" své přátelené skupiny Max Webster. Autor textů této skupiny Pye Dubois nabídl použití svého jednoho textu i Rush. Po několika změnách nakonec složil slova k písni "Tom Sawyer".

Historie Fear - trilogie pozpátku
      Trend naznačený na Permanent Waves plně potvrdilo LP "Moving Pictures" z roku 1981. Stopáže skladeb jsou kratší, před bohatým členěním dostala přednost písňová forma. Staromilci mají možnost vychutnat poslední z dlouhých kompozic, třináctiminutovou "The Camera Eye". Zbylých šest písní už dostalo střídměji střižený aranžérský kabát. Texty se vrátily z hlubin kosmu či dávných věků zpět na zem našich dnů. Ale není to veselý pohled.
"Spravedliví povstávají
s planoucíma očima
plnýma nenávisti a zlé vůle
šílenci vykrmení na strachem a lhaním
jdou ničit, zapalovata zabíjet.

Říkají, že tu jsou cizáci, kteří nás straší
přistěhovalci a bezvěrci
ta cizota je prý nebezpečná
v našich divadlech a knihkupectvích
oni vědí co je pro nás nejlepší
musí povstat a zachránit nás
před námi samotnými..." (Witch Hunt)

"...rovnováha je porušena
vnitřním nesouladem.

Unavená mysl začíná zkreslovat tvary
každý potřebuje povzbuzovač nálady
každý potřebuje opačnou polaritu
každý má smíšené pocity.
O funkci a tvaru
Každý se odchyluje od normálu... (Vital Sign).

The righteous rise
With burning eyes
Of hatred and ill-will
Madmen fed on fear and lies
To beat and burn and kill

They say there are strangers who threaten us
In our immigrants and infidels
They say there is strangeness too dangerous
In our theaters and bookstore shelves
That those who know what's best for us
Must rise and save us
from ourselves... (Witch Hunt)

...And the balance distorted
By internal incoherence

A tired mind become a shape-shifter
Everybody need a mood lifter
Everybody need reverse polarity
Everybody got mixed feelings
About the function and the form
Everybody got to deviate from the norm... (Vital Sign)

      Deska přinesla dva "antihity" - "Tom Sawyer" a "Red Barchetta". Prodávala se víc než dobře a dodnes patří spolu s "Hemisférs" a "2112" ke komerčně nejvýznamnějším titulům trojlístku. A nebyli byto Rush, kdyby si nevymysleli další vějičku pro zvídavé posluchačstvo. Jedna z písní, "Witch Hunt", nese podtitul "Part III Of 'Fear'". Část třetí z čeho? Divili se zmatení fandové a marně obraceli naruby textové přílohy dosud vydaných alb, hledajíce jakýkoliv náznak předchozích dílů.

      Geddy Lee se v březnu 1982 podílí na singlu Take Off, který nahrávají Dave Thomas a Rick Moranis (známí jako Bob a Doug McKenzie z kanadské TV show „SCTV"). Byl z něj americký hit.

      Deska "Signals" (1982), konečně přinesla odpověď na otázku, jak se to má s trilogií "Fear". Píseň "The Weapon" hrdě nese podtitul "Part II Of Fear". Textující bubeník Neil našel zálibu v novém tématu: ve vědě. Se zkušenostmi člověka dotčeného vyšším vzděláním vykresluje prostředí laboratoří i poslucháren. Některé verše nahánějí hrůzu z přetechnizované civilizace, ale najdeme i pasáže překvapivě vykazující optimismus a umírněnou víru v pokrok! Neila fascinuje chemie, kybernetika, kosmický výzkum. Závěrečnou skladbu Countdown dokonce dedikoval astronautům Youngovi a Crippenovi, jejichž hlasy jsou ve skladbě využity, připojil i poděkování "lidem z NASA za jejich inspiraci a spolupráci".

      Album Signals se v říjnu dostává na 10. příčku v USA, zatímco v Anglii je do třetice třetí. S touto deskou se zároveň dostavuje i jistý stylový posun. Písničky se stávají zase o vlas jednodušší, ruku v ruce se zvýrazněným postavením kláves, které jsou teď rovnocenné dalším třem nástrojům. Po vydání singlu "New World Man" si dokonce mnozí myslí, že by tu mohli mít druhé Police (!!!). Kapela pochopitelně dobře registrovala nejen Police, ale třeba i Talking Heads a U-2. Skladba "Countdown" je věnována astronautům Youngovi a Crippenovi, jejichž hlasy jsou zde použity. Na desce sice najdeme velice zajímavou kompozici "Subdivisions", nicméně s odstupem času považuje Geddy Lee celkové posílení kláves spíš za omyl. Sám měl na pódiu dost problémů aby se tam do toho všeho nezamotal...

      Signals se staly posledním titulem, pod kterým je podepsána producentská čtyřdohoda Rush & Terry Brown. Následující album "Grace Under Pressure" (1984) už spoluprodukuje Peter Henderson. 'Reverzní trilogie' "Fear" je zde uzavřena (či otevřena?) písní "The Enemy Within", jinak ale "Grace Under Pressure" více méně rozemílá již jen dříve řečené. Album "Grace Under Pressure" se hudebně trochu vrací před album Signals a potvrzuje, že Rush mají stále dostatek posluchačů. Browna nahradil Peter Henderson, který byl sice výborným zvukařem ale jako producent si s kapelou už tolik neporozuměl. V květnu 1984 se v USA se deska dostává na 10. a v Anglii na 5. místo hitparády. Na následujícím turné může obecenstvo poprvé vidět Lifesona ostříhaného, tak trochu ve stylu Duran Duran. Koncertní image stává celkově civilnější.

Historie Udržování vlastního zápalu
      Zbytek 80. let je pro Rush ve znamení hledání vlastního výrazu v hájemství popu. Někomu může přijít zařazení do popové kategorie poněkud přehnané, ale když si bez znalosti souvislostí poslechnete alba "Power Windows" (1985) a "Hold Your Fire" (1987), verdikt je jasný: někdo velmi šikovný se snaží vyrábět chytrý pop rock. Neosvědčivšího se Petera Hendersona na albu "Power Windows" z podzimu 1985, poněkud impresionistickém, ale v diskografii Rush jednom z nejlepších, producentsky Peter Collins a pod jeho produkčním vedením kanadská trojka dala průchod své snaze držet krok s dobou. Do nahrávacího týmu přibývají odborníci na programování syntezátorů, smyčce na "Power Windows" aranžovala Anne Dudley, známá ze sestavy zvukových experimentátorů Art of Noise. V USA je z alba desítka a v Anglii devítka. Předznamenal jej singl "The Big Money".

      Zajímavý, i když ne příliš úspěšný singl, přineslo album "Hold Your Fire" (říjen 1987). Šlo o skladbu "Time Stand Still" a hostuje na něm americká zpěvačka Aimee Mann, v té době ještě členka bostonské skupiny Til Tuesday. Za 6 let na sebe upozorní sólovým debutem... Určitě stojí za zmínku i další lahůdka z této desky – dynamická "Foce Ten". Album opět produkoval Collins a nahrávalo se v Anglii, v Torontu, v Paříži a na Montserratu. Standard prodejnosti si Rush drží – 13. místo v USA a 10. v Británii. Obě alba byla určitým kompromisem mezi „klasickými" Rush a modernějším elektronickým zvukem. Alex si později stěžoval na situaci, kdy měl málo prostoru pro kytaru po tom, co se musel přizpůsobit předem natočeným klávesovým partům. Týká se to obou alb a to přesto, že některé skladby musel Geddy z tohoto důvodu zkomponovat znovu!

      Jako již tradiční a logické rozloučení s překonanou etapou následovalo živé dvojalbum "A Show of Hands", nasnímané během Power Windows Tour '86 a Hold Your Fire Tour '88. Živé dvojalbum (21. v Anglii, 12. v Británii) vychází na konci r. 1988. Coby nenápadní elektroničtí pomocníčci tu již naplno šlapají sekvencery. Syntezátorové i přednatočené zvuky diriguje nesmlouvavá počítačová paměť. Ovšem neznamená to žádné ulehčování muzikantské práce protagonistů. Co je v lidských silách zahrát,to ti tři zahrají. Samozřejmě z něj (ani ze stejnojmenného veleúspěšného videodokumentu) nepoznáte, že toho hudebníci měli kolikrát už plné zuby a vážně uvažovali o tom věnovat se více rodinám a vůbec mít více osobní svobody. Na pódiu sice pracovaly sekvencery a počítače, přesto obstarávali jen to, co končetiny hráčů už opravdu nemohly...


Historie Pod hlavičkou Atlantiku
      Na konci 80. let Rush opět vyměnili producenta, stal se jím Rupert Hine, a poprvé i firmu. Rok po předchozím "živáku" se objevuje nová studiovka "Presto" (16. v USA, 27. v Anglii), která vyšla tentokrát na etiketě Atlantic Records a naznačující návrat k ostřejšímu, kytarovému zvuku. I během přípravy následujícího alba zkoušela kapela aktualizovat zvuk. Basa slapuje jako divá, kytarovým stěnám jakoby přizvukovaly tóny znovu probuzeného hard rocku ze Seattlu, místy probleskne i funky. Co je ovšem nejobdivuhodnější - nezní to trapně! Kolikrát si už nějaká legenda podobným laškováním s modernou vylámala zuby, ovšem za novinkami Rush rozhodně necítíte upocenou snahu nesoudných veteránů. Po dlouhé době to je první počin, na němž je omezen zvuk klávesových nástrojů ve prospěch kytary. Tak trochu návrat "ke kořenům". Typickým příkladem je úvodní skladba "Show Don’t Tell" se šťavnatým kytarovým riffem. Logickým počinem je půlroční turné po USA ale kapela, která jinak vždycky milovala koncertování si začíná lézt na nervy. To pochopitelně přiznali až později... Na sklonku 80. let se přece jen zdá, že hvězda Rush začíná trochu blednout.

      Kostky jsou definitivně vrženy kotoučkem "Roll the Bones" v září 1991, když vychází jejich další novinka, ovšem z komerčního hlediska nepadá příliš šťastná sestava. Přes poctivost záměru a nespornou kvalitu nahraného materiálu se tentokrát Kanaďané dočkali svého prvního obchodního propadáku od dob "Caress Of Steel". Paní Štěstěna bývá vrtkavá a pan Osud ze zásady ironický. Ale zatímco jiné nejmenované celebrity by se na místě Rush tvářily dotčeně, tihle tři poctivci si nepřipouštěli žádný problém. Prodáváme méně desek? Trefuje se do nás kritika, která nás ještě před rokem vynášela na piedestal? No a co? Dokud nás poslouchá alespoň někdo, budeme hrát pěkně naplno a po svém. A jak album viděl recenzent britského New Musical Express? "Tohle sousto už v 70. letech chutnalo jak psí chcanky a nic se na něm za tu dobu nezměnilo. Nekupujte si jejich desku, ať ti bastardi zchudnou. Nic jiného si nezaslouží." Snad typický pohled z jednoho pólu. A pohled z druhého pólu? V Billboardu se pro změnu píše: „Minulá deska byla fenomenální – tahle je ještě lepší". Pravda je, že právě tohle album bylo prvním, které propadlo. A nepomohla ani krátká rapová (!!) pasáž v titulní skladbě. Hudebníci si této jemnější, uhlazenější desky cení s odstupem času dost vysoko, určitě výš než předchozí "Presto". Bohužel pro kapelu se nepodařilo proměnit následnou nominaci na Grammy za instrumentálku "Where’s My Thing", když dopadli úplně stejně jako 10 let předtím za "YYZ" z alba "Moving Pictures".

      Asi 40 mil od domovského Torontu, v Chalet Studiu v Claremontu, vzniklo do té doby asi nejtvrdší album Rush s názvem "Counterparts". V některých skladbách je dokonce cítit ozvěna tehdy populární seattleské scény. Geddy tehdy přímo řekl: "Líbí se mi co dělají rockové kapely 90. let – třeba Soundgarden. Ta je podle mě fantastická. Hardrock má dnes v sobě víc života než v mnoha posledních letech." Muzikanti si libovali, že na víkendy mohli jezdit domů a pozitivní roli sehrál i návrat producenta Petera Collinse. Deska vychází před vánocemi 1993 a pilotním singlem je skladba "Stick It Out". Hned v lednu začíná půlroční americké turné.

      V roce 1995 se objevil první sólový počin Neila Pearta, v podobě alba "Burnin’ For Buddy". V období dolaďování dalšího novinkového alba si Geddy Lee bere na pár měsíců rodinné volno a právě tohoto mezičasu využívá Alex Lifeson k vlastní seberealizaci v podobě projektu Victor. Pod tímto názvem vychází v lednu 1996 i velice solidní album, nahrané ve spolupráci s Alexovými přáteli, vesměs studiovými hudebníky z Toronta a okolí. Album dal dohromady s Mr. Edwynem, zpěvákem grungeových I Mother Earth. Poslechneme-li si tuhle mladistvě znějící smršť, přejdou nás poslední pochyby. Se svojí troškou přispěli i poněkud známější persony nacházející se zrovna poblíž – např. baskytarista Les Claypool z Primus a kanadská zpěvačka Lisa Dalbello. Přestože tato kolekce zní o chloupek moderněji než plnokrevní Rush (třeba v použití samplů), žádný úlet nečekejte.

      Konečně na podzim 1996 vychází další novinkové album, nazvané "Test For Echo". Titulní singl byl nadmíru úspěšný a výborně se prodávalo také samotné album. Přestože pokračuje v syrovém duchu předchozích nahrávek, jde v diskografii Rush spíš o jeden ze slabších počinů. Třicítka ve věku kapely, to už je dobrý důvod k oslavě. Tituly "Counterparts" (1993) a "Test for Echo" (1996) neotřesitelně pokračovaly v trendu moderní nadupané rockové progrese. A opět se završovalo koncertním albem, tentokrát trojitým. "Different Stages" (1998) obsahuje kromě dvou disků z posledních dvou turné Counterparts (1994) a T4E (čili Test For Echo, 1997) i disk se starším archivním záznamem skvělého vystoupení v londýnském Hammersmith Odeon z roku 1978, nahrávka tak poskytuje ucelený průřez repertoárem z celé kariéry souboru. Obzvláště potěší právě tenhle vložený bonusový disk, jehož obal s půvabnou fotomontáží usvědčuje protagonisty z jim tak často upíraného smyslu pro humor: před vchodem vyprodaného koncertního sálu nenápadně postává Geddy Lee coby spekulátor s lístky a právě prodává jednu vstupenku fanouškovi. Při podobné činnosti přistiženého Alexe Lifesona zrovna odvléká ochranka.

Historie Budoucnost? No a co...
      Pauza v činnosti kapely na konci 90. let měla i jeden, resp. dva tragické důvody, když Neilu Peartovi zemřela při autonehodě v srpnu 1997 nejprve dcera Selena a o rok později podlehla na rakovinu i jeho manželka Jaqueline po 22 letech společného života... Neil potřeboval čas tragické události překonat a proto byla činnost Rush na nějakou dobu přerušena. Neil v té době hodně cestoval na svém motocyklu BMW a trochu se z toho tehdy vypsal v knížce Ghost Rider: Travels On The Healing Road. Mimochodem od roku 1987 je to už jeho pátý literární počin. Určitě mu a následně i další existenci Rush pomohlo také to, že se po několika letech podruhé oženil. Tehdy se v určité chvíli rozhodl vrátit i k činnosti muzikanta.

      V roce 2000 se Lee představil sólovým projektem "My Favorite Headache". Nenudil se ani Lifeson - jednou specialitou je třeba znělka, kterou složil pro americký televizní sci-fi seriál Andromeda (u nás TV Nova v lednu 2003) a v jejíž původní verzi prý hrálo 20 000 (!) kytar. Pro hodně diváků to ale bylo těžké sousto a tak musela být později upravena. Prý to znělo jako „zfetovaní techno dudáci".

      Po třicetinách si kapela dovolila pauzu, kterou Geddy Lee vyplnil první sólovou kolekcí "My Favorite Headache" (2000), a v roce 2002 se trio vrátilo v plné síle s albem "Vapor Trails". Sedmnácté studiové album vychází v květnu 2002, které bylo založeno čistě na kytarovém zvuku a neobsahovalo žádné klávesové nástroje (poprvé od desky Caress of Steel) a kapela se znovu ocitá na turné. Deska vznikala opět v torontských Reaction Studios, za dohledu producenta a zvukového inženýra Paula Northfielda. Peartovy texty jsou opět velmi duchovní a odrážejí problémy dnešního světa. Hudebně kapela pokračuje v „návratu ke kořenům", především dalším omezením kláves. Pánové si přesto se svými nástroji dostatečně vyhráli, třeba ve vrstvení kytarových i baskytarových linek. Za nejpovedenější novinky publicisté vesměs označují úvodní hardrockovou singlovku One Little Victory a skladbu Peaceable Kingdom. Leckterým starým fanouškům při úvodním, málem nu-metalovém náporu "One Little Victory" zatrnulo, ale přece jste si nemysleli, že se Rush začnou na stará kolena opakovat? Opakují jen svoje koncertní úspěchy... Na jaře 2002 nacházíme kanadskou legendu opět na turné. Kdepak, tyhle tři poctivé rockové pracanty do důchodu jen tak něco nedostane.

      V říjnu 2003 vychází 170 minutové DVD "Rush In Rio", obsahující 27 skladeb z celé historie kapely, natočených 23. listopadu 2002 na stadionu Maracaná před 60 000 diváky. V žebříčku Billboardu se mezi DVD dostává na vrchol.... Po dlouhých letech se proslulých koncertů Rush dočkají i evropští fandové. V rámci celosvětového turné k 30. výročí vydání prvního alba se tak stane letos v září.

      Historie Rush cenění a oceňování
      Ne že by se tím měřila kvalita hudby, ale za svoji dlouhou kariéru si Rush vysloužili pěknou hromádku všelikých výročních cen a vítězství v anketách. Tak pro rockové encyklopedisty: svoji první cenu JUNO (kanadská obdoba Grammy) získali Rush už v roce 1975 v kategorii "Nejslibnější skupina roku". V roce 1980se každý z členů dostal mezi prvních deset nejlepších instrumentalistů v anketách prestižních britských časopisů Sounds a Mlody Maker. V roce 1990 si připsali titul Skupina desetiletí, který jim byl udělen za zásluhy v oblasti hudebního průmyslu jak doma v Kanadě, tak v zahraničí. (Obzvlášť nadšený byl zřejmě kanadský berňák.) V roce 1991 získali Rush další JUNO za "Nejlepší hard rockové/heavymetalové album roku" Presto (pozdě, ale přece - díky tomu, že vyšlo na sklonku roku 1989, spadlo ještě do hlasování za rok 1990). O rok později je ocenil SOCAN (ne svaz bezdomovců, ale Society of Composers, Authors, and Music Publishers of Canada) cenou Harolda Moona, nejprestižnějším kanadským oceněním, které lze udělit autorům písní. A také se pochlubili nominací na GRAMMY v kategorii "Nejlepší instrumentální skladba". A dál: Toronto Arts Award (1993), kterou uděluje Torontská umělecká nadace mimořádným osobnostem z oblasti kultury. Skupina tisíciletí (Harvard National Lampoon, 1993). Uvedení do Síně slávy (JUNO, 1994). Nominace na Největší rockovou událost (časopis Performance, 1996). A jako první skupina osob v Kanadě dostali přímo Kanadský řád (pochopitelně každý svůj, aby se nepoprali). V roce 1997 se na "Kanadském chodníku slávy" dostali do společnosti Celine Dion. V roce 2000 byli v online hlasování JAM! "Music's zvoleni Nejlepšími kanadskými muzikanty všech dob." Atd. atd. A protože jsou pánové slušní, nikdy nikoho neposlali s tou tunou cen do háje.

      Při oslavách třicátého výročí kapely od vydání svého debutového alba Rush udělal něco, co předtím nikdy neudělal. Natočil a vydali 29. června 2004 album cover skladeb s názvem "Feedback". Deska obsahovala celkem osm cover písní, které měly vliv na členy kapely během šedesátých let. Album vyšlo ve spolupráci s kapelou R30 30th Anniversary World Tour, kde byly představeny čtyři z osmi písní. Na červnové minialbum Feedback se vešlo 8 rushovských verzí vykopávek od Cream, Who, Yardbirds, Eddiho Cochrana, Buffalo Springfield a Love.

      Krátce poté nastal čas oslavit 30. výročí existence kapely - jak jinak než velkým turné, v jehož rámci zavítali Rush i do České republiky. Kanadská art rock formace RUSH si odbyla svou českou premiéru dne 25. září 2006 v T-Mobile Areně v Praze. V roce 2010 mezitím o kapele Rush vyšel dokumentárny film "Rush: Beyond The Lighted Stage". Dokument měl premiéru 24. dubna na filmovém festivalu Tribeca Film Festival.

      Zatím poslední vydanou deskou Rush je "Snakes & Arrows" z roku 2007, kterého se celosvětově prodalo přes 600 tisíc kopií (ve srovnání s prodejnostmi desek v 70. a 80. letech se toto číslo může zdát směšně malé, ale nesmíme zapomínat, že situace na tehdejším hudebním trhu byla jiná než dnes).

Historie Přece jenom pauza
Legendární kanadská kapela Rush zaznamenala další přírůstek v diskografii. Dne 26. září 2011 ji u Abstract Sounds Books vyjde kniha se 4DVD, která ponese název "Changing Hemispheres". Kniha má cca 116 stran a pevnou vazbu a na DVD jsou zařazeny dokumenty o kapele vyprávějící jejich cestu od těžkých začátků až po celosvětový úspěch.

      Rush ani v roce 2012 nelenili. Nejdříve započali pompézní Time Machine Tour, kde vůbec poprvé ve své historii do setlistu zařadili album "Motion Pictures" v kompletní délce a zároveň se pochlubili materiálem pro novou desku "Clockwork Angels". Společně se Samem Dunnem pak vytvořili dokumentární film "Rush: Behind the Lighted Stage", který mapuje jejich vývoj od progressive počátků až po hardrockový dnešek. Kapela pak jako třešničku na dortu dostala svou hvězdu na Hollywoodský chodník slávy a zároveň byla vyhlášena Živoucími legendami v rámci Marshall Classic Rock Roll of Honour Awards.

      Rush oznámili před časem detaily o své očekávané novince "Clockwork Angels". Je to první deska po dlouhých pěti letech, ze které představují i nový singl "Headlong Flight". Dvacátá studiovka vyšla 11. června 2012. Nahrávání začalo v dubnu 2010 s držitelem ceny Grammy producentem Nickem Raskulineczem (Foo Fighters, Deftones), který také spolupracoval na jejich posledním studiovém albu z roku 2007 "Snakes & Arrows". Rush jsou koproducenty obou alb. Texty "Clockwork Angels" vypráví o hledání mladého muže v barevném světě steampunku snažícího se najít svůj sen. V příběhu se objevují ztracená města, piráti, anarchisti, exotický karneval a přísný Hodinář, který vyžaduje preciznost ve všech stránkách každodenního života. Psaná podoba alba vznikla ve spolupráci sci-fi spisovatele Kevina J. Andersona s bubeníkem a textařem Rush Neilem Peartem.

      Ač se to může někomu zdát, tihle tři chlapíci se zase neberou tak vážně. Geddy Lee to v jednom rozhovoru počátkem 90. let dokonce potvrzuje: „Ve skutečnosti jen díky našemu humoru existujeme ještě jako kapela..." a dodává: „Když jsem zpíval o podivných nových světech a vzdálených hvězdných systémech, sotva by mě napadlo, že skončím jako baseballový fanoušek. Co bych za to dal, být centrem u Toronto Blue Jays...". Sám Geddy (přezdívaný Dirk) ale hraje hlavně tenis, občas i s Lerxtem (Alexe Lifesona). Ten je pro změnu velký gurmán – má sbírku vín a v Torontu vlastní restauraci Orbit Room. Navíc maluje oleje a rád využívá i svůj pilotní průkaz. „Profesor" Peart, přezdívaný také Pratt, se pro odreagování raději projede na silném motocyklu. Jak už to tak bývá, někteří fanoušci z ranného období jim vytýkají hudební posuny téměř s každým albem, zatímco mnozí mladší mají pocit, že nedokáží překročit vlastní obraz jež si vlečou z minulosti. Asi se to nezmění, ale snad to ani nevadí...

      Alex Lifeson v roce 2015 prohlásil: "Už to zkrátka není jako dřív a nastal čas zpomalit, hodně zpomalit". Konec kapely se ale nekoná. Alex v jednom z posledních rozhovorů prozradil, že už nějakou dobu se spoluhráči přemýšlejí o změně. Rush se momentálně chystají na turné ke 40.výročí kapely. Je možné, nebo dokonce pravděpodobné, že to bude turné poslední. Hlavním důvodem jsou zdravotní problémy bubeníka Neila Pearta. Alex prozradil: "Neil už dlouho trpí chronickým zánětem šlach v obou pažích a také má problémy s rameny. Když se blíží turné, zkouší víc než 4 hodiny denně, což je pro něj velmi náročné a hlavně bolestivé. Tak to máme všichni. Uzkoušeli bychom se k smrti. Navíc 40 let? To už je vážně dlouhá doba. Neil chce být co nejvíce se svou rodinou a trávit čas se svou dcerou a já se mu vůbec nedivím. Všichni si živé hraní velmi užíváme. To platilo vždy. Ale bez ohledu na to co máme rádi. Už přišla doba na to zpomalit."

      Konec kapely se ale v žádném případě nekoná. Alex Lifeson a Geddy Lee už mají připraveny nápady na nějakou další, novou hudbu. Prý se po turné vrhnou na natáčení "sountracků".


Dne 11. srpna 2017 se objevila zpráva, že požár zničil Le Studio, historické nahrávací studio ležící v Laurentianském pohoří ( Laurentian Mountains) v Quebecu, jen asi 90 kilometrů severozápadně od Montrealu, jež si nadšenci určitě pamatují jako legendární studio ze 70. a 80. let minulého století, v němž nahrávaly takové kapely jako Rush, David Bowie a The Police. Provinční policie obdržela hlášení o požáru kolem 5:30 ráno. Podle Radio-Canada hasiči objevili na scéně důkazy, které naznačují, že požár mohl být založen úmyslně. Vyšetřovatelé v Sureté du Québec pracují na odhalení příčiny požáru.

Le Studio nebylo v provozu od roku 2008 a pomalu chátralo. Vybudoval je legendární nahrávací inženýr a producent André Perry a bylo považováno za jedno z nejlepších nahrávacích studií sedmdesátých a osmdesátých let. Natáčel tam Sting s kapelou The Police i sólově. Cat Stevens tam zaznamenal tři alba, vzniklo tam druhé studiové album Bryana Adamse, "You Want It, You Got To", které se tam natáčelo v roce 1981 naživo. Rush tam nahráli album "Permanent Waves"v říjnu 1979. David Bowie tam natočil album "Tonight" v roce 1984. Keith Richards byl jedním z posledních umělců, který natáčel v Le Studio před tím, než André Perry a jeho obchodní partner studio prodali na počátku 90. let.

Už na konci dubna roku 2015 kytarista Alex Lifeson prohlásil, že turné R40 bude pro kanadské progrockové trio Rush posledním, tedy alespoň poslední velké. Stěžoval si tehdy na problémy s psoriatrickou artritidou, což je onemocnění postihující nejenom klouby, a chronický zánět šlach bubeníka Neila Pearta. Rush sice oficiálně zatím neukončili činnost, ale zdravotní stav Neila Pearta se zkomplikoval natolik, že už doma přestal pokoušet na bicí alespoň cvičit.

Americký rockový publicista a populární moderátor Eddie Trunk si do svého rozhlasového pořadu pozval 18. srpna 2017 zpívajícího baskytaristu a klávesistu Geddyho Leeho, který v rozhovoru zmínil, že změnil životosprávu, zapracoval na svém hlasu a chce zase začít dělat hudbu. A protože je na tom zdravotně lépe i Lifeson, uvažují prý o spolupráci pod hlavičkou dua LeeLifeson, ale zcela určitě neobnoví Rush s jiným bubeníkem. Kromě této možnosti ale v éteru nic konkrétního nezaznělo.


Nahoru
Alex Lifeson | Neil Peart | Geddy Lee | John Rutsey | Jeff Jones | Lindy Young | Joe Perna | Mitch Bossi

Členové Alex Lifeson
(Narozen 27. srpna 1953, Fernie, Britská Kolumbie)
(občanské jméno Aleksander Živojinovic, původně Aleksa Životič)


Jeho jméno "Lifeson" je něco jako překlad svého původního "Živojinović" (jeho rodiče byli srbští imigranti). "Živojinovic" v srbštině znamená něco jako "syn života".

Alex je synem jugoslávských emigrantů a jeho občanské jméno je Aleksander Živojinovic, původním jménem Aleksa Životič. Narodil se ve Fernie, rybářském přístavu v Britské Kolumbii, rodičům Nenadovi a Melanije Životičovým. V deseti letech se začal učit na violu, ale nakonec z toho nic nebylo, protože mu v tomto období zcela učarovala kytara. Jeho první byla akustická Kent za jedenáct dolarů, kterou dostal k Vánocům v roce 1965. Lifeson (doslovný překlad jeho původního jména) ale toužil po kytaře elektrické. Dilema vyřešil zcela jednoduše, prostě vyndal z gramofonu přenosku a vetnul ji do ozvučné desky nástroje (připomnělo mi to začátky československé bigbeatové scény). Rodiče, vidouce synův zájem, se rozhodli vyjít vstříc jeho snahám. O rok později mu za padesát devět dolarů koupili japonskou elektriku Conoru a k tomu malé kombo Kent s matoucím nápisem Vox na čelním panelu. Alexovi se tím otevřel široký svět amplifikované kytary, a tak začal nadšeně zkoušet podle svých tehdejších vzorů, mezi něž na přední místa postupem času patřili Pete Townshend, Eric Clapton, Jimi Hendrix, Jeff Beck a Jimmy Page. Kytara ho chytla do té míry, že vedle své činnosti s místními kapelami začal chodit na lekce klasické kytary: „Tomu učiteli vůbec nevadilo, že hraju rockovou muziku a pomohl mi najít další možnosti výrazu tohoto nástroje.“

Jako baskytarista měl své vzory v takových osobnostech jako Jack Bruce, John Entwistle a Chris Squire.

V roce 1967 Neil založil spolu s Donem Bruntem (piano) a Donem Teesem (saxofon) kapelu The Eternal Triangle a v jejich repertoáru byly cover skladby. Hráli hlavně na školních představeních např. v Lakeport High School. Je dlouholetým členem kapely Rush, kterou založil v létě roku 1968 a je od té doby její nedílnou součástí. U Rush hraje jak na elektrickou, tak i akustickou kytaru; také na množství ostatních strunných nástrojů jako je mandola, mandolína a bouzouki. Během živých vystoupení zpívá doprovodné vokály a občas hraje na klávesy a basový syntezátor.

Vedle muziky, je Lifeson spolumajitelem torontského baru a restaurace The Orbit Room, pilotem s licencí, motocyklovým jezdcem a kuchařem. Lifeson stále sídlí v Torontu se svou ženou Charlene. Mají dva syny, Justina a Adriana.

Spolu s dalšími členy z Rush, jako jsou Geddy Lee a Neil Peart, byl 9. května 1996 oceněn jako důstrojník řádu Order of Canada.

„To, co jsem chtěl vždycky hrát, jsem hrál s Rush. Takže jsem neměl žádnou zvláštní potřebu pouštět se do sólových projektů.“ Alex Lifeson na otázku, proč nevytvořil více sólových desek. (Guitar Practicing News, 1997)

„... a začali jsme jezdit.“
Na rozdíl od mnoha svých kolegů v branži se Lifeson "nepotácel" v řadě skupin, které se vždy po nějakém čase rozpadaly. Měl totiž to štěstí, že se na podzim roku 1968 setkal s Geddym Lee (vl. jm. Gary Lee Weinrib), excentrickým zpěvákem a baskytaristou, který nahradil Jeffa Jonese, původního baskytaristu Lifesonovy kapely. Spolu s bubeníkem Johnem Rutseym utvořili trio, které bylo zpočátku velmi silně inspirováno tvorbou Cream. Brzy si v torontských klubech vydobyli slušné renomé, a to nejen kvůli převzatým skladbám, které ze začátku tvořily podstatnou část jejich repertoáru, ale i pro skladby vlastní. Přesto se do studia nijak zvlášť nehrnuli (jak se stalo zvykem pro soubory osmdesátých a dalších let) a raději se soustředili na vypilování repertoáru a vlastního feelingu. To, že zvolili správně, bylo evidentní ze stále většího a většího ohlasu na jejich vystoupení, který je nakonec "dohnal" k podpisu smlouvy s labelem Mercury.


Členové Neil Peart
(Narozen 12. září 1952, Hagersville, Ontario,
celým jménem Neil Ellwood Peart)


Je kanadský bubeník a skladatel, působící v torontské skupině Rush, ke které se připojil oficiáklně 29. července 1974, když nahradil původního bubeníka Johna Rutseye.

Narodil se na rodinné farmě v Hagersville v kanadské provincii Ontario, na periferii města Hamilton, jako první dítě z pozdějších čtyř sourozenců. Jeho rodiči byli Glen a Betty. V roce 1954 se rodina přestěhovala do St. Catharines, Ontario. V roce 1956 se ale rodina přestěhovala znovu do Port Dalhousie, Ontario, (nyní součást St. Catharines), kde začal navštěvovat základní školu v Gracefieldu a později druhý stupeň v Lakeportu. Jeho bratr Danny a sestry Judy a Nancy se narodili, když se Port Dalhousie stal součásti St. Catharines, to už byly Neilovi dva roky. V té době se jeho otec stal prodejcem zemědělských strojů firmy Dalziel Equipment. Své dětství popisuje jako šťastné a říká že zažil srdečný rodinný život. Začátkem dospívání se začal zajímat o hudbu music a tehdy dostal tranzistorové rádio, na kterém mohl naladit a přijímat vysílání popových radiostanic z Toronta, Hamiltonu a Wellandu, Ontaria a Buffala z USA.

Jeho první hudební polusy byly lekce hry na piano, které jak později řekl ve svém instruktážním videu A Work in Progress, na něj nemělo žádný vliv. Měl sklony bubnovat hůlkami na různých předmětech kolem sebe, takže mu rodiče ke 13. narozeninám koupili pár bubenických paliček, podušku na cvičení a pár lekcí, s příslibem když vydrží cvičit jeden rok koupí mu bicí soupravu.

Ke čtrnáctým narozeninám v září 1965 mu rodiče koupili bicí soupravu a Neil začal brát lekce od Dona Georgea na Peninsula Conservatory of Music. Jeho debut se konal téhož roku na školním vánočním představení v St. Johns Anglican Church Hall v Port Dalhousie. Od svých dospívajících let Peart hrál v místních kapelách. Jeho další vystoupení bylo na Lakeport High School s jeho první skupinou The Eternal Triangle. Toto představení obsahovalo původní číslo nazvané "LSD Forever" a na tomto představení předvedl své první sólo. Kapela se ale v roce 1967 rozpadla a Neil se připojil k Mumblin' Sumpthin. V roce 1967 s rodiči navětívil světovou výstavu Expo 1967, kde se Neil seznámil a zamiloval do divky z Beach City, Ohio, se kterou si pak dopisoval.

Peart dostal práci v Lakeside Park, v lunaparku na břehu jezera Ontario, které jej později inspirovalo v písni stejného názvu na albu Rush "Caress Of Steel". On pracoval pro Bubble Game a Ball Toss, ale tohle vše bral s nadhledem a když se obchodu nevedlo, tak tohle opustil. Když se v roce 1968 Mumblin’ Sumpthin’ rozpadli, Neil se o pár týdnů později připojil ke kapele The Young Generation, kteří si ale brzy změnili jméno na The Majority. V červenci 1969 se rozpadli i The Majority, načež se Neil připojil ke právě zreformované kapele JR Flood. V sestavě byli Bob Morrison (organ), Paul Dickinson (guitars), Wally Tomczuk (bass), Gary Luciana (vocals) a Neil na bicí. Neil již tenkrát pro ně složil několik skladeb "The Little Red Fox", "Gypsy", "Retribution" a "You don't Have To Be A Polar Bear To Live In Canada". Tyto kapely cvičily v suterénních rekreačních pokojích a garážích, hrávali v kostelních halách, vysokých školách a otrkávali se ve městech po celém jižním Ontariu jako jsou Mitchell, Seaforth, Elmira a Timmins. Úterní večery jim vyplňovaly jam sessions v Niagara Theatre Centre.

V srpnu 1968 byl Neil vyloučen ze střední školy a rozhodl se stát se profesionálním hudebníkem. V osmnácti letech, poté, co se stal úspěšným bubeníkem v Kanadě, Peart odcestoval do Londýna v naději, že to podpoří jeho budoucí ambice stát se profesionálním hudebníkem. Přes hraní v několika kapelách a příležitostným nahráváním, se musel živit i prodejem cetek pro turisty v obchodě se suvenýry s názvem The Great Frog na Carnaby Street. Naposledy působil ve skupině nazvané Hush.

Během pobytu v Londýně se dostal k romanům a Objectivistovi Aynu Randovi. Randovy spisy se staly významným ideologickým zdrojem pro mladého bubeníka a našel mnoho inspirativních vlivů z jeho pojednání o individualismu a objektivismu. Odkazy na Randovu ideologii lze nalézt v jeho textech, nejvíce však ale v "Anthem" z albech Rush "Fly By Night" z roku 1975 a "2112" z roku 1976 na stejnojmeném albu. Po osmnácti měsíční odrazující štaci v Anglii, z rozčarování z nedostatku pokroku při jeho přání stát se profesionálním hudebníkem, se vrátil domů do Kanady do St. Catharines, kde pracoval pro svého otce prodejem dílů pro traktory Dalziel. Jeho pobyt v Londýně je inspiroval v písni "Circumstances" na desce Hemispheres z roku 1978. Více se rozepisuje o pobytu v Londýně ve své knize Traveling Music.

Po návratu do Kanady, byl Peart angažován jako bubeník do místní skupiny ze St. Catharines "Hush", která hrála po všech barech jižního Ontaria. Brzy poté, po vzájemném poznání, se ale rozhodl odjet na konkurz do Toronta do právě založené kapely Rush, která potřebovala náhradu za svého původního bubeníka Johna Rutseye. Lee a Lifeson dohlížel na konkurz. Jeho budoucí spoluhráči popsali Peartův příchod toho dne jako poněkud humorný, protože Peart dorazil v šortkách, když řídil otlučené staré auto se svými bicími uloženými na korbě. Peart cítil, že celý konkurs byla naprostá katastrofa. Zatímco Lee a Peart si padli do oka (oba mají podobné záliby v knihách a hudbě), Lifeson měl o něco méně příznivější dojem z Pearta. Po nějakém dohadování, Lee přesvědčil Lifesona, že Peartův šílený britský styl bubnování, připomínající styl Keith Moona, bylo právě to, co skupina potřebovala. Peart se oficiálně ke kapele připojil dne 29. července 1974, dva týdny před prvním americkým turné skupiny. Z přijaté zálohy od jejich nahrávací společnosti skupina zakoupila nové vybavení. Peart koupil stříbrnou Slingerland sestavu, na kterou hrál při svém prvním vystoupení s kapelou, jako předskokani pro Uriah Heep a Manfred Mann před více než 11.000 lidí na Civic Arena, Pittsburgh, Pennsylvanie dne 14. srpna 1974.

Ze začátku kariéry byl jeho styl hry hluboce zakořeněn v hard rocku. Jeho vzory byli hardrockoví bubeníci jako John Bonham nebo Keith Moon, kteří byli na čele britské hardrockové scény. Jak běžel čas, začal se inspirovat jazzovými a big bandovými bubeníky Gene Krupou a Buddy Richem. V roce 1994 se Peart stal přítelem a žákem jazzového instruktora Freddie Grubera. To bylo v období, kdy se rozhodl přebudovat svůj herní styl přibráním jazzových a swingových prvků. Gruber ho také seznámil s výrobky společnosti Drum Workshop, jejichž výrobky Peart v současnosti podporuje.

Obdržel mnoho cen za své hudební výkony a je známý svou technickou dokonalostí a vitalitou.

Vedle hudební činnosti, je Peart také plodným spisovatelem, který vydal několik pamětí o svém cestování a je také hlavním textařem skupiny Rush. V textech pro Rush popisuje všeobecná témata a různé náměty včetně science fiction, fantasy a filosofie, stejně tak jako světská, humanitární a volmomyšlenkářská témata.

Asi nejtěžší okamžik pro něj i pro skupinu přišel v roce 1996, když Neil Peart přišel o dceru Selenu při automobilové nehodě a o deset měsíců později jeho manželka Jaqueline Taylor ve svých 22 letech zemřela na rakovinu. Po pohřbu pak prohlásil, že je čas odejít do důchodu a skupina se opravdu odmlčela. Trvalo to ale jen tři roky, poté co se znovu oženil v září 2000, než se Neil Peart ke skupině vrátil a Rush byli znovu na scéně.

Ve svém volném čase Peart jezdí na BMW motorce, řídí rychlá auta, snowshoes, bird watches, a hikes.

Jeho oblíbený nápoj po koncertech nebo na dlouhých turné je The Macallan.

V současnosti bydlí v Santa Monice v Kalifornii se svoji manželkou, fotografkou Carrie Nuttall a dcerou Olivii Louise. Má také dům v Laurentian Mountains v Quebecu a v době nahrávání přebývá v Torontu.

Peartovy nicknames jsou "Pratt" a "The Professor."

Jaké byly Neilovy začátky a co ho přivedlo do tehdy už rozjíždějících se Rush? "Coby kluk jsem začal chodit na piáno a později jsem doma v baráku bubnoval čímkoliv na cokoliv, tak mi naši asi ve třinácti zaplatili hodiny na bicí. Začalo mě to bavit, nebyla to ta agónie jako u piána, ale radost. Pamatuju jak jsem se třeba těšil ze školy domů, až budu cvičit. Dost jsem hrál podle rádia. Můj první učitel mi potom jednou řekl že pouze o dvou svých žácích je přesvědčen, že se z nich stanou bubeníci a že já jsem jeden z nich. Tehdy mi to dodalo kuráž, byl to takovej můj první "nakopávák" a začal jsem opravdu cvičit. Snil jsem o tom, že si jednou zahraju v jedný torontský hale se čtyřmi tisíci sedadly... Přirozeně, když jsem tam nakonec hrál, měl jsem už jiný problémy a "vyšší cíle". V osmnácti jsem dešel se svými hudebními ambicemi a ideály na zkušenou do Anglie. Ale jak všichni dospělí vědí, ve "velkém světě" snadno přijdeš k deziluzím. V Anglii jsem dělal různé věci s bubnováním nesouvisejících, abych se uživil. A když jsem se vrátil domů, byl jsem z celýho showbusinessu rozčarovanej. Rozhodnul jsem se s ničím nepočítat, hrát co mě baví a pro vlastní potěšení a živit se jinak. To jsem taky udělal a díky tomu jsem nemusel podstupovat kompromisy ohledně svého bubnování a stylu. Žil jsem ve městě 70 mil od Toronta a někteří známí muzikanti co do Toronta odešli dřív mě nakonec doporučili pro Rush, když kluci hledali nového bubeníka. Šlo to hladce, mimo muziky jsme si brzy porozuměli i v jiných oblastech a směrech.

Kdo mě nejvíc ovlivnil? Velmi rád mám Billa Bruforda. Když se dívám zpátky, dost mě ovlivnil můj tehdejší idol Keith Moon z The Who. Zcela jistě to byl on, kdo mi dal novou myšlenku svobody a že není třeba bejt zrovna fundamentalista. Velmi se mi líbil jeho přístup k hraní - třeba jak umístil crash doprostřed brejku. Potom když jsem získal více technických dovedností, začal jsem hrát víc disciplinovaně a vzhížel k hráčům jako jsou Carl Palmer, Phill Collins, Michael Giles (první bubeník King Crimson) a stále Bill. Nicky Mason z Pink Floyd hrál a hraje velmi jednoduše, ale ultra vkusně. Vždy pravá věc na pravém místě. Tommy Aldridge je velmi dobrý bubeník a dost jsem od něj odkoukal, když hrál ještě s Pat Travers Bandem. Hraje skvěle na dva šlapáky! (To jsme viděli v Rock Café!) Od kohokoliv se dá tu a tam něco odkoukat, každý je osobností. Steward Copeland mě dostal svým drivem a odlišným přístupem." Neil Peart používá vždy činely A.Zildjian a je také známý tím, že už více než 15 let používá jeden a ten samý malý buben! Všichni víme, že "dobrej virbl" je ceněn a dost těžko se shání to pravé, vždy něco nesedí, drnčí, není to ono.



Členové Geddy Lee OC
(Narozen 29. července 1953, Willowdale, (North York) Toronto, Ontario, Canada)
(celým jménem Gary Lee Weinrib)


Geddy je synem manželů polské Židovky Mary (Manya Rubenstein), mající za sebou 5 let v Osvětimi, a otce Morrise. Jméno Geddy bylo inspirováno výrazně špatnou výslovností jeho jména matkou, která se později stala jeho přezdívkou ve střední škole předtím, než mu křestní jméno mu dala matka úředně změnit a přijal je jako své jméno. Geddy začínal výukou na klavír. Zajímavostí je, že ve školce (1958) se sešel s budoucím hercem Rickem Moranisem (např. Krotitelé duchů). V roce 1965 Geddymu zemřel otec Mossis kvůli zdravotním kmplikacím, které jej provázely od věznění v Dachau.

Lee se stal členem Rush v září 1968 na žádost přítele z dětství Alexe Lifesona, aby nahradil frontmana Jeffa Jonese.

Jeho styl hry, technika a zručnost s jakou hrál na baskytaru to vše mělo rozhodující vliv na hudebníky rockového a heavy metalového stylu a inspirovali se jím takoví hráči jako Steve Harris ze skupiny Iron Maiden, John Myung z Dream Theater, Les Claypool ze skupiny Primus, a Cliff Burton ze skupiny Metallica.

Vedle skladatelských, aranžérských a hráčských povinností ve skupině Rush, produkoval Lee alba několika hudebním skupinám, včetně skupiny Rocket Science. Leeho první sólová práce, album "My Favourite Headache", bylo vydáno v roce 2000.

Společně se svým spoluhráčem Lifesonem a bubeníkem Neilem Peartem, byl 9. května 1996 jmenován důstojníkem Řádu Kanady (Order of Canada). Toto trio bylo první rockovou skupinou, které se této cti dostalo jako skupině.

Vedle svých hudebních zájmů je Geddy zběsilým sběratelem vína, se zvláštním zálibou pro Burgundies a sbírkou asi 5 000 lahví. Baseball je další Leeho vášeň a často jej můžete spatřit na zápasech domácího týmu Toronto Blue Jays. Lee se také intenzivně podílí na fantastickém baseballu, shromažďuje basebalové vzpomínky a dokonce hodil slavnostní první hřiště, aby zahájil sezónu 2013 Toronto Blue Jays.

Lee se oženil s Nancy Youngovou v roce 1976. Mají syna Juliana a dceru Kyla a stále žijí v Torontu. Geddy Lee a jeho dcera Kyla se mihli v epizodě "Will You Be My Lorelai, Gilmore?" z TV show Gilmore Girls, ale byli částečně ukryti v davu lidí.


Členové John Howard Rutsey
(Narozen 14. května 1953 – zemřel 11. května 2008)

John byl kanadský bubeník. John byl jedním ze tří sourozenců - Bill, Mike a John. Joho rodiči byli Howard a Eva Rutsey. Otec Howard Rutsey byl kriminalistickým reportérem starého Telegram Toronto a zemřel na infarkt.

V roce 1965 se John připojil ke skupině The Guide, kde s ním působili Wayne Bulger, Leo Smits a Steve Barringer. V roce 1967 si kapela změnila jméno na Summerwind a připijila se k nim Peggy Smits. Někdy v roce 1967 založil skupinu "The Projection" s Alexem (Lifeson) Zivojinovichem, Billem Fitzgeraldem a "Doc" Cooperem.

V létě 1968 založil spolu s Alexem Lifesonem a Jeffem Jonesem skupinu Rush. V červenci 1974 jej kvůli jeho zdravotním problémům (diabetik) nahradil Neil Peart. Je ironií, že po odchodu z kapely zcela opustil bubnování a stal se kulturistou.

John Rutsey zemřel ve svých 55 letech zřejmě ve spánku na infarkt, který mu nejspíše přineslo jeho celoživotní trápení s cukrovkou.



Členové Jeff Jones
(Narozen 20. září 1953, Chicago, Illinois, United States)
(celým jménem Jeffrey Robin "Jeff" Jones)


Je kanaďan původem ze Spojených Států, baskytarista, který se narodil se jako syn jazzového pianisty Claude Jonese. V rockovém světě debutoval již v útlém věku 16 let jako basista a zpěvák v kapele Ocean. S touto gospelovou rockovou skupinou se poprvé proslavil. Jejich milionový hit z roku 1971 singl "Put Your Hand in the Hand" napsal Gene MacLellan. Tato nahrávka dostala ocenění Gold 3. května 1971 od RIAA (Recording Industry Association of America). Skupina se rozpadla v roce 1975.

Jones vystupoval s Alex Lifesonem a Johnem Rutseyem v první formaci skupiny Rush, kde působil jako sólový zpěvák a baskytarista až do léta roku 1968. Nahradil ho Geddy Lee v září téhož roku. Jones se později připojil ke skupině The Red Rider, se kterou nahrál další zlaté a platinové hity "White Hot", "Human Race" a "Lunatic Fringe" a procestoval s ní celou Severní Ameriku. I nadále vystupuje s jejím vedoucím Tomy Cochranem.

V letech 1970 až 1975 byl basistou kapely Ocean, následně pak v letech 1976-1978 hrál na baskytaru a zpíval ve skupině Stingaree, torontskou skupinou, ve které vystupovali Brian MacLeod a Bernie LaBarge - kytara a zpěv, Doug (Skip) Layton - bicí a Larry Hamel (nahradil ho Don Harriss) zpěv a piano. Brian MacLeod později odešel do skupiny Chilliwack. Zbývající členové Stingaree hráli dalších šest měsíců až do rozpadu skupiny v roce 1978. Jones hrál také na hitu z roku 1981 "Dream Away" od Bernie LaBargea.

V roce 1991 se připojil k Juno oceněné (kanadská Grammy) rockové kapele Infidels s Molly Johnsonem a Normanem Orensteinem. Vystupuje též na videonahrávkách propagující baskytary značky Eastwood.

V roce 2001 vydal své první sólové CD "Positive", v roce 2007 pak EP "Heir of Desperation", který obsahoval skladbu "Money", což byl duet nazpívaný s Michaelem Sadlerem s kapely Saga. I nadále píše a nahrává originální hudbu.

V průběhu 40 let hrál s rockovými legendami Burton Cummings, Randy Bachman, Tom Cochrane, Ronnie Hawkins a Lawrence Gowan. Od roku 2003 Jeff pravidelně koncertoval s Tomem Cochrane a Red Rider (jejich členem byl už v letech 1979-1989), Burtonem Cummingsem, a pravidelně vystupuje se svou kapelou Carpet Frogs.


Členové Lindy Young
Keyboards, Rhythm Guitars and Backing Vocals

Ke kapele se připojil v lednu 1969 a opustil ji v červenci 1969.



Členové Joe Perna
Lead Vocals and Bass

Členem kapely byl od května 1969 do července 1969




Členové Mitch Bossi
Rhythm Guitars and Backing Vocals

Do kapely byl přizván v únoru 1971, ale už v květnu 1971 ji opustil.



Nahoru
Studiové desky: Živé nahrávky: Videa a DVD:
2012 Clockwork Angels
2007 Snakes & Arrows
2002 Vapor Trails
1996 Test Of Echo
1993 Counterparts
1991 Roll The Bones
1989 Presto
1987 Hold Your Fire
1985 Power Windows
1984 Grace Under Pressure
1982 Signals
1981 Moving Pictures
1980 Permanent Waves
1978 Hemispheres
1977 A Farewell To Kings
1976 2112
1975 Caress Of Steel
1975 Fly By Night
1974 Rush
2015 The Lady Gone Electric - New York City 1974
2015 R40 Live
2013 Clockwork Angels Tour
2011 Time Machine 2011: Live In Cleveland
2011 Moving Pictures: Live 2011
2008 Snakes & Arrows Live
2006 Grace Under Pressure Tour 1984
2005 R30: 30th Anniversary World Tour
2003 Rush In Rio 3CD
1998 Different Stages – Live 3CD
1988 Show Of Hands 2CD
1981 Exit… Stage Left 2CD
1976 All The World’s A Stages 2CD
2016 Time Stand Still
2015 R40 Live
2013 Clockwork Angels Tour
2011 Time Machine 2011: Live In Cleveland
2008 Snakes & Arrows Live
2006 Replay X3 4CD+DVD
2005 R30: 30th Anniversary World Tour
2003 Rush In Rio (Anthem)
1990 Chronicles (PolyGram)
1989 A Show of Hands (PolyGram)
1985 Through The Camera Eye (PolyGram)
1984 Grace Under Pressure Tour (PolyGram)
1982 Exit...Stage Left (PolyGram)
Sólové práce: Rarity a EP: Kompilace:
Neil Peart
1997 Burnin’ For Buddy Vol.2
1994 Burnin’ For Buddy Vol.1
Alex Lifeson
1996 Victor
Geddy Lee
2000 My Favorite Headache
2015 The Lady Gone Electric - New York City
2014 Spirit Of The Airwaves
2004 Feedback (EP)
1991 Roll The Bones (EP)
1981 Closer To The Heart / The Trees (SP)
1980 Live In Concert From St. Louis (Anthem)
1976 Everything Your Listeners...
2011 Rush ABC 1974
2009 Working Men (komp.)
2009 Retrospective III, 1989–2008 (Polygram)
2006 Gold
2006 Rush Replay X 3
2003 Spirit Of Radio, Greatest Hits 1974-1987
1997 Retrospective II, 1981–1987 (Polygram)
1997 Retrospective I, 1974–1980 (Polygram)
1990 Chronicles (Mercury/Polygram, 3LP/2CD)
1990 New Life
1984 Anthology
1980 Rush Through Time (Mercury)
1978 Archives (Mercury)

Diskografie

Skupina:
Geddy Lee - vocals, bass and keyboards
Alex Lifeson - guitars
Neil Peart - drums and percussion
Hosté:
David Campbell - String arrangement & conducting
Jason Sniderman - Piano (12)
Diskografie Clockwork Angels
Vyšlo 12. června 2012, Anthem/Roadrunner Records

Seznam skladeb:
01. Caravan (5:40)
02. BU2B (5:10)
03. Clockwork Angels (7:31)
04. The Anarchist (6:52)
05. Carnies (4:52)
06. Halo Effect (3:14)
07. Seven Cities of Gold (6:32)
08. The Wreckers (5:01)
09. Headlong Flight (7:20)
10. BU2B2 (1:28)
11. Wish Them Well (5:25)
12. The Garden (6:59)
Total Time: (66:40)

Recorded in April 2010 at Blackbird Studio, Nashville, Tennessee, and October-December 2011, Revolution Recording, Toronto, Ontario
Produced: Nick Raskulinecz (Grammy Award winner), Rush
Recording Engineer: Richard Chycki
Mixed: Nick Raskulinecz
Manager: Ray Danniels
Executive Producer: Andy Curran
Recording Engineers: Martin Cooke, Jason DuFour, Paul Fig & Stephen Koszler
Mastered: Brian "Big Bass" Gardner, Bernie Grundman Mastering, Hollywood CA
Associate Producers: Pegi Cecconi, Liam Birt
Equipment Supervision: Lorne "Gump" Wheaton, John "Skully" McIntosh
Art direction, design, and illustrations: Hugh Syme
Band portrait: Andrew MacNaughtan


Skupina:
Geddy Lee - bass guitar, bass pedals, mellotron, vocals
Alex Lifeson / six & twelve string electric and acousitc guitars, mandola, mandolin, bouzouki
Neil Peart / drums, cymbals, electronic percussion, tambourine
Diskografie Snakes & Arrows
Vyšlo 2007, Atlantic Records

Seznam skladeb:
01. Far Cry (5:21)
02. Armor And Sword (6:36)
03. Workin' Them Angels (4:47)
04. The Larger Bowl (4:07)
05. Spindrift (5:24)
06. The Main Monkey Business (instrumental)(6:01)
07. The Way The Wind Blows (6:28)
08. Hope (instrumental 2:02)
09. Faithless (5:31)
10. Bravest Face (5:12)
11. Good News First (4:51)
12. Malignant Narcissism (instrumental)(2:17)
13. We Hold On (4:13)
Total Time: (62:50)

Recorded between November and December 2006 at Allaire Studios in New York’s Catskill Mountains
Mixed and mastered at Ocean Way Recording in Los Angeles
Produced: Nick Raskulinecz (Grammy Award-winner) and Rush
Engineer: Richard Chycki
Mixed: Richard Chycki
Additional engineering and mixing: Nick Raskulinecz
Arrangements: Rush and Nick Raskulinecz
Strings on "Faithless": Ben Mink
Mastered: Brian "Big Bass" Gardner
Management: Ray Danniels, SRO/Anthem, Toronto
Executive Production: Pegi Cecconi, Andy Curran, Lorne Wheaton
Equipment Supervision: Lorne Wheaton and Russ Ryan
Art direction, design, and illustrations: Hugh Syme


Skupina:
Geddy Lee - bass, vocals
Alex Lifeson - electric and acoustic guitras, mandola
Neil Peart - drums, cymbals
Diskografie Vapor Trails
Vyšlo 14. května 2002, Atlantic/WEA, Anthem / Atlantic #7567-83531-2

Seznam skladeb:
01. One Little Victory (5:08)
02. Ceiling Unlimited (5:27)
03. Ghost Rider (5:39)
04. Peaceable Kingdom (5:22)
05. The Stars Look Down (4:28)
06. How It Is (4:05)
07. Vapor Trail (4:56)
08. Secret Touch (6:34)
09. Earthshine (5:37)
10. Sweet Miracle (3:40)
11. Nocturne (4:49)
12. Freeze (Part IV of Fear)(6:16)
13. Out Of The Cradle (5:03)
Total Time: (69:04)

Produced: Paul Northfield, Rush
Recorded: Paul Northfield, Geddy Lee and Alex Lifeson
Mixed: David Leonard
Mastering: Howie Weinberg, Masterdisk, NYC
Additional mastering and sequencing: Roger Lian, Masterdisk, NYC
Management: Ray Danniels, SRO Management Inc., Toronto
Executive Production: Anthem Entertainment - Liam Birt and Pegi Cecconi
Equipment care and feeding: Lorne (Gump) Wheaton
Art Direction, paintings, and portraits: Hugh Syme


Skupina:
Geddy Lee - basses, synthesizers, vocals
Alex Lifeson - guitars
Neil Peart - drums, percussion
Produkce:
Diskografie Test For Echo
Vyšlo 1996, Atlantic/WEA, 82925
Mercury Remaster 83739-2 08/31/2004

Seznam skladeb:
01. Test For Echo (5:55)
02. Driven (4:26)
03. Half The World (3:42)
04. The Colour Of Right (4:48)
05. Time And Motion (5:01)
06. Totem (4:57)
07. Dog Years (4:54)
08. Virtuality (5:43)
09. Resist (4:23)
10. Limbo (5:28)
11. Carve Away The Stone (4:05)
Total Time: (53:22)

Recorded from January-March 1996 at the legendary Bearsville Studios in New York state (now defunct) and at Reaction Studios (also defunct) in Toronto in April 1996
Produced: Peter Collins and Rush
Recorded: Clif Norrell
Mixed: Andy Wallace
Project assistant engineer: Simon Pressey
Arrangements: Rush and Peter Collins
Mastering: Bob Ludwig, Gateway Studios, Portland, Maine
Management: Ray Danniels, SRO Management Inc., Toronto
Executive Production: Anthem Entertainment - Liam Birt & Pegi Cecconi Photography: Dimo Safari, Anthony Frederick, Andrew MacNaughtan, Richard C. Negus, Eugene Fisher
Art Direction, Design and Digital Illustration: Hugh Syme


Skupina:
Geddy Lee - Basses, Bass Pedals, Synthesizers, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums, Percussion
Hosté:
John Webster - Additional Keyboards
Diskografie Counterparts
Vyšlo 19. října 1993, Atlantic/WEA, 82528
Mercury Remaster 83738-2 08/31/2004

Seznam skladeb:
01. Animate (6:03)
02. Stick It Out (4:30)
03. Cut To The Chase (4:48)
04. Nobody's Hero (4:54)
05. Between Sun And Moon (4:37)
06. Alien Shore (5:45)
07. Speed Of Love (5:02)
08. Double Agent (4:51)
09. Leave That Thing Alone (4:05)
10. Cold Fire (4:26)
11. Everyday Glory (5:11)
Total Time: (54:12)

Produced: Peter Collins and Rush
Recorded: Kevin (Caveman) Shirley
Mixed: Michael Letho
Assisted: Simon Pressey and Brett Zilahi
Arrangements: Rush and Peter Collins
Mastering: Bob Ludwig, Gateway Studios, Portland, Maine
Management: Ray Danniels, SRO Management Inc., Toronto
Executive Production: Anthem Entertainment - Liam Birt and Pegi Cecconi
Art Direction and Design: Hugh Syme
Photography: Andrew MacNaughtan


Skupina:
Geddy Lee - basses, synthesizers, vocals
Alex Lifeson - guitars, backing vocals
Neil Peart - drums, cymbals
Hosté:
Rupert Hine - Additional Keyboards and Background Vocals
Diskografie Roll The Bones
Vyšlo 1991, East West/Atlantic/WEA, Anthem ANK 1064
Mercury Remaster 83737-2 08/31/2004

Seznam skladeb:
01. Dreamline (4:37)
02. Bravado (4:35)
03. Roll The Bones (5:30)
04. Face Up (3:53)
05. Where's My Thing (Part IV of the "Gangster Of Boats Trilogy") (3:49)
06. The Big Wheel (5:12)
07. Heresy (5:25)
08. Ghost Of A Chance (5:18)
09. Neurotica (4:39)
10. You Bet Your Life (4:59)
Total Time: (47:57)

Recorded once again at Le Studio in Morin-Heights, Quebec and McClear Place in Toronto, Ontario
Produced: Rupert Hine and Rush
Engineer: Stephen W. Tayler
Arrangements: Rush and Rupert Hine
Mastering: Bob Ludwig, Masterdisk NYC
Management: Ray Danniels, SRO Management Inc., Toronto
Executive Production: Anthem Records, Liam Birt
Art Direction and Design: Hugh Syme
Portraits: Andrew MacNaughtan
Photography: Scarpati
Digitals: Joe Berndt


Skupina:
Geddy Lee - Bass, Bass Pedals, Synthesizers, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums, Acoustic & Electronic Percussion
Hosté:
Rupert Hine - Keyboards, Backing Vocals
Jason Sniderman - Keyboards
Diskografie Presto
Vyšlo 1989, Atlantic/WEA, ANK 1059
Mercury Remaster 83736-2 08/31/2004

Seznam skladeb:
01. Show Don't Tell (5:01)
02. Chain Lightning (4:33)
03. The Pass (4:50)
04. War Paint (5:24)
05. Scars (4:07)
06. Presto (5:46)
07. Superconductor (4:47)
08. Anagram (for Mongo) (3:59)
09. Red Tide (4:30)
10. Hand Over Fist (4:10)
11. Available Light (5:04)
Total Time: (52:11)

Recorded at Le Studio in Morin Heights and at McClear Place in Toronto
Produced: Rupert Hine and Rush
Engineer: Stephen W. Tayler
Arrangements: Rush and Rupert Hine
Mastering: Bob Ludwig, Masterdisk, NYC
Management: Ray Danniels, SRO Management Inc.
Executive Production: Moon Records, Val Azzoli and Liam Birt
Art Direction: Hugh Syme
Photography: Scarpati
Wrabit Wrangler: Mark Demont - Fins, Feathers, and Furs
Portraits: Andrew MacNaughtan
Produkce:

Skupina:
Neil Peart - drums, acoustic & electronic percussion
Geddy Lee - basses, bass pedals, synthesizers, vocals
Alex Lifeson - guitars
Hosté:
William Faerey Engineering Brass Band / brass
Andrew Jackman - brass arrangements
Aimee Mann - backing vocals, Courtesy of Epic Records
Steven Margoshes - string arrangments
Andy Richards - additional keyboards
Diskografie Hold Your Fire
Vyšlo 8. září 1987, Mercury/Vertigo/Polygram, Anthem ANC 1-1051
Mercury Remaster: 534 636-2 07/01/1997

Seznam skladeb:
01. Force Ten (4:31)
02. Time Stand Still (5:08)
03. Open Secrets (5:37)
04. Second Nature (4:36)
05. Prime Mover (5:18)
06. Lock And Key (5:09)
07. Mission (5:15)
08. Turn The Page (4:55)
09. Tai Shan (4:15)
10. High Water (5:33)
Total Time: (50:17)

Recorded at The Manor Studio in Oxfordshire, Ridge Farm Studio in Surrey, AIR Studios in Montserrat and McClear Place in Toronto
Produced: Peter Collins and Rush
Engineered: Jimbo (James) Barton
Arrangements: Rush and Peter Collins
Synthesizer programming assistance: Andy Richards and Jim Burgess
Strings arranged and conducted: Steven Margoshes, recorded at McClear Place
Mastered: Bob Ludwig and Brian Lee, Gateway Mastering Studios, Portland, Maine
Management: Ray Danniels, SRO Management Inc., Toronto
Executive Production: Moon Records - Val Azzoli and Liam Birt
Art Direction: Hugh Syme
Photography: Glen Wexler
Urban Development: Scott Alexander, Patrick Johnson and Olivia Ramirez


Skupina:
Geddy Lee - basses, bass pedals, synthesizers, vocals
Alex Lifeson - guitars
Neil Peart - drums, acoustic & electronic percussion
Hosté:
Jim Burgess - Synthesizer programming
Ann Dudley - string arrangements
Andy Richards - Keyboards, Synthesizer programming
Chorus & String section orchestra
Diskografie Power Windows
Vyšlo 1985, Mercury/Polygram, Mercury 826 098-2
Remaster 534 635-2 06/03/1997


Seznam skladeb:
01. The Big Money (5:34)
02. Grand Designs (5:05)
03. Manhattan Project (5:04)
04. Marathon (6:09)
05. Territories (6:18)
06. Middletown Dreams (5:15)
07. Emotion Detector (5:10)
08. Mystic Rhythms (5:53)
Total Time: (44:28)

Recorded at The Manor in England, AIR Studios in Montserrat and at Sarm East Studios in London
Produced: Peter Collins and Rush
Engineered: Jimbo "James" Barton
Arrangements: Rush and Peter Collins
Pre-production engineering: Mr. Head
Choir arranged and conducted: Andrew Jackman
Strings arranged and conducted: Anne Dudley, Recorded at Abbey Road Studios, London
Mastering: Bob Ludwig and Brian Lee, Gateway Mastering Studios, Portland, Maine
Management: Ray Danniels, SRO Management Inc., Toronto
Executive Production: Moon Records - Val Azzoli and Liam Birt
Art direction, graphics, and cover painting: Hugh Syme
Photography: Dimo Safari


Skupina:
Geddy Lee - basses, synthesizers, vocals
Neil Peart - drums, acoustic & electronic percussion
Alex Lifeson - guitars, synths
Diskografie Grace Under Pressure
Vyšlo duben 1984, Mercury/Polygram, Mercury 818 476
Mercury Remaster 534 634-2 06/03/1997

Seznam skladeb:
01. Distant Early Warning (4:56)
02. Afterimage (5:03)
03. Red Sector A (5:09)
04. The Enemy Within (Part of Fear) (4:34)
05. The Body Electric (4:59)
06. Kid Gloves (4:17)
07. Red Lenses (4:41)
08. Between The Wheels (5:44)
Total Time: (39:23)

Recorded at Le Studio, Morin Heights, Quebec
Produced: Rush and Peter Henderson
Engineered: Peter Henderson
Assisted: Frank Opolko and Robert Di Gioia
Management: Ray Danniels, SRO Management Inc., Toronto
Executive Production: Moon Records
Mastering: Bob Ludwig and Brian Lee, Gateway Mastering Studios, Portland, Maine
Art Direction and cover painting: Hugh Syme
Portrait: Yousuf Karsh
Pre-production engineering: Jon Erickson


Skupina:
Geddy Lee - basses, bass pedals, synthesizers, vocals
Alex Lifeson - guitars, bass pedals
Neil Peart - drums, percussion
Hosté:
Ben Mink - Electric Violins (07)
Diskografie Signals
Vyšlo 1982, Phonogram/Mercury/Polygram, Anthem-ANMD-1038
Mercury Remaster 534-633-2 06/03/1997

Seznam skladeb:
01. Subdivisions (5:32)
02. The Analog Kid (4:46)
03. Chemistry (4:56)
04. Digital Man (6:20)
05. The Weapon (Part II of Fear) (6:22)
06. New World Man (3:41)
07. Losing It (4:51)
08. Countdown (5:49)
Total Time: (42:17)

Produced: Rush and Terry Brown, Left Field
Arrangements: Rush and Terry Brown
Mastered: Bob Ludwig and Brian Lee, Gateway Mastering Studios, Portland, Maine
Management: Ray Danniels, SRO Productions, Toronto
Executive Production: Moon Records
Art direction, graphics, and cover concept: Hugh Syme
Photography: Deborah Samuel
Photographic colour optics: Kineblok Inc.


Skupina:
Geddy Lee - basses, bass pedals, synthesizers, vocals
Neil Peart - Drums, Timbales, Gong, Bass Drums, Bells, Glockenspiel, Chimes, Crotales, Plywood
Alex Lifeson - Guitars, Bass Pedals
Hosté:
Hugh Syme - Synthesizers (06)
Diskografie Moving Pictures
Vyšlo 1981, LP: Mercury SRM-1-4013 01/01/1981
LP Anthem-ANR-1-1030
CD: Anthem-VANC 1030-Can-1981
CD Mercury Remaster 534 631-2 06/03/1997

Seznam skladeb:
01. Tom Sawyer (4:34)
02. Red Barchetta (6:08)
03. YYZ (4:24)
04. Limelight (4:21)
05. The Camera Eye (10:57)
06. Witch Hunt (Part III of Fear) (4:44)
07. Vital Signs (4:47)
Total Time: (39:55)

Recorded and mixed from October to November 1980 at Le Studio, Morin Heights, Quebec
Produced: Rush and Terry Brown
Arrangements: Rush and Terry Brown
Engineer: Paul Northfield
Mastered: Bob Ludwig and Brian Lee, Gateway Mastering Studios, Portland, Maine
Management: Ray Danniels, SRO Productions, Toronto
Executive Production: Moon Records
Art direction, graphics and cover concept: Hugh Syme
Photography: Deborah Samuel


Skupina:
Geddy Lee - Bass, Bass Pedals, Synthesizers, Vocals
Alex Lifeson - Guitars, Bass Pedals
Neil Peart - Drums, Tympani, Bells, Timbales, Chimes, Crotales, Triangle
Hosté:
Erwig Chuapchuaduah - Steel Drums
Hugh Syme - Piano (05)
Diskografie Permanent Waves
Vyšlo 1. ledna 1980, Phonogram/Mercury/Polygram
CD remaster 6. května 1997
LP: Anthem,ANR-1-1021, Canada 1980
LP- Mercury records 9100 071, United Kingdom 1980
CD: Anthem, ANMD-1021, Canada
CD- Mercury Records 534 630-2, United Kingdom

Seznam skladeb:
01. The Spirit of Radio (4:56)
02. Freewill (5:21)
03. Jacob's Ladder (7:26)
04. Entre Nous (4:37)
05. Different Strings (3:48)
06. Natural Science (9:17)
     I: Tide Pools (2:09)
    II: Hyperspace (2:22)
   III: Permanent Waves (4:46)
Total Time: (35:25)

Recorded September - October 1979 at Le Studio, Morin Heights, Quebec
Photography: Deborah Samuel, Fin Costello, Flip Schulke
Arranger, producer, mixing: Terry Brown
Mixing assistant: Craig Milliner, Adam Moseley
Engineer: Paul Northfield
Assistant engineer: Robbie Whelan
Mastering on original album: Ray Staff
Remastering: Bob Ludwig
Art direction, design, cover concept: Hugh Syme
Cover girl: Paula Turnbull
(Turnbull "reprised" her role on the cover of Exit Stage Left)
Hairdresser to the cover girl: Robert Gage


Skupina:
Geddy Lee - Bass, Bass Pedals, Synthesizers, Vocals
Alex Lifeson - Guitars, guitar synthesizer, Bass Pedals
Neil Peart - Drums, Bells, Tympani, Gong, Blocks, Chimes, Crotales
Diskografie Hemispheres
Vyšlo 29. října 1978, Phonogram/Mercury/Polygram, Anthem ANC 1-1014
Remaster CD, 6. May 1997, Mercury, 534-629-2

Seznam skladeb:
01. Cygnus X-1 Book II: Hemispheres (18:04)
     (i) Prelude (4:29)
    (ii) Apollo/Dionysus (4:36)
   (iii) Armageddon (2:55)
    (iv) Cygnus (5:02)
     (v) The Sphere (1:06)
02. Circumstances (3:40)
03. The Trees (4:42)
04. La Villa Strangiato (9:34)
(An Exercise in Self-Indulgence)
Total Time: (37:00)

Recorded June–August 1978 at Rockfield Studios in South Wales, UK
Music recorded at Rockfield Studios (Wales), June–July 1978 by Pat Moran
Vocals recorded at Advision Studios, London, by Declan O' Doherty
Mixed at Trident Studios in Soho by Terry Brown; assisted by John Brand
Producer: Rush and Terry Brown
Engineer: Pat Moran
Engineer (mixing): Terry Brown, John Brand
Engineer (vocals): Declan O'Doherty
Mastered: Ray Staff at Trident, Later remastered by Bob Ludwig and Brian Lee, Gateway Mastering Studios, Portland Maine
Management: Ray Danniels, SRO Productions, Toronto
Executive Production: Moon Records
Remastered: Bob Ludwig
Art direction and graphics: Hugh Syme
Art direction: Bob King
Cover photography: Yosh Inouye
Band and poster photograph: Fin Costello


Skupina:
Geddy Lee - Bass, Bass Pedals, Synthesizers, Vocals
Alex Lifeson - Guitars, Bass Pedals
Neil Peart - Drums, Percussion
Host:
Terry Brown - mluvené intro ve "Cygnus X-1"
Diskografie A Farewell To Kings
Vyšlo 1. září 1977, LP: Anthem-ANR-1-1010-Can-1977, CD: Anthem ANC 1-1010
Mercury Records SRM-1-1184
Remaster 1997, Phonogram/Mercury/Polygram
Remastered CD: Anthem #534 628-2 (05-06-1997)

Seznam skladeb:
01. A Farewell To Kings (5:51)
02. Xanadu (11:08)
03. Closer To The Heart (2:53)
04. Cinderella Man (4:21)
05. Madrigal (2:35)
06. Cygnus X-1 Book I: The Voyage (10:25)
Total Time: (37:13)

Recorded at Rockfield Studios, South Wales, UK, during June 1977 by Terry Brown and Pat Moran
Mixed at Advision Studios (London) by Terry Brown
Producer: Rush, Terry Brown
Engineered: Pat Moran and Terry Brown (Broon)
Assistance: Declan O'Doherty, Ken Thomas
Originally mastered: George Graves
Remastered: Bob Ludwig and Brian Lee at Gateway Mastering
Management: Ray Danniels, SRO Productions, Toronto
Executive Production: Moon Records
Art direction and graphics: Hugh Syme
Cover photography: Yosh Inouye
Sleeve photograph: Roger Stowell
Liner photographs: Fin Costello
Design assistance: Bob King
"A Farewell To Kings" was remastered again in 2011 by Andy VanDette as part of the three-volume "Sector" box sets, which re-released all of Rush's albums recorded for Mercury. In addition to the standard audio CD, "A Farewell To Kings" was also included on an audio DVD in the Sector 2 set, remixed into 5.1 surround sound.

Skupina:
Geddy Lee - Bass, Bass Pedals, Vocals
Alex Lifeson - Guitars, Bass Pedals
Neil Peart - Drums, Percussion
Host:
Hugh Syme - ARP Odyssey intro (01), Mellotron (05)
Diskografie 2112
Vyšlo 1. dubna 1976, Anthem
Remaster 1997, Mercury/Polygram
LP: Anthem-ANR-1-1004-Can-1976 / CD: Anthem ANC 1-1004
Mercury Remaster 534-626-2 05/06/1997

Seznam skladeb:
Side 1:
01. 2112: (20:34)
     I) Overture (4:32)
    II) The Temples Of Syrinx (2:13)
   III) Discovery (3:29)
    IV) Presentation (3:42)
     V) Oracle:The Dream (2:00)
    VI) Soliloquy (2:21)
   VII) The Grand Finale (2:14)
Side 2:
02. A Passage To Bangkok (3:34)
03. The Twilight Zone (3:18)
04. Lessons (3:51)
05. Tears (3:32)
06. Something For Nothing (3:59)
Total Time: (38:48)

Recorded February 1976 at Toronto Sound Studios in Toronto
Producer: Rush, Terry Brown
Arranged and produced: Rush and Terry Brown
Recorded, engineered and mixed: Terry Brown
Mastered: Bob Ludwig and Brian Lee, Gateway Mastering Studios, Portland Maine
Arrangements: Rush and Terry Brown
Photography: Yosh Inouye, GA©rard Gentil (Band)
Management: Ray Danniels, SRO Productions, Toronto
Executive Production: Moon Records
Graphics: Hugh Syme

Skupina:
Geddy Lee - Bass, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums, Percussion
Produkce: Rush a Terry Brown
Engineered: Terry Brown
Diskografie Caress Of Steel
Vyšlo 24. září 1975, Anthem
Remaster 1997, Mercury/Polygram
LP-Anthem-ANR-1603-Can-1975
CD: Anthem ANC 1-1003
Mercury Remaster 534 625-2 05/06/1997

Seznam skladeb:
Side 1:
01. Bastille Day (4:36)
02. I Think I'm Going Bald (3:35)
03. Lakeside Park (4:07)
04. The Necromancer: 12:30
     I) Into The Darkness (4:20)
    II) Under The Shadow (4:25)
   III) Return Of The Prince (3:51)
Side 2:
05. The Fountain Of Lamneth: 19:50
     I) In The Valley (4:17)
    II) Didacts And Narpets (1:00)
   III) No One At The Bridge (4:15)
    IV) Panacea (3:12)
     V) Bacchus Plateau (3:12)
    VI) The Fountain (3:48)
Total Time: (44:38)

Recorded June–July 1975 at Toronto Sound Studios in Toronto, Canada
Recorded and mixed at Toronto Sound Studios, Toronto, Canada
Arrangements: Rush a Terry Brown
Produced: Rush and Terry Brown
Engineered: Terry Brown
Arrangements: Rush and Terry Brown
Art direction: AGI
Graphics: Hugh Syme
Photography: Terrence Bert, Gerard Gentil, Barry McVicker
Management: Ray Danniels, Vic Wilson
Executive Production: Moon Records


Skupina:
Alex Lifeson - Electric Guitars, Six & Twelve String Guitars
Neil Peart - Drums, Percussion
Geddy Lee - Bass Guitars, Classical Guitars, All Vocals
Diskografie Fly By Night
Vyšlo 15. února 1975, Anthem, ANR-1-1002
Remaster 1997, Mercury/Polygram, Remaster 534-624-2 05/06/1997

Seznam skladeb:
Strana 1:
01. Anthem 4:21 (4:10)
02. Best I can (3:24)
03. Beneath, between and behind (3:00)
04. By-Tor And The Snow Dog (8:57)
     I. At The Fobes Of Hades
    II. Across The Styx
   III. Of The Battle
    IV. Epilogue
Strana 2:
05. Fly By Night (3:20)
06. Making Memories (2:56)
07. Rivendell (5:00)
08. In The End (6:51)
Total Time: (37:18)

Recorded December 1974 – January 1975 at Toronto Sound Studios on Overlea Boulevard in Toronto, Canada
Produced: Rush a Terry Brown
Engineer: Terry Brown
Assistant Engineer: John Woloschuk
Mastered: Gilbert Kong, Masterdisk, New York
Remastered: Bob Ludwig and Brian Lee, Gateway Mastering Studios, Portland Maine
Cover Concept: Rush
Cover Painting: Eraldo Carugati
Art Direction: Jim Ladwig, AGI Chicago
Design: Joe Kotleba
Photography: Richard Fegley


Skupina:
Alex Lifeson - Guitars
Geddy Lee - Bass, Vocals
John Rutsey - Drums
Diskografie Rush
Vyšlo 1. března 1974, Moon
Remaster 1997, Mercury/Polygram
LP: Mercury, SRM-1-1011, 1974
CD: Anthem, ANMD-1075 1997, Digital Remaster

Seznam skladeb:
01. Finding My Way (5:05)
02. Need Some Love (2:19)
03. Take a Friend (4:24)
04. Here Again (7:34)
05. What You're Doing (4:22)
06. In the Mood (3:33)
07. Before and After (5:34)
08. Working Man (7:10)
Total Time: (40:01)

Recorded Early-1973 (beginning of the sessions) and November 1973 (ending of the sessions) at Eastern Sound Studios, Toronto, Canada
Produced: Dave Stock at Eastern Sound in Toronto
Producer: Rush
Mastered: Gilbert Kong, Masterdisk, New York
Executive Producer: Robin McBride
Remastered: Bob Ludwig and Brian Lee, Gateway Mastering Studios, Portland Maine
Cover design: Paul Weldon


Diskografie

Diskografie The Lady Gone Electric - New York City 1974
Vyšlo December 11th, 2015, Sonic Boom, ID:SON0317

Seznam skladeb:
01. Finding My Way (5:19)
02. Best I Can (3:11)
03. In The Mood (3:42)
04. Anthem (4:36)
05. Need Some Love (3:30)
06. Fly by Night (3:20)
07. Here Again (9:17)
08. Bad Boy (6:36)
09. Working Man (12:22)
10. Best I Can (Don Kirshner's Rock Concert 1974) (2:58)
11. In The Mood (Don Kirshner's Rock Concert 1974) (3:20)
12. Finding My Way (Don Kirshner's Rock Concert 1974) (4:34)
Total Time: (62:45)

All tracks from a radio broadcast at Electric Ladyland Studios, New York, 5th December 1974, except 10-12 from Don Kirshner's Rock Concert 16th October 1974.


Tracks 1-1 to 3-3 recorded as entire concert at Air Canada Centre, Toronto, Canada June 17th and 19th, 2015. Tracks 3-4 to 3-10 recorded at other venues on R40 tour at different dates and venues.

Executive Producers: Pegi Cecconi, Ray Danniels, John Virant
Audio Producer: David Bottrill
Audio Consultant: Brad Madix
Audio Mastering: Joao Carvalho
Record and Mix: David Bottrill
Audio Recording Assistant: Colin Miller
Concert Audio Recording: Livewire Remote Recorders, Toronto
Audio Mobile Engineers: Doug McClement
Audio Mobile Assistants: Gary Tompkins, David Johnston, Alex Halayko
Assistant Audio Producer: Ryan McCambridge
Sound Design: Mike Rowland/Rancho Fantastico, Toronto
Diskografie R40 Live
Vyšlo December 11th, 2015, Sonic Boom, ID:SON0317

Seznam skladeb:
Disc 1
01. The World Is... The World Is... (2:11)
02. The Anarchist (7:07)
03. Headlong Flight (8:46)
04. Far Cry (5:31)
05. The Main Monkey Business (6:08)
06. How It Is (4:45)
07. Animate (6:15)
08. Roll the Bones (6:05)
09. Between the Wheels (5:58)
10. Losing It (with Ben Mink) (5:55)
11. Subdivisions (5:49)
Total Time: (64:30)
Disc 2
01. Tom Sawyer (4:59)
02. YYZ (4:31) (instrumental)
03. The Spirit of Radio (5:03)
04. Natural Science (8:31)
05. Jacob's Ladder (7:34)
06. Hemispheres: Prelude (4:19)
07. Cygnus X-1 / The Story So Far (Drum Solo) (9:21) (instrumental)
08. Closer To The Heart (3:07)
09. Xanadu (10:39)
10. 2112 (12:15)
Total Time: (70:19)
Disc 3
01. Mel's Rockpile (With Eugene Levy) (1:36)
02. Lakeside Park / Anthem (5:29)
03. What You're Doing / Working Man (9:35)
04. One Little Victory (5:47)
05. Distant Early Warning (5:24)
06. Red Barchetta (7:09)
07. Clockwork Angels (7:46)
08. The Wreckers (5:39)
09. The Camera Eye (10:22)
10. Losing It (With Jonathan Dinklage) (6:13)
Total Time: (65:00)


Filmed and recorded:
November 25, 2012, US Airways Center, Phoenix, AZ
November 28, 2012, American Airlines Center, Dallas, TX
November 30, 2012, AT&T Center, San Antonio, TX
Diskografie Clockwork Angels Tour
Live 3CD, Vyšlo November 19th, 2013, Anthem Records, 6682522222

Seznam skladeb:
Disc 1
01. Subdivisions (5:39)
02. The Big Money (6:02)
03. Force Ten (5:35)
04. Grand Designs (5:15)
05. The Body Electric (4:52)
06. Territories (6:46)
07. The Analog Kid (5:24)
08. Bravado (5:46)
09. Where's My Thing? / Here It Is! (drum solo) (8:23) (instrumental)
10. Far Cry (5:35)
Total Time: (59:17)
Disc 2
01. Caravan (5:42)
02. Clockwork Angels (8:12)
03. The Anarchist (6:59)
04. Carnies (5:16)
05. The Wreckers (5:27)
06. Headlong Flight / Drumbastica (drum solo) (8:17)
07. Peke's Repose (guitar solo) / Halo Effect (5:15)
08. Seven Cities Of Gold (6:24)
09. Wish Them Well (6:41)
10. The Garden (7:16)
Total Time: (65:29)
Disc 3
01. Dreamline (5:19)
02. The Percussor (3:10) (instrumental)
     i. Binary Love Theme
    ii. Steambanger's Ball (drum solo)
03. Red Sector A (5:21)
04. YYZ (4:51) (instrumental)
05. The Spirit Of Radio (6:28)
06. Tom Sawyer (5:56)
07. 2112 (8:23)
08. Limelight (soundcheck recording) (4:43)
09. Middletown Dreams (5:22)
10. The Pass (5:05)
11. Manhattan Project (5:20)
Total Time: (59:58)


Recorded live in April 15, 2011, at Cleveland's Quicken Loans Arena during the Time Machine World Tour.

Executive Producer: Pegi Cecconi
Mixed: Richard Chycki
Audio Post Production: Mixland Music & DVD, Midhurst
Mix assistants: Alastair Sims, Kevin O'Leary
Recording Engineers: Richard Chycki, Joel Singer
Audio assistants: Jimmy Goldsmith, Heather Beson
Remote Audio Recording: Music Mix Mobile
Mastered: Andy VanDette, Masterdisk, New York, NY
Art Direction, Illustration and Design: Hugh Syme
Photography: Andrew MacNaughtan
Diskografie Time Machine 2011: Live In Cleveland
Live 2CD, Vyšlo November 8th, 2011, Anthem Records, 1686-176655

Seznam skladeb:
Disc 1
01. The Spirit Of Radio (5:02)
02. Time Stand Still (5:17)
03. Presto (6:33)
04. Stick It Out (4:22)
05. Workin' Them Angels (4:44)
06. Leave That Thing Alone (5:14) (instrumental)
07. Faithless (5:57)
08. BU2B (4:24)
09. Freewill (5:29)
10. Marathon (6:29)
11. Subdivisions (5:30)
12. Tom Sawyer (4:53)
13. Red Barchetta (6:55)
14. YYZ (4:33) (instrumental)
15. Limelight (4:31)
Total Time: (79:53)
Disc 2
01. The Camera Eye (10:10)
02. Witch Hunt (4:42)
03. Vital Signs (5:28)
04. Caravan (5:37)
05. Moto Perpetuo (Featuring Love For Sale) (8:23) (instrumental)
06. O'Malley's Break (1:34) (instrumental)
07. Closer To The Heart (3:28)
08. 2112 - Overture / The Temples Of Syrinx (7:10)
09. Far Cry (6:23)
10. La Villa Strangiato (7:40) (instrumental)
11. Working Man (6:41)
Total Time: (67:16)

All songs Lee/Lifeson/Peart except: "Leave That Thing Alone"; "YYZ" and "Working Man" (Lee/Lifeson)
"Tom Sawyer" (Lee/Lifeson/Peart/Dubois)
"Moto Perpetuo" (Peart)
"O'Malley's Break" (Lifeson)
"Closer To The Heart" (Lee/Lifeson/Peart/Talbot)
"Love For Sale" (Porter)
"During the guitar solo of the song Presto there was an unscheduled 'brain fart' on my part, and so for the sake of continuity (and to save my own face) rather than leave the song out of the show we chose to repair it with a few seconds of my live performance of that song from another show" - Geddy

Sestava:
Geddy Lee - Bass, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums
Diskografie Moving Pictures: Live 2011
12" vinyl (33 1/3 RPM), Vyšlo November 8th, 2011, Roadrunner Records, 1686-176601

Seznam skladeb:
Disc 1
Side A
01. Tom Sawyer (4:56)
02. Red Barchetta (6:55)
03. YYZ (4:41) (instrumental)
04. Limelight (4:32)
Side B
05. The Camera Eye (10:03)
06. Witch Hunt (Part III of Fear) (4:42)
07. Vital Signs (5:08)
Total Time: (40:57)

Recorded at Quicken Loans Arena, April 15 2011 in Cleveland, OH, USA.
Engineering: Joel Singer, Richard Chycki
Mastering: Andy VanDette
Art Direction, Illustration and Design: Hugh Syme
Photography: Andrew MacNaughtan



Atlantic/Anthem, April 15, 2008
Mixed: Richard Chycki and Alex Lifeson
Diskografie Snakes & Arrows Live
April 14, 2008 (UK), April 15, 2008 (US), Anthem (Canada), Atlantic

Seznam skladeb:
DISC ONE:
01. Limelight (4:47)
02. Digital Man (6:56)
03. Entre Nous (5:18)
04. Mission (5:39)
05. Freewill (6:01)
06. The Main Monkey Business (6:06)
07. The Larger Bowl (4:21)
08. Secret Touch (7:45)
09. Circumstances (3:46)
10. Between The Wheels (6:01)
11. Dreamline (5:15)
12. Far Cry (5:20)
13. Workin' Them Angels (4:48)
14. Armor And Sword (6:57)
DISC TWO:
15. Spindrift (5:46)
16. The Way The Wind Blows (6:24)
17. Subdivisions (5:43)
18. Natural Science (8:34)
19. Witch Hunt (4:49)
20. Malignant Narcissism "De Slagwerker (Drum Solo)" (10:41)
21. Hope (2:21)
22. Distant Early Warning (4:53)
23. The Spirit Of Radio (5:03)
24. Tom Sawyer (5:48)
25. One Little Victory (5:26)
26. A Passage To Bangkok (3:57)
27. YYZ (5:17)
Total Time: (151:42)

Recorded at the Ahoy Arena, October 16 and 17, 2007 in Rotterdam, Holland ("Isn't that weird?")
On-site Audio Producer: Francois Lamoureux
Assisted: Brian Mercier
Audio Post Production Mixland Music & DVD, Toronto and Lerxst Sound, Toronto
All songs: Lee/Lifeson/Peart except: The Main Monkey Business, Malgnant Narcissism: Lee/Lifeson, YYZ: Lee/Peart, Hope: Lifeson, De Slagwerker: Peart, Tome Sawyer: Lee/Lifeson/Peart/Dubois

Skupina:
Geddy Lee - Vocals, Keyboards, Synthesizers, Bass
Alex Lifeson - Lead Guitars, Synthesizers
Neil Peart - Drums, Percussion
Diskografie Grace Under Pressure 1984 Tour
CD, vyšlo 11. srpna 2009, Anthem Records

Seznam skladeb:
01. Intro ("The Three Stooges" soundtrack) (0:57) (instrumental)
02. The Spirit Of Radio (4:53)
03. The Enemy Within (Part I Of Fear) (4:18)
04. The Weapon (Part II Of Fear) (7:42)
05. Witch Hunt (Part III Of Fear) (4:40)
06. New World Man (3:59)
07. Distant Early Warning (6:10)
08. Red Sector "A" (5:22)
09. Closer To The Heart (3:35)
10. Medley: YYZ / Temples of Syrinx / Tom Sawyer (9:41)
11. Vital Signs (4:56)
12. Medley II: Finding my Way / In the Mood (3:34)
Total Time: (59:47)

Recorded at Maple Leaf Gardens in the band’s hometown of Toronto, 1984
Producer: Terry Brown
Assistant Engineers: Zach Blackstone, Andrew Bigham
Management: Ray Danniels, SRO Productions, Toronto
Representative: Val Azzoli
Audio Director: Bill Barker



Diskografie R30: 30th Anniversary World Tour
22 November 2005, Anthem, Atlantic, Eagle Vision (Bluray edition)

Seznam skladeb:
DISC ONE (61:19)
01. R30 Overture (instrumental) (6:43)
02. The Spirit Of Radio (5:05)
03. Force Ten (4:50)
04. Animate (5:50)
05. Subdivisions (6:09)
06. Earthshine (5:42)
07. Red Barchetta (6:50)
08. Roll The Bones (6:22)
09. The Seeker (3:22)
10. Tom Sawyer (5:00)
11. Dreamline (5:20)
Total Time: (130:00)
DISC TWO (61:11)
12. Between The Wheels (6:17)
13. Mystic Rhythms (5:23)
14. Der Trommler (9:02)
15. Resist (acoustic) (4:34)
16. Heart Full Of Soul (acoustic) (2:45)
17. 2112 (Overture, Temples of Syrinx, Grand Finale) (8:24)
18. Xanadu (6:44)
19. Working Man (6:14)
20. Summertime Blues (3:41)
21. Crossroads (3:14)
22. Limelight (4:58)
Total Time: (128:00)

Recorded 24 September 2004 at the Festhalle Frankfurt
Produced: Pierre Lamoureux, Allan Weinrib
Co-Produced: Franyois Lamoureux, Fogolabs
Directed: Pierre Lamoureux
Executive Producers: Pegi Cecconi, Ray Danniels, Allan Weinrib
Director of Photography: Eugene O'Connor
Line Producer: Gavin Pigott
Assistant Director: Gavin Pigott
Editing: Mark Morton
Assistant Editor: Chris Thurston
Lighting Director/Designer: Howard Ungerleider
On-Site Audio Producer: Franyois Lamoureux
On-site Audio Engineer: Denis Normandeau
2.0 Stereo Mix: Richard Chycki and Alex Lifeson
Assisted: Adrian Lifeson
Production Coordinator: Tanja Tschorn
Supervising Engineer: Ben Vaughn
Director's Assistant: David Rath
Management: Ray Danniels, SRO Management Inc., Toronto
Audio Post Production: Mixland Music & DVD, Toronto and Lerxst Sound, Toronto
Mastered: Stephen Marcussen, Marcussen Studios
Executive Producer: Pegi Cecconi with Andy Curran
Photographers: Fin Costello, Andrew MacNaughtan, Deborah Samuel, Dimo Safari, Carrie Nuttall, Bruce Cole, MRossi
Art Direction, Illustration and Design: Hugh Syme


Live recorded at Maracana Stadium in Rio de Janeiro on the final night of the Vapor Trails Tour
Recorded: James "Jimbo" Barton
Assisted: Patrick Thrasher
Mixed: James "Jimbo" Barton and Alex Lifeson
Pre-Mixed and Assembled at Trax Studios, Los Angeles, CA
Mixed at Metalworks, Mississauga, ON


Assistant Engineer: Kooster McAllister, Record Plant Remote
Mastered: Adam Ayan, Gateway Mastering, Portland, Maine
Executive Production: Pegi Cecconi, Liam Birt
Art Direction, Illustration and Design: Hugh Syme
Photography: Andrew MacNaughtan
Additional Photography: Carrie Nuttall, MRossi
Management: Ray Danniels, SRO Management Inc., Toronto
Diskografie Rush In Rio
3CD, vyšlo October 21st, 2003, Anthem Records, 668252000 2

Seznam skladeb:
Disc One:
01. Tom Sawyer (5:10)
02. Distant Early Warning (4:48)
03. New World Man (4:03)
04. Roll The Bones (6:03)
05. Earthshine (5:42)
06. YYZ (4:35)
07. The Pass (4:50)
08. Bravado (6:15)
09. The Big Money (5:58)
10. The Trees (5:07)
11. Freewill (5:32)
12. Closer To The Heart (3:01)
13. Natural Science (8:34)
Total Time: (70:44)
Disc Two:
14. One Little Victory (5:32)
15. Driven (5:05)
16. Ghost Rider (5:36)
17. Secret Touch (7:00)
18. Dreamline (5:04)
19. Red Sector A (5:12)
20. Leave That Thing Alone! (4:59)
21. O Baterista (8:18)
22. Resist (acoustic) (4:24)
23. 2112 Overture/Temples of Syrinx (6:52)
Total Time: (59:04)
Disc Three:
24. Limelight (4:24)
25. La Villa Strangiato (10:05)
26. The Spirit Of Radio (4:59)
27. By-Tor And The Snow Dog (4:35)/
28. Cygnus X-1 (prologue) (3:12)/
29. Working Man (5:35)
Total Time: (43:26)

THE BOARD BOOTLEGS
30. Between Sun & Moon (4:48)
Recorded at Phoenix, AZ, Cricket Pavillion on September 27, 2002
31. Vital Signs (4:59)

Recorded at Quebec, City, PQ, Colisee on October 19, 2002
Recorded 23 November 2002, Rio de Janeiro
Director, producer: Daniel E. Catullo III
Director of "The Boys in Brazil": Andrew MacNaughtan
Producers: Lawrence Jordan, Lionel Pasamonte
Executive producers: Ray Danniels, Pegi Cecconi, Bryan Domyan
Executive producer, producer of "The Boys in Brazil": Allan Weinrib
Co-executive producers: Glenis S. Gross, Tilton Gardner, Robert McClaugherty
Brazilian producers: Michael J. Schultz, Alberto Magno
Line producer: Ted Kenney
Audio producer: James 'Jimbo' Barton

Skupina:
Geddy Lee - Bass, Bass Pedals, Synthesizers, Vocals
Alex Lifeson - Electric & Acoustic Guitars, Synthesizers
Neil Peart - Drums, Percussion, Electronic Percussion

Producer, Mixing: Paul Northfield
Producer: Geddy Lee
Mastering: Bob Ludwig
Executive producer: Pegi Cecconi
Executive producer: Liam Birt
Engineering (Hammersmith recording): Terry Brown
Cover art, Art direction, Design: Hugh Syme

Mixed at McLear Pathe Studios-Toronto Canada
Mastered at Gateway Mastering - Portland, Maine

Recorded:
Disc 1: Live at Chicago, Miami, Philadelphia, Dallas, and Mansfield, Mass, USA
Disc 2: Live at Chicago, Detroit, Toronto, and Mansfield, Mass, USA
Disc 3: Live at Hammersmith Odeon, London, U.K., February 20th, 1978

Discs 1 & 2 come from the "Counterparts" and "t4e" tours (1994 - 1997). Disc three was a long lost performance captured at Hammersmith Odeon, London, on February 20, 1978.
Diskografie Different Stages - Live
live 3CD, November 23rd, 1998, Atlantic Records, 7567-80921-2, z let 1978,1994 a 1997

Seznam skladeb:
Disc 1*:
01. Dreamline (5:33) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
02. Limelight (4:31) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
03. Driven (5:16) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
04. Bravado (6:22) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
05. Animate (6:25) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
06. Show Don't Tell (5:28) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
07. The Trees (5:28) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
08. Nobody's Hero (5:00) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
09. Closer to the Heart (5:12) (M: Lee & Lifeson /L: Peart & Talbot)
10. 2112: (20:00)
     I. Overture (4:32) (M: Lee, Lifeson, Peart)
    II. The Temples Of Syrinx (2:20)(M: Lee & Lifeson /L: Peart)
   III. Discovery (4:17) (M: Lifeson /L: Peart)
    IV. Presentation (3:40) (M: Lifeson /L: Peart)
     V. Oracle: The Dream (1:48) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
    VI. Soliloquy (2:07) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
   VII. Grand Finale (2:36) (M: Lee, Lifeson, Peart)
Total Time: (70:50)
Disc 2:
11. Test for Echo (6:15) (M: Lee & Lifeson /L: Peart & DuBios)
12. Analog Kid (5:14) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
13. Freewill (5:36) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
14. Roll the Bones (5:58) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
15. Stick It Out (4:42) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
16. Resist (4:27) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
17. Leave That Thing Alone (4:46) (M: Lee & Lifeson)
18. The Rhythm Method-1997 (8:19) (M: Peart)
19. Natural Science (8:05) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
20. The Spirit of Radio (5:00) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
21. Tom Sawyer (5:18) (M: Lee & Lifeson /L: Peart & DuBios)
22. YYZ (5:25) (M: Lee, Lifeson, Peart)
Total Time: (69:12)
Disc 3:
23. Bastille Day (5:07) (M: & L: Lee, Lifeson, Peart)
24. By-Tor And The Snow Dog (4:59) (M & L: Lee, Lifeson, Peart)
25. Xanadu (12:32) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
26. A Farewell To Kings (5:53) (M: Lee, Lifeson, Peart /L: Peart)
27. Something for Nothing (4:01) (M: Lee and Lifeson /L: Peart)
28. Cygnus X-1 (10:23) (M: Lee, Lifeson, Peart /L: Peart)
29. Anthem (4:47) (M & L: Lee, Lifeson, Peart)
30. Working Man (4:00) (M & L: Lee & Lifeson
31. Fly By Night (2:04) (M & L: Lee & Peart)
32. In the Mood (3:34) (M & L: Lee)
33. Cinderella Man (3:34) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
Total Time: (62:37)

*=Enchanced CD

Skupina:
Geddy Lee - bass guitar, synthesizers, vocals
Alex Lifeson - guitars, synthesizers, backing vocals
Neil Peart - acoustic and electronic percussion

Diskografie Show Of Hands
2CD, vyšlo January 10th, 1989, Anthem Records, A1-1055

Seznam skladeb:
01. Intro (0:53)
02. The Big Money (5:52) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
03. Subdivisions (5:19) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
04. Marathon (6:32) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
05. Turn the Page (4:40) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
06. Manhattan Project (5:00) (M: Lee and Lifeson /L: Peart)
07. Mission (5:44) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
Total Time: (34:41)
08. Distant Early Warning (5:18) (M: Lee & Lifeson: /L: Peart)
09. Mystic Rhythms (5:32) (M: Lee and Lifeson /L: Peart)
10. Witch Hunt part III Of Fear (3:55) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
11. The Rhythm Method - Drum Solo (4:34) (M: Peart)
12. Force Ten (4:50) (M: Lee & Lifeson /L: Peart & DuBious)
13. Time Stand Still (5:10) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
14. Red Sector A (5:12) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
15. Closer to the Heart (4:53) (M: Lee & Lifeson /L: Peart & Talbot)
Total Time: (39:49)

Recorded in Birmingham, New Orleans, Phoenix, and San Diego during the 1988 Hold Your Fire tour as well as in the Meadowlands (East Rutherford, NJ) during the 1986 Power Windows tour
Producers: Rush
Engineering: Paul Northfield
Mastering: Bob Ludwig, Brian Lee
Photography: Fin Costello, Dimo Safari
Cover art: Hugh Syme

Skupina:
Neil Peart - Drums and percussion
Geddy Lee - Bass, vocals, synthesizers, bass pedal synthesizer, and occasional rhythm guitar
Alex Lifeson - Electric and acoustic guitars, bass pedal synthesizer
Diskografie Exit... Stage Left
2CD, vyšlo 6. října 1981, VHS, Laserdisc, DVD 2007, Mercury Records, 6619 053

Seznam skladeb:
01. The Spirit Of Radio (5:12)(M: Lee & Lifeson /L: Peart)
02. Red Barchetta (6:48)(M: Lee & Lifeson /L: Peart)
03. YYZ (7:44)(M: Lee & Peart)
04. A Passage To Bangkok (3:45) (only on remaster)
(M: Lee & Lifeson /L: Peart)
05. Closer To The Heart (3:09)
(M: Lee & Lifeson /L: Peart & Talbot)
06. Beneath, Between, And Behind (2:34)
(M: Lee & Lifeson /L: Peart)
07. Jacob's Ladder (8:47)(M: Lee & Lifeson /L: Peart)
Total Time: (37:53)

08. Broon's Bane (1:37)(M: Lifeson)
09. The Trees (4:50)(M: Lee & Lifeson /L: Peart)
10. Xanadu (12:10)(M: Lee & Lifeson /L: Peart)
11. Freewill (5:33)(M: Lee & Lifeson /L: Peart)
12. Tom Sawyer (4:59)
(M: Lee & Lifeson /L: Peart & DuBious)
13. La Villa Strangiato (9:38)(M: Lee, Lifeson, Peart)
Total Time: (38:43)

Songs 01,02,03,08,09,10,11,12 & 13 recorded at The Forum in Montreal, Quebec in March 27th, 1981
Songs 04,05,06,07 recorded at The Apollo in Glasgow, Scotland on June 10th & 11th, 1980
Producer: Terry Brown
Mastering: Brian Lee, Bob Ludwig
Engineering: Paul Northfield, Andy Rose
Photography: Deborah Samuel
Cover art: Hugh Syme


Skupina:
Geddy Lee - Bass, vocals
Neil Peart - Drums, percussion
Alex Lifeson - Electric guitars, six and twelve sting acoustic gutiars
Diskografie All The World’s A Stages
Vyšlo September 29th, Mercury Records, 822 552-2 M-1

Seznam skladeb:
01. Bastille Day (4:57) (M & L: Lee, Lifeson, Peart)
02. Anthem (4:56)(M & L: Lee, Lifeson, Peart)
03. Fly By Night/In the Mood (5:03) (M & L: Lee, Lifeson, Peart)/(M & L: Lee)
04. Something for Nothing (4:02)(M: Lee /L: Peart)
05. Lakeside Park (5:04) (M & L: Lee, Lifeson, Peart)
06. 2112 (15:45)
    I. Overture (4:16) (M: Lee, Lifeson, Peart)
   II. The Temples of Syrinx (2:12) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
  III. Presentation (4:27) (M: Lifeson /L: Peart)
  IV. Soliloquy (2:22) (M: Lee & Lifeson /L: Peart)
   V. Grand Finale (2:28) (M: Lee, Lifeson, Peart)
Total Time: (39:47)

07. By-Tor And The Snow Dog (11:57) (M & L: Lee, Lifeson, Peart)
08. In the End (7:13) (M & L: Lee & Lifeson)
09. Working Man/Finding My Way (14:56) (M & L: Lee & Lifeson)
10. What You're Doing (5:39) (only on remaster) (M & L: Lee & Lifeson)
Total Time: (39:45)

Recorded live at Massey Hall, Toronto on June 11-13, 1976
Producers: Rush & Terry Brown
Remastered: Bob Ludwig and Brian Lee, Gateway Mastering Studios, Portland, Maine
Recording Engineer: Terry Brown
Executive production: Moon Records
Mastering: Bob Ludwig, George Graves
Mixing: Ken Morris
Graphics: Hugh Syme
Photography: David Street

Diskografie

Diskografie Time Stand Still
DVD, Vyšlo November 18, 2016, Zoë Records, 0114300002, US

Seznam skladeb:
Documentary (97:45)
01. When I Was A Kid ()
02. It's A Really Hard Life ()
03. A Huge Accomplishment ()
04. Building R40 ()
05. Fan-Tastic ()
06. Hello Toronto ()
07. "Ride On" Neil ()
08. Your Weakest Point ()
09. Marathon, Not A Sprint ()
10. At Road's End ()
Live From The Rabbit Hole (61:27)
11. Subdivisions ()
12. Superconductor ()
13. Show Don't Tell ()
14. The Pass ()
15. Closer To The Heart ()
16. Manhattan Project ()
17. Scars ()
18. War Paint ()
19. Tom Sawyer ()
20. 2112: Overture / La Villa Strangiato / In The Mood ()
Bonus
21. The Professor's Warmup (5:35)
Total Time: (170:47)
This feature-length documentary film chronicles the final major tour for legendary rock band Rush. It is an intimate view 'under the hood' of a historic moment from the perspective of the band, their fans, crew, and management. Featuring interviews with the band throughout their sold-out 2015 40th Anniversary tour, the film also shows rarely seen backstage footage capturing the final moments of life on the road. Highlighted as well is the impact on the band's fans and the world that has been built around the beloved Canadian trio. This is the final touring chapter of a band that has meant so much to so many fans around the world. With narration by Paul Rudd. Running time: 1 hour 37 minutes of documentary footage with an additional 67 minutes of never-before-released bonus content.

Diskografie R40 Live
Live 3CD, Vyšlo November 19th, 2013, Anthem Records, 6682522222
Anthem Entertainment, Zoë Vision, 01143-38260-09, USA/Canada

Seznam skladeb:
Disc 1
Set One
01. The World Is... The World Is... ()
02. The Anarchist ()
03. Headlong Flight ()
04. Far Cry ()
05. The Main Monkey Business ()
06. How It Is ()
07. Animate ()
08. Roll The Bones ()
09. Between The Wheels ()
10. Losing It ()
11. Subdivisions ()
Set Two
01. No Country For Old Hens ()
02. Tom Sawyer ()
03. YYZ ()
04. The Spirit Of Radio ()
05. Natural Science ()
06. Jacob's Ladder ()
07. Hemispheres: Prelude ()
08. Cygnus X-1 / The Story So Far (Drum Solo) ()
09. Closer To The Heart ()
10. Xanadu ()
11. 2112 ()
12. Encore ()
13. Mel's Rockpile (With Eugene Levy) ()
14. Lakeside Park / Anthem ()
15. What You're Doing / Working Man ()
16. Exit Stage Left ()
Bonus
01. One Little Victory ()
02. Distant Early Warning ()
03. Red Barchetta ()
Total Time: (00:00)

Diskografie Clockwork Angels Tour
2DVD, vyšlo November 19th, 2013, Anthem Records, 0601143211294

Seznam skladeb:
Disc 1
01. Intro / Subdivisions (12:37)
02. The Big Money (5:57)
03. Force Ten (5:10)
04. Grand Designs (5:37)
05. The Body Electric (4:55)
06. Territories (6:26)
07. The Analog Kid (5:47)
08. Bravado (5:47)
09. Where's My Thing? / Here It Is! (drum solo) (8:20) (instrumental)
10. Far Cry / Intermission Tour Film (11:53)
11. Caravan (5:40)
12. Clockwork Angels (7:50)
13. The Anarchist (7:38)
14. Carnies (4:51)
15. The Wreckers (5:34)
16. Headlong Flight / Drumbastica (drum solo) (8:14)
17. Peke's Repose (guitar solo) / Halo Effect (5:17)
18. Seven Cities Of Gold (6:19)
19. Wish Them Well (6:26)
20. The Garden (7:32)
21. Dreamline (5:09)
22. The Percussor (I) Binary Love Theme (II) Steambanger's Ball (drum solo) (3:13) (instrumental)
23. Red Sector A (5:16)
24. YYZ (4:51) (instrumental)
25. Tom Sawyer (5:42)
26. The Spirit Of Radio (6:34)
27. 2112 / Credits (11:03)
Total Time: (179:38)
Disc 2 01. Limelight (soundcheck recording) * (4:50)
02. Middletown Dreams * (5:22)
03. The Pass * (5:05)
04. Manhattan Project * (5:20)
05. Can't Stop Thinking Big (Tour Documentary) * (25:45)
06. Behind The Scenes (Featuring Jay Baruchel) * (3:40)
07. Outtakes * (5:09)
08. Interview with Dwush * (2:06)
09. Family Goy * (3:18)
10. Family Sawyer * (2:48)
11. The Watchmaker (Intermission Tour Film) * (5:28)
12. Office of the Watchmaker (Closing Tour Film) * (2:38)
Total Time: (71:29)

Skupina:
Geddy Lee - Vocals, Bass, Keyboards
Alex Lifeson - Guitars, Guitars (acoustic)
Neil Peart - Drums

Executive Producer: Pegi Cecconi
Mixed: Richard Chycki
Audio Post Production: Mixland Music & DVD, Midhurst
Mix assistants: Alastair Sims, Kevin O'Leary
Recording Engineers: Richard Chycki, Joel Singer
Audio assistants: Jimmy Goldsmith, Heather Beson
Remote Audio Recording: Music Mix MobilevMastered: Andy VanDette, Masterdisk, New York, NY
Art Direction, Illustration and Design: Hugh Syme
Photography: Andrew MacNaughtan
Diskografie Time Machine 2011: Live In Cleveland
DVD, Vyšlo November 8th, 2011, Anthem Records, 573364

Seznam skladeb:
01. The Spirit of Radio (5:02)
02. Time Stand Still (5:16)
03. Presto (6:32)
04. Stick It Out (4:22)
05. Workin' Them Angels (4:44)
06. Leave That Thing Alone (5:13) (instrumental)
07. Faithless (5:57)
08. BU2B (4:23)
09. Freewill (5:29)
10. Marathon (6:29)
11. Subdivisions (5:30)
12. Tom Sawyer (4:53)
13. Red Barchetta (6:55)
14. YYZ (4:32) (instrumental)
15. Limelight (4:31)
16. The Camera Eye (10:10)
17. Witch Hunt (4:42)
18. Vital Signs (5:28)
19. Caravan (5:36)
20. Moto Perpetuo (Featuring Love for Sale) (Drum Solo) (8:22) (instrumental)
21. O'Malley's Break (Acoustic Solo) (1:33) (instrumental)
22. Closer To The Heart (3:28)
23. 2112 Overture / The Temples of Syrinx (7:10)
24. Far Cry (6:22)
25. La Villa Strangiato (7:40) (instrumental)
26. Working Man (6:40)
Total Time: (146:59)

Diskografie Snakes & Arrows Live
DVD, Vyšlo 2008, Anthem Entertainment, Eagle Vision, ERBRD5021

Seznam skladeb:
Main Concert 01. Limelight ()
02. Digital Man ()
03. Entre Nous ()
04. Mission ()
05. Freewill ()
06. The Main Monkey Business ()
07. The Larger Bowl ()
08. Secret Touch ()
09. Circumstances ()
10. Between The Wheels ()
11. Dreamline ()
12. Far Cry ()
13. Workin' Them Angels ()
14. Armor And Sword ()
15. Spindrift ()
16. The Way The Wind Blows ()
17. Subdivisions ()
18. Natural Science ()
19. Witch Hunt ()
20. Malignant Narcissism - De Slagwerker ()
21. Hope ()
22. Distant Early Warning ()
23. The Spirit Of Radio ()
24. Tom Sawyer ()
25. One Little Victory ()
26. A Passage To Bangkok ()
27. YYZ ()
Oh Atlanta! The Authorized Bootlegs ()
01. Ghost Of A Chance ()
02. Red Barchetta ()
03. The Trees ()
04. 2112 / The Temples Of Syrinx ()
Bonus Features
01. What's That Smell Featuring Jerry Stiller ()
02. 2007 Tour Outtakes ()
03. What's That Smell Outtakes ()
04. Far Cry - Alternate Cut Featuring Rear Screen Footage ()
05. The Way The Wind Blows - Alternate Cut Featuring Rear Screen Footage ()
06. Red Sector "A" From The R30 Tour ()
Total Time: (59:58)

Diskografie Replay X3
Boxed set, vyšel June 13th, 2006, Anthem Records, B0006649-50

Seznam skladeb:
Disc 1
01. Exit... Stage Left (1981) (59:14)
02. Grace Under Pressure Tour (1984) (1:03:03)
03. A Show Of Hands (1989) (1:30:00)
04. Grace Under Pressure Tour CD (1984) (1:03:05)
Total Time: (4:35:22)
Cover art: Hugh Syme



Diskografie R30: 30th Anniversary World Tour
Live 3CD, Vyšlo November 19th, 2013, Anthem Entertainment, 6682520039

Seznam skladeb:
Disc 1 (DVD)
01. R30 Overture (Finding My Way, Anthem, Bastille Day, A Passage to Bangkok, Cygnus X-1, Hemispheres) (instrumental)
02. The Spirit of Radio ()
03. Force Ten ()
04. Animate ()
05. Subdivisions ()
06. Earthshine ()
07. Red Barchetta ()
08. Roll The Bones ()
09. The Seeker (The Who Cover) ()
10. Tom Sawyer ()
11. Dreamline ()
12. Between The Wheels ()
13. Mystic Rhythms ()
14. Der Trommler () (instrumental)
15. Resist (Acoustic version) ()
16. Heart Full of Soul ()
17. 2112 (Overture/ Temples Of Syrinx/ Grand Finale) ()
18. Xanadu (Abbreviated Version) ()
19. Working Man ()
20. Summertime Blues (Eddie Cochran cover) ()
21. Crossroads (Robert Johnson cover) ()
22. Limelight ()
Disc 2 (DVD)
01. 1979: Interview with Geddy Lee* ()
02. 1981: Studio interview at Le Studio* ()
03. 1990: Artist of the Decade interviews (1980s)* ()
04. 1994: CBC Television: Juno Awards news report* ()
05. 2002: Interview with Geddy Lee and Alex Lifeson* ()
06. Fly By Night (Church Sessions Video 1975) ()
07. Finding My Way (MPEG1 from Rock Concert) ()
08. In The Mood (MPEG1 from Rock Concert) ()
09. Circumstances (Live in Studio 1978) ()
10. La Villa Strangiato (Live in Studio 1978) ()
11. A Farewell To Kings (Seneca College Theatre (1977) ()
12. Xanadu (Seneca College Theatre 1977) ()
13. Soundcheck at Ivor Wynne Stadium 1980 () (instrumental)
14. Freewill (Toronto Rocks / Rolling Stones Concert 2003) ()
15. Closer To The Heart (CBC television 2005)* ()
16. Rush hits St. John's (1988) (Easter egg) ()
17. 1990: Alex's Interview for Artist of the Decade (1980s) (Easter egg) ()
Total Time: (00:00)
Disc 3 (CD)
01. R30 Overture - (Finding My Way, Anthem, Bastille Day, A Passage to Bangkok, Cygnus X-1, Hemispheres) (6:42) (instrumental)
02. The Spirit Of Radio (5:05)
03. Force Ten (4:49)
04. Animate (5:49)
05. Subdivisions (6:09)
06. Earthshine (5:41)
07. Red Barchetta (6:49)
08. Roll The Bones (6:22)
09. The Seeker (The Who Cover) (3:27)
10. Tom Sawyer (5:00)
11. Dreamline (5:20)
Total Time: (61:13)
Disc 4 (CD)
01. Between The Wheels (6:17)
02. Mystic Rhythms (5:22)
03. Der Trommler (9:01) (instrumental)
04. Resist (Acoustic version) (4:33)
05. Heart Full Of Soul (2:44)
06. 2112 (Overture/ Temples of Syrinx/ Grand Finale) (8:23)
07. Xanadu (Abbreviated Version) (6:43)
08. Working Man (6:13)
09. Summertime Blues (Eddie Cochran cover) (3:41)
10. Crossroads (Robert Johnson cover) (3:13)
11. Limelight (4:57)
Total Time: (61:07)


Recorded by James "Jimbo" Barton
Mixed by James "Jimbo" Barton and Alex Lifeson
Pre-Mixed and Assembled at Trax Studios, Los Angeles, CA
Mixed at Metalworks, Mississauga, ON
Atlantic/Anthem, October 21, 2003

Diskografie Rush In Rio
3CD, vyšlo October 21st, 2003, Anthem Records, 668252000 2

Seznam skladeb:
Disc One:
01. Tom Sawyer (5:10)
02. Distant Early Warning (4:48)
03. New World Man (4:03)
04. Roll The Bones (6:03)
05. Earthshine (5:42)
06. YYZ (4:35)
07. The Pass (4:50)
08. Bravado (6:15)
09. The Big Money (5:58)
10. The Trees (5:07)
11. Freewill (5:32)
12. Closer To The Heart (3:01)
13. Natural Science (8:34)
Disc Two:
14. One Little Victory (5:32)
15. Driven (5:05)
16. Ghost Rider (5:36)
17. Secret Touch (7:00)
18. Dreamline (5:04)
19. Red Sector A (5:12)
20. Leave That Thing Alone! (4:59)
21. O Baterista (8:18)
22. Resist (acoustic) (4:24)
23. 2112 Overture/Temples of Syrinx (6:52)
Disc Three:
24. Limelight (4:24)
25. La Villa Strangiato (10:05)
26. The Spirit Of Radio (4:59)
27. By-Tor And The Snow Dog (4:35)/
28. Cygnus X-1 (prologue) (3:12)/
29. Working Man (5:35)

Recorded 23 November 2002, Rio de Janeiro
Director, producer: Daniel E. Catullo III
Director of "The Boys in Brazil": Andrew MacNaughtan
Producers: Lawrence Jordan, Lionel Pasamonte
Executive producers: Ray Danniels, Pegi Cecconi, Bryan Domyan
Executive producer, producer of "The Boys in Brazil": Allan Weinrib
Co-executive producers: Glenis S. Gross, Tilton Gardner, Robert McClaugherty
Brazilian producers: Michael J. Schultz, Alberto Magno
Line producer: Ted Kenney
Audio producer: James 'Jimbo' Barton

THE BOARD BOOTLEGS
30. Between Sun & Moon (4:48)
Recorded at Phoenix, AZ, Cricket Pavillion on September 27, 2002
31. Vital Signs (4:59)
Recorded at Quebec, City, PQ, Colisee on October 19, 2002

Skupina:
Geddy Lee - Bass, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums
Diskografie Chronicles
VHS, Vyšlo 1990, PolyGram, 082 764-3

Seznam skladeb:
01. Closer To The Heart (2:55)
02. The Trees (5:02)
03. Limelight (4:26)
04. Tom Sawyer (4:44)
05. Red Barchetta (6:10)
06. Subdivisions (5:29)
07. Distant Early Warning (5:57)
08. Red Sector A (5:28)
09. The Big Money (5:05)
10. Mystic Rhythms (5:16)
11. Time Stand Still (5:04)
12. Lock and Key (5:48)
Total Time: (61:24)

Skupina:
Geddy Lee - Bass, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums
Skupina:
Aimee Mann - Additional Vocals (11)

Executive producer: Annette Cirillo
Assistant Producer: Lisa Schnapp
Associate Producer: Bill Levenson
Management: Ray Danniels

Diskografie A Show Of Hands
VHS/DVD, Vyšlo 1989, PolyGram

Seznam skladeb:
01. The Big Money (5:59)
02. Marathon (6:39)
03. Turn the Page (4:41)
04. Prime Mover (5:34)
05. Manhattan Project (5:18)
06. Closer To The Heart (4:54)
07. Red Sector A (5:18)
08. Force Ten (4:55)
09. Mission (5:46)
10. Territories (6:28)
11. The Rhythm Method (drum solo) (4:37) (instrumental)
12. The Spirit Of Radio (5:32)
13. Tom Sawyer (5:05)
14. 2112 - Overture/The Temples of Syrinx / La Villa Strangiato / In the Mood (medley)
Total Time: (70:46)

It documents a live concert performance by the band on their 1988 Hold Your Fire Tour
Skupina:
Geddy Lee - bass guitar, synthesizers, vocals
Alex Lifeson - guitars, synthesizers, backing vocals
Neil Peart - acoustic and electronic percussion

/font>
Diskografie Through The Camera Eye
Vyšlo 1985 PolyGram/Laserdisc

Seznam skladeb:
01. Distant Early Warning (5:31)
02. Vital Signs (4:42)
03. The Body Electric (5:08)
04. Afterimage (5:11)
05. Subdivisions (5:37)
06. Tom Sawyer (4:43)
07. The Enemy Within (4:22)
08. Countdown (5:56)
Total Time: (41:10)

Skupina:
Geddy Lee - Bass, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums

Skupina:
Geddy Lee - Bass and rhythm guitar, vocals, synthesizers, bass pedal synthesizer
Alex Lifeson - Electric and acoustic guitars, bass pedal synthesizer
Neil Peart - Drums and percussion
Joe Flaherty - Count Floyd (filmed introduction for "The Weapon")
Diskografie Grace Under Pressure Tour
VHS, vyšlo 1985, Channel 5, CFV 07352
DVD May, 2007, Anthem/Mercury Records

Seznam skladeb:
01. Three Stooges Intro (Three Blind Mice) ()
02. The Spirit of Radio ()
03. The Enemy Within ()
04. The Weapon ()
05. Witch Hunt ()
06. New World Man ()
07. Distant Early Warning ()
08. Red Sector A ()
09. Closer To The Heart ()
10. Medley: YYZ/2112: The Temples Of Syrinx/Tom Sawyer ()
11. Vital Signs ()
12. Medley: Finding My Way/In the Mood ()
Total Time: (63:58)

Recorded at 1984, Maple Leaf Gardens, Toronto, Ontario, Canada
The concert footage documented in Grace Under Pressure Tour was filmed at Maple Leaf Gardens, in Toronto, Ontario, Canada

Skupina:
Geddy Lee – bass and rhythm guitar, vocals, synthesizers, bass pedal synthesizer
Alex Lifeson – electric and acoustic guitars, bass pedal synthesizer
Neil Peart – drums and percussion
Diskografie Exit...Stage Left
Vyšlo 1982 (VHS, Laserdisc), May, 2007 (DVD), Anthem/Mercury Records

Seznam skladeb:
01. Intro (includes narration, with segments of "The Camera Eye" live version) (2:15)
02. Limelight (4:38)
03. Tom Sawyer (Lee, Lifeson, Peart, Pye Dubois) (5:00)
04. The Trees (4:47)
05. Xanadu (12:32) (narration at the beginning)
06. Red Barchetta (6:37)
07. Freewill (5:50)
08. Closer To The Heart (Lee, Lifeson, Peart, Peter Talbot) (3:30)
09. YYZ (Lee, Peart) (segments of the live version, with interview audio) (1:25)
10. By-Tor And The Snow Dog (4:13)
11. In The End (Lee, Lifeson) (1:42)
12. In The Mood (Lee) (1:35)
13. 2112: Grand Finale (2:42)
14. End Credits ("YYZ") (2:20)
Total Time: (63:58)

The concert footage documented in Exit... Stage Left was filmed March 27, 1981, at the Montreal Forum, in Montreal, Quebec
"Exit...Stage Left" is a concert film released on videocassette, laserdisc, and DVD by the Canadian band Rush. It documents a live concert performance by the band on their 1981 Moving Pictures tour. In October 1981, the band released an audio album of the same name on vinyl LP, audiocassette, 8-track cartridge and (later) compact disc. The video comprises an entirely different recording from the album, with a different track list as well as voice-over comments from the band members about songwriting and performing.

Diskografie

Diskografie Burning for Buddy: A Tribute to the Music of Buddy Rich, Vol. 2
Vyšlo 1997

Seznam skladeb:
01. Moment's Notice (3:31) Drums by Steve Smith
02. Basically Blues (6:08) Drums by Steve Gadd
03. Willowcrest (4:51) Drums by Bill Bruford
04. In a Mellow Tone (6:17) Drums by Gregg Bissonette
05. Time Check (3:47) Drums by Dave Weckl
06. Goodbye Yesterday (6:15) Drums by Simon Phillips
07. Groovin' Hard (5:29) Drums by David Garibaldi
08. Big Swing Face (4:27) Drums by Kenny Aronoff
09. Standing up in a Hammock (2:54) Drums by Marvin “Smitty” Smith
10. Take the "A" Train (6:11) Drums by Joe Morello
11. One O'Clock Jump (7:46) Drums by Neil Peart
12. Them There Eyes (2:33) Drums by Steve Arnold
13. Channel One Suite (11:34) Drums by Buddy Rich
Total Time: ()

Buddy Rich tribute album produkované bubeníkem/textařem Rush Neil Peartem.

Album se skládá z vystoupení různých rockových a jazzových bubeníků, to vše za doprovodu Buddy Rich Big Bandu.
Buddy Rich tribute album produkované bubeníkem/textařem Rush Neil Peartem.
Diskografie Burning for Buddy: A Tribute to the Music of Buddy Rich, Vol. 1
Vyšlo 1994

Seznam skladeb:
01. Dancing Men (6:37) Drums by Simon Phillips
02. Mercy, Mercy, Mercy (5:09) Drums by Dave Weckl
03. Love for Sale (4:30) Drums by Steve Gadd
04. Beulah Witch (4:28) Drums by Matt Sorum
05. Nutville (5:09) Drums by Steve Smith
06. Cotton Tail (4:36) Drums by Neil Peart
07. No Jive (5:46) Drums by Manu Katche and Mino Cinelu
08. Milestones (5:03) (composed by Miles Davis, arr. Herbie Phillips) Drums by Billy Cobham
09. The Drum Also Waltzes, Pt. 1 (1:04) Drums by Max Roach
10. Machine (3:46) Drums by Rod Morgenstein
11. Straight, No Chaser (3:39) Drums by Kenny Aronoff
12. Slow Funk (5:33) Drums by Omar Hakim
13. Shawnee (3:06) Drums by Ed Shaughnessy
14. Drumorello (3:11) Drums by Joe Morello
15. The Drum Also Waltzes, Pt. 2 (0:44) Drums by Max Roach
16. Lingo (4:31) Drums by Bill Bruford
17. Ya Gotta Try (3:18) Drums by Marvin “Smitty” Smith
18. Pick Up the Pieces (5:38) Drums by Steve Ferrone
Total Time: ()
Line-up / Musicians
Alex Lifeson / vocals, bass, guitar, keyboards, mandola
Les Claypool / bass (9)
Bill Bell / guitar
Lisa Dalbello / vocals (3)
Edwin / vocals
Blake Manning / drums
Peter Cardinali / bass
Colleen Allen / horn
Adrian Zivojinovich / programming
Diskografie Alex Lifeson: Victor
1996

Seznam skladeb:
01. Don't Care (4:04)
02. Promise (5:44)
03. Start Today (3:48)
04. Mr. X (2:21)
05. At the End (6:07)
06. Sending Out a Warning (4:11)
07. Shut Up Shuttin' Up (4:02)
08. Strip and Go Naked (3:57)
09. The Big Dance (4:14)
10. Victor (6:25)
11. I Am the Spirit (5:31)
Total Time: 50:14

Producer: Alex Lifeson
Released by Atlantic Records on January 9, 1996.

Geddy Lee - Basses, voices, piano, guitar, programming, whining
Ben Mink - Electric and acoustic guitars, violins and violas, programming, wheezing
Matt Cameron - Drums
Jeremy Taggart - Drums on "Home On The Strange"
John Friesen - Cellos on "Working At Perfekt"
Ed Wilson - Additonal programming
Chris Stringer - Additional percussion
Waylon Wall - Steel guitar on "Window"
Pappy Rosen - Backward vocals on "Slipping"
Duke - Dog
Diskografie Geddy Lee: My Favorite Headache
2000, Atlantic Records

Seznam skladeb:
01. My Favorite Headache (4:44) (Lee/Mink)
02. The Present Tense (3:25) (Lee/Mink)
03. Window To The World (3:01) (Lee/Mink)
04. Working At Perfekt (4:59) (Lee/Mink)
05. Runaway Train (4:31) (Lee/Mink)
06. The Angels' Share (4:34) (Lee/Mink)
07. Moving To Bohemia (4:25) (Lee/Mink)
08. Home On The Strange (3:47) (Lee/Mink)
09. Slipping (5:05) (Lee/Mink)
10. Still (4:29) (Lee/Mink)
11. Grace To Grace (4:57) (Lee/Mink)

Producers: Geddy Lee, Ben Mink, and David Leonard

Diskografie

Skupina:
Geddy Lee - Bass, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums
Diskografie The Lady Gone Electric - New York City 1974
Limited vinyl, vyšlo 2015, Back On Black, RCV159LP, UK

Seznam skladeb:
Disc 1
01. Finding My Way ()
02. Best I Can ()
03. In The Mood ()
04. Anthem ()
05. Need Some Love ()
06. Fly By Night ()
07. Here Again ()
08. Bad Boy ()
09. Working Man ()
10. Best I Can ()
11. In The Mood ()
12. Finding My Way ()
Total Time: (00:00)

Skupina:
Geddy Lee - Bass, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums
Diskografie Spirit Of The Airwaves
Vyšlo 2014, Back On Black, RCV143LP, UK

Seznam skladeb:
01. 2112: Overture ()
02. The Temples Of Syrinx ()
03. Discovery ()
04. Presentation ()
05. Soliloquy ()
06. Grand Finale ()
07. By-Tor And The Snow Dog ()
08. Xanadu ()
09. The Spirit Of The Radio ()
10. Natural Science ()
11. Beneath, Between, Behind ()
12. Working Man ()
13. Finding My Way Intro ()
14. Anthem ()
15. Bastille Day ()
16. In The Mood ()
17. Drum Solo ()
18. La Villa Strangiato ()
Total Time: (59:58)

Live 1980 Missouri Radio Broadcast


Skupina:
Geddy Lee – Bass Guitar, Vocals
Alex Lifeson – Guitars (electric, acoustic, mandola)
Neil Peart – Drums and Cymbals

Diskografie Feedback
EP, vyšlo 5. června 2004, Atlantic WEA

Seznam skladeb:
01. Summertime Blues (3:52)
02. Heart Full Of Soul (2:52)
03. For What It's Worth (3:30)
04. The Seeker (3:27)
05. Mr. Soul (3:51)
06. Seven and Seven Is (2:53)
07. Shapes Of Things (3:16)
08. Crossroads (3:13)
Total Time: (26:54)

Recorded at Phase One Studios, Toronto, March-April, 2004
Mixed and Engineered at Phase One Studios, Toronto, May 2004

Produced: David Leonard and Rush
Recorded: David Leonard
Mixed and Engineered: David Leonard
Phase One Pro Tools recording: Michael Jack
Assistant: Jeff Muir
Mastering: Stephen Marcussen, Marcussen Mastering, Hollywood
Management: Ray Danniels, SRO Management Inc., Toronto
Executive Production: Anthem Entertainment - Liam Birt and Pegi Cecconi
Equipment Care and Feeding: Lorne Wheaton and Rick Britton
Art Direction, Illustration and Design: Hugh Syme
Photography: Andrew MacNaughtan

Skupina:
Geddy Lee - Bass, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums
Diskografie Roll The Bones
EP, Vyšlo 1991, Atlantic, 7567-85901-2, A 7524 CDX

Seznam skladeb:
Disc 1
01. Roll The Bones (5:31)
02. Where's My Thing? (Part IV 'Gangster Of Boats' Trilogy) (3:49)
03. Superconductor (4:46)
04. It's A Rap Part 3 - Neil Peart Speaks (5:31)
Total Time: (19:37)

Skupina:
Geddy Lee - Bass, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums
Diskografie Closer To The Heart / The Trees
SP, vyšlo 1981, Mercury, RUSH 1, UK

Seznam skladeb:
01. Closer To The Heart (3:07)
02. The Trees (4:30)
Total Time: (7:37)

For the 1981 live version (from 'Exit Stage Left')

Skupina:
Geddy Lee - Bass, Vocals
Alex Lifeson - Guitars
Neil Peart - Drums
Diskografie Live In Concert From St. Louis
2LP, vyšlo 1980, unofficial, Anthem Records, SPE-003

Seznam skladeb:
Disc 1
LP1:
Side 1:
01. Intro (0:20)
02. 2112 (15:03)
Side 2:
03. The Spirit Of Radio (5:33)
04. Natural Science (8:20)
05. Beneath, Between & Behind (2:46)
LP2:
Side 1:
01. By-Tor & The Snow Dog (5:40)
02. Xanadu (12:24)
Side 2:
01. Working Man (1:51)
02. Finding My Way (1:43)
03. Anthem (1:56)
04. Bastille Day (1:35)
05. In The Mood (2:45)
06. Drum Solo (5:24)
07. Applause (0:50)
08. Break (0:30)
09. Encore (10:56)
Total Time: (59:58)

Radio Only Live Concert Release

Diskografie Everything Your Listeners Ever Wanted To Hear By Rush But You Were Afraid To Play
Vyšlo 1976, Mercury, MK32, US

Seznam skladeb:
Side 1:
01 Fly By Night (3:20)
02 Making Memories (2:56)
03 Bastille Day (4:36)
04 Something For Nothing (3:56)
05 Lakeside Park (4:07)
06 Anthem (4:10)
Side 2:
01 Overture/Temples Of Syrinx (6:45)
02 The Twilight Zone (3:14)
03 Best I Can (3:24)
04 Bacchus Plateau (3:12)
05 In The End (6:51)
Total Time: (63:58)

"Everything Your Listeners Ever Wanted to Hear by Rush... But You Were Afraid to Play" je vzácné promo LP nahrané kanadskou rockovou kapelou Rush. Všechny skladby na nahrávce byly do té doby doposud vydány na jiných albech skupiny. Kópie záznamu byly dány rozhlasovým stanicím v Severní Americe, protože obsahovaly materiál vhodný pro rozhlasové vysílání. Nicméně žádný materiál z prvního alba kapely Rush se objevil na promo. Toto je také poprvé upravená verze "2112" (Overture/Temples of Syrinx) a skladby The Fountain of Lamneth (Bacchus Plateau), které byly vydány na albu. Na rozdíl od ostatních promo Rush nahrávek, toto LP nebylo vlastně vydáno ani uvedeno v žádné diskografii Rush.

Diskografie

Skupina:
Geddy Lee - vocals, bass guitar
Alex Lifeson - guitars
Neil Peart - drums
Diskografie Rush ABC 1974
Vyšlo říjen 2011

Seznam skladeb:
01. Intro/Announcer (0:30)
02. Finding My Way (Rush) (5:07)
03. Best I Can (Later released on Fly by Night) (3:04)
04. Need Some Love (Rush) (3:24)
05. In the End (Later released on Fly by Night) (6:19)
06. Fancy Dancer (3:55)
07. In the Mood (Rush) (3:25)
08. Bad Boy (Larry Williams cover) (5:41)
09. Here Again (Rush) (8:03)
10. Working Man (Rush) (9:14)
11. Drum solo (3:10)
12. What You're Doing (Rush) (4:33)
13. Garden Road (3:07)
14. Anthem - 1975 recording (Fly by Night)
15. Beneath, Between and Behind - 1975 recording (Fly by Night)
16. Fly by Night - 1975 recording (Fly by Night)
Total Time: (68:00)
Rush ABC: Live from Cleveland's Agora Ballroom 1974 is a live album by Canadian rock band Rush. On August 26, 1974, Rush played at the Agora Ballroom in Cleveland, Ohio. The performance was the band's first recorded with drummer Neil Peart, who had joined the band on July 29, 1974, approximately one month prior to this recording. The concert was recorded live for the local FM station WMMS. A bootleg album under the title The Fifth Order of Angels exists from 2001 with the same material. The album was reissued as a double 180g orange/brown vinyl exclusively for Record Store Day 2013.

Společnost Left Field Media vydala první rozhlasový přenos koncertu kanadského tria, shodou okolností také z Clevelandu, obsahující skladby z prvních dvou LP. Tomu druhému zbývalo v době koncertu do vydání ještě šest měsíců. Dva týdny před startem turné přišel nový bubeník (a textař) Neal Peart. Kapela hledala vlastní tvář, zatím většinou zněla jako její vzory Led Zeppelin, Cream a další.
Diskografie Working Men
November 13, 2009 (EU), November 17, 2009 (USA)
Anthem/Atlantic; Anthem (Canada)

Seznam skladeb:
01. Limelight (4:51)
(From Snakes & Arrows Live,2008 / Moving Pictures,1981)
02. The Spirit of Radio (5:07)
(From R30: 30th Anniversary World Tour,2005 / Permanent Waves,1980)
03. 2112: Overture/The Temples of Syrinx (6:52)
(From Rush In Rio,2003 / 2112,1976)
04. Freewill (5:45)
(From Snakes & Arrows Live / Permanent Waves,1980)
05. Dreamline (5:13)
(From R30 / Roll The Bones,1991)
06. Far Cry (5:23)
(From Snakes & Arrows Live / Snakes & Arrows,2007)
07. Subdivisions (5:58)
(From R30 / Signals,1982)
08. One Little Victory (5:26)
(Previously unreleased; recorded during the R30 / Vapor Trails,2002)
09. Closer to the Heart (3:22)
(From Rush In Rio / A Farewell To Kings,1977)
10. Tom Sawyer (5:34)
(From Snakes & Arrows Live/ Moving Pictures,1981)
11. Working Man (5:38)
(From R30 / Rush,1974)
12. YYZ (4:49)
(From Rush In Rio / Moving Pictures, 1981)
Total Time: (63:58)

Working Men is a live compilation album

Diskografie Retrospective 3
Vyšlo 2009, Anthem Entertainment, 6682520772, Canada

Seznam skladeb:
01. One Little Victory (Remix) ()
02. Dreamline ()
03. Workin' Them Angels ()
04. Presto ()
05. Bravado ()
06. Driven ()
07. The Pass ()
08. Animate ()
09. Roll The Bones ()
10. Ghost Of A Chance (Live) ()
11. Nobody's Hero ()
12. Leave That Thing Alone ()
13. Earthshine (Remix) ()
14. Far Cry ()
Total Time: (00:00)


Diskografie Gold
Vyšlo 2009 (EU)
November 17, 2009 (USA)

Seznam skladeb:
01. The Spirit Of The Radio (4:57)
02. The Trees (4:43)
03. Freewill (5:22)
04. Xanadu (11:04)
05. Bastille Day (4:38)
06. By-Tor And The Snow Dog (8:37)
07. Anthem (4:22)
08. Closer To The Heart (2:52)
09. 2112 Overture (4:32)
10. The Temples Of Syrinx (2:13)
11. La Villa Strangiato (9:35)
12. Fly By Night (3:21)
13. Finding My Way (5:07)
14. Working Man (7:10)
15. The Big Money (5:34)
16. Red Barchetta (6:08)
17. Subdivisons (5:34)
18. Time Stand Still (5:09)
19. Mystic Rhythms (5:53)
20. The Analog Kid (4:47)
21. Distant Early Warning (4:57)
22. Marathon (6:09)
23. The Body Electric (5:00)
24. Mission (5:16)
25. Limelight (4:20)
26. Red Sector A (5:09)
27. New World Man (3:42)
28. Tom Sawyer (4:34)
29. Force Ten (4:31)
Total Time: (00:58)
Skupina:
Geddy Lee - Vocals, Keyboards, Synthesizers, Bass
Alex Lifeson - Lead Guitars, Synthesizers
Neil Peart - Drums, Percussion

The three shows presented are Exit... Stage Left, Grace Under Pressure Tour, and A Show of Hands, which were originally released individually in 1982, 1985, and 1989 respectively on VHS and Laserdisc.
Diskografie Rush Replay X 3
June 13, 2006, Anthem Records (Canada), Mercury Records

Seznam skladeb:
Disc one: Exit... Stage Left
01. Intro ("The Camera Eye") (2:15 02. Limelight (4:38)
03. Tom Sawyer (5:00)
04. The Trees (4:47)
05. Xanadu (12:32)
06. Red Barchetta (6:37)
07. Freewill (5:50)
08. Closer to the Heart (3:30)
09. YYZ (1:25)
10. By-Tor And The Snow Dog (4:13)
11. In the End (1:42)
12. In the Mood (1:35)
13. 2112: Finale (2:42)
Disc two: Grace Under Pressure Tour
01. Intro
02. The Spirit of Radio
03. The Enemy Within
04. The Weapon
05. Witch Hunt
06. New World Man
07. Distant Early Warning
08. Red Sector A
09. Closer to the Heart
10. YYZ
11. 2112: Temples Of Syrinx
12. Tom Sawyer
13. Vital Signs
14. Finding My Way
15. In the Mood

Producer: Rush, Terry Brown, Jon Erickson, Geddy Lee, Alex Lifeson
Recorded 1981,1984, 1988

Diskografie Spirit Of Radio, Greatest Hits 1974-1987
Vyšlo 2002, Anthem, 6682510982, Canada
2003, Mercury, 440 063 335-2, US

Seznam skladeb:
01. Working Man (7:11)
02. Fly By Night (3:22)
03. 2112 Overture / The Temples Of Syrinx (6:45)
04. Closer To The Heart (2:53)
05. The Trees (4:42)
06. The Spirit Of Radio (4:57)
07. Freewill (5:23)
08. Limelight (4:20)
09. Tom Sawyer (4:33)
10. Red Barchetta (6:10)
11. New World Man (3:43)
12. Subdivisions (5:34)
13. Distant Early Warning (4:58)
14. The Big Money (5:35)
15. Force Ten (4:32)
16. Time Stand Still (5:09)
Total Time: (00:00)


Diskografie Chronicles
DVD, Vyšlo 2001, Mercury, 440 063 390-0 (EU)

Seznam skladeb:
DVD: Chronicles 01. Closer To The Heart ()
02. The Trees ()
03. Limelight ()
04. Tom Sawyer ()
05. Red Barchetta ()
06. Subdivisions ()
07. Distant Early Warning ()
08. Red Sector A ()
09. The Big Money ()
10. Mystic Rhythms ()
11. Time Stand Still ()
12. Lock And Key ()
13. The Enemy Within [Hidden Bonus Track] ()
14. Afterimage [Hidden Bonus Track] ()
CD: Moving Pictures
01 Tom Sawyer ()
02 Red Barchetta ()
03 YYZ ()
04 Limelight ()
05 The Camera Eye ()
06 Witch Hunt ()
07 Vital Signs ()
Total Time: (63:58)


Diskografie Retrospective II, 1981-1987
1997, Mercury/ Chronicles/ Anthem Records, 314 534 910-2, US

Seznam skladeb:
01. The Big Money (5:35)
02. Red Barchetta (6:09)
03. Subdivisions (5:33)
04. Time Stand Still (5:09)
05. Mystic Rhythms (5:53)
06. The Analog Kid (4:47)
07. Distant Early Warning (4:57)
08. Marathon (6:09)
09. The Body Electric (5:00)
10. Mission (5:16)
11. Limelight (4:19)
12. Red Sector A (5:09)
13. New World Man (3:42)
14. Tom Sawyer (4:33)
15. Force Ten (4:31)
Total Time: (63:58)


Diskografie Retrospective I, 1974-1980
Vyšlo 1997, Mercury, 314 534 909-2, US

Seznam skladeb:
01. The Spirit Of Radio (4:59)
02. The Trees (4:45)
03. Something For Nothing (4:00)
04. Freewill (5:25)
05. Xanadu (11:07)
06. Bastille Day (4:40)
07. By-Tor And The Snow Dog (8:40)
08. Anthem (4:25)
09. Closer To The Heart (2:55)
10. 2112 Overture (4:32)
11. The Temples Of Syrinx (2:14)
12. La Villa Strangiato (9:37)
13. Fly By Night (3:22)
14. Finding My Way (5:06)
Total Time: (63:58)



Geddy Lee - Bass Guitars/Bass Pedals/Synthesizers/Vocals
Alex Lifeson - Electric And Accoustic Guitars/Synthesizers
Neil Peart - Drums/Accoutic And Electronic Percussion
Diskografie Anthology
1984,

Seznam skladeb:
01. Obertura/Templos (6:48) (2112 Overture/Temples)
02. Cercana al Corazon (2:54) (Closer to Heart)
03. Los Arboles (4:41) (The Trees)
04. Espiritu de la Radio (4:57) (Spirit of Radio)
05. Tom Sawyer (4:37)
06. Candilejas (4:22) (Limelight)
07. Subdivisiones (3:17) (Subdivisions)
08. El Chico Analogo (3:25) (The Analog Kid)

(Made and distributed in Venezuela for Polygram Records)
Mercury, 90.043-L, 90.043-C, (818-102-1/4)


Geddy Lee - Bass/Accoustic Guitar/Vocals
Alex Lifeson - Accoustic And Electric Guitars
Neil Peart - Drums/Percussion
Diskografie Rush Through Time
1978, Phonogram - Mercury, nejprve v Holandsku, r. 1981 v USA

01. Volando por la Noche (3:21) (Fly By Night)
02. Haciendo Memorias (2:58) (Making Memories)
03. Dia de la Bastilla (4:37) (Bastille Day)
04. Algo para Nada (3:59) (Something For Nothing)
05. Hombre Cenicienta (4:21) (Cinderella Man)
06. Himno (4:22) (Anthem)
07. Obertura (4:32) Templos de Syrinx (2:13) (Overture / The Temples of Syrinx)
08. La Zona del Crepusculo (3:17) (The Twilight Zone)
09. Lo Mejor Que Puedo (3:25) (Best I Can)
10. Cerca al Corazon (2:53) (Closer To The Heart)
10. En el Final (6:47) (In The End)

Made in Holland by Murcury
Marketed by Phonogram, 1981
Catalog #6337-171

Made in Mexico by Mercury
Distributed Polygram Records
Mexico, SA de CV, 1981
Catalog #LPR 19049




Geddy Lee - Vocals & Bass
Alex Lifeson - Guitars & Vocals
Neil Peart - Drums & Percussion
Additional Musicians:
John Rutsey - Drums (on RUSH)
Diskografie Archives
Vyšlo April 1978, Mercury, reedice alb 1,2,3 v Británii

Seznam skladeb:
"Rush"
01. Finding My Way (5:06)
02. Need Some Love (2:19)
03. Take A Friend (4:24)
04. Here Again (7:35)
05. What You're Doing (4:22)
06. In The Mood (3:34)
07. Before and After (5:34)
08. Working Man (7:10)

"Fly By Night"
01. Anthem (4:22)
02. Best I Can (3:25)
03. Beneath, Between And Behind (3:02)
04. By-Tor And The Snow Dog (9:05)
05. Fly By Night (3:21)
06. Making Memories (2:58)
07. Rivendell (4:57)
08. In The End (6:47)

"Caress Of Steel"
01. Bastille Day (4:37)
02. I Think I'm Going Bald (3:37)
03. Lakeside Park (4:08)
04. The Necromancer (12:30)
05. The Fountain of Lamneth (19:59)

Mercury, April 1978
© 1978 Mercury Records © 1978 Anthem Entertainment

Produced by RUSH and Terry Brown
Graphics by Hugh Syme
Liner Photography by Gerad Gentil
Album design by Hugh Syme and Bob King

"Archives" is a triple LP set of Rush's first three releases: "Rush", "Fly By Night" and "Caress of Steel".

Nahoru



Velmi rané foto skupiny Hadrian z roku 1969. L-R: Joe Perna, 15 letý Alex Lifeson, John Rutsey a Lindy Young.


** Alex, John Rutsey, Mitch Bossi, Geddy **                ** John Rutsey, Geddy, Alex **       

Rush 1971

Rush 1974

Rush 1989






Rush 1984



Nahoru

Stránky http://www.rush.com byly v roce 2003 vyhodnoceny jako nejlepší webová prezentace hudební skupiny, když dostaly SXCV Interactive Awards.
Oficiální stránka skupiny:

Tributní stránky skupiny:




ZDROJE PRO STRÁNKU:
http://news.2112.net/
http://rush.wikia.com/wiki/Rush_Wiki
http://www.angelfire.com/ok3/rush/discography.html
http://www.2112.net/powerwindows/index.html
http://homepage3.nifty.com/Persimmon/music/Rush/Rush_Top.htm
http://guitarinternational.com/2009/09/16/a-talk-with-ian-grandy-rushs-first-roadie/
http://www.cygnus-x1.net/links/rush/albums.php
http://www.peoplequiz.com/biographies-34516-Neil_Peart.html
http://rushvault.com/
http://www.hemispheres.pl/historia.php
http://neilpeartnews.andrewolson.com/2008_01_01_archive.html
http://www.flickriver.com/photos/photocat62/sets/72057594063182669/

ProgressRock Nahoru
Made by 
© 9.9.2012 
Poslední aktualizace: 27.8.2017
mbrezny@centrum.cz© 
...a vzkaz autorovi!©