|
Still Life byla anglická progresivní rocková kapela, která se vyznačuje speciálně hrou na Hammondovy varhany, složitými
a originálními vokálními harmoniemi a agilní a přesnou rytmickou sekcí. Still Life vydali na začátku 70. let u Vertigo
vlastní bezejmenné album. Záznam byl raný varhanami ovládaný progresivní rock, dnes jej lze označit za klenot varhaního
rocku. Jeho lyrická témata spočívala na neklidných pochybnostech a smutku, melodie obarvené gotickým klasicismem
převládajícím ve velké části žánru během tohoto období. Hudebně řečeno Still Life byli standardní prog kvarteto, jehož
zvuk byl raný britský prog s dominantní basovou linkou tak typickou pro tuto dobu, kterou lze nyní považovat za proto-prog.
Basista Graham Amos a vokalista Martin Cure (tehdy byl znám jako "Q" Martin) započali své hudební experimenty v roce 1963 v Coventry ve skupině The Sabres, také označováni jako 'Q' Martin and The Sabres. Její sestavu tvořili Martin Cure, Steve Jones (kytara), Terry Wyatt (kytara), Graham Amos (basa) a Paul Wilkinson (bicí). Sabres pokračovali až do poloviny roku 1965 a koncertovali po Midlands, kde hráli na místech jako The Heath Hotel a General Wolfe v oblasti Coventry. Terry Wyatt poté vypadl ze skupiny a jako náhrada byl přiveden Roye Albrighton (ex-Hells Angels), pocházející z Coventry. V roce 1965 pak zformovali kapelu The Peeps, někdy také nazývanou Martin Cure & The Peeps, což byl Beatlesovský kvartet. Dalšími dvěma členy byli kytarista Roy Albrighton a bubeník Paul Wilkinson. S nově příchozím klávesistou Terry Howellsem (ex-Ray King Soul Band) získali koncem roku 1967 zásadní autorskou posilu. Tehdy dokonce hráli ve slavné londýnské kavárně 2 I’s a vystupovali v televizním pořadu ATV For Teenagers Only. Nahrávali v Radio Luxembourg Studios s produkcí Alberta Hammonda (ze skupiny Free Electric Band). V letech 1965-1967 pak nahráli pro label Philips pět singlů "Now Is the Time", "Can I Say", "Gotta Get A Move On", "Tra la La" (jak Martin Cure and the Peeps) a "I Can Make The Rain Fall Up". Každý singl byl propagován vystoupením na různých TV programech, včetně Thank Your Lucky Stars, v ATV televizní show For Teenagers Only a Border TV, ale žádná z písní nevstoupila do britských hitparád. Pak Steve Jones opustil The Peeps a připojil se k Pinkerton's Assorted Colors jako jejich hlavní kytarista, ale na některých jejich nahrávkách je uveden jako skladatel. Skupina The Peeps byla velmi populární mimo Velkou Británii a cestovala po Švédsku a Německu. Jedním z jejich nejvýznamnějších vystoupení bylo vystoupení ve slavné londýnské kavárně 2 I a jeden z jejich posledních známých koncertů byl v The Sportmen's Arms v červenci 1968. Bubeník Paul Wilkinson opustil kapelu na konci roku 1968 a připojil se ke skupině Flying Machine. S nově příchozím bubeníkem Gordonem Reedem (ex-Vampires) byl název skupiny na přelomu let 1968/1969 změněn na Rainbows. Kapela se také na chvíli přestěhovala do Londýna, kde se jejího vedení ujal Ashley Kozaks. Na jaře již opakovaně koncertovali ve známém klubu Marquee, nahráli také dva singly pro CBS Records. Na label CBS nahráli a vydali dva singly. První se jmenoval "Rainbows" a druhý pak "New Day Dawning", docela dobrá píseň, která se nakonec objevila na albu Nektar nazvaném "...Sounds Like This". The Peeps a The Rainbows byly ve skutečnosti stejnou skupinou. V té době začal už Roye skládat svůj vlastní materiál a začal jej zpracovávat do hudby Rainbows. Repertoár tvořily z části skladby, vydané později na jejich debutovém albu "Still Life". Rainbows byli známí pro své splývavé hedvábné oděvy, oční linky a vlasy stylizované Vidalem Sassoonem, což byly docela pobuřující věci. Kapela během roku 1968 odjela koncertovat do Německa, kde Rainbows měli také několik vystoupení v německém Hamburku. Patřilo k tomu i vystupování v Top Ten Clubu v Hamburku. A během volné doby Roye navštívil i slavný Star Club vedle Reeperbahn a zaslechl tam trénovat bubeníka. Jeho zvědavost byla tak velká, že Roye vstoupil do klubu a seznámil se Ronem Howdenem, který byl v té době bubeníkem house kapely The Prophecy. Následující den si Roye vzal kytaru a začali spolu jammovat. Chemie mezi Ronem a Royem byla téměř okamžitá a stali se z nich přátele. Když tam Rainbows končili, jejich kytarista Roy Albrighton se rozhodl zůstat v Německu, aby po krátkém angažmá u Outsiders založil další neméně známou kapelu Nektar. Když se Rainbows vrátili do Anglie, bubeník Gordon Reed opustil kapelu. Tři zbývající hudebníci Amos, Cure a Howells změnili název kapely a z Rainbows se konečně stávají Still Life. Podepisují s firmou Vertigo smlouvu rovnou na 6 alb a pouhý týden před první nahrávací session přichází do skupiny zkušený studiový hráč, bubeník Alan Savage, který měl asi týden na to, aby se materiál pro záznam naučil. Album bylo realizováno ve vlastní režii v londýnských Sound Recording Studios, poblíž Marble Arch v Londýně, Savage se podílel na nahrávání ve dnech 1., 2., 5., 6. a 13. října 1970. Závěrečný mix proběhl v pondělí 26. října 1970. Desku produkoval Stephen Shane, jenž dnes z Los Angeles, kde žije, přidává k dobru perličku o nahrávání Hammondek a basy, jejichž až obří objemný sound byl prý výsledkem ojedinělého míchání zvuku nástrojů z mixu a reproduktorů! Album vyšlo v roce 1971 pod prostým názvem kapely "Still Life" u labelu Vertigo Records. Jednolitý mohutný sound "Still Life" se opírá o souzvučné vokály a varhany. V refrénech všichni táhnou za jeden melodický provaz, některé momenty jdou až na dotek extáze, či jak to společné bouření nazvat. V mezihrách se kapela s gustem rozutíkává na všechny strany, a zejména Howell si užívá svobody. Nikdy však nesklouzne k ekvilibristické samoúčelnosti, hraní pro hraní. I kdyby to bylo proto, že není Emerson, spíš Hensley, tím líp. Pozoruhodné jsou i vokály, kde většina sólových partů je zdvojených, oba sólové hlasy, lehce zdrsnělý chlapák a hladký, ohebný falzet se parádně barevně doplňují v dvojhlasech i soubojích. Výsledek připomíná dvojici Wright – Harrison u Spooky Tooth. Všeprostupující zpěvnost "Still Life" je úžasná, nechce se věřit, že toto album zapadlo bez většího vzruchu a kapela bohužel, možná i díky tomu, dlouho nevydržela. Po rozpadu Still Life zůstalim až na Grahama Amose, u muziky všichni zbývající hudebnícu zpěvák Martin Cure, bubeník Alan Savage i klávesista Terry Howells. |
Členové: Martin Cure - Vocals Terry Howells - Keyboards Alan Savage - Drums Graham Amos - Bass |
Bývalí členové: |
Studiové desky: 1971 Still Life |
Ostatní nahrávky: |
Skupina: Martin Cure - Vocals Terry Howells - Keyboards Alan Savage - Drums Graham Amos - Bass Hosté: Dick Patrick - Flute |
Still Life Vyšlo 1971, Vertigo Records, 6360026 (UK) CD 1991, Repertoire, REP 4198-WP (Germany) LP/CD 2003, Akarma, AK 237 (Italy) Seznam skladeb: 01. People In Black (Terry Howells (8:17) 02. Don't Go (Terry Howells, Martin Cure) (4:37) 03. October Witches (Terry Howells) (8:04) 04. Love Song No. 6 (I'll Never Love You Girl) (Terry Howells) (6:37) 05. Dreams (Terry Howells, Martin Cure) (7:34) 06. Time (Terry Howells, Graham Amos) (6:26) Total Time: (41:35) Akarma Issue Track Sequence: 01. Don't Go () 02. Dreams () 03. Love Song No 6 () 04. October Whitches () 05. People In Black () 06. Time () Recorded at Recorded Sound Studios Producer: Stephen Shane Engineer: Mike Weighell, Phil Lushe, Richard Dodd Mixing: Rupert Neve Design: Design Machine Liner Notes: Chris Welch |
"People In Blac", "Don't Go", "Witches", "Love Song No. 6 (I'll Never Love You Girl)", "Dreams", "Time" - názvy skladeb
jediného alba StillLife samy naznačují, že tito kolegové byli morbidní a ambiciózní. Jak se ale často stává, když se
hudebníci vydávají na dobytí tak velkých problémů, hudba není tak instruktivní jako jejich záměry. Jedná se o napjatý,
klasicky laděný raný prog rock s nervními varhanními harmoniemi v popředí, i když melodie nejsou tak zapamatovatelné
ani lákavé. Také texty mohou hraničit se sebeparodováním, přičemž např. "People In Black" kritizuje ostentativnost
demonstrantů docela nápaditými frázemi. "Love Song No. 6 (I'll Never Love You Girl)" ukazuje nějaký druh anti-love písně,
v níž si uvědomují, že "Nikdy tě nebudu milovat, holko, nikdy mě nebudeš milovat" navzdory klišé protestům. "Dal jsem ti
všechno, co si lze za peníze koupit". Není to přesně ten druh úzkosti, kvůli kterému byste chtěli s nimi soucítit. Některé
obrazy "Dreams" se stávají absurdními, například "Jsem v oblaku a prodávám popcorn knězi", což více připomíná film, který
chcete vypnout, než výlet, který chcete podniknout. |
(From left to right): Martin Cure - vocal, Terry Howells - keyboards, Graham Amos - bass, Alan Savage - drums (From left to right): Martin Cure, Alan Savage, Graham Amos, Terry Howells |
Oficiální stránky: nejsou http://www.pearlsofrock.com/stilllifeE.html https://sites.google.com/site/bandsfromcoventry/ |
|
mbrezny@centrum.cz ...a vzkaz autorovi! |